# File Name: Holy-Bible---Czech---Czech-Bible-Kralicka---Standard-Edition.noia # File Size: 4377772 # File Date: 02/25/2024 09:09:44 # File Purpose: Supporting resource for the Aionian Bible project # File Location: https://resources.AionianBible.org # File Copyright: Creative Commons Attribution No Derivative Works 4.0, 2018-2024 # File Generator: ABCMS (alpha) # File Accuracy: Contact publisher with corrections to file format or content # Publisher Name: Nainoia Inc # Publisher Contact: https://www.AionianBible.org/Publisher # Publisher Mission: https://www.AionianBible.org/Preface # Publisher Website: https://NAINOIA-INC.signedon.net # Publisher Facebook: https://www.Facebook.com/AionianBible # Bible Name: Czech Bible Kralicka 1613 # Bible Name English: Czech Bible Kralicka 1613 # Bible Language: Čeština # Bible Language English: Czech # Bible Copyright Format: CC Attribution NoDerivatives 4.0, 2018-2024 # Bible Copyright Text: Public Domain # Bible Source: Last edition of the 1613 Czech King # Bible Source Version: 1/27/2023 # Bible Source Link: https://crosswire.org/sword/modules/ModInfo.jsp?modName=CzeBKR # Bible Source Year: 1579-1613 # Bible Format: Standard formatting without annotation # INDEX BOOK CHAPTER VERSE TEXT # # BOOK 001 GEN Genesis 1 Mojžišova 001 GEN 001 001 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 001 GEN 001 002 Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. 001 GEN 001 003 I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo. 001 GEN 001 004 A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy. 001 GEN 001 005 A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první. 001 GEN 001 006 Řekl také Bůh: Buď obloha u prostřed vod, a děl vody od vod! 001 GEN 001 007 I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak. 001 GEN 001 008 I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer a bylo jitro, den druhý. 001 GEN 001 009 Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, kteréž jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak. 001 GEN 001 010 I nazval Bůh místo suché zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že to bylo dobré. 001 GEN 001 011 Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, a bylinu vydávající símě, a strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak. 001 GEN 001 012 Nebo země vydala trávu, a bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého, i strom přinášející ovoce, v němž bylo símě jeho, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré. 001 GEN 001 013 I byl večer a bylo jitro, den třetí. 001 GEN 001 014 Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let. 001 GEN 001 015 A aby svítila na obloze nebeské, a osvěcovala zemi. A stalo se tak. 001 GEN 001 016 I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; též i hvězdy. 001 GEN 001 017 A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi; 001 GEN 001 018 A aby správu držela nade dnem a nocí, a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, že to bylo dobré. 001 GEN 001 019 I byl večer a bylo jitro, den čtvrtý. 001 GEN 001 020 Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti, a ptactvo, kteréž by létalo nad zemí pod oblohou nebeskou! 001 GEN 001 021 I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré. 001 GEN 001 022 I požehnal jim Bůh, řka: Ploďtež se a množte se, a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi! 001 GEN 001 023 I byl večer a bylo jitro, den pátý. 001 GEN 001 024 Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, jednu každou podlé pokolení jejího, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak. 001 GEN 001 025 I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, též hovada vedlé pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že bylo dobré. 001 GEN 001 026 Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi. 001 GEN 001 027 I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je. 001 GEN 001 028 A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi. 001 GEN 001 029 Řekl ještě Bůh: Aj, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající símě, kteráž jest na tváři vší země, a všeliké stromoví, (na němž jest ovoce stromu), nesoucí símě; to bude vám za pokrm. 001 GEN 001 030 Všechněm pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž jest duše živá, všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu. I stalo se tak. 001 GEN 001 031 A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý. 001 GEN 002 001 A tak dokonána jsou nebesa a země, i všecko vojsko jejich. 001 GEN 002 002 A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal. 001 GEN 002 003 I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo. 001 GEN 002 004 Tiť jsou rodové nebes a země, (když stvořena jsou v den, v němž učinil Hospodin Bůh zemi i nebe), 001 GEN 002 005 I každé chrastiny polní, dříve než byla na zemi, i všeliké byliny polní, prvé než vzcházela; nebo ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi, aniž byl který člověk, ješto by dělal zemi. 001 GEN 002 006 A aniž pára vystupovala z země, aby svlažovala všecken svrchek země. 001 GEN 002 007 I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou. 001 GEN 002 008 Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jehož byl učinil. 001 GEN 002 009 A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a ovoce k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého. 001 GEN 002 010 (A řeka vycházela z Eden, k svlažování ráje, a odtud dělila se, a byla ve čtyři hlavní řeky. 001 GEN 002 011 Jméno jedné Píson, ta obchází všecku zemi Hevilah, kdež jest zlato. 001 GEN 002 012 A zlato země té jest výborné; tam jest i bdelium, a kámen onychin. 001 GEN 002 013 Jméno pak druhé řeky Gihon, ta obchází všecku zemi Chus. 001 GEN 002 014 A jméno řeky třetí Hiddekel, kteráž teče k východní straně Assyrské země. A řeka čtvrtá jest Eufrates.) 001 GEN 002 015 Pojav tedy Hospodin Bůh člověka, postavil jej v ráji v zemi Eden, aby jej dělal a ostříhal ho. 001 GEN 002 016 I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš; 001 GEN 002 017 Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš. 001 GEN 002 018 Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, kteráž by při něm byla. 001 GEN 002 019 (Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní, i všecko ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby pohleděl na ně, jaké by jméno kterému dáti měl; a jak by koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla. 001 GEN 002 020 I dal Adam jména všechněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a všeliké zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by při něm byla.) 001 GEN 002 021 Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem. 001 GEN 002 022 A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu, a přivedl ji k Adamovi. 001 GEN 002 023 I řekl Adam: Teď tato jest kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest. 001 GEN 002 024 Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo. 001 GEN 002 025 Byli pak oba dva nazí, Adam i žena jeho, a nestyděli se. 001 GEN 003 001 Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského? 001 GEN 003 002 I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme; 001 GEN 003 003 Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli. 001 GEN 003 004 I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí! 001 GEN 003 005 Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé. 001 GEN 003 006 Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl. 001 GEN 003 007 Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků. 001 GEN 003 008 A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského. 001 GEN 003 009 I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi? 001 GEN 003 010 Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se. 001 GEN 003 011 I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl? 001 GEN 003 012 I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem. 001 GEN 003 013 I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem. 001 GEN 003 014 Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého. 001 GEN 003 015 Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu. 001 GEN 003 016 Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou. 001 GEN 003 017 Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého. 001 GEN 003 018 Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní. 001 GEN 003 019 V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš. 001 GEN 003 020 Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých. 001 GEN 003 021 I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je. 001 GEN 003 022 Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej. 001 GEN 003 023 I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl. 001 GEN 003 024 A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života. 001 GEN 004 001 Adam pak poznal Evu ženu svou, kterážto počavši, porodila Kaina a řekla: Obdržela jsem muže na Hospodinu. 001 GEN 004 002 A opět porodila bratra jeho Abele. I byl Abel pastýř ovcí, a Kain byl oráč. 001 GEN 004 003 Po mnohých pak dnech stalo se, že obětoval Kain z úrody zemské obět Hospodinu. 001 GEN 004 004 Ano i Abel také obětoval z prvorozených věcí stáda svého, a z tuku jejich. I vzhlédl Hospodin na Abele a na obět jeho. 001 GEN 004 005 Na Kaina pak a na obět jeho nevzhlédl. Protož rozlítil se Kain náramně, a opadla tvář jeho. 001 GEN 004 006 I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi se tak rozpálil hněvem? A proč jest opadla tvář tvá? 001 GEN 004 007 Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním. 001 GEN 004 008 I mluvil Kain k Abelovi bratru svému. Stalo se pak, když byli na poli, že povstav Kain proti Abelovi bratru svému, zabil jej. 001 GEN 004 009 I řekl Hospodin Kainovi: Kdež jest Abel bratr tvůj? Kterýž odpověděl: Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého? 001 GEN 004 010 I řekl Bůh: Co jsi učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z země. 001 GEN 004 011 Protož nyní zlořečený budeš i od té země, kteráž otevřela ústa svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé. 001 GEN 004 012 Když budeš dělati zemi, nebude více vydávati moci své tobě; tulákem a běhounem budeš na zemi. 001 GEN 004 013 I řekl Kain Hospodinu: Většíť jest nepravost má, než aby mi odpuštěna býti mohla. 001 GEN 004 014 Aj, vyháníš mne dnes z země této, a před tváří tvou skrývati se budu, a budu tulákem a běhounem na zemi. I přijde na to, že kdo mne koli nalezne, zabije mne. 001 GEN 004 015 I řekl mu Hospodin: Zajisté kdo by koli zabil Kaina, nad tím sedmnásobně mštěno bude. Pročež vložil Hospodin znamení na Kaina, aby ho žádný nezabil, kdo by jej koli nalezl. 001 GEN 004 016 Tedy odšed Kain od tváři Hospodinovy, bydlil v zemi Nód, k východní straně naproti Eden. 001 GEN 004 017 Poznal pak Kain ženu svou, kterážto počala a porodila Enocha. I stavěl město, a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch. 001 GEN 004 018 I narodil se Enochovi Irád, a Irád zplodil Maviaele, Maviael pak zplodil Matuzaele, a Matuzael zplodil Lámecha. 001 GEN 004 019 Vzal sobě pak Lámech dvě ženy; jméno jedné Ada, a jméno druhé Zilla. 001 GEN 004 020 I porodila Ada Jábale, kterýž byl otec přebývajících v staních a stádo pasoucích. 001 GEN 004 021 A jméno bratra jeho Jubal; ten byl otec všech hrajících na harfu a nástroje hudebné. 001 GEN 004 022 A Zilla také porodila Tubalkaina, kterýž byl řemeslník všelikého díla od mědi a od železa. Sestra pak Tubalkainova byla Noéma. 001 GEN 004 023 I řekl Lámech ženám svým, Adě a Zille: Slyšte hlas můj, ženy Lámechovy, poslouchejte řeči mé, že jsem zabil muže k ráně své a mládence k zsinalosti své. 001 GEN 004 024 Jestližeť sedmnásobně pomštěno bude pro Kaina, tedy pro Lámecha sedmdesátekrát sedmkrát. 001 GEN 004 025 Poznal pak ještě Adam ženu svou, i porodila syna a nazvala jméno jeho Set; nebo řekla: Dal mi Bůh jiné símě místo Abele, kteréhož zabil Kain. 001 GEN 004 026 Setovi pak také narodil se syn, a nazval jméno jeho Enos. Tehdáž začalo se vzývání jména Hospodinova. 001 GEN 005 001 Tato jest kniha rodů Adamových. V ten den, v kterémž stvořil Bůh člověka, ku podobenství Božímu učinil ho. 001 GEN 005 002 Muže a ženu stvořil je a požehnal jim, a nazval jméno jejich Adam v ten den, když stvořeni jsou. 001 GEN 005 003 Byl pak Adam ve stu a třidcíti letech, když zplodil syna ku podobenství svému a k obrazu svému, a nazval jméno jeho Set. 001 GEN 005 004 I bylo dnů Adamových po zplození Seta osm set let, a plodil syny a dcery. 001 GEN 005 005 A tak bylo všech dnů Adamových, v kterýchž byl živ, devět set a třidceti let, i umřel. 001 GEN 005 006 Set pak byl ve stu a pěti letech, když zplodil Enosa. 001 GEN 005 007 A po zplození Enosa živ byl Set osm set a sedm let, a plodil syny a dcery. 001 GEN 005 008 I bylo všech dnů Setových devět set a dvanácte let, i umřel. 001 GEN 005 009 Byl pak Enos v devadesáti letech, když zplodil Kainana. 001 GEN 005 010 A po zplození Kainana živ byl Enos osm set a patnácte let, a plodil syny a dcery. 001 GEN 005 011 I bylo všech dnů Enosových devět set a pět let, i umřel. 001 GEN 005 012 Kainan pak byl v sedmdesáti letech, když zplodil Mahalaleele. 001 GEN 005 013 A po zplození Mahalaleele živ byl Kainan osm set a čtyřidceti let, a plodil syny a dcery. 001 GEN 005 014 I bylo všech dnů Kainanových devět set a deset let, i umřel. 001 GEN 005 015 Mahalaleel pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Járeda. 001 GEN 005 016 A po zplození Járeda živ byl Mahalaleel osm set a třidceti let, a plodil syny a dcery. 001 GEN 005 017 I bylo všech dnů Mahalaleelových osm set devadesáte a pět let, i umřel. 001 GEN 005 018 Járed pak byl ve stu šedesáti a dvou letech, když zplodil Enocha. 001 GEN 005 019 A po zplození Enocha živ byl Járed osm set let, a plodil syny a dcery. 001 GEN 005 020 I bylo všech dnů Járedových devět set šedesáte a dvě létě, i umřel. 001 GEN 005 021 Enoch pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Matuzaléma. 001 GEN 005 022 A chodil Enoch stále s Bohem po zplození Matuzaléma tři sta let, a plodil syny a dcery. 001 GEN 005 023 I bylo všech dnů Enochových tři sta šedesáte a pět let. 001 GEN 005 024 A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín; nebo vzal ho Bůh. 001 GEN 005 025 Matuzalém pak byl ve stu osmdesáti sedmi letech, když zplodil Lámecha. 001 GEN 005 026 A po zplození Lámecha živ byl Matuzalém sedm set osmdesáte a dvě létě, a plodil syny a dcery. 001 GEN 005 027 I bylo všech dnů Matuzalémových devět set šedesáte a devět let, i umřel. 001 GEN 005 028 Lámech pak byl ve stu osmdesáti a dvou letech, když zplodil syna, 001 GEN 005 029 Jehož jméno nazval Noé, řka: Tento nám odpočinutí způsobí od díla našeho, od práce rukou našich, kterouž máme s zemí, jížto zlořečil Hospodin. 001 GEN 005 030 A živ byl Lámech potom, když zplodil Noé, pět set devadesáte a pět let, a plodil syny a dcery. 001 GEN 005 031 I bylo všech dnů Lámechových sedm set sedmdesáte a sedm let, i umřel. 001 GEN 005 032 A když byl Noé v pěti stech letech, zplodil Sema, Chama a Jáfeta. 001 GEN 006 001 Stalo se pak, když se počali množiti lidé na zemi, a dcery se jim zrodily, 001 GEN 006 002 Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali. 001 GEN 006 003 Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let. 001 GEN 006 004 Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí. 001 GEN 006 005 Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas, 001 GEN 006 006 Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém. 001 GEN 006 007 Tedy řekl Hospodin: Vyhladím z země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil. 001 GEN 006 008 Ale Noé našel milost před Hospodinem. 001 GEN 006 009 Tito jsou příběhové Noé: Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé. 001 GEN 006 010 (Zplodil pak Noé tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.) 001 GEN 006 011 Ale země byla porušena před Bohem, a naplněna byla země nepravostí. 001 GEN 006 012 Viděl tedy Bůh zemi, a aj, porušena byla, nebo bylo porušilo všeliké tělo cestu svou na zemi. 001 GEN 006 013 Protož řekl Bůh k Noé: Konec všelikého těla přichází přede mne, nebo naplněna jest země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, již zkazím je s zemí. 001 GEN 006 014 Učiň sobě koráb z dříví gofer; příhrady zděláš v tom korábu, a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím. 001 GEN 006 015 A na tento způsob uděláš jej: Tří set loktů bude dlouhost toho korábu, padesáti loktů širokost jeho a třidceti loktů vysokost jeho. 001 GEN 006 016 Okno uděláš v korábu, a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej; dvéře také korábu v boku jeho postavíš, a pokoje spodní, druhé i třetí zděláš v něm. 001 GEN 006 017 Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zkaženo bylo všeliké tělo, v němž jest duch života pod nebem. Cožkoli bude na zemi, umře. 001 GEN 006 018 S tebou však učiním smlouvu svou; a vejdeš do korábu, ty i synové tvoji, žena tvá i ženy synů tvých s tebou. 001 GEN 006 019 A ze všech živočichů všelikého těla, po dvém z každého uvedeš do korábu, abys je živé zachoval s sebou; samec a samice budou. 001 GEN 006 020 Z ptactva podlé pokolení jeho, a z hovad podlé pokolení jejich, ze všelikého také zeměplazu podlé pokolení jeho, po dvém z každého vejdou k tobě, aby živi zůstali. 001 GEN 006 021 Ty pak nabeř s sebou všeliké potravy, kteráž se jísti může, a shromažď sobě, aby byla tobě i jim ku pokrmu. 001 GEN 006 022 I učinil Noé podlé všeho, jakž mu rozkázal Bůh, tak učinil. 001 GEN 007 001 Potom řekl Hospodin k Noé: Vejdiž ty i všecka čeled tvá do korábu; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto. 001 GEN 007 002 Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad nečistých dvé a dvé, samce a samici jeho. 001 GEN 007 003 Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé zachováno bylo símě na vší zemi. 001 GEN 007 004 Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil. 001 GEN 007 005 Tedy učinil Noé všecko tak, jakž mu přikázal Hospodin. 001 GEN 007 006 (Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa přišla na zemi.) 001 GEN 007 007 A protož přišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synů jeho s ním k korábu, pro vody potopy. 001 GEN 007 008 Z hovad také čistých i z hovad nečistých, i z ptactva a ze všeho, což se hýbe na zemi, 001 GEN 007 009 Po dvém vešli k Noé do korábu, samec a samice, tak jakž byl rozkázal Bůh Noé. 001 GEN 007 010 Stalo se pak po sedmi dnech, že vody potopy přišly na zemi. 001 GEN 007 011 Léta šestistého věku Noé, druhého měsíce, sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou. 001 GEN 007 012 I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí. 001 GEN 007 013 Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tři ženy synů jeho s ním do korábu. 001 GEN 007 014 Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého, i všeliké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zeměplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což křídla má, 001 GEN 007 015 Vešli k Noé do korábu, po dvém ze všelikého těla, v němž byl duch života. 001 GEN 007 016 A což jich vešlo, samec a samice ze všelikého těla vešli, tak jakž byl přikázal jemu Bůh, a zavřel Hospodin po něm. 001 GEN 007 017 A když byla potopa za čtyřidceti dnů na zemi, tedy rozmnoženy jsou vody, až i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od země. 001 GEN 007 018 Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách. 001 GEN 007 019 A tak náramně rozmohly se vody nad zemí, že přikryty jsou všecky hory nejvyšší, kteréž byly pode vším nebem. 001 GEN 007 020 Patnácte loktů zvýší rozmohly se vody, když přikryty jsou hory. 001 GEN 007 021 I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živočichů, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého člověka. 001 GEN 007 022 Všecko, což mělo dýchání ducha života v chřípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomřelo. 001 GEN 007 023 A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu, kteráž byla na tváři země, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z země; a zůstal toliko Noé, a kteříž s ním byli v korábu. 001 GEN 007 024 I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů. 001 GEN 008 001 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody. 001 GEN 008 002 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe. 001 GEN 008 003 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech, 001 GEN 008 004 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat. 001 GEN 008 005 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor. 001 GEN 008 006 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal, 001 GEN 008 007 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi. 001 GEN 008 008 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země. 001 GEN 008 009 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu. 001 GEN 008 010 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu. 001 GEN 008 011 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země. 001 GEN 008 012 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více. 001 GEN 008 013 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země. 001 GEN 008 014 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země. 001 GEN 008 015 I mluvil Bůh k Noé, řka: 001 GEN 008 016 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou. 001 GEN 008 017 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi. 001 GEN 008 018 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním; 001 GEN 008 019 Každý živočich, každý zeměplaz a všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu. 001 GEN 008 020 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři. 001 GEN 008 021 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil. 001 GEN 008 022 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou. 001 GEN 009 001 Tedy požehnal Bůh Noé i synům jeho a řekl jim: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi. 001 GEN 009 002 Strach váš a hrůza vaše buď na všeliký živočich země, a na všecko ptactvo nebeské. Všecko, což se hýbe na zemi, a všecky ryby mořské v ruce vaše dány jsou. 001 GEN 009 003 Všecko, což se hýbe a jest živo, bude vám za pokrm; jako i bylinu zelenou, dal jsem vám to všecko. 001 GEN 009 004 A však masa s duší jeho, kteráž jest krev jeho, nebudete jísti. 001 GEN 009 005 A zajisté krve vaší, duší vašich vyhledávati budu; z rukou každého hovada vyhledávati jí budu, i z ruky člověka, ano i z ruky každého bratra jeho budu vyhledávati duše člověka. 001 GEN 009 006 Kdo by koli vylil krev člověka, skrze člověka vylita bude krev jeho; nebo k obrazu svému učinil Bůh člověka. 001 GEN 009 007 Vy pak ploďte a množte se; v hojnosti se rozploďte na zemi, a rozmnoženi buďte na ní. 001 GEN 009 008 I mluvil Bůh k Noé a synům jeho s ním, řka: 001 GEN 009 009 Já zajisté vcházím v smlouvu svou s vámi, i s semenem vaším po vás, 001 GEN 009 010 A se všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, z ptactva, z hovad a ze všech živočichů zemských, kteříž jsou s vámi, ode všech, kteříž vyšli z korábu, až do všelikého živočicha zemského. 001 GEN 009 011 Protož utvrzuji smlouvu svou s vámi, že nebude vyhlazeno více všeliké tělo vodami potopy; aniž bude více potopa k zkažení země. 001 GEN 009 012 I řekl Bůh: Totoť bude znamení smlouvy, kteréž já dávám, mezi mnou a mezi vámi, a mezi všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, po všecky věky. 001 GEN 009 013 Duhu svou postavil jsem na oblaku, a bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí. 001 GEN 009 014 A budeť, když uvedu mračný oblak nad zemí, a ukáže se duha na oblaku, 001 GEN 009 015 Že se rozpomenu na smlouvu svou, kteráž jest mezi mnou a mezi vámi a mezi všelikou duší živou v každém těle; a nebudou více vody ku potopě, aby zahladily všeliké tělo. 001 GEN 009 016 Nebo když bude duha ta na oblaku, popatřím na ni, abych se rozpomenul na smlouvu věčnou mezi Bohem a mezi všelikou duší živou v každém těle, kteréž jest na zemi. 001 GEN 009 017 I řekl Bůh k Noé: Toť jest znamení smlouvy, kterouž jsem utvrdil mezi sebou a mezi všelikým tělem, kteréž jest na zemi. 001 GEN 009 018 Byli pak synové Noé, kteříž vyšli z korábu: Sem, Cham a Jáfet; a Cham byl otec Kanánův. 001 GEN 009 019 Ti tři jsou synové Noé, a ti se rozprostřeli po vší zemi. 001 GEN 009 020 Noé pak obíraje se s zemí, začal dělati vinice. 001 GEN 009 021 A pije víno, opil se, a obnažil se u prostřed stanu svého. 001 GEN 009 022 Viděl pak Cham, otec Kanánův, hanbu otce svého, a pověděl oběma bratřím svým vně. 001 GEN 009 023 Tedy vzali Sem a Jáfet oděv, kterýžto oba položili na ramena svá, a jdouce zpátkem, zakryli hanbu otce svého; tváři pak jich byly odvráceny, a hanby otce svého neviděli. 001 GEN 009 024 Procítiv pak Noé po svém víně, zvěděl, co mu učinil syn jeho mladší. 001 GEN 009 025 I řekl: Zlořečený Kanán, služebník služebníků bude bratřím svým. 001 GEN 009 026 Řekl také: Požehnaný Hospodin, Bůh Semův, a buď Kanán služebníkem jejich. 001 GEN 009 027 Rozšiřiž Bůh milostivě Jáfeta, aby bydlil v stáncích Semových, a buď Kanán služebníkem jejich. 001 GEN 009 028 Živ pak byl Noé po potopě tři sta a padesáte let. 001 GEN 009 029 A tak bylo všech dnů Noé devět set a padesáte let; i umřel jest. 001 GEN 010 001 Tito jsou pak rodové synů Noé, Sema, Chama a Jáfeta, jimž se tito synové zrodili po potopě. 001 GEN 010 002 Synové Jáfetovi: Gomer a Magog, a Madai, a Javan, a Tubal, a Mešech, a Tiras. 001 GEN 010 003 Synové pak Gomerovi: Ascenez, Rifat, a Togorma. 001 GEN 010 004 Synové pak Javanovi: Elisa a Tarsis, Cetim a Dodanim. 001 GEN 010 005 Od těch rozděleni jsou ostrovové národů po krajinách jejich, každý podlé jazyku svého, vedlé čeledi své, v národech svých. 001 GEN 010 006 Synové pak Chamovi: Chus a Mizraim a Put a Kanán. 001 GEN 010 007 A synové Chusovi: Sába, Evila, a Sabata, a Regma, a Sabatacha. Synové pak Regmovi: Sába a Dedan. 001 GEN 010 008 Zplodil také Chus Nimroda; onť jest počal býti mocným na zemi. 001 GEN 010 009 To byl silný lovec před Hospodinem; protož se říká: Jako Nimrod silný lovec před Hospodinem. 001 GEN 010 010 Počátek pak jeho království byl Babylon a Erech, Achad a Chalne, v zemi Sinear. 001 GEN 010 011 Z země té vyšel do Assur, kdežto vystavěl Ninive, a Rohobot město, a Chále, 001 GEN 010 012 A Rezen mezi Ninive a mezi Chále; toť jest město veliké. 001 GEN 010 013 Mizraim pak zplodil Ludim a Anamim, a Laabim, a Neftuim, 001 GEN 010 014 A Fetruzim, a Chasluim, (odkudž pošli Filistinští) a Kafturim. 001 GEN 010 015 Kanán pak zplodil Sidona prvorozeného svého, a Het, 001 GEN 010 016 A Jebuzea, a Amorea, a Gergezea, 001 GEN 010 017 A Hevea, a Aracea, a Sinea, 001 GEN 010 018 A Aradia, a Samarea, a Amatea; a potom odtud rozprostřely se čeledi Kananejských. 001 GEN 010 019 A bylo pomezí Kananejských od Sidonu, když jdeš k Gerar až do Gázy; a odtud když jdeš k Sodomě a Gomoře, a Adama a Seboim až do Lázy. 001 GEN 010 020 Ti jsou synové Chamovi po čeledech svých, vedlé jazyků svých, po krajinách svých, v národech svých. 001 GEN 010 021 Semovi také, otci všech synů Heber, bratru Jáfeta staršího zrozeni jsou synové. 001 GEN 010 022 A tito jsou synové Semovi: Elam, a Assur, a Arfaxad, a Lud, a Aram. 001 GEN 010 023 Synové pak Aramovi: Hus, a Hul, a Geter, a Mas. 001 GEN 010 024 Potom Arfaxad zplodil Sále; a Sále zplodil Hebera. 001 GEN 010 025 Heberovi také narodili se dva synové; jméno jednoho Peleg, proto že za dnů jeho rozdělena byla země, a jméno bratra jeho Jektan. 001 GEN 010 026 Jektan pak zplodil Elmodada, a Salefa, a Azarmota, a Járe, 001 GEN 010 027 A Adoráma, a Uzala, a Dikla, 001 GEN 010 028 A Obale, a Abimahele, a Sebai, 001 GEN 010 029 A Ofira, a Evila, a Jobaba; všickni ti jsou synové Jektanovi. 001 GEN 010 030 A bylo bydlení jejich od Mesa, když jdeš k Sefar hoře na východ slunce. 001 GEN 010 031 Tiť jsou synové Semovi po čeledech svých, vedlé jazyků svých, po krajinách svých, v národech svých. 001 GEN 010 032 Ty jsou čeledi synů Noé po rodech svých, v národech svých; a od těch rozdělili se národové na zemi po potopě. 001 GEN 011 001 Byla pak všecka země jazyku jednoho a řeči jedné. 001 GEN 011 002 I stalo se, když se brali od východu, nalezli pole v zemi Sinear, a bydlili tam. 001 GEN 011 003 A řekli jeden druhému: Nuže, nadělejme cihel, a vypalme je ohněm. I měli cihly místo kamení, a zemi lepkou místo vápna. 001 GEN 011 004 Nebo řekli: Nuže, vystavějme sobě město a věži, jejíž by vrch dosahal k nebi; a tak učiňme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni po vší zemi. 001 GEN 011 005 Sstoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věži, kterouž stavěli synové lidští. 001 GEN 011 006 A řekl Hospodin: Aj, lid jeden a jazyk jeden všechněch těchto, a toť jest začátek díla jejich; nyní pak nedadí sobě v tom překaziti, což umínili dělati. 001 GEN 011 007 Protož sstupme a změťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyku nerozuměl. 001 GEN 011 008 A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi; i přestali stavěti města toho. 001 GEN 011 009 Protož nazváno jest jméno jeho Bábel; nebo tu zmátl Hospodin jazyk vší země; a odtud rozptýlil je Hospodin po vší zemi. 001 GEN 011 010 Titoť jsou rodové Semovi: Sem, když byl ve stu letech, zplodil Arfaxada ve dvou letech po potopě. 001 GEN 011 011 A byl živ Sem po zplození Arfaxada pět set let; a plodil syny a dcery. 001 GEN 011 012 Arfaxad pak živ byl pět a třidceti let, a zplodil Sále. 001 GEN 011 013 A po zplození Sále živ byl Arfaxad čtyři sta a tři léta; a plodil syny a dcery. 001 GEN 011 014 Sále také živ byl třidceti let, a zplodil Hebera. 001 GEN 011 015 A živ byl Sále po zplození Hebera čtyři sta a tři léta; a plodil syny a dcery. 001 GEN 011 016 Živ pak byl Heber čtyři a třidceti let, a zplodil Pelega. 001 GEN 011 017 A živ byl Heber po zplození Pelega čtyři sta a třidceti let; a plodil syny a dcery. 001 GEN 011 018 Peleg pak živ byl třidceti let, a zplodil Réhu. 001 GEN 011 019 A živ byl Peleg po zplození Réhu dvě stě a devět let; a plodil syny a dcery. 001 GEN 011 020 Réhu také živ byl třidceti a dvě létě, a zplodil Sáruga. 001 GEN 011 021 A po zplození Sáruga živ byl Réhu dvě stě a sedm let; a plodil syny a dcery. 001 GEN 011 022 Živ pak byl Sárug třidceti let, a zplodil Náchora. 001 GEN 011 023 A byl živ Sárug po zplození Náchora dvě stě let; a plodil syny a dcery. 001 GEN 011 024 Náchor pak živ byl dvadceti a devět let, a zplodil Táre. 001 GEN 011 025 A živ byl Náchor po zplození Táre sto a devatenácte let; a plodil syny a dcery. 001 GEN 011 026 Živ pak byl Táre sedmdesáte let, a zplodil Abrama, Náchora a Hárana. 001 GEN 011 027 Tito jsou pak rodové Táre: Táre zplodil Abrama, Náchora a Hárana; Háran pak zplodil Lota. 001 GEN 011 028 Umřel pak Háran prvé než Táre otec jeho v zemi narození svého, totiž v Ur Kaldejských. 001 GEN 011 029 I zpojímali sobě ženy Abram a Náchor; jméno ženy Abramovy Sarai, a jméno ženy Náchorovy Melcha, dcera Háranova, kterýž byl otec Melchy a Jeschy. 001 GEN 011 030 Byla pak Sarai neplodná, a neměla dětí. 001 GEN 011 031 I vzal Táre Abrama syna svého, a Lota syna Háranova, vnuka svého, a Sarai nevěstu svou, ženu Abrama syna svého, a vyšli spolu z Ur Kaldejských, aby se brali do země Kananejské, a přišli až do Cháran, a bydlili tam. 001 GEN 011 032 A byli dnové Táre dvě stě a pět let; i umřel Táre v Cháran. 001 GEN 012 001 Nebo byl řekl Hospodin Abramovi: Vyjdi z země své a z příbuznosti své, i z domu otce svého do země, kterouž ukáži tobě. 001 GEN 012 002 A učiním tě v národ veliký, a požehnám tobě, a zvelebím jméno tvé, a budeš požehnání. 001 GEN 012 003 Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečiti budu; ano požehnány budou v tobě všecky čeledi země. 001 GEN 012 004 I vyšel Abram, tak jakž mu byl mluvil Hospodin, a šel s ním Lot. (Byl pak Abram v sedmdesáti pěti letech, když vyšel z Cháran.) 001 GEN 012 005 A vzal Abram Sarai manželku svou, a Lota syna bratra svého, a všecko zboží své, kteréhož nabyli, i duše, kterýchž dosáhli v Cháran. A vyšedše, brali se do země Kananejské, až i přišli do ní. 001 GEN 012 006 I prošel Abram tu zemi až k místu Sichem, to jest až k rovině More. A tehdáž Kananejští byli v zemi. 001 GEN 012 007 I ukázal se Hospodin Abramovi a řekl: Semeni tvému dám zemi tuto. Tedy vzdělal tu oltář Hospodinu, kterýž se byl ukázal jemu. 001 GEN 012 008 A odtud podal se k hoře, kteráž leží na východ od Bethel, kdežto rozbil stan svůj, tak že mu Bethel byl na západ, Hai pak na východ; i vzdělal tam oltář Hospodinu, a vzýval jméno Hospodinovo. 001 GEN 012 009 Potom hnul se Abram dále, a odebral se odtud ku poledni. 001 GEN 012 010 Byl pak hlad v té zemi; protož sstoupil Abram do Egypta, aby tam byl pohostinu; nebo veliký byl hlad v té zemi. 001 GEN 012 011 I stalo se, že když přicházel blízko k Egyptu, řekl k Sarai manželce své: Aj, nyní znám, že jsi žena krásné tváři. 001 GEN 012 012 A stane se, že když tě uzří Egyptští, řeknou: To jest manželka jeho; i zabijí mne, tebe pak živé nechají. 001 GEN 012 013 Prav medle, že jsi sestra má, aby mi dobře bylo příčinou tvou, a živa zůstala duše má pro tebe. 001 GEN 012 014 I stalo se, když všel Abram do Egypta, viděli Egyptští ženu, že krásná byla náramně. 001 GEN 012 015 A vidouce ji knížata Faraonova, schválili ji před ním; i vzata jest žena do domu Faraonova. 001 GEN 012 016 Kterýžto i Abramovi dobře učinil pro ni; a měl ovce a voly a osly, i služebníky a děvky, též oslice a velbloudy. 001 GEN 012 017 Ale Hospodin trápil Faraona ranami velikými, i dům jeho, pro Sarai manželku Abramovu. 001 GEN 012 018 Protož povolal Farao Abrama a řekl: Cos mi to učinil? Pročežs mi neoznámil, že ona manželka tvá jest? 001 GEN 012 019 Proč jsi řekl: Sestra má jest? A vzal jsem ji sobě za ženu. Protož nyní, teď máš manželku svou, vezmi a jdi. 001 GEN 012 020 I poručil o něm Farao mužům, a propustili ho, i manželku jeho i všecko, což měl. 001 GEN 013 001 Vstoupil tedy Abram z Egypta on i žena jeho i všecko, což měl, a Lot s ním, ku poledni. 001 GEN 013 002 (Byl pak Abram bohatý velmi na dobytek, na stříbro i na zlato.) 001 GEN 013 003 A šel cestami svými od poledne až do Bethel, až k místu tomu, kdež prvé byl stánek jeho, mezi Bethel a Hai, 001 GEN 013 004 K místu oltáře, kterýž tam byl prvé vzdělal, kdežto vzýval Abram jméno Hospodinovo. 001 GEN 013 005 Také i Lot, kterýž s Abramem chodil, měl ovce a voly i stany. 001 GEN 013 006 A nemohla jim země postačovati, aby spolu bydlili, proto že zboží jich bylo veliké, tak že nemohli spolu bydliti. 001 GEN 013 007 Odkudž vznikla nesnáz mezi pastýři stáda Abramova a mezi pastýři stáda Lotova; nebo Kananejští a Ferezejští tehdáž bydlili v zemi té. 001 GEN 013 008 Řekl tedy Abram k Lotovi: Nechžť, prosím, není nesnáze mezi mnou a tebou, a mezi pastýři mými a pastýři tvými, poněvadž muži bratří jsme. 001 GEN 013 009 Zdaliž není před tebou všecka země? Odděl se, prosím, ode mne. Půjdeš-li na levo, já na pravo se držeti budu; pakli půjdeš na pravo, na levo se držeti budu. 001 GEN 013 010 Pozdvih tedy Lot očí svých, spatřil všecku rovinu vůkol Jordánu, kteráž před tím, než Hospodin zkazil Sodomu a Gomoru, všecka až k Ségor svlažována byla, jako zahrada Hospodinova, a jako země Egyptská. 001 GEN 013 011 I zvolil sobě Lot všecku rovinu Jordánskou, a bral se k východu; a tak oddělili se jeden od druhého. 001 GEN 013 012 Abram bydlil v zemi Kananejské, ale Lot přebýval v městech té roviny, podav stanů až k Sodomě. 001 GEN 013 013 Lidé pak Sodomští byli zlí, a hříšníci před Hospodinem velicí. 001 GEN 013 014 I řekl Hospodin Abramovi, když se oddělil od něho Lot: Pozdvihni nyní očí svých, a pohleď z místa, na němž jsi, na půlnoci a na poledne, i na východ a na západ. 001 GEN 013 015 Nebo všecku zemi, kterouž vidíš, tobě dám a semeni tvému až na věky. 001 GEN 013 016 A rozmnožím símě tvé jako prach země; nebo jestliže kdo bude moci sčísti prach země, tedy i símě tvé sečteno bude. 001 GEN 013 017 Vstaň, projdi tu zemi na dýl i na šíř její; nebo tobě ji dám. 001 GEN 013 018 Tedy Abram hnuv se s stanem, přišel a bydlil v rovinách Mamre, kteréž jsou při Hebronu, kdežto vzdělal oltář Hospodinu. 001 GEN 014 001 Stalo se pak ve dnech těch, že Amrafel král Sinearský, Arioch král Elasarský, Chedorlaomer král Elamitský, a Thádal král Goimský, 001 GEN 014 002 Vyzdvihli válku proti Bérovi králi Sodomskému, a proti Bersovi králi Gomorskému, a Senábovi králi Adamatskému, a Semeberovi králi Seboimskému, a králi Bélamskému, to jest Ségorskému. 001 GEN 014 003 Všickni tito sjeli se do údolí Siddim, to jest již moře solné. 001 GEN 014 004 Dvanácte let sloužili Chedorlaomerovi, třináctého pak léta zprotivili se. 001 GEN 014 005 Protož léta čtrnáctého přitáhl Chedorlaomer a králové, kteříž byli s ním, a pobili Refaimské v Astarotu Karnaimských, a Zuzimské v Cham, a Eminské na rovinách Kariataimských, 001 GEN 014 006 A Horejské na hoře jich Seir, až k rovině Fáran, kteráž leží nad pouští. 001 GEN 014 007 A vracejíce se, přitáhli k En Misfat, kteráž již jest Kádes, a pohubili všecku krajinu Amalechitského, také i Amorejského, bydlícího v Hasesontamar. 001 GEN 014 008 Protož vytáhl král Sodomský, a král Gomorský, a král Adamatský, a král Seboimský, a král Bélamský, to jest Ségorský, a sšikovali se proti nim k bitvě v údolí Siddim, 001 GEN 014 009 Proti Chedorlaomerovi králi Elamitskému, a Thádalovi králi Goimskému, a Amrafelovi králi Sinearskému, i Ariochovi králi Elasarskému, čtyři králové proti pěti. 001 GEN 014 010 (V údolí pak Siddim bylo mnoho studnic klejovatých.) I utíkajíce král Sodomský a Gomorský, padli tam; a kteří pozůstali, utekli na hory. 001 GEN 014 011 A pobravše všecko zboží Sodomských a Gomorských, a všecky potravy jich, odtáhli. 001 GEN 014 012 Vzali také Lota, a zboží jeho, syna bratra Abramova, a odjeli; nebo on bydlil v Sodomě. 001 GEN 014 013 Přišel pak jeden, kterýž byl utekl, a zvěstoval Abramovi Hebrejskému, kterýž tehdáž bydlil v rovinách Mamre Amorejského, bratra Eškolova a bratra Anerova; nebo ti měli smlouvu s Abramem. 001 GEN 014 014 Uslyšev tedy Abram, že by zajat byl bratr jeho, vypravil způsobných k boji a v domě svém zrozených služebníků tři sta a osmnácte, a honil je až k Dan. 001 GEN 014 015 A odděliv se, připadl na ně v noci, on i služebníci jeho, a porazil je; a stíhal je až k Chobah, kteréž leží na levo Damašku. 001 GEN 014 016 I odjal zase všecko zboží; také i Lota bratra svého s statkem jeho zase přivedl, ano i ženy a lid. 001 GEN 014 017 Tedy vyšel král Sodomský proti němu, když se navracoval od pobití Chedorlaomera a králů, kteříž byli s ním, k údolí Sáveh, kteréž jest údolí královské. 001 GEN 014 018 Melchisedech také král Sálem, vynesl chléb a víno; a ten byl kněz Boha silného nejvyššího. 001 GEN 014 019 I požehnal mu a řekl: Požehnaný Abram Bohu silnému nejvyššímu, kterýž vládne nebem a zemí; 001 GEN 014 020 A požehnaný Bůh silný nejvyšší, kterýž dal nepřátely tvé v ruce tvé. I dal mu Abram desátky ze všech věcí. 001 GEN 014 021 Král pak Sodomský řekl Abramovi: Dej mi lid, a zboží vezmi sobě. 001 GEN 014 022 I řekl Abram králi Sodomskému: Pozdvihl jsem ruky své k Hospodinu, Bohu silnému nejvyššímu, kterýž vládne nebem i zemí, 001 GEN 014 023 Že nevezmu od niti až do řeménka obuvi ze všech věcí, kteréž jsou tvé, abys neřekl: Já jsem obohatil Abrama, 001 GEN 014 024 Kromě toliko toho, což snědli bojovníci, a dílu mužů, kteříž se mnou šli, totiž Aner, Eškol a Mamre; oni nechať vezmou díl svůj. 001 GEN 015 001 Když pak ty věci pominuly, stalo se slovo Hospodinovo k Abramovi u vidění, řkoucí: Neboj se, Abrame; já budu pavéza tvá, a odplata tvá velmi veliká. 001 GEN 015 002 Jemužto řekl Abram: Panovníče Hospodine, což mi dáš, poněvadž já scházím bez dětí, a ten, jemuž zanechám domu svého, bude Damašský Eliezer? 001 GEN 015 003 Řekl ještě Abram: Aj, mně jsi nedal semene; a aj, schovanec můj bude mým dědicem. 001 GEN 015 004 A aj, slovo Hospodinovo k němu, řkuci: Nebudeť ten dědicem tvým, ale kterýž vyjde z života tvého, ten dědicem tvým bude. 001 GEN 015 005 I vyvedl jej ven a řekl: Vzhlédniž nyní k nebi, a sečti hvězdy, budeš-li je však moci sčísti? Řekl mu ještě: Tak bude símě tvé. 001 GEN 015 006 I uvěřil Hospodinu, a počteno mu to za spravedlnost. 001 GEN 015 007 (Nebo byl řekl jemu: Já jsem Hospodin, kterýž jsem tě vyvedl z Ur Kaldejských, aťbych dal zemi tuto k dědičnému vládařství. 001 GEN 015 008 I řekl: Panovníče Hospodine, po čem poznám, že ji dědičně obdržím? 001 GEN 015 009 I odpověděl jemu: Vezmi mně jalovici tříletou, a kozu tříletou, a skopce tříletého, hrdličku také a holoubátko. 001 GEN 015 010 Kterýžto vzav ty všecky věci, zroztínal je na poly, a rozložil na dvě straně, jednu polovici proti druhé; ptáků pak nezroztínal. 001 GEN 015 011 Ptáci pak sedali na ta mrtvá těla, a Abram je sháněl. 001 GEN 015 012 I stalo se, když slunce zapadalo, že dřímota těžká připadla na Abrama; a aj, hrůza a tma veliká obklíčila jej). 001 GEN 015 013 Řekl tedy Bůh Abramovi: To zajisté věz, že pohostinu bude símě tvé v zemi cizí, a v službu je podrobí, a trápiti je budou za čtyři sta let. 001 GEN 015 014 Však národ, jemuž sloužiti budou, já souditi budu; a potom vyjdou s velikým zbožím. 001 GEN 015 015 Ty pak půjdeš k otcům svým v pokoji; a pohřben budeš v starosti dobré. 001 GEN 015 016 A čtvrté pokolení sem se navrátí; nebť ještě není doplněna nepravost Amorejských. 001 GEN 015 017 I stalo se, když zapadlo slunce, a tma bylo, a aj, ukázala se pec kouřící se, a pochodně ohnivá, kteráž šla mezi díly těmi. 001 GEN 015 018 V ten den učinil Hospodin smlouvu s Abramem, řka: Semeni tvému dám zemi tuto, od řeky Egyptské až do řeky té veliké, řeky Eufraten: 001 GEN 015 019 Cinejské, Cenezejské, Cethmonské, 001 GEN 015 020 A Hetejské, Ferezejské, a Refaimské, 001 GEN 015 021 Amorejské, i Kananejské také, a Gergezejské a Jebuzejské. 001 GEN 016 001 Sarai pak manželka Abramova jemu nerodila; a měla děvku Egyptskou, jménem Agar. 001 GEN 016 002 I řekla Sarai Abramovi: Aj, nyní Hospodin zavřel život můj, abych nerodila; vejdi, prosím, k děvce mé, zda bych aspoň z ní mohla míti syny. I povolil Abram řeči Sarai. 001 GEN 016 003 Tedy vzavši Sarai manželka Abramova Agar Egyptskou děvku svou, po desíti letech, jakž bydliti počal Abram v zemi Kananejské, dala ji Abramovi muži svému za ženu. 001 GEN 016 004 I všel k Agar, kterážto počala. Viduci pak ona, že počala, zlehčila sobě paní svou. 001 GEN 016 005 I řekla Sarai Abramovi: Křivdou mou tys vinen; já jsem dala děvku svou v lůno tvé, kterážto viduci, že počala, zlehčila mne sobě. Sudiž Hospodin mezi mnou a mezi tebou. 001 GEN 016 006 I řekl Abram k Sarai: Aj, děvka tvá v moci tvé; učiň s ní, cožť se za dobré vidí. Tedy trápila ji Sarai, a ona utekla od ní. 001 GEN 016 007 Našel ji pak anděl Hospodinův u studnice vody na poušti, u studnice té, kteráž jest při cestě Sur. 001 GEN 016 008 A řekl: Agar, děvko Sarai, odkud jdeš, a kam se béřeš? I řekla: Od tváři Sarai paní své já utíkám. 001 GEN 016 009 Tedy řekl jí anděl Hospodinův: Navrať se ku paní své, a pokoř se pod ruku její. 001 GEN 016 010 Opět řekl anděl Hospodinův: Velice rozmnožím símě tvé, aniž bude moci sečteno býti pro množství. 001 GEN 016 011 Potom také řekl anděl Hospodinův: Aj, ty jsi těhotná, a tudíž porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Izmael; nebo uslyšel Hospodin trápení tvé. 001 GEN 016 012 Budeť pak lítý člověk; ruce jeho proti všechněm, a ruce všech proti němu; a před tváří všech bratří svých bydliti bude. 001 GEN 016 013 I nazvala Agar jméno Hospodinovo, kterýž mluvil jí: Ty jsi silný Bůh vidění; nebo řekla: Zdaliž teď také nevidím po tom, kterýž mne viděl? 001 GEN 016 014 Protož nazvala studnici tu studnicí Živého vidoucího mne. Aj, ta jest mezi Kádes a Barad. 001 GEN 016 015 Porodila pak Agar Abramovi syna; a nazval Abram jméno syna svého, kteréhož porodila Agar, Izmael. 001 GEN 016 016 Abram pak byl v osmdesáti šesti letech, když mu porodila Agar Izmaele. 001 GEN 017 001 Když pak Abram byl v devadesáti devíti letech, ukázal se mu Hospodin, a řekl jemu: Já jsem Bůh silný všemohoucí; chodiž ustavičně přede mnou a budiž dokonalým. 001 GEN 017 002 A učiním smlouvu svou mezi sebou a tebou a rozmnožím tě náramně velmi. 001 GEN 017 003 Padl pak Abram na tvář svou; i mluvil Bůh s ním, řka: 001 GEN 017 004 Jáť jsem, aj, smlouva má s tebou, a budeš otcem národů mnohých. 001 GEN 017 005 Aniž více slouti bude jméno tvé Abram, ale bude jméno tvé Abraham; nebo otcem mnohých národů učinil jsem tě. 001 GEN 017 006 A učiním, abys se rozplodil náramně velmi, a rozšířím tě v národy; i králové z tebe vyjdou. 001 GEN 017 007 Utvrdím také smlouvu svou mezi sebou a tebou, i mezi semenem tvým po tobě, po rodech jejich, za smlouvu věčnou, totiž abych byl Bohem tvým i semene tvého po tobě. 001 GEN 017 008 Nadto dám tobě i semeni tvému po tobě zemi, v nížto obýváš pohostinu, všecku zemi Kananejskou k vládařství věčnému; a budu jejich Bohem. 001 GEN 017 009 Řekl ještě Bůh Abrahamovi: Ty pak ostříhati budeš smlouvy mé, ty i símě tvé po tobě, po rodech svých. 001 GEN 017 010 Tatoť jest smlouva má mezi mnou a mezi vámi, i mezi semenem tvým po tobě, kteréž ostříhati budete: Aby obřezán byl mezi vámi každý pohlaví mužského. 001 GEN 017 011 Obřežete pak tělo hanby své; a to bude znamením smlouvy mezi mnou a mezi vámi. 001 GEN 017 012 Každý tedy pohlaví mužského osmého dne obřezán bude mezi vámi po rodech vašich, doma narozený i koupený za stříbro, z kterých by koli cizozemců byl, jenž není z semene tvého. 001 GEN 017 013 Konečně ať jest obřezán narozený v domě tvém, i koupený za peníze tvé; a budeť smlouva má na těle vašem za smlouvu věčnou. 001 GEN 017 014 Neobřezaný pak pacholík, kterýž by neobřezal těla neobřízky své, vyhlazena zajisté bude duše ta z lidu svého; nebo smlouvu mou zrušil. 001 GEN 017 015 Řekl také Bůh Abrahamovi: Sarai manželce své nebudeš říkati Sarai, ale Sára bude jméno její. 001 GEN 017 016 Nebo požehnám jí a dámť z ní syna; požehnámť jí, a bude v národy; králové národů z ní vyjdou. 001 GEN 017 017 Tedy padl Abraham na tvář svou, a zasmáv se, řekl v srdci svém: Zdali stoletému narodí se syn? A zdali Sára v devadesáti letech porodí? 001 GEN 017 018 I řekl Abraham Bohu: Ó byť jen Izmael živ byl před tebou! 001 GEN 017 019 Jemužto řekl Bůh: Nýbrž Sára manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Izák; i utvrdím smlouvu svou s ním za smlouvu věčnou, i s semenem jeho po něm. 001 GEN 017 020 Také o Izmaele uslyšel jsem tě; a aj, požehnám jemu, a učiním to, aby se rozplodil, a rozmnožím ho náramně velmi; dvanáctero knížat zplodí, a rozšířím jej v národ veliký. 001 GEN 017 021 Ale smlouvu svou utvrdím s Izákem, kteréhožť porodí Sára po roce, při tomto času. 001 GEN 017 022 A když dokonal Bůh řeč svou s ním, vstoupil od Abrahama. 001 GEN 017 023 Vzal tedy Abraham Izmaele syna svého, i všecky zrozené v domě svém, i všecky koupené za stříbro své, každého, kdož byl pohlaví mužského, z domácích svých, a obřezal tělo neobřízky jejich hned v ten den, jakž s ním Bůh mluvil. 001 GEN 017 024 A byl Abraham v devadesáti devíti letech, když obřezáno bylo tělo neobřízky jeho. 001 GEN 017 025 Izmael pak syn jeho byl v třinácti letech, když obřezáno bylo tělo neobřízky jeho. 001 GEN 017 026 Jednoho a téhož dne obřezáni jsou, Abraham a Izmael syn jeho. 001 GEN 017 027 I všickni domácí jeho, doma zrození i za stříbro od cizozemce koupení, obřezáni jsou s ním. 001 GEN 018 001 Ukázal se pak jemu Hospodin v rovině Mamre; a on seděl u dveří stanu, když veliké horko na den bylo. 001 GEN 018 002 A když pozdvihl očí svých, viděl, a aj, tři muži stáli naproti němu. Kteréžto jakž uzřel, běžel jim vstříc ode dveří stanu, a sklonil se až k zemi. 001 GEN 018 003 A řekl: Pane můj, jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma, prosím, nepomíjej služebníka svého. 001 GEN 018 004 Přineseno bude trochu vody, a umyjete nohy své, a odpočinete pod stromem. 001 GEN 018 005 Zatím přinesu kus chleba, a posilníte srdce svého; potom půjdete, poněvadž mimo služebníka svého jdete. I řekli: Tak učiň, jakž jsi mluvil. 001 GEN 018 006 Tedy pospíšil Abraham do stanu k Sáře, a řekl: Spěšně tři míry mouky bělné zadělej, a napec podpopelných chlebů. 001 GEN 018 007 Abraham pak běžel k stádu; a vzav tele mladé a dobré, dal služebníku, kterýžto pospíšil připraviti je. 001 GEN 018 008 Potom vzav másla a mléka, i tele, kteréž připravil, položil před ně; sám pak stál při nich pod stromem, i jedli. 001 GEN 018 009 Řekli pak jemu: Kde jest Sára manželka tvá? Kterýžto odpověděl: Teď v stanu. 001 GEN 018 010 A řekl: Jistotně se navrátím k tobě vedlé času života, a aj, syna míti bude Sára manželka tvá. Ale Sára poslouchala u dveří stanu, kteréž byly za ním. 001 GEN 018 011 Abraham pak i Sára byli staří a sešlého věku, a přestal byl Sáře běh ženský. 001 GEN 018 012 I smála se Sára sama v sobě, řkuci: Teprv když jsem se sstarala, v rozkoše se vydám? A ještě i pán můj se sstaral. 001 GEN 018 013 Tedy řekl Hospodin Abrahamovi: Proč jest se smála Sára, řkuci: Zdaliž opravdu ještě roditi budu, a já se sstarala? 001 GEN 018 014 Zdaliž co skrytého bude před Hospodinem? K času určitému navrátím se k tobě vedlé času života, a Sára bude míti syna. 001 GEN 018 015 Zapřela pak Sára a řekla: Nesmála jsem se; nebo se bála. I řekl Hospodin: Neníť tak, ale smála jsi se. 001 GEN 018 016 Tedy vstavše odtud muži ti, obrátili se k Sodomě; Abraham pak šel s nimi, aby je provodil. 001 GEN 018 017 A řekl Hospodin: Zdali já zatajím před Abrahamem, což dělati budu? 001 GEN 018 018 Poněvadž Abraham jistotně bude v národ veliký a silný, a požehnáni budou v něm všickni národové země. 001 GEN 018 019 Nebo znám jej; protož přikáže synům svým a domu svému po sobě, aby ostříhali cesty Hospodinovy, a činili spravedlnost a soud, aťby naplnil Hospodin Abrahamovi, což mu zaslíbil. 001 GEN 018 020 I řekl Hospodin: Proto že rozmnožen jest křik Sodomských a Gomorských, a hřích jejich že obtížen jest náramně: 001 GEN 018 021 Sstoupím již a pohledím, jestliže podle křiku jejich, kterýž přišel ke mně, činili, důjde na ně setření; a pakli toho není, zvím. 001 GEN 018 022 A obrátivše se odtud muži, šli do Sodomy; Abraham pak ještě stál před Hospodinem. 001 GEN 018 023 V tom přistoupiv Abraham, řekl: Zdali také zahladíš spravedlivého s bezbožným? 001 GEN 018 024 Bude-li padesáte spravedlivých v tom městě, zdali předce zahubíš, a neodpustíš místu pro padesáte spravedlivých, kteříž jsou v něm? 001 GEN 018 025 Odstup to od tebe, abys takovou věc učiniti měl, abys usmrtil spravedlivého s bezbožným; takť by byl spravedlivý jako bezbožný. Odstup to od tebe; zdaliž soudce vší země neučiní soudu? 001 GEN 018 026 I řekl Hospodin: Jestliže naleznu v Sodomě, v městě tom, padesáte spravedlivých, odpustím všemu tomu místu pro ně. 001 GEN 018 027 A odpovídaje Abraham, řekl: Aj, nyní chtěl bych mluviti ku Pánu svému, ačkoli jsem prach a popel. 001 GEN 018 028 Co pak, nedostane-li se ku padesáti spravedlivým pěti, zdali zkazíš pro těch pět všecko město? I řekl: Nezahladím, jestliže najdu tam čtyřidceti pět. 001 GEN 018 029 Opět mluvil Abraham a řekl: Snad nalezeno bude tam čtyřidceti? A odpověděl: Neučiním pro těch čtyřidceti. 001 GEN 018 030 I řekl Abraham: Prosím, nechť se nehněvá Pán můj, že mluviti budu: Snad se jich nalezne tam třidceti? Odpověděl: Neučiním, jestliže naleznu tam třidceti. 001 GEN 018 031 A opět řekl: Aj, nyní počal jsem mluviti ku Pánu svému: Snad se nalezne tam dvadceti? Odpověděl: Nezahladím i pro těch dvadceti. 001 GEN 018 032 Řekl ještě: Prosím, ať se nehněvá Pán můj, jestliže jednou ještě mluviti budu: Snad se jich najde tam deset? Odpověděl: Nezahladím i pro těch deset. 001 GEN 018 033 I odšel Hospodin, když dokonal řeč k Abrahamovi; Abraham pak navrátil se k místu svému. 001 GEN 019 001 Přišli pak dva andělé do Sodomy u večer, a Lot seděl v bráně Sodomské. Kteréžto když uzřel, vstav, šel jim v cestu a sklonil se tváří až k zemi. 001 GEN 019 002 A řekl: Aj, prosím páni moji, uchylte se nyní do domu služebníka svého, a zůstaňte přes noc; umyjete také nohy své a ráno vstanouce, půjdete cestou svou. Oni pak odpověděli: Nikoli, ale přenocujeme na ulici. 001 GEN 019 003 Ale když on je velmi nutil, obrátivše se k němu, vešli do domu jeho. I udělal jim hody, a napekl chlebů přesných, i jedli. 001 GEN 019 004 Prvé pak než lehli, muži města toho, muži Sodomští, osuli se vůkol domu toho, od mladého až do starého, všecken lid odevšad. 001 GEN 019 005 I volali na Lota, a řekli jemu: Kde jsou ti muži, kteříž přišli k tobě v noci? Vyveď je k nám, ať je poznáme. 001 GEN 019 006 I vyšel k nim Lot ven, a zavřel po sobě dvéře. 001 GEN 019 007 A řekl: Prosím, bratří moji, nečiňte zlého. 001 GEN 019 008 Aj, mám teď dvě dcery, kteréžto nepoznaly muže; vyvedu je nyní k vám, čiňte s nimi, jak se vám líbí; toliko mužům těmto nic nečiňte, poněvadž vešli pod stín střechy mé. 001 GEN 019 009 I řekli: Odejdi tam! A mluvili: Sám se dostal sem pohostinu, a chce nás souditi? Nyní tobě hůř uděláme, než jim. I obořili se násilně na muže toho, totiž na Lota, a přistoupili, aby vylomili dvéře. 001 GEN 019 010 Tedy muži ti vztáhli ven ruku svou, a uvedli Lota k sobě do domu, a dvéře zavřeli. 001 GEN 019 011 A ty muže, kteříž byli přede dveřmi domu, ranili slepotou velikou, od nejmenšího až do největšího, tak že ustali, hledajíce dveří. 001 GEN 019 012 I řekli muži k Lotovi: Máš-li ještě zde koho, buď zetě neb syny své, neb dcery své, i všecko, což máš v městě, vyveď z místa tohoto. 001 GEN 019 013 Nebo zkazíme místo toto, proto že se velmi rozmohl křik jejich před Hospodinem, a poslal nás Hospodin, abychom zkazili je. 001 GEN 019 014 Vyšed tedy Lot, mluvil k zeťům svým, kteříž již měli pojímati dcery jeho, a řekl: Vstaňte, vyjděte z místa tohoto, nebo zkazí Hospodin město toto. Ale zdálo se zeťům jeho, jako by žertoval. 001 GEN 019 015 A když zasvitávalo, nutili andělé Lota, řkouce: Vstaň, vezmi ženu svou a dvě dcery své, kteréž tu jsou, abys nezahynul v pomstě města. 001 GEN 019 016 A když prodléval, chopili muži ruku jeho, a ruku ženy jeho, a ruku dvou dcer jeho, nebo se slitoval nad ním Hospodin; i vyvedli jej, a pustili za městem. 001 GEN 019 017 A stalo se, když je vedli ven, řekl jeden: Zachovejž život svůj, neohlédej se zpět, ani se zastavuj na vší této rovině; ujdi na horu, abys nezahynul. 001 GEN 019 018 I řekl jim Lot: Ne tak, prosím, páni moji. 001 GEN 019 019 Aj, nyní nalezl služebník tvůj milost před očima tvýma, a veliké jest milosrdenství tvé, kteréž jsi učinil se mnou, když jsi zachoval duši mou; ale jáť nebudu moci ujíti na tu horu, aby mne nepostihlo to zlé, a umřel bych. 001 GEN 019 020 Hle, teď jest toto město blízko, do něhož bych utekl, a toť jest malé; prosím, nechť tam ujdu; však pak neveliké jest, a živa bude duše má. 001 GEN 019 021 I řekl k němu: Aj, uslyšel jsem žádost tvou i v této věci, abych nepodvrátil města toho, o němž jsi mluvil. 001 GEN 019 022 Pospěšiž, ujdi tam; neboť nebudu moci učiniti ničehož, dokudž tam nedojdeš. A z té příčiny nazváno jest jméno města toho Ségor. 001 GEN 019 023 Slunce vzcházelo nad zemi, když Lot všel do Ségor. 001 GEN 019 024 A Hospodin dštil na Sodomu a na Gomoru sirou a ohněm od Hospodina s nebe. 001 GEN 019 025 A podvrátil ta města i všecku tu rovinu, všecky také obyvatele těch měst, i všecko, což roste z země. 001 GEN 019 026 I ohlédla se žena jeho, jduc za ním, a obrácena jest v sloup solný. 001 GEN 019 027 Vstav pak Abraham ráno, pospíšil k místu tomu, kdež byl stál před Hospodinem. 001 GEN 019 028 A pohleděv k Sodomě a Gomoře, i na všecku zemi té roviny, uzřel, a aj, vystupoval dým z země té, jako dým z vápenice. 001 GEN 019 029 Stalo se tedy, když kazil Bůh města té roviny, že se rozpomenul Bůh na Abrahama, a vytrhl Lota z prostředku podvrácení, když podvracel města, v nichž bydlil Lot. 001 GEN 019 030 Potom vyšel Lot z Ségor, a bydlil na hoře té, a obě dvě dcery jeho s ním; nebo nesměl bydliti v Ségor. I bydlil v jeskyni s oběma dcerami svými. 001 GEN 019 031 I řekla prvorozená k mladší: Otec náš jest již starý, a není žádného muže na zemi, ješto by všel k nám podlé obyčeje vší země. 001 GEN 019 032 Poď, dejme píti otci našemu vína, a spěme s ním, abychom zachovaly z otce našeho símě. 001 GEN 019 033 I daly píti otci svému vína té noci; a všedši prvorozená, spala s otcem svým, kterýžto necítil, ani když lehla, ani když vstala. 001 GEN 019 034 Nazejtří pak řekla prvorozená k mladší: Aj, spala jsem včerejší noci s otcem svým; dejme mu píti vína ještě této noci; potom vejduc, spi s ním, a zachovejme símě z otce našeho. 001 GEN 019 035 I daly píti ještě té noci otci svému vína; a vstala ta mladší, a spala s ním; on pak necítil, ani když ona lehla, ani když vstala. 001 GEN 019 036 A tak počaly obě dcery Lotovy z otce svého. 001 GEN 019 037 I porodila prvorozená syna, a nazvala jméno jeho Moáb; onť jest otec Moábských až do dnešního dne. 001 GEN 019 038 I mladší také porodila syna, a nazvala jméno jeho Ben Ammon; onť jest otcem Ammonitských až do dnešního dne. 001 GEN 020 001 Odtud bral se Abraham do země polední, aby bydlil mezi Kádes a Sur; i byl pohostinu v Gerar; 001 GEN 020 002 Kdežto pravil Abraham o Sáře manželce své: Sestra má jest. Tedy poslav Abimelech, král Gerarský, vzal Sáru. 001 GEN 020 003 Ale přišed Bůh k Abimelechovi ve snách v noci, řekl jemu: Aj, ty již umřeš pro ženu, kterouž jsi vzal, poněvadž jest vdaná za muže. 001 GEN 020 004 Abimelech pak nepřiblížil se k ní; protož řekl: Pane, zdaž také spravedlivý národ zabiješ? 001 GEN 020 005 Zdaliž mi sám nepravil: Sestra má jest? A ona též pravila: Bratr můj jest. V upřímnosti srdce svého a v nevinnosti rukou svých učinil jsem to. 001 GEN 020 006 I řekl jemu Bůh ve snách: Jáť také vím, že v upřímnosti srdce svého učinil jsi to, a já také zdržel jsem tě, abys nezhřešil proti mně; protož nedalť jsem se jí dotknouti. 001 GEN 020 007 Nyní tedy, navrať ženu muži tomu; nebo prorok jest, a modliti se bude za tebe, a živ budeš. Pakli jí nenavrátíš, věz, že smrtí umřeš ty i všecko, což tvého jest. 001 GEN 020 008 A vstav Abimelech ráno, svolal všecky služebníky své, a vypravoval všecka slova ta v uši jejich. I báli se ti muži velmi. 001 GEN 020 009 Potom povolav Abimelech Abrahama, řekl jemu: Co jsi nám to učinil? A co jsem zhřešil proti tobě, že jsi uvedl na mne a na království mé hřích veliký? Učinils mi, čehož jsi učiniti neměl. 001 GEN 020 010 A řekl opět Abimelech Abrahamovi: Cos myslil, žes takovou věc učinil? 001 GEN 020 011 Odpověděl Abraham: Řekl jsem: Jistě že není bázně Boží na místě tomto, a zabijí mne pro ženu mou. 001 GEN 020 012 A také v pravdě jest sestra má, dcera otce mého, však ne dcera matky mé; a pojal jsem ji sobě za manželku. 001 GEN 020 013 Když pak vyvedl mne Bůh z domu otce mého, abych pohostinu bydlil, tedy řekl jsem jí: Toto mi dobrodiní učiníš: Na každém místě, kamž půjdeme, prav o mně: Bratr můj jest. 001 GEN 020 014 Tedy vzav Abimelech ovce a voly, služebníky také a děvky, dal je Abrahamovi; a navrátil mu Sáru manželku jeho. 001 GEN 020 015 A řekl Abimelech: Aj, země má před tebou; kdežť se koli příhodné býti vidí, tu přebývej. 001 GEN 020 016 Sáře pak řekl: Aj, dal jsem tisíc stříbrných bratru tvému, hle, onť jest tobě zástěrou očí u všech, kteříž jsou s tebou. A všemi těmito věcmi Sára poučena byla. 001 GEN 020 017 I modlil se Abraham Bohu, a uzdravil Bůh Abimelecha, a ženu jeho, a děvky jeho; i rodily. 001 GEN 020 018 Nebo byl zavřel Hospodin každý život ženský v domě Abimelechově, pro Sáru manželku Abrahamovu. 001 GEN 021 001 Navštívil pak Hospodin Sáru, tak jakž byl řekl; a učinil Hospodin Sáře, jakož byl mluvil. 001 GEN 021 002 Nebo počala a porodila Sára Abrahamovi syna v starosti jeho, v ten čas, kterýž předpověděl Bůh. 001 GEN 021 003 A nazval Abraham jméno syna svého, kterýž se mu narodil, jehož porodila Sára, Izák. 001 GEN 021 004 A obřezal Abraham syna svého Izáka, když byl v osmi dnech, tak jakž mu byl přikázal Bůh. 001 GEN 021 005 Byl pak Abraham ve stu letech, když se mu narodil Izák syn jeho. 001 GEN 021 006 I řekla Sára: Radost mi učinil Bůh; kdokoli uslyší, radovati se bude spolu se mnou. 001 GEN 021 007 A přidala: Kdo by byl řekl Abrahamovi, že bude Sára děti kojiti? A však jsem porodila syna v starosti jeho. 001 GEN 021 008 I rostlo dítě a ostaveno jest. Tedy učinil Abraham veliké hody v ten den, v němž ostaven byl Izák. 001 GEN 021 009 Viděla pak Sára, že syn Agar Egyptské, kteréhož porodila Abrahamovi, jest posměvač. 001 GEN 021 010 I řekla Abrahamovi: Vyvrz děvku tuto i syna jejího; neboť nebude dědicem syn děvky té s synem mým Izákem. 001 GEN 021 011 Ale Abraham velmi těžce nesl tu řeč, pro syna svého. 001 GEN 021 012 I řekl Bůh Abrahamovi: Nestěžuj sobě o dítěti a o děvce své; cožkoli řekla tobě Sára, povol řeči její, nebo v Izákovi nazváno bude tobě símě. 001 GEN 021 013 A však i syna děvky učiním v národ; nebo tvé símě jest. 001 GEN 021 014 Vstal tedy Abraham velmi ráno, a vzav chléb a láhvici vody, dal Agar a vložil na rameno její, a pustil ji od sebe i s dítětem. Kterážto odešla a chodila po poušti Bersabé. 001 GEN 021 015 A když nebylo vody v láhvici, povrhla dítě pod jedním stromem. 001 GEN 021 016 A odšedši, sedla naproti tak daleko, jako by mohl z lučiště dostřeliti; nebo pravila: Nebudu se dívati na smrt dítěte. Seděla tedy naproti, a pozdvihši hlasu svého, plakala. 001 GEN 021 017 I uslyšel Bůh hlas dítěte; a anděl Boží s nebe zavolal na Agar, a řekl jí: Coť jest, Agar? Neboj se; nebo Bůh uslyšel hlas dítěte z místa, na kterémž jest. 001 GEN 021 018 Vstaň, vezmi dítě, a ujmi je rukou svou; nebo v národ veliký učiním je. 001 GEN 021 019 A otevřel Bůh oči její, aby uzřela studnici vody. I šla a naplnila láhvici vodou, a napojila dítě. 001 GEN 021 020 A Bůh byl s dítětem, kteréžto zrostlo a bydlilo na poušti, a byl z něho střelec. 001 GEN 021 021 Bydlil pak na poušti Fáran; i vzala mu matka jeho ženu z země Egyptské. 001 GEN 021 022 Stalo se pak toho času, že mluvil Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, k Abrahamovi těmito slovy: Bůh s tebou jest ve všech věcech, kteréž ty činíš. 001 GEN 021 023 Protož nyní, přisáhni mi teď skrze Boha: Toto ať se stane, jestliže mi sklamáš, neb synu mému, aneb vnuku mému; vedlé milosrdenství, kteréž jsem já učinil s tebou, i ty že učiníš se mnou a s zemí, v níž jsi byl pohostinu. 001 GEN 021 024 I řekl Abraham: A já přisáhnu. 001 GEN 021 025 (A přitom domlouval se Abraham na Abimelecha o studnici vody, kterouž mu mocí odjali služebníci Abimelechovi. 001 GEN 021 026 I řekl Abimelech: Nevím, kdo by učinil takovou věc; a aniž jsi ty mi oznámil, aniž jsem já také co slyšel, až dnes.) 001 GEN 021 027 Vzav tedy Abraham ovce i voly dal Abimelechovi; a vešli oba dva v smlouvu. 001 GEN 021 028 A postavil Abraham sedm jehnic stáda obzvlášť. 001 GEN 021 029 I řekl Abimelech Abrahamovi: K čemu jest těchto sedm jehnic, kteréž jsi postavil obzvlášť? 001 GEN 021 030 Odpověděl: Že sedm těch jehnic vezmeš z ruky mé, aby mi to bylo na svědectví, že jsem kopal studnici tuto. 001 GEN 021 031 Pročež nazváno jest to místo Bersabé, že tu oba dva přisáhli. 001 GEN 021 032 A tak učinili smlouvu v Bersabé. Vstav pak Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, navrátili se do země Filistinské. 001 GEN 021 033 I nasázel stromoví v Bersabé, a vzýval tam jméno Hospodina, Boha silného, věčného. 001 GEN 021 034 A bydlil Abraham v zemi Filistinské za mnoho dní. 001 GEN 022 001 Když pak ty věci pominuly, zkusil Bůh Abrahama, a řekl k němu: Abrahame! Kterýžto odpověděl: Teď jsem. 001 GEN 022 002 I řekl: Vezmi nyní syna svého, toho jediného svého, kteréhož miluješ, Izáka, a jdi do země Moria; a obětuj ho tam v obět zápalnou na jedné hoře, o níž povím tobě. 001 GEN 022 003 Tedy vstav Abraham velmi ráno, osedlal osla svého a vzal dva služebníky své s sebou, a Izáka syna svého; a nasekav dříví k oběti zápalné, vstal a bral se k místu, o němž pověděl mu Bůh. 001 GEN 022 004 Třetího pak dne pozdvihl Abraham očí svých, a uzřel to místo zdaleka. 001 GEN 022 005 A řekl Abraham služebníkům svým: Pozůstaňte vy tuto s oslem, já pak a dítě půjdeme tamto; a pomodlíce se, navrátíme se k vám. 001 GEN 022 006 Tedy vzal Abraham dříví k zápalné oběti, a vložil je na Izáka syna svého; sám pak nesl v ruce své oheň a meč. I šli oba spolu. 001 GEN 022 007 Mluvě pak Izák Abrahamovi otci svému, řekl: Otče můj! Kterýž odpověděl: Co chceš, synu můj? A řekl: Aj, teď oheň a dříví, a kdež hovádko k zápalné oběti? 001 GEN 022 008 Odpověděl Abraham: Bůh opatří sobě hovádko k oběti zápalné, synu můj. A šli předce oba spolu. 001 GEN 022 009 A když přišli k místu, o němž mu byl mluvil Bůh, udělal tu Abraham oltář, a srovnal dříví; a svázav syna svého, vložil ho na oltář na dříví. 001 GEN 022 010 I vztáhl Abraham ruku svou, a vzal meč, aby zabil syna svého. 001 GEN 022 011 Tedy zavolal na něho anděl Hospodinův s nebe a řekl: Abrahame, Abrahame! Kterýžto odpověděl: Aj, já. 001 GEN 022 012 I řekl jemu: Nevztahuj ruky své na dítě, aniž mu co čiň; neboť jsem již poznal, že se Boha bojíš, když jsi neodpustil synu svému, jedinému svému pro mne. 001 GEN 022 013 A pozdvih Abraham očí svých, viděl, a hle, skopec za ním vězel v trní za rohy své. I šel Abraham a vzal skopce toho, a obětoval jej v obět zápalnou místo syna svého. 001 GEN 022 014 A nazval Abraham jméno místa toho: Hospodin opatří. Odkudž říká se do dnes: Na hoře Hospodinově opatří se. 001 GEN 022 015 Zvolal pak anděl Hospodinův na Abrahama podruhé s nebe, 001 GEN 022 016 A řekl: Skrze sebe samého přisáhl jsem, praví Hospodin, poněvadž jsi učinil tu věc, že jsi neodpustil synu svému, jedinému svému: 001 GEN 022 017 Požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím símě tvé jako hvězdy nebeské, a jako písek, kterýž jest na břehu mořském; nadto dědičně vládnouti bude símě tvé branami nepřátel svých. 001 GEN 022 018 Ano požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země, proto že jsi uposlechl hlasu mého. 001 GEN 022 019 Tedy navrátil se Abraham k služebníkům svým; a vstavše, šli spolu do Bersabé; nebo bydlil Abraham v Bersabé. 001 GEN 022 020 A když se tyto věci staly, zvěstováno jest Abrahamovi v tato slova: Aj, porodila také Melcha syny Náchorovi, bratru tvému: 001 GEN 022 021 Husa prvorozeného svého, a Buza bratra jeho, a Chamuele, otce Aramova; 001 GEN 022 022 A Kazeda a Azana, a Feldasa, a Jidlafa i Bathuele. 001 GEN 022 023 Bathuel pak zplodil Rebeku. Osm těchto porodila Melcha Náchorovi, bratru Abrahamovu. 001 GEN 022 024 Ale i ženina jeho, jejíž jméno bylo Réma, porodila také ona Tábe a Gahama, Thása a Máchu. 001 GEN 023 001 Živa pak byla Sára sto a sedmmecítma let; ta jsou léta života Sáry. 001 GEN 023 002 A umřela v městě Arbe, kteréž slove Hebron, v zemi Kananejské. I přišel Abraham, aby kvílil nad Sárou, a plakal jí. 001 GEN 023 003 Potom vstav Abraham od mrtvého svého, mluvil k synům Het, řka: 001 GEN 023 004 Hostem a příchozím jsem u vás; dejte mi místo ku pohřbu u vás, abych pochoval mrtvého svého od tváři své. 001 GEN 023 005 A odpovídajíce synové Het Abrahamovi, řekli jemu: 001 GEN 023 006 Slyš nás, pane milý! Kníže Boží jsi u prostřed nás, v nejpřednějších hrobích našich pochovej mrtvého svého; žádný z nás hrobu svého nebude zbraňovati tobě, abys neměl pochovati v něm mrtvého svého. 001 GEN 023 007 Abraham pak vstav, poklonil se lidu země té, totiž synům Het. 001 GEN 023 008 A mluvil s nimi, řka: Jestliže se vám líbí, abych pochoval mrtvého svého od tváři své, slyšte mne, a přimluvte se za mne k Efronovi synu Sohar, 001 GEN 023 009 Ať mi dá jeskyni Machpelah, kterouž má na konci pole svého; za slušné peníze ať mi ji dá u prostřed vás, k dědičnému pohřbu. 001 GEN 023 010 (Ten pak Efron seděl u prostřed synů Het.) Tedy odpověděl Efron Hetejský Abrahamovi při přítomnosti synů Het, přede všemi, kteříž vcházejí do brány města jeho, řka: 001 GEN 023 011 Nikoli, pane můj, ale slyš mne: Pole to dávám tobě, dávámť také i jeskyni, kteráž na něm jest; před očima synů lidu svého dávám ji tobě; pochovejž mrtvého svého. 001 GEN 023 012 Tedy poklonil se Abraham před lidem země té, 001 GEN 023 013 A mluvil k Efronovi v přítomnosti lidu země, řka: A však jestliže ty jsi ten, prosím, vyslyš mne! Dámť stříbro za pole, vezmi je ode mne, a pochovám mrtvého svého tam. 001 GEN 023 014 A odpovídaje Efron Abrahamovi, řekl jemu: 001 GEN 023 015 Můj pane, poslechni mne: Země ta za čtyři sta lotů stříbrných jest; ale mezi mnou a tebou co jest o to? Mrtvého svého pochovej. 001 GEN 023 016 I uposlechl Abraham Efrona, a odvážil mu stříbra, jakž oznámil při přítomnosti synů Het, čtyři sta lotů stříbrných, běžných mezi kupci. 001 GEN 023 017 A odvedeno jest pole Efronovo, kteréž bylo v Machpelah, proti Mamre, pole a jeskyně na něm, a všecko stromoví, což ho na tom poli i na všech mezech jeho vůkol, 001 GEN 023 018 Abrahamovi v držení, před očima synů Het, a všech, kteříž vcházejí do brány města toho. 001 GEN 023 019 A potom pochoval Abraham Sáru, manželku svou, v jeskyni pole Machpelah, proti Mamre, (to slove Hebron), v zemi Kananejské. 001 GEN 023 020 Protož odevzdáno jest pole to i jeskyně, kteráž byla na něm, Abrahamovi k dědičnému pohřbu od synů Het. 001 GEN 024 001 Abraham pak již byl starý a sešlého věku; a Hospodin požehnal mu ve všech věcech. 001 GEN 024 002 Tedy řekl Abraham služebníku svému staršímu v domě svém, kterýž spravoval všecky věci jeho: Vlož nyní ruku svou pod bedro mé, 001 GEN 024 003 Abych tě zavázal přísahou skrze Hospodina, Boha nebe a Boha země, abys nebral manželky synu mému ze dcer Kananejských, mezi nimiž já bydlím. 001 GEN 024 004 Ale půjdeš do země mé a příbuznosti mé; a odtud vezmeš manželku synu mému Izákovi. 001 GEN 024 005 I řekl jemu služebník ten: Kdyby pak nechtěla žena ta se mnou jíti do země této, mám-li zase uvésti syna tvého do země, z níž jsi vyšel? 001 GEN 024 006 Kterýžto odpověděl: Hleď, abys zase neuvodil syna mého tam. 001 GEN 024 007 Hospodin Bůh nebe, kterýž vzal mne z domu otce mého a z vlasti mé, a mluvil mi, a kterýž mi přisáhl, řka: Semeni tvému dám zemi tuto, onť pošle anděla svého před tebou, a vezmeš manželku synu mému odtud. 001 GEN 024 008 Jestliže by pak žena ta nechtěla jíti s tebou, svoboden budeš od této přísahy mé; toliko syna mého neuvoď tam zase. 001 GEN 024 009 Tedy vložil služebník ten ruku svou pod bedro Abrahama, pána svého, a přisáhl jemu na tu řeč. 001 GEN 024 010 A vzal služebník ten deset velbloudů z velbloudů pána svého, aby se bral; (nebo měl všecken statek pána svého v rukou svých.) I vstav, bral se k Aram Naharaim do města Náchor. 001 GEN 024 011 A zastavil se s velbloudy před městem, u studnice vody k večerou, času toho, když vycházejí vážiti vody. 001 GEN 024 012 A řekl: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, dejž, prosím, ať se potká se mnou dnes to, čehož hledám; a učiň milosrdenství se pánem mým Abrahamem. 001 GEN 024 013 Aj, já stojím u studnice vody, a dcery mužů města tohoto vycházejí, aby vážily vodu. 001 GEN 024 014 Děvečka tedy, kteréž bych řekl: Nachyl medle věderce svého, ať se napiji, a ona by řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím, ta aby byla, kterouž jsi způsobil služebníku svému Izákovi; a po tomť poznám, že jsi milosrdenství učinil se pánem mým. 001 GEN 024 015 I stalo se prvé, než on přestal mluviti, aj, Rebeka, kteráž se narodila Bathuelovi, synu Melchy, manželky Náchora bratra Abrahamova, vycházela, a věderce její bylo na rameni jejím. 001 GEN 024 016 A byla děvečka na pohledění velmi krásná, panna, a muž nepoznal jí; kterážto sešla k studnici té, a naplnivši věderce své, šla vzhůru. 001 GEN 024 017 Tedy běžel služebník ten proti ní, a řekl: Dej mi píti, prosím, maličko vody z věderce svého. 001 GEN 024 018 I řekla: Napí se, pane můj. A rychle složila věderce své na ruku svou a dala mu píti. 001 GEN 024 019 A davši mu píti, řekla: Také velbloudům tvým navážím, dokudž se nenapijí. 001 GEN 024 020 Tedy rychle vylila z věderce svého do koryta, a běžela ještě k studnici, aby vážila vodu; a vážila všechněm velbloudům jeho. 001 GEN 024 021 Muž pak ten s užasnutím divil se jí mlče, rozjímaje, aby zvěděl, zdařil-li Hospodin cestu jeho, čili nic. 001 GEN 024 022 I stalo se, když přestali píti velbloudové, vyňav muž náušnici zlatou, ztíží půl lotu, a dvě náramnice, dal na ruce její, kteréž vážily deset lotů zlata. 001 GEN 024 023 A řekl: Čí jsi dcera? Pověz mi, prosím, jest-li v domě otce tvého nám místo, kdež bychom přes noc zůstali? 001 GEN 024 024 Jemužto odpověděla: Dcera jsem Bathuele, syna Melchy, kteréhož porodila Náchorovi. 001 GEN 024 025 Řekla ještě k němu: Slámy také a potravy hojně u nás jest, ano i místo, kdež byste přes noc zůstali. 001 GEN 024 026 Tedy skloniv hlavu, poklonu učinil Hospodinu. 001 GEN 024 027 A řekl: Požehnaný Hospodin, Bůh pána mého Abrahama, kterýž neodjal milosrdenství svého a pravdy své od pána mého, mne také na cestě vedl Hospodin k domu bratří pána mého. 001 GEN 024 028 I běžela děvečka, a oznámila v domě matky své tak, jakž se stalo. 001 GEN 024 029 A měla Rebeka bratra, jménem Lábana; ten běžel k muži tomu ven k studnici. 001 GEN 024 030 Nebo uzřev náušnici a náramnice na rukou sestry své, a slyšev slova Rebeky sestry své, ana praví: Tak mluvil ke mně člověk ten, přišel k muži, a on stál při velbloudích u studnice. 001 GEN 024 031 Jemuž řekl: Vejdi, požehnaný Hospodinův. Proč bys stál vně, kdyžť jsem připravil dům a místo velbloudům? 001 GEN 024 032 Tedy všel muž ten do domu, a odsedlal velbloudy, a dal Lában slámy a potravy velbloudům, i vody k umytí noh jeho a noh mužů těch, kteří s ním byli. 001 GEN 024 033 A položil předeň chléb, aby jedl. Ale on řekl: Nebudu jísti, dokudž nevypravím řečí svých. I řekl Lában: Mluv. 001 GEN 024 034 Tedy řekl: Služebník Abrahamův jsem já. 001 GEN 024 035 A Hospodin požehnal pánu mému velice, tak že veliký učiněn jest; nebo dal mu ovce a voly, stříbro a zlato, služebníky a děvky, velbloudy a osly. 001 GEN 024 036 A porodila Sára, manželka pána mého, pánu mému v starosti své syna, jemuž dal, cožkoli má. 001 GEN 024 037 I zavázal mne přísahou pán můj, řka: Nevezmeš manželky synu mému ze dcer Kananejských, v jejichž zemi já bydlím. 001 GEN 024 038 Ale k domu otce mého půjdeš, a k rodině mé, a odtud vezmeš manželku synu mému. 001 GEN 024 039 A když jsem řekl pánu svému: Snad nepůjde žena ta se mnou? 001 GEN 024 040 Odpověděl mi: Hospodin, před jehož oblíčejem ustavičně jsem chodil, pošle anděla svého s tebou, a šťastnou způsobí cestu tvou, a vezmeš manželku synu mému z rodiny mé, a z domu otce mého. 001 GEN 024 041 A budeš svoboden od přísahy mé, když bys přišel k rodině mé; a jestliže by nedali tobě, budeš prost od přísahy mé. 001 GEN 024 042 Protož dnes přišed k studnici, řekl jsem: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, jestliže ty nyní šťastně spravuješ cestu mou, po níž já jdu, 001 GEN 024 043 Aj, já stojím u studnice vody; protož, nechžť panna, kteráž vyjde vážiti vody, když bych jí řekl: Dej mi píti nyní maličko vody z věderce svého, 001 GEN 024 044 A ona by mi odpověděla: I ty pí, i velbloudům tvým také navážím, ta ať jest manželka, kterouž způsobil Hospodin synu pána mého. 001 GEN 024 045 Prvé pak než jsem já přestal mluviti v srdci svém, aj, Rebeka vycházela mající věderce své na rameni svém, a sšedši k studnici, vážila. I řekl jsem jí: Prosím, dej mi píti. 001 GEN 024 046 Ona pak rychle složila věderce své s sebe, a řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím. Tedy pil jsem, a napojila také velbloudy. 001 GEN 024 047 I ptal jsem se jí, a řekl jsem: Čí jsi dcera? Ona odpověděla: Dcera Bathuele, syna Náchorova, jehož mu porodila Melcha. Tedy dal jsem náušnici na tvář její, a náramnice na ruce její. 001 GEN 024 048 A skloniv hlavu, poklonu jsem učinil Hospodinu, a dobrořečil jsem Hospodina, Boha pána mého Abrahama, kterýž vedl mne po cestě přímé, abych dceru bratra pána svého vzal synu jeho. 001 GEN 024 049 Protož nyní, činíte-li milosrdenství, a pravdu se pánem mým, oznamte mi; pakli nic, také mi oznamte, a obrátím se na pravo neb na levo. 001 GEN 024 050 Tedy odpověděli Lában a Bathuel, řkouce: Od Hospodina vyšla jest věc tato; nemůžemeť odepříti v ničemž. 001 GEN 024 051 Aj, Rebeka před tebou, vezmiž ji a jeď; a nechť jest manželkou synu pána tvého, jakož mluvil Hospodin. 001 GEN 024 052 I stalo se, že jakž uslyšel služebník Abrahamův slova jejich, poklonil se Hospodinu až k zemi. 001 GEN 024 053 A vyňav služebník ten nádoby stříbrné a nádoby zlaté a oděv, dal Rebece; drahé také dary dal bratru jejímu a matce její. 001 GEN 024 054 Tedy jedli a pili, on i muži, kteříž byli s ním, a zůstali tu přes noc. Ráno pak když vstali, řekl: Propusťte mne ku pánu mému. 001 GEN 024 055 I odpověděl bratr její a matka: Nechať pozůstane děvečka s námi za některý den, aspoň za deset; potom půjdeš. 001 GEN 024 056 On pak řekl jim: Nezdržujte mne, poněvadž Hospodin šťastnou způsobil cestu mou; propusťtež mne, ať jdu ku pánu svému. 001 GEN 024 057 I řekli: Zavolejme děvečky a zeptejme se, co dí k tomu. 001 GEN 024 058 Tedy zavolali Rebeky, a řekli jí: Chceš-li jíti s mužem tímto? I řekla: Půjdu. 001 GEN 024 059 A propouštějíce Rebeku sestru svou a chovačku její, služebníka také Abrahamova s muži jeho, 001 GEN 024 060 Požehnali Rebeky a mluvili jí: Sestro naše, ty buď v tisíce tisíců, a símě tvé dědičně obdrž brány nepřátel svých. 001 GEN 024 061 Tedy vstala Rebeka a děvečky její, a vsedše na velbloudy, jely za mužem tím. A tak vzal služebník ten Rebeku, a odjel. 001 GEN 024 062 Izák pak šel, navracuje se od studnice Živého vidoucího mne; nebo bydlil v zemi polední. 001 GEN 024 063 A vyšel Izák k přemyšlování na pole, když se chýlilo k večerou; a pozdvih očí svých, uzřel, an velbloudové jdou. 001 GEN 024 064 Pozdvihla také Rebeka očí svých, a uzřevši Izáka, ssedla s velblouda. 001 GEN 024 065 (Nebo řekla byla služebníku: Kdo jest ten muž, kterýž jde po poli proti nám? Odpověděl služebník: To jest pán můj.) I vzala rouchu, a přistřela se. 001 GEN 024 066 Tedy vypravoval služebník Izákovi vše, což působil. 001 GEN 024 067 I uvedl ji Izák do stanu Sáry matky své, a vzal Rebeku, a měl ji za manželku, a miloval ji. I potěšil se Izák po smrti matky své. 001 GEN 025 001 Abraham pak opět pojal ženu jménem Ceturu. 001 GEN 025 002 Kterážto porodila jemu Zamrana, a Jeksana, a Madana, a Madiana, Jezbocha a Suecha. 001 GEN 025 003 Jeksan potom zplodil Sábu a Dedana. Synové pak Dedanovi byli: Assurim, a Latuzim, a Laomin. 001 GEN 025 004 Ale synové Madianovi: Efa, a Efer, a Enoch, a Abida, a Helda; všickni ti synové byli Cetury. 001 GEN 025 005 I dal Abraham Izákovi všecko, což měl. 001 GEN 025 006 Synům pak ženin svých dal Abraham dary, a odeslal je od Izáka syna svého, ještě živ jsa, k východu do země východní. 001 GEN 025 007 Tito pak jsou dnové let života Abrahamova, v nichž byl živ: Sto sedmdesáte a pět let. 001 GEN 025 008 I skonal a umřel Abraham v starosti dobré, stár jsa a plný dnů; a připojen jest k lidu svému. 001 GEN 025 009 Tedy pochovali ho Izák a Izmael synové jeho v jeskyni Machpelah, na poli Efrona, syna Sohar Hetejského, naproti Mamre, 001 GEN 025 010 Na tom poli, kteréž byl koupil Abraham od synů Het; tu pochován jest Abraham i Sára manželka jeho. 001 GEN 025 011 Po smrti pak Abrahamově požehnal Bůh Izákovi synu jeho, a bydlil Izák u studnice Živého vidoucího mne. 001 GEN 025 012 Tito jsou pak rodové Izmaele syna Abrahamova, jehož porodila Agar Egyptská, děvka Sářina, Abrahamovi. 001 GEN 025 013 A tato jsou jména synů Izmaelových, jimiž se jmenují po rodech svých: Prvorozený Izmaelův Nabajot, po něm Cedar, a Adbeel a Mabsan, 001 GEN 025 014 A Masma, a Dumah a Massa, 001 GEN 025 015 Hadar a Tema, Jetur, Nafis a Cedma. 001 GEN 025 016 Ti jsou synové Izmaelovi, a ta jména jejich, po vsech jejich, a po městech jejich, dvanáctero knížat po čeledech jejich. 001 GEN 025 017 (Bylo pak života Izmaelova sto třidceti a sedm let, i skonal; a umřev, připojen jest k lidu svému.) 001 GEN 025 018 A bydlili od Hevilah až do Sur, jenž jest proti Egyptu, když jdeš do Assyrie; před tváří všech bratří svých položil se. 001 GEN 025 019 Tito jsou také rodové Izáka syna Abrahamova: Abraham zplodil Izáka. 001 GEN 025 020 Byl pak Izák ve čtyřidcíti letech, když sobě vzal za manželku Rebeku, dceru Bathuele Syrského, z Pádan Syrské, sestru Lábana Syrského. 001 GEN 025 021 I modlil se Izák pokorně Hospodinu za manželku svou; nebo byla neplodná. A uslyšel jej Hospodin; a tak počala Rebeka manželka jeho. 001 GEN 025 022 A když se děti potiskali v životě jejím, řekla: Má-liť tak býti, proč jsem já počala? Šla tedy, aby se otázala Hospodina. 001 GEN 025 023 I řekl jí Hospodin: Dva národové jsou v životě tvém, a dvůj lid z života tvého se rozdělí; lid pak jeden nad druhý bude silnější, a větší sloužiti bude menšímu. 001 GEN 025 024 A když se naplnili dnové její, aby porodila, a aj, blíženci byli v životě jejím. 001 GEN 025 025 I vyšel první ryšavý všecken, a jako oděv chlupatý; i nazvali jméno jeho Ezau. 001 GEN 025 026 Potom pak vyšel bratr jeho, a rukou svou držel Ezau za patu; pročež nazváno jest jméno jeho Jákob. A byl Izák v šedesáti letech, když ona je porodila. 001 GEN 025 027 A když dorostli ti děti, byl Ezau lovec umělý, chodě po polích; Jákob pak byl muž prostý a v staních bydlil. 001 GEN 025 028 I byl Izák laskav na Ezau, proto že z lovu jeho míval pokrm; ale Rebeka laskava byla na Jákoba. 001 GEN 025 029 Uvařil pak Jákob krmičku. Tedy Ezau přišel z pole zemdlený, 001 GEN 025 030 A řekl Jákobovi: Dej mi, prosím, jísti krmě té červené, nebo jsem umdlel. (Protož nazváno jest jméno jeho Edom.) 001 GEN 025 031 Odpověděl Jákob: Prodej mi dnes hned prvorozenství své. 001 GEN 025 032 I řekl Ezau: Aj, já k smrti se blížím, k čemuž mi tedy to prvorozenství? 001 GEN 025 033 Dí Jákob: Přisáhni mi dnes hned. I přisáhl mu, a prodal prvorozenství své Jákobovi. 001 GEN 025 034 Tedy Jákob dal Ezauchovi chleba a té krmě z šocovice. Kterýžto jedl a pil, a vstav, odšel; a tak pohrdl Ezau prvorozenstvím. 001 GEN 026 001 Byl pak opět hlad na zemi, mimo hlad první, kterýž byl za dnů Abrahamových. Tedy odebral se Izák k Abimelechovi králi Filistinskému do Gerar. 001 GEN 026 002 Nebo ukázal se jemu Hospodin a řekl: Nesstupuj do Egypta; ale bydli v zemi, kterouž oznámím tobě. 001 GEN 026 003 Budiž tedy pohostinu v zemi této, a budu s tebou, a požehnám tobě; nebo tobě a semeni tvému dám všecky země tyto, a utvrdím přísahu, kterouž jsem přisáhl Abrahamovi, otci tvému. 001 GEN 026 004 Rozmnožím také símě tvé jako hvězdy nebeské, a dám semeni tvému všecky země tyto, a požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země; 001 GEN 026 005 Protože uposlechl Abraham hlasu mého, a ostříhal nařízení mých, přikázaní mých, ustanovení mých a zákonů mých. 001 GEN 026 006 Bydlil tedy Izák v Gerar. 001 GEN 026 007 Ptali se pak muži místa toho o manželce jeho. Kterýžto odpověděl: Sestra má jest; nebo nesměl říci: Manželka má jest, mysle sobě: Aby mne nezabili muži místa toho pro Rebeku. Nebo byla krásná na pohledění. 001 GEN 026 008 I přihodilo se, když již čas nějaký tam bydlil, že vyhlédal Abimelech král Filistinský z okna a uzřel Izáka, an pohrává s Rebekou manželkou svou. 001 GEN 026 009 Protož povolav Abimelech Izáka, řekl: Aj, v pravdě manželka tvá to jest. Jakž to, že jsi pravil: Sestra má jest? I odpověděl jemu Izák: Nebo jsem řekl sám u sebe: Abych snad neumřel pro ni. 001 GEN 026 010 I řekl Abimelech: Což jsi to učinil nám? O málo, že by byl spal někdo z lidu s manželkou tvou, a ty byl bys uvedl na nás vinu. 001 GEN 026 011 I přikázal Abimelech všemu lidu, řka: Kdo by se dotkl člověka toho, aneb manželky jeho, smrtí umře. 001 GEN 026 012 Sel pak Izák v zemi té, a shledal v tom roce sto měr; nebo požehnal mu Hospodin. 001 GEN 026 013 I rostl muž ten, a prospíval vždy více v zrostu, až i zrostl velmi. 001 GEN 026 014 Nebo měl stáda ovcí i stáda volů, a čeledi mnoho; pročež záviděli mu Filistinští. 001 GEN 026 015 A všecky studnice, kteréž vykopali služebníci otce jeho za dnů Abrahama otce jeho, zařítili Filistinští, zasypavše je prstí. 001 GEN 026 016 I řekl Abimelech Izákovi: Odejdi od nás; nebo mnohem mocnější jsi než my. 001 GEN 026 017 Tedy odšel odtud Izák, a rozbil stany v údolí Gerar, a bydlil tu. 001 GEN 026 018 A kopal zase Izák studnice vod, kteréž byli vykopali za dnů Abrahama otce jeho, a kteréž zařítili Filistinští po smrti Abrahamově; a nazval je těmi jmény, kterýmiž je jmenoval otec jeho. 001 GEN 026 019 I kopali služebníci Izákovi v tom údolí, a nalezli tam studnici vody živé. 001 GEN 026 020 Vadili se pak pastýři Gerarští s pastýři Izákovými, pravíce: Naše jest voda. Pročež nazval jméno studnice té Esek, že se vadili s ním. 001 GEN 026 021 Vykopali také jinou studnici, a nesnáz byla i o tu; pročež dal jí jméno Sitnah. 001 GEN 026 022 I hnul se odtud, a kopal jinou studnici, o kterouž se nevadili; protož nazval jméno její Rehobot. Nebo řekl: Nyní uprostrannil nám Hospodin, a vzrostli jsme na zemi. 001 GEN 026 023 Vstoupil pak odtud do Bersabé. 001 GEN 026 024 A ukázal se mu Hospodin v tu noc, a řekl: Já jsem Bůh Abrahama otce tvého; neboj se, nebo s tebou já jsem, a požehnám tobě, a rozmnožím símě tvé pro Abrahama služebníka svého. 001 GEN 026 025 I vzdělal tu oltář, a vzýval jméno Hospodinovo, a rozbil tu stan svůj; a služebníci Izákovi vykopali tam studnici. 001 GEN 026 026 Abimelech pak přijel k němu z Gerar, a Ochozat, přítel jeho, a Fikol, kníže vojska jeho. 001 GEN 026 027 I řekl jim Izák: Z jaké příčiny přišli jste ke mně? Poněvadž vy nenáviděli jste mne, a vybyli jste mne od sebe. 001 GEN 026 028 Kteřížto odpověděli: Patrně jsme to shledali, že jest Hospodin s tebou, i řekli jsme: Učiňme nyní přísahu mezi sebou, mezi námi a mezi tebou; a učiníme smlouvu s tebou: 001 GEN 026 029 Že neučiníš nám nic zlého, jako i my nedotkli jsme se tebe, a jakž jsme my toliko dobře činili tobě, a propustili jsme tě v pokoji; ty nyní tedy povol tomu, požehnaný Hospodinův. 001 GEN 026 030 Tedy učinil jim hody, i jedli a pili. 001 GEN 026 031 A vstavše velmi ráno, přisáhli jeden druhému. I propustil je Izák, a oni odešli od něho v pokoji. 001 GEN 026 032 Toho dne přišli služebníci Izákovi, a oznámili mu o studnici, kterouž kopali, řkouce: Nalezli jsme vodu. 001 GEN 026 033 I nazval ji Seba. Protož jméno města toho jest Bersabé až do dnešního dne. 001 GEN 026 034 Ezau pak jsa v letech čtyřidcíti, pojal ženu Judit, dceru Béry Hetejského, a Bazematu, dceru Elona Hetejského. 001 GEN 026 035 A kormoutily Izáka a Rebeku. 001 GEN 027 001 Když se pak sstaral Izák, a pošly byly oči jeho, tak že neviděl, povolal Ezau syna svého staršího, a řekl jemu: Synu můj. Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem. 001 GEN 027 002 I dí: Aj, já jsem se již sstaral, a nevím dne smrti své. 001 GEN 027 003 Protož nyní vezmi medle nástroje své, toul svůj a lučiště své, a vyjda do pole, ulov mi zvěřinu. 001 GEN 027 004 A přistroj mi krmi chutnou, jakž já rád jídám, a přines mi, a budu jísti, aťby požehnala duše má, prvé než umru. 001 GEN 027 005 (Slyšela pak Rebeka, když mluvil Izák s Ezau synem svým.) I odšel Ezau na pole, aby ulovil zvěřinu a přinesl. 001 GEN 027 006 Tedy řekla Rebeka Jákobovi synu svému takto: Aj, slyšela jsem, když otec tvůj mluvil k Ezau bratru tvému, a pravil: 001 GEN 027 007 Přines mi něco z lovu, a přistroj mi krmě chutné, abych jedl, a požehnámť před Hospodinem, prvé než umru. 001 GEN 027 008 Nyní tedy, synu můj, poslechni hlasu mého v tom, což já přikazuji tobě. 001 GEN 027 009 Jdi medle k stádu, a odtud mi vezmi dva kozelce výborné, abych přistrojila z nich krmě chutné otci tvému, jakž on rád jídá. 001 GEN 027 010 A přineseš otci svému, a on jísti bude, na to, aby požehnal tobě, prvé než umře. 001 GEN 027 011 I řekl Jákob Rebece matce své: Víš, že Ezau bratr můj jest člověk chlupatý, a já jsem člověk hladký. 001 GEN 027 012 Jestliže omaká mne otec můj, tedy zůstanu u něho za podvodného; a tak uvedu na sebe zlořečenství, a ne požehnání. 001 GEN 027 013 Jemužto odpověděla matka: Nechť jest na mne zlořečenství tvé, synu můj; jen ty poslechni hlasu mého, a jdi, přines mi. 001 GEN 027 014 Tedy odšed, vzal, a přinesl matce své. I připravila matka jeho krmě chutné, jakž otec jeho rád jídal. 001 GEN 027 015 A vzala Rebeka nejlepší šaty Ezau syna svého staršího, kteréž měla u sebe v domě, a oblékla Jákoba, syna svého mladšího. 001 GEN 027 016 A kožkami kozelčími obvinula ruce jeho, a díl hladký hrdla jeho. 001 GEN 027 017 I dala chléb a krmě chutné, kteréž připravila, v ruce Jákoba syna svého. 001 GEN 027 018 A on přišed k otci svému, řekl: Otče můj! Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem. Kdož jsi ty, synu můj? 001 GEN 027 019 I dí Jákob otci svému: Já jsem Ezau, prvorozený tvůj. Učinil jsem, jakž jsi mi poručil. Vstaň, prosím, sedni a jez z lovu mého, aby mi požehnala duše tvá. 001 GEN 027 020 Tedy řekl Izák synu svému: Což to? Brzys to nalezl, synu můj. A on dí: Nebo Hospodin Bůh tvůj způsobil to, aby mi se pojednou nahodilo. 001 GEN 027 021 I řekl Izák Jákobovi: Přistupiž, ať omakám tě, synu můj, ty-li jsi syn můj Ezau, či nejsi. 001 GEN 027 022 Tedy přistoupil Jákob k Izákovi otci svému; a on omakal ho, i řekl: Hlas jest hlas Jákobův, ale ruce tyto ruce Ezau. 001 GEN 027 023 A nepoznal ho; nebo byly ruce jeho, jako ruce Ezau bratra jeho, chlupaté. I požehnal mu. 001 GEN 027 024 A řekl: Ty-liž jsi pak syn můj Ezau? Odpověděl: Já. 001 GEN 027 025 I řekl: Podejž mi, ať jím z lovu syna svého, aby tobě požehnala duše má. Tedy podal mu, a on jedl. Přinesl mu také vína, a on pil. 001 GEN 027 026 I řekl jemu Izák otec jeho: Přistupiž nyní, a polib mne, synu můj. 001 GEN 027 027 I přistoupil a políbil ho. A jakž ucítil Izák vůni roucha jeho, požehnal mu, řka: Pohleď, vůně syna mého jest jako vůně pole, jemuž požehnal Hospodin. 001 GEN 027 028 Dejž tobě Bůh z rosy nebeské, a z tučnosti zemské, i hojnost obilé a vína. 001 GEN 027 029 Nechažť slouží tobě lidé, a sklánějí se před tebou národové. Budiž pánem bratří svých, a ať se sklánějí před tebou synové matky tvé. Kdož by zlořečili tobě, nechť jsou zlořečení, a kdo by dobrořečili tobě, požehnaní. 001 GEN 027 030 A když přestal Izák požehnání dávati Jákobovi, a sotva že vyšel Jákob od Izáka otce svého, Ezau bratr jeho přišel z lovu svého. 001 GEN 027 031 A připraviv i on krmě chutné, přinesl otci svému a řekl mu: Nechžť vstane otec můj, a jí z lovu syna svého, aby mi požehnala duše tvá. 001 GEN 027 032 I řekl jemu Izák otec jeho: Kdo jsi ty? Dí on: Já jsem syn tvůj, prvorozený tvůj Ezau. 001 GEN 027 033 Tedy zhrozil se Izák hrůzou velikou náramně, a řekl: Kdo pak a kde jest ten, ješto uloviv zvěřinu, přinesl mi? A já jsem jedl ze všeho, prvé než jsi ty přišel, a požehnal jsem mu, a budeť požehnaným. 001 GEN 027 034 Uslyšev Ezau slova otce svého, zkřikl hlasem velikým, a hořkostí naplněn jest náramně, a řekl otci svému: Požehnejž mně, i mně také, můj otče! 001 GEN 027 035 Kterýžto řekl: Přišel bratr tvůj podvodně a uchvátil požehnání tvé. 001 GEN 027 036 Tedy řekl: Právětě nazváno jméno jeho Jákob; nebo již po dvakráte mne podvedl, prvorozenství mé odjal, a teď nyní uchvátil požehnání mé. Řekl ještě: Zdali jsi nezachoval i mně požehnání? 001 GEN 027 037 Odpověděl Izák a řekl k Ezau: Aj, ustavil jsem ho pánem nad tebou, a všecky bratří jeho dal jsem mu za služebníky; obilím také a vínem opatřil jsem ho. Což tedy již tobě učiniti mohu, synu můj? 001 GEN 027 038 I řekl Ezau otci svému: Zdaliž to jedno toliko máš požehnání, otče můj? Požehnejž mně, i mně také, můj otče! I povýšil Ezau hlasu svého a plakal. 001 GEN 027 039 Tedy odpověděl Izák otec jeho, a řekl k němu: Aj, v tučnostech země bude bydlení tvé a v rose nebeské s hůry; 001 GEN 027 040 A v meči svém živ budeš, a bratru svému sloužiti budeš; ale přijde čas, že budeš panovati a svržeš jho jeho s šíje své. 001 GEN 027 041 Protož v nenávisti měl Ezau Jákoba pro požehnání, jímž požehnal mu otec jeho, a řekl v srdci svém: Přiblížíť se dnové smutku otce mého, a zabiji Jákoba, bratra svého. 001 GEN 027 042 I oznámena jsou Rebece slova Ezau, staršího syna jejího. Pročež ona poslavši, povolala Jákoba syna svého mladšího, a řekla jemu: Hle, Ezau bratr tvůj těší se tím, že tě zabije. 001 GEN 027 043 Protož nyní, synu můj, poslechni hlasu mého, a vstana, utec k Lábanovi, bratru mému do Cháran. 001 GEN 027 044 A pobuď s ním za některý čas, až by se odvrátila prchlivost bratra tvého, 001 GEN 027 045 A přestalo rozhněvání bratra tvého na tebe, a zapomenul by na to, což jsi mu učinil. Potom já pošli a vezmu tě odtud. Proč mám zbavena býti obou synů jednoho dne? 001 GEN 027 046 I řekla Rebeka Izákovi: Stýště mi se živu býti pro dcery Het. Vezme-li Jákob ženu ze dcer Het, jako tyto jsou ze dcer země této, k čemu mi život? 001 GEN 028 001 Povolal pak Izák Jákoba, a požehnal jemu, a přikázal mu, řka: Nepojímej ženy ze dcer Kananejských. 001 GEN 028 002 Ale vstana, jdi do Pádan Syrské do domu Bathuele, otce matky své, a pojmi sobě odtud manželku ze dcer Lábana ujce svého. 001 GEN 028 003 A Bůh silný všemohoucí požehnejž tobě, a dejžť zrůst, a rozmnožiž tě, abys byl v zástup mnohého lidu. 001 GEN 028 004 A dejž tobě požehnání Abrahamovo, tobě i semeni tvému s tebou, abys dědičně obdržel zemi, v níž pohostinu jsi, kterouž dal Bůh Abrahamovi. 001 GEN 028 005 I odeslal Izák Jákoba, kterýžto šel do Pádan Syrské k Lábanovi synu Bathuele Syrského, bratru Rebeky matky Jákobovy a Ezau. 001 GEN 028 006 Vida pak Ezau, že požehnání dal Izák Jákobovi, a že ho odeslal do Pádan Syrské, aby sobě odtud vzal manželku, a že, když mu požehnání dával, přikázal mu, řka: Nepojmeš ženy ze dcer Kananejských; 001 GEN 028 007 A že by uposlechl Jákob otce svého a matky své a odšel do Pádan Syrské; 001 GEN 028 008 Vida také Ezau, že dcery Kananejské těžké byly v očích Izákovi otci jeho: 001 GEN 028 009 Tedy odšel Ezau k Izmaelovi, a mimo prvnější ženy své, pojal sobě za ženu Mahalat, dceru Izmaele, syna Abrahamova, sestru Nabajotovu. 001 GEN 028 010 Vyšed pak Jákob z Bersabé, šel do Cháran. 001 GEN 028 011 I trefil na jedno místo, na kterémžto zůstal přes noc, (nebo slunce již bylo zapadlo, ) a nabrav kamení na místě tom, položil pod hlavu svou, a spal na témž místě. 001 GEN 028 012 I viděl ve snách, a aj, žebřík stál na zemi, jehožto vrch dosahal nebe; a aj, andělé Boží vstupovali a sstupovali po něm. 001 GEN 028 013 A aj, Hospodin stál nad ním, a řekl: Já jsem Hospodin, Bůh Abrahama otce tvého, a Bůh Izákův; zemi tu, na kteréž ty spíš, tobě dám a semeni tvému. 001 GEN 028 014 A bude símě tvé jako prach země; nebo rozmůžeš se k západu, i k východu, na půlnoci, i ku poledni; nad to požehnány budou v tobě všecky čeledi země, a v semeni tvém. 001 GEN 028 015 A aj, já jsem s tebou, a ostříhati tě budu, kamžkoli půjdeš, a přivedu tě zase do země této; nebo neopustím tebe, až i učiním, což jsem mluvil tobě. 001 GEN 028 016 Procítiv pak Jákob ze sna svého, řekl: V pravdě Hospodin jest na místě tomto, a já jsem nevěděl. 001 GEN 028 017 (Nebo zhroziv se, řekl: Jak hrozné jest místo toto! Není jiného, jediné dům Boží, a tu jest brána nebeská.) 001 GEN 028 018 Vstav pak Jákob ráno, vzal kámen, kterýž byl podložil pod hlavu svou, a postavil jej na znamení pamětné, a polil jej svrchu olejem. 001 GEN 028 019 Protož nazval jméno místa toho Bethel, ješto prvé to město sloulo Lůza. 001 GEN 028 020 Zavázal se také Jákob slibem, řka: Jestliže Bůh bude se mnou, a ostříhati mne bude na cestě této, kterouž já jdu; a dá-li mi chléb ku pokrmu a roucho k oděvu, 001 GEN 028 021 A navrátím-li se v pokoji do domu otce svého, a bude mi Hospodin za Boha: 001 GEN 028 022 Kámen tento, kterýž jsem postavil na památku, bude domem Božím; a ze všech věcí, kteréž mi dáš, desátky spravedlivě tobě dám. 001 GEN 029 001 Tedy Jákob vstav, odšel do země východní. 001 GEN 029 002 A pohleděv, uzřel studnici v poli a tři stáda ovcí, ana se složila při ní; nebo z té studnice napájeli stáda; a kámen veliký byl navrchu studnice. 001 GEN 029 003 Shánívána pak tam bývala všecka stáda, a teprv odvalovali kámen ten od vrchu té studnice, a napájeli dobytky; potom zas přivalovali kámen na vrch studnice, na místo jeho. 001 GEN 029 004 Tedy řekl jim Jákob: Bratří moji, odkud jste? Kteřížto odpověděli: Jsme z Cháran. 001 GEN 029 005 I řekl jim: Znáte-li Lábana, syna Náchorova? A oni řekli: Známe. 001 GEN 029 006 I dí opět k nim: Dobře-li se má? Odpověděli: Dobře, a aj, Ráchel dcera jeho tamto jde s dobytkem. 001 GEN 029 007 Tedy řekl: Však ještě daleko do večera, aniž ještě čas, aby dobytek byl sehnán; napojte stáda, a jděte, paste. 001 GEN 029 008 A oni odpověděli: Nemůžeme, než až se všecka stáda seženou, a odvalen bude kámen od svrchku studnice, abychom napojili ovce. 001 GEN 029 009 Když on ještě mluvil s nimi, přišla k tomu Ráchel s stádem otce svého; neb ona pásla stádo. 001 GEN 029 010 Tedy Jákob uzřev Ráchel, dceru Lábana ujce svého, a stádo jeho, přistoupil a odvalil ten kámen od vrchu studnice, a napojil stádo Lábana ujce svého. 001 GEN 029 011 A políbil Jákob Ráchel, a povýšiv hlasu svého, plakal. 001 GEN 029 012 Oznámil jí pak byl Jákob, že jest bratr otce jejího, a že jest syn Rebeky; a ona přiběhši, oznámila to otci svému. 001 GEN 029 013 I stalo se, když Lában uslyšel pověst o Jákobovi, synu sestry své, že vyběhl proti němu, a objav ho, políbil, a uvedl do domu svého; on pak vypravoval Lábanovi o všech těch věcech. 001 GEN 029 014 Jemužto odpověděl Lában: Jistě kost má a tělo mé jsi. I zůstal s ním přes celý měsíc. 001 GEN 029 015 Tedy řekl Lában Jákobovi: Zdali proto, že jsi bratr můj, darmo mi sloužiti budeš? Pověz mi, jaká má býti mzda tvá? 001 GEN 029 016 (Měl pak Lában dvě dcery; jméno starší Lía, a jméno mladší Ráchel. 001 GEN 029 017 Než Lía měla oči mdlé, ale Ráchel byla pěkné postavy a krásné tváři. 001 GEN 029 018 I miloval Jákob Ráchel.) Řekl tedy: Buduť sloužiti sedm let za Ráchel, dceru tvou mladší. 001 GEN 029 019 Odpověděl Lában: Lépeť jest, abych ji tobě dal, nežli bych ji dal muži jinému; zůstaniž se mnou. 001 GEN 029 020 Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů, proto že laskav byl na ni. 001 GEN 029 021 Potom řekl Jákob k Lábanovi: Dejž mi ženu mou; nebo vyplněni jsou dnové moji, abych všel k ní. 001 GEN 029 022 Tedy sezval Lában všecky muže místa toho, a učinil hody. 001 GEN 029 023 U večer pak vzav Líu, dceru svou, uvedl ji k němu; a on všel k ní. 001 GEN 029 024 Dal také Lában Zelfu děvku svou Líe, dceři své, za služebnici. 001 GEN 029 025 A když bylo ráno, poznal, že jest Lía. I řekl k Lábanovi: Což jsi mi to učinil? Zdaliž jsem za Ráchel nesloužil u tebe? Pročežs mne tedy oklamal? 001 GEN 029 026 Odpověděl Lában: Nebývá toho v kraji našem, aby vdávána byla mladší dříve, než prvorozená. 001 GEN 029 027 Vyplň týden této; dámeť potom i tuto za službu, kterouž sloužiti budeš u mne ještě sedm let jiných. 001 GEN 029 028 I udělal tak Jákob, a vyplnil týden její. Potom dal mu Ráchel dceru svou za manželku. 001 GEN 029 029 Dal také Lában Ráchel, dceři své, Bálu, děvku svou za služebnici. 001 GEN 029 030 Tedy všel také k Ráchel, a miloval ji více než Líu; i sloužil u něho ještě sedm let jiných. 001 GEN 029 031 Vida pak Hospodin, že Lía nemá lásky, otevřel život její; a Ráchel nechal neplodné. 001 GEN 029 032 Tedy počala Lía a porodila syna, a nazvala jméno jeho Ruben; nebo řekla: Jistě viděl Hospodin trápení mé; jižť nyní milovati mne bude muž můj. 001 GEN 029 033 I počala opět a porodila syna, a řekla: Jistě uslyšel Hospodin, že jsem v nenávisti, protož dal mi i tohoto. A nazvala jméno jeho Simeon. 001 GEN 029 034 A opět počala a porodila syna, a řekla: Již nyní připojí se ke mně muž můj, nebo jsem mu porodila tři syny. Z té příčiny nazváno jest jméno jeho Léví. 001 GEN 029 035 I počala ještě a porodila syna, a řekla: Již nyní chváliti budu Hospodina. Pročež nazvala jméno jeho Juda; i přestala roditi. 001 GEN 030 001 Viduci pak Ráchel, že by nerodila Jákobovi, záviděla sestře své, a řekla Jákobovi: Dej mi syny; pakli nedáš, umru. 001 GEN 030 002 Pročež rozhněval se velmi Jákob na Ráchel, a řekl: Zdali já jsem za Boha, kterýžť nedal plodu života? 001 GEN 030 003 Řekla ona: Hle, děvka má Bála; vejdi k ní, aby rodila na kolena má, a budu míti já také syny z ní. 001 GEN 030 004 I dala mu Bálu děvku svou za ženu; a všel k ní Jákob. 001 GEN 030 005 Tedy počavši Bála, porodila Jákobovi syna. 001 GEN 030 006 I řekla Ráchel: Soudil Bůh při mou, a uslyšel také hlas můj, a dal mi syna. Protož nazvala jméno jeho Dan. 001 GEN 030 007 Opět počavši Bála, děvka Ráchel, porodila syna druhého Jákobovi. 001 GEN 030 008 I řekla Ráchel: Tuhé jsem odpory měla s sestrou svou, a všakť jsem přemohla. A nazvala jméno jeho Neftalím. 001 GEN 030 009 Viduci pak Lía, že by přestala roditi, vzala Zelfu děvku svou, a dala ji Jákobovi za ženu. 001 GEN 030 010 A porodila Zelfa, děvka Líe, Jákobovi syna. 001 GEN 030 011 Protož řekla Lía: Již přišel zástup. A nazvala jméno jeho Gád. 001 GEN 030 012 Porodila také Zelfa děvka Líe syna druhého Jákobovi. 001 GEN 030 013 A řekla Lía: To na mé štěstí; nebo šťastnou mne nazývati budou ženy. A nazvala jméno jeho Asser. 001 GEN 030 014 Vyšel pak Ruben v čas žně pšeničné, a nalezl pěkná jablečka na poli, a přinesl je Líe matce své. I řekla Ráchel Líe: Dej mi, prosím, těch jableček syna svého. 001 GEN 030 015 Jížto ona odpověděla: Máloť se snad zdá, že jsi vzala muže mého; chceš také užívati jableček syna mého? I řekla Ráchel: Nechažť tedy spí s tebou této noci za jablečka syna tvého. 001 GEN 030 016 Když pak navracoval se Jákob s pole večer, vyšla Lía proti němu, a řekla: Ke mně vejdeš; nebo ze mzdy najala jsem tě za jablečka syna svého. I spal s ní té noci. 001 GEN 030 017 A uslyšel Bůh Líu; kterážto počala a porodila Jákobovi syna pátého. 001 GEN 030 018 I řekla Lía: Dal mi Bůh mzdu mou, i potom, když jsem dala děvku svou muži svému. Pročež nazvala jméno jeho Izachar. 001 GEN 030 019 A počala opět Lía, a porodila šestého syna Jákobovi. 001 GEN 030 020 I řekla Lía: Obdařil mne Bůh darem dobrým; již nyní bydliti bude se mnou muž můj, nebo porodila jsem mu šest synů. A nazvala jméno jeho Zabulon. 001 GEN 030 021 Potom porodila dceru; a nazvala jméno její Dína. 001 GEN 030 022 A rozpomenuv se Bůh na Ráchel, uslyšel jí, a otevřel život její. 001 GEN 030 023 Tedy počala a porodila syna, a řekla: Odjal Bůh pohanění mé. 001 GEN 030 024 A nazvala jméno jeho Jozef, řkuci: Přidejž mi Hospodin syna jiného. 001 GEN 030 025 Stalo se pak, když porodila Ráchel Jozefa, řekl Jákob Lábanovi: Propusť mne, ať odejdu na místo své a do země své. 001 GEN 030 026 Dej mi ženy mé a dítky mé, za kteréž jsem sloužil tobě, ať odejdu; nebo ty znáš službu mou, kterouž jsem sloužil tobě. 001 GEN 030 027 I řekl mu Lában: Jestliže nyní nalezl jsem milost před očima tvýma, zůstaň se mnou, nebo v skutku jsem poznal, že požehnal mi Hospodin pro tebe. 001 GEN 030 028 Řekl také: Oznam mi ze jména mzdu svou a dámť ji. 001 GEN 030 029 Jemužto odpověděl: Ty víš, jak jsem sloužil tobě, a jaký byl dobytek tvůj při mně. 001 GEN 030 030 Nebo to málo, kteréž jsi měl přede mnou, zrostlo velmi, a požehnalť Hospodin, jakž jsem k tobě nohou vkročil. A nyní, kdy pak já své hospodářství opatrovati budu? 001 GEN 030 031 A řekl: Coť mám dáti? Odpověděl Jákob: Nedávej mi nic. Jestliže mi učiníš toto, zase pásti budu a ostříhati dobytka tvého: 001 GEN 030 032 Projdu skrze všecka stáda tvá dnes, vyměšuje z nich každé dobytče peřesté a strakaté, a každé dobytče načernalé mezi ovcemi, a strakaté a peřesté mezi kozami; a takové budou mzda má. 001 GEN 030 033 A osvědčena potom bude spravedlnost má před tebou, když přijde na mzdu mou: Cožkoli nebude peřestého, neb strakatého mezi kozami, a načernalého mezi ovcemi, za krádež bude mi to počteno. 001 GEN 030 034 I řekl Lában: Hle, ó by tak bylo, jakž jsi mluvil. 001 GEN 030 035 A odloučil toho dne kozly přepásané na nohách a strakaté, a všecky kozy peřesté a strakaté, všecko, na čemž byla místa bílá, všecko také načernalé mezi dobytkem, a dal v ruce synů svých. 001 GEN 030 036 Uložil pak mezi sebou a Jákobem místo vzdálí tří dní cesty; a Jákob pásl ostatek dobytka Lábanova. 001 GEN 030 037 Nabral pak sobě Jákob prutů topolových zelených, a lískových a kaštanových; a poobloupil s nich po místech kůru až do bělosti, kteráž byla na prutech. 001 GEN 030 038 A nakladl těch prutů tak obloupených do žlábků a koryt, (v nichž bývá voda, k nimž přicházel dobytek, aby pil), proti dobytku, aby počínaly, když by přicházely píti. 001 GEN 030 039 I počínaly ovce, hledíce na ty pruty, a rodily jehňata přepásaná na nohách, a peřestá i strakatá. 001 GEN 030 040 Potom ta jehňata odloučil Jákob, a dobytek stáda Lábanova obrátil tváří k těm přepásaným na nohách, a ke všemu načernalému; a své stádo postavil obzvlášť, a neobrátil ho k stádu Lábanovu. 001 GEN 030 041 A bylo, že kdyžkoli silnější připouštíny bývaly, kladl Jákob ty pruty před oči ovcem do koryt, aby počínaly, hledíce na pruty. 001 GEN 030 042 Když pak pozdní dobytek připouštín býval, nekladl jich; a tak býval pozdní Lábanův a ranný Jákobův. 001 GEN 030 043 Vzrostl tedy muž ten náramně velmi, a měl dobytka mnoho, děvek i služebníků, velbloudů i oslů. 001 GEN 031 001 Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových, ani praví: Pobral Jákob všecko, co měl otec náš, a z těch věcí, kteréž byly otce našeho, způsobil sobě tu všecku slávu; 001 GEN 031 002 A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako prvé: 001 GEN 031 003 I řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti své, a budu s tebou. 001 GEN 031 004 Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému. 001 GEN 031 005 A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako prvé, ješto Bůh otce mého byl se mnou. 001 GEN 031 006 A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu. 001 GEN 031 007 Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; však nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil. 001 GEN 031 008 Když takto řekl: Co bude peřestého, to nechť jest mzda tvá, tedy všecky ovce rodily peřestý plod. Když pak takto řekl: Co přepásaného na nohách, to bude mzda tvá, tedy všecky ovce rodily přepásané na nohách. 001 GEN 031 009 A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně. 001 GEN 031 010 Nebo takto bylo: Tehdáž, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách, peřestí a skropení. 001 GEN 031 011 Tedy řekl mi anděl Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď jsem. 001 GEN 031 012 I řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, že všickni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách, peřestí a skropení; nebo jsem viděl všecko, co tobě Lában dělá. 001 GEN 031 013 Já jsem ten silný Bůh, kterýž jsem se ukázal tobě v Bethel, kdež jsi pomazal kamene, kdež jsi mi se slibem zavázal; vstaniž nyní, vyjdi z země této, a navrať se do země příbuznosti své. 001 GEN 031 014 Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zdaž ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho? 001 GEN 031 015 Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze naše do čista utratil. 001 GEN 031 016 Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Bůh otci našemu, naše jest a synů našich; protož nyní učiň vše, což mluvil tobě Bůh. 001 GEN 031 017 Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ženy své na velbloudy. 001 GEN 031 018 A pobral všecken dobytek svůj, a všecko jmění své, kteréhož byl dosáhl, dobytek svého vychování, kteréhož nabyl v Pádan Syrské, aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské. 001 GEN 031 019 (Lában pak byl odšel, aby střihl ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, kteréž měl otec její. 001 GEN 031 020 I ušel Jákob tajně od Lábana Syrského, neoznámiv mu, že jde pryč.) 001 GEN 031 021 Takž ušel se vším, což měl; a vstav, přepravil se přes řeku, a bral se přímo k hoře Galádské. 001 GEN 031 022 I povědíno jest Lábanovi dne třetího, že utekl Jákob. 001 GEN 031 023 Tedy on vzav bratří své s sebou, honil ho za dnů sedm; a postihl ho na hoře Galádské. 001 GEN 031 024 (Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, řekl mu: Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky.) 001 GEN 031 025 Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře; Lában také položil se s bratřími svými na též hoře Galádské. 001 GEN 031 026 I řekl Lában k Jákobovi: Cos to učinil? Nebo jsi ušel tajně, a odvedls dcery mé jako zjímané mečem. 001 GEN 031 027 Proč jsi tajně utekl, a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, ješto bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy, s bubnem a s harfou? 001 GEN 031 028 A nedopustils mi, abych políbil synů svých a dcer svých? Nemoudřes jistě udělal, čině tak. 001 GEN 031 029 Mělť bych dosti s to moci, abych vám zle učinil, ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci pominulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic jináč, než přátelsky. 001 GEN 031 030 Ale již to tam, poněvadž jsi předce odšel, roztouživ se po domu otce svého; než proč jsi ukradl bohy mé? 001 GEN 031 031 Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, řekl: Ušel jsem tajně; nebo jsem se bál a řekl jsem, že bys snad mocí odjal dcery své. 001 GEN 031 032 Nalezneš-li pak u koho bohy své, nechať ten umře; před bratřími našimi ohledej sobě, jest-li co u mne tvého, a vezmi sobě. Ale nevěděl Jákob, že Ráchel je ukradla. 001 GEN 031 033 Všed tedy Lában do stanu Jákobova, a do stanu Líe, a do stanu obou děvek, nic nenalezl. A vyšed z stanu Líe, všel do stanu Ráchel. 001 GEN 031 034 Ráchel pak vzavši modly, vložila je pod sedlo, kteréž na velbloudu bývá, a sedla na ně. I přemetal Lában všecken stan, ale nic nenalezl. 001 GEN 031 035 A ona řekla otci svému: Nechť to není proti mysli, pane můj, že nemohu povstati proti tobě; nebo vedlé běhu ženského nyní mi se přihodilo. A všecko přehledav, nenalezl modl. 001 GEN 031 036 Protož rozhněvav se Jákob, tuze se domlouval na Lábana. I odpověděl Jákob, a řekl Lábanovi: Jaké jest přestoupení mé? Jaký hřích můj, že rozpáliv se, honíš mne? 001 GEN 031 037 Nu již jsi přemetal všecky mé věci, a cos nalezl ze všech věcí domu svého? Polož teď před bratřími mými a bratřími svými, nechť rozeznají mezi námi dvěma. 001 GEN 031 038 Byl jsem již dvadceti let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly; a skopců stáda tvého nejedl jsem. 001 GEN 031 039 Co od zvěři roztrháno, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu škodu nahražoval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne aneb v noci. 001 GEN 031 040 Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že odcházel i sen můj od očí mých. 001 GEN 031 041 Již dvadceti let, jakž jsem v domě tvém; sloužil jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé, a šest let za dobytek tvůj, a změnils mzdu mou na desetkrát. 001 GEN 031 042 A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův, a strach Izákův nebyl se mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé, a práci rukou mých viděl Bůh, protož tě pominulé noci trestal. 001 GEN 031 043 Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto jsou dcery mé a synové tito jsou synové moji, i dobytek tento můj dobytek jest, ano cokoli vidíš, mé jest; ale což mám již učiniti dcerám těmto svým aneb synům jich, kteréž zrodily? 001 GEN 031 044 Protož poď, vejděme v smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi mnou a tebou. 001 GEN 031 045 Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení. 001 GEN 031 046 A řekl bratřím svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě. 001 GEN 031 047 I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed. 001 GEN 031 048 Nebo řekl Lában: Tato hromada nechžť jest svědkem od dnešku mezi mnou a tebou. Protož nazval jméno její Gál Ed, 001 GEN 031 049 A Mispah; nebo řekl Lában: Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe, když se rozejdeme od sebe. 001 GEN 031 050 Jestliže bys trápil dcery mé, a uvedl bys jiné ženy na dcery mé, žádného člověka není s námi; hlediž, Bůh jest svědek mezi mnou a tebou. 001 GEN 031 051 A řekl ještě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj, sloup, kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou, 001 GEN 031 052 Svědkem ať jest hromada tato, svědkem také sloup tento, já že nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty tolikéž že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento, k činění zlého. 001 GEN 031 053 Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka. 001 GEN 031 054 Nabil také Jákob hovad na té hoře, a pozval bratří svých, aby hodovali; i hodovali a zůstali přes noc na též hoře. 001 GEN 031 055 I vstal Lában velmi ráno, a políbiv synů svých a dcer svých, požehnal jich; i odšel a navrátil se k místu svému. 001 GEN 032 001 Jákob pak odšel cestou svou, a potkali se s ním andělé Boží. 001 GEN 032 002 I řekl Jákob, když je viděl: Vojsko Boží jest toto. A nazval jméno místa toho Mahanaim. 001 GEN 032 003 Poslal pak Jákob posly před sebou k bratru svému Ezau, do země Seir, do kraje Idumejského. 001 GEN 032 004 A přikázal jim, řka: Takto povězte pánu mému Ezau: Totoť vzkazuje služebník tvůj Jákob: U Lábana jsem byl pohostinu, a zůstával až do tohoto času. 001 GEN 032 005 A mám voly a osly, ovce, a služebníky i děvky; a poslal jsem, abych se ohlásil pánu svému, a našel milost před očima tvýma. 001 GEN 032 006 I navrátili se poslové k Jákobovi, řkouce: Přišli jsme k bratru tvému Ezau, kterýž také jde proti tobě, a čtyři sta mužů s ním. 001 GEN 032 007 Jákob pak bál se velmi, a rmoutil se náramně. Tedy rozdělil lid, kterýž s sebou měl, ovce také a voly, a velbloudy na dva houfy. 001 GEN 032 008 Nebo řekl: Jestliže by přišel Ezau k houfu jednomu, a pobil by jej, bude aspoň zadní houf zachován. 001 GEN 032 009 I řekl Jákob: Bože otce mého Abrahama, a Bože otce mého Izáka, Hospodine, kterýž jsi mi řekl: Navrať se do země své, a k příbuznosti své, a dobře učiním tobě, 001 GEN 032 010 Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterouž jsi učinil s služebníkem svým; nebo s holí svou přešel jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám. 001 GEN 032 011 Vytrhni mne, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau; nebť se ho bojím, aby přijda, nepohubil mne i matky s dětmi. 001 GEN 032 012 Však jsi ty řekl: Dobře učiním tobě, a rozmnožím símě tvé jako písek mořský, kterýžto pro množství sečten býti nemůže. 001 GEN 032 013 I zůstal tu noci té; a vzal z toho, což bylo před rukama, poctu bratru svému Ezau: 001 GEN 032 014 Totiž dvě stě koz, a kozlů dvadceti, ovec dvě stě, a beranů dvadceti, 001 GEN 032 015 Velbloudů s mladými jich třidceti, krav čtyřidceti, volů deset, oslic dvadceti, a oslátek deset. 001 GEN 032 016 A poručil je služebníkům svým, každé stádo obzvláštně, a řekl služebníkům svým: Jděte přede mnou, a stádo od stáda ať jde opodál. 001 GEN 032 017 I poručil přednímu, řka: Když se potká s tebou Ezau bratr můj, a optá se tebe, řka Čí jsi? a kam jdeš? a čí jest to stádo před tebou? 001 GEN 032 018 Řekneš: Jsem služebníka tvého Jákoba, a dar tento jest poslán pánu mému Ezau; a teď i sám jde za námi. 001 GEN 032 019 Poručil také druhému i třetímu, a všechněm jdoucím za těmi stády, řka: V táž slova mluvte k Ezau, když byste naň trefili. 001 GEN 032 020 A díte také: Aj, služebník tvůj Jákob za námi; nebo řekl: Ukrotím tvář jeho darem, kterýž jde přede mnou, a potom uzřím tvář jeho; snad přijme tvář mou. 001 GEN 032 021 A tak předšel dar před ním; on pak zůstal tu noc při houfu. 001 GEN 032 022 A vstav ještě v noci, vzal obě ženy své, a dvě děvky své, a jedenácte synů svých, a přešel přes brod Jabok. 001 GEN 032 023 Vzav tedy je, přepravil je přes tu řeku; přepravil také i vše, což měl. 001 GEN 032 024 A zůstal Jákob sám; a tu zápasil s ním muž až do svitání. 001 GEN 032 025 A vida, že ho nepřemůže, obrazil jej v příhbí vrchní stehna jeho; i vyvinulo se příhbí stehna Jákobova, když zápasil s ním. 001 GEN 032 026 A řekl: Pusť mne, nebť zasvitává. I řekl: Nepustím tě, leč mi požehnáš. 001 GEN 032 027 I řekl jemu: Jaké jest jméno tvé? Odpověděl: Jákob. 001 GEN 032 028 I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls. 001 GEN 032 029 I otázal se Jákob, řka: Oznam, prosím, jméno své. Kterýžto odpověděl: Proč se ptáš na jméno mé? I dal mu tu požehnání. 001 GEN 032 030 Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; nebo jsem prý viděl Boha tváří v tvář, a zachována jest duše má. 001 GEN 032 031 I vzešlo mu slunce, když pominul místa toho Fanuel, a kulhal na nohu svou. 001 GEN 032 032 Protož nejedí synové Izraelští až do tohoto dne té žily krátké, kteráž jest v vrchním příhbí stehna, proto že obrazil příhbí stehna Jákobova na žile krátké. 001 GEN 033 001 Pozdvih pak očí svých Jákob, uzřel, an Ezau jde, a čtyři sta mužů s ním; i rozdělil syny Líe zvlášť a Ráchele zvlášť, a obou děvek zvlášť. 001 GEN 033 002 Postavil, pravím, děvky s syny jejich napřed, potom Líu s syny jejími za nimi, Ráchel pak a Jozefa nejzáze. 001 GEN 033 003 A sám šel před nimi, a poklonil se až k zemi po sedmkrát, až právě přišel k bratru svému. 001 GEN 033 004 I běžel Ezau proti němu, a objal ho; a pad na šíji jeho, líbal ho. I plakali. 001 GEN 033 005 Pozdvih pak očí svých, a spatřiv ženy s dětmi, řekl: Kdo jsou onino s tebou? Odpověděl: Jsou dítky, kteréž Bůh dal z milosti služebníku tvému. 001 GEN 033 006 Mezi tím přiblížily se děvky s syny svými, i poklonili se. 001 GEN 033 007 Přiblížila se také Lía s syny svými, a poklonili se; a potom přiblížil se Jozef a Ráchel, a také se poklonili. 001 GEN 033 008 I řekl Ezau: K čemu jest všecken ten houf, kterýž jsem potkal? Odpověděl: Abych nalezl milost před očima pána mého. 001 GEN 033 009 Tedy řekl Ezau: Mám hojně, bratře můj; nech sobě, což tvého jest. 001 GEN 033 010 I řekl Jákob: Nezbraňuj se, prosím; jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma, přijmi dar můj z ruky mé, poněvadž jsem viděl tvář tvou, jako bych viděl tvář Boží, a laskavě jsi mne přijal. 001 GEN 033 011 Přijmi, prosím, dar můj obětovaný tobě, poněvadž štědře obdařil mne Bůh, a mám všeho dosti. Takž ho přinutil, a on vzal. 001 GEN 033 012 I dí: Poď, a jděme; já půjdu s tebou. 001 GEN 033 013 I řekl k němu Jákob: Ví pán můj, že děti jsou outlí, a mám s sebou ovce i krávy březí; kteréžto budou-li hnány přes moc jeden den, pomře mi všecken dobytek. 001 GEN 033 014 Nechžť medle jde pán můj před služebníkem svým, já pak poznenáhlu se poberu, tak jakž bude moci jíti stádo, kteréž před sebou mám, a jakž postačiti budou moci děti, až tak dojdu ku pánu svému do Seir. 001 GEN 033 015 I řekl Ezau: Nechť ale pozůstavím něco lidu, kterýž mám s sebou. I odpověděl: K čemu to? Nechť toliko naleznu milost před očima pána svého. 001 GEN 033 016 Tedy Ezau toho dne navrátil se cestou svou do Seir. 001 GEN 033 017 Jákob pak bral se do Sochot, a ustavěl sobě dům, a dobytku svému zdělal stáje; protož nazval jméno místa toho Sochot. 001 GEN 033 018 A tak Jákob navracuje se z Pádan Syrské, přišel ve zdraví k městu Sichem, kteréž jest v zemi Kananejské, a položil se před městem. 001 GEN 033 019 I koupil díl pole toho, na němž byl rozbil stan svůj, od synů Emora, otce Sichemova, za sto ovec. 001 GEN 033 020 A postavil tu oltář, kterémužto dal jméno Bůh silný, Bůh Izraelský. 001 GEN 034 001 Vyšla pak Dína, dcera Líe, kterouž porodila Jákobovi, aby se dívala na dcery té země. 001 GEN 034 002 Kteroužto uzřev Sichem, syn Emora Hevejského, knížete v krajině té, vzal ji, i ležel s ní, a ponížil jí. 001 GEN 034 003 I připojila se duše jeho k Díně, dceři Jákobově; a zamilovav děvečku, mluvil k srdci jejímu. 001 GEN 034 004 Mluvil potom Sichem k Emorovi, otci svému, těmito slovy: Vezmi mi děvečku tuto za manželku. 001 GEN 034 005 Uslyšev pak Jákob, že poškvrnil Díny dcery jeho, (a synové jeho byli s stádem na poli, ) mlčel, až oni přišli. 001 GEN 034 006 Tedy vyšel Emor, otec Sichemův, k Jákobovi, aby mluvil s ním o to. 001 GEN 034 007 A v tom synové Jákobovi přišli s pole; a uslyšavše o tom, bolestí naplněni jsou muži ti, a rozhněvali se velmi, proto že hanebnou věc učinil v Izraeli, ležav se dcerou Jákobovou, čehož činiti nenáleželo. 001 GEN 034 008 I mluvil Emor s nimi na tento způsob: Sichem, syn můj, hoří milostí k vaší dceři; prosím, dejte mu ji za manželku. 001 GEN 034 009 A spřízněte se s námi: Dcery své dávejte nám, a naše dcery pojímejte sobě. 001 GEN 034 010 A bydlete s námi, nebo všecka země bude před vámi; osaďte se a obchod veďte v ní, a vládněte jí. 001 GEN 034 011 Mluvil i Sichem otci jejímu, a bratřím jejím: Nechť naleznu milost před očima vašima, dám, co mi koli díte. 001 GEN 034 012 Jmenujte mi věno i dary jak chcete veliké, dám, jak mi koli řeknete; jen mi tu děvečku dejte za manželku. 001 GEN 034 013 Odpovídajíce pak synové Jákobovi Sichemovi a Emorovi, otci jeho, lstivě mluvili, proto že poškvrnil Díny sestry jich. 001 GEN 034 014 A řekli jim: Nemůžeme učiniti toho, abychom dali sestru svou za muže neobřezaného; nebo to ohavnost jest u nás. 001 GEN 034 015 Než na tento způsob vám povolíme: Jestliže se chcete srovnati s námi, aby obřezán byl každý z vás pohlaví mužského: 001 GEN 034 016 Tedy budeme dávati dcery své vám, a dcery vaše bráti sobě; a budeme bydliti s vámi, a budeme lid jeden. 001 GEN 034 017 Pakli neuposlechnete nás, abyste se obřezali, vezmeme zase dceru svou a odejdeme. 001 GEN 034 018 Tedy líbila se řeč jejich Emorovi i Sichemovi, synu Emorovu. 001 GEN 034 019 A nemeškal mládenec učiniti toho; nebo se mu zalíbila dcera Jákobova. A on byl nejvzácnější ze všech v domě otce svého. 001 GEN 034 020 I přišel Emor a Sichem, syn jeho, k bráně města svého; a mluvili mužům města svého, řkouce: 001 GEN 034 021 Muži tito pokojně se mají k nám, nechť tedy bydlí v zemi této, a obchod vedou v ní, (nebo země jest dosti široká a prostranná před nimi; ) dcery jejich budeme sobě bráti za manželky, a dcery své budeme dávati jim. 001 GEN 034 022 Než na tento způsob přivolí nám ti muži k tomu, aby bydlili s námi, a abychom byli jeden lid: Jestliže obřezán bude každý pohlaví mužského mezi námi, tak jako oni jsou obřezáni. 001 GEN 034 023 Dobytek jejich a statek jejich, i všecka hovada jejich, zdaliž nebudou naše? Toliko v tom jim povolme, a budou bydliti s námi. 001 GEN 034 024 I uposlechli Emora a Sichema, syna jeho, všickni vycházející branou města jeho; a obřezali se všickni pohlaví mužského, což jich koli vycházelo z brány města jeho. 001 GEN 034 025 A toť dne třetího, když oni největší bolest měli, dva synové Jákobovi, Simeon a Léví, bratří Díny, vzav každý z nich meč svůj, vpadli do města směle, a pomordovali všecky pohlaví mužského. 001 GEN 034 026 Emora také a Sichema, syna jeho, zamordovali mečem, a vzavše Dínu z domu Sichemova, odešli. 001 GEN 034 027 Potom synové Jákobovi přišedše na zbité, vzebrali město, proto že poškvrnili sestry jejich. 001 GEN 034 028 Stáda jejich, a voly i osly jejich, a což bylo v městě i po poli, pobrali. 001 GEN 034 029 K tomu i všecko jmění jejich, a všecky malé dítky jejich, a ženy jejich zajali, a vybrali, co kde v domích bylo. 001 GEN 034 030 Řekl pak Jákob Simeonovi a Léví: Zkormoutili jste mne, a zošklivili jste mne u obyvatelů krajiny této, u Kananejských a Ferezejských, a já jsem s malým počtem lidí. Seberou-li se na mne, zbijí mne, a tak vyhlazen budu já i dům můj. 001 GEN 034 031 A oni odpověděli: A což měli jako nevěstky zle užívati sestry naší? 001 GEN 035 001 Potom mluvil Bůh k Jákobovi: Vstana, vstup do Bethel, a bydli tam; a udělej tam oltář Bohu silnému, kterýž se ukázal tobě, kdyžs utíkal před Ezau bratrem svým. 001 GEN 035 002 Tedy řekl Jákob čeládce své, a všechněm, kteříž s ním byli: Odvrzte bohy cizí, kteréž máte mezi sebou, a očisťte se, a změňte roucha svá. 001 GEN 035 003 A vstanouce, vstupme do Bethel, a udělám tam oltář silnému Bohu, kterýž vyslyšel mne v den ssoužení mého, a byl se mnou na cestě, kterouž jsem šel. 001 GEN 035 004 Tedy dali Jákobovi všecky bohy cizí, kteréž měli, i náušnice, kteréž byly na uších jejich; i zakopal je Jákob pod tím dubem, kterýž byl u Sichem. 001 GEN 035 005 I brali se odtud. (A byl strach Boží na městech, kteráž byla vůkol nich, a nehonili synů Jákobových.) 001 GEN 035 006 Tedy přišel Jákob do Lůz, kteréž jest v zemi Kananejské, (to již slove Bethel, ) on i všecken lid, kterýž byl s ním. 001 GEN 035 007 I vzdělal tu oltář, a nazval to místo Bůh silný Bethel; nebo tu se mu byl zjevil Bůh, když utíkal před bratrem svým. 001 GEN 035 008 Tehdy umřela Debora, chovačka Rebeky, a pochována jest pod Bethel, pod dubem; i nazval jméno jeho Allon Bachuth. 001 GEN 035 009 Ukázal se pak opět Bůh Jákobovi, když se navracoval z Pádan Syrské, a požehnal mu. 001 GEN 035 010 I řekl jemu Bůh: Jméno tvé jest Jákob. Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale Izrael také bude jméno tvé. Protož nazval jméno jeho Izrael. 001 GEN 035 011 Řekl ještě Bůh jemu: Já jsem Bůh silný všemohoucí; rostiž a množ se; národ, nýbrž množství národů bude z tebe, i králové z bedr tvých vyjdou. 001 GEN 035 012 A zemi tu, kterouž jsem dal Abrahamovi a Izákovi, tobě ji dám; semeni také tvému po tobě dám tu zemi. 001 GEN 035 013 I vstoupil od něho Bůh z místa, na kterémž mluvil s ním. 001 GEN 035 014 Jákob pak vyzdvihl znamení pamětné na místě tom, na kterémž mluvil s ním, sloup kamenný; a pokropil ho skropením, a svrchu polil jej olejem. 001 GEN 035 015 A nazval Jákob jméno místa toho, na kterémž mluvil s ním Bůh, Bethel. 001 GEN 035 016 I brali se z Bethel, a bylo již nedaleko do Efraty. I porodila Ráchel, a těžkosti trpěla roděci. 001 GEN 035 017 A když s těžkostí rodila, řekla jí baba: Neboj se, nebo také tohoto syna míti budeš. 001 GEN 035 018 I stalo se, když k smrti pracovala, (nebo umřela, ) nazvala jméno jeho Ben Oni; ale otec jeho nazval ho Beniaminem. 001 GEN 035 019 I umřela Ráchel, a pochována jest na cestě k Efratě, jenž jest Betlém. 001 GEN 035 020 A postavil Jákob znamení pamětné nad hrobem jejím; toť jest znamení hrobu Ráchel až do dnešního dne. 001 GEN 035 021 I odebral se odtud Izrael, a rozbil stan svůj za věží Eder. 001 GEN 035 022 Stalo se pak také, když bydlil Izrael v té krajině, že Ruben šel, a spal s Bálou, ženinou otce svého; o čemž uslyšel Izrael. Bylo pak synů Jákobových dvanácte. 001 GEN 035 023 Synové pak Líe: Prvorozený Jákobův Ruben, potom Simeon, a Léví, a Juda, a Izachar, a Zabulon. 001 GEN 035 024 Synové Ráchel: Jozef a Beniamin. 001 GEN 035 025 A synové Bály, děvky Ráchel: Dan a Neftalím. 001 GEN 035 026 A synové Zelfy, děvky Líe: Gád a Asser. Tiť jsou synové Jákobovi, kteříž mu zrozeni jsou v Pádan Syrské. 001 GEN 035 027 Tedy přišel Jákob k Izákovi otci svému do Mamre, do města Arbe, jenž jest Hebron, kdežto bydlil pohostinu Abraham a Izák. 001 GEN 035 028 A bylo dnů Izákových sto osmdesáte let. 001 GEN 035 029 I dokonal Izák, a umřel, a připojen jest k lidu svému, stár jsa a plný dnů; i pochovali ho Ezau a Jákob, synové jeho. 001 GEN 036 001 Tito jsou pak rodové Ezau, kterýž měl přijmí Edom. 001 GEN 036 002 Ezau pojal sobě ženy ze dcer Kananejských, Adu, dceru Elona Hetejského, a Olibamu, dceru Anovu, dceru Sebeona Hevejského, 001 GEN 036 003 A Bazematu, dceru Izmaelovu, sestru Nabajotovu. 001 GEN 036 004 I porodila Ada Ezauchovi Elifaza, a Bazemat porodila Rahuele. 001 GEN 036 005 Olibama pak porodila Jehusa, a Jheloma, a Koré. Ti jsou synové Ezau, kteříž se mu zrodili v zemi Kananejské. 001 GEN 036 006 I pobral Ezau ženy své, i syny své, a dcery své, a všecku čeleď svou, i dobytek svůj, a všecka hovada svá, i všecko jmění své, kteréhož nabyl v zemi Kananejské, a odebral se do země Seir, před příchodem Jákoba bratra svého. 001 GEN 036 007 Nebo zboží jejich bylo tak veliké, že nemohli bydliti spolu; aniž ta země, v níž oni pohostinu byli, mohla jich snésti, pro dobytky jejich. 001 GEN 036 008 Protož bydlil Ezau na hoře Seir; Ezau pak ten jest Edom. 001 GEN 036 009 A tak tito jsou rodové Ezau, otce Idumejských, na hoře Seir. 001 GEN 036 010 Tato byla jména synů Ezau: Elifaz, syn Ady, ženy Ezau; Rahuel, syn Bazematy, ženy Ezau. 001 GEN 036 011 Synové pak Elifazovi byli: Teman, Omar, Sefo, a Gatam a Kenaz. 001 GEN 036 012 Tamna pak byla ženina Elifaza, syna Ezau. Ta porodila Elifazovi Amalecha. Ti jsou synové Ady, ženy Ezau. 001 GEN 036 013 Synové pak Rahuelovi tito: Nahat, Zára, Samma a Méza. To byli synové Bazematy, ženy Ezau. 001 GEN 036 014 A tito byli synové Olibamy, dcery Anovy, dcery Sebeonovy, ženy Ezau, kteráž porodila Ezauchovi Jehusa, Jheloma a Koré. 001 GEN 036 015 Tito všickni byli knížata synů Ezau. Synové Elifaza prvorozeného Ezau: Kníže Teman, kníže Omar, kníže Sefo, kníže Kenaz, 001 GEN 036 016 Kníže Koré, kníže Gatam, kníže Amalech. Ta jsou knížata pošlá z Elifaza v zemi Idumejské; ti jsou synové Ady. 001 GEN 036 017 Tito pak jsou synové Rahuele, syna Ezau: Kníže Nahat, kníže Zára, kníže Samma, kníže Méza. Ta knížata pošla z Rahuele, v zemi Idumejské; to jsou synové Bazematy, ženy Ezau. 001 GEN 036 018 A synové Olibamy, ženy Ezau, tito jsou: Kníže Jehus, kníže Jhelom, kníže Koré. To jsou knížata z Olibamy, dcery Anovy, ženy Ezau. 001 GEN 036 019 Tiť jsou synové Ezau, a ta knížata jejich; onť jest Edom. 001 GEN 036 020 Tito pak jsou synové Seir, totiž Horejští, obyvatelé země té: Lotan, Sobal, Sebeon a Ana, 001 GEN 036 021 A Dison, Eser a Dízan. Ta jsou knížata Horejská, synové Seir, v zemi Idumejské. 001 GEN 036 022 Synové Lotanovi byli: Hori a Hemam; a sestra Lotanova Tamna. 001 GEN 036 023 Synové pak Sobalovi tito: Alvan, Manáhat, Ebal, Sefo a Onam. 001 GEN 036 024 A tito synové Sebeonovi: Aia a Ana. To jest ten Ana, kterýž nalezl mezky na poušti, když pásl osly Sebeona otce svého. 001 GEN 036 025 Tito pak děti Anovi: Dison a Olibama, dcera Anova. 001 GEN 036 026 A synové Dízanovi tito: Hamdan, Eseban, Jetran a Charan. 001 GEN 036 027 Synové Eser tito: Balaan, Závan a Achan. 001 GEN 036 028 Tito synové Dízanovi: Hus a Aran. 001 GEN 036 029 Tato jsou knížata Horejská: Kníže Lotan, kníže Sobal, kníže Sebeon, kníže Ana, 001 GEN 036 030 Kníže Dison, kníže Eser, kníže Dízan. To byla knížata Horejská, po knížetstvích svých v zemi Seir. 001 GEN 036 031 Tito pak byli králové, kteříž kralovali v zemi Idumejské, prvé než kraloval král nad syny Izraelskými. 001 GEN 036 032 Kraloval tedy v Edom Béla, syn Beorův, a jméno města jeho Denaba. 001 GEN 036 033 I umřel Béla, a kraloval místo něho Jobab, syn Záre z Bozra. 001 GEN 036 034 I umřel Jobab, a kraloval na místě jeho Husam z země Temanské. 001 GEN 036 035 Umřel i Husam, a kraloval místo něho Adad, syn Badadův, kterýž porazil Madianské v krajině Moábské; a jméno města jeho Avith. 001 GEN 036 036 Když pak umřel Adad, kraloval místo něho Semla z Masreka. 001 GEN 036 037 A po smrti Semlově kraloval na místě jeho Saul z Rohobot od řeky. 001 GEN 036 038 Umřel i Saul, a kraloval místo něho Bálanan, syn Achoborův. 001 GEN 036 039 A když i Bálanan umřel, syn Achoborův, kraloval na místě jeho Adar; a jméno města jeho Pahu; jméno pak ženy jeho Mehetabel, dcera Matredy, dcery Mezábovy. 001 GEN 036 040 Ta jsou jména knížat pošlých z Ezau, po čeledech jejich, po místech jejich, vedlé jmen jejich: Kníže Tamna, kníže Alva, kníže Jetet, 001 GEN 036 041 Kníže Olibama, kníže Ela, kníže Finon. 001 GEN 036 042 Kníže Kenaz, kníže Teman, kníže Mabsar. 001 GEN 036 043 Kníže Magdiel, kníže Híram. Tať jsou knížata Idumejská, tak jakž kteří bydlili v zemi dědictví svého. Toť jest ten Ezau, otec Idumejských. 001 GEN 037 001 Jákob pak bydlil v zemi putování otce svého, v zemi Kananejské. 001 GEN 037 002 Tito jsou příběhové Jákobovi: Jozef, když byl v sedmnácti letech, pásl s bratřími svými dobytek, (a byl mládenček), s syny Bály a Zelfy, žen otce svého. A oznamoval Jozef zlou pověst o nich otci svému. 001 GEN 037 003 Izrael pak miloval Jozefa nad všecky syny své; nebo v starosti své zplodil jej. A udělal mu sukni proměnných barev. 001 GEN 037 004 A když spatřili bratří jeho, že ho miluje otec jejich nad všecky bratří jeho, nenáviděli ho, aniž mohli pokojně k němu promluviti. 001 GEN 037 005 Měl pak Jozef sen, a vypravoval jej bratřím svým; pročež v větší nenávisti ho měli. 001 GEN 037 006 Nebo pravil jim: Slyšte, prosím, sen, kterýž jsem měl. 001 GEN 037 007 Hle, vázali jsme snopy na poli, a aj, povstal snop můj, a stál. Vůkol také stáli snopové vaši, a klaněli se snopu mému. 001 GEN 037 008 Jemužto odpověděli bratří jeho: Zdaliž kralovati budeš nad námi, aneb pánem naším budeš? Z té příčiny ještě více nenáviděli ho pro sny jeho, a pro slova jeho. 001 GEN 037 009 Potom ještě měl jiný sen, a vypravoval jej bratřím svým, řka: Hle, opět jsem měl sen, a aj, slunce a měsíc, a jedenácte hvězd klanělo mi se. 001 GEN 037 010 I vypravoval otci svému a bratřím svým. A domlouval mu otec jeho, a řekl jemu: Jakýž jest to sen, kterýž jsi měl? Zdaliž přijdeme, já a matka tvá i bratří tvoji, abychom se klaněli před tebou až k zemi? 001 GEN 037 011 Tedy záviděli mu bratří jeho; ale otec jeho měl pozor na tu věc. 001 GEN 037 012 Odešli pak bratří jeho, aby pásli dobytek otce svého v Sichem. 001 GEN 037 013 A řekl Izrael Jozefovi: Zdaliž nepasou bratří tvoji v Sichem? Poď, a pošli tě k nim. Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem. 001 GEN 037 014 I řekl jemu: Jdi nyní, zvěz, jak se mají bratří tvoji, a co se děje s dobytkem; a zase mi povíš o tom. A tak poslal ho z údolí Hebron, a on přišel do Sichem. 001 GEN 037 015 Našel ho pak muž nějaký, an bloudí po poli. I zeptal se ho muž ten, řka: Čeho hledáš? 001 GEN 037 016 Odpověděl: Bratří svých hledám; pověz mi, prosím, kde oni pasou? 001 GEN 037 017 I řekl muž ten: Odešli odsud; nebo slyšel jsem je, ani praví: Poďme do Dothain. Tedy šel Jozef za bratřími svými, a našel je v Dothain. 001 GEN 037 018 Kteřížto, jakž ho uzřeli zdaleka, prvé než k nim došel, ukládali o něm, aby jej zahubili. 001 GEN 037 019 Nebo řekli jeden druhému: Ej, mistr snů teď jde. 001 GEN 037 020 Nyní tedy poďte, a zabíme jej, a uvržeme ho do některé čisterny, a díme: Zvěř lítá sežrala jej. I uzříme, nač jemu vyjdou snové jeho. 001 GEN 037 021 A uslyšev to Ruben, aby ho vytrhl z ruky jejich, (nebo řekl: Neodjímejme mu hrdla, ) 001 GEN 037 022 Řekl jim Ruben: Nevylévejte krve. Vrzte jej do této čisterny, kteráž jest na poušti, a nevztahujte ruky na něj. Ale on chtěl vysvoboditi ho z ruky jejich, a pomoci mu, aby se navrátil k otci svému. 001 GEN 037 023 A když přišel Jozef k bratřím svým, strhli s něho sukni jeho, sukni proměnných barev, kterouž měl na sobě. 001 GEN 037 024 A pochopivše, uvrhli jej do čisterny. Čisterna pak ta byla prázdná, v níž ne bylo vody. 001 GEN 037 025 I usadili se, aby jedli chléb. A pozdvihše očí svých, uzřeli, a aj, množství Izmaelitských přicházejících z Galád, kteřížto na velbloudích svých nesli vonné věci a kadidlo a mirru do Egypta. 001 GEN 037 026 I řekl Juda bratřím svým: Jaký zisk míti budeme, zabijeme-li bratra svého, a zatajíme-li krve jeho? 001 GEN 037 027 Poďte, prodejme ho Izmaelitským, a nevztahujme na něj rukou svých, nebo bratr náš, tělo naše jest. I uposlechli ho bratří jeho. 001 GEN 037 028 Když pak mimo ně jeli muži ti, kupci Madianští, vytáhli a vyvedli Jozefa z té čisterny, a prodali jej Izmaelitským za dvadceti stříbrných. Ti zavedli Jozefa do Egypta. 001 GEN 037 029 A navrátil se Ruben k čisterně, a aj, již ne bylo Jozefa v ní. I roztrhl roucha svá. 001 GEN 037 030 A navrátiv se k bratřím svým, řekl: Pacholete není, a já kam se mám podíti? 001 GEN 037 031 Tedy vzali sukni Jozefovu, a zabivše kozla, smočili sukni tu ve krvi. 001 GEN 037 032 A poslali sukni tu proměnných barev, a dali ji donésti k otci svému, aby řekli: Tuto jsme nalezli; pohleď nyní, jest-li sukně syna tvého, či není? 001 GEN 037 033 A on poznav ji, řekl: Sukně syna mého jest; zvěř lítá sežrala jej, konečně roztrhán jest Jozef. 001 GEN 037 034 I roztrhl Jákob roucha svá, a vloživ žíni na bedra svá, zámutek nesl po synu svém za mnoho dní. 001 GEN 037 035 Sešli se pak všickni synové jeho, a všecky dcery jeho, aby ho těšili. Ale on nedal se potěšiti, a řekl: Nýbrž já tak v zámutku sstoupím za synem svým do hrobu. A plakal ho otec jeho. 001 GEN 037 036 Mezi tím Madianští prodali Jozefa do Egypta Putifarovi, dvořeninu Faraonovu, hejtmanu žoldnéřů. 001 GEN 038 001 Stalo se pak v ten čas, že sstupuje Juda od bratří svých, uchýlil se k muži Odolamitskému, jehož jméno bylo Híra. 001 GEN 038 002 I uzřel tam Juda dceru muže Kananejského, kterýž sloul Sua; a pojav ji, všel k ní. 001 GEN 038 003 Kterážto počala a porodila syna; i nazval jméno jeho Her. 001 GEN 038 004 A počavši opět, porodila syna; a nazvala jméno jeho Onan. 001 GEN 038 005 Porodila pak ještě syna, jehož jméno nazvala Séla. A byl Juda v Chezib, když ona jej porodila. 001 GEN 038 006 I dal Juda Herovi prvorozenému svému manželku, jménem Támar. 001 GEN 038 007 A byl Her, prvorozený Judův, zlý před očima Hospodina; i zabil jej Hospodin. 001 GEN 038 008 Tedy řekl Juda Onanovi: Vejdi k ženě bratra svého, a podlé příbuznosti pojmi ji, abys vzbudil símě bratru svému. 001 GEN 038 009 Věděl pak Onan, že to símě nebude jeho. Protož kdykoli vcházel k ženě bratra svého, vypouštěl símě na zem, aby nezplodil synů bratru svému. 001 GEN 038 010 I nelíbilo se Hospodinu to, co dělal Onan; protož ho také zabil. 001 GEN 038 011 Tedy řekl Juda k Támar nevěstě své: Pobuď v domě otce svého vdovou, dokudž nedoroste Séla, syn můj. (Nebo řekl: Aby on také neumřel, jako i bratří jeho.) I odešla Támar, a bydlila v domě otce svého. 001 GEN 038 012 A po mnohých dnech umřela dcera Suova, manželka Judova. Kterýžto potěšiv se zas, šel do Tamnas k těm, kteříž střihli ovce jeho, a s ním Híra Odolamitský, přítel jeho. 001 GEN 038 013 I oznámeno jest Támar těmito slovy: Aj, tchán tvůj vstupuje do Tamnas, aby střihl ovce své. 001 GEN 038 014 Tedy ona složivši s sebe šaty své vdovské, zavila se v rouchu, a oděla se a seděla na rozcestí, kudy se jde do Tamnas. Nebo viděla, že Séla dorostl, a že není dána jemu za manželku. 001 GEN 038 015 Kteroužto uzřev Juda, za to měl, že jest nevěstka; nebo zakryla tvář svou. 001 GEN 038 016 Protož uchýliv se k ní s cesty, řekl: Dopusť medle, ať vejdu k tobě. (Nebo nevěděl, aby nevěsta jeho byla.) I řekla: Co mi dáš, jestliže vejdeš ke mně? 001 GEN 038 017 Odpověděl: Pošliť kozelce z stáda. Dí ona: Kdybys něco zastavil, dokavadž nepošleš. 001 GEN 038 018 I řekl: Cožť mám dáti v zástavě? Odpověděla ona: Pečetní prsten svůj, a halži svou, a hůl svou, kterouž máš v ruce své. I dal jí, a všel k ní; a počala z něho. 001 GEN 038 019 Tedy vstavši, odešla, a sňavši rouchu svou s sebe, oblékla se v šaty své vdovské. 001 GEN 038 020 I poslal Juda kozelce po příteli svém Odolamitském, aby vzal zase základ od ženy. A nenalezl jí. 001 GEN 038 021 I ptal se mužů toho místa, řka: Kde jest ta nevěstka, kteráž seděla na rozcestí této cesty? Řekli oni: Nebylotě zde nevěstky. 001 GEN 038 022 Tedy navrátiv se k Judovi, řekl: Nenašel jsem jí; a také muži místa toho pravili: Nebylo zde nevěstky. 001 GEN 038 023 I řekl Juda: Nechť sobě to má, abychom neuvedli se v lehkost. Jáť jsem poslal toho kozelce, ale tys jí nenalezl. 001 GEN 038 024 I stalo se okolo tří měsíců, že oznámili Judovi, řkouce: Dopustila se smilství Támar nevěsta tvá, a jest již i těhotná z smilství. I řekl Juda: Vyveďte ji, aby byla upálena. 001 GEN 038 025 Když pak vedena byla, poslala k tchánu svému, řkuci: Z muže, jehož tyto věci jsou, těhotná jsem. A při tom řekla: Pohleď, prosím, čí jsou tyto věci, pečetní prsten, halže a hůl tato? 001 GEN 038 026 Tedy pohleděv na to Juda, řekl: Spravedlivějšíť jest než já, poněvadž jsem nedal jí Sélovi synu svému. A více jí nepoznával. 001 GEN 038 027 Stalo se pak, že když přišel čas porodu jejího, aj, bliženci v životě jejím. 001 GEN 038 028 A když rodila, jeden z nich vyskytl ruku, kteroužto chytivši baba, uvázala na ni červenou nitku, řkuci: Ten vyjde prvé. 001 GEN 038 029 Když pak vtáhl ruku svou zase, hle, vyšel bratr jeho. I řekla: Jak jsi protrhl? Tvéť jest protržení. I nazváno jest jméno jeho Fáres. 001 GEN 038 030 A potom vyšel bratr jeho, kterýž měl na ruce nitku červenou. I nazváno jest jméno jeho Zára. 001 GEN 039 001 Jozef pak doveden byl do Egypta; a koupil ho Putifar, dvořenin Faraonův, nejvyšší nad drabanty, muž Egyptský, od Izmaelitských, kteříž ho tam dovedli. 001 GEN 039 002 Byl pak Hospodin s Jozefem, a všecko se mu šťastně vedlo, a bydlil v domě pána svého toho Egyptského. 001 GEN 039 003 A viděl pán jeho, že Hospodin byl s ním, a že všecko, což činil, Hospodin k prospěchu přivedl v rukou jeho. 001 GEN 039 004 Tedy nalezl Jozef milost před očima jeho, a sloužil mu. I představil ho domu svému, a všecko, což měl, dal v ruku jeho. 001 GEN 039 005 A hned, jakž ustanovil ho nad domem svým, a nade vším, což měl, požehnal Hospodin domu Egyptského toho pro Jozefa. A bylo požehnání Hospodinovo na všech věcech, kteréž měl doma i na poli. 001 GEN 039 006 Všech tedy věcí, kteréž měl, zanechal v rukou Jozefových; aniž o čem, tak jako on, věděl, jediné o chlebě, kterýž jedl. Byl pak Jozef ušlechtilé postavy a krásného vzezření. 001 GEN 039 007 I stalo se potom, že vzhlédala žena pána jeho očima svýma na Jozefa, a řekla: Spi se mnou. 001 GEN 039 008 Kterýžto odpíraje, řekl ženě pána svého: Aj, pán můj neví tak jako já, co jest v domě, a všecko, což má, dal v ruce mé. 001 GEN 039 009 Není žádného přednějšího nade mne v domě tomto, aniž co vyňal z správy mé, kromě tebe, jelikož jsi ty manželka jeho. Jak bych tedy učinil takovou nešlechetnost, a hřešil i proti Bohu? 001 GEN 039 010 A když mluvila ona Jozefovi den po dni, nepovolil jí, aby spal s ní, ani aby býval s ní. 001 GEN 039 011 Tedy dne jednoho, když přišel do domu k práci své, a nebylo tu žádného z domácích v domě, 001 GEN 039 012 Chytila jej ona za roucho jeho, řkuci: Lež se mnou. On pak nechav roucha svého v rukou jejích, utekl, a vyšel ven. 001 GEN 039 013 A ona viduci, že nechal roucha svého v rukou jejích a vyběhl ven, 001 GEN 039 014 Svolala domácí své, a řekla k nim takto: Pohleďte, přivedl nám muže Hebrejského, kterýž by měl posměch z nás; nebo přišel ke mně, aby ležel se mnou; i křičela jsem hlasem velikým. 001 GEN 039 015 A když uslyšel, že jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, nechav roucha svého u mne, utekl a vyšel ven. 001 GEN 039 016 Tedy schovala roucho jeho u sebe, až přišel pán jeho do domu svého. 001 GEN 039 017 K němuž mluvila v tato slova, řkuci: Přišel ke mně služebník ten Hebrejský, kteréhožs přivedl nám, aby mi lehkost učinil. 001 GEN 039 018 A když jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, tedy nechal roucha svého u mne, a utekl ven. 001 GEN 039 019 I stalo se, že, když uslyšel pán jeho slova ženy své, kteráž mluvila mu, pravěci: Tak mi učinil služebník tvůj, rozhněval se velmi. 001 GEN 039 020 Protož vzal ho pán jeho, a dal jej do věže žalářné, v to místo, kdež vězňové královští seděli; i byl tam v žaláři. 001 GEN 039 021 Byl pak Hospodin s Jozefem, a naklonil se k němu milosrdenstvím; a dal jemu milost u vládaře nad žalářem. 001 GEN 039 022 I dal vládař žaláře v moc Jozefovi všecky vězně, kteříž byli v věži žalářné; a cožkoli tam činiti měli, on to spravoval. 001 GEN 039 023 Aniž vládař žaláře k čemu dohlídal, což jemu svěřil; proto že Hospodin byl s ním, a což on činil, Hospodin tomu prospěch dával. 001 GEN 040 001 Stalo se potom, že šeňkýř krále Egyptského a pekař provinili proti pánu svému, králi Egyptskému. 001 GEN 040 002 I rozhněval se Farao na oba úředníky své, na vládaře nad šeňkýři, a na vládaře nad pekaři. 001 GEN 040 003 A dal je do vězení v domě nejvyššího nad drabanty, do věže žalářné, v místo, v němž Jozef vězněm byl. 001 GEN 040 004 I postavil jim nejvyšší nad drabanty Jozefa k službě; a byli drahně dní u vězení. 001 GEN 040 005 I měli sen oba dva, každý z nich sen svůj noci jedné, každý podlé vyložení sna svého, šeňkýř i pekař krále Egyptského, kteříž seděli v věži. 001 GEN 040 006 Tedy přišel k nim Jozef ráno, a hleděl na ně; a aj, byli smutní. 001 GEN 040 007 I optal se těch úředníků Faraonových, kteříž s ním byli v vězení v domě pána jeho, řka: Proč jsou dnes tváři vaše smutnější? 001 GEN 040 008 Kteřížto odpověděli jemu: Měli jsme sen, a nemáme, kdo by jej vyložil. I řekl jim Jozef: Zdaliž Boží nejsou výkladové? Pravte mi medle. 001 GEN 040 009 Tedy správce nad šeňkýři vypravoval sen svůj Jozefovi, a řekl jemu: Zdálo se mi ve snách, že jsem viděl před sebou vinný kmen, 001 GEN 040 010 A na tom kmenu tři ratolesti; a ten kmen jako by pupence pouštěl, a vycházel květ jeho, až k sezrání přišli hroznové jeho. 001 GEN 040 011 A já maje koflík Faraonův v ruce své, bral jsem hrozny, a vytlačoval je do koflíka Faraonova, a podával jsem koflíka Faraonovi do rukou. 001 GEN 040 012 I řekl jemu Jozef: Toto jest vyložení jeho: Ti tři révové jsou tři dnové. 001 GEN 040 013 Po třech dnech povýší Farao hlavy tvé, a k úřadu tvému tě navrátí; i budeš podávati koflíka Faraonova do ruky jeho podlé obyčeje prvního, když jsi byl šeňkýřem jeho. 001 GEN 040 014 Ale mějž mne v své paměti, kdyžť se dobře povede; a učiň, prosím, se mnou to milosrdenství, abys zmínku učinil o mně před Faraonem, a vysvobodil mne z domu tohoto. 001 GEN 040 015 Nebo kradmo jsem vzat z země Židovské; a zde jsem ničeho neučinil, pročež by mne do tohoto vězení dali. 001 GEN 040 016 Vida pak správce nad pekaři, že dobře vyložil, řekl Jozefovi: Mně také zdálo se ve snách, ano tři košové pletení na hlavě mé. 001 GEN 040 017 A v koši vrchním byli všelijací pokrmové Faraonovi dílem pekařským strojení, a ptáci jedli je z koše nad hlavou mou. 001 GEN 040 018 I odpověděl Jozef a řekl: Toto jest vyložení jeho: Tři košové jsou tři dnové. 001 GEN 040 019 Po třech dnech odejme tobě Farao hlavu tvou, a oběsí tě na dřevě; i budou jísti ptáci maso tvé s tebe. 001 GEN 040 020 Tedy stalo se v den třetí, v den pamatný narození Faraonova, že učinil hody všechněm služebníkům svým; i počítal hlavu vládaře nad šeňky, i hlavu vládaře nad pekaři, mezi služebníky svými. 001 GEN 040 021 A navrátil nejvyššího nad šeňky k místu jeho, aby podával koflíku Faraonovi do ruky. 001 GEN 040 022 Vládaře pak nad pekaři oběsil, tak jakž jim byl sen vyložil Jozef. 001 GEN 040 023 A nezpomenul správce nad šeňky na Jozefa, ale zapomenul na něj. 001 GEN 041 001 Stalo se pak po dvou letech, měl Farao sen. Zdálo mu se, že stál nad potokem. 001 GEN 041 002 A aj, z toho potoku vycházelo sedm krav, pěkných na pohledění a tlustých, kteréžto pásly se na mokřinách. 001 GEN 041 003 A aj, sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku, šeredných na pohledění a hubených, kteréžto stály podlé oněch krav při břehu potoka. 001 GEN 041 004 A ty krávy na pohledění šeredné a hubené sežraly oněch sedm krav na pohledění pěkných a tlustých. I procítil Farao. 001 GEN 041 005 A když usnul zase, zdálo se jemu podruhé. A aj, sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho, plných a pěkných. 001 GEN 041 006 A aj, sedm klasů tenkých a východním větrem usvadlých vzcházelo za nimi. 001 GEN 041 007 A ti klasové tencí pohltili sedm oněch klasů zdařilých a plných. I procítiv Farao, a aj, byl sen. 001 GEN 041 008 Když pak bylo ráno, zkormoucena byla mysl jeho; a poslav, svolal všecky hadače Egyptské, a všecky mudrce jejich. I vypravoval jim Farao sny své; a nebylo žádného, kdo by je vyložil Faraonovi. 001 GEN 041 009 Tedy mluvil nejvyšší šeňk Faraonovi takto: Na provinění své rozpomínám se dnes. 001 GEN 041 010 Farao rozhněvav se na služebníky své, dal mne byl do vězení v domě nejvyššího nad drabanty, mne a správce nad pekaři. 001 GEN 041 011 Měli jsme pak sen jedné noci, on i já, jeden každý podlé vyložení snu svého. 001 GEN 041 012 A byl tam s námi mládenec Hebrejský, služebník nejvyššího nad drabanty, jemuž když jsme vypravovali, vykládal nám sny naše; jednomu každému podlé snu jeho vykládal. 001 GEN 041 013 A stalo se, že jakž vykládal nám, tak bylo: Já jsem navrácen k úřadu svému, a on oběšen. 001 GEN 041 014 Tedy poslav Farao, povolal Jozefa, a rychle vypustili ho z žaláře. Kterýžto oholiv se, a změniv roucho své, přišel k Faraonovi. 001 GEN 041 015 I řekl Farao Jozefovi: Měl jsem sen, a není, kdo by jej vyložil; o tobě pak slyšel jsem to, že když uslyšíš sen, umíš jej vyložiti. 001 GEN 041 016 Odpověděl Jozef Faraonovi, řka: Není to má věc; Bůh oznámí šťastné věci Faraonovi. 001 GEN 041 017 Tedy řekl Farao Jozefovi: Zdálo mi se ve snách, že jsem stál na břehu potoka. 001 GEN 041 018 A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných, kteréžto pásly se na mokřinách. 001 GEN 041 019 A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených; neviděl jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské. 001 GEN 041 020 A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnějších tlustých. 001 GEN 041 021 A ač dostaly se do břicha jejich, však nebylo znáti, by se dostaly v střeva jejich; nebo na pohledění byly mrzké, jako i před tím. I procítil jsem. 001 GEN 041 022 Viděl jsem také ve snách, ano sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho plných a pěkných. 001 GEN 041 023 A aj, sedm klasů drobných, tenkých a východním větrem usvadlých vycházelo za nimi. 001 GEN 041 024 I pohltili klasové ti drobní sedm klasů pěkných. Což když jsem vypravoval hadačům, nebyl, kdo by mi vyložil. 001 GEN 041 025 Odpověděl Jozef Faraonovi: Sen Faraonův jednostejný jest. Což Bůh činiti bude, to ukázal Faraonovi. 001 GEN 041 026 Sedm krav pěkných jest sedm let, a sedm klasů pěkných tolikéž jest sedm let; sen jest jednostejný. 001 GEN 041 027 Sedm pak hubených krav a šeredných, vystupujících za nimi, sedm let jest; a sedm klasů drobných a větrem východním usvadlých bude sedm let hladu. 001 GEN 041 028 Toť jest, což jsem mluvil Faraonovi: Což Bůh činiti bude, ukazuje Faraonovi. 001 GEN 041 029 Aj, sedm let nastane, v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské. 001 GEN 041 030 A po nich nastane sedm let hladu, v nichž v zapomenutí přijde všecka ta hojnost v zemi Egyptské; a zhubí hlad zemi. 001 GEN 041 031 Aniž poznána bude hojnost ta v zemi, pro hlad, kterýž přijde potom; nebo velmi veliký bude. 001 GEN 041 032 Že pak opětován jest sen Faraonovi podvakrát, znamená, že jistá věc jest od Boha, a že tím spíše Bůh vykoná to. 001 GEN 041 033 Protož nyní ať vyhledá Farao muže opatrného a moudrého, kteréhož by ustanovil nad zemí Egyptskou. 001 GEN 041 034 To ať učiní Farao, a postaví úředníky nad zemí, a béře pátý díl z úrod země Egyptské, po sedm let hojných. 001 GEN 041 035 Ať shromáždí všeliké potravy těch úrodných let nastávajících, a sklidí obilí k ruce Faraonovi; a potravy v městech ať se chovají pilně. 001 GEN 041 036 A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letům hladu, kteráž budou v zemi Egyptské, aby nebyla zkažena země tato hladem. 001 GEN 041 037 I líbila se řeč ta Faraonovi i všechněm služebníkům jeho. 001 GEN 041 038 Tedy řekl Farao služebníkům svým: Najdeme-liž podobného tomuto muži, v němž by byl Duch Boží? 001 GEN 041 039 Jozefovi pak řekl: Poněvadž Bůh dal znáti tobě všecko toto, neníť žádného tak rozumného a moudrého, jako ty jsi. 001 GEN 041 040 Ty budeš nad domem mým, a líbati bude tvář tvou všecken lid můj; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu. 001 GEN 041 041 Řekl také Farao Jozefovi: Aj, ustanovil jsem tě nade vší zemí Egyptskou. 001 GEN 041 042 A sňav Farao prsten svůj s ruky své, dal jej na ruku Jozefovu, a oblékl ho v roucho kmentové, a vložil zlatý řetěz na hrdlo jeho. 001 GEN 041 043 A dal ho voziti na svém druhém voze, a volali před ním: Klanějte se! I ustanovil ho nade vší zemí Egyptskou. 001 GEN 041 044 A řekl Farao Jozefovi: Já jsem Farao, a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské. 001 GEN 041 045 A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach, a dal mu Asenat dceru Putifera, knížete On, za manželku. I vyšel Jozef na zemi Egyptskou. 001 GEN 041 046 (Jozef pak byl ve třidcíti letech, když stál před Faraonem králem Egyptským.) A vyšed od tváři Faraonovy, projel všecku zemi Egyptskou. 001 GEN 041 047 A vydala země po sedm let úrodných obilí hojnost. 001 GEN 041 048 I nahromáždil všelijakých potrav v těch sedmi letech hojných v zemi Egyptské, a složil potravu tu v městech; úrody polní jednoho každého města, kteréž byly okolo něho, složil v něm. 001 GEN 041 049 A tak nahromáždil Jozef obilí velmi mnoho, jako jest písku mořského, tak že přestali počítati; nebo mu nebylo počtu. 001 GEN 041 050 Jozefovi pak narodili se dva synové, prvé než přišel rok hladu, kteréž mu porodila Asenat, dcera Putifera, knížete On. 001 GEN 041 051 A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses, řka: Nebo způsobil to Bůh, abych zapomenul na všecky práce své, a na všecken dům otce svého. 001 GEN 041 052 Jméno pak druhého nazval Efraim, řka: Nebo dal mi Bůh zrůst v zemi trápení mého. 001 GEN 041 053 Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské; 001 GEN 041 054 A počalo sedm let hladu přicházeti, jakž byl předpověděl Jozef. I byl hlad po všech krajinách, ale po vší zemi Egyptské byl chléb. 001 GEN 041 055 Potom také nedostatek trpěla všecka země Egyptská, a volal lid k Faraonovi o chléb. I řekl Farao všechněm Egyptským: Jděte k Jozefovi, což vám rozkáže, učiníte. 001 GEN 041 056 A byl hlad na tváři vší země. Tedy otevřel Jozef všecky obilnice, v nichž obilí bylo, a prodával Egyptským; nebo rozmohl se hlad v zemi Egyptské. 001 GEN 041 057 A všickni obyvatelé země přicházeli do Egypta k Jozefovi, aby kupovali; nebo rozmohl se byl hlad po vší zemi. 001 GEN 042 001 Vida pak Jákob, že by potrava byla v Egyptě, řekl synům svým: Co hledíte jeden na druhého? 001 GEN 042 002 I mluvil jim: Aj, slyšel jsem, že mají potravu v Egyptě; jděte tam, a kupte nám odtud, abychom živi byli a nezemřeli. 001 GEN 042 003 Tedy šlo deset bratrů Jozefových, aby nakoupili obilí v Egyptě. 001 GEN 042 004 Ale Beniamina, bratra Jozefova, neposlal Jákob s bratřími jeho, nebo řekl: Aby se mu tam něco zlého nepřihodilo. 001 GEN 042 005 I šli synové Izraelovi spolu s jinými, aby kupovali; nebo byl hlad v zemi Kananejské. 001 GEN 042 006 Jozef pak byl nejvyšší správce v zemi té; on prodával obilí všemu lidu země. Tedy přišli bratří Jozefovi, a skláněli se před ním tváří až k zemi. 001 GEN 042 007 A uzřev Jozef bratří své, poznal je; a ukázal se k nim jako cizí, a tvrdě mluvil k nim, řka jim: Odkud jste přišli? I odpověděli: Z země Kananejské, abychom nakoupili potrav. 001 GEN 042 008 Poznal, pravím, Jozef bratří své, ale oni nepoznali ho. 001 GEN 042 009 Tedy zpomenul Jozef na sny, kteréž měl o nich, a řekl jim: Špehéři jste, a přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země. 001 GEN 042 010 Kteřížto odpověděli jemu: Nikoli, pane můj, ale služebníci tvoji přišli, aby nakoupili pokrmů. 001 GEN 042 011 Všickni my synové jednoho muže jsme, upřímí jsme; nikdyť jsou nebyli služebníci tvoji špehéři. 001 GEN 042 012 Jimž zase řekl: Není tak, ale přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země. 001 GEN 042 013 Odpověděli oni: Dvanácte nás bratří služebníků tvých bylo, synů muže jednoho v zemi Kananejské; a aj, nejmladší s otcem naším nyní jest doma, a jednoho není. 001 GEN 042 014 I řekl jim Jozef: Toť jest, což jsem mluvil vám, když jsem řekl: Špehéři jste. 001 GEN 042 015 Touto věcí zkušeni budete: Živť jest Farao, že nevyjdete odsud, až přijde sem bratr váš mladší. 001 GEN 042 016 Vyšlete z sebe jednoho, ať vezma, přivede bratra vašeho; vy pak u vězení zůstaňte, a zkušena budou vaše slova, pravdu-li jste mluvili. Pakli nic, živť jest Farao, že jste špehéři. 001 GEN 042 017 Tedy dal je všecky spolu do vězení za tři dni. 001 GEN 042 018 Třetího pak dne řekl jim Jozef: Toto učiňte, abyste živi byli; neboť já se bojím Boha. 001 GEN 042 019 Jste-li šlechetní muži, jeden bratr váš ať jest ukován v žaláři, v němž jste byli; vy pak jděte, a odneste obilí k zapuzení hladu domů vašich. 001 GEN 042 020 Bratra pak svého mladšího přivedete ke mně; a pravdomluvná prokázána budou vaše slova, a nezemřete. Tedy učinili tak. 001 GEN 042 021 I mluvil jeden k druhému: Jistě provinili jsme proti bratru svému. Nebo viděli jsme ssoužení duše jeho, když nás pokorně prosil, a nevyslyšeli jsme ho; protož přišlo na nás ssoužení toto. 001 GEN 042 022 Odpověděl pak jim Ruben, řka: Zdaliž jsem tehdy vám nepravil těmito slovy: Nehřešte proti pacholeti. Ale neposlechli jste; pročež také krve jeho, hle, vyhledává se. 001 GEN 042 023 A nevěděli oni, že by rozuměl Jozef; nebo skrze tlumače mluvil jim. 001 GEN 042 024 A odvrátiv se od nich, plakal. Potom navrátiv se k nim, mluvil s nimi, a vzav Simeona z nich, svázal ho před očima jejich. 001 GEN 042 025 Přikázal pak Jozef, aby naplněni byli pytlové jejich obilím, a navráceny peníze jejich jednomu každému do pytle jeho, a aby dána jim byla potrava na cestu. I stalo se tak. 001 GEN 042 026 A vloživše obilí svá na osly své, odešli odtud. 001 GEN 042 027 A rozvázav jeden z nich pytel svůj, aby dal obrok oslu svému v hospodě, uzřel peníze své, kteréž byly na vrchu v pytli jeho. 001 GEN 042 028 I řekl bratřím svým: Navráceny jsou mi peníze mé, a aj, jsou v pytli mém. Tedy užasli se, a předěšeni jsouce, mluvili jeden k druhému: Což nám to učinil Bůh? 001 GEN 042 029 Navrátivše se pak k Jákobovi otci svému do země Kananejské, vypravovali jemu všecko, co se jim přihodilo, pravíce: 001 GEN 042 030 Muž ten, pán země, mluvil k nám tvrdě, a dal nás do vězení, jako špehéře země. 001 GEN 042 031 A řekli jsme jemu: Upřímí jsme, nikdy jsme nebyli špehéři. 001 GEN 042 032 Dvanácte bylo nás bratří, synů otce našeho, z nichž jednoho není, a mladší nyní jest s otcem naším v zemi Kananejské. 001 GEN 042 033 I řekl nám muž ten, pán země té: Po tomto poznám, že upřímí jste: Bratra vašeho jednoho zanechte u mne, a obilí k zapuzení hladu od domů vašich vezmouce, odejděte. 001 GEN 042 034 A přiveďte bratra svého mladšího ke mně, abych poznal, že nejste špehéři, ale upřímí; tehdy bratra vašeho vrátím vám, a budete moci v zemi této obchod vésti. 001 GEN 042 035 I stalo se, že, když vyprazdňovali pytle své, a aj, jeden každý měl uzlík peněz svých v pytli svém. Vidouce pak oni i otec jejich uzlíky peněz svých, báli se. 001 GEN 042 036 I řekl jim Jákob otec jejich: Mne jste zbavili synů: Jozefa není, Simeona nemám, a Beniamina vezmete. Na mneť jsou se tyto všecky věci svalily. 001 GEN 042 037 Tedy řekl Ruben otci svému těmito slovy: Dva syny mé zabí, jestliže ho nepřivedu zase k tobě; poruč ho v ruce mé, a já zase přivedu ho k tobě. 001 GEN 042 038 I řekl: Nesstoupíť syn můj s vámi. Nebo bratr jeho umřel, a on sám pozůstal; a přihodilo-li by se mu co zlého na té cestě, kterouž půjdete, uvedli byste šediny mé s bolestí do hrobu. 001 GEN 043 001 Byl pak hlad veliký v krajině té. 001 GEN 043 002 I stalo se, když vytrávili obilí, kteréž přinesli z Egypta, že řekl k nim otec jejich: Jděte zase, a nakupte nám něco potravy. 001 GEN 043 003 I mluvil k němu Juda těmito slovy: Velice se zařekl muž ten, řka: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr váš s vámi. 001 GEN 043 004 Jestliže pošleš bratra našeho s námi, půjdeme a nakoupíme tobě potravy; 001 GEN 043 005 Pakli nepošleš, nepůjdeme. Nebo pověděl nám muž ten: Neuzříte tváři mé, nebude-li bratr váš s vámi. 001 GEN 043 006 I řekl Izrael: Proč jste mi tak zle učinili, oznámivše muži tomu, že máte ještě bratra? 001 GEN 043 007 Odpověděli: Pilně vyptával se muž ten na nás, i na rod náš, mluvě: Jest-li živ ještě otec váš? Máte-li bratra? A dali jsme mu zprávu na ta slova. Zdaž jsme to jak věděti mohli, že dí: Přiveďte bratra svého? 001 GEN 043 008 I řekl Juda Izraelovi, otci svému: Pošli to pachole se mnou, a vstanouce, půjdeme, abychom živi byli, a nezemřeli, i my, i ty, i maličcí naši. 001 GEN 043 009 Já slibuji za něj; z ruky mé vyhledávej ho. Jestliže nepřivedu ho k tobě, a nepostavím ho před tebou, vinen budu hříchem tobě po všecky dny. 001 GEN 043 010 A kdybychom byli neprodlévali, jistě již bychom se byli dvakrát vrátili. 001 GEN 043 011 I řekl jim Izrael otec jejich: Jestližeť tak býti musí, učiňtež toto: Nabeřte nejvzácnějších užitků země do nádob svých, a doneste muži tomu dar, něco kadidla, a trochu strdi, a vonných věcí a mirry, daktylů a mandlů. 001 GEN 043 012 Peníze také dvoje vezměte v ruce své, a peníze vložené na vrch do pytlů vašich zase doneste v rukou svých; snad z omýlení to přišlo. 001 GEN 043 013 Bratra svého také vezměte, a vstanouce, jděte zase k muži tomu. 001 GEN 043 014 A Bůh silný všemohoucí dejž vám najíti milost před mužem tím, ať propustí vám onoho bratra vašeho i tohoto Beniamina. Jáť pak zbaven jsa synů, jako osiřelý budu. 001 GEN 043 015 Tedy vzali muži ti dar ten, a dvoje peníze vzali v ruce své, a Beniamina; a vstavše, sstoupili do Egypta, a postavili se před Jozefem. 001 GEN 043 016 Vida pak Jozef Beniamina s nimi, řekl tomu, kterýž spravoval dům jeho: Uveď tyto muže do domu, a zabí hovado a připrav; nebo se mnou jísti budou muži ti o poledni. 001 GEN 043 017 I učinil muž ten, jakž rozkázal Jozef, a uvedl ty lidi do domu Jozefova. 001 GEN 043 018 Báli se pak muži ti, když uvedeni byli do domu Jozefova, a řekli: Pro ty peníze, kteréž prvé vloženy byly do pytlů našich, sem uvedeni jsme, aby obvině, obořil se na nás, a vzal nás za služebníky i osly naše. 001 GEN 043 019 A přistoupivše k muži tomu, kterýž spravoval v domě Jozefově, mluvili k němu ve dveřích domu, 001 GEN 043 020 A řekli: Slyš mne, pane můj. Přišli jsme byli ponejprvé kupovati potrav. 001 GEN 043 021 I přihodilo se, když jsme do hospody přišli, a rozvazovali pytle své, a aj, peníze jednoho každého byly svrchu v pytli jeho, peníze naše podlé váhy své; a přinesli jsme je zase v rukou svých. 001 GEN 043 022 Jiné také peníze přinesli jsme v rukou svých, abychom nakoupili potravy; nevíme, kdo jest zase vložil peníze naše do pytlů našich. 001 GEN 043 023 A on odpověděl: Mějte o to pokoj, nebojte se. Bůh váš, a Bůh otce vašeho dal vám poklad do pytlů vašich; penízeť jsem vaše já přijal. I vyvedl k nim Simeona. 001 GEN 043 024 Uved tedy muž ten lidi ty do domu Jozefova, dal jim vody, aby umyli nohy své, dal také obrok oslům jejich. 001 GEN 043 025 Mezi tím připravili dar ten, dokudž nepřišel Jozef v poledne; nebo slyšeli, že by tu měli jísti chléb. 001 GEN 043 026 Tedy přišel Jozef domů. I přinesli mu dar, kterýž měli v rukou svých, a klaněli se jemu až k zemi. 001 GEN 043 027 I ptal se jich, jak se mají, a řekl: Zdráv-liž jest otec váš starý, o němž jste pravili? Živ-li jest ještě? 001 GEN 043 028 Kteřížto odpověděli: Zdráv jest služebník tvůj otec náš, a ještě živ jest. A sklánějíce hlavy, poklonu mu činili. 001 GEN 043 029 Pozdvih pak očí svých, viděl Beniamina bratra svého, syna matky své, a řekl: Tento-li jest bratr váš mladší, o němž jste mi pravili? I řekl: Učiniž Bůh milost s tebou, synu můj! 001 GEN 043 030 Tedy pospíšil Jozef, (nebo pohnula se střeva jeho nad bratrem jeho, ) a hledal, kde by mohl plakati; a všed do pokoje, plakal tam. 001 GEN 043 031 Potom umyv tvář svou, vyšel zase, a zdržoval se, a řekl: Klaďte chléb. 001 GEN 043 032 I kladli jemu zvláště, a jim obzvláště, Egyptským také, kteříž s ním jídali, obzvláštně; nebo nemohou Egyptští jísti s Židy chleba, proto že to ohavnost jest Egyptským. 001 GEN 043 033 Tedy seděli proti němu, prvorozený podlé prvorozenství svého, a mladší podlé mladšího věku svého. I divili se muži ti vespolek. 001 GEN 043 034 A bera jídlo před sebou, podával jim; Beniaminovi pak dostalo se pětkrát více než jiným. I hodovali a hojně se s ním napili. 001 GEN 044 001 Rozkázal pak tomu, kterýž spravoval dům jeho, řka: Naplň pytle mužů těch potravou, co by jen unésti mohli; a peníze každého polož zas do pytle jeho na vrch. 001 GEN 044 002 A koflík můj, koflík stříbrný, vlož na vrch do pytle mladšího s penězi jeho za obilí. I učinil podlé řeči Jozefovy, kterouž mluvil. 001 GEN 044 003 Ráno pak propuštěni jsou ti muži, oni i oslové jejich. 001 GEN 044 004 A když vyšli z města, a nedaleko ještě byli, řekl Jozef správci domu svého: Vstaň, hoň muže ty, a dohoně se jich, mluv k nim: Pročež jste se odplatili zlým za dobré? 001 GEN 044 005 Zdaliž to není ten koflík, z kteréhož píjí pán můj? A z tohoť on jistým zkušením pozná, jací jste vy. Zle jste učinili, co jste učinili. 001 GEN 044 006 Tedy dohoniv se jich, mluvil jim slova ta. 001 GEN 044 007 Kteřížto odpověděli jemu: Proč mluví pán můj taková slova? Odstup od služebníků tvých, aby co takového učinili. 001 GEN 044 008 A my ty peníze, kteréž jsme našli na vrchu v pytlích svých, přinesli jsme tobě zase z země Kananejské; jakž bychom tedy krásti měli z domu pána tvého stříbro neb zlato? 001 GEN 044 009 U koho z služebníků tvých nalezeno bude, nechžť umře ten; a my také budeme pána tvého služebníci. 001 GEN 044 010 I řekl: Nu dobře, nechť jest podlé řeči vaší. U koho se nalezne, ten bude mým služebníkem, a vy budete bez viny. 001 GEN 044 011 Protož rychle každý složil pytel svůj na zem, a rozvázal každý pytel svůj. 001 GEN 044 012 I přehledával, od staršího počal, a na mladším přestal; i nalezen jest koflík v pytli Beniaminovu. 001 GEN 044 013 Tedy oni roztrhše roucha svá, vložil každý břímě na osla svého, a vrátili se do města. 001 GEN 044 014 I přišel Juda s bratřími svými do domu Jozefova, (on pak ještě tam byl, ) a padli před ním na zemi. 001 GEN 044 015 I dí jim Jozef: Jakýž jest to skutek, který jste učinili? Zdaž nevíte, že takový muž, jako jsem já, umí poznati? 001 GEN 044 016 Tedy řekl Juda: Což díme pánu svému? co mluviti budeme? a čím se ospravedlníme? Bůhť jest našel nepravost služebníků tvých. Aj, služebníci jsme pána svého, i my i ten, u něhož nalezen jest koflík. 001 GEN 044 017 Odpověděl Jozef: Odstup ode mne, abych to učinil. Muž, u něhož nalezen jest koflík, ten bude mým služebníkem; vy pak jděte u pokoji k otci svému. 001 GEN 044 018 I přistoupil k němu Juda a řekl: Slyš mne, pane můj. Prosím, nechažť promluví služebník tvůj slovo v uši pána svého, a nehněvej se na služebníka svého; nebo jsi ty jako sám Farao. 001 GEN 044 019 Pán můj ptal se služebníků svých, řka: Máte-li otce, neb bratra? 001 GEN 044 020 A odpověděli jsme pánu mému: Máme otce starého, a pachole v starosti jeho zplozené malé, jehož bratr umřel, a on sám pozůstal po mateři své, a otec jeho miluje jej. 001 GEN 044 021 I řekl jsi služebníkům svým: Přiveďte ho ke mně, a pohledím na něj. 001 GEN 044 022 A řekli jsme pánu mému: Nemůžeť pachole opustiti otce svého; nebo opustí-li otce svého, on umře. 001 GEN 044 023 Ty pak řekl jsi služebníkům svým: Nepřijde-li bratr váš mladší s vámi, nepokoušejte se více viděti tváři mé. 001 GEN 044 024 I stalo se, když jsme se vrátili k služebníku tvému, otci mému, a jemu vypravovali slova pána svého, 001 GEN 044 025 Že řekl otec náš: Jděte zase, nakupte nám něco potravy. 001 GEN 044 026 Odpověděli jsme: Nemůžeme jíti, než bude-li bratr náš mladší s námi, tedy půjdeme; nebo bychom nemohli viděti tváři toho muže, nebyl-li by bratr náš nejmladší s námi. 001 GEN 044 027 I řekl nám služebník tvůj, otec můj: Vy víte, že dva toliko syny porodila mi žena má. 001 GEN 044 028 A vyšel jeden ode mne, o němž jsem pravil: Jistě roztrhán jest, a neviděl jsem ho dosavad. 001 GEN 044 029 Vezmete-li i tohoto ode mne, a přišlo by na něj něco zlého, tedy uvedete šediny mé s trápením do hrobu. 001 GEN 044 030 Tak tedy, když přijdu k služebníku tvému, otci svému, a pacholete nebude s námi, (ješto duše jeho spojena jest s duší tohoto): 001 GEN 044 031 Přijde na to, když uzří, že pacholete není, umře; a uvedou služebníci tvoji šediny služebníka tvého, otce svého, s žalostí do hrobu. 001 GEN 044 032 Nebo služebník tvůj slíbil za pachole, abych je vzal od otce svého, řka: Jestliže ho nepřivedu zase k tobě, tedy vinen budu hříchem otci mému po všecky dny. 001 GEN 044 033 Protož nyní nechť zůstane, prosím, služebník tvůj místo pacholete tohoto za služebníka pánu svému, a pachole ať vstoupí s bratry svými. 001 GEN 044 034 Nebo jak bych já vstoupil k otci svému, kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou? Leč bych chtěl viděti trápení, kteréž by přišlo na otce mého. 001 GEN 045 001 Jozef pak nemoha se déle zdržeti, přede všemi přístojícími zvolal: Kažte všechněm ven! I nezůstal žádný s nimi, když se známil Jozef s bratřími svými. 001 GEN 045 002 Potom pozdvihl hlasu svého s pláčem; a slyšeli to Egyptští, slyšel také dům Faraonův. 001 GEN 045 003 I řekl Jozef bratřím svým: Já jsem Jozef. Ještě-li jest živ otec můj? A nemohli mu odpovědíti bratří jeho; nebo se ho velmi ulekli. 001 GEN 045 004 Tedy řekl Jozef bratřím svým: Přistuptež medle ke mně. I přistoupili. A řekl: Já jsem Jozef bratr váš, kteréhož jste prodali do Egypta. 001 GEN 045 005 Protož nyní nermuťte se, a neztěžujte sobě toho, že jste mne sem prodali; nebo pro zachování života vašeho poslal mne Bůh před vámi. 001 GEN 045 006 Nebo dvě létě již hlad jest v zemi, a ještě pět let přijde, v nichž nebudou orati, ani žíti. 001 GEN 045 007 Poslal mne, pravím, Bůh před vámi, pro zachování vás ostatků na zemi, a pro zachování životů vašich vysvobozením velikým. 001 GEN 045 008 Tak tedy ne vy jste mne poslali sem, ale Bůh, kterýž mne dal za otce Faraonovi, a za pána všemu domu jeho, a panovníka po vší zemi Egyptské. 001 GEN 045 009 Pospěšte a vstupte k otci mému, a rcete jemu: Toto praví syn tvůj Jozef: Učinil mne Bůh pánem všeho Egypta; přijdiž ke mně, neprodlévej. 001 GEN 045 010 A bydliti budeš v zemi Gesen; a budeš blízko mne, ty i synové tvoji, i vnukové tvoji, stáda tvá, a volové tvoji, a cožkoli máš. 001 GEN 045 011 A budu tě chovati tam, (nebo ještě pět let hlad bude ), abys snad pro hlad nezahynul, ty i dům tvůj, a cožkoli máš. 001 GEN 045 012 A aj, oči vaše vidí, i oči bratra mého Beniamina, že ústa má mluví vám. 001 GEN 045 013 Povíte také otci mému o vší slávě mé v Egyptě, a což jste koli viděli; pospěštež tedy, a přiveďte otce mého sem. 001 GEN 045 014 Tedy padl na šíji Beniamina bratra svého, a plakal; Beniamin také plakal na šíji jeho. 001 GEN 045 015 A políbiv všech bratří svých, plakal nad nimi; a potom mluvili bratří jeho s ním. 001 GEN 045 016 Slyšána pak jest v domě Faraonově pověst tato: Přišli bratří Jozefovi. I bylo to velmi vděčné Faraonovi i všechněm služebníkům jeho. 001 GEN 045 017 A řekl Farao Jozefovi: Rci bratřím svým: Toto učiňte: Naložíce na hovada svá, jděte, a navraťte se do země Kananejské. 001 GEN 045 018 A vezmouce otce svého a čeládky své, přiďte ke mně, a dám vám dobré místo v zemi Egyptské, a jísti budete tuk země této. 001 GEN 045 019 Ty pak rozkaž jim: Toto učiňte: Vezměte sobě z země Egyptské vozy pro děti a ženy své, a vezměte otce svého, a přiďte. 001 GEN 045 020 Aniž se ohlédejte na nábytky své; nebo nejlepší místo ve vší zemi Egyptské vaše bude. 001 GEN 045 021 I učinili tak synové Izraelovi. A dal jim Jozef vozy podlé rozkázaní Faraonova; dal také jim pokrmy na cestu. 001 GEN 045 022 Všechněm jim dal, každému dvoje šaty; ale Beniaminovi dal tři sta stříbrných, a patery šaty jiné a jiné. 001 GEN 045 023 Otci pak svému poslal tyto věci: Deset oslů, kteříž nesli z nejlepších věcí Egyptských, a deset oslic, kteréž nesly obilí, a chléb a pokrmy otci jeho na cestu. 001 GEN 045 024 A propouštěje bratří své, aby odešli, řekl jim: Nevaďtež se na cestě. 001 GEN 045 025 Tedy brali se z Egypta, a přišli do země Kananejské k Jákobovi otci svému. 001 GEN 045 026 A zvěstovali jemu, řkouce: Jozef ještě živ jest, ano i panuje ve vší zemi Egyptské. I omdlelo srdce jeho; nebo slyšev to nevěřil jim. 001 GEN 045 027 Tedy vypravovali jemu všecka slova Jozefova, kteráž mluvil jim; a vida vozy, kteréž poslal Jozef pro něho, okřál duch Jákoba otce jejich. 001 GEN 045 028 I řekl Izrael: Dostiť jest, když ještě syn můj živ jest; půjdu a uzřím ho, prvé než umru. 001 GEN 046 001 Tedy bral se Izrael se vším, což měl; a přišed do Bersabé, obětoval oběti Bohu otce svého Izáka. 001 GEN 046 002 I mluvil Bůh Izraelovi u vidění nočním, řka: Jákobe, Jákobe! Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem. 001 GEN 046 003 I řekl: Já jsem ten Bůh silný, Bůh otce tvého. Neboj se sstoupiti do Egypta, nebo v národ veliký tam tebe učiním. 001 GEN 046 004 Já sstoupím s tebou do Egypta, a já tě také i zase přivedu; a Jozef položí ruku svou na oči tvé. 001 GEN 046 005 Vstal tedy Jákob z Bersabé; a synové Izraelovi vzali Jákoba otce svého, a děti své s ženami svými na vozy, kteréž poslal pro něho Farao. 001 GEN 046 006 Pobrali také dobytek svůj, a zboží své, kteréhož nabyli v zemi Kananejské; a přišli do Egypta, Jákob i všecko símě jeho s ním. 001 GEN 046 007 Syny i vnuky, dcery i vnučky své, a všecku rodinu svou uvedl s sebou do Egypta. 001 GEN 046 008 A tato jsou jména synů Izraelových, kteříž vešli do Egypta: Jákob a synové jeho. Prvorozený Jákobův Ruben. 001 GEN 046 009 A synové Rubenovi: Enoch, Fallu, Ezron a Charmi. 001 GEN 046 010 Synové pak Simeonovi: Jamuel, Jamin, Ahod, Jachin, Sohar a Saul, syn jedné ženy Kananejské. 001 GEN 046 011 Synové Léví: Gerson, Kahat a Merari. 001 GEN 046 012 Synové Judovi: Her, Onan, Séla, Fáres a Zára. (Ale umřel Her a Onan v zemi Kananejské.) Fáres pak měl syny: Ezrona a Hamule. 001 GEN 046 013 Synové Izacharovi: Tola, Fua, Job a Simron. 001 GEN 046 014 A synové Zabulonovi: Sared, Elon a Jahelel. 001 GEN 046 015 Tiť jsou synové Líe, kteréž porodila Jákobovi v Pádan Syrské, a Dínu, dceru jeho. Všech duší synů i dcer jeho bylo třidceti a tři. 001 GEN 046 016 Synové Gád: Sefon, Aggi, Suni, Esebon, Heri, Arodi a Areli. 001 GEN 046 017 Synové Asser: Jemna, Jesua, Jesui, Beria, a Serach sestra jejich. Synové pak Beriovi: Heber a Melchiel. 001 GEN 046 018 To jsou synové Zelfy, kterouž Lában dal Líe dceři své; a ty porodila Jákobovi, šestnácte duší. 001 GEN 046 019 Synové pak Ráchel, manželky Jákobovy: Jozef a Beniamin. 001 GEN 046 020 A Jozefovi narodili se v zemi Egyptské z Asenat, dcery Putifera knížete On, Manasses a Efraim. 001 GEN 046 021 Ale synové Beniaminovi: Béla, Becher, Asbel, Gera, Náman, Echi, Roz, Mufim, Chuppim a Ared. 001 GEN 046 022 Tiť jsou synové Ráchel, kteréž porodila Jákobovi; všech duší čtrnáct. 001 GEN 046 023 A syn Danův: Chusim. 001 GEN 046 024 Synové pak Neftalím: Jaziel, Guni, Jezer a Sallem. 001 GEN 046 025 Ti jsou synové Bály, kterouž Lában dal Ráchel dceři své, a ty porodila Jákobovi; všech duší sedm. 001 GEN 046 026 Všech duší, kteréž vešly s Jákobem do Egypta, což jich pošlo z bedr jeho, kromě žen synů Jákobových, všech duší bylo šedesáte a šest. 001 GEN 046 027 K tomu synové Jozefovi, kteříž se jemu narodili v Egyptě, dva. A tak všech duší domu Jákobova, kteréž vešly do Egypta, bylo sedmdesáte. 001 GEN 046 028 Poslal pak Judu napřed k Jozefovi, aby oznámil jemu prvé, než přišel do Gesen. A tak přišli do země Gesen. 001 GEN 046 029 Jozef pak zapřáh do svého vozu, vyjel vstříc Izraelovi otci svému do Gesen; a jakž ho Jákob uzřel, padl na jeho šíji, a plakal dlouho na šíji jeho. 001 GEN 046 030 I řekl Izrael Jozefovi: Nechť již umru, když jsem viděl tvář tvou; nebo ty ještě jsi živ. 001 GEN 046 031 Jozef pak řekl bratřím svým a domu otce svého: Pojedu a zvěstuji Faraonovi, a dím jemu: Bratří moji a dům otce mého, kteříž bydlili v zemi Kananejské, přišli ke mně. 001 GEN 046 032 Ale jsou pastýři stáda, nebo s dobytkem se obírají; protož ovce své a voly, i cožkoli mají, přihnali. 001 GEN 046 033 A když by povolal vás Farao, a řekl: Jaký jest obchod váš? 001 GEN 046 034 Odpovíte: Dobytkem se živili služebníci tvoji od mladosti své až do této chvíle, i my i otcové naši; abyste bydlili v zemi Gesen; nebo v mrzkosti mají Egyptští všecky pastýře stáda. 001 GEN 047 001 A protož přišed Jozef, oznámil Faraonovi, a řekl: Otec můj a bratří moji, s drobným i větším dobytkem svým i se vším, což mají, přišli z země Kananejské, a aj, jsou v zemi Gesen. 001 GEN 047 002 A vzav z počtu bratří svých pět mužů, postavil je před Faraonem. 001 GEN 047 003 I řekl Farao bratřím jeho: Jaký jest obchod váš? Kteřížto odpověděli Faraonovi: Pastýři ovcí jsou služebníci tvoji, i my, i otcové naši. 001 GEN 047 004 Řekli ještě Faraonovi: Abychom pohostinu byli v zemi této, přišli jsme; nebo není pastvy dobytku, kterýž mají služebníci tvoji, nebo hlad veliký jest v zemi Kananejské; protož nyní prosíme, nechať bydlí služebníci tvoji v zemi Gesen. 001 GEN 047 005 I mluvil Farao Jozefovi, řka: Otec tvůj a bratří tvoji přišli k tobě. 001 GEN 047 006 Země Egyptská před tebou jest; v nejlepším kraji země této osaď otce svého a bratří své, nechť bydlí v zemi Gesen. A srozumíš-li, že jsou mezi nimi muži rozšafní, ustanovíš je úředníky nad dobytkem, kterýž mám. 001 GEN 047 007 Uvedl také Jozef Jákoba otce svého, a postavil ho před Faraonem; a pozdravil Jákob Faraona. 001 GEN 047 008 Tedy řekl Farao k Jákobovi: Kolik jest let života tvého? 001 GEN 047 009 Odpověděl Jákob Faraonovi: Dnů let putování mého sto a třidceti let jest; nemnozí a zlí byli dnové let života mého, a nedošli dnů let života otců mých, v nichž živi byli. 001 GEN 047 010 A požehnav Jákob Faraona, vyšel od něho. 001 GEN 047 011 I osadil Jozef otce svého a bratří své, a dal jim vládařství v zemi Egyptské v kraji výborném, v zemi Ramesses, jakž rozkázal Farao. 001 GEN 047 012 A opatroval Jozef otce svého, a bratří své, a všecken dům jeho chlebem, až do nejmenších. 001 GEN 047 013 A chleba nebylo ve vší zemi; nebo veliký hlad byl velmi, a trápení veliké bylo na zemi Egyptské a zemi Kananejské od hladu. 001 GEN 047 014 Shromáždil pak Jozef všecky peníze, což jich nalezeno v zemi Egyptské a v zemi Kananejské, za potravy, kteréž kupovali; a vnesl Jozef peníze do domu Faraonova. 001 GEN 047 015 A když utratili peníze z země Egyptské a z země Kananejské, přicházeli všickni Egyptští k Jozefovi, řkouce: Dej nám chleba; nebo proč mříti máme před tebou pro nedostatek peněz? 001 GEN 047 016 I řekl Jozef: Dejte dobytky své, a dám vám chleba za dobytky vaše, poněvadž se vám peněz nedostává. 001 GEN 047 017 Tedy přivedli dobytky své k Jozefovi; i dal jim Jozef potrav za koně a za stáda ovcí, a za stáda volů i za osly; a přechoval je chlebem, za všecky dobytky jejich, toho roku. 001 GEN 047 018 A po roce tom přišli k němu léta druhého, a řekli mu: Nebudeme tajiti před pánem svým, že jsme všecky peníze utratili, i stáda dobytků jsou u pána našeho; nezůstávají nám před pánem naším kromě těla naše a dědiny naše. 001 GEN 047 019 I proč máme mříti před očima tvýma? I my i rolí naše hyne. Kup nás i rolí naši za chléb, a budeme my i rolí naše ve službě Faraonovi; a dej nám semena, abychom živi byli a nezemřeli, a rolí aby nespustla. 001 GEN 047 020 Tedy koupil Jozef všecku zemi Egyptskou Faraonovi; nebo prodali Egyptští jeden každý pole své, proto že se rozmohl mezi nimi hlad. I dostala se země Faraonovi. 001 GEN 047 021 Lid pak převedl do měst, od jednoho pomezí Egyptského až do druhého. 001 GEN 047 022 Rolí toliko kněžských nekoupil. Nebo kněží uloženou potravu měli od Faraona, a jedli z uložených pokrmů svých, kteréž dával jim Farao; protož neprodali rolí svých. 001 GEN 047 023 I řekl Jozef lidu: Aj, koupil jsem vás dnes i rolí vaše Faraonovi; teď máte semeno, osívejtež tedy ji. 001 GEN 047 024 A když se urodí, dáte pátý díl Faraonovi, a čtyři díly zůstavíte sobě k semenu a ku pokrmu svému a těm, kteříž jsou v domích vašich, i ku pokrmu dítkám svým. 001 GEN 047 025 Tedy řekli: Zachoval jsi životy naše. Nechať nalezneme milost v očích pána svého, a budeme služebníci Faraonovi. 001 GEN 047 026 I ustanovil to Jozef za právo až do tohoto dne, po vší zemi Egyptské, aby dáván byl Faraonovi pátý díl; toliko samy rolí kněžské nebyly Faraonovy. 001 GEN 047 027 A tak bydlil Izrael v zemi Egyptské v krajině Gesen; a osadili se v ní, a rozplodili se, a rozmnoženi jsou velmi. 001 GEN 047 028 Živ pak byl Jákob v zemi Egyptské sedmnácte let; a bylo dnů Jákobových, a let života jeho, sto čtyřidceti sedm let. 001 GEN 047 029 I přiblížili se dnové Izraelovi, aby umřel. A povolav syna svého Jozefa, řekl jemu: Jestliže jsem nalezl milost v očích tvých, vlož, prosím, ruku svou pod bedro mé, a učiň se mnou milosrdenství a pravdu. Prosím, nepochovávej mne v Egyptě. 001 GEN 047 030 Když spáti budu s otci svými, vyneseš mne z Egypta, a pochováš mne v hrobě jejich. Tedy řekl jemu: Já učiním podlé slova tvého. 001 GEN 047 031 I řekl Jákob: Přisáhni mi. Tedy přisáhl jemu. I sklonil se Izrael k hlavám lůže. 001 GEN 048 001 Stalo se pak potom, že povědíno jest Jozefovi: Aj, otec tvůj nemocen jest. I vzal s sebou dva syny své, Manasse a Efraima. 001 GEN 048 002 Tedy oznámeno jest Jákobovi a povědíno: Aj, syn tvůj Jozef přišel k tobě. 001 GEN 048 003 A posilniv se Izrael, usadil se na ložci a řekl Jozefovi: Bůh silný všemohoucí ukázav mi se v Lůza v zemi Kananejské, požehnal mi. 001 GEN 048 004 A řekl ke mně: Aj, já rozplodím tě a rozmnožím tebe, a učiním tě v zástupy lidí; dám také zemi tuto semeni tvému po tobě za dědictví věčné. 001 GEN 048 005 Protož nyní, dva synové tvoji, kteřížť jsou se zrodili v zemi Egyptské, prvé než jsem přišel k tobě do Egypta, moji jsou; Efraim a Manasses budou mi jako Ruben a Simeon. 001 GEN 048 006 Ale děti, kteréž po těchto zplodíš, tvoji budou; jménem bratří svých jmenováni budou v dědictvích svých. 001 GEN 048 007 Nebo když jsem se vracel z Pádan, umřela mi Ráchel v zemi Kananejské na cestě, když již nedaleko bylo do Efraty; a pochoval jsem ji tam u cesty k Efratě, jenž jest Betlém. 001 GEN 048 008 Uzřev potom Izrael syny Jozefovy, řekl: Kdo jsou onino? 001 GEN 048 009 Odpověděl Jozef otci svému: Synové moji jsou, kteréž dal mi Bůh zde. I řekl: Přiveď je medle ke mně, a požehnám jim 001 GEN 048 010 (Oči pak Izraelovy mdlé byly pro starost, a nemohl dobře viděti.) I přivedl je k němu, a on líbal a objímal je. 001 GEN 048 011 I řekl Izrael Jozefovi: Nemyslilť jsem já, abych měl kdy viděti tvář tvou, a aj, dal mi Bůh, abych viděl i símě tvé. 001 GEN 048 012 Tedy vzav je Jozef z klína jeho, sklonil se tváří až k zemi. 001 GEN 048 013 A vzav oba, Efraima na pravou stranu sobě, Izraelovi pak na levou, a Manassesa na levou sobě, Izraelovi pak na pravou, postavil je před ním. 001 GEN 048 014 Tedy vztáh Izrael pravici svou, vložil ji na hlavu Efraimovu, kterýž byl mladší, levici pak svou na hlavu Manassesovu, naschvál přeloživ ruce, ačkoli Manasses byl prvorozený. 001 GEN 048 015 I požehnal Jozefovi, řka: Bůh, před jehož oblíčejem ustavičně chodili otcové moji Abraham a Izák, Bůh, kterýž mne spravoval po všecken život můj až do dne tohoto; 001 GEN 048 016 Anděl ten, kterýž vytrhl mne ze všeho zlého, požehnejž dítek těchto; a ať slovou synové moji a synové otců mých Abrahama a Izáka; a ať se jako hmyz rozmnoží u prostřed země. 001 GEN 048 017 Vida pak Jozef, že vložil otec jeho ruku svou pravou na hlavu Efraimovu, nerád byl tomu. I zdvihl ruku otce svého, aby ji přenesl s hlavy Efraimovy na hlavu Manassesovu. 001 GEN 048 018 A řekl jemu: Ne tak, otče můj; nebo toto jest prvorozený, vložiž pravici svou na hlavu jeho. 001 GEN 048 019 Ale nepovolil otec jeho, a řekl: Vím, synu můj, vím; takéť i on bude v lid, a také i on vzroste; však bratr jeho mladší více poroste než on, a símě jeho bude u veliké množství národů. 001 GEN 048 020 I požehnal jim v ten den, řka: Skrze tebe požehnání bude dávati Izrael takto: Učiniž tobě Bůh jako Efraimovi a jako Manassesovi. I představil Efraima Manassesovi. 001 GEN 048 021 Řekl také Izrael Jozefovi: Aj, já umírám, a budeť Bůh s vámi, a zase vás přivede do země otců vašich. 001 GEN 048 022 Já pak dal jsem tobě jeden díl výš nad bratří tvé, kteréhož jsem mečem svým a lučištěm svým dosáhl z ruky Amorejského. 001 GEN 049 001 Povolal pak Jákob synů svých, a řekl: Sejděte se, a oznámím vám, co se s vámi díti bude potomních dnů. 001 GEN 049 002 Shromažďte se a slyšte synové Jákobovi, poslyšte Izraele otce svého. 001 GEN 049 003 Ruben, prvorozený můj jsi ty, síla má, a počátek moci mé, vyvýšenost důstojenství a vyvýšenost síly. 001 GEN 049 004 Prudce sběhneš jako voda. Nebudeš vyvýšen, proto že jsi vstoupil na lůže otce svého; a jakž jsi poškvrnil postele mé, zmizelo vyvýšení tvé. 001 GEN 049 005 Simeon a Léví bratří, nástrojové nepravosti jsou v příbytcích jejich. 001 GEN 049 006 Do tajné rady jejich nevcházej duše má, k shromáždění jejich nepřipojuj se slávo má; nebo v prchlivosti své zbili muže, a svévolně vyvrátili zed. 001 GEN 049 007 Zlořečená prchlivost jejich, nebo neustupná; i hněv jejich, nebo zatvrdilý jest. Rozdělím je v Jákobovi, a rozptýlím je v Izraeli. 001 GEN 049 008 Judo, ty jsi, tebe chváliti budou bratří tvoji; ruka tvá bude na šíji nepřátel tvých; klaněti se budou tobě synové otce tvého. 001 GEN 049 009 Lvíče Juda, z loupeže, synu můj, vrátil jsi se; schýliv se, ležel jako lev a jako lvice; kdo zbudí ho? 001 GEN 049 010 Nebude odjata berla od Judy, ani vydavatel zákona od noh jeho, dokudž nepřijde Sílo; a k němu se shromáždí národové. 001 GEN 049 011 Uváže k vinnému kmenu osle své, a k výbornému kmenu oslátko oslice své. Práti bude u víně roucho své, a v červeném víně oděv svůj. 001 GEN 049 012 Červenějších očí bude nad víno, a zubů bělejších nad mléko. 001 GEN 049 013 Zabulon bydliti bude na břehu mořském, a na přístavu lodí, a pomezí jeho až k Sidonu. 001 GEN 049 014 Izachar osel silný, ležící mezi dvěma břemeny. 001 GEN 049 015 A vida odpočinutí, že jest dobré, a zemi, že jest rozkošná, sehne rameno své k nošení, a dávati bude daně. 001 GEN 049 016 Dan souditi bude lid svůj, jako jedno z pokolení Izraelských. 001 GEN 049 017 Budeť Dan jako had podlé cesty, jako had rohatý podlé stezky, štípaje kopyta koně, aby spadl jezdec jeho zpět. 001 GEN 049 018 Spasení tvého očekávám, ó Hospodine! 001 GEN 049 019 Gád, vojsko přemůže jej, však on svítězí potom. 001 GEN 049 020 Asser, tučný bude pokrm jeho, a onť vydávati bude rozkoše královské. 001 GEN 049 021 Neftalím jako laň vypuštěná, vydávaje výmluvnosti krásné. 001 GEN 049 022 Ratolest rostoucí Jozef, ratolest rostoucí podlé studnice; ratolesti vycházely nad zed. 001 GEN 049 023 Ačkoli hořkostí naplnili jej, a stříleli na něj, a v tajné nenávisti měli ho střelci: 001 GEN 049 024 Však zůstalo v síle lučiště jeho, a zsilila se ramena rukou jeho z rukou mocného Jákobova; odkudž byl pastýř a kámen Izraelův; 001 GEN 049 025 Od silného Boha, jemuž sloužil otec tvůj, kterýž spomáhá tobě, a od všemohoucího, kterýž požehná tobě požehnáními nebeskými s hůry, požehnáními propasti ležící hluboko, požehnáním prsů a života. 001 GEN 049 026 Požehnání otce tvého silnější budou nad požehnání předků mých, až k končinám pahrbků věčných; budou nad hlavou Jozefovou, a na vrchu hlavy Nazarejského mezi bratřími jeho. 001 GEN 049 027 Beniamin, vlk dravý, ráno bude jísti loupež, a večer rozdělí kořisti. 001 GEN 049 028 Všech těchto pokolení Izraelských jest dvanácte; a to jest, což mluvil jim otec jejich; požehnal jim také, jednomu každému vedlé požehnání jeho požehnal. 001 GEN 049 029 A poroučeje jim, řekl: Já připojen budu k lidu svému; pochovejte mne s otci mými v jeskyni té, kteráž jest na poli Efrona Hetejského, 001 GEN 049 030 V jeskyni, kteráž jest na poli Machpelah, jenž jest naproti Mamre v zemi Kananejské, kterouž koupil Abraham spolu s polem tím od Efrona Hetejského k dědičnému pohřbu. 001 GEN 049 031 Tam pochovali Abrahama a Sáru ženu jeho; tam pochovali Izáka a Rebeku ženu jeho; tam také pochovali Líu. 001 GEN 049 032 Koupeno pak bylo pole a jeskyně, kteráž na něm, od synů Het. 001 GEN 049 033 A když přestal Jákob přikazovati synům svým, složil nohy své na ložci a umřel; a připojen jest k lidu svému. 001 GEN 050 001 Tedy padl Jozef na tvář otce svého, a plakal nad ním, líbaje ho. 001 GEN 050 002 A poručil služebníkům svým lékařům, aby vonnými věcmi pomazali otce jeho. I pomazali lékaři vonnými věcmi Izraele. 001 GEN 050 003 A vyplnilo se při něm čtyřidceti dní; (nebo tak vyplňují se dnové těch, kteříž mazáni bývají vonnými věcmi). I plakali ho Egyptští za sedmdesáte dní. 001 GEN 050 004 Když pak dnové pláče toho pominuli, mluvil Jozef k domu Faraonovu, řka: Jestliže jsem nyní nalezl milost před očima vašima, mluvte, prosím, v uši Faraonovy, a rcete: 001 GEN 050 005 Otec můj přísahou mne zavázal, řka: Aj, já umírám; v hrobě mém, kterýž jsem sobě vykopal v zemi Kananejské, tam mne pochovej. Nyní tedy, prosím, nechť vstoupím a pochovám otce svého, a navrátím se zase. 001 GEN 050 006 I řekl Farao: Vstup a pochovej otce svého tak, jakž tě přísahou zavázal. 001 GEN 050 007 Tedy vstoupil Jozef, aby pochoval otce svého, a vstoupili s ním všickni služebníci Faraonovi, starší domu jeho a všickni starší země Egyptské, 001 GEN 050 008 Všecken také dům Jozefův, a všickni bratří jeho i dům otce jeho; toliko dětí svých, ovec a volů nechali v zemi Gesen. 001 GEN 050 009 Vstoupili s ním také i vozové a jezdci, a bylo vojsko to veliké velmi. 001 GEN 050 010 I přišli až k místu Atád, kteréž jest při brodu Jordánském, a kvílili tam kvílením velikým a velmi žalostným; i držel tu zámutek po otci svém za dnů sedm. 001 GEN 050 011 Vidouce pak obyvatelé země té, totiž Kananejští, zámutek na místě tom Atád, řekli: Těžký to mají zámutek Egyptští. Protož nazváno jest jméno jeho Abel Mizraim, a to jest při brodu Jordánském. 001 GEN 050 012 Učinili tedy s ním synové jeho tak, jakž jim byl poručil. 001 GEN 050 013 A donesše ho do země Kananejské, pochovali ho v jeskyni na poli Machpelah, kterouž byl koupil Abraham s tím polem k dědičnému pohřbu od Efrona Hetejského, naproti Mamre. 001 GEN 050 014 A když pochoval Jozef otce svého, navrátil se do Egypta s bratřími svými a se všemi, kteříž byli vstoupili s ním, aby pochovali otce jeho. 001 GEN 050 015 Vidouce pak bratří Jozefovi, že umřel otec jejich, řekli: Snad v nenávisti nás míti bude Jozef, a vrchovatě nahradí nám všecko zlé, kteréž jsme jemu činili. 001 GEN 050 016 Protož vzkázali Jozefovi, řkouce: Otec tvůj ještě před smrtí svou přikázal, řka: 001 GEN 050 017 Takto díte Jozefovi: Prosím, odpusť již bratřím svým přestoupení a hřích jejich; nebo zle učinili tobě. Protož již odpusť, prosím, přestoupení služebníkům Boha, jehož ctil otec tvůj. I rozplakal se Jozef, když k němu mluvili. 001 GEN 050 018 Přistoupili potom také bratří jeho, a padše před ním, řekli: Aj, my jsme služebníci tvoji. 001 GEN 050 019 Jimž odpověděl Jozef: Nebojte se; nebo zdaliž jsem já vám za Boha? 001 GEN 050 020 Vy zajisté skládali jste proti mně zlé; ale Bůh obrátil to v dobré, aby učinil to, což vidíte nyní, a při životu zachoval lid mnohý. 001 GEN 050 021 Protož nebojte se již; já chovati vás budu i děti vaše. A tak těšil je, a mluvil k srdci jejich. 001 GEN 050 022 Bydlil pak Jozef v Egyptě, on i dům otce jeho, a živ byl Jozef sto a deset let. 001 GEN 050 023 A viděl Jozef syny Efraimovy až do třetího pokolení; ano i synové Machira, syna Manassesova, vychováni jsou u Jozefa. 001 GEN 050 024 Mluvil potom Jozef bratřím svým: Já tudíž umru; Bůh pak jistotně navštíví vás, a vyvede vás z země této do země, kterouž přisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. 001 GEN 050 025 Protož přísahou zavázal Jozef syny Izraelovy, řka: Když navštíví vás Bůh, vynestež kosti mé odsud. 001 GEN 050 026 I umřel Jozef, když byl ve stu a v desíti letech; a pomazán jsa vonnými věcmi, vložen jest do truhly v Egyptě. # # BOOK 002 EXO Exodus 2 Mojžišova 002 EXO 001 001 Tato jsou pak jména synů Izraelských, kteříž vešli do Egypta s Jákobem; každý s čeledí svou přišel: 002 EXO 001 002 Ruben, Simeon, Léví a Juda; 002 EXO 001 003 Izachar, Zabulon a Beniamin; 002 EXO 001 004 Dan a Neftalím, Gád a Asser. 002 EXO 001 005 A bylo všech osob pošlých z bedr Jákobových sedmdesáte duší; Jozef pak byl v Egyptě. 002 EXO 001 006 I umřel Jozef a všickni bratří jeho, a všecken ten rod. 002 EXO 001 007 Synové pak Izraelští rozmnožili se a rodili se v hojnosti; a rozhojňovali se, i zsilili se náramně velmi, a naplněna jest jimi země. 002 EXO 001 008 V tom povstal král nový v Egyptě, kterýž neznal Jozefa. 002 EXO 001 009 Ten řekl lidu svému: Aj, lid synů Izraelských jest mnohý a silnější nad nás. 002 EXO 001 010 Nuže, opatrně sobě počínejme před ním, aby se nerozmohl; a když by přišla válka, aby se nepřipojil i on k nepřátelům našim, a nebojoval proti nám, a nevyšel z země. 002 EXO 001 011 Protož ustanovili nad ním úředníky, kteříž by plat vybírali, aby je trápili břemeny svými. I vystavěl lid Izraelský Faraonovi města skladů, Fiton a Ramesses. 002 EXO 001 012 Ale čím více trápili jej, tím více rostl a tím se více rozmáhal. I vzali sobě syny Izraelské v ošklivost. 002 EXO 001 013 A tak podrobovali Egyptští syny Izraelské v službu těžkou. 002 EXO 001 014 A k hořkosti přivodili život jejich robotami těžkými, v hlině a cihlách a ve všelijakém díle na poli, mimo všelikou potřebu svou, k níž práce jejich užívali nenáležitě a bez lítosti. 002 EXO 001 015 I poručil král Egyptský babám Hebrejským, z nichž jedna sloula Sefora a druhá Fua, 002 EXO 001 016 A řekl: Když budete pomáhati ženám Hebrejským při porodu, a uzříte, že již rodí, byl-li by syn, zabíte ho, pakli dcera, tedy ať jest živa. 002 EXO 001 017 Bály se pak ty baby Boha, a nečinily tak, jakž jim poručil král Egyptský, ale živých nechávaly pacholíků. 002 EXO 001 018 Povolav tedy bab král Egyptský, mluvil jim: Proč jste to učinily, že jste živé zachovaly pacholíky? 002 EXO 001 019 I odpověděly baby Faraonovi: Nejsou ženy Hebrejské jako ženy Egyptské; nebo ony jsou silnějšího přirození. Dříve než přijde k nim baba, ony porodí. 002 EXO 001 020 I učinil dobře Bůh těm babám. A rozmnožen jest lid, a zsilili se velmi. 002 EXO 001 021 Stalo se pak proto, že se bály baby ty Boha, vzdělal jim domy. 002 EXO 001 022 I přikázal Farao všemu lidu svému, řka: Každého syna, kterýž se narodí, do řeky uvrzte; každé pak dcery nechte živé. 002 EXO 002 001 Odšed pak muž jeden z domu Léví, vzal dceru z pokolení Léví. 002 EXO 002 002 I počala žena ta, a porodila syna; a viduci, že jest krásný, kryla ho za tři měsíce. 002 EXO 002 003 A když ho nemohla déle tajiti, vzala mu ošitku z sítí, a omazala ji klím a smolou; a vložila do ní to dítě, a vyložila do rákosí u břehu řeky. 002 EXO 002 004 A postavila sestru jeho zdaleka, aby zvěděla, co se s ním díti bude. 002 EXO 002 005 A v tom sešla dcera Faraonova, aby se myla v řece; a děvečky její procházely se po břehu řeky. A uzřevši ošitku mezi rákosím, poslala děvečku svou, a vzala ji. 002 EXO 002 006 A když otevřela, uzřela dítě; a aj, plakalo pacholátko. A slitovavši se nad ním, řekla: Z dětí Hebrejských jest toto. 002 EXO 002 007 I řekla sestra jeho k dceři Faraonově: Mám-li jíti a zavolati tobě chůvy z žen Hebrejských, kteráž by odchovala tobě dítě? 002 EXO 002 008 Odpověděla dcera Faraonova: Jdi. Tedy šla děvečka a zavolala matky toho dítěte. 002 EXO 002 009 I řekla jí dcera Faraonova: Vezmi toto dítě, a odchovej mi je; a jáť dám mzdu tvou. I vzala žena dítě, a chovala je. 002 EXO 002 010 A když odrostlo pachole, dovedla je k dceři Faraonově, kteráž jej měla za syna; a nazvala jméno jeho Mojžíš, řkuci: Nebo jsem ho z vody vytáhla. 002 EXO 002 011 I stalo se ve dnech těch, když vyrostl Mojžíš, že vyšel k bratřím svým, a hleděl na trápení jejich. Uzřel také muže Egyptského, an tepe muže Hebrejského, jednoho z bratří jeho. 002 EXO 002 012 A sem i tam se ohlédna, vida, že žádného tu není, zabil Egyptského, a zahrabal jej v písku. 002 EXO 002 013 Vyšed potom druhého dne, a aj, dva muži Hebrejští vadili se. I řekl tomu, kterýž křivdu činil: Proč tepeš bližního svého? 002 EXO 002 014 Kterýžto odpověděl: Kdo tě ustanovil knížetem a soudcí nad námi? Zdali zabiti mne myslíš, jako jsi zabil Egyptského? Protož ulekl se Mojžíš a řekl: Jistě známá jest ta věc. 002 EXO 002 015 A uslyšav Farao tu věc, hledal zabiti Mojžíše. Ale Mojžíš utekl od tváři Faraonovy, a bydlil v zemi Madianské; i usadil se podlé studnice. 002 EXO 002 016 Kníže pak Madianské mělo sedm dcer. Kteréžto přišedše, vážily vodu, a nalívaly do koryt, aby napájely dobytek otce svého. 002 EXO 002 017 I přišli pastýři, a odehnali je. Tedy Mojžíš vstav, pomohl jim a napojil dobytek jejich. 002 EXO 002 018 A když se navrátily k Raguelovi, otci svému, řekl on: Jakž jste to dnes tak brzo přišly? 002 EXO 002 019 Odpověděly: Muž Egyptský vysvobodil nás z ruky pastýřů; ano také ochotně navážil nám vody, a napojil dobytek. 002 EXO 002 020 I řekl dcerám svým: Kdež pak jest? Pročež jste pustily muže toho? Povolejte ho, ať pojí chleba. 002 EXO 002 021 A svolil Mojžíš k tomu, aby bydlil s mužem tím. Kterýžto dal Zeforu, dceru svou, Mojžíšovi. 002 EXO 002 022 I porodila syna, a nazval jméno jeho Gerson; nebo řekl: Příchozí jsem byl v zemi cizí. 002 EXO 002 023 Stalo se pak po mnohých časích, že umřel král Egyptský; a synové Izraelští úpěli pro roboty, a křičeli. I vstoupil k Bohu křik jejich pro roboty. 002 EXO 002 024 A uslyšel Bůh naříkání jejich, a rozpomenul se Bůh na smlouvu svou s Abrahamem, Izákem a Jákobem. 002 EXO 002 025 I vzhlédl Bůh na syny Izraelské, a poznal Bůh. 002 EXO 003 001 Mojžíš pak pásl dobytek Jetry tchána svého, kněze Madianského, a hnav stádo po poušti, přišel až k hoře Boží Oréb. 002 EXO 003 002 Tedy ukázal se mu anděl Hospodinův v plameni ohně z prostředku kře. I viděl, a aj, keř hořel ohněm, a však neshořel. 002 EXO 003 003 Protož řekl Mojžíš: Půjdu nyní, a spatřím vidění toto veliké, proč neshoří keř. 002 EXO 003 004 Vida pak Hospodin, že jde, aby pohleděl, zavolal naň Bůh z prostředku kře, a řekl: Mojžíši, Mojžíši! Kterýžto odpověděl: Aj, teď jsem. 002 EXO 003 005 I řekl: Nepřistupuj sem, szuj obuv svou s noh svých; nebo místo, na kterémž ty stojíš, země svatá jest. 002 EXO 003 006 A řekl: Já jsem Bůh otce tvého, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, a Bůh Jákobův. I zakryl Mojžíš tvář svou, (nebo se bál), aby nepatřil na Boha. 002 EXO 003 007 Jemužto řekl Hospodin: Zřetelně viděl jsem trápení lidu mého, kterýž jest v Egyptě; a křik jejich pro přísnost úředníků jeho slyšel jsem; nebo znám bolesti jeho. 002 EXO 003 008 Protož jsem sstoupil, abych vysvobodil jej z ruky Egyptských, a vyvedl jej z země té do země dobré a prostranné, do země oplývající mlékem a strdí, na místa Kananejského a Hetejského, a Amorejského a Ferezejského, a Hevejského a Jebuzejského. 002 EXO 003 009 Nebo nyní, aj, křik synů Izraelských přišel ke mně; viděl jsem také i ssoužení, jímž je ssužují Egyptští. 002 EXO 003 010 Protož, nyní poď a pošli tě k Faraonovi; a vyvedeš lid můj, syny Izraelské z Egypta. 002 EXO 003 011 I řekl Mojžíš Bohu: Kdo jsem já, abych šel k Faraonovi, a abych vyvedl syny Izraelské z Egypta? 002 EXO 003 012 I odpověděl: Však budu s tebou; a toto budeš míti znamení, že jsem já tě poslal: Když vyvedeš lid ten z Egypta, sloužiti budete Bohu na hoře této. 002 EXO 003 013 I řekl Mojžíš Bohu: Aj, já půjdu k synům Izraelským a dím jim: Bůh otců vašich poslal mne k vám. Řeknou-li mi: Které jest jméno jeho? co jim odpovím? 002 EXO 003 014 I řekl Bůh Mojžíšovi: JSEM, KTERÝŽ JSEM. Řekl dále: Takto díš synům Izraelským: JSEM poslal mne k vám. 002 EXO 003 015 Řekl ještě Bůh Mojžíšovi: Takto díš synům Izraelským: Hospodin, Bůh otců vašich, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, a Bůh Jákobův poslal mne k vám; toť jest jméno mé na věčnost, a tať jest památka má po všecky věky. 002 EXO 003 016 Jdi, a shromáždě starší Izraelské, mluv jim: Hospodin Bůh otců vašich ukázal mi se, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, a Bůh Jákobův, řka: Rozpomínaje, rozpomenul jsem se na vás, a na to, co se vám dálo v Egyptě. 002 EXO 003 017 Protož jsem řekl: Vyvedu vás z trápení Egyptského do země Kananejského, a Hetejského, a Amorejského, a Ferezejského, a Hevejského, a Jebuzejského, do země oplývající mlékem a strdí. 002 EXO 003 018 I poslechnou hlasu tvého. Půjdeš pak ty a starší Izraelští k králi Egyptskému, a díte jemu: Hospodin Bůh Hebrejský potkal se s námi; protož nyní, nechť medle jdeme cestou tří dnů na poušť, abychom obětovali Hospodinu Bohu našemu. 002 EXO 003 019 Ale já vím, žeť vám nedopustí král Egyptský jíti, leč v ruce silné. 002 EXO 003 020 Protož vztáhnu ruku svou, a bíti budu Egypt divnými věcmi svými, kteréž činiti budu u prostřed něho; a potom propustí vás. 002 EXO 003 021 A dám milost lidu tomuto před očima Egyptských. I stane se, že když půjdete, neodejdete prázdní. 002 EXO 003 022 Ale vypůjčí žena od sousedy své, a od hospodyně domu svého klínotů stříbrných, a klínotů zlatých a roucha; i vložíte to na syny a na dcery své, a tak obloupíte Egypt. 002 EXO 004 001 Odpověděl pak Mojžíš, a řekl: Aj, neuvěří mi, ani uposlechnou hlasu mého; nebo řeknou: Neukázalť se tobě Hospodin. 002 EXO 004 002 Tedy řekl jemu Hospodin: Co jest to v ruce tvé? Odpověděl: Hůl. 002 EXO 004 003 I řekl: Vrz ji na zem. I povrhl ji na zem, a obrácena jest v hada; a utíkal Mojžíš před ním. 002 EXO 004 004 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou, a chyť ho za ocas. Kterýžto vztáh ruku svou, chytil jej, a obrácen jest v hůl v rukou jeho. 002 EXO 004 005 Aby věřili, že se ukázal tobě Hospodin, Bůh otců jejich, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. 002 EXO 004 006 Potom zase řekl jemu Hospodin: Vlož nyní ruku svou za ňadra svá. I vložil ruku svou za ňadra svá; a vyňal ji, a aj, ruka jeho byla malomocná, bílá jako sníh. 002 EXO 004 007 Řekl opět: Vlož ruku svou zase v ňadra svá. Kterýž vložil ruku svou zase v ňadra svá; a vyňal ji z ňader svých, a aj, učiněna jest zase jako jiné tělo jeho. 002 EXO 004 008 I budeť, jestliže neuvěří tobě, a neposlechnou hlasu a znamení prvního, uvěří hlasu a znamení druhému. 002 EXO 004 009 A pakli neuvěří ani těm dvěma znamením, a neuposlechnou hlasu tvého, tedy nabereš vody z řeky, a vyliješ ji na zem; a promění se vody, kteréž vezmeš z řeky, a obrátí se v krev na zemi. 002 EXO 004 010 I řekl Mojžíš Hospodinu: Prosím, Pane, nejsem muž výmluvný, aniž prvé, ani jakž jsi mluvil s služebníkem svým; nebo zpozdilých úst a neohbitého jazyku jsem. 002 EXO 004 011 Jemuž odpověděl Hospodin: Kdo dal ústa člověku? Aneb kdo může učiniti němého, neb hluchého, vidoucího, neb slepého? Zdali ne já Hospodin? 002 EXO 004 012 Nyní tedy jdi, a já budu v ústech tvých, a naučím tě, co bys mluviti měl. 002 EXO 004 013 I řekl: Slyš mne, Pane, pošli, prosím, toho, kteréhož poslati máš. 002 EXO 004 014 A rozhněvav se velmi Hospodin na Mojžíše, řekl: Zdaliž nemáš Arona bratra svého z pokolení Léví? Vím, že on výmluvný jest; ano aj, sám vyjde v cestu tobě, a vida tebe, radovati se bude v srdci svém. 002 EXO 004 015 Ty mluviti budeš k němu, a vložíš slova v ústa jeho; a já budu v ústech tvých a v ústech jeho, a naučím vás, co byste měli činiti. 002 EXO 004 016 A on mluviti bude za tebe k lidu; a bude tobě on za ústa, a ty budeš jemu za Boha. 002 EXO 004 017 Hůl pak tuto vezmeš v ruku svou, kterouž činiti budeš ta znamení. 002 EXO 004 018 Tedy odšed Mojžíš, navrátil se k Jetrovi tchánu svému, a řekl jemu: Nechť jdu nyní, a navrátím se k bratřím svým, kteříž jsou v Egyptě, a pohledím, jsou-li ještě živi. I řekl Jetro Mojžíšovi: Jdi v pokoji. 002 EXO 004 019 Nebo řekl byl Hospodin Mojžíšovi v zemi Madianské: Jdi, navrať se do Egypta; nebo zemřeli jsou všickni muži, kteříž hledali bezživotí tvého. 002 EXO 004 020 A vzav Mojžíš ženu svou, a syny své, vsadil je na osla, aby se navrátil do země Egyptské; vzal také Mojžíš hůl Boží v ruku svou. 002 EXO 004 021 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Když půjdeš a navrátíš se do Egypta, hleď, abys všecky zázraky, kteréž jsem složil v ruce tvé, činil před Faraonem. Jáť pak zatvrdím srdce jeho, aby nepropustil lidu. 002 EXO 004 022 Protož díš Faraonovi: Toto praví Hospodin: Syn můj, prvorozený můj jest Izrael. 002 EXO 004 023 I řekl jsem tobě: Propusť syna mého, ať slouží mi; a nechtěl jsi ho propustiti. Aj, já zabiji syna tvého, prvorozeného tvého. 002 EXO 004 024 I stalo se, když byl Mojžíš na cestě v hospodě, že se obořil na něj Hospodin, a hledal ho usmrtiti. 002 EXO 004 025 Tedy vzala Zefora nůž ostrý, a obřezala neobřízku syna svého, kteroužto vrhla k nohám jeho, řkuci: Zajisté ženich krví jsi mi. 002 EXO 004 026 I nechal ho. Ona pak nazvala ho tehdáž ženichem krví pro obřezání. 002 EXO 004 027 Řekl také Hospodin Aronovi: Jdi vstříc Mojžíšovi na poušť. I šel a potkal se s ním na hoře Boží, a políbil ho. 002 EXO 004 028 A vypravoval Mojžíš Aronovi všecka slova Hospodinova, kterýž ho poslal, i o všech znameních, kteráž přikázal jemu. 002 EXO 004 029 Tedy šel Mojžíš s Aronem, a shromáždili všecky starší synů Izraelských. 002 EXO 004 030 I mluvil Aron všecka slova, kteráž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a činil znamení před očima lidu. 002 EXO 004 031 A uvěřil lid, když uslyšeli, že navštívil Hospodin syny Izraelské, a že viděl ssoužení jejich. A sklonivše se, poklonu učinili. 002 EXO 005 001 Potom pak přišli Mojžíš s Aronem, a řekli Faraonovi: Takto praví Hospodin, Bůh Izraelský: Propusť lid můj, ať mi slaví svátky na poušti. 002 EXO 005 002 Odpověděl Farao: Kdo jest Hospodin, abych poslechl hlasu jeho a propustil Izraele? Hospodina neznám, Izraele také nepropustím. 002 EXO 005 003 I řekli: Bůh Hebrejský potkal se s námi. Nechť medle jdeme cestou tří dní na poušť, a obětujeme Hospodinu Bohu našemu, aby nedopustil na nás moru neb meče. 002 EXO 005 004 I řekl jim král Egyptský: Proč ty Mojžíši a Arone, odtrhujete lid od prací jejich? Jděte k robotám svým. 002 EXO 005 005 Řekl také Farao: Hle, již nyní mnoho jest lidu toho v zemi, a vy odvozujete je od robot jejich. 002 EXO 005 006 I přikázal Farao v ten den úředníkům nad lidem a šafářům jeho, řka: 002 EXO 005 007 Nedávejte již více slámy lidu k dělání cihel jako prvé; nechať jdou sami a sbírají sobě slámu. 002 EXO 005 008 Však touž summu cihel, kterouž udělávali prvé, uložte na ně, nic neujímejte z ní; neboť zahálejí, a protož volají, řkouce: Poďme, obětujme Bohu našemu. 002 EXO 005 009 Nechť se přitíží robot mužům těm; a nechť pracují v nich, aby se neohlédali na slova lživá. 002 EXO 005 010 Vyšedše tedy úředníci nad lidem a šafáři jeho, mluvili k lidu, řkouce: Takto praví Farao: Já nebudu vám dávati slámy. 002 EXO 005 011 Sami jděte, beřte sobě slámu, kdekoli naleznete; ale nic nebude ujato díla vašeho. 002 EXO 005 012 I rozběhl se lid po vší zemi Egyptské, aby trhal strniště místo slámy. 002 EXO 005 013 A úředníci nutili je, řkouce: Vyplňte díla svá, úkol denní v den jeho, jako když sláma byla. 002 EXO 005 014 I biti jsou šafáři synů Izraelských, kteréž ustanovili nad nimi úředníci Faraonovi, a mluveno k nim: Proč jste nevyplnili úkolu svého v díle cihel, jako prvé, ani včera ani dnes? 002 EXO 005 015 I přišli šafáři synů Izraelských, a volali k Faraonovi, řkouce: Proč tak děláš služebníkům svým? 002 EXO 005 016 Slámy se nedává služebníkům tvým, a říkají nám: Dělejte cihly; a hle, služebníci tvoji biti bývají, a hřeší lid tvůj. 002 EXO 005 017 I řekl: Zahálíte, zahálíte, a protož mluvíte: Poďme, obětujme Hospodinu. 002 EXO 005 018 Protož nyní jděte, dělejte; slámy se vám dávati nebude, ale vy summu cihel vyplňujte. 002 EXO 005 019 Vidouce šafáři synů Izraelských, že zle s nimi, poněvadž řečeno: Neujmete počtu cihel vašich z úkolu denního v den jeho, 002 EXO 005 020 Potkali se s Mojžíšem a Aronem, kteříž stáli, aby jim vstříc vyšli, když by se vraceli od Faraona. 002 EXO 005 021 A mluvili jim: Pohlediž Hospodin na vás, a suď; nebo zošklivili jste nás před Faraonem a služebníky jeho, a dali jste meč v ruku jejich, aby nás zamordovali. 002 EXO 005 022 I navrátil se Mojžíš k Hospodinu a řekl: Pane, proč jsi tyto zlé věci uvedl na lid tento? Proč jsi mne sem poslal? 002 EXO 005 023 Nebo od té chvíle, jakž jsem všel k Faraonovi, abych mluvil jménem tvým, hůře nakládá s lidem tímto, a ty jsi vždy nevysvobodil lidu svého. 002 EXO 006 001 Odpověděl Hospodin Mojžíšovi: Nyní uzříš, co učiním Faraonovi; nebo v ruce silné propustí je, a v ruce mocné vyžene je z země své. 002 EXO 006 002 Mluvil ještě Bůh k Mojžíšovi a řekl jemu: Já jsem Hospodin. 002 EXO 006 003 Ukázalť jsem se zajisté Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi v tom, že jsem Bůh silný všemohoucí; ale v jménu svém, Hospodin, nejsem poznán od nich. 002 EXO 006 004 K tomu utvrdil jsem smlouvu svou s nimi, že jim dám zemi Kananejskou, zemi putování jejich, v níž pohostinu byli. 002 EXO 006 005 Nad to, já slyšel jsem křik synů Izraelských, kteréž Egyptští v službu podrobují, a rozpomenul jsem se na smlouvu svou. 002 EXO 006 006 Protož pověz synům Izraelským: Já jsem Hospodin, a vyvedu vás z robot Egyptských, a vytrhnu vás z služby jejich, a vysvobodím vás v ruce vztažené a skrze soudy veliké. 002 EXO 006 007 A vezmu vás sobě za lid, a budu vám za Boha; a zvíte, že jsem Hospodin Bůh váš, vysvobozující vás z robot Egyptských. 002 EXO 006 008 Uvedu vás také do země, o níž jsem, zdvihna ruku svou, přisáhl, že ji dám Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi; a dám ji vám v dědictví; Já Hospodin. 002 EXO 006 009 I mluvil tak Mojžíš synům Izraelským; ale neslyšeli Mojžíše pro úzkost ducha a službu přetěžkou. 002 EXO 006 010 Protož mluvil Hospodin Mojžíšovi, řka: 002 EXO 006 011 Vejdi, mluv Faraonovi králi Egyptskému, ať propustí syny Izraelské z země své. 002 EXO 006 012 I mluvil Mojžíš před Hospodinem, řka: Hle, synové Izraelští neposlechli mne, kterakž tedy poslechne mne Farao, a já jsem zpozdilý v řeči? 002 EXO 006 013 I mluvil Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, a přikázaní dal jim k synům Izraelským a k Faraonovi králi Egyptskému, aby vyvedli syny Izraelské z země Egyptské. 002 EXO 006 014 Tito jsou přední v čeledech otců svých. Synové Rubenovi, prvorozeného Izraelova: Enoch, Fallu, Ezron a Charmi. Ty jsou čeledi Rubenovy. 002 EXO 006 015 Synové pak Simeonovi: Jamuel, Jamin, Ahod, Jachin, Sohar a Saul, syn Kananejské. Ty jsou čeledi Simeonovy. 002 EXO 006 016 A tato jsou jména synů Léví v rodech jejich: Gerson, Kahat a Merari. Let pak života Léví bylo sto třidceti a sedm let. 002 EXO 006 017 Synové Gerson: Lebni a Semei po čeledech svých. 002 EXO 006 018 A synové Kahat: Amram, Izar, Hebron a Uziel. Let pak života Kahat bylo sto třidceti a tři léta. 002 EXO 006 019 A synové Merari: Moholi a Musi. Ty jsou čeledi Léví v rodech svých. 002 EXO 006 020 Pojal pak Amram ženu Jochebed, tetu svou, sobě za manželku, kterážto porodila mu Arona a Mojžíše. A let života Amramova bylo sto třidceti a sedm let. 002 EXO 006 021 Synové také Izarovi: Chore, Nefeg a Zechri. 002 EXO 006 022 A synové Uzielovi: Mizael, Elzafan a Sethri. 002 EXO 006 023 Pojal pak Aron Alžbětu, dceru Aminadabovu, sestru Názonovu, sobě za manželku; kterážto porodila jemu Nádaba, Abiu, Eleazara a Itamara. 002 EXO 006 024 Synové pak Chore: Asser, Elkana a Abiazaf. Ty jsou čeledi Choritských. 002 EXO 006 025 Eleazar pak syn Aronův vzal jednu ze dcer Putielových sobě za manželku; kteráž mu porodila Fínesa. Ti jsou přední z otců Levítských po čeledech svých. 002 EXO 006 026 To jest ten Aron a Mojžíš, jimž řekl Hospodin: Vyveďte syny Izraelské z země Egyptské po houfích jejich. 002 EXO 006 027 Tito jsou, kteříž mluvili Faraonovi, králi Egyptskému, aby vyvedli syny Izraelské z Egypta; toť jest ten Mojžíš a Aron. 002 EXO 006 028 Stalo se pak, když mluvil Hospodin k Mojžíšovi v zemi Egyptské, 002 EXO 006 029 Že mu řekl takto: Já Hospodin; mluv k Faraonovi, králi Egyptskému, všecko, což já mluvím tobě. 002 EXO 006 030 A řekl Mojžíš před Hospodinem: Aj, já jsem zpozdilý v řeči, kterakž tedy poslouchati mne bude Farao? 002 EXO 007 001 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, ustanovil jsem tě za Boha Faraonovi; Aron pak bratr tvůj bude prorokem tvým. 002 EXO 007 002 Ty mluviti budeš všecko, což tobě přikáži; Aron pak bratr tvůj mluviti bude k Faraonovi, aby propustil syny Izraelské z země své. 002 EXO 007 003 Ale jáť zatvrdím srdce Faraonovo, a množiti budu znamení svá a zázraky své v zemi Egyptské. 002 EXO 007 004 Aniž poslechne vás Farao. I vzložím ruku svou na Egypt, a vyvedu vojska svá, lid svůj, syny Izraelské, z země Egyptské skrze soudy veliké. 002 EXO 007 005 I zvědíť Egyptští, že já jsem Hospodin, když vztáhnu ruku svou na Egypt; a vyvedu syny Izraelské z prostředku jich. 002 EXO 007 006 Tedy učinil Mojžíš a Aron tak; jakž přikázal jim Hospodin, tak učinili. 002 EXO 007 007 A byl Mojžíš v osmdesáti, Aron pak v osmdesáti a třech letech, když mluvili s Faraonem. 002 EXO 007 008 I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi takto: 002 EXO 007 009 Když mluviti k vám bude Farao, řka: Ukažte od sebe zázrak, tedy díš Aronovi: Vezmi hůl svou, a povrz před Faraonem, i obrátí se v hada. 002 EXO 007 010 Tedy všel Mojžíš s Aronem k Faraonovi, a učinili tak, jakž přikázal Hospodin; a povrhl Aron hůl svou před Faraonem i před služebníky jeho, a obrácena jest v hada. 002 EXO 007 011 Povolal pak také Farao mudrců a čarodějníků; a učinili i ti čarodějníci Egyptští skrze čáry své tolikéž. 002 EXO 007 012 Nebo povrhl každý z nich hůl svou, a obráceny jsou v hady; ale požřela hůl Aronova hole jejich. 002 EXO 007 013 I posililo se srdce Faraonovo, a neuposlechl jich, tak jakž byl mluvil Hospodin. 002 EXO 007 014 Protož řekl Hospodin Mojžíšovi: Obtížilo se srdce Faraonovo; nechce propustiti lidu toho. 002 EXO 007 015 Jdi k Faraonovi ráno, aj, půjde ven k vodě, a stůj naproti němu při břehu řeky; a hůl, kteráž obrácena byla v hada, vezmeš do ruky své. 002 EXO 007 016 A díš mu: Hospodin Bůh Hebrejský poslal mne k tobě, aťbych řekl: Propusť lid můj, aby sloužili mi na poušti; a aj, neuposlechls až dosavad. 002 EXO 007 017 Protož takto praví Hospodin: Po tomto poznáš, že já jsem Hospodin: Aj, já udeřím holí, kteráž jest v ruce mé, na vody, kteréž jsou v řece, a obráceny budou v krev. 002 EXO 007 018 A ryby, kteréž jsou v řece, pomrou; i nasmradí se řeka, a ustávati budou Egyptští, hledajíce vody, kterouž by pili z řeky. 002 EXO 007 019 Protož řekl Hospodin Mojžíšovi: Rci Aronovi: Vezmi hůl svou, a vztáhni ruku svou na vody Egyptské, na řeky jejich, na potoky jejich, i na jezera jejich, a na všecka shromáždění vod jejich, aby se obrátily v krev; i bude krev po vší zemi Egyptské, tak v nádobách dřevěných, jako kamenných. 002 EXO 007 020 Tedy učinili tak Mojžíš a Aron, jakž byl přikázal Hospodin; a zdvihna hůl, udeřil v vodu, kteráž byla v řece, před očima Faraonovýma a před očima služebníků jeho; i obráceny jsou všecky vody, kteréž byly v řece, v krev. 002 EXO 007 021 Ryby pak, kteréž byly v řece, pomřely, a nasmradila se řeka, tak že nemohli Egyptští píti vody z řeky; a byla krev po vší zemi Egyptské. 002 EXO 007 022 To též učinili i čarodějníci Egyptští skrze čáry své. I zsililo se srdce Faraonovo, aby neuposlechl jich, tak jakž byl mluvil Hospodin. 002 EXO 007 023 A odvrátiv se Farao, přišel do domu svého; a ani k tomu nepřiložil srdce svého. 002 EXO 007 024 Kopali pak všickni Egyptští vůkol řeky, hledajíce vody ku pití; nebo nemohli píti vody z řeky. 002 EXO 007 025 A vyplnilo se dní sedm, jakž ranil Hospodin řeku. 002 EXO 008 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi a rci jemu: Takto praví Hospodin: Propusť lid můj, ať mi slouží. 002 EXO 008 002 Pakli nebudeš chtíti propustiti, aj, já raním všecky krajiny tvé žabami. 002 EXO 008 003 A vydá řeka množství žab, kteréž vystoupí a polezou do domu tvého a do pokoje, v němž líháš, a na ložce tvé, a do domů služebníků tvých i lidu tvého, a do pecí tvých a do těsta tvého. 002 EXO 008 004 I na tebe a na lid tvůj, i na všecky služebníky tvé polezou žáby. 002 EXO 008 005 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Rci Aronovi: Vztáhni ruku svou s holí svou na řeky, na potoky a na jezera, a vyveď žáby na zemi Egyptskou. 002 EXO 008 006 I vztáhl Aron ruku svou na vody Egyptské; a vystoupily žáby a přikryly zemi Egyptskou. 002 EXO 008 007 A učinili tolikéž čarodějníci skrze své čáry; a udělali, že vyšly žáby na zemi Egyptskou. 002 EXO 008 008 Tedy Farao povolav Mojžíše a Arona, řekl: Modlte se Hospodinu, ať odejme žáby ode mne a od lidu mého; a propustím ten lid, aby obětovali Hospodinu. 002 EXO 008 009 I řekl Mojžíš Faraonovi: Poctím tě tím, a pověz, kdy bych se měl modliti za tě a za služebníky tvé, a za lid tvůj, aby vypléněny byly žáby od tebe, i z domů tvých; toliko v řece zůstanou. 002 EXO 008 010 Kterýžto odpověděl: Zítra. A Mojžíš řekl: Podlé slova tvého nechť jest, abys věděl, že žádného takového není, jako Hospodin Bůh náš. 002 EXO 008 011 I odejdou žáby od tebe a od domů tvých, i od služebníků tvých a od lidu tvého; toliko v řece zůstanou. 002 EXO 008 012 Tedy vyšel Mojžíš s Aronem od Faraona. I volal Mojžíš k Hospodinu, aby odjaty byly žáby, kteréž byl dopustil na Faraona. 002 EXO 008 013 I učinil Hospodin podlé slova Mojžíšova; a vymřely žáby z domů, ze vsí i z polí. 002 EXO 008 014 I shrnuli je na hromady; a nasmradila se země. 002 EXO 008 015 Vida pak Farao, že by dáno bylo oddechnutí, více zatvrdil se v srdci svém, a neuposlechl jich, jakož byl mluvil Hospodin. 002 EXO 008 016 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Rci k Aronovi: Vztáhni hůl svou, a udeř v prach země, aby obrátil se v stěnice na vší zemi Egyptské. 002 EXO 008 017 Kteříž učinili tak. Nebo vztáhl Aron ruku svou s holí svou, a udeřil prach země. I byly stěnice na lidech i hovadech; všecken prach země obrátil se v stěnice ve vší zemi Egyptské. 002 EXO 008 018 Dělali také tak čarodějníci skrze čáry své, aby vyvedli stěnice, ale nemohli. A byly stěnice na lidech i hovadech. 002 EXO 008 019 Tedy řekli čarodějníci Faraonovi: Prst Boží toto jest. A posililo se srdce Faraonovo, aniž poslechl jich, jakož mluvil Hospodin. 002 EXO 008 020 Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Vstaň ráno a stůj před Faraonem. Hle vyjde k vodě, a díš k němu: Takto praví Hospodin: Propusť lid můj, ať mi slouží. 002 EXO 008 021 Pakli nepropustíš lidu mého, hle, já pošli na tě a na služebníky tvé, a na lid tvůj, a na domy tvé směsici všelikých škodlivých žížal; a naplněni budou domové Egyptští těmi žížalami, nad to i země ta, na níž oni jsou. 002 EXO 008 022 A oddělím v ten den zemi Gesen, v níž lid můj zůstává, aby tam nebylo směsice té; abys věděl, že jsem já Hospodin u prostřed země. 002 EXO 008 023 A vysvobozením rozdíl učiním mezi lidem svým a lidem tvým. Zítra bude znamení toto. 002 EXO 008 024 I učinil Hospodin tak. Nebo přišla těžká směsice škodlivých žížal na dům Faraonův, a do domů služebníků jeho i na všecku zemi Egyptskou; a nakazila se země od té směsice. 002 EXO 008 025 Povolal pak Farao Mojžíše a Arona, a řekl: Jděte, obětujte Bohu svému tu v zemi. 002 EXO 008 026 I řekl Mojžíš: Nenáleží nám tak činiti; nebo ohavnost Egyptských obětovali bychom Hospodinu Bohu našemu. A jestliže bychom obětovali to, což jest ohavnost před očima Egyptských, zdaž by nás neukamenovali? 002 EXO 008 027 Cestou tří dnů půjdeme na poušť, a obětovati budeme Hospodinu Bohu našemu, jakž nám rozkázal. 002 EXO 008 028 I řekl Farao: Já propustím vás, abyste obětovali Hospodinu Bohu svému na poušti, však dále abyste nikoli neodcházeli. Modltež se za mne. 002 EXO 008 029 Odpověděl Mojžíš: Aj, já vycházím od tebe, a modliti se budu Hospodinu, aby odešla ta směsice od tebe, od služebníků tvých i od lidu tvého zítra; avšak ať Farao více nezklamává, nepropouštěje lidu, aby obětovali Hospodinu. 002 EXO 008 030 A vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu. 002 EXO 008 031 I učinil Hospodin podlé slova Mojžíšova, a odjal tu směsici od Faraona, od služebníků jeho i od lidu jeho, tak že ani jedné žížaly nezůstalo. 002 EXO 008 032 Ale Farao ztížil srdce své také i tehdáž, a nepropustil lidu. 002 EXO 009 001 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, a mluv k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slouží. 002 EXO 009 002 Pakli nebudeš chtíti propustiti, než předce držeti je budeš: 002 EXO 009 003 Aj, ruka Hospodinova bude na dobytku tvém, kterýž jest na poli, na koních, na oslích, na velbloudích, na volích a na ovcech, mor těžký velmi. 002 EXO 009 004 A učiní Hospodin rozdíl mezi dobytky Izraelských a mezi dobytky Egyptských, aby nic neumřelo ze všeho, což jest synů Izraelských. 002 EXO 009 005 A uložil Hospodin čas jistý, řka: Zítra učiní Hospodin věc takovou na zemi. 002 EXO 009 006 I učinil Hospodin tu věc na zejtří, a pomřel všecken dobytek Egyptským; z dobytku pak synů Izraelských ani jedno neumřelo. 002 EXO 009 007 I poslal Farao, a aj, neumřelo z dobytků Izraelských ani jedno. Ale obtíženo jest srdce Faraonovo, a nepropustil lidu. 002 EXO 009 008 I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Vezměte sobě plné hrsti své popela z peci, a ať jej sype Mojžíš k nebi před očima Faraonovýma. 002 EXO 009 009 I obrátí se v prach po vší zemi Egyptské, a budou z něho na lidech i na hovadech vředové prýštící se neštovicemi po vší zemi Egyptské. 002 EXO 009 010 Nabravše tedy popela z peci, stáli před Faraonem, a sypal jej Mojžíš k nebi. I byli vředové plní neštovic, prýštící se na lidech i na hovadech. 002 EXO 009 011 Aniž mohli čarodějníci státi před Mojžíšem pro vředy; nebo byli vředové na čarodějnících i na všech Egyptských. 002 EXO 009 012 I zsilil Hospodin srdce Faraonovo, a neposlechl jich, tak jakž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi. 002 EXO 009 013 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vstana ráno, postav se před Faraonem, a rci k němu: Takto praví Hospodin, Bůh Hebrejský: Propusť lid můj, ať mi slouží. 002 EXO 009 014 Nebo já teď již pošli všecky rány své na srdce tvé, i na služebníky tvé a na lid tvůj, abys věděl, žeť není podobného mně na vší zemi. 002 EXO 009 015 Nebo nyní, když jsem vztáhl ruku svou, byl bych tebe také ranil i lid tvůj morem tím; a tak bys byl vyhlazen z země. 002 EXO 009 016 Ale však proto jsem tě zachoval, abych ukázal na tobě moc svou, a aby vypravovali jméno mé na vší zemi. 002 EXO 009 017 Ještě ty pozdvihuješ se proti lidu mému, nechtěje ho propustiti? 002 EXO 009 018 Aj, já dštíti budu zítra v tentýž čas krupobitím těžkým náramně, jakéhož nebylo v Egyptě od toho dne, jakž založen jest, až do tohoto času. 002 EXO 009 019 Protož nyní pošli, shromažď dobytek svůj a cokoli máš na poli. Na všecky lidi i hovada, kteráž by nalezena byla na poli, a nebyla by shromážděna do domu, spadne krupobití, a pomrou. 002 EXO 009 020 Kdo tedy z služebníků Faraonových ulekl se slova Hospodinova, svolal hbitě služebníky své i dobytek svůj do domu. 002 EXO 009 021 Ale kdož nepřiložil srdce svého k slovu Hospodinovu, nechal služebníků svých a dobytka svého na poli. 002 EXO 009 022 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, ať jest krupobití po vší zemi Egyptské, na lidi i na hovada i na všelikou bylinu polní v zemi Egyptské. 002 EXO 009 023 Tedy vztáhl Mojžíš hůl svou k nebi, a Hospodin vydal hřímání a krupobití. I sstoupil oheň na zem, a dštil Hospodin krupobitím na zemi Egyptskou. 002 EXO 009 024 I bylo krupobití a oheň smíšený s krupobitím těžký velmi, jakéhož nebylo nikdy ve vší zemi Egyptské, jakž v ní bydliti lidé začali. 002 EXO 009 025 I ztloukly kroupy po vší zemi Egyptské, cožkoli bylo na poli od člověka až do hovada; všecku také bylinu polní potloukly kroupy, i všecko stromoví na poli zpřerážely. 002 EXO 009 026 Toliko v zemi Gesen, v níž byli synové Izraelští, nebylo krupobití. 002 EXO 009 027 Poslav tedy Farao, povolal Mojžíše a Arona a řekl jim: Zhřešil jsem i nyní. Hospodinť jest spravedlivý, ale já a lid můj bezbožní jsme. 002 EXO 009 028 Modlte se Hospodinu, (nebo dosti jest), ať není hřímání Božího a krupobití. Tedy propustím vás, aniž déle zůstávati budete. 002 EXO 009 029 I řekl jemu Mojžíš: Když vyjdu ven z města, rozprostru ruce své k Hospodinu, a hřímání přestane, i krupobití více nebude, abys poznal, že Hospodinova jest země. 002 EXO 009 030 Ale vím, že ani ty, ani služebníci tvoji ještě se nebudete báti tváři Hospodina Boha. 002 EXO 009 031 I potlučen jest len a ječmen; nebo ječmen se byl vymetal, len také byl v hlávkách. 002 EXO 009 032 Ale pšenice a špalda nebyla ztlučena, nebo pozdní byla. 002 EXO 009 033 Tedy Mojžíš vyšed od Faraona z města, rozprostřel ruce své k Hospodinu. I přestalo hřímání a krupobití, a ani déšť nelil se na zemi. 002 EXO 009 034 Uzřev pak Farao, že přestal déšť a krupobití a hřímání, opět hřešil; a více obtížil srdce své, on i služebníci jeho. 002 EXO 009 035 I zsililo se srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských, tak jakž byl mluvil Hospodin skrze Mojžíše. 002 EXO 010 001 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, ačkoli jsem já obtížil srdce jeho, a srdce služebníků jeho, abych učinil divy tyto své u prostřed nich; 002 EXO 010 002 A abys ty vypravoval v uši synů svých i vnuků svých, co jsem učinil v Egyptě, a znamení má, kteráž jsem prokázal na nich; abyste věděli, že já jsem Hospodin. 002 EXO 010 003 I všel Mojžíš s Aronem k Faraonovi, a řekli jemu: Takto praví Hospodin Bůh Hebrejský: Dokavadž nechceš se ponížiti přede mnou? Propusť lid můj, ať mi slouží. 002 EXO 010 004 Pakli nechceš propustiti lidu mého, aj, já uvedu zítra kobylky na krajinu tvou. 002 EXO 010 005 A přikryjí svrchek země, aby jí nebylo viděti, a snědí ostatky pozůstalé, kteříž vám zanecháni jsou po krupobití; zhryzou vám také každý strom pučící se na poli. 002 EXO 010 006 A naplní domy tvé, i domy všech služebníků tvých, a domy všech Egyptských; čehož neviděli otcové tvoji a otcové otců tvých, od počátku bytu svého na zemi až do dne tohoto. A odvrátiv se, vyšel od Faraona. 002 EXO 010 007 Řekli pak služebníci Faraonovi k němu: Dokavadž tento bude nám osídlem? Propusť ty muže, ať slouží Hospodinu Bohu svému. Zdaž ještě nevíš, že zkažen jest Egypt? 002 EXO 010 008 I zavolán jest Mojžíš s Aronem před Faraona. Jimž řekl: Jděte, služte Hospodinu Bohu svému. Kdo jsou ti, kteříž jíti mají? 002 EXO 010 009 A odpověděl Mojžíš: S dítkami i s starými našimi půjdeme, s syny i s dcerami našimi, s ovcemi a s větším dobytkem naším odejdeme; nebo slavnost Hospodinovu držeti máme. 002 EXO 010 010 Tedy řekl jim: Nechať jest tak Hospodin s vámi, jako já propustím vás i dítky vaše. Hleďte, nebo zlé jest před tváři vaší. 002 EXO 010 011 Ne budeť tak. Jděte vy sami muži, a služte Hospodinu, nebo toho vy toliko žádáte. I vyhnáni jsou od tváři Faraonovy. 002 EXO 010 012 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na zemi Egyptskou pro kobylky, ať vystoupí na zemi Egyptskou, a sežerou všelikou bylinu země té, cožkoli zůstalo po krupobití. 002 EXO 010 013 I vztáhl Mojžíš hůl svou na zemi Egyptskou; a Hospodin uvedl vítr východní na zemi, aby vál celého toho dne a celou noc. A když bylo ráno, vítr východní přinesl kobylky. 002 EXO 010 014 A vystoupily kobylky na všecku zemi Egyptskou, a připadly na všecky končiny Egyptské nesčíslně. Před těmi nebylo takových kobylek, aniž po těch takové budou. 002 EXO 010 015 I přikryly veškeren svrchek země, tak že pro ně nebylo lze znáti země; a sežraly všelikou bylinu země, a všeliké ovoce na stromích, kteréž zůstalo po krupobití; a nepozůstalo nic zeleného na stromích a bylinách polních ve vší zemi Egyptské. 002 EXO 010 016 Tedy Farao spěšně povolav Mojžíše s Aronem, řekl: Zhřešil jsem proti Hospodinu Bohu vašemu, i proti vám. 002 EXO 010 017 Ale nyní, odpusť, prosím, hřích můj aspoň tento, a modlte se Hospodinu Bohu vašemu, ať jen tuto smrt odejme ode mne. 002 EXO 010 018 Protož vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu. 002 EXO 010 019 I obrátil Hospodin vítr západní tuhý velmi, kterýžto zachvátiv kobylky, uvrhl je do moře Rudého, tak že nezůstalo žádné kobylky ve vší krajině Egyptské. 002 EXO 010 020 Ale obtížil Hospodin srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských. 002 EXO 010 021 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, a bude tma na zemi Egyptské, a makati ji budou. 002 EXO 010 022 I vztáhl Mojžíš ruku svou k nebi, a byla tma přehustá po vší zemi Egyptské za tři dni. 002 EXO 010 023 Aniž viděl jeden druhého, a aniž kdo vstal z místa svého za tři dni; ale synové Izraelští všickni měli světlo v příbytcích svých. 002 EXO 010 024 Potom povolav Farao Mojžíše, řekl: Jděte, služte Hospodinu. Toliko ovce vaše a větší dobytek váš nechať zůstane, také dítky vaše půjdou s vámi. 002 EXO 010 025 Odpověděl Mojžíš: Dáš také v ruce naše oběti a zápaly, kteréž bychom obětovali Hospodinu Bohu našemu. 002 EXO 010 026 A protož také dobytek náš půjde s námi, a nezůstane ani kopyta; nebo z nich vezmeme ku poctě Hospodinu Bohu našemu. My pak nevíme, čím sloužiti máme Hospodinu, dokudž nepřijdeme tam. 002 EXO 010 027 Zatvrdil pak Hospodin srdce Faraonovo, tak že nechtěl propustiti jich. 002 EXO 010 028 I řekl mu Farao: Odejdi ode mne, a varuj se, abys více neviděl tváři mé; nebo v který den uzříš tvář mou, umřeš. 002 EXO 010 029 Odpověděl Mojžíš: Dobře jsi řekl; neuzřímť více tváři tvé. 002 EXO 011 001 Řekl pak byl Hospodin Mojžíšovi: Ještě ránu jednu uvedu na Faraona a na Egypt, potom propustí vás odsud; propustí docela, anobrž vypudí vás odsud. 002 EXO 011 002 Mluv nyní v uši lidu, ať vypůjčí jeden každý od bližního svého, a každá od bližní své klínotů stříbrných a klínotů zlatých. 002 EXO 011 003 A dal Hospodin milost lidu před očima Egyptských. (Sám také Mojžíš veliký byl velmi v zemi Egyptské, před očima služebníků Faraonových i před očima lidu.) 002 EXO 011 004 I řekl Mojžíš: Takto praví Hospodin: O půlnoci já půjdu prostředkem Egypta. 002 EXO 011 005 A pomře všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, jenž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného děvky, kteráž jest při žernovu, i všecko prvorozené hovad. 002 EXO 011 006 I bude křik veliký po vší zemi Egyptské, jakéhož nebylo prvé, a jakéhož nikdy nebude více. 002 EXO 011 007 U synů pak Izraelských nikdež nehne pes jazykem svým, ovšem pak ani člověk ani hovado, abyste věděli, že rozdíl učinil Hospodin mezi Egyptskými a Izraelskými. 002 EXO 011 008 I sstoupí všickni tito služebníci tvoji ke mně, a skláněti mi se budou, řkouce: Vyjdi, ty i všecken lid, kterýž jest pod správou tvou; a potom vyjdu. A vyšel od Faraona s velikým hněvem. 002 EXO 011 009 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Neposlechneť vás Farao, abych rozmnožil zázraky své v zemi Egyptské. 002 EXO 011 010 Ale Mojžíš a Aron činili všecky ty zázraky před Faraonem; Hospodin pak zatvrdil srdce Faraonovo, tak že nepropustil synů Izraelských z země své. 002 EXO 012 001 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi v zemi Egyptské, řka: 002 EXO 012 002 Tento měsíc počátek měsíců vám bude; první vám bude mezi měsíci ročními. 002 EXO 012 003 Mluvte ke všemu shromáždění Izraelskému, řkouce: Desátého dne měsíce tohoto vezmete sobě jeden každý beránka po čeledech, beránka na každý dům. 002 EXO 012 004 Byl-li by pak dům tak malý, že by s beránka býti nemohl, přivezme souseda svého, kterýž jest blízký domu jeho, podlé počtu duší; jeden každý počte tolik osob, kolikž by jich snísti mohlo beránka. 002 EXO 012 005 Beránka bez vady, samce ročního míti budete, kteréhož z ovcí aneb z koz vezmete. 002 EXO 012 006 A chovati ho budete až do čtrnáctého dne měsíce tohoto; a zabije ho všecko množství shromáždění Izraelského k večerou. 002 EXO 012 007 A vezmouce krve, pomaží obou veřejí a nade dveřmi u domů, v nichž jej jísti budou. 002 EXO 012 008 I budou jísti noci té maso pečené ohněm, s chleby přesnými; s bylinami hořkými jísti jej budou. 002 EXO 012 009 Nebudete jísti z něho nic surového ani v vodě vařeného, ale pečené ohněm, s hlavou jeho i s nohami a droby. 002 EXO 012 010 Nezanecháte z něho ničehož do jitra; pakli by co pozůstalo z něho až do jitra, ohněm spálíte. 002 EXO 012 011 Takto jej pak jísti budete: Bedra svá přepásaná míti budete, obuv svou na nohách svých a hůl svou v ruce své, a jísti budete s chvátáním; nebo Jití jest Hospodinovo. 002 EXO 012 012 V tu noc zajisté půjdu po zemi Egyptské, a budu bíti všecko prvorozené v zemi Egyptské, od člověka až do hovada, a nade všemi bohy Egyptskými učiním soud: Já Hospodin. 002 EXO 012 013 Krev pak ta na domích, v nichž budete, budeť vám na znamení; a když uzřím krev, pominu vás, a nebude mezi vámi rána zahubující, když bíti budu prvorozené v zemi Egyptské. 002 EXO 012 014 A budeť vám den ten na památku, a slaviti jej budete slavný Hospodinu po rodech svých; právem věčným slaviti jej budete. 002 EXO 012 015 Za sedm dní přesné chleby jísti budete, a hned prvního dne vyprázdníte kvas z domů vašich; nebo kdožkoli jedl by co kvašeného od prvního až do sedmého dne, vyhlazena bude duše ta z Izraele. 002 EXO 012 016 A v den první budeť shromáždění svaté; dne také sedmého shromáždění svaté míti budete. Žádného díla nebude děláno v nich; toliko čehož se užívá k jídlu od každého, to samo připraveno bude od vás. 002 EXO 012 017 A ostříhati budete přesnic, nebo v ten den vyvedl jsem vojska vaše z země Egyptské; protož zachovávati budete den ten po rodech svých právem věčným. 002 EXO 012 018 Prvního měsíce, čtrnáctého dne téhož měsíce, u večer jísti budete chleby přesné, až do dne jedenmecítmého téhož měsíce k večerou. 002 EXO 012 019 Za sedm dní nebude nalezeno kvasu v domích vašich; nebo kdo by koli jedl něco kvašeného, vyhlazena bude duše ta z shromáždění Izraelského, tak příchozí jako zrozený v zemi. 002 EXO 012 020 Nic kvašeného jísti nebudete, ale ve všech příbytcích vašich jísti budete chleby přesné. 002 EXO 012 021 Tedy svolal Mojžíš všecky starší Izraelské, a řekl jim: Vybeřte a vezměte sobě beránka po čeledech svých, a zabíte Fáze. 002 EXO 012 022 Vezmete také svazček yzopu, a omočíte v krvi, kteráž bude v medenici, a pomažete nade dveřmi a na obou veřejích tou krví, kteráž bude v nádobě; z vás pak žádný nevycházej ze dveří domu svého až do jitra. 002 EXO 012 023 Neboť půjde Hospodin, aby bil Egypt, a kde uzří krev nade dveřmi a na obou veřejích, přeskočí Hospodin ty dvéře, aniž dopustí zhoubci vjíti do domů vašich k hubení. 002 EXO 012 024 Protož ostříhati budete věci této za ustanovení tobě i synům tvým až na věky. 002 EXO 012 025 A když vejdete do země, kterouž dá Hospodin vám, jakž zaslíbil, zachovávati budete službu tuto. 002 EXO 012 026 Když by pak řekli vám synové vaši: Jaká jest to služba vaše? 002 EXO 012 027 Tedy díte: Obět Fáze toto jest Hospodinu, kterýž pominul domů synů Izraelských v Egyptě, když bil Egypt, domy pak naše vysvobodil. A lid sklonivše hlavy, poklonu učinili. 002 EXO 012 028 A rozšedše se synové Izraelští, učinili, jakž byl Hospodin přikázal Mojžíšovi a Aronovi; tak a nejinak učinili. 002 EXO 012 029 Stalo se pak o půlnoci, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, kterýž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného vězně, kterýž byl v žaláři, i všecko prvorozené hovad. 002 EXO 012 030 Tedy vstal Farao noci té, a všickni služebníci jeho i všickni Egyptští, a vzešel křik veliký v Egyptě; nebo žádného nebylo domu, v němž by nebylo něčeho mrtvého. 002 EXO 012 031 A povolav Mojžíše a Arona v noci, řekl: Vstaňte, vyjděte z prostředku lidu mého, i vy i synové Izraelští, a odejdouce, služte Hospodinu, jakž jste mluvili. 002 EXO 012 032 Ovce také vaše i voly vaše vezměte, jakž jste žádali, a jděte; a dejte mi také požehnání. 002 EXO 012 033 I nutkali Egyptští lid, aby co nejrychleji vyšli z země; nebo pravili: Všickni již teď zemřeme. 002 EXO 012 034 Protož vzal lid těsto své, prvé než zkysalo, obaliv je v šaty své, na ramena svá. 002 EXO 012 035 Učinili pak synové Izraelští podlé rozkazu Mojžíšova; nebo vyžádali byli od Egyptských klínotů stříbrných a zlatých, i šatů. 002 EXO 012 036 A Hospodin dal milost lidu před očima Egyptských, tak že půjčovali jim. I obloupili Egyptské. 002 EXO 012 037 Tedy táhli synové Izraelští z Ramesses k Sochot, okolo šestkrát sto tisíc pěších, mužů toliko kromě dětí. 002 EXO 012 038 Ano také jiného lidu mnoho vyšlo s nimi, ovec také a volů, dobytka velmi mnoho. 002 EXO 012 039 I napekli z těsta, kteréž vynesli z Egypta, koláčů nekvašených; nebo ještě bylo nezkynulo, proto že vypuzeni byli z Egypta, a nemohli prodlévati, a ani pokrmů na cestu nepřipravili sobě. 002 EXO 012 040 Čas pak bydlení synů Izraelských, kteříž byli v Egyptě, byl čtyři sta a třidceti let. 002 EXO 012 041 A když se vyplnilo čtyři sta a třidceti let, právě toho dne vyšla všecka vojska Hospodinova z země Egyptské. 002 EXO 012 042 Noc tato pilně ostříhána býti má Hospodinu, v níž vyvedl je z země Egyptské; tať tedy noc Hospodinova ostříhána bude ode všech synů Izraelských po národech jejich. 002 EXO 012 043 I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Tentoť bude řád při slavnosti Fáze: Žádný cizozemec nebude jísti z něho. 002 EXO 012 044 Každý pak služebník váš za stříbro koupený, když by obřezán byl, teprv jísti bude z něho. 002 EXO 012 045 Příchozí a nájemník nebude jísti z něho. 002 EXO 012 046 V témž domě jísti jej budeš, nevyneseš z domu ven masa jeho; a kostí v něm nezlámete. 002 EXO 012 047 Všecko shromáždění Izraelské tak s ním učiní. 002 EXO 012 048 Jestliže by pak cizozemec bydlil s tebou pohostinu, a slaviti by chtěl Fáze Hospodinu, prvé obřezán bude každý pohlaví mužského; a tehdy přistoupí k slavení jeho, a bude jako tu v zemi zrozený; žádný pak neobřezaný nebude jísti z něho. 002 EXO 012 049 Jednostejné právo bude tu zrodilému a příchozímu, kterýž jest pohostinu u prostřed vás. 002 EXO 012 050 Tedy učinili všickni synové Izraelští, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi a Aronovi; tak učinili. 002 EXO 012 051 A tak stalo se právě toho dne, že vyvedl Hospodin syny Izraelské z země Egyptské s vojsky jejich. 002 EXO 013 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 002 EXO 013 002 Posvěť mi všeho prvorozeného, cožkoli otvírá každý život mezi syny Izraelskými, tak z lidí jako z hovad, nebo mé jest. 002 EXO 013 003 Protož řekl Mojžíš lidu: Pamatujte na den tento, v kterémž jste vyšli z Egypta, z domu služby; nebo v silné ruce vyvedl vás odsud Hospodin, aniž kdo jez co kvašeného. 002 EXO 013 004 Dnes vycházíte vy, měsíce Abib. 002 EXO 013 005 Když tedy uvede tě Hospodin do země Kananejských, Hetejských, Amorejských, Hevejských a Jebuzejských, tak jakž přisáhl otcům tvým, a dá tobě zemi oplývající mlékem a strdí: tedy vykonávati budeš službu tuto v tento měsíc. 002 EXO 013 006 Za sedm dní jísti budeš chleby přesné, dne pak sedmého slavnost bude Hospodinova. 002 EXO 013 007 Přesní chlebové jedeni budou za dnů sedm, aniž spatříno bude u tebe co kvašeného, aniž se uhlédá u tebe kvas ve všech končinách tvých. 002 EXO 013 008 A vypravovati budeš synu svému v ten den, řka: Proto, což mi učinil Hospodin, když jsem vycházel z Egypta. 002 EXO 013 009 A budeť tobě to jako nějaké znamení na ruce tvé, a jako památka před očima tvýma, aby zákon Hospodinův byl v ústech tvých; nebo v ruce silné vyvedl tě Hospodin z Egypta. 002 EXO 013 010 Protož zachovávati budeš ustanovení toto v čas jistý, rok po roce. 002 EXO 013 011 A když by tě uvedl Hospodin do země Kananejských, tak jakž přisáhl tobě a otcům tvým, a dal by ji tobě: 002 EXO 013 012 Tedy všecko, což otvírá život, oddělíš Hospodinu, i každý plod hovada tvého otvírající život, což by koli bylo samců, Hospodinovo jest. 002 EXO 013 013 Každé pak prvorozené osle vyplatíš hovádkem; pakli bys nevyplatil, zlom jemu šíji; každého také prvorozeného člověka mezi syny svými vyplatíš. 002 EXO 013 014 A když by se tebe vzeptal syn tvůj potom, a řekl: Co jest to? tedy povíš jemu: V ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta, z domu služebnosti. 002 EXO 013 015 Nebo když se byl zatvrdil Farao, a nechtěl nás propustiti, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného z lidí, až do prvorozeného z hovad; i tou příčinou já obětuji Hospodinu všecky samce otvírající život, ale všecko prvorozené z synů svých vyplacuji. 002 EXO 013 016 Mějž to tedy jako znamení na ruce své, a jako náčelník mezi očima svýma, že v ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta. 002 EXO 013 017 Stalo se pak, když pustil Farao lid, že nevedl jich Bůh cestou země Filistinské, ačkoli bližší byla; nebo řekl Bůh: Aby nepykal lid, když by uzřel, an válka nastává, a nevrátili se do Egypta. 002 EXO 013 018 Ale obvedl Bůh lid cestou přes poušť, kteráž jest při moři Rudém. A vojensky zpořádaní vyšli synové Izraelští z země Egyptské. 002 EXO 013 019 Vzal také Mojžíš kosti Jozefovy s sebou; nebo byl přísahou zavázal syny Izraelské, řka: Jistotně navštíví vás Bůh, protož vyneste odsud kosti mé s sebou. 002 EXO 013 020 Vytáhše tedy z Sochot, položili se v Etam při kraji pouště. 002 EXO 013 021 Hospodin pak předcházel je ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl cestou, v noci pak v sloupu ohnivém, aby svítil jim, aby ve dne i v noci jíti mohli. 002 EXO 013 022 Neodjal sloupu oblakového ve dne, ani ohnivého sloupu v noci od tváři toho lidu. 002 EXO 014 001 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka: 002 EXO 014 002 Mluv k synům Izraelským, ať navrátíce se, rozbijí stany před Fiarot, mezi Magdalem a mořem, proti Belsefon; naproti němu rozbijete stany při moři. 002 EXO 014 003 A dí Farao o synech Izraelských: Ssouženi jsou na zemi, sevřela je poušť. 002 EXO 014 004 I zatvrdím srdce Faraonovo, a honiti je bude, a oslaven budu v Faraonovi a ve všem vojsku jeho; a zvědí Egyptští, že já jsem Hospodin. I učinili tak. 002 EXO 014 005 Povědíno pak bylo králi Egyptskému, že by lid utíkal. I obráceno jest srdce Faraonovo a služebníků jeho proti lidu, a řekli: Co jsme to učinili, že jsme propustili Izraele, aby nesloužil nám? 002 EXO 014 006 Protož zapřáhl do svého vozu, a lid svůj vzal s sebou. 002 EXO 014 007 A vzal šest set vozů vybraných, i všecky vozy Egyptské, nad nimiž nade všemi byli hejtmané. 002 EXO 014 008 I zatvrdil Hospodin srdce Faraona krále Egyptského, tak že honil syny Izraelské; synové pak Izraelští vyšli v ruce vyvýšené. 002 EXO 014 009 I honili je Egyptští, a postihli je, když se položili při moři, všickni vozové Faraonovi, a jezdci jeho i vojsko jeho podlé Fiarot, před Belsefon. 002 EXO 014 010 A když se přiblížil Farao, pozdvihli synové Izraelští očí svých, a aj, Egyptští táhnou za nimi. I báli se velmi, a volali synové Izraelští k Hospodinu. 002 EXO 014 011 A řekli Mojžíšovi: Zdali proto, že ne bylo hrobů v Egyptě, vyvedl jsi nás, abychom zemřeli na poušti? Co jsi nám to učinil, že jsi vyvedl nás z Egypta? 002 EXO 014 012 Zdali jsme toho nemluvili tobě ještě v Egyptě, řkouce: Nech nás, ať sloužíme Egyptským? Nebo lépe bylo nám sloužiti Egyptským, než zemříti na poušti. 002 EXO 014 013 I řekl Mojžíš lidu: Nebojte se, stůjte a vizte spasení Hospodinovo, kteréž vám způsobí dnes; nebo Egyptských, kteréž jste viděli dnes, neuzříte nikdy více až na věky. 002 EXO 014 014 Hospodin bojovati bude za vás, a vy mlčeti budete. 002 EXO 014 015 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Co voláš ke mně? Mluv synům Izraelským, ať jdou předce. 002 EXO 014 016 Ty pak zdvihni hůl svou, a vztáhni ruku svou na moře, a rozděl je; a nechať jdou synové Izraelští prostředkem moře po suše. 002 EXO 014 017 Jáť pak, aj, já zatvrdím srdce Egyptských, a vejdou za nimi; i budu oslaven v Faraonovi, a ve všem vojsku jeho, v vozích jeho i v jezdcích jeho. 002 EXO 014 018 A zvědí Egyptští, že já jsem Hospodin, když oslaven budu v Faraonovi, v vozích jeho a v jezdcích jeho. 002 EXO 014 019 I bral se anděl Boží, kterýž byl prvé předcházel vojsko Izraelské, a šel z zadu za nimi; nebo hnul se sloup oblakový, kterýž byl před nimi, a stál z zadu za nimi. 002 EXO 014 020 A přišed mezi vojska Egyptských a vojska Izraelská, byl Egyptským oblakem a tmou, Izraelským pak osvěcoval noc, tak aby nepřiblížili se jedni k druhým přes celou noc. 002 EXO 014 021 I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a Hospodin rozdělil moře větrem východním prudce vějícím přes celou noc; a učinil moře v suchost, když se rozstoupily vody. 002 EXO 014 022 Tedy šli synové Izraelští prostředkem moře po suše, a vody jim byly jako zed po pravé i po levé straně. 002 EXO 014 023 A honíce je Egyptští, vešli za nimi do prostřed moře, všecka jízda Faraonova, vozové i jízdní jeho. 002 EXO 014 024 Stalo se pak v bdění jitřním, že pohleděl Hospodin na vojska Egyptských z sloupu ohně a oblaku, a zmátl vojsko Egyptské. 002 EXO 014 025 A odjal kola vozů jejich, aby je těžce táhli. I řekli Egyptští: Utecme před Izraelem, nebo Hospodin bojuje za ně proti Egyptským. 002 EXO 014 026 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na moře, ať se zase vrátí vody na Egyptské, na vozy jejich a na jezdce jejich. 002 EXO 014 027 I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a navrátilo se moře ráno k moci své, a Egyptští utíkali proti němu; a vrazil Hospodin Egyptské do prostřed moře. 002 EXO 014 028 A navrátivše se vody, zatopily vozy i jezdce se vším vojskem Faraonovým, což jich koli vešlo za nimi do moře, tak že nezůstal z nich ani jeden. 002 EXO 014 029 Ale synové Izraelští šli po suchu prostředkem moře, a vody jim byly místo zdi po pravé i po levé straně. 002 EXO 014 030 A tak vysvobodil Hospodin v ten den Izraele z ruky Egyptských; a viděl Izrael Egyptské mrtvé na břehu mořském. 002 EXO 014 031 Viděl také Izrael moc velikou, kterouž prokázal Hospodin na Egyptských. I bál se lid Hospodina, a věřili Hospodinu i Mojžíšovi, služebníku jeho. 002 EXO 015 001 Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraelští píseň tuto Hospodinu, a řekli takto: Zpívati budu Hospodinu, neboť jest slavně zveleben; koně i s jezdcem uvrhl do moře. 002 EXO 015 002 Síla má a píseň jest Hospodin, nebo vysvobodil mne. Onť jest Bůh můj silný, protož stánek vzdělám jemu; onť jest Bůh otce mého, protož vyvyšovati ho budu. 002 EXO 015 003 Hospodin jest udatný bojovník, Hospodin jméno jeho. 002 EXO 015 004 Vozy Faraonovy i vojsko jeho uvrhl do moře; a nejpřednější hejtmané jeho ztopeni jsou v moři Rudém. 002 EXO 015 005 Propasti přikryly je; vpadli do hlubiny jako kámen. 002 EXO 015 006 Pravice tvá, Hospodine, zvelebena jest v síle, pravice tvá, ó Hospodine, potřela nepřítele. 002 EXO 015 007 A ve mnohé vyvýšenosti své podvrátil jsi povstávající proti tobě; pustils hněv svůj, kterýžto sežral je jako strniště. 002 EXO 015 008 A duchem chřípí tvých shromážděny jsou vody, stály tekuté vody jako hromada, ssedly se propasti u prostřed moře. 002 EXO 015 009 Řekl nepřítel: Honiti budu, dohoním se, budu děliti loupeže, nasytí se jimi duše má, vytrhnu meč svůj, zahladí je ruka má. 002 EXO 015 010 Povanul jsi větrem svým, i přikrylo je moře; pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách. 002 EXO 015 011 Kdo podobný tobě mezi silnými, ó Hospodine? Kdo jest tak, jako ty, velebný v svatosti, hrozný v chvalách, činící divy? 002 EXO 015 012 Vztáhls pravici svou, i požřela je země. 002 EXO 015 013 Zprovodíš v milosrdenství svém lid tento, kterýž jsi vykoupil; laskavě povedeš jej v síle své k příbytku svatosti své. 002 EXO 015 014 Uslyší lidé, bouřiti se budou; bolest zachvátí obyvatele Filistinské. 002 EXO 015 015 Tedy zkormoucena budou knížata Idumejská, silné Moábské podejme strach, rozplynou se všickni obyvatelé Kananejští. 002 EXO 015 016 Připadne na ně strach a lekání, pro velikost ramene tvého; mlčeti budou jako kámen, dokudž nepřejde lid tvůj, ó Hospodine, dokudž nepřejde lid ten, kteréhožs sobě dobyl. 002 EXO 015 017 Uvedeš je, a štípíš je na hoře dědictví svého, na místě, kteréž jsi k příbytku svému připravil, Hospodine, v svatyni, kterouž utvrdí ruce tvé, Pane. 002 EXO 015 018 Hospodin kralovati bude na věky věků. 002 EXO 015 019 Nebo vešli koni Faraonovi s vozy jeho i s jezdci jeho do moře, a obrátil na ně Hospodin vody mořské, synové pak Izraelští šli po suše u prostřed moře. 002 EXO 015 020 I vzala Maria prorokyně, sestra Aronova, buben v ruku svou, a vyšly za ní všecky ženy s bubny a s píšťalami. 002 EXO 015 021 I odpovídala jim Maria: Zpívejte Hospodinu, poněvadž slavně zveleben jest; koně i s jezdcem uvrhl do moře. 002 EXO 015 022 Hnul pak Mojžíš lidem Izraelským od moře Rudého, a táhli na poušť Sur. I šli tři dni po poušti, a nenalezli vod. 002 EXO 015 023 A přišedše do Marah, nemohli píti vod z Marah, nebo byly hořké; protož nazváno jest jméno jeho Marah. 002 EXO 015 024 Z té příčiny reptal lid na Mojžíše, řka: Co budeme píti? 002 EXO 015 025 I volal k Hospodinu, a ukázal mu Hospodin dřevo, kteréž jakž uvrhl do vod, učiněny jsou sladké vody. Tu vydal jemu práva a soudy, a tu ho zkusil. 002 EXO 015 026 A řekl: Jestliže skutečně poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, a činiti budeš, což spravedlivého jest před očima jeho, a nakloníš uší k přikázaním jeho, a ostříhati budeš všech ustavení jeho: žádné nemoci, kterouž jsem dopustil na Egypt, nedopustím na tebe; nebo já jsem Hospodin, kterýž tě uzdravuji. 002 EXO 015 027 I přišli do Elim, kdež bylo dvanácte studnic vod a sedmdesáte palm; i rozbili tu stany při vodách. 002 EXO 016 001 Když se pak hnuli z Elim, přišlo všecko množství synů Izraelských na poušť Sin, kteráž jest mezi Elim a Sinai, v patnáctý den druhého měsíce po vyjití z země Egyptské. 002 EXO 016 002 I reptalo všecko shromáždění synů Izraelských proti Mojžíšovi a proti Aronovi na poušti. 002 EXO 016 003 A mluvili jim synové Izraelští: Ó bychom byli zemřeli od ruky Hospodinovy v zemi Egyptské, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme se najídali chleba do sytosti! A teď vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste zmořili všecko shromáždění toto hladem. 002 EXO 016 004 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako déšť, a vycházeti bude lid a sbírati, což by postačilo na každý den, abych ho zkusil, bude-li choditi v zákoně mém, či nebude. 002 EXO 016 005 V den pak šestý přistrojí sobě to, co přinesou; a bude toho dvakrát více, než toho, což sbírati mají na každý den. 002 EXO 016 006 Tedy mluvil Mojžíš a Aron všechněm synům Izraelským: U večer poznáte, že Hospodin vyvedl vás z země Egyptské. 002 EXO 016 007 A ráno uzříte slávu Hospodinovu; neboť jest slyšel reptání vaše proti Hospodinu. My zajisté co jsme, že repcete proti nám? 002 EXO 016 008 Mluvil dále Mojžíš: Z toho, pravím, poznáte, když vám dá Hospodin u večer masa, abyste se najedli, a chleba ráno do sytosti, poněvadž slyšel Hospodin reptání vaše, jimiž jste na něj reptali. Nebo my co jsme? Ne proti námť jsou reptání vaše, ale proti Hospodinu. 002 EXO 016 009 I řekl Mojžíš Aronovi: Mluv ke všemu shromáždění synů Izraelských: Přistuptež před oblíčej Hospodinův; neboť jest slyšel reptání vaše. 002 EXO 016 010 Stalo se pak, když mluvil Aron ke všemu shromáždění synů Izraelských, že se obrátili tváří k poušti, a aj, sláva Hospodinova ukázala se v oblaku. 002 EXO 016 011 (A již byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 002 EXO 016 012 Slyšelť jsem reptání synů Izraelských. Mluviž jim a pověz: K večerou jísti budete maso, a ráno chlebem nasyceni budete, abyste poznali, že já jsem Hospodin Bůh váš.) 002 EXO 016 013 Tedy stalo se u večer, že přiletěly křepelky a přikryly tábor; ráno pak spadla rosa okolo táboru. 002 EXO 016 014 A když přestalo padání rosy, aj, ukázalo se po vrchu pouště drobného cosi a okrouhlého, drobného jako jíní na zemi. 002 EXO 016 015 Což vidouce synové Izraelští, řekli jeden druhému: Man jest toto. Nebo nevěděli, co by bylo. Tedy řekl jim Mojžíš: To jest ten chléb, kterýž vám dal Hospodin ku pokrmu. 002 EXO 016 016 To jest, o čemž přikázal Hospodin: Nasbírejte sobě toho každý k svému pokrmu; gomer na jednoho člověka vedlé počtu osob vašich, každý na ty, kteříž jsou v stanu jeho, vezmete. 002 EXO 016 017 I učinili tak synové Izraelští, a nasbírali jiní více, jiní méně. 002 EXO 016 018 Potom měřili na gomer. A nezbylo tomu, kdo nasbíral mnoho, a ten, kdo nasbíral málo, neměl nedostatku; ale každý, což mohl snísti, nasbíral. 002 EXO 016 019 I řekl jim Mojžíš: Žádný ať nic z toho nepozůstavuje k jitru. 002 EXO 016 020 Ale neuposlechli Mojžíše. Nebo někteří zanechali díl z toho až do jitra; i zčervivělo a zsmradilo se. Pročež rozhněval se na ně Mojžíš. 002 EXO 016 021 Tak tedy sbírali to každého jitra, každý což snísti mohl. A když horké bylo slunce, tedy se ta manna rozpouštěla. 002 EXO 016 022 Když pak bylo v den šestý, nasbírali toho chleba dvojnásobně, po dvou gomer na každého; protož přišla všecka knížata toho shromáždění, a pověděli Mojžíšovi. 002 EXO 016 023 Kterýžto řekl jim: Toť jest, což mluvil Hospodin: Odpočinutí soboty svaté Hospodinu bude zítra. Což byste měli péci, pecte, a což byste vařiti měli, vařte dnes; což pak koli zbude, nechte sobě a schovejte to k jitru. 002 EXO 016 024 Protož schovali to do rána, jakž přikázal Mojžíš; a nezsmradilo se, ani v něm červů nebylo. 002 EXO 016 025 I řekl Mojžíš: Jeztež to dnes, poněvadž sobota jest dnes Hospodinu; dnes toho nenaleznete na poli. 002 EXO 016 026 Po šest dní budete to sbírávati, den pak sedmý sobota jest; nebude bývati manny v ní. 002 EXO 016 027 Stalo se pak dne sedmého, že vyšli někteří z lidu sbírat, a nenašli. 002 EXO 016 028 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: I dokudž zpěčovati se budete přikázaní mých ostříhati a zákonů mých? 002 EXO 016 029 Viztež, žeť Hospodin vám dal sobotu, a proto on vám dává v den šestý chleba na dva dni. Zůstaňte každý v svém, aniž kdo vycházej z místa svého v den sedmý. 002 EXO 016 030 I odpočinul lid v den sedmý. 002 EXO 016 031 Nazval pak lid Izraelský jméno toho chleba man; kterýž byl jako símě koliandrové, a bílý, a chut jeho jako koláče s medem. 002 EXO 016 032 Řekl také Mojžíš: Toť jest, což přikázal Hospodin: Naplň gomer tou mannou, aby chována byla na budoucí věky vaše, aby viděli pokrm, kterýž jsem vám dával jísti na poušti, když jsem vás vyvedl z země Egyptské. 002 EXO 016 033 I řekl Mojžíš Aronovi: Vezmi jedno věderce, a vsyp do něho plné gomer manny; a nech jí před tváří Hospodinovou, aby chována byla na budoucí věky vaše. 002 EXO 016 034 A protož jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi, nechal jí Aron před svědectvím, aby tu chována byla. 002 EXO 016 035 Jedli pak synové Izraelští mannu za čtyřidceti let, dokudž nevešli do země, v níž bydliti měli; mannu jedli, dokudž nepřišli k končinám země Kananejské. 002 EXO 016 036 Gomer pak jest desátý díl efi. 002 EXO 017 001 Tedy když se odebralo všecko shromáždění synů Izraelských z pouště Sin, po stanovištích svých vedlé rozkazu Hospodinova, položili se v Rafidim, kdež nebylo vod, kteréž by lid píti mohl. 002 EXO 017 002 Protož domlouval se lid na Mojžíše, pravě: Dejte nám vody, abychom pili. Jimž odpověděl Mojžíš: Proč se na mne domlouváte? Proč pokoušíte Hospodina? 002 EXO 017 003 I žíznil tu lid pro nedostatek vod, a reptal na Mojžíše a mluvil: Proč jsi vyvedl nás z Egypta, abys mne s syny i dobytky mými žízní zmořil? 002 EXO 017 004 Tedy volal Mojžíš k Hospodinu, řka: Což mám činiti s tím lidem? Však již tudíž ukamenují mne. 002 EXO 017 005 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Jdiž před lidem, pojma s sebou některé z starších Izraelských; hůl také svou, kterouž jsi udeřil v vodu, vezmi do ruky své a jdi. 002 EXO 017 006 Aj, já státi budu před tebou tam na skále, na Orébě; i udeříš v skálu, a vyjdou z ní vody, kteréž bude píti lid. I učinil tak Mojžíš před očima starších Izraelských. 002 EXO 017 007 A dal jméno místu tomu Massah a Meribah, pro reptání synů Izraelských, a že pokoušeli Hospodina, řkouce: Jest-li Hospodin u prostřed nás, či není? 002 EXO 017 008 Přitáhl pak Amalech, a bojoval s Izraelem v Rafidim. 002 EXO 017 009 I řekl Mojžíš k Jozue: Vybeř nám některé muže, a vytáhna, bojuj s Amalechem; já zítra státi budu na vrchu hory, a hůl Boží v ruce své míti budu. 002 EXO 017 010 Tedy Jozue udělal tak, jakž mu poručil Mojžíš, a bojoval s Amalechem; Mojžíš pak, Aron a Hur vstoupili na vrch hory. 002 EXO 017 011 A dokudž Mojžíš vzhůru držel ruce své, vítězil Izrael; ale jakž opouštěl ruku svou, přemáhal Amalech. 002 EXO 017 012 Ale že ruce Mojžíšovy byly obtíženy, protož vzavše kámen, podložili pod něho, a on sedl na něm; Aron pak a Hur podpírali ruce jeho, jeden z jedné, druhý z druhé strany. I byly obě ruce jeho vztažené až do západu slunce. 002 EXO 017 013 A tak porazil Jozue Amalecha i lid jeho mečem. 002 EXO 017 014 Mluvil potom Hospodin k Mojžíšovi: Vpiš to do knih na památku, a pilně to vkládej v uši Jozue, že do konce vyhladím památku Amalechovu všudy pod nebem. 002 EXO 017 015 Tedy vzdělal Mojžíš oltář a nazval jméno jeho: Hospodin korouhev má. 002 EXO 017 016 Nebo řekl: Tak má jmenován býti, proto že ruka nad trůnem Hospodinovým osvědčuje boj Hospodinův proti Amalechovi od národu až do národu. 002 EXO 018 001 Uslyšel pak Jetro, kníže Madianské, test Mojžíšův, o všech věcech, kteréž učinil Bůh Mojžíšovi a Izraelovi, lidu svému, že vyvedl Hospodin Izraele z Egypta. 002 EXO 018 002 A vzal Jetro, test Mojžíšův, Zeforu manželku Mojžíšovu, kterouž byl odeslal, 002 EXO 018 003 A dva syny její, z nichž jméno jednoho Gerson; nebo řekl: Příchozí jsem byl v zemi cizí; 002 EXO 018 004 Jméno pak druhého Eliezer; nebo řekl: Bůh otce mého spomocník můj byl, a vytrhl mne od meče Faraonova. 002 EXO 018 005 I přišel Jetro, test Mojžíšův, s syny jeho i s ženou jeho k Mojžíšovi na poušť, kdež se byl položil při hoře Boží. 002 EXO 018 006 A vzkázal Mojžíšovi: Já, test tvůj Jetro, jdu k tobě, i žena tvá a oba synové její s ní. 002 EXO 018 007 I vyšel Mojžíš proti testi svému, a pokloniv se, políbil ho. I ptal se jeden druhého, jak se má; potom vešli do stanu. 002 EXO 018 008 A vypravoval Mojžíš testi svému všecko, což učinil Hospodin Faraonovi a Egyptským pro Izraele, a o všech nevolech, kteréž přicházely na ně na cestě, a jak je vysvobodil Hospodin. 002 EXO 018 009 I radoval se Jetro ze všeho dobrého, což učinil Hospodin Izraelovi, a že vytrhl jej z ruky Egyptských. 002 EXO 018 010 A řekl Jetro: Požehnaný Hospodin, kterýž vytrhl vás z ruky Egyptských a z ruky Faraonovy, kterýž vytrhl ten lid z poroby Egyptské. 002 EXO 018 011 Nyní jsem poznal, že větší jest Hospodin nade všecky bohy; nebo touž věcí, kterouž se vyvyšovali, on je převýšil. 002 EXO 018 012 A vzal Jetro, test Mojžíšův, zápal a oběti, kteréž obětoval Bohu. Potom přišel Aron a všickni starší Izraelští, aby jedli chléb s tchánem Mojžíšovým před Bohem. 002 EXO 018 013 Nazejtří pak posadil se Mojžíš, aby soudil lid; a stál lid před Mojžíšem od jitra až do večera. 002 EXO 018 014 Vida pak test Mojžíšův všecku práci jeho při lidu, řekl: Co jest to, což děláš s lidem? Proč ty sám sedíš, a všecken lid stojí před tebou od jitra až do večera? 002 EXO 018 015 Odpověděl Mojžíš tchánu svému: Přichází ke mně lid raditi se s Bohem. 002 EXO 018 016 Když mají o nějakou věc činiti, přicházejí ke mně, a soud činím mezi stranami, a oznamuji rady Boží a ustanovení jeho. 002 EXO 018 017 I řekl jemu test Mojžíšův: Nedobře děláš. 002 EXO 018 018 Tudíž tak ustaneš i ty i lid, kterýž s tebou jest. Nad možnost tvou těžká jest tato věc, nebudeš jí moci sám dosti učiniti. 002 EXO 018 019 Protož nyní uposlechni řeči mé; poradím tobě, a bude Bůh s tebou. Stůj ty za lid před Bohem, a donášej věci nesnadné k Bohu. 002 EXO 018 020 A vysvětluj jim řády a zákony, a oznamuj jim cestu, po níž by šli, a co by dělati měli. 002 EXO 018 021 Vyhledej také ze všeho lidu muže statečné, bohabojné, muže pravdomluvné, kteříž v nenávisti mají lakomství, a ustanov z nich knížata nad tisíci, setníky, padesátníky a desátníky. 002 EXO 018 022 Oni ať soudí lid každého času. Což bude většího, vznesou na tebe, a menší pře sami nechť soudí; a tak lehčeji bude tobě, když jiní ponesou břímě s tebou. 002 EXO 018 023 Jestliže to učiníš a rozkážeť Bůh, budeš moci trvati; také i všecken lid tento navracovati se bude k místům svým pokojně. 002 EXO 018 024 Tedy uposlechl Mojžíš řeči tchána svého, a učinil všecko, což on řekl. 002 EXO 018 025 A vybral Mojžíš muže statečné ze všeho Izraele, a ustanovil je hejtmany nad lidem, knížata nad tisíci, setníky, padesátníky a desátníky, 002 EXO 018 026 Kteříž soudili lid každého času. Nesnadnější věci vznášeli na Mojžíše, všecky pak menší pře sami soudili. 002 EXO 018 027 Potom propustil Mojžíš tchána svého; i odšel do země své. 002 EXO 019 001 Měsíce třetího po vyjití synů Izraelských z země Egyptské, v ten den přišli na poušť Sinai. 002 EXO 019 002 Nebo hnuvše se z Rafidim, přišli až na poušť Sinai a položili se na té poušti; a tu rozbili Izraelští stany naproti hoře. 002 EXO 019 003 Mojžíš pak vstoupil k Bohu. A mluvil hlasem k němu Hospodin s té hory, řka: Takto díš domu Jákobovu, a oznámíš synům Izraelským: 002 EXO 019 004 Sami jste viděli, co jsem učinil Egyptským, a jak jsem vás nesl na křídlách orličích, a přivedl jsem vás k sobě. 002 EXO 019 005 Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli má jest všecka země. 002 EXO 019 006 A vy budete mi království kněžské a národ svatý. Tať jsou slova, kteráž mluviti budeš synům Izraelským. 002 EXO 019 007 Protož přišel Mojžíš a svolav starší lidu, předložil jim všecka slova ta, kteráž mu přikázal Hospodin. 002 EXO 019 008 Odpověděl pak všecken lid společně, a řekl: Cožkoli mluvil Hospodin, budeme činiti. A oznámil zas Mojžíš Hospodinu slova lidu. 002 EXO 019 009 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já půjdu k tobě v hustém oblaku, aby slyšel lid, když mluviti budu s tebou, ano také, aby tobě věřil na věky. Nebo byl oznámil Mojžíš Hospodinu slova lidu. 002 EXO 019 010 Řekl dále Hospodin Mojžíšovi: Jdi k lidu, a posvěť jich dnes a zítra; a nechť svá roucha zeperou. 002 EXO 019 011 A ať jsou hotovi ke dni třetímu, nebo v den třetí sstoupí Hospodin před očima všeho lidu na horu Sinai. 002 EXO 019 012 Uložíš pak lidu meze všudy vůkol a povíš: Varujte se, abyste nevstupovali na horu, ani nedotýkali se krajů jejích. Kdož by se koli dotkl hory, smrtí umře. 002 EXO 019 013 Nedotkneť se ho ruka, ale ukamenován neb zastřelen bude; buď že by hovado bylo, buď člověk, nebudeť živ. Když se zdlouha troubiti bude, teprv oni vstoupí na horu. 002 EXO 019 014 Sstoupiv tedy Mojžíš s hůry k lidu, posvětil ho; a oni zeprali roucha svá. 002 EXO 019 015 I mluvil k lidu: Buďtež hotovi ke dni třetímu; nepřistupujte k manželkám svým. 002 EXO 019 016 I stalo se dne třetího, když bylo ráno, že bylo hřímání s blýskáním a oblak hustý na té hoře, zvuk také trouby velmi tuhý, až se zhrozil všecken lid, kterýž byl v ležení. 002 EXO 019 017 Tedy Mojžíš vyvedl lid z ležení vstříc Bohu; a lid stál dole pod horou. 002 EXO 019 018 Hora pak Sinai všecka se kouřila, proto že sstoupil na ni Hospodin v ohni, a vystupoval dým její jako dým z vápenice, a třásla se všecka hora velmi hrubě. 002 EXO 019 019 Zvuk také trouby více se rozmáhal, a silil se náramně. Mojžíš mluvil, a Bůh mu odpovídal hlasem. 002 EXO 019 020 Sstoupil pak Hospodin na horu Sinai, na vrch hory; a když povolal Hospodin Mojžíše na vrch hory, vstoupil Mojžíš. 002 EXO 019 021 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Sstup, osvědč lidu, ať se nevytrhují k Hospodinu, chtějíce ho viděti, aby nepadlo jich množství; 002 EXO 019 022 Nýbrž ani sami kněží, kteříž, majíce přistupovati k Hospodinu, posvěcují se, aby se neobořil na ně Hospodin. 002 EXO 019 023 Mojžíš pak řekl Hospodinu: Nebudeť moci lid vstoupiti na horu Sinai, poněvadž jsi ty osvědčil nám, řka: Obmez horu a posvěť ji. 002 EXO 019 024 I řekl jemu Hospodin: Jdi, sstup, a potom vstup ty a Aron s tebou. Kněží pak a lid ať se nepokoušejí vstoupiti k Hospodinu, aby se na ně neobořil. 002 EXO 019 025 I sešel Mojžíš k lidu, a to jim oznámil. 002 EXO 020 001 I mluvil Bůh všecka slova tato, řka: 002 EXO 020 002 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby. 002 EXO 020 003 Nebudeš míti bohů jiných přede mnou. 002 EXO 020 004 Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí. 002 EXO 020 005 Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne, 002 EXO 020 006 A činící milosrdenství nad tisíci těmi, kteříž mne milují, a ostříhají přikázaní mých. 002 EXO 020 007 Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo. 002 EXO 020 008 Pomni na den sobotní, abys jej světil. 002 EXO 020 009 Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své; 002 EXO 020 010 Ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj i děvka tvá, hovado tvé i příchozí, kterýž jest v branách tvých. 002 EXO 020 011 Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, což v nich jest, a odpočinul dne sedmého; protož požehnal Hospodin dne sobotního, a posvětil ho. 002 EXO 020 012 Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě. 002 EXO 020 013 Nezabiješ. 002 EXO 020 014 Nesesmilníš. 002 EXO 020 015 Nepokradeš. 002 EXO 020 016 Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví. 002 EXO 020 017 Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli jest bližního tvého. 002 EXO 020 018 Veškeren pak lid viděl hřímání to a blýskání, a zvuk trouby, a horu kouřící se. To když viděl lid, pohnuli se a stáli zdaleka. 002 EXO 020 019 A řekli Mojžíšovi: Mluv ty s námi, a poslouchati budeme; a nechť nemluví s námi Bůh, abychom nezemřeli. 002 EXO 020 020 Odpověděl Mojžíš lidu: Nebojte se; nebo pro zkušení vás sám Bůh přišel, aby bázeň jeho byla mezi vámi, abyste nehřešili. 002 EXO 020 021 Tedy stál lid zdaleka; Mojžíš pak přistoupil k mrákotě, kdež byl Bůh. 002 EXO 020 022 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Tak povíš synům Izraelským: Vy jste sami viděli, že s nebe mluvil jsem s vámi. 002 EXO 020 023 Protož nevyzdvihujte ničehož ku poctě se mnou; bohů stříbrných a bohů zlatých neučiníte sobě. 002 EXO 020 024 Oltář z země uděláš mi a obětovati budeš na něm zápaly své, a pokojné oběti své, ovce své a voly své. Na kterémkoli místě rozkáži slaviti památku jména svého, přijdu k tobě a požehnám tobě. 002 EXO 020 025 Jestliže mi pak vzděláš oltář kamenný, nedělej ho z kamene tesaného; nebo jestliže pozdvihneš železa na něj, poškvrníš ho. 002 EXO 020 026 Aniž po stupních vstupovati budeš k oltáři mému, aby hanba tvá u něho odkryta nebyla. 002 EXO 021 001 Tito jsou pak soudové, kteréž jim předložíš: 002 EXO 021 002 Jestliže koupíš k službě Žida, šest let sloužiti bude, a sedmého odejde svobodný darmo. 002 EXO 021 003 Přišel-li by sám toliko, sám také odejde; pakli měl ženu, vyjde s ním i žena jeho. 002 EXO 021 004 Jestliže pán jeho dá mu ženu, a ona zrodí jemu syny neb dcery: žena ta i děti její budou pána jeho, on pak sám toliko odejde. 002 EXO 021 005 Pakli by řekl služebník: Miluji pána svého, manželku svou a syny své, nevyjdu svobodný: 002 EXO 021 006 Tedy postaví ho pán jeho před soudci, a přivede ho ke dveřím neb k veřeji, a probodne pán jeho ucho jemu špicí; i zůstaneť služebníkem jeho na věky. 002 EXO 021 007 Když by pak prodal někdo dceru svou, aby byla děvkou, nevyjdeť tak, jako vycházejí služebníci. 002 EXO 021 008 Nelíbila-li by se pánu svému, kterýž jí sobě ještě nezasnoubil, dopustí ji vyplatiti. Lidu cizímu nebude míti práva prodati ji, poněvadž zhřešil proti ní. 002 EXO 021 009 Pakli by synu svému ji zasnoubil, učiníť jí tak, jakž obyčej jest činiti dcerám. 002 EXO 021 010 A dal-li by mu jinou, z stravy její, oděvu jejího, a přívětivosti manželské nic této neujme. 002 EXO 021 011 Neudělal-li by nic z toho trojího, vyjde darmo bez stříbra. 002 EXO 021 012 Kdo by ubil člověka, až by od toho umřel, smrtí umře. 002 EXO 021 013 Když by pak neukládal o bezživotí jeho, než Bůh dal by jej v ruce jeho: tedy uložím tobě místo, do něhož by takový mohl uteci. 002 EXO 021 014 Pakli by kdo tak pyšně sobě počínal proti bližnímu svému, že by ho lstivě zabil, i od oltáře mého odtrhneš jej, aby umřel. 002 EXO 021 015 Kdo by otce svého neb matku svou bil, smrtí ať umře. 002 EXO 021 016 Kdo by pak, ukradna někoho, prodal jej, a nalezen by byl v ruce jeho, smrtí ať umře. 002 EXO 021 017 I ten, kdož by zlořečil otci svému neb mateři své, smrtí ať umře. 002 EXO 021 018 Když by se svadili muži, a urazil by který bližního svého kamenem neb pěstí, a ten by neumřel, než složil se na lůži; 002 EXO 021 019 A potom by povstal a chodil vně o holi své: již nebude vinen ten, kdož urazil; toliko co zatím obmeškal, to jemu nahradí, a na vyhojení jeho naloží. 002 EXO 021 020 Když by pak ubil kdo služebníka svého neb děvku svou kyjem, tak že by umřel mu v ruce jeho: pomstou pomštěno bude nad takovým. 002 EXO 021 021 A však jestliže by den neb dva přečkal, neponese pomsty, nebo jej zaplatil. 002 EXO 021 022 Když by se svadili muži, a urazili ženu těhotnou, tak že by vyšel z ní plod její, však by se zhouba nestala: pokutován bude, jakž by uložil naň muž té ženy, a dá vedlé uznání soudců. 002 EXO 021 023 Pakliť by smrt přišla, tedy dáš život za život, 002 EXO 021 024 Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, 002 EXO 021 025 Spáleninu za spáleninu, ránu za ránu, modřinu za modřinu. 002 EXO 021 026 Jestliže by kdo urazil služebníka svého v oko, aneb děvku svou v oko, tak že by jej o ně připravil: svobodného jej propustí za oko jeho. 002 EXO 021 027 Pakli by zub služebníku svému neb zub děvce své vyrazil, svobodného jej propustí za zub jeho. 002 EXO 021 028 Jestliže by vůl utrkl muže neb ženu, tak že by umřel člověk: ukamenován bude ten vůl, aniž jedeno bude maso jeho, však pán vola toho bez viny bude. 002 EXO 021 029 Než byl-liť by vůl trkavý prvé, a bylo by to osvědčeno pánu jeho, on pak nezavřel by ho, a v tom zabil by muže neb ženu: vůl ten ukamenován bude, a pán jeho také umře. 002 EXO 021 030 Pakliť mu bude uloženo, aby se vyplatil: tedy dá výplatu za život svůj, jakážkoli na něj uložena bude. 002 EXO 021 031 Buď že by syna utrkl, buď dceru, podlé soudu toho stane se jemu. 002 EXO 021 032 Jestliže by služebníka vůl ztrkal neb děvku, třidceti lotů stříbra dá pánu jeho, a vůl ten bude ukamenován. 002 EXO 021 033 Kdyby kdo odhradil studnici, a neb vykopal někdo studnici, a zase jí nepřikryl, a vpadl by tam vůl neb osel: 002 EXO 021 034 Pán té studnice nahradí to, a peníze položí pánu jeho, a což se zabilo, to sobě míti bude. 002 EXO 021 035 A ustrčil-li by vůl něčí vola sousedova, že byl umřel: tedy prodadí vola toho živého, a podělí se penězi jeho; i s zabitým volem také se rozdělí. 002 EXO 021 036 Pakli vědíno bylo, že vůl byl trkavý prvé, a nezavřel ho pán jeho: bez výmluvy ať dá vola za vola, a zabitý ať mu zůstane. 002 EXO 022 001 Jestliže by kdo ukradl vola aneb dobytče, a zabil by je neb prodal: pět volů navrátí za toho vola, a čtvero dobytčat za to dobytče. 002 EXO 022 002 (Jestliže by zloděj zastižen byl při podkopávání a ubit jsa, umřel by: ten, kdo ho ranil, nebude vinen smrtí. 002 EXO 022 003 Pakli by to ve dne učinil, smrtí vinen bude.) Bez prodlévání ať navrátí; pakli nemá co, prodán bude pro zlodějství své. 002 EXO 022 004 Jestliže nalezena bude v rukou jeho krádež, buď vůl, neb osel, buď dobytče ještě živé, dvénásobně navrátí. 002 EXO 022 005 Jestliže by kdo spásl pole neb vinici, a vpustil hovado své, aby se páslo na cizím poli: což nejlepšího má na poli svém neb vinici své, tím tu škodu nahradí. 002 EXO 022 006 Vyšel-li by oheň, a chytilo by se trní, a shořel by stoh neb stojaté obilí neb pole: nahradí ten, kdož zapálil, to, což shořelo. 002 EXO 022 007 Kdyby někdo dal schovati bližnímu svému peníze neb nádoby, a bylo by ukradeno z domu muže toho, jestliže nalezen bude zloděj, dvojnásobně navrátí. 002 EXO 022 008 Pakli nebude zloděj nalezen, tedy postaven bude pán domu toho před soudce, a přisáhne, že nevztáhl ruky své na věc bližního svého. 002 EXO 022 009 O všelijakou věc, o niž by byla nesnáz, buď o vola neb osla, dobytče neb roucho, pro všelikou věc ztracenou, když by kdo pravil, že to jest: před soudce přijde pře obou dvou; ten, kohož oni vinného usoudí, dvojnásobně navrátí bližnímu svému. 002 EXO 022 010 Jestliže by kdo dal bližnímu svému k chování osla neb vola, neb dobytče a jakékoli hovado, a umřelo by neb ochromělo, neb zajato bylo, že žádný neviděl: 002 EXO 022 011 Přísaha Hospodinova vkročí mezi oba, že nevztáhl ruky své k věci bližního svého; a přijme jej v tom pán věci té, a onen nebude povinen navraceti. 002 EXO 022 012 Pakli by krádeží vzato bylo od něho, navrátiti zase má pánu jeho. 002 EXO 022 013 Pakli by udáveno bylo, postaví svědka a nebude povinen upláceti toho, což udáveno jest. 002 EXO 022 014 Kdyby pak někdo vypůjčil něčeho od bližního svého, a ochromělo by aneb umřelo v nepřítomnosti pána jeho, bez výmluvy navrátí zase. 002 EXO 022 015 Pakli by pán jeho byl s ním, není povinen platiti, poněvadž bylo za peníze najaté, a přišlo za mzdu svou. 002 EXO 022 016 Jestliže by kdo namluvil pannu, kteráž není zasnoubena, a spal by s ní: dáť jí věno, a vezme ji sobě za manželku. 002 EXO 022 017 Pakli by otec její nikoli nechtěl jí dáti jemu, odváží stříbra podlé obyčeje věna panenského. 002 EXO 022 018 Čarodějnici nedáš živu býti. 002 EXO 022 019 Kdo by koli scházel se s hovadem, smrtí ať umře. 002 EXO 022 020 Kdo by obětoval bohům, kromě samému Hospodinu, jako proklatý vyhlazen bude. 002 EXO 022 021 Příchozímu neučiníš křivdy, aniž utiskneš ho; nebo příchozí byli jste v zemi Egyptské. 002 EXO 022 022 Žádné vdovy neb sirotka trápiti nebudete. 002 EXO 022 023 Pakli bez lítosti trápiti je budete, a oni by volali ke mně, vězte, že vyslyším křik jejich. 002 EXO 022 024 A rozhněvá se prchlivost má, i zbiji vás mečem; a budou ženy vaše vdovy a děti vaši sirotci. 002 EXO 022 025 Půjčíš-li peněz lidu mému chudému, kterýž jest s tebou: nebudeš jemu jako lichevník, aniž ho lichvou obtížíš. 002 EXO 022 026 Pakli v základu vezmeš roucho bližního svého, do západu slunce jemu je navrátíš. 002 EXO 022 027 Nebo ten jediný má oděv, to jest roucho, jímž přikrývá tělo své, a na němž spí. Když bude volati ke mně, tedy uslyším, nebo jsem milosrdný. 002 EXO 022 028 Soudcům nebudeš utrhati, a knížeti lidu svého zlořečiti nebudeš. 002 EXO 022 029 Z hojnosti obilí, a tekutých věcí svých neobmeškáš prvotin obětovati. Prvorozeného z synů svých mně dáš. 002 EXO 022 030 Tak učiníš s volem svým a s dobytkem svým: Sedm dní bude s matkou svou, dne pak osmého mně je dáš. 002 EXO 022 031 Lid svatý budete mi, a nebudete jísti masa z udáveného na poli; psu je vržete. 002 EXO 023 001 Nebudeš vynášeti pověsti lživé. Neklaď s bezbožným ruky své, abys měl býti s ním svědek nepravý. 002 EXO 023 002 Nepostoupíš po množství ke zlému, a nebudeš se přimlouvati k rozepři, tak abys se uchýlil po větším počtu k převrácení soudu. 002 EXO 023 003 Ani chudého šanovati nebudeš v při jeho. 002 EXO 023 004 Trefil-li bys na vola nepřítele svého neb osla jeho, an bloudí, obrátíš a dovedeš ho k němu. 002 EXO 023 005 Uzřel-li bys an osel toho, jenž tě má v nenávisti, leží pod břemenem svým, zdaž se zdržíš, abys mu neměl pomoci? Nýbrž opravdově pomůžeš jemu, spolu s tím, kdož tě v nenávisti má. 002 EXO 023 006 Nepřevrátíš soudu chudého svého v jeho při. 002 EXO 023 007 Od slova lživého vzdálíš se. Nevinného a spravedlivého nezabiješ, nebo já neospravedlním bezbožného. 002 EXO 023 008 Aniž bráti budeš darů, nebo dar oslepuje i prozřetelné, a převrací slova spravedlivých. 002 EXO 023 009 Příchozího nebudeš ssužovati; nebo sami znáte, jaký jest život příchozích, poněvadž pohostinu jste byli v zemi Egyptské. 002 EXO 023 010 Po šest let osívati budeš zemi svou, a shromažďovati úrodu její; 002 EXO 023 011 Sedmého pak léta ponecháš jí, ať odpočine, aby jedli chudí lidu tvého. Co pak zůstane po nich, pojí zvěř polní. Tak uděláš s vinicí svou i s olivovím svým. 002 EXO 023 012 Šest dní budeš dělati díla svá, dne pak sedmého přestaneš, aby odpočinul vůl tvůj i osel tvůj, a oddechl syn děvky tvé i příchozí. 002 EXO 023 013 Ve všech těch věcech, kteréž mluvil jsem vám, ostříhati se budete. Jména bohů cizích ani připomínati nebudete, aniž bude slyšáno z úst tvých. 002 EXO 023 014 Třikrát slaviti mi budeš svátek na každý rok. 002 EXO 023 015 Slavnosti přesnic ostříhati budeš. Sedm dní jísti budeš chleby přesné, jakž jsem přikázal tobě, v čas vyměřený měsíce Abib; nebo v ten vyšel jsi z Egypta. Aniž se ukážete přede mnou prázdní. 002 EXO 023 016 A držeti budeš slavnost žně, když mi obětovati budeš prvotiny prací svých z toho, což jsi vsel na poli. Slavnost také sklizení držeti budeš při vyjití roku, když sklidíš práce své z pole. 002 EXO 023 017 Třikrát v roce ukáže se každý z tvých pohlaví mužského před tváří Panovníka Hospodina. 002 EXO 023 018 Nebudeš obětovati krve z oběti mé, dokavadž u tebe kvas jest, aniž zůstane tuk slavnosti mé do jitra. 002 EXO 023 019 Prvotiny prvních úrod země své přinášeti budeš do domu Hospodina Boha svého. Nebudeš vařiti kozelce v mléku mateře jeho. 002 EXO 023 020 Aj, já pošli anděla před tebou, aby ostříhal tebe na cestě, a přivedl tě na místo, kteréž jsem připravil. 002 EXO 023 021 Šetrně se měj před ním, a poslouchej hlasu jeho. Nepopouzej ho, neboť nepromine přestoupení vašeho, poněvadž jméno mé jest u prostřed něho. 002 EXO 023 022 Nebo budeš-li věrně poslouchati hlasu jeho, a činiti, cožť bych koli řekl: tedy nepřítelem budu nepřátel tvých, a trápiti budu ty, jenž tebe trápí. 002 EXO 023 023 Nebo půjde anděl můj před tebou, a uvede tě do země Amorejského a Hetejského, Ferezejského a Kananejského, Hevejského a Jebuzejského, kteréž vyhladím. 002 EXO 023 024 Nebudeš se klaněti bohům jejich, ani jim sloužiti, aniž dělati budeš tak, jako oni dělají; ale z gruntu vyvrátíš je, a obrazy jejich na kusy stroskoceš. 002 EXO 023 025 Sloužiti pak budete Hospodinu Bohu svému, a požehnáť chlebu tvému i vodám tvým; a odejmu nemoc z prostředku tvého. 002 EXO 023 026 Nebudeť, která by potratila, ani neplodná v zemi tvé; počet dnů tvých doplním. 002 EXO 023 027 Strach svůj pustím před tebou, a předěsím všeliký lid, proti kterémuž vyjdeš, a způsobím to, aby všickni nepřátelé tvoji utíkali před tebou. 002 EXO 023 028 Pošli i sršně před tebou, aby vyhnali Hevea, a Kananea a Hetea před tváří tvou. 002 EXO 023 029 Nevyženu ho od tváři tvé v jednom roce, aby se země neobrátila v poušť, a nerozmnožily se proti tobě šelmy divoké. 002 EXO 023 030 Pomalu vyháněti jej budu od tváři tvé, až bys ty se rozplodil, a dědičně mohl ujíti zemi. 002 EXO 023 031 Položím pak meze tvé od moře Rudého až k moři Filistinskému, a od pouště až k řece; nebo v ruce vaše dám obyvatele země, a vyženeš je od tváři své. 002 EXO 023 032 Neučiníš s nimi a bohy jejich smlouvy. 002 EXO 023 033 Nebudou bydliti v zemi tvé, aby nepřipravili tě k hříchu proti mně, když bys ctil bohy jejich; nebo by to bylo tobě osídlem. 002 EXO 024 001 Mojžíšovi pak řekl: Vstup k Hospodinu ty a Aron, Nádab a Abiu, a sedmdesáte z starších Izraelských, a klaněti se budete zdaleka. 002 EXO 024 002 Sám pak toliko Mojžíš vstoupí k Hospodinu, ale oni se nepřiblíží; aniž lid vstoupí s ním. 002 EXO 024 003 Tedy přišel Mojžíš, a vypravoval lidu všecka slova Hospodinova a všecky soudy. I odpověděl všecken lid jedním hlasem, a řekli: Všecka slova, kteráž mluvil Hospodin, učiníme. 002 EXO 024 004 Napsal pak Mojžíš všecka slova Hospodinova, a vstav ráno, vzdělal oltář pod horou, a dvanácte sloupů podlé počtu dvanáctera pokolení Izraelského. 002 EXO 024 005 A poslal mládence z synů Izraelských, kteříž obětovali zápaly; a obětovali oběti pokojné Hospodinu, totiž voly. 002 EXO 024 006 I vzav Mojžíš polovici krve, vlil do medenic, a polovici druhou vylil na oltář. 002 EXO 024 007 Vzav také knihu smlouvy, četl v uších lidu. Kteříž řekli: Cožkoli mluvil Hospodin, činiti a poslouchati budeme. 002 EXO 024 008 Vzal také Mojžíš krev a pokropil lidu a řekl: Aj, krev smlouvy, kterouž učinil s vámi Hospodin při všech těchto věcech. 002 EXO 024 009 Potom vstoupili Mojžíš a Aron, Nádab a Abiu a sedmdesáte z starších Izraelských, 002 EXO 024 010 A viděli Boha Izraelského. A pod nohami jeho bylo jako dílo z kamene zafirového, a jako nebe, když jest jasné. 002 EXO 024 011 Na knížata pak synů Izraelských nevztáhl ruky své, ačkoli viděli Boha, a potom jedli i pili. 002 EXO 024 012 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vstup ke mně na horu a buď tam; a dám tobě tabule kamenné, zákon i přikázaní, kteráž jsem napsal, abys je učil. 002 EXO 024 013 Tedy vstal Mojžíš a Jozue služebník jeho; i vstoupil Mojžíš na horu Boží. 002 EXO 024 014 Starším pak řekl: Zůstaňte tuto, dokudž se nenavrátíme k vám. A teď Aron a Hur jsou s vámi, kdož by měl rozepři, k nim ať jde. 002 EXO 024 015 Tedy vstoupil Mojžíš na horu, a přikryl oblak horu. 002 EXO 024 016 I přebývala sláva Hospodinova na hoře Sinai, a přikryl ji oblak za šest dní; a dne sedmého zavolal na Mojžíše z prostřed oblaku. 002 EXO 024 017 A tvárnost slávy Hospodinovy byla jako spalující oheň na vrchu hory, před očima synů Izraelských. 002 EXO 024 018 I všel Mojžíš do prostřed oblaku a vstoupil na horu. A byl Mojžíš na hoře čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí. 002 EXO 025 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 002 EXO 025 002 Mluv k synům Izraelským, ať mi vybírají obět vzhůru pozdvižení. Od každého člověka, kterýž by ji z srdce dobrovolně dal, přijměte takovou obět mou. 002 EXO 025 003 Tatoť pak jest obět pozdvižení, kterouž budete bráti od nich: Zlato, a stříbro, a měď, 002 EXO 025 004 Postavec modrý, šarlat, a červec dvakrát barvený, bílé hedbáví a srsti kozí; 002 EXO 025 005 Též kůže skopcové na červeno barvené, a kůže jezevčí, a dříví setim, 002 EXO 025 006 Olej k svícení, vonné věci na olej ku pomazování, a pro kadění vonné věci; 002 EXO 025 007 Kamení onychinové, a jiné kamení k vsazování do náramníku a náprsníku. 002 EXO 025 008 I udělajíť mi svatyni, abych bydlil u prostřed nich. 002 EXO 025 009 Vedlé všeho, jakž já ukazuji tobě podobenství stánku a podobenství všech nádob jeho, tak uděláte. 002 EXO 025 010 Udělají také truhlu z dříví setim. Půl třetího lokte bude dlouhost její, půl druhého lokte širokost její, půl druhého také lokte vysokost její. 002 EXO 025 011 A obložíš ji zlatem čistým, vnitř i zevnitř obložíš ji; a uděláš nad ní vůkol korunu zlatou. 002 EXO 025 012 Sliješ k ní také čtyři kruhy zlaté, kteréž přiděláš ke čtyřem úhlům jejím, dva totiž kruhy po jedné straně její, a dva kruhy po druhé straně její. 002 EXO 025 013 Uděláš k tomu i sochory z dříví setim, a obložíš je zlatem. 002 EXO 025 014 I uvlečeš sochory do kruhů po stranách té truhly, aby na nich nošena byla truhla. 002 EXO 025 015 V kruzích té truhly budou bývati sochorové; nebudou vytahováni z nich. 002 EXO 025 016 A dáš do truhly svědectví, kteréž dám tobě. 002 EXO 025 017 Uděláš i slitovnici z zlata čistého. Půl třetího lokte bude dlouhost její, půl druhého pak lokte širokost její. 002 EXO 025 018 Uděláš také dva cherubíny zlaté, z taženého zlata uděláš je na dvou koncích slitovnice. 002 EXO 025 019 Uděláš pak cherubína jednoho na jednom konci, a cherubína druhého na druhém konci; na slitovnici uděláte cherubíny na obou koncích jejích. 002 EXO 025 020 A budou míti cherubínové křídla vztažená svrchu, zastírajíce křídly svými slitovnici, a tváři jejich obráceny budou jednoho k druhému; k slitovnici budou tváři cherubínů. 002 EXO 025 021 Dáš pak slitovnici svrchu na truhlu, a do truhly vložíš svědectví, kteréž dám tobě. 002 EXO 025 022 A tam budu přicházeti k tobě, a s tebou z té slitovnice, z prostředku dvou cherubínů, kteříž jsou nad truhlou svědectví, mluviti o všecko, cožť bych poroučeti chtěl k synům Izraelským. 002 EXO 025 023 Uděláš také stůl z dříví setim. Dvou loket bude dlouhost jeho, a na loket širokost jeho, půl druhého pak lokte vysokost jeho. 002 EXO 025 024 A obložíš jej zlatem čistým, a uděláš mu okolek zlatý vůkol. 002 EXO 025 025 Uděláš také okolo něho lištu čtyř prstů zšíří; a okolek zlatý uděláš okolo té lišty. 002 EXO 025 026 Uděláš u něho i čtyři kruhy zlaté, kteréž vpustíš do čtyř úhlů, kteříž jsou ve čtyřech nohách jeho. 002 EXO 025 027 Pod tou lištou budou kruhové, skrze něž provlačováni budou sochorové k nošení stolu. 002 EXO 025 028 Ty pak sochory uděláš z dříví setim, a obložíš je zlatem; i bude stůl nošen na nich. 002 EXO 025 029 Uděláš také misy jeho, a lžice jeho, a přikryvadla jeho, a koflíky jeho, k přikrývání; z čistého zlata naděláš toho. 002 EXO 025 030 A klásti budeš na ten stůl chleby předložení před tvář mou ustavičně. 002 EXO 025 031 Uděláš také svícen z zlata čistého, z taženého zlata ať jest ten svícen; sloupec jeho i prutové jeho, misky jeho a koule jeho, i květové jeho z něho budou. 002 EXO 025 032 A šest prutů vycházeti bude z boků jeho, tři prutové svícnu s jedné strany jeho, a tři prutové s druhé strany jeho. 002 EXO 025 033 Tři misky udělané na způsob pecky mandlové ať jsou na prutu jednom, a koule a květ, a tři misky udělané na způsob pecky mandlové na prutu druhém, a koule a květ; takž i na jiných šesti prutech z svícnu vycházejících. 002 EXO 025 034 Na svícnu také budou čtyři misky udělané na způsob mandlové pecky, a koule jeho, i květové jeho. 002 EXO 025 035 A bude koule pode dvěma pruty z něho, koule též pod druhými dvěma pruty z něho, koule opět pod jinými dvěma pruty z něho; a tak pod šesti pruty vycházejícími z svícna. 002 EXO 025 036 Koule jejich i prutové jejich z něho budou; všecko to z cela kované z zlata čistého. 002 EXO 025 037 Uděláš i sedm lamp na něj; a bude je rozsvěcovati kněz, aby svítily po stranách jeho. 002 EXO 025 038 I utěradla jeho, i nádoby k oharkům jeho z zlata čistého. 002 EXO 025 039 Z centnéře zlata čistého uděláno bude to se vším tím nádobím. 002 EXO 025 040 Hlediž pak, abys udělal podlé podobenství toho, kteréž tobě ukázáno jest na hoře. 002 EXO 026 001 Příbytek pak uděláš z desíti čalounů, kteříž budou z bílého hedbáví soukaného, a z postavce modrého, a z šarlatu, a z červce dvakrát barveného; a cherubíny dílem řemeslným uděláš. 002 EXO 026 002 Dlouhost čalounu jednoho osm a dvadceti loket, a širokost čalounu jednoho čtyři lokty; míra jedna bude všech čalounů. 002 EXO 026 003 Pět čalounů spolu spojeno bude jeden s druhým, a pět druhých čalounů též spolu spojeno bude jeden s druhým. 002 EXO 026 004 A naděláš i ok z hedbáví modrého po kraji čalounu jednoho na konci, kde se má spojovati s druhým; a tolikéž uděláš na kraji čalounu druhého na konci v spojení druhém. 002 EXO 026 005 Padesáte ok uděláš na čalounu jednom, a padesáte ok uděláš po kraji čalounu, kterýmž má připojen býti k druhému; oko jedno proti druhému aby bylo. 002 EXO 026 006 Uděláš také padesáte haklíků zlatých a spojíš čalouny jeden s druhým haklíky těmi; a tak bude příbytek jeden. 002 EXO 026 007 Nadto uděláš houní z srstí kozích na stánek k přistírání příbytku po vrchu; jedenácte takových houní uděláš. 002 EXO 026 008 Dlouhost houně jedné třidceti loktů, a širokost houně jedné čtyř loktů; jednostejná míra těch jedenácti houní bude. 002 EXO 026 009 A spojíš pět houní obzvláštně, a šest houní opět obzvláštně, a přehneš na dvé houni šestou napřed v čele stánku. 002 EXO 026 010 Uděláš pak padesáte ok po kraji houně jedné na konci, kdež se spojovati má, a padesáte ok po kraji houně k spojení druhému. 002 EXO 026 011 Uděláš také haklíků měděných padesát, kteréž vepneš do ok, a spojíš stánek, aby byl jedno. 002 EXO 026 012 Co pak zbývá houní po přikrytí stánku, totiž půl houně přesahující, převisne při zadní straně příbytku. 002 EXO 026 013 A loket s jedné a loket s druhé strany, zbývající na dýl z houní stánku, převisne po stranách příbytku sem i tam, aby jej přikrýval. 002 EXO 026 014 Uděláš také přikrytí na stánek z koží skopových na červeno barvených, přikrytí také z koží jezevčích svrchu. 002 EXO 026 015 Naděláš k příbytku i desk stojatých z dříví setim. 002 EXO 026 016 Desíti loktů dlouhost dsky, a půl druhého lokte širokost dsky jedné. 002 EXO 026 017 Dva čepy dska jedna míti bude, podobně jako stupně u schodu zpořádané, jeden proti druhému; tak uděláš u všech desk příbytku. 002 EXO 026 018 Zděláš pak desky k příbytku, dvadceti desk k straně polední, k větru polednímu. 002 EXO 026 019 (A čtyřidceti podstavků stříbrných uděláš pod dvadceti desk; dva podstavky pod jednu dsku ke dvěma čepům jejím, a dva podstavky pod dsku druhou pro dva čepy její.) 002 EXO 026 020 Na druhé pak straně příbytku k straně půlnoční dvadceti desk, 002 EXO 026 021 A čtyřidceti podstavků jejich stříbrných; dva podstavky pod jednu dsku a dva podstavky pod dsku druhou. 002 EXO 026 022 Na straně také příbytku k západu šest uděláš desk. 002 EXO 026 023 A dvě dsky uděláš v obou dvou úhlech příbytku; 002 EXO 026 024 Kteréž budou spojené pozpodu, a tolikéž spojené svrchu k jednomu kruhu; tak bude při dvou těch, ve dvou úhlech budou. 002 EXO 026 025 A tak bude osm desk, a podstavkové jejich stříbrní, šestnácte podstavků; dva podstavkové pod dskou jednou a dva podstavkové pod dskou druhou. 002 EXO 026 026 Naděláš také svlaků z dříví setim. Pět jich bude dskám k straně příbytku jedné, 002 EXO 026 027 A pět svlaků dskám při straně příbytku druhé, a pět svlaků dskám k straně západní příbytku dosahující k oběma úhlům. 002 EXO 026 028 Ale prostřední svlak u prostřed desk provleče se od jednoho konce k druhému. 002 EXO 026 029 Ty pak dsky obložíš zlatem, a kruhy k nim uděláš zlaté, do nichž by svlakové byli uvlačováni; a obložíš i svlaky zlatem. 002 EXO 026 030 A tak vyzdvihneš příbytek podlé způsobu toho, kterýž tobě ukázán na hoře. 002 EXO 026 031 Uděláš i oponu z postavce modrého, a z šarlatu, a z červce dvakrát barveného, a z bílého hedbáví soukaného; dílem řemeslným uděláš ji s cherubíny. 002 EXO 026 032 A zavěsíš ji na čtyřech sloupích z dříví setim, obložených zlatem, (hákové jejich zlatí), na čtyřech podstavcích stříbrných. 002 EXO 026 033 A dáš oponu na háky, a vneseš vnitř za oponu truhlu svědectví; a oddělovati vám bude ta opona svatyni od svatyně svatých. 002 EXO 026 034 Položíš také slitovnici na truhlu svědectví v svatyni svatých. 002 EXO 026 035 A postavíš stůl vně před oponou, svícen pak naproti stolu v straně příbytku polední, a stůl dáš na stranu půlnoční. 002 EXO 026 036 A uděláš zastření dveří stánku z postavce modrého a z šarlatu, a z červce dvakrát barveného, a z bílého hedbáví přesukovaného, dílem vyšívaným. 002 EXO 026 037 K zastření pak tomu uděláš pět sloupů z dříví setim, kteréž obložíš zlatem, a hákové jejich zlatí; a sleješ k nim pět podstavků měděných. 002 EXO 027 001 Uděláš také oltář z dříví setim pěti loket zdýlí a pěti loket zšíří; čtverhranatý bude oltář, a tří loket zvýší bude. 002 EXO 027 002 A zděláš mu rohy na čtyřech úhlech jeho; z něho budou rohové jeho; a obložíš jej mědí. 002 EXO 027 003 Naděláš také k němu hrnců, do kterýchž by popel bral, a lopat a kotlíku, a vidliček a nádob k uhlí. Všecka nádobí jeho z mědi uděláš. 002 EXO 027 004 Uděláš mu i rošt mřežovaný měděný, a u té mříže čtyři kruhy měděné na čtyřech rozích jejích. 002 EXO 027 005 A dáš ji pod okolek oltáře do vnitřku; a bude ta mříže až do polu oltáře. 002 EXO 027 006 Uděláš k tomu oltáři i sochory z dříví setim, a mědí je okuješ. 002 EXO 027 007 A ti sochorové provlečeni budou skrze ty kruhy; a budou sochorové ti na obou stranách oltáře, když nošen bude. 002 EXO 027 008 Uděláš jej z desk, aby byl vnitř prázdný; jakž ukázáno tobě na hoře, tak udělají. 002 EXO 027 009 Uděláš také síň příbytku k straně polední; koltry síně té očkovaté budou z bílého hedbáví soukaného; sto loket zdélí ať má kraj jeden. 002 EXO 027 010 Sloupů pak bude k nim dvadcet, a podstavků k nim měděných dvadcet; háky na sloupích a přepásaní jich stříbrné. 002 EXO 027 011 A tak i strana půlnoční na dýl ať má koltry očkovaté sto loket zdýlí, a sloupů svých dvadceti, a podstavků k nim měděných dvadceti; háky na sloupích a přepásaní jich stříbrné. 002 EXO 027 012 Na šíř pak té síně k straně západní budou koltry očkovaté padesáti loktů zdýlí, a sloupů k nim deset, a podstavků jejich deset. 002 EXO 027 013 A širokost síně v straně přední na východ bude padesáti loktů. 002 EXO 027 014 Patnácti loktů budou koltry očkovaté k straně jedné, sloupové k nim tři, a podstavkové jejich tři. 002 EXO 027 015 A k straně druhé patnácti loktů zdýlí budou koltry očkovaté, sloupové jejich tři, a podstavkové jejich tři. 002 EXO 027 016 K bráně pak té síně uděláno bude zastření dvadcíti loktů z postavce modrého a šarlatu, a z červce dvakrát barveného, a bílého hedbáví soukaného, dílem krumpéřským, sloupové k němu čtyři, a podstavkové jejich čtyři. 002 EXO 027 017 Všickni sloupové síně vůkol přepásaní budou stříbrem; hákové pak jejich budou stříbrní, a podstavkové jejich mědění. 002 EXO 027 018 Dlouhost síně bude sto loket, a širokost padesáte, všudy jednostejná, vysokost pak pěti loktů, z bílého hedbáví soukaného, a podstavkové budou mědění. 002 EXO 027 019 Všecka nádobí příbytku, ke vší službě jeho, a všickni kolíkové jeho, i všickni kolíkové síně z mědi budou. 002 EXO 027 020 Ty také přikaž synům Izraelským, ať nanesou oleje olivového čistého, vytlačeného k svícení, aby lampy vždycky rozsvěcovány byly. 002 EXO 027 021 V stánku úmluvy před oponou, kteráž zastírati bude svědectví, spravovati je budou Aron a synové jeho od večera až do jitra před Hospodinem. Toť bude řád věčný, kterýž zachovávati budou potomci jejich mezi syny Izraelskými. 002 EXO 028 001 Ty pak přijmi k sobě Arona bratra svého s syny jeho z prostředku synů Izraelských, aby úřad kněžský konali přede mnou: Aron, Nádab, Abiu, Eleazar a Itamar, synové Aronovi. 002 EXO 028 002 A uděláš roucha svatá Aronovi bratru svému k slávě a k ozdobě. 002 EXO 028 003 Ty také mluviti budeš se všechněmi umělými řemeslníky, kteréž jsem naplnil duchem moudrosti, aby dělali roucha Aronovi ku posvěcení jeho, v nichž by úřad kněžský konal přede mnou. 002 EXO 028 004 Tato pak jsou roucha, kteráž udělají, náprsník, náramenník, plášť a sukni s oky, čepici a pás. Takové šaty svaté udělají Aronovi bratru tvému a synům jeho, aby úřad kněžský konali přede mnou. 002 EXO 028 005 A vezmou řemeslníci zlato a modrý postavec, a šarlat a červec dvakrát barvený a kment. 002 EXO 028 006 Udělají pak náramenník z zlata, z postavce modrého a šarlatu, z červce dvakrát barveného a hedbáví bílého, přesukovaného dílem řemeslným. 002 EXO 028 007 Dva vrchní kraje spojená míti bude na dvou koncích svých, a tak se spolu držeti bude. 002 EXO 028 008 Přepásaní pak přes ten náramenník, kteréž na něm bude, podobné bude dílu jeho; z týchž věcí bude, totiž z zlata, z postavce modrého a z šarlatu, a z červce dvakrát barveného, a z hedbáví bílého přesukovaného. 002 EXO 028 009 Vezmeš také dva kameny onychinové, a vyryješ na nich jména synů Izraelských. 002 EXO 028 010 Šest jmen jejich na kameni jednom, a jmen šest ostatních na kameni druhém, podlé pořádku narození jejich. 002 EXO 028 011 Dílem řemeslníka, kterýž řeže na kameni, a kterýž vyrývá pečeti, vyryješ na těch dvou kameních jména synů Izraelských; do zlata je vsadíš. 002 EXO 028 012 A položíš dva kameny ty na vrchních krajích náramenníku, kameny pro pamět na syny Izraelské; a nositi bude Aron jména jejich před Hospodinem na obou ramenách svých na památku. 002 EXO 028 013 Uděláš i haklíky zlaté. 002 EXO 028 014 A dva řetízky z zlata čistého jednostejně uděláš dílem točeným, a zavěsíš řetízky ty stočené na ty haklíky. 002 EXO 028 015 Uděláš také náprsník soudu dílem řemeslným, takovým dílem, jako náramenník uděláš jej z zlata, z postavce modrého, z šarlatu, z červce dvakrát barveného, a z bílého hedbáví přesukovaného. 002 EXO 028 016 Čtverhraný bude a dvojnásobní; pídi dlouhost, a pídi širokost jeho bude. 002 EXO 028 017 A vysadíš jej všudy kamením drahým. Čtyřmi řady ať jest kamení, pořádkem tímto: Sardius, topazius a smaragdus v prvním řadu; 002 EXO 028 018 V druhém pak zpořádaní karbunkulus, zafir a jaspis; 002 EXO 028 019 A v řadu třetím linkurius, achates a ametyst; 002 EXO 028 020 V čtvrtém řadu chryzolit, onychin a beryl. Vsazeni budou do zlata v svém pořádku. 002 EXO 028 021 Těch pak kamenů s jmény synů Izraelských bude dvanácte, podlé jmen jejich, dílem řežících pečeti; jeden každý podlé jména svého, pro dvanáctero pokolení budou. 002 EXO 028 022 Uděláš i k náprsníku řetízky jednostejné dílem točeným z zlata čistého. 002 EXO 028 023 Uděláš také k náprsníku dva kroužky zlaté, a dáš je na dva kraje náprsníka. 002 EXO 028 024 A prostrčíš dva řetízky zlaté skrze dva kroužky po krajích náprsníka. 002 EXO 028 025 A druhé konce těch dvou řetízků připneš k haklíkům, a dáš na vrchní kraje náramenníka po předu. 002 EXO 028 026 Uděláš i dva kroužky zlaté, kteréž dáš na dva kraje náprsníka, na tu obrubu jeho, kteráž jest po té straně k náramenníku do vnitřku. 002 EXO 028 027 Uděláš ještě dva jiné kroužky zlaté, kteréž dáš na dvě strany náramenníka zespod po předu naproti spojení jeho, svrchu nad přepásaním náramenníka. 002 EXO 028 028 Tak svíží náprsník ten, kroužky jeho s kroužky náramenníka, tkanicí z postavce modrého, aby byl nad přepásaním náramenníka, a neodevstával náprsník od náramenníka. 002 EXO 028 029 I bude nositi Aron jména synů Izraelských na náprsníku soudu na srdci svém, když vcházeti bude do svatyně, na památku před Hospodinem ustavičně. 002 EXO 028 030 Položíš pak do náprsníku soudu urim a thumim, aby bylo na srdci Aronově, když vcházeti bude před Hospodina; a nositi bude Aron soud synů Izraelských na srdci svém před Hospodinem vždycky. 002 EXO 028 031 Uděláš také plášť pod náramenník, všecken z postavce modrého. 002 EXO 028 032 A bude na vrchu v prostřed něho díra; okolek její všudy vůkol dílem tkaným, jako obojek u pancíře bude, aby se neroztrhl. 002 EXO 028 033 Uděláš i na podolku jeho jablka zrnatá z hedbáví modrého, z šarlatu a z červce dvakrát barveného, na podolku jeho vůkol, a zvonečky zlaté mezi nimi vůkol. 002 EXO 028 034 Zvonček zlatý a jablko zrnaté, opět za tím zvonček zlatý a jablko zrnaté na podolku pláště vůkol. 002 EXO 028 035 A bude to míti na sobě Aron při službách, aby slyšán byl zvuk jeho, když vcházeti bude do svatyně před Hospodina, i když vycházeti bude, aby neumřel. 002 EXO 028 036 Uděláš také plech z zlata čistého, a vyryješ na něm dílem vyrývajících pečeti: Svatost Hospodinu. 002 EXO 028 037 Kterýž dáš na tkanici z modrého postavce, a bude na čepici; napřed na čepici bude. 002 EXO 028 038 I bude nad čelem Aronovým, aby nesl Aron nepravosti posvěcených věcí, kterýchž by posvětili synové Izraelští při všech dařích posvěcených věcí svých; a bude nad čelem jeho vždycky, aby příjemné je činil před Hospodinem. 002 EXO 028 039 Uděláš také sukni z hedbáví bílého vázanou s oky; uděláš i čepici z hedbáví bílého; pás také uděláš dílem krumpéřským. 002 EXO 028 040 Synům také Aronovým zděláš sukně; pasy také jim uděláš a klobouky k slávě a k ozdobě. 002 EXO 028 041 A oblečeš v ně Arona bratra svého a syny jeho s ním, a pomažeš jich, a naplníš ruce jejich, a posvětíš mi jich, aby úřad kněžský konali přede mnou. 002 EXO 028 042 Nadělej jim i košilek lněných k zakrytí nahoty těla; od bedr až do stehen budou. 002 EXO 028 043 A ať je na sobě mají Aron i synové, když vcházeti budou do stánku úmluvy, aneb když přistupovati budou k oltáři, aby sloužili v svatyni; a neponesou nepravosti, aniž zemrou. Řád tento bude věčný jemu i potomkům jeho po něm. 002 EXO 029 001 Toto také učiníš jim ku posvěcení jich, aby úřad kněžský konali přede mnou: Vezmi volka jednoho ještě mladého a skopce dva bez vady. 002 EXO 029 002 Chleby též přesné a koláče přesné s olejem smíšené, a oplatky přesné polité olejem; z běli pšeničné naděláš toho. 002 EXO 029 003 A vklada to do koše jednoho, obětovati to budeš v koši, spolu s tím volkem a dvěma skopci. 002 EXO 029 004 Potom Aronovi a synům jeho přistoupiti kážeš ke dveřím stánku úmluvy, a umyješ je vodou. 002 EXO 029 005 A vezma roucha, oblečeš Arona v sukni, a v plášť náležící pod náramenník, a v náramenník, a v náprsník, a přepášeš ho pasem náramenníka. 002 EXO 029 006 Vstavíš i čepici na hlavu jeho, a korunu svatosti vstavíš na čepici. 002 EXO 029 007 Naposledy vezmeš olej pomazání, a vyleje na hlavu jeho, pomažeš ho. 002 EXO 029 008 Potom synům jeho přistoupiti kážeš, a zobláčíš je v sukně. 002 EXO 029 009 A zopasuješ je pasy, Arona i syny jeho, a vstavíš jim čepičky na hlavu. I budouť míti kněžství řádem věčným; a posvětíš ruky Aronovy a ruky synů jeho. 002 EXO 029 010 Přivedeš také volka před stánek úmluvy, i vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu volka. 002 EXO 029 011 A zabiješ volka před Hospodinem u dveří stánku úmluvy. 002 EXO 029 012 A nabera krve z volka, pomažeš na rozích oltáře prstem svým, a všecku krev vyleješ k spodku oltáře. 002 EXO 029 013 Vezmeš pak všecken tuk přikrývající droby a branici s jater, a dvě ledviny s tukem, kterýž jest na nich, a zapálíš to na oltáři. 002 EXO 029 014 Maso pak z toho volka, a kůži s lejny jeho spálíš ohněm vně za stany; nebo obět za hříchy jest. 002 EXO 029 015 Skopce také jednoho vezmeš, a vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu toho skopce. 002 EXO 029 016 A zabiješ toho skopce, a nabera krve jeho, pokropíš oltáře na vrchu vůkol. 002 EXO 029 017 Skopce pak rozsekáš na kusy, a vymyje droby jeho i nohy, vkladeš je na ty kusy z něho a na hlavu jeho. 002 EXO 029 018 A potom všeho skopce zapálíš na oltáři; nebo zápal ten jest Hospodinu vůně příjemná, obět ohnivá jest Hospodinu. 002 EXO 029 019 Vezmeš také skopce druhého; i vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu téhož skopce. 002 EXO 029 020 A zabiješ skopce toho, a vezma krev jeho, pomažeš jí konce ucha Aronova, a konce pravého ucha synů jeho, i palce na pravé ruce jejich, a palce na pravé noze jejich; a vykropíš tu krev na oltář vůkol. 002 EXO 029 021 A vezma krve, kteráž bude na oltáři, a oleje pomazání, pokropíš Arona a roucha jeho i synů jeho a roucha jejich s ním; a budeť posvěcen on i roucho jeho, i synové jeho, a roucho synů jeho s ním. 002 EXO 029 022 Potom vezmeš z skopce tuk a ocas, a tuk přikrývající droby, a branici s jater, a dvě ledviny s tukem, kterýž jest na nich, a plece pravé, (nebo skopec naplnění jest, ) 002 EXO 029 023 A jeden pecník chleba, a jeden koláč chleba s olejem, a oplatek jeden z koše chlebů přesných, kterýž jest před Hospodinem. 002 EXO 029 024 A dáš to vše v ruce Aronovy a v ruce synů jeho, a obraceti to budeš sem i tam, aby byla obět obracení před Hospodinem. 002 EXO 029 025 Potom vezma to z rukou jejich, zapálíš na oltáři v zápal, k vůni příjemné před Hospodinem. Toť jest obět ohnivá Hospodinu. 002 EXO 029 026 Vezmeš také hrudí z skopce posvěcení, kterýž bude Aronův, a obraceti je budeš sem i tam, aby byla obět obracení před Hospodinem; a budeť na tvůj díl. 002 EXO 029 027 Posvětíš tedy hrudí obracení, a plece pozdvižení, kteréž obracíno a kteréž pozdvihováno bylo z skopce posvěcení, z toho, kterýž bude Aronův, a z toho, kterýž bude synů jeho. 002 EXO 029 028 A bude to Aronovi a synům jeho právem věčným od synů Izraelských, když obět pozdvižení bude. Nebo pozdvižení bude od synů Izraelských, z obětí jejich pokojných; pozdvižení jejich náleží Hospodinu. 002 EXO 029 029 Roucha pak svatá, kteráž jsou Aronova, zůstanou synům jeho po něm, aby pomazováni byli v nich, a aby posvěcovány byly v nich ruce jejich. 002 EXO 029 030 Sedm dní bude v nich choditi kněz, kterýž bude na jeho místě z synů jeho, kterýž vcházeti bude do stánku úmluvy, aby sloužil v svatyni. 002 EXO 029 031 Skopce pak posvěcení vezma, uvaříš maso jeho na místě svatém. 002 EXO 029 032 A budeť jísti Aron s syny svými maso toho skopce a chléb, kterýž jest v koši u dveří stánku úmluvy. 002 EXO 029 033 Jísti budou to ti, za něž očištění se stalo ku posvěcení rukou jejich, aby posvěceni byli. Cizí pak nebude jísti, nebo svatá věc jest. 002 EXO 029 034 Zůstalo-li by co masa posvěcení a chleba až do jitra, spálíš ostatky ohněm; nebude jedeno, nebo svatá věc jest. 002 EXO 029 035 Tak tedy uděláš s Aronem a syny jeho vedlé všeho, což jsem přikázal tobě; za sedm dní posvěcovati budeš rukou jejich. 002 EXO 029 036 A volka za hřích obětovati budeš na každý den na očištění, a krví za hřích pokropíš oltáře, čině očištění na něm, a pomažeš ho ku posvěcení jeho. 002 EXO 029 037 Za sedm dní očišťování konati budeš na oltáři, a posvětíš ho, a ten oltář bude nejsvětější. Cokoli dotkne se oltáře, posvěceno bude. 002 EXO 029 038 A toto jest, což obětovati budeš na oltáři, beránky roční dva, na každý den ustavičně. 002 EXO 029 039 Jednoho beránka obětovati budeš ráno, a beránka druhého obětovati budeš k večerou. 002 EXO 029 040 A desátý díl efi běli smíšené s olejem vytlačeným, jehož by bylo s čtvrtý díl hin, a k oběti mokré čtvrtý díl hin vína na jednoho beránka. 002 EXO 029 041 Tolikéž beránka druhého obětovati budeš k večerou. Jako při oběti suché ranní, a jako při mokré oběti její, tak při této učiníš, aby byla vůně příjemná, obět ohnivá Hospodinu. 002 EXO 029 042 Zápalná obět tato ustavičná ať jest po všecky věky vaše u dveří stánku úmluvy před Hospodinem, kdež přicházeti budu k vám, abych tam s tebou mluvil. 002 EXO 029 043 A tam přicházeti budu k synům Izraelským, a posvěceno bude místo slávou mou. 002 EXO 029 044 Nebo posvětím stánku úmluvy i oltáře; Arona také a synů jeho posvětím, aby mi úřad kněžský konali. 002 EXO 029 045 A bydliti budu u prostřed synů Izraelských, a budu jim za Boha. 002 EXO 029 046 A zvědíť, že já jsem Hospodin Bůh jejich, kterýž jsem je vyvedl z země Egyptské, abych přebýval u prostřed nich, já Hospodin Bůh jejich. 002 EXO 030 001 Uděláš i oltář, na němž by se kadilo; z dříví setim uděláš jej. 002 EXO 030 002 Lokte zdélí, a lokte zšíří, čtverhraný bude, a dvou loket zvýší; z něho budou rohy jeho. 002 EXO 030 003 Obložíš pak jej zlatem čistým, svrchek jeho i po stranách vůkol i rohy jeho; a uděláš mu korunu zlatou vůkol. 002 EXO 030 004 Po dvou také kruzích zlatých uděláš u něho, pod korunou ve dvou úhlech jeho, po obou stranách jeho; a skrze ně provlečeš sochory, aby nošen byl na nich. 002 EXO 030 005 Ty pak sochory uděláš z dříví setim, a obložíš je zlatem. 002 EXO 030 006 A postavíš jej před oponou, za kterouž jest truhla svědectví, před slitovnicí, kteráž jest nad svědectvím, kdež přicházeti budu k tobě. 002 EXO 030 007 I kaditi bude na něm Aron kadidlem z vonných věcí; každého jitra, když spraví světla, kaditi bude. 002 EXO 030 008 Tolikéž když rozsvítí Aron lampy k večerou, kaditi bude kaděním vonných věcí ustavičně před Hospodinem po rodech vašich. 002 EXO 030 009 Nevložíte na něj kadidla cizího, ani zápalu, ani oběti suché, ani oběti mokré obětovati budete na něm. 002 EXO 030 010 Toliko očištění vykoná nad rohy jeho Aron jednou v roce, krví oběti za hřích v den očišťování; jednou v roce očištění vykoná na něm po rodech vašich; svatosvaté jest Hospodinu. 002 EXO 030 011 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka: 002 EXO 030 012 Když vyzdvihneš hlavní summu synů Izraelských náležejících ku počtu, dá jeden každý výplatu duše své Hospodinu, když je počítati budeš, aby nebyla na nich rána, když sečteni budou. 002 EXO 030 013 Toto pak dají: Každý z těch, kteří jdou v počet, půl lotu dá, podlé lotu svatyně. (Dvadceti peněz platí ten lot.) Půl lotu obět pozdvižení bude Hospodinu. 002 EXO 030 014 Kdožkoli jde v počet od dvadcíti let a výše, tu obět pozdvižení ať dá Hospodinu. 002 EXO 030 015 Bohatý nedá více, a chudý nedá méně, než půl lotu, když dávati budou obět pozdvižení Hospodinu k očištění duší vašich. 002 EXO 030 016 A vezma stříbro očištění od synů Izraelských, dáš je na potřeby k službě stánku úmluvy; a bude to synům Izraelským na památku před Hospodinem k očištění duší vašich. 002 EXO 030 017 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 002 EXO 030 018 Uděláš i umyvadlo měděné k umývání a podstavek jeho měděný, a postavíš je mezi stánkem úmluvy a oltářem, a naleješ do něho vody. 002 EXO 030 019 Umývati budou z něho Aron i synové jeho ruce své i nohy své. 002 EXO 030 020 Když vcházeti budou do stánku úmluvy, umývati se budou vodou, aby nezemřeli, aneb když by měli přistupovati k oltáři, aby sloužili, a zapalovali obět ohnivou Hospodinu. 002 EXO 030 021 I budou umývati ruce i nohy své, aby nezemřeli. A bude jim ustanovení toto věčné, Aronovi i semeni jeho po rodech jejich. 002 EXO 030 022 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 002 EXO 030 023 Ty pak vezmi sobě vonných věcí předních: Mirry nejčistší pět set lotů, a skořice vonné polovici toho, totiž dvě stě a padesát, a prustvorce vonného dvě stě a padesát; 002 EXO 030 024 Kasie pak pět set lotů na váhu svatyně, oleje olivového míru hin. 002 EXO 030 025 A uděláš z toho olej pomazání svatého, mast nejvýbornější dílem apatykářským. Olej pomazání svatého bude. 002 EXO 030 026 Pomažeš jím stánku úmluvy i truhly svědectví, 002 EXO 030 027 A stolu i všech nádob k němu, svícnu i všech nádob jeho, i oltáře, na němž se kadí; 002 EXO 030 028 Oltáře také, na němž se pálí oběti, a všech nádob jeho, i umyvadla s podstavkem jeho. 002 EXO 030 029 Tak posvětíš jich, aby byly nejsvětější. Cožkoli dotkne se jich, posvěceno bude. 002 EXO 030 030 Arona také a synů jeho pomažeš, a posvětíš jich, aby úřad kněžský konali přede mnou. 002 EXO 030 031 K synům pak Izraelským mluviti budeš, řka: Tento olej pomazání svatého bude mi v národech vašich. 002 EXO 030 032 Tělo člověka nebude mazáno jím, a podlé složení jeho neuděláte podobného. Svatýť jest, svatý vám bude. 002 EXO 030 033 Kdo by koli udělal mast podobnou, a neb mazal by jí cizího, vyhlazen bude z lidu svého. 002 EXO 030 034 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vezmi sobě vonných věcí, balsamu, onychi, galbanu vonného, a kadidla čistého; jednostejná váha toho bude. 002 EXO 030 035 A uděláš z toho kadidlo, složení dílem apatykářským smíšené, čisté a svaté. 002 EXO 030 036 A ztluka to drobně, klásti budeš z něho před svědectvím v stánku úmluvy, kdež přicházeti budu k tobě. Nejsvětější to vám bude. 002 EXO 030 037 Neuděláte sobě kadidla podlé složení tohoto, kteréž připravíš; za svatou věc tobě bude pro Hospodina. 002 EXO 030 038 Kdo by koli dělal co podobného k vůni sobě, vyhlazen bude z lidu svého. 002 EXO 031 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 002 EXO 031 002 Hle, povolal jsem ze jména Bezeleele, syna Uri, syna Hur, z pokolení Judova. 002 EXO 031 003 A naplnil jsem ho duchem Božím, moudrostí a rozumností, i uměním všelijakého řemesla, 002 EXO 031 004 Aby vtipně smysliti uměl, což by koli řemeslně uděláno býti mohlo z zlata a z stříbra i z mědi. 002 EXO 031 005 I v řezání kamení drahého k vsazování, i v umělém vysazování na dřevě aby dělal všelijaké dílo. 002 EXO 031 006 A aj, já přidal jsem jemu Aholiaba, syna Achisamechova, z pokolení Dan. A v srdci každého vtipného složil jsem moudrost, aby spravili vše, což jsem přikázal tobě: 002 EXO 031 007 Stánek úmluvy a truhlu svědectví, a slitovnici, kteráž má býti na ní, i všelijaké nádobí stánku; 002 EXO 031 008 Stůl také a nádoby k němu, i svícen čistý se všemi nádobami jeho, a oltář pro kadění; 002 EXO 031 009 Též oltář k zápalům se všemi nádobami jeho, a umyvadlo s podstavkem jeho; 002 EXO 031 010 I roucha k službě, i roucha svatá Aronovi knězi, i roucha synů jeho, aby mi úřad kněžský konali; 002 EXO 031 011 I olej pomazání a kadidlo vonné do svatyně. Všecko tak, jakž jsem přikázal tobě, udělají. 002 EXO 031 012 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 002 EXO 031 013 Ty pak mluv k synům Izraelským a rci: A však sobot mých ostříhati budete. Nebo to znamením jest mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Hospodin, kterýž vás posvěcuji. 002 EXO 031 014 Protož ostříhati budete soboty, nebo svatá jest vám. Kdož by ji poškvrnil, smrtí umře; a kdo by koli dělal v ní dílo, vyhlazena bude ta duše z prostředku lidu svého. 002 EXO 031 015 Šest dní děláno bude dílo, ale v den sedmý sobota odpočinutí jest, svatost Hospodinu. Každý, kdož by dělal dílo v den sobotní, smrtí umře. 002 EXO 031 016 Protož ostříhati budou synové Izraelští soboty, tak aby světili sobotu po rodech svých smlouvou věčnou. 002 EXO 031 017 Mezi mnou a syny Izraelskými za znamení jest na věčnost; nebo šest dní činil Hospodin nebe i zemi, v den pak sedmý přestal a odpočinul. 002 EXO 031 018 I dal Pán Mojžíšovi po dokonání těchto řečí s ním na hoře Sinai dvě dsky svědectví, dsky kamenné, psané prstem Božím. 002 EXO 032 001 Vida pak lid, že by prodléval Mojžíš sstoupiti s hůry, sebrali se proti Aronovi a řekli jemu: Vstaň, udělej nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z země Egyptské, nevíme, co se přihodilo. 002 EXO 032 002 I řekl jim Aron: Odejměte náušnice zlaté, kteréž jsou na uších žen vašich, synů vašich i dcer vašich, a přineste ke mně. 002 EXO 032 003 Tedy strhl všecken lid náušnice zlaté, kteréž byly na uších jejich, a přinesli k Aronovi. 002 EXO 032 004 Kteréžto vzav z rukou jejich, dal je do formy, a udělal z nich tele slité. I řekli: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli z země Egyptské. 002 EXO 032 005 Což vida Aron, vzdělal oltář před ním. I volal Aron, a řekl: Slavnost Hospodinova zítra bude. 002 EXO 032 006 A nazejtří vstavše velmi ráno, obětovali zápaly, a přivedli oběti pokojné. I sedl lid, aby jedl a pil, potom vstali, aby hrali. 002 EXO 032 007 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, sstup, nebo porušil se lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské. 002 EXO 032 008 Sešli brzo s cesty, kterouž jsem přikázal jim. Udělali sobě tele slité, a klaněli se mu, a obětovali jemu, řkouce: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli z země Egyptské. 002 EXO 032 009 Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Viděl jsem lid tento, a aj, lid jest tvrdé šíje. 002 EXO 032 010 Protož nyní nech mne, abych v hněvě prchlivosti své vyhladil je, tebe pak učiním v národ veliký. 002 EXO 032 011 I modlil se Mojžíš Hospodinu Bohu svému, a řekl: Pročež, ó Hospodine, rozněcuje se prchlivost tvá na lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské v síle veliké a v ruce mocné? 002 EXO 032 012 A proč mají mluviti Egyptští, řkouce: Lstivě je vyvedl, aby zmordoval je na horách, a aby vyhladil je se svrchku země? Odvrať se od hněvu prchlivosti své, a lituj zlého, kteréžs uložil uvésti na lid svůj. 002 EXO 032 013 Rozpomeň se na Abrahama, Izáka a Izraele, služebníky své, jimž jsi zapřisáhl skrze sebe samého a mluvil jsi jim: Rozmnožím símě vaše jako hvězdy nebeské, a všecku zemi tuto, o kteréž jsem mluvil, dám semeni vašemu, a dědičně obdržíte ji na věky. 002 EXO 032 014 I litoval Hospodin zlého, kteréž řekl, že učiní lidu svému. 002 EXO 032 015 A obrátiv se Mojžíš, sstoupil s hůry, dvě dsky svědectví maje v rukou svých, dsky po obou stranách psané; s jedné i s druhé strany byly popsané. 002 EXO 032 016 A dsky ty dílo Boží byly; písmo také písmo Boží bylo vyryté na dskách. 002 EXO 032 017 Uslyšev pak Jozue hlas lidu křičícího, řekl Mojžíšovi: Hřmot boje v táboru jest. 002 EXO 032 018 Kterýžto odpověděl: Není to křik vítězících, ani křik poražených, hlas zpívajících já slyším. 002 EXO 032 019 I stalo se, když se přiblížil k stanům, že uzřel tele a tance. A rozhněvav se Mojžíš velmi, povrhl z rukou svých dsky, a rozrazil je pod Horou. 002 EXO 032 020 Vzal také tele, kteréž byli udělali, a spálil je v ohni, a setřel je až na prach, a vsypav na vodu, dal píti synům Izraelským. 002 EXO 032 021 A řekl Mojžíš Aronovi: Coť učinil lid tento, že jsi uvedl na něj hřích veliký? 002 EXO 032 022 Odpověděl Aron: Nehněvej se, pane můj. Ty víš, že lid tento k zlému nakloněn jest. 002 EXO 032 023 Nebo řekli mi: Udělej nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z země Egyptské, nevíme, co se stalo. 002 EXO 032 024 Jimž jsem odpověděl: Kdo má zlato, strhněte je s sebe. I dali mi, a uvrhl jsem je do ohně, a udělalo se to tele. 002 EXO 032 025 A vida Mojžíš lid obnažený, že obnažil jej Aron ku potupě před nepřátely, kteříž povstati měli proti nim, 002 EXO 032 026 Stoje v bráně táboru, řekl: Kdo jest Hospodinův, přistup ke mně. I shromáždili se k němu všickni synové Léví. 002 EXO 032 027 Jimž řekl: Tak praví Hospodin Bůh Izraelský: Připaš jeden každý meč svůj k boku svému; přejděte sem i tam od brány táboru k bráně, a zabí jeden každý bratra svého, a každý přítele svého i bližního svého. 002 EXO 032 028 I učinili synové Léví podlé řeči Mojžíšovy, a padlo jich v ten den z lidu na tři tisíce mužů. 002 EXO 032 029 Nebo řekl byl Mojžíš: Posvěťtež dnes rukou svých Hospodinu, jeden každý na synu svém a na bratru svém, aby vám dal dnes požehnání. 002 EXO 032 030 A když bylo nazejtří, řekl Mojžíš lidu: Vy jste zhřešili hříchem velikým. Protož nyní vstoupím k Hospodinu, zda bych ho ukrotil pro hřích váš. 002 EXO 032 031 Tedy navrátiv se Mojžíš k Hospodinu, řekl: Prosím, zhřešilť jest lid ten hříchem velikým; nebo udělali sobě bohy zlaté. 002 EXO 032 032 Nyní pak neb odpusť hřích jejich, a pakli nic, vymaž mne, prosím, z knihy své, kteroužs psal. 002 EXO 032 033 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Kdo zhřešil proti mně, toho vymaži z knihy své. 002 EXO 032 034 Protož nyní jdi, veď lid tento, kamž jsem rozkázal tobě. Aj, anděl můj půjde před tebou; v den pak navštívení mého navštívím i na nich hřích jejich. 002 EXO 032 035 I bil Hospodin lid, proto že učinili tele, kteréž byl udělal Aron. 002 EXO 033 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, vstup odsud, ty i lid, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské do země, kterouž jsem přisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, řka: Semeni tvému dám ji, 002 EXO 033 002 (A pošli před tebou anděla, a vyženu Kananea, Amorea, Hetea, Ferezea, Hevea a Jebuzea, ) 002 EXO 033 003 Do země oplývající mlékem a strdí. Neboť sám nevstoupím s tebou, proto že lid tvrdé šíje jsi, abych nezahubil tebe na cestě. 002 EXO 033 004 A uslyšav lid řeč tuto přezlou, zámutek nesli, aniž vzal kdo okrasy své na sebe. 002 EXO 033 005 Nebo byl řekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv synům Izraelským: Vy jste lid tvrdé šíje; jakž jen jedinou vstoupím mezi vás, zahladím vás. Protož již, slož okrasu svou s sebe, a zvím, co učiniti mám s tebou. 002 EXO 033 006 I svlékli s sebe synové Izraelští okrasy své u hory Oréb. 002 EXO 033 007 Mojžíš pak vzav stánek, rozbil jej sobě vně za stany, vzdáliv se od táboru, a nazval jej stánkem úmluvy. Tedy kdokoli hledal Hospodina, ven choditi musil k stánku úmluvy, kterýž byl vně za stany. 002 EXO 033 008 K tomu také, když vycházel Mojžíš k stánku, povstával všecken lid a stál každý u dveří stanu svého, a hleděli za Mojžíšem, dokudž nevšel do stánku. 002 EXO 033 009 Bývalo pak toto, že když vcházíval Mojžíš do stánku, sstupoval sloup oblakový, a stával u dveří stánku, a mluvil s Mojžíšem. 002 EXO 033 010 A všecken lid vida sloup oblakový, an stojí u dveří stánku, povstávali všickni, a klaněli se každý u dveří stanu svého. 002 EXO 033 011 A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým. Potom navracel se do táboru, ale služebník jeho Jozue, syn Nun, mládenec, neodcházel z stánku. 002 EXO 033 012 I řekl Mojžíš Hospodinu: Pohleď, ty velíš mi, abych vedl lid tento, a neoznámils mi, koho pošleš se mnou, ještos pravil: Znám tě ze jména, k tomu také nalezl jsi milost přede mnou. 002 EXO 033 013 Již tedy, jestliže jsem jen nalezl milost před tebou, oznam mi, prosím, cestu svou, abych tě poznal, a abych nalezl milost před tebou; a pohleď, že národ tento jest lid tvůj. 002 EXO 033 014 I odpověděl: Tvář má předcházeti vás bude, a dámť odpočinutí. 002 EXO 033 015 I řekl: Nemá-liť předcházeti nás tvář tvá, nevyvozuj nás odsud. 002 EXO 033 016 Nebo po čem poznáno bude zde, že jsem nalezl milost před tebou, já i lid tvůj? Zdali ne po tom, když půjdeš s námi, a když odděleni budeme, já a lid tvůj, ode všeho lidu, kterýž jest na tváři země? 002 EXO 033 017 I řekl Hospodin Mojžíšovi: I tu také věc, kterouž jsi pravil, učiním; nebo jsi nalezl milost přede mnou, a znám tě ze jména. 002 EXO 033 018 Řekl opět: Okažiž mi, prosím, slávu svou. 002 EXO 033 019 Kterýž odpověděl: Já způsobím to, aby šlo mimo tebe před tváří tvou všecko dobré mé, a zavolám ze jména: Hospodin před tváří tvou. Smiluji se, nad kýmž se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji. 002 EXO 033 020 Řekl také: Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal. 002 EXO 033 021 I to řekl Hospodin: Aj, místo u mne, a staneš na skále. 002 EXO 033 022 A když tudy půjde sláva má, postavím tě v rozsedlině skály, a přikryji tě rukou svou, dokudž nepřejdu. 002 EXO 033 023 Potom odejmu ruku svou, i uzříš hřbet můj, ale tvář má nebude spatřína. 002 EXO 034 001 I řekl Hospodin k Mojžíšovi: Vyteš sobě dvě dsky kamenné podobné prvním, a napíši na dskách těch slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil. 002 EXO 034 002 Budiž tedy hotov ráno, a vstoupíš v jitře na horu Sinai, a staneš přede mnou na vrchu hory té. 002 EXO 034 003 Žádný ať nevstupuje s tebou, aniž také kdo vidín bude na vší hoře; ani ovce neb volové pásti se budou naproti hoře této. 002 EXO 034 004 Tedy Mojžíš vytesal dvě dsky kamenné podobné prvním, a vstav ráno, vstoupil na horu Sinai, jakž mu přikázal Hospodin, a vzal v ruku svou dvě dsky kamenné. 002 EXO 034 005 I sstoupil Hospodin v oblaku, a stál s ním tam, a zavolal ze jména: HOSPODIN. 002 EXO 034 006 Nebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě, 002 EXO 034 007 Milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost otců na synech, a na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení. 002 EXO 034 008 Mojžíš pak rychle sklonil hlavu k zemi, a poklonu učinil. 002 EXO 034 009 A řekl: Prosím, našel-li jsem milost v očích tvých, Pane, nechť jde, prosím, Pán u prostřed nás, nebo lid jest tvrdé šíje, a milostiv buď nepravosti naší a hříchu našemu, a měj nás za dědictví. 002 EXO 034 010 Kterýžto řekl: Aj, já učiním smlouvu přede vším lidem tvým. Učiním divné věci, kteréž nejsou učiněny na vší zemi a ve všech národech, a viděti bude všecken lid, (mezi nimiž jsi, ) skutky Hospodinovy; nebo hrozné bude to, což já učiním s tebou. 002 EXO 034 011 Zachovej to, což já dnes tobě přikazuji. Aj, já vyženu před tváří tvou Amorea a Kananea, Hetea a Ferezea, Hevea a Jebuzea. 002 EXO 034 012 Varuj se pak, abys nečinil smlouvy s obyvateli země té, do kteréž vejdeš, ať by nebyli osídlem u prostřed tebe. 002 EXO 034 013 Ale zboříte oltáře jejich, a modly jejich polámete, a jejich háje posekáte. 002 EXO 034 014 Nebo nebudeš se klaněti Bohu jinému, proto že Hospodin jest, jméno má horlivý, Bůh silný, horlivý jest. 002 EXO 034 015 Nevcházej v smlouvu s obyvateli země té, aby když by smilnili, jdouce po bozích svých, a obětovali bohům svým, nepovolali tě, a jedl bys z oběti jejich. 002 EXO 034 016 A abys nebral ze dcer jeho synům svým, i smilnily by dcery jejich, jdouce po bozích svých, a naučily by smilniti syny tvé, jdouce po bozích svých. 002 EXO 034 017 Bohů slitých neuděláš sobě. 002 EXO 034 018 Slavnost přesnic zachovávati budeš. Za sedm dní jísti budeš chleby nekvašené, jakž jsem přikázal tobě, v čas vyměřený měsíce Abib; nebo měsíce toho vyšel jsi z Egypta. 002 EXO 034 019 Všecko což otvírá život, mé jest, i všeliký samec v dobytku tvém, prvorozený z volů a ovcí. 002 EXO 034 020 Ale prvorozené osle vyplatíš dobytčetem; pakli bys nevyplatil, šíji zlomíš jemu. Každého prvorozeného z synů svých vyplatíš, aniž ukáží se přede mnou prázdní. 002 EXO 034 021 Šest dní pracovati budeš, dne pak sedmého přestaneš; v čas orání i žně přestaneš. 002 EXO 034 022 A učiníš sobě slavnost téhodnů, svátek prvotin žně pšeničné a slavnost klizení po vyjití každého roku. 002 EXO 034 023 Třikrát v roce ukáže se každý z vás pohlaví mužského před oblíčejem Panovníka Hospodina, Boha Izraelského. 002 EXO 034 024 Nebo vyvrhu národy od tváři tvé a rozšířím meze tvé, aniž kdo sáhne na zemi tvou, když vstoupíš, abys se ukázal před Hospodinem Bohem svým třikrát v roce. 002 EXO 034 025 Nebudeš obětovati krve oběti mé, dokavadž u tebe kvas jest, aniž zůstane do jitra obět slavnosti Fáze. 002 EXO 034 026 Prvotiny prvních úrod země své přinášeti budeš do domu Hospodina Boha svého. Nebudeš vařiti kozelce v mléce matky jeho. 002 EXO 034 027 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Napiš sobě slova tato; nebo podlé slov těch učinil jsem smlouvu s tebou a s Izraelem. 002 EXO 034 028 Byl pak tam s Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejedl a vody nepil; a napsal na dskách slova té smlouvy, totiž deset slov. 002 EXO 034 029 I stalo se, když sstupoval Mojžíš s hory Sinai, (a měl dvě dsky svědectví v rukou svých, když sstupoval s hory, ) nevěděl, že by se stkvěla kůže tváři jeho, když mluvil s ním. 002 EXO 034 030 A viděl Aron i všickni synové Izraelští Mojžíše, a aj, stkvěla se kůže tváři jeho, a nesměli přistoupiti k němu. 002 EXO 034 031 Ale Mojžíš zavolal jich, a navrátili se k němu Aron i všecka knížata shromáždění toho, a mluvil Mojžíš s nimi. 002 EXO 034 032 Potom přišli také k němu všickni synové Izraelští, jimžto přikázal všecko, což s ním mluvil Hospodin na hoře Sinai. 002 EXO 034 033 Dokudž pak mluvil Mojžíš s nimi, měl zástěru na tváři své. 002 EXO 034 034 Ale když vcházel Mojžíš před tvář Hospodina, aby mluvil s ním, odjímal zástěru, dokudž nevyšel. Vyšed pak, mluvil synům Izraelským, což mu bylo rozkázáno. 002 EXO 034 035 Tedy viděli synové Izraelští tvář Mojžíšovu, že se stkvěla kůže tváři jeho. A kladl zase Mojžíš zástěru na tvář svou, dokudž nevcházel, aby mluvil s ním. 002 EXO 035 001 Tedy svolal Mojžíš všecko shromáždění synů Izraelských, a řekl jim: Tato jsou slova, kteráž přikázal vám Hospodin, abyste je činili. 002 EXO 035 002 Šest dní děláno bude dílo, ale v sedmý den mějte svátek, sobotu odpočinutí Hospodinova. Kdo by dělal v něm dílo, umře. 002 EXO 035 003 Nezanítíte ohně nikdež v příbytcích svých v den sobotní. 002 EXO 035 004 Mluvil také Mojžíš ke všemu shromáždění synů Izraelských takto: Toto jest slovo, kteréž přikázal Hospodin, řka: 002 EXO 035 005 Sebeřte z sebe obět pozdvižení Hospodinu. Každý, kdož jest ochotný v srdci svém, přinese tu obět Hospodinu: Zlato, stříbro a měď, 002 EXO 035 006 A postavec modrý, a šarlat, a červec dvakrát barvený, a bílé hedbáví, a kozí srsti; 002 EXO 035 007 Též kůže skopců na červeno barvené, a kůže jezevčí, a dříví setim, 002 EXO 035 008 A olej k svícení a vonné věci na olej ku pomazání a pro kadění vonné, 002 EXO 035 009 A kamení onychinové, a jiné kamení k vsazování do náramenníku a náprsníku. 002 EXO 035 010 A všickni, kdož jsou vtipní mezi vámi, přijdou a dělati budou, cožkoli přikázal Hospodin: 002 EXO 035 011 Příbytek, stánek jeho i přikrytí jeho a háky jeho, dsky jeho, svlaky jeho, sloupy jeho i podstavky jeho; 002 EXO 035 012 Truhlu s sochory jejími, slitovnici a oponu zastření; 002 EXO 035 013 Stůl i sochory k němu se všemi nádobami jeho, i chléb předložení; 002 EXO 035 014 A svícen k svícení s nádobami jeho i lampy jeho, a olej k svícení; 002 EXO 035 015 Též oltář pro kadění a sochory jeho, i olej pomazání a kadidlo z vonných věcí, i zastření dveří v příbytku; 002 EXO 035 016 Oltář k zápalu a rošt jeho měděný a sochory jeho, i všecka nádobí jeho, i umyvadlo s podstavkem jeho; 002 EXO 035 017 Koltry očkovaté k síni, sloupy její a podstavky její, i zastření brány do síně; 002 EXO 035 018 Kolíky k příbytku, a kolíky síně s provázky jejich; 002 EXO 035 019 Roucha k službě, k přisluhování v svatyni, i roucho svaté Arona kněze, i roucho synů jeho k konání úřadu kněžského. 002 EXO 035 020 Vyšlo tedy všecko shromáždění synů Izraelských od tváři Mojžíšovy, 002 EXO 035 021 A přišli, každý muž, kteréhož ponuklo srdce jeho, a každý, v němž duch jeho byl dobrovolný, a přinesli obět pozdvižení Hospodinu, k dílu stánku úmluvy a ke vší službě jeho, i k rouchu svatému. 002 EXO 035 022 Přicházeli muži i ženy, každý, kdož byl ochotný v srdci, a přinášeli spinadla, a náušnice, a prsteny, a záponky z pravých rukou, všelijaké nádobí zlaté, a kdožkoli obětoval obět zlata Hospodinu. 002 EXO 035 023 Každý, kdož měl postavec modrý a šarlat, a červec dvakrát barvený, a bílé hedbáví a kozí srsti, a kůže skopců na červeno barvené, a kůže jezevčí, přinesl to. 002 EXO 035 024 Kdokoli obětoval obět stříbra a mědi, přinášeli to za obět pozdvižení Hospodinu; každý také, kdo měl dříví setim, ke všelikému dílu služebnosti, přinášeli je. 002 EXO 035 025 Ano i všecky ženy vtipné rukama svýma předly, a přinesly, co napředly, postavec modrý a šarlat, a červec dvakrát barvený a bílé hedbáví. 002 EXO 035 026 Všecky pak ženy, kterýchž ponuklo srdce jejich, aby předly uměle, předly srsti kozí. 002 EXO 035 027 Knížata pak přinášeli kamení onychinové, a jiné kamení k vsazování do náramenníku a náprsníku, 002 EXO 035 028 Též vonné věci a olej k svícení, a k oleji pomazání, a k vonnému kadidlu. 002 EXO 035 029 Každý muž i žena, v nichž ochotné srdce jejich bylo k tomu, aby přinášeli potřeby ke všelikému dílu, kteréž byl přikázal dělati Hospodin skrze Mojžíše, přinášeli synové Izraelští obět dobrovolnou Hospodinu. 002 EXO 035 030 Tedy řekl Mojžíš synům Izraelským: Pohleďte, povolal ze jména Hospodin Bezeleele, syna Uri, syna Hur, z pokolení Judova. 002 EXO 035 031 A naplnil ho duchem Božím, moudrostí, rozumností i uměním všelijakého řemesla, 002 EXO 035 032 Aby vtipně smysliti uměl, jak by se co dělati mělo na zlatu a stříbru a mědi, 002 EXO 035 033 I v řemeslném strojení kamenů k vsazování, i v díle od dřeva, aby dělal všelijakým řemeslem vtipným. 002 EXO 035 034 Dal nadto v srdce jeho i to, aby učiti mohl on i Aholiab, syn Achisamechův z pokolení Dan. 002 EXO 035 035 Naplnil je moudrostí srdce, aby dělali všelijaké dílo tesařské a řemeslné, i krumpéřské a vytkávané z postavce modrého a šarlatu, a červce dvakrát barveného, a bílého hedbáví, a aby dělali všelijaké dílo a vymýšleli vtipné věci. 002 EXO 036 001 Tedy dělal Bezeleel a Aholiab i všeliký muž vtipný, jimž dal Hospodin moudrost a rozumnost, aby uměli dělati všeliké dílo k službě svatyně, všecko, což přikázal Hospodin. 002 EXO 036 002 Povolal pak Mojžíš Bezeleele a Aholiaba i každého muže vtipného, v jehož srdce dal Hospodin moudrost, každého také, kohož ponoukalo srdce jeho, aby přistoupil ku práci díla toho. 002 EXO 036 003 A vzali od Mojžíše všecky dary, kteréž přinesli synové Izraelští k dílu služebnému svatyně, aby dělali je. Ale oni vždy předce přinášeli k němu každého jitra dary dobrovolné. 002 EXO 036 004 Tedy přišli všickni vtipní dělníci díla svatyně, každý od díla svého, kteréž dělali, 002 EXO 036 005 A mluvili k Mojžíšovi těmi slovy: Mnohem více přináší lid, nežli potřebí jest k dělání díla, kteréž přikázal Hospodin dělati. 002 EXO 036 006 I rozkázal Mojžíš, aby provoláno bylo v vojště takto: Muž ani žena, žádný nepřinášej více oběti k svatyni. I zbráněno jest lidu, aby nenosili. 002 EXO 036 007 Nebo měli potřeb hojně dosti k dělání všelikého díla, tak že zbývalo. 002 EXO 036 008 I dělal každý vtipný z dělníků těch dílo to, příbytek z desíti čalounů, kteříž byli z bílého hedbáví přesukovaného, a z postavce modrého a šarlatu, a z červce dvakrát barveného; cherubíny dílem řemeslným udělal na nich. 002 EXO 036 009 Dlouhost čalounu jednoho osm a dvadceti loktů, a čtyř loktů širokost čalounu jednoho; všickni čalounové byli jednostejné míry. 002 EXO 036 010 Potom spojil pět čalounů jeden s druhým, a pět jiných čalounů spojil jeden s druhým. 002 EXO 036 011 Nadělal i ok z hedbáví modrého po kraji čalounu jednoho na konci, kde se spojovati má s druhým, a tolikéž udělal na kraji čalounu druhého na konci v spojení druhém. 002 EXO 036 012 Padesáte ok udělal na čalounu jednom, a padesáte ok udělal po kraji čalounu, kterýmž připojen byl k druhému; oko jedno proti druhému bylo. 002 EXO 036 013 Udělal i padesáte haklíků zlatých a spojil čalouny jeden s druhým haklíky těmi; a tak udělán jest příbytek jeden. 002 EXO 036 014 Nadto nadělal houní z srstí kozích na stánek, k přistírání příbytku po vrchu; jedenácte houní udělal. 002 EXO 036 015 Dlouhost houně jedné třidceti loktů, a širokost houně jedné čtyř loktů; jednostejná míra byla těch jedenácti houní. 002 EXO 036 016 A spojil pět houní obzvláštně, a šest houní obzvláštně. 002 EXO 036 017 Udělal také padesáte ok po kraji houně na konci, kdež se spojovati má, a padesáte ok udělal po kraji houně v spojení druhém. 002 EXO 036 018 Udělal k tomu haklíků měděných padesáte k spojení stánku, aby byl jedno. 002 EXO 036 019 Nadto udělal přikrytí stánku z koží skopcových na červeno barvených, a přikrytí z koží jezevčích svrchu. 002 EXO 036 020 Nadělal k příbytku i desk z dříví setim stojatých. 002 EXO 036 021 Desíti loktů dlouhost dsky, a půl druhého širokost dsky každé. 002 EXO 036 022 Dva čepy měla dska jedna, podobně jako stupně u schodu spořádané, jeden proti druhému; tak udělal u všech desk příbytku. 002 EXO 036 023 Zdělal i dsky k příbytku, dvadceti desk k straně polední, k větru polednímu. 002 EXO 036 024 A čtyřidceti podstavků stříbrných udělal pode dvadceti desk, dva podstavky pod jednu dsku ke dvěma čepům jejím, a dva podstavky pod dsku druhou pro dva čepy její. 002 EXO 036 025 Na druhé pak straně příbytku k straně půlnoční udělal dvadceti desk, 002 EXO 036 026 A čtyřidceti podstavků jejich stříbrných, dva podstavky pod jednu dsku a dva podstavky pod dsku druhou. 002 EXO 036 027 Na straně pak příbytku k západu udělal šest desk. 002 EXO 036 028 Dvě dsky udělal v úhlech po obou stranách příbytku. 002 EXO 036 029 A byly spojené po spodu a tolikéž spojené svrchu k jednomu kruhu; tak udělal po obou stranách ve dvou úhlech. 002 EXO 036 030 A tak bylo osm desk a podstavků jejich stříbrných šestnácte, dva podstavkové pod každou dskou. 002 EXO 036 031 Nadělal i svlaků z dříví setim, pět ke dskám straně příbytku jedné, 002 EXO 036 032 A pět svlaků ke dskám druhé strany příbytku, a pět svlaků ke dskám strany příbytku západní, dosahujících k oběma úhlům. 002 EXO 036 033 A svlak prostřední udělal, aby šel po prostředku desk od jednoho kraje k druhému. 002 EXO 036 034 Dsky pak obložil zlatem a kruhy jejich udělal z zlata, aby v nich svlaky byly; a obložil svlaky zlatem. 002 EXO 036 035 Udělal také oponu z postavce modrého a šarlatu, a z červce dvakrát barveného, a z bílého hedbáví přesukovaného; dílem řemeslným udělal ji s figurami cherubínů. 002 EXO 036 036 A udělal pro ni čtyři sloupy z dříví setim, a obložil je zlatem; hákové pak jejich byli zlatí, a slil k nim čtyři podstavky stříbrné. 002 EXO 036 037 Udělal také zastření ke dveřům stánku z postavce modrého, z šarlatu a z červce dvakrát barveného a z bílého hedbáví přesukovaného, dílem krumpéřským, 002 EXO 036 038 A sloupů k tomu zastření pět s háky jejich, (obložil pak makovice a přepásaní jich zlatem, ) a podstavků pět měděných. 002 EXO 037 001 Udělal také Bezeleel truhlu z dříví setim, jejíž dlouhost byla půl třetího lokte, a půl druhého lokte širokost, vysokost také půl druhého lokte. 002 EXO 037 002 A obložil ji zlatem čistým vnitř i zevnitř, a udělal jí korunu zlatou vůkol. 002 EXO 037 003 Slil jí také čtyři kruhy zlaté ke čtyřem úhlům jejím, dva totiž kruhy po jedné straně její, a dva kruhy po druhé straně její. 002 EXO 037 004 Zdělal i sochory z dříví setim a obložil je zlatem. 002 EXO 037 005 A uvlékl sochory do kruhů po stranách truhly; aby na nich nošena byla truhla. 002 EXO 037 006 Udělal také slitovnici z zlata čistého. Půl třetího lokte byla dlouhost její, a půl druhého lokte širokost její. 002 EXO 037 007 Udělal i dva cherubíny z zlata, z taženého zlata udělal je na dvou koncích slitovnice, 002 EXO 037 008 Cherubína jednoho na jednom konci a cherubína druhého na druhém konci; na slitovnici udělal cherubíny, na obou koncích jejích. 002 EXO 037 009 Ti pak cherubínové měli křídla vztažená svrchu nad ní, zastírajíce křídly svými slitovnici; a tváři jejich byly obráceny jedna k druhé, k slitovnici byly obráceny tváři cherubínů. 002 EXO 037 010 Udělal i stůl z dříví setim. Dvou loket byla dlouhost jeho a na loket širokost jeho, půl druhého pak lokte vysokost. 002 EXO 037 011 A obložil jej zlatem čistým, i korunu zlatou udělal mu vůkol. 002 EXO 037 012 Udělal mu i lištu dlani zšíří vůkol, a udělal korunu zlatou okolo té lišty. 002 EXO 037 013 Slil také k němu čtyři kruhy zlaté a vpustil je do čtyř úhlů, kteříž byli na čtyřech nohách jeho. 002 EXO 037 014 Proti té liště byli kruhové, skrze něž by provlačováni byli sochorové k nošení stolu. 002 EXO 037 015 Udělal i sochory z dříví setim, kteréžto obložil zlatem k nošení stolu. 002 EXO 037 016 A zdělal nádoby, kteréž byly na stole, misy jeho a lžice jeho, a koflíky jeho, a přikryvadla k přikrývání z čistého zlata. 002 EXO 037 017 Udělal také svícen z zlata čistého, z taženého zlata udělal svícen; sloupec jeho i prutové jeho, misky jeho, koule jeho i květové jeho z něho byli. 002 EXO 037 018 Šest pak prutů bylo po stranách jeho, tři prutové s jedné strany jeho, a tři prutové s druhé strany jeho. 002 EXO 037 019 Tři misky na způsob pecky mandlové udělány byly na prutu jednom, a koule a květ, a tři misky na způsob pecky mandlové udělány na prutu druhém, a koule a květ; tak i na jiných šesti prutech z svícnu vycházejících. 002 EXO 037 020 Na svícnu také byly čtyři misky, udělané na způsob mandlové pecky, a koule jeho i květové jeho. 002 EXO 037 021 A byla koule pode dvěma pruty z něho, a koule druhá pode dvěma pruty z něho, a koule třetí pode dvěma pruty z něho, a tak pod šesti pruty vycházejícími z něho. 002 EXO 037 022 Koule jejich i prutové jejich z něho byli, všecko hned jedním tažením z zlata čistého. 002 EXO 037 023 Udělal i lamp jeho sedm, i utěradla jeho, i nádoby k oharkům jeho z zlata čistého. 002 EXO 037 024 Z centnéře zlata čistého udělal jej se vším tím nádobím. 002 EXO 037 025 Udělal také oltář pro kadění z dříví setim, lokte zdélí a lokte zšíří, čtverhraný, dvou pak loket zvýší; z něho byli rohové jeho. 002 EXO 037 026 A obložil jej zlatem čistým, svrchek jeho i po stranách vůkol, i rohy jeho; a udělal mu korunu zlatou vůkol. 002 EXO 037 027 Po dvou podobně kruzích zlatých udělal u něho, pod korunou ve dvou úhlech jeho, po dvou stranách jeho, skrze něž by provlačováni byli sochorové, aby nošen byl na nich. 002 EXO 037 028 A zdělal ty sochory z dříví setim, a obložil je zlatem. 002 EXO 037 029 Nadělal také oleje pomazání svatého, a kadidla z vonných věcí, čistého, dílem apatykářským. 002 EXO 038 001 Udělal také oltář k zápalu z dříví setim, pěti loket zdélí a pěti loket zšíří, čtverhraný, a tří loket zvýší. 002 EXO 038 002 A zdělal mu rohy na čtyřech úhlech jeho; z něho byli rohové jeho, a obložil jej mědí. 002 EXO 038 003 Nadělal také všelijakých nádob k oltáři, hrnců a lopat, a kotlíků a vidliček, a nádob jeho k uhlí; všecka nádobí jeho udělal měděná. 002 EXO 038 004 Udělal k oltáři i rošt mřežovaný, měděný, pod okolkem oltáře dole, až do prostřed něho. 002 EXO 038 005 A slil čtyři kruhy na čtyřech krajích k roštu měděnému, v nichž by sochorové bývali. 002 EXO 038 006 Sochory pak udělal z dříví setim a obložil je mědí. 002 EXO 038 007 A uvlékl ty sochory do těch kruhů po obou stranách oltáře k nošení jeho na nich; prázdný z prken udělal jej. 002 EXO 038 008 Udělal též umyvadlo měděné, a podstavek jeho měděný z zrcadel houfně přicházejících žen, kteréž přicházely ke dveřím stánku úmluvy. 002 EXO 038 009 Udělal také síň k straně polední; koltry očkovaté síně té z bílého hedbáví přesukovaného na sto loket, 002 EXO 038 010 Sloupů jejich dvadceti, a k nim podstavků dvadceti z mědi, háky na sloupích, a přepásaní jejich z stříbra. 002 EXO 038 011 Tolikéž k straně půlnoční koltry na sto loket, sloupů k nim dvadceti a podstavků jejich dvadceti z mědi, háky na sloupích a přepásaní jejich z stříbra. 002 EXO 038 012 K straně pak západní koltry očkovaté na padesáte loket, sloupů k nim deset a podstavků jejich deset, háky na sloupích a přepásaní jejich z stříbra. 002 EXO 038 013 A v straně přední na východ padesáti loktů, 002 EXO 038 014 Koltry očkovaté patnácti loktů byly při straně jedné, sloupové k nim tři, a podstavkové jejich tři. 002 EXO 038 015 A k straně druhé, u brány síně té, jakž tam, tak tuto, koltry očkovaté patnácti loktů, sloupové k nim tři a podstavkové jejich tři. 002 EXO 038 016 Všecky koltry síně vůkol očkovaté z bílého hedbáví přesukovaného. 002 EXO 038 017 Podstavkové pak sloupů z mědi, hákové na sloupích a přepásaní jich z stříbra, a obložení makovic jejich z stříbra; všickni také sloupové síně přepásáni byli stříbrem. 002 EXO 038 018 Zastření pak brány síňce dílem krumpéřským z postavce modrého a šarlatu, a červce dvakrát barveného a hedbáví bílého přesukovaného; dlouhost jeho dvadceti loktů, výsost pak šířky pěti loktů, jako i jiných koltr síně očkovatých. 002 EXO 038 019 A sloupové k ní čtyři a podstavkové jejich čtyři z mědi, hákové jejich stříbrní, a obložení makovic jejich a přepásaní jejich z stříbra. 002 EXO 038 020 Všickni pak kolíkové příbytku a síně vůkol byli z mědi. 002 EXO 038 021 Tyto jsou věci vyčtené k příbytku, příbytku svědectví, kteréž jsou vyčteny podlé rozkázaní Mojžíšova, skrze Itamara, syna Arona kněze, k službě Levítů. 002 EXO 038 022 A Bezeleel, syn Uri, syna Hur, z pokolení Juda, udělal všecky tyto věci, kteréž přikázal Hospodin Mojžíšovi; 002 EXO 038 023 A s ním Aholiab, syn Achisamechův z pokolení Dan, tesař a vtipný řemeslník, a krumpéř na modrém postavci a šarlatu, a červci dvakrát barveném a kmentu. 002 EXO 038 024 Všeho zlata vynaloženého na samo dílo, na všecko dílo svatyně, (bylo pak zlato obětované, ) devět a dvadceti centnéřů, a sedm set třidceti lotů podlé váhy svatyně. 002 EXO 038 025 Stříbra pak od těch, jenž náležejí ku počtu shromáždění, sto centnéřů, a tisíc sedm set sedmdesáte pět lotů podlé váhy svatyně. 002 EXO 038 026 Půl lotu z každé hlavy podlé váhy svatyně, ode všech jdoucích v počet od dvadcíti let a výše, jichž bylo šestkrát sto tisíc, tři tisíce pět set a padesáte. 002 EXO 038 027 A bylo sto centnéřů stříbra k slévání podstavků svatyně a podstavků opony; sto podstavků ze sta centnéřů, centnéř do podstavku. 002 EXO 038 028 A z tisíce sedmi set sedmdesáti pěti lotů udělal háky na sloupy, a obložil makovice jejich a přepásal je. 002 EXO 038 029 Mědi pak obětované bylo sedmdesáte centnéřů a dva tisíce a čtyři sta lotů. 002 EXO 038 030 A udělal z ní podstavky ke dveřům stánku svědectví a oltář měděný, a rošt měděný k němu, a všecky nádoby oltáře, 002 EXO 038 031 A podstavky síně vůkol a podstavky brány síně, všecky také kolíky příbytku a všecky kolíky síňce vůkol. 002 EXO 039 001 Z modrého pak postavce a šarlatu a červce dvakrát barveného udělali roucha k službě, k přisluhování v svatyni. Udělali i roucho svaté, kteréž by bylo Aronovi, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. 002 EXO 039 002 A udělal náramenník z zlata, postavce modrého a šarlatu, a červce dvakrát barveného, a bílého hedbáví přesukovaného. 002 EXO 039 003 I nadělali plíšků zlatých, a nastříhali z nich nití, aby jimi províjeli skrze modrý postavec a šarlat, a červec dvakrát barvený a bílé hedbáví, dílem řemeslným. 002 EXO 039 004 Náramky u něho udělali tak, aby se jeden s druhým spojiti mohl; na dvou krajích svých spojoval se. 002 EXO 039 005 Přepásaní také náramenníka, kteréž bylo na něm, z týchž věcí bylo a týmž dílem, z zlata, postavce modrého a šarlatu a červce dvakrát barveného, a bílého hedbáví přesukovaného, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. 002 EXO 039 006 Přisadili i kamení onychinové, vložené a vsazené do zlata, řezané tak, jako ryty bývají pečeti, s jmény synů Izraelských. 002 EXO 039 007 A vložil je na vrchní kraje náramenníku, aby byli kamenové pro pamět na syny Izraelské, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. 002 EXO 039 008 Udělal i náprsník dílem řemeslným, takovým dílem jako náramenník, z zlata, postavce modrého a šarlatu, a červce dvakrát barveného, a bílého hedbáví přesukovaného. 002 EXO 039 009 Čtverhranatý byl; dvojnásobní udělali náprsník, na píd zdélí, a na píd zšíří, dvojnásobní. 002 EXO 039 010 A vysadili jej čtyřmi řady kamení drahého pořádkem tímto: Sardius, topazius a smaragdus v řadu prvním; 002 EXO 039 011 V řadu pak druhém karbunkulus, zafir a jaspis; 002 EXO 039 012 A v řadu třetím linkurius, achates a ametyst; 002 EXO 039 013 A v čtvrtém řadu chrysolit, onychin a beryl, vložení a vsazení do zlata v svém pořádku. 002 EXO 039 014 Těch pak kamenů s jmény synů Izraelských bylo dvanácte vedlé jmen jejich, vyrytých, jako pečet ryta bývá, každý vedlé jména svého pro dvanáctero pokolení. 002 EXO 039 015 Udělali i k náprsníku řetízky jednostejné, dílem točeným z zlata čistého. 002 EXO 039 016 Udělali také dva haklíky zlaté, a dva kroužky zlaté, a připjali ty dva kroužky na dvou krajích náprsníku. 002 EXO 039 017 A prostrčili dva řetízky zlaté skrze dva kroužky na krajích náprsníku. 002 EXO 039 018 Druhé pak dva konce dvou řetízků vpjali do dvou těch haklíků, a dali je na vrchní kraje náramenníku po předu. 002 EXO 039 019 Udělali též dva kroužky zlaté, kteréž dali na dva kraje náprsníku, na té obrubě jeho, kteráž byla po straně náramenníka po spodu. 002 EXO 039 020 Udělali ještě dva jiné kroužky zlaté, kteréž dali na dvě strany náramenníka zespod po předu, proti spojení jeho, kteréž jest nad přepásaním náramenníka. 002 EXO 039 021 I přivázali náprsník od kroužků jeho k kroužkům toho náramenníka tkanicí hedbáví modrého, aby byl nad přepásaním náramenníka, a aby neodevstával náprsník od náramenníka, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. 002 EXO 039 022 Udělal také plášť náležející k náramenníku, dílem vytkávaným, všecken z postavce modrého, 002 EXO 039 023 A díru u prostřed pláště, jako díra v pancíři; okolek byl po kraji jejím vůkol, aby se neroztrhl. 002 EXO 039 024 Udělali také na podolku pláště jablka zrnatá z postavce modrého a šarlatu, a červce dvakrát barveného, a bílého hedbáví přesukovaného. 002 EXO 039 025 Nadělali i zvonečků z zlata čistého, a zzavěšovali zvonečky ty mezi jablky zrnatými u podolku pláště vůkol, u prostřed mezi jablky zrnatými; 002 EXO 039 026 Zvonček a jablko zrnaté, opět za tím zvonček a jablko zrnaté u podolku pláště vůkol, k užívání toho při službě, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. 002 EXO 039 027 Potom udělali sukni z bílého hedbáví dílem vytkávaným, Aronovi a synům jeho. 002 EXO 039 028 I čepici z bílého hedbáví, a klobouky ozdobné z bílého hedbáví, a košilky tenké z bílého hedbáví přesukovaného, 002 EXO 039 029 Pás také z bílého hedbáví přesukovaného, a postavce modrého a šarlatu, a červce dvakrát barveného, dílem krumpéřským, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi, 002 EXO 039 030 Udělali i plech koruny svaté z zlata čistého, a napsali na něm písmo dílem vyrývajících pečeti: Svatost Hospodinu. 002 EXO 039 031 A dali do něho tkanici z hedbáví modrého, aby přivázán byl k čepici na hoře, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. 002 EXO 039 032 A tak dokonáno jest všecko dílo příbytku stánku úmluvy; a učinili synové Izraelští všecko, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinili, 002 EXO 039 033 A přinesli příbytek ten k Mojžíšovi, stánek i všecka nádobí jeho, háky jeho, dsky jeho, svlaky jeho, i sloupy jeho a podstavky jeho, 002 EXO 039 034 Přikrytí také z koží skopových na červeno barvených, a přikrytí z koží jezevčích i oponu zastření, 002 EXO 039 035 Truhlu svědectví s sochory jejími i slitovnici, 002 EXO 039 036 Stůl, všecka nádobí jeho i chléb předložení, 002 EXO 039 037 Svícen čistý, lampy jeho, lampy zpořádané, i všecka nádobí jeho, i olej k svícení, 002 EXO 039 038 Též oltář zlatý a olej pomazání a kadidlo z vonných věcí a zastření ke dveřům stánku, 002 EXO 039 039 Oltář měděný a rošt jeho měděný, sochory jeho a všecka nádobí jeho, i umyvadlo a podstavek jeho, 002 EXO 039 040 Očkovaté koltry síně a sloupy k nim s podstavky jejich, i zastření k bráně té síně, provazy také její a kolíky i všecka nádobí k službě příbytku, k stánku úmluvy, 002 EXO 039 041 Roucha k službě, k přisluhování v svatyni, roucho svaté Arona kněze i roucho synů jeho k konání úřadu kněžského. 002 EXO 039 042 Vedlé všeho, což přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak udělali synové Izraelští všecko to dílo. 002 EXO 039 043 A viděl Mojžíš všecko to dílo, a aj, udělali je, jakž byl přikázal Hospodin, tak udělali. I požehnal jim Mojžíš. 002 EXO 040 001 Potom mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 002 EXO 040 002 V den měsíce prvního, prvního dne téhož měsíce vyzdvihneš příbytek, stánek úmluvy. 002 EXO 040 003 A postavíš tam truhlu svědectví a zastřeš ji oponou. 002 EXO 040 004 Vneseš i stůl a zřídíš řád jeho, vneseš také svícen a rozsvítíš lampy jeho. 002 EXO 040 005 Postavíš též oltář zlatý pro kadění naproti truhle svědectví, a zavěsíš zastření ve dveřích příbytku. 002 EXO 040 006 Potom postavíš oltář k zápalům přede dveřmi příbytku stánku úmluvy. 002 EXO 040 007 Postavíš také umyvadlo mezi stánkem úmluvy a mezi oltářem, do něhož naleješ vody. 002 EXO 040 008 Naposledy vyzdvihneš síň vůkol a zavěsíš zastření brány síně. 002 EXO 040 009 Tedy vezmeš olej pomazání a pomažeš příbytku a všech věcí, kteréž v něm jsou, a posvětíš ho i všech nádob jeho, a bude svatý. 002 EXO 040 010 Pomažeš i oltáře zápalu a všech nádob jeho a posvětíš oltáře, a budeť oltář svatý. 002 EXO 040 011 Pomažeš také umyvadla a podstavku jeho, a posvětíš ho. 002 EXO 040 012 A přistoupiti kážeš Aronovi i synům jeho ke dveřím stánku svědectví, a umyješ je vodou. 002 EXO 040 013 A oblečeš Arona v roucha svatá a pomažeš ho a posvětíš ho, aby úřad kněžský konal přede mnou. 002 EXO 040 014 Synům také jeho přistoupiti kážeš, a zobláčíš je v sukně. 002 EXO 040 015 A pomažeš jich, tak jako jsi pomazal otce jejich, aby úřad kněžský konali přede mnou, aby jim bylo pomazání jejich toto k kněžství věčnému po rodech jejich. 002 EXO 040 016 I učinil Mojžíš tak. Všecko, jakž mu rozkázal Hospodin, tak učinil. 002 EXO 040 017 I stalo se měsíce prvního léta druhého, prvního dne měsíce, že vyzdvižen jest příbytek. 002 EXO 040 018 Mojžíš tedy vyzdvihl příbytek a podložil podstavky jeho a postavil dsky jeho, a provlékl svlaky jeho, a vyzdvihl sloupy jeho. 002 EXO 040 019 Potom postavil stánek v příbytku a dal přikrytí stánku svrchu na něj, jakož mu byl přikázal Hospodin. 002 EXO 040 020 A vzav svědectví, vložil je do truhly, uvlékl také sochory k truhle a dal slitovnici svrchu na truhlu. 002 EXO 040 021 I vnesl truhlu do příbytku a zavěsil oponu zastření, a zastřel truhlu svědectví, jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. 002 EXO 040 022 Postavil i stůl v stánku úmluvy k straně příbytku půlnoční, vně před oponou. 002 EXO 040 023 A zřídil na něm zpořádaní chlebů před Hospodinem, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi. 002 EXO 040 024 A postavil svícen v stánku úmluvy naproti stolu, v straně příbytku ku poledni. 002 EXO 040 025 A rozsvítil lampy před Hospodinem, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi. 002 EXO 040 026 Postavil také oltář zlatý v stánku úmluvy před oponou, 002 EXO 040 027 A kadil na něm kadidlem vonným, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi. 002 EXO 040 028 Zavěsil také zastření dveří příbytku. 002 EXO 040 029 A oltář zápalu postavil ke dveřům příbytku stánku úmluvy, a obětoval na něm oběti zápalné a suché, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi. 002 EXO 040 030 A postavil umyvadlo mezi stánkem úmluvy a mezi oltářem, do něhož nalil vody k umývání. 002 EXO 040 031 A umýval z něho Mojžíš, Aron a synové jeho ruce své i nohy své. 002 EXO 040 032 Když vcházeli do stánku úmluvy, a když přistupovali k oltáři, umývali se, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi. 002 EXO 040 033 Naposledy vyzdvihl síň vůkol příbytku a oltáře, a zavěsil zastření brány síně. A tak dokonal Mojžíš dílo to. 002 EXO 040 034 Tedy přikryl oblak stánek úmluvy, a sláva Hospodinova naplnila příbytek. 002 EXO 040 035 A nemohl Mojžíš vjíti do stánku úmluvy; nebo byl nad ním oblak, a sláva Hospodinova naplnila příbytek. 002 EXO 040 036 Když pak odnášel se oblak s příbytku, brali se synové Izraelští po všech taženích svých. 002 EXO 040 037 Pakli se neodnášel oblak, nehýbali se až do dne, v němž se zdvihl. 002 EXO 040 038 A byl oblak Hospodinův nad příbytkem ve dne, a oheň býval v noci na něm, před očima všeho domu Izraelského ve všech taženích jejich. # # BOOK 003 LEV Leviticus 3 Mojžišova 003 LEV 001 001 Povolal pak Hospodin Mojžíše, a mluvil k němu z stánku úmluvy, řka: 003 LEV 001 002 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když by kdo z vás obětoval obět Hospodinu, z hovad, totiž z volů aneb z drobného dobytka obětovati budete obět svou. 003 LEV 001 003 Jestliže zápalná obět jeho byla by z skotů, samce bez vady obětovati bude. U dveří stánku úmluvy obětovati jej bude dobrovolně, před oblíčejem Hospodinovým. 003 LEV 001 004 A vloží ruku svou na hlavu oběti zápalné, i bude příjemná jemu k očištění jeho. 003 LEV 001 005 Tedy zabije volka toho před tváří Hospodinovou, a obětovati budou kněží, synové Aronovi, krev, a pokropí tou krví oltáře svrchu vůkol, kterýž jest u dveří stánku úmluvy. 003 LEV 001 006 I stáhne kůži s oběti zápalné, a rozseká ji na díly své. 003 LEV 001 007 A dají synové Arona kněze oheň na oltář, a narovnají dříví na tom ohni. 003 LEV 001 008 Potom zpořádají kněží, synové Aronovi, díly ty, hlavu i tuk, na dříví vložené na oheň, kterýž jest na oltáři. 003 LEV 001 009 A droby jeho i nohy jeho vymyjete vodou. I páliti bude kněz všecko to na oltáři; zápal jest v obět ohnivou, vůně spokojující Hospodina. 003 LEV 001 010 Jestliže pak z drobného dobytka bude obět jeho, z ovcí aneb z koz k oběti zápalné, samce bez poškvrny obětovati bude. 003 LEV 001 011 A zabije ho při straně oltáře půlnoční před tváří Hospodinovou, a pokropí kněží, synové Aronovi, krví oltáře vůkol. 003 LEV 001 012 I rozseká ho na díly jeho s hlavou jeho i tukem jeho, a zpořádá je kněz na dříví vložené na oheň, kterýž jest na oltáři. 003 LEV 001 013 A střeva jeho i nohy jeho vymyje vodou. Tedy obětovati bude kněz všecko to, a páliti bude to na oltáři; zápal jest v obět ohnivou, vůně spokojující Hospodina. 003 LEV 001 014 Jestliže pak z ptactva obět zápalnou obětovati bude Hospodinu, tedy ať obětuje z hrdliček aneb z holoubat obět svou. 003 LEV 001 015 I vloží je kněz na oltář a nehtem natrhne hlavy jeho, a zapálí na oltáři, vytlače krev jeho na stranu oltáře. 003 LEV 001 016 Odejme také vole jeho s nečistotami jeho, a povrže je blízko oltáře k straně východní na místo, kdež jest popel. 003 LEV 001 017 A natrhne ho za křídla jeho, kterýchž však neodtrhne. I páliti bude je kněz na oltáři na dříví, kteréž jest na ohni; zápalť jest v obět ohnivou, vůně spokojující Hospodina. 003 LEV 002 001 Když by pak který člověk obětoval dar oběti suché Hospodinu, mouka bělná bude obět jeho. I poleje ji olejem a vloží na ni kadidlo. 003 LEV 002 002 Přinese ji pak k synům Aronovým kněžím, a vezme odtud plnou hrst svou té mouky bělné a toho oleje se vším kadidlem jejím; i páliti to bude kněz na památku její na oltáři v obět ohnivou, vůně spokojující Hospodina. 003 LEV 002 003 Ostatek pak té oběti suché bude Aronovi i synům jeho, svaté svatých, z ohnivých obětí Hospodinových. 003 LEV 002 004 Když bys pak obětoval dar oběti suché, pečené v peci, ať jsou z mouky bělné koláčové nekvašení, zadělaní olejem, aneb oplatkové přesní olejem pomazaní. 003 LEV 002 005 Jestliže pak obět suchou na pánvici smaženou obětovati budeš, bude z mouky bělné olejem zadělané a nenakvašené. 003 LEV 002 006 Rozlámeš ji na kusy a naleješ na ni oleje, obět suchá jest. 003 LEV 002 007 Pakli obět suchou v kotlíku připravenou obětovati budeš, z mouky bělné s olejem bude. 003 LEV 002 008 I přineseš obět suchou, kteráž z těch věcí bude Hospodinu, a dáš ji knězi, kterýžto donese ji k oltáři. 003 LEV 002 009 A vezma kněz z oběti té pamětné její, páliti je bude na oltáři, v obět ohnivou, vůně spokojující Hospodina. 003 LEV 002 010 Což pak zůstane z oběti té suché, bude Aronovi i synům jeho, svaté svatých, z ohnivých obětí Hospodinových. 003 LEV 002 011 Žádná obět suchá, kterouž obětovati budete Hospodinu, nebude kvašena; nebo nižádného kvasu, ani medu nebudete obětovati v obět ohnivou Hospodinu. 003 LEV 002 012 V oběti prvotin toliko obětovati budete je Hospodinu, ale na tento oltář neobětujte jich u vůni spokojující. 003 LEV 002 013 Také všeliký dar suché oběti své solí osolíš, a neodejmeš soli smlouvy Boha svého od suché oběti své. Při každé oběti své sůl obětovati budeš. 003 LEV 002 014 Jestliže bys pak obětoval obět suchou z prvotin Hospodinu, klasy nové ohněm upražíš, a což vymneš z těch klasů nových, to obětovati budeš, suchou obět prvotin svých. 003 LEV 002 015 A poleješ ji svrchu olejem, kadidlo také vložíš na ni; obět suchá jest. 003 LEV 002 016 I páliti bude kněz pamětné její z obilí zetřeného, a z oleje toho, se vším tím kadidlem jejím; v obět ohnivou bude Hospodinu. 003 LEV 003 001 Jestliže pak obět pokojná bude obět jeho, když by z skotů obětoval, buď vola neb krávu, bez vady bude obětovati je před tváří Hospodinovou. 003 LEV 003 002 Tedy položí ruku svou na hlavu oběti své, i zabije ji u dveří stánku úmluvy; a kropiti budou kněží synové Aronovi krví na oltář vůkol. 003 LEV 003 003 Potom obětovati bude z oběti pokojné ohnivou obět Hospodinu, tuk střeva kryjící, i všeliký tuk, kterýž jest na nich, 003 LEV 003 004 Též obě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách, tolikéž i branici, kteráž jest na jatrách; s ledvinkami odejme ji. 003 LEV 003 005 I páliti to budou synové Aronovi na oltáři spolu s obětí zápalnou, kteráž bude na dříví vloženém na oheň; obět zajisté ohnivá jest, vůně spokojující Hospodina. 003 LEV 003 006 Jestliže pak z drobného dobytka bude obět jeho v obět pokojnou Hospodinu, samce aneb samici, bez poškvrny obětovati bude ji. 003 LEV 003 007 Jestliže by obětoval beránka, obět svou, tedy obětovati jej bude před tváří Hospodinovou. 003 LEV 003 008 A vloží ruku svou na hlavu oběti své, a zabije ji před stánkem úmluvy, a kropiti budou synové Aronovi krví její na oltář vůkol. 003 LEV 003 009 Potom obětovati bude z oběti pokojné obět ohnivou Hospodinu, tuk její i ocas celý, kterýž od hřbetu odejme, též i tuk střeva kryjící se vším tím tukem, kterýž jest na nich, 003 LEV 003 010 Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách, ano i branici, kteráž jest na jatrách; s ledvinkami odejme ji. 003 LEV 003 011 I páliti to bude kněz na oltáři; pokrm jest oběti ohnivé Hospodinovy. 003 LEV 003 012 Jestliže pak koza byla by obět jeho, tedy bude ji obětovati před oblíčejem Hospodinovým. 003 LEV 003 013 A vloží ruku svou na hlavu její, a zabije ji před stánkem úmluvy; i kropiti budou synové Aronovi krví její na oltáři vůkol. 003 LEV 003 014 Potom obětovati bude z ní obět svou v obět ohnivou Hospodinu, tuk střeva kryjící, i všecken tuk, kterýž jest na nich, 003 LEV 003 015 Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách, ano i branici, kteráž jest na jatrách; s ledvinkami odejme ji. 003 LEV 003 016 I páliti to bude kněz na oltáři, pokrm oběti ohnivé u vůni příjemnou. Všecken tuk Hospodinu bude. 003 LEV 003 017 Právem věčným po rodech vašich, ve všech příbytcích vašich žádného tuku a žádné krve nebudete jísti. 003 LEV 004 001 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 004 002 Mluv synům Izraelským a rci: Když by kdo zhřešil z poblouzení proti některému ze všech přikázaní Hospodinových, čině, čehož býti nemá, a přestoupil by jedno z nich; 003 LEV 004 003 Jestliže by kněz pomazaný zhřešil hříchem jiných lidí: tedy obětovati bude za hřích svůj, kterýmž zhřešil, volka mladého bez poškvrny Hospodinu v obět za hřích. 003 LEV 004 004 I přivede volka toho ke dveřím stánku úmluvy před oblíčej Hospodinův, a položí ruku svou na hlavu volka toho, a zabije ho před oblíčejem Hospodinovým. 003 LEV 004 005 Tedy vezme kněz pomazaný krve z toho volka, a vnese ji do stánku úmluvy. 003 LEV 004 006 Potom omočí kněz prst svůj v té krvi, a kropiti jí bude sedmkráte před Hospodinem, před oponou svatyně. 003 LEV 004 007 Pomaže také kněz tou krví rohů oltáře, na němž se kadí vonnými věcmi před Hospodinem, kterýž jest v stánku úmluvy, a ostatek krve volka toho vyleje k spodku oltáře zápalu, kterýž jest u dveří stánku úmluvy. 003 LEV 004 008 Všecken pak tuk volka toho za hřích vyjme z něho, totiž tuk přikrývající střeva a všecken tuk, kterýž jest na nich, 003 LEV 004 009 Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách, tolikéž i branici, kteráž jest na jatrách, s ledvinkami odejme ji, 003 LEV 004 010 Tak jako se odjímá od volka oběti pokojné, a páliti to bude kněz na oltáři zápalu. 003 LEV 004 011 Kůži pak volka toho, i všecko maso jeho s hlavou i s nohami jeho, střeva jeho i s lejny jeho, 003 LEV 004 012 A tak celého volka vynese ven za stany na místo čisté, tam kdež se popel vysýpá, a spálí jej na dříví ohněm; na místě, kdež se popel vysýpá, spálen bude. 003 LEV 004 013 Jestliže by pak všecko množství Izraelské pobloudilo, a byla by ta věc skrytá před očima shromáždění toho, a učinili by proti některému ze všech přikázaní Hospodinových, čehož by býti nemělo, tak že by vinni byli, 003 LEV 004 014 A byl by poznán hřích, kterýmž zhřešili: tedy obětovati bude shromáždění volka mladého v obět za hřích, a přivedou ho před stánek úmluvy. 003 LEV 004 015 I položí starší shromáždění toho ruce své na hlavu volka před Hospodinem, a zabije volka před Hospodinem. 003 LEV 004 016 I vnese kněz pomazaný z krve volka toho do stánku úmluvy, 003 LEV 004 017 A omoče kněz prst svůj v té krvi, kropiti jí bude sedmkráte před Hospodinem, před oponou. 003 LEV 004 018 Pomaže také kněz tou krví rohů oltáře, kterýž jest před Hospodinem v stánku úmluvy; potom všecku krev pozůstávající vyleje k spodku oltáře zápalu, kterýž jest u dveří stánku úmluvy. 003 LEV 004 019 Všecken také tuk jeho vyjme z něho, a páliti bude na oltáři. 003 LEV 004 020 S tím pak volkem tak učiní, jako učinil s volkem za hřích obětovaným, rovně tak učiní s ním. A tak očistí je kněz, i bude jim odpuštěno. 003 LEV 004 021 Volka pak vynese ven z táboru a spálí jej, jako spálil volka prvního; nebo obět za hřích shromáždění jest. 003 LEV 004 022 Jestliže pak kníže zhřeší, a učiní proti některému ze všech přikázaní Hospodina Boha svého, čehož býti nemělo, a to z poblouzení, tak že vinen bude, 003 LEV 004 023 A byl by znám hřích jeho, jímž zhřešil: tedy přivede obět svou z koz, samce bez poškvrny. 003 LEV 004 024 I položí ruku svou na hlavu toho kozla a zabije ho na místě, kdež se bijí oběti zápalné před Hospodinem; obět za hřích jest. 003 LEV 004 025 A vezma kněz z krve oběti za hřích na prst svůj, pomaže rohů oltáře zápalu, ostatek pak krve jeho vyleje k spodku oltáře zápalu. 003 LEV 004 026 Všecken také tuk jeho páliti bude na oltáři, jako i tuk obětí pokojných. A tak očistí jej kněz od hříchu jeho, a odpuštěn bude jemu. 003 LEV 004 027 Jestliže pak zhřeší člověk z lidu obecného z poblouzení, učině proti některému přikázaní Hospodinovu, čehož by nemělo býti, tak že vinen bude, 003 LEV 004 028 A byl by znám hřích jeho, kterýmž zhřešil: tedy přivede obět svou z koz, samici bez poškvrny, za hřích svůj, jímž zhřešil. 003 LEV 004 029 I položí ruku svou na hlavu oběti té za hřích a zabije tu obět za hřích na místě obětí zápalných. 003 LEV 004 030 A vezma kněz z krve její na prst svůj, pomaže rohů oltáře zápalu, a ostatek krve její vyleje u spodku oltáře. 003 LEV 004 031 Všecken také tuk její odejme, jako se odjímá tuk od obětí pokojných, a páliti jej bude kněz na oltáři u vůni příjemnou Hospodinu. A tak očistí jej kněz, a bude mu odpuštěno. 003 LEV 004 032 Pakli by z ovcí přinesl obět svou za hřích, samici bez poškvrny přinese. 003 LEV 004 033 A vloží ruku svou na hlavu té oběti za hřích a zabije ji v obět za hřích na místě, kdež se bijí oběti zápalné. 003 LEV 004 034 Potom vezma kněz krve z oběti té za hřích na prst svůj, pomaže rohů oltáře zápalu, ostatek pak krve její vyleje k spodku oltáře. 003 LEV 004 035 Všecken také tuk její odejme, jakž se odjímá tuk beránka z obětí pokojných, a páliti jej bude kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu. A tak očistí jej kněz od hříchu jeho, kterýmž zhřešil, a odpuštěn bude jemu. 003 LEV 005 001 Zhřešil-li by člověk, tak že slyše hlas zakletí a jsa svědkem toho, což viděl neb slyšel, a neoznámil by, poneseť pokutu za nepravost svou. 003 LEV 005 002 Aneb jestliže by se dotkl člověk některé věci nečisté, buďto těla zvěři nečisté, buďto těla hovada nečistého, aneb těla žížaly nečisté, a bylo by to skryto před ním, tedy nečistý bude a vinen jest. 003 LEV 005 003 Aneb jestliže by se dotkl nečistoty člověka, jaká by koli byla nečistota jeho, kterouž se poškvrňuje, a bylo by to skryto před ním, a potom poznal by to, vinen jest. 003 LEV 005 004 Aneb jestliže by se kdo zapřisáhl, vynášeje to rty svými, že učiní něco zlého aneb dobrého, a to o jakékoli věci, o níž člověk s přísahou obyčej má mluviti, a bylo by to skryto před ním, a potom by poznal, že vinen jest jednou věcí z těch, 003 LEV 005 005 Když tedy vinen bude jednou věcí z těch: vyzná hřích svůj, 003 LEV 005 006 A přivede obět za vinu svou Hospodinu, za hřích svůj, kterýmž zhřešil, samici z dobytku drobného, ovci aneb kozu za hřích, a očistíť jej kněz od hříchů jeho. 003 LEV 005 007 A pakli by s to býti nemohl, aby dobytče obětoval, tedy přinese obět za vinu svou, kterouž zhřešil, dvě hrdličky aneb dvé holoubátek Hospodinu, jedno v obět za hřích a druhé v obět zápalnou. 003 LEV 005 008 I přinese je k knězi, a on obětovati bude nejprvé to, kteréž má býti v obět za hřích, a nehtem natrhne hlavy jeho naproti tylu jeho, však nerozdělí jí. 003 LEV 005 009 I pokropí krví z oběti za hřích strany oltáře, a což zůstane krve, vytlačí ji k spodku oltáře; nebo obět za hřích jest. 003 LEV 005 010 Z druhého pak učiní obět zápalnou vedlé obyčeje. A tak očistí jej kněz od hříchu jeho, kterýmž zhřešil, a bude mu odpuštěn. 003 LEV 005 011 A pakli nemůže s to býti, aby přinesl dvě hrdličky aneb dvé holoubátek, tedy přinese obět svou ten, kterýž zhřešil, desátý díl míry efi mouky bělné v obět za hřích. Nenalejeť na ni oleje, aniž položí na ni kadidla, nebo obět za hřích jest. 003 LEV 005 012 Kterouž když přinese k knězi, tedy kněz vezma z ní plnou hrst svou, pamětné její, páliti to bude na oltáři mimo obět ohnivou Hospodinu, obět za hřích jest. 003 LEV 005 013 I očistí jej kněz od hříchu jeho, kterýmž zhřešil v kterékoli věci z těch, a budeť mu odpuštěn; ostatek pak bude knězi jako při oběti suché. 003 LEV 005 014 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 005 015 Kdyby člověk přestoupil přestoupením, a zhřešil by z poblouzení, ujímaje věcí posvěcených Hospodinu: tedy přinese obět za vinu svou Hospodinu, skopce bez poškvrny z drobného dobytka, podlé ceny tvé, nejníž za dva loty stříbra, vedlé lotu svatyně, za vinu. 003 LEV 005 016 A tak, což zhřešil, ujímaje posvěcených věcí, nahradí, a pátý díl nad to přidá, dada to knězi; kněz pak očistí jej skrze skopce oběti za vinu, a bude jemu odpuštěna. 003 LEV 005 017 Jestliže by pak člověk zhřešil, a učinil by proti některému ze všech přikázaní Hospodinových, čehož by nemělo býti, neznaje toho, a byl by vinen, rovně též ponese nepravost svou. 003 LEV 005 018 A přivede skopce bez poškvrny z drobného dobytka vedlé ceny tvé v obět za vinu k knězi. I očistí jej kněz od poblouzení jeho, kterýmž pobloudil a o němž nevěděl, a bude mu odpuštěno. 003 LEV 005 019 Obět za provinění jest, nebo zavinil Hospodinu. 003 LEV 006 001 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 006 002 Kdyby člověk zhřešil a přestoupením přestoupil proti Hospodinu, buď že by oklamal bližního svého v věci sobě svěřené, aneb v spolku nějakém, aneb mocí by vzal něco, aneb lstivě podvedl bližního svého, 003 LEV 006 003 Buď že nalezna ztracenou věc, zapřel by mu ji, buď že by přisáhl falešně, kteroukoli věcí z těch, kterouž přihází se člověku učiniti a zhřešiti jí, 003 LEV 006 004 Když by tedy zhřešil a vinen byl: navrátí zase tu věc, kterouž mocí sobě vzal, aneb tu, kteréž lstivě s útiskem dosáhl, aneb tu, kteráž mu svěřena byla, aneb ztracenou věc, kterouž nalezl, 003 LEV 006 005 Aneb o kterékoli věci falešně přisáhl: tedy navrátí to z cela, a nad to pátý díl toho přidá tomu, číž bylo; to navrátí v den oběti za hřích svůj. 003 LEV 006 006 Obět pak za hřích svůj přivede Hospodinu z drobného dobytku, skopce bez poškvrny, vedlé ceny tvé, v obět za vinu knězi. 003 LEV 006 007 I očistí jej kněz před Hospodinem, a odpuštěno mu bude, jedna každá z těch věcí, kterouž by učinil a jí vinen byl. 003 LEV 006 008 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 006 009 Přikaž Aronovi i synům jeho a rci: Tento bude řád při oběti zápalné: (slove pak obět zápalná od pálení na oltáři celou noc až do jitra, nebo oheň na oltáři vždycky hořeti bude, ) 003 LEV 006 010 Obleče se kněz v roucho své lněné, a košilku lněnou vezme na tělo své, a vyhrabe popel, když oheň spálí obět zápalnou na oltáři, a vysype jej u oltáře. 003 LEV 006 011 Potom svleče šaty své a obleče se v roucho jiné, a vynese popel ven z stanů na místo čisté. 003 LEV 006 012 Oheň pak, kterýž jest na oltáři, bude hořeti na něm, nebude uhašován. A bude zapalovati jím kněz dříví každého jitra, a zpořádá na něm obět zápalnou, a páliti bude na něm tuk pokojných obětí. 003 LEV 006 013 Oheň ustavičně hořeti bude na oltáři, a nebudeť uhašen. 003 LEV 006 014 Tento pak bude řád při oběti suché, kterouž obětovati budou synové Aronovi Hospodinu u oltáře: 003 LEV 006 015 Vezme hrst bělné mouky z oběti té a z oleje jejího, se vším tím kadidlem, kteréž bude na oběti suché, a páliti to bude na oltáři u vůni líbeznou, pamětné její Hospodinu. 003 LEV 006 016 Což pak zůstane z ní, to jísti budou Aron i synové jeho; přesné jísti se bude na místě svatém, v síni stánku úmluvy jísti to budou. 003 LEV 006 017 Nebude vařeno s kvasem, nebo jsem jim to dal za díl z obětí mých ohnivých; svaté svatých to jest, jako i obět za hřích a jako obět za vinu. 003 LEV 006 018 Každý mužského pohlaví z synů Aronových jísti bude to právem věčným po rodech vašich, z ohnivých obětí Hospodinových. Což by se koli dotklo toho, svaté bude. 003 LEV 006 019 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 006 020 Tato jest obět Aronova a synů jeho, kterouž obětovati budou Hospodinu v den pomazání jeho: Desátý díl míry efi mouky bělné za obět suchou ustavičnou, polovici toho ráno a polovici u večer. 003 LEV 006 021 Na pánvici s olejem strojena bude; smaženou přineseš ji, a pečené kusy oběti suché obětovati budeš u vůni spokojující Hospodina. 003 LEV 006 022 A kněz, kterýž z synů jeho po něm pomazán bude, ať ji obětuje právem věčným. Hospodinu všecko to páleno bude. 003 LEV 006 023 A všeliká suchá obět kněžská celá spálena bude; nebudeť jedena. 003 LEV 006 024 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 006 025 Mluv Aronovi a synům jeho a rci: Tento bude řád oběti za hřích: Na místě, kdež se zabijí obět zápalná, zabita bude obět za hřích před Hospodinem; svatá svatých jest. 003 LEV 006 026 Kněz obětující tu obět za hřích budeť jísti ji; na místě svatém jedena bude v síni stánku úmluvy. 003 LEV 006 027 Což by se koli dotklo masa jejího, svaté bude; a jestliže by krví její šaty skropeny byly, to, což skropeno jest, obmyješ na místě svatém. 003 LEV 006 028 A nádoba hliněná, v níž by vařeno bylo, rozražena bude; pakli by v nádobě měděné vařeno bylo, vytřena a vymyta bude vodou. 003 LEV 006 029 Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti to bude; svaté svatých jest. 003 LEV 006 030 Ale žádná obět za hřích, (z jejížto krve něco vneseno bylo by do stánku úmluvy k očištění v svatyni, ) nebude jedena; ohněm spálena bude. 003 LEV 007 001 Tento pak bude řád oběti za provinění; svatá svatých jest. 003 LEV 007 002 Na kterémž místě zabijí se obět zápalná, na témž zabijí i obět za vinu, a pokropí krví její oltáře svrchu vůkol. 003 LEV 007 003 Všecken pak tuk její obětovati bude z ní, ocas i tuk střeva přikrývající. 003 LEV 007 004 Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách; a branici, kteráž jest na jatrách, s ledvinkami odejme. 003 LEV 007 005 I bude páliti to kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu; obět za provinění jest. 003 LEV 007 006 Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti bude ji, na místě svatém jedena bude; svatá svatých jest. 003 LEV 007 007 Jakož obět za hřích, tak obět za vinu, jednostejné právo míti budou; knězi, kterýž by ho očišťoval, přináležeti bude. 003 LEV 007 008 Knězi pak, kterýž by něčí obět zápalnou obětoval, kůže té oběti zápalné, kterouž obětoval, přináležeti bude. 003 LEV 007 009 Nadto všeliká obět suchá, kteráž v peci pečena bude, a všecko, což na pánvici aneb v kotlíku strojeno bude, knězi, kterýž to obětuje, přináležeti bude. 003 LEV 007 010 Tolikéž všeliká obět suchá olejem zadělaná aneb upražená, všechněm synům Aronovým přináležeti bude, a to jednomu jako druhému. 003 LEV 007 011 Tento pak bude řád oběti pokojné, kterouž by obětoval Hospodinu: 003 LEV 007 012 Jestliže by ji obětoval v oběti chvály, tedy obětovati bude v obět chvály koláče nekvašené, olejem zadělané a oplatky nekvašené, olejem pomazané a mouku bělnou smaženou, s těmi koláči olejem zadělanými. 003 LEV 007 013 Mimo ty koláče také chléb kvašený obětovati bude obět svou, v obět chvály pokojných obětí svých. 003 LEV 007 014 A budeť obětovati z něho jeden pecník, ze vší té oběti Hospodinu obět ku pozdvižení, a ten přináležeti bude tomu knězi, kterýž kropil krví té oběti pokojné. 003 LEV 007 015 Maso pak obět, z té oběti chvály, jenž jest obět pokojná, v den obětování jejího jedeno bude, aniž co zůstane z něho do jitra. 003 LEV 007 016 Jestliže by pak z slibu aneb z dobré vůle obětoval obět svou, tolikéž v den obětování jejího jedena bude; a jestliže by co zůstalo z toho, tedy na druhý den jísti se bude. 003 LEV 007 017 Jestliže by pak co masa z té oběti zůstalo do třetího dne, ohněm spáleno bude. 003 LEV 007 018 Pakli by kdo předce jedl maso oběti pokojné dne třetího, nebudeť příjemný ten, kterýž ji obětoval, aniž přijata bude, ale ohavnost bude, a kdož by koli jedl je, ponese nepravost svou. 003 LEV 007 019 Též maso, kteréž by se dotklo něčeho nečistého, nebude jedeno, ale ohněm spáleno bude; maso pak jiné, kdož by koli čistý byl, bude moci jísti. 003 LEV 007 020 Nebo člověk, kterýž by jedl maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu obětována, a byl by poškvrněný: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého. 003 LEV 007 021 A kdož by se dotkl něčeho nečistého, buďto nečistoty člověka, buď hovada nečistého aneb všeliké ohavnosti nečisté, a jedl by maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu posvěcena: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého. 003 LEV 007 022 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 007 023 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Žádného tuku z vola, aneb z ovce, aneb z kozy nebudete jísti. 003 LEV 007 024 Ačkoli tuk mrtvého a tuk udáveného hovada může užíván býti k všeliké potřebě, ale jísti ho nikoli nebudete. 003 LEV 007 025 Nebo kdož by koli jedl tuk z hovada, kteréž obětovati bude člověk v obět ohnivou Hospodinu, vyhlazen bude člověk ten, kterýž jedl, z lidu svého. 003 LEV 007 026 Tolikéž krve žádné jísti nebudete ve všech příbytcích svých, buď z ptactva, buď z hovada. 003 LEV 007 027 Všeliký člověk, kterýž by jedl jakou krev, vyhlazen bude z lidu svého. 003 LEV 007 028 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 007 029 Mluv k synům Izraelským a rci: Kdož by obětoval obět svou pokojnou Hospodinu, on sám přinese obět svou Hospodinu z obětí pokojných svých. 003 LEV 007 030 Ruce jeho obětovati budou obět ohnivou Hospodinu. Tuk s hrudím přinese, a hrudí aby bylo v obět sem i tam obracení před Hospodinem. 003 LEV 007 031 Páliti pak bude kněz tuk na oltáři, ale hrudí to zůstane Aronovi i synům jeho. 003 LEV 007 032 A plece pravé dáte knězi ku pozdvižení z obětí pokojných vašich. 003 LEV 007 033 Kdožkoli z synů Aronových obětovati bude krev obětí pokojných a tuk, tomu se dostane plece pravé na díl jeho. 003 LEV 007 034 Nebo hrudí sem i tam obracení a plece vzhůru pozdvižení vzal jsem od synů Izraelských z obětí pokojných jejich, a dal jsem je Aronovi knězi i synům jeho právem věčným od synů Izraelských. 003 LEV 007 035 Toť jest díl pomazání Aronova, a pomazání synů jeho z ohnivých obětí Hospodinových, ode dne toho, v kterémž jim přistoupiti rozkázal k vykonávání kněžství Hospodinu, 003 LEV 007 036 Kterýž přikázal Hospodin, aby jim ode dne, v kterémž jich pomazal, dáván byl od synů Izraelských právem věčným po rodech jejich. 003 LEV 007 037 Tenť jest řád oběti zápalné, oběti suché, oběti za hřích, oběti za vinu, a posvěcování i obětí pokojných, 003 LEV 007 038 Kteréž přikázal Hospodin Mojžíšovi na hoře Sinai toho dne, když přikázal synům Izraelským, aby obětovali oběti své Hospodinu na poušti Sinai. 003 LEV 008 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 008 002 Vezmi Arona a syny jeho s ním, i roucha jejich a olej pomazání, též volka k oběti za hřích, a dva skopce, a koš s přesnými chleby, 003 LEV 008 003 A shromažď všecko množství ke dveřím stánku úmluvy. 003 LEV 008 004 I učinil Mojžíš, jakž přikázal jemu Hospodin, a shromáždilo se všecko množství ke dveřím stánku úmluvy. 003 LEV 008 005 Tedy řekl Mojžíš tomu množství: Totoť jest to slovo, kteréž přikázal vykonati Hospodin. 003 LEV 008 006 A rozkázav přistoupiti Mojžíš Aronovi a synům jeho, umyl je vodou. 003 LEV 008 007 A oblékl jej v sukni a přepásal ho pasem, a oděv ho pláštěm, dal náramenník svrchu na něj, a připásal jej pasem náramenníka a otáhl ho jím. 003 LEV 008 008 A vložil na něj náprsník, do něhožto dal urim a thumim. 003 LEV 008 009 Potom vstavil čepici na hlavu jeho; a dal na čepici jeho po předu plech zlatý, korunu svatou, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi. 003 LEV 008 010 Vzal také Mojžíš olej pomazání a pomazal příbytku i všech věcí, kteréž byly v něm, a posvětil jich. 003 LEV 008 011 A pokropil jím oltáře sedmkrát, a pomazal oltáře i všeho nádobí jeho, též umyvadla i s podstavkem jeho, aby to všecko posvěceno bylo. 003 LEV 008 012 Vlil také oleje pomazání na hlavu Aronovu, a pomazal ho ku posvěcení jeho. 003 LEV 008 013 Rozkázal také Mojžíš přistoupiti synům Aronovým, a zobláčel je v sukně, a opásal je pasem, a vstavil na ně klobouky, jakož byl přikázal Hospodin jemu. 003 LEV 008 014 A přivedl volka k oběti za hřích, i položil Aron a synové jeho ruce své na hlavu volka oběti za hřích. 003 LEV 008 015 I zabil jej a vzal krev jeho, a pomazal rohů oltáře vůkol prstem svým, a tak očistil oltář. Ostatek pak krve vylil k spodku oltáře a posvětil ho k očišťování na něm. 003 LEV 008 016 Vzal také všecken tuk, kterýž byl na střevách, a branici s jater a obě ledvinky i tuk jejich, a pálil to Mojžíš na oltáři. 003 LEV 008 017 Volka pak toho i kůži jeho, i maso jeho, i lejna jeho spálil ohněm vně za stany, jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. 003 LEV 008 018 Potom přivedl skopce oběti zápalné, a položil Aron i synové jeho ruce své na hlavu toho skopce. 003 LEV 008 019 I zabil jej, a pokropil Mojžíš krví oltáře po vrchu vůkol. 003 LEV 008 020 Skopce také rozsekal na kusy jeho, a pálil Mojžíš hlavu, kusy i tuk. 003 LEV 008 021 Střeva pak a nohy vymyl vodou, a tak spálil Mojžíš všeho skopce na oltáři. I byl zápal u vůni líbeznou, obět ohnivá Hospodinu, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi. 003 LEV 008 022 Rozkázal také přivésti skopce druhého, skopce posvěcení, a položil Aron i synové jeho ruce své na hlavu skopce. 003 LEV 008 023 I zabil jej, a vzav Mojžíš krve jeho, pomazal jí konce pravého ucha Aronova a palce ruky jeho pravé, i palce nohy jeho pravé. 003 LEV 008 024 Tolikéž synům Aronovým rozkázav přistoupiti, pomazal kraje ucha jejich pravého a palce ruky jejich pravé, též palce nohy jejich pravé, a vykropil krev na oltář svrchu vůkol. 003 LEV 008 025 Potom vzal tuk a ocas i všecken tuk přikrývající droby a branici s jater, též obě dvě ledvinky i tuk jejich i plece pravé. 003 LEV 008 026 Také z koše přesných chlebů, kteříž byli před Hospodinem, vzal jeden koláč přesný a jeden pecník chleba s olejem a jeden oplatek, a položil to s tukem a s plecem pravým. 003 LEV 008 027 A dal to všecko v ruce Aronovy a v ruce synů jeho, rozkázav obraceti sem i tam v obět obracení před Hospodinem. 003 LEV 008 028 Potom vzav z rukou jejich, pálil to na oltáři v zápal. Posvěcení toto jest u vůni rozkošnou, obět ohnivá Hospodinu. 003 LEV 008 029 Vzal také Mojžíš hrudí a obracel je sem i tam v obět obracení před Hospodinem; a z skopce posvěcení dostal se Mojžíšovi díl, jakož mu byl přikázal Hospodin. 003 LEV 008 030 Vzal také Mojžíš oleje pomazání a krve, kteráž byla na oltáři, a pokropil Arona i roucha jeho, též synů Aronových a roucha jejich s ním. A tak posvětil Arona i roucha jeho, též synů jeho i roucha jejich s ním. 003 LEV 008 031 I řekl Mojžíš Aronovi a synům jeho: Vařte to maso u dveří stánku úmluvy, a jezte je tu, i chléb, kterýž jest v koši posvěcení, jakož jsem přikázal, řka: Aron a synové jeho jísti budou je. 003 LEV 008 032 Což by pak zůstalo masa i chleba toho, ohněm to spálíte. 003 LEV 008 033 A ze dveří stánku úmluvy za sedm dní nevycházejte až do dne, v kterémž by se vyplnili dnové svěcení vašeho; nebo za sedm dní posvěcovány budou ruce vaše. 003 LEV 008 034 Jakož se stalo dnešní den, tak přikázal Hospodin činiti k očištění vašemu. 003 LEV 008 035 Protož u dveří stánku úmluvy zůstanete ve dne i v noci za sedm dní, a ostříhati budete nařízení Hospodinova, abyste nezemřeli; nebo tak mi jest přikázáno. 003 LEV 008 036 Učinil tedy Aron i synové jeho všecky věci, kteréž přikázal Hospodin skrze Mojžíše. 003 LEV 009 001 Stalo se pak dne osmého, povolal Mojžíš Arona a synů jeho i starších Izraelských. 003 LEV 009 002 I řekl Aronovi: Vezmi sobě tele k oběti za hřích, a skopce k oběti zápalné, obé bez poškvrny, a obětuj před Hospodinem. 003 LEV 009 003 K synům pak Izraelským mluviti budeš, řka: Vezměte kozla k oběti za hřích, a tele a beránka, roční, bez vady, k oběti zápalné, 003 LEV 009 004 Vola také a skopce k oběti pokojné, abyste obětovali před Hospodinem, a obět suchou zadělanou olejem; nebo dnes se vám ukáže Hospodin. 003 LEV 009 005 Tedy vzali ty věci, kteréž přikázal Mojžíš před stánkem úmluvy, a přistoupivši všecko shromáždění, stáli před Hospodinem. 003 LEV 009 006 I řekl Mojžíš: Toto jest ta věc, kterouž přikázal Hospodin. Vykonejtež ji, a ukáže se vám sláva Hospodinova. 003 LEV 009 007 Aronovi pak řekl Mojžíš: Přistup k oltáři a obětuj obět za hřích svůj, a obět zápalnou svou k vykonání očištění za sebe i za lid tento; obětuj také obět lidu všeho, a učiň očištění za ně, jakož přikázal Hospodin. 003 LEV 009 008 Přistoupiv tedy Aron k oltáři, zabil tele své k oběti za hřích. 003 LEV 009 009 I dali mu synové Aronovi krev. Kterýžto omočiv prst svůj ve krvi, pomazal rohů oltáře, ostatek pak krve vylil k spodku oltáře. 003 LEV 009 010 Ale tuk a ledvinky, i branici s jater té oběti za hřích pálil na oltáři, jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. 003 LEV 009 011 Maso pak s kůží spálil vně za stany. 003 LEV 009 012 Zabil také obět zápalnou. I podali mu synové Aronovi krve, kterouž pokropil po vrchu oltáře vůkol. 003 LEV 009 013 Podali jemu také i oběti zápalné s kusy jejími i hlavy její, a pálil ji na oltáři. 003 LEV 009 014 A vymyv střeva i nohy její, pálil je s obětí zápalnou na oltáři. 003 LEV 009 015 Obětoval také obět všeho lidu. A vzav kozla oběti za hřích, kterýž byl všeho lidu, zabil jej a obětoval ho za hřích jako i prvního. 003 LEV 009 016 Obětoval též obět zápalnou a učinil ji vedlé obyčeje. 003 LEV 009 017 Tolikéž i obět suchou obětoval, a vzav plnou hrst z ní, pálil to na oltáři, mimo obět zápalnou jitřní. 003 LEV 009 018 Zabil ještě i vola a skopce k oběti pokojné, kteráž byla za lid. I podali mu synové Aronovi krve, kterouž pokropil oltáře po vrchu vůkol. 003 LEV 009 019 Dali jemu také tuk z vola a z skopce ocas, a tuk přikrývající střeva i ledvinky a branici s jater. 003 LEV 009 020 A položili všecken tuk na hrudí; i pálil ten tuk na oltáři. 003 LEV 009 021 Hrudí pak a plece pravé obracel sem i tam Aron v obět obracení před Hospodinem, jakož byl přikázal Mojžíšovi. 003 LEV 009 022 Potom Aron pozdvihna rukou svých k lidu, dal jim požehnání, a sstoupil od obětování oběti za hřích a oběti zápalné i oběti pokojné. 003 LEV 009 023 Tedy všel Mojžíš s Aronem do stánku úmluvy; a když vycházeli z něho, požehnání dávali lidu. I ukázala se sláva Hospodinova všemu lidu. 003 LEV 009 024 Nebo sstoupil oheň od tváři Hospodina, a spálil na oltáři obět zápalnou i všecken tuk. Což když uzřel veškeren lid, zkřikli a padli na tváři své. 003 LEV 010 001 Synové pak Aronovi Nádab a Abiu, vzavše jeden každý kadidlnici svou, dali do nich oheň a položili na něj kadidlo, a obětovali před Hospodinem oheň cizí, čehož jim byl nepřikázal. 003 LEV 010 002 Protož sstoupiv oheň od Hospodina, spálil je; a zemřeli tu před Hospodinem. 003 LEV 010 003 I řekl Mojžíš Aronovi: Toť jest, což mluvil Hospodin, řka: V těch, kteříž přistupují ke mně, posvěcen budu, a před oblíčejem všeho lidu oslaven budu. I mlčel Aron. 003 LEV 010 004 Tedy povolal Mojžíš Mizaele a Elizafana, synů Uziele, strýce Aronova, a řekl jim: Poďte a vyneste bratří své od svatyně ven za stany. 003 LEV 010 005 I přišli a vynesli je v sukních jejich ven za stany, jakž byl rozkázal Mojžíš. 003 LEV 010 006 Mluvil pak Mojžíš Aronovi, Eleazarovi a Itamarovi, synům jeho: Hlav svých neodkrývejte a roucha svého neroztrhujte, abyste nezemřeli, a aby se Bůh na všecko množství nerozhněval; ale bratří vaši, všecka rodina Izraelská, budou plakati nad tím spálením, kteréž uvedl Hospodin. 003 LEV 010 007 Vy pak ze dveří stánku úmluvy nevycházejte, abyste nezemřeli; nebo olej pomazání Hospodinova jest na vás. I učinili vedlé rozkázaní Mojžíšova. 003 LEV 010 008 Mluvil také Hospodin Aronovi, řka: 003 LEV 010 009 Vína a nápoje opojného nebudeš píti, ty ani synové tvoji s tebou, kdyžkoli budete míti vcházeti do stánku úmluvy, abyste nezemřeli, (ustanovení věčné to bude po rodech vašich); 003 LEV 010 010 Také abyste rozeznati mohli mezi svatým a neposvěceným, a mezi čistým a nečistým; 003 LEV 010 011 Též abyste učili syny Izraelské všechněm ustanovením, kteráž mluvil Hospodin k nim skrze Mojžíše. 003 LEV 010 012 Mluvil pak Mojžíš Aronovi, Eleazarovi a Itamarovi, synům jeho, kteříž živi zůstali: Vezměte obět suchou, kteráž zůstala z ohnivých obětí Hospodinových, a jezte ji s přesnicemi u oltáře; nebo svatá svatých jest. 003 LEV 010 013 Protož jísti budete ji na místě svatém, nebo to jest právo tvé a právo synů tvých z ohnivých obětí Hospodinových; tak zajisté jest mi přikázáno. 003 LEV 010 014 Hrudí pak sem i tam obracení, a plece vznášení jísti budete na místě čistém, ty i synové tvoji, i dcery tvé s tebou; nebo to právem tobě a synům tvým dáno jest z pokojných obětí synů Izraelských. 003 LEV 010 015 Plece vzhůru vznášení a hrudí sem i tam obracení s obětmi ohnivými tuků, kteréž přinesou, aby sem i tam obracíno bylo, tak jako obět obracení před Hospodinem, bude tobě i synům tvým s tebou právem věčným, jakož přikázal Hospodin. 003 LEV 010 016 Mojžíš pak hledal pilně kozla k oběti za hřích, a hle, již spálen byl. Tedy rozhněval se na Eleazara a Itamara, syny Aronovy pozůstalé, a řekl: 003 LEV 010 017 Pročež jste nejedli oběti za hřích na místě svatém? Nebo svatá svatých byla, poněvadž ji dal vám, abyste nesli nepravost všeho množství k očištění jejich před Hospodinem. 003 LEV 010 018 A hle, ani krev její není vnesena do vnitřku svatyně. Jísti jste měli ji v svatyni, jakož jsem byl přikázal. 003 LEV 010 019 Tedy odpověděl Aron Mojžíšovi: Aj, dnes obětovali obět svou za hřích a obět svou zápalnou před Hospodinem, ale přihodila se mně taková věc, že, kdybych byl jedl obět za hřích dnes, zdali by se to líbilo Hospodinu? 003 LEV 010 020 Což když uslyšel Mojžíš, přestal na tom. 003 LEV 011 001 I mluvil Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, řka jim: 003 LEV 011 002 Mluvte k synům Izraelským, řkouce: Tito jsou živočichové, kteréž jísti budete ze všech hovad, kteráž jsou na zemi: 003 LEV 011 003 Všeliké hovado, kteréž má kopyta rozdělená, tak aby rozdvojená byla, a přežívá, jísti budete. 003 LEV 011 004 A však z těch, kteráž přežívají, a z těch, kteráž kopyta rozdělená mají, nebudete jísti, jako velblouda; nebo ač přežívá, ale kopyta rozděleného nemá, nečistý vám bude. 003 LEV 011 005 Ani králíka, kterýž ač přežívá, ale kopyta rozděleného nemá, nečistý vám bude. 003 LEV 011 006 Ani zajíce; nebo ač přežívá, ale kopyta rozděleného nemá, nečistý vám bude. 003 LEV 011 007 Tolikéž ani svině; nebo ač má rozdělené kopyto, tak že se rozdvojuje, ale nepřežívá, nečistá bude vám. 003 LEV 011 008 Masa jejich nebudete jísti, ani těla jejich mrtvého se dotýkati, nečistá budou vám. 003 LEV 011 009 Ze všech pak živočichů, kteříž u vodách jsou, tyto jísti budete: Všecko, což má plejtvy a šupiny u vodách mořských i v řekách, jísti budete. 003 LEV 011 010 Všecko pak, což nemá plejtví a šupin v moři i v řekách, buď jakýkoli hmyz vodný, aneb jakákoli duše živá u vodách, ohavností bude vám. 003 LEV 011 011 A tak v ohavnosti vám budou, abyste masa jejich nejedli a těla jejich v ohyzdnosti měli. 003 LEV 011 012 Což tedy nemá plejtví a šupin u vodách, to v ohavnosti míti budete. 003 LEV 011 013 Z ptactva pak tyto v ohavnosti míti budete, jichžto nebudete jísti, nebo ohavnost jsou, jako jest orel, noh a orlice mořská, 003 LEV 011 014 Též sup, káně a luňák vedlé pokolení svého, 003 LEV 011 015 A všeliký krkavec vedlé pokolení svého, 003 LEV 011 016 Také pstros, sova, vodní káně, a jestřáb vedlé pokolení svého, 003 LEV 011 017 A bukač, křehař a kalous, 003 LEV 011 018 A porfirián, pelikán a labut, 003 LEV 011 019 Též čáp a kalandra vedlé pokolení svého, dedek a netopýř. 003 LEV 011 020 Všeliký zeměplaz křídla mající, kterýž na čtyřech nohách chodí, v ohavnosti míti budete. 003 LEV 011 021 A však ze všelikého zeměplazu křídla majícího, kterýž na čtyřech nohách chodí, jísti budete ty, kteříž mají stehénka na nohách svých, aby skákali na nich po zemi. 003 LEV 011 022 Titoť pak jsou, kteréž jísti budete: Arbes vedlé pokolení svého, sálem vedlé pokolení svého, chargol vedlé pokolení svého, a chagab vedlé pokolení svého. 003 LEV 011 023 Jiný pak zeměplaz všeliký křídla mající, kterýž na čtyřech nohách chodí, v ohavnosti míti budete. 003 LEV 011 024 Nebo těmi byste se poškvrňovali. Protož kdož by se koli dotkl těla jich, nečistý bude až do večera. 003 LEV 011 025 A kdož by koli nesl těla jich, zpéřeť roucho své a nečistý bude až do večera. 003 LEV 011 026 Všeliké hovado, kteréž má rozdělené kopyto, ale není rozdvojené, a nepřežívá, nečisté vám bude. Kdož by koli jeho se dotekl, nečistý bude. 003 LEV 011 027 A cožkoli chodí na tlapách svých ze všech hovad čtvernohých, nečisté bude vám. Kdož by koli dotkl se těl jejich, nečistý bude až do večera. 003 LEV 011 028 A kdož by koli nesl těla jejich, zpéře roucha svá a nečistý bude až do večera; nebo nečistá jsou vám. 003 LEV 011 029 Také i toto vám nečisté bude mezi zeměplazy, kteříž lezou po zemi: Kolčava a myš a žába, každé vedlé pokolení svého; 003 LEV 011 030 Též ježek a ještěrka, hlemejžď, štír a krtice. 003 LEV 011 031 Tyto věci nečisté vám budou ze všelijakého zeměplazu. Kdož by se koli dotkl jich mrtvých, nečistý bude až do večera. 003 LEV 011 032 A všeliká věc, na kterouž by padlo něco z těch již mrtvých těl, nečistá bude, buď nádoba dřevěná, neb roucho, neb kůže, aneb pytel. A všeliká nádoba, kteréž se k dílu nějakému užívá, do vody vložena bude a nečistá zůstane až do večera, potom čistá bude. 003 LEV 011 033 Všeliká pak nádoba hliněná, do níž by něco toho upadlo, i což by koli v ní bylo, nečisté bude, ona pak rozražena bude. 003 LEV 011 034 Všeliký také pokrm, jehož se užívá, jestliže by na něj voda vylita byla, nečistý bude; a všeliký nápoj ku pití příhodný v každé nádobě nečisté bude nečistý. 003 LEV 011 035 A všecko, na čež by něco z těla jejich upadlo, nečisté bude. Pec a kotliště zbořeno bude, nebo nečisté jest; protož za nečisté je míti budete. 003 LEV 011 036 Ale studnice a čisterna, i všeliké shromáždění vod, čistá budou; však což by se dotklo umrliny jejich, nečisté bude. 003 LEV 011 037 Jestliže by pak něco z mrchy jejich upadlo na některé semeno, kteréž síti obyčej jest, čisté bude. 003 LEV 011 038 Ale když by polito bylo vodou semeno, a potom padlo by něco z umrliny jejich na ně, nečisté bude vám. 003 LEV 011 039 Jestliže by umřelo hovado z těch, kteráž vám jsou ku pokrmu, kdož by se koli mrchy jeho dotkl, nečistý bude až do večera. 003 LEV 011 040 Kdo by jedl z těla toho, zpéřeť roucha svá a nečistý bude až do večera. Také i ten, kterýž by vynesl tu mrchu, zpéře roucha svá, a nečistý bude až do večera. 003 LEV 011 041 Tolikéž všeliký zeměplaz, kterýž se plazí po zemi, v ohavnosti bude vám; nebudete ho jísti. 003 LEV 011 042 Ničeho, což se plazí na prsech, aneb cožkoli čtvermo leze, aneb více má noh, ze všeho zeměplazu, kterýž se plazí po zemi, nebudete jísti nebo jsou ohavnost. 003 LEV 011 043 Nezohavujtež duší svých žádným zeměplazem, kterýž se plazí, a nepoškvrňujte se jimi, abyste nečistí nebyli učiněni skrze ně. 003 LEV 011 044 Nebo já jsem Hospodin Bůh váš; protož posvěťtež se, a svatí buďte, nebo já svatý jsem, a nepoškvrňujte duší svých žádným zeměplazem, kterýž se plazí po zemi. 003 LEV 011 045 Nebo já jsem Hospodin, kterýž jsem vás vyvedl z země Egyptské, abych vám byl za Boha; protož svatí buďte, nebo já jsem svatý. 003 LEV 011 046 Toť jest právo strany hovada, ptactva a všeliké duše živé, kteráž se hýbe u vodách, a každé duše živé, kteráž se plazí na zemi, 003 LEV 011 047 Aby rozdíl činěn byl mezi nečistým a čistým, a mezi živočichy, kteříž se mají jísti, a mezi živočichy, kteříž se nemají jísti. 003 LEV 012 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 012 002 Mluv synům Izraelským a rci: Žena počnuc, porodí-li pacholíka, nečistá bude za sedm dní; podlé počtu dnů, v nichž odděluje se pro nemoc svou, nečistá bude. 003 LEV 012 003 Potom dne osmého obřezáno bude tělo neobřízky jeho. 003 LEV 012 004 Ona pak ještě za třidceti a tři dni zůstávati bude v očišťování se od krve. Nižádné věci svaté se nedotkne a k svatyni nepůjde, dokudž se nevyplní dnové očištění jejího. 003 LEV 012 005 Pakli děvečku porodí, nečistá bude za dvě neděle vedlé nečistoty oddělení svého, a šedesáte šest dní zůstávati bude v očištění od krve. 003 LEV 012 006 Když pak vyplní se dnové očištění jejího po synu aneb po dceři, přinese beránka ročního na obět zápalnou, a holoubátko aneb hrdličku na obět za hřích, ke dveřím stánku úmluvy, knězi. 003 LEV 012 007 Kterýž obětovati ji bude před Hospodinem, a očistí ji, a tak očištěna bude od toku krve své. Ten jest zákon té, kteráž porodila pacholíka aneb děvečku. 003 LEV 012 008 Pakli nebude moci býti s beránka, tedy vezme dvé hrdličátek, aneb dvé holoubátek, jedno v obět zápalnou a druhé v obět za hřích. I očistí ji kněz, a tak čistá bude. 003 LEV 013 001 Mluvil také Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, řka: 003 LEV 013 002 Člověk ješto by na kůži těla jeho byla nějaká oteklina aneb prašivina, aneb poškvrna pobělavá, a bylo by na kůži těla jeho něco podobného k ráně malomocenství: tedy přiveden bude k Aronovi knězi, aneb k některému z synů jeho kněží. 003 LEV 013 003 I pohledí kněz na ránu, kteráž jest na kůži těla jeho. Jestliže chlupové na té ráně zbělejí, a ta rána bude-li na pohledění hlubší nežli jiná kůže těla jeho, rána malomocenství jest. Když tedy spatří ji kněz, za nečistého vyhlásí jej. 003 LEV 013 004 Pakli by poškvrna pobělavá byla na kůži těla jeho, a rána ta nebyla by hlubší nežli jiná kůže, a chlupové její nezběleli by: tedy rozkáže zavříti kněz majícího takovou ránu za sedm dní. 003 LEV 013 005 Potom pohledí na něj kněz v den sedmý, a jestli rána ta zůstává tak před očima jeho a nerozmáhá se po kůži: tedy rozkáže ho zavříti kněz po druhé za sedm dní. 003 LEV 013 006 I pohledí na ni kněz v den sedmý po druhé, a jestliže ta rána pozčernalá bude, a nerozmohla by se po kůži: tedy za čistého vyhlásí ho kněz, nebo prašivina jest. I zpéře roucha svá a čistý bude. 003 LEV 013 007 Pakliť by se dále rozmohla ta prašivina po kůži jeho, již po ukázání se knězi k očištění svému, tedy ukáže se znovu knězi. 003 LEV 013 008 I pohledí na něj kněz, a jestliže se rozmohla ta prašivina po kůži jeho, za nečistého vyhlásí jej kněz, nebo malomocenství jest. 003 LEV 013 009 Rána malomocenství když bude na člověku, přiveden bude k knězi. 003 LEV 013 010 I pohledí na něj kněz, a bude-li oteklina bílá na kůži, až by učinila chlupy bílé, byť pak i zdravé maso bylo na té oteklině: 003 LEV 013 011 Malomocenství zastaralé jest na kůži těla jeho. Protož za nečistého vyhlásí jej kněz, a nedá ho zavříti, nebo zjevně nečistý jest. 003 LEV 013 012 Jestliže by se pak vylilo malomocenství po kůži, a přikrylo by malomocenství všecku kůži nemocného, od hlavy jeho až do noh jeho, všudy kdež by kněz očima viděti mohl: 003 LEV 013 013 I pohledí na něj kněz, a přikrylo-li by malomocenství všecko tělo jeho, tedy za čistého vyhlásí nemocného. Nebo všecka ta rána v bělost se změnila, protož čistý jest. 003 LEV 013 014 Ale kdykoli ukáže se na ní živé maso, nečistý bude. 003 LEV 013 015 I pohledí kněz na to živé maso a vyhlásí jej za nečistého, nebo to maso živé nečisté jest, malomocenství jest. 003 LEV 013 016 Když by pak odešlo zase maso živé a změnilo by se v bělost, tedy přijde k knězi. 003 LEV 013 017 A vida kněz, že obrátila se rána ta v bělost, za čistou vyhlásí ji; čistá jest. 003 LEV 013 018 Když by pak byl na kůži těla vřed, a byl by zhojen, 003 LEV 013 019 Byla-li by na místě vředu toho oteklina bílá, aneb poškvrna pobělavá a náryšavá, tedy ukázána bude knězi. 003 LEV 013 020 A vida kněz, že na pohledění to místo jest nižší nežli jiná kůže, a chlupové na něm by zběleli, za nečistého vyhlásí jej kněz. Rána malomocenství jest, kteráž na vředu vyrostla. 003 LEV 013 021 Pakli, když pohledí na ni kněz, uzří, že chlupové nezběleli na něm, a není nižší nežli jiná kůže, ale že jest pozčernalé místo, tedy zavře ho kněz za sedm dní. 003 LEV 013 022 Pakliť by šíře se rozmáhala po kůži, za nečistého vyhlásí jej kněz; rána malomocenství jest. 003 LEV 013 023 Pakli by ta poškvrna pobělavá zůstávala na místě svém, a nerozmáhala by se, znamení toho vředu jest; protož za čistého vyhlásí jej kněz. 003 LEV 013 024 Tělo, na jehož kůži byla by spálenina od ohně, a po zhojení té spáleniny zůstala by poškvrna pobělavá a náryšavá, anebo bílá toliko: 003 LEV 013 025 Pohledí na ni kněz, a jestliže chlupové na ní zběleli, a lsknou se, způsob také její jest hlubší nežli jiné kůže vůkol: malomocenství jest, kteréž zrostlo na spálenině; protož za nečistého vyhlásí jej kněz, nebo rána malomocenství jest. 003 LEV 013 026 Pakli uzří kněz, an na poškvrně pobělavé není žádného chlupu bílého, a že nižší není nežli jiná kůže, ale že jest pozčernalá, poručí ho zavříti kněz za sedm dní. 003 LEV 013 027 I pohledí na ni kněz dne sedmého. Jestliže se více rozmohla po kůži, tedy za nečistého vyhlásí jej; nebo rána malomocenství jest. 003 LEV 013 028 Pakli bělost lsknutá na svém místě zůstávati bude, a nerozmůže se po kůži, ale bude pozčernalá: zprýštění od spáleniny jest; za čistého vyhlásí jej kněz, nebo šrám spáleniny jest. 003 LEV 013 029 Byla-li by pak rána na hlavě aneb na bradě muže neb ženy, 003 LEV 013 030 Tedy pohledí kněz na tu ránu, a jestliže způsob její bude hlubší nežli jiná kůže, a bude na ní vlas prožlutlý a tenký: tedy za nečistého vyhlásí jej kněz, nebo poškvrna černá jest; malomocenství na hlavě aneb na bradě jest. 003 LEV 013 031 Když pak pohledí kněz na ránu poškvrny černé a uzří, že způsob její není hlubší nežli jiná kůže, a že není vlasu černého na ní: zavříti dá kněz majícího ránu poškvrny černé za sedm dní. 003 LEV 013 032 I pohledí kněz na tu ránu dne sedmého, a aj, nerozmohla se ta poškvrna černá, a není vlasu žlutého na ní, a způsob té poškvrny černé není hlubší nežli kůže: 003 LEV 013 033 Tedy oholen bude člověk ten, ale poškvrny té černé nedá holiti. I dá zavříti kněz majícího tu poškvrnu za sedm dní po druhé. 003 LEV 013 034 I pohledí kněz na poškvrnu černou dne sedmého, a jestliže se nerozmohla poškvrna černá dále po kůži, a místo její není-li hlubší nežli jiná kůže: za čistého vyhlásí ho kněz, i zpéře roucha svá a čistý bude. 003 LEV 013 035 Pakli by se dále rozmohla poškvrna ta černá po kůži, již po očištění jeho, 003 LEV 013 036 Tedy pohledí na ni kněz, a uzří-li, že se dále rozmohla ta poškvrna černá po kůži, nebude více šetřiti vlasu žlutého; nečistý jest. 003 LEV 013 037 Pakli poškvrna černá tak zůstává před očima jeho, a černý vlas vzrostl by na ní, tedy zhojena jest ta poškvrna černá; čistý jest, a za čistého vyhlásí jej kněz. 003 LEV 013 038 Když by na kůži těla muže aneb ženy byly poškvrny, totiž poškvrny pobělavé, 003 LEV 013 039 I pohledí kněz, a jestliže budou na kůži těla jejich poškvrny bílé, pozčernalé, tedy poškvrna bílá jest, kteráž na kůži zrostla; čistý jest. 003 LEV 013 040 Muž, z jehož by hlavy vlasové slezli, lysý jest a čistý jest. 003 LEV 013 041 Jestliže pak po jedné straně obleze hlava jeho, nálysý jest a čistý jest. 003 LEV 013 042 Pakli na té lysině, aneb na tom oblysení byla by rána bílá a ryšavá, tedy malomocenství zrostlo na lysině jeho, aneb na oblysení jeho. 003 LEV 013 043 I pohledí na něj kněz, a uzří-li oteklinu rány bílou a ryšavou na lysině jeho, aneb na oblysení jeho, jako způsob malomocenství na kůži těla: 003 LEV 013 044 Člověk malomocný jest a nečistý jest. Bez meškání za nečistého vyhlásí jej kněz, nebo na hlavě jeho jest malomocenství jeho. 003 LEV 013 045 Malomocný pak, na němž by ta rána byla, bude míti roucho roztržené a hlavu odkrytou a ústa zastřená, a Nečistý, nečistý jsem! volati bude. 003 LEV 013 046 Po všecky dny, v nichž ta rána bude na něm, za nečistého jmín bude; nebo nečistý jest. Sám bydliti bude, vně za stany bude přebývání jeho. 003 LEV 013 047 Když by pak na rouchu byla rána malomocenství, buď na rouchu soukenném aneb na rouchu lněném, 003 LEV 013 048 Buď na osnově aneb na outku ze lnu aneb z vlny, buď na kůži aneb na každé věci kožené, 003 LEV 013 049 A byla by ta rána zelená neb náryšavá na rouchu aneb na kůži, aneb na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené: rána malomocenství jest, ukázána bude knězi. 003 LEV 013 050 I pohledí kněz na tu ránu, a dá zavříti tu věc mající ránu za sedm dní. 003 LEV 013 051 A pohledě na tu ránu dne sedmého, uzří-li, že se dále rozmohla ta rána na rouchu, neb po osnově anebo po outku, aneb na kůži, k čemuž by jí koli užíváno bylo: rána ta malomocenství rozjídavá jest, věc nečistá jest. 003 LEV 013 052 I spálí to roucho aneb osnovu, aneb outek z vlny neb ze lnu, aneb jakoukoli nádobu koženou, na níž by byla rána ta; nebo malomocenství škodlivé jest, protož ohněm spáleno bude. 003 LEV 013 053 Pakli pohledě kněz, uzřel by, že se nerozmohla rána ta na rouchu, aneb na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené: 003 LEV 013 054 Rozkáže kněz, aby zeprali tu věc, na níž byla by rána, i káže ji zavříti za sedm dní po druhé. 003 LEV 013 055 I pohledí kněz po zeprání té věci na ránu. Jestliže nezměnila rána barvy své, byť se pak nerozmohla dále, předce nečistá jest. Ohněm spálíš ji; nebo rozjídavá věc jest na vrchní neb spodní straně její. 003 LEV 013 056 Pakli pohledě kněz, uzřel by, an pozčernala rána po zeprání svém, odtrhne ji od roucha aneb od kůže, aneb od osnovy, aneb od outku. 003 LEV 013 057 Jestliže se pak ukáže ještě na rouchu aneb na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené, malomocenství rozjídající se jest. Ohněm spálíš věc tu, na kteréž by ta rána byla. 003 LEV 013 058 Roucho pak aneb osnovu, aneb outek, aneb kteroukoli nádobu koženou, když bys zepral, a odešla by od ní ta rána, ještě po druhé zpéřeš, a čisté bude. 003 LEV 013 059 Tenť jest zákon o ráně malomocenství na rouchu soukenném aneb lněném, aneb na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené, kterak má za čistou aneb za nečistou uznána býti. 003 LEV 014 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 014 002 Tento bude řád při malomocném v den očišťování jeho: K knězi přiveden bude. 003 LEV 014 003 I vyjde kněz ven z stanů a pohledí na něj, a uzří-li, že uzdravena jest rána malomocenství malomocného: 003 LEV 014 004 Rozkáže kněz tomu, kterýž se očišťuje, vzíti dva vrabce živé a čisté, a dřevo cedrové, a červec dvakrát barvený, a yzop. 003 LEV 014 005 I rozkáže kněz zabiti vrabce jednoho, a vycediti krev z něho do nádoby hliněné nad vodou živou. 003 LEV 014 006 A vezme vrabce živého a dřevo cedrové, též červec dvakrát barvený, a yzop, a omočí to všecko i s vrabcem živým ve krvi vrabce zabitého nad vodou živou. 003 LEV 014 007 Tedy pokropí toho, kterýž se očišťuje od malomocenství, sedmkrát, a za čistého jej vyhlásí, i pustí vrabce živého na pole. 003 LEV 014 008 Ten pak, kterýž se očišťuje, zpéře roucho své a oholí všecky vlasy své, umyje se vodou, a čistý bude. Potom vejde do táboru, a bydliti bude vně, nevcházeje do stanu svého za sedm dní. 003 LEV 014 009 Dne pak sedmého sholí všecky vlasy své, hlavu i bradu svou, i obočí své, a tak všecky vlasy své sholí; zpéře také roucha svá a tělo své umyje vodou, a tak očistí se. 003 LEV 014 010 Dne pak osmého vezme dva beránky bez poškvrny, a ovci jednu roční bez poškvrny, a tři desetiny efi mouky bělné k oběti suché, olejem zadělané, a oleje jednu mírku. 003 LEV 014 011 Kněz pak, kterýž očišťuje, postaví toho člověka očišťujícího se s těmi věcmi před Hospodinem u dveří stánku úmluvy. 003 LEV 014 012 I vezme kněz beránka jednoho, kteréhožto obětovati bude v obět za hřích, a mírku oleje, a obraceti bude tím sem i tam v obět obracení před Hospodinem. 003 LEV 014 013 A zabije beránka toho na místě, kdež se zabijí obět za hřích a obět zápalná, totiž na místě svatém; nebo jakož obět za hřích, tak obět za vinu knězi přináleží, svatá svatých jest. 003 LEV 014 014 I vezme kněz krve z oběti za hřích, a pomaže jí kraje ucha pravého člověka toho, kterýž se očišťuje, a palce ruky jeho pravé, a palce nohy jeho pravé. 003 LEV 014 015 Vezme také kněz z té mírky oleje, a naleje na ruku svou levou. 003 LEV 014 016 A omoče prst svůj pravý v tom oleji, kterýž má na ruce své levé, pokropí z něho prstem svým sedmkrát před Hospodinem. 003 LEV 014 017 Z ostatku pak oleje toho, kterýž má na ruce své, pomaže kněz kraje ucha pravého člověka toho, kterýž se očišťuje, a palce pravé ruky jeho, a palce pravé nohy jeho, na krev oběti za vinu. 003 LEV 014 018 Což pak zůstane oleje, kterýž jest v ruce kněze, pomaže tím hlavy toho, kterýž se očišťuje; a tak očistí jej kněz před Hospodinem. 003 LEV 014 019 Učiní také kněz obět za hřích, a očistí očišťujícího se od nečistoty jeho. A potom zabije obět zápalnou. 003 LEV 014 020 I bude obětovati kněz tu obět zápalnou, i obět suchou na oltáři; a tak očistí jej, i bude čistý. 003 LEV 014 021 Jestliže pak bude chudý, tak že by s to býti nemohl, tedy vezme jednoho beránka v obět za provinění, k obracení jí sem i tam pro očištění své, a desátý díl mouky bělné olejem zadělané k oběti suché, a mírku oleje, 003 LEV 014 022 Též dvě hrdličky aneb dvé holoubátek, kteréž by mohl míti, a bude jedno v obět za hřích, a druhé v obět zápalnou. 003 LEV 014 023 I přinese je v osmý den očišťování svého knězi, ke dveřům stánku úmluvy před Hospodina. 003 LEV 014 024 Tedy kněz vezma beránka oběti za vinu a mírku oleje, obraceti je bude sem i tam v obět obracení před Hospodinem. 003 LEV 014 025 I zabije beránka oběti za provinění, a vezma krve z oběti za provinění, pomaže jí kraje ucha pravého člověka toho, kterýž se očišťuje, a palce ruky jeho pravé, a palce nohy jeho pravé. 003 LEV 014 026 Oleje také naleje kněz na ruku svou levou. 003 LEV 014 027 A omoče prst svůj pravý v oleji, kterýž bude na ruce jeho levé, pokropí jím sedmkrát před Hospodinem. 003 LEV 014 028 Pomaže také kněz olejem, kterýž má na ruce své, kraje ucha pravého toho, kdož se čistí, a palce pravé ruky jeho, a palce pravé nohy jeho, na místě krve z oběti za vinu. 003 LEV 014 029 Což pak zůstává oleje, kterýž jest v ruce kněze, pomaže jím hlavy toho, kterýž se očišťuje; a tak očistí jej před Hospodinem. 003 LEV 014 030 Tolikéž učiní i s hrdličkou jednou aneb s holoubátkem z těch, kteréž zjednati mohl. 003 LEV 014 031 Z těch, kterýchž dostati mohl, obětovati bude jedno za hřích a druhé v obět zápalnou s obětí suchou; a tak očistí kněz očišťujícího se před Hospodinem. 003 LEV 014 032 Ten jest zákon toho, na komž by se ukázala rána malomocenství, a kterýž by nemohl býti s ty věci k očištění svému přináležité. 003 LEV 014 033 I mluvil Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, řka: 003 LEV 014 034 Když vejdete do země Kananejské, kterouž já vám za dědictví dávám, a dopustil bych ránu malomocenství na některý dům země, kterouž vládnouti budete, 003 LEV 014 035 Tedy přijde hospodář domu a oznámí knězi řka: Zdá mi se, jako by byla rána malomocenství na domě. 003 LEV 014 036 I rozkáže kněz vyprázdniti dům, dříve než by všel do něho hleděti na tu ránu, aby nebylo poškvrněno něco z těch věcí, kteréž v domě jsou. Potom pak vejde, aby pohleděl na ten dům. 003 LEV 014 037 Tedy vida ránu tu, uzří-li, že rána jest na stěnách domu, totiž důlkové názelení aneb náčervení, a na pohledění jsou nižší než stěna jinde: 003 LEV 014 038 Vyjde kněz z domu toho ke dveřím jeho, a dá zavříti dům ten za sedm dní. 003 LEV 014 039 A v den sedmý navrátí se kněz, a uzří-li, ano se rozmohla rána na stěnách domu toho: 003 LEV 014 040 Rozkáže vyníti kamení, na němž by rána taková byla, a vyvrci je ven za město na místo nečisté. 003 LEV 014 041 Dům pak rozkáže vystrouhati vnitř všudy vůkol; a vysypou prach ten, kterýž sstrouhali, vně za městem na místo nečisté. 003 LEV 014 042 A vezmouce jiné kamení, vyplní jím místo onoho kamení; tolikéž hliny jiné vezmouce, vymaží dům. 003 LEV 014 043 Pakliť by se navrátila rána, a vzrostla by v tom domě po vyvržení kamení a vystrouhání domu, i po vymazání jeho, 003 LEV 014 044 Tedy vejda kněz, uzří-li, an se rozmohla rána v domě, malomocenství rozjídající se jest v tom domě, nečistý jest. 003 LEV 014 045 I rozboří ten dům a kamení jeho, i dříví jeho, a všecko mazání domu toho, a vynosí ven za město na místo nečisté. 003 LEV 014 046 Jestliže by pak kdo všel do domu toho v ten čas, když zavřín byl, nečistý bude až do večera. 003 LEV 014 047 A jestliže by kdo spal v tom domě, zpéře roucha svá; tolikéž jestliže by kdo jedl v tom domě, zpéře roucha svá. 003 LEV 014 048 Jestliže by pak kněz vejda tam, uzřel, že se nerozmohla rána v domě po obnovení jeho, tedy za čistý vyhlásí dům ten; nebo uzdravena jest rána jeho. 003 LEV 014 049 A vezma k očištění domu toho dva vrabce a dřevo cedrové, a červec dvakrát barvený a yzop, 003 LEV 014 050 I zabije vrabce jednoho, a vycedí krev do nádoby hliněné nad vodou živou. 003 LEV 014 051 A vezme dřevo cedrové a yzop, a červec dvakrát barvený, a vrabce živého, omočí to všecko ve krvi vrabce zabitého a u vodě živé, a pokropí domu toho sedmkrát. 003 LEV 014 052 A tak když očistí dům ten krví vrabce a vodou živou a ptákem živým, dřevem cedrovým, yzopem a červcem dvakrát barveným: 003 LEV 014 053 Vypustí ven vrabce živého z města na pole, a očistí dům ten, i budeť čistý. 003 LEV 014 054 Ten jest zákon o všeliké ráně malomocenství a poškvrny černé, 003 LEV 014 055 A malomocenství roucha i domu, 003 LEV 014 056 I otekliny, prašiviny a poškvrny pobělavé, 003 LEV 014 057 K ukázání, kdy jest kdo čistý, aneb kdy jest kdo nečistý. Tenť jest zákon malomocenství. 003 LEV 015 001 Mluvil pak Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, řka: 003 LEV 015 002 Mluvte synům Izraelským a rcete jim: Když by který muž trpěl tok semene z těla svého, nečistý bude. 003 LEV 015 003 Tato pak bude nečistota jeho v toku jeho: Jestliže vypěňuje tělo jeho tok svůj, aneb že by se zastavil tok v těle jeho, nečistota jeho jest. 003 LEV 015 004 Každé lůže, na němž by ležel, kdož má tok semene, nečisté bude; a všecko, na čemž by seděl, nečisté bude. 003 LEV 015 005 A kdož by se dotekl lůže jeho, zpéře roucha svá, a umyje se vodou, a bude nečistý až do večera. 003 LEV 015 006 A kdo by sedl na to, na čemž seděl ten, kdož má tok semene, zpéře roucha svá, a umyje se vodou, i bude nečistý až do večera. 003 LEV 015 007 Jestliže by se kdo dotekl těla trpícího tok semene, zpéře roucha svá, a umyje se vodou, i bude nečistý až do večera. 003 LEV 015 008 A jestliže by ten, kdož trpí tok semene, plinul na čistého, zpéře roucha svá, a umyje se vodou, i bude nečistý až do večera. 003 LEV 015 009 Každé sedlo, na němž by seděl ten, kdož má tok semene, nečisté bude. 003 LEV 015 010 A kdož by koli dotekl se něčeho, což bylo pod ním, nečistý bude až do večera; a kdož by co z toho nesl, zpéře roucha svá, a umyje se vodou, a bude nečistý až do večera. 003 LEV 015 011 Kohož by se pak dotekl ten, kdož má tok semene, a neumyl rukou svých vodou, zpéře roucha svá, a umyje se vodou, i bude nečistý až do večera. 003 LEV 015 012 Nádoba hliněná, kteréž by se dotekl ten, kdo má tok semene, bude rozbita, a každá nádoba dřevěná vodou vymyta bude. 003 LEV 015 013 Když by pak očištěn byl ten, kdož tok semene trpěl, od toku svého, sečte sedm dní po svém očištění, a zpéře roucha svá, a vodou živou zmyje tělo své, i bude čist. 003 LEV 015 014 Potom dne osmého vezme sobě dvě hrdličky aneb dvé holoubátek, a přijda před Hospodina ke dveřím stánku úmluvy, dá je knězi. 003 LEV 015 015 Kterýž obětovati je bude, jedno za hřích a druhé v obět zápalnou; a očistí jej kněz před Hospodinem od toku jeho. 003 LEV 015 016 Muž, z něhož by vyšlo símě scházení, zmyje vodou všecko tělo své, a bude nečistý až do večera. 003 LEV 015 017 Každé roucho i každá kůže, na níž by bylo símě scházení, zeprána bude vodou, a nečistá bude až do večera. 003 LEV 015 018 Žena také, s kterouž by obýval muž scházením semene, oba zmyjí se vodou, a nečistí budou až do večera. 003 LEV 015 019 Žena pak, když by trpěla nemoc svou, a tok krve byl by z těla jejího, za sedm dní oddělena bude; každý, kdož by se jí dotekl, nečistý bude až do večera. 003 LEV 015 020 Na čemž by koli ležela v čas oddělení svého, nečistéť bude; tolikéž, na čem by koli seděla, nečisté bude. 003 LEV 015 021 Také kdož by se dotekl lůže jejího, zpéře roucho své, a umyje se vodou, i bude nečistý až do večera. 003 LEV 015 022 Kdož by se koli dotekl toho, na čemž seděla, zpéře roucha svá, a umyje se vodou, i bude nečistý až do večera. 003 LEV 015 023 Což by koli bylo na lůži tom, neb na jaké by koli věci seděla, a dotekl by se toho někdo, nečistý bude až do večera. 003 LEV 015 024 Jestliže by kdo spal s ní, a byla by nečistota její na něm, nečistý bude za sedm dní; i každé lůže, na němž by spal, nečisté bude. 003 LEV 015 025 Žena pak trpěla-li by krvotok po mnohé dny, kromě času nemoci své, totiž krvotok by trpěla přes čas přirozené nemoci: po všecky dny toku nečistoty své, jako i v čas nemoci své přirozené, nečistá bude. 003 LEV 015 026 Každé lůže, na němž by spala po všecky dny toku svého, bude jí jako lůže v přirozené nemoci její; a každá věc, na kteréž by seděla, nečistá bude, podlé nečistoty přirozené nemoci její. 003 LEV 015 027 Kdož by koli dotekl se těch věcí, nečistý bude. Protož zpéře roucho své, a umyje se vodou, i bude nečistý až do večera. 003 LEV 015 028 Když pak očištěna bude od toku svého, sečte sobě sedm dní, a potom očišťovati se bude. 003 LEV 015 029 A v den osmý vezme sobě dvě hrdličky aneb dvé holoubátek, a přinese je knězi ke dveřím stánku úmluvy. 003 LEV 015 030 Z nichž jedno obětovati bude kněz v obět za hřích, a druhé v obět zápalnou, a očistí ji kněz před Hospodinem od toku nečistoty její. 003 LEV 015 031 I budete oddělovati syny Izraelské od nečistot jejich, aby nezemřeli pro nečistoty své, když by poškvrnili příbytku mého, kterýž jest u prostřed nich. 003 LEV 015 032 Toť jest právo trpícího tok semene, i toho, z něhož vychází símě scházení, jímž poškvrněn bývá, 003 LEV 015 033 Též nemocné ženy v oddělení jejím, i všelikého trpícího tok svůj, buď mužského pohlaví neb ženského, a muže, kterýž by spal s nečistou. 003 LEV 016 001 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi po smrti dvou synů Aronových, kteřížto, když předstoupili před Hospodina, zemřeli, 003 LEV 016 002 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv Aronovi bratru svému, ať nevchází každého času do svatyně za oponu před slitovnici, kteráž jest na truhle, aby neumřel; nebo já v oblace ukáži se nad slitovnicí. 003 LEV 016 003 S tímto vcházeti bude Aron do svatyně: S volkem mladým, kterýž bude v obět za hřích, a s beranem k oběti zápalné. 003 LEV 016 004 V sukni lněnou svatou obleče se, a košilku lněnou bude míti na těle hanby své, pasem také lněným opáše se, a čepici lněnou vstaví na hlavu, roucha zajisté svatá jsou tato; i umyje vodou tělo své a obleče se v ně. 003 LEV 016 005 Od shromáždění pak synů Izraelských vezme dva kozly k oběti za hřích, a jednoho berana k zápalné oběti. 003 LEV 016 006 I bude obětovati Aron volka svého v obět za hřích, a očistí sebe i dům svůj. 003 LEV 016 007 Potom vezme ty dva kozly a postaví je před Hospodinem u dveří stánku úmluvy. 003 LEV 016 008 I dá Aron na ty dva kozly losy, los jeden Hospodinu, a los druhý Azazel. 003 LEV 016 009 A obětovati bude Aron kozla toho, na něhož by los padl Hospodinu, obětovati jej bude za hřích. 003 LEV 016 010 Kozla pak toho, na něhož přišel los Azazel, postaví živého před Hospodinem, aby skrze něho učinil očištění, a pustí ho na poušť k Azazel. 003 LEV 016 011 I bude obětovati Aron volka svého v obět za hřích, a očistí sebe i dům svůj, a zabije volka svého v obět za hřích. 003 LEV 016 012 Vezme také plnou kadidlnici uhlí řeřavého s oltáře, kterýž jest před tváří Hospodinovou, a plné obě hrsti své vonných věcí stlučených, a vnese za oponu. 003 LEV 016 013 A vloží kadidlo to na oheň před Hospodinem, a dým kadění toho přikryje slitovnici, kteráž jest nad svědectvím, a neumře. 003 LEV 016 014 Potom vezma krve volka toho, pokropí prstem svým na slitovnici k východu; tolikéž před slitovnicí kropiti bude sedmkrát krví tou prstem svým. 003 LEV 016 015 Zabije také v obět za hřích kozla toho, kterýž jest lidu, a vnese krev jeho do vnitřku za oponu, a učiní se krví jeho, jakož učinil se krví volka, totiž pokropí jí na slitovnici a před slitovnicí. 003 LEV 016 016 A očistí svatyni od nečistot synů Izraelských a od přestoupení jejich i všech hříchů jejich. Totéž učiní i stánku úmluvy, kterýž jest mezi nimi u prostřed nečistot jejich. 003 LEV 016 017 (Žádný pak člověk ať není v stánku úmluvy, když on vchází k očišťování do svatyně, dokudž by on zase nevyšel a očištění za sebe, za dům svůj i za všecko množství Izraelské nevykonal.) 003 LEV 016 018 Vyjde pak k oltáři, kterýž jest před Hospodinem, a očistí jej. A vezma krve volka toho, a ze krve kozla, dá na rohy oltáře vůkol. 003 LEV 016 019 A pokropí ho svrchu krví tou prstem svým sedmkrát, a očistí jej i posvětí ho od nečistot synů Izraelských. 003 LEV 016 020 A když by dokonal očištění svatyně a stánku úmluvy a oltáře, obětovati bude kozla živého. 003 LEV 016 021 A vlože Aron obě ruce své na hlavu kozla živého, vyznávati bude nad ním všecky nepravosti synů Izraelských, a všecka přestoupení jejich se všemi hříchy jejich, a vloží je na hlavu kozla, a vyžene ho člověk k tomu zřízený na poušť. 003 LEV 016 022 (Kozel ten zajisté ponese na sobě všecky nepravosti jejich do země pusté.) A pustí kozla toho na poušti. 003 LEV 016 023 Potom pak přijda Aron do stánku úmluvy, svleče s sebe roucha lněná, v něž se byl oblékl, když vjíti měl do svatyně, a nechá jich tu. 003 LEV 016 024 A umyje tělo své vodou na místě svatém, a obleče se zase v roucha svá, a vyjda, obětovati bude obět zápalnou svou a obět zápalnou lidu, a očistí sebe i lid. 003 LEV 016 025 A tuk oběti za hřích páliti bude na oltáři. 003 LEV 016 026 Ten pak, kterýž vyvedl kozla na Azazel, zpéře roucha svá, a zmyje tělo své vodou, a potom vejde do stanů. 003 LEV 016 027 Volka pak za hřích a kozla za hřích, jejichž krev vnesena byla k vykonání očištění v svatyni, vynese ven z táboru, a spálí ohněm kůže jejich, i maso jejich, i lejna jejich. 003 LEV 016 028 Kdož by pak spálil je, zpéře roucha svá, a umyje tělo své vodou, a potom vejde do táboru. 003 LEV 016 029 Bude vám i toto za věčné ustanovení: Sedmého měsíce, desátého dne téhož měsíce ponižovati budete duší svých, a žádného díla nebudete dělati, ani doma zrozený, ani příchozí, kterýž jest pohostinu mezi vámi. 003 LEV 016 030 Nebo v ten den očistí vás, abyste očištěni byli; ode všech hříchů svých před Hospodinem očištěni budete. 003 LEV 016 031 Sobota odpočinutí bude vám, a ponižovati budete duší svých ustanovením věčným. 003 LEV 016 032 Očišťovati pak bude kněz, kterýž jest pomazaný, a jehož ruce posvěceny jsou k vykonávání úřadu kněžského místo otce svého, a obleče se v roucha lněná, roucha svatá. 003 LEV 016 033 A očistí svatyni svatou a stánek úmluvy, očistí také i oltář, i kněží, i všecken lid shromážděný očistí. 003 LEV 016 034 A bude vám to ustanovením věčným k očišťování synů Izraelských ode všech hříchů jejich, každého roku jednou. I učinil Mojžíš tak, jakž jemu byl přikázal Hospodin. 003 LEV 017 001 I mluvil Hospodin Mojžíšovi, řka: 003 LEV 017 002 Mluv k Aronovi a synům jeho i ke všechněm synům Izraelským, a rci jim: Tato jest věc, kterouž přikázal Hospodin, řka: 003 LEV 017 003 Kdož by koli z domu Izraelského zabil vola aneb beránka, neb kozu, buď mezi stany, aneb kdož by zabil vně za stany, 003 LEV 017 004 A ke dveřím stánku úmluvy nepřivedl by ho, aby obětoval obět Hospodinu před příbytkem Hospodinovým: vinen bude krví, nebo krev vylil; protož vyhlazen bude muž ten z prostředku lidu svého. 003 LEV 017 005 Přivedou tedy synové Izraelští oběti své, kteréž by na poli zabíjeti chtěli, přivedou je, pravím, k Hospodinu ke dveřím stánku úmluvy, k knězi, a obětovati budou oběti pokojné Hospodinu. 003 LEV 017 006 A pokropí kněz krví na oltáři Hospodinovu u dveří stánku úmluvy, a páliti bude tuk u vůni líbeznou Hospodinu. 003 LEV 017 007 A nikoli více nebudou obětovati obětí svých ďáblům, po nichžto odcházejíce, oni smilní. Zákon tento bude jim věčný i všechněm potomkům jejich. 003 LEV 017 008 Protož povíš jim: Kdož by koli z domu Izraelského aneb z příchozích, kteříž by pohostinu byli mezi vámi, obětoval zápal aneb jinou obět, 003 LEV 017 009 A ke dveřím stánku úmluvy nepřivedl by jí, aby ji obětoval Hospodinu: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého. 003 LEV 017 010 A kdož by koli z domu Izraelského aneb z příchozích, kteříž jsou pohostinu mezi nimi, jedl jakou krev: postavím tvář svou proti člověku tomu, a vyhladím jej z prostředku lidu jeho. 003 LEV 017 011 Nebo duše všelikého těla ve krvi jest, já pak oddal jsem vám ji k oltáři, k očišťování duší vašich. Nebo sama krev na duši očišťuje. 003 LEV 017 012 Protož řekl jsem synům Izraelským: Nižádný z vás nebude jísti krve; ani příchozí, kterýž pohostinu jest mezi vámi, nebude krve jísti. 003 LEV 017 013 A kdož by koli z synů Izraelských aneb z příchozích, kteříž jsou pohostinu mezi vámi, honě, ulovil zvíře aneb ptáka, což se jísti může, tedy vycedí krev jeho a zasype ji prstí. 003 LEV 017 014 Nebo duše všelikého těla jest krev jeho, kteráž jest v duši jeho. Protož jsem pověděl synům Izraelským: Krve žádného těla jísti nebudete, nebo duše všelikého těla jest krev jeho; kdož by koli jedl ji, vyhlazen bude. 003 LEV 017 015 Kdož by pak koli jedl tělo mrtvé aneb udávené, buď on doma zrozený aneb příchozí: zpéře roucha svá, a umyje se vodou, a nečistý bude až do večera, potom pak čistý bude. 003 LEV 017 016 A pakli nezpéře roucha svého, a těla svého neumyje, tedy ponese nepravost svou. 003 LEV 018 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 018 002 Mluv synům Izraelským a rci jim: Já jsem Hospodin Bůh váš. 003 LEV 018 003 Vedlé skutků země Egyptské, v níž jste bydlili, nečiňte, ani podlé skutků země Kananejské, do kteréž já vás uvozuji, činiti budete, a v ustanoveních jejich nechoďte. 003 LEV 018 004 Soudy mé čiňte a ustanovení mých ostříhejte, abyste chodili v nich: Já jsem Hospodin Bůh váš. 003 LEV 018 005 Ostříhejte ustanovení mých a soudů mých. Člověk ten, kterýž by je činil, živ bude v nich: Já jsem Hospodin. 003 LEV 018 006 Nižádný člověk k žádné přítelkyni krevní nepřistupuj k obnažení hanby její: Já jsem Hospodin. 003 LEV 018 007 Hanby otce svého a matky své neodkryješ; matka tvá jest, neodkryješ hanby její. 003 LEV 018 008 Hanby ženy otce svého neodkryješ; nebo hanba otce tvého jest. 003 LEV 018 009 Hanby sestry své, dcery otce svého aneb dcery matky své, kteráž doma zplozena aneb vně zplozena jest, neodkryješ hanby jejich. 003 LEV 018 010 Hanby vnučky své, buď po synu neb dceři své, neodkryješ; nebo hanba tvá jsou. 003 LEV 018 011 Hanby dcery manželky otce svého, kteráž jest zplozena od otce tvého, tvá sestra jest, neodkryješ hanby její. 003 LEV 018 012 Hanby sestry otce svého neodkryješ; nebo krevní přítelkyně otce tvého jest. 003 LEV 018 013 Hanby sestry matky své neodkryješ; nebo krevní přítelkyně matky tvé jest. 003 LEV 018 014 Hanby bratra otce svého neodkryješ; k manželce jeho nevejdeš, stryna tvá jest. 003 LEV 018 015 Hanby nevěsty své neodkryješ; manželka jest syna tvého, neodkryješ hanby její. 003 LEV 018 016 Hanby manželky bratra svého neodkryješ; nebo hanba bratra tvého jest. 003 LEV 018 017 Hanby ženy a dcery její neodkryješ. Vnučky její po synu neb po dceři její nepojmeš, abys odkryl hanbu její; nebo krevní jsou, a nešlechetnost jest. 003 LEV 018 018 Nevezmeš sobě ženy k ženě první, abys ssoužil ji, odkrývaje hanbu její za života jejího. 003 LEV 018 019 Také k ženě, když jest v své nemoci nečisté, nepřistoupíš, odkrývaje hanbu její. 003 LEV 018 020 S manželkou bližního svého nebudeš obcovati, poškvrňuje se s ní. 003 LEV 018 021 Nedopustíš, aby kdo z semene tvého proveden byl skrze oheň modly Moloch, abys nepoškvrnil jména Boha svého: Já jsem Hospodin. 003 LEV 018 022 Nebudeš obcovati s mužským pohlavím, scházeje se s ním jako s ženou; nebo ohavnost jest. 003 LEV 018 023 A s žádným hovadem nebudeš obcovati, poškvrňuje se s ním; ani žena nepoddá se hovadu, aby s ním obývala; nebo mrzkost jest. 003 LEV 018 024 A protož nepoškvrňujtež se žádnou touto věcí; nebo těmito všemi věcmi poškvrnili se pohané, kteréž já vyvrhu od tváři vaší. 003 LEV 018 025 Nebo poškvrnila se země, a navštívím nepravost její na ní, a vyvrátí země obyvatele své. 003 LEV 018 026 Ale vy ostříhejte ustanovení mých a soudů mých, a nečiňte nižádných ohavností těchto, tak domácí jako příchozí, kterýž jest pohostinu u prostřed vás. 003 LEV 018 027 (Nebo všecky ty ohavnosti činili lidé země té, kteříž byli před vámi, čímž poškvrněna jest země.) 003 LEV 018 028 Aby nevyvrátila vás země, proto že byste jí poškvrnili, jako vyvrátila národ, kterýž byl před vámi. 003 LEV 018 029 Nebo kdož by koli dopustil se některé ze všech ohavností těch: duše zajisté, kteréž by činily to, vyhlazeny budou z prostředku lidu svého. 003 LEV 018 030 Protož ostříhejte přikázaní mých, abyste nečinili ničeho z obyčejů ohavných, kteříž činěni jsou před vámi, aniž sebe jimi poškvrňujte: Já jsem Hospodin Bůh váš. 003 LEV 019 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 019 002 Mluv ke všemu množství synů Izraelských a rci jim: Svatí buďte, nebo svatý jsem, já Hospodin Bůh váš. 003 LEV 019 003 Jeden každý matky své a otce svého báti se budete. A sobot mých ostříhejte, nebo já jsem Hospodin Bůh váš. 003 LEV 019 004 Neobracejte se k modlám, a bohů litých nedělejte sobě: Já jsem Hospodin Bůh váš. 003 LEV 019 005 A když obětovati budete oběti pokojné Hospodinu, z dobré vůle své obětovati budete je. 003 LEV 019 006 Kterého dne obětovati budete, jísti budete je, i nazejtří; což by pak zůstalo až do třetího dne, ohněm spáleno bude. 003 LEV 019 007 Pakli předce jísti budete dne třetího, věc ohavná bude, a nebude oblíbena. 003 LEV 019 008 Kdož by to jedl, pokutu nepravosti své ponese; nebo svatosti Hospodinovy poškvrnil, protož vyhlazena bude duše ta z lidu svého. 003 LEV 019 009 Když budete žíti obilé země vaší, nesežneš naskrze všeho pole svého, a nebudeš sbírati pozůstalých klasů žně své. 003 LEV 019 010 Tolikéž ostatků vinice své nebudeš bráti, a zrní vinice své nebudeš sbírati; chudému a příchozímu zanecháš toho: Já jsem Hospodin Bůh váš. 003 LEV 019 011 Nekraďte a nelžete, a nižádný neoklamávej bližního svého. 003 LEV 019 012 Nepřisahejte křivě ve jméno mé, aniž kdo poškvrňuj jména Boha svého: Já jsem Hospodin. 003 LEV 019 013 Neutiskneš mocí bližního svého, aniž obloupíš ho. Nezůstane mzda dělníka u tebe až do jitra. 003 LEV 019 014 Hluchému nebudeš zlořečiti, a před slepým nepoložíš úrazu, ale báti se budeš Boha svého, nebo já jsem Hospodin. 003 LEV 019 015 Neučiníš neprávě v soudu. Nepřijmeš osoby chudého, aniž šanovati budeš osoby bohatého; spravedlivě souditi budeš bližního svého. 003 LEV 019 016 Nebudeš choditi jako utrhač v lidu svém, aniž státi budeš na hrdlo bližnímu svému: Já jsem Hospodin. 003 LEV 019 017 Nebudeš nenáviděti bratra svého v srdci svém; svobodně potresceš bližního svého, a nesneseš na něm hříchu. 003 LEV 019 018 Nebudeš se mstíti, aniž držeti budeš hněvu proti synům lidu svého, ale milovati budeš bližního svého jako sebe samého: Já jsem Hospodin. 003 LEV 019 019 Ustanovení mých ostříhejte. Hovadu svému nedáš se scházeti s hovadem jiného pokolení. Pole svého neposeješ rozdílným semenem, a rouchem z rozdílných věcí, jako z vlny a ze lnu, setkaným nebudeš se odívati. 003 LEV 019 020 Jestliže by muž spal s ženou, a obcoval s ní, kteráž děvkou jsuc, byla by zasnoubená jinému muži, a nebyla by žádnou mzdou vykoupena, ani propuštěna: oba dva zmrskáni budou, a neumrouť; nebo nebyla svobodná učiněna. 003 LEV 019 021 On pak přivede obět za vinu svou Hospodinu ke dveřím stánku úmluvy, skopce za vinu. 003 LEV 019 022 I očistí jej kněz skopcem, kterýž se obětuje za vinu před Hospodinem, od hříchů jeho, kterýmž zhřešil, a bude mu odpuštěn hřích jeho. 003 LEV 019 023 Když pak vejdete do země, a nasázíte všelikého stromoví ovoce nesoucího, tedy obřežete neobřezání jeho, totiž ovoce jeho. Po tři léta budete míti je za neobřezané, protož nebude jedeno. 003 LEV 019 024 Čtvrtého pak léta bude všeliké ovoce jeho posvěcené k chválení Hospodina, 003 LEV 019 025 (Pátého teprv léta jísti budete ovoce jeho), aby rozmnožil vám úrody jeho; nebo já jsem Hospodin Bůh váš. 003 LEV 019 026 Nic nebudete jísti se krví. Nebudete hádati, aniž na časích zakládati budete. 003 LEV 019 027 Nebudeš střihati vlasů hlavy své okrouhle, aniž zohaví kdo brady své. 003 LEV 019 028 Nad mrtvým pak nebudete řezati těla svého, a žádného znamení vyrytého na sobě neučiníte: Já jsem Hospodin. 003 LEV 019 029 Nepoškvrňuj dcery své, dopouštěje smilniti jí, aby země nesmilnila a nebyla naplněna nešlechetností. 003 LEV 019 030 Sobot mých ostříhati budete, a svatyně mé báti se budete: Já jsem Hospodin. 003 LEV 019 031 Neobracejte se k hadačům a věšťcům, ani od nich rady beřte, poškvrňujíce se s nimi: Já jsem Hospodin Bůh váš. 003 LEV 019 032 Před člověkem šedivým povstaň, a cti osobu starého, a boj se Boha svého, nebo já jsem Hospodin. 003 LEV 019 033 Jestliže bude pohostinu u tebe příchozí v zemi vaší, nečiňte jemu křivdy. 003 LEV 019 034 Jakožto jeden z doma zrozených vašich, tak bude vám příchozí, kterýž jest u vás pohostinu, a milovati ho budeš jako sebe samého; nebo i vy pohostinu jste byli v zemi Egyptské: Já jsem Hospodin Bůh váš. 003 LEV 019 035 Nečiňte neprávě v soudu, v rozměřování, v váze a v míře. 003 LEV 019 036 Závaží spravedlivé, kámen spravedlivý, korec spravedlivý, pintu spravedlivou míti budete: Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vás vyvedl z země Egyptské. 003 LEV 019 037 Protož ostříhejte všech ustanovení mých a všech soudů mých, a čiňte je, nebo já jsem Hospodin. 003 LEV 020 001 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 020 002 Synům také Izraelským díš: Kdo by koli z synů Izraelských a z příchozích, kteříž by byli pohostinu v Izraeli, dal z semene svého modle Moloch, smrtí umře. Lid země té kamením jej uhází. 003 LEV 020 003 Nebo já postavím tvář svou proti takovému, a vyhladím ho z prostředku lidu jeho, proto že z semene svého dal modle Moloch, a tak zprznil svatyni mou, a poškvrnil jména svatosti mé. 003 LEV 020 004 Jestliže by pak lid země té všelijak přehlídal to na člověku tom, kterýž by dal z semene svého modle Moloch, a nezahubil by ho: 003 LEV 020 005 Tedy já postavím tvář svou proti muži tomu a proti čeledi jeho, a vyhladím ho i všecky, kteříž smilníce, odcházeli po něm, aby smilnili, následujíce Molocha, z prostředku lidu jeho. 003 LEV 020 006 Duše, kteráž by se obrátila k hadačům a věšťcům, aby smilnila, postupujíc po nich: postavím tvář svou proti duši té, a vyhladím ji z prostředku lidu jejího. 003 LEV 020 007 A protož posvěťte se a buďte svatí, nebo já jsem Hospodin Bůh váš. 003 LEV 020 008 A ostříhejte ustanovení mých, a čiňte je: Já jsem Hospodin posvětitel váš. 003 LEV 020 009 Kdož by koli zlořečil otci svému neb matce své, smrtí umře. Otci svému a matce své zlořečil, krev jeho bude na něm. 003 LEV 020 010 Muž pak, kterýž by se cizoložství dopustil s ženou něčí, že zcizoložil s ženou bližního svého, smrtí umře cizoložník ten i cizoložnice. 003 LEV 020 011 A kdož by koli obcoval s ženou otce svého, hanbu otce svého odkryl. Smrtí umrou oba dva, krev jejich bude na ně. 003 LEV 020 012 Kdož by pak obcoval s nevěstou svou, smrtí umrou oba dva. Mrzkosti se dopustili, krev jejich bude na ně. 003 LEV 020 013 A kdož by se scházel s pohlavím mužským jako s ženou, ohavnost učinili oba dva. Smrtí umrou, krev jejich bude na ně. 003 LEV 020 014 A kdož by vzal ženu a matku její, nešlechetnost jest. Ohněm spálí i jej i je, aby nebylo nešlechetností u prostřed vás. 003 LEV 020 015 Kdož by pak obcoval s hovadem, smrtí umře, a hovado zabijete. 003 LEV 020 016 Tolikéž žena, kteráž by přistoupila k některému hovadu, aby obcovala s ním, zabiješ ji i to hovado. Smrtí umrou, krev jejich bude na ně. 003 LEV 020 017 Kdož by koli vezma sestru svou, dceru otce svého, aneb dceru matky své, viděl by hanbu její, a ona také viděla by hanbu jeho, mrzkost jest. Protož vyhlazeni budou před očima synů lidu svého; nebo hanbu sestry své odkryl, nepravost svou ponese. 003 LEV 020 018 A kdož by koli spal s ženou v její nemoci a obnažil by hanbu její, a tok její by odkryl, i ona ukázala by krvotok svůj: vyhlazeni budou oba z prostředku lidu svého. 003 LEV 020 019 Hanby sestry matky své a sestry otce svého neodkryješ. Nebo kdož by to učinil, krevní přítelkyni svou by obnažil; protož nepravost svou ponesou. 003 LEV 020 020 Kdož by pak spal s ženou strýce svého, hanbu strýce svého odkryl. Ponesou hřích svůj, bez dětí zemrou. 003 LEV 020 021 Tolikéž kdož by vzal manželku bratra svého, mrzkost jest. Hanbu bratra svého obnažil, protož bez dětí budou. 003 LEV 020 022 Ostříhejtež tedy všech ustanovení mých a všech soudů mých, a čiňte je, aby nevyvrátila vás země, do níž já uvozuji vás, abyste v ní bydlili. 003 LEV 020 023 Aniž choďte v ustanoveních národu toho, kterýž já vyvrhu od tváři vaší; nebo všecky ty věci činili, a měl jsem je v ošklivosti. 003 LEV 020 024 Vám jsem pak řekl: Vládnouti budete zemí jejich, a já dám ji vám, abyste ji dědičně obdrželi, zemi tekoucí mlékem a strdí. Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vás oddělil od jiných národů. 003 LEV 020 025 Protož vy mějte rozdíl mezi hovadem čistým a nečistým, a mezi ptákem čistým a nečistým, a nepoškvrňujte duší svých hovady a ptactvem, a tím vším, což se plazí po zemi, kteréž jsem já vám oddělil, abyste je měli za nečisté. 003 LEV 020 026 Ale budete mi svatí; nebo svatý jsem já Hospodin, a oddělil jsem vás od jiných národů, abyste byli moji. 003 LEV 020 027 Muž pak neb žena, kteříž by měli ducha čarodějného a věštího, smrtí umrou. Kamením uházejí je, krev jejich bude na ně. 003 LEV 021 001 Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Mluv kněžím synům Aronovým a rci jim: Při mrtvém nepoškvrní se žádný z vás v lidu svém. 003 LEV 021 002 Toliko při krevním příteli svém, mateři neb otci svém, synu neb dceři své a bratru svém, 003 LEV 021 003 Též při sestře své, panně sobě nejbližší, kteráž neměla muže, při té poškvrní se. 003 LEV 021 004 Nepoškvrní se při knížeti lidu svého, tak aby nečistý byl. 003 LEV 021 005 Nebudou dělati sobě lysiny na hlavě své, vytrhávajíce sobě vlasy. A brady své nebudou holiti, ani těla svého řezati. 003 LEV 021 006 Budou svatí Bohu svému, aniž poškvrní jména Boha svého; nebo oběti ohnivé Hospodinovy, chléb Boha svého obětují, protož svatí budou. 003 LEV 021 007 Ženy nevěstky aneb poškvrněné nevezmou sobě, a ženy zahnané od muže jejího nepojmou; nebo svatý jest jeden každý z nich Bohu svému. 003 LEV 021 008 Ty také, lide, za svatého budeš jej míti, nebo chléb Boha tvého obětuje. Protož svatý bude tobě, nebo já svatý jsem Hospodin, kterýž posvěcuji vás. 003 LEV 021 009 Dcera pak některého kněze, když by se smilství dopustila, otce svého poškvrnila. Ohněm spálena buď. 003 LEV 021 010 Kněz pak nejvyšší mezi bratřími svými, na jehožto hlavu vylit jest olej pomazání, a posvětil rukou svých, aby obláčel se v roucho svaté, hlavy své neodkryje a roucha svého neroztrhne. 003 LEV 021 011 Aniž k kterému tělu mrtvému přistoupí, a aniž při otci aneb mateři své poškvrní se. 003 LEV 021 012 Nevyjde z svatyně a nepoškvrní svatyně Boha svého; nebo koruna oleje pomazání Boha jeho jest na něm: Já jsem Hospodin. 003 LEV 021 013 On také ženu v panenství jejím za manželku sobě pojme. 003 LEV 021 014 Vdovy, aneb zahnané, aneb poškvrněné, nevěstky, žádné z těch nebude sobě bráti, ale pannu z lidu svého vezme sobě za manželku. 003 LEV 021 015 A nepoškvrní semene svého v rodu svém, nebo já jsem Hospodin posvětitel jeho. 003 LEV 021 016 Mluvil opět Hospodin Mojžíšovi, řka: 003 LEV 021 017 Mluv k Aronovi a rci: Kdožkoli z semene tvého po všech rodech svých bude míti na sobě vadu, nechť nepřistupuje, aby obětoval chléb Boha svého. 003 LEV 021 018 Nebo žádný muž, kterýž by měl na sobě vadu, nemá přistupovati: Muž slepý, aneb kulhavý, aneb mající oud některý příliš malý, aneb příliš veliký, 003 LEV 021 019 Aneb muž, kterýž by měl zlámanou nohu, aneb zlámanou ruku, 003 LEV 021 020 Aneb hrbovatý, aneb krhavý, aneb kterýž má bělmo na oku svém, aneb prašivost ustavičnou, neb lišeje, aneb stlačené lůno. 003 LEV 021 021 Nižádný muž, kterýž by měl na sobě nějakou vadu, z semene Arona kněze, nepřistoupí, aby obětoval oběti ohnivé Hospodinu; nebo vada na něm jest. Nepřistoupíť, aby obětoval chléb Boha svého. 003 LEV 021 022 Chléb však Boha svého z věcí svatosvatých a z věcí svatých jísti bude. 003 LEV 021 023 Ale za oponu nebude vcházeti a k oltáři nebude přistupovati, nebo vada jest na něm, aby nepoškvrnil svatyně mé; nebo já jsem Hospodin posvětitel jejich. 003 LEV 021 024 Ta slova mluvil Mojžíš k Aronovi a k synům jeho, i ke všechněm synům Izraelským. 003 LEV 022 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 022 002 Mluv Aronovi a synům jeho, ať se zdržují od věcí těch, kteréž jsou posvěceny od synů Izraelských, a ať nepoškvrňují jména svatého mého v tom, což mi oni posvěcují: Já jsem Hospodin. 003 LEV 022 003 Rci jim: Kdo by koli ze všeho semene vašeho v pronárodech vašich přistoupil ku posvěceným věcem, kterýchž by posvětili synové Izraelští Hospodinu, když nečistota jeho na něm jest, vyhlazena bude duše ta od tváři mé: Já jsem Hospodin. 003 LEV 022 004 Kdo by koli z semene Aronova byl malomocný, aneb tok semene trpící, nebude jísti z věcí posvěcených, dokavadž by se neočistil. A kdož by se koli dotekl nečistoty těla mrtvého, aneb toho, z něhož by vyšlo símě scházení, 003 LEV 022 005 Aneb kdo by se dotkl kterého zeměplazu, jímž by se poškvrnil, aneb člověka, pro něhož by byl nečistý vedlé všelijaké nečistoty jeho: 003 LEV 022 006 Člověk, kterýž by se čehokoli toho dotekl, nečistý bude až do večera, a nebude jísti z věcí posvěcených, leč by umyl tělo své vodou. 003 LEV 022 007 A po západu slunce čistý bude, a potom bude moci jísti z věcí posvěcených, nebo pokrm jeho jest. 003 LEV 022 008 Mrchy a udáveného jísti nebude, aby se tím nepoškvrnil: Já jsem, Hospodin. 003 LEV 022 009 Protož ostříhati budou přisluhování mých, aby hříchů na se neuvedli, a nezemřeli v něm, proto že je zprznili: Jáť jsem Hospodin posvětitel jejich. 003 LEV 022 010 Žádný cizí nebude jísti z věcí posvěcených, ani podruh kněžský, ani nájemník nebude jísti věcí posvěcených. 003 LEV 022 011 Koupil-li by kněz člověka za své peníze, ten jísti bude z věcí těch, též v domě jeho zplozený; ti budou jísti z pokrmu jeho. 003 LEV 022 012 Ale dcera knězova, kteráž by se vdala za muže z jiného pokolení, ta z obětí vzhůru pozdvižených, totiž věcí svatých, nebude jísti. 003 LEV 022 013 Kdyby pak dcera knězova ovdověla, aneb zahnána byla od muže, nemající plodu, a navrátila by se do domu otce svého: tak jako v dětinství svém chléb otce svého jísti bude, cizí pak žádný nebude jísti z něho. 003 LEV 022 014 Jedl-li by pak kdo z nedopatření věci posvěcené, pátý díl nad to přidá knězi, a nahradí jemu tu věc posvěcenou, 003 LEV 022 015 Aby nepoškvrňovali věcí svatých, kteréž by synové Izraelští obětovali Hospodinu, 003 LEV 022 016 A neuvozovali na ně pokuty za provinění, že jedli věci posvěcené jejich; nebo já jsem Hospodin, kterýž jich posvěcuji. 003 LEV 022 017 Dále mluvil Hospodin Mojžíšovi, řka: 003 LEV 022 018 Mluv k Aronovi a k synům jeho i ke všechněm synům Izraelským, a rci jim: Kdož by koli z domu Izraelského aneb z pohostinných, kteříž jsou v Izraeli, obětovali obět svou vedlé všech slibů svých, vedlé všech darů dobrovolných svých, kteréž by obětovali Hospodinu v obět zápalnou: 003 LEV 022 019 Z dobré vůle své obětovati budete samce bez poškvrny, z skotů, z ovcí a z koz. 003 LEV 022 020 Což by koli mělo na sobě vadu, nebudete toho obětovati; nebo nebude příjemné od vás. 003 LEV 022 021 Pakli by kdo obětoval obět pokojnou Hospodinu, vykonávaje slib svůj, aneb dobrovolný dar, buď z skotů, aneb z bravů: ať jest bez vady, aby bylo příjemné; nebudeť žádné poškvrny na něm. 003 LEV 022 022 Slepého aneb polámaného, osekaného aneb uhřivého, prašivého aneb s lišeji, takového neobětujte Hospodinu a nedávejte jich k ohnivé oběti na oltář Hospodinův. 003 LEV 022 023 Vola neb dobytče s nedorostlými neb přerostlými oudy, v dobrovolný zajisté dar obětovati je budeš, ale za slib nebude příjemný. 003 LEV 022 024 Ztlačeného aneb ztlučeného, odtrženého, vykleštěného nebudete obětovati Hospodinu; neučiníte toho v zemi vaší. 003 LEV 022 025 A z ruky cizozemce nebudete obětovati chleba Bohu svému ze všech těch věcí, nebo porušení jejich jest na nich; vadu mají, nebudou příjemné od vás. 003 LEV 022 026 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 022 027 Vůl neb beran, aneb koza, když se urodí, za sedm dní při matce své zanecháno bude, osmého pak dne i potom bude příjemné k oběti ohnivé Hospodinu. 003 LEV 022 028 Krávy pak a dobytčete s mladým jeho nezabijete jednoho dne. 003 LEV 022 029 A když byste obětovali obět chvály Hospodinu, dobrovolně ji obětovati budete. 003 LEV 022 030 V tentýž den snědena bude a nepozůstavíte z ní ničeho až do jitra: Já jsem Hospodin. 003 LEV 022 031 Protož ostříhejte přikázaní mých a čiňte je: Já jsem Hospodin. 003 LEV 022 032 A nepoškvrňujte jména svatého mého, i buduť posvěcen u prostřed synů Izraelských: Já jsem Hospodin posvětitel váš, 003 LEV 022 033 Kterýž jsem vás vyvedl z země Egyptské, abych vám byl za Boha: Já jsem Hospodin. 003 LEV 023 001 Mluvil opět Hospodin Mojžíšovi, řka: 003 LEV 023 002 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Slavnosti Hospodinovy, kteréž nazývati budete shromáždění svatá, tyto jsou slavnosti mé: 003 LEV 023 003 Šest dní dělati budete, dne pak sedmého sobota odpočinutí jest, shromáždění svaté bude. Žádného díla nedělejte, nebo jest sobota Hospodinova, ve všech příbytcích vašich. 003 LEV 023 004 Protož tyto jsou slavnosti Hospodinovy, shromáždění svatá, kteréž slaviti budete v časy jich určité: 003 LEV 023 005 Měsíce prvního, čtrnáctého dne téhož měsíce u večer bude Fáze Hospodinovo. 003 LEV 023 006 A patnáctého dne téhož měsíce svátek přesnic bude Hospodinu; za sedm dní přesné chleby jísti budete. 003 LEV 023 007 Dne prvního sbor svatý míti budete; žádného díla robotného nebudete dělati. 003 LEV 023 008 Ale obětovati budete obět ohnivou Hospodinu za sedm dní. Dne také sedmého sbor svatý bude; žádného díla robotného nebudete dělati. 003 LEV 023 009 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 023 010 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země, kterouž já dávám vám, a žíti budete obilí její, tedy přinesete snopek prvotiny žně vaší k knězi. 003 LEV 023 011 Kterýž obraceti bude sem i tam snopek ten před Hospodinem, aby byl příjemnou obětí za vás; nazejtří po sobotě obraceti jej bude kněz. 003 LEV 023 012 Kterého dne obraceti budete snopek ten, téhož zabijete beránka ročního bez poškvrny v obět zápalnou Hospodinu. 003 LEV 023 013 Též i obět suchou jeho, dvě desetiny mouky bělné olejem zadělané, v obět ohnivou Hospodinu u vůni příjemnou, a mokrou obět jeho, vína čtvrtý díl míry hin. 003 LEV 023 014 Chleba pak, ani pražmy, ani zrní vymnutého nebudete jísti, až právě do toho dne, když obětovati budete obět Bohu svému. Ustanovení to věčné bude v pronárodech vašich, ve všech příbytcích vašich. 003 LEV 023 015 Počtete sobě také od prvního dne po sobotě, ode dne, v němž jste obětovali snopek sem i tam obracení, (plných sedm téhodnů ať jest), 003 LEV 023 016 Až do prvního dne po sedmém téhodni, sečtete padesáte dní, a tehdy obětovati budete novou obět suchou Hospodinu. 003 LEV 023 017 Z příbytků svých přinesete chleby sem i tam obracení, dva bochníky ze dvou desetin mouky bělné budou; kvašené je upečete, prvotiny jsou Hospodinu. 003 LEV 023 018 A s tím chlebem obětovati budete sedm beránků ročních bez vady, a volka mladého jednoho, a skopce dva; obět zápalná budou Hospodinu, s obětmi svými suchými i mokrými, obět ohnivá vůně spokojující Hospodina. 003 LEV 023 019 Zabijete také kozla jednoho za hřích, a dva beránky roční k oběti pokojné. 003 LEV 023 020 I bude je kněz sem i tam obraceti s chleby prvotin v obět sem i tam obracení před Hospodinem, i s těmi dvěma beránky; a budou svaté věci Hospodinu, a dostanou se knězi. 003 LEV 023 021 I vyhlásíte v ten den slavnost, shromáždění svaté míti budete, žádného díla robotného nebudete dělati. Ustanovení to bude věčné ve všech příbytcích vašich, v pronárodech vašich. 003 LEV 023 022 A když budete žíti obilé krajiny vaší, nesežneš všeho až do konce pole svého, a pozůstalých klasů po žni své nebudeš sbírati; chudému a příchozímu zanecháš jich: Já jsem Hospodin Bůh váš. 003 LEV 023 023 Mluvil ještě Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 023 024 Mluv synům Izraelským takto: Měsíce sedmého, v první den téhož měsíce, budete míti odpočinutí, památku troubení, shromáždění svaté držíce. 003 LEV 023 025 Žádného díla robotného nebudete dělati, a budete obětovati obět ohnivou Hospodinu. 003 LEV 023 026 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 023 027 Desátý pak den každého měsíce sedmého den očišťování jest. Shromáždění svaté míti budete, a ponižovati budete životů svých, a obětovati obět ohnivou Hospodinu. 003 LEV 023 028 Žádného díla nebudete dělati v ten den; nebo den očišťování jest, k očišťování vás před Hospodinem Bohem vaším. 003 LEV 023 029 A všeliká duše, kteráž by neponižovala se toho dne, vyhlazena bude z lidu svého. 003 LEV 023 030 Kdož by koli dílo nějaké dělal toho dne, zatratím člověka toho z lidu jeho. 003 LEV 023 031 Žádného díla nedělejte. Ustanovení to bude věčné v pronárodech vašich, ve všech příbytcích vašich. 003 LEV 023 032 Sobotu odpočinutí míti budete, když ponižovati budete duší svých, devátého dne téhož měsíce u večer; od večera až do druhého večera držeti budete sobotu svou. 003 LEV 023 033 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 023 034 Mluv synům Izraelským a rci: Každého patnáctého dne měsíce sedmého slavnost stánků za sedm dní bude Hospodinu. 003 LEV 023 035 Dne prvního shromáždění svaté bude; žádného díla robotného nebudete dělati. 003 LEV 023 036 Za sedm dní obětovati budete obět ohnivou Hospodinu. Dne osmého shromáždění svaté míti budete, a obětovati budete obět ohnivou Hospodinu; svátek jest, žádného díla robotného nebudete dělati. 003 LEV 023 037 To jsou slavnosti Hospodinovy, kteréž slaviti budete, mívajíce shromáždění svatá, abyste v nich obětovali obět ohnivou Hospodinu, zápal, obět suchou, obět pokojnou, a oběti mokré, jedno každé ve dni svém, 003 LEV 023 038 Kromě sobot Hospodinových, a kromě darů vašich, i všech slibů vašich a kromě všech dobrovolných obětí vašich, kteréž dávati budete Hospodinu. 003 LEV 023 039 A však dne patnáctého toho měsíce sedmého, když byste shromáždili úrody země, světiti budete svátek Hospodinův za sedm dní. Dne prvního odpočinutí bude, tolikéž dne osmého bude odpočinutí. 003 LEV 023 040 A naberouce sobě dne prvního ovoce z stromů krásných, a ratolestí palmových, a větvoví z stromů hustých, a vrbí od potoku, veseliti se budete před Hospodinem Bohem svým za sedm dní. 003 LEV 023 041 A tak držeti budete ten svátek Hospodinův za sedm dní každého roku. Ustanovení to bude věčné v pronárodech vašich; každého měsíce sedmého slaviti jej budete. 003 LEV 023 042 V staních zůstanete za sedm dní. Kdožkoli doma zrozený jest v Izraeli, v staních zůstávati budete, 003 LEV 023 043 Aby věděli potomci vaši, že jsem choval v staních syny Izraelské, když jsem je vyvedl z země Egyptské: Já Hospodin Bůh váš. 003 LEV 023 044 I oznámil Mojžíš slavnosti Hospodinovy synům Izraelským. 003 LEV 024 001 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 024 002 Přikaž synům Izraelským, ať přinesou tobě oleje olivového, čistého, vytlačeného, k svícení, aby lampy ustavičně rozsvěcovány byly. 003 LEV 024 003 Před oponou svědectví v stánku úmluvy zpořádá je Aron, aby hořely od večera až do jitra před Hospodinem vždycky. Toť bude ustanovení věčné v národech vašich. 003 LEV 024 004 Na svícen čistý rozstavovati bude lampy před Hospodinem vždycky. 003 LEV 024 005 A vezma mouky bělné, upečeš z ní dvanácte koláčů; jeden každý koláč bude ze dvou desetin efi. 003 LEV 024 006 A rozkladeš je dvěma řady, šest v řadu jednom, na stole čistém před Hospodinem. 003 LEV 024 007 Dáš také na každý řad kadidla čistého, aby bylo za každý chléb ten kouření pamětné v obět ohnivou Hospodinu. 003 LEV 024 008 Každého dne sobotního klásti budete je řadem před Hospodinem vždycky, berouce je od synů Izraelských smlouvou věčnou. 003 LEV 024 009 I budou Aronovi a synům jeho, kteřížto jísti budou je na místě svatém; nebo nejsvětější věc jest jim z obětí ohnivých Hospodinových právem věčným. 003 LEV 024 010 Vyšel pak syn ženy Izraelské, kteréhož měla s mužem Egyptským, mezi syny Izraelskými, a vadili se v staních syn ženy té Izraelské s mužem Izraelským. 003 LEV 024 011 I zlořečil syn ženy té Izraelské a rouhal se jménu Božímu. Tedy přivedli ho k Mojžíšovi. (Jméno pak matky jeho bylo Salumit, dcera Dabri, z pokolení Dan.) 003 LEV 024 012 A dali jej do vězení, až by jim bylo oznámeno, co s ním Bůh káže učiniti. 003 LEV 024 013 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 024 014 Vyveď toho ruhače ven z stanů, a nechať všickni ti, kteříž slyšeli, vloží ruce na hlavu jeho, a všecken lid ať ho ukamenuje. 003 LEV 024 015 Mluvě pak k synům Izraelským, díš jim: Kdož by koli zlořečil Bohu svému, poneseť hřích svůj. 003 LEV 024 016 Kdož by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře, a všecko shromáždění bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný, když by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře. 003 LEV 024 017 Zabil-li by kdo kterého člověka, smrtí umře. 003 LEV 024 018 Jestliže by pak zabil hovado, navrátí jiné, hovado za hovado. 003 LEV 024 019 Kdož by pak zohavil bližního svého, vedlé toho, jakž on učinil, tak se staň jemu: 003 LEV 024 020 Zlámaní za zlámaní, oko za oko, zub za zub. Jakouž by ohavu učinil na těle člověka, taková zase učiněna bude jemu. 003 LEV 024 021 Kdož by zabil hovado, navrátí jiné, ale kdož by zabil člověka, umře. 003 LEV 024 022 Jednostejné právo míti budete. Jakož příchozímu, tak domácímu stane se; nebo já jsem Hospodin Bůh váš. 003 LEV 024 023 Tedy mluvil Mojžíš k synům Izraelským ty věci. I vyvedli toho ruhače ven za stany, a kamením ho zametali. Učinili, pravím, synové Izraelští vedlé toho, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi. 003 LEV 025 001 Mluvil ještě Hospodin k Mojžíšovi na hoře Sinai, řka: 003 LEV 025 002 Mluv synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země, kterouž já dávám vám, odpočívati bude země, nebo sobota jest Hospodinova. 003 LEV 025 003 Šest let osívati budeš rolí svou, a šest let obřezovati budeš vinici svou a sbírati úrody její. 003 LEV 025 004 Sedmého pak léta sobotu odpočinutí bude míti země, sobotu Hospodinovu; nebudeš na poli svém síti a vinice své řezati. 003 LEV 025 005 Což se samo od sebe zrodí obilí tvého, nebudeš toho žíti, a hroznů vinice zanechané od tebe nebudeš sbírati. Rok odpočinutí bude míti země. 003 LEV 025 006 Ale ovoce země toho odpočinutí budete míti ku pokrmu, ty i služebník tvůj, i děvka tvá, i nájemník tvůj, i příchozí tvůj, kterýž bydlí u tebe, 003 LEV 025 007 I hovado tvé, i všeliký živočich, kterýž jest v zemi tvé, všecky úrody její budou míti ku pokrmu. 003 LEV 025 008 Sečteš také sobě sedm téhodnů let, totiž sedmkrát sedm let, tak aby čas sedmi téhodnů let učinil tobě čtyřidceti devět let. 003 LEV 025 009 Tedy dáš troubiti trubou veselé všudy sedmého měsíce v desátý den; v den očišťování dáš troubiti trubou po vší zemi vaší. 003 LEV 025 010 I posvětíte léta padesátého, a vyhlásíte svobodu v zemi té všechněm obyvatelům jejím. Léto milostivé toto míti budete, abyste se navrátili jeden každý k statku svému, a jeden každý k čeledi své zase přijde. 003 LEV 025 011 Ten rok milostivý padesátého léta míti budete; nebudete síti, ani žíti toho, což by samo od sebe vzrostlo, ani sbírati vína opuštěných vinic léta toho. 003 LEV 025 012 Nebo milostivé léto jest, protož za svaté je míti budete; ze všelikého pole jísti budete úrody jeho. 003 LEV 025 013 Toho léta milostivého navrátí se jeden každý k statku svému. 003 LEV 025 014 Když nějakou věc prodáš bližnímu svému, aneb koupíš něco od bližního svého, nikoli neutiskujte jeden druhého. 003 LEV 025 015 Vedlé počtu let po létu milostivém koupíš od bližního svého, a vedlé počtu let, v kterýchž úrody bráti máš, prodá tobě. 003 LEV 025 016 Čím více bude let, tím větší placení bude, a čím méně let, tím, menší placení bude; nebo počet úrod prodá tobě. 003 LEV 025 017 Protož nikoli neoklamávejte jeden druhého, ale boj se každý Boha svého; nebo já jsem Hospodin Bůh váš. 003 LEV 025 018 Ostříhejte ustanovení mých a soudy mé zachovávejte a čiňte je, a bydliti budete v zemi té bezpečně. 003 LEV 025 019 A přinese vám země úrody své; i budete jísti až do sytosti, bydlíce bezpečně v ní. 003 LEV 025 020 Pakli díte: Co budeme jísti léta sedmého, jestliže nebudeme síti, ani shromažďovati užitků svých? 003 LEV 025 021 Dám požehnání své vám léta šestého, tak že přinese úrody na tři léta. 003 LEV 025 022 I budete síti léta osmého, a jísti úrody staré až do léta devátého; dokudž by nezrostly úrody jeho, jísti budete staré. 003 LEV 025 023 Země pak nebude prodávána v manství; nebo má jest země, a vy jste příchozí a podruzi u mne. 003 LEV 025 024 A po vší zemi vládařství svého dopustíte dávati výplatu země. 003 LEV 025 025 Jestliže by ochudl bratr tvůj, tak že by prodal něco z statku svého, tedy přijde příbuzný jeho, nejbližší jeho, a vyplatí prodanou věc od bratra svého. 003 LEV 025 026 Pakli kdo nemaje výplatce, mohl by tomu sám dosti učiniti, tak že shledal by, což potřebí k vyplacení: 003 LEV 025 027 Tedy počte léta prodaje svého, a navrátí, což zůstane, tomu, jemuž prodal; tak zase přijde k statku svému. 003 LEV 025 028 Pakli by nemohl shledati toho, což by navrátiti měl, tedy zůstane věc prodaná v rukou toho, kterýž ji koupil, až do léta milostivého. I postoupí mu ji v čas léta milostivého, a on navrátí se zase k dědictví svému. 003 LEV 025 029 Když by kdo prodal dům k bydlení v městě hrazeném, bude míti právo k vyplacení jeho, dokudž nevyplní se rok prodaje jeho. Za celý rok bude míti právo k vyplacení jeho. 003 LEV 025 030 Pakliť ho nevyplatí dříve, než vyjde ten celý rok, tedy zůstane dům ten v městě hrazeném tomu, kterýž jej koupil, dědičně v pronárodech jeho, aniž ho postoupí v létě milostivém. 003 LEV 025 031 Domové pak ve vsech, kteréž nejsou zdí ohrazené, tak jako pole země počítati se budou. Budou moci býti vyplacováni, a léta milostivého navráceni budou. 003 LEV 025 032 Ale města Levítská, a domové v městech dědictví jejich, ti vždycky vyplaceni mohou býti od Levítů. 003 LEV 025 033 Ten pak, kdož vyplacuje, ať jest z Levítů. Aneb ať vyjde kupec z koupeného domu a města dědictví jeho v čas léta milostivého; nebo domové měst Levítských jsou dědictví jejich mezi syny Izraelskými. 003 LEV 025 034 Pole pak na předměstí měst jejich nebude prodáváno, nebo dědictví jejich věčné jest. 003 LEV 025 035 Jestliže by schudl bratr tvůj, a ustaly by ruce jeho u tebe, posilníš ho; též příchozí aneb podruh živiti se bude při tobě. 003 LEV 025 036 Nevezmeš od něho lichvy aneb úroku, ale báti se budeš Boha svého, aby se mohl bratr tvůj živiti u tebe. 003 LEV 025 037 Peněz svých nedáš jemu na lichvu, aniž pro zisk půjčovati budeš obilí svého. 003 LEV 025 038 Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vyvedl vás z země Egyptské, abych vám dal zemi Kananejskou, a byl vám za Boha. 003 LEV 025 039 Jestliže by pak schudl bratr tvůj u tebe, tak že by se prodal tobě, nebudeš ho podrobovati v dílo otrocké. 003 LEV 025 040 Jakožto nájemník a jako podruh bude při tobě; až do léta milostivého sloužiti bude u tebe. 003 LEV 025 041 Potom vyjde od tebe s dětmi svými, a navrátí se k čeledi své, a v dědictví otců svých navrátí se. 003 LEV 025 042 Nebo jsou služebníci moji, kteréž jsem vyvedl z země Egyptské; nebudou prodáváni tak jako jiní služebníci. 003 LEV 025 043 Nebudeš panovati nad ním tvrdě, ale báti se budeš Boha svého. 003 LEV 025 044 Služebník pak tvůj aneb děvka tvá, kteréž míti budeš, budou z národů těch, kteříž jsou vůkol vás; z nich kupovati budete služebníky a děvky. 003 LEV 025 045 I od synů bydlitelů, kteříž jsou u vás pohostinu, od těch kupovati budete, a z čeledí těch, kteříž jsou s vámi, kteréž zplodili v zemi vaší, a budou vám v dědictví. 003 LEV 025 046 A vládnouti budete jimi právem dědičným, i synové vaší po vás, abyste je dědičně obdrželi. Na věčnost služby jejich užívati budete, ale nad bratřími svými, syny Izraelskými, nižádný nad bratrem svým nebude tvrdě panovati. 003 LEV 025 047 Jestliže by pak zbohatl příchozí aneb host, kterýž bydlí s tebou, a bratr tvůj přišel by na chudobu při něm, tak že by se prodal příchozímu aneb hosti tvému, aneb obyvateli, kterýž jest z čeledi cizí, 003 LEV 025 048 Když by se tedy prodal, může zase vyplacen býti. Někdo z bratří jeho vyplatí ho. 003 LEV 025 049 Buďto strýc jeho, aneb syn strýce jeho vyplatí jej, aneb někdo z přátel krevních jeho, z rodiny jeho, vyplatí ho; aneb jestli potom sám bude moci s to býti, vyplatí se. 003 LEV 025 050 I počte se s tím, kterýž ho koupil, od léta, v kterémž se jemu prodal, až do léta milostivého, aby peníze, za něž jest prodán, byly vedlé počtu let; a jakožto s nájemníkem, tak se s ním stane. 003 LEV 025 051 Jestliže ještě mnoho let zůstává k létu milostivému, vedlé nich navrátí výplatu svou z peněz, za něž koupen jest. 003 LEV 025 052 Pakli málo zůstává let do léta milostivého, tedy počte se s ním, a vedlé počtu let jeho navrátí výplatu svou. 003 LEV 025 053 Tak jako s čeledínem ročním nakládáno bude s ním; nebude nad ním tvrdě panovati před očima tvýma. 003 LEV 025 054 Pakli by se nevyplatil v těch letech, tedy vyjde léta milostivého on, i synové jeho s ním. 003 LEV 025 055 Nebo synové Izraelští jsou moji služebníci, služebníci moji jsou, kteréž jsem vyvedl z země Egyptské: Já Hospodin Bůh váš. 003 LEV 026 001 Nedělejte sobě modl, ani obrazu rytého, aneb sloupu nevyzdvihnete sobě, ani kamene malovaného v zemi vaší nestavějte, abyste se jemu klaněli; nebo já jsem Hospodin Bůh váš. 003 LEV 026 002 Sobot mých ostříhejte, a svatyně mé se bojte: Já jsem Hospodin. 003 LEV 026 003 Jestliže v ustanoveních mých choditi budete, a přikázaní mých ostříhajíce, budete je činiti: 003 LEV 026 004 Tedy dám vám deště vaše časy svými, a země vydá úrody své, a stromoví polní vydá ovoce své, 003 LEV 026 005 Tak že mlácení postihne vinobraní, a vinobraní postihne setí. I budete jísti chléb svůj do sytosti, a přebývati budete bezpečně v zemi své. 003 LEV 026 006 Nebo dám pokoj v zemi, i budete spáti, a nebude, kdo by vás předěsil; vypléním i zvěř zlou z země, a meč nebude procházeti země vaší. 003 LEV 026 007 Nýbrž honiti budete nepřátely své, a padnou před vámi od meče. 003 LEV 026 008 Pět vašich honiti jich bude sto, a sto vašich honiti bude deset tisíců, i padnou nepřátelé vaši před vámi od meče. 003 LEV 026 009 Nebo obrátím tvář svou k vám, a dám vám zrůst, a rozmnožím vás, a utvrdím smlouvu svou s vámi. 003 LEV 026 010 A jísti budete úrody několikaleté, a když nové přijdou, staré vyprázdníte. 003 LEV 026 011 Vzdělám příbytek svůj u prostřed vás, a duše má nebude vás nenáviděti. 003 LEV 026 012 A procházeti se budu mezi vámi, a budu Bohem vaším, a vy budete lidem mým. 003 LEV 026 013 Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vyvedl vás z země Egyptských, abyste jim nesloužili, a polámal jsem závory jha vašeho, abyste chodili prosti. 003 LEV 026 014 Pakli nebudete mne poslouchati, a nebudete činiti všech přikázaní těchto, 003 LEV 026 015 A jestli ustanovení má zavržete, a soudy mé zoškliví-li sobě duše vaše, tak abyste nečinili všech přikázaní mých, a zrušili byste smlouvu mou: 003 LEV 026 016 Já také toto učiním vám: Uvedu na vás strach, souchotiny a zimnici pálčivou, což zkazí oči vaše, a bolestí naplní duši. Semeno své nadarmo síti budete, nebo nepřátelé vaši snědí je. 003 LEV 026 017 Postavím zůřivou tvář svou proti vám, tak že poraženi budete od nepřátel svých, a panovati budou nad vámi ti, kteříž vás nenávidí. Utíkati budete, ano vás žádný nehoní. 003 LEV 026 018 Jestliže ani tak poslouchati mne nebudete, tedy ještě sedmkrát více trestati vás budu pro hříchy vaše. 003 LEV 026 019 A potru vyvýšenost síly vaší, a učiním nebe nad vámi jako železo, a zemi vaši jako měď. 003 LEV 026 020 Nadarmo bude vynaložena síla vaše, nebo země vaše nevydá vám úrody své, a stromoví země nevydá ovoce svého. 003 LEV 026 021 Jestliže pak se mnou maní zacházeti budete, a nebudete mne chtíti poslouchati, tedy přidám na vás sedmkrát více ran vedlé hříchů vašich. 003 LEV 026 022 A pustím na vás zvěř polní, kteráž uvede na vás sirobu, a vyhubí hovada vaše a umenší vás; i zpustnou cesty vaše. 003 LEV 026 023 Pakli ani potom nenapravíte se, ale vždy se mnou maní zacházeti budete, 003 LEV 026 024 I já s vámi maní zacházeti budu, a bíti vás budu sedmkrát více pro hříchy vaše. 003 LEV 026 025 A uvedu na vás meč, kterýž vrchovatě pomstí zrušení smlouvy. I shrnete se do měst svých; tam pošli mor mezi vás, a dáni budete v ruce nepřátelům. 003 LEV 026 026 A když polámi vám hůl chleba, tedy deset žen péci bude chléb váš v peci jedné, a zase chléb váš odvažovati vám budou. Budete pak jísti, a nenasytíte se. 003 LEV 026 027 Pakli i s tím nebudete mne poslouchati, ale předce maní se mnou zacházeti budete: 003 LEV 026 028 I já také v hněvě maní s vámi zacházeti budu, a trestati vás budu i já sedmkrát více pro hříchy vaše. 003 LEV 026 029 A budete jísti těla synů svých, a těla dcer svých. 003 LEV 026 030 A zkazím výsosti vaše, a vypléním slunečné obrazy vaše, a skladu těla vaše na špalky ukydaných bohů vašich, a duše má bude vás nenáviděti. 003 LEV 026 031 Města vaše dám v zpuštění, a učiním, aby zpustly svatyně vaše, aniž více zachutnám oběti vůně příjemné vaší. 003 LEV 026 032 Já zpustím zemi, tak že ztrnou nad ní nepřátelé vaši, kteříž bydliti budou v ní. 003 LEV 026 033 Vás pak rozptýlím mezi národy, a učiním, aby s dobytým mečem vás honili. I bude země vaše vyhubena, a města vaše zpustnou. 003 LEV 026 034 A tehdy země užive sobot svých po všecky dny, v nichž pustá bude, vy pak budete v zemi nepřátel svých. Tehdáž, pravím, odpočine země, a užive sobot svých. 003 LEV 026 035 Po všecky dny, v nichž pustá bude, odpočívati bude; nebo neodpočívala v soboty vaše, když jste vy bydlili v ní. 003 LEV 026 036 Kteříž pak ještě pozůstanou z vás, uvedu strach na srdce jejich v krajinách nepřátel jejich, tak že zažene je chřest listu větrem chřestícího. I budou utíkati, rovně jako před mečem, a padnou, an jich žádný honiti nebude. 003 LEV 026 037 A budou padati jeden přes druhého jakožto od meče, ač jich žádný honiti nebude; aniž kdo z vás bude moci ostáti před nepřátely svými. 003 LEV 026 038 I zahynete mezi národy, a zžíře vás země nepřátel vašich. 003 LEV 026 039 Kteříž pak pozůstanou z vás, svadnouti budou pro nepravost svou v zemi nepřátel vašich, ano i pro nepravosti otců vašich s nimi usvadnou. 003 LEV 026 040 Ale jestliže budou vyznávati nepravost svou, a nepravost otců svých vedlé přestoupení svého, kterýmž přestoupili proti mně, a maní se mnou zacházeli, 003 LEV 026 041 I já také že jsem maní s nimi zacházel, a uvedl je do země nepřátel jejich; jestliže, pravím, tehdáž poníží se srdce jejich neobřezané, a schválí pokutu nepravosti své: 003 LEV 026 042 Tedy rozpomenu se na smlouvu svou s Jákobem, a na smlouvu svou s Izákem, i na smlouvu svou s Abrahamem rozpomenu se; také i na tu zemi pamětliv budu. 003 LEV 026 043 Mezi tím země jsuc jich zbavena, užive sobot svých, kdyžto zpuštěna bude pro ně. Tehdáž oni schválí pokutu nepravosti své proto, že všelijak soudy mými pohrdali, a ustanovení má zošklivila sobě duše jejich. 003 LEV 026 044 A však i tak, když by v zemi nepřátel svých byli, nezavrhl bych jich, a nezošklivil jich sobě, abych je měl do konce zkaziti, a zrušiti smlouvu svou s nimi; nebo já jsem Hospodin Bůh jejich. 003 LEV 026 045 Ale rozpomenu se na ně pro smlouvu učiněnou s předky jejich, kteréž jsem vyvedl z země Egyptské před očima pohanů, abych jim byl za Boha: Já Hospodin. 003 LEV 026 046 Ta jsou ustanovení a soudové, i zákonové, kteréž vydal Hospodin na hoře Sinai skrze Mojžíše, aby byli mezi ním a mezi syny Izraelskými. 003 LEV 027 001 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 003 LEV 027 002 Mluv synům Izraelským a rci jim: Když by kdo slibem oddal duše Hospodinu, vedlé ceny tvé dá výplatu. 003 LEV 027 003 Tato pak bude cena tvá: Osobě mužského pohlaví, počna od toho, kterýž jest ve dvadcíti letech, až do šedesátiletého, uložíš výplatu padesáte lotů stříbra vedlé lotu svatyně. 003 LEV 027 004 Pakli ženského pohlaví bude, uložíš výplatu třidceti lotů. 003 LEV 027 005 A od pětiletých až do dvadcítiletých uložíš výplatu, za osobu mužského pohlaví dvadceti lotů, ženského pak deset lotů. 003 LEV 027 006 A od dítěte jednoho měsíce zstáří až do pětiletých, uložíš za pachole pět lotů stříbra, a za děvče tři loty stříbra. 003 LEV 027 007 Od šedesáti pak let a výše, bude-li muž, uložíš výplatu patnácte lotů, a ženě deset lotů. 003 LEV 027 008 Pakli bude tak chudý, že by nemohl uložené výplaty dáti, tedy postaven bude před knězem, aby mu kněz uložil výplatu. Podlé toho, seč bude moci býti ten, kdož slib učinil, uloží mu výplatu. 003 LEV 027 009 Jestliže by pak kdo hovado z těch, kteréž se obětují Hospodinu, slíbil, každé, kteréž dá z nich Hospodinu, svaté bude. 003 LEV 027 010 Nesmění ho, aniž dá jiného za ně, lepšího za horší, aneb horšího za lepší. Jestliže by pak jakýmkoli způsobem je směnil, hovado za hovado, tedy ono i toto, kteréž za ně dáno, svaté bude. 003 LEV 027 011 Pakli by které nečisté hovado slíbil, z jehož pokolení neobětují oběti Hospodinu, tedy postaví to hovado před knězem. 003 LEV 027 012 A bude je šacovati kněz, buď ono dobré aneb zlé. Jakž je kněz cení, tak buď. 003 LEV 027 013 Pakli bude chtíti vyplatiti je, přidá pátý díl nad cenu tvou. 003 LEV 027 014 Když by pak někdo posvětil domu svého, aby byl svatý Hospodinu, bude jej kněz ceniti, buďto že by dobrý byl aneb zlý. Jakž jej procení kněz, tak zůstane. 003 LEV 027 015 Pakli ten, kterýž posvětil domu svého, chtěl by jej vyplatiti, přidá pátý díl peněz nad cenu tvou, i bude jeho. 003 LEV 027 016 Jestliže by kdo díl pole dědictví svého posvětil Hospodinu, tedy budeš je ceniti vedlé toho, jakž se osívá. Chomer ječmene kde se vseje, za padesáte lotů stříbra ceněno bude. 003 LEV 027 017 Jestliže by hned od léta milostivého posvětil pole svého, tedy vedlé ceny tvé zůstane. 003 LEV 027 018 Pakli by po létě milostivém posvětil pole svého, tedy sečte mu kněz peníze vedlé počtu let zůstávajících ještě do léta milostivého, i odejme to z ceny tvé. 003 LEV 027 019 Chtěl-li by pak vyplatiti pole ten, kterýž ho posvětil, přidá pátý díl peněz nad cenu tvou, a zůstane jemu. 003 LEV 027 020 Nevyplatil-li by pak pole toho, a prodáno by bylo někomu jinému, nemůže víc vyplaceno býti. 003 LEV 027 021 I bude pole to, když svobodné vyjde léta milostivého, svaté Hospodinovo, jakožto pole posvěcené; knězi bude v dědictví jeho. 003 LEV 027 022 Jestliže pak pole koupené, kteréž by nebylo z pole dědictví jeho, posvětil Hospodinu, 003 LEV 027 023 Tedy sečte mu kněz summu ceny jeho až do léta milostivého, i dá cenu jeho v ten den, jako posvěcenou Hospodinu. 003 LEV 027 024 V létě milostivém navrátí se pole k tomu, od kohož bylo koupeno, jehož dědictví jest pole to. 003 LEV 027 025 Všeliká pak cena tvá bude vedlé lotu svatyně. Lot pak váží dvadceti haléřů. 003 LEV 027 026 Ale prvorozeného, což právem prvorozenství dává se Hospodinu z hovad, nižádný neposvětí, buďto z skotů aneb z bravů; Hospodinovo jest prvé. 003 LEV 027 027 A jestliže by z hovad nečistých bylo, vyplatí je vedlé ceny tvé, a přidá pátý díl nad ní. Pakliť nebude vyplaceno, tedy nechť jest prodáno vedlé ceny tvé. 003 LEV 027 028 Všeliká pak věc posvěcená, kterouž by někdo slibem posvětil Hospodinu ze všech věcí, kteréž má, buď z lidí aneb z hovad, aneb z pole dědictví svého, nebude prodávána, ani vyplacována; nebo všecko, což takovým slibem posvěceno jest, věc nejsvětější bude Hospodinu. 003 LEV 027 029 Všeliké hovado tak oddané, kteréž slibem tím se oddává od člověka, nebude vyplacováno, ale smrtí umře. 003 LEV 027 030 Všickni také desátkové země, buď z semene země, aneb z ovoce stromů, Hospodinovi budou; nebo posvěceni jsou Hospodinu. 003 LEV 027 031 Bude-li kdo chtíti vyplatiti desátky své, pátý díl jejich přidá nad ně. 003 LEV 027 032 A všeliký desátek z volů aneb drobného dobytka, jakž přichází pod hůl pastýře, každý ten desátek svatý bude Hospodinu. 003 LEV 027 033 Nebude vyhledávati, dobré-li by bylo čili zlé, aniž ho smění. Pakli je předce smění, bude to i ono odměněné svaté, a nebude vyplaceno. 003 LEV 027 034 Ta jsou přikázaní, kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi na hoře Sinai, aby je oznámil synům Izraelským. # # BOOK 004 NUM Numbers 4 Mojžišova 004 NUM 001 001 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinai, v stánku úmluvy, prvního dne měsíce druhého, léta druhého po vyjití jejich z země Egyptské, řka: 004 NUM 001 002 Sečtěte summu všeho množství synů Izraelských po čeledech jejich, a po domích otců jejich, vedlé počtu jmen každého pohlaví mužského po hlavách jejich, 004 NUM 001 003 Od dvadcítiletých a výše všecky, kteříž by mohli jíti k boji v Izraeli, sečtěte je po houfích jejich, ty a Aron. 004 NUM 001 004 A bude s vámi z každého pokolení jeden muž, kterýž by přední byl v domě otců svých. 004 NUM 001 005 Tato pak jsou jména mužů, kteříž stanou s vámi: Z pokolení Rubenova Elisur, syn Sedeurův; 004 NUM 001 006 Z Simeonova Salamiel, syn Surisaddai; 004 NUM 001 007 Z Judova Názon, syn Aminadabův; 004 NUM 001 008 Z Izacharova Natanael, syn Suar; 004 NUM 001 009 Z Zabulonova Eliab, syn Helonův; 004 NUM 001 010 Z synů Jozefových, z pokolení Efraimova Elisama, syn Amiudův; z Manassesova Gamaliel, syn Fadasurův; 004 NUM 001 011 Z Beniaminova Abidan, syn Gedeonův; 004 NUM 001 012 Z pokolení Dan Ahiezer, syn Amisaddai; 004 NUM 001 013 Z Asser Fegiel, syn Ochranův; 004 NUM 001 014 Z pokolení Gád Eliazaf, syn Duelův; 004 NUM 001 015 Z Neftalímova Ahira, syn Enanův. 004 NUM 001 016 Ti jsou slovoutní z lidu, knížata pokolení otců svých, ti jako hlavy tisíců Izraelských budou. 004 NUM 001 017 Vzal tedy Mojžíš a Aron muže ty, kteříž jmenováni byli, 004 NUM 001 018 A shromáždili všecko množství prvního dne měsíce druhého, kteříž přiznávali se k rodům svým po čeledech svých, po domích otců svých, a vedlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše po osobách svých. 004 NUM 001 019 Jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak sčetl je na poušti Sinai. 004 NUM 001 020 I bylo synů Rubena prvorozeného Izraelova, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, a podlé počtu jmen, po hlavách jejich, všech pohlaví mužského, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli jíti k boji, 004 NUM 001 021 A načteno jich z pokolení Rubenova čtyřidceti šest tisíců a pět set. 004 NUM 001 022 Z synů Simeonových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, sečtených jeho vedlé počtu jmen, po hlavách jejich, všech pohlaví mužského od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli jíti k boji, 004 NUM 001 023 Načteno jich z pokolení Simeonova padesáte devět tisíců a tři sta. 004 NUM 001 024 Z synů Gádových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, podlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli bojovati, 004 NUM 001 025 Načteno jich z pokolení Gádova čtyřidceti pět tisíců, šest set a padesát. 004 NUM 001 026 Z synů Judových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, vedlé počtu jmen, od dvadcíti let a výše, všech, kteříž mohli jíti k boji, 004 NUM 001 027 Načteno jich z pokolení Judova sedmdesáte čtyři tisíce a šest set. 004 NUM 001 028 Z synů Izacharových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, podlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli jíti k boji, 004 NUM 001 029 Načteno jich z pokolení Izacharova padesáte čtyři tisíce a čtyři sta. 004 NUM 001 030 Z synů Zabulonových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, podlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli jíti k boji, 004 NUM 001 031 Načteno jich z pokolení Zabulonova padesáte sedm tisíců a čtyři sta. 004 NUM 001 032 Z synů Jozefových, a nejprv, synů Efraimových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, podlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli jíti k boji, 004 NUM 001 033 Načteno jich z pokolení Efraimova čtyřidceti tisíc a pět set. 004 NUM 001 034 Potom z synů Manassesových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, vedlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž vycházeli k boji, 004 NUM 001 035 Načteno jich z pokolení Manassesova třidceti dva tisíce a dvě stě. 004 NUM 001 036 Z synů Beniaminových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, vedlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli jíti do boje, 004 NUM 001 037 Načteno jich z pokolení Beniaminova třidceti pět tisíců a čtyři sta. 004 NUM 001 038 Z synů Dan, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, vedlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž vycházeli k boji, 004 NUM 001 039 Načteno jich z pokolení Dan šedesáte dva tisíce a sedm set. 004 NUM 001 040 Z synů Asser, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, vedlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli jíti na vojnu, 004 NUM 001 041 Načteno jich z pokolení Asser čtyřidceti jeden tisíců a pět set. 004 NUM 001 042 Z synů Neftalímových, rodiny jejich, po čeledech jejich, po domích otců jejich, vedlé počtu jmen, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli jíti k boji, 004 NUM 001 043 Načteno jich z pokolení Neftalímova padesáte tři tisíce a čtyři sta. 004 NUM 001 044 Ten jest počet těch, kteréž sečtl Mojžíš a Aron a knížata Izraelská, dvanácte mužů, kteříž byli vybráni po jednom z domů otců svých. 004 NUM 001 045 I bylo všech sečtených synů Izraelských po domích otců jejich, od dvadcítiletých a výše, všech, kteříž mohli vycházeti k boji v Izraeli, 004 NUM 001 046 Všech sečtených bylo šestkrát sto tisíc, a tři tisíce, pět set a padesáte. 004 NUM 001 047 Levítové pak vedlé pokolení otců svých nejsou počítáni mezi ně. 004 NUM 001 048 Nebo byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 001 049 Pokolení Levítského nebudeš počítati, a nepřičteš jich k synům Izraelským, 004 NUM 001 050 Ale ustanovíš Levíty nad příbytkem svědectví, a nade vším nádobím jeho, a nade všemi věcmi, kteréž přináležejí k němu. Oni nositi budou příbytek i všecka nádobí jeho, oni přisluhovati budou jemu, a vůkol příbytku klásti se budou. 004 NUM 001 051 Když se pak s místa bude míti hýbati příbytek, složí jej Levítové; a když se bude klásti příbytek, vyzdvihnou jej Levítové. Kdož by koli cizí přistoupil, umře. 004 NUM 001 052 I budouť se klásti synové Izraelští, jeden každý v ležení svém, a jeden každý pod praporcem svým, a po houfích svých. 004 NUM 001 053 Levítové pak klásti se budou vůkol příbytku svědectví, aby nepřišlo rozhněvání mé na shromáždění synů Izraelských; i budou Levítové držeti stráž u příbytku svědectví. 004 NUM 001 054 Učinili tedy to synové Izraelští; všecko, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinili. 004 NUM 002 001 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi, řka: 004 NUM 002 002 Synové Izraelští klásti se budou jeden každý pod korouhví svou, při praporci domu otců svých; vůkol stánku úmluvy opodál klásti se budou. 004 NUM 002 003 Tito pak rozbijí stany k východní straně: Korouhev vojska Judova po houfích svých, a kníže synů Juda Názon, syn Aminadabův, 004 NUM 002 004 A u vojště jeho lidu sečteného sedmdesáte čtyři tisíce a šest set. 004 NUM 002 005 Podlé něho pak položí se pokolení Izachar, a kníže synů Izachar Natanael, syn Suar, 004 NUM 002 006 A u vojště jeho lidu sečteného padesáte čtyři tisíce a čtyři sta. 004 NUM 002 007 Pokolení Zabulon podlé nich, a kníže synů Zabulon Eliab, syn Helonův, 004 NUM 002 008 A u vojště jeho lidu sečteného padesáte sedm tisíců a čtyři sta. 004 NUM 002 009 Summa všech sečtených u vojště Judově sto osmdesáte šest tisíců a čtyři sta, po houfích jejich. Ti napřed potáhnou. 004 NUM 002 010 Korouhev vojska Rubenova klásti se bude ku poledni po houfích svých, a kníže synů Ruben Elisur, syn Sedeurův, 004 NUM 002 011 A u vojště jeho lidu sečteného čtyřidceti šest tisíců a pět set. 004 NUM 002 012 Podlé něho pak položí se pokolení Simeonovo, a kníže synů Simeon Salamiel, syn Surisaddai, 004 NUM 002 013 A u vojště jeho lidu sečteného padesáte devět tisíců a tři sta. 004 NUM 002 014 Potom pokolení Gád, a kníže synů Gád Eliazaf, syn Ruelův, 004 NUM 002 015 A u vojště jeho lidu sečteného čtyřidceti pět tisíců, šest set a padesáte. 004 NUM 002 016 Summa všech sečtených u vojště Rubenově sto padesáte a jeden tisíců, čtyři sta a padesáte, po houfích svých. A ti za prvními potáhnou. 004 NUM 002 017 Potom půjde stánek úmluvy s vojskem Levítů u prostřed všeho vojska. Jakýmž pořádkem klásti se budou, takovým potáhnou, každý v svém šiku pod korouhví svou. 004 NUM 002 018 Korouhev vojska Efraimova po houfích svých bude k západu, a kníže synů Efraimových Elisama, syn Amiudův, 004 NUM 002 019 A u vojště jeho lidu sečteného čtyřidceti tisíc a pět set. 004 NUM 002 020 Podlé něho pak položí se pokolení Manassesovo, a kníže synů Manassesových Gamaliel, syn Fadasurův, 004 NUM 002 021 A u vojště jeho lidu sečteného třidceti dva tisíce a dvě stě. 004 NUM 002 022 Potom položí se pokolení Beniaminovo, a kníže synů Beniamin Abidan, syn Gedeonův, 004 NUM 002 023 A u vojště jeho lidu sečteného třidceti pět tisíců a čtyři sta. 004 NUM 002 024 Summa všech sečtených u vojště Efraimově sto osm tisíců a sto osob, po houfích jejich. A tito za druhými potáhnou. 004 NUM 002 025 Korouhev vojska Dan bude k straně půlnoční, po houfích svých, a kníže synů Dan Ahiezer, syn Amisaddai, 004 NUM 002 026 A u vojště jeho lidu sečteného šedesáte dva tisíce a sedm set. 004 NUM 002 027 Podlé něho položí se pokolení Asser, a kníže Asser Fegiel, syn Ochranův, 004 NUM 002 028 A u vojště jeho lidu sečteného čtyřidceti jeden tisíc a pět set. 004 NUM 002 029 Za nimi pokolení Neftalímovo, a kníže synů Neftalímových Ahira, syn Enanův, 004 NUM 002 030 A u vojště jeho lidu sečteného padesáte tři tisíce a čtyři sta. 004 NUM 002 031 Summa všech sečtených u vojště Dan sto padesáte sedm tisíců a šest set. Oni nazad potáhnou při praporcích svých. 004 NUM 002 032 Ta jest summa synů Izraelských po domích otců jejich, všech sečtených v celém vojště po houfích jejich, šestkrát sto tisíců, tři tisíce, pět set a padesáte. 004 NUM 002 033 Levítové pak nejsou počítáni mezi syny Izraelské, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi. 004 NUM 002 034 I učinili synové Izraelští všecko; jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak rozbijeli stany při korouhvech svých, a tak táhli jeden každý po čeledech svých a po domích otců svých. 004 NUM 003 001 Tito jsou příběhové Aronovi a Mojžíšovi od toho dne, když mluvil Hospodin s Mojžíšem na hoře Sinai. 004 NUM 003 002 A tato jsou jména synů Aronových: Prvorozený Nádab, potom Abiu, Eleazar a Itamar. 004 NUM 003 003 Ta jsou jména synů Aronových, kněží pomazaných, jejichžto ruce naplněny, aby úřad kněžství konali. 004 NUM 003 004 Umřel pak Nádab a Abiu před Hospodinem, když obětovali cizí oheň před Hospodinem na poušti Sinai, a neměli synů. Protož konal úřad kněžský Eleazar a Itamar před tváří Arona otce svého. 004 NUM 003 005 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 003 006 Rozkaž přistoupiti pokolení Léví, a postav je před Aronem knězem, aby mu přisluhovali, 004 NUM 003 007 A drželi stráž jeho, i stráž všeho množství před stánkem úmluvy k vykonávání služby příbytku, 004 NUM 003 008 Též aby ostříhali všeho nádobí stánku úmluvy, a drželi stráž synů Izraelských a konali služby příbytku. 004 NUM 003 009 Dáš tedy Levíty Aronovi i synům jeho; vlastně dáni jsou mu oni z synů Izraelských. 004 NUM 003 010 Arona pak a syny jeho představíš, aby ostříhali kněžství svého; nebo přistoupil-li by kdo cizí, umře. 004 NUM 003 011 I mluvil Hospodin Mojžíšovi, řka: 004 NUM 003 012 Aj, já vzal jsem Levíty z prostředku synů Izraelských na místo všelikého prvorozeného, kteréž otvírá život mezi syny Izraelskými. Protož moji budou Levítové. 004 NUM 003 013 Nebo mně přináleží všecko prvorozené. Od toho dne, když jsem pobil všecko prvorozené v zemi Egyptské, posvětil jsem sobě všeho prvorozeného v Izraeli od člověka až do hovada. Mně bude: Já Hospodin. 004 NUM 003 014 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinai, řka: 004 NUM 003 015 Sečti syny Léví vedlé domů otců jejich, po čeledech jejich, každého pohlaví mužského; zstáří jednoho měsíce a výše počítati budeš je. 004 NUM 003 016 I sčetl je Mojžíš podlé řeči Hospodinovy, jakž rozkázáno mu bylo. 004 NUM 003 017 I byli synové Léví ze jména tito: Gerson, Kahat a Merari. 004 NUM 003 018 Tato pak jsou jména synů Gersonových po čeledech jejich: Lebni a Semei. 004 NUM 003 019 A synové Kahat po čeledech svých: Amram a Izar, Hebron a Uziel. 004 NUM 003 020 Synové pak Merari po čeledech svých: Moholi a Musi. Ty jsou čeledi Léví vedlé domů otců svých. 004 NUM 003 021 Od Gersona čeled Lebnitská a čeled Semejská. Ty jsou čeledi Gersonovy. 004 NUM 003 022 A načteno jich v počtu všech pohlaví mužského zstáří jednoho měsíce a výše sedm tisíců a pět set. 004 NUM 003 023 Čeledi Gersonovy za příbytkem klásti se budou k straně západní. 004 NUM 003 024 Kníže pak domu otce Gersonitských bude Eliazaf, syn Laelův. 004 NUM 003 025 A k opatrování synům Gersonovým při stánku úmluvy náležeti bude příbytek i stánek, přikrytí jeho i zastření dveří stánku úmluvy, 004 NUM 003 026 A očkovaté koltry k síni, i zavěšení dveří síně, kteráž jest před příbytkem a při oltáři vůkol, i provazové jeho ke všeliké potřebě jeho. 004 NUM 003 027 Od Kahat pak pošla čeled Amramitská a čeled Izaritská, a čeled Hebronitská, a čeled Uzielitská. Ty jsou čeledi Kahat. 004 NUM 003 028 V počtu všech pohlaví mužského zstáří jednoho měsíce a výše bylo osm tisíců a šest set, držících stráž při svatyni. 004 NUM 003 029 Čeledi synů Kahat klásti se budou k straně příbytku polední, 004 NUM 003 030 A kníže domu otcovského v čeledech Kahat Elizafan, syn Uzielův. 004 NUM 003 031 V jejich pak opatrování bude truhla, stůl, svícen, oltářové a nádobí svatyně, jímž přisluhovati budou, a opona i všecko, což přináleží k ní. 004 NUM 003 032 Kníže pak nad knížaty Levítskými Eleazar, syn Arona kněze, ustavený nad těmi, kteříž drží stráž při svatyni. 004 NUM 003 033 Od Merari pak čeled Moholitská a čeled Musitská. Ty jsou čeledi Merari. 004 NUM 003 034 A načteno jich v počtu všech mužského pohlaví zstáří jednoho měsíce a výše šest tisíců a dvě stě. 004 NUM 003 035 A kníže domu otcovského v čeledech Merari Suriel, syn Abichailův. A ti klásti se budou k straně příbytku půlnoční. 004 NUM 003 036 Toto pak poručeno k opatrování synům Merari: Dsky příbytku a svlakové jeho, sloupové a podstavkové a všecka nádobí jeho i všecka práce při nich, 004 NUM 003 037 Tolikéž sloupové síně vůkol i podstavkové jejich, kolíkové i provazové jejich. 004 NUM 003 038 Položí se pak před příbytkem po přední straně před stánkem úmluvy od východu slunce Mojžíš a Aron i synové jeho, držíce stráž při svatyni, stráž za syny Izraelské. Jiný přistoupil-li by kdo, umře. 004 NUM 003 039 Všech sečtených Levítů, kteréž sečtl Mojžíš s Aronem vedlé poručení Hospodinova, po čeledech jejich, všech pohlaví mužského jednoho měsíce zstáří a výše dvamecítma tisíců. 004 NUM 003 040 I řekl Hospodin k Mojžíšovi: Sečti všecky prvorozené mužského pohlaví mezi syny Izraelskými jednoho měsíce zstáří a výše, a sečti summu jmen jejich. 004 NUM 003 041 A vezmeš mi Levíty, (jáť jsem Hospodin, ) místo všech prvorozených mezi syny Izraelskými, i hovada Levítů místo všeho prvorozeného mezi hovady synů Izraelských. 004 NUM 003 042 Když pak sčetl Mojžíš, jakož mu přikázal Hospodin, všecky prvorozené mezi syny Izraelskými, 004 NUM 003 043 Bylo všech prvorozených pohlaví mužského vedlé počtu jmen, jednoho měsíce zstáří a výše sečtených jich, dvamecítma tisíců, dvě stě, sedmdesáte a tři. 004 NUM 003 044 A mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 003 045 Vezmi Levíty místo všech prvorozených z synů Izraelských, i hovada Levítů za hovada jejich; i budou moji Levítové: Já jsem Hospodin. 004 NUM 003 046 K vyplacení pak těch dvou set, sedmdesáti a tří, kteříž zbývají nad počet Levítů z prvorozených synů Izraelských, 004 NUM 003 047 Vezmeš pět lotů z každé hlavy, (vedlé lotu svatyně bráti budeš, lot pak dvadceti haléřů váží), 004 NUM 003 048 A dáš ty peníze Aronovi a synům jeho, výplatu těch, kteříž zbývají nad počet jejich. 004 NUM 003 049 Vzal tedy Mojžíš peníze výplaty od těch, kteříž zbývali, kromě těch, kteréž vykoupili sebou Levítové, 004 NUM 003 050 Od prvorozených synů Izraelských vzal peněz tisíc, tři sta, šedesáte pět lotů, vedlé lotu svatyně. 004 NUM 003 051 I dal ty peníze výplaty Aronovi a synům jeho, podlé řeči Hospodinovy, jakož byl přikázal jemu Hospodin. 004 NUM 004 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi, řka: 004 NUM 004 002 Sečti summu synů Kahat z prostředku synů Léví po čeledech jejich a po domích otců jejich, 004 NUM 004 003 Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých, kteříž by způsobní jsouce k boji, mohli práci vésti při stánku úmluvy. 004 NUM 004 004 Tato pak bude práce synů Kahat při stánku úmluvy svatyně svatých: 004 NUM 004 005 Když by se měla vojska hnouti s místa, přijde Aron s syny svými a sejmou oponu zastření, a přikryjí ní truhlu svědectví. 004 NUM 004 006 A na to dají přikrytí z koží jezevčích, a přistrou svrchu rouchem z samého postavce modrého, a provlekou sochory její. 004 NUM 004 007 Na stůl pak chlebů předložení prostrou roucho z postavce modrého, a dají na něj misy a kadidlnice a koflíky a přikryvadla k přikrývání; a chléb ustavičně na něm bude. 004 NUM 004 008 A prostrou na to roucho z červce dvakrát barveného, a přikryjí to přistřením z koží jezevčích, a provlekou sochory jeho. 004 NUM 004 009 Vezmou také roucho z postavce modrého, a přikryjí svícen světla a lampy jeho, i utěradla jeho, i nádoby k oharkům jeho, a všecky nádoby k oleji jeho, jichž při něm užívají. 004 NUM 004 010 A obvinou jej se všechněmi nádobami jeho přikrytím z koží jezevčích, a vloží na sochory. 004 NUM 004 011 Na oltář pak zlatý prostrou roucho z postavce modrého, a přikryjí jej přikrytím z koží jezevčích, a provlekou sochory. 004 NUM 004 012 Vezmou i všecky nádoby k službě, jimiž přisluhovali v svatyni, a zavinouce do roucha z postavce modrého, přikryjí je přikrytím z koží jezevčích, a vloží na sochory. 004 NUM 004 013 Vyprázdní i popel z oltáře, a prostrou na něj roucho šarlatové. 004 NUM 004 014 A vloží svrchu všecko nádobí jeho, jímž přisluhují na něm, nádoby k uhlí, vidličky, pometla, kotlíky a všecko nádobí oltáře, a přistrouce jej přikrytím z koží jezevčích, uvlekou sochory jeho. 004 NUM 004 015 A když to vykoná Aron s syny svými, a přikryje svatyni i všecka nádobí její, a již by se měla hýbati vojska, tedy přijdou synové Kahat, aby nesli; ale nedotknou se svatyně, aby nezemřeli. Ta jest práce synů Kahat při stánku úmluvy. 004 NUM 004 016 Eleazar pak, syn Arona kněze, pečovati bude o olej k svícení a kadění vonnými věcmi a obět ustavičnou i o olej pomazání, svěřený sobě maje všecken příbytek a všecky věci, kteréž v něm jsou, svatyni a nádoby její. 004 NUM 004 017 A mluvil Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi, řka: 004 NUM 004 018 Hleďtež, abyste nevyhladili pokolení čeledi Kahat z prostředku Levítů. 004 NUM 004 019 Ale toto učiníte jim, aby zachováni byli a nezemřeli, když by přistupovali k svatyni svatých: Aron a synové jeho přijdouce, zřídí je, jednoho každého ku práci a břemenu jeho. 004 NUM 004 020 A onino nepřicházejte hleděti na věci svaté, když zavinovány bývají, aby nezemřeli. 004 NUM 004 021 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 004 022 Sečti také syny Gersonovy po domích otců jich a po čeledech jejich. 004 NUM 004 023 Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých sečteš je, kteříž by způsobní jsouce k boji, mohli konati službu při stánku úmluvy. 004 NUM 004 024 Tato pak bude práce čeledí Gersonových v službě a nošení: 004 NUM 004 025 Nositi budou kortýny příbytku a stánek úmluvy s přikrytím jeho, a přikrytí z koží jezevčích, kteréž svrchu na něm jest, a zastření dveří stánku úmluvy, 004 NUM 004 026 A očkovaté koltry síně, a zastření brány síně, kteráž jest při stanu a při oltáři vůkol, a provazy její, a všecky nádoby přisluhování jejich, a čehožkoli užívají při službě své. 004 NUM 004 027 Vedlé rozkazu Aronova a synů jeho konati budou všecky služby své synové Gersonovi při všech pracech svých, a při všech službách svých, a svěříte jim k ostříhání všecka břemena jejich. 004 NUM 004 028 Ta jest práce čeledí synů Gersonových v stánku úmluvy, a Itamar, syn Arona kněze, stráž nad nimi držeti bude. 004 NUM 004 029 Syny také Merari po čeledech jejich a domích otců jejich sečteš. 004 NUM 004 030 Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých sečteš všecky, kteříž by způsobní jsouce k boji, mohli konati službu při stánku úmluvy. 004 NUM 004 031 Tato pak bude povinnost práce jejich, nad všecku službu jejich při stánku úmluvy: Dsky příbytku a svlaky jeho, i sloupy s podstavky jeho nositi, 004 NUM 004 032 Sloupy také vůkol síně s podstavky jejich, kolíky a provazy jejich, se všechněmi potřebami, i se vším přisluhováním jejich. A ze jména vyčtete nádoby svěřené jim k ostříhání. 004 NUM 004 033 Ta bude práce čeledí synů Merari při všech službách jejich při stánku úmluvy, pod spravou Itamara, syna Arona kněze. 004 NUM 004 034 I sečtl Mojžíš s Aronem a s knížaty lidu syny Kahat po čeledech jejich, a po domích otců jejich, 004 NUM 004 035 Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých, kteříž by způsobní jsouce k boji, mohli konati službu při stánku úmluvy. 004 NUM 004 036 A bylo jich sečtených po čeledech jejich dva tisíce, sedm set, padesáte. 004 NUM 004 037 Ti jsou sečteni z čeledi Kahat, všickni služebníci při stánku úmluvy, kteréž sčetl Mojžíš s Aronem podlé rozkazu Hospodinova skrze Mojžíše. 004 NUM 004 038 Sečtených také synů Gersonových po čeledech jejich, a po domích otců jejich, 004 NUM 004 039 Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých, kteříž by způsobní jsouce k boji, mohli konati službu při stánku úmluvy, 004 NUM 004 040 Sečtených jich po čeledech jejich, po domích otců jejich, dva tisíce, šest set, třidceti. 004 NUM 004 041 Ti jsou sečteni z čeledí synů Gersonových, všickni přisluhující v stánku úmluvy, kteréž sečtli Mojžíš s Aronem k rozkazu Hospodinovu. 004 NUM 004 042 Sečtených pak z čeledí synů Merari po čeledech jejich, po domích otců jejich, 004 NUM 004 043 Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých, kteříž by způsobní jsouce k boji, mohli konati službu při stánku úmluvy, 004 NUM 004 044 Načteno jich po čeledech jejich tři tisíce a dvě stě. 004 NUM 004 045 Ti jsou sečteni z čeledí synů Merari, kteréž sčetl Mojžíš s Aronem podlé rozkazu Hospodinova skrze Mojžíše. 004 NUM 004 046 Všech sečtených, kteréž sčetl Mojžíš s Aronem a s knížaty Izraelskými z Levítů po čeledech jejich a po domích otců jejich, 004 NUM 004 047 Od těch, kteříž byli ve třidcíti letech a výše, až do padesátiletých, kteřížkoli přináležejí k vykonávání služby přisluhování a práce břemena při stánku úmluvy, 004 NUM 004 048 Sečtených těch bylo osm tisíců, pět set a osmdesáte. 004 NUM 004 049 Vedlé rozkazu Hospodinova sečtl je Mojžíš, jednoho každého vedlé přisluhování jeho, a vedlé břemene jeho. Sečteni pak jsou ti, kteréž rozkázal čísti Hospodin Mojžíšovi. 004 NUM 005 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 005 002 Přikaž synům Izraelským, ať vyženou z stanů každého malomocného a každého trpícího tok semene, i každého nad mrtvým poškvrněného. 004 NUM 005 003 I muže i ženu vyženete, ven za stany vyženete je, aby nepoškvrňovali vojska těch, mezi nimiž já přebývám. 004 NUM 005 004 I učinili tak synové Izraelští, a vyhnali je ven za stany. Jakož byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, tak učinili synové Izraelští. 004 NUM 005 005 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 005 006 Mluv k synům Izraelským: Muž aneb žena, když učiní nějaký hřích lidský, dopouštěje se výstupku proti Hospodinu, a byla by vinna duše ta: 004 NUM 005 007 Tedy vyzná hřích svůj, kterýž učinil, navrátí pak to, čímž vinen byl, v cele, a pátý díl přidá nad to, a dá tomu, proti komuž zavinil. 004 NUM 005 008 A neměl-li by muž ten přítele, jemuž by nahradil tu škodu, pokuta dána buď Hospodinu a knězi, mimo skopce očištění, jímž očištěn býti má. 004 NUM 005 009 Též všeliká obět všech věcí posvěcených od synů Izraelských, kterouž přinesou knězi, jemu se dostane. 004 NUM 005 010 Tak i věci posvěcené od kohokoli jemu se dostanou; a dal-li kdo co knězi, také jeho bude. 004 NUM 005 011 Mluvil ještě Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 005 012 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Kdyby od některého muže uchýlila se žena, a dopustila by se výstupku proti němu, 004 NUM 005 013 Tak že by obýval někdo jiný s ní, a bylo by to skryto před očima muže jejího, a tajila by se, jsuci poškvrněna, a svědka by nebylo proti ní, a ona nebyla by postižena; 004 NUM 005 014 Pohnul-li by se duch muže horlivostí velikou, tak že by horlil proti ženě své, kteráž by poškvrněna byla; aneb pohnul-li by se duch muže velikou horlivostí, tak že by horlil proti ženě své, kteráž by poškvrněna nebyla: 004 NUM 005 015 Tedy přivede muž ženu svou k knězi, a přinese obět její při ní, desátý díl efi mouky ječné. Nenalejeť na ni oleje, aniž dá na ni kadidla; nebo obět veliké horlivosti jest, obět suchá pamětná, uvozující v pamět nepravost. 004 NUM 005 016 I bude ji kněz obětovati, a postaví ji před Hospodinem. 004 NUM 005 017 A nabere vody svaté do nádoby hliněné, a vezma prachu, kterýž jest na zemi v příbytku, dá jej do té vody. 004 NUM 005 018 Potom postaví kněz ženu tu před Hospodinem, a odkryje hlavu její, a dá jí do rukou obět suchou pamětnou, kteráž jest obět veliké horlivosti; v ruce pak kněze bude voda hořká zlořečená. 004 NUM 005 019 I zaklínati bude ji kněz a řekne k ní: Jestliže neobcoval s tebou žádný, a jestliže jsi neuchýlila se k nečistotě od muže svého, budiž čistá od vody této hořké zlořečené. 004 NUM 005 020 Paklis se uchýlila od muže svého a nečistá jsi, a obcoval-li někdo jiný s tebou kromě manžela tvého, 004 NUM 005 021 (Zaklínati pak bude kněz tu ženu, čině klatbu zlořečenství, a řekne jí: ) Dejž tebe Hospodin v zlořečení a v prokletí u prostřed lidu tvého, dopustě, aby lůno tvé hnilo a břicho tvé oteklo. 004 NUM 005 022 Vejdiž voda zlořečená tato do života tvého, aby oteklo břicho tvé, a lůno tvé shnilo. I odpoví žena ta: Amen, amen. 004 NUM 005 023 Napíše pak všecko zlořečenství toto do knihy, a smyje je tou vodou hořkou. 004 NUM 005 024 I dá ženě, aby pila vodu hořkou a zlořečenou; a vejdeť do ní voda zlořečená, a obrátí se v hořkosti. 004 NUM 005 025 Potom vezme kněz z ruky ženy obět veliké horlivosti, a obraceti ji bude sem i tam před Hospodinem, a bude ji obětovati na oltáři. 004 NUM 005 026 A vezma plnou hrst pamětného jejího z oběti suché, páliti to bude na oltáři; a potom dá vypíti ženě tu vodu. 004 NUM 005 027 A když jí dá píti tu vodu, stane se, jestliže nečistá byla, a dopustila se výstupku proti muži svému, že vejde do ní voda zlořečená, a obrátí se v hořkost, i odme se břicho její, a vyhnije lůno její; i bude žena ta v zlořečení u prostřed lidu svého. 004 NUM 005 028 Pakli není poškvrněna žena ta, ale čistá jest, tedy bez viny bude, a roditi bude děti. 004 NUM 005 029 Ten jest zákon veliké horlivosti, když by se uchýlila žena od muže svého, a byla by poškvrněna, 004 NUM 005 030 Aneb když by se pohnul duch veliké horlivosti v manželu, tak že by horlil velmi proti ženě své, aby postavil ji před Hospodinem, a aby vykonal při ní kněz všecko vedlé zákona tohoto. 004 NUM 005 031 I bude ten muž očištěn od hříchu, žena pak ponese nepravost svou. 004 NUM 006 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 006 002 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Muž neb žena, když se oddělí, činíce slib nazareův, aby se oddali Hospodinu, 004 NUM 006 003 Od vína i nápoje opojného zdrží se, octa vinného a octa z nápoje opojného nebude píti, ani co vytlačeného z hroznů, zelených hroznů ani suchých nebude jísti. 004 NUM 006 004 Po všecky dny nazarejství svého nebude jísti žádné věci pocházející z vinného kmene, od zrnka až do šupiny. 004 NUM 006 005 Po všecky dny slibu nazarejství svého břitva nevejde na hlavu jeho, dokavadž by se nevyplnili dnové, v nichž se oddělil Hospodinu. Svatý bude, a nechá růsti vlasů hlavy své. 004 NUM 006 006 Po všecky dny, v nichž se oddělí Hospodinu, k tělu mrtvému nevejde. 004 NUM 006 007 Nad otcem svým aneb nad matkou svou, nad bratrem svým aneb nad sestrou svou, kdyby zemřeli, nebude se poškvrňovati; nebo posvěcení Boha jeho jest na hlavě jeho. 004 NUM 006 008 Po všecky dny nazarejství svého svatý bude Hospodinu. 004 NUM 006 009 Umřel-li by pak kdo blízko něho náhlou smrtí, a poškvrnil-li by hlavy v nazarejství jeho, oholí hlavu svou v den očišťování svého; dne sedmého oholí ji. 004 NUM 006 010 A dne osmého přinese dvě hrdličky, aneb dvé holoubátek knězi, ke dveřím stánku úmluvy. 004 NUM 006 011 I bude kněz obětovati jedno za hřích, a druhé v zápalnou obět, a očistí jej od toho, čímž zhřešil nad mrtvým, a posvětí hlavy jeho v ten den. 004 NUM 006 012 A oddělí Hospodinu dny nazarejství svého, a přinese beránka ročního za provinění, a dnové první přijdou v nic; nebo poškvrněno jest nazarejství jeho. 004 NUM 006 013 Tento pak jest zákon nazareův: V ten den, když se vyplní čas nazarejství jeho, přijde ke dveřím stánku úmluvy. 004 NUM 006 014 A bude obětovati obět svou Hospodinu, beránka ročního bez poškvrny, jednoho v obět zápalnou, a ovci jednu roční bez poškvrny v obět za hřích, a skopce jednoho bez poškvrny v obět pokojnou, 004 NUM 006 015 A koš chlebů přesných, koláče z mouky bělné olejem zadělané, a pokruty nekvašené, olejem pomazané, s obětmi jejími suchými i mokrými. 004 NUM 006 016 Kteréžto věci obětovati bude kněz před Hospodinem, a učiní obět za hřích jeho, i zápalnou obět jeho. 004 NUM 006 017 Skopce také obětovati bude v obět pokojnou Hospodinu, spolu s košem chlebů přesných; tolikéž obětovati bude kněz i obět suchou i mokrou jeho. 004 NUM 006 018 Tedy oholí nazareus u dveří stánku úmluvy hlavu nazarejství svého, a vezma vlasy z hlavy nazarejství svého, vloží je na oheň, kterýž jest pod obětí pokojnou. 004 NUM 006 019 Potom vezme kněz plece vařené z skopce toho, a jeden koláč přesný z koše, a pokrutu nekvašenou jednu, a dá v ruce nazarejského, když by oholeno bylo nazarejství jeho. 004 NUM 006 020 I bude obraceti kněz ty věci sem i tam v obět obracení před Hospodinem; a ta věc svatá přináležeti bude knězi mimo hrudí obracení, i plece pozdvižení. A již potom nazareus bude moci víno píti. 004 NUM 006 021 Ten jest zákon nazarea, kterýž slib učinil, a jeho obět Hospodinu za oddělení jeho, kromě toho, což by více učiniti mohl. Vedlé slibu svého, kterýž učinil, tak učiní podlé zákona oddělení svého. 004 NUM 006 022 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 006 023 Mluv k Aronovi a synům jeho a rci: Takto budete požehnání dávati synům Izraelským, mluvíce k nim: 004 NUM 006 024 Požehnejž tobě Hospodin, a ostříhejž tebe. 004 NUM 006 025 Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou, a buď milostiv tobě. 004 NUM 006 026 Obratiž Hospodin tvář svou k tobě, a dejž tobě pokoj. 004 NUM 006 027 I budou vzývati jméno mé nad syny Izraelskými, a já jim žehnati budu. 004 NUM 007 001 I stalo se toho dne, když dokonal Mojžíš a vyzdvihl příbytek, a pomazal i posvětil ho se všechněmi nádobami jeho, také oltáře a všeho nádobí jeho pomazal a posvětil, 004 NUM 007 002 Že přistupujíce knížata Izraelská, přední v domích otců svých, (ti byli knížata pokolení, postavení nad sečtenými, ) 004 NUM 007 003 Obětovali dar svůj před Hospodinem, šest vozů přikrytých a dvanácte volů. Dvé knížat dalo jeden vůz, a jeden každý jednoho vola, i obětovali to před příbytkem. 004 NUM 007 004 I řekl Hospodin Mojžíšovi, řka: 004 NUM 007 005 Vezmi ty věci od nich, ať jsou ku potřebě při službě stánku úmluvy, a dej je Levítům, každé čeledi podlé přisluhování jejího. 004 NUM 007 006 Vzav tedy Mojžíš ty vozy i voly, dal je Levítům. 004 NUM 007 007 Dva vozy a čtyři voly dal synům Gersonovým vedlé přisluhování jejich. 004 NUM 007 008 Čtyři pak vozy a osm volů dal synům Merari vedlé přisluhování jejich, kteříž byli pod spravou Itamara, syna Aronova, kněze. 004 NUM 007 009 Synům pak Kahat nic nedal; nebo přisluhování svatyně k nim přináleželo, a na ramenou nositi měli. 004 NUM 007 010 Obětovali tedy knížata ku posvěcování oltáře v ten den, když pomazán byl; obětovali, pravím, dar svůj před oltářem. 004 NUM 007 011 Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Jedno kníže v jeden den, druhé kníže v druhý den, pořád obětovati budou dar svůj ku posvěcení oltáře. 004 NUM 007 012 Protož obětoval prvního dne dar svůj Názon, syn Aminadabův, z pokolení Judova. 004 NUM 007 013 Dar pak jeho byl misa stříbrná jedna, sto třidceti lotů ztíží; též báně jedna stříbrná, sedmdesáti lotů ztíží, jakž jest lot svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché; 004 NUM 007 014 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla; 004 NUM 007 015 Volek jeden mladý, skopec jeden, a beránek roční jeden k oběti zápalné; 004 NUM 007 016 Kozel jeden za hřích; 004 NUM 007 017 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, a beránků ročních pět. Ta byla obět Názona, syna Aminadabova. 004 NUM 007 018 Druhého dne obětoval Natanael, syn Suar, kníže z pokolení Izachar. 004 NUM 007 019 Obětoval dar svůj misu stříbrnou jednu, sto třidceti lotů ztíží; báni stříbrnou jednu, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché; 004 NUM 007 020 Kadidlnici jednu z desíti lotů zlata, plnou kadidla; 004 NUM 007 021 Volka mladého jednoho, skopce jednoho, a beránka ročního jednoho k oběti zápalné; 004 NUM 007 022 Kozla jednoho za hřích; 004 NUM 007 023 A k oběti pokojné voly dva, skopců pět, kozlů pět, a beránků ročních pět. Ten byl dar Natanaele, syna Suar. 004 NUM 007 024 Dne třetího kníže synů Zabulonových Eliab, syn Helonův. 004 NUM 007 025 Dar pak jeho byl misa stříbrná jedna, kteráž sto třidceti lotů vážila; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché; 004 NUM 007 026 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla; 004 NUM 007 027 Volek jeden mladý, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné; 004 NUM 007 028 Kozel jeden za hřích; 004 NUM 007 029 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, a beránků ročních pět. Ta byla obět Eliaba, syna Helonova. 004 NUM 007 030 Čtvrtého dne kníže synů Rubenových Elisur, syn Sedeurův. 004 NUM 007 031 Dar jeho byl misa stříbrná jedna, kteráž sto třidceti lotů vážila; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané v obět suchou; 004 NUM 007 032 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla; 004 NUM 007 033 Volek jeden mladý, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné; 004 NUM 007 034 Kozel jeden za hřích; 004 NUM 007 035 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, beránků ročních pět. Ten byl dar Elisura, syna Sedeurova. 004 NUM 007 036 Dne pátého kníže synů Simeonových, Salamiel, syn Surisaddai; 004 NUM 007 037 Obět jeho byla misa stříbrná jedna, kteráž sto třidceti lotů vážila; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché; 004 NUM 007 038 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla; 004 NUM 007 039 Volek jeden mladý, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné; 004 NUM 007 040 Kozel jeden za hřích; 004 NUM 007 041 A na obět pokojnou volové dva, skopců pět, kozlů pět, beránků ročních pět. Ta byla obět Salamiele, syna Surisaddai. 004 NUM 007 042 Dne šestého kníže synů Gád, Eliazaf, syn Duelův. 004 NUM 007 043 Dar jeho byl misa stříbrná jedna, kteráž sto třidceti lotů vážila; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché; 004 NUM 007 044 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla; 004 NUM 007 045 Volek jeden mladý, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné; 004 NUM 007 046 Kozel jeden za hřích; 004 NUM 007 047 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, a beránků ročních pět. Ten byl dar Eliazafa, syna Duelova. 004 NUM 007 048 Dne sedmého kníže synů Efraimových, Elisama, syn Amiudův. 004 NUM 007 049 Dar jeho byl misa stříbrná jedna, kteráž sto třidceti lotů vážila; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané na obět suchou; 004 NUM 007 050 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla; 004 NUM 007 051 Volek jeden mladý, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné; 004 NUM 007 052 Kozel jeden za hřích; 004 NUM 007 053 A na obět pokojnou volové dva, skopců pět, kozlů pět, beránků ročních pět. Ten byl dar Elisamův, syna Amiudova. 004 NUM 007 054 Dne osmého kníže synů Manasse, Gamaliel, syn Fadasurův. 004 NUM 007 055 Dar jeho byl misa stříbrná jedna, kteráž sto třidceti lotů vážila; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché; 004 NUM 007 056 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla; 004 NUM 007 057 Volek jeden mladý, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné; 004 NUM 007 058 Kozel jeden za hřích; 004 NUM 007 059 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, beránků ročních pět. Ta byla obět Gamaliele, syna Fadasurova. 004 NUM 007 060 Dne devátého kníže synů Beniaminových, Abidan, syn Gedeonův. 004 NUM 007 061 Obět jeho misa stříbrná jedna, kteráž sto třidceti lotů vážila; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché; 004 NUM 007 062 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla; 004 NUM 007 063 Volek mladý jeden, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné; 004 NUM 007 064 Kozel jeden za hřích; 004 NUM 007 065 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, beránků ročních pět. Ten byl dar Abidanův, syna Gedeonova. 004 NUM 007 066 Desátého dne kníže synů Dan, Ahiezer, syn Amisaddai. 004 NUM 007 067 Obět jeho misa stříbrná jedna, jejížto váha byla sto třidceti lotů; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché; 004 NUM 007 068 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla; 004 NUM 007 069 Volek jeden mladý, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné; 004 NUM 007 070 Kozel jeden za hřích; 004 NUM 007 071 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, a beránků ročních pět. Ten byl dar Ahiezera, syna Amisaddai. 004 NUM 007 072 Jedenáctého dne kníže synů Asser, Fegiel, syn Ochranův. 004 NUM 007 073 Obět jeho misa stříbrná jedna, jejížto váha byla sto třidceti lotů; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché; 004 NUM 007 074 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla; 004 NUM 007 075 Volek jeden mladý, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné; 004 NUM 007 076 Kozel jeden za hřích; 004 NUM 007 077 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, beránků ročních pět. Ten byl dar Fegiele, syna Ochranova. 004 NUM 007 078 Dvanáctého dne kníže synů Neftalím, Ahira, syn Enanův. 004 NUM 007 079 Obět jeho byla misa stříbrná jedna, jejížto váha byla sto třidceti lotů; báně stříbrná jedna, sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně; obě dvě nádoby plné mouky bělné, olejem zadělané k oběti suché; 004 NUM 007 080 Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata, plná kadidla; 004 NUM 007 081 Volek mladý jeden, skopec jeden, beránek roční jeden k oběti zápalné; 004 NUM 007 082 Kozel jeden za hřích; 004 NUM 007 083 A k oběti pokojné volové dva, skopců pět, kozlů pět, beránků ročních pět. Ta byla obět Ahiry, syna Enanova. 004 NUM 007 084 Toť jest posvěcení oltáře (toho dne, když pomazán jest, ) od knížat Izraelských: Mis stříbrných dvanácte, bání stříbrných dvanácte, kadidlnic zlatých dvanácte. 004 NUM 007 085 Sto třidceti lotů vážila jedna misa stříbrná, a sedmdesáte báně jedna; všecko nádobí stříbrné vážilo dva tisíce a čtyři sta lotů na lot svatyně. 004 NUM 007 086 Kadidlnic zlatých dvanácte, plných kadidla; deset lotů vážila každá kadidlnice na váhu svatyně. Všecky kadidlnice zlaté sto a dvadceti lotů vážily. 004 NUM 007 087 Všeho dobytka k oběti zápalné dvanácte volků, skopců dvanácte, beránků ročních dvanácte s obětí jejich suchou, a kozlů dvanácte za hřích. 004 NUM 007 088 Všeho pak dobytka k oběti pokojné čtyřmecítma volů, skopců šedesáte, kozlů šedesáte, beránků ročních šedesáte. To bylo posvěcení oltáře, když pomazán byl. 004 NUM 007 089 Potom když vcházel Mojžíš do stánku úmluvy, aby mluvil s Bohem, tedy slýchal hlas mluvícího k sobě z slitovnice, kteráž byla nad truhlou svědectví mezi dvěma cherubíny, a mluvíval k němu. 004 NUM 008 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 008 002 Mluv k Aronovi a rci jemu: Když rozsvěcovati budeš lampy, ven z svícnu sedm lamp svítiti má. 004 NUM 008 003 I učinil Aron tak; ven z svícnu světlo od sebe dávající rozsvítil lampy jeho, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi. 004 NUM 008 004 Bylo pak dílo svícnu takové: Z taženého zlata byl všecken, až i sloupec jeho i květové jeho z taženého zlata byli; podlé podobenství toho, kteréž ukázal Hospodin Mojžíšovi, tak udělal svícen. 004 NUM 008 005 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 008 006 Vezmi Levíty z prostředku synů Izraelských, a očisť je. 004 NUM 008 007 Tímto pak způsobem očišťovati je budeš: Pokropíš jich vodou očištění; oholí všecko tělo své, a zperou roucha svá, a očištěni budou. 004 NUM 008 008 Potom vezmou volka mladého a obět suchou z mouky bělné, olejem skropené; a druhého volka mladého vezmeš k oběti za hřích. 004 NUM 008 009 Tedy přistoupiti rozkážeš Levítům před stánek úmluvy, a shromáždíš všecko množství synů Izraelských. 004 NUM 008 010 Postavíš Levíty před Hospodinem, a vloží synové Izraelští ruce své na Levíty. 004 NUM 008 011 A obětovati bude Aron Levíty v obět před Hospodinem od synů Izraelských, aby vykonávali službu Hospodinu. 004 NUM 008 012 Levítové pak vloží ruce své na hlavy těch volků; a obětovati budeš jednoho za hřích, a druhého v obět zápalnou Hospodinu k očištění Levítů. 004 NUM 008 013 A postavíš Levíty před Aronem a před syny jeho, a obětovati je budeš v obět Hospodinu. 004 NUM 008 014 I oddělíš Levíty z prostředku synů Izraelských, aby moji byli Levítové. 004 NUM 008 015 Potom pak přijdou Levítové, aby přisluhovali při stánku úmluvy, když bys očistil je a obětoval v obět. 004 NUM 008 016 Nebo vlastně dáni jsou mi z prostředku synů Izraelských za všecky otvírající život, za prvorozené ze všech synů Izraelských vzal jsem je sobě. 004 NUM 008 017 Nebo mé jest všecko prvorozené mezi syny Izraelskými, tak z lidí jako z hovad; od toho dne, jakž jsem pobil všecko prvorozené v zemi Egyptské, posvětil jsem jich sobě. 004 NUM 008 018 Vzal jsem pak Levíty za všecky prvorozené synů Izraelských. 004 NUM 008 019 A dal jsem Levíty darem Aronovi i synům jeho z prostředku synů Izraelských, aby konali službu místo synů Izraelských při stánku úmluvy, a očišťovali od hříchů syny Izraelské; a tak nepřijde na syny Izraelské rána, kteráž by přišla, kdyby přistupovali synové Izraelští k svatyni. 004 NUM 008 020 I učinili Mojžíš a Aron i všecko množství synů Izraelských při Levítích všecko to, což přikázal Hospodin Mojžíšovi o Levítích; tak s nimi učinili synové Izraelští. 004 NUM 008 021 A očistili se Levítové a zeprali roucha svá; a obětoval je Aron v obět před Hospodinem, a očistil je Aron, aby byli čisti. 004 NUM 008 022 Potom teprv přistoupili Levítové k vykonávání služby své při stánku úmluvy, před Aronem i před syny jeho; jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi o Levítích, tak s nimi učinili. 004 NUM 008 023 I mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 008 024 I toto k Levítům přináleží: V pětmecítma letech zstáří a výše jeden každý z nich přistoupí, a postaví se k ochotnému práce konání v službě při stánku úmluvy. 004 NUM 008 025 V padesáti pak letech přestane od práce služby té, a více přisluhovati nebude. 004 NUM 008 026 Ale přisluhovati bude bratřím svým při stánku úmluvy stráž držícím, sám pak služeb konati nebude. Tak učiníš s Levíty při pracech jejich. 004 NUM 009 001 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinai, léta druhého po vyjití z země Egyptské, měsíce prvního, řka: 004 NUM 009 002 Slaviti budou synové Izraelští velikunoc v čas svůj vyměřený. 004 NUM 009 003 Čtrnáctého dne měsíce toho u večer budete ji slaviti jistým časem svým, vedlé všech ustanovení jejích, a podlé všech řádů jejích slaviti ji budete. 004 NUM 009 004 I mluvil Mojžíš k synům Izraelským, aby slavili Fáze. 004 NUM 009 005 Tedy slavili Fáze v měsíci prvním, čtrnáctého dne u večer na poušti Sinai; vedlé všeho toho, což přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinili synové Izraelští. 004 NUM 009 006 I byli někteří muži, ješto se poškvrnili při mrtvém, kteříž nemohli slaviti Fáze toho dne. I přistoupili před Mojžíše a Arona v ten den, 004 NUM 009 007 A promluvili muži ti k němu: My jsme se poškvrnili nad mrtvým. Nebude-liž nám zbráněno obětovati oběti Hospodinu v jistý čas spolu s syny Izraelskými? 004 NUM 009 008 I řekl jim Mojžíš: Počekejte, až uslyším, co vám učiniti rozkáže Hospodin. 004 NUM 009 009 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 009 010 Mluv k synům Izraelským a rci: Kdož by koli byl poškvrněný nad mrtvým, aneb byl by na cestě daleké, buď z vás aneb z potomků vašich, budeť slaviti Fáze Hospodinu. 004 NUM 009 011 Měsíce druhého, čtrnáctého dne u večer slaviti budou je, s chleby nekvašenými, a s řeřichami jísti je budou. 004 NUM 009 012 Nezanechajíť ho nic až do jitra, a kosti v něm nezlámí; vedlé všelikého ustanovení Fáze budou je slaviti. 004 NUM 009 013 Ale člověk ten, kterýž by byl čistý, a nebyl na cestě, a však by zanedbal slaviti Fáze, vyhlazena bude duše ta z lidu svého; nebo oběti Hospodinu neobětoval v jistý čas její; hřích svůj ponese člověk ten. 004 NUM 009 014 Jestliže by s vámi bydlil příchozí, a slavil by Fáze Hospodinu, vedlé ustanovení Fáze, a vedlé řádu jeho bude je slaviti. Ustanovení jednostejné bude vám, tak příchozímu, jako obyvateli v zemi. 004 NUM 009 015 Toho pak dne, v kterémž vyzdvižen jest příbytek, přikryl oblak příbytek, a stál nad stánkem svědectví; u večer pak bývalo nad příbytkem na pohledění jako oheň až do jitra. 004 NUM 009 016 Tak bývalo ustavičně, oblak přikrýval jej ve dne, záře pak ohnivá v noci. 004 NUM 009 017 A když se zdvihl oblak od stánku, hned také hýbali se synové Izraelští; a na kterém místě pozůstal oblak, tu také kladli se synové Izraelští. 004 NUM 009 018 K rozkazu Hospodinovu hýbali se synové Izraelští, a k rozkazu Hospodinovu kladli se; po všecky dny, dokudž zůstával oblak nad příbytkem, i oni leželi. 004 NUM 009 019 Když pak trval oblak nad příbytkem po mnohé dny, tedy drželi synové Izraelští stráž Hospodinovu, a netáhli odtud. 004 NUM 009 020 A když oblak byl nad příbytkem po nemnohé dny, k rozkazu Hospodinovu kladli se, a k rozkazu Hospodinovu hýbali se. 004 NUM 009 021 Kdyžkoli byl oblak od večera až do jitra, a v jitře se vznesl, hned i oni šli; buď že trval přes den a noc, (jakž kdy vznášel se oblak, tak oni táhli, ) 004 NUM 009 022 Buď že za dva dni, aneb za měsíc, aneb za rok prodléval oblak nad příbytkem, zůstávaje nad ním, synové Izraelští také leželi, a nehnuli se; když pak on vznášel se, též i oni táhli. 004 NUM 009 023 K rozkazu Hospodinovu kladli se, a k rozkazu Hospodinovu hýbali se, stráž Hospodinovu držíce podlé rozkazu jeho skrze Mojžíše. 004 NUM 010 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 010 002 Udělej sobě dvě trouby stříbrné. Dílem taženým uděláš je, kterýchž užívati budeš k svolání všeho množství, a když by se mělo hnouti vojsko. 004 NUM 010 003 Protož kdyžkoli zatroubí na ně, shromáždí se k tobě všecko množství ke dveřím stánku úmluvy. 004 NUM 010 004 Jestliže v jednu toliko zatroubí, tedy shromáždí se k tobě knížata, přední lidu Izraelského. 004 NUM 010 005 Pakli by s nějakým přetrubováním troubili, hnou se s místa, kteříž leželi k východní straně. 004 NUM 010 006 Když by pak troubili s přetrubováním po druhé, tedy hnou se ti, kteříž leželi ku poledni. S přetrubováním troubiti budou k tažení svému. 004 NUM 010 007 Ale když byste měli svolati všecko množství, prostě bez přetrubování troubiti budete. 004 NUM 010 008 Synové Aronovi kněží trubami těmi budou troubiti, a bude vám to ustanovení věčné v pronárodech vašich. 004 NUM 010 009 Když vyjdete na vojnu v zemi vaší proti nepříteli ssužujícímu vás, s přetrubováním troubiti budete v trouby ty, a budete v paměti před Hospodinem Bohem svým, a zachováni budete od nepřátel svých. 004 NUM 010 010 V den také veselí vašeho, a při slavnostech svých, a při začátcích měsíců vašich troubiti budete v trouby ty k obětem svým zápalným a pokojným, i budou vám na památku před Bohem vaším: Já Hospodin Bůh váš. 004 NUM 010 011 I stalo se léta druhého, dvadcátý den měsíce druhého, že se vyzdvihl oblak z příbytku svědectví. 004 NUM 010 012 I táhli synové Izraelští po svých taženích z pouště Sinai; a zastavil se oblak na poušti Fáran. 004 NUM 010 013 Takto nejprvé brali se z rozkazu Hospodinova skrze Mojžíše: 004 NUM 010 014 Šla napřed korouhev vojska synů Juda po houfích svých, a nad nimi byl Názon, syn Aminadabův. 004 NUM 010 015 Nad vojskem pak pokolení synů Izachar byl Natanael, syn Suar. 004 NUM 010 016 A nad vojskem pokolení synů Zabulon Eliab, syn Helonův. 004 NUM 010 017 Složen jest také i příbytek, a šli synové Gersonovi a synové Merari nesouce příbytek. 004 NUM 010 018 Potom šla korouhev vojska Rubenova po houfích svých, a nad nimi byl Elisur, syn Sedeurův. 004 NUM 010 019 Nad vojskem pak pokolení synů Simeon Salamiel, syn Surisaddai. 004 NUM 010 020 A nad vojskem pokolení synů Gád Eliazaf, syn Duelův. 004 NUM 010 021 Šli také i Kahatští, nesouce svatyni; onino pak vyzdvihovali příbytek, až i tito přišli. 004 NUM 010 022 Potom šla korouhev vojska synů Efraim po houfích svých, a nad nimi byl Elisama, syn Amiudův. 004 NUM 010 023 Nad vojskem pak pokolení synů Manasse Gamaliel, syn Fadasurův. 004 NUM 010 024 A nad vojskem pokolení synů Beniamin Abidan, syn Gedeonův. 004 NUM 010 025 Šla potom i korouhev vojska synů Dan, obsahující ostatek vojska po houfích svých, a nad vojskem jeho Ahiezer, syn Amisaddai. 004 NUM 010 026 Nad vojskem pak pokolení synů Asser Fegiel, syn Ochranův. 004 NUM 010 027 A nad vojskem pokolení synů Neftalím Ahira, syn Enanův. 004 NUM 010 028 Ta jsou tažení synů Izraelských po houfích jejich, a tím pořádkem táhli. 004 NUM 010 029 Řekl pak Mojžíš Chobabovi, synu Raguelovu Madianskému, tchánu svému: My se béřeme k místu, o kterémž řekl Hospodin: Dám je vám. Protož poď s námi, a dobře učiníme tobě; nebo Hospodin mnoho dobrého zaslíbil Izraelovi. 004 NUM 010 030 Kterýž odpověděl jemu: Nepůjdu, ale k zemi své a k příbuznosti své se navrátím. 004 NUM 010 031 I řekl Mojžíš: Neopouštěj medle nás; nebo ty jsi svědom na poušti, kde bychom se měli klásti, a budeš nám za vůdce. 004 NUM 010 032 Když pak půjdeš s námi, a přijde to dobré, jímž dobře učiní nám Hospodin, tedy i tobě dobře učiníme. 004 NUM 010 033 A tak brali se od hory Hospodinovy cestou tří dnů, (a truhla smlouvy Hospodinovy předcházela je, ) cestou tří dnů, pro vyhlédání sobě místa k odpočinutí. 004 NUM 010 034 A oblak Hospodinův byl nad nimi ve dne, když se hýbali z ležení. 004 NUM 010 035 Když pak počínali jíti s truhlou, říkával Mojžíš: Povstaniž Hospodine, a rozptýleni buďte nepřátelé tvoji, a ať utíkají před tváří tvou, kteříž tě v nenávisti mají. 004 NUM 010 036 Když pak stavína byla, říkával: Navratiž se, Hospodine, k desíti tisícům tisíců Izraelských. 004 NUM 011 001 I stalo se, že lid ztěžoval a stýskal sobě, což se nelíbilo Hospodinu. Protož, slyše to Hospodin, rozhněval se náramně, a roznítil se proti nim oheň Hospodinův, a spálil zadní díl vojska. 004 NUM 011 002 Tedy volal lid k Mojžíšovi. I modlil se Mojžíš Hospodinu, a uhasl oheň. 004 NUM 011 003 I nazval jméno místa toho Tabbera; nebo rozpálil se proti nim oheň Hospodinův. 004 NUM 011 004 Lid pak k nim přimíšený napadla žádost náramná; a obrátivše se, plakali i synové Izraelští a řekli: Kdo nám to dá, abychom se masa najedli? 004 NUM 011 005 Rozpomínáme se na ryby, jichž jsme dosti v Egyptě darmo jídali, na okurky a melouny, též na por, cibuli a česnek. 004 NUM 011 006 A nyní duše naše vyprahlá, nic jiného nemá, kromě tu mannu před očima svýma. 004 NUM 011 007 (Manna pak byla jako semeno koliandrové, a barva její jako barva bdelium. 004 NUM 011 008 I vycházíval lid, a sbírali a mleli žernovy, neb tloukli v moždířích, a smažili na pánvici, aneb koláče podpopelné dělali z ní; chut pak její byla jako chut nového oleje. 004 NUM 011 009 Když pak sstupovala rosa na vojsko v noci, tedy sstupovala také i manna.) 004 NUM 011 010 Tedy uslyšel Mojžíš, an lid pláče po čeledech svých, každý u dveří stanu svého. Pročež roznítila se prchlivost Hospodinova náramně; Mojžíšovi to také těžké bylo. 004 NUM 011 011 I řekl Mojžíš Hospodinu: Proč jsi tak zle učinil služebníku svému? Proč jsem nenalezl milosti před očima tvýma, že jsi vložil břímě všeho lidu tohoto na mne? 004 NUM 011 012 Zdaliž jsem já počal všecken lid tento? Zdali jsem já zplodil jej, že mi díš: Nes jej na rukou svých, jako nosí chůva děťátko, do země té, kterouž jsi s přísahou zaslíbil otcům jejich? 004 NUM 011 013 Kde mám nabrati masa, abych dal všemu lidu tomuto? Nebo plačí na mne, řkouce: Dej nám masa, ať jíme. 004 NUM 011 014 Nemohuť já sám nésti všeho lidu tohoto, nebo jest to nad možnost mou. 004 NUM 011 015 Pakli mi tak dělati chceš, prosím, zabí mne raději, jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma, abych více nehleděl na trápení své. 004 NUM 011 016 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Shromažď mi sedmdesáte mužů z starších Izraelských, kteréž znáš, že jsou starší v lidu a správcové jeho; i přivedeš je ke dveřím stánku úmluvy, a státi budou tam s tebou. 004 NUM 011 017 A já sstoupím a mluviti budu s tebou, a vezmu z ducha, kterýž jest na tobě, a dám jim. I ponesou s tebou břímě lidu, a tak ty ho sám neponeseš. 004 NUM 011 018 Lidu pak díš: Posvěťtež se k zítřku, a budete jísti maso; nebo jste plakali v uších Hospodinových, řkouce: Kdo nám dá najísti se masa? Jistě že lépe nám bylo v Egyptě. I dá vám Hospodin masa, a budete jísti. 004 NUM 011 019 Nebudete toliko jeden den jísti, ani dva, ani pět, ani deset, ani dvadcet, 004 NUM 011 020 Ale za celý měsíc, až vám chřípěmi poleze, a zoškliví se, proto že jste pohrdli Hospodinem, kterýž jest u prostřed vás, a plakali jste před ním, říkajíce: Proč jsme vyšli z Egypta? 004 NUM 011 021 I řekl Mojžíš: Šestkrát sto tisíců pěších jest tohoto lidu, mezi nimiž já jsem, a ty pravíš: Dám jim masa, aby jedli za celý měsíc. 004 NUM 011 022 Zdali ovcí a volů nabije se jim, aby jim postačilo? Aneb zdali všecky ryby mořské shromáždí se jim, aby jim dosti bylo? 004 NUM 011 023 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Zdali ruka Hospodinova ukrácena jest? Již nyní uzříš, přijde-li na to, což jsem mluvil, čili nic. 004 NUM 011 024 Vyšed tedy Mojžíš, mluvil lidu slova Hospodinova, a shromáždiv sedmdesáte mužů z starších lidu, postavil je vůkol stánku. 004 NUM 011 025 I sstoupil Hospodin v oblaku a mluvil k němu, a vzav z ducha, kterýž byl na něm, dal sedmdesáti mužům starším. I stalo se, když odpočinul na nich ten duch, že prorokovali, ale potom nikdy více. 004 NUM 011 026 Byli pak zůstali v staních dva muži, jméno jednoho Eldad, a druhého Medad, na nichž také odpočinul duch ten, nebo i oni napsáni byli, ačkoli nevyšli k stánku. I ti také prorokovali v staních. 004 NUM 011 027 Tedy přiběh služebník, oznámil to Mojžíšovi, řka: Eldad a Medad prorokují v staních. 004 NUM 011 028 Jozue pak, syn Nun, služebník Mojžíšův, jeden z mládenců jeho, dí k tomu: Pane můj, Mojžíši, zabraň jim. 004 NUM 011 029 Jemuž odpověděl Mojžíš: Proč ty horlíš pro mne? Nýbrž ó kdyby všecken lid Hospodinův proroci byli, a aby dal Hospodin ducha svého na ně! 004 NUM 011 030 I navrátil se Mojžíš do stanů s staršími Izraelskými. 004 NUM 011 031 Tedy strhl se vítr od Hospodina, a zachvátiv křepelky od moře, spustil je na stany tak široce a dlouze, co by mohl za jeden den cesty ujíti všudy vůkol táboru, takměř na dva lokty zvýší nad zemí. 004 NUM 011 032 Protož vstav lid, celý ten den a celou noc, i celý druhý den shromažďovali sobě ty křepelky; a kdož nejméně nashromáždil, měl jich s deset měr. I rozvěšeli je sobě pořád okolo stanů. 004 NUM 011 033 Ještě maso vězelo v zubích jejich, a nebylo právě sžvýkáno, když hněv Hospodinův vzbudil se na lid. I ranil Hospodin lid ranou velikou náramně. 004 NUM 011 034 Protož nazváno jest jméno místa toho Kibrot Hattáve; nebo tu pochovali lid, kterýž žádal masa. 004 NUM 011 035 I bral se lid z Kibrot Hattáve na poušť Hazerot, a pozůstali v Hazerot. 004 NUM 012 001 A mluvila Maria i Aron proti Mojžíšovi příčinou manželky Madianky, kterouž sobě vzal; nebo byl pojal manželku Madianku. 004 NUM 012 002 A řekli: Zdaliž jen toliko skrze Mojžíše mluvil Hospodin? Zdaž také nemluvil skrze nás? I slyšel to Hospodin. 004 NUM 012 003 (Byl pak Mojžíš člověk nejtišší ze všech lidí, kteříž byli na tváři země.) 004 NUM 012 004 A i hned řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi i Marii: Vyjděte vy tři k stánku úmluvy. I vyšli toliko oni tři. 004 NUM 012 005 Tedy sstoupil Hospodin v sloupu oblakovém, a stál u dveří stánku. I zavolal Arona a Marie, a vyšli oba dva. 004 NUM 012 006 Jimž řekl: Slyšte nyní slova má: Prorok když jest mezi vámi, já Hospodin u vidění ukáži se jemu, ve snách mluviti budu s ním. 004 NUM 012 007 Ale není takový služebník můj Mojžíš, kterýž ve všem domě mém věrný jest. 004 NUM 012 008 Ústy k ústům mluvím s ním, ne u vidění, ani v zavinutí, a podobnost Hospodinovu spatřuje. Pročež jste tedy neostýchali se mluviti proti služebníku mému Mojžíšovi? 004 NUM 012 009 I roznícena jest prchlivost Hospodinova na ně, a odšel. 004 NUM 012 010 Oblak také zdvihl se s stánku. A aj, Maria byla malomocná, bílá jako sníh. A pohleděl Aron na Marii, ana malomocná. 004 NUM 012 011 Tedy řekl Aron Mojžíšovi: Poslyš mne, pane můj, prosím, nevzkládej na nás té pokuty za hřích ten, jehož jsme se bláznivě dopustili, a jímž jsme zhřešili. 004 NUM 012 012 Prosím, ať není tato jako mrtvý plod, kterýž když vychází z života matky své, polovici těla jeho zkaženého bývá. 004 NUM 012 013 I volal Mojžíš k Hospodinu, řka: Ó Bože silný, prosím, uzdraviž ji. 004 NUM 012 014 Odpověděl Hospodin Mojžíšovi: Kdyby otec její plinul jí na tvář, zdaž by se nemusila styděti za sedm dní? Protož ať jest vyobcována ven z stanů za sedm dní, a potom zase uvedena bude. 004 NUM 012 015 Tedy vyloučena jest Maria ven z stanů za sedm dní; a lid nehnul se odtud, až zase uvedena jest Maria. 004 NUM 012 016 Potom pak bral se lid z Hazerot, a položil se na poušti Fáran. 004 NUM 013 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 013 002 Pošli sobě muže, kteříž by spatřili zemi Kananejskou, kterouž já dám synům Izraelským; jednoho muže z každého pokolení otců jejich vyšlete, ty, kteříž by byli přednější mezi nimi. 004 NUM 013 003 Poslal je tedy Mojžíš z pouště Fáran, jakž byl rozkázal Hospodin; a všickni ti muži byli knížata mezi syny Izraelskými. 004 NUM 013 004 Tato jsou pak jména jejich: Z pokolení Ruben Sammua, syn Zakurův; 004 NUM 013 005 Z pokolení Simeon Safat, syn Huri; 004 NUM 013 006 Z pokolení Juda Kálef, syn Jefonův; 004 NUM 013 007 Z pokolení Izachar Igal, syn Jozefův; 004 NUM 013 008 Z pokolení Efraim Ozeáš, syn Nun; 004 NUM 013 009 Z pokolení Beniamin Falti, syn Rafův; 004 NUM 013 010 Z pokolení Zabulon Gaddehel, syn Sodi; 004 NUM 013 011 Z pokolení Jozef a z pokolení Manasses Gaddi, syn Susi; 004 NUM 013 012 Z pokolení Dan Amiel, syn Gemalův; 004 NUM 013 013 Z pokolení Asser Setur, syn Michaelův; 004 NUM 013 014 Z pokolení Neftalím Nahabi, syn Vafsi; 004 NUM 013 015 Z pokolení Gád Guhel, syn Máchův; 004 NUM 013 016 Ta jsou jména mužů, kteréž poslal Mojžíš, aby shlédli zemi. I přezděl Mojžíš Ozeovi, synu Nun, Jozue. 004 NUM 013 017 Tedy poslal je Mojžíš, aby prohlédli zemi Kananejskou, a řekl jim: Jděte tudyto při straně polední a vejděte na hory. 004 NUM 013 018 A shlédněte, jaká jest země ta, i lid, kterýž bydlí v ní, silný-li jest či mdlý? málo-li jich, či mnoho? 004 NUM 013 019 A jaká jest též země ta, v níž on bydlí, dobrá-li jest, či zlá? a jaká jsou města, v nichž přebývají, v staních-li, či v hrazených místech? 004 NUM 013 020 Tolikéž jaká jest země, úrodná-li, či neúrodná, jest-li na ní stromoví, či není? A buďte udatné mysli, a přineste nám z ovoce té země. A byl tehdáž čas, v němžto hroznové zaměkali. 004 NUM 013 021 Odšedše tedy, prohlédli tu zemi od pouště Tsin až do Rohob, kudy se jde do Emat. 004 NUM 013 022 I šli stranou polední, a přišli až do Hebronu, kdežto byli Achiman a Sesai a Tolmai, synové Enakovi. Hebron pak o sedm let prvé ustaveno jest, nežli Soan, město Egyptské. 004 NUM 013 023 Potom přišli až do údolí Eškol, a tu uřezali ratolest s hroznem jedním jahodek plným, a nesli jej na sochoře dva; též i jablka zrnatá i fíky té země. 004 NUM 013 024 I nazváno jest to místo Nehel Eškol, od hroznu, kterýž tu uřezali synové Izraelští. 004 NUM 013 025 Navrátili se pak zase, prošedše zemi, po čtyřidcíti dnech. 004 NUM 013 026 A jdouce, přišli k Mojžíšovi a k Aronovi i ke všemu množství synů Izraelských, na poušti Fáran v Kádes, a oznámili jim i všemu množství to, co spravili, a ukázali jim ovoce země té. 004 NUM 013 027 A vypravujíce jim, řekli: Přišli jsme do země, do kteréž jsi nás poslal, kteráž v pravdě oplývá mlékem a strdí, a toto jest ovoce její. 004 NUM 013 028 Než že lid jest silný, kterýž bydlí v zemi té, města také pevná jsou a veliká velmi, k tomu i syny Enakovy tam jsme viděli. 004 NUM 013 029 Amalech bydlí v kraji poledním, a Hetejský, Jebuzejský a Amorejský bydlejí na horách, Kananejský pak bydlí při moři a při břehu Jordánském. 004 NUM 013 030 I krotil Kálef lid bouřící se proti Mojžíšovi, a mluvil: Jděme předce, a opanujme zemi, nebo zmocníme se jí. 004 NUM 013 031 Ale muži ti, kteříž chodili s ním, pravili: Nikoli nebudeme moci vstoupiti proti lidu tomu, nebo silnější jest nežli my. 004 NUM 013 032 I zhaněli a zošklivili zemi shlédnutou synům Izraelským, mluvíce: Země, již jsme prošli a spatřili, jest země taková, ješto hubí obyvatele své; a všecken lid, kterýž jsme viděli u prostřed ní, jsou muži postavy vysoké velmi. 004 NUM 013 033 Také jsme tam viděli obry, syny Enakovy, kteříž jsou větší než jiní obrové, ješto se nám zdálo, že jsme proti nim jako kobylky, a takoví jsme se i jim zdáli. 004 NUM 014 001 Tehdy pozdvihše se všecko množství, křičeli, a plakal lid v tu noc. 004 NUM 014 002 A reptali proti Mojžíšovi i proti Aronovi všickni synové Izraelští, a řeklo k nim všecko množství: Ó bychom byli zemřeli v zemi Egyptské, aneb na této poušti, ó bychom byli zemřeli! 004 NUM 014 003 A proč Hospodin vede nás do země té, abychom padli od meče, ženy naše i dítky naše aby byly v loupež? Není-liž nám lépe navrátiti se zase do Egypta? 004 NUM 014 004 I řekli jeden druhému: Ustanovme sobě vůdci, a navraťme se do Egypta. 004 NUM 014 005 Tedy padli Mojžíš a Aron na tváři své přede vším množstvím shromáždění synů Izraelských. 004 NUM 014 006 Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonův, z těch, kteříž byli shlédli zemi, roztrhli roucha svá, 004 NUM 014 007 A mluvili ke všemu množství synů Izraelských, řkouce: Země, kterouž jsme prošli a vyšetřili, jest země velmi velice dobrá. 004 NUM 014 008 Bude-li Hospodin laskav na nás, uvedeť nás do země té, a dá ji nám, a to zemi takovou, kteráž oplývá mlékem a strdí. 004 NUM 014 009 Toliko nepozdvihujte se proti Hospodinu, ani se bojte lidu země té, nebo jako chléb náš jsou. Odešlatě od nich ochrana jejich, ale s námi jest Hospodin; nebojtež se jich. 004 NUM 014 010 Tedy mluvilo všecko množství, aby je kamením uházeli, ale sláva Hospodinova ukázala se nad stánkem úmluvy všechněm synům Izraelským. 004 NUM 014 011 I řekl Hospodin Mojžíšovi: I dokavadž popouzeti mne bude lid ten? A dokud nebudou mi věřiti pro tak mnohá znamení, kteráž jsem činil u prostřed nich? 004 NUM 014 012 Raním jej morem a rozženu jej, tebe pak učiním v národ veliký a silnější, nežli jest tento. 004 NUM 014 013 I řekl Mojžíš Hospodinu: Ale uslyšíť to Egyptští, z jejichž prostředku vyvedl jsi lid tento v síle své, 004 NUM 014 014 A řeknou s obyvateli země té: (nebo slyšeli, že jsi ty, ó Hospodine, byl u prostřed lidu tohoto, a že jsi okem v oko spatřován byl, ó Hospodine, a oblak tvůj stál nad nimi, a v sloupě oblakovém předcházel jsi je ve dne, a v sloupě ohnivém v noci), 004 NUM 014 015 Když tedy zmoříš lid ten, všecky až do jednoho, mluviti budou národové, kteříž slyšeli pověst o tobě, říkajíce: 004 NUM 014 016 Proto že nemohl Hospodin uvésti lidu toho do země, kterouž jim s přísahou zaslíbil, zmordoval je na poušti. 004 NUM 014 017 Nyní tedy, prosím, nechať jest zvelebena moc Páně, jakož jsi mluvil, řka: 004 NUM 014 018 Hospodin dlouhočekající a hojný v milosrdenství, odpouštějící nepravost a přestoupení, kterýž však z vinného nečiní nevinného, ale navštěvuje nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení. 004 NUM 014 019 Odpusť, prosím, nepravost lidu tohoto podlé velikého milosrdenství svého, tak jako jsi odpouštěl lidu tomuto, jakž vyšel z Egypta až dosavad. 004 NUM 014 020 I řekl Hospodin: Odpustil jsem vedlé slova tvého. 004 NUM 014 021 A však živ jsem já, a sláva má naplňuje všecku zemi, 004 NUM 014 022 Že všickni ti, kteříž viděli slávu mou a znamení má, kteráž jsem činil v Egyptě a na poušti této, a kteříž pokoušeli mne již desetkrát, aniž uposlechli hlasu mého, 004 NUM 014 023 Neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jejich, aniž jí kdo z těch, kteříž mne popouzeli, uhlédá. 004 NUM 014 024 Ale služebníka svého Kálefa, (nebo v něm byl jiný duch, a cele následoval mne, ) uvedu jej do země, do kteréž chodil, a símě jeho dědičně obdrží ji. 004 NUM 014 025 Ale poněvadž Amalechitský a Kananejský bydlí v tom údolí, obraťte se zase zítra, a beřte se na poušť cestou k moři Rudému. 004 NUM 014 026 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi, řka: 004 NUM 014 027 Až dokud snášeti budu množství toto zlé, kteréž repce proti mně? Až dokud reptání synů Izraelských, kteříž repcí proti mně, slyšeti budu? 004 NUM 014 028 Rci jim: Živ jsem já, praví Hospodin, žeť vám učiním tak, jakž jste mluvili v uši mé: 004 NUM 014 029 Na poušti této padnou mrtvá těla vaše, a všickni, kteříž jste sečteni, podlé všeho počtu vašeho od majících let dvadceti a výše, kteříž jste reptali proti mně, 004 NUM 014 030 Nevejdete, pravím, vy do země, o kteréž, zdvihna ruku svou, přisáhl jsem, že vás osadím v ní, jediné Kálef, syn Jefonův, a Jozue, syn Nun. 004 NUM 014 031 Ale dítky vaše malé, o nichž jste řekli, že v loupež budou, ty uvedu, aby užívali země té, kterouž jste vy pohrdli. 004 NUM 014 032 Těla pak vaše mrtvá padnou na poušti této. 004 NUM 014 033 A synové vaši budou tuláci na poušti této čtyřidceti let, a ponesou pokutu smilství vašeho, až do konce vyhynou těla vaše na poušti. 004 NUM 014 034 Podlé počtu dnů, v nichž jste procházeli zemi tu, totiž čtyřidceti dnů, jeden každý den za rok počítaje, ponesete nepravosti své čtyřidceti let, a poznáte pomstu svého odtržení se ode mne. 004 NUM 014 035 Já Hospodin mluvil jsem, že to učiním všemu tomuto množství zlému, kteréž se zrotilo proti mně; na poušti této do konce zhynou, a tu zemrou. 004 NUM 014 036 Muži pak ti, kteréž poslal byl Mojžíš k shlédnutí země té, a kteříž, navrátivše se, uvedli v reptání proti němu všecko množství to, haněním ošklivíce zemi, 004 NUM 014 037 Ti, řku, muži, kteříž haněli zemi, ranou těžkou zemřeli před Hospodinem. 004 NUM 014 038 Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonův, živi zůstali z mužů těch, kteříž chodili k vyšetření země. 004 NUM 014 039 Tedy mluvil Mojžíš slova ta ke všechněm synům Izraelským; i plakal lid velmi. 004 NUM 014 040 A vstavše ráno, vstoupili na vrch hory, a řekli: Aj, my hotovi jsme, abychom šli k místu, o němž mluvil Hospodin; nebo jsme zhřešili. 004 NUM 014 041 Jimž řekl Mojžíš: Proč jest to, že vy přestupujete přikázaní Hospodinovo? ješto vám to na dobré nevyjde. 004 NUM 014 042 Nevstupujte, nebo Hospodin není u prostřed vás, abyste nebyli poraženi od nepřátel vašich. 004 NUM 014 043 Amalechitský zajisté a Kananejský jest tu před vámi, a padnete od meče, proto že jste se odvrátili od následování Hospodina, aniž také Hospodin bude s vámi. 004 NUM 014 044 Oni pak předce usilovali vstoupiti na vrch hory, ale truhla smlouvy Hospodinovy a Mojžíš nevycházeli z stanů. 004 NUM 014 045 Tedy sstoupili Amalechitský a Kananejský, kteříž bydlili na těch horách, a porazili je, a potírali je až do Horma. 004 NUM 015 001 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 015 002 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země přebývání vašich, kterouž já dám vám, 004 NUM 015 003 A budete chtíti obětovati obět ohnivou Hospodinu v zápal, aneb obět buď slíbenou, buď dobrovolnou, aneb při slavnostech vašich, abyste učinili vůni spokojující Hospodina, buďto z skotů, aneb z drobného dobytku: 004 NUM 015 004 Tedy kdož by koli obětoval dar svůj Hospodinu, obětuj obět suchou, desátý díl efi mouky bělné, zadělané olejem, jehož bude čtvrtý díl míry hin. 004 NUM 015 005 A vína v obět mokrou čtvrtinku hin obětovati budeš při zápalu, aneb při oběti vítězné k jednomu každému beránku. 004 NUM 015 006 Při beranu pak obětovati budeš obět suchou, mouky bělné dvě desetiny, zadělané olejem, třetinkou míry hin. 004 NUM 015 007 Vína také k oběti mokré třetí díl míry hin obětovati budeš u vůni spokojující Hospodina. 004 NUM 015 008 Jestliže pak obětovati budeš volka v obět zápalnou, aneb v obět k splnění slibu, aneb v obět pokojnou Hospodinu: 004 NUM 015 009 Tedy budeš obětovati spolu s volkem obět suchou, tři desetiny mouky bělné, zadělané olejem, jehož by byla půlka hin. 004 NUM 015 010 A vína k oběti mokré obětovati budeš půlku hin. Ta jest obět ohnivá vůně spokojující Hospodina. 004 NUM 015 011 Tak uděláte s každým volem i s každým skopcem, i s dobytčetem, buď ono z ovec neb z koz. 004 NUM 015 012 Podlé toho, jakž mnoho jich obětovati budete, tak se zachováte při jednom každém z nich. 004 NUM 015 013 Všeliký obyvatel tak bude to vykonávati, aby obětoval obět ohnivou vůně spokojující Hospodina. 004 NUM 015 014 Takž bude-li u vás i příchozí, aneb kdokoli mezi vámi v pronárodech vašich, a bude obětovati obět ohnivou vůně spokojující Hospodina, jakž vy se při tom chováte, tak i on chovati se bude. 004 NUM 015 015 V shromáždění tomto ustanovení jednostejné buď vám i příchozímu, kterýž by u vás byl, ustanovení věčné v pronárodech vašich; jakož vy, tak příchozí bude před Hospodinem. 004 NUM 015 016 Zákon jednostejný a pořádek jednostejný bude vám i přichozímu, kterýž by u vás byl. 004 NUM 015 017 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 015 018 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když přijdete do země, do kteréž já uvedu vás, 004 NUM 015 019 Tedy, když počnete jísti chléb země, obětovati budete obět vzhůru pozdvižení Hospodinu. 004 NUM 015 020 Z prvotin těsta vašeho koláč obětovati budete v obět vzhůru pozdvižení; tak jako obět z humna, obětovati budete ji. 004 NUM 015 021 Z prvotin těsta vašeho dávati budete Hospodinu obět vzhůru pozdvižení, vy i potomci vaši. 004 NUM 015 022 A když byste pozbloudili, a neučinili všech přikázaní těch, kteráž mluvil Hospodin k Mojžíšovi, 004 NUM 015 023 Totiž všech věcí, kteréž přikázal Hospodin vám skrze Mojžíše, od toho dne, v kterémž přikázaní vydal Hospodin, i potom v pronárodech vašich: 004 NUM 015 024 Tedy jestliže z nedopatření všeho shromáždění to stalo se, obětovati bude všecko množství volka mladého jednoho v obět zápalnou, k vůni spokojující Hospodina, též obět suchou, a obět mokrou při něm podlé pořádku, a kozla jednoho v obět za hřích. 004 NUM 015 025 I očistí kněz všecko množství synů Izraelských, a odpuštěno jim bude; nebo poblouzení jest. A oni také obětovati budou obět svou, obět ohnivou Hospodinu, a obět za hřích svůj před Hospodinem za poblouzení své. 004 NUM 015 026 I bude odpuštěno všemu shromáždění synů Izraelských i příchozímu, kterýž jest pohostinu u prostřed nich; nebo všeho lidu poblouzení jest. 004 NUM 015 027 Jestliže by pak člověk jeden zhřešil z poblouzení, bude obětovati kozu roční v obět za hřích. 004 NUM 015 028 I očistí kněz duši pobloudilou, kteráž zhřešila poblouzením před Hospodinem; očistí ji, a budeť jí odpuštěno. 004 NUM 015 029 Domácímu mezi syny Izraelskými i příchozímu, kterýž pohostinu mezi nimi jest, zákon tento jednostejný bude vám, když by kdo zhřešil z poblouzení. 004 NUM 015 030 Člověk pak, kterýž by z pychu svévolně zhřešil, tak doma zrozený jako příchozí, takový potupil velice Hospodina; protož vyhlazen bude z prostředku lidu svého. 004 NUM 015 031 Nebo slovem Hospodinovým pohrdl, a přikázaní jeho za nic sobě položil; protož konečně vyhlazen bude člověk ten, a nepravost jeho zůstane na něm. 004 NUM 015 032 Stalo se pak, když synové Izraelští byli na poušti, že nalezli jednoho, an sbírá dříví v den sobotní. 004 NUM 015 033 A ti, kteříž ho nalezli sbírajícího dříví, přivedli jej k Mojžíšovi a k Aronovi i ke všemu množství. 004 NUM 015 034 I dali jej do vězení; nebo ještě nebylo jim oznámeno, co by s ním mělo činěno býti. 004 NUM 015 035 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Smrtí ať umře člověk ten; nechať ho bez milosti ukamenuje všecko množství vně za stany. 004 NUM 015 036 A protož vyvedli jej všecko množství ven za stany, a uházeli ho kamením, až umřel, jakož rozkázal Hospodin. 004 NUM 015 037 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 015 038 Mluv k synům Izraelským a rci jim, ať sobě dělají třepení široké na podolcích oděvů svých všickni rodové jejich, a ať dávají nad třepením šňůrku modrou. 004 NUM 015 039 A to budete míti za premování, na něžto hledíce, rozpomínati se budete na všecka přikázaní Hospodinova, abyste je činili, a nepustíte se po žádosti srdce svého, a po očích svých, jichžto následujíce, smilnili byste, 004 NUM 015 040 Ale abyste pamatovali a činili všecka přikázaní má, a byli svatí Bohu svému. 004 NUM 015 041 Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vyvedl vás z země Egyptské, abych vám byl za Boha: Já Hospodin Bůh váš. 004 NUM 016 001 Chóre pak syn Izarův, syna Kahat z pokolení Léví, vytrhl se z jiných, tolikéž Dátan a Abiron, synové Eliabovi, také Hon, syn Feletův, z synů Rubenových, 004 NUM 016 002 A povstali proti Mojžíšovi, i jiných mužů z synů Izraelských dvě stě a padesáte, knížata shromáždění, kteříž svoláváni byli do rady, muži slovoutní. 004 NUM 016 003 A sebravše se proti Mojžíšovi a proti Aronovi, řekli jim: Příliště to již na vás; všecko zajisté množství toto, všickni tito svatí jsou, a u prostřed nich jest Hospodin. Pročež se tedy vyzdvihujete nad shromážděním Hospodinovým? 004 NUM 016 004 To když uslyšel Mojžíš, padl na tvář svou, 004 NUM 016 005 A mluvil k Chóre a ke vší rotě jeho, řka: Ráno ukáže Hospodin, kdo jsou jeho, a kdo jest svatý, i kdo před něj předstupovati má; nebo kohožkoli vyvolil, tomu rozkáže přistoupiti k sobě. 004 NUM 016 006 Toto učiňte: Vezměte sobě kadidlnice, ty Chóre i všecko shromáždění tvé, 004 NUM 016 007 A naklaďte do nich uhlí, a vložte na ně kadidla před Hospodinem zítra; i stane se, že kohožkoli vyvolí Hospodin, ten bude svatý. Příliště to již na vás, synové Léví. 004 NUM 016 008 I řekl Mojžíš k Chóre: Slyšte, prosím, synové Léví. 004 NUM 016 009 Zdaliž málo vám to jest, že vás oddělil Bůh Izraelský ode všeho množství Izraelského, a rozkázal vám přistupovati k sobě, abyste vykonávali službu příbytku Hospodinova, a abyste stáli před shromážděním, a sloužili jim, 004 NUM 016 010 A vzal tě sobě, a všecky bratří tvé syny Léví s tebou, a že ještě přes to i kněžství hledáte? 004 NUM 016 011 Protož věz, že ty a všickni tvoji jste ti, kteříž se rotíte proti Hospodinu; nebo Aron co jest, že jste reptali proti němu? 004 NUM 016 012 Tedy poslal Mojžíš, aby zavolali Dátana a Abirona, synů Eliabových. Kteříž odpověděli: Nepůjdem. 004 NUM 016 013 Cožť se ještě málo zdá, že jsi vyvedl nás z země oplývající mlékem a strdí, abys nás zmořil na poušti, že také chceš i panovati nad námi, a rozkazovati nám? 004 NUM 016 014 A ještě jsi nás neuvedl do země oplývající mlékem a strdí, aniž jsi nám dal v dědictví rolí a vinic. Zdali oči mužům těmto vyloupiti chceš? Nepůjdeme. 004 NUM 016 015 I rozhněval se Mojžíš velmi, a řekl k Hospodinu: Nepatřiž na oběti jejich. Ani jednoho osla od nich jsem nevzal, aniž jsem komu z nich co zlého učinil. 004 NUM 016 016 Potom řekl Mojžíš k Chóre: Ty a všickni tvoji, postavte se zítra před Hospodinem, ty i oni, též i Aron. 004 NUM 016 017 A vezmouce jeden každý kadidlnici svou, dáte do nich kadidla, a postavíte se před Hospodinem, jeden každý s kadidlnicí svou; dvě stě a padesáte kadidlnic bude, ty také i Aron, každý s kadidlnicí svou. 004 NUM 016 018 Tedy vzal jeden každý kadidlnici svou, a nabravše do nich uhlí, vložili na ně i kadidla, a stáli u dveří stánku úmluvy, i Mojžíš i Aron. 004 NUM 016 019 Chóre pak již byl sebral proti nim všecko množství ke dveřím stánku úmluvy; i ukázala se sláva Hospodinova všemu množství. 004 NUM 016 020 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi, řka: 004 NUM 016 021 Oddělte se z prostředku množství tohoto, ať je v okamžení zahladím. 004 NUM 016 022 Kteřížto padše na tváři své, řekli: Bože silný, Bože duchů i všelikého těla, jediný tento člověk zhřešil, a což na všecko shromáždění hněvati se budeš? 004 NUM 016 023 Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 016 024 Mluv k množství a rci: Odstupte od příbytku Chóre, Dátana a Abirona. 004 NUM 016 025 A vstav Mojžíš, šel k Dátanovi a Abironovi; i šli za ním starší Izraelští. 004 NUM 016 026 A mluvil k množství, řka: Odstupte, prosím, od stanů bezbožných mužů těchto, aniž se čeho dotýkejte, což jejich jest, abyste nebyli zachváceni ve všech hříších jejich. 004 NUM 016 027 I odstoupili se všech stran od příbytku Chóre, Dátana a Abirona; ale Dátan a Abiron vyšedše, stáli u dveří stanů svých, i ženy jejich a synové jejich, i maličcí jejich. 004 NUM 016 028 Tedy řekl Mojžíš: Po tomto poznáte, že Hospodin poslal mne, abych činil všecky skutky tyto, a že nic o své ujmě ne činím: 004 NUM 016 029 Jestliže tak jako jiní lidé mrou, zemrou i tito, a navštívením obecným všechněm lidem jestliže navštíveni budou, neposlal mne Hospodin. 004 NUM 016 030 Pakliť něco nového učiní Hospodin, a země, otevra ústa svá, požře je se vším, což mají, a sstoupí-li za živa do pekla, tedy poznáte, že jsou popouzeli muži ti Hospodina. 004 NUM 016 031 I stalo se, když přestal mluviti slov těch, že rozstoupila se země pod nimi. 004 NUM 016 032 A otevřevši země ústa svá, požřela je i domy jejich i všecky lidi, kteříž byli s Chóre, i všecken statek jejich. 004 NUM 016 033 A tak sstoupili oni se vším, což měli, za živa do pekla, a přikryla je země; i zahynuli z prostředku shromáždění. 004 NUM 016 034 Všickni pak Izraelští, kteříž byli vůkol nich, utíkali, slyšíce křik jejich; nebo řekli: Utecme, aby i nás nesehltila země. 004 NUM 016 035 Vyšel také oheň od Hospodina, a spálil těch dvě stě a padesáte mužů, kteříž kadili. 004 NUM 016 036 Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 016 037 Rci Eleazarovi, synu Arona kněze, ať sbéře kadidlnice z toho spáleniště, a uhlí z nich pryč rozmece, nebo posvěceny jsou, 004 NUM 016 038 Kadidlnice totiž těch, kteříž proti svým dušem hřešili, a ať je rozkuje na plechy k obložení oltáře; nebo kadili jimi před Hospodinem, protož posvěceny jsou, a budou na znamení synům Izraelským. 004 NUM 016 039 I sebral Eleazar kněz kadidlnice měděné, jimiž kadili ti, kteříž spáleni jsou, a rozkovali je k obložení oltáře, 004 NUM 016 040 Pro budoucí pamět synům Izraelským, aby nepřistupoval žádný jiný, kdož by nebyl z rodu Aronova, k kadění před Hospodinem, aby se mu nestalo jako Chóre a jako rotě jeho, jakož byl mluvil jemu Hospodin skrze Mojžíše. 004 NUM 016 041 Nazejtří pak reptalo všecko množství synů Izraelských na Mojžíše a na Arona, řkouce: Vy jste příčinou smrti lidu Hospodinova. 004 NUM 016 042 I stalo se, když se opět sbíral lid proti Mojžíšovi a proti Aronovi, že se ohlédli k stánku úmluvy, a aj, přikryl jej oblak, a ukázala se sláva Hospodinova. 004 NUM 016 043 Přišel také Mojžíš s Aronem před stánek úmluvy. 004 NUM 016 044 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 016 045 Vyjděte z prostředku množství tohoto, a zahladím je v okamžení. I padli na tváři své. 004 NUM 016 046 Tedy řekl Mojžíš Aronovi: Vezma kadidlnici, dej do ní uhlí z oltáře, a vlož kadidla, a běž rychle k množství a očisť je; nebo vyšla prchlivost od tváři Hospodinovy, a již rána se začala. 004 NUM 016 047 I vzav Aron kadidlnici, jakž rozkázal Mojžíš, běžel do prostřed shromáždění, (a aj, rána již se byla začala v lidu, ) a zakadiv, očistil lid. 004 NUM 016 048 A stál mezi mrtvými a živými; i zastavena jest rána. 004 NUM 016 049 Bylo pak těch, kteříž od té rány zemřeli, čtrnácte tisíců a sedm set, kromě těch, jenž zemřeli příčinou Chóre. 004 NUM 016 050 I navrátil se Aron k Mojžíšovi, ke dveřím stánku úmluvy, když ta rána přetržena byla. 004 NUM 017 001 Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 017 002 Mluv k synům Izraelským, a vezmi od nich po jednom prutu z každého domu otců, totiž ode všech knížat jejich, vedlé domů otců jich dvanácte prutů, a jednoho každého jméno napíšeš na prutu jeho. 004 NUM 017 003 Jméno pak Aronovo napíšeš na prutu Léví; nebo jeden každý prut bude místo jednoho předního z domu otců jejich. 004 NUM 017 004 I necháš jich v stánku úmluvy před svědectvím, kdež přicházím k vám. 004 NUM 017 005 I stane se, že kohož vyvolím, toho prut zkvetne; a tak spokojím a svedu s sebe reptání synů Izraelských, kterýmž repcí na vás. 004 NUM 017 006 Ty věci když mluvil Mojžíš k synům Izraelským, dali jemu všecka jejich knížata pruty své, jedno každé kníže prut z domu otce svého, totiž prutů dvanácte, prut pak Aronův byl též mezi pruty jejich. 004 NUM 017 007 I zanechal Mojžíš prutů před Hospodinem v stánku svědectví. 004 NUM 017 008 Nazejtří pak přišel Mojžíš do stánku svědectví, a aj, vyrostl prut Aronův z domu Léví, a vypustiv z sebe pupence, zkvetl a vydal mandly zralé. 004 NUM 017 009 I vynesl Mojžíš všecky ty pruty od tváři Hospodinovy ke všechněm synům Izraelským; a uzřevše je, vzali jeden každý prut svůj. 004 NUM 017 010 Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Dones zase prut Aronův před svědectví, aby chován byl na znamení proti buřičům zpurným, a tak přítrž učiníš reptání jejich na mne, aby nezemřeli. 004 NUM 017 011 I učinil tak Mojžíš; jakž byl přikázal jemu Hospodin, tak učinil. 004 NUM 017 012 Tedy mluvili synové Izraelští k Mojžíšovi, řkouce: Hle, již mřeme, mizíme a všickni my hyneme. 004 NUM 017 013 Kdožkoli blízko přistoupá k příbytku Hospodinovu, umírá. Všickni-liž smrtí zhyneme? 004 NUM 018 001 A protož řekl Hospodin Aronovi: Ty a synové tvoji i dům otce tvého s tebou ponesete nepravost svatyně; ty také i synové tvoji s tebou ponesete nepravost kněžství svého. 004 NUM 018 002 Bratří také své, pokolení Léví, čeled otce svého připoj k sobě, ať jsou při tobě a posluhují tobě; ty pak a synové tvoji s tebou před stánkem svědectví sloužiti budete. 004 NUM 018 003 A pilně ostříhati budou rozkázaní tvého, bedlivi jsouce při všem stánku; a však ať k nádobám svatyně a k oltáři nepřistupují, aby nezemřeli i oni i vy. 004 NUM 018 004 A přídržeti se budou tebe, pilně ostříhajíce stánku úmluvy při všech službách jeho; a cizí žádný nepřistupuj k vám. 004 NUM 018 005 Protož pilně ostříhejte svatyně i služby oltáře, ať nepřichází více zůřivá prchlivost na syny Izraelské, 004 NUM 018 006 Poněvadž jsem já vybral bratří vaše Levíty z synů Izraelských vám, za dar dané Hospodinu, aby konali službu při stánku úmluvy. 004 NUM 018 007 Ty pak a synové tvoji s tebou ostříhati budete kněžství svého při všech věcech přináležejících k oltáři, a kteréž jsou za oponou, a sloužiti budete. Úřad kněžství vašeho darem jsem vám dal, protož, přistoupil-li by kdo cizí, umře. 004 NUM 018 008 Mluvil také Hospodin k Aronovi: Aj, já dal jsem tobě k ostříhání oběti své, kteréž se vzhůru pozdvihují; všecko také, což se posvěcuje od synů Izraelských, tobě jsem dal pro pomazání i synům tvým ustanovením věčným. 004 NUM 018 009 Toto bude tvé z věcí posvěcených, kteréž nepřicházejí na oheň: Všeliká obět jejich, buď suchá obět jejich, neb obět za hřích jejich, aneb obět za provinění jejich, kteréž mi dávati budou, svatosvaté tobě bude to i synům tvým. 004 NUM 018 010 V svatyni budeš je jísti, každý pohlaví mužského bude je jísti; svaté bude tobě. 004 NUM 018 011 Tvá tedy bude obět darů jejich, kteráž vzhůru pozdvižena bývá; každou také obět synů Izraelských, kteráž sem i tam obracína bývá, tobě jsem dal a synům tvým, i dcerám tvým s tebou ustanovením věčným. Každý, kdož jest čistý v domě tvém, bude je jísti. 004 NUM 018 012 Všecko, což předního jest z oleje, a což nejlepšího jest vína a obilé, prvotiny těch věcí, kteréž dají Hospodinu, dal jsem tobě. 004 NUM 018 013 Prvotiny všech věcí, kteréž rostly v zemi jejich, ty přinesou Hospodinu, a tvé budou. Každý, kdož jest čistý v domě tvém, jísti je bude. 004 NUM 018 014 Všecko oddané Bohu v Izraeli tvé bude. 004 NUM 018 015 Cožkoli otvírá život všelikého těla, kteréž obětováno bývá Hospodinu, tak z lidí jako z hovad, tvé bude; prvorozené však z lidí, vyplaceno bude, prvorozené také z nečistých hovad vyplatiti kážeš. 004 NUM 018 016 Výplata pak jeho, když mu již jeden měsíc bude, vedlé ceny tvé bude pěti loty stříbra podlé lotu svatyně; dvadceti peněz váží lot. 004 NUM 018 017 Ale prvorozeného z volů, neb z ovcí, neb z koz, nedáš vyplatiti; nebo posvěceny jsou. Krev jejich vykropíš na oltář, a tuk jejich zapálíš, aby byl obětí ohnivou vůně spokojující Hospodina. 004 NUM 018 018 Maso pak jejich tvé bude; jako hrudí z oběti sem i tam obracení, a jako plece pravé tvé bude. 004 NUM 018 019 Každou obět vzhůru pozdvižení z věcí posvěcených, kteréž přinášejí synové Izraelští Hospodinu, dal jsem tobě, a synům tvým, i dcerám tvým s tebou ustanovením věčným, smlouvou trvánlivou a věčnou před Hospodinem, tobě i semeni tvému s tebou. 004 NUM 018 020 Mluvil také Hospodin k Aronovi: V zemi jejich, dědictví ani dílu svého mezi nimi nebudeš míti; já jsem díl tvůj, a dědictví tvé u prostřed synů Izraelských. 004 NUM 018 021 Synům pak Léví, aj, dal jsem všecky desátky v Izraeli za dědictví, za službu jejich, kterouž vykonávají, sloužíce při stánku úmluvy. 004 NUM 018 022 A synové Izraelští nechať nepřistupují k stánku úmluvy, aby nenesli hříchu a nezemřeli. 004 NUM 018 023 Ale sami Levítové konati budou službu při stánku úmluvy, a sami ponesou nepravost svou. Ustanovení věčné v pronárodech vašich to bude, aby dědictví nemívali mezi syny Izraelskými. 004 NUM 018 024 Nebo desátky synů Izraelských, kteréž přinášeti budou Hospodinu v obět vzhůru pozdvižení, dal jsem Levítům za dědictví; protož jsem o nich řekl: U prostřed synů Izraelských nebudou míti dědictví. 004 NUM 018 025 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 018 026 Mluv k Levítům a rci jim: Když vezmete desátky od synů Izraelských, kteréž jsem vám dal od nich za dědictví vaše, tedy přinesete z nich obět vzhůru pozdvižení Hospodinu, desátky z desátků. 004 NUM 018 027 A počtena vám bude ta obět vaše jako obilí z humna, a jako víno od presu. 004 NUM 018 028 Tak vy také přinesete obět vzhůru pozdvižení Hospodinu ze všech desátků svých, kteréž vezmete od synů Izraelských, a dáte z nich obět Hospodinovu Aronovi knězi. 004 NUM 018 029 Ze všech darů svých přinesete každou obět vzhůru pozdvižení Hospodinu, díl posvěcený všeho, což nejlepšího jest. 004 NUM 018 030 Díš jim také: Když obětovati budete z toho, což nejlepšího jest, počteno bude Levítům jako úrody z humna, a jako úrody od presu. 004 NUM 018 031 Jísti pak budete ty desátky na všelikém místě vy i čeled vaše; nebo mzda vaše jest za službu vaši při stánku úmluvy. 004 NUM 018 032 A neponesete pro to hříchu, když obětovati budete to, což nejlepšího jest; a tak nepoškvrníte věcí posvěcených od synů Izraelských, a nezemřete. 004 NUM 019 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi, řka: 004 NUM 019 002 Toto jest ustanovení zákona, kteréž přikázal Hospodin, řka: Mluv k synům Izraelským, ať vezmouce, přivedou k tobě jalovici červenou bez vady, na níž by nebylo poškvrny, a na kterouž by ještě jho nebylo kladeno. 004 NUM 019 003 A dáte ji Eleazarovi knězi, kterýž vyvede ji ven z stanů, a rozkáže ji zabiti před sebou. 004 NUM 019 004 A vezma Eleazar kněz krve její na prst svůj, kropiti bude jí naproti stánku úmluvy sedmkrát. 004 NUM 019 005 Potom káže tu jalovici spáliti před očima svýma; kůži její, i maso její, i krev její s lejny jejími dá spáliti. 004 NUM 019 006 A vezma kněz dřeva cedrového, yzopu a červce dvakrát barveného, uvrže to vše do ohně, v kterémž ta jalovice hoří. 004 NUM 019 007 I zpéře kněz roucha svá, a tělo své umyje vodou; potom vejde do stanů, a bude nečistý až do večera. 004 NUM 019 008 Takž také i ten, kterýž ji pálil, zpéře roucha svá u vodě, a tělo své obmyje vodou, a nečistý bude až do večera. 004 NUM 019 009 Popel pak té jalovice spálené smete muž čistý, a vysype jej vně za stany na místě čistém, aby byl všechněm synům Izraelským chován k vodě očištění, kteráž bude k očištění za hřích. 004 NUM 019 010 A ten, kdož by smetl popel té jalovice, zpéře roucha svá a nečistý bude až do večera. A budou to míti synové Izraelští i příchozí, kterýž jest pohostinu u prostřed nich, za ustanovení věčné. 004 NUM 019 011 Kdo by se dotkl těla kteréhokoli mrtvého člověka, nečistý bude za sedm dní. 004 NUM 019 012 Takový očišťovati se bude tou vodou dne třetího a dne sedmého, i bude čistý; neočistí-li se pak dne třetího a dne sedmého, nebudeť čistý. 004 NUM 019 013 Kdo by koli, dotkna se těla mrtvého člověka, kterýž umřel, neočistil se, příbytku Hospodinova poškvrnil. Protož vyhlazena bude duše ta z Izraele, nebo vodou očišťování není pokropen; nečistýť bude, a nečistota jeho zůstává na něm. 004 NUM 019 014 Tento jest také zákon, kdyby člověk umřel v stanu: Kdo by koli všel do toho stanu, a kdo by koli byl v stanu, nečistý bude za sedm dní. 004 NUM 019 015 Tolikéž všeliká nádoba odkrytá, kteráž by neměla svrchu přikryvadla na sobě, nečistá bude. 004 NUM 019 016 Tak kdož by se koli dotkl na poli buď mečem zabitého, aneb mrtvého, buďto kosti člověka, aneb hrobu, nečistý bude za sedm dní. 004 NUM 019 017 A vezmou pro nečistého popela z spálené za hřích, a nalejí na něj vody živé do nádoby. 004 NUM 019 018 Potom vezme člověk čistý yzopu, a omočí jej v té vodě, a pokropí stanu, i všeho nádobí i lidí, kteříž by tu byli, tolikéž toho, kterýž dotkl se kosti, aneb zabitého, aneb mrtvého, aneb hrobu. 004 NUM 019 019 Pokropí tedy čistý nečistého v den třetí a v den sedmý; a když jej očistí dne sedmého, zpéře šaty své, a umyje se vodou, a čistý bude u večer. 004 NUM 019 020 Jestliže by pak kdo nečistý jsa, neočistil se, vyhlazena bude duše ta z prostředku shromáždění; nebo svatyně Hospodinovy poškvrnil, vodou očišťování nejsa pokropen; nečistý jest. 004 NUM 019 021 I bude jim to za ustanovení věčné. Kdož by pak tou vodou očišťování kropil, zpéře roucha svá, a kdož by se dotkl vody očišťování, nečistý bude až do večera. 004 NUM 019 022 Čehokoli dotkl by se nečistý, nečisté bude; člověk také, kterýž by se dotkl toho, nečistý bude až do večera. 004 NUM 020 001 I přitáhlo všecko množství synů Izraelských na poušť Tsin, měsíce prvního; i pozůstal lid v Kádes, kdež umřela Maria, a tu jest pochována. 004 NUM 020 002 A když množství to nemělo vody, sešli se proti Mojžíšovi, a proti Aronovi. 004 NUM 020 003 I domlouval se lid na Mojžíše, a mluvili, řkouce: Ó kdybychom i my byli zemřeli, když zemřeli bratří naši před Hospodinem! 004 NUM 020 004 Proč jste jen uvedli shromáždění Hospodinovo na poušť tuto, abychom zde pomřeli i my i dobytek náš? 004 NUM 020 005 A proč jste nás vyvedli z Egypta, abyste uvedli nás na toto zlé místo, na němž se nerodí ani obilí, ani fíků, ani hroznů, ani jablek zrnatých, na kterémž ani vody ku pití není? 004 NUM 020 006 Tedy odšel Mojžíš s Aronem od tváři shromáždění ke dveřím stánku úmluvy, a padli na tváři své; i ukázala se sláva Hospodinova nad nimi. 004 NUM 020 007 A mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 020 008 Vezmi hůl, a shromáždíce všecko množství, ty i Aron bratr tvůj, mluvte k skále této před očima jejich, a vydá vodu svou. I vyvedeš jim vodu z skály, a dáš nápoj všemu množství i dobytku jejich. 004 NUM 020 009 Tedy vzal Mojžíš hůl před tváří Hospodinovou, jakž rozkázal jemu. 004 NUM 020 010 I svolali Mojžíš s Aronem všecko množství před skálu, a řekl jim: Slyštež nyní, ó reptáci: Zdali z skály této vyvedeme vám vodu? 004 NUM 020 011 I pozdvihl Mojžíš ruky své, a udeřil v skálu holí svou po dvakrát; i vyšly vody hojné, a pilo všecko množství i dobytek jejich. 004 NUM 020 012 Potom řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Že jste mi nevěřili, abyste posvětili mne před očima synů Izraelských, proto neuvedete shromáždění tohoto do země, kterouž jsem jim dal. 004 NUM 020 013 Toť jsou ty vody sváru, o kteréž svařili se synové Izraelští s Hospodinem, a posvěcen jest v nich. 004 NUM 020 014 I poslal Mojžíš posly z Kádes k králi Edom, aby řekli: Totoť vzkazuje bratr tvůj Izrael: Ty víš o všech těžkostech, kteréž přišly na nás, 004 NUM 020 015 Že sstoupili otcové naši do Egypta, a bydlili jsme tam za mnoho let. Egyptští pak ssužovali nás i otce naše. 004 NUM 020 016 A volali jsme k Hospodinu, kterýž uslyšel hlas náš, a poslav anděla, vyvedl nás z Egypta, a aj, již jsme v Kádes městě, při pomezí tvém. 004 NUM 020 017 Nechť, prosím, projdeme skrze zemi tvou. Nepůjdeme přes rolí, ani přes vinice, aniž píti budeme vody z čí studnice; cestou královskou půjdeme a neuchýlíme se na pravo ani na levo, dokavadž nepřejdeme mezí tvých. 004 NUM 020 018 Jemužto odpověděl Edom: Nechoď skrze mou zemi, abych s mečem nevyšel v cestu tobě. 004 NUM 020 019 I řekli mu synové Izraelští: Obecnou silnicí půjdeme, a jestliže vody tvé napili bychom se, buď my neb dobytek náš, zaplatíme ji; nic jiného nežádáme, toliko pěší abychom prošli. 004 NUM 020 020 Odpověděl: Neprojdeš. A vytáhl proti nim Edom s množstvím lidu a s silou velikou. 004 NUM 020 021 Když tedy nedopustil Edom Izraelovi, aby přešel meze jeho, uchýlil se Izrael od něho. 004 NUM 020 022 A hnuvše se synové Izraelští i všecko množství jejich z Kádes, přišli na horu řečenou Hor. 004 NUM 020 023 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi na hoře Hor, při pomezí země Edom, řka: 004 NUM 020 024 Připojen bude Aron k lidu svému; nebo nevejde do země, kterouž jsem dal synům Izraelským, proto že jste odporni byli řeči mé při vodách sváru. 004 NUM 020 025 Pojmi Arona a Eleazara syna jeho, a uvedeš je na horu Hor. 004 NUM 020 026 A svlečeš Arona z roucha jeho, a oblečeš v ně Eleazara syna jeho; nebo Aron připojen bude k lidu svému, a tam umře. 004 NUM 020 027 I učinil Mojžíš, jakž rozkázal Hospodin, a vstoupili na horu Hor před očima všeho množství. 004 NUM 020 028 A svlékl Mojžíš Arona z roucha jeho, a oblékl v ně Eleazara syna jeho. I umřel tam Aron na pahrbku hory, Mojžíš pak a Eleazar sstoupili s hory. 004 NUM 020 029 Vidouce pak všecko množství, že umřel Aron, plakali ho za třidceti dní všecken dům Izraelský. 004 NUM 021 001 To když uslyšel Kananejský král v Arad, kterýž bydlil na poledne, že by táhl Izrael tou cestou, kterouž byli špehéři šli, bojoval s ním, a zajal jich množství. 004 NUM 021 002 Tedy Izrael učinil slib Hospodinu, řka: Jestliže dáš lid tento v ruce mé, do gruntu zkazím města jejich. 004 NUM 021 003 I uslyšel Hospodin hlas Izraele a dal mu Kananejské, kterýžto do gruntu zkazil je i města jejich, a nazval jméno toho místa Horma. 004 NUM 021 004 Potom hnuli se s hory Hor cestou k moři Rudému, aby obešli zemi Idumejskou; i ustával lid velice na cestě. 004 NUM 021 005 A mluvil lid proti Bohu a proti Mojžíšovi: Proč jste vyvedli nás z Egypta, abychom zemřeli na poušti? Nebo ani chleba ani vody není, a duše naše chléb tento ničemný sobě již zošklivila. 004 NUM 021 006 Protož dopustil Hospodin na lid hady ohnivé, kteříž jej štípali, tak že množství lidu zemřelo z Izraele. 004 NUM 021 007 Tedy přišel lid k Mojžíšovi a řekli: Zhřešili jsme, nebo jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modl se Hospodinu, ať odejme od nás ty hady. I modlil se Mojžíš za lid. 004 NUM 021 008 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Udělej sobě hada podobného těm ohnivým, a vyzdvihni jej na sochu; a každý ušťknutý, když pohledí na něj, živ bude. 004 NUM 021 009 I udělal Mojžíš hada měděného, a vyzdvihl jej na sochu; a stalo se, když ušťkl had někoho, a on vzhlédl na hada měděného, že zůstal živ. 004 NUM 021 010 Tedy hnuli se odtud synové Izraelští, a položili se v Obot. 004 NUM 021 011 Potom pak hnuvše se z Obot, položili se při pahrbcích hor Abarim na poušti, kteráž jest naproti zemi Moábské k východu slunce. 004 NUM 021 012 Odtud brali se, a položili se v údolí Záred. 004 NUM 021 013 Opět hnuvše se odtud, položili se u brodu potoka Arnon, kterýž jest na poušti, a vychází z končin Amorejských. Nebo Arnon jest pomezí Moábské mezi Moábskými a Amorejskými. 004 NUM 021 014 Protož praví se v knize bojů Hospodinových, že proti Vahebovi u vichřici bojoval, a proti potokům Arnon. 004 NUM 021 015 Nebo tok těch potoků, kterýž se nachyluje ku položení Ar, ten jde vedlé pomezí Moábského. 004 NUM 021 016 A odtud táhli do Beer; a to jest to Beer, o němž byl řekl Hospodin k Mojžíšovi: Shromažď lid, a dám jim vodu. 004 NUM 021 017 Tedy zpíval lid Izraelský písničku tuto: Vystupiž studnice, prozpěvujte o ní; 004 NUM 021 018 Studnice, kterouž kopala knížata, kterouž vykopali přední z lidu s vydavatelem zákona holemi svými. Z pouště pak brali se do Matana, 004 NUM 021 019 A z Matana do Nahaliel, z Nahaliel do Bamot, 004 NUM 021 020 A z Bamot do údolí, kteréž jest na poli Moábském, až k vrchu hory, kteráž leží na proti poušti. 004 NUM 021 021 Tedy poslal lid Izraelský posly k Seonovi králi Amorejskému, řka: 004 NUM 021 022 Nechť jdeme skrze zemi tvou. Neuchýlíme se ani do pole, ani do vinic, ani z studnic vody píti nebudeme, ale cestou královskou půjdeme, dokavadž nepřejdeme pomezí tvého. 004 NUM 021 023 I nedopustil Seon jíti lidu Izraelskému skrze krajinu svou, nýbrž sebrav Seon všecken lid svůj, vytáhl proti lidu Izraelskému na poušť, a přitáh do Jasa, bojoval proti Izraelovi. 004 NUM 021 024 I porazil jej lid Izraelský mečem, a vzal v dědictví zemi jeho, od Arnon až do Jabok, a až do země synů Ammon; nebo pevné bylo pomezí Ammonitských. 004 NUM 021 025 Tedy vzal Izrael všecka ta města, a přebýval ve všech městech Amorejských, v Ezebon a ve všech městečkách jeho. 004 NUM 021 026 Nebo Ezebon bylo město Seona krále Amorejského, kterýž když bojoval proti králi Moábskému prvnímu, vzal mu všecku zemi jeho z rukou jeho až do Arnon. 004 NUM 021 027 Protož říkávali v přísloví: Poďte do Ezebon, aby vystaveno bylo a vzděláno město Seonovo. 004 NUM 021 028 Nebo oheň vyšel z Ezebon, a plamen z města Seon, i spálil Ar Moábských a obyvatele výsosti Arnon. 004 NUM 021 029 Běda tobě Moáb, zahynuls lide Chámos; dal syny své v utíkání, a dcery své v zajetí králi Amorejskému Seonovi. 004 NUM 021 030 A království jejich zahynulo od Ezebon až do Dibon, a vyhladili jsme je až do Nofe, kteréž jest až k Medaba. 004 NUM 021 031 A tak bydlil Izrael v zemi Amorejské. 004 NUM 021 032 Potom poslal Mojžíš, aby shlédli Jazer, kteréž vzali i s městečky jeho; a tak vyhnal Amorejské, kteříž tam bydlili. 004 NUM 021 033 Obrátivše se pak, táhli cestou k Bázan. I vytáhl Og, král Bázan, proti nim, on i všecken lid jeho, aby bojoval v Edrei. 004 NUM 021 034 Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Neboj se ho; nebo v ruce tvé dal jsem jej, i všecken lid jeho, i zemi jeho, a učiníš jemu tak, jakož jsi učinil Seonovi, králi Amorejskému, kterýž bydlil v Ezebon. 004 NUM 021 035 I porazili jej i syny jeho, i všecken lid jeho, tak že žádný živý po něm nezůstal, a uvázali se dědičně v zemi jeho. 004 NUM 022 001 I táhli synové Izraelští a položili se na polích Moábských, nedocházeje k Jordánu, naproti Jerichu. 004 NUM 022 002 A viděl Balák, syn Seforův, všecko, co učinil Izrael Amorejskému. 004 NUM 022 003 I bál se Moáb toho lidu velmi, proto že ho bylo mnoho, a svíral se pro přítomnost synů Izraelských. 004 NUM 022 004 Protož řekl Moáb k starším Madianským: Tudíž toto množství požere všecko, což jest vůkol nás, jako sžírá vůl trávu polní. Byl pak Balák, syn Seforův, toho času králem Moábským. 004 NUM 022 005 I poslal posly k Balámovi, synu Beorovu, do města Petor, kteréž jest při řece v zemi vlasti jeho, aby povolal ho, řka: Aj, lid vyšel z Egypta, aj, přikryl svrchek země, a usazuje se proti mně. 004 NUM 022 006 Protož nyní poď medle, zlořeč mně k vůli lidu tomuto, nebo silnější mne jest; snad svítězím nad ním, a porazím jej, aneb vyženu z země této. Vím zajisté, že komuž ty žehnáš, požehnaný bude, a komuž ty zlořečíš, bude zlořečený. 004 NUM 022 007 Tedy šli starší Moábští a starší Madianští, nesouce v rukou svých peníze za zlořečení; i přišli k Balámovi, a vypravovali mu slova Balákova. 004 NUM 022 008 On pak řekl jim: Pobuďte zde přes tuto noc, a dám vám odpověd, jakž mi mluviti bude Hospodin. I zůstala knížata Moábská s Balámem. 004 NUM 022 009 Přišel pak Bůh k Balámovi a řekl: Kdo jsou ti muži u tebe? 004 NUM 022 010 Odpověděl Balám Bohu: Balák, syn Seforův, král Moábský, poslal ke mně, řka: 004 NUM 022 011 Aj, lid ten, kterýž vyšel z Egypta, přikryl svrchek země; protož nyní poď, proklň mi jej, snad svítězím, bojuje s ním, a vyženu jej. 004 NUM 022 012 I řekl Bůh k Balámovi: Nechoď s nimi, aniž zlořeč lidu tomu, nebo požehnaný jest. 004 NUM 022 013 Tedy Balám vstav ráno, řekl knížatům Balákovým: Navraťte se do země své, nebo nechce mi dopustiti Hospodin, abych šel s vámi. 004 NUM 022 014 A vstavše knížata Moábská, přišli k Balákovi a řekli: Nechtěl Balám jíti s námi. 004 NUM 022 015 Tedy opět poslal Balák více knížat a znamenitějších, nežli první. 004 NUM 022 016 Kteříž přišedše k Balámovi, řekli jemu: Toto praví Balák, syn Seforův: Nezpěčuj se, prosím, přijíti ke mně. 004 NUM 022 017 Nebo velikou ctí tě ctíti chci, a což mi koli rozkážeš, učiním; protož přiď, prosím, proklň mi lid tento. 004 NUM 022 018 Odpovídaje pak Balám, řekl služebníkům Balákovým: Byť mi pak dal Balák plný dům svůj stříbra a zlata, nemohl bych přestoupiti slova Hospodina Boha svého, a učiniti proti němu malé neb veliké věci. 004 NUM 022 019 Nyní však zůstaňte, prosím, zde i vy také této noci, abych zvěděl, co dále mluviti bude Hospodin se mnou. 004 NUM 022 020 Přišed pak Bůh k Balámovi v noci, řekl jemu: Poněvadž proto, aby povolali tě, přišli muži tito, vstana, jdi s nimi, a však což přikáži tobě, to čiň. 004 NUM 022 021 Tedy Balám vstav ráno, osedlal oslici svou, a bral se s knížaty Moábskými. 004 NUM 022 022 Ale rozpálil se hněv Boží, proto že jel s nimi, a postavil se anděl Hospodinův na cestě, aby mu překazil; on pak seděl na oslici své, maje s sebou dva služebníky své. 004 NUM 022 023 A když uzřela oslice anděla Hospodinova, an stojí na cestě, a meč jeho vytržený v ruce jeho, uhnula se s cesty, a šla polem. I bil ji Balám, aby ji navedl zase na cestu. 004 NUM 022 024 A anděl Hospodinův stál na stezce u vinice mezi dvěma zídkami. 004 NUM 022 025 Viduci pak oslice anděla Hospodinova, přitiskla se ke zdi, přitřela také nohu Balámovi ke zdi; pročež opět bil ji. 004 NUM 022 026 Potom anděl Hospodinův šel dále, a stál v úzkém místě, kdež nebylo žádné cesty k uchýlení se na pravo neb na levo. 004 NUM 022 027 A viduci oslice anděla Hospodinova, padla pod Balámem; pročež rozhněval se velmi Balám, a bil oslici kyjem. 004 NUM 022 028 I otevřel Hospodin ústa oslice, a řekla Balámovi: Cožť jsem učinila, že již po třetí mne biješ? 004 NUM 022 029 Řekl Balám k oslici: To, že jsi mne v posměch uvedla. Ó bych měl meč v rukou, jistě bych tě již zabil. 004 NUM 022 030 Odpověděla oslice Balámovi: Zdaliž nejsem oslice tvá? Jezdíval jsi na mně, jak jsi mne dostal, až do dnes; zdaliž jsem kdy obyčej měla tak činiti tobě? Kterýž odpověděl: Nikdy. 004 NUM 022 031 V tom otevřel Hospodin oči Balámovy, i uzřel anděla Hospodinova, an stojí na cestě, maje meč dobytý v ruce své; a nakloniv hlavy, poklonu učinil na tvář svou. 004 NUM 022 032 I mluvil k němu anděl Hospodinův: Proč jsi bil oslici svou po třikrát? Aj, já vyšel jsem, abych se protivil tobě; nebo uchýlil jsi se s cesty přede mnou. 004 NUM 022 033 Když viděla mne oslice, vyhnula mi již po třikrát; a byť mi se byla nevyhnula, již bych byl také tebe zabil, a jí živé nechal. 004 NUM 022 034 Odpověděl Balám andělu Hospodinovu: Zhřešilť jsem, nebo jsem nevěděl, že ty stojíš proti mně na cestě; protož nyní, jestliže se nelíbí tobě, raději navrátím se domů. 004 NUM 022 035 Řekl anděl Hospodinův k Balámovi: Jdi s muži těmi, avšak slovo, kteréž mluviti budu tobě, to mluviti budeš. Tedy šel Balám s knížaty Balákovými. 004 NUM 022 036 Uslyšev pak Balák o příchodu Balámovu, vyšel proti němu do města Moábského, kteréž bylo při řece Arnon, jenž jest při konci pomezí. 004 NUM 022 037 I řekl Balák Balámovi: Zdaliž jsem víc než jednou neposílal pro tě? Pročež jsi tedy nepřišel ke mně? Proto-li, že bych tě náležitě uctiti nemohl? 004 NUM 022 038 Odpověděl Balám Balákovi: Aj, již jsem přišel k tobě; nyní pak zdaliž všelijak budu co moci mluviti? Slovo, kteréž vložil Bůh v ústa má, to mluviti budu. 004 NUM 022 039 I bral se Balám s Balákem, a přijeli do města Husot. 004 NUM 022 040 Kdežto nabiv Balák volů a ovec, poslal k Balámovi a k knížatům, kteříž s ním byli. 004 NUM 022 041 Nazejtří pak ráno, pojav Balák Baláma, uvedl ho na výsosti modly Bál, odkudž shlédl i nejdalší díl lidu Izraelského. 004 NUM 023 001 A řekl Balám Balákovi: Udělej mi tuto sedm oltářů, a připrav mi také sedm volků a sedm skopců. 004 NUM 023 002 I udělal Balák, jakž mluvil Balám. Tedy obětoval Balák a Balám volka a na každém oltáři. 004 NUM 023 003 Řekl pak Balám Balákovi: Postůj při oběti své zápalné, a půjdu, zdali by se potkal se mnou Hospodin, a což by koli mně ukázal, povím tobě. I odšel sám. 004 NUM 023 004 I potkal se Bůh s Balámem, a řekl jemu Balám: Sedm oltářů zpořádal jsem, a obětoval jsem volka a skopce na každém oltáři. 004 NUM 023 005 Vložil pak Hospodin slovo v ústa Balámova a řekl: Navrať se k Balákovi a tak mluv. 004 NUM 023 006 I navrátil se k němu, a nalezl jej, an stojí při oběti své zápalné, i všecka knížata Moábská. 004 NUM 023 007 Tedy vzav před sebe přísloví své, řekl: Z Aram přivedl mne Balák král Moábský, z hor východních, řka: Poď, zlořeč mi k vůli Jákoba, a poď, vydej klatbu na Izraele. 004 NUM 023 008 Proč bych zlořečil, komuž Bůh silný nezlořečí? A proč bych klel, kohož Hospodin neproklíná? 004 NUM 023 009 Když s vrchu skal hledím na něj, a s pahrbků spatřuji jej, aj, lid ten sám bydlí, a k jiným národům se nepřiměšuje. 004 NUM 023 010 Kdo sečte prach Jákobův? a kdo počet? Kdo sečte čtvrtý díl Izraelského lidu? Ó bych já umřel smrtí spravedlivých, a dokonání mé ó by bylo jako i jeho! 004 NUM 023 011 I řekl Balák Balámovi: Což mi to děláš? Abys zlořečil nepřátelům mým, povolal jsem tě, a ty pak ustavičně dobrořečíš jim. 004 NUM 023 012 Kterýž odpovídaje, řekl: Zdali toho, což Hospodin vložil v ústa má, nemám šetřiti, abych tak mluvil? 004 NUM 023 013 I řekl jemu Balák: Poď, prosím, se mnou na jiné místo, odkudž bys viděl jej, (toliko zadní díl jeho viděti budeš, a všeho nebudeš viděti, ) a proklň mi jej odtud. 004 NUM 023 014 I pojav jej, vyvedl ho na rovinu Zofim, na vrch jednoho pahrbku, a udělav sedm oltářů, obětoval volka a skopce na každém oltáři. 004 NUM 023 015 Řekl pak Balákovi: Postůj tuto při zápalné oběti své, a já půjdu tamto vstříc Hospodinu. 004 NUM 023 016 I potkal se Hospodin s Balámem, a vloživ slovo v ústa jeho, řekl: Navrať se k Balákovi a mluv tak. 004 NUM 023 017 Přišel tedy k němu, a hle, on stál při zápalné oběti své, a knížata Moábská s ním. Jemužto řekl Balák: Co mluvil Hospodin? 004 NUM 023 018 A on vzav přísloví své, řekl: Povstaň Baláku a slyš, pozoruj mne, synu Seforův. 004 NUM 023 019 Bůh silný není jako člověk, aby klamal, a jako syn člověka, aby se měnil. Což by řekl, zdaliž neučiní? Což by promluvil, zdali neutvrdí toho? 004 NUM 023 020 Hle, abych dobrořečil, přijal jsem to na sebe; nebo dobrořečilť jest, a já toho neodvolám. 004 NUM 023 021 Nepatříť na nepravosti v Jákobovi, aniž hledí na přestoupení v Izraeli; Hospodin Bůh jeho jestiť s ním, a zvuk krále vítězícího v něm. 004 NUM 023 022 Bůh silný vyvedl je z Egypta, jako silou jednorožcovou byv jim. 004 NUM 023 023 Nebo není kouzlů proti Jákobovi, ani zaklínání proti Izraelovi; již od toho času vypravováno bude o Jákobovi a Izraelovi, co učinil s ním Bůh silný. 004 NUM 023 024 Aj, lid jakožto silný lev povstane, a jakožto lvíče vzchopí se; nepoloží se, dokudž by nejedl loupeže, a dokudž by nevypil krve zbitých. 004 NUM 023 025 I řekl Balák Balámovi: Aniž mu již zlořeč více, ani dobrořeč. 004 NUM 023 026 Jemuž odpověděl Balám, řka: Zdaližť jsem nepravil, že, což by mi koli mluvil Hospodin, to učiním? 004 NUM 023 027 I řekl Balák Balámovi: Poď, prosím, povedu tě na jiné místo, odkudž snad líbiti se bude Bohu, abys mi je proklel. 004 NUM 023 028 A pojav Balák Baláma, uvedl jej na vrch hory Fegor, kteráž leží naproti poušti. 004 NUM 023 029 Tedy řekl Balám Balákovi: Udělej mi tuto sedm oltářů, a připrav mi také sedm volků a sedm skopců. 004 NUM 023 030 I učinil Balák, jakž řekl Balám, a obětoval volka a skopce na každém oltáři. 004 NUM 024 001 Vida pak Balám, že by se líbilo Hospodinu, aby dobrořečil Izraelovi, již více nešel jako prvé, jednou i po druhé, k čárům svým, ale obrátil tvář svou proti poušti. 004 NUM 024 002 A pozdvih očí svých, viděl Izraele bydlícího v staních po svých pokoleních, a byl nad ním duch Boží. 004 NUM 024 003 I vzav podobenství své, dí: Řekl Balám, syn Beorův, řekl muž mající otevřené oči, 004 NUM 024 004 Řekl slyšící výmluvnosti Boha silného, kterýž vidění všemohoucího vidí, kterýž když padne, otevřené má oči: 004 NUM 024 005 Jak velmi krásní jsou stánkové tvoji, Jákobe, příbytkové tvoji, Izraeli! 004 NUM 024 006 Tak jako se potokové rozšiřují, jako zahrady vedlé řeky, jako stromoví aloes, kteréž štípil Hospodin, jako cedrové podlé vod. 004 NUM 024 007 Poteče voda z okovu jeho, a símě jeho u vodách mnohých. A král jeho vyvýšen bude více než Agag, a vyzdvihne se království jeho. 004 NUM 024 008 Bůh silný vyvedl jej z Egypta, jako udatnost jednorožcova jest jemu; sžereť národy protivné sobě, a kosti jich potře a střelami svými prostřílí. 004 NUM 024 009 Složil se a ležel jako lvíče, a jako lev zůřivý; kdo jej zbudí? Kdo by požehnání dával tobě, požehnaný bude, a kdožť by zlořečil, bude zlořečený. 004 NUM 024 010 Tedy zapáliv se hněvem Balák proti Balámovi, tleskl rukama svýma a řekl Balámovi: Abys zlořečil nepřátelům mým, povolal jsem tebe, a aj, ustavičně dobrořečil jsi jim již po třikrát. 004 NUM 024 011 Protož nyní navrať se raději k místu svému. Bylť jsem řekl: Velikou ctí tě ctíti chci, a hle, Hospodin zbavil tě cti. 004 NUM 024 012 Jemuž odpověděl Balám: Však hned poslům tvým, kteréž jsi poslal ke mně, mluvil jsem, řka: 004 NUM 024 013 Byť mi dal Balák plný dům svůj stříbra a zlata, nebudu moci přestoupiti řeči Hospodinovy, abych činil dobré neb zlé sám od sebe; což mi Hospodin oznámí, to mluviti budu, 004 NUM 024 014 (Ale však ještě já, již odcházeje k lidu svému, počkej, poradím tobě, ) co učiní lid ten lidu tvému v posledních dnech. 004 NUM 024 015 Tedy vzav podobenství své, dí: Řekl Balám, syn Beorův, řekl muž mající oči otevřené, 004 NUM 024 016 Řekl slyšící výmluvnosti Boha silného, kterýž zná naučení nejvyššího, a vidění všemohoucího vidí, kterýž když padne, otevřené má oči: 004 NUM 024 017 Uzřímť jej, ale ne nyní, pohledím na něj, ale ne z blízka. Vyjdeť hvězda z Jákoba, a povstane berla z Izraele, kteráž poláme knížata Moábská, a zkazí všecky syny Set. 004 NUM 024 018 I bude Edom podmaněn, a Seir v vládařství přijde nepřátelům svým; nebo Izrael zmužile sobě počínati bude. 004 NUM 024 019 Panovati bude pošlý z Jákoba, a zahladí ostatky z každého města. 004 NUM 024 020 A když uzřel Amalecha, vzav podobenství své, řekl: Jakož počátek národů Amalech, tak konec jeho do gruntu zahyne. 004 NUM 024 021 Uzřev pak Cinea, vzav podobenství své, řekl: Pevný jest příbytek tvůj, a na skále založils hnízdo své; 004 NUM 024 022 Ale však vyhnán bude Cineus, Assur zajatého jej povede. 004 NUM 024 023 Opět vzav podobenství své, řekl: Ach, kdo bude živ, když toto učiní Bůh silný? 004 NUM 024 024 A bárky z země Citim připlynou a ssouží Assyrské, ssouží také Židy, ale i ten lid do konce zahyne. 004 NUM 024 025 Potom vstav Balám, odšel a navrátil se na místo své; Balák také odšel cestou svou. 004 NUM 025 001 V tom, když pobyl Izrael v Setim, počal lid smilniti s dcerami Moábskými. 004 NUM 025 002 Kteréž pozvaly lidu k obětem bohů svých; i jedl lid, a klaněli se bohům jejich. 004 NUM 025 003 I připojil se lid Izraelský k modle Belfegor, a popudila se prchlivost Hospodinova proti Izraelovi. 004 NUM 025 004 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vezmi všecka knížata lidu, a zvěšej ty nešlechetníky Hospodinu před sluncem, aby se odvrátila prchlivost Hospodinova od Izraele. 004 NUM 025 005 I řekl Mojžíš soudcům Izraelským: Zabí jeden každý z svých všelikého, kterýž se připojil k modle Belfegor. 004 NUM 025 006 A aj, jeden z synů Izraelských přišel, a přivedl k bratřím svým ženu Madianku, na odivu Mojžíšovi i všemu množství synů Izraelských; oni pak plakali u dveří stánku úmluvy. 004 NUM 025 007 To když uzřel Fínes, syn Eleazara, syna Aronova, kněze, vyvstal z prostředku množství toho, a vzal kopí do ruky své. 004 NUM 025 008 A všed za mužem Izraelským do stanu, probodl je oba dva, muže Izraelského, i ženu tu skrze břicho její; i odvrácena jest rána od synů Izraelských. 004 NUM 025 009 Zhynulo jich pak od té rány dvadceti čtyři tisíce. 004 NUM 025 010 Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 025 011 Fínes, syn Eleazara kněze, syna Aronova, odvrátil prchlivost mou od synů Izraelských, kdyžto horlil horlivostí mou u prostřed nich, tak abych neshladil synů Izraelských v horlivosti své. 004 NUM 025 012 Protož díš: Aj, já dám jemu smlouvu svou pokoje. 004 NUM 025 013 I bude míti on i símě jeho po něm smlouvu kněžství věčného, proto že horlil pro Boha svého, a očistil syny Izraelské. 004 NUM 025 014 A bylo jméno muže Izraelského zabitého, kterýž byl zabit s Madiankou, Zamri, syn Sálův, kníže domu otce svého z pokolení Simeonova. 004 NUM 025 015 Jméno pak ženy Madianky zabité, Kozbi, dcera Sur, kterýž byl přední v národu svém, v domě otce svého mezi Madianskými. 004 NUM 025 016 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 025 017 Nepřátelsky zacházejte s těmi Madianskými, a zbíte je. 004 NUM 025 018 Nebo i oni nepřátelsky a lstivě chovali se k vám, a oklamali vás skrze modlu Fegor, a skrze Kozbu, dceru knížete Madianského, sestru svou, kteráž zabita jest v den pomsty přišlé z příčiny Fegor. 004 NUM 026 001 I stalo se po té ráně, že mluvil Hospodin k Mojžíšovi a Eleazarovi, synu Arona kněze, řka: 004 NUM 026 002 Sečtěte všecko množství synů Izraelských, od dvadcítiletých a výše po domích otců jejich, všecky, kteříž by mohli jíti k boji v Izraeli. 004 NUM 026 003 Tedy mluvil Mojžíš a Eleazar kněz k nim na polích Moábských, při Jordánu proti Jerichu, řka: 004 NUM 026 004 Sečtěte lid od dvadceti let majících a výše, jakž rozkázal Hospodin Mojžíšovi a synům Izraelským, kteříž byli vyšli z země Egyptské. 004 NUM 026 005 Ruben prvorozený byl Izraelův. Synové Rubenovi: Enoch, z něhož pošla čeled Enochitská; Fallu, z něhož čeled Fallutská; 004 NUM 026 006 Ezron, z něhož čeled Ezronitská; Charmi, z něhož čeled Charmitská. 004 NUM 026 007 Ty jsou čeledi Rubenovy. A bylo jich sečtených čtyřidceti tři tisíce, sedm set a třidceti. 004 NUM 026 008 A syn Fallův Eliab. 004 NUM 026 009 Synové pak Eliabovi: Nemuel, a Dátan, a Abiron. To jsou ti, Dátan a Abiron, přední z shromáždění, kteříž se vadili s Mojžíšem a s Aronem v spiknutí Chóre, když odporni byli Hospodinu. 004 NUM 026 010 Pročež otevřela země ústa svá, a požřela je i Chóre, tehdáž když zemřela ta rota, a oheň spálil těch dvě stě a padesáte mužů, kteříž byli za příklad jiným. 004 NUM 026 011 Synové pak Chóre nezemřeli. 004 NUM 026 012 Synové Simeonovi po čeledech svých: Namuel, z něhož čeled Namuelitská; Jamin, z něhož čeled Jaminská; Jachin, z něhož čeled Jachinská; 004 NUM 026 013 Sohar, z něhož čeled Soharská; Saul, z něhož čeled Saulitská. 004 NUM 026 014 Ty jsou čeledi Simeonovy, jichž bylo dvamecítma tisíců a dvě stě. 004 NUM 026 015 Synové Gád po čeledech svých: Sefon, z něhož čeled Sefonitská; Aggi, z něhož čeled Aggitská; Suni, z něhož čeled Sunitská; 004 NUM 026 016 Ozni, z něhož čeled Oznitská; Heri, z něhož čeled Heritská; 004 NUM 026 017 Arodi, z něhož čeled Aroditská; Areli, z něhož čeled Arelitská. 004 NUM 026 018 Ty jsou čeledi synů Gád, podlé toho, jakž sečteni jsou, čtyřidceti tisíců a pět set. 004 NUM 026 019 Synové Judovi: Her a Onan; ale zemřeli Her i Onan v zemi Kanánské. 004 NUM 026 020 Byli pak synové Judovi po čeledech svých: Séla, z něhož čeled Sélanitská; Fáres, z něhož čeled Fáresská; Zára, z něhož čeled Záretská. 004 NUM 026 021 Byli pak synové Fáresovi: Ezron, z něhož čeled Ezronitská; Hamul, z něhož čeled Hamulská. 004 NUM 026 022 Ty jsou čeledi Judovy, podlé toho, jakž sečteni jsou, sedmdesáte šest tisíců a pět set. 004 NUM 026 023 Synové Izacharovi po čeledech svých: Tola, z něhož čeled Tolatská; Fua, z něhož čeled Fuatská; 004 NUM 026 024 Jasub, z něhož čeled Jasubská; Simron, z něhož čeled Simronská. 004 NUM 026 025 Ty jsou čeledi Izacharovy, podlé toho, jakž sečteni jsou, šedesáte čtyři tisíce a tři sta. 004 NUM 026 026 Synové Zabulonovi po čeledech svých: Sared, z něhož čeled Saredská; Elon, z něhož čeled Elonská; Jahelel, z něhož čeled Jahelelská. 004 NUM 026 027 Ty jsou čeledi Zabulonovy, podlé toho jakž sečteni jsou, šedesáte tisíc a pět set. 004 NUM 026 028 Synové Jozefovi po čeledech svých: Manasses a Efraim. 004 NUM 026 029 Synové Manassesovi: Machir, z něhož čeled Machirská. A Machir zplodil Galáda, z něhož čeled Galádská. 004 NUM 026 030 Ti jsou synové Galád: Jezer, z něhož čeled Jezerská; Helek, z něhož čeled Helekitská; 004 NUM 026 031 Asriel, z něhož čeled Asrielská; Sechem, z něhož čeled Sechemská; 004 NUM 026 032 Semida, z něhož čeled Semidatská; Hefer, z něhož čeled Heferská. 004 NUM 026 033 A Salfad, syn Heferův, neměl synů, než toliko dcery, jichž jsou tato jména: Mahla, Noa, Hegla, Melcha a Tersa. 004 NUM 026 034 Ty jsou čeledi Manassesovy, a načteno jich padesáte dva tisíce a sedm set. 004 NUM 026 035 Ale synové Efraimovi po čeledech svých: Sutala, z něhož čeled Sutalitská; Becher, z něhož čeled Becherská; Tehen, z něhož čeled Tehenská. 004 NUM 026 036 A ti jsou synové Sutalovi: Heran, z něhož čeled Heranská. 004 NUM 026 037 Ty jsou čeledi synů Efraimových, podlé toho, jakž sečteni jsou, třidceti dva tisíce a pět set. Ti jsou synové Jozefovi po čeledech svých. 004 NUM 026 038 Synové pak Beniaminovi po čeledech svých: Béla, z něhož čeled Bélitská; Asbel, z něhož čeled Asbelská; Ahiram, z něhož čeled Ahiramská; 004 NUM 026 039 Sufam, z něhož čeled Sufamská; Hufam, z něhož čeled Hufamská. 004 NUM 026 040 Byli pak synové Béla: Ared a Náman; z Ared čeled Aredská, z Náman čeled Námanská. 004 NUM 026 041 Ti jsou synové Beniaminovi po čeledech svých, podlé toho, jakž sečteni jsou, čtyřidceti pět tisíců a šest set. 004 NUM 026 042 Tito pak synové Danovi po čeledech svých: Suham, z něhož čeled Suhamská. Ta jest rodina Danova po čeledech svých. 004 NUM 026 043 Všech čeledí Suhamských, jakž sečteni jsou, šedesáte čtyři tisíce a čtyři sta. 004 NUM 026 044 Synové Asser po čeledech svých: Jemna, z něhož čeled Jemnitská; Jesui, z něhož čeled Jesuitská; 004 NUM 026 045 Beria, z něhož čeled Berietská. Synové Beriovi: Heber, z něhož čeled Heberská; Melchiel, z něhož čeled Melchielská. 004 NUM 026 046 Jméno pak dcery Asser bylo Serach. 004 NUM 026 047 Ty jsou čeledi synů Asser, tak jakž sečteni jsou, padesáte tři tisíce a čtyři sta. 004 NUM 026 048 Synové Neftalímovi po čeledech svých: Jasiel, z něhož čeled Jasielská; Guni, z něhož čeled Gunitská; 004 NUM 026 049 Jezer, z něhož čeled Jezerská; Sallem, z něhož čeled Sallemská. 004 NUM 026 050 Ta jest rodina Neftalímova po čeledech svých, tak jakž sečteni jsou, čtyřidceti pět tisíců a čtyři sta. 004 NUM 026 051 Ten jest počet synů Izraelských, šestkrát sto tisíců a jeden tisíc, sedm set a třidceti. 004 NUM 026 052 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 026 053 Těmto rozdělena bude země k dědictví podlé počtu jmen. 004 NUM 026 054 Většímu počtu větší dědictví dáš, a menšímu menší; jednomu každému vedlé počtu sečtených jeho dáno bude dědictví jeho. 004 NUM 026 055 A však losem ať jest rozdělena země; vedlé jmen pokolení otců svých dědictví vezmou. 004 NUM 026 056 Losem děleno bude dědictví její, buď jich mnoho neb málo. 004 NUM 026 057 Tito pak jsou sečteni z Levítů po čeledech svých: Gerson, z něhož čeled Gersonitská; Kahat, z něhož čeled Kahatská; Merari, z něhož čeled Meraritská. 004 NUM 026 058 Ty jsou čeledi Léví: Čeled Lebnitská, čeled Hebronitská, čeled Moholitská, čeled Musitská, čeled Choritská. Kahat pak zplodil Amrama. 004 NUM 026 059 A jméno manželky Amramovy Jochebed, dcera Léví, kteráž se mu narodila v Egyptě; ona pak porodila Amramovi Arona a Mojžíše, a Marii sestru jejich. 004 NUM 026 060 Aronovi pak zrozeni jsou: Nádab a Abiu, Eleazar a Itamar. 004 NUM 026 061 Ale Nádab a Abiu zemřeli, když obětovali oheň cizí před Hospodinem. 004 NUM 026 062 I bylo jich načteno třimecítma tisíců, všech pohlaví mužského zstáří měsíce jednoho a výše; nebo nebyli počteni mezi syny Izraelskými, proto že jim nebylo dáno dědictví mezi syny Izraelskými. 004 NUM 026 063 Tito sečteni jsou od Mojžíše a Eleazara kněze; oni sečtli syny Izraelské na polích Moábských při Jordánu, naproti Jerichu. 004 NUM 026 064 Mezi těmito pak nebyl žádný z oněch sečtených od Mojžíše a Arona kněze, když počítali syny Izraelské na poušti Sinai; 004 NUM 026 065 (Nebo řekl byl Hospodin o nich: Smrtí zemrou na poušti; ) a žádný z nich nepozůstal, jediné Kálef, syn Jefonův, a Jozue, syn Nun. 004 NUM 027 001 Tehdy přistoupily dcery Salfada, syna Heferova, syna Galád, syna Machir, syna Manasse, z pokolení Manasse, syna Jozefova. Tato pak jsou jména dcer jeho: Mahla, Noa, Hegla, Melcha a Tersa. 004 NUM 027 002 A postavily se před Mojžíšem a před Eleazarem knězem, i před knížaty a vším množstvím, u dveří stánku úmluvy, a řekly: 004 NUM 027 003 Otec náš umřel na poušti, kterýž však nebyl z spolku těch, kteříž se zrotili proti Hospodinu v rotě Chóre; nebo pro hřích svůj umřel, synů žádných nemaje. 004 NUM 027 004 Což vyhlazeno býti má jméno otce našeho z čeledi jeho, proto že neměl syna? Dej nám dědictví mezi bratřími otce našeho. 004 NUM 027 005 I vznesl tu věc Mojžíš na Hospodina. 004 NUM 027 006 Kterýž odpověděl Mojžíšovi, řka: 004 NUM 027 007 Dobře mluví dcery Salfad. Dejž jim bez odporu právo dědictví mezi bratřími otce jejich, a přenes dědictví otce jejich na ně. 004 NUM 027 008 K synům pak Izraelským toto mluviti budeš: Když by kdo umřel, nemaje syna, tedy přenesete dědictví jeho na dceru jeho. 004 NUM 027 009 Pakli by ani dcery neměl, tedy dáte dědictví jeho bratřím jeho. 004 NUM 027 010 Pakli by ani bratří neměl, tedy dáte dědictví jeho bratřím otce jeho. 004 NUM 027 011 Pakli by ani strýců neměl, tedy dáte dědictví jeho příteli jeho, kterýž jest nejbližší jemu v rodu jeho, aby dědičně obdržel je. A bude to synům Izraelským za ustanovení soudné, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi. 004 NUM 027 012 Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Vstup na horu tuto Abarim, a spatř zemi, kterouž jsem dal synům Izraelským. 004 NUM 027 013 A když spatříš ji, připojen budeš k lidu svému i ty, jako připojen jest Aron bratr tvůj, 004 NUM 027 014 Poněvadž jste odporovali řeči mé na poušti Tsin, při odporování všeho množství, kdež jste mne měli posvětiti při vodách před očima jejich. To jsou ty vody sváru v Kádes, na poušti Tsin. 004 NUM 027 015 I řekl Mojžíš Hospodinu, řka: 004 NUM 027 016 Opatřiž Hospodin Bůh duchů, Bůh všelikého těla, shromáždění toto mužem hodným, 004 NUM 027 017 Kterýž by vycházel před nimi, a kterýž by vcházel před nimi, kterýž by vyvodil a zase uvodil je, aby nebylo shromáždění Hospodinovo jako ovce, kteréž nemají pastýře. 004 NUM 027 018 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vezmi k sobě Jozue, syna Nun, muže, v kterémž jest duch můj, a vlož ruku svou na něj. 004 NUM 027 019 A postavě jej před Eleazarem knězem a přede vším shromážděním, dáš jemu naučení před očima jejich, 004 NUM 027 020 A udělíš jemu slávy své, aby ho poslouchalo všecko množství synů Izraelských. 004 NUM 027 021 Kterýž před Eleazarem knězem postavě se, ptáti se ho bude na soud urim před Hospodinem. K rozkazu jeho vyjdou, a k rozkazu jeho vejdou, on i všickni synové Izraelští s ním, a všecko shromáždění. 004 NUM 027 022 I učinil Mojžíš tak, jakž mu byl rozkázal Hospodin, a pojav Jozue, postavil jej před Eleazarem knězem a přede vším shromážděním. 004 NUM 027 023 A vloživ ruce své na něj, dal jemu naučení, jakž mluvil Hospodin skrze Mojžíše. 004 NUM 028 001 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 028 002 Přikaž synům Izraelským a rci jim: Obětí mých, chleba mého, v obětech mých ohnivých u vůni spokojující mne, nezanedbávejte mi přinášeti v čas k tomu vyměřený. 004 NUM 028 003 Díš tedy jim: Tato jest obět ohnivá, kterouž obětovati budete Hospodinu: Beránky roční bez poškvrny dva, každého dne v obět zápalnou ustavičně. 004 NUM 028 004 Beránka jednoho obětovati budeš ráno, a beránka druhého obětovati budeš k večerou. 004 NUM 028 005 Desátý také díl míry efi mouky bělné, v obět suchou, zadělané olejem nejčistším, čtvrtou částkou míry hin. 004 NUM 028 006 Ta jest obět zápalná ustavičná, kteráž obětována jest na hoře Sinai u vůni příjemnou, v obět ohnivou Hospodinu. 004 NUM 028 007 A obět mokrá její, čtvrtý díl míry hin na každého beránka; v svatyni obětuj obět mokrou silného nápoje Hospodinu. 004 NUM 028 008 Beránka pak druhého obětovati budeš k večerou, tak jako obět suchou jitřní, a jako obět mokrou její obětovati budeš v obět ohnivou, u vůni spokojující Hospodina. 004 NUM 028 009 Dne také sobotního dva beránky roční bez poškvrny, a dvě desetiny mouky bělné, olejem zadělané v obět suchou s obětí její mokrou. 004 NUM 028 010 Ta bude obět zápalná sobotní každého dne sobotního, mimo zápalnou obět ustavičnou a mokrou obět její. 004 NUM 028 011 Také na nov měsíců vašich obětovati budete obět zápalnou Hospodinu, volky mladé dva, skopce jednoho, beránků ročních bez poškvrny sedm; 004 NUM 028 012 A tři desetiny mouky bělné, olejem zadělané v obět suchou při každém volku, a dvě desetiny mouky bělné, olejem zadělané v obět suchou při každém skopci; 004 NUM 028 013 A jednu desetinu mouky bělné olejem zadělané v obět suchou při každém beránku, k oběti zápalné u vůni příjemnou, v obět ohnivou Hospodinu. 004 NUM 028 014 Tyto pak oběti mokré jejich z vína: Půl míry hin bude při každém volku, a třetí částka hin při skopci, a čtvrtá částka hin při každém beránku. Ta jest obět zápalná k nov měsíci, každého měsíce přes celý rok. 004 NUM 028 015 Kozla také jednoho v obět za hřích, mimo obět ustavičnou, obětovati budete Hospodinu s mokrou obětí jeho. 004 NUM 028 016 Měsíce pak prvního, čtrnáctý den téhož měsíce velikanoc bude Hospodinu, 004 NUM 028 017 A v patnáctý den téhož měsíce slavnost; za sedm dní chleby nekvašené jísti budete. 004 NUM 028 018 Prvního dne shromáždění svaté bude, žádného díla robotného nebudete dělati v něm. 004 NUM 028 019 Obětovati pak budete obět ohnivou v zápal Hospodinu, volky mladé dva, skopce jednoho, a sedm beránků ročních; bez poškvrny budou. 004 NUM 028 020 A suchou obět při nich, totiž mouku bělnou, olejem zadělanou, tři desetiny při každém volku, a dvě desetiny při každém skopci obětovati budete. 004 NUM 028 021 A jednu desetinu obětovati budeš při každém beránku z těch sedmi beránků, 004 NUM 028 022 A kozla v obět za hřích jednoho k očištění vás. 004 NUM 028 023 Mimo obět zápalnou jitřní, kteráž jest obět ustavičná, obětovati budete to. 004 NUM 028 024 Tak obětovati budete každého dne za těch sedm dní pokrm oběti ohnivé, u vůni spokojující Hospodina, mimo zápalnou obět ustavičnou, a obět mokrou její. 004 NUM 028 025 Sedmého pak dne shromáždění svaté míti budete, žádného díla robotného nebudete dělati. 004 NUM 028 026 V den také prvotin, když obětovati budete novou obět suchou Hospodinu, vyplníc téhodny vaše, shromáždění svaté míti budete; žádného díla robotného nebudete dělati. 004 NUM 028 027 A obětovati budete obět zápalnou, u vůni spokojující Hospodina, volky mladé dva, skopce jednoho, beránků ročních sedm, 004 NUM 028 028 A obět suchou jejich, mouky bělné olejem zadělané tři desetiny při každém volku, dvě desetiny při každém skopci, 004 NUM 028 029 Jednu desetinu při každém beránku z těch sedmi beránků, 004 NUM 028 030 Kozla jednoho k očištění vašemu. 004 NUM 028 031 To mimo obět zápalnou ustavičnou, a obět suchou její obětovati budete; bez poškvrny ať jsou s obětmi svými mokrými. 004 NUM 029 001 Měsíce pak sedmého v první den jeho shromáždění svaté míti budete, žádného díla robotného nebudete dělati; to jest den troubení vašeho. 004 NUM 029 002 A obětovati budete zápal u vůni příjemnou Hospodinu, volka mladého jednoho, skopce jednoho, beránků ročních bez poškvrny sedm; 004 NUM 029 003 A obět suchou při nich z mouky bělné olejem zadělané, tři desetiny na každého volka, a dvě desetiny na každého skopce; 004 NUM 029 004 A desetina jedna na každého beránka z sedmi beránků; 004 NUM 029 005 A kozla jednoho v obět za hřích k očištění vás. 004 NUM 029 006 Mimo zápalnou obět novoměsíčnou s obětí její suchou, a mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou, a s obětmi jejich mokrými vedlé pořádku jejich, u vůni příjemnou, v obět ohnivou Hospodinu. 004 NUM 029 007 V desátý pak den téhož měsíce sedmého shromáždění svaté míti budete, a ponižovati budete životů svých; žádného díla nebudete dělati. 004 NUM 029 008 A obětovati budete obět zápalnou Hospodinu u vůni příjemnou, volka mladého jednoho, skopce jednoho, beránků ročních sedm, a ti ať jsou bez poškvrny; 004 NUM 029 009 A obět suchou jejich z mouky bělné olejem zadělané, tři desetiny na každého volka, a dvě desetiny na každého skopce; 004 NUM 029 010 A desetina jedna na každého beránka z těch sedmi beránků; 004 NUM 029 011 Kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět za hřích k očištění, a mimo zápal ustavičný s obětí suchou jeho, a s obětmi mokrými jejich. 004 NUM 029 012 V patnáctý také den měsíce sedmého shromáždění svaté míti budete; žádného díla robotného nebudete dělati, ale slaviti budete svátek Hospodinu za sedm dní. 004 NUM 029 013 A obětovati budete zápal v obět ohnivou u vůni spokojující Hospodina, volků mladých třinácte, skopce dva, beránků ročních čtrnácte, a ti ať jsou bez poškvrny; 004 NUM 029 014 Též obět suchou jejich z mouky bělné olejem zadělané, tři desetiny na každého volka z třinácti volků, dvě desetiny na každého skopce z těch dvou skopců, 004 NUM 029 015 A jednu desetinu na každého beránka z těch čtrnácti beránků; 004 NUM 029 016 A kozla jednoho v obět za hřích, mimo zápal ustavičný s obětí jeho suchou i mokrou. 004 NUM 029 017 Potom dne druhého volků mladých dvanácte, skopce dva, beránků ročních bez poškvrny čtrnácte, 004 NUM 029 018 S obětí suchou při nich, a s obětmi mokrými jejich při každém volku, skopci i beránku vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej; 004 NUM 029 019 A kozla jednoho v obět za hřích, mimo zápal ustavičný s obětí suchou jeho a s obětmi mokrými jeho. 004 NUM 029 020 Dne pak třetího volků jedenácte, skopce dva, a beránků ročních bez poškvrny čtrnácte, 004 NUM 029 021 S obětí suchou a s obětmi mokrými jejich při každém volku, skopci i beránku, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej; 004 NUM 029 022 A kozla v obět za hřích jednoho, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou. 004 NUM 029 023 Dne pak čtvrtého volků deset, skopce dva, beránků ročních bez poškvrny čtrnácte, 004 NUM 029 024 S obětí suchou i s obětmi mokrými jejich při každém volku, skopci a beránku, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej; 004 NUM 029 025 A kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou. 004 NUM 029 026 Dne také pátého volků devět, skopce dva, beránků ročních bez poškvrny čtrnácte, 004 NUM 029 027 S obětí suchou i s obětmi mokrými jejich při každém volku, skopci i beránku, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej; 004 NUM 029 028 A kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou. 004 NUM 029 029 A dne šestého volků osm, skopce dva, beránků ročních bez poškvrny čtrnácte, 004 NUM 029 030 S obětí suchou a s obětmi mokrými jejich při každém volku, skopci i beránku, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej; 004 NUM 029 031 A kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i s obětmi mokrými. 004 NUM 029 032 Tolikéž dne sedmého volků sedm, skopce dva, beránků ročních bez poškvrny čtrnácte, 004 NUM 029 033 S obětí suchou i s obětmi mokrými jejich na volky, skopce i beránky, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej; 004 NUM 029 034 A kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou. 004 NUM 029 035 Dne pak osmého slavnost míti budete; žádného díla robotného nebudete dělati. 004 NUM 029 036 A obětovati budete obět zápalnou, v obět ohnivou vůně spokojující Hospodina, volka jednoho, skopce jednoho, a beránků ročních sedm bez poškvrny, 004 NUM 029 037 S obětí suchou i s obětmi mokrými jejich při volku, skopci i beráncích, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej; 004 NUM 029 038 A kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou. 004 NUM 029 039 Ty věci vykonávati budete Hospodinu při slavnostech vašich, kromě toho, což byste z slibu aneb z dobré vůle své obětovali, buď zápalné, aneb suché, aneb mokré, aneb pokojné oběti vaše. 004 NUM 029 040 I oznámil Mojžíš synům Izraelským všecky ty věci, kteréž přikázal jemu Hospodin. 004 NUM 030 001 Mluvil také Mojžíš knížatům pokolení synů Izraelských, řka: Totoť jest, což přikázal Hospodin: 004 NUM 030 002 Jestliže by muž slib aneb přísahu učinil Hospodinu, závazkem zavazuje duši svou, nezruší slova svého; podlé všeho, což vyšlo z úst jeho, učiní. 004 NUM 030 003 Když by pak osoba ženského pohlaví učinila slib Hospodinu, a závazkem zavázala se v domě otce svého v mladosti své, 004 NUM 030 004 A slyše otec její slib a závazek její, jímž zavázala duši svou, mlčel by k tomu: tedy stálí budou všickni slibové její, i každý závazek, jímž zavázala se, stálý bude. 004 NUM 030 005 Jestliže by pak to zrušil otec její toho dne, když slyšel všecky ty sliby a závazky její, jimiž zavázala duši svou, nebudouť stálí; a Hospodin odpustí jí, nebo otec její to zrušil. 004 NUM 030 006 Pakli by vdaná byla za muže, a měla by slib na sobě, aneb pronesla by ústy svými něco, čímž by se zavázala, 004 NUM 030 007 A slyše muž její, nic by jí neřekl toho dne, kteréhož slyšel: stálí budou slibové její, i závazkové, jimiž zavázala duši svou, stálí budou. 004 NUM 030 008 Jestliže by pak muž její toho dne, jakž uslyšel, odepřel tomu, a zrušil slib, kterýž na sobě měla, aneb něco rty svými pronesla, čímž by se zavázala, také odpustí jí Hospodin. 004 NUM 030 009 Všeliký pak slib vdovy aneb ženy zahnané, jímž by se zavázala, stálý bude. 004 NUM 030 010 Ale jestliže v domě muže svého slíbila, a závazkem zavázala se s přísahou, 004 NUM 030 011 A slyše to muž její, mlčel k tomu a neodepřel: tedy stálí budou všickni slibové její, a všickni závazkové, jimiž se zavázala, stálí budou. 004 NUM 030 012 Pakli docela odepřel muž její toho dne, jakž uslyšel, všeliký slib, kterýž vyšel z úst jejích, a závazek, jímž zavázala se, nebude stálý; muž její zrušil to, a Hospodin jí odpustí. 004 NUM 030 013 Všelikého slibu a každého závazku s přísahou učiněného o trápení života jejího, muž její potvrdí jeho, a muž její zruší jej. 004 NUM 030 014 Pakli by muž její den po dni mlčel, tedy potvrdí všech slibů jejích, a všech závazků jejích, kteréž na sobě má; potvrdilť jest jich, nebo neodepřel jí v den ten, když to uslyšel. 004 NUM 030 015 Jestliže by pak slyše, potom teprv zrušiti to chtěl, tedy on ponese nepravost její. 004 NUM 030 016 Ta jsou ustanovení, kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi, mezi mužem a ženou jeho, mezi otcem a dcerou jeho v mladosti její, dokudž jest v domě otce svého. 004 NUM 031 001 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 031 002 Pomsti prvé synů Izraelských nad Madianskými, a potom připojen budeš k lidu svému. 004 NUM 031 003 Mluvil tedy Mojžíš k lidu, řka: Vypravte některé z sebe k boji, aby šli proti Madianským a vykonali pomstu Hospodinovu nad nimi. 004 NUM 031 004 Po tisíci z pokolení, ze všech pokolení Izraelských vyšlete k boji. 004 NUM 031 005 I vydáno jest z mnohých tisíců Izraelských po tisíci z každého pokolení, totiž dvanácte tisíců způsobných k boji. 004 NUM 031 006 I poslal je Mojžíš po tisíci z každého pokolení k boji, a Fínesa syna Eleazara kněze s nimi; a nádoby svaté i trouby k troubení byly v ruce jeho. 004 NUM 031 007 Tedy bojovali proti Madianským, jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi, a zbili všecky pohlaví mužského. 004 NUM 031 008 Pobili také krále Madianské mezi jinými, kteréž porazili, totiž Evi, Rekem, Sur, Hur a Rebe, pět králů Madianských; Baláma také, syna Beorova, zabili mečem. 004 NUM 031 009 A zajali synové Izraelští ženy Madianské i děti jejich; všecka hovada jejich, i všechny dobytky jejich, a všecka zboží jejich pobrali. 004 NUM 031 010 Všecka také města jejich, v kterýchž svá obydlí měli, i všecky hrady jejich vypálili ohněm. 004 NUM 031 011 A všecku loupež i všecky kořisti pobravše, lidi i hovada, 004 NUM 031 012 Vedli je k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi, a ke všemu množství synů Izraelských, i zajaté i kořisti, i loupeže, k vojsku na roviny Moábské, kteréž jsou při Jordánu naproti Jerichu. 004 NUM 031 013 I vyšli Mojžíš a Eleazar kněz a všecka knížata shromáždění proti nim ven za stany. 004 NUM 031 014 Tedy rozhněval se Mojžíš na vůdce vojska, hejtmany nad tisíci a setníky, kteříž se navraceli z boje, 004 NUM 031 015 A řekl jim Mojžíš: A což jste zachovali všecky ženy? 004 NUM 031 016 Ej, onyť jsou hle synům Izraelským, podlé rady Balámovy, daly příčinu k přestoupení proti Hospodinu, při modlářství Fegor, pročež ona rána přišla byla na lid Hospodinův. 004 NUM 031 017 Protož nyní zmordujte všecky děti pohlaví mužského, a všecky ženy, kteréž poznaly muže. 004 NUM 031 018 Všecky pak panny, kteréž nepoznaly muže, zachovejte sobě živé. 004 NUM 031 019 Vy pak zůstaňte vně za stany za sedm dní; všickni, kteřížkoli jste někoho zabili, aneb kteříž jste se zabitého dotkli, očišťovati se budete dne třetího a dne sedmého, sebe i zajaté své. 004 NUM 031 020 Všeliké také roucho a všecky věci kožené, i všelijaké dílo z srstí kozích, i všelikou nádobu dřevěnou očistíte. 004 NUM 031 021 I řekl Eleazar kněz vojákům, kteříž byli šli k boji: Toto jest ustanovení zákona, kteréž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. 004 NUM 031 022 Zlato však, stříbro, měď, železo, cín a olovo, 004 NUM 031 023 A cožkoli trpí oheň, ohněm přepálíte, a přečištěno bude, však tak, když vodou očišťování obmyto bude; což pak nemůže ohně strpěti, to skrze vodu protáhnete. 004 NUM 031 024 Zpéřete také roucha svá v den sedmý, a čistí budete; a potom vejdete do stanů. 004 NUM 031 025 Mluvil i to Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 031 026 Sečti summu kořistí zajatých, tak z lidí jako z hovad, ty a Eleazar kněz, a přední z čeledi otců v lidu; 004 NUM 031 027 A rozdělíš ty kořisti na dva díly, jeden mezi vojáky, kteříž byli vytáhli na vojnu, a druhý mezi všecko shromáždění. 004 NUM 031 028 A vezmeš díl na Hospodina od mužů bojovných, kteříž byli vyšli na vojnu, jednu duši z pěti set, buďto z lidí neb z hovad, neb z oslů, neb z ovcí. 004 NUM 031 029 Z jejich polovice to vezmete, a dáte Eleazarovi knězi obět vzhůru pozdvižení Hospodinu. 004 NUM 031 030 Z polovice pak té, kteráž jest synů Izraelských, vezmeš jedno z padesáti, buďto z lidí neb z volů, neb z oslů, neb z ovcí, a tak ze všelijakých hovad, a dáš to Levítům, držícím stráž příbytku Hospodinova. 004 NUM 031 031 I učinil Mojžíš a Eleazar kněz tak, jakž byl rozkázal Hospodin Mojžíšovi. 004 NUM 031 032 A bylo té kořisti z pozůstalé ještě loupeže, kteréž nabral lid válečný, ovec šestkrát sto tisíc, sedmdesáte a pět tisíců; 004 NUM 031 033 A volů sedmdesáte a dva tisíce; 004 NUM 031 034 Oslů šedesáte a jeden tisíců; 004 NUM 031 035 A panen, kteréž mužů nepoznaly, všech dva a třidceti tisíců. 004 NUM 031 036 Dostala se pak polovice jedna na díl těm, kteříž byli vytáhli na vojnu, dobytka drobného v počtu třikrát sto tisíc, třidceti a sedm tisíců a pět set, 004 NUM 031 037 A na díl vzatý Hospodinu dobytka drobného šest set, sedmdesáte pět. 004 NUM 031 038 A z volů šest a třidceti tisíců, z nichž přišlo na díl Hospodinu sedmdesáte a dva. 004 NUM 031 039 Oslů také třidceti tisíc a pět set, z nichž přišlo na díl Hospodinu šedesáte a jeden. 004 NUM 031 040 A lidí šestnácte tisíců, z nichž přišlo na díl Hospodinu třidceti a dvě duše. 004 NUM 031 041 Dal tedy Mojžíš díl oddělený Hospodinu Eleazarovi knězi, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. 004 NUM 031 042 Z druhé pak polovice synů Izraelských, kterouž vzal Mojžíš od těch mužů, jenž bojovali, 004 NUM 031 043 (A bylo té polovice k shromáždění přináležející z ovec třikrát sto tisíc, třidceti a sedm tisíců a pět set; 004 NUM 031 044 Volů třidceti šest tisíců; 004 NUM 031 045 Oslů třidceti tisíců a pět set; 004 NUM 031 046 A lidí šestnácte tisíců; ) 004 NUM 031 047 Z té tedy polovice synů Izraelských vzal Mojžíš po jednom zajatém z padesáti, tak z lidí jako z hovad, a dal to Levítům, držícím stráž příbytku Hospodinova, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. 004 NUM 031 048 Tedy přistoupili k Mojžíšovi vývodové vojska, hejtmané nad tisíci a setníci, 004 NUM 031 049 A řekli jemu: My služebníci tvoji sečtli jsme počet bojovníků, kteréž jsme měli pod spravou naší, a neubyl ani jeden z nás. 004 NUM 031 050 A protož obětujeme obět Hospodinu, každý z toho, čehož jest dostal, nádobí zlaté, zápony, náramky, prsteny, náušnice a řetízky, aby očištěny byly duše naše před Hospodinem. 004 NUM 031 051 Vzal tedy Mojžíš a Eleazar kněz od nich to zlato všelikého díla řemeslného. 004 NUM 031 052 Bylo pak všeho zlata odděleného, kteréž obětováno Hospodinu, šestnácte tisíců, sedm set a padesáte lotů, od hejtmanů nad tisíci a od setníků. 004 NUM 031 053 (Muži zajisté bojovní, což loupeží vzali, to sobě měli.) 004 NUM 031 054 A vzavše Mojžíš a Eleazar kněz od hejtmanů nad tisíci a setníků to zlato, vnesli je do stánku úmluvy, na památku synů Izraelských před Hospodinem. 004 NUM 032 001 Měli pak synové Ruben a synové Gád dobytka velmi mnoho, a uzřeli zemi Jazer a zemi Galád, ano místo to místo příhodné pro dobytek. 004 NUM 032 002 Protož přistoupivše synové Gád a synové Ruben, mluvili k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi a knížatům shromáždění, řkouce: 004 NUM 032 003 Atarot a Dibon, a Jazer a Nemra, Ezebon a Eleale, a Saban a Nébo a Beon, 004 NUM 032 004 Země, kterouž zbil Hospodin před shromážděním Izraelským, jest země příhodná ku pastvě dobytku, a my služebníci tvoji máme drahně dobytka. 004 NUM 032 005 (Protož řekli: ) Jestliže jsme nalezli milost před očima tvýma, nechť jest dána krajina ta služebníkům tvým k vládařství, ať nechodíme za Jordán. 004 NUM 032 006 I odpověděl Mojžíš synům Gád a synům Ruben: Což bratří vaši půjdou sami k boji, a vy zde zůstanete? 004 NUM 032 007 I proč roztrhujete mysli synů Izraelských, aby nesměli jíti do země, kterouž jim dal Hospodin? 004 NUM 032 008 Takť jsou učinili otcové vaši, když jsem je poslal z Kádesbarne, aby prohlédli zemi tu. 004 NUM 032 009 Kteřížto, když přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi, potom vrátivše se, odvrátili mysl synů Izraelských, aby nešli do země, kterouž dal jim Hospodin. 004 NUM 032 010 Čímž popuzen jsa k hněvu Hospodin v den ten, přisáhl, řka: 004 NUM 032 011 Zajisté že lidé ti, kteříž vyšli z Egypta, od dvadcítiletých a výše, neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, nebo ne cele následovali mne, 004 NUM 032 012 Kromě Kálefa, syna Jefonova Cenezejského, a Jozue, syna Nun, nebo cele následovali Hospodina. 004 NUM 032 013 I popudila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a učinil, aby byli tuláci na poušti za čtyřidceti let, dokudž nezahynul všecken ten věk, kterýž činil zlé před očima Hospodinovýma. 004 NUM 032 014 A hle, vy nastoupili jste na místo otců svých, plémě lidí hříšných, abyste vždy přidávali k hněvu prchlivosti Hospodinovy na Izraele. 004 NUM 032 015 Jestliže se odvrátíte od následování jeho, i onť také opustí jej na poušti této, a tak budete příčina zahynutí všeho lidu tohoto. 004 NUM 032 016 Přistoupivše pak znovu, řekli jemu: Stáje dobytkům a stádům svým zde vzděláme, a města dítkám svým, 004 NUM 032 017 Sami pak v odění pohotově budeme, statečně sobě počínajíce před syny Izraelskými, dokavadž jich neuvedeme na místo jejich; mezi tím zůstanou dítky naše v městech hrazených, pro bezpečnost před obyvateli země. 004 NUM 032 018 Nenavrátíme se do domů svých, až prvé vládnouti budou synové Izraelští jeden každý dědictvím svým; 004 NUM 032 019 Aniž vezmeme jakého dědictví s nimi za Jordánem neb dále, když dosáhneme dědictví svého z této strany Jordánu, k východu slunce. 004 NUM 032 020 I odpověděl jim Mojžíš: Jestliže učiníte tak, jakž jste mluvili, a jestliže půjdete v odění před Hospodinem k boji, 004 NUM 032 021 A šli byste za Jordán vy všickni v odění před Hospodinem, dokavadž by nevyhnal nepřátel svých od tváři své, 004 NUM 032 022 A nebyla podmaněna všecka země před Hospodinem: potom navrátíte se, a budete bez viny před Hospodinem i před Izraelem; tak přijde země tato vám v dědictví před Hospodinem. 004 NUM 032 023 Pakli neučiníte toho, hle, zhřešíte proti Hospodinu, a vězte, že pomsta vaše přijde na vás. 004 NUM 032 024 Stavějte sobě tedy města pro dítky, a stáje pro dobytky své, a což vyšlo z úst vašich, učiňte. 004 NUM 032 025 I odpovědělo pokolení synů Gád a synů Ruben Mojžíšovi, řka: Služebníci tvoji učiní, jakž pán náš rozkazuje. 004 NUM 032 026 Dítky naše a ženy naše, dobytek náš a všecka hovada naše, tu zůstanou v městech Galád, 004 NUM 032 027 Služebníci pak tvoji přejdou jeden každý v odění způsobný před Hospodinem k boji, jakož mluví pán můj. 004 NUM 032 028 I poručil o nich Mojžíš Eleazarovi knězi a Jozue, synu Nun, a předním v čeledech pokolení synů Izraelských, 004 NUM 032 029 A řekl jim: Jestliže přejdou synové Gád a synové Ruben s vámi za Jordán všickni hotovi k boji před Hospodinem, a byla by již podmaněna země před vámi, dáte jim zemi Galád k vládařství. 004 NUM 032 030 Pakli by nešli v odění s vámi, tedy dědictví míti budou u prostřed vás v zemi Kanán. 004 NUM 032 031 I odpověděli synové Gád a synové Ruben, řkouce: Jakž mluvil Hospodin služebníkům tvým, tak učiníme: 004 NUM 032 032 My půjdeme v odění před Hospodinem do země Kanán, a zůstane nám v dědictví vládařství naše z této strany Jordánu. 004 NUM 032 033 Tedy dal jim Mojžíš, synům totiž Gád a synům Ruben a polovici pokolení Manasses, syna Jozefova, království Seona, krále Amorejského, a království Oga, krále Bázanského, zemi s městy jejími při pomezích, i města země té všudy vůkol. 004 NUM 032 034 A vzdělali synové Gád, Dibon, Atarot a Aroer, 004 NUM 032 035 A Atrot, Sofan, Jazer a Jegbaa, 004 NUM 032 036 A Betnemra a Betaran, města hrazená, a stáje pro dobytky. 004 NUM 032 037 Synové pak Ruben vystavěli Ezebon, Eleale a Kariataim, 004 NUM 032 038 A Nébo a Balmeon, změnivše jim jména; také Sabma, a dali jiná jména městům, kteráž vzdělali. 004 NUM 032 039 Táhli pak synové Machir, syna Manassesova, do Galád, a vzavše tu krajinku, vyhnali Amorejského, kterýž tam bydlil. 004 NUM 032 040 I dal Mojžíš zemi Galád Machirovi, synu Manassesovu, a bydlil v ní. 004 NUM 032 041 Jair také syn Manassesův táhl a vzal vsi jejich, a nazval je vsi Jairovy. 004 NUM 032 042 Nobe také táhl, a vzal Kanat a městečka jeho, a nazval je Nobe od jména svého. 004 NUM 033 001 Tato jsou tažení synů Izraelských, kteříž vyšli z země Egyptské po houfích svých, pod spravou Mojžíše a Arona. 004 NUM 033 002 Sepsal pak Mojžíš vycházení jejich podlé toho, jakž táhli k rozkazu Hospodinovu. Tato jsou tedy vycházení jejich podlé toho, jakž táhli. 004 NUM 033 003 Nejprv z Ramesses jdouce prvního měsíce, v patnáctý den téhož prvního měsíce, nazejtří po slavnosti Fáze vyšli synové Izraelští v ruce silné před očima všech Egyptských, 004 NUM 033 004 Kdyžto Egyptští pochovávali všecky prvorozené, kteréž zbil Hospodin mezi nimi, a při bozích jejich vykonal Hospodin soudy své. 004 NUM 033 005 Hnuvše se tedy synové Izraelští z Ramesses, položili se v Sochot. 004 NUM 033 006 Potom hnuvše se z Sochot, položili se v Etam, jenž jest při kraji pouště. 004 NUM 033 007 A hnuvše se z Etam, navrátili se zase k Fiarot, jenž jest před Belsefon, a položili se před Magdalem. 004 NUM 033 008 A hnuvše se z Fiarot, šli prostředkem moře na poušť, a ušedše tří dnů cesty po poušti Etam, položili se v Marah. 004 NUM 033 009 Jdouce pak z Marah, přišli do Elim, kdežto bylo dvanácte studnic vod, a sedmdesáte palm. I položili se tu. 004 NUM 033 010 A hnuvše se z Elim, položili se u moře Rudého. 004 NUM 033 011 Potom hnuvše se od moře Rudého, položili se na poušti Sin. 004 NUM 033 012 A když se hnuli z pouště Sin, položili se v Dafka. 004 NUM 033 013 A hnuvše se z Dafka, položili se v Halus. 004 NUM 033 014 Hnuvše se pak z Halus, rozbili stany v Rafidim, kdežto lid neměl vody ku pití. 004 NUM 033 015 A hnuvše se z Rafidim, položili se na poušti Sinai. 004 NUM 033 016 Hnuvše se pak z pouště Sinai, položili se v Kibrot Hattáve. 004 NUM 033 017 A když se hnuli z Kibrot Hattáve, položili se v Hazerot. 004 NUM 033 018 Hnuvše se pak z Hazerot, položili se v Retma. 004 NUM 033 019 A z Retma hnuvše se, položili se v Remmon Fáres. 004 NUM 033 020 Potom hnuvše se z Remmon Fáres, položili se v Lebna. 004 NUM 033 021 A hnuvše se z Lebna, položili se v Ressa. 004 NUM 033 022 A hnuvše se z Ressa, položili se v Cehelot. 004 NUM 033 023 Z Cehelot pak hnuvše se, položili se na hoře Sefer. 004 NUM 033 024 A když se hnuli s hory Sefer, položili se v Arad. 004 NUM 033 025 A hnuvše se z Arad, položili se v Machelot. 004 NUM 033 026 Potom hnuvše se z Machelot, položili se v Tahat. 004 NUM 033 027 A hnuvše se z Tahat, položili se v Tár. 004 NUM 033 028 A když se hnuli z Tár, položili se v Metka. 004 NUM 033 029 A hnuvše se z Metka, položili se v Esmona. 004 NUM 033 030 Z Esmona pak hnuvše se, položili se v Moserot. 004 NUM 033 031 A když se hnuli z Moserot, položili se v Benejakan. 004 NUM 033 032 A hnuvše se z Benejakan, položili se v Chor Gidgad. 004 NUM 033 033 A hnuvše se z Chor Gidgad, položili se v Jotbata. 004 NUM 033 034 Když se pak hnuli z Jotbata, položili se v Habrona. 004 NUM 033 035 A z Habrona hnuvše se, položili se v Aziongaber. 004 NUM 033 036 A odtud hnuvše se, položili se na poušti Tsin, jenž jest Kádes. 004 NUM 033 037 A hnuvše se z Kádes, položili se na hoře řečené Hor, při končinách země Edomské. 004 NUM 033 038 Tu vstoupil Aron kněz na horu, jenž slove Hor, k rozkazu Hospodinovu, a umřel tam, léta čtyřidcátého po vyjití synů Izraelských z země Egyptské, v první den měsíce pátého. 004 NUM 033 039 A byl Aron ve stu ve dvadcíti a třech letech, když umřel na hoře Hor. 004 NUM 033 040 Uslyšel také Kananejský král v Arad, kterýž bydlil na poledne v zemi Kananejské, že by táhli synové Izraelští. 004 NUM 033 041 Tedy hnuvše se s hory Hor, položili se v Salmona. 004 NUM 033 042 A hnuvše se z Salmona, položili se v Funon. 004 NUM 033 043 Z Funon pak hnuvše se, položili se v Obot. 004 NUM 033 044 A když se hnuli z Obot, rozbili stany při pahrbcích hor Abarim, na pomezí Moábském. 004 NUM 033 045 Potom hnuvše se od těch pahrbků, položili se v Dibongad. 004 NUM 033 046 Z Dibongad hnuvše se, položili se v Helmondeblataim. 004 NUM 033 047 A když se hnuli z Helmondeblataim, položili se na horách Abarim proti Nébo. 004 NUM 033 048 Odšedše pak z hor Abarim, položili se na rovinách Moábských, při Jordánu proti Jerichu. 004 NUM 033 049 A rozbili stany při Jordánu, od Betsimot až do Abelsetim, na rovinách Moábských. 004 NUM 033 050 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na rovinách Moábských, při Jordánu naproti Jerichu, řka: 004 NUM 033 051 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když přejdete Jordán, a vejdete do země Kananejské, 004 NUM 033 052 Vyžeňte všecky obyvatele země té od tváři vaší, a zkazte všecky rytiny jejich; i všecky obrazy slité jejich zkazte, všecky také výsosti jejich zbořte. 004 NUM 033 053 A když vyženete obyvatele země, bydliti budete v ní; nebo vám jsem dal tu zemi, abyste jí dědičně vládli. 004 NUM 033 054 Kteroužto rozdělíte sobě k dědictví losem, vedlé čeledí svých. Kterých jest více, těm větší dědictví dáte, kterých pak jest méně, těm menší dědictví dáte. Na kterém místě komu los padne, to jemu bude; podlé pokolení otců svých dědictví dosáhnete. 004 NUM 033 055 Pakli nevyženete obyvatelů země od tváři své, tedy ti, kterýchž zanecháte, budou vám jako trní v očích vašich, a jako ostnové po bocích vašich, a budou vás ssužovati na zemi, na kteréž vy bydliti budete. 004 NUM 033 056 A na to přijde, abych to, což jsem jim umínil učiniti, vám učinil. 004 NUM 034 001 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 034 002 Přikaž synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země Kanán, (tať jest země, kteráž se dostane vám v dědictví, země Kananejská s pomezími svými, ) 004 NUM 034 003 Strana polední vaše bude poušť Tsin vedlé pomezí Edomských; a bude vaše pomezí polední od břehu moře slaného k východu. 004 NUM 034 004 A zatočí se to pomezí polední k Maleakrabim, a půjde až k Tsin, a potáhne se od poledne přes Kádesbarne; a odtud vyjde ke vsi Addar, a vztáhne se až k Asmon. 004 NUM 034 005 Od Asmon zatočí se pomezí to vůkol až ku potoku Egyptskému, a tu se skonávati bude k západu. 004 NUM 034 006 Pomezí pak západní budete míti moře veliké; to bude vaše pomezí západní. 004 NUM 034 007 A pomezí půlnoční toto míti budete: Od moře velikého vyměříte sobě k hoře řečené Hor. 004 NUM 034 008 Od hory Hor vyměříte sobě, až kde se vchází do Emat, a skonávati se bude pomezí to u Sedad. 004 NUM 034 009 A odtud půjde pomezí to k Zefronu, a konec jeho u vsi Enan; to bude pomezí vaše k straně půlnoční. 004 NUM 034 010 Vyměříte sobě také pomezí k východu od vsi Enan až do Sefama. 004 NUM 034 011 A od Sefama schýlí se to pomezí až k Reblata, od východu maje Ain; a schýlí se pomezí to, a přijde k straně moře Ceneret k východu. 004 NUM 034 012 A vztáhne se to pomezí k Jordánu, a bude konec jeho u slaného moře. Ta země vaše bude po svých pomezích vůkol. 004 NUM 034 013 Tedy oznámil to Mojžíš synům Izraelským, řka: Ta jest země, kterouž dědičně obdržíte losem, jakož přikázal Hospodin, abych ji dal devateru pokolení a polovici pokolení Manassesova. 004 NUM 034 014 Nebo vzalo pokolení synů Ruben po domích otců svých, a pokolení synů Gád po domích otců svých, a polovice pokolení Manassesova vzali dědictví své. 004 NUM 034 015 Půl třetího pokolení vzali dědictví své před Jordánem proti Jerichu, k straně na východ slunce. 004 NUM 034 016 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 034 017 Tato jsou jména mužů, kteříž v dědictví rozdělí vám zemi: Eleazar kněz, a Jozue, syn Nun. 004 NUM 034 018 Kníže také jedno z každého pokolení vezmete k rozdělování dědictví země. 004 NUM 034 019 A tato jsou jména mužů: Z pokolení Juda Kálef, syn Jefonův; 004 NUM 034 020 Z pokolení synů Simeon Samuel, syn Amiudův; 004 NUM 034 021 Z pokolení Beniaminova Helidad, syn Chaselonův; 004 NUM 034 022 Z pokolení synů Dan kníže Bukci, syn Jogli; 004 NUM 034 023 Z synů Jozefových z pokolení synů Manasses kníže Haniel, syn Efodův; 004 NUM 034 024 Z pokolení synů Efraim kníže Kamuel, syn Seftanův; 004 NUM 034 025 A z pokolení synů Zabulon kníže Elizafan, syn Farnachův; 004 NUM 034 026 Z pokolení synů Izachar kníže Faltiel, syn Ozanův; 004 NUM 034 027 A z pokolení synů Asser kníže Ahiud, syn Salonův; 004 NUM 034 028 A z pokolení synů Neftalím kníže Fedael, syn Amiudův. 004 NUM 034 029 Ti jsou, jimž přikázal Hospodin, aby rozdělili země k dědictví synům Izraelským v zemi Kananejské. 004 NUM 035 001 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi na rovinách Moábských, při Jordánu proti Jerichu, řka: 004 NUM 035 002 Přikaž synům Izraelským, ať dadí Levítům z dědictví, kterýmž vládnouti budou, města k bydlení, i podměstí měst vůkol nich, 004 NUM 035 003 Aby měli města k bydlení, podměstí pak jejich pro dobytky jejich, i pro statky jejich, a pro všecka hovada jejich. 004 NUM 035 004 Podměstí pak měst, kteráž dáte Levítům, vzdálí budou ode zdi městské na tisíc loktů zevnitř vůkol. 004 NUM 035 005 Protož vyměříte vně za každým městem na východ slunce dva tisíce loktů, na poledne též dva tisíce loktů, také na západ dva tisíce loktů, i na půlnoci dva tisíce loktů, tak aby bylo město v prostředku. Ta bude míra podměstí měst jejich. 004 NUM 035 006 Z těch pak měst, kteráž dáte Levítům, oddělíte šest měst k útočišti, aby tam utekl, kdož by někoho zabil; a k těm přidáte jim ještě čtyřidceti dvě města. 004 NUM 035 007 I bude všech měst, kteráž dáte Levítům, čtyřidceti osm měst i s podměstími jejich. 004 NUM 035 008 Těch pak měst, kteráž dáte z vládařství synů Izraelských, od těch, kteříž více mají, více vezmete, a od těch, kteříž méně mají, méně vezmete; jedno každé pokolení vedlé velikosti dědictví, jímž vládnouti budou, dá z měst svých Levítům. 004 NUM 035 009 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 004 NUM 035 010 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když přejdete Jordán, a vejdete do země Kananejské, 004 NUM 035 011 Vybéřete sobě města, a ta města budete míti k utíkání, aby tam utekl ten, kterýž by někoho zabil z nedopatření. 004 NUM 035 012 A budou vám ta města k útočišti před přítelem, aby neumřel ten, kdož zabil, dokudž by se nepostavil před shromážděním k soudu. 004 NUM 035 013 Z těch tedy měst, kteráž dáte, šest měst k útočišti míti budete. 004 NUM 035 014 Tři města dáte před Jordánem, též tři města dáte v zemi Kananejské; i budou města útočiště. 004 NUM 035 015 Synům Izraelským i příchozímu, i podruhu mezi nimi bude těch šest měst k útočišti, aby tam utekl, kdož by koli ranil někoho z nedopatření. 004 NUM 035 016 Jestliže by pak železem ranil někoho, tak až by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový. 004 NUM 035 017 Pakli by hodě kamenem, jímž by mohl zabiti, udeřil někoho, tak že by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový. 004 NUM 035 018 Pakli by hodě dřevem, kterýmž by mohl zabiti, udeřil někoho, tak že by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový. 004 NUM 035 019 Přítel zabitého zabije vražedlníka toho; kdyžkoli ho dostane, on sám zabije ho. 004 NUM 035 020 Aneb jestliže by z nenávisti strčil někým, aneb shodil by něco na něho z úkladu, tak že by od toho umřel; 004 NUM 035 021 Aneb jestliže by z nepřátelství rukou udeřil někoho, tak že by umřel: smrtí umře bitec ten, vražedlník jest; přítel zabitého zabije vražedlníka toho, jakž ho nejprv dostane. 004 NUM 035 022 Jestliže by pak náhodou a ne z nepřátelství strčil někým, aneb shodil by na něho nějakou věc bez úkladu; 004 NUM 035 023 Aneb jaký koli kámen, od něhož by umříti mohl, shodil by na něj z nedopatření, tak že by umřel, nebyv s ním v nepřátelství, ani nehledaje zlého jeho: 004 NUM 035 024 Tedy souditi bude shromáždění mezi bitcem a mezi přítelem zabitého vedlé soudů těchto. 004 NUM 035 025 A vysvobodí shromáždění vražedlníka toho z rukou přítele zabitého, a káže se jemu navrátiti shromáždění k městu útočiště jeho, do něhož utekl; i bude bydliti v něm, dokudž neumře kněz nejvyšší, kterýž pomazán jest olejem svatým. 004 NUM 035 026 Jestliže by pak ten, kterýž zabil člověka, vyšel z mezí města útočiště svého, do něhož utekl, 004 NUM 035 027 A přítel zabitého našel by jej vně, an přešel meze města útočiště svého, a zabil by přítel zabitého vražedlníka toho, nebude vinen krví. 004 NUM 035 028 Nebo v městě útočiště svého bydliti má, dokudž by neumřel kněz nejvyšší. Když by pak umřel kněz nejvyšší, navrátí se vražedlník do země vládařství svého. 004 NUM 035 029 A bude vám toto za ustanovení soudné v pronárodech vašich, ve všech příbytcích vašich. 004 NUM 035 030 Kdož by koli měl na smrt vydati někoho, podlé vyznání svědků sáhne na vražedlníka; ale jeden svědek nebude moci svědčiti proti někomu na smrt. 004 NUM 035 031 Nevezmete pak výplaty za člověka vražedlníka, kterýž, jsa nešlechetný, jest smrti hoden, než smrtí ať umře. 004 NUM 035 032 Aniž také vezmete výplaty od toho, kterýž utekl do města útočiště svého, aby se navrátil k bydlení do země své, prvé než by umřel kněz, 004 NUM 035 033 Abyste nepoškvrnili země, v níž jste. Nebo krev taková poškvrnila by země, aniž také země očištěna býti může od krve, kteráž jest vylita na ní, jediné krví toho, kterýž vylil ji. 004 NUM 035 034 Protož nepoškvrňujte země, v kteréž bydlíte, kdežto já přebývám; nebo já Hospodin přebývám u prostřed synů Izraelských. 004 NUM 036 001 Přistoupili pak starší z čeledi synů Galád, syna Machir, syna Manassesova, z čeledi synů Jozefových, a mluvili před Mojžíšem a před knížaty předními z synů Izraelských, 004 NUM 036 002 A řekli: Tobě pánu mému přikázal Hospodin, abys losem dal zemi v dědictví synům Izraelským; přikázáno jest také pánu mému od Hospodina, aby dal dědictví Salfada, bratra našeho, dcerám jeho. 004 NUM 036 003 Kteréž jestliže někomu z pokolení synů Izraelských, kromě z pokolení svého, dány budou za manželky, odejde dědictví jejich od dědictví otců našich, a přidáno bude k dědictví pokolení toho, do kteréhož by se vdaly, a tak z losu dědictví našeho ubude. 004 NUM 036 004 A když budou míti synové Izraelští léto milostivé, připojeno bude dědictví jejich k dědictví pokolení toho, do kteréhož by se vdaly, a tak od dědictví pokolení otců našich odtrženo bude dědictví jejich. 004 NUM 036 005 Tedy přikázal Mojžíš synům Izraelským podlé řeči Hospodinovy, řka: Dobře pokolení synů Jozefových mluví. 004 NUM 036 006 To jest, což přikázal Hospodin o dcerách Salfadových, řka: Za kohož se jim líbiti bude, nechť se vdadí, však v čeledi domu otce svého ať se vdávají, 004 NUM 036 007 Aby nebylo přenášíno dědictví synů Izraelských z pokolení na pokolení; nebo synové Izraelští jeden každý přídržeti se bude dědictví pokolení otců svých. 004 NUM 036 008 A každá dcera z pokolení synů Izraelských, kteráž by měla dědictví, za někoho z čeledi pokolení otce svého vdá se, aby vládli synové Izraelští jeden každý dědictvím otců svých, 004 NUM 036 009 Aby nebylo přenášíno vládařství z jednoho pokolení na druhé pokolení, ale jeden každý z pokolení synů Izraelských dědictví svého přídržeti se bude. 004 NUM 036 010 Jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinily dcery Salfadovy. 004 NUM 036 011 Nebo Mahla, Tersa a Hegla, Melcha a Noa, dcery Salfad, vdaly se za syny strýců svých. 004 NUM 036 012 Do čeledi synů Manasse, syna Jozefova, vdaly se, a zůstalo dědictví jejich při pokolení čeledi otce jejich. 004 NUM 036 013 Tato jsou přikázaní a soudové, kteréž přikázal Hospodin skrze Mojžíše synům Izraelským, na rovinách Moábských, při Jordánu proti Jerichu. # # BOOK 005 DEU Deuteronomy 5 Mojžišova 005 DEU 001 001 Tato jsou slova, kteráž mluvil Mojžíš ke všemu lidu Izraelskému před Jordánem na poušti, na rovinách proti moři Rudému, mezi Fáran a Tofel a Lában a Hazerot a Dizahab. 005 DEU 001 002 Jedenácte dní cesty jest od Oréb přes hory Seir až do Kádesbarne. 005 DEU 001 003 Stalo se pak čtyřidcátého léta, jedenáctého měsíce, v první den téhož měsíce, že mluvil Mojžíš synům Izraelským všecky věci, kteréž jemu byl přikázal Hospodin oznámiti jim, 005 DEU 001 004 Kdyžto již byl zabil Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, a Oga, krále Bázan, kterýž bydlil v Astarot, zabil v Edrei. 005 DEU 001 005 Před Jordánem, v zemi Moábské, počal Mojžíš vysvětlovati zákona tohoto, řka: 005 DEU 001 006 Hospodin Bůh náš mluvil k nám na Orébě, řka: Dosti jste již na hoře této bydlili. 005 DEU 001 007 Obraťte se, táhněte a jděte k hoře Amorejských, na všecko vůkolí její, buď na roviny, na hory, na údolí, na poledne, i na břehy mořské, k zemi Kananejské a k Libánu, až k řece veliké, k řece Eufrates. 005 DEU 001 008 Ej, ukázal jsem vám tu zemi; vejdětež do ní, a dědičně vládněte jí, kterouž s přísahou zaslíbil dáti Hospodin otcům vašim, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, i semeni jejich po nich. 005 DEU 001 009 A mluvil jsem k vám toho času, řka: Nemohuť sám nésti vás. 005 DEU 001 010 Hospodin Bůh váš rozmnožil vás, a hle, rozmnoženi jste dnes jako hvězdy nebeské. 005 DEU 001 011 (Hospodin Bůh otců vašich rozmnožiž vás nad to, jakž jste nyní, tisíckrát více, a požehnej vám, jakož jest mluvil vám.) 005 DEU 001 012 Kterak bych nesl sám práci vaši, břímě vaše a nesnáze vaše? 005 DEU 001 013 Vydejte z sebe muže moudré a opatrné, a zkušené z pokolení svých, abych je vám představil. 005 DEU 001 014 I odpověděli jste mi a řekli jste: Dobráť jest ta věc, kterouž jsi učiniti rozkázal. 005 DEU 001 015 Vzav tedy přední z pokolení vašich, muže moudré a zkušené, ustanovil jsem je knížaty nad vámi, hejtmany nad tisíci, setníky, padesátníky, desátníky a správce v pokoleních vašich. 005 DEU 001 016 Přikázal jsem také soudcům vašim toho času, řka: Vyslýchejte pře mezi bratřími svými, a suďte spravedlivě mezi mužem a bratrem jeho, i mezi příchozím jeho. 005 DEU 001 017 Nebudete přijímati osoby v soudu; jakž malého tak i velikého slyšeti budete, nebudete se báti žádného, nebo Boží soud jest. Jestliže byste pak měli jakou věc nesnadnou, vznesete na mne, a vyslyším ji. 005 DEU 001 018 Přikázal jsem vám, pravím, toho času všecko, co byste činiti měli. 005 DEU 001 019 Potom pak hnuvše se z Oréb, přešli jsme všecku poušť tuto velikou a hroznou, kterouž jste viděli, jdouce cestou k hoře Amorejských, jakož nám byl přikázal Hospodin Bůh náš, a přišli jsme až do Kádesbarne. 005 DEU 001 020 I řekl jsem vám: Přišli jste až k hoře Amorejské, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám. 005 DEU 001 021 Ej, dal Hospodin Bůh tvůj tu zemi tobě; vstupiž a vládni jí, jakož řekl Hospodin Bůh otců tvých tobě; neboj se, aniž se strachuj. 005 DEU 001 022 Vy pak všickni přistoupili jste ke mně a řekli jste: Pošleme muže před sebou, kteříž by nám shlédli zemi, a oznámili by nám něco o cestě, kterouž bychom vstoupiti měli, i města, do nichž bychom přijíti měli. 005 DEU 001 023 Kterážto řeč líbila se mně, a vzal jsem z vás dvanácte mužů, jednoho muže z každého pokolení. 005 DEU 001 024 A oni obrátivše se a vstoupivše na horu, přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi. 005 DEU 001 025 Nabrali také s sebou ovoce země té, a přinesli nám, a oznámili nám o těch věcech, řkouce: Dobráť jest země, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám. 005 DEU 001 026 A však jste nechtěli jíti, ale odpírali jste řeči Hospodina Boha svého. 005 DEU 001 027 A reptali jste v staních svých, řkouce: Proto že nás v nenávisti měl Hospodin, vyvedl nás z země Egyptské, aby nás vydal v ruce Amorejského, a zahladil nás. 005 DEU 001 028 Kam bychom šli? Bratří naši zstrašili srdce naše, pravíce: Lid ten jest větší a vyšší nežli my, města veliká a hrazená až k nebi, ano i syny Enakovy tam jsme viděli. 005 DEU 001 029 I řekl jsem vám: Nebojte se, ani se strachujte jich. 005 DEU 001 030 Hospodin Bůh váš, kterýž jde před vámi, onť bojovati bude za vás rovně tak, jakž učinil s vámi v Egyptě, před očima vašima. 005 DEU 001 031 Ano i na poušti viděl jsi, kterak nesl tebe Hospodin Bůh tvůj, jako nosí člověk syna svého, a to po vší cestě, kterouž jste šli, až jste přišli na toto místo. 005 DEU 001 032 A ani tak uvěřili jste Hospodinu Bohu svému, 005 DEU 001 033 Kterýž k vyhledání vám místa, na kterémž byste se klásti měli, v noci předcházel vás cestou v ohni, aby vám ukázal cestu, kterouž byste měli jíti, a v oblace ve dne. 005 DEU 001 034 Uslyšel pak Hospodin hlas řečí vašich, a rozhněval se, a přisáhl, řka: 005 DEU 001 035 Jistě že nižádný z lidí těchto pokolení zlého neuzří země té dobré, kterouž jsem s přísahou zaslíbil dáti otcům vašim, 005 DEU 001 036 Kromě Kálefa, syna Jefonova; tenť ji uzří, a jemu dám zemi, po níž chodil, i synům jeho, proto že cele následoval Hospodina. 005 DEU 001 037 Ano i na mne rozhněval se Hospodin příčinou vaší, řka: Také ani ty nevejdeš tam. 005 DEU 001 038 Jozue, syn Nun, kterýž stojí před tebou, onť vejde tam, jeho posilň, nebo on rozdělí ji losem Izraelovi. 005 DEU 001 039 A dítky vaše, o kterýchž jste pravili, že v loupež budou, a synové vaši, kteříž ještě neznají dobrého ani zlého, oni vejdou do ní, a jim dám ji; oni dědičně ji obdrží. 005 DEU 001 040 Vy pak obrátíce se, jděte na poušť cestou k moři Rudému. 005 DEU 001 041 A odpověděvše, řekli jste ke mně: Zhřešiliť jsme Hospodinu. My vstoupíme a budeme bojovati podlé toho všeho, jakž rozkázal nám Hospodin Bůh náš. A vzavše všickni odění svá válečná na sebe, hotovi jste byli vstoupiti na horu. 005 DEU 001 042 Hospodin pak řekl mi: Rci jim: Nevstupujte a nebojujte, neboť nejsem u prostřed vás, abyste nebyli poraženi před nepřátely svými. 005 DEU 001 043 A když jsem vám to mluvil, neuposlechli jste, nýbrž odporni jste byli řeči Hospodinově, a všetečně vstoupili jste na horu. 005 DEU 001 044 Tedy vytáhl Amorejský, kterýž bydlil na té hoře, proti vám, a honili vás, jako činívají včely, a potřeli vás na hoře Seir až do Horma. 005 DEU 001 045 A navrátivše se, plakali jste před Hospodinem, ale neuslyšel Hospodin hlasu vašeho, a uší svých nenaklonil k vám. 005 DEU 001 046 I zůstali jste v Kádes za mnohé dny, podlé počtu dnů, v nichž jste tam byli. 005 DEU 002 001 Potom obrátivše se, táhli jsme na tu poušť cestou k moři Rudému, jakož mluvil Hospodin ke mně, a obcházeli jsme horu Seir za dlouhý čas, 005 DEU 002 002 Až mi řekl Hospodin takto: 005 DEU 002 003 Dosti jste již obcházeli horu tuto, obraťtež se k straně půlnoční. 005 DEU 002 004 A lidu přikaž, řka: Půjdete přes pomezí bratří svých synů Ezau, kteříž bydlí v Seir. Ačkoli budou se vás báti, hleďte však pilně, 005 DEU 002 005 Abyste jich nedráždili; nebo nedám vám z země jejich ani šlepěje nožné, proto že v dědictví Ezau dal jsem horu Seir. 005 DEU 002 006 Pokrmů koupíte od nich za peníze, a jísti budete, i vody také ku pití za peníze od nich jednati budete. 005 DEU 002 007 Nebo Hospodin Bůh tvůj požehnal tobě při všeliké práci rukou tvých, a zná, že jdeš přes poušť velikou tuto; již čtyřidceti let Hospodin Bůh tvůj byl s tebou, aniž jsi měl v čem nedostatku. 005 DEU 002 008 A šli jsme od bratří našich, synů Ezau, kteříž bydlí v Seir, s cesty polní od Elat a od Aziongaber, a uchýlili jsme se, abychom šli cestou po poušti Moábské. 005 DEU 002 009 I řekl mi Hospodin: Neškoď Moábským, ani jich popouzej k boji, nebo nedám tobě v zemi jejich dědictví, poněvadž synům Lot dal jsem Ar v dědictví. 005 DEU 002 010 (Emim prvé bydlili v ní, lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim. 005 DEU 002 011 Oni také za obry držáni byli jako Enakim, ale Moábští říkali jim Emim. 005 DEU 002 012 V Seir pak bydlili prvé Horejští, kteréž synové Ezau vyhnali, a zahladili je před tváří svou, a bydlili tu místo nich, jako učinil Izrael v zemi vládařství svého, kterouž jim dal Hospodin.) 005 DEU 002 013 Nyní vstanouce, přejděte potok Záred. I přešli jsme potok Záred. 005 DEU 002 014 Času pak, v němž jsme šli z Kádesbarne, až jsme přešli potok Záred, bylo let třidceti osm, dokavadž nebyl vyhlazen všecken věk mužů bojovných z prostřed stanů, jakož jim přisáhl Hospodin. 005 DEU 002 015 Nebo ruka Hospodinova byla proti nim k setření jich z prostředku stanů, dokudž nevyhladil jich. 005 DEU 002 016 I stalo se, když všickni muži ti bojovní vyhynuli z prostředku lidu, 005 DEU 002 017 Že mluvil Hospodin ke mně, řka: 005 DEU 002 018 Ty přejdeš dnes pomezí Moábské k městu Ar, 005 DEU 002 019 A přiblížíš se k synům Ammon. Nessužujž jich a nepopouzej jich k boji, nebo nedám tobě v zemi synů Ammon dědictví, poněvadž synům Lotovým dal jsem ji k vládařství. 005 DEU 002 020 (I ona také držána byla za zemi obrů; nebo obrové před tím bydlili v ní, kterýmž Ammonitští říkali Zamzomim, 005 DEU 002 021 Lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim. Ale zahladil je Hospodin před tváří jejich, a vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich, 005 DEU 002 022 Jakož učinil synům Ezau bydlícím v Seir, pro něž vyhladil Horejské před tváří jejich, i vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich až do dnešního dne. 005 DEU 002 023 Hevejské také, kteříž bydlili v Azerim až do Gáza, Kaftorejští, kteříž vyšli z Kaftor, zahladili je, a bydlili na místě jejich.) 005 DEU 002 024 Vstanouce, beřte se a přejděte potok Arnon. Hle, dal jsem v ruce tvé Seona, krále Ezebon Amorejského, a zemi jeho; začniž jí vládnouti, a bojuj válečně proti němu. 005 DEU 002 025 Dnes počnu pouštěti strach a lekání se tebe na lidi, kteříž jsou pode vším nebem, tak že kteřížkoli uslyší pověst o tobě, třásti a lekati se budou tváři tvé. 005 DEU 002 026 I poslal jsem posly z pouště Kedemot k Seonovi, králi Ezebon, s slovy pokojnými, řka: 005 DEU 002 027 Nechť projdu skrze zemi tvou, přímo cestou půjdu, neuchýlím se ani na pravo ani na levo. 005 DEU 002 028 Pokrmů za peníze prodáš mi, abych jedl, vody také za peníze dáš mi, a píti budu; toliko pěšky projdu, 005 DEU 002 029 Jakož mi učinili synové Ezau, kteříž bydlí v Seir, a Moábští, kteříž bydlí v Ar, dokudž nepřejdu Jordánu, jda k zemi, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám. 005 DEU 002 030 Ale nechtěl dopustiti Seon, král Ezebon, abychom prošli zemi jeho; nebo byl zatvrdil Hospodin Bůh tvůj ducha jeho, a ztužil srdce jeho, aby dal jej v ruce tvé, jakož se vidí podnes. 005 DEU 002 031 (Nebo řekl mi byl Hospodin: Aj, již jsem počal v moc dávati tobě Seona i zemi jeho; začniž jí vládnouti, abys dědičně obdržel zemi jeho.) 005 DEU 002 032 A vytáhl byl Seon proti nám, on i všecken lid jeho k boji do Jasa. 005 DEU 002 033 I dal jej nám Hospodin Bůh náš, a porazili jsme ho s syny jeho i se vším lidem jeho. 005 DEU 002 034 Vzali jsme také toho času všecka města jeho, a dali jsme v prokletí lid těch všech měst, i ženy i děti, žádného nepozůstavivše. 005 DEU 002 035 Toliko hovada rozebrali jsme sobě, a kořisti z měst, kterýchž jsme dobyli. 005 DEU 002 036 Od Aroer jenž jest na břehu potoka Arnon, a od města, kteréž jest v údolí, až do Galád nebylo města, kteréž by ostáti mohlo před námi; všecka nám dal Hospodin Bůh náš. 005 DEU 002 037 Toliko k zemi synů Ammon nepřiblížils se, ani k žádné krajině ležící při potoku Jabok, ani k městům na horách, a k žádnému místu, kteréž zapověděl Hospodin Bůh náš. 005 DEU 003 001 Potom obrátivše se, táhli jsme cestou k Bázan. I vytáhl Og, král Bázan, proti nám, on i všecken lid jeho k bitvě do Edrei. 005 DEU 003 002 I řekl mi Hospodin: Neboj se ho, nebo v ruce tvé dal jsem jej, i všecken lid jeho i zemi jeho, a učiníš jemu tak, jako jsi učinil Seonovi, králi Amorejskému, kterýž bydlil v Ezebon. 005 DEU 003 003 Dal tedy Hospodin Bůh náš v ruce naše i Oga, krále Bázan, a všecken lid jeho, i porazili jsme jej, tak že jsme nepozůstavili po něm žádného živého. 005 DEU 003 004 Dobyli jsme také téhož času všech měst jeho; nebylo města, kteréhož bychom jim neodjali, šedesáte měst, všecku krajinu Argob, království Oga v Bázan. 005 DEU 003 005 Všecka ta města byla ohražená zdmi vysokými, branami a závorami, kromě měst otevřených, jichž bylo velmi mnoho. 005 DEU 003 006 A vyplénili jsme je, jako jsme učinili Seonovi, králi Ezebon, vyhladivše všecka města, muže, ženy i dítky. 005 DEU 003 007 Všecka pak hovada a kořisti měst rozebrali jsme sobě. 005 DEU 003 008 Vzali jsme také téhož času zemi z ruky dvou králů Amorejských, kteráž byla před Jordánem, od potoku Arnon až k hoře Hermon, 005 DEU 003 009 (Sidonští říkají Hermonu Sarion, a Amorejští říkají jemu Sanir, ) 005 DEU 003 010 Všecka města v kraji, a všecken Galád, a všecken Bázan až do Sálecha a Edrei, kteráž byla města království Og v Bázan. 005 DEU 003 011 Sám toliko Og, král v Bázan, z jiných obrů byl pozůstal. Aj, lůže jeho, lůže železné, ještě zůstává v Rabbat synů Ammon, devíti loktů zdýlí, a čtyř loket zšíří, jakž jest loket muže. 005 DEU 003 012 Když tedy zemi tu obdrželi jsme dědičně toho času, krajinu od Aroer, jenž jest při potoku Arnon, a polovici hory Galád i města její, dal jsem pokolení Ruben a Gád. 005 DEU 003 013 Ostatek pak Galád a všecku zemi Bázan, království Oga, dal jsem polovici pokolení Manassesova, totiž všecku krajinu Argob, všecku Bázan, kteráž sloula země obrů. 005 DEU 003 014 Jair, syn Manasse, vzal všecku krajinu Argob, až ku pomezí Gessuri a Machati; pročež nazval zemi Bázan od jména svého Havot Jair až do dnešního dne. 005 DEU 003 015 Machirovi pak dal jsem Galád. 005 DEU 003 016 A Rubenovu a Gádovu pokolení dal jsem krajinu od Galád až ku potoku Arnon, polovici potoka s pomezím až ku potoku Jabok, kdež jsou hranice synů Ammonitských, 005 DEU 003 017 A roviny tyto i Jordán s pomezím od Ceneret až k moři pustému, jenž jest moře slané, ležící pod horou Fazga k východu. 005 DEU 003 018 A přikázal jsem vám toho času, řka: Hospodin Bůh váš dal vám zemi tuto, abyste ji dědičně obdrželi; vezmouce odění na sebe, půjdete před bratřími vašimi, syny Izraelskými, kteřížkoli silní jste. 005 DEU 003 019 Toliko ženy vaše a dítky vaše, a dobytek váš, ( nebo vím, že mnoho dobytka máte, ) zůstanou v městech vašich, kteráž jsem dal vám, 005 DEU 003 020 Dokudž by nedal odpočinutí Hospodin bratřím vašim jako i vám, aby i oni dědičně obdrželi zemi, kterouž Hospodin Bůh váš dává jim za Jordánem; tedy navrátíte se jeden každý k dědictví svému, kteréž jsem dal vám. 005 DEU 003 021 Také i Jozue přikázal jsem toho času, řka: Oči tvé vidí všecko, co učinil Hospodin Bůh váš těm dvěma králům; takť učiní Hospodin všechněm královstvím, do kterýchž ty půjdeš. 005 DEU 003 022 Nebojtež se jich, nebo Hospodin Bůh váš, onť jest, kterýž bojuje za vás. 005 DEU 003 023 A tehdáž prosil jsem Hospodina, řka: 005 DEU 003 024 Panovníče Hospodine, ty jsi počal ukazovati služebníku svému velikost svou a ruku svou přesilnou; nebo kdo jest Bůh silný na nebi aneb na zemi, ješto by činiti mohl skutky podobné tvým, a moci podobné tobě? 005 DEU 003 025 Prosím, nechť vejdu a uzřím zemi tu výbornou, kteráž jest za Jordánem, horu tu výbornou i Libán. 005 DEU 003 026 Pohnul se pak Hospodin na mne pro vás a neuslyšel mne, ale řekl mi: Dosti máš, nemluv více o to se mnou. 005 DEU 003 027 Vstup na vrch hory Fazga, a pozdvihna očí svých k západu a k půlnoci, ku poledni i k východu, hleď očima svýma; nebo nepřejdeš Jordánu tohoto. 005 DEU 003 028 Ale přikaž Jozue, a posilň ho, i potvrď ho; nebo půjde před lidem tímto, a on uvede jim v dědictví zemi, kterouž uzříš. 005 DEU 003 029 I zůstali jsme v údolí naproti Betfegor. 005 DEU 004 001 Nyní tedy, ó Izraeli, slyš ustanovení a soudy, kteréž já učím vás činiti, abyste živi byli, a vejdouce, dědičně vládli zemí, kterouž Hospodin Bůh otců vašich vám dává. 005 DEU 004 002 Nepřidáte nic k slovu, kteréž já přikazuji vám, aniž co ujmete od něho, abyste tak přikázaní Hospodina Boha svého, kteréž já přikazuji vám, zachovali. 005 DEU 004 003 Oči vaše viděly, co učinil Hospodin pro Belfegor, jak všecky lidi, kteříž odešli po Belfegor, vyhladil Hospodin Bůh tvůj z prostředku tvého. 005 DEU 004 004 Vy pak, přídržející se Hospodina Boha vašeho, živi jste do dnešního dne všickni. 005 DEU 004 005 Viztež, učilť jsem vás ustanovením a soudům, jakž mi přikázal Hospodin Bůh můj, abyste tak činili v zemi, do kteréž vejdete k dědičnému držení jí. 005 DEU 004 006 Ostříhejtež tedy a čiňte je, nebo to jest moudrost vaše a opatrnost vaše před očima národů, kteříž, slyšíce všecka ustanovení tato, řeknou: Jistě lid moudrý a rozumný národ veliký tento jest. 005 DEU 004 007 Nebo který národ tak veliký jest, kterýž by měl bohy sobě tak blízké, jako jest Hospodin Bůh váš ve všem volání našem k němu? 005 DEU 004 008 A který jest národ tak veliký, kterýž by měl ustanovení a soudy spravedlivé, jako jest všecken zákon tento, kterýž já vám dnes předkládám? 005 DEU 004 009 A však hleď se a bedlivě ostříhej duše své, abys nezapomenul na ty věci, kteréž viděly oči tvé, a aby nevyšly z srdce tvého po všecky dny života tvého; a v známost je uvedeš synům i vnukům svým. 005 DEU 004 010 A nezapomínej, že jsi onoho dne stál před Hospodinem Bohem svým na Orébě, když mi byl řekl Hospodin: Shromažď mi lid, ať jim předložím slova má, z nichž by se učili mne báti po všecky dny, dokudž živi budou na zemi, a témuž aby syny své učili. 005 DEU 004 011 Tedy přistoupili jste, a stáli jste pod horou; (hora pak ta hořela ohněm až do samého nebe, a byly na ní tmy, oblak a mrákota.) 005 DEU 004 012 I mluvil k vám Hospodin z prostředku ohně. Hlas slov slyšeli jste, ale obrazu žádného jste neviděli kromě hlasu, 005 DEU 004 013 Jímž vyhlásil vám smlouvu svou, kteréžto přikázal vám ostříhati, totiž desíti slov, a napsal je na dvou dskách kamenných. 005 DEU 004 014 Mně také přikázal Hospodin toho času, abych učil vás ustanovením a soudům, abyste činili je v zemi, do kteréž jdete k dědičnému držení jí. 005 DEU 004 015 Protož pilně pečujte o duše své, (nebo neviděli jste žádného obrazu toho dne, když k vám mluvil Hospodin na Orébě z prostředku ohně, ) 005 DEU 004 016 Abyste neporušili cesty své, a neučinili sobě rytiny aneb podobenství nějakého obrazu, tvárnosti muže neb ženy, 005 DEU 004 017 Podobenství nějakého hovada, kteréž jest na zemi, aneb podobenství jakéhokoli ptáka křídla majícího, kterýž létá v povětří, 005 DEU 004 018 Podobenství jakéhokoli zeměplazu na zemi, aneb podobenství jakékoli ryby, kteráž jest u vodě pod zemí. 005 DEU 004 019 Ani pozdvihuj očí svých k nebi, abys, vida slunce a měsíc, i hvězdy se vším zástupem nebeským a ponuknut jsa, klaněl bys se jim a sloužil bys jim, ješto ty věci oddal Hospodin Bůh tvůj všechněm lidem pode vším nebem, 005 DEU 004 020 Vás pak vzal Hospodin, a vyvedl vás jako z peci železné z Egypta, abyste byli jeho lid dědičný, jako jste dne tohoto. 005 DEU 004 021 Ale na mne rozhněval se Hospodin příčinou vaší, a přisáhl, že nepřejdu Jordánu, ani nevejdu do země té výborné, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví. 005 DEU 004 022 Nebo já umru v zemi této, a nepřejdu Jordánu, vy pak přejdete, a dědičně obdržíte zemi tu výbornou. 005 DEU 004 023 Hleďtež, abyste se nezapomínali na smlouvu Hospodina Boha svého, kterouž učinil s vámi, a nečinili sobě rytiny, aneb obrazu jakékoli věci, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj. 005 DEU 004 024 Nebo Hospodin Bůh tvůj jest oheň sžírající, Bůh silný, horlivý. 005 DEU 004 025 Když zplodíš syny a vnuky, a zstaráte se v zemi té, jestliže porušíte cestu svou, a uděláte rytinu ku podobenství jakékoli věci, aneb učiníte něco zlého před očima Hospodina Boha svého, popouzejíce ho: 005 DEU 004 026 Osvědčuji proti vám dnes před nebem i zemí, že hrozně a rychle vyhlazeni budete z země, do kteréž půjdete přes Jordán, abyste vládli jí. Nedlouho bydliti budete v ní, ale do konce vyhlazeni budete. 005 DEU 004 027 A rozptýlí vás Hospodin mezi národy, a maličký počet vás zůstane mezi pohany, do kterýchž zavede vás Hospodin, 005 DEU 004 028 A sloužiti tam budete bohům, dílu rukou lidských, dřevu a kameni, ješto nevidí ani slyší, ani jedí, ani čijí. 005 DEU 004 029 Jestliže pak i tam hledati budeš Hospodina Boha svého, tedy nalezneš, budeš-li ho hledati z celého srdce svého a z celé duše své. 005 DEU 004 030 Kdyžť úzko bude, a přijdou na tě všecky ty věci, naposledy však, jestliže bys se navrátil k Hospodinu Bohu svému, a poslouchal bys hlasu jeho, 005 DEU 004 031 (Poněvadž Hospodin Bůh tvůj jest Bůh silný, milosrdný, ) neopustí tebe, ani tě nezkazí, ani zapomene se na smlouvu otců tvých, kterouž s přísahou utvrdil jim. 005 DEU 004 032 Nebo ptej se nyní na dni staré, kteříž byli před tebou, od toho dne, v kterémž stvořil Bůh člověka na zemi, a od jednoho kraje nebe až do druhého, stala-li se kdy věc podobná této tak veliké, aneb slýcháno-li kdy co takového? 005 DEU 004 033 Zdali kdy slyšel který lid hlas Boha mluvícího z prostředku ohně, jako jsi ty slyšel a živ zůstal? 005 DEU 004 034 Aneb zdali se kdy který Bůh pokusil, aby přijda, vzal sobě národ některý z jiného národu s zkušováním, znameními a s zázraky, skrze boje a ruku silnou, v rameni vztaženém a v hrůzi veliké, jako učinil všecko toto pro vás Hospodin Bůh váš v Egyptě před očima vašima? 005 DEU 004 035 Toběť jest to ukázáno, abys věděl, že Hospodin jest Bůh, a že není jiného kromě něho. 005 DEU 004 036 Dalť s nebe slyšeti hlas svůj, aby vyučil tebe, a na zemi ukázal tobě oheň svůj veliký, a slova jeho slyšel jsi z prostředku ohně. 005 DEU 004 037 Proto že miloval otce tvé, vyvolil símě jejich po nich, a vyvedl tě před sebou mocí svou velikou z Egypta, 005 DEU 004 038 Aby vyžena národy veliké a silnější, než jsi ty, před tváří tvou, uvedl tebe a dal tobě zemi jejich v dědictví, jakož dnes vidíš. 005 DEU 004 039 Věziž tedy dnes a obnov to v srdci svém, že Hospodin jest Bůh na nebi svrchu i na zemi dole, a není žádného jiného. 005 DEU 004 040 Protož ostříhej po všecky dny ustanovení a přikázaní jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, aby dobře bylo tobě i synům tvým po tobě, a abys prodlil dnů v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě. 005 DEU 004 041 Tehdy oddělil Mojžíš tři města před Jordánem k východu slunce, 005 DEU 004 042 Aby utekl do nich vražedlník, kterýž by zabil bližního svého nechtě, a neměl by ho před tím v nenávisti; když by utekl do jednoho z těch měst, aby živ zůstal: 005 DEU 004 043 Bozor na poušti, na rovinách v kraji Rubenitských, a Rámot v Galád, v pokolení Gád, a Golan v Bázan, v pokolení Manasse. 005 DEU 004 044 Ten jest zákon, kterýž předložil Mojžíš synům Izraelským, 005 DEU 004 045 A tato jsou svědectví a ustanovení i soudové, kteréž předložil Mojžíš synům Izraelským, když vyšli z Egypta, 005 DEU 004 046 Před Jordánem v údolí naproti Betfegor, v zemi Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, jejž porazil Mojžíš a synové Izraelští, když vyšli z Egypta, 005 DEU 004 047 A uvázali se dědičně v zemi jeho, a v zemi Oga, krále Bázan, dvou králů Amorejských, v zemi, kteráž jest před Jordánem k východu slunce, 005 DEU 004 048 Od Aroer, (jenž leží při břehu potoka Arnon, ) až k hoře Sion, kteráž jest Hermon, 005 DEU 004 049 I ve všecku rovinu před Jordánem k východu až k moři pustému, ležící pod horou Fazga. 005 DEU 005 001 I svolal Mojžíš všecken lid Izraelský, a řekl jim: Slyš, Izraeli, ustanovení a soudy, kteréž já dnes mluvím v uši vaše; naučte se jim, a v skutku jich ostříhejte. 005 DEU 005 002 Hospodin Bůh náš učinil s námi smlouvu na Orébě. 005 DEU 005 003 Ne s otci našimi učinil Hospodin tu smlouvu, ale s námi, kteříž zde jsme nyní my všickni živí. 005 DEU 005 004 Tváří v tvář mluvil Hospodin s vámi na té hoře z prostředku ohně, 005 DEU 005 005 (Já jsem pak stál mezi Hospodinem a mezi vámi toho času, abych oznámil vám řeč Hospodinovu; nebo jste se báli ohně, a nevstoupili jste na horu), řka: 005 DEU 005 006 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské z domu služby. 005 DEU 005 007 Nebudeš míti bohů jiných přede mnou. 005 DEU 005 008 Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž jsou u vodách pod zemí. 005 DEU 005 009 Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne, 005 DEU 005 010 A činící milosrdenství nad tisíci těch, kteříž mne milují, a ostříhají přikázaní mých. 005 DEU 005 011 Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo, neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo. 005 DEU 005 012 Ostříhej dne sobotního, abys jej světil, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj. 005 DEU 005 013 Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své; 005 DEU 005 014 Ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, i služebník tvůj i děvka tvá, vůl i osel tvůj i všeliké hovado tvé, i příchozí tvůj, kterýž jest v branách tvých, aby odpočinul služebník tvůj a děvka tvá jako i ty. 005 DEU 005 015 A pamatuj, že jsi byl služebníkem v zemi Egyptské, a vyvedl tě Hospodin Bůh tvůj odtud v ruce silné, a v rameni vztaženém. Protož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj, abys světil den sváteční. 005 DEU 005 016 Cti otce svého i matku svou, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj, aby se prodleli dnové tvoji, a aby tobě dobře bylo na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě. 005 DEU 005 017 Nezabiješ. 005 DEU 005 018 Nesesmilníš. 005 DEU 005 019 Nepokradeš. 005 DEU 005 020 Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví. 005 DEU 005 021 Nepožádáš manželky bližního svého, aniž požádáš domu bližního svého, pole jeho, neb služebníka jeho, aneb děvky jeho, vola jeho neb osla jeho, aneb čehokoli z těch věcí, kteréž jsou bližního tvého. 005 DEU 005 022 Ta slova mluvil Hospodin ke všemu shromáždění vašemu na hoře z prostředku ohně, oblaku a mrákoty, hlasem velikým, a nepřidal nic více, a napsal je na dvou dskách kamenných, kteréž mně dal. 005 DEU 005 023 Vy pak když jste uslyšeli hlas z prostředku tmy, (nebo hora ohněm hořela, ) přistoupili jste ke mně všickni vůdcové pokolení vašich a starší vaši, 005 DEU 005 024 A řekli jste: Ej, ukázal nám Hospodin Bůh náš slávu svou a velikost svou, a slyšeli jsme hlas jeho z prostředku ohně; dnešního dne viděli jsme, že Bůh mluvil s člověkem, a on živ zůstal. 005 DEU 005 025 Protož nyní proč máme zemříti? Nebo sežral by nás oheň veliký tento; jestli více slyšeti budeme hlas Hospodina Boha našeho, zemřeme. 005 DEU 005 026 Nebo co jest všeliké tělo, aby slyše hlas Boha živého mluvícího z prostředku ohně, jako my, mělo živo býti? 005 DEU 005 027 Přistup ty a slyš všecky věci, kteréž mluviti bude Hospodin Bůh náš; potom ty mluviti budeš nám, což by koli řekl tobě Hospodin Bůh náš, a my slyšeti i činiti budeme. 005 DEU 005 028 Uslyšev pak Hospodin hlas řečí vašich, když jste mluvili ke mně, řekl mi Hospodin: Slyšel jsem hlas řeči lidu tohoto, kterouž mluvili tobě. Cožkoli mluvili, dobřeť jsou mluvili. 005 DEU 005 029 Ó kdyby bylo jejich srdce takové, aby se báli mne a ostříhali přikázaní mých po všeliký čas, aby jim dobře bylo i synům jejich na věky! 005 DEU 005 030 Jdi, rci jim: Navraťte se k stanům vašim. 005 DEU 005 031 Ty pak stůj tuto při mně, a oznámím tobě všecka přikázaní, ustanovení i soudy, kterýmž je učiti budeš, aby je činili v zemi, kterouž já dávám jim, aby jí dědičně vládli. 005 DEU 005 032 Hleďtež tedy, abyste činili, jakž přikázal vám Hospodin Bůh váš; neuchylujte se na pravo ani na levo. 005 DEU 005 033 Po vší té cestě, kterouž vám přikázal Hospodin Bůh váš, choditi budete, abyste živi byli, a dobře bylo vám, a abyste prodlili dnů na zemi, kterouž dědičně obdržíte. 005 DEU 006 001 Toto pak jest přikázaní, ustanovení a soudové, kteréž přikázal Hospodin Bůh váš, abych učil vás, abyste činili je v zemi, do kteréž jdete k dědičnému držení jí, 005 DEU 006 002 Abys se bál Hospodina Boha svého, ostříhaje všech ustanovení jeho a přikázaní jeho, kteráž já přikazuji tobě, ty i syn tvůj i vnuk tvůj, po všecky dny života svého, aby se prodlili dnové tvoji. 005 DEU 006 003 Slyšiž tedy, Izraeli, a hleď tak skutečně činiti, aby tobě dobře bylo, a abyste se velmi rozmnožili, (jakož mluvil Hospodin Bůh otců tvých tobě, ) v zemi oplývající mlékem a strdí. 005 DEU 006 004 Slyš, Izraeli, Hospodin Bůh náš, Hospodin jeden jest. 005 DEU 006 005 Protož milovati budeš Hospodina Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své. 005 DEU 006 006 A budou slova tato, kteráž já přikazuji tobě dnes, v srdci tvém. 005 DEU 006 007 A budeš je často opětovati synům svým, a mluviti o nich, když sedneš v domě svém, když půjdeš cestou, a léhaje i vstávaje. 005 DEU 006 008 Uvážeš je za znamení na ruce své, a jako náčelník mezi očima svýma. 005 DEU 006 009 Napíšeš je také na veřejích domu svého a na branách svých. 005 DEU 006 010 A když tě uvede Hospodin Bůh tvůj do země, kterouž s přísahou zaslíbil otcům tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ji tobě dá, i města veliká a výborná, kterýchžs nestavěl, 005 DEU 006 011 A domy plné všech dobrých věcí, kterýchž jsi nenaplnil, a studnice vykopané, kterýchž jsi nekopal, a vinice i olivoví, jichž jsi neštípil, a jedl bys a nasytil se: 005 DEU 006 012 Varuj se, abys nezapomenul na Hospodina, kterýž tě vyvedl z země Egyptské, z poroby těžké. 005 DEU 006 013 Hospodina Boha svého báti se budeš, a jemu sloužiti, a ve jméno jeho přisahati. 005 DEU 006 014 Neodejdeš po bozích cizích, z bohů jiných národů, kteříž vůkol vás jsou, 005 DEU 006 015 (Nebo Bůh silný, horlivý, Hospodin tvůj u prostřed tebe jest, ) aby se neroznítila prchlivost Hospodina Boha tvého na tebe, a shladil by tě se svrchku země. 005 DEU 006 016 Nebudete pokoušeti Hospodina Boha svého, jako jste pokoušeli v Massah. 005 DEU 006 017 Pilně ostříhejte přikázaní Hospodina Boha svého, a svědectví jeho, i ustanovení jeho, kteráž přikázal tobě, 005 DEU 006 018 A čiň to, což pravého a dobrého jest před očima Hospodinovýma, aby tobě dobře bylo, a vejda, abys dědičně obdržel zemi výbornou, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům tvým, 005 DEU 006 019 Aby vypudil všecky nepřátely tvé od tváři tvé, jakož mluvil Hospodin. 005 DEU 006 020 Když by se potom syn tvůj otázal tebe, řka: Co jsou to za svědectví a ustanovení i soudy, kteréž přikázal Hospodin Bůh náš vám? 005 DEU 006 021 Tedy díš synu svému: Služebníci jsme byli Faraonovi v Egyptě, i vyvedl nás Hospodin z Egypta v ruce silné. 005 DEU 006 022 A činil Hospodin znamení a zázraky veliké a škodlivé v Egyptě proti Faraonovi, a proti všemu domu jeho před očima našima, 005 DEU 006 023 Nás pak vyvedl odtud, aby uvedl nás, a dal nám zemi, kterouž s přísahou zaslíbil otcům našim. 005 DEU 006 024 Protož přikázal nám Hospodin, abychom ostříhali všech ustanovení těchto, bojíce se Hospodina Boha svého, aby nám dobře bylo po všecky dny, a aby zachoval nás při životu, jakž to činí i v dnešní den. 005 DEU 006 025 A spravedlnost míti budeme, když ostříhati budeme a činiti všecka přikázaní tato před Hospodinem Bohem svým, jakož přikázal nám. 005 DEU 007 001 Když pak tebe uvede Hospodin Bůh tvůj do země, do kteréž ty již vcházíš, abys vládl jí, a vypléní národy mnohé od tváři tvé, Hetea, Gergezea, Amorea, Kananea, Ferezea, Hevea a Jebuzea, sedm národů větších a silnějších, nežli jsi ty, 005 DEU 007 002 A dá je Hospodin Bůh tvůj tobě, abys je pobil: jako proklaté vypléníš je, nevejdeš s nimi v smlouvu, aniž slituješ se nad nimi. 005 DEU 007 003 Nikoli nespřízníš se s nimi; dcery své nedáš synu jejich, a dcery jejich nevezmeš synu svému. 005 DEU 007 004 Neboť by odvedla syna tvého od následování mne, a sloužili by bohům cizím, pročež popudila by se prchlivost Hospodinova na vás, a zahladila by tě rychle. 005 DEU 007 005 Ale raději toto jim učiňte: Oltáře jejich zbořte, modly jejich stroskotejte, háje také posekejte, a rytiny jejich ohněm spalte. 005 DEU 007 006 Nebo ty lid svatý jsi Hospodinu Bohu svému; tebe vyvolil Hospodin Bůh tvůj, abys jemu byl lidem zvláštním, mimo všecky národy, kteříž jsou na zemi. 005 DEU 007 007 Ne proto, že by vás více bylo nad jiné národy, připojil se k vám Hospodin, a vyvolil vás, (nebo menší vás počet byl nežli jiných národů, ) 005 DEU 007 008 Ale proto, že miloval vás Hospodin, a splniti chtěl přísahu, kterouž přisáhl otcům vašim, vyvedl vás v ruce silné, a vysvobodil vás z domu služby, z ruky Faraona, krále Egyptského. 005 DEU 007 009 I zvíš, že Hospodin Bůh tvůj jest Bůh, Bůh silný a pravdomluvný, ostříhající smlouvy a milosrdenství těm, kteříž ho milují a ostříhají přikázaní jeho, až do tisícího kolena, 005 DEU 007 010 Odplacující tomu, kterýž ho nenávidí, v tvář jeho, tak aby zahladil jej. Nebudeť prodlévati; kdož ho nenávidí, v tvář jeho odplatí jemu. 005 DEU 007 011 Protož ostříhej přikázaní a ustanovení i soudů, kteréž já tobě dnes přikazuji, abys je činil. 005 DEU 007 012 I budeť to, že když poslouchati budete soudů těchto a ostříhati i činiti je, také Hospodin Bůh tvůj ostříhati bude tobě smlouvy a milosrdenství, kteréž s přísahou zaslíbil otcům tvým. 005 DEU 007 013 A bude tě milovati, i požehná tobě a rozmnoží tebe. Nebo požehná plodu života tvého a úrodám země tvé, obilí tvému, vínu tvému a oleji tvému, plodu skotů tvých i stádům bravů tvých v zemi, kterouž s přísahou zaslíbil otcům tvým, že ji tobě dá. 005 DEU 007 014 Požehnaný budeš nad všecky národy; nebude u tebe neplodný aneb neplodná, ani mezi hovady tvými. 005 DEU 007 015 Vzdálí také od tebe Hospodin všeliký neduh, a všecky zlé nemoci Egyptské, kteréž znáš; nevzloží jich na tebe, ale vzloží je na všecky, kteříž tě nenávidí. 005 DEU 007 016 A shladíš všecky národy, kteréž Hospodin Bůh tvůj dá tobě. Neslituje se nad nimi oko tvé, aniž sloužiti budeš bohům jejich, nebo to bylo by tobě osídlem. 005 DEU 007 017 Řekl-li bys v srdci svém: Větší jsou národové tito nežli já, kterak budu moci vyhnati je? 005 DEU 007 018 Neboj se jich, ale pilně pamatuj na to, co učinil Hospodin Bůh tvůj Faraonovi a všechněm Egyptským, 005 DEU 007 019 Na pokušení veliká, kteráž viděly oči tvé, i znamení a zázraky, a ruku silnou a rámě vztažené, v kterémž vyvedl tě Hospodin Bůh tvůj. Takť učiní Hospodin Bůh tvůj všechněm národům, kterýchž bys se obával. 005 DEU 007 020 Nadto sršně pošle Hospodin Bůh tvůj na ně, dokudž by nezhynuli, kteříž by pozůstali, a kteříž by se skryli před tebou. 005 DEU 007 021 Nelekejž se strachu jejich, nebo Hospodin Bůh tvůj jest u prostřed tebe, Bůh silný, veliký a hrozný. 005 DEU 007 022 I vypléní Hospodin Bůh tvůj národy ty od tváři tvé pomalu; nebudeš moci pojednou jich shladiti, aby se nerozmnožila proti tobě zvěř polní. 005 DEU 007 023 A však dá je Hospodin Bůh tvůj tobě, a setře je setřením velikým, dokudž nebudou vyhlazeni. 005 DEU 007 024 Vydá i krále jejich v ruce tvé, a vyhladíš jméno jejich pod nebem; neostojíť žádný před tebou, až je i vyhladíš. 005 DEU 007 025 Ryté bohy jejich ohněm popálíš; nepožádáš stříbra a zlata, kteréž jest na nich, aniž ho sobě vezmeš, aby nebylo tobě osídlem, nebo ohavnost jest Hospodinu Bohu tvému. 005 DEU 007 026 Aniž vneseš ohavnosti do domu svého, abys nebyl proklatý, jako i ona; všelijak v ohyzdnosti a v ohavnosti budeš míti ji, nebo proklatá jest. 005 DEU 008 001 Všelikého přikázaní, kteréž já přikazuji tobě dnes, skutečně ostříhejte, abyste živi byli a rozmnožili se, a vešli k dědičnému obdržení země, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům vašim. 005 DEU 008 002 A rozpomínati se budeš na všecku cestu, kterouž tě vedl Hospodin Bůh tvůj již teď čtyřidceti let po poušti, aby ponížil tebe a zkusil tě, aby známé bylo, co jest v srdci tvém, budeš-li ostříhati přikázaní jeho, čili nic. 005 DEU 008 003 I ponížil tě a dopustil na tebe hlad, potom tě krmil mannou, kteréž jsi ty neznal, ani otcové tvoji, aby známé učinil tobě, že ne samým chlebem živ bude člověk, ale vším tím, což vychází z úst Hospodinových, živ bude člověk. 005 DEU 008 004 Roucho tvé nevetšelo na tobě, a noha tvá se neodhnetla, již od čtyřidceti let. 005 DEU 008 005 Znejž tedy v srdci svém, že jakož cvičí člověk syna svého, tak Hospodin Bůh tvůj cvičí tebe. 005 DEU 008 006 A ostříhej přikázaní Hospodina Boha svého, chodě po cestách jeho, a boje se jeho. 005 DEU 008 007 Nebo Hospodin Bůh tvůj uvozuje tě do země výborné, země, v níž jsou potokové vod, studnice a propasti prýštící se po údolích i po horách, 005 DEU 008 008 Do země hojné na pšenici a ječmen, na vinice a fíky a jablka zrnatá, do země, v níž jest hojnost olivoví olej přinášejícího a medu, 005 DEU 008 009 Země, v níž bez nedostatku chléb jísti budeš, a v ničemž nouze trpěti nebudeš, země, jejíž kamení jest železo, a z hor jejích měď sekati budeš. 005 DEU 008 010 Kdyžkoli jísti budeš a nasytíš se, dobrořečiti budeš Hospodina Boha svého za zemi výbornou, kterouž dal tobě. 005 DEU 008 011 Aniž se kdy toho dopouštěj, abys se měl zapomenouti na Hospodina Boha svého, a neostříhati přikázaní a soudů jeho i ustanovení jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, 005 DEU 008 012 Aby, když bys jedl a nasycen byl, a domů krásných nastavěje, v nich bys bydlil, 005 DEU 008 013 A volové i ovce tvé rozmnoženy byly by, stříbra také a zlata měl bys mnoho, a hojnost ve všech věcech svých, 005 DEU 008 014 Nepozdvihlo se srdce tvé, a zapomenul bys na Hospodina Boha svého, kterýž tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby, 005 DEU 008 015 A vedl tě přes poušť velikou a hroznou, na níž byli hadové ohniví a štírové, poušť žíznivou, na níž nebylo žádné vody, a vyvedl tobě vodu z přetvrdé skály, 005 DEU 008 016 Kterýž tě krmil na poušti mannou, o kteréž nevěděli otcové tvoji, aby tě potrápil a zkusil tebe, naposledy však aby dobře učinil tobě. 005 DEU 008 017 Aniž říkej v srdci svém: Moc má a síla ruky mé způsobila mi tato zboží, 005 DEU 008 018 Ale pamatuj na Hospodina Boha svého, nebo on dává tobě moc k dobývání zboží, aby utvrdil smlouvu svou, kterouž s přísahou učinil s otci tvými, jakož to ukazuje dnešní den. 005 DEU 008 019 Pakli zapomena se na Hospodina Boha svého, postoupil bys po bozích cizích, a sloužil bys jim a klaněl bys se jim: osvědčuji proti vám dnes, že konečně zahynete. 005 DEU 008 020 Jako pohané, kteréž Hospodin zahladil před tváří vaší, tak zahynete, proto že jste neposlouchali hlasu Hospodina Boha svého. 005 DEU 009 001 Slyš, Izraeli, ty přejdeš dnes přes Jordán, abys vejda, dědičně vládl národy většími a silnějšími, než jsi ty, městy velikými a ohrazenými až k nebi, 005 DEU 009 002 Lidem velikým a vysokým, syny Enakovými, o kterýchž víš, a o kterýchž jsi slyšel praviti: Kdo se postaví proti synům Enakovým? 005 DEU 009 003 Protož věziž dnes, že Hospodin Bůh tvůj, kterýž jde před tebou, jest jako oheň spalující. On vyhladí je, a on sníží je před tebou; i vyženeš je a vyhladíš je rychle, jakož mluvil tobě Hospodin. 005 DEU 009 004 Neříkejž v srdci svém, když by je zapudil Hospodin Bůh tvůj od tváři tvé, řka: Pro spravedlnost mou uvedl mne Hospodin, abych dědičně obdržel zemi tuto, tak jako pro bezbožnost národů těch Hospodin vyhnal je od tváři tvé. 005 DEU 009 005 Ne pro spravedlnost svou a pravost srdce svého ty jdeš, abys dědičně obdržel zemi jejich, ale pro bezbožnost národů těch Hospodin Bůh tvůj vyhání je od tváři tvé, a aby splnil slovo, kteréž s přísahou zaslíbil otcům tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. 005 DEU 009 006 Protož věziž, že ne pro spravedlnost tvou Hospodin Bůh tvůj dává tobě zemi tu výbornou, abys dědičně držel ji, poněvadž jsi lid tvrdé šíje. 005 DEU 009 007 Pamatujž a nezapomínej, že jsi k hněvu popouzel Hospodina Boha svého na poušti; hned od toho dne, když jsi vyšel z země Egyptské, až jste přišli na místo toto, odporni jste byli Hospodinu. 005 DEU 009 008 Také i na Orébě popudili jste k hněvu Hospodina, a rozhněval se na vás Hospodin, aby vás shladil. 005 DEU 009 009 Když jsem vstoupil na horu, abych vzal dsky kamenné, dsky smlouvy, kterouž učinil s vámi Hospodin, tehdáž jsem trval na hoře čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejeda a vody nepije. 005 DEU 009 010 I dal mi Hospodin dvě dsky kamenné, psané prstem Božím, na nichž byla všecka ta slova, kteráž mluvil vám Hospodin na hoře z prostředku ohně v den shromáždění. 005 DEU 009 011 Po skonání pak čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí dal mi Hospodin dvě dsky kamenné, dsky smlouvy. 005 DEU 009 012 I řekl mi Hospodin: Vstana, sstup rychle odsud, nebo poškvrnil se lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z Egypta; sešli brzy s cesty, kterouž jsem jim přikázal, a učinili sobě slitinu. 005 DEU 009 013 Mluvil také Hospodin ke mně, řka: Viděl jsem lid ten, a jistě lid tvrdošijný jest. 005 DEU 009 014 Pusť mne, ať je setru, a zahladím jméno jejich pod nebem, tebe pak učiním v národ větší a silnější, nežli jest tento. 005 DEU 009 015 Tedy obrátiv se, sstoupil jsem s hory, (hora pak hořela ohněm), dvě dsky smlouvy maje v obou rukou svých. 005 DEU 009 016 Když jsem pak pohleděl a uzřel jsem, že jste zhřešili Hospodinu Bohu vašemu, udělavše sobě tele lité, (brzy jste byli sešli s cesty, kterouž přikázal vám Hospodin): 005 DEU 009 017 Pochytiv ty dvě dsky, povrhl jsem je z obou rukou svých, a polámal jsem je před očima vašima. 005 DEU 009 018 A padna, ležel jsem před Hospodinem jako i prvé, čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejeda a vody nepije, pro všecky hříchy vaše, kterýmiž jste byli zhřešili, činíce to, což zlého jest před očima Hospodinovýma, a popouzejíce jeho. 005 DEU 009 019 Nebo bál jsem se prchlivosti a hněvu, kterýmž se byl popudil Hospodin proti vám, aby zahladil vás, a uslyšel mne Hospodin i tehdáž. 005 DEU 009 020 Na Arona též rozhněval se byl Hospodin náramně, tak že ho zahladiti chtěl; tedy modlil jsem se také za Arona téhož času. 005 DEU 009 021 Hřích pak váš, kterýž jste byli učinili, totiž tele, vzav, spálil jsem je ohněm a zdrobil jsem je, tluka je dobře, dokudž nebylo setříno na prach. Potom vsypal jsem prach jeho do potoka, kterýž tekl s té hory. 005 DEU 009 022 Ano i v Tabbera a v Massah a v Kibrot Hattáve popouzeli jste Hospodina k hněvu. 005 DEU 009 023 A když vás poslal Hospodin z Kádesbarne, řka: Vstupte a opanujte zemi tu, kterouž jsem vám dal, odporni jste byli řeči Hospodina Boha svého, a nevěřili jste jemu, aniž jste uposlechli hlasu jeho. 005 DEU 009 024 Odporni jste byli Hospodinu od toho dne, jakž jsem vás poznal. 005 DEU 009 025 A padna, ležel jsem před Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, v nichž jsem rozprostíral se; nebo řekl Hospodin, že vás chce zahladiti. 005 DEU 009 026 I modlil jsem se Hospodinu, řka: Panovníče Hospodine, nezatracujž lidu svého, a to dědictví svého, kteréž jsi vykoupil velikomocností svou, kteréž jsi vyvedl z Egypta v ruce silné. 005 DEU 009 027 Rozpomeniž se na služebníky své, Abrahama, Izáka a Jákoba; nepatřiž na tvrdost lidu tohoto, na bezbožnost jeho a na hříchy jeho, 005 DEU 009 028 Aby neřekli obyvatelé země té, z níž jsi nás vyvedl: Proto že nemohl Hospodin uvésti jich do země, kterouž zaslíbil jim, aneb že je měl v nenávisti, vyvedl je, aby je pobil na poušti. 005 DEU 009 029 Však oni jsou lid tvůj a dědictví tvé, kteréž jsi vyvedl v síle své veliké a v rameni svém vztaženém. 005 DEU 010 001 Toho času řekl mi Hospodin: Vyhlaď sobě dvě dsky kamenné, podobné prvním, a vstup ke mně na horu, a udělej sobě truhlu dřevěnou. 005 DEU 010 002 I napíši na dskách těch slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil, a vložíš je do té truhly. 005 DEU 010 003 Tedy udělal jsem truhlu z dříví setim, a vyhladiv dvě dsky kamenné, podobné prvním, vstoupil jsem na horu, nesa ty dvě dsky v rukou svých. 005 DEU 010 004 I napsal na těch dskách, tak jakž prvé byl napsal, deset slov, kteráž mluvil k vám Hospodin na hoře z prostředku ohně v den shromáždění onoho, a dal je Hospodin mně. 005 DEU 010 005 A obrátiv se, sstoupil jsem s hory té, a vložil jsem ty dsky do truhly, kterouž jsem byl udělal, a byly tam, jakož mi přikázal Hospodin. 005 DEU 010 006 Synové pak Izraelští hnuli se z Beerot synů Jakan do Moserah. Tam umřel Aron, a tu jest pochován; i konal úřad kněžský na místě jeho Eleazar, syn jeho. 005 DEU 010 007 Odtud táhli do Gadgad, a z Gadgad do Jotbata, do země vod tekutých. 005 DEU 010 008 Toho času oddělil Hospodin pokolení Léví, aby nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, a aby stáli před Hospodinem k službě jemu, a k dobrořečení ve jménu jeho až do dnešního dne. 005 DEU 010 009 Pročež nemělo pokolení Léví dílu a dědictví s bratřími svými, nebo Hospodin jest dědictví jeho, jakož mluvil k němu Hospodin Bůh tvůj. 005 DEU 010 010 Já pak zůstal jsem na té hoře jako dnů prvních, čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, a uslyšel mne Hospodin i tehdáž, a nechtěl shladiti tebe. 005 DEU 010 011 Potom řekl mi Hospodin: Vstaň, jdi, předcházeje lid, aby vešli a vládli zemí, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jejich, že jim ji dám. 005 DEU 010 012 Nyní tedy, Izraeli, čeho žádá Hospodin Bůh tvůj od tebe? Jediné abys se bál Hospodina Boha svého, a chodil po všech cestách jeho, a abys miloval ho, a sloužil Hospodinu Bohu svému v celém srdci svém, a ve vší duši své, 005 DEU 010 013 Ostříhaje přikázaní Hospodinových a ustanovení jeho, kteráž já přikazuji tobě dnes k tvému dobrému. 005 DEU 010 014 Aj, Hospodina Boha tvého jest nebe i nebesa nebes, země a všecky věci, kteréž jsou na ní. 005 DEU 010 015 Však toliko v otcích tvých zalíbilo se Hospodinu, aby je zamiloval, a vyvolil símě jejich po nich, vás totiž ze všech národů, jakož dnes vidíš. 005 DEU 010 016 Protož obřežtež neobřízku srdce svého, a šíje své nezatvrzujte více. 005 DEU 010 017 Nebo Hospodin Bůh váš, on jest Bůh bohů, a Pán pánů, Bůh silný, veliký, mocný a hrozný, kterýž nepřijímá osoby, ani béře darů. 005 DEU 010 018 Čině soud sirotku a vdově, miluje také příchozího, dávaje mu chléb a oděv. 005 DEU 010 019 Protož milujte hostě, nebo jste byli hosté v zemi Egyptské. 005 DEU 010 020 Hospodina Boha svého báti se budeš, jemu sloužiti, a jeho se přídržeti, a ve jménu jeho přisahati budeš. 005 DEU 010 021 Onť jest chvála tvá, a onť jest Bůh tvůj, kterýž učinil s tebou tyto veliké a hrozné věci, kteréž viděly oči tvé. 005 DEU 010 022 V sedmdesáti dušech sstoupili otcové tvoji do Egypta, nyní pak rozmnožil tě Hospodin Bůh tvůj, abys byl v množství jako hvězdy nebeské. 005 DEU 011 001 Milujž tedy Hospodina Boha svého a ostříhej nařízení jeho, ustanovení a soudů jeho, i přikázaní jeho po všecky dny. 005 DEU 011 002 A znejtež dnes (nebo ne k samým synům vašim mluvím, kteříž neznali toho, ani neviděli, ) trestání Hospodina Boha svého, důstojnost jeho, ruku jeho silnou a rámě jeho vztažené, 005 DEU 011 003 A znamení i skutky jeho, kteréž činil u prostřed Egypta Faraonovi, králi Egyptskému, i vší zemi jeho, 005 DEU 011 004 A co učinil vojsku Egyptskému, koňům i vozům jeho, kterýž uvedl vody moře Rudého na ně, když vás honili, a shladil je Hospodin až do dnešního dne; 005 DEU 011 005 Také co učinil vám na poušti, dokudž jste nepřišli až k místu tomuto, 005 DEU 011 006 A co učinil Dátanovi a Abironovi, synům Eliaba, syna Rubenova, když země otevřela ústa svá, a požřela je i čeledi jejich, stany jejich se vším statkem jejich, kterýž při sobě měli, u prostřed všeho Izraele. 005 DEU 011 007 Ale oči vaše viděly všecky skutky Hospodinovy veliké, kteréž činil. 005 DEU 011 008 Protož ostříhejte všech přikázaní, kteráž já dnes přikazuji vám, abyste zmocněni byli, a vejdouce, dědičně obdrželi zemi, do kteréž vy jdete k dědičnému jí obdržení, 005 DEU 011 009 A aby se prodlili dnové vaši na zemi, kterouž s přísahou zaslíbil dáti Hospodin otcům vašim i semeni jejich, zemi mlékem a strdí oplývající. 005 DEU 011 010 Nebo země, do kteréž ty již vcházíš, abys ji dědičně obdržel, není jako země Egyptská, z níž jsi vyšel, v kteréž jsi rozsíval símě své, a svlažoval ji do ustání noh svých jako zahradu bylinnou: 005 DEU 011 011 Ale země, do kteréž vy jdete, abyste jí dědičně vládli, jest země hornatá, mající i údolí, kteráž z deště nebeského svlažována bývá vodou, 005 DEU 011 012 Země, o kterouž Hospodin Bůh tvůj pečuje, a vždycky oči Hospodina Boha tvého obráceny jsou na ni, od počátku roku až do konce jeho. 005 DEU 011 013 Protož jestliže opravdově poslouchati budete přikázaní mých, kteráž já vám dnes přikazuji, milujíce Hospodina Boha svého a sloužíce jemu z celého srdce svého a ze vší duše své, 005 DEU 011 014 Dám déšť zemi vaší časem svým, ranní i pozdní, a sklízeti budeš obilé své, víno své i olej svůj. 005 DEU 011 015 Dám i pastvu na poli tvém pro hovada tvá, a budeš jísti až do sytosti. 005 DEU 011 016 Vystříhejtež se tedy, aby nebylo svedeno srdce vaše, abyste odstupujíce, nesloužili bohům cizím, a neklaněli se jim. 005 DEU 011 017 Pročež Hospodin velice by se na vás rozhněval, a zavřel by nebe, aby deště nedávalo, a země aby nedávala úrody své; i zahynuli byste rychle z země výborné, kterouž Hospodin vám dává. 005 DEU 011 018 Ale složte tato slova má v srdci svém a v mysli své, a uvažte je sobě za znamení na rukou svých, a budou jako náčelník mezi očima vašima. 005 DEU 011 019 A vyučujte jim syny své, rozmlouvajíce o nich, když sedneš v domě svém, aneb když půjdeš cestou, když lehneš i když vstaneš. 005 DEU 011 020 Napíšeš je také na veřejích domu svého i na branách svých, 005 DEU 011 021 Aby byli rozmnoženi dnové vaši a dnové synů vašich na zemi, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům vašim, že ji dá jim, dokudž nebe trvá nad zemí. 005 DEU 011 022 Nebo jestliže bedlivě ostříhati budete všech přikázaní těchto, kteráž já přikazuji vám, abyste je činili, milujíce Hospodina Boha svého, a chodíce po všech cestách jeho, a přídržejíce se jeho: 005 DEU 011 023 Tedy vyžene Hospodin všecky ty národy od tváři vaší, a vládnouti budete dědičně národy většími i silnějšími, nežli jste vy. 005 DEU 011 024 Všeliké místo, na kteréž by vstoupila noha vaše, vaše bude; od pouště a od Libánu, a od řeky Eufraten až k moři nejdalšímu bude pomezí vaše. 005 DEU 011 025 Nepostaví se žádný proti vám; strach a bázeň vás pustí Hospodin Bůh váš na tvář vší země, po kteréž choditi budete, jakož jest mluvil vám. 005 DEU 011 026 Hle, já předkládám vám dnes požehnání i zlořečení, 005 DEU 011 027 Požehnání, budete-li poslouchati přikázaní Hospodina Boha svého, kteráž já dnes přikazuji vám, 005 DEU 011 028 Zlořečení pak, jestliže byste neposlouchali přikázaní Hospodina Boha svého, ale sešli byste s cesty, o kteréž já dnes přikazuji vám, následujíce bohů cizích, kterýchž neznáte. 005 DEU 011 029 A když by tě uvedl Hospodin Bůh tvůj do země, do kteréž ty jdeš, abys dědičně vládl jí, tedy dáš požehnání toto na hoře Garizim, a zlořečení na hoře Hébal, 005 DEU 011 030 Kteréž jsou za Jordánem, za cestou chýlící se k západu slunce, v zemi Kananejského, jenž bydlí na rovinách naproti Galgala, blízko rovin More. 005 DEU 011 031 Nebo vy půjdete přes Jordán, abyste vešli a dědičně vládli zemí, kterouž Hospodin Bůh váš dá vám; i obdržíte ji dědičně, a budete v ní bydliti. 005 DEU 011 032 Hleďtež tedy, abyste činili všecka ustanovení a soudy, kteréž já dnes vám předkládám. 005 DEU 012 001 Tato jsou ustanovení a soudové, kterýchž ostříhati budete, činíce je v zemi, kterouž Hospodin Bůh otců tvých dá tobě, abys dědičně vládl jí po všecky dny, v nichž živi budete na zemi. 005 DEU 012 002 Zkazíte do gruntu všecka místa, na nichž sloužili národové, (kteréž vy dědičně opanujete, ) bohům svým, na vrších vysokých a na pahrbcích, a pod každým stromem ratolestným. 005 DEU 012 003 Oltáře jejich zbořte, a obrazy jejich ztlucte, háje také jejich ohněm spalte a rytiny bohů jejich stroskotejte, a vyhlaďte jméno jejich z místa toho. 005 DEU 012 004 Neučiníte tak Hospodinu Bohu svému, 005 DEU 012 005 Ale kteréž by místo vyvolil Hospodin Bůh váš ze všech pokolení vašich, aby položil jméno své tu, a bydlil na něm, hledati ho, a tam choditi budete. 005 DEU 012 006 Tam také přinášeti budete zápaly své a oběti i desátky své, oběti rukou svých i sliby své, dobrovolné oběti své, i prvorozené z skotů a bravů svých, 005 DEU 012 007 A jísti budete tam před Hospodinem Bohem svým, a veseliti se budete v každé věci, k níž přičiníte ruky své, vy i domové vaši, v nichž požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj. 005 DEU 012 008 Nebudete dělati tak, jakž my nyní zde činíme, jeden každý což se mu dobrého vidí. 005 DEU 012 009 Nebo až dosavad nepřišli jste k odpočinutí a dědictví, kteréž Hospodin Bůh tvůj dává tobě. 005 DEU 012 010 Ale když přejdouce Jordán, bydliti budete v zemi, kterouž Hospodin Bůh váš dá vám, abys jí vládl právem dědičným, a odpočinutí dá vám ode všech vůkol nepřátel vašich, a bydliti budete bezpečně: 005 DEU 012 011 Tedy k místu tomu, kteréž by vyvolil Hospodin Bůh váš, aby tam přebývalo jméno jeho, přinášeti budete všecky věci, kteréž já přikazuji vám, zápaly své, oběti své a desátky své, a oběti rukou svých a všecko, což předního jest v slibích vašich, kteréž byste činili Hospodinu. 005 DEU 012 012 A veseliti se budete před Hospodinem Bohem svým, vy i synové vaši i dcery vaše, služebníci vaši i děvky vaše, i Levíta, kterýž jest v branách tvých, nebo nemají dílu a dědictví s vámi. 005 DEU 012 013 Vystříhej se, abys neobětoval zápalných obětí svých na žádném místě, kteréž bys sobě obhlédl. 005 DEU 012 014 Ale na tom místě, kteréž by vyvolil Hospodin v jednom z pokolení tvých, tam obětovati budeš zápaly své, a tam učiníš všecko, což já přikazuji tobě. 005 DEU 012 015 A však jestliže by se kdy zalíbilo duši tvé, zabiješ sobě, a jísti budeš maso vedlé požehnání Hospodina Boha svého, kteréž by dal tobě ve všech městech tvých; nečistý i čistý jísti je bude, jako srnu i jelena. 005 DEU 012 016 Krve toliko jísti nebudete, na zemi vycedíte ji jako vodu. 005 DEU 012 017 Nebudeš moci jísti v městě svém desátků obilí svého, vína a oleje svého, i prvorozených skotů a bravů svých, i všeho, k čemuž se slibem zavážeš, dobrovolných obětí svých a obětí rukou svých. 005 DEU 012 018 Ale před Hospodinem Bohem svým jísti je budeš na místě, kteréž vyvolil Hospodin Bůh tvůj, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj a děvka tvá, i Levíta, kterýž jest v branách tvých, a veseliti se budeš před Hospodinem Bohem svým ve všech věcech, k nimž bys přičinil ruky své. 005 DEU 012 019 Vystříhejž se, abys neopouštěl Levítů v zemi své po všecky dny své. 005 DEU 012 020 Když rozšíří Hospodin Bůh tvůj pomezí tvé, jakož mluvil tobě, a řekl bys sám v sobě: Budu jísti maso, proto že žádá duše tvá jísti maso, vedlé vší líbosti své jísti budeš maso. 005 DEU 012 021 Jestliže by daleko bylo od tebe místo, kteréž vyvolí Hospodin Bůh tvůj, aby přebývalo tam jméno jeho, zabiješ hovado z skotů neb bravů svých, kteréž by dal Hospodin tobě, jakžť jsem přikázal tobě, a jísti budeš v městě svém, vedlé vší líbosti duše své. 005 DEU 012 022 Jakž se jídá srna a jelen, tak je jísti budeš; nečistý i čistý bude je jísti. 005 DEU 012 023 Toliko buď stálý, abys krve nejedl; nebo krev jest duše, protož nebudeš jísti duše s masem jejím. 005 DEU 012 024 Nejeziž jí, ale na zem ji vyceď jako vodu. 005 DEU 012 025 Nebudeš jísti jí, aby tobě dobře bylo i synům tvým po tobě, když bys činil, což dobrého jest před očima Hospodinovýma. 005 DEU 012 026 Ale posvěcené věci své, kteréž bys měl, a což bys slíbil, vezmeš, a doneseš na místo, kteréž vyvolí Hospodin, 005 DEU 012 027 A obětovati budeš oběti své zápalné, maso a krev, na oltář Hospodina Boha svého; ale krev jiných obětí tvých vylita bude na oltář Hospodina Boha tvého, maso pak jísti budeš. 005 DEU 012 028 Ostříhej a poslouchej všech slov těchto, kteráž já přikazuji tobě, aby tobě dobře bylo i synům tvým po tobě až na věky, když bys činil, což dobrého a pravého jest, před očima Hospodina Boha svého. 005 DEU 012 029 Když by pak vyplénil Hospodin Bůh tvůj od tváři tvé národy ty, k nimž ty tudíž vejdeš, abys dědičně vládl jimi, a dědičně je opanoval, a bydlil v zemi jejich, 005 DEU 012 030 Vystříhej se, abys neuvázl v osídle, jda za nimi, když by již vyhlazeni byli od tváři tvé. Nevyptávej se na bohy jejich, říkaje: Jak jsou sloužili národové ti bohům svým, tak i já učiním. 005 DEU 012 031 Neučiníš tak Hospodinu Bohu svému, nebo všecko, což v ohavnosti má Hospodin, a čehož nenávidí, činili bohům svým; také i syny své a dcery své ohněm pálili ke cti bohům svým. 005 DEU 012 032 Cožkoli já přikazuji vám, ostříhati budete, činíce to; nepřidáte k tomu, aniž co z toho ujmete. 005 DEU 013 001 Povstal-li by u prostřed tebe prorok, aneb někdo, ješto by míval sny, a ukázal by tobě znamení aneb zázrak, 005 DEU 013 002 Byť se pak i stalo to znamení aneb zázrak, a mluvil by tobě, řka: Poďme, následujme bohů cizích, (kterýchž neznáš, ) a služme jim: 005 DEU 013 003 Neuposlechneš slov proroka toho, ani snáře, nebo zkušuje vás Hospodin Bůh váš, aby známé bylo, milujete-li Hospodina Boha svého z celého srdce svého a z celé duše své. 005 DEU 013 004 Hospodina Boha svého následujte, a jeho se bojte, přikázaní jeho ostříhejte, hlasu jeho poslouchejte, jemu služte a jeho se přídržte. 005 DEU 013 005 Prorok pak ten aneb snář zamordován bude, nebo mluvil to, čímž by odvrátil vás od Hospodina Boha vašeho, (kterýž vyvedl vás z země Egyptské, a vykoupil tě z domu služby, ) aby tě srazil s cesty, kterouž přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj, abys chodil po ní; a tak odejmeš zlé z prostředku svého. 005 DEU 013 006 Jestliže by tě tajně nabádal bratr tvůj, syn matky tvé, aneb syn tvůj, aneb dcera tvá, aneb manželka, kteráž jest v lůně tvém, aneb přítel tvůj, kterýžť by milý byl jako duše tvá, řka: Poďme a služme bohům cizím, (kterýchž jsi neznal ty ani otcové tvoji, ) 005 DEU 013 007 Z bohů pohanských, kteříž vůkol vás jsou, buď blízko aneb daleko od tebe, od jednoho konce země až do druhého konce jejího, 005 DEU 013 008 Nepovoluj jemu, aniž ho poslouchej; neodpustíť mu oko tvé, aniž se slituješ, aniž zatajíš ho, 005 DEU 013 009 Ale bez milosti zabiješ jej; ruka tvá nejprv na něj bude vztažena, abys ho zabil, a potom ruce všeho lidu. 005 DEU 013 010 A ukamenuješ jej až do smrti, nebo chtěl odvésti tebe od Hospodina Boha tvého, kterýž tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby, 005 DEU 013 011 Aby všecken lid Izraelský, uslyšíce to, báli se, a nečinili více něco podobného věci této nejhorší u prostřed tebe. 005 DEU 013 012 Uslyšel-li bys o některém městě svém, kteréž Hospodin Bůh tvůj dá tobě, abys tam bydlil, ani praví: 005 DEU 013 013 Vyšli muži, lidé nešlechetní z prostředku tvého, kteříž svedli spoluobyvatele své, řkouce: Poďme, služme bohům cizím, kterýchž neznáte: 005 DEU 013 014 Tedy vyhledej a vyzvěz a dobře se na to vyptej, a jestliže jest pravda a jistá věc, že ohavnost se stala u prostřed tebe, 005 DEU 013 015 Zbiješ obyvatele města toho mečem, a jako věc proklatou zkazíš je i všecko, což by v něm bylo, hovada také jeho mečem pobiješ. 005 DEU 013 016 A všecky kořisti jeho shromáždíš u prostřed ulice jeho, a spálíš ohněm to město i všecky kořisti jeho docela Hospodinu Bohu svému, aby byla hromada rumu věčná; a nebude více staveno. 005 DEU 013 017 A nevezmeš ničehož z věcí proklatých, aby Hospodin odvrátil se od hněvu prchlivosti své, a učinil tobě milosrdenství svá, a smiloval se nad tebou, i rozmnožil tě, jakož s přísahou zaslíbil otcům tvým. 005 DEU 013 018 Protož poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, ostříhaje všech přikázaní jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, abys činil, což pravého jest, před očima Hospodina Boha svého. 005 DEU 014 001 Synové jste Hospodina Boha vašeho, protož nebudete se řezati, aniž sobě uděláte lysiny mezi očima vašima nad mrtvým. 005 DEU 014 002 Nebo lid svatý jsi Hospodinu Bohu svému, a tebe vyvolil Hospodin, abys jemu byl za lid zvláštní ze všech národů, kteříž jsou na tváři země. 005 DEU 014 003 Nebudeš jísti žádné věci ohavné. 005 DEU 014 004 Tato jsou hovada, kteráž jísti budete: Voly, ovce a kozy, 005 DEU 014 005 Jelena, dannele, srnu, kamsíka, jezevce, bůvola a losa. 005 DEU 014 006 Každé hovado, kteréž má kopyta rozdělená, tak aby rozdvojená byla, a přežívá mezi hovady, jísti je budete. 005 DEU 014 007 A však ne všech přežívajících, aneb těch, kteráž kopyta rozdělená mají, budete jísti, jako velblouda, zajíce a králíka; nebo ač přežívají, však kopyta rozděleného nemají, nečistá jsou vám. 005 DEU 014 008 Též svině, nebo rozdělené majíc kopyto, nepřežívá, nečistá vám bude; masa jejího jísti nebudete, a mrchy její se nedotknete. 005 DEU 014 009 Ze všech pak živočichů, kteříž u vodách jsou, tyto jísti budete: Cožkoli má plejtvy a šupiny, jísti budete. 005 DEU 014 010 Což pak nemá plejtví a šupin, toho jísti nebudete; nečisté vám bude. 005 DEU 014 011 Všecko ptactvo čisté jísti budete. 005 DEU 014 012 Těchto pak jísti nebudete: Orla, noha, orlice mořské, 005 DEU 014 013 A sokola, supa a luňáka vedlé pokolení jeho, 005 DEU 014 014 A žádného krkavce vedlé pokolení jeho, 005 DEU 014 015 Pstrosa, sovy, vodní káně a krahulce vedlé pokolení jeho, 005 DEU 014 016 Raroha, kalousa a labuti, 005 DEU 014 017 Pelikána, porfiriána a křehaře, 005 DEU 014 018 Čápa, volavky vedlé pokolení jejího, dedka a netopýře. 005 DEU 014 019 A všeliký zeměplaz létající nečistý bude vám, nebudete ho jísti. 005 DEU 014 020 Každého ptáka čistého jísti budete. 005 DEU 014 021 Žádné umrliny jísti nebudete; příchozímu, kterýž jest v branách tvých, dáš ji, a jísti ji bude, aneb prodáš cizozemci, nebo lid svatý jsi Hospodinu Bohu svému. Nebudeš vařiti kozelce v mléce matky jeho. 005 DEU 014 022 Ochotně dávati budeš desátky ze všech užitků semene svého, kteřížť by přišli s pole každého roku. 005 DEU 014 023 A jísti budeš před Hospodinem Bohem svým, (na místě, kteréž by vyvolil, aby tam přebývalo jméno jeho, ) desátky z obilí, vína i oleje svého, a prvorozené z volů svých a drobného dobytka svého, abys se učil báti Hospodina Boha svého po všecky dny. 005 DEU 014 024 Jestliže by pak daleká byla cesta, a nemohl bys donésti toho, proto že daleko jest od tebe to místo, kteréž by vyvolil Hospodin Bůh tvůj k přebývání tam jména svého, když požehná tobě Hospodin Bůh tvůj: 005 DEU 014 025 Tedy zpeněžíš je, a svázané peníze vezma v ruku svou, půjdeš k místu, kteréž by vyvolil Hospodin Bůh tvůj, 005 DEU 014 026 A vynaložíš ty peníze na všecko, čehož žádá duše tvá, na voly, na ovce, na víno, aneb jiný nápoj silný, a na všecko, čehož by sobě žádala duše tvá, a jísti budeš tam před Hospodinem Bohem svým, a veseliti se budeš ty i dům tvůj. 005 DEU 014 027 Levíty pak, kterýž by v branách tvých bydlil, neopustíš, nebo nemá dílu a dědictví s tebou. 005 DEU 014 028 Každého léta třetího oddělíš všecky desátky z užitků svých toho léta, a složíš je v branách svých. 005 DEU 014 029 I přijde Levíta, (nebo nemá dílu a dědictví s tebou, ) a host a sirotek i vdova, kteříž jsou v branách tvých, i budou jísti a nasytí se, aby požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj při všelikém díle rukou tvých, kteréž bys dělal. 005 DEU 015 001 Každého léta sedmého odpouštěti budeš. 005 DEU 015 002 Tento pak bude způsob odpuštění, aby odpustil každý věřitel, kterýž rukou svou půjčil to, čehož půjčil bližnímu svému; nebude upomínati bližního svého aneb bratra svého, nebo vyhlášeno jest odpuštění Hospodinovo. 005 DEU 015 003 Cizozemce upomínati budeš, ale to, což bys měl u bratra svého, propustí ruka tvá. 005 DEU 015 004 Toliko aby nuzným někdo nebyl příčinou tvou, poněvadž hojně požehná tobě Hospodin v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě v dědictví, abys jí dědičně vládl: 005 DEU 015 005 Jestliže však pilně poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, tak abys hleděl činiti každé přikázaní toto, kteréž já tobě dnes přikazuji. 005 DEU 015 006 Hospodin zajisté Bůh tvůj požehná tobě, jakož mluvil tobě, tak že budeš moci půjčovati národům mnohým, tobě pak nebude potřeba vypůjčovati; i budeš panovati nad národy mnohými, ale oni nad tebou nebudou panovati. 005 DEU 015 007 Byl-li by u tebe nuzný někdo z bratří tvých, v některém městě tvém, v zemi tvé, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě, nezatvrdíš srdce svého, a nezavřeš ruky své před nuzným bratrem svým: 005 DEU 015 008 Ale štědře otevřeš jemu ruku svou, a ochotně půjčíš jemu, jakž by mnoho potřeboval toho, v čemž by nouzi měl. 005 DEU 015 009 Vystříhej se, aby nebylo něco nepravého v srdci tvém, a řekl bys: Blíží se rok sedmý, jenž jest rok odpuštění, a bylo by nešlechetné oko tvé k bratru tvému nuznému, tak že bys neudělil jemu, pročež by volal proti tobě k Hospodinu, a byl by na tobě hřích: 005 DEU 015 010 Ale ochotně dáš jemu, a nebude srdce tvé neupřímé, když bys dával jemu; nebo tou příčinou požehná tobě Hospodin Bůh tvůj ve všech skutcích tvých a ve všem díle, k kterémuž bys vztáhl ruku svou. 005 DEU 015 011 Nebo nebudete bez chudých v zemi vaší; protož přikazuji tobě, řka: Abys ochotně otvíral ruku svou bratru svému, chudému svému a nuznému svému v zemi své. 005 DEU 015 012 Jestliže by prodán byl tobě bratr tvůj Žid aneb Židovka, a sloužil by tobě za šest let, sedmého léta propustíš jej od sebe svobodného. 005 DEU 015 013 A když jej propustíš svobodného od sebe, nepustíš ho prázdného. 005 DEU 015 014 Štědře darovati jej budeš dary z dobytka svého, z stodoly a z vinice své; v čemž požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj, z toho dáš jemu. 005 DEU 015 015 A pamatuj, že jsi služebníkem byl v zemi Egyptské, a že tě vykoupil Hospodin Bůh tvůj, protož já to dnes tobě přikazuji. 005 DEU 015 016 Pakliť by řekl: Nepůjdu od tebe, proto že by tě miloval i dům tvůj, a že mu dobře u tebe, 005 DEU 015 017 Tedy vezma špici, probodneš ucho jeho na dveřích, a bude u tebe služebníkem na věky. Takž podobně i děvce své učiníš. 005 DEU 015 018 Nechť není za těžké před očima tvýma, když bys ho svobodného propustil od sebe, nebo dvojnásob více, než ze mzdy nájemník, sloužil tobě šest let; i požehná tobě Hospodin ve všech věcech, kteréž činiti budeš. 005 DEU 015 019 Všeho prvorozeného, což se narodí z skotů tvých neb z bravů tvých, samce posvětíš Hospodinu Bohu svému. Nebudeš dělati prvorozeným volkem svým, a nebudeš holiti prvorozených ovec svých. 005 DEU 015 020 Před Hospodinem Bohem svým budeš je jísti na každý rok na místě, kteréž by vyvolil Hospodin, ty i čeled tvá. 005 DEU 015 021 Pakliť by na něm byla vada, že by kulhavé aneb slepé bylo, aneb mělo by jakoukoli škodlivou vadu, nebudeš ho obětovati Hospodinu Bohu svému. 005 DEU 015 022 V branách svých budeš je jísti, buďto čistý neb nečistý, rovně jako srnu aneb jelena; 005 DEU 015 023 Toliko krve jeho nebudeš jísti, ale na zem vycedíš ji jako vodu. 005 DEU 016 001 Ostříhej měsíce Abib, abys slavil Fáze Hospodinu Bohu svému, nebo toho měsíce Abib vyvedl tě Hospodin Bůh tvůj z Egypta v noci. 005 DEU 016 002 A obětovati budeš Fáze Hospodinu Bohu svému z bravů i skotů na místě, kteréž by vyvolil Hospodin, aby tam přebývalo jméno jeho. 005 DEU 016 003 Nebudeš v něm jísti nic kvašeného. Za sedm dní jísti budeš přesnice, chléb trápení, (nebo s chvátáním vyšel jsi z země Egyptské, ) abys pamatoval na den, v kterémž jsi vyšel z země Egyptské, po všecky dny života svého. 005 DEU 016 004 Aniž spatřín bude u tebe kvas ve všech končinách tvých za sedm dní, a nezůstane nic přes noc masa toho, kteréž bys obětoval u večer toho dne prvního, až do jitra. 005 DEU 016 005 Nebudeš moci obětovati Fáze v každém městě svém, kteréž Hospodin Bůh tvůj dává tobě, 005 DEU 016 006 Ale na místě, kteréž by vyvolil Hospodin Bůh tvůj, aby přebývalo tam jméno jeho, tu obětovati budeš Fáze, a to u večer, při západu slunce v jistý čas vyjití tvého z Egypta. 005 DEU 016 007 Péci pak budeš a jísti na místě, kteréž by vyvolil Hospodin Bůh tvůj, a ráno navracuje se, půjdeš do stanů svých. 005 DEU 016 008 Šest dní jísti budeš přesnice, dne pak sedmého bude slavnost Hospodinu Bohu tvému; ničehož v ní dělati nebudeš. 005 DEU 016 009 Sedm téhodnů sečteš sobě; od začátku žně začneš počítati sedm téhodnů. 005 DEU 016 010 Tehdy slaviti budeš slavnost téhodnů Hospodinu Bohu svému; seč budeš moci býti, to dáš dobrovolně vedlé toho, jakžť by požehnal Hospodin Bůh tvůj. 005 DEU 016 011 I veseliti se budeš před Hospodinem Bohem svým, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj a děvka tvá, i Levíta, kterýž by byl v branách tvých, a příchozí, sirotek i vdova, kteříž by byli u prostřed tebe, na místě, kteréž by vyvolil Hospodin Bůh tvůj k přebývání tam jména svého. 005 DEU 016 012 A tak rozpomínati se budeš, že jsi byl služebníkem v Egyptě, když ostříhati a vykonávati budeš ustanovení tato. 005 DEU 016 013 Slavnost stanů světiti budeš za sedm dní, když shromáždíš s pole svého a z vinice své. 005 DEU 016 014 I budeš se veseliti v slavnosti své, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj a služebnice tvá, Levíta i příchozí, sirotek i vdova, kteříž by byli v branách tvých. 005 DEU 016 015 Sedm dní svátek světiti budeš Hospodinu Bohu svému na místě, kteréž by vyvolil Hospodin, když požehná tobě Hospodin Bůh tvůj ve všech úrodách tvých, a ve všeliké práci rukou tvých, a tak budeš vesel. 005 DEU 016 016 Třikrát v roce postaví se každý pohlaví mužského před Hospodinem Bohem tvým na místě, kteréž by vyvolil, na slavnost přesnic, na slavnost téhodnů a na slavnost stanů, a neukážeť se před Hospodinem prázdný; 005 DEU 016 017 Každý podlé daru sobě daného, vedlé požehnání Hospodina Boha tvého, jehož on udělil tobě. 005 DEU 016 018 Soudce a správce ustanovíš sobě ve všech městech svých, kteráž Hospodin Bůh tvůj dá tobě v každém pokolení tvém, kteříž souditi budou lid soudem spravedlivým. 005 DEU 016 019 Neuchýlíš soudu, a nebudeš šetřiti osoby, aniž přijmeš daru; nebo dar oslepuje oči moudrých, a převrací slova spravedlivých. 005 DEU 016 020 Spravedlivě spravedlnosti následovati budeš, abys živ byl, a dědičně vládl zemí, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě. 005 DEU 016 021 Nevysadíš sobě háje jakýmkoli dřívím u oltáře Hospodina Boha svého, kterýž uděláš sobě, 005 DEU 016 022 Ani vyzdvihneš sobě modly, což v ohavnosti má Hospodin Bůh tvůj. 005 DEU 017 001 Nebudeš obětovati Hospodinu Bohu svému vola aneb dobytčete, na němž by vada byla, aneb jakákoli věc zlá, nebo ohavnost jest Hospodinu Bohu tvému. 005 DEU 017 002 Bude-li nalezen u prostřed tebe v některém městě tvém, kteráž Hospodin Bůh tvůj dá tobě, muž aneb žena, ješto by se dopouštěl zlého před očima Hospodina Boha tvého, přestupuje smlouvu jeho, 005 DEU 017 003 A odejda, sloužil by bohům cizím, a klaněl by se jim, buď slunci neb měsíci, aneb kterému rytířstvu nebeskému, čehož jsem nepřikázal, 005 DEU 017 004 A bylo by povědíno tobě, a slyšel bys o tom, tedy vyptáš se pilně na to, a jestliže bude pravda a věc jistá, že by se stala taková ohavnost v Izraeli: 005 DEU 017 005 Bez lítosti vyvedeš muže toho aneb ženu tu, kteříž to zlé páchali, k branám svým, muže toho aneb ženu, a kamením je uházíš, ať zemrou. 005 DEU 017 006 V ústech dvou aneb tří svědků zabit bude ten, kdož umříti má, nebudeť pak zabit podlé vyznání svědka jednoho. 005 DEU 017 007 Ruka svědků nejprv bude proti němu k zabití jeho, a potom ruce všeho lidu, a tak odejmeš zlé z prostředku svého. 005 DEU 017 008 Bylo-li by při soudu něco nesnadného, mezi krví a krví, mezi pří a pří, mezi ranou a ranou, v jakékoli rozepři v branách tvých, tedy vstana, půjdeš k místu, kteréž by vyvolil Hospodin Bůh tvůj, 005 DEU 017 009 A přijdeš k kněžím Levítského pokolení aneb k soudci, kterýž by tehdáž byl, i budeš se jich ptáti, a oznámíť výpověd soudu. 005 DEU 017 010 Učiníš tedy vedlé naučení, kteréž by vynesli z místa toho, kteréž by vyvolil Hospodin, a hleď, abys všecko, čemuž by tě učili, tak vykonal. 005 DEU 017 011 Podlé vyrčení zákona, kterémuž by tě naučili, a podlé rozsudku, kterýžť by vypověděli, učiníš; neuchýlíš se od slova sobě oznámeného ani na pravo ani na levo. 005 DEU 017 012 Jestliže by pak kdo v zpouru se vydal, tak že by neposlechl kněze postaveného tam k službě před Hospodinem Bohem tvým, aneb soudce, tedy ať umře člověk ten, a odejmeš zlé z Izraele, 005 DEU 017 013 Aby všecken lid uslyšíce, báli se, a více v zpouru se nevydávali. 005 DEU 017 014 Když vejdeš do země, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě, abys ji dědičně obdržel, a budeš v ní bydliti, a řekneš: Ustanovím nad sebou krále, jako i jiní národové mají, kteříž jsou vůkol mne: 005 DEU 017 015 Toho toliko ustanovíš nad sebou krále, kteréhož by vyvolil Hospodin Bůh tvůj. Z prostředku bratří svých ustanovíš nad sebou krále; nebudeš moci ustanoviti nad sebou člověka cizozemce, kterýž by nebyl bratr tvůj. 005 DEU 017 016 A však ať nemívá mnoho koňů, a ať neobrací zase lidu do Egypta, z příčiny rozmnožení koňů, zvláště poněvadž Hospodin vám řekl: Nevracujte se zase cestou touto více. 005 DEU 017 017 Nebudeť také míti mnoho žen, aby se neodvrátilo srdce jeho; stříbra také aneb zlata ať sobě příliš nerozmnožuje. 005 DEU 017 018 Když pak dosedne na stolici království svého, vypíše sobě připomenutý zákon tento do knihy z té, kteráž bude před oblíčejem kněží Levítských. 005 DEU 017 019 A bude jej míti při sobě, a čísti jej bude po všecky dny života svého, aby se naučil báti Hospodina Boha svého, a aby ostříhal všech slov zákona tohoto i ustanovení těch, a činil je, 005 DEU 017 020 Aby nepozdvihlo se srdce jeho nad bratří jeho, a neuchýlilo se od přikázaní na pravo aneb na levo, aby dlouho živ byl v království svém, on i synové jeho u prostřed Izraele. 005 DEU 018 001 Nebudou míti kněží Levítští a všecko pokolení Levítské dílu a dědictví s jiným lidem Izraelským, oběti ohnivé Hospodinovy a dědictví jeho jísti budou. 005 DEU 018 002 Dědictví nebudou míti u prostřed bratří svých, Hospodin jest dědictví jejich, jakož jim mluvil. 005 DEU 018 003 Toto pak náležeti bude kněžím od lidu, od obětujících obět, buď vola neb dobytče: Dáno bude knězi plece, a líce a žaludek. 005 DEU 018 004 Prvotiny obilé svého, vína a oleje svého, i prvotiny vlny z ovec svých dáš jemu. 005 DEU 018 005 Nebo jej vyvolil Hospodin Bůh tvůj ze všech pokolení tvých, aby stál k službě ve jménu Hospodina, on i synové jeho po všecky dny. 005 DEU 018 006 Když by pak přišel který Levíta z některého města tvého, ze všeho Izraele, kdež bydlil, a přišel by s velikou žádostí duše své na místo, kteréž by vyvolil Hospodin: 005 DEU 018 007 Sloužiti bude ve jménu Hospodina Boha svého, jako i jiní bratří jeho Levítové, kteříž tu stojí před Hospodinem. 005 DEU 018 008 Díl rovný jísti budou, (bez škody toho, což by každý z nich prodal, ) vedlé čeledi otců. 005 DEU 018 009 Když vejdeš do země, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě, neuč se činiti podlé ohavností národů těch. 005 DEU 018 010 Nebude nalezen v tobě, kdož by vedl syna svého aneb dceru svou skrz oheň, ani věštěc, ani planétník, ani čarodějník, ani kouzedlník. 005 DEU 018 011 Ani losník, ani zaklinač, ani hadač, ani černokněžník. 005 DEU 018 012 Nebo ohavnost jest Hospodinu, kdožkoli činí to, a pro takové ohavnosti Hospodin Bůh tvůj vymítá je od tváři tvé. 005 DEU 018 013 Dokonalý budeš před Hospodinem Bohem svým. 005 DEU 018 014 Nebo národové ti, kterýmiž vládnouti budeš, planetářů a věšťců poslouchají, tobě pak toho nedopouští Hospodin Bůh tvůj. 005 DEU 018 015 Proroka z prostředku tvého, z bratří tvých, jako já jsem, vzbudí tobě Hospodin Bůh tvůj; jeho poslouchati budete, 005 DEU 018 016 Podlé všeho toho, jakž jsi žádal od Hospodina Boha svého, na Orébě, v den shromáždění, řka: Ať více neslyším hlasu Hospodina Boha svého, ani více vidím ohně toho velikého, abych neumřel. 005 DEU 018 017 Pročež mi řekl Hospodin: Dobře mluvili, což jsou mluvili. 005 DEU 018 018 Proroka vzbudím jim z prostředku bratří jejich, jako jsi ty, a položím slova má v ústa jeho, a bude jim mluviti všecko, což mu přikáži. 005 DEU 018 019 I budeť, že kdo by koli neposlouchal slov mých, kteráž mluviti bude ve jménu mém, já vyhledávati budu na něm. 005 DEU 018 020 Prorok pak, kterýž by pyšně se vystavoval, mluvě slovo ve jménu mém, kteréhož jsem mluviti jemu nepřikázal, a kterýž by mluvil ve jménu bohů cizích, takový prorok ať umře. 005 DEU 018 021 Jestliže pak díš v srdci svém: Kterak poznáme slovo to, jehož by nemluvil Hospodin? 005 DEU 018 022 Když by mluvil něco prorok ve jménu Hospodinovu, a však by se toho nestalo, aniž by přišlo, toť jest to slovo, jehož nemluvil Hospodin; z pychuť jest to mluvil prorok ten, nebojž se ho. 005 DEU 019 001 Když by vyhladil Hospodin Bůh tvůj národy, jejichžto zemi Hospodin Bůh tvůj dává tobě, a opanoval bys je dědičně, a bydlil bys v městech jejich i v domích jejich: 005 DEU 019 002 Oddělíš sobě tři města u prostřed země své, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě, abys ji dědičně obdržel. 005 DEU 019 003 Spravíš sobě cesty, a rozdělíš na tři díly všecku krajinu země své, kterouž v dědictví dá tobě Hospodin Bůh tvůj, i bude utíkati tam každý vražedlník: 005 DEU 019 004 (Totoť pak bude právo vražedlníka, kterýž by tam utekl, aby živ byl: Kdož by zabil bližního svého nechtě, aniž by ho nenáviděl prvé. 005 DEU 019 005 Jako vejda někdo s bližním svým do lesa sekati dříví, rozvedl by rukou svou sekeru, aby uťal dřevo, a ona by spadla s topořiště, a trefila by bližního jeho, tak že by umřel, ten uteče do některého z měst těchto, a živ bude.) 005 DEU 019 006 Aby přítel zabitého, stihaje vražedlníka toho, když by se rozpálilo srdce jeho, nedohonil ho na daleké cestě, a ranil smrtedlně, ješto by nebyl hoden smrti, poněvadž ho prvé neměl v nenávisti. 005 DEU 019 007 Protož já přikazuji tobě, řka: Tři města oddělíš sobě. 005 DEU 019 008 Pakli by rozšířil Hospodin Bůh tvůj končiny tvé, jakož s přísahou zaslíbil otcům tvým, a dal by tobě všecku tu zemi, kterouž řekl dáti otcům tvým: 005 DEU 019 009 (Když bys ostříhal všech přikázaní těchto, čině je, kteráž já dnes přikazuji tobě, abys miloval Hospodina Boha svého, a chodil po cestách jeho po všecky dny, ) tedy přidáš sobě ještě tři města mimo tři onano, 005 DEU 019 010 Aby nebyla vylita krev nevinná u prostřed země tvé, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě v dědictví, a aby nebyla na tobě krev. 005 DEU 019 011 Ale byl-li by kdo, maje v nenávisti bližního svého, a činil by úklady jemu, a povstana proti němu, ranil by ho smrtedlně, tak že by umřel, a utekl by do některého z těch měst: 005 DEU 019 012 Tedy pošlí starší města toho, a vezmou jej odtud, a dají v ruce přítele toho zabitého, aby umřel. 005 DEU 019 013 Neodpustí jemu oko tvé, ale svedeš krev nevinnou z Izraele, i bude dobře tobě. 005 DEU 019 014 Nepřeneseš meze bližního svého, kterouž vymezili předkové v dědictví tvém, kteréž obdržíš v zemi, jižto Hospodin Bůh tvůj dává tobě, abys ji dědičně obdržel. 005 DEU 019 015 Nepovstane svědek jeden proti někomu z příčiny jakékoli nepravosti, a jakéhokoli hříchu ze všech hříchů, kterýmiž by kdo hřešil; v ústech dvou svědků aneb v ústech tří svědků stane slovo. 005 DEU 019 016 Povstal-li by svědek falešný proti někomu, aby svědčil proti němu, že odstoupil od Boha, 005 DEU 019 017 Tedy postaví se ti dva muži, kteříž tu rozepři mají před Hospodinem, před kněžími aneb před soudci, kteříž by za dnů těch byli. 005 DEU 019 018 A když se pilně vyptají soudcové, poznají-li, že svědek ten jest svědek lživý, mluvě falešné svědectví proti bližnímu svému, 005 DEU 019 019 Tak jemu učiňte, jakž on myslil učiniti bratru svému. I odejmeš zlé z prostředku svého. 005 DEU 019 020 A kteříž zůstanou, slyšíce to, báti se budou, a nikoli více nedopustí se takových zlých věcí u prostřed tebe. 005 DEU 019 021 A neslituje se oko tvé; život za život, oko za oko, zub za zub, ruka za ruku, noha za nohu bude. 005 DEU 020 001 Když bys vytáhl na vojnu proti nepřátelům svým, a uzřel bys koně a vozy, a lid větší, nežli ty máš, neboj se jich, nebo Hospodin Bůh tvůj s tebou jest, kterýž tě vyvedl z země Egyptské. 005 DEU 020 002 A když byste se již potýkati měli, přistoupí kněz, a mluviti bude k lidu, 005 DEU 020 003 A dí jim: Slyš, Izraeli, vy jdete dnes k boji proti nepřátelům svým, nebudiž strašlivé srdce vaše, nebojte se a nestrachujte, ani se jich lekejte. 005 DEU 020 004 Nebo Hospodin Bůh váš, kterýž jde s vámi, bojovati bude za vás proti nepřátelům vašim, aby zachoval vás. 005 DEU 020 005 Potom mluviti budou hejtmané k lidu, řkouce: Jest-li kdo z vás, ješto vystavěl dům nový, a ještě nepočal bydliti v něm, odejdi a navrať se do domu svého, aby nezahynul v bitvě, a někdo jiný aby nezačal bydliti v něm. 005 DEU 020 006 A kdo jest, ješto štípil vinici, a ještě nepřišla k obecnému užívání, odejdi a navrať se k domu svému, aby snad nezahynul v bitvě, aby někdo jiný k obecnému užívání nepřivedl jí. 005 DEU 020 007 A kdo jest, ješto by měl zasnoubenou manželku, a ještě by jí nepojal, odejdi a navrať se do domu svého, aby neumřel v boji, a někdo jiný nevzal jí. 005 DEU 020 008 Přidadí i toto hejtmané, mluvíce k lidu, a řeknou: Kdo jest bázlivý a lekavého srdce, odejdi a navrať se do domu svého, aby nezemdlil srdce bratří svých, jako jest srdce jeho. 005 DEU 020 009 A když přestanou hejtmané mluviti k lidu, tedy představí lidu vůdce houfů. 005 DEU 020 010 Když přitáhneš k některému městu, abys ho dobýval, podáš jemu pokoje. 005 DEU 020 011 Jestliže pokoj sobě podaný přijmou a otevrou tobě, všecken lid, kterýž by nalezen byl v něm, pod plat uvedeni jsouce, tobě sloužiti budou. 005 DEU 020 012 Pakli by v pokoj s tebou nevešli, ale bojovali proti tobě, oblehneš je; 005 DEU 020 013 A když by je Hospodin Bůh tvůj dal v ruku tvou, tedy zbiješ v něm ostrostí meče všecky pohlaví mužského. 005 DEU 020 014 Ženy pak, dítky a hovada, i cožkoli bylo by v městě, všecky kořisti jeho rozbituješ sobě, a užívati budeš kořistí nepřátel svých, kteréž by dal tobě Hospodin Bůh tvůj. 005 DEU 020 015 Tak učiníš všechněm městům daleko vzdáleným od tebe, kteráž nejsou z měst národů těchto. 005 DEU 020 016 Z měst pak lidu toho, kterýž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví, žádné duše živiti nebudeš, 005 DEU 020 017 Ale dokonce vyhladíš je: Hetea, Amorea, Kananea, Ferezea, Hevea a Jebuzea, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj, 005 DEU 020 018 Aby vás neučili činiti vedlé všech ohavností svých, kteréž činí bohům svým, i hřešili byste proti Hospodinu Bohu svému. 005 DEU 020 019 Když oblehneš město některé, za dlouhý čas dobývaje ho, abys je vzal, nezkazíš stromů jeho, sekerou je vytínaje, nebo z nich ovoce jísti budeš; protož jich nevysekáš, (nebo potrava člověka jest strom polní, ) chtěje užívati jich k obraně své. 005 DEU 020 020 A však stromoví, kteréž znáš, že nenese ovoce ku pokrmu, pohubíš a posekáš, a vzděláš ohrady proti městu tomu, kteréž s tebou bojuje, dokudž ho sobě nepodmaníš. 005 DEU 021 001 Když by nalezen byl zabitý (v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě, abys dědičně vládl jí, ) ležící na poli, a nebylo by vědíno, kdo by ho zabil, 005 DEU 021 002 Tedy vyjdou starší tvoji a soudcové tvoji, a měřiti budou k městům, kteráž jsou vůkol toho zabitého. 005 DEU 021 003 A když nalezeno bude město nejbližší toho zabitého, tedy vezmou starší města toho jalovici z stáda, kteréž ještě nebylo užíváno, a kteráž netáhla ve jhu. 005 DEU 021 004 I uvedou starší toho města jalovici tu do údolí pustého, kteréž nikdy nebylo děláno aneb oseto, a setnou šíji jalovice v tom údolí. 005 DEU 021 005 Potom přistoupí kněží synové Léví; (nebo je Hospodin Bůh tvůj vyvolil, aby přisluhovali jemu, a požehnání dávali ve jménu Hospodinovu, vedlé jejichž výpovědi stane všeliká rozepře a každá rána.) 005 DEU 021 006 Všickni také starší toho města, kteříž jsou nejbližší toho zabitého, umyjí ruce své nad jalovicí sťatou v tom údolí, 005 DEU 021 007 A osvědčovati budou, řkouce: Nevylilyť jsou ruce naše krve té, aniž oči naše viděly vražedlníka. 005 DEU 021 008 Očisť lid svůj Izraelský, kterýž jsi vykoupil, Hospodine, a nepřičítej krve nevinné lidu svému Izraelskému. I bude sňata s nich vina té krve. 005 DEU 021 009 Ty pak odejmeš krev nevinnou z prostředku svého, když učiníš, což pravého jest před očima Hospodinovýma. 005 DEU 021 010 Když bys vytáhl na vojnu proti nepřátelům svým, a dal by je Hospodin Bůh tvůj v ruce tvé, a zajal bys z nich mnohé; 005 DEU 021 011 Uzříš-li mezi zajatými ženu krásného oblíčeje, a zamiluješ ji, tak abys ji sobě vzal za manželku: 005 DEU 021 012 Uvedeš ji do domu svého, i oholí sobě hlavu, a obřeže nehty své; 005 DEU 021 013 A složíc roucho své s sebe, v kterémž jest jata, zůstane v domě tvém, a plakati bude otce svého i matky své za celý měsíc; a potom vejdeš k ní, a budeš její manžel, a ona bude manželka tvá. 005 DEU 021 014 Pakliť by se nelíbila, tedy propustíš ji svobodnou; ale nikoli neprodávej jí za peníze, ani nekupč jí, poněvadž jsi jí ponížil. 005 DEU 021 015 Měl-li by kdo dvě ženy, jednu v milosti a druhou v nenávisti, a zplodily by mu syny, milá i nemilá, a byl-li by syn prvorozený nemilé: 005 DEU 021 016 Tedy když dědice ustavovati bude nad tím, což by měl, nebude moci dáti práva prvorozenství synu milé před synem prvorozeným nemilé, 005 DEU 021 017 Ale prvorozeného syna nemilé při prvorozenství zůstaví, a dá jemu dva díly ze všeho, což by měl; nebo on jest počátek síly jeho, jeho jest právo prvorozenství. 005 DEU 021 018 Měl-li by kdo syna zpurného a protivného, ješto by neposlouchal hlasu otce svého a hlasu matky své, a jsa trestán, neuposlechl by jich: 005 DEU 021 019 Tedy vezmouce ho otec i matka jeho, vyvedou jej k starším města svého, k bráně místa přebývání svého, 005 DEU 021 020 A řeknou starším města svého: Syn náš tento, jsa zpurný a protivný, neposlouchá hlasu našeho, žráč a opilec jest. 005 DEU 021 021 Tehdy všickni lidé města toho uházejí jej kamením a umřeť; a tak odejmeš zlé z prostředku svého, a všecken Izrael uslyšíce, báti se budou. 005 DEU 021 022 Když by kdo zhřešil, že by hoden byl smrti, a byl by odsouzen k ní a pověsil bys ho na dřevě: 005 DEU 021 023 Nezůstane přes noc tělo jeho na dřevě, ale hned v ten den pochováš jej, nebo zlořečený jest před Bohem pověšený; protož nepoškvrňuj země své, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví. 005 DEU 022 001 Jestliže bys uzřel vola aneb dobytče bratra svého, an bloudí, nepomineš jich, ale přivedeš je až k bratru svému. 005 DEU 022 002 Byť pak nebyl blízký bratr tvůj a neznal bys ho, uvedeš je však do domu svého, a bude u tebe, dokudž by se po něm neptal bratr tvůj, a navrátíš mu je. 005 DEU 022 003 Tolikéž učiníš s oslem jeho, s oděvem jeho, také i se všelikou věcí ztracenou bratra svého, kteráž by mu zhynula; když bys ji nalezl, nepomineš jí. 005 DEU 022 004 Vida osla bratra svého aneb vola jeho pod břemenem ležící na cestě, nepomineš jich, ale i hned ho s ním pozdvihneš. 005 DEU 022 005 Žena nebude nositi oděvu mužského, aniž se obláčeti bude muž v roucho ženské, nebo ohavnost před Hospodinem Bohem tvým jest, kdožkoli činí to. 005 DEU 022 006 Když bys našel hnízdo ptačí před sebou na cestě, na jakémkoli stromu aneb na zemi, s mladými neb vejci, a matka seděla by na mladých aneb na vejcích: nevezmeš matky s mladými, 005 DEU 022 007 Ale hned pustíš matku a mladé vezmeš sobě, aby tobě dobře bylo, a abys prodlil dnů svých. 005 DEU 022 008 Když bys stavěl dům nový, udělej zabradla vůkol střechy své, abys neuvedl viny krve na dům svůj, když by kdo upadl s něho. 005 DEU 022 009 Neposeješ vinice své směsicí rozličného semene, aby nebyl poškvrněn užitek semene, kteréž jsi vsel, i ovoce vinice. 005 DEU 022 010 Nebudeš orati volem a oslem spolu. 005 DEU 022 011 Neoblečeš roucha z rozdílných věcí, z vlny a lnu setkaného. 005 DEU 022 012 Prýmy zděláš sobě na čtyřech rozích oděvu svého, jímž se odíváš. 005 DEU 022 013 Když by pojal někdo ženu, a všel by k ní, a potom měl by ji v nenávisti, 005 DEU 022 014 A dal by příčinu k řečem o ní, v zlou pověst ji obláčeje a mluvě: Ženu tuto vzal jsem, a všed k ní, nenalezl jsem jí pannou: 005 DEU 022 015 Tedy otec děvečky a matka její vezmouce přinesou znamení panenství děvečky k starším města svého k bráně. 005 DEU 022 016 A dí otec děvečky k starším: Dceru svou dal jsem muži tomuto za manželku, kterýž ji v nenávisti má. 005 DEU 022 017 A hle, sám příčinu dal řečem o ní, mluvě: Nenalezl jsem při dceři tvé panenství, a teď hle, znamení panenství dcery mé. I roztáhnou roucho to před staršími města. 005 DEU 022 018 Tedy starší města toho jmou muže a trestati ho budou, 005 DEU 022 019 A uloží jemu pokutu sto lotů stříbra, kteréž dají otci děvečky, proto že vynesl zlou pověst proti panně Izraelské. I bude ji míti za manželku, kteréž nebude moci propustiti po všecky dny své. 005 DEU 022 020 Jináč byla-li by pravá žaloba ta, a nebylo by nalezeno panenství při děvečce: 005 DEU 022 021 Tedy vyvedou děvečku ke dveřím otce jejího, a uházejí ji lidé města toho kamením, a umře; nebo dopustila se nešlechetnosti v Izraeli, smilnivši v domě otce svého. Tak odejmeš zlé z prostředku sebe. 005 DEU 022 022 Kdyby kdo postižen byl, že obýval s ženou manželkou cizí, tedy umrou oni oba dva, muž, kterýž obýval s tou ženou, i žena také; i odejmeš zlé z Izraele. 005 DEU 022 023 Byla-li by děvečka panna zasnoubená muži, a nalezna ji někdo v městě, obýval by s ní: 005 DEU 022 024 Vyvedete oba dva k bráně města toho, a uházíte je kamením, a umrou, děvečka, proto že nekřičela, jsuci v městě, a muž proto, že ponížil ženy bližního svého; a odejmeš zlé z prostředku svého. 005 DEU 022 025 Pakli na poli nalezl by muž děvečku zasnoubenou, a násilí jí učině, obýval by s ní: smrtí umře muž ten sám, 005 DEU 022 026 Děvečce pak nic neučiníš. Nedopustila se hříchu hodného smrti; nebo jakož povstává někdo proti bližnímu svému a morduje život jeho, tak i při této věci. 005 DEU 022 027 Na poli zajisté nalezl ji; křičela děvečka zasnoubená, a žádný tu nebyl, kdo by ji vysvobodil. 005 DEU 022 028 Jestliže by nalezl někdo děvečku pannu, kteráž by zasnoubena nebyla, a vezma ji, obýval by s ní, a byli by postiženi: 005 DEU 022 029 Tedy dá muž ten, kterýž by obýval s ní, otci děvečky padesáte stříbrných, a bude jeho manželka, protože ponížil jí; nebude moci jí propustiti po všecky dny své. 005 DEU 022 030 Nevezme žádný manželky otce svého, a neodkryje podolka otce svého. 005 DEU 023 001 Nevejde do shromáždění Hospodinova, kdož by měl stlučené aneb odňaté lůno. 005 DEU 023 002 Aniž vejde do shromáždění Hospodinova syn postranní; také i desáté koleno jeho nevejde do shromáždění Hospodinova. 005 DEU 023 003 Ammonitský tolikéž ani Moábský nevejde do shromáždění Hospodinova, ani desáté koleno jejich nevejde do shromáždění Hospodinova až na věky. 005 DEU 023 004 Proto že proti vám nevyšli s chlebem a s vodou na cestě, když jste šli z Egypta, a že ze mzdy najal proti tobě Baláma, syna Beor, z Petor Mezopotamie Syrské, aby zlořečil tobě: 005 DEU 023 005 (Ačkoli nechtěl Hospodin Bůh tvůj slyšeti Baláma, ale obrátil Hospodin Bůh tvůj tobě zlořečení v požehnání, nebo miloval tebe Hospodin Bůh tvůj.) 005 DEU 023 006 Nebudeš hledati pokoje jejich ani dobrého jejich po všecky dny své na věky. 005 DEU 023 007 Nebudeš míti v ohavnosti Idumejského, nebo bratr tvůj jest, aniž Egyptského v ohavnosti míti budeš, nebo jsi byl pohostinu v zemi jeho. 005 DEU 023 008 Synové, kteříž se jim zrodí v třetím kolenu, vejdou do shromáždění Hospodinova. 005 DEU 023 009 Když bys vytáhl vojensky proti nepřátelům svým, vystříhej se od všeliké zlé věci. 005 DEU 023 010 Bude-li mezi vámi kdo, ješto by poškvrněn byl příhodou noční, vyjde ven z stanů, a nevejde do nich; 005 DEU 023 011 Ale když bude k večerou, umyje se vodou, a po západu slunce vejde do stanů. 005 DEU 023 012 Také místo budeš míti vně za stany, abys tam chodíval ven; 005 DEU 023 013 A budeš míti kolík mezi jinými nástroji svými, a když bys chtěl sednouti vně, vykopáš jím důlek, a obrátě se, zahrabeš nečistotu svou. 005 DEU 023 014 Nebo Hospodin Bůh tvůj chodí u prostřed stanů tvých, aby tě vysvobodil, a dal tobě nepřátely tvé; protož ať jest příbytek tvůj svatý, tak aby nespatřil při tobě mrzkosti nějaké, pročež by se odvrátil od tebe. 005 DEU 023 015 Nevydáš služebníka pánu jeho, kterýž k tobě utekl od pána svého. 005 DEU 023 016 S tebou bydliti bude u prostřed tebe na místě, kteréž by vyvolil v některém městě tvém, kdežkoli jemu se líbiti bude; nebudeš ho mocí utiskati. 005 DEU 023 017 Nebude nevěstka žádná z dcer Izraelských, ani nečistý smilník z synů Izraelských. 005 DEU 023 018 Nepřineseš mzdy nevěstky, a mzdy psa do domu Hospodina Boha svého z jakéhokoli slibu, nebo to obé ohavnost jest Hospodinu Bohu tvému. 005 DEU 023 019 Nedáš na lichvu bratru svému ani peněz, ani pokrmu, ani jakékoli věci, kteráž se dává na lichvu. 005 DEU 023 020 Cizímu půjčíš na lichvu, ale bratru svému nedáš na lichvu, aby požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj při všech věcech, k kterýmž bys vztáhl ruku svou v zemi, do níž vejdeš, abys dědičně obdržel ji. 005 DEU 023 021 Když bys učinil slib Hospodinu Bohu svému, neprodlévej splniti ho; nebo konečně toho vyhledávati bude Hospodin Bůh tvůj od tebe, a byl by na tobě hřích. 005 DEU 023 022 Pakli nebudeš slibovati, nebude na tobě hříchu. 005 DEU 023 023 Což jednou vyšlo z úst tvých, to splníš, a učiníš, jakž jsi slíbil Hospodinu Bohu svému dobrovolně, což jsi vynesl ústy svými. 005 DEU 023 024 Všel-li bys do vinice bližního svého, jísti budeš hrozny podlé žádosti své do sytosti své, ale do nádoby své nevložíš. 005 DEU 023 025 Všel-li bys do obilí bližního svého, natrháš sobě klasů rukou svou, ale srpem nebudeš žíti obilí bližního svého. 005 DEU 024 001 Pojal-li by muž ženu a byl by manželem jejím, přihodilo by se pak, že by nenašla milosti před očima jeho pro nějakou mrzkost, kterouž by nalezl na ní, i napsal by jí lístek zapuzení a dal v ruku její, a vyhnal by ji z domu svého; 005 DEU 024 002 A vyjduci z domu jeho, odešla by a vdala se za druhého muže; 005 DEU 024 003 A ten také muž poslední v nenávisti maje ji, napsal by lístek zapuzení a dal v ruce její, a vyhnal by ji z domu svého; aneb umřel by muž její poslední, kterýž vzal ji sobě za manželku: 005 DEU 024 004 Nebude moci manžel její první, kterýž ji vyhnal, zase ji vzíti sobě za manželku, když již příčinou jeho poškvrněna jest; nebo ohavnost jest před Hospodinem. Protož nedopouštěj hřešiti lidu země, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví. 005 DEU 024 005 Když by někdo v nově pojal ženu, nevyjde k boji, aniž na něj vzkládána bude jaká obecní práce; svoboden bude v domě svém za jeden rok, a veseliti se bude s manželkou svou, kterouž pojal. 005 DEU 024 006 Žádný nevezme v zástavě svrchního i spodního žernovu, nebo takový bral by duši v základu. 005 DEU 024 007 Byl-li by postižen někdo, že ukradl člověka z bratří svých synů Izraelských, a k zisku by sobě jej přivedl aneb prodal jej: umře zloděj ten, a odejmeš zlé z prostředku svého. 005 DEU 024 008 Šetř se při ráně malomocenství, abys ostříhal pilně a činil všecko, jakž učiti budou vás kněží Levítové; jakož přikázal jsem jim, ostříhati toho budete a tak činiti. 005 DEU 024 009 Pomni na ty věci, které učinil Hospodin Bůh tvůj Marii na cestě, když jste vyšli z Egypta. 005 DEU 024 010 Půjčil-li bys bližnímu svému něčeho, nevejdeš do domu jeho, abys vzal něco v zástavě od něho. 005 DEU 024 011 Ale vně staneš, a člověk, jemuž jsi půjčil, vynese tobě základ svůj ven. 005 DEU 024 012 Jestliže by pak byl člověk chudý, nebudeš spáti s základem jeho. 005 DEU 024 013 Bez prodlévání navrátíš jemu zastavenou věc jeho při západu slunce, aby leže v šatech svých, dobrořečil tobě, a bude to za spravedlnost tobě před Hospodinem Bohem tvým. 005 DEU 024 014 Neutiskneš nájemníka chudého a nuzného, tak z bratří svých jako z příchozích, kteříž jsou v zemi tvé v branách tvých. 005 DEU 024 015 Na každý den dáš jemu mzdu jeho, prvé nežli by slunce zapadlo; nebo chudý jest, a tím se živí, aby neúpěl proti tobě k Hospodinu, a byl by na tobě hřích. 005 DEU 024 016 Nebudou na hrdle trestáni otcové za syny, ani synové trestáni budou na hrdle za otce, jeden každý za svůj hřích umře. 005 DEU 024 017 Nepřevrátíš soudu příchozímu neb sirotku, ani vezmeš v základu roucha vdovy, 005 DEU 024 018 Ale pamatuj, že jsi byl služebníkem v Egyptě, a že tě vykoupil Hospodin Bůh tvůj odtud; protož přikazujiť, abys činil toto. 005 DEU 024 019 Když bys žal obilí své na poli svém, a zapomenul bys tam některého snopu, nenavrátíš se, abys jej vzal; příchozímu, sirotku a vdově to bude, aby požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj při všelikém díle rukou tvých. 005 DEU 024 020 Když bys třásl olivy své, nebudeš shledávati po každé ratolesti za sebou; příchozímu, sirotku a vdově to zůstane. 005 DEU 024 021 Když bys sbíral víno na vinici své, nebudeš paběrovati jahodek za sebou; příchozímu, sirotku a vdově to bude. 005 DEU 024 022 Pamatuj, že jsi byl služebníkem v zemi Egyptské; protož přikazujiť, abys to činil. 005 DEU 025 001 Vznikla-li by jaká nesnáz mezi některými, a přistoupili by k soudu, aby je rozsoudili, tedy spravedlivého ospravedlní, a nepravého odsoudí. 005 DEU 025 002 Bude-li pak hoden mrskání nepravý, tedy káže ho položiti soudce a mrskati před sebou, vedlé nepravosti jeho v jistý počet ran. 005 DEU 025 003 Čtyřidcetikrát káže ho mrštiti, aniž přidá více, aby, jestliže by jej nadto mrskal ranami mnohými, nebyl příliš zlehčen bratr tvůj před očima tvýma. 005 DEU 025 004 Nezavížeš úst vola mlátícího. 005 DEU 025 005 Když by bratří spolu bydlili, a umřel by jeden z nich, nemaje syna, nevdá se ven žena toho mrtvého za jiného muže; bratr jeho vejde k ní, a vezme ji sobě za manželku, a právem švagrovství přižení se k ní. 005 DEU 025 006 Prvorozený pak, kteréhož by porodila, nazván bude jménem bratra jeho mrtvého, aby nebylo vyhlazeno jméno jeho z Izraele. 005 DEU 025 007 Nechtěl-li by pak muž ten pojíti příbuzné své, tedy přijde příbuzná jeho k bráně před starší a řekne: Nechce příbuzný můj vzbuditi bratru svému jména v Izraeli, a nechce podlé práva švagrovství pojíti mne. 005 DEU 025 008 Tedy povolají ho starší města toho, a mluviti budou s ním; a stoje, řekl-li by: Nechci jí pojíti, 005 DEU 025 009 Přistoupí příbuzná jeho k němu před staršími, a szuje střevíc jeho s nohy jeho, a pline mu na tvář a odpoví, řkuci: Tak se má státi muži tomu, kterýž by nechtěl vzdělati domu bratra svého. 005 DEU 025 010 I bude nazváno jméno jeho v Izraeli: Dům bosého. 005 DEU 025 011 Když by se svadili někteří spolu jeden s druhým, a přistoupila by žena jednoho, aby vysvobodila muže svého z ruky bijícího jej, i vztáhla by ruku svou a uchopila by ho za lůno: 005 DEU 025 012 Tedy utneš ruku její, neslituje se nad ní oko tvé. 005 DEU 025 013 Nebudeš míti v pytlíku svém nejednostejného kamene, většího a menšího. 005 DEU 025 014 Aniž budeš míti v domě svém nejednostejného korce, většího a menšího. 005 DEU 025 015 Váhu celou a spravedlivou míti budeš, též míru celou a spravedlivou budeš míti, aby se prodlili dnové tvoji v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě. 005 DEU 025 016 Nebo v ohavnosti jest Hospodinu Bohu tvému, kdožkoli činí ty věci, všeliký činící nepravost. 005 DEU 025 017 Pamatuj na to, coť učinil Amalech na cestě, když jste šli z Egypta: 005 DEU 025 018 Kterak vyšed tobě v cestu, zadní houf tvůj všech mdlých, kteříž šli za tebou, pobil, když jsi ty byl zemdlený a ustalý, a nebál se Boha. 005 DEU 025 019 Protož když byl Hospodin Bůh tvůj dal tobě odpočinutí ode všech nepřátel tvých vůkol v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví, abys dědičně obdržel ji, vyhladíš památku Amalecha pod nebem; nezapomínejž na to. 005 DEU 026 001 Když pak vejdeš do země, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví, a opanuje ji, bydliti v ní budeš: 005 DEU 026 002 Vezmeš prvotin všeho ovoce země té, kteréž obětovati budeš z země své, již Hospodin Bůh tvůj dává tobě, a vlože do koše, půjdeš k místu, kteréž by Hospodin Bůh tvůj k přebývání tam jménu svému vyvolil. 005 DEU 026 003 A přijda k knězi, kterýž těch dnů bude, díš jemu: Vyznávám dnes Hospodinu Bohu svému, že jsem všel do země, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům našim, že ji nám dá. 005 DEU 026 004 I vezma kněz z ruky tvé koš, postaví jej před oltářem Hospodina Boha tvého. 005 DEU 026 005 A mluviti budeš před Hospodinem Bohem svým, řka: Syrský chudý otec můj sstoupil do Egypta s nemnohými osobami, a byv tam pohostinu, vzrostl v národ veliký, silný a mnohý. 005 DEU 026 006 A když zle nakládali s námi Egyptští, trápíce nás, a vzkládajíce na nás službu těžkou, 005 DEU 026 007 Volali jsme k Hospodinu Bohu otců našich, a vyslyšev Hospodin hlas náš, popatřil na trápení naše, práci naši a ssoužení naše. 005 DEU 026 008 I vyvedl nás Hospodin z Egypta v ruce silné a v rameni vztaženém, v strachu velikém, a znameních i zázracích. 005 DEU 026 009 A uvedl nás na toto místo, a dal nám zemi tuto oplývající mlékem a strdí. 005 DEU 026 010 Protož nyní, hle, přinesl jsem prvotiny úrod země, kterouž jsi mi dal, ó Hospodine. I necháš toho před Hospodinem Bohem svým, a pokloníš se před ním. 005 DEU 026 011 I veseliti se budeš ve všech dobrých věcech, kteréž by tobě dal Hospodin Bůh tvůj, i domu tvému, ty i Levíta i příchozí, kterýž jest u prostřed tebe. 005 DEU 026 012 Když bys pak vyplnil všecky desátky ze všech úrod svých léta třetího, jenž rok desátků jest, a dal bys Levítovi, příchozímu, sirotku i vdově, a jedli by v branách tvých a nasyceni byli: 005 DEU 026 013 Tedy díš před Hospodinem Bohem svým: Vynesl jsem, což posvěceného bylo, z domu svého, a dal jsem také Levítovi, příchozímu, sirotku a vdově vedlé všelikého přikázaní tvého, kteréž jsi mi přikázal; nepřestoupil jsem žádného z přikázaní tvých, aniž jsem zapomenul na ně. 005 DEU 026 014 Nejedl jsem v zámutku svém z toho, a neujal jsem z toho k věci obecné, aniž jsem dal něco odtud ku pohřbu; poslechl jsem hlasu Hospodina Boha svého, učinil jsem podlé všeho, což jsi mi přikázal. 005 DEU 026 015 Popatřiž z příbytku svatého svého s nebe, a požehnej lidu svému Izraelskému a zemi, kterouž jsi dal nám, jakož jsi s přísahou zaslíbil otcům našim, zemi oplývající mlékem a strdí. 005 DEU 026 016 Dnes Hospodin Bůh tvůj přikazuje tobě, abys ostříhal ustanovení těchto a soudů; ostříhejž tedy a čiň je z celého srdce svého a ze vší duše své. 005 DEU 026 017 Dnes i ty připověděls se k Hospodinu, že jej budeš míti za Boha, a choditi budeš po cestách jeho, a ostříhati ustanovení jeho, a přikázaní i soudů jeho, a poslouchati hlasu jeho. 005 DEU 026 018 Hospodin také připověděl se k tobě dnes, že tě bude míti za lid zvláštní, jakož mluvil tobě, abys ostříhal všech přikázaní jeho, 005 DEU 026 019 A že tě vyvýší nade všecky národy, kteréž učinil, abys byl vzácnější, slovoutnější a slavnější nad ně, a tak lid svatý Hospodinu Bohu svému, jakož jest mluvil. 005 DEU 027 001 I přikázal Mojžíš a starší Izraelští lidu, řkouce: Ostříhejž každého přikázaní, kteréž já přikazuji vám dnes. 005 DEU 027 002 A když přejdeš přes Jordán do země, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě, vyzdvihneš sobě kameny veliké, a obvržeš je vápnem. 005 DEU 027 003 A napíšeš na nich všecka slova zákona tohoto, když přejdeš, abys všel do země, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě, do země oplývající mlékem a strdí, jakož jest mluvil Hospodin Bůh otců tvých tobě. 005 DEU 027 004 Když tedy přejdeš Jordán a vyzdvihneš ty kameny, kteréž já přikazuji vám dnes, na hoře Hébal, a obvržeš je vápnem, 005 DEU 027 005 A vzděláš tam oltář Hospodinu Bohu svému: oltář z kamenů, jichž nebudeš tesati železem, 005 DEU 027 006 Z kamení celého vzděláš oltář Hospodinu Bohu svému, abys na něm obětoval oběti zápalné Hospodinu Bohu svému. 005 DEU 027 007 Obětovati budeš i oběti pokojné, a jísti tu a veseliti se před Hospodinem Bohem svým. 005 DEU 027 008 Napíšeš pak na těch kameních všecka slova zákona toho dobře a zřetelně. 005 DEU 027 009 I mluvil Mojžíš a kněží Levítští ke všemu Izraelovi, řkouce: Pozoruj a slyš, Izraeli, dnes učiněn jsi lidem Hospodina Boha svého. 005 DEU 027 010 Protož poslouchej hlasu Hospodina Boha svého, a zachovávej přikázaní jeho i ustanovení jeho, kteráž já tobě dnes přikazuji. 005 DEU 027 011 I přikázal Mojžíš v ten den lidu, řka: 005 DEU 027 012 Tito stanou, aby dobrořečili lidu na hoře Garizim, když byste přešli Jordán: Simeon, Léví, Juda, Izachar, Jozef a Beniamin. 005 DEU 027 013 Tito pak stanou, aby zlořečili na hoře Hébal: Ruben, Gád, Asser, Zabulon, Dan a Neftalím. 005 DEU 027 014 I budou osvědčovati Levítové, a řeknou ke všechněm mužům Izraelským vysokým hlasem: 005 DEU 027 015 Zlořečený člověk, kterýž by udělal rytinu aneb věc slitou, ohavnost Hospodinu, dílo rukou řemeslníka, by ji pak i do skrýše odložil. I odpoví všecken lid a řekne: Amen. 005 DEU 027 016 Zlořečený, kdož sobě zlehčuje otce svého a matku svou; i řekne všecken lid: Amen. 005 DEU 027 017 Zlořečený, kdož přenáší mezník bližního svého; i řekne všecken lid: Amen. 005 DEU 027 018 Zlořečený, kdož zavodí slepého, aby bloudil po cestě; i řekne všecken lid: Amen. 005 DEU 027 019 Zlořečený, kdož převrací spravedlnost příchozího, sirotka a vdovy; a odpoví všecken lid: Amen. 005 DEU 027 020 Zlořečený, kdož by obýval s manželkou otce svého, nebo odkryl podolek otce svého; i řekne všecken lid: Amen. 005 DEU 027 021 Zlořečený, kdož by obýval s kterýmkoli hovadem; i dí všecken lid: Amen. 005 DEU 027 022 Zlořečený, kdož by obýval s sestrou svou, dcerou otce svého, aneb dcerou matky své; i řekne všecken lid: Amen. 005 DEU 027 023 Zlořečený, kdož by obýval s svegruší svou; i odpoví všecken lid: Amen. 005 DEU 027 024 Zlořečený, kdož by zbil bližního svého tajně; i řekne všecken lid: Amen. 005 DEU 027 025 Zlořečený, kdož by vzal dary, aby zabil člověka nevinného; i dí všecken lid: Amen. 005 DEU 027 026 Zlořečený, kdož by nezůstal v řečech zákona tohoto a nečinil jich; a řekne všecken lid: Amen. 005 DEU 028 001 Jestliže pak opravdově poslušen budeš hlasu Hospodina Boha svého, ostříhaje a čině všecka přikázaní jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, vyvýší tě Hospodin Bůh tvůj nade všecky národy země. 005 DEU 028 002 A přijdou na tě všecka požehnání tato, a vyplní se při tobě, když jen poslušen budeš hlasu Hospodina Boha svého. 005 DEU 028 003 Požehnaný budeš v městě, požehnaný i na poli. 005 DEU 028 004 Požehnaný plod života tvého, úrody země tvé, i plod dobytka tvého, prvorozené skotů tvých i stáda bravů tvých. 005 DEU 028 005 Požehnaný koš tvůj i díže tvá. 005 DEU 028 006 Požehnaný budeš vcházeje, požehnaný i vycházeje. 005 DEU 028 007 A učiní Hospodin, že nepřátelé tvoji, kteříž by povstali proti tobě, poraženi budou před tebou; jednou cestou vytáhnou proti tobě, a sedmi cestami před tebou utíkati budou. 005 DEU 028 008 Přikáže Hospodin požehnání svému, aby s tebou bylo v špižírnách tvých a při všem, k čemu bys koli přičinil ruku svou, a požehná tobě v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě. 005 DEU 028 009 Vystaví tě sobě Hospodin za lid svatý, jakož zapřisáhl tobě, když ostříhati budeš přikázaní Hospodina Boha svého, a choditi po cestách jeho. 005 DEU 028 010 I uzří všickni národové země, že jméno Hospodinovo vzýváno jest nad tebou, a budou se báti tebe. 005 DEU 028 011 Učiní také Hospodin, že hojnost míti budeš všeho dobrého, plodu života svého, i plodu dobytků svých, i úrod zemských v zemi, kterouž s přísahou zaslíbil otcům tvým, že ji tobě dá. 005 DEU 028 012 Otevře Hospodin tobě poklad svůj výborný, nebe, aby vydalo déšť zemi tvé časem svým, a požehná všelikému dílu ruky tvé, tak že mnohým národům půjčovati budeš, sám pak nic nevypůjčíš. 005 DEU 028 013 I ustanoví tě Hospodin za hlavu a ne za ocas, a budeš vždycky vyšší, a nikdy nižší, když poslouchati budeš přikázaní Hospodina Boha svého, kteráž já dnes tobě přikazuji, abys ostříhal a činil je. 005 DEU 028 014 A neuchýlíš se od žádného slova, kteráž já dnes přikazuji tobě, ani na pravo ani na levo, odcházeje po bozích cizích, abys jim sloužil. 005 DEU 028 015 Jestliže pak hlasu Hospodina Boha svého poslouchati, a všech přikázaní a ustanovení jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, ostříhati a činiti nebudeš, přijdou na tě všecka zlořečenství tato a postihnou tě. 005 DEU 028 016 Zlořečený budeš v městě, zlořečený i na poli. 005 DEU 028 017 Zlořečený koš tvůj, a zlořečená díže tvá. 005 DEU 028 018 Zlořečený plod života tvého i úrody země tvé, prvorozené skotů tvých i stáda bravů tvých. 005 DEU 028 019 Zlořečený budeš vcházeje, zlořečený i vycházeje. 005 DEU 028 020 Pošle Hospodin na tě zlořečení, zkormoucení a bídu při všem, k čemuž bys koli přičinil ruky své a což bys koli dělal, dokudž nebudeš vyhlazen, a nezahyneš v náhle pro zlé skutky tvé, skrze něž jsi opustil mne. 005 DEU 028 021 Dopustí Hospodin, aby se přídržely tebe morní bolesti, až tě i vypléní z země, do níž se béřeš, abys ji dědičně opanoval. 005 DEU 028 022 Bíti tě bude Hospodin souchotinami, zimnicí, pálivostí, horkem, mečem, suchem a rudou, a budou tě stíhati, až tě i zkazí. 005 DEU 028 023 I to nebe, kteréž jest nad hlavou tvou, bude měděné, a země, kteráž jest pod tebou, železná. 005 DEU 028 024 Dá Hospodin zemi tvé místo deště prach a popel, a toť s nebe sstoupí na tě, dokudž bys nebyl vyhlazen. 005 DEU 028 025 Učiní i to Hospodin, že poražen budeš od nepřátel svých; jednou cestou vytáhneš proti nim, a sedmi cestami utíkati budeš od tváři jejich, a musíš se smýkati po všech královstvích země. 005 DEU 028 026 I budou těla vaše mrtvá za pokrm všemu ptactvu nebeskému, a šelmám zemským, a nebude, kdo by je odehnal. 005 DEU 028 027 Raní tě Hospodin vředem Egyptským, neduhy na zadku, prašivinami a svrabem nezhojitelným. 005 DEU 028 028 Raní tě Hospodin pominutím smyslu, slepotou a tupostí srdce, 005 DEU 028 029 Tak že o poledni makati budeš, jako maká slepý ve tmě, a nebudeš míti prospěchu na cestách svých; k tomu také utiskán budeš, a loupen po všecky dny, a nebude, kdo by tě vysvobodil. 005 DEU 028 030 Manželku sobě zasnoubíš, a jiný s ní obývati bude; dům vystavíš, a nebudeš bydliti v něm; vinici štípíš, a sbírati na ní nebudeš. 005 DEU 028 031 Vůl tvůj před tvýma očima zabit bude, a ty jeho jísti nebudeš; osel tvůj uchvácen bude před tváří tvou, anižť se zase navrátí; dobytek tvůj vydán bude nepřátelům tvým, a žádný ho nevysvobodí. 005 DEU 028 032 Synové tvoji a dcery tvé cizímu národu vydáni budou, a oči tvé na to hledíce, umdlívati budou pro ně celého dne, a nebude síly v ruce tvé. 005 DEU 028 033 Úrody země tvé i všecko úsilí tvé sžíře národ, kteréhož ty neznáš, a nebudeš než potlačený a potřený po všecky dny. 005 DEU 028 034 A omámený budeš nad těmi věcmi, kteréž viděti budou oči tvé. 005 DEU 028 035 Raní tě Hospodin vředem nejhorším na kolenou i na lýtkách, tak že se nebudeš moci zhojiti, od spodku nohy tvé až do vrchu hlavy. 005 DEU 028 036 Zavede tě Hospodin i krále tvého, kteréhož ustanovíš nad sebou, do národu, kteréhož jsi ty neznal, ani předkové tvoji, a sloužiti tam budeš bohům cizím, dřevu a kameni. 005 DEU 028 037 A budeš k užasnutí a přísloví i v rozprávku všechněm národům, mezi kteréž zavede tě Hospodin. 005 DEU 028 038 Mnoho semene vyneseš na pole k rozsívání, a málo shromáždíš, nebo sžerou to kobylky. 005 DEU 028 039 Vinice štípíš a dělati je budeš, ale vína píti ani sbírati nebudeš, nebo červ sžíře je. 005 DEU 028 040 Olivoví hojnost míti budeš ve všech končinách svých, a však olejem se pomazovati nebudeš, nebo sprchne ovoce s olivy tvé. 005 DEU 028 041 Synů a dcer naplodíš, a nebudeš jich míti, nebo zajati budou. 005 DEU 028 042 Všecko stromoví tvé i úrody země tvé kobylky zkazí. 005 DEU 028 043 Cizozemec, kterýž s tebou přebývá, vzroste nad tebe, ty pak velice ponižovati se musíš. 005 DEU 028 044 On půjčovati bude tobě, a ty nebudeš míti, co bys půjčil jemu; on bude přednější, a ty poslednější. 005 DEU 028 045 A přijdou na tebe všecka zlořečenství tato a stíhati tě budou, a obklíčí tě, až i zahyneš, jestliže bys neuposlechl hlasu Hospodina Boha svého, a neostříhal přikázaní a ustanovení jeho, kteráž přikázal tobě. 005 DEU 028 046 A budou rány tyto znamením a zázrakem na tobě i semeni tvém až na věky, 005 DEU 028 047 Proto že jsi nesloužil Hospodinu Bohu svému s potěšením a veselím srdce, maje hojnost všech věcí. 005 DEU 028 048 A protož nepříteli svému, kteréhož poslal na tebe Hospodin, sloužiti musíš v hladu, žízni, v nahotě a v nedostatku všech věcí; a vloží na šíji tvou jho železné, dokudž tě nesetře. 005 DEU 028 049 Přivede Hospodin na tebe národ z daleka, od nejdalších končin země, jako letí orlice, národ, jehož jazyku nerozumíš, 005 DEU 028 050 Národ nestydatý, kterýž ani starce nebude šanovati, a nad dítětem se neslituje. 005 DEU 028 051 A sžíře plod dobytků tvých i úrody země tvé, dokudž nebudeš vyhlazen; a nezanechá tobě obilí, vína mladého a oleje, prvorozeného z skotů tvých, ani stáda bravů tvých, až tě i vyhladí. 005 DEU 028 052 A oblehne tě ve všech městech tvých, dokudž by nepadly zdi tvé vysoké a pevné, v nichž ty doufáš po vší zemi své; obležen, pravím, budeš ve všech městech svých, po vší zemi své, kterouž Hospodin Bůh tvůj dal tobě, 005 DEU 028 053 Tak že v obležení a ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj, jísti budeš plod života svého, maso synů svých a dcer svých, kteréž by dal tobě Hospodin Bůh tvůj. 005 DEU 028 054 Člověk mezi vámi rozmazaný a v rozkoši schovaný záviděti bude bratru svému, i vlastní ženě své, i ostatním synům svým, kterýchž ještě zanechal, 005 DEU 028 055 Tak že neudělí žádnému z nich masa synů svých, kteréž jísti bude, proto že nezůstalo jemu nic jiného v obležení a v ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj ve všech městech tvých. 005 DEU 028 056 Rozmazaná mezi vámi a v rozkoši schovaná žena, kteráž rozmazaností a rozkoší velikou ledva nohou země se dotkla, vlastnímu muži svému a synu svému i dceři své, 005 DEU 028 057 Také i lůžka svého, kteréž z ní vychází při porodu, ano i synů svých, kteréž zplodí, záviděti bude; nebo jísti je bude tajně pro nedostatek všech věcí v obležení a ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj v městech tvých. 005 DEU 028 058 Nebudeš-li ostříhati a činiti všech slov zákona tohoto, kteráž psána jsou v knize této, abys se bál toho veleslavného a hrozného jména Hospodina Boha svého: 005 DEU 028 059 Rozmnoží ku podivení Hospodin rány tvé, a rány semene tvého, rány veliké a trvánlivé, i nemoci těžké a dlouhé. 005 DEU 028 060 A obrátí na tebe všecky neduhy Egyptské, jichžs se strašil, a přichytí se tebe. 005 DEU 028 061 Všelijaký také neduh a všelikou ránu, kteráž není psána v knize zákona tohoto, uvede Hospodin na tebe, dokudž nebudeš vyhlazen. 005 DEU 028 062 A zůstane vás maličko, ješto vás prvé bylo mnoho, jako hvězd nebeských, proto že jsi neposlouchal hlasu Hospodina Boha svého. 005 DEU 028 063 I stane se, že jakož se veselil Hospodin nad vámi, dobře vám čině a rozmnožuje vás, tak veseliti se bude Hospodin nad vámi, když vás zkazí a vyhladí, a vypléněni budete z země, do kteréž jdete, abyste dědičně vládli jí. 005 DEU 028 064 A rozptýlí tě Hospodin mezi všecky národy, od jednoho konce země až do druhého, a budeš tam sloužiti bohům cizím, kterýchž ty neznáš, ani otcové tvoji, dřevu a kameni. 005 DEU 028 065 A mezi národy těmi neoddechneš, aniž bude míti odpočinutí spodek nohy tvé; tam také dá Hospodin tobě srdce lekavé, a oči blíkavé, a truchlost mysli. 005 DEU 028 066 I bude život tvůj nejistý před tebou, a strašiti se budeš v noci i ve dne, a nikdež nebudeš jist svým životem. 005 DEU 028 067 Ráno díš: Ó by již byl večer! a večer díš: Ó by již bylo jitro! pro strach srdce svého, jímž se lekáš, a pro ty věci, na něž očima svýma hleděti musíš. 005 DEU 028 068 A zavede tě Hospodin do Egypta na lodech, cestou, o níž jsem řekl tobě: Nebudeš jí viděti více; a tam prodávati se budete nepřátelům svým za služebníky a děvky, a nebude, kdo by koupil. 005 DEU 029 001 Tato jsou slova smlouvy, kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi učiniti s syny Izraelskými v zemi Moábské, mimo onu smlouvu, kterouž učinil s nimi na Orébě. 005 DEU 029 002 I svolav Mojžíš všecken lid Izraelský, řekl jim: Vy sami viděli jste všecky věci, kteréž učinil Hospodin před očima vašima v zemi Egyptské, Faraonovi, i všechněm služebníkům jeho, i vší zemi jeho, 005 DEU 029 003 Zkušování veliká, kteráž viděly oči tvé, znamení i zázraky ty veliké. 005 DEU 029 004 A však nedal vám Hospodin srdce k srozumění, a očí k vidění, a uší k slyšení až do tohoto dne. 005 DEU 029 005 A vedl jsem vás čtyřidceti let po poušti, nezvetšela roucha vaše na vás, a obuv vaše neztrhala se na nohách vašich. 005 DEU 029 006 Chleba jste nejedli, vína a nápoje opojného jste nepili, abyste poznali, že já jsem Hospodin Bůh váš. 005 DEU 029 007 A když jste přišli na toto místo, vytáhl Seon, král Ezebon, a Og, král Bázan, proti nám k boji, a porazili jsme je, 005 DEU 029 008 A vzali jsme zemi jejich, i dali jsme ji v dědictví pokolení Rubenovu a Gádovu, a polovici pokolení Manassesova. 005 DEU 029 009 Ostříhejtež tedy slov smlouvy této a čiňte je, aby se vám šťastně vedlo všecko, což byste činili. 005 DEU 029 010 Vy všickni dnes stojíte před Hospodinem Bohem svým, knížata vaše v pokoleních vašich, starší vaši a úředníci vaši, všickni muži Izraelští, 005 DEU 029 011 Dítky vaše i ženy vaše, i příchozí vaši, kteříž bydlejí u prostřed stanů vašich, i ten, kterýž dříví seká, i ten, kterýž váží vodu, 005 DEU 029 012 Abyste vešli v smlouvu Hospodina Boha svého, a v přísahu jeho, v kteroužto smlouvu Hospodin Bůh tvůj dnes vchází s tebou, 005 DEU 029 013 Aby tě sobě dnes postavil za lid, a on byl tobě za Boha, jakož mluvil tobě, a jakož s přísahou zaslíbil otcům tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. 005 DEU 029 014 A ne s vámi samými činím smlouvu tuto a přísahu tuto, 005 DEU 029 015 Ale i s každým tím, jenž tuto dnes s námi stojí před Hospodinem Bohem naším, i s tím, jehož není tuto dnes s námi. 005 DEU 029 016 Nebo vy víte, kterak jsme bydlili v zemi Egyptské, a kterak jsme šli prostředkem těch národů, až jsme naskrze prošli. 005 DEU 029 017 A viděli jste ohavnosti jejich i modly jejich, dřevo i kámen, stříbro i zlato, kteréž jest při nich. 005 DEU 029 018 Hleďtež, ať nebývá mezi vámi muže, aneb ženy, aneb čeledi, aneb pokolení, jehož by srdce odvrátilo se dnes od Hospodina Boha našeho, a šel by sloužiti bohům těch národů; ať nebývá mezi vámi kořene plodícího jed a hořkost. 005 DEU 029 019 I stalo by se, že uslyše takový slova zlořečení tohoto, dobrořečil by sobě v srdci svém, řka: Pokoj míti budu, bychť pak i chodil podlé žádosti srdce svého; i přidal by opilou žíznivé. 005 DEU 029 020 Nechceť Hospodin odpustiti takovému, nebo tehdáž rozpálí se prchlivost Hospodinova a zůřivost jeho proti takovému člověku, tak že připadne na něj všeliké zlořečení, o kterémž psáno jest v knize této; i vyhladí Hospodin jméno jeho pod nebem. 005 DEU 029 021 A odloučí jej Hospodin s jeho zlým ode všech pokolení Izraelských, vedlé všech zlořečení smlouvy zapsané v této knize zákona, 005 DEU 029 022 Tak že řekne věk potomní, synové vaši, kteříž povstanou po vás, i cizozemec, kterýž přijde z země daleké, (když uzří rány země této, i neduhy její, kteréž uvedl na ni Hospodin, 005 DEU 029 023 Sirou a solí vypálenou všecku tu zemi, a že se nemůž síti, ani co vzcházeti, ani jaké byliny růsti na ní, rovně jako na místě, kdež jest podvrácena Sodoma a Gomora, Adama a Seboim, kteréž podvrátil Hospodin v hněvě svém a v prchlivosti své, ) 005 DEU 029 024 Řeknou všickni národové: Proč jest tak učinil Hospodin zemi této? Kteraký jest to hněv prchlivosti jeho náramné? 005 DEU 029 025 A bude odpovědíno: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha otců svých, kterouž učinil s nimi, když je vyvedl z země Egyptské. 005 DEU 029 026 Nebo odcházejíce, sloužili bohům cizím a klaněli se jim, bohům, kterýchž neznali, kteříž se s nimi také ničímž dobrým nezdělili. 005 DEU 029 027 I rozhněvala se prchlivost Hospodinova na tu zemi, tak že uvedl na ni všecko zlořečení zapsané v knize této. 005 DEU 029 028 Protož vyplénil je Hospodin z země jejich v hněvě, v rozpálení a v prchlivosti veliké, a vyvrhl je do země jiné, jakž to ukazuje dnešní den. 005 DEU 029 029 Věci skryté jsou Hospodina Boha našeho, věci pak zjevené ty jsou naše a synů našich, abychom plnili všecka slova zákona tohoto. 005 DEU 030 001 Když pak přijdou na tě všecka slova tato, požehnání i zlořečenství, kterážť jsem předložil, a rozpomeneš se v srdci svém, kdež bys koli byl mezi národy, do kterýchž by tě rozehnal Hospodin Bůh tvůj, 005 DEU 030 002 A obrátě se k Hospodinu Bohu svému, poslouchal bys hlasu jeho ve všem, jakž já přikazuji tobě dnes, ty i synové tvoji, z celého srdce svého a ze vší duše své: 005 DEU 030 003 Tehdy přivede zase Hospodin Bůh tvůj zajaté tvé a smiluje se nad tebou, a obrátě se, shromáždí tě ze všech národů, mezi něž rozptýlil tě Hospodin Bůh tvůj. 005 DEU 030 004 Byť pak někdo z tvých i na konec světa zahnán byl, odtud zase shromáždí tě Hospodin Bůh tvůj, a odtud půjme tě, 005 DEU 030 005 A uvede tě zase Hospodin Bůh tvůj do země, kterouž dědičně vládli otcové tvoji, a opanuješ ji, a dobřeť učiní a rozmnoží tě více nežli otce tvé. 005 DEU 030 006 A obřeže Hospodin Bůh tvůj srdce tvé a srdce semene tvého, abys miloval Hospodina Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, abys živ byl. 005 DEU 030 007 Všecka pak zlořečenství tato obrátí Hospodin Bůh tvůj na nepřátely tvé a na ty, jenž v nenávisti měli tebe, a protivili se tobě. 005 DEU 030 008 Ty tedy obrátě se, když poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, a činiti všecka přikázaní jeho, kteráž já tobě dnes přikazuji: 005 DEU 030 009 Dáť Hospodin Bůh tvůj prospěch při všem díle rukou tvých, v plodu života tvého i v plodu dobytka tvého, a v úrodách země tvé, tobě k dobrému. Nebo zase veseliti se bude Hospodin z tebe, dobře čině tobě, jakož veselil se z otců tvých, 005 DEU 030 010 Jestliže bys však poslouchal hlasu Hospodina Boha svého, a ostříhal přikázaní jeho a ustanovení jeho, napsaných v knize zákona tohoto, když bys se obrátil k Hospodinu Bohu svému celým srdcem svým a celou duší svou. 005 DEU 030 011 Nebo přikázaní toto, kteréž přikazuji tobě dnes, není skryté před tebou, ani vzdálené od tebe. 005 DEU 030 012 Není na nebi, abys řekl: Kdo nám vstoupí do nebe, aby vezma, přinesl a oznámil je nám, abychom je plnili? 005 DEU 030 013 Ani za mořem jest, abys řekl: Kdo se nám přeplaví za moře, aby je přinesl a oznámil nám, abychom plnili je? 005 DEU 030 014 Ale velmi blízko tebe jest slovo, v ústech tvých a v srdci tvém, abys činil to: 005 DEU 030 015 (Hle, předložil jsem tobě dnes život a dobré, smrt i zlé, ) 005 DEU 030 016 Což já přikazuji tobě dnes, abys miloval Hospodina Boha svého, chodě po cestách jeho a ostříhaje přikázaní jeho, ustanovení a soudů jeho, abys živ jsa, rozmnožen byl, a požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj v zemi, do kteréž jdeš, abys ji dědičně obdržel. 005 DEU 030 017 Pakli se odvrátí srdce tvé, a nebudeš poslouchati, ale přiveden jsa k tomu, klaněti se budeš bohům cizím a jim sloužiti: 005 DEU 030 018 Ohlašuji vám dnes, že jistotně zahynete, aniž prodlíte dnů svých v zemi, do kteréž se přes Jordán béřeš, abys ji dědičně obdržel. 005 DEU 030 019 Osvědčuji proti tobě dnes nebem a zemí, žeť jsem život i smrt předložil, požehnání i zlořečenství; vyvoliž sobě tedy život, abys živ byl ty i símě tvé, 005 DEU 030 020 A miloval Hospodina Boha svého, poslouchaje hlasu jeho a přídrže se jeho, (nebo on jest život tvůj, a dlouhost dnů tvých), abys bydlil v zemi, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům tvým Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá. 005 DEU 031 001 Přišed tedy Mojžíš, mluvil slova ta ke všemu Izraelovi, 005 DEU 031 002 A řekl jim: Ve stu a ve dvadcíti letech jsem dnes, nemohuť již více vycházeti a vcházeti; a také řekl Hospodin ke mně: Nepřejdeš Jordánu tohoto. 005 DEU 031 003 Hospodin Bůh tvůj předcházející tebe vyhladí ty národy od tváři tvé, a ty dědičně je opanuješ, a Jozue tento půjde před tebou, jakož řekl Hospodin. 005 DEU 031 004 I učiní Hospodin jim, jakož učinil Seonovi a Ogovi králům Amorejským a zemi jejich, kteréž vyhladil. 005 DEU 031 005 Protož když je dá Hospodin vám, tedy učiníte jim vedlé každého přikázaní, kteréž jsem přikázal vám. 005 DEU 031 006 Buďte silní a zmužile se mějte, nebojte se, ani se lekejte tváři jejich, nebo Hospodin Bůh tvůj, on jde s tebou, neopustíť a nezanechá tebe. 005 DEU 031 007 Tedy povolal Mojžíš Jozue a řekl jemu před očima všeho Izraele: Budiž silný a zmužile se měj, nebo ty vejdeš s lidem tímto do země, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům jejich, že ji dá jim, a ty ji rozdělíš jim v dědictví. 005 DEU 031 008 Hospodin pak předcházející tě, onť bude s tebou, neopustí tě, aniž tě zanechá; neboj se, ani se strachuj. 005 DEU 031 009 I napsal Mojžíš zákon tento a dal jej kněžím, synům Léví, kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, a všechněm starším Izraelským. 005 DEU 031 010 A přikázal jim Mojžíš, řka: Každého léta sedmého, v jistý čas léta odpuštění, v svátek stanů, 005 DEU 031 011 Když přijde všecken Izrael a postaví se před Hospodinem Bohem tvým na místě, kteréž by vyvolil, čísti budeš zákon tento přede vším Izraelem v uších jejich, 005 DEU 031 012 Shromáždě lid, muže i ženy, i děti, i příchozí své, kteříž jsou v branách tvých, aby slyšíce, učili se a báli se Hospodina Boha vašeho, a hleděli činiti všecka slova zákona tohoto. 005 DEU 031 013 Synové také jejich, kteříž ještě toho nepoznali, ať slyší a učí se báti Hospodina Boha vašeho po všecky dny, v nichž živi budete na zemi, do níž, přejdouce Jordán, vejdete, abyste ji dědičně obdrželi. 005 DEU 031 014 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, již se přiblížili dnové tvoji, abys umřel. Povolej Jozue, a postavte se oba v stánku úmluvy, a přikáži jemu. Šel tedy Mojžíš a Jozue, a postavili se v stánku úmluvy. 005 DEU 031 015 I ukázal se Hospodin v stánku v sloupě oblakovém, a postavil se sloup oblakový nade dveřmi stánku. 005 DEU 031 016 Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Aj, ty již usneš s otci svými, potom lid tento vstana, smilniti bude, následuje bohů cizozemců země této, do níž vchází, aby bydlil u prostřed ní; tu mne opustí a zruší smlouvu mou, kterouž jsem učinil s ním. 005 DEU 031 017 Protož rozhněvá se na něj prchlivost má v ten den, a opustím je, i skryji tvář svou od nich, a bude sežrán, i přijdou na něj mnohé věci zlé a úzkosti. I řekne v ten den: Zdaliž ne proto přišly na mne tyto zlé věci, že Bůh můj není u prostřed mne? 005 DEU 031 018 Já pak daleko skryji tvář svou v ten den pro všecko to zlé, kteréž páchal, jakž se obrátil k bohům cizím. 005 DEU 031 019 Protož nyní napište sobě píseň tuto, a uč jí syny Izraelské; vlož ji v ústa jejich, aby ta píseň byla mi za svědka proti synům Izraelským. 005 DEU 031 020 Nebo uvedu jej do země, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jeho, oplývající mlékem a strdí, kdežto bude jísti a nasytí se a ztuční. Tehdy obrátí se k bohům cizím a sloužiti bude jim, i popudí mne a zruší smlouvu mou. 005 DEU 031 021 A když přijdou na něj mnohé zlé věci a úzkosti, tehdy bude jemu tato píseň na svědectví, (nebo nepřijde v zapomenutí, aniž odejde od úst semene jeho). Známť zajisté myšlení jeho, a co on ještě dnes činiti bude, prvé nežli jej uvedu do země, kterouž jsem s přísahou zaslíbil. 005 DEU 031 022 Tedy napsal Mojžíš tu píseň v ten den a učil jí syny Izraelské. 005 DEU 031 023 Potom dal přikázaní Jozue, synu Nun, řka: Budiž silný, a měj se zmužile, nebo ty uvedeš syny Izraelské do země, kterouž jsem jim s přísahou zaslíbil, a já budu s tebou. 005 DEU 031 024 Stalo se pak, když napsal Mojžíš slova zákona tohoto v knize, a dokonal je, 005 DEU 031 025 Že přikázal Levítům, kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, řka: 005 DEU 031 026 Vezměte tu knihu zákona a vložte ji v straně truhly smlouvy Hospodina Boha vašeho, ať jest tam proti vám na svědectví. 005 DEU 031 027 Nebo já znám zpouru tvou a zatvrdilost šíje tvé. Aj, poněvadž, když jsem já ještě živ nyní s vámi, zpurní jste bývali Hospodinu, čím tedy více, když já umru? 005 DEU 031 028 Shromažďte ke mně všecky starší pokolení svých a správce vaše, abych mluvil v uši jejich slova tato, a osvědčil proti nim nebem i zemí. 005 DEU 031 029 Nebo vím, že po mé smrti velmi porušíte se a vystoupíte z cesty, kterouž jsem přikázal vám; pročež přijde na vás toto zlé v posledních dnech, když byste činili to, což se nelíbí Hospodinu, popouzejíce ho dílem rukou svých. 005 DEU 031 030 Mluvil tedy Mojžíš v uši všeho shromáždění Izraelského slova písně této, až je i dokonal. 005 DEU 032 001 Pozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i země výmluvností úst mých. 005 DEU 032 002 Sstupiž jako déšť naučení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako tichý déšť na mladistvou trávu, a jako příval na odrostlou bylinu, 005 DEU 032 003 Nebo jméno Hospodinovo slaviti budu. Vzdejtež velebnost Bohu našemu, 005 DEU 032 004 Skále té, jejíž skutkové jsou dokonalí, nebo všecky cesty jeho jsou spravedlivé. Bůh silný, pravdomluvný, a není nepravosti v něm, spravedlivý a přímý jest. 005 DEU 032 005 Ale pokolení převrácené a zavilé zpronevěřilo se jemu mrzkostí vlastní svou, jakáž vzdálena jest od synů jeho. 005 DEU 032 006 Tím-liž jste se odplacovati měli Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Zdaliž on není otec tvůj, kterýž tě sobě dobyl? On učinil tebe a utvrdil tě. 005 DEU 032 007 Rozpomeň se na dny staré, považte let každého věku; vzeptej se otce svého, a oznámí tobě, starců svých, a povědí tobě. 005 DEU 032 008 Když dědictví rozděloval Nejvyšší národům, když rozsadil syny Adamovy, rozměřil meze národům vedlé počtu synů Izraelských. 005 DEU 032 009 Nebo díl Hospodinův jest lid jeho, Jákob provazec dědictví jeho. 005 DEU 032 010 Nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vůkol vedl jej, vyučil jej, a ostříhal ho, jako zřítedlnice oka svého. 005 DEU 032 011 Jako orlice ponouká orličátek svých, sedí na mladých svých, roztahuje křídla svá, béře je, a nosí je na křídlách svých: 005 DEU 032 012 Tak Hospodin sám vedl jej, a nebylo s ním boha cizozemců. 005 DEU 032 013 Zprovodil jej na vysoká místa země, aby jedl úrody polní, a učinil, aby ssál med z skály, a olej z kamene přetvrdého, 005 DEU 032 014 Máslo od krav a mléko od ovcí, s nejtučnějšími beránky a skopci z Bázan a kozly s jádrem zrn pšeničných, a červené víno výborné aby pil. 005 DEU 032 015 Takž Izrael ztučněv, zpíčil se; vytyl jsi a ztlustl, tukem jsi obrostl; i opustil Boha stvořitele svého, a zlehčil sobě Boha spasení svého. 005 DEU 032 016 K horlení popudili ho cizími bohy, ohavnostmi zdráždili jej. 005 DEU 032 017 Obětovali ďáblům, ne Bohu, bohům, jichž neznali, novým, kteříž z blízka přišli, jichžto se nic nestrašili otcové vaši. 005 DEU 032 018 Na skálu, kteráž zplodila tě, zapomenul jsi; zapomněl jsi na Boha silného, stvořitele svého. 005 DEU 032 019 To když viděl Hospodin, popudil se hněvem proti synům a dcerám svým, 005 DEU 032 020 A řekl: Skryji před nimi tvář svou, podívám se posledním věcem jejich; nebo národ převrácený jest, synové, v nichž není žádné víry. 005 DEU 032 021 Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bůh silný, rozhněvali mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím. 005 DEU 032 022 Nebo oheň zápalen jest v prchlivosti mé, a hořeti bude až do nejhlubšího pekla, a sžíře zemi i úrody její, a zapálí základy hor. 005 DEU 032 023 Shromáždím na ně zlé věci, střely své vystřílím na ně. 005 DEU 032 024 Hladem usvadnou, a neduhy pálčivými a nakažením morním přehořkým žráni budou; také zuby šelm pošli na ně s jedem hadů zemských. 005 DEU 032 025 Meč uvede sirobu vně, a v pokojích bude strach, tak na mládenci jako panně, dítěti prsí požívajícím i muži šedivém. 005 DEU 032 026 Ano, řekl bych: Rozptýlím je po koutech, rozkáži přestati mezi lidmi paměti jejich, 005 DEU 032 027 Bych se pýchy nepřítele neobával, aby spatříce to nepřátelé jejich, neřekli: Ruka naše nepřemožená byla, neučinilť jest Hospodin ničeho z těch věcí. 005 DEU 032 028 Nebo národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti. 005 DEU 032 029 Ó by moudří byli, rozuměliť by tomu, prohlédali by na poslední věci své. 005 DEU 032 030 Jak by jich jeden honiti mohl tisíc, a dva pryč zahnati deset tisíců? Jediné že Bůh skála jejich prodal je, a Hospodin vydal je. 005 DEU 032 031 Nebo Bůh skála naše není jako skála jejich, což nepřátelé naši sami souditi mohou. 005 DEU 032 032 Nebo z kmene Sodomského kmen jejich, a z réví Gomorských hroznové jejich, hroznové jedovatí, zrní hořkosti plné. 005 DEU 032 033 Jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada. 005 DEU 032 034 Zdaliž to není schováno u mne? zapečetěno v pokladnicích mých? 005 DEU 032 035 Máť jest pomsta a odplata, časemť svým klesne noha jejich; nebo blízko jest den zahynutí jejich, a budoucí věci zlé rychle připadnou na ně. 005 DEU 032 036 Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a nad služebníky svými lítost míti bude, když uzří, že odešla síla, a že jakož zajatý tak i zanechaný s nic býti nemůže. 005 DEU 032 037 I dí: Kde jsou bohové jejich? skála, v níž naději měli? 005 DEU 032 038 Z jejichžto obětí tuk jídali, a víno z obětí jejich mokrých píjeli? Nechať vstanou a spomohou vám, nechť vám skrejší jest skála ta. 005 DEU 032 039 Pohleďtež již aspoň, že já jsem, já jsem sám, a že není Boha kromě mne. Já mohu usmrtiti i obživiti, já raniti i uzdraviti, a není žádného, kdo by vytrhl z ruky mé. 005 DEU 032 040 Nebo já pozdvihám k nebi ruky své, a pravím: Živ jsem já na věky. 005 DEU 032 041 Jakž nabrousím ostří meče svého, a uchopí soud ruka má, učiním pomstu nad nepřátely svými, a těm, jenž v nenávisti mne měli, odplatím. 005 DEU 032 042 Opojím střely své krví, a meč můj sžere maso, a to krví raněných a zajatých, jakž jen začnu pomsty uvoditi na nepřátely. 005 DEU 032 043 Veselte se pohané s lidem jeho, neboť pomstí krve služebníků svých, a uvede pomstu na nepřátely své, a očistí zemi svou a lid svůj. 005 DEU 032 044 I přišel Mojžíš, a mluvil všecka slova písně této v uši lidu, on a Jozue, syn Nun. 005 DEU 032 045 A když dokonal Mojžíš mluvení všech slov těch ke všemu množství Izraelskému, 005 DEU 032 046 Řekl jim: Přiložtež srdce svá ke všechněm slovům, kteráž já dnes osvědčuji vám, a přikažte to synům svým, aby ostříhali všech slov zákona tohoto, a činili je. 005 DEU 032 047 Nebo není daremné slovo, abyste jím pohrdnouti měli, ale jest život váš; a v slovu tom prodlíte dnů svých na zemi, kterouž abyste dědičně obdrželi, půjdete přes Jordán. 005 DEU 032 048 Téhož dne mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 005 DEU 032 049 Vstup na horu tuto Abarim, na vrch Nébo, kteráž jest v zemi Moábské naproti Jerichu, a spatř zemi Kananejskou, kterouž já dávám synům Izraelským právem dědičným. 005 DEU 032 050 A umřeš na vrchu, na kterýž vejdeš, a připojen budeš k lidu svému, jako umřel Aron, bratr tvůj, na hoře řečené Hor, a připojen jest k lidu svému. 005 DEU 032 051 Nebo jste zhřešili proti mně u prostřed synů Izraelských, při vodách odpírání v Kádes, na poušti Tsin, proto že jste neposvětili mne u prostřed synů Izraelských. 005 DEU 032 052 Před sebou zajisté uzříš zemi tu, ale tam nevejdeš do země té, kterouž dávám synům Izraelským. 005 DEU 033 001 Toto pak jest požehnání, kterýmž požehnal Mojžíš, muž Boží, synů Izraelských před svou smrtí, 005 DEU 033 002 A řekl: Hospodin z Sinai přišel, a vzešel jim z Seir, zastkvěl se s hory Fáran, a přišel s desíti tisíci svatých, z jehožto pravice oheň zákona svítil jim. 005 DEU 033 003 Jak velice miluješ lidi! Všickni svatí jeho jsou v ruce tvé, oni také přivinuli se k nohám tvým, vezmouť prospěch z výmluvností tvých. 005 DEU 033 004 Zákon vydal nám Mojžíš, dědičný shromáždění Jákobovu, 005 DEU 033 005 (Nebo byl v Izraeli jako král, ) když přední z lidu shromáždili se, i všecka pokolení Izraelská. 005 DEU 033 006 Buď živ Ruben a neumírej, a muži jeho ať jsou bez počtu. 005 DEU 033 007 Tolikéž požehnal i Judovi a řekl: Vyslyš, Hospodine, hlas Judův, a k lidu svému jej sprovozuj; ruce jeho budou bojovati za něj, a ty jemu spomáhati budeš proti nepřátelům jeho. 005 DEU 033 008 O Léví také řekl: Thumim tvé a urim tvé bylo, Pane, při muži svatém tvém, kteréhož jsi zkusil v pokušení, a kterýž podlé tebe měl nesnáz při vodách Meribah, 005 DEU 033 009 Kterýž řekl otci svému a matce své: Neohlédám se na vás; a bratří svých neznal, a o synech svých nevěděl; nebo ostříhají výmluvností tvých, a smlouvu tvou zachovávají. 005 DEU 033 010 Vyučovati budou soudům tvým Jákoba, a zákonu tvému Izraele, a klásti budou kadidlo před tváří tvou, a obět zápalnou na oltáři tvém. 005 DEU 033 011 Požehnejž, Hospodine, rytěřování jeho, a v práci rukou jeho zalib se tobě. Zlomuj ledví nepřátel jeho a těch, kteříž ho nenávidí, aby nepovstali. 005 DEU 033 012 A o Beniaminovi řekl: Milý jest Hospodinu, bezpečně s ním bydliti bude; ochraňovati jej bude každého dne, a mezi rameny jeho přebývati. 005 DEU 033 013 O Jozefovi pak řekl: Požehnaná země jeho od Hospodina pro nejlepší věci nebeské, pro rosu a vrchoviště zespod se prýštící, 005 DEU 033 014 A pro nejlepší úrody sluncem vyzralé, a pro nejlepší věci časem měsíců došlé, 005 DEU 033 015 I pro rozkoše hor nejstarších, a pro rozkoše pahrbků věčných, 005 DEU 033 016 Pro nejlepší věci země i plnost její, vyplývající z milosti ve kři přebývajícího. Přijdiž to požehnání na hlavu Jozefovu, a na vrch hlavy odděleného z jiných bratří jeho. 005 DEU 033 017 Prvorozeného, vola toho krása veliká bude, a rohové jednorožce rohové jeho, jimiž on trkati bude národy napořád až do končin země. A toť jsou mnozí tisícové Efraimovi a tisícové Manassesovi. 005 DEU 033 018 O Zabulonovi také řekl: Vesel se Zabulon u vycházení svém, a Izachar v staních svých. 005 DEU 033 019 Lidi na horu Boží svolají, a budou obětovati oběti spravedlnosti; nebo hojnost mořskou ssáti budou, a skryté poklady v písku. 005 DEU 033 020 Gádovi pak řekl: Požehnaný, kterýž rozšiřuje Gáda. Onť jakožto lev bydliti bude, a uchvátí rameno i s hlavou. 005 DEU 033 021 Kterýž opatřil ho prvotinami; nebo tam podílem skrze vydavatele zákona ubezpečen jest. Protož pobéřeť se s knížaty lidu, a spravedlnost Hospodinovu i soudy jeho s Izraelem vykonávati bude. 005 DEU 033 022 O Danovi pak řekl: Dan jako lvíče lvové vyskakovati bude z Bázan. 005 DEU 033 023 A Neftalímovi řekl: Ó Neftalíme, sytý přízní Páně, plný požehnání Hospodinova, západní a polední stranu přijmi za dědictví. 005 DEU 033 024 O Asserovi také řekl: Asser požehnaný nad jiné syny, budeť milý bratřím svým, omočí v oleji nohu svou. 005 DEU 033 025 Železo a měď pod šlepějemi tvými; pokudž trvati budou dnové tvoji, slovoutný budeš. 005 DEU 033 026 Neníť žádného, jako Bůh silný, ó Izraeli, kterýž se vznáší na nebesích ku pomoci tobě, a u velebnosti své na oblacích nejvyšších. 005 DEU 033 027 Ochrana tvá buď Bůh věčný, a zespod ramena věčnosti, kterýž vyžene nepřátely před tebou, aneb řekne: Vyhlaď je, 005 DEU 033 028 Aby sám bezpečně bydlil Izrael, rodina Jákobova, a to v zemi obilím a vínem oplývající, jehož nebesa také i rosu vydávati budou. 005 DEU 033 029 Blahoslavený jsi, Izraeli. Kdo jest podobný tobě, lide vysvobozený skrze Hospodina, jenž jest pavéza spomožení tvého a meč důstojnosti tvé? Tvoji zajisté nepřátelé poníženi budou, ale ty po všech vyvýšenostech jejich šlapati budeš. 005 DEU 034 001 Tedy vstoupil Mojžíš z rovin Moábských na horu Nébo, na vrch hory, kteráž jest proti Jerichu, a ukázal jemu Hospodin všecku zemi Galád až do Dan, 005 DEU 034 002 I všecku Neftalím, a zemi Efraim a Manasse, a všecku zemi Juda až k moři nejdalšímu, 005 DEU 034 003 Polední také stranu a roviny údolí Jericha, města palmovím osazeného, až do Segor. 005 DEU 034 004 A řekl jemu Hospodin: Tato jest země, kterouž s přísahou zaslíbil jsem Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, řka: Semeni tvému dám ji. Způsobil jsem to, abys ji viděl očima svýma, však do ní nevejdeš. 005 DEU 034 005 I umřel tam Mojžíš, služebník Hospodinův, v zemi Moábské, vedlé řeči Hospodinovy. 005 DEU 034 006 A pochoval jej v Gai, v zemi Moábské naproti Betfegor, a žádný nezvěděl o jeho hrobu až do tohoto dne. 005 DEU 034 007 Byl pak Mojžíš ve stu a dvadcíti letech, když umřel, a nepošly oči jeho, aniž síla odešla od něho. 005 DEU 034 008 I plakali synové Izraelští Mojžíše na rovinách Moábských třidceti dní, a vyplněni jsou dnové pláče a kvílení nad Mojžíšem. 005 DEU 034 009 Jozue pak, syn Nun, naplněn jest duchem moudrosti; nebo byl vložil Mojžíš ruce své na něj. I poslouchali ho synové Izraelští, a činili, jakož přikázal Hospodin skrze Mojžíše. 005 DEU 034 010 Ale nepovstal více prorok v Izraeli podobný Mojžíšovi, (kteréhož by tak znal Hospodin tváří v tvář, ) 005 DEU 034 011 Ve všech znameních a zázracích, pro něž poslal jej Hospodin, aby činil je v zemi Egyptské, před Faraonem a přede všechněmi služebníky jeho, a vší zemí jeho, 005 DEU 034 012 Také i ve všech skutcích ruky silné, a ve všeliké hrůzi veliké, kteréžto věci činil Mojžíš před očima všeho Izraele. # # BOOK 006 JOS Joshua Józua 006 JOS 001 001 Stalo se pak po smrti Mojžíše, služebníka Hospodinova, že mluvil Hospodin k Jozue, synu Nun, služebníku Mojžíšovu, řka: 006 JOS 001 002 Mojžíš, služebník můj, umřel; protož nyní vstaň, přejdi Jordán tento, ty i všecken lid tento, a jdi do země, kterouž já dávám synům Izraelským. 006 JOS 001 003 Každé místo, po kterémž šlapati budete nohama svýma, dal jsem vám, jakož jsem mluvil k Mojžíšovi. 006 JOS 001 004 Od pouště a Libánu toho až k řece veliké, řece Eufrates, všecka země Hetejská až do moře velikého na západ slunce bude pomezí vaše. 006 JOS 001 005 Neostojí žádný před tebou po všecky dny života tvého; jakož jsem byl s Mojžíšem, tak budu s tebou; nenechám tebe samého, aniž tě opustím. 006 JOS 001 006 Posilniž se a zmužile se měj, nebo ty uvedeš v dědictví lidu tomuto zemi, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jejich, že ji dám jim. 006 JOS 001 007 Toliko posilň se a udatně sobě počínej, abys ostříhal a činil všecko podlé zákona, kterýž přikázal tobě Mojžíš, služebník můj; neuchyluj se od něho na pravo ani na levo, abys byl opatrný ve všem, k čemuž se obrátíš. 006 JOS 001 008 Neodejdeť kniha zákona tohoto od úst tvých, ale přemyšlovati budeš o něm dnem i nocí, abys ostříhal a činil všecko podlé toho, což psáno jest v něm; nebo tehdáž šťastný budeš na cestách svých, a tehdáž opatrný budeš. 006 JOS 001 009 Zdaliž jsem nepřikázal tobě, řka: Posilni se a zmužile se měj, neboj se, ani lekej, nebo s tebou jest Hospodin Bůh tvůj, kamž se koli obrátíš. 006 JOS 001 010 Tedy přikázal Jozue správcům lidu, řka: 006 JOS 001 011 Projděte skrze tábor a přikažte lidu, řkouce: Nachystejte sobě potravy, nebo po třech dnech půjdete přes Jordán tento, abyste vejdouce, opanovali zemi, kterouž Hospodin Bůh váš dává vám k dědičnému vládařství. 006 JOS 001 012 Rubenovu pak pokolení a Gádovu, a polovici pokolení Manassesova mluvil Jozue, řka: 006 JOS 001 013 Pomněte na to, co vám přikázal Mojžíš služebník Hospodinův, když řekl: Hospodin Bůh váš způsobil vám odpočinutí, že vám dal zemi tuto. 006 JOS 001 014 Ženy vaše, dítky vaše i dobytek váš nechť zůstanou v zemi, kterouž dal vám Mojžíš s této strany Jordánu, vy pak jděte vojensky zpořádaní před bratřími svými, kteříkoli jste muži silní, a pomáhejte jim, 006 JOS 001 015 Dokudž nedá odpočinutí Hospodin bratřím vašim jako i vám, a neobdrží dědičně také i oni země, kterouž Hospodin Bůh váš dává jim. Potom navrátíte se do země dědictví svého, kterouž dal vám Mojžíš, služebník Hospodinův, s této strany Jordánu, k východu slunce, a dědičně vlásti jí budete. 006 JOS 001 016 I odpověděli k Jozue, řkouce: Všecko, což jsi nám rozkázal, učiníme, a kamžkoli pošleš nás, půjdeme. 006 JOS 001 017 Rovně jakž jsme poslouchali Mojžíše, tak poslouchati budeme tebe; jediné nechť jest Hospodin Bůh tvůj s tebou, jako byl s Mojžíšem. 006 JOS 001 018 Kdo by koli odporný byl rozkázaní tvému, a neposlouchal by řečí tvých ve všech věcech, kteréž bys přikázal jemu, umřeť; toliko posilň se a zmužile se měj. 006 JOS 002 001 Poslal pak byl Jozue, syn Nun, z Setim dva muže špehéře tajně, řka: Jděte, shlédněte zemi, zvlášť Jericho. I šli a vešli do domu ženy nevěstky, jejíž jméno bylo Raab, a odpočinuli tu. 006 JOS 002 002 Ale jakž oznámeno bylo králi Jericha a povědíno: Aj, muži přišli sem této noci z synů Izraelských, aby shlédli zemi, 006 JOS 002 003 Tedy poslal král Jericha k Raab, řka: Vyveď muže, kteříž přišli k tobě, a vešli do domu tvého, nebo k vyšpehování vší země přišli. 006 JOS 002 004 (Pojavši pak žena ty dva muže, skryla je.) Kteráž odpověděla: Pravda jest, přišliť jsou ke mně muži, ale nevěděla jsem, odkud jsou. 006 JOS 002 005 A když bránu zavírati měli v soumrak, vyšli muži ti, a nevím, kam jsou šli; hoňte je rychle, nebo dostihnete jich. 006 JOS 002 006 Ale ona rozkázala jim vstoupiti na střechu, a skryla je v pazdeří lněném, kteréž byla skladla na střeše. 006 JOS 002 007 Muži pak vyslaní honili je cestou Jordánskou až k brodům; a zavřína jest brána, jakž vyšli ti, kteříž je honili. 006 JOS 002 008 Prvé pak, než usnuli špehéři, vstoupila k nim ona na střechu, 006 JOS 002 009 A řekla mužům těm: Vím, že Hospodin dal vám zemi tuto, nebo připadl na nás strach váš, tak že oslábli všickni obyvatelé země před tváří vaší. 006 JOS 002 010 Slyšeli jsme zajisté, jak vysušil Hospodin vody moře Rudého před tváří vaší, když jste vyšli z Egypta, a co jste učinili dvěma králům Amorejským, kteříž byli za Jordánem, Seonovi a Ogovi, kteréž jste zahladili jako proklaté. 006 JOS 002 011 Což když jsme uslyšeli, osláblo srdce naše, aniž zůstává více v kom duše před tváří vaší, nebo Hospodin Bůh váš jest Bůh na nebi svrchu, i na zemi dole. 006 JOS 002 012 Nyní tedy, prosím, přisáhněte mi skrze Hospodina, poněvadž jsem učinila vám milosrdenství, že i vy učiníte s domem otce mého milosrdenství, a dáte mi znamení jisté, 006 JOS 002 013 Že budete živiti otce mého i matku mou, bratří mé i sestry mé a všecko, cožkoli jejich jest, a vysvobodíte duše naše od smrti. 006 JOS 002 014 I řekli jí muži ti: Duše naše za vás nechť jsou na smrt; jestliže však nepronesete řeči naší této, takť se jistě stane, že když nám dá Hospodin zemi tuto, tehdy učiníme s tebou milosrdenství a pravdu. 006 JOS 002 015 Protož spustila je oknem po provazu; nebo dům její byl při zdi městské, a na zdi ona bydlila. 006 JOS 002 016 I řekla jim: Jděte k této hoře, aby se nepotkali s vámi, kteříž vás honí, a krejte se tam za tři dni, až se oni zase navrátí, a potom půjdete cestou svou. 006 JOS 002 017 Tedy řekli muži k ní: Prosti budeme od této přísahy tvé, kterouž jsi zavázala nás, 006 JOS 002 018 Jestliže, když vejdeme do země, neuvážeš provázku tohoto z nití hedbáví červeného dvakrát barveného v tomto okně, jímž jsi nás spustila, také otce svého a matky své, i bratří svých, a všeho domu otce svého neshromáždíš-li k sobě do domu. 006 JOS 002 019 Také kdo by vyšel ven ze dveří domu tvého, krev jeho bude na hlavu jeho, ale my budeme bez viny; a každého toho, kdož bude s tebou v domě, jestliže by se kdo rukou dotekl, krev jeho na hlavy naše připadni. 006 JOS 002 020 Jestliže pak proneseš tuto řeč naši, budeme prosti od přísahy tvé, kterouž jsi nás zavázala. 006 JOS 002 021 Odpověděla ona: Nechť jest tak, jakž jste řekli. I propustila je a odešli; i uvázala provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného v tom okně. 006 JOS 002 022 Odšedše pak, přišli na horu, a pobyli tam za tři dni, dokudž se nenavrátili, kteříž je honili; nebo jich hledali ti, kteříž je honili po všech cestách, ale nic nenalezli. 006 JOS 002 023 Ti pak dva muži sšedše s hory, navrátili se a přeplavili se přes Jordán; i přišli k Jozue, synu Nun, a vypravovali jemu všecko, co se s nimi dálo. 006 JOS 002 024 A řekli k Jozue: Dalť jest Hospodin v ruce naše všecku zemi, nebo se zděsili všickni obyvatelé země tváři naší. 006 JOS 003 001 Vstal pak Jozue velmi ráno, a hnuvše se z Setim, přišli až k Jordánu, on i všickni synové Izraelští, a přenocovali tu, prvé nežli šli přes něj. 006 JOS 003 002 I stalo se, že třetího dne správcové šli prostředkem stanů, 006 JOS 003 003 A přikazovali lidu, řkouce: Když uzříte truhlu smlouvy Hospodina Boha svého a kněží Levítské, ani ji nesou, vy také hnete se s místa svého a půjdete za ní, 006 JOS 003 004 (A však místo mezi vámi a mezi ní bude okolo dvou tisíc loket míry obecné, nepřibližujte se k ní), abyste viděli cestu, kterouž byste jíti měli; nebo nešli jste tou cestou prvé. 006 JOS 003 005 Řekl pak byl Jozue lidu: Posvěťtež se, zítra zajisté učiní Hospodin divné věci mezi vámi. 006 JOS 003 006 Potom řekl Jozue kněžím těmi slovy: Vezměte truhlu smlouvy, a jděte před lidem. I vzali truhlu smlouvy a brali se před lidem. 006 JOS 003 007 Nebo řekl byl Hospodin k Jozue: V tento den začnu tebe zvelebovati před očima všeho Izraele, aby poznali, že jakož jsem byl s Mojžíšem, tak budu s tebou. 006 JOS 003 008 Protož ty přikaž kněžím, kteříž nosí truhlu smlouvy, a rci: Když vejdete na kraj vody Jordánské, zastavte se v Jordáně. 006 JOS 003 009 Řekl také Jozue synům Izraelským: Přistupte sem, a slyšte slova Hospodina Boha vašeho. 006 JOS 003 010 I řekl Jozue: Po tomto poznáte, že Bůh silný živý jest u prostřed vás, a že konečně vyžene od tváři vaší Kananejského, Hetejského, Hevejského, Ferezejského, Gergezejského, Amorejského a Jebuzejského: 006 JOS 003 011 Aj, truhla smlouvy Panovníka vší země půjde před vámi přes Jordán. 006 JOS 003 012 Protož nyní vezměte sobě dvanácte mužů z pokolení Izraelských, po jednom muži z každého pokolení. 006 JOS 003 013 I bude, že hned jakž se zastaví kněží, nesoucí truhlu Hospodina Panovníka vší země, u vodě Jordánské, vody Jordánu rozdělí se, a vody tekoucí s vrchu zůstanou v jedné hromadě. 006 JOS 003 014 Stalo se tedy, když se bral lid z stanů svých, aby šli přes Jordán, a kněží, kteříž nesli truhlu smlouvy, před nimi, 006 JOS 003 015 A když ti, kteříž nesli truhlu, přišli až k Jordánu, a kněží, nesoucí truhlu, omočili nohy v kraji vod: (Jordán pak rozvodňuje se a vystupuje ze všech břehů svých v každý čas žně), 006 JOS 003 016 Že se zastavily vody, kteréž s hůry přicházely, a shrnuly se v hromadu jednu velmi daleko od Adam města, kteréž leží k straně Sartan, kteréž pak odcházely k moři dolů, k moři slanému sešly a sběhly, a lid přešel naproti Jerichu. 006 JOS 003 017 Stáli pak kněží, kteříž nesli truhlu smlouvy Hospodinovy na suše u prostřed Jordánu, nehýbajíce se, (a všecken Izrael šel po suše), až se lid všecken přepravil přes Jordán. 006 JOS 004 001 I stalo se, když již všecken národ přešel Jordán, (nebo byl řekl Hospodin k Jozue, řka: 006 JOS 004 002 Vezměte sobě z lidu dvanácte mužů, po jednom muži z každého pokolení, 006 JOS 004 003 A přikažte jim, řkouce: Vezměte sobě odsud z prostřed Jordánu, s místa, na němž stály nohy kněžské nepohnutě, dvanácte kamenů, a vyneste je s sebou, a sklaďte v ležení, v kterémž přes tuto noc pozůstanete), 006 JOS 004 004 Že povolav Jozue dvanácti mužů, kteréž k tomu zřídil z synů Izraelských, po jednom muži z každého pokolení, 006 JOS 004 005 I řekl jim Jozue: Jděte před truhlou Hospodina Boha svého do prostřed Jordánu a vezměte sobě každý kámen jeden na rameno své, vedlé počtu pokolení synů Izraelských, 006 JOS 004 006 Aby to bylo na znamení mezi vámi. Když by potom tázali se synové otců svých, řkouce: K čemu jsou vám ti kamenové? 006 JOS 004 007 Odpovíte jim, že se rozdělily vody Jordánské před truhlou smlouvy Hospodinovy, (když, pravím, šla přes Jordán, rozdělily se vody Jordánské), i zůstávají kamenové tito na památku synům Izraelským až na věky. 006 JOS 004 008 I učinili synové Izraelští tak, jakž přikázal Jozue, a vzali dvanácte kamenů z prostředku Jordánu, jakož mluvil Hospodin k Jozue, vedlé počtu pokolení synů Izraelských, a přinesli je s sebou na první stanoviště, a tu je složili. 006 JOS 004 009 Jozue také vyzdvihl dvanácte kamenů u prostřed Jordánu na místě, kdež stály nohy kněží nesoucích truhlu smlouvy, a byli tam až do tohoto dne. 006 JOS 004 010 Kněží pak, jenž nesli truhlu, stáli u prostřed Jordánu, dokudž se nevyplnilo všeliké slovo, kteréž přikázal Hospodin Jozue, aby oznámil lidu podlé všeho, jakž byl přikázal Mojžíš Jozue. I pospíšil lid a přešli. 006 JOS 004 011 Když pak již přešel všecken lid, přešla také truhla Hospodinova i kněží, an lid na to hledí. 006 JOS 004 012 Přešli i synové Rubenovi a synové Gádovi, a polovice pokolení Manassesova, vojensky zpořádaní před syny Izraelskými, jakož byl mluvil k nim Mojžíš. 006 JOS 004 013 Okolo čtyřidcíti tisíců oděných bojovníků šlo před Hospodinem k boji na roviny Jericha. 006 JOS 004 014 V ten den zvelebil Hospodin Jozue před očima všeho Izraele. I báli se ho, jako se báli Mojžíše po všecky dny života jeho. 006 JOS 004 015 Mluvil pak Hospodin k Jozue, řka: 006 JOS 004 016 Přikaž kněžím, kteříž nesou truhlu svědectví, ať vystoupí z Jordánu. 006 JOS 004 017 I přikázal Jozue kněžím, řka: Vystupte z Jordánu. 006 JOS 004 018 Když pak vystupovali kněží, jenž nesli truhlu smlouvy Hospodinovy, z prostřed Jordánu, jakž jen vytrhli kněží nohy na sucho, navrátily se vody Jordánské k místu svému, a tekly předce jako i prvé ve všech březích svých. 006 JOS 004 019 Vyšed pak lid z Jordánu desátého dne měsíce prvního, položili se v Galgala k straně východní Jericha; 006 JOS 004 020 A dvanácte kamenů těch, kteréž vynesli z Jordánu, postavil Jozue v Galgala. 006 JOS 004 021 A mluvil k synům Izraelským takto: Když by se otázali potom synové vaši otců svých, řkouce: Co ti kamenové znamenají? 006 JOS 004 022 Oznámíte synům svým a díte: Po suše přešel Izrael Jordán tento. 006 JOS 004 023 Nebo vysušil Hospodin Bůh váš vody Jordánské před tváří vaší, až jste přešli, jakož učinil Hospodin Bůh váš moři Rudému, kteréž vysušil před tváří naší, až jsme přešli, 006 JOS 004 024 Aby poznali všickni národové země ruku Hospodinovu, že silná jest, a abyste se báli Hospodina Boha vašeho po všecky dny. 006 JOS 005 001 Stalo se pak, když uslyšeli všickni králové Amorejští, kteříž bydlili za Jordánem k západu, a všickni králové Kananejští, kteříž bydlili při moři, že vysušil Hospodin vody Jordánské před syny Izraelskými, dokudž ho nepřešli: zemdlelo srdce jejich, aniž zůstalo více v nich duše před tváří synů Izraelských. 006 JOS 005 002 Toho času řekl Hospodin k Jozue: Udělej sobě nože ostré, a obřež opět syny Izraelské po druhé. 006 JOS 005 003 I udělal sobě Jozue nože ostré, a obřezal syny Izraelské na pahrbku Aralot. 006 JOS 005 004 Tato pak jest příčina, pro kterouž je obřezal Jozue, že všecken lid, kterýž byl vyšel z Egypta, pohlaví mužského, všickni muži bojovní zemřeli byli na poušti na cestě po vyjití z Egypta. 006 JOS 005 005 Nebo obřezán byl všecken lid, kterýž byl vyšel, ale žádného z toho lidu, kterýž se zrodil na poušti, na cestě po vyjití z Egypta, neobřezali. 006 JOS 005 006 (Nebo čtyřidceti let chodili synové Izraelští po poušti, dokudž nezahynul všecken národ mužů bojovných, kteříž byli vyšli z Egypta, ješto neposlouchali hlasu Hospodinova, jimžto zapřisáhl Hospodin, že neukáže jim země, kterouž s přísahou zaslíbil dáti otcům jejich, že ji nám dá, zemi oplývající mlékem a strdí.) 006 JOS 005 007 Ale syny jejich, kteréž postavil na místo jejich, ty obřezal Jozue, že byli neobřezaní; nebo žádný jich neobřezoval na cestě. 006 JOS 005 008 Když pak byl všecken lid obřezán, zůstali na místě svém v ležení, dokudž se nezhojili. 006 JOS 005 009 I řekl Hospodin k Jozue: Dnes jsem odjal pohanění Egyptské od vás. A nazval jméno místa toho Galgal až do tohoto dne. 006 JOS 005 010 Když pak ležení měli synové Izraelští v Galgala, slavili velikunoc čtrnáctého dne toho měsíce u večer, na rovinách Jericha. 006 JOS 005 011 I jedli z úrod té země na zejtří po velikonoci chleby nekvašené, a pražmu téhož dne. 006 JOS 005 012 I přestala manna na zejtří, když jedli z obilé té země, a již více neměli synové Izraelští manny, ale jedli z úrod země Kananejské toho roku. 006 JOS 005 013 Stalo se pak, když byl Jozue na poli Jericha, že pozdvihl očí svých a viděl, an muž stojí naproti němu, maje v ruce meč dobytý. I šel Jozue k němu, a řekl jemu: Jsi-li náš, čili nepřátel našich? 006 JOS 005 014 I odpověděl: Nikoli, ale já jsem kníže vojska Hospodinova, a nyní jsem přišel. I padl Jozue tváří svou na zem, a pokloniv se, řekl jemu: Co pán můj chce mluviti služebníku svému? 006 JOS 005 015 Tedy odpověděl kníže vojska Hospodinova k Jozue: Szuj obuv svou s noh svých, nebo místo, na němž stojíš, svaté jest. I učinil tak Jozue. 006 JOS 006 001 Jericho pak velmi pilně zavříno bylo pro strach synů Izraelských, a žádný nevycházel ven, ani tam nevcházel. 006 JOS 006 002 I řekl Hospodin k Jozue: Aj, dal jsem v ruku tvou Jericho, a krále jeho s silnými muži jeho. 006 JOS 006 003 Protož obcházeti budete město všickni muži bojovní, okolo města chodíce, jednou za den; tak učiníš po šest dní. 006 JOS 006 004 Kněží pak sedm ať nesou sedm trub z rohů beraních před truhlou; dne pak sedmého obejdete město sedmkrát, a kněží troubiti budou v trouby. 006 JOS 006 005 A když zdlouha troubiti budou na roh beraní, jakž nejprvé uslyšíte hlas trouby, zkřikne všecken lid křikem velikým, i oboří se zed městská na místě svém, a vejde lid do města, jeden každý proti místu, kdež stál. 006 JOS 006 006 Tedy povolav Jozue, syn Nun, kněží, řekl jim: Vezměte truhlu smlouvy, a sedm kněží ať vezmou sedm trub beraních před truhlou Hospodinovou. 006 JOS 006 007 Řekl také lidu: Jděte a obejděte město, a zbrojní ať jdou před truhlou Hospodinovou. 006 JOS 006 008 A když to oznámil Jozue lidu, sedm kněží, nesouce sedm trub beraních, šli před truhlou Hospodinovou, a troubili v trouby; truhla také smlouvy Hospodinovy brala se za nimi. 006 JOS 006 009 Zbrojní pak šli před kněžími, kteříž troubili na trouby, a ostatní šli za truhlou, jdouce a v trouby troubíce. 006 JOS 006 010 (Lidu pak byl přikázal Jozue, řka: Nebudete křičeti, ani slyšán bude hlas váš, ani vyjde slovo z úst vašich až do dne toho, v němž řeknu vám: Křičte, i budete křičeti.) 006 JOS 006 011 Tedy obešla truhla Hospodinova město vůkol jednou, a navrátili se do stanů a zůstali v nich. 006 JOS 006 012 Opět povstal Jozue ráno a kněží nesli truhlu Hospodinovu. 006 JOS 006 013 Sedm pak kněží, nesouce sedm trub beraních, předcházeli truhlu Hospodinovu, jdouce, a troubili v trouby; a zbrojní šli před nimi, a ostatní šli za truhlou Hospodinovou, když kněží šli, v trouby troubíce. 006 JOS 006 014 I obešli město druhého dne opět, a navrátili se do stanů. Tak činili po šest dní. 006 JOS 006 015 V den pak sedmý vstali, jakž zasvitávalo, a obešli město týmž způsobem sedmkrát; toliko toho dne obešli město sedmkrát. 006 JOS 006 016 Stalo se pak, když po sedmé obcházeli, a kněží v trouby troubili, řekl Jozue lidu: Křičtež již, dalť jest Hospodin vám město. 006 JOS 006 017 A budiž to město proklaté, ono i všecky věci, kteréž v něm jsou, Hospodinu; toliko Raab nevěstka ať jest živa, ona i všickni, kteříž by s ní byli v domě, nebo skryla posly, kteréž jsme byli poslali. 006 JOS 006 018 Avšak vystříhejte se od proklatého, abyste i vy nebyli učiněni proklatí, berouce z proklatých věcí, a uvedli byste stany Izraelské v prokletí, a zkormoutili byste je. 006 JOS 006 019 Všecko pak stříbro a zlato, a nádoby měděné a železné, svaté bude Hospodinu; na poklad Hospodinu složeno bude. 006 JOS 006 020 Tedy křičel lid, když zatroubili v trouby. Nebo když slyšel lid hlas trub, křičeli i oni křikem velikým, i obořila se zed na místě svém. Tedy všel lid do města, jeden každý proti místu, kdež stál. I vzali je. 006 JOS 006 021 A pohubili ostrostí meče jako proklaté všecko, což bylo v městě, od muže až do ženy, od dítěte až do starce, a až do vola, dobytčete i osla. 006 JOS 006 022 Dvěma pak mužům, kteříž shlédli zemi, řekl Jozue: Vejděte do domu ženy nevěstky, a vyveďte ji odtud, i všecky věci, kteréž má, jakož jste jí přisáhli. 006 JOS 006 023 I všedše mládenci špehéři, vyvedli Raab a otce jejího, i matku její a bratří její i všecko, což měla, a všecku rodinu její vyvedli, a nechali jich vně za stany Izraelskými. 006 JOS 006 024 Město pak spálili ohněm, i všecko, což v něm bylo, stříbro však a zlato a nádoby měděné a železné složili na poklad v domě Hospodinově. 006 JOS 006 025 Raab také nevěstku, a dům otce jejího i všecko, což měla, živé zůstavil Jozue; a bydlila v lidu Izraelském až do tohoto dne, nebo skryla posly, kteréž poslal Jozue k shlédnutí Jericha. 006 JOS 006 026 Toho času vydal klatbu Jozue, řka: Zlořečený buď před Hospodinem muž ten, kterýž by povstal, aby stavěl město Jericho. V prvorozeném svém založí je, a v nejmenším postaví brány jeho. 006 JOS 006 027 Byl pak Hospodin s Jozue, a rozhlásila se pověst o něm po vší zemi. 006 JOS 007 001 Zhřešili pak synové Izraelští přestoupením při věcech proklatých; nebo Achan, syn Charmi, syna Zabdi, syna Záre, z pokolení Juda, vzal něco z věcí proklatých. Pročež rozpálila se prchlivost Hospodinova na syny Izraelské. 006 JOS 007 002 Nebo když poslal Jozue muže některé od Jericha do Hai, kteréž bylo blízko Betaven, k východní straně Bethel, a mluvil k nim, řka: Vstupte a shlédněte zemi, vstoupili tedy muži ti, a shlédli Hai. 006 JOS 007 003 Kteřížto navrátivše se k Jozue, řekli jemu: Nechť nevstupuje všecken lid tento, okolo dvou tisíc mužů neb okolo tří tisíců mužů nechť vstoupí, a dobudouť Hai; neobtěžuj všeho lidu, vysílaje jej tam, nebo málo jest oněchno. 006 JOS 007 004 Tedy vytáhlo jich z lidu tam okolo tří tisíc mužů, a utekli před muži města Hai. 006 JOS 007 005 I zabili z nich obyvatelé Hai okolo třidcíti a šesti mužů, a honili je od brány až k Sabarim, a porazili je, když s vrchu utíkali. I rozpustilo se srdce lidu, a bylo jako voda. 006 JOS 007 006 Tedy Jozue roztrhl roucho své, a padl tváří svou na zem před truhlou Hospodinovou, a ležel až do večera, ano i starší Izraelští, a sypali prach na hlavy své. 006 JOS 007 007 I řekl Jozue: Ach, Panovníče Hospodine, proč jsi kdy převedl lid tento přes Jordán, abys nás vydal v ruku Amorejského, tak aby nás zahubil? Ó kdybychom byli raději zůstali za Jordánem. 006 JOS 007 008 Ó Pane, což mám říci, když již lid Izraelský utíká před nepřátely svými? 006 JOS 007 009 Nebo uslyšíce Kananejští a všickni obyvatelé země, obklíčí nás vůkol, a vyhladí jméno naše z země. I což to učiníš jménu svému velikému? 006 JOS 007 010 I řekl Hospodin k Jozue: Vstaň. Proč jsi padl na tvář svou? 006 JOS 007 011 Zhřešil Izrael, tak že smlouvu mou přestoupili, kterouž jsem jim přikázal; nebo jsou i vzali z věcí proklatých, k tomu i ukradli, také i sklamali, nad to i odložili mezi nádobí svá. 006 JOS 007 012 Protož nebudou moci synové Izraelští ostáti před nepřátely svými, utíkati budou před nepřátely svými, nebo poškvrnili se věcí proklatou. Nebuduť více s vámi, leč vyhladíte prokletí to z prostředku svého. 006 JOS 007 013 Vstaň, posvěť lidu a rci: Posvěťte se k zítřku; nebo takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Věc proklatá jest u prostřed tebe, Izraeli, nebudeš moci ostáti před nepřátely svými, dokudž neodejmeš prokletí toho z prostředku svého. 006 JOS 007 014 Protož přistupovati budete ráno po pokoleních svých, a pokolení, kteréž ukáže Hospodin, přistupovati bude po rodech, takž rod, kterýž ukáže Hospodin, přistupovati bude po domích, a dům, kterýž ukáže Hospodin, přistupovati bude po osobách. 006 JOS 007 015 Kdož pak postižen bude vinný věcí proklatou, ohněm spálen bude, on i všecko, což jeho jest, proto že přestoupil smlouvu Hospodinovu, a že učinil nešlechetnost v Izraeli. 006 JOS 007 016 Vstav tedy Jozue ráno, kázal přistupovati Izraelovi po pokoleních jejich. I postiženo jest pokolení Judovo. 006 JOS 007 017 Tedy když kázal přistupovati čeledem Juda, postižena jest čeled Záre. Potom kázal přistupovati čeledi Záre po osobách, a postižen jest Zabdi. 006 JOS 007 018 I kázal přistupovati domu jeho po osobách, i postižen jest Achan, syn Charmi, syna Zabdi, syna Záre z pokolení Judova. 006 JOS 007 019 I řekl Jozue Achanovi: Synu můj, dej, prosím, chválu Hospodinu Bohu Izraelskému, a vyznej se jemu, a oznam mi aspoň již, co jsi učinil, netaj již toho přede mnou. 006 JOS 007 020 Tedy odpovídaje Achan k Jozue, řekl: Pravdať jest, já jsem zhřešil proti Hospodinu Bohu Izraelskému, tak že to a toto jsem učinil. 006 JOS 007 021 Viděl jsem mezi loupeží plášť jeden Babylonský pěkný, a dvě stě lotů stříbra, a prut zlatý jeden, padesáte lotů ztíží, čehož požádav, vzal jsem to, a aj, jsou ty věci skryté v zemi prostřed stanu mého, a stříbro pod tím. 006 JOS 007 022 Tedy poslal Jozue posly, kteříž běželi do stanu, a aj, bylo to skryto v stanu jeho, a stříbro pod tím. 006 JOS 007 023 A vzavše to z stanu, přinesli k Jozue a ke všechněm synům Izraelským, a položili ty věci před Hospodinem. 006 JOS 007 024 Vzav tedy Jozue a všecken Izrael s ním Achana, syna Záre, a stříbro i plášť, i prut zlatý, i syny jeho, i dcery jeho, voly a osly, dobytek i stan jeho i všecko, což měl, vyvedli je do údolí Achor. 006 JOS 007 025 Kdež řekl Jozue: Proč jsi zkormoutil nás? Zkormutiž tebe Hospodin v tento den. I uházel jej všecken lid kamením, a spálili je ohněm, ukamenovavše je kamením. 006 JOS 007 026 Potom nametali naň hromadu kamení velikou, kteráž trvá až do tohoto dne; a tak odvrácen jest Hospodin od hněvu prchlivosti své. Protož nazváno jest jméno místa toho údolí Achor, až do dnešního dne. 006 JOS 008 001 I řekl Hospodin k Jozue: Neboj se, ani se strachuj; pojmi s sebou všecken lid bojovný, a vstana, táhni k Hai. Aj, dal jsem v ruku tvou krále Hai a lid jeho, město i zemi jeho. 006 JOS 008 002 A učiníš Hai a králi jeho, jako jsi učinil Jerichu a králi jeho, loupež však a dobytky jeho rozbitujete mezi sebe. Zdělejž sobě zálohy k městu po zadu. 006 JOS 008 003 Tedy vstal Jozue a všecken lid bojovný, aby táhli k Hai. I vybral Jozue třidcet tisíců mužů velmi silných, a předeslal je v noci. 006 JOS 008 004 A přikázal jim, řka: Šetřtež vy, kteříž uděláte zálohy městu po zadní straně města, abyste nebyli příliš daleko od něho, ale buďte všickni pohotově. 006 JOS 008 005 Já pak i všecken lid, kterýž se mnou jest, přitáhneme k městu. A když oni nám vyjdou vstříc, jako prvé, utíkati budeme před nimi. 006 JOS 008 006 Tedy honiti budou nás, až bychom poodvedli jich od města, (nebo řeknou: Utíkají před námi, jako prvé), utíkajíce před nimi. 006 JOS 008 007 Vy mezi tím vyskočíte z záloh, a vyženete ostatní obyvatele města, nebo dá je Hospodin Bůh váš v ruku vaši. 006 JOS 008 008 A když vezmete město, zapálíte je ohněm, podlé slova Hospodinova učiníte; šetřtež toho, což jsem přikázal vám. 006 JOS 008 009 I poslal Jozue, a oni šli k zálohám, a zůstali mezi Bethel a Hai, od západní strany Hai; Jozue pak zůstal té noci u prostřed lidu. 006 JOS 008 010 Potom vstav Jozue velmi ráno, sečtl lid, i bral se napřed, on a starší Izraelští před lidem k Hai. 006 JOS 008 011 Všecken také lid bojovný, kterýž byl s ním, táhnouce, přiblížili se, až přišli naproti městu, a položili se po straně půlnoční Hai; údolí pak bylo mezi nimi a mezi Hai. 006 JOS 008 012 Vzal pak byl okolo pěti tisíc mužů, kteréž postavil v zálohách mezi Bethel a Hai, od západní strany města. 006 JOS 008 013 I přiblížil se lid, totiž všecko vojsko, kteréž bylo od půlnoční strany města, a kteříž byli v zálohách jeho od západní strany města; a tak vtáhl Jozue noci té do prostřed údolí. 006 JOS 008 014 I stalo se, že když je uzřel král Hai, pospíšili, a ráno vstavše, vyšli lidé města vstříc Izraelovi k boji, on i všecken lid jeho toho času před rovinu; nevěděl pak, že zálohy udělány byly jemu po zadu města. 006 JOS 008 015 I postoupil Jozue a všecken Izrael před nimi, a utíkali cestou pouště. 006 JOS 008 016 I svolán jest všecken lid v městě, aby je honili. I honili Jozue, a vzdálili se od města svého, 006 JOS 008 017 Tak že nezůstal žádný z obyvatelů Hai a Bethel, kdo by nevyšel, aby honil Izraele; a nechali města otevřeného, a honili Izraele. 006 JOS 008 018 Řekl pak Hospodin k Jozue: Zdvihni korouhev, kterouž máš v rukou svých, proti Hai, nebo v ruce tvé dám je. I zdvihl Jozue korouhev, kterouž měl v ruce své, proti městu. 006 JOS 008 019 Tedy, kteříž byli v zálohách, rychle vyskočili z místa svého, a běželi, když pozdvihl ruky své, a všedše do města, vzali je, a spěšně zapálili město ohněm. 006 JOS 008 020 Muži pak města Hai ohlédše se nazpět, uzřeli, a aj, vstupoval dým města k nebi, a neměli místa k utíkání sem ani tam; nebo lid, kterýž utíkati počal k poušti, obrátil se na ty, kteříž je honili. 006 JOS 008 021 Jozue zajisté a všecken Izrael, když viděli, že z záloh vzali město, a že se vznáší dým města, obrátili se, a bili muže Hai. 006 JOS 008 022 Onino také vyšli z města proti nim, a obklíčil Izrael nepřátely své, jedni odsud, druzí od onud; a zmordovali je, tak že žádný živ nezůstal ani neušel. 006 JOS 008 023 Ale krále Hai jali živého, a přivedli ho k Jozue. 006 JOS 008 024 Když pak pomordoval Izrael všecky obyvatele Hai v poli, totiž na poušti, kamž je honili, a padli ti všickni od ostrosti meče, až i zahlazeni jsou: navrátil se všecken Izrael do Hai, a zmordovali ostatky jeho mečem. 006 JOS 008 025 A bylo všech, kteříž padli v ten den, od muže až do ženy, dvanácte tisíců; všickni ti byli z Hai. 006 JOS 008 026 Ale Jozue nespustil ruky své, kterouž vyzdvihl korouhev, dokudž nebyli zmordováni všickni obyvatelé Hai. 006 JOS 008 027 Toliko hovada a loupež města toho rozbitovali mezi sebou synové Izraelští podlé slova Hospodinova, kteréž on přikázal Jozue. 006 JOS 008 028 Tedy vypálil Jozue Hai, a položil je v hromadu věčnou a pustinu, až do tohoto dne. 006 JOS 008 029 Krále pak Hai oběsil na dřevě, a nechal ho tam až do večera. A když zapadlo slunce, rozkázal Jozue, aby složili tělo jeho s dřeva, a povrhli je u brány města, a nametali na ně hromadu kamení velikou, kteráž trvá až do dnešního dne. 006 JOS 008 030 Tedy vzdělal Jozue oltář Hospodinu Bohu Izraelskému na hoře Hébal, 006 JOS 008 031 (Jakož přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův, synům Izraelským, jakož psáno jest v knize zákona Mojžíšova, ) oltář z kamení celého, nad nímž nebylo zdviženo železo, a obětovali na něm oběti zápalné Hospodinu, obětovali i oběti pokojné. 006 JOS 008 032 Napsal také tam na kameních výpis zákona Mojžíšova, kterýž psal před syny Izraelskými. 006 JOS 008 033 Všecken pak Izrael a starší jeho, i správcové i soudcové jeho stáli po obou stranách truhly před kněžími Levítskými, kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy, tak cizí jako doma zrozený, polovice jich proti hoře Garizim, a polovice proti hoře Hébal, jakož byl prvé přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův, aby dobrořečil lidu Izraelskému nejprvé. 006 JOS 008 034 A potom četl všecka slova zákona, požehnání i zlořečení, tak jakž psáno jest v knize zákona. 006 JOS 008 035 Nebylo ani slova ze všeho, což přikázal Mojžíš, jehož by nečetl Jozue přede vším shromážděním Izraelským, i ženami i dětmi i příchozími, kteříž šli u prostřed nich. 006 JOS 009 001 To když uslyšeli všickni králové, kteříž bydlili za Jordánem, na horách i na rovinách, a na všem břehu moře velikého naproti Libánu: Hetejský, Amorejský, Kananejský, Ferezejský, Hevejský a Jebuzejský, 006 JOS 009 002 Sebrali se spolu, aby bojovali proti Jozue a proti Izraeli jednomyslně. 006 JOS 009 003 Ale obyvatelé Gabaon uslyšavše, co učinil Jozue Jerichu a Hai, 006 JOS 009 004 Učinili i oni chytře. Nebo odšedše, ukázali se, jako by zdaleka poslové byli, a vzali pytle staré na osly své, a kožené láhvice vinné vetché, zedrané a zzašívané, 006 JOS 009 005 Obuv také starou a splácenou na nohy své, též šaty otřelé na sebe; a všecken chléb, kterýž sobě na cestu vzali, vyschlý byl a zdrobený. 006 JOS 009 006 I šli k Jozue do ležení v Galgala, a řekli jemu i mužům Izraelským: Z země daleké jsme přišli, protož nyní učiňte s námi smlouvu. 006 JOS 009 007 Tedy odpověděli muži Izraelští k Hevejským: Snad u prostřed nás vy bydlíte, i kterakž bychom s vámi učinili smlouvu? 006 JOS 009 008 Ale oni odpověděli Jozue: Služebníci tvoji jsme. Jimž řekl Jozue: Kdo pak jste, a odkud jste přišli? 006 JOS 009 009 Odpověděli jemu: Z země velmi daleké přišli služebníci tvoji ve jménu Hospodina Boha tvého; nebo jsme slyšeli pověst jeho a všecky věci, kteréž činil v Egyptě, 006 JOS 009 010 A všecko, což učinil dvěma králům Amorejským, kteříž bydlili za Jordánem, Seonovi, králi Ezebon, a Ogovi, králi Bázan, kterýž byl v Astarot. 006 JOS 009 011 I řekli nám starší naši a všickni obyvatelé země naší těmito slovy: Nabeřte sobě potravy na cestu, a jděte jim vstříc, a rcete jim: Služebníci vaši jsme, protož nyní učiňte s námi smlouvu. 006 JOS 009 012 Totoť jest chléb náš; horký jsme na cestu vzali z domů svých v ten den, když jsme vyšli, abychom k vám šli, a hle, nyní již vyschl a zdrobil se. 006 JOS 009 013 A tyto kožené láhvice vinné nové byly, když jsme je naplnili, a již hle, potrhané jsou; tolikéž tento oděv náš a obuv naše zvetšela, pro přílišnou cesty dalekost. 006 JOS 009 014 I přijali to muži ti z pokrmů jejich, a úst Hospodinových neotázali se. 006 JOS 009 015 A učinil s nimi Jozue pokoj, a všel s nimi v smlouvu, aby jich při životu zanechal; také i knížata shromáždění přísahu jim učinili. 006 JOS 009 016 Po třech pak dnech, po té smlouvě s nimi učiněné, uslyšeli, že by velmi blízko jich byli, a že by u prostřed nich bydlili. 006 JOS 009 017 Jdouce tedy synové Izraelští, přitáhli k městům jejich třetího dne; města pak jejich byla Gabaon a Kafira a Berot a Kariatjeharim. 006 JOS 009 018 Ale nezbili jich synové Izraelští, proto že přísahu jim učinili knížata shromáždění skrze Hospodina Boha Izraelského. A reptalo všecko shromáždění proti knížatům. 006 JOS 009 019 Tedy řekla všecka knížata všemu shromáždění: My jsme jim přísahu učinili skrze Hospodina Boha Izraelského, protož nyní nemůžeme se jich dotknouti. 006 JOS 009 020 Toto jim učiníme: Zanecháme jich při životu, aby nebylo na nás rozhněvání pro přísahu, kterouž jsme jim učinili. 006 JOS 009 021 Řekli jim knížata i to: Nechť jsou živi a drva sekají, a vodu nosí všemu shromáždění. I přestali na tom, jakož jim mluvila knížata. 006 JOS 009 022 Povolal jich pak Jozue a mluvil k nim, řka: Proč jste nás podvedli, řkouce: Velmi jsme dalecí od vás? A vy u prostřed nás bydlíte. 006 JOS 009 023 Protož nyní zlořečení jste, a nepřestanou z vás služebníci, a kteříž by dříví sekali a vodu nosili do domu Boha mého. 006 JOS 009 024 Kteříž odpovídajíce Jozue, řekli: Za věc jistou oznámeno bylo služebníkům tvým, kterak přikázal Hospodin Bůh tvůj Mojžíšovi služebníku svému, dáti vám zemi tuto, a vyhladiti všecky obyvatele země této před tváří vaší; protož strachovali jsme se vás, bojíce se za životy své před vámi, a učinili jsme to. 006 JOS 009 025 A hle, nyní v ruce tvé jsme; cožť se dobrého a spravedlivého vidí učiniti s námi, to učiň. 006 JOS 009 026 I učinil jim tak, a vysvobodil je z rukou synů Izraelských, aby jich nepobili. 006 JOS 009 027 A ustanovil je Jozue v ten den, aby dříví sekali a vodu nosili všemu shromáždění, i k oltáři Hospodinovu, až do tohoto dne, na místě, kteréž by vyvolil. 006 JOS 010 001 Uslyšev pak Adonisedech, král Jeruzalémský, že Jozue vzal město Hai, a jako proklaté zkazil je, ( nebo jakž učinil Jerichu a králi jeho, tak učinil Hai a králi jeho, ) a že pokoj učinili obyvatelé Gabaon s Izraelem, a bydlí u prostřed něho, 006 JOS 010 002 I bál se velmi, proto že město veliké bylo Gabaon, jako jedno z měst královských, a že bylo větší než Hai, a všickni muži jeho udatní. 006 JOS 010 003 Protož poslal Adonisedech, král Jeruzalémský, k Ohamovi, králi Hebron, a k Faramovi, králi Jarmut, a k Jafiovi, králi Lachis, a k Dabirovi, králi Eglon, řka: 006 JOS 010 004 Sjeďte se ke mně, a pomozte mi, abychom dobyli Gabaon, proto že pokoj učinili s Jozue a s syny Izraelskými. 006 JOS 010 005 I shromáždilo se a vytáhlo pět králů Amorejských, král Jeruzalémský, král Hebron, král Jarmut, král Lachis, král Eglon, oni i všecka vojska jejich, a položivše se u Gabaon, dobývali ho. 006 JOS 010 006 Tedy poslali muži Gabaon k Jozue do ležení v Galgala, řkouce: Neodjímejž ruky své od služebníků svých; přitáhni rychle k nám, zachovej nás a spomoz nám; nebo sebrali se proti nám všickni králové Amorejští bydlící na horách. 006 JOS 010 007 I táhl Jozue z Galgala, on i všecken lid bojovný s ním, všickni muži udatní. 006 JOS 010 008 (Nebo byl řekl Hospodin k Jozue: Neboj se jich, v ruce tvé zajisté dal jsem je, neostojíť žádný z nich před oblíčejem tvým.) 006 JOS 010 009 I připadl na ně Jozue v náhle, nebo celou noc táhl z Galgala. 006 JOS 010 010 A potřel je Hospodin před Izraelem, kterýžto pobil je ranou velikou u Gabaon, a honil je cestou, kudy se jde k Betoron, a bil je až do Azeka a až do Maceda. 006 JOS 010 011 I stalo se, když utíkali před tváří Izraele, sstupujíce do Betoron, že Hospodin metal na ně kamení veliké s nebe, až k Azeku, a mřeli. Více jich zemřelo od krupobití kamenného, než jich pobili synové Izraelští mečem. 006 JOS 010 012 Tedy mluvil Jozue k Hospodinu v den, v kterýž dal Hospodin Amorejského v moc synům Izraelským, a řekl před syny Izraelskými: Slunce v Gabaon zastav se, a měsíc v údolí Aialon. 006 JOS 010 013 I zastavilo se slunce, a stál měsíc, dokudž nepomstil se lid nad nepřátely svými. Zdali není toho napsáno v knize Upřímého? Tedy stálo slunce u prostřed nebe, a nepospíchalo k západu, jako za jeden celý den. 006 JOS 010 014 Nebylo dne takového prvé ani potom, jako když vyslyšel Hospodin hlas člověka; nebo Hospodin bojoval za Izraele. 006 JOS 010 015 I navracel se Jozue i všecken Izrael s ním do táboru v Galgala. 006 JOS 010 016 Uteklo pak bylo těch králů pět, a skryli se v jeskyni při Maceda. 006 JOS 010 017 I oznámeno bylo Jozue těmi slovy: Nalezeno jest pět králů, kteříž se skryli v jeskyni při Maceda. 006 JOS 010 018 I řekl Jozue: Přivalte kamení veliké k díře té jeskyně, a osaďte ji muži, aby ostříhali jich. 006 JOS 010 019 Vy pak nezastavujte se, hoňte nepřátely své, a bíte je po zadu, a nedejte jim vjíti do měst jejich, nebo dal je Hospodin Bůh váš v ruku vaši. 006 JOS 010 020 Když pak přestali Jozue a synové Izraelští bíti jich porážkou velikou velmi, až i zahlazeni byli; a kteříž živi pozůstali z nich, utekli do měst hrazených: 006 JOS 010 021 Navrátil se všecken lid do ležení k Jozue do Maceda ve zdraví; nepohnul proti synům Izraelským žádný jazykem svým. 006 JOS 010 022 Potom řekl Jozue: Odhraďte díru u jeskyně, a vyveďte ke mně pět králů těch z jeskyně. 006 JOS 010 023 I učinili tak, a vyvedli k němu pět králů těch z jeskyně, krále Jeruzalémského, krále Hebron, krále Jarmut, krále Lachis, krále Eglon. 006 JOS 010 024 A když vyvedli ty krále k Jozue, svolav všecky muže Izraelské, řekl vývodám mužů bojovných, kteříž s ním v tažení tom byli: Přistupte sem, a šlapejte nohama svýma na hrdla těch králů. Kteřížto přistoupivše, šlapali nohama svýma na hrdla jejich. 006 JOS 010 025 I řekl jim Jozue: Nebojte se ani strachujte, posilňte se a buďte zmužilí, nebo tak učiní Hospodin všechněm nepřátelům vašim, proti nimž bojujete. 006 JOS 010 026 Potom bil je Jozue a zmordoval, a pověsil je na pěti dřevích; a viseli na dřevích až do večera. 006 JOS 010 027 Když pak zapadlo slunce, k rozkazu Jozue složili je s dřev, a uvrhli je do jeskyně, v kteréž se byli skryli, a přivalili kamení veliké k díře jeskyně, kteréž jest tu až do tohoto dne. 006 JOS 010 028 Téhož dne také dobyl Jozue Maceda, a pohubil je mečem, i krále jejich pobil spolu s nimi, a všecky lidi, kteříž byli v něm. Neživil žádného, ale učinil králi Maceda, jako učinil králi Jericha. 006 JOS 010 029 Táhl potom Jozue a všecken Izrael s ním z Maceda k Lebnu, a dobýval Lebna. 006 JOS 010 030 I vydal je také Hospodin v ruku Izraelovi i krále jeho, a pobil je mečem, a všecky duše, kteréž byly v něm; nenechal tam žádného živého, a učinil králi jeho, jako učinil králi Jericha. 006 JOS 010 031 Táhl také Jozue a všecken Izrael s ním z Lebna do Lachis, a položivše se u něho, dobývali ho. 006 JOS 010 032 I dal Hospodin Lachis v ruku Izraele, a dobyl ho druhého dne, a pohubil je mečem i všecky lidi, kteříž byli v něm, rovně tak, jakž učinil Lebnu. 006 JOS 010 033 Tehdy přitáhl Horam, král Gázer, aby pomoc dal Lachis. I porazil jej Jozue i lid jeho, tak že nepozůstavil žádného živého. 006 JOS 010 034 Táhl potom Jozue a všecken Izrael s ním z Lachis do Eglon, a položivše se naproti, bojovali proti němu. 006 JOS 010 035 A vzali je toho dne, a pobili je mečem, a všecky duše, kteréž byly v něm, dne toho pomordovali, rovně tak, jakž učinili Lachis. 006 JOS 010 036 Vstoupil pak Jozue a všecken Izrael s ním z Eglon do Hebron, a dobývali ho. 006 JOS 010 037 I vzali je a zhubili mečem i krále jeho, i všecka města jeho, i každého člověka, kterýž byl v něm; nepozůstavil žádného živého, podobně tak, jakož učinil Eglon. I zahladil je i všelikou duši, kteráž byla v něm. 006 JOS 010 038 Potom navracuje se Jozue a všecken Izrael s ním, přišli do Dabir, a dobýval ho. 006 JOS 010 039 I vzal je a krále jeho i všecka města jeho, a pohubili je mečem, a všelikou duši, kteráž byla v něm, jako proklaté vyhladili. Nepozůstavili žádného živého; jakož učinil Hebron, tak učinil Dabir i králi jeho, a jakož učinil Lebnu a králi jeho. 006 JOS 010 040 A tak pohubil Jozue všecku zemi po horách, i polední stranu, i roviny a údolí, i všecky krále jejich. Nepozůstavil žádného živého, ale všelikou duši vyhladil, jakož přikázal Hospodin Bůh Izraelský. 006 JOS 010 041 Pohubil tedy Jozue všecko od Kádesbarne až do Gázy, a všecku zemi Gosen až do Gabaon. 006 JOS 010 042 A všecky krále ty a zemi jejich vzal Jozue pojednou, nebo Hospodin Bůh Izraelský bojoval za Izraele. 006 JOS 010 043 Potom navrátil se Jozue a všecken Izrael s ním do ležení, kteréž bylo v Galgala. 006 JOS 011 001 To když uslyšel Jabín, král Azor, poslal k Jobábovi, králi Mádon, a k králi Simron, a k králi Achzaf, 006 JOS 011 002 I k králům, kteříž bydlili k straně půlnoční na horách i na rovinách ku polední Ceneret, i na rovinách a v krajinách Dor na západ, 006 JOS 011 003 K Kananejskému na východ i na západ, a k Amorejskému, Hetejskému, Ferezejskému a Jebuzejskému na horách, a k Hevejskému pod horou Hermon v zemi Masfa. 006 JOS 011 004 I vytáhli všickni ti a všecka vojska jejich s nimi, lid mnohý jako písek, kterýž jest na břehu mořském nesčíslný, i koňů i vozů velmi mnoho. 006 JOS 011 005 A smluvivše se všickni králové ti, přitáhli a položili se spolu při vodách Merom, aby bojovali proti Izraelovi. 006 JOS 011 006 Řekl pak Hospodin k Jozue: Neboj se jich, nebo zítra o této chvíli vydám všecky tyto k zabití Izraelovi; koňům jejich žily podřežeš, a vozy jejich ohněm spálíš. 006 JOS 011 007 Tedy vytáhl Jozue a s ním všecken lid válečný proti nim k vodám Merom rychle, a udeřili na ně. 006 JOS 011 008 I dal je Hospodin v ruku Izraelovi, a porazili je. I honili je až k Sidonu velikému, a až k vodám Maserefot, a k údolí Masfe na východ, a pobili je, tak že nepozůstavili žádného živého. 006 JOS 011 009 A učinil jim Jozue, jakož byl rozkázal jemu Hospodin, koňům jejich žily zpodřezoval, a vozy jejich ohněm popálil. 006 JOS 011 010 Potom navrátiv se Jozue téhož času, dobyl Azor, a krále jeho zabil mečem. Azor pak bylo prvé nejznamenitější mezi všemi království těmi. 006 JOS 011 011 Pobili také všecko, cožkoli v něm živo bylo, mordujíce je mečem, tak že nezůstalo žádného živého; Azor pak spálil ohněm. 006 JOS 011 012 Takž podobně učinil všechněm městům králů těch, a všecky krále jejich zjímal Jozue, a zbiv je mečem, vyhladil je, jakož přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův. 006 JOS 011 013 A však žádného města z těch, kteráž ještě zůstala v ohradě své, nespálil Izrael, kromě samého Azor, kteréž spálil Jozue. 006 JOS 011 014 A všecky loupeže měst těch i hovada rozdělili mezi sebou synové Izraelští; toliko všecky lidi zbili mečem, dokudž nevyhladili jich, nenechavše žádného živého. 006 JOS 011 015 Jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi, služebníku svému, tak přikázal Mojžíš Jozue, a Jozue tak činil; nepominul ničeho toho, což byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. 006 JOS 011 016 A tak vzal Jozue všecku tu zemi, hory i všecku stranu polední, i všecku zemi Gosen, i roviny, i pole, totiž hory Izraelské i roviny jejich, 006 JOS 011 017 Od hory Halak, kteráž se táhne do Seir, až k Balgad na rovině Libánské, pod horou Hermon; všecky také krále jejich zjímal, a zbil je i zmordoval. 006 JOS 011 018 Po mnohé dny Jozue vedl válku se všechněmi těmi králi. 006 JOS 011 019 A nebylo města, ješto by v pokoj vešlo s syny Izraelskými, kromě Hevejských obyvatelů v Gabaon; jiná všecka válkou vzali. 006 JOS 011 020 Nebo od Hospodina to bylo, že jsou zatvrdili byli srdce své, tak aby vyšli válečně proti Izraelovi, a aby je v prokletí vydal, a neučinil jim milosti, ale aby je zahubil, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi. 006 JOS 011 021 Toho pak času přitáhl Jozue a vyplénil Enaky z těch hor, totiž z Hebronu, z Dabir a z Anab, i ze všeliké hory Judské, a ze všeliké hory Izraelské; spolu s městy jejich vyhladil je Jozue. 006 JOS 011 022 Nezůstal žádný z Enaků v zemi synů Izraelských; toliko v Gáze, v Gát a v Azotu zůstali. 006 JOS 011 023 Tak tedy vzal Jozue všecku tu zemi, jakž byl rozkázal Hospodin Mojžíšovi, a dal ji Jozue v dědictví Izraelovi vedlé dílů jejich, po pokoleních jejich. I odpočinula země od válek. 006 JOS 012 001 Tito pak jsou králové té země, kteréž pobili synové Izraelští, a opanovali zemi jejich, za Jordánem k východu slunce, od potoku Arnon až k hoře Hermon i všecky roviny k východu: 006 JOS 012 002 Seon, král Amorejský, kterýž bydlil v Ezebon, a panoval od Aroer, kteréž leží při břehu potoka Arnon, a u prostřed potoka toho, a polovici Galád, až do potoka Jabok, kterýž jest na pomezí synů Ammon, 006 JOS 012 003 A od rovin až k moři Ceneret k východu, a až k moři pouště, jenž jest moře slané k východu, kudyž se jde k Betsimot, a od polední strany ležící pod horou Fazga. 006 JOS 012 004 Pomezí také Oga, krále Bázan, z ostatků Refaimských, kterýž bydlil v Astarot a v Edrei, 006 JOS 012 005 A kterýž panoval na hoře Hermon a v Sálecha, i ve vší krajině Bázan až ku pomezí Gessuri a Machati, a nad polovicí Galád, ku pomezí Seona, krále Ezebon. 006 JOS 012 006 Mojžíš, služebník Hospodinův, a synové Izraelští pobili je; a dal ji Mojžíš služebník Hospodinův k vládařství pokolení Rubenovu, Gádovu a polovici pokolení Manassesova. 006 JOS 012 007 Tito pak jsou králové země té, kteréž pobil Jozue a synové Izraelští za Jordánem k západu, od Balgad, kteréž jest na poli Libánském, až k hoře lysé, kteráž se táhne až do Seir, a dal ji Jozue pokolením Izraelským k vládařství po dílích jejich, 006 JOS 012 008 Na horách i na rovinách, i po polích, i v údolích, i na poušti a na poledne, zemi Hetejského, Amorejského, Kananejského, Ferezejského, Hevejského a Jebuzejského: 006 JOS 012 009 Král Jericha jeden, král Hai, kteréž bylo na straně Bethel, jeden; 006 JOS 012 010 Král Jeruzalémský jeden, král Hebron jeden; 006 JOS 012 011 Král Jarmut jeden, král Lachis jeden; 006 JOS 012 012 Král Eglon jeden, král Gázer jeden; 006 JOS 012 013 Král Dabir jeden, král Gader jeden; 006 JOS 012 014 Král Horma jeden, král Arad jeden; 006 JOS 012 015 Král Lebna jeden, král Adulam jeden; 006 JOS 012 016 Král Maceda jeden, král Bethel jeden; 006 JOS 012 017 Král Tafua jeden, král Chefer jeden; 006 JOS 012 018 Král Afek jeden, král Sáron jeden; 006 JOS 012 019 Král Mádon jeden, král Azor jeden; 006 JOS 012 020 Král Simron Meron jeden, král Achzaf jeden; 006 JOS 012 021 Král Tanach jeden, král Mageddo jeden; 006 JOS 012 022 Král Kedes jeden, král Jekonam z Karmelu jeden; 006 JOS 012 023 Král Dor z krajiny Dor jeden, král z Goim v Galgal jeden; 006 JOS 012 024 Král Tersa jeden. Všech králů třidceti a jeden. 006 JOS 013 001 Jozue pak již byl starý a sešlý věkem. I řekl jemu Hospodin: Tys se již sstaral, a jsi sešlého věku, země pak zůstává velmi mnoho k opanování. 006 JOS 013 002 Tato jest země, kteráž zůstává: Všecky končiny Filistinské a všecka Gessuri, 006 JOS 013 003 Od Níle, kterýž jest naproti Egyptu, až ku pomezí Akaron na půlnoci, kterážto krajina Kananejským se přičítá, v níž jest patero knížetství Filistinských: Gazejské, Azotské, Aškalonitské, Getejské a Akaronitské, a to bylo Hevejské; 006 JOS 013 004 Na poledne pak všecka země Kananejská a Mára, kteréž jest Sidonských až do Afeka, a až ku pomezí Amorejského; 006 JOS 013 005 Též země Giblická, a všecken Libán k východu slunce, od Balgad pod horou Hermon, až kde se vchází do Emat. 006 JOS 013 006 Všecky obyvatele té hory, od Libánu až k vodám Maserefot, všecky Sidonské já vyženu od tváři synů Izraelských; toliko ty rozděl ji losem lidu Izraelskému v dědictví, jakožť jsem přikázal. 006 JOS 013 007 Protož nyní rozděl zemi tu v dědictví devateru pokolení, a polovici pokolení Manassesova, 006 JOS 013 008 Poněvadž druhá polovice a pokolení Rubenovo a Gádovo vzali díl svůj, kterýž jim dal Mojžíš před Jordánem k východu, jakož dal jim Mojžíš služebník Hospodinův, 006 JOS 013 009 Od Aroer, kteréž jest při břehu potoka Arnon, i města u prostřed potoka, i všecky roviny Medaba až do Dibon, 006 JOS 013 010 I všecka města Seona, krále Amorejského, kterýž kraloval v Ezebon, až ku pomezí synů Ammon, 006 JOS 013 011 A Galád, i pomezí Gessuri a Machati, všecku horu Hermon, i všecken Bázan až do Sálecha, 006 JOS 013 012 Všecko království Oga v Bázan, kterýž kraloval v Astarot a v Edrei, kterýž byl pozůstal z ostatků Refaim, když je pobil Mojžíš, a zahladil je. 006 JOS 013 013 Nevyhnali pak synové Izraelští Gessuri a Machati, protož bydlil Gessura a Machata u prostřed Izraele až do dnešního dne. 006 JOS 013 014 Toliko pokolení Léví nedal dědictví; oběti ohnivé Hospodina Boha Izraelského jsou dědictví jeho, jakož mluvil jemu. 006 JOS 013 015 Dal pak Mojžíš pokolení synů Ruben po čeledech jejich dědictví. 006 JOS 013 016 A bylo jejich pomezí od Aroer, kteréž jest při břehu potoka Arnon, i město, kteréž jest u prostřed potoka, i všecky roviny, kteréž jsou při Medaba, 006 JOS 013 017 Ezebon i všecka města jeho, kteráž byla na rovinách, Dibon a Bamotbal a Betbalmeon, 006 JOS 013 018 Jasa a Kedemot a Mefat, 006 JOS 013 019 A Kariataim a Sabma, a Saratazar na hoře údolí, 006 JOS 013 020 A Betfegor i Assedot, Fazga a Betsimot. 006 JOS 013 021 Všecka také města v kraji, i všecko království Seona, krále Amorejského, kterýž kraloval v Ezebon, jehožto zabil Mojžíš i s knížaty Madianskými, Evi i Rekem, Sur, Hur a Rebe, vývodami Seonovými, obyvateli té země. 006 JOS 013 022 Ano i Baláma, syna Beorova, věšťce, zabili synové Izraelští mečem, s jinými, kteříž zbiti od nich. 006 JOS 013 023 I bylo pomezí synů Rubenových Jordán s mezemi svými. To jest dědictví synů Rubenových po čeledech jejich, města i vsi jejich. 006 JOS 013 024 Dal také Mojžíš pokolení Gád, synům Gádovým, po čeledech jejich dědictví. 006 JOS 013 025 A bylo jejich pomezí Jazer i všecka města Galád, a polovice země synů Ammon až do Aroer, kteréž jest naproti Rabba, 006 JOS 013 026 A od Ezebon až do Rámot, Masfe a Betonim, a od Mahanaim až ku pomezí Dabir; 006 JOS 013 027 V údolí také Betaram a Betnemra, a Sochot, a Sefon, ostatek království Seona, krále Ezebon, i Jordán s pomezím svým až k kraji moře Ceneret za Jordánem na východ. 006 JOS 013 028 To jest dědictví synů Gád po čeledech jejich, města i vsi jejich. 006 JOS 013 029 Dal také Mojžíš polovici pokolení Manassesova dědictví, i bylo polovice pokolení synů Manassesových, po čeledech jejich. 006 JOS 013 030 Pomezí jejich od Mahanaim, všecken Bázan, všecko království Oga, krále Bázan, i všecky vesnice Jair, kteréž jsou v Bázan, šedesáte měst, 006 JOS 013 031 A polovice Galád, a Astarot, a Edrei, města království Oga v Bázan. To dal synům Machirovým, syna Manassesova, polovici synů Machirových, po čeledech jejich. 006 JOS 013 032 Ta jsou dědictví, kteráž rozdělil Mojžíš na rovinách Moábských před Jordánem proti Jerichu k východu. 006 JOS 013 033 Pokolení pak Léví nedal Mojžíš dědictví; Hospodin Bůh Izraelský jest dědictví jejich, jakož mluvil jim. 006 JOS 014 001 Toto pak jest, což dědičně obdrželi synové Izraelští v zemi Kanán, což uvedli jim právem dědičným k vládařství Eleazar kněz, a Jozue, syn Nun, a přední z otců, v pokolení synů Izraelských, 006 JOS 014 002 Losem dělíce dědictví jejich, jakož přikázal Hospodin skrze Mojžíše, aby dal devateru pokolení a polovici pokolení. 006 JOS 014 003 Nebo byl dal Mojžíš dědictví půltřetímu pokolení před Jordánem, Levítům pak nedal dědictví u prostřed nich. 006 JOS 014 004 Nebo synů Jozefových bylo dvoje pokolení, Manassesovo a Efraimovo; a nedali dílu Levítům v zemi, kromě měst k bydlení, a podměstí jejich pro dobytek a stáda jejich. 006 JOS 014 005 Jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinili synové Izraelští, a rozdělili zemi. 006 JOS 014 006 Přistoupili pak synové Juda k Jozue v Galgala, i promluvil k němu Kálef, syn Jefonův, Cenezejský: Ty víš, co jest mluvil Hospodin k Mojžíšovi, muži Božímu, z příčiny mé a tvé v Kádesbarne. 006 JOS 014 007 Ve čtyřidceti letech byl jsem, když mne poslal Mojžíš, služebník Hospodinův, z Kádesbarne k spatření země, a oznámil jsem jemu tu věc, jakž bylo v srdci mém. 006 JOS 014 008 Ale bratří moji, kteříž šli se mnou, zkormoutili srdce lidu, já pak cele kráčel jsem za Hospodinem Bohem svým. 006 JOS 014 009 I přisáhl Mojžíš toho dne, řka: Jistě že země, po kteréž jsi chodil nohama svýma, bude v dědictví tobě i synům tvým až na věky, proto že jsi cele následoval Hospodina Boha mého. 006 JOS 014 010 A nyní, aj, propůjčil mi Hospodin života, jakož zaslíbil. Již čtyřidceti a pět let jest od toho času, jakž toto mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a jakž chodil Izrael po poušti, a aj, již dnes jsem v osmdesáti pěti letech, 006 JOS 014 011 A ještě nyní jsem při síle jako tehdáž, když poslal mne Mojžíš. Jaká byla síla má tehdáž, taková i nyní síla má jest k boji, a k vycházení i k vcházení. 006 JOS 014 012 Protož nyní dej mi horu tuto, o níž mluvil Hospodin onoho dne, nebo ty slyšel jsi toho dne, že Enakim jsou tam, a města veliká a pevně hrazená. Bude-li Hospodin se mnou, vyhladím je, jakož mluvil Hospodin. 006 JOS 014 013 I požehnal mu Jozue, a dal Hebron Kálefovi, synu Jefone, v dědictví. 006 JOS 014 014 Protož dostal se Hebron Kálefovi, synu Jefona Cenezejského, v dědictví až do tohoto dne, proto že cele kráčel za Hospodinem Bohem Izraelským. 006 JOS 014 015 Sloulo pak Hebron prvé město Arbe, kterýžto Arbe byl člověk veliký mezi Enakim. I odpočinula země od bojů. 006 JOS 015 001 Tento pak byl los pokolení synů Juda po čeledech jejich, při pomezí Edomském a poušti Tsin ku poledni, k straně polední. 006 JOS 015 002 I byla jejich meze polední kraj moře slaného od zátoky, kteráž se chýlí ku poledni. 006 JOS 015 003 Odkudž jda na poledne k vrchu Akrabim, přechází Tsin, a táhne se od poledne k Kádesbarne, i přichází až do Ezron, a odtud točí se k Addar, a obchází Karkaha. 006 JOS 015 004 Odtud jde do Asmona, a vychází ku potoku Egyptskému, a přichází meze ta až k západu. To budete míti pomezí na poledne. 006 JOS 015 005 Meze pak na východ jest moře slané, až k kraji Jordánu, a meze strany půlnoční jest od zátoky moře a od kraje Jordánu. 006 JOS 015 006 Odkudž jde meze ta do Betogla, a táhne se od půlnoci do Betaraba; a odtud přichází k kameni Bohana syna Rubenova. 006 JOS 015 007 A vstupuje ta meze do Dabir od údolí Achor, a na půlnoci chýlí se k Galgala, kteréž jest naproti vcházení do Adomim, jenž jest údolí tomu ku poledni, a přechází k vodám Ensemes, a skonává se u studnice Rogel. 006 JOS 015 008 Odtud jde ta meze přes údolí synů Hinnom k straně Jebus od poledne, jenž jest Jeruzalém, odkudž vstupuje táž meze k vrchu hory, kteráž jest naproti údolí Hinnom na západ, a kteráž jest na konci údolí Refaim na půlnoci. 006 JOS 015 009 Obchází pak ta meze od vrchu té hory k studnici vody Neftoa, a vychází k městům hory Efron; a odtud jde ta meze do Bála, jenž jest Kariatjeharim. 006 JOS 015 010 Potom točí se ta meze od Bála na západ k hoře Seir, a odtud jde k straně hory Jeharimských od půlnoci, jenž jest Cheslon, a sstupuje do Betsemes, a přichází do Tamna. 006 JOS 015 011 A vychází ta meze v stranu Akaron na půlnoci, a točí se vůkol k Sechronu, a přechází až k hoře Bála, a odtud táhne se do Jebnael, i dochází ta meze k moři. 006 JOS 015 012 Potom západní pomezí jest při moři velikém a mezech jeho. To jest pomezí synů Juda vůkol, po čeledech jejich. 006 JOS 015 013 Kálefovi pak, synu Jefone, dal díl u prostřed synů Juda, podlé řeči Hospodinovy k Jozue, město Arbe, otce Enakova, jenž jest Hebron. 006 JOS 015 014 I vyhnal odtud Kálef tři syny Enakovy: Sesai a Achimana a Tolmai, rodinu Enakovu. 006 JOS 015 015 A odtud vstoupil k obyvatelům Dabir, kteréž prvé sloulo Kariatsefer. 006 JOS 015 016 I řekl Kálef: Kdo by dobyl Kariatsefer a vzal je, dám jemu Axu dceru svou za manželku. 006 JOS 015 017 Dobyl ho pak Otoniel syn Cenezův, příbuzný Kálefův, i dal jemu Axu dceru svou za manželku. 006 JOS 015 018 I stalo se, že když přišla k němu, ponukla ho, aby prosil otce jejího za pole; protož ssedla s osla. I řekl jí Kálef: Což tě? 006 JOS 015 019 A ona odpověděla: Dej mi dar, poněvadž jsi mi dal zemi suchou, dejž mi také studnice vod. I dal jí studnice horní a studnice dolní. 006 JOS 015 020 To jest dědictví pokolení synů Juda po čeledech jejich. 006 JOS 015 021 Tato pak jsou města v končinách pokolení synů Juda, podlé pomezí Edom na poledne: Kabsael, Eder a Jagur; 006 JOS 015 022 A Cina, a Dimona, a Adada; 006 JOS 015 023 A Kedes, a Azor, a Jetnan; 006 JOS 015 024 Zif a Telem, a Balot; 006 JOS 015 025 Též Azor, Chadat a Kariot, Ezron, jenž jest Azor; 006 JOS 015 026 Amam a Sama, a Molada; 006 JOS 015 027 A Azar Gadda, a Esmon, a Betfelet; 006 JOS 015 028 Též Azarsual, a Bersabé, a Baziothia; 006 JOS 015 029 Bála a Im, a Esem; 006 JOS 015 030 A Eltolad, a Chesil, a Horma; 006 JOS 015 031 A Sicelech, a Medemena, a Sensenna; 006 JOS 015 032 A Lebaot, a Selim, též Ain a Remmon; všech měst dvadceti a devět i vsi jejich. 006 JOS 015 033 Na rovinách pak: Estaol a Zaraha, a Asna; 006 JOS 015 034 A Zanoe, a Engannim, Tafua a Enaim; 006 JOS 015 035 Jarmut, Adulam, Socho a Azeka; 006 JOS 015 036 A Saraim, Aditaim, a Gedera, a Gederotaim, měst čtrnácte i vsi jejich; 006 JOS 015 037 Senan a Adassa, a Magdalgad; 006 JOS 015 038 Delean a Masfa, a Jektehel; 006 JOS 015 039 Lachis, Baskat a Eglon; 006 JOS 015 040 Chebon, Lemam a Cetlis; 006 JOS 015 041 Gederot, Betdagon, a Naama, i Maceda, měst šestnáct a vsi jejich; 006 JOS 015 042 Lebna, Eter a Asan; 006 JOS 015 043 Jefta, Asna a Nesib; 006 JOS 015 044 Ceila, Achzib a Maresa, měst devět i vsi jejich; 006 JOS 015 045 Akaron a městečka, i vsi jeho; 006 JOS 015 046 Od Akaron až k moři všecka města, kteráž se chýlí k Azotu, i vsi jejich; 006 JOS 015 047 Azot, městečka jeho i vsi jeho; Gáza, městečka jeho i vsi jeho až ku potoku Egyptskému, i moře veliké s pomezím svým. 006 JOS 015 048 A na horách: Samir, Jeter a Socho; 006 JOS 015 049 Danna a město Sanna, jenž jest Dabir; 006 JOS 015 050 Anab, Estemo a Anim; 006 JOS 015 051 Gosen, Holon a Gilo, měst jedenácte i vsi jejich; 006 JOS 015 052 Arab, Duma a Esan; 006 JOS 015 053 Janum, Bettafua a Afeka; 006 JOS 015 054 Též Atmata a Kariatarbe, jenž jest Hebron, a Sior, měst devět a vsi jejich. 006 JOS 015 055 Maon, Karmel a Zif, a Juta; 006 JOS 015 056 Jezreel a Jukadam, a Zanoe; 006 JOS 015 057 Kain, Gabaa a Tamna, měst deset i vsi jejich; 006 JOS 015 058 Alul, Betsur a Gedor; 006 JOS 015 059 Maret, Betanot a Eltekon, měst šest i vsi jejich; 006 JOS 015 060 Kariatbaal, kteréž jest Kariatjeharim, a Rebba, města dvě i vsi jejich. 006 JOS 015 061 Na poušti: Betaraba, Middin a Sechacha; 006 JOS 015 062 A Nibsam, a město solné, a Engadi, měst šest i vsi jejich. 006 JOS 015 063 Jebuzejských pak obyvatelů Jeruzaléma nemohli synové Juda vypléniti, protož bydlil Jebuzejský s syny Judskými v Jeruzalémě až do tohoto dne. 006 JOS 016 001 Potom padl los synům Jozefovým, od Jordánu proti Jerichu při vodách Jerišských k východu, poušť, kteráž se začíná od Jericha přes hory Bethel. 006 JOS 016 002 A od Bethel vychází do Lůza, a přichází ku pomezí Archi do Atarot. 006 JOS 016 003 Potom jde k moři ku pomezí Jefleti, až ku pomezí Betoron dolního, a až k Gázer, a skonává se při moři. 006 JOS 016 004 I vzali dědictví své synové Jozefovi, Manasses a Efraim. 006 JOS 016 005 Byla pak meze synů Efraimových po čeledech jejich, ta byla meze dědictví jejich na východ, od Atarot Addar až do Betoron vrchního. 006 JOS 016 006 A vychází meze ta k moři při Michmetat od půlnoční strany, a obchází meze k východu Tanatsilo, a přechází ji od východu k Janoe. 006 JOS 016 007 A sstupuje z Janoe do Atarot a Nárat, a přichází do Jericha, a vychází k Jordánu. 006 JOS 016 008 Od Tafue meze jde k moři ku potoku Kána, a skonává se při moři. To jest dědictví pokolení synů Efraim po čeledech jejich. 006 JOS 016 009 Města pak oddělená synům Efraimovým byla u prostřed dědictví synů Manassesových, všecka města s vesnicemi svými. 006 JOS 016 010 A nevyplénili Kananea bydlícího v Gázer. I bydlil Kananejský u prostřed Efraima až do dnes, dávaje plat. 006 JOS 017 001 A tento byl los Manassesův (nebo on jest prvorozený Jozefův): Machirovi prvorozenému Manassesovu, otci Gálad, proto že byl muž bojovný, dostal se Galád a Bázan. 006 JOS 017 002 Dostalo se také jiným synům Manassesovým po čeledech jejich, synům Abiezer, a synům Helek, a synům Asriel, i synům Sechem, a synům Hefer, a synům Semida. ( Nebo ti jsou synové Manassesovi, syna Jozefova, muži po rodech svých. 006 JOS 017 003 Ale Salfad, syn Hefer, syna Galád, syna Machir, syna Manasse, neměl synů, než dcery toliko, jejichž jsou tato jména: Mahla a Noa, Hegla, Melcha a Tersa. 006 JOS 017 004 Kteréžto přistoupivše před Eleazara kněze, a před Jozue, syna Nun, i před knížata, řekly: Hospodin přikázal Mojžíšovi, aby nám dal dědictví u prostřed bratří našich. I dal jim Jozue podlé rozkázaní Hospodinova dědictví u prostřed bratří otce jejich.) 006 JOS 017 005 Dostalo se provazců Manassesovi deset, krom země Galád a Bázan, kteráž byla před Jordánem. 006 JOS 017 006 Nebo dcery Manassesovy obdržely dědictví mezi syny jeho, země pak Galád přišla jiným synům Manassesovým. 006 JOS 017 007 A byla meze Manassesova od Asser, Michmetat, jenž jest před Sichem, a táhne se na pravou stranu k obyvatelům Entafue. 006 JOS 017 008 (Manassesova zajisté byla země Tafue, ale Tafue podlé pomezí Manassesova jest synů Efraimových.) 006 JOS 017 009 Odkudž sstupuje pomezí ku potoku Kána, na poledne tomu potoku, a tu jsou města Efraimova u prostřed měst Manassesových; pomezí pak Manassesovo jest na půlnoci toho potoka, a skonává se při moři. 006 JOS 017 010 Na poledne jest díl Efraimův, a na půlnoci Manassesův, moře pak jest pomezí jejich; a v pokolení Asser sbíhají se na půlnoci, v pokolení pak Izachar na východ. 006 JOS 017 011 Nebo dědictví Manassesovo jest mezi Izacharovým a Asserovým, Betsan i městečka jeho, a Jibleam a městečka jeho; též obyvatelé Dor a městečka jeho, a obyvatelé Endor a městečka jeho; také obyvatelé Tanach a městečka jeho, i obyvatelé Mageddo a městečka jeho; tři ty krajiny. 006 JOS 017 012 Ale synové Manassesovi nemohli vypléniti obyvatelů těch měst; protož směleji počal Kananejský bydliti v zemi té. 006 JOS 017 013 Když se pak zsilili synové Izraelští, uvedli sobě Kananejské pod plat, a nevyhladili jich do konce. 006 JOS 017 014 Tedy mluvili synové Jozefovi k Jozue, řkouce: Proč jsi nám dal dědictví toliko los jeden a provazec jeden, poněvadž jsme lid mnohý; nebo až dosavad žehnal nám Hospodin. 006 JOS 017 015 I řekl jim Jozue: Poněvadž jsi lid tak mnohý, vejdi do lesa, a vyplaň sobě tam v zemi Ferezejské a Refaimské, jestližeť jest malá hora Efraim. 006 JOS 017 016 Jemuž odpověděli synové Jozefovi: I tak nám nepostačí ta hora; přes to vozy železné mají všickni Kananejští, kteříž bydlejí v luzích těch, i ti, kteříž jsou v Betsan a v městečkách jeho, i ti, kteříž jsou v údolí Jezreel. 006 JOS 017 017 I řekl Jozue domu Jozefovu, Efraimovu a Manassesovu, řka: Lid mnohý a silný jsi, nebudeš míti toliko dílu jednoho, 006 JOS 017 018 Ale horu budeš míti. Jestližeť překáží les, tedy vysekáš jej, a obdržíš končiny její; nebo vyhladíš Kananejského, ačkoli má vozy železné a jest silný. 006 JOS 018 001 Shromáždilo se pak všecko množství synů Izraelských do Sílo, a tu postavili stánek úmluvy, když již země od nich podmaněna byla. 006 JOS 018 002 Pozůstalo pak z synů Izraelských, jimž ještě nebylo rozděleno dědictví jejich, sedmero pokolení. 006 JOS 018 003 I řekl Jozue synům Izraelským: I dokudž zanedbáváte vjíti, abyste se uvázali v zemi, kterouž vám dal Hospodin Bůh otců vašich? 006 JOS 018 004 Vydejte z sebe z každého pokolení tři muže, ať je pošli, aby vstanouce, zchodili zemi, a popsali ji vedlé dědictví svých; potom navrátí se ke mně. 006 JOS 018 005 I rozdělí ji na sedm dílů. Juda zůstane v končinách svých od poledne, a čeledi Jozefovy zůstanou v končinách svých od půlnoci. 006 JOS 018 006 Vy pak, když popíšete zemi na sedm dílů, přinesete sem ke mně; tedy uvrhu vám losy zde před Hospodinem Bohem naším. 006 JOS 018 007 Nebo nemají dílu Levítové u prostřed vás, proto že kněžství Hospodinovo jest dědictví jejich; Gád pak a Ruben, a polovice pokolení Manassesova, vzali dědictví své před Jordánem na východ, kteréž dal jim Mojžíš, služebník Hospodinův. 006 JOS 018 008 Protož vstavše muži ti, odešli. A přikázal Jozue těm, kteříž šli, aby popsali zemi, řka: Jděte a projděte zemi, a popište ji; potom navraťte se ke mně, a uvrhu zde losy před Hospodinem v Sílo. 006 JOS 018 009 Tedy odešli muži, a prošedše zemi, popsali ji po městech na sedm dílů na knize, a navrátili se k Jozue do stanů v Sílo. 006 JOS 018 010 I uvrhl jim losy Jozue v Sílo před Hospodinem, a rozdělil tu Jozue zemi synům Izraelským vedlé dílů jejich. 006 JOS 018 011 Padl pak los pokolení synů Beniaminových po čeledech jejich, a přišla meze dílu jejich mezi syny Juda a syny Jozefovy. 006 JOS 018 012 A byla meze jejich k straně půlnoční od Jordánu, a šla při straně půlnoční Jericha, a táhla se na hory k moři, a skonávala se při poušti Betaven. 006 JOS 018 013 A odtud přechází ta meze do Lůz, při straně Lůz polední, (jenž jest Bethel, ) a chýlí se ta meze do Atarot Addar vedlé hory, kteráž jest od poledne Betoron dolního. 006 JOS 018 014 Odkudž obchází vůkol k straně moře na poledne od hory, kteráž jest proti Betoron ku polední, a konec její jest Kariatbaal, (jenž jest Kariatjeharim), město synů Juda. Ta jest strana západní. 006 JOS 018 015 Strana pak ku poledni od konce Kariatjeharim, a vychází ta meze k moři, a přichází až k studnici vod Neftoa. 006 JOS 018 016 A táhne se táž meze k konci hory, kteráž jest naproti údolí synů Hinnom, a jest v údolí Refaim na půlnoci, a běží skrze údolí Hinnom po straně Jebuzea na poledne, a přichází k studnici Rogel. 006 JOS 018 017 Potom točí se od půlnoci, a dochází k Ensemes, a vychází do Gelilot, kteréž jest naproti místu, kudy se jde do Adomim, a sstupuje k kameni Bohana, syna Rubenova. 006 JOS 018 018 Odtud přechází k straně, kteráž jest naproti rovinám strany půlnoční, a táhne se do Araba. 006 JOS 018 019 Odtud jde k straně Betogla na půlnoci, a skonává se meze ta při zátoce moře slaného od půlnoční strany, tu kdež vpadá Jordán do moře na polední straně. To jest pomezí ku poledni. 006 JOS 018 020 Jordán také je odděluje k straně východní. To jest dědictví synů Beniaminových s mezemi svými vůkol a vůkol po čeledech jejich. 006 JOS 018 021 A byla města tato pokolení synů Beniaminových po čeledech jejich: Jericho, Betogla a údolí Kasis; 006 JOS 018 022 A Betaraba, Semaraim a Bethel; 006 JOS 018 023 A Avim, též Afara a Ofra; 006 JOS 018 024 A Cefer, Hamona, Ofni a Gaba, měst dvanáct a vsi jejich; 006 JOS 018 025 Gabaon, Ráma a Berot; 006 JOS 018 026 Masfa, Kafira a Mosa; 006 JOS 018 027 Rekem, Jarefel a Tarela; 006 JOS 018 028 A Sela, Elef a Jebus, (jenž jest Jeruzalém, ) Gibat, Kariat, měst čtrnácte i vsi jejich. To jest dědictví synů Beniaminových po čeledech jejich. 006 JOS 019 001 Potom padl los druhý Simeonovi, pokolení synů Simeonových, po čeledech jejich, a bylo dědictví jejich u prostřed dědictví synů Juda. 006 JOS 019 002 A přišlo jim v dědictví jejich Bersabé, Seba a Molada; 006 JOS 019 003 Azarsual a Bala, též Esem; 006 JOS 019 004 Eltolad a Betul, a Horma; 006 JOS 019 005 Sicelech a Betmarchabot, a Azarsusa; 006 JOS 019 006 Betlebaot a Sarohem, měst třinácte i vsi jejich; 006 JOS 019 007 Ain, Remmon, též Eter a Asan, města čtyři i vsi jejich; 006 JOS 019 008 I všecky vsi, kteréž byly vůkolí měst těch, až do Balatber a Rámat poledního. To jest dědictví pokolení synů Simeonových po čeledech jejich. 006 JOS 019 009 Z podílu synů Judových bylo dědictví synů Simeonových; nebo díl synů Judových byl jim příliš veliký, protož u prostřed dědictví jejich vzali dědictví synové Simeonovi. 006 JOS 019 010 Potom přišel třetí los synům Zabulon po čeledech jejich, a jest meze dědictví jejich až do Sarid. 006 JOS 019 011 Odkudž vstupuje meze jejich podlé moře k Merala, a přichází až do Debaset, a běží až ku potoku, kterýž jest proti Jekonam. 006 JOS 019 012 Obrací se pak od Sarid nazpátek k východu slunce, ku pomezí Chazelet Tábor, a odtud táhne se k Daberet, a vstupuje do Jafie. 006 JOS 019 013 Odtud přechází zase k východu, do Gethefer a do Itakasin, odkudž vychází do Remmon, a točí se k Nea. 006 JOS 019 014 Točí se také táž meze od půlnoci do Anaton, a dochází až k údolí Jeftael; 006 JOS 019 015 A Katet, Naalol, Simron, Idala a Betlém, měst dvanácte i vsi jejich. 006 JOS 019 016 To jest dědictví synů Zabulonových po čeledech jejich, ta města i vsi jejich. 006 JOS 019 017 Izacharovi také padl los čtvrtý, totiž synům Izacharovým po čeledech jejich. 006 JOS 019 018 A meze jejich: Jezreel, Kasalat a Sunem; 006 JOS 019 019 Hafaraim, Sion, též Anaharat; 006 JOS 019 020 Rabbot, Kesion a Abez, 006 JOS 019 021 Ramet, Engannim a Enhada, i Betfeses. 006 JOS 019 022 Odkudž přibíhá meze k Táboru a k Sehesima a k Betsemes, a dochází až k Jordánu, měst šestnácte i vsi jejich. 006 JOS 019 023 To jest dědictví pokolení synů Izacharových po čeledech jejich, ta města i vsi jejich. 006 JOS 019 024 Padl také los pátý pokolení synů Asser po čeledech jejich. 006 JOS 019 025 A byla meze jejich: Helkat a Chali, a Beten, a Achzaf; 006 JOS 019 026 Elmelech, též Amaad a Mesal, a přibíhá až na Karmel k moři, a do Sichor Libnat; 006 JOS 019 027 A obrací se k východu slunce do Betdagon, a dosahá k losu Zabulonovu, a do údolí Jeftael k půlnoci, a do Betemek a Nehiel, a táhne se do Kábul na levou stranu, 006 JOS 019 028 A do Ebron a Rohob, a Hamon a Kána až do Sidonu velikého. 006 JOS 019 029 Odtud se navrací ta meze do Ráma až k městu hrazenému Zor; tu se obrací do Chosa, a skonává se při moři podlé vyměření v Achziba. 006 JOS 019 030 K tomu přísluší Afek a Rohob, měst dvamecítma i vsi jejich. 006 JOS 019 031 To jest dědictví pokolení synů Asser po čeledech jejich, ta města i vsi jejich. 006 JOS 019 032 Synům Neftalímovým padl los šestý, po čeledech jejich. 006 JOS 019 033 A byla meze jejich od Helef a od Elon do Sananim, a Adami, Nekeb a Jebnael, až do Lekum, a skonává se u Jordánu. 006 JOS 019 034 Potom navracuje se meze na západ k Azanot Tábor, a odtud jde do Hukuka, a vpadá k losu Zabulonovu od poledne, a k Asserovu přibíhá od západu, a k Judovu při Jordánu na východ slunce. 006 JOS 019 035 Města pak hrazená jsou: Assedim, Ser a Emat, Rechat a Ceneret; 006 JOS 019 036 Adama, Ráma a Azor; 006 JOS 019 037 Kedes, Edrei a Enazor; 006 JOS 019 038 Jeron, Magdalel, Horem, Betanat a Betsemes, měst devatenácte i vsi jejich. 006 JOS 019 039 To jest dědictví pokolení synů Neftalím po čeledech jejich, ta města s vesnicemi svými. 006 JOS 019 040 Na pokolení synů Dan po čeledech jejich padl los sedmý. 006 JOS 019 041 A byla meze dědictví jejich: Zaraha a Estaol, a Hirsemes; 006 JOS 019 042 Salbin, Aialon a Jetela; 006 JOS 019 043 Elon, Tamna a Ekron; 006 JOS 019 044 Elteke, Gebbeton a Baalat; 006 JOS 019 045 Jehud, Beneberak a Getremmon; 006 JOS 019 046 Mehaiarkon a Rakon s pomezím, kteréž jest naproti Joppe. 006 JOS 019 047 Přišlo pak pomezí synům Dan příliš malé. Protož vstoupili synové Dan, a bojovali proti Lesen, a dobyvše ho, pobili obyvatele ostrostí meče, a vzavše je v dědictví, bydlili tam, a přezděli Lesenu Dan, vedlé jména Dan otce svého. 006 JOS 019 048 To jest dědictví pokolení synů Dan po čeledech jejich, ta města i vsi jejich. 006 JOS 019 049 Když pak přestali děliti se zemí po mezech jejích, dali synové Izraelští dědictví Jozue, synu Nun, mezi sebou. 006 JOS 019 050 Podlé rozkázaní Hospodinova dali jemu město, kteréhož žádal, Tamnatsára, na hoře Efraim. I vystavěl město, a přebýval v něm. 006 JOS 019 051 Ta jsou dědictví, kteráž dali k vládařství Eleazar kněz a Jozue syn Nun, i přední z otců pokolení synů Izraelských, losem v Sílo před Hospodinem, u dveří stánku úmluvy, a tak dokonali rozdělování země. 006 JOS 020 001 I mluvil Hospodin k Jozue, řka: 006 JOS 020 002 Mluv k synům Izraelským, a rci jim: Oddejte z těch měst vašich města útočišťná, o nichž jsem mluvil vám skrze Mojžíše, 006 JOS 020 003 Aby tam utekl vražedlník, kterýž by zabil člověka nechtě a z nevědomí. I budou vám útočiště před přítelem zabitého. 006 JOS 020 004 A když by utekl do jednoho z těch měst, stane u vrat v bráně města, a oznámí starším města toho při svou; i přijmou ho do města k sobě, a dají mu místo, i bydliti bude u nich. 006 JOS 020 005 Když by jej pak honil přítel toho zabitého, nevydají vražedlníka v ruce jeho; nebo nechtě udeřil bližního svého, neměv ho prvé v nenávisti. 006 JOS 020 006 A bydliti bude v městě tom, dokudž nestane před shromážděním k soudu, až do smrti kněze velikého, kterýž by byl toho času; nebo tehdáž navrátí se vražedlník, a přijde do města svého a do domu svého, do města, odkudž utekl. 006 JOS 020 007 I oddělili Kádes v Galilei na hoře Neftalím, a Sichem na hoře Efraim, a město Arbe, (jenž jest Hebron, ) na hoře Juda. 006 JOS 020 008 Před Jordánem pak proti Jerichu k východu oddělili Bozor, kteréž leží na poušti v rovině pokolení Rubenova, a Rámot v Galád z pokolení Gádova, a Golan v Bázan z pokolení Manassesova. 006 JOS 020 009 Ta města byla útočišťná všechněm synům Izraelským, i příchozímu, kterýž pohostinu jest mezi nimi, aby utekl tam, kdo by koli zabil někoho nechtě, a nesešel od ruky přítele toho zabitého prvé, než by stál před shromážděním. 006 JOS 021 001 Přistoupili pak přední z otců Levítského pokolení k Eleazarovi knězi, a k Jozue, synu Nun, a k předním z otců pokolení synů Izraelských, 006 JOS 021 002 A mluvili k nim v Sílo, v zemi Kananejské, řkouce: Hospodin přikázal skrze Mojžíše, abyste nám dali města k přebývání, i podměstí jejich pro dobytky naše. 006 JOS 021 003 Dali tedy synové Izraelští Levítům z dědictví svého, vedlé rozkázaní Hospodinova, města tato i podměstí jejich. 006 JOS 021 004 Padl pak los čeledem Kahat, i dáno losem synům Arona kněze, Levítům, z pokolení Juda, a z pokolení Simeon, i z pokolení Beniaminova měst třinácte. 006 JOS 021 005 A jiným synům Kahat, z čeledí pokolení Efraimova, a z pokolení Danova, a z polovice pokolení Manassesova losem dáno měst deset. 006 JOS 021 006 Synům pak Gerson, z čeledí pokolení Izacharova, a z pokolení Asserova, též z pokolení Neftalímova, a z polovice pokolení Manassesova v Bázan losem dáno měst třinácte. 006 JOS 021 007 Synům Merari po čeledech jejich, z pokolení Rubenova a z pokolení Gádova, též z pokolení Zabulonova měst dvanácte. 006 JOS 021 008 Dali tedy synové Izraelští Levítům ta města i předměstí jejich, (jakož přikázal Hospodin skrze Mojžíše, ) losem. 006 JOS 021 009 A tak z pokolení synů Judových, a z pokolení synů Simeonových dána jsou města, kterýchž tuto jména jsou položena. 006 JOS 021 010 A dostal se první díl synům Aronovým, z čeledí Kahat, z synů Léví; nebo jim padl los první. 006 JOS 021 011 Dáno jest tedy jim město Arbe, otce Enakova, (jenž jest Hebron, ) na hoře Juda, a předměstí jeho vůkol něho. 006 JOS 021 012 Ale pole města toho i vsi jeho dali Kálefovi synu Jefone k vládařství jeho. 006 JOS 021 013 Synům tedy Arona kněze dali město útočišťné vražedlníku, Hebron i předměstí jeho, a Lebno i předměstí jeho; 006 JOS 021 014 A Jeter s předměstím jeho, též Estemo a předměstí jeho; 006 JOS 021 015 Holon i předměstí jeho, a Dabir s podměstím jeho; 006 JOS 021 016 Také Ain s předměstím jeho, a Juta s podměstím jeho, i Betsemes a předměstí jeho, měst devět z toho dvojího pokolení. 006 JOS 021 017 Z pokolení pak Beniaminova dali Gabaon a předměstí jeho, a Gaba s předměstím jeho; 006 JOS 021 018 Též Anatot a podměstí jeho, i Almon s předměstím jeho, města čtyři. 006 JOS 021 019 Všech měst synů Aronových kněží třinácte měst s předměstími jejich. 006 JOS 021 020 Čeledem pak synů Kahat, Levítům, kteříž pozůstali z synů Kahat, (byla pak města losu jejich z pokolení Efraim, ) 006 JOS 021 021 Dali jim město útočišťné vražedlníku, Sichem i předměstí jeho, na hoře Efraim, a Gázer s předměstím jeho. 006 JOS 021 022 Též Kibsaim a předměstí jeho, a Betoron s předměstím jeho, města čtyři. 006 JOS 021 023 Z pokolení pak Dan: Elteke a předměstí jeho, a Gebbeton s předměstím jeho; 006 JOS 021 024 Též Aialon a předměstí jeho, a Getremmon s podměstím jeho, města čtyři. 006 JOS 021 025 Z polovice pak pokolení Manassesova: Tanach a podměstí jeho, a Getremmon s předměstím jeho, města dvě. 006 JOS 021 026 Všech měst deset s předměstími jejich čeledem synům Kahat ostatním. 006 JOS 021 027 Synům také Gersonovým, z čeledí Levítských, z polovice pokolení Manassesova dali město útočišťné vražedlníku, Golan v Bázan a předměstí jeho, a Bozran s předměstím jeho, města dvě. 006 JOS 021 028 Z pokolení Izacharova: Kesion a podměstí jeho, a Daberet s předměstím jeho; 006 JOS 021 029 Jarmut a předměstí jeho, a Engannim s předměstím jeho, města čtyři. 006 JOS 021 030 Z pokolení pak Asserova: Mesal a předměstí jeho, též Abdon a podměstí jeho; 006 JOS 021 031 Helkat s předměstím jeho, a Rohob s podměstím jeho, města čtyři. 006 JOS 021 032 Z pokolení také Neftalímova: Město útočišťné vražedlníku, Kedes v Galilei a předměstí jeho, a Hamotdor s předměstím jeho, a Kartam s předměstím jeho, města tři. 006 JOS 021 033 Všech měst Gersonitských po čeledech jejich, třinácte měst s předměstími jejich. 006 JOS 021 034 Čeledem pak synů Merari, Levítům ostatním, dali z pokolení Zabulonova Jekonam a předměstí jeho, Karta a předměstí jeho; 006 JOS 021 035 Damna a předměstí jeho, Naalol a předměstí jeho, města čtyři. 006 JOS 021 036 Z pokolení pak Rubenova: Bozor a předměstí jeho, a Jasa a předměstí jeho; 006 JOS 021 037 Kedemot a předměstí jeho, a Mefat s podměstím jeho, města čtyři. 006 JOS 021 038 A z pokolení Gádova: Město útočišťné vražedlníku, Rámot v Galád a předměstí jeho, a Mahanaim s předměstím jeho; 006 JOS 021 039 Ezebon a podměstí jeho, Jazer s podměstím jeho, města čtyři. 006 JOS 021 040 Všech měst synů Merari po čeledech jejich, kteříž ostatní byli z čeledí Levítských, bylo podlé losu jejich měst dvanácte. 006 JOS 021 041 A tak všech měst Levítských u prostřed vládařství synů Izraelských měst čtyřidceti osm s předměstími svými. 006 JOS 021 042 Mělo pak to město jedno každé obzvláštně svá předměstí vůkol sebe, a taková byla všecka ta města. 006 JOS 021 043 Dal tedy Hospodin Izraelovi všecku tu zemi, kterouž s přísahou zaslíbil dáti otcům jejich; i opanovali ji dědičně, a bydlili v ní. 006 JOS 021 044 Dal také Hospodin jim odpočinutí se všech stran podlé všeho, jakž byl s přísahou zaslíbil otcům jejich, aniž kdo byl, ješto by ostál proti nim ze všech nepřátel jejich; všecky nepřátely jejich dal Hospodin v ruku jejich. 006 JOS 021 045 Nepominulo ani jedno slovo ze všelikého slova dobrého, kteréž mluvil Hospodin k domu Izraelskému, ale všecko se tak stalo. 006 JOS 022 001 Toho času povolav Jozue Rubenitských, Gáditských a polovice pokolení Manassesova, 006 JOS 022 002 Řekl jim: Vy jste ostříhali všeho, což přikázal vám Mojžíš, služebník Hospodinův, a poslouchali jste hlasu mého ve všem, což jsem přikázal vám. 006 JOS 022 003 Neopustili jste bratří svých již za dlouhý čas až do dne tohoto, ale bedlivě jste ostříhali přikázaní Hospodina Boha vašeho. 006 JOS 022 004 Nyní pak již odpočinutí dal Hospodin Bůh váš bratřím vašim, jakož mluvil jim; již tedy navraťte se a beřte se do stanů svých, do země vládařství svého, kteréž vám dal Mojžíš, služebník Hospodinův, před Jordánem. 006 JOS 022 005 Toliko hleďte pilně zachovávati a plniti přikázaní a zákon, kterýž přikázal vám Mojžíš, služebník Hospodinův, a milovati Hospodina Boha svého a choditi po všech cestách jeho, a zachovávajíce přikázaní jeho, přídržeti se ho, a sloužiti jemu celým srdcem svým a celou duší svou. 006 JOS 022 006 A požehnav jim Jozue, propustil je; i odešli do stanů svých. 006 JOS 022 007 (Polovici pak pokolení Manassesova dal byl Mojžíš dědictví v Bázan, a druhé polovici jeho dal Jozue s bratřími jejich za Jordánem k západu.) A když je propouštěl Jozue do stanů jejich, požehnal jim, 006 JOS 022 008 A mluvil k nim, řka: S bohatstvím velikým navracujete se do stanů svých a s dobytky velmi mnohými, s stříbrem a zlatem, s mědí a železem a rouchem velmi mnohým; rozděltež se loupeží nepřátel svých s bratřími svými. 006 JOS 022 009 Tedy navracujíce se, odešli synové Rubenovi a synové Gádovi a polovice pokolení Manassesova od synů Izraelských z Sílo, jenž jest v zemi Kananejské, aby šli do země Galád, do země vládařství svého, v kteréž dědictví obdrželi, vedlé řeči Hospodinovy skrze Mojžíše. 006 JOS 022 010 A přišedše ku pomezí při Jordánu, kteréž jest v zemi Kananejské, i vzdělali tu synové Rubenovi, a synové Gádovi, a polovice pokolení Manassesova oltář nad Jordánem, oltář veliký ku podivení. 006 JOS 022 011 Uslyšeli pak synové Izraelští, že praveno bylo: Aj, vystavěli synové Rubenovi a synové Gádovi, a polovice pokolení Manassesova oltář naproti zemi Kananejské, při pomezi u Jordánu, kdež přešli synové Izraelští. 006 JOS 022 012 Uslyševše, pravím, synové Izraelští, sešlo se všecko množství jejich do Sílo, aby táhli proti nim k boji. 006 JOS 022 013 I poslali synové Izraelští k synům Rubenovým a k synům Gádovým a ku polovici pokolení Manassesova do země Galád Fínesa, syna Eleazara kněze, 006 JOS 022 014 A deset knížat s ním, po jednom knížeti z každého domu otcovského, ze všech pokolení Izraelských. (Každý pak z nich byl přední v domě otců svých v tisících Izraele.) 006 JOS 022 015 Ti přišli k synům Rubenovým a k synům Gádovým a ku polovici pokolení Manassesova do země Galád, a mluvili s nimi, řkouce: 006 JOS 022 016 Toto praví všecko shromáždění Hospodinovo: Jaké jest to přestoupení, jímž jste přestoupili proti Bohu Izraelskému, odvrátivše se dnes, abyste nešli za Hospodinem, vzdělavše sobě oltář, abyste se protivili dnes Hospodinu? 006 JOS 022 017 Ještě-liž se nám malá zdá nepravost modly Fegor, od níž nejsme očištěni až do dnes, pročež byla rána v shromáždění Hospodinovu, 006 JOS 022 018 Že vy přes to odvracujete se dnes, abyste nešli za Hospodinem? I stane se, poněvadž vy dnes odporujete Hospodinu, že on zítra na všecko shromáždění Izraelské rozhněvá se. 006 JOS 022 019 Jestližeť jest nečistá země vládařství vašeho, přejděte do země vládařství Hospodinova, v níž přebývá stánek Hospodinův, a dědictví vezměte mezi námi; toliko proti Hospodinu se nepostavujte, a nebuďte odporní nám, stavějíce sobě oltář mimo oltář Hospodina Boha našeho. 006 JOS 022 020 Zdali Achan syn Záre nedopustil se přestoupení při věci proklaté? A přišlo rozhněvání na všecko shromáždění Izraelské, a on sám jeden zhřešiv, nezahynul pro svou nepravost sám. 006 JOS 022 021 I odpověděli synové Rubenovi a synové Gádovi a polovice pokolení Manassesova, a mluvili s knížaty tisíců Izraelských: 006 JOS 022 022 Silný Bůh Hospodin, silný Bůh Hospodin, onť ví, ano sám Izrael pozná, žeť jsme ne z zpoury a všetečnosti proti Hospodinu to učinili, jináč nezachovávejž nás ani dne tohoto. 006 JOS 022 023 Jistě žeť jsme nestavěli sobě oltáře k tomu, abychom se odvrátiti měli a nejíti za Hospodinem, ani k obětování na něm zápalů a obětí suchých, a k obětování na něm obětí pokojných, sic jináč Hospodin sám ať to vyhledává. 006 JOS 022 024 Anobrž raději obávajíce se té věci, učinili jsme to, myslíce: Potom mluviti budou synové vaši synům našim, řkouce: Co vám do Hospodina Boha Izraelského? 006 JOS 022 025 Poněvadž meze položil Hospodin mezi námi a vámi, ó synové Rubenovi a synové Gádovi, Jordán tento, nemáte vy dílu v Hospodinu. I odvrátí synové vaši syny naše od bázně Hospodinovy. 006 JOS 022 026 Protož jsme řekli: Přičiňme se a vzdělejme oltář, ne pro zápaly a oběti, 006 JOS 022 027 Ale aby byl svědkem mezi námi a vámi, a mezi potomky našimi po nás, k vykonávání služby Hospodinu před ním zápaly našimi, a obětmi našimi a pokojnými obětmi našimi, a aby neřekli potom synové vaši synům našim: Nemáte dílu v Hospodinu. 006 JOS 022 028 Protož jsme řekli: Jestliže by potom mluvili nám neb potomkům našim, tedy odpovíme: Vizte podobenství oltáře Hospodinova, kterýž učinili otcové naši, ne pro zápaly ani oběti, ale aby byl na svědectví mezi námi a vámi. 006 JOS 022 029 Odstup to od nás, abychom odporovati měli Hospodinu, a odvraceti se dnes a nejíti za Hospodinem, stavějíce oltář k zápalům, k obětem suchým a jiným obětem, mimo oltář Hospodina Boha našeho, kterýž jest před stánkem jeho. 006 JOS 022 030 Uslyšev pak Fínes kněz a knížata shromáždění a přední z tisíců Izraelských, kteříž s ním byli, slova, kteráž mluvili synové Rubenovi a synové Gádovi a synové Manassesovi, líbilo se jim. 006 JOS 022 031 I řekl Fínes, syn Eleazara kněze, synům Rubenovým a synům Gádovým, i synům Manassesovým: Nyní jsme poznali, že u prostřed nás jest Hospodin, a že jste se nedopustili proti Hospodinu přestoupení toho, a tak vysvobodili jste syny Izraelské z ruky Hospodinovy. 006 JOS 022 032 Tedy navrátil se Fínes, syn Eleazara kněze, i ta knížata od synů Rubenových a od synů Gádových z země Galád do země Kananejské k synům Izraelským a oznámili jim tu věc. 006 JOS 022 033 I líbilo se to synům Izraelským, a dobrořečili Boha synové Izraelští, a již více nemluvili o to, aby táhli proti nim k boji a zkazili zemi, v kteréž synové Rubenovi a synové Gádovi bydlili. 006 JOS 022 034 Nazvali pak synové Rubenovi a synové Gádovi oltář ten Ed, řkouce: Nebo svědkem bude mezi námi, že Hospodin jest Bůh. 006 JOS 023 001 I stalo se po mnohých dnech, když dal Hospodin odpočinutí Izraelovi ode všech nepřátel jejich vůkol, a Jozue se sstaral a sešel věkem, 006 JOS 023 002 Že povolav Jozue všeho Izraele, starších jeho i předních jeho soudců i správců jeho, řekl jim: Já jsem se sstaral a sešel věkem. 006 JOS 023 003 A vy jste viděli všecko to, co jest učinil Hospodin Bůh váš všechněm národům těm před oblíčejem vaším; nebo Hospodin Bůh váš onť bojoval za vás. 006 JOS 023 004 Pohleďte, losem rozdělil jsem vám ty národy pozůstalé v dědictví po pokoleních vašich od Jordánu, i všecky národy, kteréž jsem vyplénil až k moři velikému na západ slunce. 006 JOS 023 005 Hospodin pak Bůh váš onť je vyžene od tváři vaší, a vypudí je před oblíčejem vaším, a vy dědičně obdržíte zemi jejich, jakož mluvil vám Hospodin Bůh váš. 006 JOS 023 006 Protož zmužile se mějte, abyste ostříhali a činili všecko, což psáno jest v knize zákona Mojžíšova, a neodstupovali od něho na pravo ani na levo. 006 JOS 023 007 Nesměšujte se s těmi národy, kteříž pozůstávají s vámi, a jména bohů jejich nepřipomínejte, ani skrze ně přisahejte, aniž jim služte, ani se jim klanějte. 006 JOS 023 008 Ale přídržte se Hospodina Boha svého, jakož jste činili až do tohoto dne. 006 JOS 023 009 I budeť, že jakož jest vyhnal Hospodin od tváři vaší národy veliké a silné, aniž ostál kdo před oblíčejem vaším až do tohoto dne: 006 JOS 023 010 Tak jeden z vás honiti bude tisíc, nebo Hospodin Bůh váš onť bojuje za vás, jakož mluvil vám. 006 JOS 023 011 Toho tedy nejpilnější buďte, abyste milovali Hospodina Boha svého. 006 JOS 023 012 Nebo jestliže předce se odvrátíte, a připojíte se k těm pozůstalým národům, k těm, kteříž zůstávají mezi vámi, a vejdete s nimi v příbuzenství a smísíte se s nimi a oni s vámi: 006 JOS 023 013 Tedy jistotně vězte, že Hospodin Bůh váš nebude více vyháněti všech národů těch od tváři vaší, ale budou vám osídlem a úrazem i bičem na bocích vašich, a trním v očích vašich, dokudž nezahynete z země této výborné, kterouž vám dal Hospodin Bůh váš. 006 JOS 023 014 A hle, já nyní odcházím podlé způsobu všech lidí, poznejtež tedy vším srdcem svým a celou duší svou, že nepochybilo ani jedno slovo ze všech slov nejlepších, kteráž mluvil Hospodin Bůh váš o vás; všecko se naplnilo vám, ani jediné slovo z nich nepominulo. 006 JOS 023 015 Jakož tedy naplnilo se vám dnes každé slovo dobré, kteréž mluvil k vám Hospodin Bůh váš, takť uvede na vás každé slovo zlé, dokudž nevyhladí vás z země této výborné, kterouž dal vám Hospodin Bůh váš, 006 JOS 023 016 Jestliže přestoupíte smlouvu Hospodina Boha svého, kterouž přikázal vám, a jdouce, sloužiti budete bohům cizím, a klaněti se jim. I rozhněvá se prchlivost Hospodinova na vás, a zahynete rychle z země této výborné, kterouž vám dal. 006 JOS 024 001 Shromáždil pak Jozue všecka pokolení Izraelská v Sichem a svolal starší Izraelské a přední z nich, i soudce a správce jejich, i postavili se před oblíčejem Božím. 006 JOS 024 002 I řekl Jozue všemu lidu: Toto praví Hospodin Bůh Izraelský: Za řekou bydlili otcové vaši za starodávna, jmenovitě Táre, otec Abrahamův a otec Náchorův, a sloužili bohům cizím. 006 JOS 024 003 I vzal jsem otce vašeho Abrahama z místa, kteréž jest za řekou, a provedl jsem jej skrze všecku zemi Kananejskou, a rozmnožil jsem símě jeho, dav jemu Izáka. 006 JOS 024 004 A Izákovi dal jsem Jákoba a Ezau. I dal jsem Ezau horu Seir, aby vládl jí; Jákob pak a synové jeho sstoupili do Egypta. 006 JOS 024 005 I poslal jsem Mojžíše a Arona, a zbil jsem Egypt, a když jsem to učinil u prostřed něho, potom vyvedl jsem vás. 006 JOS 024 006 A vyvedl jsem otce vaše z Egypta, i přišli jste k moři, a honili Egyptští otce vaše s vozy a jezdci až k moři Rudému. 006 JOS 024 007 Tedy volali k Hospodinu, kterýž postavil mrákotu mezi vámi a Egyptskými, a uvedl na ně moře, i zatopilo je; anobrž viděly oči vaše i to, co jsem učinil při Egyptu, a bydlili jste na poušti za dlouhý čas. 006 JOS 024 008 Potom uvedl jsem vás do země Amorejského, kterýž bydlil za Jordánem, a bojovali s vámi; i dal jsem je v ruku vaši, a opanovali jste zemi jejich, a zahladil jsem je před tváří vaší. 006 JOS 024 009 Povstal pak Balák syn Seforův, král Moábský, a bojoval s Izraelem; i poslav, povolal Baláma syna Beorova, aby zlořečil vám. 006 JOS 024 010 Ale nechtěl jsem slyšeti Baláma, pročež stále dobrořečil vám, a tak vysvobodil jsem vás z ruky jeho. 006 JOS 024 011 A když jste přešli Jordán, přišli jste k Jerichu; i bojovali proti vám muži Jericha, Amorejští, a Ferezejští, a Kananejští, a Hetejští, a Gergezejští, a Hevejští, a Jebuzejští, a dal jsem je v ruku vaši. 006 JOS 024 012 Poslal jsem před vámi i sršně, kteřížto vyhnali je od tváři vaší, dva krále Amorejské; ne mečem ani lučištěm svým tys je vyhnal. 006 JOS 024 013 A dal jsem vám zemi, v níž jste nepracovali, a města, kterýchž jste nestavěli, v nichž bydlíte; vinic a olivoví, kteréhož jste neštípili, užíváte. 006 JOS 024 014 Protož nyní bojte se Hospodina, a služte jemu v dokonalosti a v pravdě, a odvrzte bohy, jimž sloužili otcové vaši za řekou a v Egyptě, a služte Hospodinu. 006 JOS 024 015 Pakli se vám zdá zle sloužiti Hospodinu, vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili, buď bohy, jimž sloužili otcové vaši, kteříž byli za řekou, buď bohy Amorejských, v jichž zemi bydlíte; jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu. 006 JOS 024 016 Jemuž odpověděl lid, řka: Odstup to od nás, abychom opustiti měli Hospodina a sloužiti bohům cizím. 006 JOS 024 017 Nebo Hospodin Bůh náš onť jest, kterýž vyvedl nás i otce naše z země Egyptské, z domu služebnosti, a kterýž činil před očima našima znamení ta veliká, a choval nás na vší cestě, po níž jsme šli, a mezi všemi národy, skrze něž jsme prošli. 006 JOS 024 018 A vypudil Hospodin všecky národy, zvláště Amorejského, obyvatele země této, před tváří naší; my také sloužiti budeme Hospodinu, nebo on jest Bůh náš. 006 JOS 024 019 I řekl Jozue lidu: Nebudete moci sloužiti Hospodinu, nebo Bůh svatý jest, Bůh silný horlivý jest, nesnese nepravostí vašich a hříchů vašich. 006 JOS 024 020 Jestliže byste opustíce Hospodina, sloužili bohům cizozemců, obrátí se a zle učiní vám, a zkazí vás, poněvadž prvé dobře učinil vám. 006 JOS 024 021 Jemuž odpověděl lid: Nikoli, ale Hospodinu sloužiti budeme. 006 JOS 024 022 I řekl Jozue lidu: Svědkové budete sami proti sobě, že jste sobě vyvolili Hospodina, abyste jemu sloužili. Tedy odpověděli: Svědkové jsme. 006 JOS 024 023 Jimž on řekl: Odvrztež tedy nyní bohy cizozemců, kteříž jsou u prostřed vás, a nakloňte srdcí svých k Hospodinu Bohu Izraelskému. 006 JOS 024 024 Odpověděl lid Jozue: Hospodinu Bohu našemu sloužiti a hlasu jeho poslouchati budeme. 006 JOS 024 025 A tak učinil Jozue toho dne smlouvu s lidem, a předložil jim ustanovení a soudy v Sichem. 006 JOS 024 026 A zapsal Jozue slova ta do knihy zákona Božího; vzav také kámen veliký, postavil jej tu pod dubem, kterýž byl u svatyně Hospodinovy. 006 JOS 024 027 I řekl Jozue všemu lidu: Aj, kámen tento bude mezi námi na svědectví, nebo on slyšel všecka slova Hospodinova, kteráž mluvil s námi, a bude na svědectví proti vám, abyste snad neklamali proti Bohu svému. 006 JOS 024 028 A rozpustil Jozue lid, jednoho každého do dědictví jeho. 006 JOS 024 029 I stalo se po vykonání těch věcí, že umřel Jozue syn Nun, služebník Hospodinův, jsa ve stu a desíti letech. 006 JOS 024 030 A pochovali ho v krajině dědictví jeho, v Tamnatsáre, kteréž jest na hoře Efraim k straně půlnoční hory Gás. 006 JOS 024 031 I sloužil Izrael Hospodinu po všecky dny Jozue, i po všecky dny starších, kteříž dlouho živi byli po Jozue, a kteříž povědomi byli všech skutků Hospodinových, kteréž učinil Izraelovi. 006 JOS 024 032 Kosti pak Jozefovy, kteréž byli vynesli synové Izraelští z Egypta, pochovali v Sichem, v dílu pole, kteréž koupil Jákob od synů Emora otce Sichemova za sto peněz; i byly u synů Jozefových v dědictví jejich. 006 JOS 024 033 Eleazar také, syn Aronův, umřel, a pochovali jej na pahrbku Fínesa syna jeho, kterýž dán byl jemu na hoře Efraim. # # BOOK 007 JDG Judges Sudcov 007 JDG 001 001 Stalo se pak po smrti Jozue, otázali se synové Izraelští Hospodina, řkouce: Kdo z nás potáhne proti Kananejskému napřed, aby bojoval s ním? 007 JDG 001 002 Jimž řekl Hospodin: Juda nechť táhne, aj, dal jsem tu zemi v ruku jeho. 007 JDG 001 003 (Řekl pak byl Juda Simeonovi bratru svému: Potáhni se mnou k dobývání losu mého, abychom bojovali proti Kananejskému, a já také potáhnu s tebou k dobývání losu tvého. I táhl s ním Simeon.) 007 JDG 001 004 Tedy vytáhl Juda, i dal Hospodin Kananejského a Ferezejského v ruce jejich, a porazili z nich v Bezeku deset tisíc mužů. 007 JDG 001 005 Nebo nalezše Adonibezeka v Bezeku, bojovali proti němu, a porazili Kananejského i Ferezejského. 007 JDG 001 006 Když pak utíkal Adonibezek, honili ho, a chytivše jej, zutínali mu palce u rukou i noh. 007 JDG 001 007 Tedy řekl Adonibezek: Sedmdesáte králů s uťatými palci u rukou i noh svých sbírali drobty pod stolem mým; jakž jsem činil, tak odplatil mi Bůh. I přivedli jej do Jeruzaléma, a tam umřel. 007 JDG 001 008 Nebo byli vybojovali synové Juda Jeruzalém, a vzavše jej, zbili obyvatele jeho ostrostí meče a město vypálili. 007 JDG 001 009 Potom také vytáhli synové Judovi, aby bojovali proti Kananejskému, bydlícímu na horách při straně polední i na rovinách. 007 JDG 001 010 Nebo byl vytáhl Juda proti Kananejskému, kterýž bydlil v Hebronu, (jméno pak Hebronu prvé bylo Kariatarbe, ) a pobil Sesaie, a Achimana, a Tolmaie. 007 JDG 001 011 A odtud byl táhl na obyvatele Dabir, (jméno pak Dabir prvé bylo Kariatsefer). 007 JDG 001 012 Kdežto řekl Kálef: Kdo by dobyl Kariatsefer a vzal by je, dám jemu Axu dceru svou za manželku. 007 JDG 001 013 Tedy dobyl ho Otoniel, syn Cenezův, bratra Kálefova mladšího, i dal jemu Axu dceru svou za manželku. 007 JDG 001 014 Stalo se pak, že když přišla k němu, ponukla ho, aby prosil otce jejího za pole; i ssedla s osla. A řekl jí Kálef: Cožť jest? 007 JDG 001 015 A ona odpověděla: Dej mi dar; poněvadžs mi dal zemi suchou, dej mi také studnice vod. I dal jí Kálef studnice v horních i dolních končinách. 007 JDG 001 016 Synové také Cinejského, tchána Mojžíšova, odebrali se z města palmového s syny Juda na poušť Judovu, jenž jest k straně polední městu Arad; a odšedše, bydlili s lidem tím. 007 JDG 001 017 Potom táhl Juda s Simeonem, bratrem svým, a porazili Kananejské přebývající v Sefat, a zkazili je. I nazváno jest jméno města toho Horma. 007 JDG 001 018 Dobyl také Juda Gázy a pomezí jeho, i Aškalonu s pomezím jeho, též Akaronu a pomezí jeho. 007 JDG 001 019 Nebo byl Hospodin s Judou, a vyhnal obyvatele hor, ale nevyhnal obyvatelů údolí, proto že vozy železné měli. 007 JDG 001 020 I dali Kálefovi Hebron, jakož byl mluvil Mojžíš, a vyhnal odtud tři syny Enakovy. 007 JDG 001 021 Jebuzejského pak, bydlícího v Jeruzalémě, nevyhnali synové Beniamin; protož bydlil Jebuzejský v Jeruzalémě s syny Beniamin až do tohoto dne. 007 JDG 001 022 Vytáhla také i čeled Jozefova do Bethel, a Hospodin byl s nimi. 007 JDG 001 023 Nebo shlédla čeled Jozefova Bethel, kteréhožto města jméno prvé bylo Lůza. 007 JDG 001 024 Uzřevše pak ti špehéři muže vycházejícího z města, řekli jemu: Medle ukaž nám, kudy bychom mohli vjíti do města, a učinímeť milost. 007 JDG 001 025 Kterýžto ukázal jim, kudy by mohli vjíti do města; i vyhubili to město mečem, muže pak toho se vší čeledí jeho propustili. 007 JDG 001 026 I šel muž ten do země Hetejských, kdež vystavěl město, a nazval jméno jeho Lůza; to jest jméno jeho až do tohoto dne. 007 JDG 001 027 Manasses také nevyhnal obyvatelů Betsan a městeček jeho, ani Tanach a městeček jeho, ani obyvatelů Dor a Jibleam, a Mageddo a městeček jejich; i počal Kananejský svobodně bydliti v zemi té. 007 JDG 001 028 Když se pak zsilil Izrael, uvedl Kananejského pod plat, a maje jej vyhnati, nevyhnal. 007 JDG 001 029 Efraim také nevyhnal Kananejského bydlícího v Gázer, protož bydlil Kananejský u prostřed něho v Gázer. 007 JDG 001 030 Zabulon též nevyhnal obyvatelů Cetron, a obyvatelů Naalol, protož bydlil Kananejský u prostřed něho, a dával jemu plat. 007 JDG 001 031 Asser také nevyhnal obyvatelů Acho a obyvatelů Sidonu, ani Ahalab, ani Achzib, ani Helba, ani Afek, ani Rohob. 007 JDG 001 032 I bydlil Asser mezi Kananejskými obyvateli země té, nebo nevyhnal jich. 007 JDG 001 033 Též Neftalím nevyhnal obyvatelů Betsemes, ani obyvatelů Betanat, protož bydlil mezi Kananejskými přebývajícími v zemi té; a však obyvatelé Betsemes a Betanat dávali jim plat. 007 JDG 001 034 Ssužovali pak Amorejští syny Dan na horách, tak že nedali jim scházeti do údolí. 007 JDG 001 035 Nebo počal Amorejský svobodně bydliti na hoře Heres, v Aialon a v Salbim, ale když se zsilila ruka čeledi Jozefovy, uvedeni jsou pod plat. 007 JDG 001 036 Pomezí pak Amorejského bylo od začátku hor Akrabim, od skály jejich i výše. 007 JDG 002 001 Vstoupil pak anděl Hospodinův z Galgala do Bochim a řekl: Vyvedl jsem vás z Egypta a uvedl jsem vás do země, kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům vašim, a řekl jsem: Nezruším smlouvy své s vámi na věky. 007 JDG 002 002 Vy také nečiňte smlouvy s obyvateli země této, oltáře jejich rozkopejte; ale neposlechli jste hlasu mého. Co jste to učinili? 007 JDG 002 003 Pročež také jsem řekl: Nevyhladím jich před tváří vaší, ale budou vám jako trní, a bohové jejich budou vám osídlem. 007 JDG 002 004 I stalo se, když mluvil anděl Hospodinův slova tato všechněm synům Izraelským, že pozdvihl hlasu svého lid a plakal. 007 JDG 002 005 I nazvali jméno místa toho Bochim, a obětovali tu Hospodinu. 007 JDG 002 006 Rozpustil pak byl Jozue lid, a rozešli se synové Izraelští, jeden každý do dědictví svého, aby vládli zemí. 007 JDG 002 007 I sloužil lid Hospodinu po všecky dny Jozue, a po všecky dny starších, kteříž dlouho živi byli po Jozue, jenž viděli všecky skutky veliké Hospodinovy, kteréž učinil Izraelovi. 007 JDG 002 008 Ale když umřel Jozue syn Nun, služebník Hospodinův, jsa ve stu a desíti letech, 007 JDG 002 009 A pochovali ho v krajině dědictví jeho, v Tamnatheres, na hoře Efraim, k straně půlnoční hory Gás; 007 JDG 002 010 Také když všecken věk ten připojen jest k otcům svým, a povstal jiný věk po nich, kteříž neznali Hospodina, ani skutků, kteréž učinil Izraelovi: 007 JDG 002 011 Tedy činili synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, a sloužili modlám, 007 JDG 002 012 Opustivše Hospodina Boha otců svých, kterýž je vyvedl z země Egyptské, a odešli za bohy cizími, bohy těch národů, kteříž byli vůkol nich, a klaněli se jim; pročež popudili Hospodina. 007 JDG 002 013 Nebo opustivše Hospodina, sloužili Bálovi i Astarotům. 007 JDG 002 014 I rozpálila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a vydal je v ruku loupežníků, kteříž je zloupili; vydal je, pravím, v ruku nepřátel jejich vůkol, tak že nemohli více ostáti před nepřátely svými. 007 JDG 002 015 Kamžkoli vycházeli, ruka Hospodinova byla proti nim ke zlému, jakož byl mluvil Hospodin, a jakož byl zapřisáhl jim Hospodin; i ssouženi byli náramně. 007 JDG 002 016 Vzbuzoval pak Hospodin soudce, kteříž vysvobozovali je z rukou zhoubců jejich. 007 JDG 002 017 Ale ani soudců svých neposlouchali, nebo smilnili, odcházejíce za bohy cizími, a klaněli se jim. Odcházeli rychle s cesty, po kteréž chodili otcové jejich, tak že poslouchati majíce přikázaní Hospodinových, nečinili toho. 007 JDG 002 018 A když vzbuzoval jim Hospodin soudce, býval Hospodin s každým soudcím, a vysvobozoval je z ruky nepřátel jejich po všecky dny soudce; (nebo želel Hospodin naříkání jejich, k němuž je přivodili ti, kteříž je ssužovali a utiskali). 007 JDG 002 019 Po smrti pak soudce navracejíce se zase, pohoršovali cest svých více nežli otcové jejich, odcházejíce za bohy cizími, a sloužíce i klanějíce se jim; nic neulevili z skutků jejich zlých a cesty jejich převrácené. 007 JDG 002 020 Protož rozpálila se prchlivost Hospodinova proti Izraelovi, a řekl: Proto že přestoupil národ tento smlouvu mou, kterouž jsem učinil s otci jejich, a neposlouchali hlasu mého: 007 JDG 002 021 Já také více nevyhladím žádného od tváři jejich z národů, kterýchž zanechal Jozue, když umřel, 007 JDG 002 022 Abych skrze ně zkušoval Izraele, budou-li ostříhati cesty přikázaní Hospodinových, chodíce v nich, jakož ostříhali otcové jejich, čili nic. 007 JDG 002 023 I zanechal Hospodin národů těch, a nevyhnal jich rychle, aniž dal jich v ruku Jozue. 007 JDG 003 001 Tito pak jsou národové, kterýchž zanechal Hospodin, aby skrze ně zkušoval Izraele, totiž všech, kteříž nevěděli o žádných válkách Kananejských, 007 JDG 003 002 Aby aspoň zvěděli věkové synů Izraelských, a poznali, co jest to válka, čehož první nevěděli: 007 JDG 003 003 Patero knížat Filistinských, a všickni Kananejští a Sidonští a Hevejští bydlící na hoře Libánské od hory Balhermon až tam, kudy se vchází do Emat. 007 JDG 003 004 Ti pozůstali, aby zkušován byl skrze ně Izrael, a aby známé bylo, budou-li poslouchati přikázaní Hospodinových, kteráž přikázal otcům jejich skrze Mojžíše. 007 JDG 003 005 Bydlili tedy synové Izraelští u prostřed Kananejských, Hetejských a Amorejských, a Ferezejských a Hevejských a Jebuzejských, 007 JDG 003 006 A brali sobě dcery jejich za manželky, a dcery své dávali synům jejich, a sloužili bohům jejich. 007 JDG 003 007 Činili tedy synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, a zapomenuvše se na Hospodina Boha svého, sloužili Bálům a Asserotům. 007 JDG 003 008 Protož rozpálila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a vydal jej v ruku Chusana Risataimského, krále Syrského v Mezopotamii; i sloužili synové Izraelští Chusanovi Risataimskému osm let. 007 JDG 003 009 Volali pak synové Izraelští k Hospodinu, i vzbudil Hospodin vysvoboditele synům Izraelským, aby je vysvobodil, Otoniele syna Cenezova bratra Kálefova mladšího, 007 JDG 003 010 Na němž byl duch Hospodinův, a soudil lid Izraelský. Když pak vytáhl k boji, dal Hospodin v ruce jeho Chusana Risataimského, krále Syrského, a zmocnila se ruka jeho nad Chusanem Risataimským. 007 JDG 003 011 A tak v pokoji byla země za čtyřidceti let; i umřel Otoniel, syn Cenezův. 007 JDG 003 012 Takž opět činili synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma. I zsilil Hospodin Eglona, krále Moábského, proti Izraelovi, proto že činili zlé věci před očima Hospodinovýma. 007 JDG 003 013 Nebo shromáždil k sobě syny Ammonovy a Amalechovy, a vytáh, porazil Izraele, a opanovali město palmové. 007 JDG 003 014 I sloužili synové Izraelští Eglonovi králi Moábskému osmnácte let. 007 JDG 003 015 Potom volali synové Izraelští k Hospodinu. I vzbudil jim Hospodin vysvoboditele Ahoda, syna Gery Beniaminského, muže rukou pravou nevládnoucího. I poslali synové Izraelští po něm dar Eglonovi králi Moábskému. 007 JDG 003 016 (Připravil pak sobě Ahod meč na obě straně ostrý, lokte zdélí, a připásal jej sobě pod šaty svými po pravé straně.) 007 JDG 003 017 I přinesl dar Eglonovi králi Moábskému. Eglon pak byl člověk velmi tlustý. 007 JDG 003 018 A když dodal daru, propustil lid, kterýž byl přinesl dar. 007 JDG 003 019 Sám pak vrátiv se od lomů blízko Galgala, řekl: Tajnou věc mám k tobě, ó králi. I řekl král: Mlč. A vyšli od něho všickni, kteříž stáli při něm. 007 JDG 003 020 Tehdy Ahod přistoupil k němu, (on pak seděl na paláci letním sám). I řekl mu Ahod: Řeč Boží mám k tobě. I vstal z stolice své. 007 JDG 003 021 Tedy sáhna Ahod rukou svou levou, vzal meč u pravého boku svého a vrazil jej do břicha jeho, 007 JDG 003 022 Tak že i jilce za ostřím vešly tam, a zavřel se tukem meč, (nebo nevytáhl meče z břicha jeho; ) i vyšla lejna. 007 JDG 003 023 Potom vyšel Ahod přes síň, a zavřel dvéře paláce po sobě, a zamkl. 007 JDG 003 024 Když pak on odšel, služebníci jeho přišedše, uzřeli, a hle, dvéře palácu zamčíny. Tedy řekli: Jest na potřebě v pokoji letním. 007 JDG 003 025 A když očekávali dlouho, až se styděli, a aj, neotvíral dveří paláce, tedy vzali klíč a otevřeli, a hle, pán jejich leží na zemi mrtvý. 007 JDG 003 026 Ahod pak mezi tím, když oni prodlévali, ušel, a přešed lomy, přišel do Seirat. 007 JDG 003 027 A přišed k svým, troubil v troubu na hoře Efraim; i sstoupili s ním synové Izraelští s hory, a on napřed šel. 007 JDG 003 028 Nebo řekl jim: Poďte za mnou, dalť jest zajisté Hospodin Moábské, nepřátely vaše, v ruku vaši. Tedy táhli za ním, a vzavše Moábským brody Jordánské, nedali žádnému přejíti. 007 JDG 003 029 I pobili tehdáž Moábských okolo desíti tisíc mužů, každého bohatého a všelikého silného muže, aniž kdo ušel. 007 JDG 003 030 I snížen jest Moáb v ten den pod mocí Izraele, a pokoj měla země za osmdesáte let. 007 JDG 003 031 Po něm pak byl Samgar, syn Anatův, a pobil Filistinských šest set mužů ostnem volů, a vysvobodil i on Izraele. 007 JDG 004 001 Po smrti pak Ahoda činili opět synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma. 007 JDG 004 002 I vydal je Hospodin v ruce Jabína krále Kananejského, kterýž kraloval v Azor; (a kníže vojska jeho byl Zizara, ) sám pak bydlil v Haroset pohanském. 007 JDG 004 003 Tedy volali synové Izraelští k Hospodinu; nebo devět set vozů železných měl, a on násilně ssužoval Izraele za dvadceti let. 007 JDG 004 004 Debora pak žena prorokyně, manželka Lapidotova, soudila lid Izraelský toho času. 007 JDG 004 005 (A bydlila Debora pod palmou, mezi Ráma a mezi Bethel na hoře Efraim), i chodili k ní synové Izraelští k soudu. 007 JDG 004 006 Kterážto poslavši, povolala Baráka, syna Abinoemova, z Kádes Neftalímova, a řekla jemu: Zdaližť nerozkázal Hospodin Bůh Izraelský: Jdi, a shromáždě lid na horu Tábor, vezmi s sebou deset tisíc mužů z synů Neftalím a z synů Zabulon. 007 JDG 004 007 Nebo přitáhnu k tobě ku potoku Císon Zizaru kníže vojska Jabínova, a vozy jeho i množství jeho, a dám jej v ruku tvou. 007 JDG 004 008 I řekl jí Barák: Půjdeš-li se mnou, půjdu; pakli nepůjdeš se mnou, nepůjdu. 007 JDG 004 009 Kteráž odpověděla: Jáť zajisté půjdu s tebou, ale nebudeť s slávou tvou cesta, kterouž půjdeš, nebo v ruku ženy dá Hospodin Zizaru. Tedy vstavši Debora, šla s Barákem do Kádes. 007 JDG 004 010 Svolav pak Barák Zabulonské a Neftalímské do Kádes, vyvedl za sebou deset tisíc mužů; a šla s ním i Debora. 007 JDG 004 011 Heber pak Cinejský oddělil se od Kaina, od synů Chobab, tchána Mojžíšova, a rozbil stany své až k Elon v Sananim, jenž jest v Kádes. 007 JDG 004 012 Oznámeno pak bylo Zizarovi, že vytáhl Barák syn Abinoemův na horu Tábor. 007 JDG 004 013 Protož shromáždil Zizara všecky vozy své, devět set vozů železných, a všecken lid, kterýž měl s sebou z Haroset pohanského, ku potoku Císon. 007 JDG 004 014 I řekla Debora Barákovi: Vstaň, nebo tento jest den, v němž dal Hospodin Zizaru v ruku tvou. Zdali Hospodin nevyšel před tebou? I sstoupil Barák s hory Tábor, a deset tisíc mužů za ním. 007 JDG 004 015 A porazil Hospodin Zizaru a všecky ty vozy, i všecka ta vojska ostrostí meče před Barákem; a sskočiv Zizara s vozu, utíkal pěšky. 007 JDG 004 016 Ale Barák honil ty vozy a vojsko až do Haroset pohanského; i padlo všecko vojsko Zizarovo od ostrosti meče, tak že nezůstalo ani jednoho. 007 JDG 004 017 Zizara pak utíkal pěšky k stanu Jáhel, manželky Hebera Cinejského; nebo pokoj byl mezi Jabínem králem Azor a mezi čeledí Hebera Cinejského. 007 JDG 004 018 I vyšedši Jáhel v cestu Zizarovi, řekla jemu: Uchyl se, pane můj, uchyl se ke mně, neboj se. I uchýlil se k ní do stanu, a přistřela jej huní. 007 JDG 004 019 Kterýž řekl jí: Dej mi, prosím, píti maličko vody, nebo žízním. A otevřevši nádobu mléčnou, dala mu píti a přikryla ho. 007 JDG 004 020 Řekl také jí: Stůj u dveří stanu, a přišel-li by kdo, a ptal se tebe, řka: Jest-li zde kdo? odpovíš: Není. 007 JDG 004 021 Potom vzala Jáhel manželka Heberova hřeb od stanu, vzala též kladivo v ruku svou, a všedši k němu tiše, vrazila hřeb do židovin jeho, až uvázl v zemi; (nebo ustav, tvrdě byl usnul, ) a tak umřel. 007 JDG 004 022 A aj, Barák honil Zizaru. I vyšla Jáhel vstříc jemu, a řekla mu: Poď, a ukážiť muže, kteréhož hledáš. I všel k ní, a aj, Zizara ležel mrtvý na zemi, a hřeb v židovinách jeho. 007 JDG 004 023 A tak ponížil Bůh toho dne Jabína krále Kananejského před syny Izraelskými. 007 JDG 004 024 I dotírala ruka synů Izraelských vždy více, a silila se proti Jabínovi králi Kananejskému, až i vyhladili téhož Jabína krále Kananejského. 007 JDG 005 001 Zpívala pak písničku Debora a Barák syn Abinoemův v ten den, řkouc: 007 JDG 005 002 Pro pomstu učiněnou v Izraeli, a pro lid, kterýž se k tomu dobrovolně měl, dobrořečte Hospodinu. 007 JDG 005 003 Slyštež králové, a ušima pozorujte knížata, já, já zpívati budu Hospodinu, žalmy zpívati budu Hospodinu Bohu Izraelskému. 007 JDG 005 004 Hospodine, když jsi vyšel z Seir, když jsi se bral z pole Edomského, třásla se země, nebesa dštila, a oblakové déšť vydali. 007 JDG 005 005 Hory se rozplynuly od tváři Hospodinovy, i ta hora Sinai třásla se před tváří Hospodina Boha Izraelského. 007 JDG 005 006 Za dnů Samgara syna Anatova, a za dnů Jáhel spustly silnice, kteříž pak šli stezkami, zacházeli cestami křivými. 007 JDG 005 007 Spustly vsi v Izraeli, spustly, pravím, až jsem povstala já Debora, povstala jsem matka v Izraeli. 007 JDG 005 008 Kterýžto kdyžkoli sobě zvoloval bohy nové, tedy bývala válka v branách, pavézy pak ani kopí nebylo vidíno mezi čtyřidcíti tisíci v Izraeli. 007 JDG 005 009 Srdce mé nakloněno jest k správcům Izraelským a k těm, kteříž tak ochotní byli mezi jinými. Dobrořečtež Hospodinu. 007 JDG 005 010 Kteříž jezdíte na bílých oslicích, kteříž bydlíte při Middin, a kteříž chodíte po cestách, vypravujtež, 007 JDG 005 011 Že vzdálen hluk střelců na místech, kdež se voda váží; i tam vypravujte hojnou spravedlnost Hospodinovu, hojnou spravedlnost k obyvatelům vsí jeho v Izraeli; tehdážť vstupovati bude k branám lid Hospodinův. 007 JDG 005 012 Povstaň, povstaň, Deboro, povstaniž, povstaniž a vypravuj píseň, povstaň, Baráku, a zajmi jaté své, synu Abinoemův. 007 JDG 005 013 Tehdážtě potlačenému dopomoženo k opanování silných reků z lidu; Hospodintě mi ku panování dopomohl nad silnými. 007 JDG 005 014 Z Efraima kořen jejich bojoval proti Amalechitským; za tebou, Efraime, Beniamin s lidem tvým; z Machira táhli vydavatelé zákona, a z Zabulona písaři. 007 JDG 005 015 Knížata také z Izachar s Deborou, ano i všecko pokolení Izacharovo, jako i Barák do údolí poslán jest pěšky, ale veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu. 007 JDG 005 016 Jak jsi mohl mlče seděti mezi dvěma ohradami, poslouchaje řvání stád? Veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu. 007 JDG 005 017 Zdali i Galád před Jordánem nebydlil? Ale Dan proč zůstal při lodech? Asser seděl na břehu mořském, a v lomích svých bydlil. 007 JDG 005 018 Zabulon, lid udatný, vynaložil duši svou na smrt, též i Neftalím na vysokých místech pole. 007 JDG 005 019 Králové přitáhše, bojovali, tehdáž bojovali králové Kananejští v Tanach při vodách Mageddo, a však kořisti stříbra nevzali. 007 JDG 005 020 S nebe bojováno, hvězdy z míst svých bojovaly proti Zizarovi. 007 JDG 005 021 Potok Císon smetl je, potok Kedumim, potok Císon; všecko to pošlapala jsi, duše má, udatně. 007 JDG 005 022 Tehdáž otloukla se kopyta koňů od dupání velikého pod jezdci silnými. 007 JDG 005 023 Zlořečte Merozu, praví anděl Hospodinův, zlořečte velice obyvatelům jeho, nebo nepřišli na pomoc Hospodinu, ku pomoci Hospodinu proti silným. 007 JDG 005 024 Požehnaná buď nad jiné ženy Jáhel, manželka Hebera Cinejského, nad ženy v staních bydlící buď požehnaná. 007 JDG 005 025 On vody žádal, ona mléka dala, v koflíku knížecím podala másla. 007 JDG 005 026 Levou ruku svou k hřebu vztáhla, a pravou ruku svou k kladivu dělníků, i udeřila Zizaru, a ztloukla hlavu jeho, probodla a prorazila židoviny jeho. 007 JDG 005 027 U noh jejích skrčil se, padl, ležel, u noh jejích skrčil se, padl; kdež se skrčil, tu padl zabitý. 007 JDG 005 028 Vyhlídala z okna skrze mříži, a naříkala matka Zizarova, řkuci: Proč se tak dlouho vůz jeho nevrací? Proč prodlévají vraceti se domů vozové jeho? 007 JDG 005 029 Moudřejší pak z předních služebnic jejích odpovídaly, i ona sama také sobě odpovídala: 007 JDG 005 030 Zdali ale dosáhli něčeho, a dělí kořisti? Děvečku jednu neb dvě na každého muže, loupeže rozdílných barev samému Zizarovi, kořisti rozdílných barev krumpovaným dílem, roucho rozdílných barev krumpovaným dílem na hrdlo loupežníků. 007 JDG 005 031 Tak ať zahynou všickni nepřátelé tvoji, ó Hospodine, tebe pak milující ať jsou jako slunce vzcházející v síle své. I byla v pokoji země za čtyřidceti let. 007 JDG 006 001 Činili pak synové Izraelští to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, i vydal je Hospodin v ruku Madianským za sedm let. 007 JDG 006 002 A zmocnila se velmi ruka Madianských nad Izraelem, tak že synové Izraelští před Madianskými zdělali sobě jámy, kteréž jsou na horách, a jeskyně a pevnosti. 007 JDG 006 003 A bývalo, že jakž co oseli Izraelští, přitáhl Madian a Amalech a národ východní, povstávaje proti nim. 007 JDG 006 004 Kteřížto rozbijeli stany proti nim, a kazili úrody země, až kudy se vchází do Gázy, a nenechávali potravy v Izraeli, ani ovce, ani vola, ani osla. 007 JDG 006 005 Nebo i sami i s stády svými i s stany přitáhli, a jako kobylky ve množství přicházívali, aniž jich neb velbloudů jejich byl počet; tak přicházejíce do země, hubili ji. 007 JDG 006 006 Tedy znuzen byl velmi Izrael od Madianských, protož volali synové Izraelští k Hospodinu. 007 JDG 006 007 Když pak volali synové Izraelští k Hospodinu příčinou Madianských, 007 JDG 006 008 Poslal Hospodin muže proroka k synům Izraelským, a řekl jim: Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Já jsem vás vyvedl z Egypta, a vyvedl jsem vás z domu služby, 007 JDG 006 009 A vytrhl jsem vás z rukou Egyptských a z rukou všech, jenž vás ssužovali, kteréž jsem vyhnal před tváří vaší, a dal jsem vám zemi jejich. 007 JDG 006 010 I řekl jsem vám: Já jsem Hospodin Bůh váš, nebojte se bohů Amorejských, v jejichž zemi bydlíte. Ale neposlechli jste hlasu mého. 007 JDG 006 011 Tedy přišel anděl Hospodinův a posadil se pod dubem, jenž byl v Ofra, kteréž bylo Joasa Abiezeritského. Gedeon pak syn jeho mlátil obilí na humně, aby vezma, utekl s tím před Madianskými. 007 JDG 006 012 I ukázal se jemu anděl Hospodinův, a řekl jemu: Hospodin s tebou, muži udatný. 007 JDG 006 013 Odpověděl jemu Gedeon: Ó Pane můj, jestliže Hospodin s námi jest, pročež pak na nás přišlo všecko toto? A kde jsou všickni divové jeho, o kterýchž vypravovali nám otcové naši, řkouce: Zdaliž nás z Egypta nevyvedl Hospodin? A nyní opustil nás Hospodin a vydal v ruku Madianských. 007 JDG 006 014 A pohleděv na něj Hospodin, řekl: Jdi v této síle své, a vysvobodíš Izraele z ruky Madianských. Zdaliž jsem tě neposlal? 007 JDG 006 015 Kterýž odpověděl jemu: Poslyš mne, Pane můj, čím já vysvobodím Izraele? Hle, rod můj chaterný jest v pokolení Manassesovu, a já nejmenší v domě otce svého. 007 JDG 006 016 Tedy řekl jemu Hospodin: Poněvadž já budu s tebou, protož zbiješ Madianské jako muže jednoho. 007 JDG 006 017 Jemuž on řekl: Prosím, jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma, dej mi znamení, že ty mluvíš se mnou. 007 JDG 006 018 Prosím, neodcházej odsud, až zase přijdu k tobě, a vynesu obět svou a položím před tebou. Odpověděl on: Jáť posečkám, až se navrátíš. 007 JDG 006 019 Tedy Gedeon všed do domu, připravil kozelce, a po měřici mouky přesných chlebů. I vložil maso do koše, a polívku vlil do hrnce, i vynesl to k němu pod dub a obětoval. 007 JDG 006 020 I řekl jemu anděl Boží: Vezmi to maso a chleby ty nekvašené, a polož na tuto skálu, a polívkou polej. I učinil tak. 007 JDG 006 021 Potom zdvihl anděl Hospodinův konec holi, kterouž měl v rukou svých, a dotekl se masa a chlebů přesných; i vystoupil oheň z skály té, a spálil to maso i chleby přesné. A v tom anděl Hospodinův odšel od očí jeho. 007 JDG 006 022 A vida Gedeon, že by anděl Hospodinův byl, řekl: Ach, Panovníče Hospodine, proto-liž jsem viděl anděla Hospodinova tváří v tvář, abych umřel? 007 JDG 006 023 I řekl jemu Hospodin: Měj pokoj, neboj se, neumřeš. 007 JDG 006 024 Protož vzdělal tu Gedeon oltář Hospodinu, a nazval jej: Hospodin pokoje, a až do tohoto dne ještě jest v Ofra Abiezeritského. 007 JDG 006 025 Stalo se pak té noci, že řekl jemu Hospodin: Vezmi volka vyspělého, kterýž jest otce tvého, totiž volka toho druhého sedmiletého, a zboříš oltář Bálův, kterýž jest otce tvého, háj také, kterýž jest vedlé něho, posekáš. 007 JDG 006 026 A vzděláš oltář Hospodinu Bohu svému na vrchu skály této, na rovině její, a vezma volka toho druhého, obětovati budeš obět zápalnou s dřívím háje, kterýž posekáš. 007 JDG 006 027 Tedy vzal Gedeon deset mužů z služebníků svých, a učinil, jakž mluvil jemu Hospodin; a boje se čeledi otce svého a mužů města, neučinil toho ve dne, ale v noci. 007 JDG 006 028 Když pak vstali muži města ráno, uzřeli zbořený oltář Bálův, a háj, kterýž byl vedlé něho, že byl posekaný, a volka toho druhého obětovaného v obět zápalnou na oltáři v nově vzdělaném. 007 JDG 006 029 I mluvili jeden k druhému: Kdo to udělal? A vyhledávajíce, vyptávali se a pravili: Gedeon syn Joasův to učinil. 007 JDG 006 030 Tedy řekli muži města k Joasovi: Vyveď syna svého, ať umře, proto že zbořil oltář Bálův, a že posekal háj, kterýž byl vedlé něho. 007 JDG 006 031 Odpověděl Joas všechněm stojícím před sebou: A což se vy nesnadniti chcete o Bále? Zdali vy jej vysvobodíte? Kdož by se zasazoval o něj, ať jest zabit hned jitra tohoto. Jestližeť jest bohem, nechať se sám zasazuje o to, že jest rozbořen oltář jeho. 007 JDG 006 032 I nazval jej toho dne Jerobálem, řka: Nechť se zasadí Bál proti němu, že zbořil oltář jeho. 007 JDG 006 033 Tedy všickni Madianští a Amalechitští a národové východní shromáždili se spolu, a přešedše Jordán, položili se v údolí Jezreel. 007 JDG 006 034 Duch pak Hospodinův posilnil Gedeona, kterýžto zatroubiv v troubu, svolal Abiezeritské k sobě. 007 JDG 006 035 A poslal posly ke všemu pokolení Manassesovu, a svoláno jest k němu; poslal též posly k Asserovi, k Zabulonovi a k Neftalímovi, i přitáhli jim na pomoc. 007 JDG 006 036 Tedy mluvil Gedeon k Bohu: Vysvobodíš-li skrze ruku mou Izraele, jakož jsi mluvil, 007 JDG 006 037 Aj, já položím rouno toto na humně. Jestliže rosa bude toliko na rouně, a na vší zemi vůkol sucho, tedy věděti budu, že vysvobodíš skrze ruku mou Izraele, jakož jsi mluvil. 007 JDG 006 038 I stalo se tak. Nebo vstav nazejtří, stlačil rouno, a vyžďal rosu z něho, i byl plný koflík vody. 007 JDG 006 039 Řekl také Gedeon Bohu: Nerozpaluj se prchlivost tvá proti mně, že promluvím ještě jednou. Prosím, nechažť zkusím ještě jednou na rouně. Nechť jest, prosím, samo rouno suché, a na vší zemi rosa. 007 JDG 006 040 I učinil Bůh té noci tak, a bylo samo rouno suché, a na vší zemi byla rosa. 007 JDG 007 001 Tedy vstav ráno Jerobál, (jenž jest Gedeon, ) i všecken lid, kterýž byl s ním, položili se při studnici Charod, vojska pak Madianských byla jim na půlnoci před vrchem More v údolí. 007 JDG 007 002 I řekl Hospodin Gedeonovi: Příliš mnoho jest lidu s tebou, protož nedám Madianských v ruce jejich, aby se nechlubil Izrael proti mně, řka: Ruka má spomohla mi. 007 JDG 007 003 A protož provolej hned, ať slyší lid, a řekni: Kdo jest strašlivý a lekavý, navrať se zase, a odejdi ráno pryč k hoře Galád. I navrátilo se z lidu dvamecítma tisíců, a deset tisíc zůstalo. 007 JDG 007 004 Řekl opět Hospodin Gedeonovi: Ještě jest mnoho lidu; kaž jim sstoupiti k vodám, a tam jej tobě zkusím. I bude, že o komžkoli řeknu: Tento půjde s tebou, ten ať s tebou jde, a o komžkoli řeknu tobě: Tento nepůjde s tebou, ten ať nechodí. 007 JDG 007 005 I kázal sstoupiti lidu k vodám, a řekl Hospodin k Gedeonovi: Každého, kdož chlemtati bude jazykem svým z vody, jako chlemce pes, postavíš obzvláštně, tolikéž každého, kdož se přisehne na kolena svá ku pití. 007 JDG 007 006 I byl počet těch, kteříž chlemtali, rukama svýma k ústům svým vodu nosíce, tři sta mužů, ostatek pak všeho lidu sehnuli se na kolena svá ku pití vody. 007 JDG 007 007 I řekl Hospodin Gedeonovi: Ve třech stech mužů, kteříž chlemtali, vysvobodím vás, a vydám Madianské v ruku tvou, ale ostatek všeho lidu nechť se vrátí, jeden každý k místu svému. 007 JDG 007 008 A protož nabral ten lid v ruce své potravy a trouby své; jiné pak muže Izraelské všecky propustil, jednoho každého do stanů jejich, toliko tři sta těch mužů zanechal při sobě. Vojska pak Madianských ležela pod ním v údolí. 007 JDG 007 009 I stalo se, že noci té řekl jemu Hospodin: Vstana, sstup k vojsku, nebo dal jsem je v ruku tvou. 007 JDG 007 010 Pakli nesmíš sjíti sám, sejdi s Půrou služebníkem svým do vojska, 007 JDG 007 011 A uslyšíš, co mluviti budou; i posilní se z toho ruce tvé, tak že směle půjdeš proti vojsku tomu. Sstoupil tedy on a Půra služebník jeho k kraji oděnců, kteříž byli v vojště. 007 JDG 007 012 Madian pak a Amalech i všecken lid východní leželi v údolí, jako kobylky u velikém množství, ani velbloudů jejich počtu nebylo, jako písek, kterýž jest na břehu mořském v nesčíslném množství. 007 JDG 007 013 A když přišel Gedeon, aj, jeden vypravoval bližnímu svému sen, a řekl: Hle, zdálo mi se, že pecen chleba ječmenného valil se do vojska Madianského, a přivaliv se na každý stan, udeřil na něj, až padl, a podvrátil jej svrchu, a tak ležel každý stan. 007 JDG 007 014 Jemužto odpovídaje bližní jeho, řekl: Není to nic jiného, jediné meč Gedeona syna Joasova, muže Izraelského; dalť jest Bůh v ruku jeho Madianské i všecka tato vojska. 007 JDG 007 015 Stalo se pak, že když uslyšel Gedeon vypravování snu i vyložení jeho, poklonil se Bohu, a vrátiv se k vojsku Izraelskému, řekl: Vstaňte, nebo dal Hospodin v ruku vaši vojska Madianská. 007 JDG 007 016 Rozdělil tedy tři sta mužů na tři houfy, a dal trouby v ruku každému z nich a báně prázdné, a v prostředku těch bání byly pochodně. 007 JDG 007 017 I řekl jim: Jakž na mně uzříte, tak učiníte; nebo hle, já vejdu na kraj vojska, a jakž já tehdáž budu dělati, tak uděláte. 007 JDG 007 018 Nebo troubiti budu já v troubu i všickni, jenž se mnou budou, tehdy vy také troubiti budete v trouby vůkol všeho vojska, a řeknete: Meč Hospodinův a Gedeonův. 007 JDG 007 019 Všel tedy Gedeon a sto mužů, kteříž s ním byli, na kraj vojska při začátku bdění prostředního, jen že byli proměnili stráž; i troubili v trouby, a roztřískali báně, kteréž měli v rukou svých. 007 JDG 007 020 Tedy ti tři houfové troubili v trouby, roztřískavše báně, a drželi v ruce své levé pochodně, v pravé pak ruce své trouby, aby troubili, i křičeli: Meč Hospodinův a Gedeonův. 007 JDG 007 021 A postavili se každý na místě svém vůkol ležení; i zděšena jsou všecka vojska, a křičíce, utíkali. 007 JDG 007 022 Když pak troubilo v trouby těch tři sta mužů, obrátil Hospodin meč jednoho proti druhému, a to po všem ležení. Utíkalo tedy vojsko až k Betseta do Zererat, a až ku pomezí Abelmehula u Tebat. 007 JDG 007 023 Shromáždivše se pak muži Izraelští z Neftalím a z Asser a ze všeho pokolení Manassesova, honili Madianské. 007 JDG 007 024 I rozeslal Gedeon posly na všecky hory Efraimské, řka: Vyjděte v cestu Madianským, a zastupte jim vody až k Betabaře a Jordánu. Tedy shromáždivše se všickni muži Efraim, zastoupili vody až k Betabaře a Jordánu. 007 JDG 007 025 A chytili dvé knížat Madianských, Goréba a Zéba. I zabili Goréba na skále Goréb a Zéba zabili v lisu Zéb, a honili Madianské, hlavu pak Gorébovu a Zébovu přinesli k Gedeonovi za Jordán. 007 JDG 008 001 Muži pak Efraim řekli jemu: Co jsi nám to učinil, že jsi nepovolal nás, když jsi táhl k boji proti Madianským? A tuze se na něj domlouvali. 007 JDG 008 002 Jimž odpověděl: Zdaž jsem co takového provedl, jako vy? Zdaliž není lepší paběrování Efraimovo, než vinobraní Abiezerovo? 007 JDG 008 003 V ruce vaše dal Bůh knížata Madianská Goréba a Zéba, a co jsem já mohl takového učiniti, jako vy? I spokojil se duch jejich k němu, když mluvil ta slova. 007 JDG 008 004 Když pak přišel Gedeon k Jordánu, přešel jej, a tři sta mužů, kteříž byli s ním, ustalí, honíce nepřátely. 007 JDG 008 005 Protož řekl mužům Sochot: Dejte, prosím, po pecníku chleba lidu, kterýž za mnou jde, nebo ustali, a já honím Zebaha a Salmuna, krále ty Madianské. 007 JDG 008 006 I řekl jemu jeden z knížat Sochot: Což již moc Zebahova a Salmunova jest v ruce tvé, abychom dali vojsku tvému chleba? 007 JDG 008 007 Jimž řekl Gedeon: Z té příčiny, když dá Hospodin Zebaha a Salmuna v ruku mou, tehdy zmrskám těla vaše trním a bodláčím z pouště té. 007 JDG 008 008 I táhl odtud do Fanuel, a podobně mluvil k nim, ale obyvatelé Fanuel odpověděli jemu tolikéž, jako muži Sochot. 007 JDG 008 009 I řekl obyvatelům Fanuel: Když se navrátím v pokoji, zbořím věži tuto. 007 JDG 008 010 Zebah pak a Salmun byli v Karkara spolu s vojsky svými, takměř patnácte tisíců, všickni, což jich bylo pozůstalo ze všeho vojska národů východních, zbitých pak bylo sto a dvadceti tisíc mužů bojovníků. 007 JDG 008 011 I táhna Gedeon cestou bydlících v staních od východní strany Nobe a Jegbaa, udeřil na to vojsko, kteréžto vojsko sobě počínalo bezpečně. 007 JDG 008 012 Když pak utíkali Zebah a Salmun, honil je, a jal oba dva ty krále Madianské, Zebaha a Salmuna, a všecko vojsko jejich předěsil. 007 JDG 008 013 I navracel se Gedeon syn Joasův z bitvy před východem slunce. 007 JDG 008 014 I jav mládence z obyvatelů Sochotských, vyptával se ho; kterýž sepsal mu knížata Sochot a starší jeho, sedmdesáte sedm mužů. 007 JDG 008 015 Přišed pak k obyvatelům Sochot, řekl: Aj, Zebah a Salmun, pro něž jste mi utrhali, řkouce: Zdali moc Zebaha a Salmuna jest v ruce tvé, abychom dali ustalým mužům tvým chleba? 007 JDG 008 016 Protož vzav starší města a trní s bodláčím z pouště té, dal na nich příklad jiným mužům Sochot. 007 JDG 008 017 I věži Fanuel rozbořil, a pobil muže města. 007 JDG 008 018 Potom řekl Zebahovi a Salmunovi: Jací to byli muži, kteréž jste pobili na hoře Tábor? Odpověděli oni: Takoví jako ty, jeden každý na pohledění byl jako syn královský. 007 JDG 008 019 I dí: Bratří moji, synové matky mé byli. Živť jest Hospodin, byste byli živili je, nepobil bych vás. 007 JDG 008 020 Tedy řekl k Jeter prvorozenému svému: Vstaň, pobí je. Ale mládenček nevytáhl meče svého, proto že se bál, nebo byl ještě mládenček. 007 JDG 008 021 I řekl Zebah a Salmun: Vstaň ty a oboř se na nás, nebo jaký jest muž, taková i síla jeho. Vstav tedy Gedeon, zabil Zebaha a Salmuna, a vzal halže, kteréž byly na hrdlech velbloudů jejich. 007 JDG 008 022 Potom řekli muži Izraelští Gedeonovi: Panuj nad námi i ty i syn tvůj, také syn syna tvého, nebo vysvobodil jsi nás z ruky Madianských. 007 JDG 008 023 I odpověděl jim Gedeon: Nebuduť já panovati nad vámi, aniž panovati bude nad vámi syn můj, Hospodin panovati bude nad vámi. 007 JDG 008 024 Řekl jim také Gedeon: Žádost tuto vzložím toliko na vás, abyste mi dali jeden každý náušnici z loupeží svých; (nebo náušnice zlaté měli, proto že Izmaelitští byli.) 007 JDG 008 025 I odpověděli: Rádi dáme. A prostřevše roucho, metali na ně každý náušnici z loupeží svých. 007 JDG 008 026 Byla pak váha náušnic zlatých, kteréž vyžádal, tisíc a sedm set lotů zlata, kromě halží a zlatých jableček, i roucha šarlatového, kteréž na sobě měli králové Madianští, a kromě halží, kteréž byly na hrdlech velbloudů jejich. 007 JDG 008 027 I udělal z toho Gedeon efod, a složil jej v městě svém Ofra. I smilnil tam všecken Izrael, chodě za ním, a byl Gedeonovi i domu jeho osídlem. 007 JDG 008 028 Madianští pak sníženi jsou před syny Izraelskými, aniž potom pozdvihli hlavy své; a tak byla v pokoji země za čtyřidceti let ve dnech Gedeonových. 007 JDG 008 029 A odšed Jerobál syn Joasův, přebýval v domě svém. 007 JDG 008 030 Měl pak Gedeon sedmdesáte synů, kteříž pošli z bedr jeho; nebo měl žen mnoho. 007 JDG 008 031 Ženina také jeho, kterouž měl v Sichem, i ta porodila jemu syna, a dala mu jméno Abimelech. 007 JDG 008 032 A když umřel Gedeon syn Joasův v starosti dobré, pochován jest v hrobě Joasa otce svého v Ofra Abiezeritského. 007 JDG 008 033 Stalo se pak po smrti Gedeonově, že se odvrátili synové Izraelští a smilnili, jdouce za modlami, a vzali sobě Bále Berit za boha. 007 JDG 008 034 A nerozpomenuli se synové Izraelští na Hospodina Boha svého, kterýž je vytrhl z ruky všech nepřátel jejich vůkol. 007 JDG 008 035 A neučinili milosrdenství s domem Jerobále Gedeona, jako on všecko dobré činil Izraelovi. 007 JDG 009 001 Nebo odšed Abimelech syn Jerobálův do Sichem k bratřím matky své, mluvil k nim i ke vší čeledi domu otce matky své, řka: 007 JDG 009 002 Mluvte, prosím, ke všechněm mužům Sichemským: Co jest lépe vám, to-li, aby panovalo nad vámi sedmdesáte mužů, totiž všickni synové Jerobálovi, čili aby panoval nad vámi muž jeden? Pamatujte pak, že jsem já kost vaše a tělo vaše. 007 JDG 009 003 Tedy mluvili bratří matky jeho o něm ke všechněm mužům Sichemským všecka slova tato, a naklonilo se srdce jejich k Abimelechovi, nebo řekli: Bratr náš jest. 007 JDG 009 004 I dali jemu sedmdesáte lotů stříbra z domu Bále Berit, na něž sobě najal Abimelech služebníky, povaleče a tuláky, aby chodili za ním. 007 JDG 009 005 A přišed do domu otce svého do Ofra, zmordoval bratří své, syny Jerobálovy, sedmdesáte mužů, na jednom kameni; toliko zůstal Jotam syn Jerobálův nejmladší, nebo se byl skryl. 007 JDG 009 006 Tedy shromáždili se všickni muži Sichemští i všecken dům Mello, i šli, a ustanovili sobě Abimelecha za krále na rovinách u sloupu, kterýž jest u Sichem. 007 JDG 009 007 To když pověděli Jotamovi, odejda, postavil se na vrchu hory Garizim, a pozdvihna hlasu svého, volal, a řekl jim: Poslyšte mne muži Sichemští, a uslyš vás Bůh. 007 JDG 009 008 Sešlo se některého času dříví, aby pomazalo nad sebou krále. I řekli olivě: Kraluj nad námi. 007 JDG 009 009 Jimžto odpověděla oliva: Zdali já, opustě svou tučnost, kterouž ctěn bývá Bůh i lidé, půjdu, abych byla postavena nad stromy? 007 JDG 009 010 I řeklo dříví fíku: Poď ty a kraluj nad námi. 007 JDG 009 011 Jimž odpověděl fík: Zdali já, opustě sladkost svou a ovoce své výborné, půjdu, abych postaven byl nad stromy? 007 JDG 009 012 Řeklo opět dříví vinnému kořenu: Poď ty a kraluj nad námi. 007 JDG 009 013 Jimž odpověděl vinný kořen: Zdali já, opustě své víno, kteréž obveseluje Boha i lidi, půjdu, abych postaven byl nad stromy? 007 JDG 009 014 Naposledy řeklo všecko dříví bodláku: Poď ale ty a kraluj nad námi. 007 JDG 009 015 I odpověděl bodlák dříví: Jestliže v pravdě béřete vy mne sobě za krále, poďte, odpočívejte pod stínem mým; pakli nic, vyjdi oheň z bodláku a spal cedry Libánské. 007 JDG 009 016 Tak i nyní, jestliže jste právě a upřímě učinili, ustavivše Abimelecha za krále, a jestliže jste dobře učinili Jerobálovi a domu jeho, a jestliže podlé dobrodiní rukou jeho odplatili jste se jemu; 007 JDG 009 017 (Nebo otec můj bojoval za vás a opovážil se života svého, aby vás vysvobodil z ruky Madianských, 007 JDG 009 018 Vy pak teď povstali jste proti domu otce mého, a zmordovali jste syny jeho, sedmdesáte mužů na jednom kameni, a ustanovili jste krále Abimelecha, syna děvky jeho, nad muži Sichemskými, proto že bratr váš jest); 007 JDG 009 019 Jestliže, řku, právě a upřímě udělali jste Jerobálovi i domu jeho dne tohoto, veselte se z Abimelecha, a on také nechť se veselí z vás; 007 JDG 009 020 Pakli nic, nechť vyjde oheň z Abimelecha a sžíře muže Sichemské i dům Mello, nechť vyjde také oheň od mužů Sichemských a z domu Mello a sžíře Abimelecha. 007 JDG 009 021 Tedy utekl Jotam, a utíkaje, odšel do Beera, a zůstal tam, boje se Abimelecha bratra svého. 007 JDG 009 022 I panoval Abimelech nad Izraelem tři léta. 007 JDG 009 023 Poslal pak Bůh ducha zlého mezi Abimelecha a mezi muže Sichemské, a zpronevěřili se muži Sichemští Abimelechovi, 007 JDG 009 024 Aby pomštěna byla křivda sedmdesáti synů Jerobálových, a aby krev jejich přišla na Abimelecha bratra jejich, kterýž zmordoval je, a na muže Sichemské, kteříž posilnili rukou jeho, aby zmordoval bratří své. 007 JDG 009 025 Nebo učinili muži Sichemští jemu zálohy na vrších hor, a loupili všecky chodíci mimo ně tou cestou; kterážto věc povědína jest Abimelechovi. 007 JDG 009 026 Syn pak Ebedův Gál, jda s bratřími svými, přišel do Sichem, i těšili se z něho muži Sichemští. 007 JDG 009 027 A vyšedše na pole, sbírali víno své a tlačili i veselili se; a všedše do chrámu bohů svých, jedli a pili, a zlořečili Abimelechovi. 007 JDG 009 028 Řekl pak Gál syn Ebedův: Kdo jest Abimelech? A jaké jest Sichem, abychom sloužili jemu? Zdaliž není syn Jerobálův, a Zebul úředník jeho? Služte raději mužům Emora, otce Sichemova; nebo proč my máme sloužiti tomuto? 007 JDG 009 029 Ale ó kdyby tento lid byl v ruce mé, abych shladil Abimelecha! I řekl Abimelechovi: Sbeř sobě vojsko, a vyjdi. 007 JDG 009 030 Uslyšav pak Zebul, úředník města toho, slova Gále syna Ebedova, rozhněval se náramně. 007 JDG 009 031 I poslal posly k Abimelechovi tajně, řka: Hle, Gál syn Ebedův i bratří jeho přišli do Sichem, a hle, bojovati budou s městem proti tobě. 007 JDG 009 032 Protož nyní vstana nočně, ty i lid, kterýž jest s tebou, zdělej zálohy v poli. 007 JDG 009 033 A ráno, když bude slunce vycházeti, vstana, udeříš na město, a když on i lid, kterýž jest s ním, vyjde proti tobě, učiníš jemu to, což se naskytne ruce tvé. 007 JDG 009 034 A protož vstal Abimelech i všecken lid, kterýž s ním byl v noci, a učinili zálohy u Sichem na čtyřech místech. 007 JDG 009 035 I vyšel Gál syn Ebedův, a postavil se v bráně města; vyvstal pak Abimelech i lid, kterýž s ním byl, z záloh. 007 JDG 009 036 A uzřev Gál ten lid, řekl Zebulovi: Hle, lid sstupuje s vrchu hor. Jemuž odpověděl Zebul: Stín hor vidíš, jako nějaké lidi. 007 JDG 009 037 Tedy opět promluvil Gál, řka: Hle, lid sstupuje s vrchu, nebo houf jeden táhne cestou rovin Monenim. 007 JDG 009 038 Řekl pak jemu Zebul: Kde jsou nyní ústa tvá, jimižs mluvil: Kdo jest Abimelech, abychom sloužili jemu? Zdaliž toto není lid ten, kterýmž jsi pohrdal? Vytáhniž nyní, a bojuj proti němu. 007 JDG 009 039 I vytáhl Gál před lidmi Sichemskými, a bojoval proti Abimelechovi. 007 JDG 009 040 Ale Abimelech honil ho utíkajícího před tváří svou, a padlo raněných mnoho až k bráně. 007 JDG 009 041 Zůstal pak Abimelech v Aruma, a Zebul vyhnal Gále i bratří jeho, aby nezůstávali v Sichem. 007 JDG 009 042 Nazejtří pak vytáhl lid do pole, i oznámeno jest to Abimelechovi. 007 JDG 009 043 Tedy on pojal lid svůj, a rozdělil jej na tři houfy, zdělav zálohy v polích, a vida, an lid vychází z města, vyskočil na ně a zbil je. 007 JDG 009 044 Nebo Abimelech a houf, kterýž byl s ním, udeřili na ně a postavili se u brány města, druzí pak dva houfové obořili se na všecky ty, kteříž byli v poli, a zbili je. 007 JDG 009 045 Abimelech pak dobýval města celý ten den, až ho i dobyl, a lid, kterýž v něm byl, pobil, a zbořiv město, posál je solí. 007 JDG 009 046 Uslyševše pak všickni muži věže Sichemské, vešli do hradu svého, chrámu boha Berit. 007 JDG 009 047 A oznámeno jest Abimelechovi, že se tam shromáždili všickni muži věže Sichemské. 007 JDG 009 048 Tedy vstoupil Abimelech na horu Salmon, on i všecken lid, kterýž byl s ním, a nabrav seker s sebou, nasekal ratolestí s stromů, kterýchž nabral a vložil na rameno své. I řekl lidu, kterýž byl s ním: Což jste viděli, že jsem učinil, spěšně učiňte tak jako já. 007 JDG 009 049 I uťal sobě jeden každý ze všeho lidu ratolest, a jdouce za Abimelechem, skladli je u hradu, a zapálili jimi hrad. I zemřeli tam všickni muži věže Sichemské téměř tisíc mužů a žen. 007 JDG 009 050 Odšel pak Abimelech do Tébes, a položil se u Tébes, i dobyl ho. 007 JDG 009 051 Byla pak věže pevná u prostřed města, a utekli tam všickni muži i ženy, i všickni přední města toho, a zavřeli po sobě, vstoupivše na vrch věže. 007 JDG 009 052 Tehdy přišed Abimelech až k věži, dobýval jí, a přistoupil až ke dveřím věže, aby je zapálil ohněm. 007 JDG 009 053 V tom žena nějaká svrhla kus žernovu na hlavu Abimelechovu, a prorazila hlavu jeho. 007 JDG 009 054 A on rychle zavolav mládence, kterýž nosil zbroj jeho, řekl jemu: Vytrhni meč svůj a zabí mne, aby potom nepravili o mně: Žena zabila ho. I probodl jej služebník jeho, a umřel. 007 JDG 009 055 Uzřevše pak synové Izraelští, že by umřel Abimelech, odešli jeden každý k místu svému. 007 JDG 009 056 A tak odměnil Bůh zlým Abimelechovi za nešlechetnost, kterouž páchal proti otci svému, zmordovav sedmdesáte bratří svých. 007 JDG 009 057 Tolikéž i všecku nešlechetnost mužů Sichemských vrátil Bůh na hlavu jejich, a přišlo na ně zlořečení Jotama syna Jerobálova. 007 JDG 010 001 Povstal pak po Abimelechovi k obhajování Izraele Tola, syn Fua, syna Dodova, muž z pokolení Izachar, a ten bydlil v Samir na hoře Efraim. 007 JDG 010 002 I soudil Izraele za třimecítma let, a umřev, pochován jest v Samir. 007 JDG 010 003 Po něm povstal Jair Galádský, a soudil Izraele za dvamecítma let. 007 JDG 010 004 A měl třidceti synů, kteříž jezdili na třidcíti mezcích; a měli třidceti měst, kteráž sloula vsi Jairovy až do dnešního dne, a ty jsou v zemi Galád. 007 JDG 010 005 I umřel Jair, a pochován jest v Kamon. 007 JDG 010 006 Opět pak synové Izraelští činili to, což jest zlého před očima Hospodinovýma; nebo sloužili Bálům a Astarot, to jest, bohům Syrským, bohům Sidonským a bohům Moábským, tolikéž i bohům synů Ammon, i bohům Filistinským, tak že opustili Hospodina, a nesloužili jemu. 007 JDG 010 007 Protož roznítila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a vydal je v ruku Filistinských a v ruku Ammonitských, 007 JDG 010 008 Kteříž stírali a potlačovali syny Izraelské toho roku, i potom za osmnácte let, všecky syny Izraelské, kteříž byli před Jordánem v zemi Amorejského, kteráž jest v Galád. 007 JDG 010 009 Přešli pak Ammonitští i Jordán, aby bojovali také proti Judovi, a proti Beniaminovi, i proti domu Efraimovu; i byl Izrael náramně ssoužen. 007 JDG 010 010 Tedy volali synové Izraelští k Hospodinu, řkouce: Zhřešiliť jsme tobě, tak že jsme opustili tě Boha svého, a sloužili jsme Bálům. 007 JDG 010 011 Ale Hospodin řekl synům Izraelským: Zdaliž jsem od Egyptských a od Amorejských a od Ammonitských a Filistinských, 007 JDG 010 012 Tolikéž od Sidonských, a Amalechitských, i od Maonitských, vás ssužujících, když jste volali ke mně, nevysvobodil vás z ruky jejich? 007 JDG 010 013 A vy opustili jste mne a sloužili jste bohům cizím, protož nevysvobodím vás více. 007 JDG 010 014 Jděte a volejte k bohům, kteréž jste sobě zvolili; oni nechť vás vysvobodí v čas ssoužení vašeho. 007 JDG 010 015 I řekli synové Izraelští Hospodinu: Zhřešili jsme; učiň s námi, cožť se dobře líbí, a však vysvoboď nás, prosíme, v tento čas. 007 JDG 010 016 Protož vyvrhše bohy cizí z prostředku svého, sloužili Hospodinu, a zželelo se duši jeho nad trápením Izraele. 007 JDG 010 017 Svolali se pak Ammonitští, a položili se v Galád; shromáždili se také synové Izraelští, a položili se v Masfa. 007 JDG 010 018 I řekli lid s knížaty Galád jedni druhým: Kdokoli počne bojovati proti Ammonitským, bude vůdce všech obyvatelů Galád. 007 JDG 011 001 Jefte pak Galádský byl muž udatný a byl syn ženy nevěstky, z níž zplodil Galád řečeného Jefte. 007 JDG 011 002 Ale i manželka Galádova naplodila mu synů, a když dorostli synové manželky té, vyhnali Jefte. Nebo řekli jemu: Nebudeš děditi v domě otce našeho, nebo jsi postranní ženy syn. 007 JDG 011 003 Protož utekl Jefte od tváři bratří svých, a bydlil v zemi Tob; a sběhli se k Jefte lidé povaleči, a vycházeli s ním. 007 JDG 011 004 Stalo se pak po těch dnech, že bojovali Ammonitští proti Izraelským. 007 JDG 011 005 A když počali bojovati Ammonitští proti nim, odešli starší Galádští, aby zase přivedli Jefte z země Tob. 007 JDG 011 006 I řekli k Jefte: Poď a buď vůdce náš, abychom bojovali proti Ammonitským. 007 JDG 011 007 Odpověděl Jefte starším Galádským: Zdaliž jste vy mne neměli v nenávisti, a nevyhnali jste mne z domu otce mého? Pročež tedy nyní přišli jste ke mně, když ssouženi jste? 007 JDG 011 008 I řekli starší Galádští k Jefte: Proto jsme se nyní navrátili k tobě, abys šel s námi a bojoval proti Ammonitským, a byl nám všechněm obyvatelům Galádským za vůdce. 007 JDG 011 009 Tedy odpověděl Jefte starším Galádským: Poněvadž mne zase uvodíte, abych bojoval proti Ammonitským, když by mi je dal Hospodin v moc, budu-li vám za vůdce? 007 JDG 011 010 I řekli starší Galádští k Jefte: Hospodin bude svědkem mezi námi, jestliže neučiníme vedlé slova tvého. 007 JDG 011 011 A tak šel Jefte s staršími Galádskými, a představil jej sobě lid za vůdci a kníže, a mluvil Jefte všecka slova svá před Hospodinem v Masfa. 007 JDG 011 012 Potom poslal Jefte posly k králi Ammonitskému s tímto poručením: Co máš ke mně, že jsi vytáhl na mne, abys bojoval proti zemi mé? 007 JDG 011 013 I odpověděl král Ammonitský poslům Jefte: Že vzal Izrael zemi mou, když vyšel z Egypta, od Arnon až k Jaboku a až k Jordánu; protož nyní vrať mi ji pokojně. 007 JDG 011 014 Opět pak poslal Jefte posly k králi Ammonitskému, 007 JDG 011 015 A řekl jemu: Takto praví Jefte: Nevzalť Izrael země Moábské, ani země synů Ammonových. 007 JDG 011 016 Ale když vyšli z Egypta, šel Izrael přes poušť až k moři Rudému, a přišel do Kádes. 007 JDG 011 017 Odkudž poslal Izrael posly k králi Edomskému, řka: Prosím, nechť projdu skrze zemi tvou. A nechtěl ho slyšeti král Edomský. Poslal také k králi Moábskému, a nechtěl povoliti. A tak zůstal Izrael v Kádes. 007 JDG 011 018 Potom když šel přes poušť, obcházel zemi Edomskou a zemi Moábskou, a přišed od východu slunce zemi Moábské, položil se před Arnon, a nevešli na pomezí Moábské; nebo Arnon jest meze Moábských. 007 JDG 011 019 Protož poslal Izrael posly k Seonovi králi Amorejskému, to jest, k králi Ezebon, a řekl jemu Izrael: Prosím, nechť projdu skrze zemi tvou až k místu svému. 007 JDG 011 020 Ale Seon nedověřoval Izraelovi, aby přejíti měl pomezí jeho. Protož shromáždil Seon všecken lid svůj, a položili se v Jasa, a bojoval proti Izraelovi. 007 JDG 011 021 I dal Hospodin Bůh Izraelský Seona i všecken lid jeho v ruku Izraelských, a porazili je. I opanoval dědičně Izrael všecku zemi Amorejského, té země obyvatele. 007 JDG 011 022 A tak opanovali všecko pomezí Amorejského od Arnon až k Jaboku a od pouště až k Jordánu. 007 JDG 011 023 Když tedy Hospodin Bůh Izraelský vyhladil Amorejského od tváři lidu svého Izraelského, proč ty chceš panovati nad ním? 007 JDG 011 024 Zdaliž tím, což tobě dal Chámos bůh tvůj k vládařství, vládnouti nemáš? Takž, kterékoli vyhladil Hospodin Bůh náš od tváři naší, jejich dědictvím my vládneme. 007 JDG 011 025 K tomu pak, zdali jsi ty čím lepší Baláka syna Seforova, krále Moábského? Zdali se kdy vadil s Izraelem? Zdali kdy bojoval proti nim? 007 JDG 011 026 Ješto již bydlí Izrael v Ezebon a ve vsech jeho, i v Aroer, a ve vsech jeho, i ve všech městech, kteráž jsou při pomezí Arnon, za tři sta let. Proč jste jí neodjali v tak dlouhém času? 007 JDG 011 027 Protož ne já provinil jsem proti tobě, ale ty mně zle činíš, bojuje proti mně. Nechť soudí Hospodin soudce dnes mezi syny Izraelskými a mezi syny Ammonovými. 007 JDG 011 028 Král pak Ammonitský neuposlechl slov Jefte, kteráž vzkázal jemu. 007 JDG 011 029 V tom nadšen byl Jefte duchem Hospodinovým, i táhl skrze Galád a Manasse, prošel i Masfa v Galád, a z Masfy v Galád táhl proti Ammonitským. 007 JDG 011 030 (Učinil pak Jefte slib Hospodinu, a řekl: Jestliže jistotně dáš mi Ammonitské v ruku mou: 007 JDG 011 031 I stane se, že což by koli vyšlo ze dveří domu mého mně vstříc, když se vrátím v pokoji od Ammonitských, bude Hospodinovo, abych to obětoval v obět zápalnou.) 007 JDG 011 032 Přitáhl tedy Jefte na Ammonitské, aby bojoval proti nim, a dal je Hospodin v ruku jeho. 007 JDG 011 033 I pobil je od Aroer, až kudy se jde do Mennit, dvadceti měst, a až do Abel vinic porážkou velikou velmi; a sníženi jsou Ammonitští před syny Izraelskými. 007 JDG 011 034 Když se pak navracoval Jefte do Masfa k domu svému, aj, dcera jeho vyšla jemu vstříc s bubny a s houfem plésajících; kterouž měl toliko jedinou, aniž měl kterého syna aneb jiné dcery. 007 JDG 011 035 Stalo se pak, že když uzřel ji, roztrhl roucha svá a řekl: Ach, dcero má, velices mne ponížila; nebo jsi z těch, jenž mne kormoutí, poněvadž jsem tak řekl Hospodinu, aniž budu moci odvolati toho. 007 JDG 011 036 Jemuž ona odpověděla: Můj otče, jestliže jsi tak řekl Hospodinu, učiň mi podlé toho, jakžs mluvil; kdyžť jen dal Hospodin pomstu nad nepřátely tvými, Ammonitskými. 007 JDG 011 037 Řekla také otci svému: Nechť toliko toto obdržím: Odpusť mne na dva měsíce, ať jdu a vejdu na hory a opláči panenství svého, já i družičky mé. 007 JDG 011 038 Kterýž řekl: Jdi. I propustil ji na dva měsíce. Odešla tedy ona i družičky její, a plakala panenství svého na horách. 007 JDG 011 039 A při dokonání dvou měsíců navrátila se k otci svému, a vykonal při ní slib svůj, kterýž byl učinil. Ona pak nepoznala muže. I byl ten obyčej v Izraeli, 007 JDG 011 040 Že každého roku scházívaly se dcery Izraelské, aby plakaly nad dcerou Jefte Galádského za čtyři dni v roce. 007 JDG 012 001 Shromáždili se pak muži Efraim, a přešedše k straně půlnoční, řekli k Jefte: Proč jsi vyšel k boji proti Ammonitským, a nepovolal jsi nás, abychom šli s tebou? Dům tvůj i tebe ohněm spálíme. 007 JDG 012 002 K nimž řekl Jefte: Nesnáz jsem měl já a lid můj s Ammonitskými velikou; tedy povolal jsem vás, ale nevysvobodili jste mne z ruky jejich. 007 JDG 012 003 Protož vida, že jste mne nevysvobodili, odvážil jsem se života svého, a táhl jsem proti Ammonitským, i dal je Hospodin v ruku mou. Ale proč jste dnes přišli ke mně? Zdali abyste bojovali proti mně? 007 JDG 012 004 Tedy shromáždil Jefte všecky muže Galádské, a bojoval s Efraimem. I porazili muži Galád Efraimské, nebo pravili poběhlci Efraimští: Vy Galádští jste u prostřed Efraima a u prostřed Manassesa. 007 JDG 012 005 Odjali Galádští též i brody Jordánské Efraimským. A bylo, že když kdo z utíkajících Efraimských řekl: Nechať přejdu, řekli jemu muži Galádští: Jsi-li Efratejský? Jestliže řekl: Nejsem, 007 JDG 012 006 Tedy řekli jemu: Rci hned Šibolet. I řekl: Sibolet, aniž dobře mohl vyřknouti toho. Tedy pochytíce jej, zamordovali ho u brodu Jordánského. I padlo toho času z Efraima čtyřidceti a dva tisíce. 007 JDG 012 007 Soudil pak Jefte Izraele šest let; a umřel Jefte Galádský, a pochován jest v jednom z měst Galádských. 007 JDG 012 008 Potom soudil po něm Izraele Abesam z Betléma. 007 JDG 012 009 A měl třidceti synů a třidceti dcer, kteréž rozevdal od sebe, a třidceti žen přivedl od jinud synům svým. I soudil Izraele sedm let. 007 JDG 012 010 A umřev Abesam, pochován jest v Betlémě. 007 JDG 012 011 Po něm pak soudil Izraele Elon Zabulonský; ten soudil Izraele deset let. 007 JDG 012 012 I umřel Elon Zabulonský, a pochován jest v Aialon, v zemi Zabulon. 007 JDG 012 013 Potom soudil Izraele Abdon syn Hellelův Faratonský. 007 JDG 012 014 Ten měl čtyřidceti synů a třidceti vnuků, kteříž jezdili na sedmdesáti mezcích; i soudil Izraele osm let. 007 JDG 012 015 Umřev pak Abdon syn Hellelův Faratonský, pohřben jest v Faraton, v zemi Efraim na hoře Amalechitské. 007 JDG 013 001 Tedy opět synové Izraelští činili to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, i vydal je Hospodin v ruce Filistinských za čtyřidceti let. 007 JDG 013 002 Byl pak muž jeden z Zaraha, z čeledi Dan, jménem Manue, jehož manželka byla neplodná a nerodila. 007 JDG 013 003 I ukázal se anděl Hospodinův ženě té a řekl jí: Aj, nyní jsi neplodná, aniž jsi rodila; počneš pak a porodíš syna. 007 JDG 013 004 Protož nyní vystříhej se, abys vína nepila aneb nápoje opojného, a abys nejedla nic nečistého. 007 JDG 013 005 Nebo aj, počneš a porodíš syna, a břitva ať nevchází na hlavu jeho, nebo bude to dítě od života Nazarejský Boží, a tenť počne vysvobozovati Izraele z ruky Filistinských. 007 JDG 013 006 I přišla žena a pověděla to muži svému, řkuci: Muž Boží přišel ke mně, jehož oblíčej byl jako oblíčej anděla Božího, hrozný velmi, a neotázala jsem se jeho, odkud by byl, ani mi svého jména neoznámil. 007 JDG 013 007 Ale řekl mi: Aj, počneš a porodíš syna, protož nyní nepí vína aneb nápoje opojného, aniž jez co nečistého, nebo to dítě od života bude Nazarejský Boží až do dne smrti své. 007 JDG 013 008 Tedy Manue modlil se Hospodinu a řekl: Vyslyš mne, můj Pane, prosím, nechť muž Boží, kteréhož jsi byl poslal, zase přijde k nám, a naučí nás, co máme dělati s dítětem, kteréž se má naroditi. 007 JDG 013 009 I vyslyšel Bůh hlas Manue; nebo přišel anděl Boží opět k ženě té, když seděla na poli. Manue pak muž její nebyl s ní. 007 JDG 013 010 A protož s chvátáním běžela žena ta, a oznámila muži svému, řkuci jemu: Hle, ukázal se mi muž ten, kterýž byl ke mně prvé přišel. 007 JDG 013 011 Vstav pak Manue, šel za manželkou svou, a přišed k muži tomu, řekl jemu: Ty-li jsi ten muž, kterýž jsi mluvil k manželce mé? Odpověděl: Jsem. 007 JDG 013 012 I řekl Manue: Nechť se nyní stane slovo tvé, ale jaká péče o to dítě a správa při něm býti má? 007 JDG 013 013 Odpověděl anděl Hospodinův Manue: Ode všeho toho, o čemž jsem oznámil ženě, ať se ona vystříhá. 007 JDG 013 014 Ničeho, což pochází z vinného kmene, ať neužívá, to jest, vína aneb nápoje opojného ať nepije, a nic nečistého ať nejí; cožkoli jsem jí přikázal, ať ostříhá. 007 JDG 013 015 Tedy řekl Manue andělu Hospodinovu: Medle, nechť tě pozdržíme, a připravímeť kozlíka. 007 JDG 013 016 I odpověděl anděl Hospodinův Manue: Bys mne i pozdržel, nebuduť jísti pokrmu tvého, ale jestliže připravíš obět zápalnou, Hospodinu ji obětuj. Nebo nevěděl Manue, že byl anděl Hospodinův. 007 JDG 013 017 Řekl opět Manue andělu Hospodinovu: Jaké jest jméno tvé, abychom, když se naplní řeč tvá, poctili tebe? 007 JDG 013 018 Jemuž odpověděl anděl Hospodinův: Proč se ptáš na jméno mé, kteréž jest divné? 007 JDG 013 019 Vzav tedy Manue kozlíka a obět suchou, obětoval to na skále Hospodinu, a on divnou věc učinil, an na to hledí Manue a manželka jeho. 007 JDG 013 020 Nebo když vstupoval plamen s oltáře k nebi, vznesl se anděl Hospodinův v plameni s oltáře, Manue pak a manželka jeho vidouce to, padli na tvář svou na zemi. 007 JDG 013 021 A již se více neukázal anděl Hospodinův Manue ani manželce jeho. Tedy porozuměl Manue, že byl anděl Hospodinův. 007 JDG 013 022 I řekl Manue manželce své: Jistě my zemřeme, nebo jsme Boha viděli. 007 JDG 013 023 Jemuž odpověděla manželka jeho: Kdyby nás chtěl Hospodin usmrtiti, nebyl by přijal z rukou našich oběti zápalné a suché, aniž by nám byl ukázal čeho toho, aniž by na tento čas byl nám ohlásil věcí takových. 007 JDG 013 024 A tak žena ta porodila syna a nazvala jméno jeho Samson. I rostlo dítě, a žehnal jemu Hospodin. 007 JDG 013 025 I počal ho Duch Hospodinův ponoukati v Mahane Dan, mezi Zaraha a Estaol. 007 JDG 014 001 Šel pak Samson do Tamnata, a uzřel tam ženu ze dcer Filistinských. 007 JDG 014 002 A navrátiv se, oznámil otci svému a mateři své, řka: Viděl jsem ženu v Tamnata ze dcer Filistinských, protož nyní vezměte mi ji za manželku. 007 JDG 014 003 I řekl mu otec jeho a matka jeho: Zdali není mezi dcerami bratří tvých a ve všem lidu mém ženy, že sobě vzíti chceš manželku z Filistinských neobřezaných? Odpověděl Samson otci svému: Tuto vezměte mi, nebť mi se líbí. 007 JDG 014 004 Otec pak jeho a matka jeho nevěděli, by to od Hospodina bylo, a že příčiny hledá od Filistinských; nebo toho času panovali Filistinští nad Izraelem. 007 JDG 014 005 Tedy šel Samson a otec jeho i matka jeho do Tamnata. Když pak přišli k vinicím Tamnatským, a aj, lev mladý řvoucí potkal se s ním. 007 JDG 014 006 I sstoupil na něj Duch Hospodinův, a roztrhl lva, jako by roztrhl kozelce, ačkoli nic neměl v rukou svých. A neoznámil otci ani mateři své, co učinil. 007 JDG 014 007 Přišed tedy, mluvil s ženou tou, a líbila se Samsonovi. 007 JDG 014 008 Navracuje se pak po několika dnech, aby ji pojal, uchýlil se, aby pohleděl na mrtvého lva, a aj, v těle jeho byl roj včel a med. 007 JDG 014 009 A vybrav jej na ruce své, šel cestou a jedl; a přišed k otci svému a mateři své, dal jim, i jedli. Ale nepověděl jim, že z mrtvého lva vyňal ten med. 007 JDG 014 010 Tedy šel otec jeho k ženě té, a učinil tam Samson hody, nebo tak činívali mládenci. 007 JDG 014 011 Když pak jej viděli tam, vybrali z sebe třidceti tovaryšů, aby byli při něm. 007 JDG 014 012 I řekl jim Samson: Vydám vám pohádku, kterouž jestliže mi právě vysvětlíte za sedm dní těchto hodů a uhodnete, dám vám třidceti čechlů a třidcatero roucho proměnné. 007 JDG 014 013 Jestliže mi pak nebudete moci uhodnouti, dáte vy mně třidceti čechlů a třidcatero roucho proměnné. Kteříž odpověděli jemu: Vydej pohádku svou, ať ji slyšíme. 007 JDG 014 014 I řekl jim: Z zžírajícího vyšel pokrm, a z silného vyšla sladkost. I nemohli uhodnouti pohádky té za tři dni. 007 JDG 014 015 Stalo se pak dne sedmého, (nebo byli řekli ženě Samsonově: Namluv muže svého, ať nám vyloží tu pohádku, ať nespálíme tě i domu otce tvého ohněm. Proto-liž, abyste našeho statku dostali, pozvali jste nás? Či co? 007 JDG 014 016 I plakala žena Samsonova na něj, řkuci: Jistě nenávidíš mne a nemiluješ mne; pohádku jsi vydal synům lidu mého, a mně jí nechceš povědíti. Kterýž řekl jí: Hle, otci mému a mateři neoznámil jsem, a tobě mám povědíti? 007 JDG 014 017 I plakala na něj do sedmého dne, v nichž měli hody). Dne tedy sedmého pověděl jí, nebo trápila jej; kterážto oznámila pohádku synům lidu svého. 007 JDG 014 018 Muži tedy města toho dne sedmého, prvé než slunce zapadlo, řekli jemu: Co sladšího nad med, a co silnějšího nad lva? Kterýž řekl jim: Byste byli neorali mou jalovičkou, neuhodli byste pohádky mé. 007 JDG 014 019 I sstoupil na něj Duch Hospodinův, a šel do Aškalon, a pobil z nich třidceti mužů. A vzav loupeže jejich, dal šaty proměnné těm, jenž uhodli pohádku, a rozhněvav se velmi, odšel do domu otce svého. 007 JDG 014 020 Žena pak Samsonova dostala se jednomu z tovaryšů jeho, kteréhož on byl k sobě připojil. 007 JDG 015 001 Stalo se pak po několika dnech, v čas žně pšeničné, že chtěje navštíviti Samson ženu svou, a přinésti s sebou kozlíka, řekl: Vejdu k ženě své do pokoje. A nedopustil mu otec její vjíti. 007 JDG 015 002 I řekl otec její: Domníval jsem se zajisté, že ji máš v nenávisti, protož dal jsem ji tovaryši tvému. Zdaliž není sestra její mladší pěknější než ona? Nechať jest tedy tvá místo oné. 007 JDG 015 003 I řekl jim Samson: Nebuduť já potom vinen Filistinským, když jim zle učiním. 007 JDG 015 004 Odšed tedy Samson, nalapal tři sta lišek, a vzav pochodně, obrátil jeden ocas k druhému, a dal vše jednu pochodni mezi dva ocasy do prostředka. 007 JDG 015 005 Potom zapálil ty pochodně, a pustil do obilí Filistinských, a popálil, jakž sžaté tak nesžaté, i vinice i olivoví. 007 JDG 015 006 I řekli Filistinští: Kdo je to učinil? Jimž odpovědíno: Samson zeť Tamnejského, proto že vzal ženu jeho a dal ji tovaryši jeho. Tedy přišedše Filistinští, spálili ji ohněm i otce jejího. 007 JDG 015 007 Tedy řekl jim Samson: Ač jste učinili tak, však až se lépe vymstím nad vámi, teprv přestanu. 007 JDG 015 008 I zbil je na hnátích i na bedrách porážkou velikou, a odšed, usadil se na vrchu skály Etam. 007 JDG 015 009 Pročež vytáhli Filistinští, a rozbivše stany proti Judovi, rozložili se až do Lechi. 007 JDG 015 010 Muži pak Juda řekli: Proč jste vytáhli proti nám? I odpověděli: Vytáhli jsme, abychom svázali Samsona, a učinili jemu tak, jako on nám učinil. 007 JDG 015 011 Tedy vyšlo tři tisíce mužů Juda k vrchu skály Etam, a řekli Samsonovi: Nevíš-liž, že panují nad námi Filistinští? Pročež jsi tedy nám to učinil? I odpověděl jim: Jakž mi učinili, tak jsem jim učinil. 007 JDG 015 012 Řekli také jemu: Přišli jsme, abychom tě svázali a vydali v ruku Filistinským. Tedy odpověděl jim Samson: Přisáhněte mi, že vy se na mne neoboříte. 007 JDG 015 013 Tedy mluvili jemu, řkouce: Nikoli, jediné tuze svížíce, vydáme tě v ruku jejich, ale nezabijeme tě. I svázali ho dvěma provazy novými, a svedli jej s skály. 007 JDG 015 014 Kterýž když přišel až do Lechi, Filistinští radostí křičeli proti němu. Přišel pak na něj Duch Hospodinův, a učiněni jsou provazové, kteříž byli na rukou jeho, jako niti lněné, když v ohni hoří, i spadli svazové s rukou jeho. 007 JDG 015 015 Tedy našel čelist osličí ještě vlhkou, a vztáh ruku svou, vzal ji a pobil ní tisíc mužů. 007 JDG 015 016 Protož řekl Samson: Čelistí osličí hromadu jednu, nýbrž dvě hromady, čelistí osličí zbil jsem tisíc mužů. 007 JDG 015 017 A když přestal mluviti, povrhl čelist z ruky své, a nazval to místo Ramat Lechi. 007 JDG 015 018 Žíznil pak velice, i volal k Hospodinu a řekl: Ty jsi učinil skrze ruce služebníka svého vysvobození toto veliké, nyní pak již žízní umru, aneb upadnu v ruku těch neobřezaných. 007 JDG 015 019 Tedy otevřel Bůh skálu v Lechi, i vyšly z ní vody, a napil se; i okřál, a jako ožil. Protož nazval jméno její studnice vzývajícího, kteráž jest v Lechi až do dnešního dne. 007 JDG 015 020 Soudil pak Izraele za času Filistinských dvadceti let. 007 JDG 016 001 Odšel pak Samson do Gázy, a uzřev tam ženu nevěstku, všel k ní. 007 JDG 016 002 I povědíno obyvatelům Gázy: Samson přišel sem. Kteříž obeslavše se, střáhli na něj v bráně města přes celou noc, a stavěli se tiše té celé noci, řkouce: Až ráno zabijeme jej. 007 JDG 016 003 Spal pak Samson až do půl noci, a o půl noci vstal, a pochytiv vrata brány městské s oběma veřejemi a s závorou, vložil na ramena svá a vnesl je na vrch hory, kteráž byla naproti Hebronu. 007 JDG 016 004 Potom pak zamiloval ženu v údolí Sorek, jejíž jméno bylo Dalila. 007 JDG 016 005 I přišli knížata Filistinská k ní a řekli jí: Oklamej ho a zvěz, v čem jest síla jeho tak veliká, a jak bychom přemohli jej, abychom svížíce, skrotili jej; tobě pak jeden každý z nás dáme tisíc a sto lotů stříbra. 007 JDG 016 006 Tedy řekla Dalila Samsonovi: Prosím, oznam mi, v čem jest tak veliká síla tvá, a čím bys svázán a zemdlen býti mohl? 007 JDG 016 007 Odpověděl jí Samson: Kdyby mne svázali sedmi houžvemi surovými, kteréž ještě neuschly, tedy zemdlím, a budu jako jiný člověk. 007 JDG 016 008 I přinesli jí knížata Filistinská sedm houžví surových, kteréž ještě neuschly, a svázala ho jimi. 007 JDG 016 009 (V zálohách pak nastrojeni byli někteří u ní v komoře.) I řekla jemu: Filistinští na tě, Samsone. A on roztrhl houžve, jako by přetrhl nit koudelnou, přistrče k ohni, a není poznána síla jeho. 007 JDG 016 010 Tedy řekla Dalila Samsonovi: Aj, oklamals mne a lživě jsi mi mluvil. Prosím, oznam mi nyní, čím bys mohl svázán býti? 007 JDG 016 011 Kterýž odpověděl jí: Kdyby mne tuze svázali novými provazy, jimiž by ještě nic děláno nebylo, tedy zemdlím a budu jako kdokoli jiný z lidí. 007 JDG 016 012 I vzala Dalila provazy nové a svázala ho jimi, a řekla jemu: Filistinští na tě, Samsone. (Zálohy pak nastrojeny byly v komoře.) I roztrhl je na rukou svých jako nitku. 007 JDG 016 013 Tedy řekla Dalila Samsonovi: Až dosavad jsi mne svodil, a mluvils mi lež. Pověziž mi, čím bys svázán býti mohl. Odpověděl jí: Kdybys přivila sedm pramenů z vlasů hlavy mé k vratidlu tkadlcovskému. 007 JDG 016 014 Což učinivši, zarazila hřebem, a řekla jemu: Filistinští na tě, Samsone. A procítiv ze sna svého, vytrhl hřeb, osnovu i s vratidlem. 007 JDG 016 015 Opět řekla jemu: Kterak ty pravíš: Miluji tě, poněvadž srdce tvé není se mnou? Již jsi mne potřikrát oklamal a neoznámils mi, v čem jest tak veliká síla tvá. 007 JDG 016 016 Když tedy trápila jej slovy svými každého dne, a obtěžovala jej, umdlena jest duše jeho, jako by již měl umříti. 007 JDG 016 017 I otevřel jí cele srdce své a řekl jí: Břitva nevešla nikdy na hlavu mou, nebo Nazarejský Boží jsem od života matky své. Kdybych oholen byl, odešla by ode mne síla má, a zemdlel bych a byl jako jiný člověk. 007 JDG 016 018 Viduci pak Dalila, že by cele otevřel jí srdce své, poslala a zavolala knížat Filistinských těmi slovy: Poďte ještě jednou, nebo otevřel mi cele srdce své. Tedy přišli knížata Filistinská k ní, nesouce stříbro v rukou svých. 007 JDG 016 019 I uspala ho na klíně svém a povolala holiče, i dala oholiti sedm pramenů vlasů hlavy jeho. I počala jím strkati, když odešla od něho síla jeho. 007 JDG 016 020 A řekla: Filistinští na tě, Samsone. Procítiv pak ze sna svého, řekl: Vyjdu jako i prvé, a probiji se skrze ně. Nevěděl však, že Hospodin odstoupil od něho. 007 JDG 016 021 Tedy javše ho Filistinští, vyloupili mu oči, a dovedše ho do Gázy, svázali jej dvěma řetězy železnými. A mlel v domě vězňů. 007 JDG 016 022 Potom počaly mu vlasy na hlavě odrostati po oholení. 007 JDG 016 023 Knížata pak Filistinská shromáždili se, aby obětovali obět velikou bohu svému Dágonovi a aby se veselili; nebo řekli: Dalť jest bůh náš v ruce naše Samsona nepřítele našeho. 007 JDG 016 024 A když uzřel jej lid, chválili boha svého; nebo pravili: Dalť jest bůh náš v ruce naše nepřítele našeho a zhoubce země naší, kterýž mnohé z našich zmordoval. 007 JDG 016 025 I stalo, když se rozveselilo srdce jejich, že řekli: Zavolejte Samsona, aby kratochvílil před námi. Tedy povolali Samsona z domu vězňů, aby hral před nimi; i postavili ho mezi sloupy. 007 JDG 016 026 Nebo řekl Samson pacholeti, kteréž ho za ruku vodilo: Přiveď mne, ať mohu omakati sloupy, na nichž dům stojí, a zpodepříti se na ně. 007 JDG 016 027 Dům pak plný byl mužů a žen, a byla tam všecka knížata Filistinská, ano i na vrchu okolo tří tisíc mužů a žen, kteříž dívali se, když Samson hral. 007 JDG 016 028 I volal Samson k Hospodinu, a řekl: Panovníče Hospodine, prosím, rozpomeň se na mne, a posilni mne, žádám, toliko aspoň jednou, ó Bože, abych se jednou pomstíti mohl za své obě oči nad Filistinskými. 007 JDG 016 029 Objav tedy Samson oba sloupy prostřední, na nichž dům ten stál, zpolehl na ně, na jeden pravou a na druhý levou rukou svou. 007 JDG 016 030 Potom řekl Samson: Nechť umře život můj s Filistinskými. A nalehl silně, i padl dům na knížata a na všecken lid, kterýž byl v něm; i bylo mrtvých, kteréž pobil on umíraje, více než těch, kteréž pobil, živ jsa. 007 JDG 016 031 Tedy přišli přátelé jeho, a všecken dům otce jeho, a vzavše jej, odešli, a pochovali jej mezi Zaraha a Estaol v hrobě Manue otce jeho. A on soudil lid Izraelský dvadceti let. 007 JDG 017 001 Byl pak muž nějaký s hory Efraim, jehož jméno bylo Mícha. 007 JDG 017 002 Kterýž řekl matce své: Ten tisíc a sto stříbrných, kteříž vzati byli tobě, pro něž jsi zlořečila a mluvilas přede mnou, hle, stříbro to u mne jest, já jsem je vzal. I řekla matka jeho: Požehnaný jsi, synu můj, od Hospodina. 007 JDG 017 003 Navrátil tedy ten tisíc a sto stříbrných matce své. I řekla matka jeho: Jižť jsem zajisté posvětila stříbro to Hospodinu z ruky své, a tobě synu svému, aby udělán byl obraz rytý a slitý. Protož nyní dám je tobě. 007 JDG 017 004 On pak navrátil to stříbro matce své, z něhož vzala matka jeho dvě stě stříbrných, a dala zlatníku. I udělal z nich obraz rytý a slitý, kterýž byl v domě Míchově. 007 JDG 017 005 Měl pak ten Mícha chrám bohů, i udělal efod a terafim, a naplnil ruce jednoho z synů svých, aby mu byl knězem. 007 JDG 017 006 Toho času nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré vidělo, to činil. 007 JDG 017 007 Byl pak mládenec z Betléma Judova, totiž z čeledi Judovy, kterýž, jsa Levíta, byl tam pohostinu. 007 JDG 017 008 Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova, aby byl pohostinu, kdež by se mu koli nahodilo. I přišel na horu Efraim, až k domu Míchovu, jda cestou svou. 007 JDG 017 009 Jemuž řekl Mícha: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Já jsem Levíta, z Betléma Judova beru se, abych byl pohostinu, kdež by mi se koli nahodilo. 007 JDG 017 010 I řekl jemu Mícha: Zůstaň u mne, a buď mi za otce a za kněze, a buduť dávati deset stříbrných na každý rok, a dvoje roucho i stravu tvou. I šel Levíta. 007 JDG 017 011 Líbilo se pak Levítovi zůstati u muže toho, a byl u něho mládenec ten, jako jeden z synů jeho. 007 JDG 017 012 I posvětil Mícha rukou Levíty, a byl mu mládenec ten za kněze; i bydlil v domě jeho. 007 JDG 017 013 Řekl pak Mícha: Nyníť vím, že mi dobře učiní Hospodin, proto že mám toho Levítu za kněze. 007 JDG 018 001 V těch dnech nebylo krále v Izraeli, a toho času pokolení Dan hledalo sobě dědičného místa k bydlení, nebo se mu ještě nebylo dostalo dílu u prostřed synů Izraelských až do dne toho. 007 JDG 018 002 Tedy poslali synové Dan z čeledi své pět mužů z končin svých, mužů silných z Zaraha a Estaol, aby spatřili zemi a pilně prohlédli ji, a řekli jim: Jděte, shlédněte zemi. Kteřížto když přišli na horu Efraim až do domu Míchova, přenocovali tam. 007 JDG 018 003 Když pak byli blízko domu Míchova, poznali hlas toho mládence Levíty, a uchýlivše se tam, řekli jemu: Kdo tě sem přivedl? Co ty zde děláš? A co ty zde máš? 007 JDG 018 004 Odpověděl jim: Toto mi a toto učinil Mícha, a ze mzdy najal mne, abych byl jeho knězem. 007 JDG 018 005 I řekli jemu: Poraď se, prosíme, s Bohem, abychom věděli, zdaří-li se nám cesta naše, kterouž jdeme. 007 JDG 018 006 Odpověděl jim kněz: Jděte v pokoji, Hospodinť spravuje cestu vaši, po níž jdete. 007 JDG 018 007 Tedy odešlo pět mužů těch, a přišli do Lais, a viděli lid, kterýž tam byl, bezpečně bydlící, vedlé obyčeje Sidonských v zahálce a bezpečnosti, a že nebylo, co by je kormoutiti mělo v té zemi, ani kdo by dědičně ujíti chtěl království. K tomu i od Sidonských vzdáleni byli, aniž spříznění jaké s kým měli. 007 JDG 018 008 Když se pak navrátili k bratřím svým do Zaraha a Estaol, řekli jim bratří jejich: Což vy? 007 JDG 018 009 I odpověděli: Vstaňte a táhněme na ně, nebo shlédli jsme tu zemi, a aj, velmi dobrá jest; a vy mlčíte? Nelenujtež se táhnouti, a vjíti k opanování té země. 007 JDG 018 010 (Když přijdete, vejdete k lidu bezpečnému, a do země prostranné; ) nebo dal ji Bůh v ruku vaši, místo, v němž není žádného nedostatku jakýchkoli věcí, kteréž na zemi býti mohou. 007 JDG 018 011 Tedy vyšlo z čeledi Dan odtud, totiž z Zaraha a Estaol, šest set mužů oděných v odění válečné. 007 JDG 018 012 A vytáhše, položili se u Kariatjeharim Judova; pročež nazvali to místo Mahane Dan až do dnešního dne, a jest za Kariatjeharim. 007 JDG 018 013 A odtud táhnouce na horu Efraim, přišli až k domu Míchovu. 007 JDG 018 014 I mluvilo těch pět mužů, kteříž chodili k shlédnutí země Lais, a řekli bratřím svým: Víte-liž, že v domích těchto jest efod a terafim, a rytina a slitina? Protož nyní vězte, co máte činiti. 007 JDG 018 015 A uchýlivše se tam, vešli do domu mládence Levíty v domě Míchově, a pozdravili ho pokojně. 007 JDG 018 016 Ale šest set mužů oděných v zbroj svou válečnou, kteříž byli z pokolení Dan, stáli přede dveřmi. 007 JDG 018 017 A šedše pět mužů, kteříž chodili k shlédnutí země, vešli tam a vzali rytinu a efod a terafim a slitinu; kněz pak stál u vrat brány s šesti sty muži oděnými v zbroji. 007 JDG 018 018 A ti, kteříž vešli do domu Míchova, vzali rytinu, efod a terafim, a slitinu. I řekl jim kněz: Což to děláte? 007 JDG 018 019 Kteříž odpověděli: Mlč, vlož ruku svou na ústa svá a poď s námi, a budeš nám za otce a za kněze. Což jest lépe tobě, knězem-li býti v domě jednoho člověka, či býti knězem pokolení a čeledi v Izraeli? 007 JDG 018 020 I zradovalo se srdce kněze, a vzav efod a terafim a rytinu, šel u prostřed lidu toho. 007 JDG 018 021 A obrátivše se odešli, a pustili napřed děti a dobytek, a což měli dražšího. 007 JDG 018 022 Když pak opodál byli od domu Míchova, tedy muži, kteříž bydlili v domích blízkých domu Míchova, shromáždili se a honili syny Dan. 007 JDG 018 023 I volali za syny Dan. Kteříž ohlédše se, řekli Míchovi: Cožtě, že jsi jich tolik shromáždil? 007 JDG 018 024 Odpověděl: Bohy mé, kteréž jsem udělal, vzali jste, i kněze, a odcházíte. Což pak již budu míti? A ještě se ptáte: Coť jest? 007 JDG 018 025 Jemuž odpověděli synové Dan: Hlediž, ať více neslyšíme hlasu tvého za sebou, sic jináč oboří se na vás muži hněviví, a ztratíš duši svou i duše domu svého. 007 JDG 018 026 I brali se muži Dan cestou svou. A vida Mícha, že by silnější byli nežli on, obrátiv se, šel do domu svého. 007 JDG 018 027 Oni pak vzavše, což byl udělal Mícha, i kněze, kteréhož měl, přitáhli do Lais k lidu zahálivému a bezpečnému; i pobili je ostrostí meče, a město vypálili ohněm. 007 JDG 018 028 A nebylo žádného, kdo by jim spomohl; nebo daleko byl Sidon, aniž měli spříznění s kterými lidmi. Město pak bylo v údolí, kteréž jest v Betrohob. A vystavěvše zase město, bydlili v něm. 007 JDG 018 029 A nazvali jméno města toho Dan, od jména otce svého, kterýž narozen byl Izraelovi, ješto prvé jméno města toho bylo Lais. 007 JDG 018 030 Postavili pak sobě synové Dan tu rytinu, a Jonatan syn Gersonův, syna Mojžíšova, on i synové jeho byli kněžími v pokolení Dan, až do dne zajetí obyvatelů země. 007 JDG 018 031 Vystavili tedy sobě tu rytinu, kterouž udělal Mícha, a byla tam po všecky dny, v nichž dům Boží byl v Sílo. 007 JDG 019 001 Stalo se také toho času, když krále nebylo v Izraeli, že muž nějaký Levíta, jsa pohostinu při straně hory Efraimské, pojal sobě ženu ženinu z Betléma Judova. 007 JDG 019 002 Kterážto ženina smilnila u něho. I odešla od něho do domu otce svého do Betléma Judova, a byla tam plné čtyři měsíce. 007 JDG 019 003 Vstav pak muž její, šel za ní, aby namluvě ji, zase ji přivedl, maje s sebou mládence svého a dva osly. Tedy ona uvedla jej do domu otce svého. Kteréhož když uzřel otec té děvky, zradoval se z příchodu jeho. 007 JDG 019 004 I zdržel jej tchán jeho, otec té děvky, tak že pozůstal u něho za tři dni. Tu také jídali i píjeli i nocovali. 007 JDG 019 005 Dne pak čtvrtého, když tím raněji vstali, vstal i on, aby odšel. Tedy řekl otec té děvky k zeti svému: Posilni se kouskem chleba, a potom půjdete. 007 JDG 019 006 Sedli tedy a pojedli oba spolu, a napili se. Potom řekl otec děvky k muži: Posediž medle, nýbrž pobuď přes noc, a buď mysli veselé. 007 JDG 019 007 Když pak vstal ten muž, chtěje předce jíti, mocí jej zdržel test jeho. A tak se vrátil a zůstal tu přes noc. 007 JDG 019 008 Potom dne pátého vstal tím raněji, aby se bral. I řekl otec té děvky: Posilň se, prosím. I prodlili, až se den nachýlil, nebo jedli oba. 007 JDG 019 009 Tedy vstal muž ten, aby šel, on i ženina jeho i mládenec jeho. I řekl mu tchán jeho, otec děvky: Aj, již se den nachýlil k večerou, medle zůstaňte přes noc; aj, dokonává se den, pobuď přes noc zde, a buď mysli veselé, a zítra tím raněji vypravíte se na cestu svou, a půjdeš k příbytku svému. 007 JDG 019 010 On pak nechtěl zůstati přes noc, ale vstav, odšel, a přišel proti Jebus, jenž jest Jeruzalém, a s ním dva oslové s břemeny i ženina jeho. 007 JDG 019 011 Když pak byli blízko Jebus, a den se velmi nachýlil, řekl mládenec pánu svému: Poď, prosím, obraťme se do města toho Jebuzejského, abychom v něm přenocovali. 007 JDG 019 012 Jemuž odpověděl pán jeho: Neobrátíme se do města cizozemců, kteréž není synů Izraelských, ale půjdeme až do Gabaa. 007 JDG 019 013 Řekl ještě mládenci svému: Poď, abychom přišli k některému z těch míst, a zůstali přes noc v Gabaa aneb v Ráma. 007 JDG 019 014 Pomíjejíce tedy, odešli, a zapadlo jim slunce blízko Gabaa, kteréž jest Beniaminských. 007 JDG 019 015 I obrátili se tam, aby vejdouce, zůstali přes noc v Gabaa. A když tam všel, posadil se na ulici města, proto že nebyl, kdo by je přijal do domu a dal jim nocleh. 007 JDG 019 016 A aj, muž starý vracoval se od práce své s pole u večer, kterýž také byl s hory Efraimovy, a bydlil pohostinu v Gabaa; ale lidé místa toho byli synové Jemini. 007 JDG 019 017 A když pozdvihl očí svých, uzřel muže toho pocestného na ulici města. I řekl jemu ten stařec: Kam se béřeš, a odkud jdeš? 007 JDG 019 018 Jemuž odpověděl: Jdeme z Betléma Judova až k stranám hory Efraimovy, odkudž jsem; nebo jsem byl odšel do Betléma Judova. Jduť pak do domu Hospodinova, a není žádného, kdo by mne přijal do domu; 007 JDG 019 019 Ješto mám i slámu a obrok pro osly své, tolikéž i chléb, ano i víno pro sebe a děvku tvou, a mládence, kterýž jest s služebníkem tvým, tak že v ničemž nemáme nedostatku. 007 JDG 019 020 I řekl muž ten starý: Měj ty pokoj. Čehoť se koli nedostává, nechť já to opatřím, ty toliko na ulici nezůstávej přes noc. 007 JDG 019 021 Tedy uvedl jej do domu svého, a obrok dal oslům; potom umyvše nohy své, jedli a pili. 007 JDG 019 022 A když očerstvili srdce své, aj, muži města toho, muži nešlechetní, obklíčivše dům, tloukli na dvéře a mluvili tomu muži starci, hospodáři domu, řkouce: Vyveď muže toho, kterýž všel do domu tvého, abychom ho poznali. 007 JDG 019 023 K nimžto vyšed muž ten, hospodář domu, řekl jim: Nikoli, bratří moji, nečiňte, prosím, zlého, poněvadž všel ten muž do domu mého, neprovoďte nešlechetnosti té. 007 JDG 019 024 Aj, dceru svou, kteráž pannou jest, a ženinu jeho, ty hned vyvedu, i ponížíte jich, aneb učiníte jim, což se vám za dobré vidí; jen muži tomu nečiňte věci té hanebné. 007 JDG 019 025 Ale nechtěli ho uposlechnouti muži ti. Pojav tedy muž ten ženinu svou, vyvedl ji k nim ven, i poznali ji, a zle jí požívali přes celou noc až do jitra; potom pustili ji, když počínalo zasvitávati. 007 JDG 019 026 V svitání pak přišla žena ta, a padši, ležela u dveří domu toho muže, kdež byl pán její, až se rozednilo. 007 JDG 019 027 Když pak vstal pán její ráno, otevřev dvéře domu, vycházel, aby se bral dále cestou svou. A aj, žena ta, ženina jeho, ležela u dveří domu, a ruce její byly na prahu. 007 JDG 019 028 Jížto řekl: Vstaň, a poďme. A nic neodpověděla. Vzav tedy ji na osla, a vstav muž ten, odšel k místu svému. 007 JDG 019 029 Když pak přišel do domu svého, vzal meč, a pochytiv ženinu svou, rozsekal ji s kostmi jejími na dvanácte kusů, a rozeslal ji po všech končinách Izraelských. 007 JDG 019 030 A bylo, že kdožkoli uzřel, pravil: Nikdy se nestalo ani vidíno bylo co podobného od toho času, jakž vyšli synové Izraelští z země Egyptské, až do tohoto dne. Posuďte toho pilně, poraďte se a promluvte o to. 007 JDG 020 001 I vyšli všickni synové Izraelští, a shromáždilo se všecko množství jednomyslně od Dan až do Bersabé, i země Galád, k Hospodinu do Masfa. 007 JDG 020 002 Kdežto postavili se přední všeho lidu, všecka pokolení Izraelská v shromáždění lidu Božího, čtyřikrát sto tisíc lidu pěšího válečného. 007 JDG 020 003 (Uslyšeli pak synové Beniamin, že by sešli se synové Izraelští v Masfa.) I řekli synové Izraelští: Povězte, kterak se stala nešlechetnost ta? 007 JDG 020 004 I odpověděv muž Levíta, manžel ženy zamordované, řekl: Do Gabaa kteréž jest Beniaminovo, přišel jsem s ženinou svou, abych tam přenocoval. 007 JDG 020 005 Tedy povstavše proti mně muži Gabaa, obklíčili mne v domě v noci, myslíce mne zamordovati, ženinu pak mou trápili, tak že umřela. 007 JDG 020 006 Pročež vzav ženinu svou, rozsekal jsem ji na kusy, a rozeslal jsem ji do všech krajin dědictví Izraelského; nebo nešlechetnosti a mrzkosti se dopustili v Izraeli. 007 JDG 020 007 Aj, všickni vy synové Izraelští jste; považte toho mezi sebou, a raďte se o to. 007 JDG 020 008 A povstav všecken lid jednomyslně, řekli: Nenavrátí se žádný z nás do příbytku svého, aniž odejde kdo do domu svého. 007 JDG 020 009 Ale nyní toto učiníme Gabaa, losujíce proti němu. 007 JDG 020 010 Vezmeme deset mužů ze sta po všech pokoleních Izraelských, a sto z tisíce, a tisíc z desíti tisíců, aby dodávali potravy lidu, kterýž by přitáhna do Gabaa Beniaminova, pomstil všech nešlechetností jeho, kterýchž se dopustilo v Izraeli. 007 JDG 020 011 I sebrali se všickni muži Izraelští na to město, snesše se za jednoho člověka. 007 JDG 020 012 Poslala pak pokolení Izraelská muže do všech čeledí synů Beniamin, řkouce: Jaký to zlý skutek stal se mezi vámi? 007 JDG 020 013 Nyní tedy vydejte ty muže bezbožné, kteříž jsou v Gabaa, ať je zbijeme a odejmeme zlé z Izraele. Ale nechtěli Beniaminští slyšeti hlasu bratří svých, synů Izraelských. 007 JDG 020 014 Nýbrž shromáždili se synové Beniamin z měst svých do Gabaa, aby vytáhli k boji proti synům Izraelským. 007 JDG 020 015 Toho dne načteno jest synů Beniamin z měst jejich dvadceti šest tisíc mužů bojovných, kromě obyvatelů Gabaa, jichž načteno bylo šest set mužů vybraných. 007 JDG 020 016 Mezi kterýmžto vším lidem bylo sedm set mužů vybraných, neužívajících pravé ruky své, z nichž každý z praku kamením házeli k vlasu, a nechybovali se. 007 JDG 020 017 Mužů pak Izraelských načteno jest kromě Beniaminských čtyřikrát sto tisíc mužů bojovných; všickni tito byli muži udatní. 007 JDG 020 018 Vstavše pak, brali se do domu Boha silného, a tázali se Boha, a řekli synové Izraelští: Kdo z nás půjde napřed k boji proti synům Beniamin? I řekl Hospodin: Juda půjde napřed. 007 JDG 020 019 A tak ráno vstavše synové Izraelští, položili se proti Gabaa. 007 JDG 020 020 I táhli muži Izraelští k boji proti synům Beniamin, a sšikovali se muži Izraelští k bitvě proti Gabaa. 007 JDG 020 021 Vyšedše pak synové Beniamin z Gabaa, porazili z Izraele toho dne dvamecítma tisíc mužů na zem. 007 JDG 020 022 A posilnivše se muži lidu Izraelského, spořádali se zase k boji na místě, na kterémž se prvního dne zřídili. 007 JDG 020 023 Prvé pak šli synové Izraelští, a plakali před Hospodinem až do večera. I tázali se Hospodina těmi slovy: Půjdeme-li ještě k boji proti synům Beniamina bratra našeho? Odpověděl Hospodin: Jděte proti nim. 007 JDG 020 024 Tedy potýkali se synové Izraelští s syny Beniamin druhého dne. 007 JDG 020 025 A vyšedše synové Beniamin z Gabaa na ně druhého dne, porazili z synů Izraelských opět osmnácte tisíc mužů na zem, vše mužů bojovných. 007 JDG 020 026 Protož vstoupili všickni synové Izraelští a všecken lid, a přišli do domu Boha silného. I plakali, usadivše se tam před Hospodinem, a postili se toho dne až do večera; obětovali též oběti zápalné a pokojné před Hospodinem. 007 JDG 020 027 I tázali se synové Izraelští Hospodina, (nebo tu byla truhla smlouvy Boží v těch dnech, 007 JDG 020 028 A Fínes syn Eleazara, syna Aronova, stál před ní v ten čas, ) řkouce: Půjdeme-li ještě k boji proti synům Beniamina bratra našeho, čili tak necháme? Odpověděl Hospodin: Jděte, nebo zítra dám je v ruku vaši. 007 JDG 020 029 Tedy Izraelští zdělali zálohy proti Gabaa všudy vůkol. 007 JDG 020 030 I šli synové Izraelští proti synům Beniamin dne třetího, a sšikovali se proti Gabaa, jako prvé jednou i podruhé. 007 JDG 020 031 Vyšedše pak synové Beniamin proti lidu, odtrhli se od města, a počali bíti a mordovati lidu, jako prvé jednou i druhé po stezkách, (z nichž jedna šla k Bethel a druhá do Gabaa), i po poli, a zbili okolo třidcíti mužů z Izraele. 007 JDG 020 032 A řekli synové Beniamin: Padají před námi jako i prvé. Synové pak Izraelští řekli byli: Utíkejme, abychom je odtrhli od města až k stezkám. 007 JDG 020 033 A v tom všickni synové Izraelští vstavše z místa svého, sšikovali se v Baltamar; zálohy také Izraelovy vyskočily z místa svého z trávníků Gabaa. 007 JDG 020 034 Tedy vyšlo proti Gabaa deset tisíc mužů vybraných ze všeho Izraele, a bitva se rozmáhala; oni pak nevěděli o tom, že je potkati mělo zlé. 007 JDG 020 035 I porazil Hospodin Beniamina před Izraelem, a zbili synové Izraelští z Beniaminských dne toho pětmecítma tisíc a sto mužů, vše bojovných. 007 JDG 020 036 A vidouce synové Beniamin, že by poraženi byli, (nebo muži Izraelští ustupovali z místa Beniaminským, ubezpečivše se na zálohy, kteréž zdělali proti Gabaa. 007 JDG 020 037 Zálohy pak pospíšily a obořily se na Gabaa, a rozvláčně troubivše zálohy, zbily všecko město ostrostí meče. 007 JDG 020 038 Měli pak muži Izraelští s zálohami jistý čas uložený, aby když by oni zapálili město, 007 JDG 020 039 Obrátili se synové Izraelští k boji. Beniaminští pak počali bíti a mordovati, a zbili z synů Izraelských okolo třidcíti mužů; nebo řekli: Jistě že padají před námi jako v první bitvě. 007 JDG 020 040 Oheň pak počal vzhůru jíti z města, a sloup dymový. A ohlédše se Beniaminští zpět, uzřeli, an vstupuje oheň města k nebi.) 007 JDG 020 041 A že muži Izraelští obrátili se, i zděšeni jsou muži Beniamin, nebo viděli, že zahynutí jim nastává. 007 JDG 020 042 I utíkali před muži Izraelskými cestou ku poušti, a bojovníci postihali je, a kteří z měst vyšli, mordovali je mezi sebou. 007 JDG 020 043 A tak obklíčili Beniaminské, a honili i porazili je, od Manuha až naproti Gabaa k východu slunce. 007 JDG 020 044 Tedy padlo Beniaminských osmnácte tisíc mužů; všickni ti byli muži silní. 007 JDG 020 045 Těch pak, kteříž obrátivše se, utíkali na poušť k skále Remmon, zpaběrovali po cestách pět tisíc mužů; potom honili je až k Gidom, a zbili z nich dva tisíce mužů. 007 JDG 020 046 A tak bylo všech, kteříž padli v ten den z Beniaminských, pětmecítma tisíc mužů bojovných, vše mužů silných. 007 JDG 020 047 I obrátilo se na poušť a uteklo k skále Remmon šest set mužů, kteříž zůstali v skále Remmon za čtyři měsíce. 007 JDG 020 048 Potom muži Izraelští navrátili se k synům Beniamin, a zbili je ostrostí meče, tak lidi v městech jako hovada, i všecko, což nalezeno bylo; také i všecka města, kteráž ještě pozůstávala, ohněm vypálili. 007 JDG 021 001 Nadto každý z mužů Izraelských přísahou se byli zavázali v Masfa, řkouce: Žádný z nás nedá dcery své Beniaminským za manželku. 007 JDG 021 002 Protož všel lid do domu Boha silného, a seděli tam až do večera před Bohem, a pozdvihše hlasu svého, plakali pláčem velikým. 007 JDG 021 003 A řekli: Proč Hospodine, Bože Izraelský, stalo se toto v Izraeli, aby dnes ubylo jedno pokolení z Izraele? 007 JDG 021 004 Nazejtří pak ráno vstal lid, a vzdělali tam oltář, a obětovali oběti zápalné a pokojné. 007 JDG 021 005 Řekli pak synové Izraelští: Jest-li kdo, ješto nepřišel do shromáždění tohoto ze všech pokolení Izraelských k Hospodinu? (Nebo se byli velice zapřisáhli proti tomu, kdož by nepřišel k Hospodinu do Masfa, řkouce: Bez milosti ať umře. 007 JDG 021 006 Nebo litujíce synové Izraelští Beniamina bratra svého, řekli: Dnes vyhlazeno jest jedno pokolení z Izraele. 007 JDG 021 007 Jakž tedy učiníme s těmi ostatky, aby ženy měli, poněvadž jsme se přísahou zavázali skrze Hospodina, že jim nedáme dcer svých za manželky?) 007 JDG 021 008 Řekli tedy: Jest-li kdo z pokolení Izraelských, ješto nepřišel k Hospodinu do Masfa? A aj, nepřišel byl žádný do vojska z Jábes Galád do shromáždění. 007 JDG 021 009 Nebo když sečten byl lid, a aj, nebylo tam žádného z obyvatelů Jábes Galád. 007 JDG 021 010 Protož poslalo tam shromáždění to dvanácte tisíc mužů nejsilnějších, a přikázali jim, řkouce: Jděte a pobíte obyvatele Jábes Galád ostrostí meče, ženy i děti. 007 JDG 021 011 Toto pak učiníte: Všecky mužského pohlaví, a každou ženu, kteráž muže poznala, zamordujete. 007 JDG 021 012 Nalezli tedy mezi obyvateli Jábes Galád čtyři sta děveček panen, kteréž nepoznaly muže, a přivedli je do vojska v Sílo, kteréž bylo v zemi Kananejské. 007 JDG 021 013 Tedy poslalo všecko to shromáždění, a mluvili k synům Beniamin, kteříž byli v skále Remmon, a povolali jich v pokoji. 007 JDG 021 014 Protož navrátili se Beniaminští toho času. I dali jim ženy, kteréž živé zachovali z žen Jábes Galád, ale ani tak se jim nedostávalo jich. 007 JDG 021 015 Lidu pak líto bylo Beniamina, proto že učinil Hospodin mezeru v pokoleních Izraelských. 007 JDG 021 016 Řekli tedy starší shromáždění toho: Jak učiníme s těmi pozůstalými, aby měli ženy? Nebo vyhlazeny jsou ženy z pokolení Beniamin. 007 JDG 021 017 Řekli také: Dědictví Beniaminovo pozůstalým náleží, aby nezahynulo pokolení z Izraele. 007 JDG 021 018 My pak nemůžeme jim dáti dcer svých za manželky; (nebo se byli přísahou zavázali synové Izraelští, řkouce: Zlořečený buď, kdož by dal manželku synům Beniamin.) 007 JDG 021 019 Potom řekli: Aj, slavnost Hospodinova bývá v Sílo každého roku na místě, kteréž jest s půlnoční strany domu Boha silného, k východu slunce cestě, kterouž se chodí od domu Boha silného do Sichem, a Lebnu jest na poledne. 007 JDG 021 020 Přikázali tedy synům Beniamin, řkouce: Jděte a skrejte se v vinicích. 007 JDG 021 021 A šetřte, a aj, když vyjdou dcery Sílo plésati v houfích, tedy vyskočíte z vinic a pochytíte sobě každý manželku svou ze dcer Sílo, a odejdete do země Beniamin. 007 JDG 021 022 Když pak přijdou otcové jejich aneb bratří jejich, aby se před námi soudili, tedy řekneme jim: Slitujte se nad námi místo nich, nebo v té válce nevzali jsme pro každého z nich manželky; také jste vy jim nedali jich, a tak nebudete nic vinni. 007 JDG 021 023 Tedy učinili tak synové Beniamin, a přivedli sobě manželky vedlé počtu svého z těch plésajících, kteréž uchvátili; a odšedše, navrátili se k dědictví svému, a vzdělavše zase města svá, bydlili v nich. 007 JDG 021 024 A tak odešli odtud synové Izraelští toho času, jeden každý k svému pokolení a k čeledi své; a vrátili se odtud jeden každý k dědictví svému. 007 JDG 021 025 Těch dnů nebylo krále v Izraeli, ale každý, což se mu vidělo, to činil. # # BOOK 008 RUT Ruth Rút 008 RUT 001 001 Stalo se pak za času soudců, že byl hlad v zemi. I odšel člověk z Betléma Judova, a bydlil pohostinu v krajině Moábské s manželkou svou a se dvěma syny svými. 008 RUT 001 002 Jméno pak muže toho Elimelech, a jméno ženy jeho Noémi, jméno také dvou synů jeho Mahalon a Chelion, Efratejští z Betléma Judova; a přišedše do krajiny Moábské, bydlili tam. 008 RUT 001 003 Umřel pak Elimelech, muž Noémi; i pozůstala ona s oběma syny svými. 008 RUT 001 004 Kteříž pojali sobě ženy Moábské; jméno jedné bylo Orfa a jméno druhé Rut. I bydlili tam téměř deset let. 008 RUT 001 005 Umřeli také oni oba dva, Mahalon i Chelion, a zůstala žena ta po dvou synech svých a manželu svém. 008 RUT 001 006 Tedy vstavši ona s nevěstami svými, navracela se z krajiny Moábské; nebo slyšela v krajině Moábské, že Hospodin navštívil lid svůj, dav jemu chléb. 008 RUT 001 007 Vyšedši tedy z místa, na němž bydlila, a obě nevěsty její s ní, daly se na cestu, aby se navrátily do země Judské. 008 RUT 001 008 Řekla pak Noémi oběma nevěstám svým: Jděte, navraťte se jedna každá do domu matky své. Učiniž Hospodin s vámi milosrdenství, jakož jste i vy činili s mrtvými syny mými i se mnou. 008 RUT 001 009 Dejž vám Hospodin, abyste nalezly odpočinutí, jedna každá v domě muže svého. I políbila jich, ony pak pozdvihše hlasu svého, plakaly. 008 RUT 001 010 A řekly jí: Obrátíme se raději s tebou k lidu tvému. 008 RUT 001 011 I řekla Noémi: Navraťte se, dcerky mé. Proč chcete jíti se mnou? Zdaliž ještě budu míti syny, aby byli vaši muži? 008 RUT 001 012 Navraťte se, dcerky mé, a odejděte, neboť jsem již stará k vdání; nýbrž bych i řekla, že mám naději, bych i noci této se vdala a syny zrodila, 008 RUT 001 013 Zdaž byste na ně čekaly, až by dorostli? Zdaliž tou příčinou meškati se budete, abyste se neměly vdáti? Ne tak, mé dcerky, nebo mé trápení větší jest nežli vaše, proto že ruka Hospodinova jest proti mně. 008 RUT 001 014 Ony pak pozdvihše hlasu, opět plakaly. A Orfa políbivši svegruši svou, odešla, Rut pak přídržela se jí. 008 RUT 001 015 Kteréžto řekla Noémi: Aj, přítelkyně tvá navrátila se k lidu svému a k bohům svým, navratiž se také za ní. 008 RUT 001 016 Ale Rut řekla: Nenuť mne, abych tě opustiti a od tebe odjíti měla. Nebo kamž se koli obrátíš, půjdu, a kdekoli bydliti budeš, i já bydliti budu; lid tvůj lid můj, a Bůh tvůj Bůh můj. 008 RUT 001 017 Kdekoli umřeš, umru, a tu pochována budu. Toto mi učiň Hospodin, a toto přidej, že toliko smrt rozdělí mne s tebou. 008 RUT 001 018 Tedy viduci, že se na tom ustavila, aby šla s ní, přestala k ní mluviti. 008 RUT 001 019 I šly obě dvě spolu, až přišly k Betlému. I stalo se, že když přišly do Betléma, roznesla se pověst o nich po všem městě, a pravili: To-li jest ta Noémi? 008 RUT 001 020 Jimž ona řekla: Nenazývejte mne Noémi, říkejte mi Mara; nebo hořkostí velikou naplnil mne Všemohoucí. 008 RUT 001 021 Vyšla jsem plná, teď pak prázdnou mne zase Hospodin přivedl. Pročež tedy nazýváte mne Noémi, poněvadž mne Hospodin ssoužil, a Všemohoucí mne znuzil? 008 RUT 001 022 A navrátila se Noémi s Rut Moábskou, nevěstou svou; navrátila se pak z krajiny Moábské. I přišly do Betléma, když počínali žíti ječmene. 008 RUT 002 001 Měla pak Noémi přítele po manželu svém, muže mocného z čeledi Elimelechovy, jménem Bóza. 008 RUT 002 002 I řekla Rut Moábská Noémi: Nechť medle jdu na pole sbírati klasů za tím, kdož by mi toho přál. Jížto ona řekla: Jdi, dcero má. 008 RUT 002 003 Šla tedy, a přišedši, sbírala klasy na poli za ženci. Přihodilo se pak, že přišla na díl pole toho, kteréž přináleželo Bózovi, jenž byl z čeledi Elimelechovy. 008 RUT 002 004 A v tom přišel Bóz z Betléma, a řekl žencům: Hospodin s vámi. Kteříž odpověděli jemu: Požehnejž tobě Hospodin. 008 RUT 002 005 I řekl Bóz služebníku svému, kterýž postaven byl nad ženci: Čí jest tato mladice? 008 RUT 002 006 Odpověděl služebník ten, kterýž postaven byl nad ženci, a řekl: Jest mladice Moábská, kteráž přišla s Noémi z země Moábské. 008 RUT 002 007 A řekla mi: Prosím, nechť sbírám a shromažďuji klasy mezi snopy za ženci. A přišedši, trvá od jitra až dosavad, kromě že na chvilku doma pobyla. 008 RUT 002 008 Tedy řekl Bóz k Rut: Slyš, dcero má, nechoď sbírati na jiné pole, aniž odcházej odsud, ale přídrž se teď děvek mých. 008 RUT 002 009 Zůstávej na tom poli, na němž budou žíti, a choď za nimi, nebo jsem přikázal služebníkům svým, aby se tebe žádný nedotýkal. Bude-liť se chtíti píti, jdi k nádobám, a napí se té vody, kteréž by navážili služebníci moji. 008 RUT 002 010 Tedy ona padla na tvář svou, a schýlivši se k zemi, řekla jemu: Odkudž mi to, že jsem nalezla milost před tebou, abys se známil ke mně, kteráž jsem cizozemka. 008 RUT 002 011 Odpověděl Bóz a řekl: O všemť mi oznámeno jest, co jsi koli činila svegruši své po smrti muže svého, a že opustivši otce svého a matku svou, i zemi, v kteréžs se narodila, šla jsi mezi lid, kteréhožs prvé neznala. 008 RUT 002 012 Odplatiž tobě Hospodin za skutek tvůj, a budiž mzda tvá dokonalá od Hospodina Boha Izraelského, poněvadž jsi přišla, abys pod křídly jeho doufala. 008 RUT 002 013 Kterážto řekla: Nalezla jsem milost před tebou, pane můj, poněvadž jsi mne potěšil, a mluvils k srdci děvky své, ješto nejsem podobná jedné z děvek tvých. 008 RUT 002 014 Tedy řekl jí Bóz: Když bude čas jísti, přistup sem, a pojez chleba, a omoč skyvu svou v octě. I posadila se při žencích, a podal jí pražmy; ona pak jedla až do sytosti, a ještě jí zbylo. 008 RUT 002 015 I vstala, aby sbírala. Přikázal pak Bóz služebníkům svým, řka: Byť pak i mezi snopy sbírala, nezbraňujte jí. 008 RUT 002 016 Nýbrž naschvál jí upouštějte z snopů a nechávejte, ať sbírá, a nedomlouvejte jí. 008 RUT 002 017 Sbírala tedy na poli tom až do večera, a což sebrala, to vymlátila; i byla téměř míra efi ječmene. 008 RUT 002 018 Kterýž vzavši, přišla do města, a viděla svegruše její to, což nasbírala. Vyňala také a dala jí to, což pozůstalo po nasycení jejím. 008 RUT 002 019 I řekla jí svegruše její: Kdes sbírala dnes, a kdes pracovala? Budiž požehnaný ten, kterýž tě přijal. Tedy oznámila svegruši své, u koho pracovala, řkuci: Jméno muže, u kteréhož jsem pracovala dnes, jest Bóz. 008 RUT 002 020 I řekla Noémi nevěstě své: Požehnanýť jest od Hospodina, že nepřestal milosrdenství svého nad živými i mrtvými. I to ještě k ní řekla Noémi: Blízký přítel náš a z příbuzných našich jest muž ten. 008 RUT 002 021 Řekla jí také Rut Moábská: I to mi ještě řekl: Čeládky mé přídrž se, dokavadž by všeho, což mého jest, nedožali. 008 RUT 002 022 Tedy řekla Noémi Rut nevěstě své: Dobré jest tedy, dcero má, abys vycházela s děvečkami jeho, ať by na jiném poli něco nepřekazili. 008 RUT 002 023 A tak se přídržela Rut děvek Bózových, a sbírala klasy, dokudž nesžali ječmene a pšenice, a bydlela u svegruše své. 008 RUT 003 001 Řekla jí potom Noémi svegruše její: Má dcero, nemám-liž pohledati tobě odpočinutí, aby tobě dobře bylo? 008 RUT 003 002 Anobrž zdaliž Bóz ten příbuzný náš, s jehož jsi děvečkami byla, nebude víti ječmene na humně noci této? 008 RUT 003 003 Protož umej se a pomaž, roucho své také oblec, a jdi na humno, však tak, aby nebylo známé muži tomu, prvé než by přestal jísti a píti. 008 RUT 003 004 A když půjde ležeti, znamenej místo, na kterémž lehne, a přijduc, pozdvihneš pláště u noh jeho, a tu se položíš; on pak oznámí tobě, co bys měla činiti. 008 RUT 003 005 Jížto Rut řekla: Cokoli mi rozkážeš, učiním. 008 RUT 003 006 Šla tedy na to humno, a učinila všecko, což jí rozkázala svegruše její. 008 RUT 003 007 Když pak pojedl Bóz a napil se, a rozveselilo se srdce jeho, šel spáti vedlé stohu; přišla i ona tiše, a pozdvihši pláště u noh jeho, položila se. 008 RUT 003 008 A když bylo o půl noci, ulekl se muž ten a zchopil se, a aj, žena leží u noh jeho. 008 RUT 003 009 I řekl: Kdo jsi ty? A ona odpověděla: Já jsem Rut, děvka tvá. Vztáhni křídlo pláště svého na děvku svou, nebo příbuzný jsi. 008 RUT 003 010 A on řekl: Požehnaná jsi ty od Hospodina, dcero má. Větší jsi nyní pobožnosti dokázala, nežli prvé, že jsi nehledala mládenců bohatých aneb chudých. 008 RUT 003 011 Protož nyní, dcero má, neboj se; vše, čehož žádáš, učiním tobě, nebo víť všecko město lidu mého, že jsi ty žena šlechetná. 008 RUT 003 012 A také jest to pravé, že jsem příbuzný tvůj, ale jestiť příbuzný bližší nežli já. 008 RUT 003 013 Odpočiniž tu přes noc, a když bude ráno, jestližeť on bude chtíti práva příbuznosti k tobě užiti, dobře, nechť užive. Pakliť nebude chtíti práva užiti k tobě, já právem příbuznosti pojmu tebe, živť jest Hospodin. Spiž tu až do jitra. 008 RUT 003 014 A tak spala u noh jeho až do jitra. Potom vstala prvé, nežli by kdo poznati mohl bližního svého; nebo pečoval Bóz, aby někdo nezvěděl, že přišla žena ta na humno. 008 RUT 003 015 A řekl: Přines loktušku, kterouž se odíváš, a drž ji. A když ji držela, naměřiv jí šest měr ječmene, vložil na ni. I vešla do města. 008 RUT 003 016 A přišla k svegruši své. Kteráž řekla: Kdo jsi ty, dcero má? I vypravovala jí všecko, což jí učinil muž ten. 008 RUT 003 017 A řekla: Šest měr těchto ječmene dal mi, nebo řekl ke mně: Nenavrátíš se prázdná k svegruši své. 008 RUT 003 018 I řekla jí Noémi: Počekej, dcero má, až porozumíš, jak to padne; neboť neobleví muž ten, až tu věc dnes k místu přivede. 008 RUT 004 001 Tedy Bóz všed do brány, posadil se tam. A aj, příbuzný ten, o němž on byl mluvil, šel tudy. I řekl jemu: Poď sem, a poseď tuto. Kterýž zastaviv se, sedl. 008 RUT 004 002 A vzav Bóz deset mužů z starších města toho, řekl: Posaďte se tuto. I posadili se. 008 RUT 004 003 Tedy řekl příbuznému tomu: Díl pole, kteréž bylo bratra našeho Elimelecha, prodala Noémi, kteráž se navrátila z krajiny Moábské. 008 RUT 004 004 A já jsem umínil netajiti toho před tebou, a pravímť: Ujmi pole to před přísedícími těmito a staršími lidu mého. Jestliže chceš koupiti, kup; pakli nekoupíš, oznam mi. Nebo vím, že kromě tebe není žádného, kterýž by měl právo koupiti je, a já jsem po tobě. Tedy on řekl: Já koupím. 008 RUT 004 005 I řekl Bóz: Když ujmeš pole to od Noémi, tedy i Rut Moábskou, manželku mrtvého, sobě pojmeš, abys vzbudil jméno mrtvého v dědictví jeho. 008 RUT 004 006 Odpověděl příbuzný ten: Nemohuť koupiti, abych snad nezahladil dědictví svého. Uživ ty práva příbuznosti mé, nebo já ho nemohu užiti. 008 RUT 004 007 (Byl pak ten obyčej od starodávna v Izraeli při koupi a směnách, ku potvrzení všelijakého jednání, že szul jeden obuv svou, a dal ji druhému. A to bylo na svědectví té věci v Izraeli.) 008 RUT 004 008 Protož řekl příbuzný Bózovi: Ujmi ty. I szul obuv svou. 008 RUT 004 009 Tedy řekl Bóz starším těm a všemu lidu: Vy svědkové jste dnes, že jsem ujal všecko, což bylo Elimelechovo, i všecko to, což bylo Chelionovo a Mahalonovo, od Noémi. 008 RUT 004 010 Ano i Rut Moábskou, ženu Mahalonovu, vzal jsem sobě za manželku, abych vzbudil jméno mrtvého v dědictví jeho, a aby nebylo zahlazeno jméno mrtvého z bratří jeho, a z brány místa jeho. Vy svědkové jste dnes toho. 008 RUT 004 011 I řekl všecken lid, kterýž byl v bráně města, i starší: Svědkové jsme. Dejž Hospodin, aby žena vcházející do domu tvého byla jako Ráchel a jako Lía, kteréžto dvě vzdělaly dům Izraelský. Počínejž sobě zmužile v Efratě, a dosáhni jména v Betlémě. 008 RUT 004 012 A ať jest dům tvůj jako dům Fáresa, (kteréhož porodila Támar Judovi, ) z semene toho, kteréž by dal tobě Hospodin s mladicí touto. 008 RUT 004 013 A tak Bóz pojal sobě Rut, a byla manželkou jeho. A když všel k ní, dal jí to Hospodin, že počala a porodila syna. 008 RUT 004 014 I řekly ženy Noémi: Požehnaný Hospodin, kterýž nedopustil toho, abys měla zbavena býti příbuzného v tento čas, tak aby trvalo v Izraeli jméno jeho. 008 RUT 004 015 Onť očerství duši tvou, a chovati tě bude v starosti tvé; nebo nevěsta tvá, kteráž tě miluje, porodila ho, kteráž tobě lepší jest, nežli sedm synů. 008 RUT 004 016 Tedy vzavši Noémi dítě, položila je na klín svůj, a byla pěstounkou jeho. 008 RUT 004 017 Daly mu pak jméno sousedy, kteréž pravily: Narodil se syn Noémi, a nazvaly ho jménem Obéd. Onť jest otec Izai, otce Davidova. 008 RUT 004 018 A tito jsou rodové Fáresovi: Fáres zplodil Ezrona; 008 RUT 004 019 Ezron pak zplodil Rama, Ram pak zplodil Aminadaba; 008 RUT 004 020 Aminadab pak zplodil Názona, Názon pak zplodil Salmona; 008 RUT 004 021 Salmon pak zplodil Bóza, Bóz pak zplodil Obéda; 008 RUT 004 022 Obéd pak zplodil Izai, Izai pak zplodil Davida. # # BOOK 009 1SA 1 Samuel 1 Samuelova 009 1SA 001 001 Byl muž nějaký z Ramataim Zofim, s hory Efraim, jehož jméno bylo Elkána, syn Jerochama, syna Elihu, syna Tohu, syna Zuf Efratejského. 009 1SA 001 002 A ten měl dvě ženy, jméno jedné Anna, a jméno druhé Penenna. Měla pak Penenna děti, ale Anna neměla dětí. 009 1SA 001 003 I chodíval muž ten z města svého každého roku, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů, do Sílo, kdež byli dva synové Elí, Ofni a Fínes, kněží Hospodinovi. 009 1SA 001 004 Když pak přišel den, v němž obětoval Elkána, dal Penenně manželce své, a všechněm synům i dcerám jejím díly. 009 1SA 001 005 Anně pak dal díl jeden výborný, nebo Annu miloval, ale Hospodin zavřel byl život její. 009 1SA 001 006 Přesto kormoutila ji také velmi protivnice její, toliko aby ji popouzela, proto že Hospodin zavřel byl život její. 009 1SA 001 007 To když činíval každého roku, a Anna též chodívala do domu Hospodinova, tak ji kormoutívala protivnice; ona pak plakávala a nic nejídala. 009 1SA 001 008 Tedy řekl jí Elkána muž její: Anna, proč pláčeš? A proč nejíš? Proč tak truchlí srdce tvé? Zdaliž já nejsem tobě lepší nežli deset synů? 009 1SA 001 009 Vstala tedy Anna, když pojedli v Sílo a napili se; a Elí kněz seděl na stolici u veřeje chrámu Hospodinova. 009 1SA 001 010 Ona pak jsuci v hořkosti srdce, modlila se Hospodinu a plakala velmi. 009 1SA 001 011 A učinila slib, řkuci: Hospodine zástupů, jestliže vzhlédneš na trápení děvky své a rozpomeneš se na mne, a nezapomeneš na děvku svou, ale dáš služebnici své plod pohlaví mužského: tedy dám jej tobě, Hospodine, po všecky dny života jeho, a břitva nevejde na hlavu jeho. 009 1SA 001 012 I stalo se, když se dlouho modlila před Hospodinem, že Elí pozor měl na ústa její. 009 1SA 001 013 Ale Anna mluvila v srdci svém; toliko rtové její se hýbali, hlasu pak jejího nebylo slyšeti. I domníval se Elí, že by opilá byla. 009 1SA 001 014 Protož řekl jí Elí: Dlouho-liž budeš opilá? Vystřízvěj z vína svého. 009 1SA 001 015 Odpověděla Anna, řkuci: Nikoli, pane můj, žena jsem ducha truchlivého, ani vína ani nápoje opojného jsem nepila, ale vylila jsem duši svou před Hospodinem. 009 1SA 001 016 Nepřirovnávejž děvky své k ženě bezbožné, nebo z velikého myšlení a hořkosti své mluvila jsem až dosavad. 009 1SA 001 017 Jíž odpověděl Elí, řka: Jdiž u pokoji, a Bůh Izraelský dejž tobě k prosbě tvé, zač jsi ho prosila. 009 1SA 001 018 I řekla: Ó by nalezla děvka tvá milost před očima tvýma! Tedy odšedši žena cestou svou, pojedla, a tvář její nebyla více smutná. 009 1SA 001 019 I vstali velmi ráno, a poklonu učinivše před Hospodinem, navrátili se, a přišli do domu svého do Ramata. Poznal pak Elkána Annu manželku svou, a Hospodin rozpomenul se na ni. 009 1SA 001 020 I stalo se po vyplnění dnů, jakž počala Anna, že porodila syna, a nazvala jméno jeho Samuel; nebo řekla: Vyprosila jsem ho na Hospodinu. 009 1SA 001 021 Šel pak muž ten Elkána se vší čeledí svou, aby obětoval Hospodinu obět výroční a slib svůj. 009 1SA 001 022 Ale Anna nešla, nebo řekla muži svému: Až odchovám dítě, tehdy povedu je, aby ukáže se před Hospodinem, zůstalo tam na věky. 009 1SA 001 023 I řekl jí Elkána muž její: Učiň, cožť se dobrého vidí, zůstaň, dokudž neodchováš jeho. Ó by toliko utvrdil Hospodin slovo své! A tak zůstala žena, a krmila syna svého, až jej i odchovala. 009 1SA 001 024 Potom, když ho odchovala, vedla jej s sebou, se třmi volky a jednou efi mouky a nádobou vína, i uvedla jej do domu Hospodinova v Sílo; dítě pak ještě bylo malé. 009 1SA 001 025 Tedy zabili volka a přivedli dítě k Elí. 009 1SA 001 026 Ona pak řekla: Poslyš mne, pane můj. Jako jest živa duše tvá, pane můj, já jsem žena ta, kteráž jsem stála tuto s tebou, modleci se Hospodinu. 009 1SA 001 027 Za toto dítě jsem prosila, a dal mi Hospodin k prosbě mé to, čehož jsem prosila od něho. 009 1SA 001 028 Protož já také oddávám jej Hospodinu; po všecky dny, v nichž živ bude, oddanýť jest Hospodinu. A učinil tu poklonu Hospodinu. 009 1SA 002 001 I modlila se Anna a řekla: Zplésalo srdce mé v Hospodinu, a vyzdvižen jest roh můj v Hospodinu; rozšířila se ústa má proti nepřátelům mým, nebo rozveselila jsem se v spasení tvém. 009 1SA 002 002 Neníť žádný tak svatý jako Hospodin; nýbrž žádného není kromě tebe, neníť žádný tak silný jako Bůh náš. 009 1SA 002 003 Nemluvtež již více hrdě, a nevycházej z úst vašich slovo pyšné; nebo Bůh silný vševědoucí jest Hospodin, a usilování jeho jemu nepochybují. 009 1SA 002 004 Lučiště i silní potříni jsou, a mdlí opásáni jsou silou. 009 1SA 002 005 Sytí z chleba jednají se k dílu, a hladovití přestali lačněti, tak že neplodná porodila sedmero, a kteráž mnoho dětí měla, zemdlena jest. 009 1SA 002 006 Hospodin umrtvuje i obživuje, uvodí do pekla i vyvodí. 009 1SA 002 007 Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje i povyšuje. 009 1SA 002 008 Nuzného vyzdvihuje z prachu, a z hnoje vyvyšuje chudého, aby je posadil s knížaty, a stolici slávy dědičně jim dal; nebo Hospodinovy jsou stežeje země, na nichž založil okršlek. 009 1SA 002 009 Onť ostříhá noh svatých svých, ale bezbožní ve tmě umlknou; nebo ne v síle záleží síla člověka. 009 1SA 002 010 Kteříž se protiví Hospodinu, setříni budou, na takové s nebe hřímati bude. Hospodin souditi bude končiny země, a dá sílu králi svému, a vyvýší roh pomazaného svého. 009 1SA 002 011 I navrátil se Elkána do Ramaty, do domu svého, a pacholátko přisluhovalo Hospodinu při knězi Elí. 009 1SA 002 012 Synové pak Elí byli bezbožní, a neznali Hospodina. 009 1SA 002 013 Nebo těch kněží obyčej při lidu byl: Kdokoli obětoval obět, přicházel kněžský mládenec, když se maso vařilo, maje v ruce své hák třízubý, 009 1SA 002 014 A vrazil jej do nádoby neb do kotlíku, neb do pánve, aneb do hrnce, a cokoli zachytil hák, to sobě bral kněz. Tak činívali všemu lidu Izraelskému, kteříž tam přicházeli do Sílo. 009 1SA 002 015 Nýbrž, prvé než tuk zapalovali, přicházel mládenec kněžský a říkal člověku, kterýž obětoval: Dej masa, ať upeku knězi, nebo nevezme od tebe masa vařeného, ale surové. 009 1SA 002 016 Jemuž odpověděl-li člověk ten: Nechť jest prvé zapálen tuk, a potom vezmeš sobě, čehož žádá duše tvá, on říkal: Nikoli, ale dej hned; jestliže pak nedáš, mocí vezmu. 009 1SA 002 017 I byl to hřích mládenců těch před Hospodinem velmi veliký; nebo pohrdali lidé obětmi Hospodinovými. 009 1SA 002 018 Samuel pak přisluhoval před Hospodinem, mládenček, oděný jsa efodem lněným. 009 1SA 002 019 A matka jeho dělávala mu sukničku malou, a přinášela jemu každého roku, když přicházela s mužem svým k obětování oběti výroční. 009 1SA 002 020 I požehnal Elí Elkánovi a manželce jeho, řka: Dejž tobě Hospodin símě z ženy této za oddaného, kteréhož jsi vyžádal na Hospodinu. I odešli na místo své. 009 1SA 002 021 Tedy navštívil Hospodin Annu, kteráž počala a porodila tři syny a dvě dcery. Ale mládenček Samuel rostl před Hospodinem. 009 1SA 002 022 Elí pak byl starý velmi a slyšel všecky věci, kteréž činili synové jeho všemu Izraeli, a kterak obývali s ženami, kteréž přisluhovaly u dveří stánku úmluvy. 009 1SA 002 023 I řekl jim: Proč činíte takové věci? Nebo já slyším zlé slovo o vás ode všeho lidu tohoto. 009 1SA 002 024 Nikoli, synové moji, neboť není dobrá pověst, kterouž já slyším, že odvracíte lid Hospodinův. 009 1SA 002 025 Zhřeší-li člověk proti člověku, souditi ho bude soudce; pakli kdo zhřeší proti Hospodinu, kdo se zasadí o něho? Ale neuposlechli hlasu otce svého, nebo je chtěl zbíti Hospodin. 009 1SA 002 026 Ale mládenček Samuel prospíval a rostl, a milý byl, jakož před Hospodinem, tak i před lidmi. 009 1SA 002 027 I přišel muž Boží k Elí a řekl jemu: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsem se patrně nezjevil domu otce tvého, když byli v Egyptě, v domě Faraonově? 009 1SA 002 028 A vyvolil jsem ho sobě ze všech pokolení Izraelských za kněze, aby obětoval na oltáři mém, a aby kadil vonnými věcmi a nosil efod přede mnou; dal jsem také domu otce tvého všecky ohnivé oběti synů Izraelských. 009 1SA 002 029 Proč pošlapáváte obět mou, i suchou obět mou, kterouž jsem přikázal v příbytku tomto? A víces ctil syny své nežli mne, abyste tyli prvotinami všech obětí suchých Izraele lidu mého. 009 1SA 002 030 Protož praví Hospodin Bůh Izraelský: Řeklť jsem byl zajisté, dům tvůj a dům otce tvého přisluhovati měl přede mnou až na věky, ale nyní praví Hospodin: Odstup to ode mne; nebo těch, kteříž mne ctí, poctím, kteříž pak mnou pohrdají, v pohrdání přijdou. 009 1SA 002 031 Aj, dnové přicházejí, že odetnu rámě tvé a rámě domu otce tvého, aby nebylo starce v domě tvém. 009 1SA 002 032 A viděti budeš protivníka v příbytku Páně, ve všem, čehož Bůh štědře udíleti bude Izraelovi, aniž bude starce v domě tvém po všecky dny. 009 1SA 002 033 A ačkoli nevyhladím do konce muže od oltáře svého, abych trápil oči tvé a bolestí ssužoval duši tvou, všecko však množství domu tvého zemrou v věku vyspělém. 009 1SA 002 034 A to měj za znamení, což přijde na dva syny tvé, Ofni a Fínesa: oba jednoho dne umrou. 009 1SA 002 035 Vzbudím pak sobě kněze věrného, kterýž vedlé srdce mého a vedlé duše mé vše konati bude, a vzdělám jemu dům stálý, aby přisluhoval před pomazaným mým po všecky dny. 009 1SA 002 036 A budeť, že kdožkoli pozůstane z domu tvého, přijde, aby se poklonil jemu, pro peníz stříbrný a pro skyvu chleba, a řekne: Připusť mne, prosím, k jedné třídě kněžské, abych jedl chléb. 009 1SA 003 001 Mládenček pak Samuel přisluhoval Hospodinu při Elí, a řeč Hospodinova byla vzácná v těch dnech, aniž bývalo vidění zjevného. 009 1SA 003 002 Stalo se pak jednoho dne, když Elí ležel na místě svém, (a již byl počal scházeti na oči, a nemohl viděti, ) 009 1SA 003 003 Samuel také spal, a světlo Boží ještě zhašeno nebylo v chrámě Hospodinově, v němž byla truhla Boží, 009 1SA 003 004 Že zavolal Hospodin Samuele. Kterýž řekl: Teď jsem. 009 1SA 003 005 I běžel k Elí a řekl: Teď jsem, nebo jsi mne volal. I odpověděl: Nevolal jsem, jdi zase spáti. Kterýž odšed, spal. 009 1SA 003 006 Opět pak Hospodin zavolal Samuele. A vstav Samuel, šel k Elí a řekl: Teď jsem, nebo jsi mne volal. I odpověděl: Nevolalť jsem, synu můj; jdi zase, spi. 009 1SA 003 007 Samuel pak ještě neznal Hospodina, a ještě nebyla mu zjevena řeč Hospodinova. 009 1SA 003 008 Tedy opět Hospodin zavolal Samuele po třetí. Kterýžto vstav, šel k Elí a řekl: Teď jsem, nebo jsi mne volal. Tedy srozuměl Elí, že byl Hospodin volal mládence. 009 1SA 003 009 I řekl Elí k Samuelovi: Jdi, spi, a bude-li tě volati, řekneš: Mluv, Hospodine, nebo slyší služebník tvůj. Odšel tedy Samuel, a spal na místě svém. 009 1SA 003 010 I přišel Hospodin, a stál a zavolal, jako i prvé, a řekl: Samueli, Samueli! Odpověděl Samuel: Mluv, nebo slyší služebník tvůj. 009 1SA 003 011 I řekl Hospodin Samuelovi: Aj, já učiním věc takovou v Izraeli, kterouž kdokoli uslyší, zníti jemu bude v obou uších jeho. 009 1SA 003 012 V ten den uvedu na Elí všecko to, což jsem mluvil proti domu jeho; počnuť i dokonám. 009 1SA 003 013 A ukáži jemu, že já soudím dům jeho až na věky pro nepravost, o níž věděl; nebo znaje, že na se zlořečenství uvodí synové jeho, a však nezbránil jim. 009 1SA 003 014 A protož jsem zapřisáhl domu Elí, že nebude vyčištěna nepravost domu Elí žádnou obětí, ani obětí suchou až na věky. 009 1SA 003 015 I spal Samuel až do jitra, a otevřel dvéře domu Hospodinova; ostýchal se pak Samuel oznámiti Elí toho vidění. 009 1SA 003 016 Tedy povolal Elí Samuele a řekl: Samueli, synu můj. Kterýž odpověděl: Teď jsem. 009 1SA 003 017 I řekl: Jaká jest to řeč, kterouž mluvil tobě? Netaj medle přede mnou. Toto učiň tobě Bůh a toto přidej, jestliže co zatajíš přede mnou ze všech slov, kteráž mluvil tobě. 009 1SA 003 018 A tak oznámil jemu Samuel všecka slova, a ničeho nezatajil před ním. A on řekl: Hospodinť jest, nechť učiní, což ráčí. 009 1SA 003 019 Rostl pak Samuel, a Hospodin byl s ním, tak že nedopustil padnouti žádnému slovu jeho na zem. 009 1SA 003 020 Z čehož poznal všecken Izrael od Dan až do Bersabé, že Samuel jest věrný prorok Hospodinův. 009 1SA 003 021 Nebo se jemu i potom ukazoval Hospodin v Sílo, jakož se byl prvé zjevil Hospodin Samuelovi v Sílo, skrze řeč Hospodinovu. 009 1SA 004 001 I stalo se vedlé řeči Samuelovy všemu lidu Izraelskému. Nebo když vytáhl Izrael proti Filistinským k boji, a položili se při Eben-Ezer, Filistinští pak položili se v Afeku; 009 1SA 004 002 A když se sšikovali Filistinští proti Izraelovi, a již se potýkali: poražen jest Izrael od Filistinských, tak že jich zbito v té bitvě na poli takměř čtyři tisíce mužů. 009 1SA 004 003 I navrátil se lid do stanů, a řekli starší Izraelští: Proč nás dnes Hospodin porazil před Filistinskými? Vezměme k sobě z Sílo truhlu smlouvy Hospodinovy, ať přijde mezi nás, a vysvobodí nás z rukou nepřátel našich. 009 1SA 004 004 Poslal tedy lid do Sílo, a vzali odtud truhlu smlouvy Hospodina zástupů, sedícího na cherubínech. Byli také tam dva synové Elí s truhlou smlouvy Boží, Ofni a Fínes. 009 1SA 004 005 Když pak přinesena byla truhla smlouvy Hospodinovy do vojska, zkřikl všecken Izrael s velikým plésáním, až země vzněla. 009 1SA 004 006 Uslyševše pak Filistinští hluk plésání, řekli: Jaký jest to hlas výskání velikého tohoto v vojště Hebrejském? I poznali, že truhla Hospodinova přišla do vojska. 009 1SA 004 007 Protož báli se Filistinští, když praveno bylo: Přišel Bůh do vojska jejich; a řekli: Běda nám, nebo nebylo prvé nic k tomu podobného. 009 1SA 004 008 Běda nám! Kdo nás vysvobodí z ruky těch bohů silných? Tiť jsou bohové, kteříž zbili Egypt všelikou ranou i na poušti. 009 1SA 004 009 Posilňte se a buďte muži, ó Filistinští, abyste nesloužili těm Hebrejským, jako oni sloužili vám; buďtež tedy muži a bojujte. 009 1SA 004 010 Bojovali tedy Filistinští, a poražen jest Izrael, a utíkali jeden každý do stanu svého. I byla ta porážka veliká velmi, nebo padlo z Izraele třidceti tisíc pěších; 009 1SA 004 011 Také truhla Boží vzata, a dva synové Elí zabiti, Ofni a Fínes. 009 1SA 004 012 Běže pak jeden Beniaminský z bitvy, přišel do Sílo téhož dne, maje roucho roztržené a hlavu prstí posypanou. 009 1SA 004 013 Přišel tedy, a aj, Elí seděl na stolici při cestě, hledě, nebo srdce jeho lekalo se za truhlu Boží; a když všel muž ten, a oznámil v městě, kvílilo všecko město. 009 1SA 004 014 A uslyšev Elí hlas křiku toho, řekl: Jaký jest to hlas hřmotu tohoto? Muž pak ten pospíchaje, přiběhl, aby oznámil Elí. 009 1SA 004 015 (A byl Elí v devadesáti a osmi letech; oči také jeho byly již pošly, a nemohl viděti.) 009 1SA 004 016 I řekl muž ten k Elí: Já jdu z bitvy, z bitvy zajisté utekl jsem dnes. I dí jemu on: Co se tam stalo, můj synu? 009 1SA 004 017 Odpověděl ten posel a řekl: Utekl Izrael před Filistinskými, také i porážka veliká stala se v lidu, ano i oba synové tvoji zabiti jsou, Ofni a Fínes, a truhla Boží jest vzata. 009 1SA 004 018 I stalo se, že jakž jmenoval truhlu Boží, spadl Elí s stolice nazpět při úhlu brány, a tak zlomiv šíji, umřel; nebo byl muž starý a těžký. On soudil Izraele čtyřidceti let. 009 1SA 004 019 Nevěsta pak jeho, manželka Fínesova, jsuc těhotná a blízká porodu, uslyševši také tu pověst, že by truhla Boží vzata byla, a že umřel tchán její i muž její, sklonila se a porodila; nebo se obořily na ni úzkosti její. 009 1SA 004 020 A v ten čas, když ona umírala, řekly, kteréž stály při ní: Neboj se, však jsi porodila syna. Kteráž nic neodpověděla, aniž toho připustila k srdci svému. 009 1SA 004 021 I nazvala dítě Ichabod, řkuci: Přestěhovala se sláva z Izraele; proto že vzata byla truhla Boží, a umřel tchán i muž její. 009 1SA 004 022 Protož řekla: Přestěhovala se sláva z Izraele, nebo vzata jest truhla Boží. 009 1SA 005 001 Filistinští pak vzali truhlu Boží, a zanesli ji z Eben-Ezer do Azotu. 009 1SA 005 002 Vzali tedy Filistinští truhlu Boží, a vnesli ji do domu modly Dágon, a postavili ji vedlé Dágona. 009 1SA 005 003 A když Azotští na zejtří ráno vstali, aj, Dágon povalený ležel tváří svou na zemi před truhlou Hospodinovou. I vzali Dágona a postavili jej na místo jeho. 009 1SA 005 004 A když opět ráno nazejtří vstali, aj, Dágon, jakž upadl, ležel tváří svou na zemi před truhlou Hospodinovou; hlava pak Dágonova a obě dlaně rukou jeho odražené byly na prahu, jen ho špalek zůstal. 009 1SA 005 005 Protož kněží Dágonovi a všickni, kteříž vcházejí do domu Dágonova, nešlapají na prah Dágonův v Azotu až do tohoto dne. 009 1SA 005 006 Tedy ztížena jest ruka Hospodinova nad Azotskými, a pohubila je, (nebo ranila je neduhy na zadku), Azot i končiny jeho. 009 1SA 005 007 Vidouce pak muži Azotští, co se děje, řekli: Nechť nezůstává truhla Boha Izraelského u nás, nebo těžká jest ruka jeho proti nám, a proti Dágonovi bohu našemu. 009 1SA 005 008 I obeslali a shromáždili všecka knížata Filistinská k sobě, a řekli: Co učiníme s truhlou Boha Izraelského? Odpověděli: Nechť jest doprovozena do Gát truhla Boha Izraelského. I zprovodili tam truhlu Boha Izraelského. 009 1SA 005 009 Stalo se pak, když ji vyprovázeli, že ruka Hospodinova přikročila k městu trápením velikým velmi, a ranila muže města od malého až do velikého, a nametalo se jim v tajných místech plno vředů. 009 1SA 005 010 Z té příčiny poslali truhlu Boží do Akaron. A když přišla truhla Boží do Akaron, zkřikli Akaronští, řkouce: Zprovodili k nám truhlu Boha Izraelského, aby nás pomořili i náš lid. 009 1SA 005 011 Protož poslavše, shromáždili všecka knížata Filistinská, a řekli: Odešlete truhlu Boha Izraelského, ať se navrátí na místo své, a nezmoří nás i lidu našeho. Nebo bylo trápení smrtelné po všem tom městě, a velmi těžká byla ruka Boží tam. 009 1SA 005 012 Muži pak, kteříž nezemřeli, raněni byli neduhy na zadku, tak že křik města vstupoval až k nebi. 009 1SA 006 001 Byla pak truhla Hospodinova v krajině Filistinské za sedm měsíců. 009 1SA 006 002 Tedy Filistinští povolavše kněží a hadačů, řekli: Co učiníme s truhlou Hospodinovou? Oznamte nám, kterak bychom ji odeslali na místo její? 009 1SA 006 003 Kteříž odpověděli: Jestliže odešlete truhlu Boha Izraelského, neodsílejte jí prázdné, ale všelijak dejte jí obět za provinění; tehdy uzdraveni budete, a poznáte, proč ruka jeho neodešla od vás. 009 1SA 006 004 I řekli: Jakáž jest to obět za hřích, kterouž jí dáti máme? Odpověděli: Vedlé počtu knížat Filistinských pět zadků zlatých a pět myší zlatých; nebo rána jednostejná jest na všechněch, i na knížatech vašich. 009 1SA 006 005 Uděláte tedy podobenství zadků svých a podobenství myší svých, kteréž pokazily zemi, i dáte slávu Bohu Izraelskému; snad pozlehčí ruky své nad vámi, i nad bohy vašimi a nad zemí vaší. 009 1SA 006 006 A proč obtěžujete srdce svá, jako jsou obtížili Egyptští a Farao srdce své? Zdaliž, když divné věci prokázal při nich, nepropustili jich, a oni odešli? 009 1SA 006 007 A protož udělejte vůz nový jeden a vezměte dvě krávy otelené, na kteréž jha nebylo vzkládáno, a zapřáhněte ty krávy do vozu, a zavřete telata jejich doma, aby za nimi nešla. 009 1SA 006 008 A vezmouce truhlu Hospodinovu, vstavte ji na vůz; nádoby pak zlaté, kteréž jste dali jí za provinění, položte v škřiňce po boku jejím, a propusťte ji, ať odejde. 009 1SA 006 009 A šetřte: Jestližeť cestou k cíli svému půjde do Betsemes, onť jest nám způsobil všecko toto zlé přenáramné; pakli nic, poznáme, že ne ruka jeho dotkla se nás, ale náhodou nám to přišlo. 009 1SA 006 010 Učinili tedy ti muži tak, a vzavše dvě krávy otelené, zapřáhli je do toho vozu, a telata jejich zavřeli doma. 009 1SA 006 011 A vstavili truhlu Hospodinovu na vůz, i škřiňku i myši zlaté, a podobizny zadků svých. 009 1SA 006 012 I šly upřímo krávy cestou, kteráž vede do Betsemes, silnicí jednou předce jdouce a řičíce, aniž se uchýlily na pravo aneb na levo. Knížata také Filistinská šla za nimi až ku pomezí Betsemes. 009 1SA 006 013 Betsemští pak žali tehdáž pšenici v údolí, a pozdvihše očí svých, uzřeli truhlu; i veselili se, vidouce ji. 009 1SA 006 014 A když přijel vůz na pole Jozue Betsemského, tu se zastavil. I byl tu kámen veliký. Tedy zsekavše dříví vozu toho i ty krávy, obětovali je v obět zápalnou Hospodinu. 009 1SA 006 015 Levítové pak složili truhlu Hospodinovu i škřiňku, kteráž byla při ní, v níž byly nádoby zlaté, a postavili na ten kámen veliký. Muži pak Betsemští dodávali obětí zápalných, a obětovali oběti v ten den Hospodinu. 009 1SA 006 016 Což viděvše knížata Filistinská, navrátili se do Akaron téhož dne. 009 1SA 006 017 Tito jsou pak zadkové zlatí, kteréž dali Filistinští za své provinění Hospodinu, za Azot jeden, za Gázu jeden, za Aškalon jeden, za Gát jeden, za Akaron jeden. 009 1SA 006 018 Myši také zlaté, vedlé počtu všech měst Filistinských, za patero knížetství, od města hrazeného až do vsi nehrazené, a až k kameni tomu velikému, na němž postavili truhlu Hospodinovu, kterýž jest až do tohoto dne na poli Jozue Betsemského. 009 1SA 006 019 Pobil pak Hospodin z mužů Betsemských, kteříž hleděli do truhly Hospodinovy, pobil, pravím, z lidu padesát tisíců a sedmdesáte mužů. I kvílil lid, proto že učinil Hospodin v lidu porážku velikou. 009 1SA 006 020 Protož řekli muži Betsemští: Kdož bude moci ostáti před Hospodinem Bohem svatým tímto? A k komu odejde od nás? 009 1SA 006 021 I poslali posly k obyvatelům Kariatjeharim, řkouce: Vrátili zase Filistinští truhlu Hospodinovu; přiďte, vezměte ji k sobě. 009 1SA 007 001 Tedy přišli muži Kariatjeharim a vzali odtud truhlu Hospodinovu, a vnesli ji do domu Abinadabova na pahrbek, a Eleazara syna jeho posvětili, aby ostříhal truhly Hospodinovy. 009 1SA 007 002 Stalo se pak, že od toho času, jakž zůstala truhla v Kariatjeharim, když bylo přeběhlo mnoho dní, a byl již rok dvadcátý, teprv se roztoužil všecken dům Izraelský po Hospodinu. 009 1SA 007 003 Nebo byl mluvil Samuel ke všemu domu Izraelskému, řka: Jestliže celým srdcem svým obracíte se k Hospodinu, odejměte bohy cizí z prostředku sebe i Astarota, a ustavte srdce své při Hospodinu, a služte jemu samému, a vysvobodí vás z ruky Filistinských. 009 1SA 007 004 A tak zavrhli synové Izraelští Bálim i Astarota, a sloužili Hospodinu samému. 009 1SA 007 005 Byl také řekl Samuel: Shromažďte všecken lid Izraelský do Masfa, a modliti se budu za vás Hospodinu. 009 1SA 007 006 I shromáždili se do Masfa, a vážíce vodu, vylévali před Hospodinem, a postíce se v ten den, řekli tam: Zhřešili jsme proti Hospodinu. A soudil Samuel syny Izraelské v Masfa. 009 1SA 007 007 Uslyšavše pak Filistinští, že synové Izraelští shromáždili se do Masfa, vytáhla knížata Filistinská proti Izraelovi. Což když uslyšeli synové Izraelští, báli se příchodu Filistinských. 009 1SA 007 008 Pročež řekli synové Izraelští Samuelovi: Nepřestávej volati za nás k Hospodinu Bohu našemu, aby nás vysvobodil z ruky Filistinských. 009 1SA 007 009 Vzav tedy Samuel beránka jednoho, kterýž ještě ssal, obětoval ho celého v obět zápalnou Hospodinu. I modlil se Samuel Hospodinu za Izraele, a uslyšel jej Hospodin. 009 1SA 007 010 I bylo, že když Samuel obětoval obět zápalnou, Filistinští přiblížili se, aby bojovali proti Izraelovi, ale zahřměl Hospodin hřímáním náramným v ten den nad Filistinskými, a potřel je, i poraženi jsou před tváří Izraele. 009 1SA 007 011 Vytáhše pak muži Izraelští z Masfa, stihali Filistinské, a bili je až pod Betchar. 009 1SA 007 012 Tehdy vzav Samuel kámen jeden, položil jej mezi Masfa a mezi Sen, a nazval jméno jeho Eben-Ezer; nebo řekl: Až potud pomáhal nám Hospodin. 009 1SA 007 013 A tak sníženi jsou Filistinští, a netáhli více na pomezí Izraelské; a byla ruka Hospodinova proti Filistinským po všecky dny Samuelovy. 009 1SA 007 014 Navrácena jsou také města Izraelovi, kteráž byli Filistinští odtrhli od Izraele, počna od Akaron až do Gát; i pomezí jejich vysvobodil Izrael z ruky Filistinských. A byl pokoj mezi Izraelem a Amorejskými. 009 1SA 007 015 I soudil Samuel Izraele po všecky dny života svého. 009 1SA 007 016 A chodě každého roku, obcházel Bethel a Galgala i Masfa, a soudil Izraele na všech těch místech. 009 1SA 007 017 (Potom navracoval se do Ramata, nebo tam byl dům jeho, a tam soudil Izraele.) Tam také vzdělal oltář Hospodinu. 009 1SA 008 001 Když se pak zstaral Samuel, ustanovil syny své za soudce v Izraeli. 009 1SA 008 002 A bylo jméno syna jeho prvorozeného Joel, a jméno druhého Abia; ti byli soudcové v Bersabé. 009 1SA 008 003 Nechodili pak synové jeho po cestách jeho, ale uchýlili se po lakomství, a berouce dary, převraceli soud. 009 1SA 008 004 Shromáždili se tedy všickni starší Izraelští, a přišli k Samuelovi do Ramata. 009 1SA 008 005 A řekli jemu: Aj, tys se již zstaral, a synové tvoji nechodí po cestách tvých; protož nyní ustanov nám krále, aby soudil nás, jakož jest u všech národů. 009 1SA 008 006 I nelíbila se ta řeč Samuelovi, že řekli: Dej nám krále, aby nás soudil. Protož modlil se Samuel Hospodinu. 009 1SA 008 007 Tedy řekl Hospodin Samuelovi: Uposlechni hlasu lidu ve všem, což mluví tobě; nebo ne tebouť jsou pohrdli, ale mnou pohrdli, abych nekraloval nad nimi. 009 1SA 008 008 Podlé všech skutků těch, kteréž činili od onoho dne, v němž jsem je vyvedl z Egypta až do tohoto dne, kdyžto opustili mne, a sloužili bohům cizím, takť oni činí i tobě. 009 1SA 008 009 Protož nyní uposlechni hlasu jejich, a však nejprv osvědč pilně před nimi, a oznam jim obyčej krále, kterýž nad nimi kralovati bude. 009 1SA 008 010 I mluvil Samuel všecky řeči Hospodinovy k lidu, kteříž krále žádali od něho. 009 1SA 008 011 A řekl: Tento bude obyčej krále, kterýž kralovati bude nad vámi: Bráti bude syny vaše, a dá je k vozům svým, a zdělá sobě z nich jezdce, a běhati budou před vozem jeho. 009 1SA 008 012 Také ustanoví je sobě za hejtmany nad tisíci a za padesátníky, a aby jemu orali rolí jeho, a žali obilé jeho, též aby jemu dělali nástroje válečné a přípravy k vozům jeho. 009 1SA 008 013 Dcery také vaše bráti bude, aby dělaly masti, a byly kuchařky a pekařky. 009 1SA 008 014 Nadto pole vaše a vinice vaše, i olivoví vaše nejvýbornější pobéře a rozdá služebníkům svým. 009 1SA 008 015 Také z toho, což vsejete, a z vinic vašich desátky bráti bude, a dá komorníkům a služebníkům svým. 009 1SA 008 016 Též služebníky vaše a děvky vaše, a mládence vaše nejzpůsobnější, i osly vaše vezme, aby jimi dělal dílo své. 009 1SA 008 017 Z stád vašich desátky bráti bude, a vy budete jemu za služebníky. 009 1SA 008 018 I budete volati v ten den příčinou krále vašeho, kteréhož byste sobě vyvolili, a nevyslyší vás Hospodin dne toho. 009 1SA 008 019 Nechtěl však lid uposlechnouti řeči Samuelovy, a řekli: Nikoli, ale král bude nad námi, 009 1SA 008 020 Abychom i my také byli, jako všickni jiní národové, a souditi nás bude král náš, a vycházeje před námi, bojovati bude za nás. 009 1SA 008 021 Vyslyšev tedy Samuel všecka slova lidu, oznámil je Hospodinu. 009 1SA 008 022 I řekl Hospodin Samuelovi: Uposlechni hlasu jejich, a ustanov jim krále. Protož řekl Samuel mužům Izraelským: Jdětež jeden každý do města svého. 009 1SA 009 001 Byl pak muž z pokolení Beniamin, jménem Cis, syn Abiele syna Seror, syna Bechorat, syna Afia, syna muže Jemini, muž udatný. 009 1SA 009 002 Ten měl syna jménem Saule, mládence krásného, tak že žádného z synů Izraelských nebylo pěknějšího nad něj; od ramene svého vzhůru převyšoval všecken lid. 009 1SA 009 003 Byly se pak ztratily oslice Cis, otce Saulova. I řekl Cis Saulovi synu svému: Vezmi i hned s sebou jednoho z služebníků, a vstana, jdi, hledej oslic. 009 1SA 009 004 A tak šel přes horu Efraim, a prošel až do země Salisa, a nic nenalezli; prošli také zemi Sálim, a nic nenalezli. Ještě přešli i zemi Jemini, a nenalezli. 009 1SA 009 005 Když pak přišli do země Zuf, řekl Saul služebníku svému, kterýž byl s ním: Poď, a navraťme se, aby otec můj nechaje těch oslic, neměl starosti o nás. 009 1SA 009 006 Kterýž řekl jemu: Aj, nyní muž Boží jest v městě tomto, a muž ten jest znamenitý; cožkoli praví, všecko se tak stává. Medle, jděme tam, zdali by oznámil nám cestu naši, kterouž bychom jíti měli. 009 1SA 009 007 Odpověděl Saul služebníku svému: Aj, půjdeme. Co pak přineseme muži tomu? Nebo jsme chléb vytrávili z pytlíků našich, ani daru nemáme, kterýž bychom přinesli muži Božímu. Což máme? 009 1SA 009 008 I doložil služebník, odpovídaje Saulovi, a řekl: Hle, nalezl jsem u sebe čtvrt lotu stříbra; to dám muži Božímu, aby nám oznámil cestu naši. 009 1SA 009 009 (Za starodávna v Izraeli tak říkával každý, kdož jíti měl raditi se s Bohem: Poďte, a půjdeme až k vidoucímu. Nebo ten, kterýž nyní slove prorok, za starodávna sloul vidoucí.) 009 1SA 009 010 Řekl tedy Saul služebníku svému: Dobrá jest řeč tvá, nu, jděmež. I šli do města, v kterémž byl muž Boží. 009 1SA 009 011 A když vcházeli na horu města, potkali se s děvečkami, vycházejícími vážit vody. I řekli jim: Jest-li zde vidoucí? 009 1SA 009 012 Kteréž odpověděly jim a řekly: Jest. Hle, a on před tebou, pospěš tedy; nebo dnes přišel do města, proto že obětuje dnes lid na té hoře. 009 1SA 009 013 Hned jakž vejdete do města, tedy naleznete ho, prvé než vstoupí na horu k jídlu. Lid zajisté nebude jísti, dokudž on nepřijde, nebo on požehná obětí, a potom pozvaní jísti budou. A protož jděte, nebo v tuto chvíli naleznete ho. 009 1SA 009 014 I šli do města. A když vcházeli do prostřed města, aj, Samuel vycházel proti nim, aby vstoupil na tu horu. 009 1SA 009 015 Hospodin pak zjevil Samuelovi o jeden den prvé, nežli přišel Saul, řka: 009 1SA 009 016 V tuto chvíli zítra pošli k tobě muže z země Beniamin, kteréhož pomažeš, aby byl vůdce lidu mého Izraelského, a vysvobodíť lid můj z ruky Filistinských; vzhlédlť jsem zajisté na lid svůj, nebo přišlo volání jeho ke mně. 009 1SA 009 017 A když Samuel uzřel Saule, řekl jemu Hospodin: Aj, teď ten muž, o kterémž pravil jsem tobě: tenť spravovati bude lid můj. 009 1SA 009 018 Tedy přistoupil Saul k Samuelovi v bráně, a řekl: Ukaž mi, prosím, kde jest tuto dům vidoucího? 009 1SA 009 019 I odpověděl Samuel Saulovi: Já jsem vidoucí. Vstupiž přede mnou na horu, a budete dnes jísti se mnou; potom ráno propustím tě, a cožkoli jest v srdci tvém, oznámím tobě. 009 1SA 009 020 O oslice pak, kteréžť se ztratily dnes třetí den, nic se nestarej, nebo nalezeny jsou. Ale na koho žádost všeho Izraele? Zdali ne na tebe a na všecken dům otce tvého? 009 1SA 009 021 I odpověděl Saul a řekl: Zdaliž já nejsem syn Jemini, z nejmenšího pokolení Izraelského? Ano i čeled má jest nejchaternější ze všech čeledí pokolení Beniaminova. Pročež jsi tedy ke mně mluvil taková slova? 009 1SA 009 022 A pojav Samuel Saule i služebníka jeho, uvedl je do pokoje, a dal jim místo nejpřednější mezi pozvanými, jichž bylo okolo třidcíti mužů. 009 1SA 009 023 I řekl Samuel kuchaři: Dej sem ten díl, kterýž jsem dal tobě, o kterémžť jsem řekl: Schovej jej obzvláštně. 009 1SA 009 024 Když tedy přinesl kuchař plece i s tím, což se ho přídrželo, položil Samuel před Saule, a řekl: Teď, což pozůstalo, vezmi sobě, jez; až k této chvíli zajisté zachováno jest to pro tebe, jakž jsem řekl: Lidu jsem pozval. I jedl Saul s Samuelem v ten den. 009 1SA 009 025 A když sešli s hory do města, mluvil s Saulem na vrchní podlaze. 009 1SA 009 026 Potom vstali velmi ráno. I stalo se, když záře vzcházela, že zavolal Samuel Saule na hůru, řka: Vstaň, a propustím tě. Vstal tedy Saul, a vyšli oba ven, on i Samuel. 009 1SA 009 027 A když přicházeli na konec města, řekl Samuel Saulovi: Rci služebníku, ať jde napřed, (i šel; ) ty pak pozastav se málo, ažť oznámím řeč Boží. 009 1SA 010 001 Tedy vzal Samuel nádobku oleje, a vylil na hlavu jeho, a políbil ho, i řekl: Aj, teď pomazal tě Hospodin nad dědictvím svým za vůdce. 009 1SA 010 002 Když půjdeš dnes ode mne, nalezneš dva muže u hrobu Ráchel v končinách Beniamin v Zelzachu. Kteříž řeknou tobě: Nalezeny jsou oslice, jichž jsi chodil hledati. A aj, otec tvůj nechav péče o oslice, stará se o vás, pravě: Kterak udělám o syna svého? 009 1SA 010 003 A odejda odtud dále, přijdeš až k rovině Tábor. I potkají se s tebou tam tři muži vstupující k Bohu do Bethel, jeden nesa tři kozelce, druhý nesa tři pecníky chleba, a třetí nesa láhvici vína. 009 1SA 010 004 Kteřížto když tě pozdraví, dadíť dva chleby, kteréž přijmeš z rukou jejich. 009 1SA 010 005 Potom přijdeš na pahrbek Boží, na kterémž jest stráž Filistinská. A když tam vejdeš do města, potká se s tebou zástup proroků sstupujících s hory, a před nimi loutna, buben i píšťalka a harfa, a oni prorokovati budou. 009 1SA 010 006 I sstoupí na tě Duch Hospodinův, a prorokovati budeš s nimi, a proměněn budeš v muže jiného. 009 1SA 010 007 Když tedy zběhnou se tato znamení při tobě, učiň, cožkoli najde ruka tvá, nebo Bůh s tebou jest. 009 1SA 010 008 Potom sstoupíš přede mnou do Galgala, a aj, já sstoupím k tobě, abych obětoval oběti zápalné, též abych obětoval oběti pokojné. Za sedm dní čekati budeš, až přijdu k tobě, a ukážiť, co bys měl činiti. 009 1SA 010 009 A bylo, když se obrátil, aby šel od Samuele, že Bůh proměnil srdce jeho v jiné, a zběhla se všecka ta znamení dne toho. 009 1SA 010 010 I přišli tam ku pahrbku, a aj, zástup proroků proti němu, i sstoupil na něj Duch Boží, a prorokoval u prostřed nich. 009 1SA 010 011 Stalo se tedy, že všickni, kdož ho znali prvé, viděli, an prorokuje s proroky. Pročež mluvil každý, jeden k druhému: Což se to stalo synu Cis? Zdali také Saul mezi proroky? 009 1SA 010 012 I odpověděl jeden odtud a řekl: A kdo jest otec jejich? Protož přišlo to v přísloví: Zdali také Saul mezi proroky? 009 1SA 010 013 A přestav prorokovati, přišel na horu. 009 1SA 010 014 Řekl pak strýc Saulův jemu a k služebníku jeho: Kam jste chodili? Odpověděl: Hledati oslic; když jsme pak poznali, že jich není, přišli jsme k Samuelovi. 009 1SA 010 015 I řekl strýc Saulův: Pověz mi medle, co vám řekl Samuel? 009 1SA 010 016 Odpověděl Saul strýci svému: Oznámil nám místně, že by nalezeny byly oslice. Ale s strany království nic mu neoznámil, co mluvil Samuel. 009 1SA 010 017 Svolal pak Samuel lid k Hospodinu do Masfa, 009 1SA 010 018 A řekl synům Izraelským: Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Já jsem vyvedl Izraele z Egypta, a vysvobodil jsem vás z ruky Egyptských, nýbrž z ruky všech království ssužujících vás. 009 1SA 010 019 Ale vy dnes zavrhli jste Boha svého, kterýž sám vyprošťuje vás ze všech zlých věcí vašich a z úzkostí vašich, a řekli jste jemu: Krále ustanov nad námi. Protož nyní postavtež se před Hospodinem po pokoleních svých a po tisících svých. 009 1SA 010 020 A když Samuel kázal přistupovati všechněm pokolením Izraelským, přišlo na pokolení Beniamin. 009 1SA 010 021 Potom kázal přistupovati pokolení Beniamin po čeledech jich, i přišlo na čeled Matri, a přišlo na Saule, syna Cis. I hledali ho, a není nalezen. 009 1SA 010 022 Protož ptali se opět Hospodina: Přijde-li ještě sem ten muž? I odpověděl Hospodin: Aj, skryl se mezi nádobím. 009 1SA 010 023 Tedy běželi a vzali ho odtud. I postavil se u prostřed lidu, a převyšoval všecken lid od ramene svého vzhůru. 009 1SA 010 024 I řekl Samuel všemu lidu: Vidíte-li, koho vyvolil Hospodin, žeť mu není podobného ve všem lidu? Protož zkřikl všecken lid, a řekli: Živ buď král! 009 1SA 010 025 I oznamoval Samuel lidu o správě království, a vepsal to do knihy, kterouž položil před Hospodinem. Potom propustil Samuel všecken lid, jednoho každého do domu jeho. 009 1SA 010 026 Také i Saul odšel do domu svého do Gabaa; a odešla s ním vojska, jichžto srdcí Bůh se dotekl. 009 1SA 010 027 Ale lidé nešlechetní řekli: Tento-liž nás vysvobodí? I pohrdali jím, ani mu pocty nepřinesli. On pak činil se neslyše. 009 1SA 011 001 Tedy přitáhl Náhas Ammonitský, a položil se proti Jábes v Gálad. I řekli všickni muži Jábes k Náhasovi: Učiň s námi smlouvu, a budemeť sloužiti. 009 1SA 011 002 Jimž odpověděl Náhas Ammonitský: Na ten způsob učiním s vámi smlouvu, jestliže každému z vás vyloupím oko pravé, a uvedu to pohanění na všecken Izrael. 009 1SA 011 003 I řekli jemu starší Jábes: Propůjč nám sedm dní, ať rozešleme posly po všech končinách Izraelských, a nebude-li žádného, kdo by nás vysvobodil, tedy vyjdeme k tobě. 009 1SA 011 004 Když pak přišli ti poslové do Gabaa Saulova, a mluvili ta slova v uši lidu, pozdvihli všickni hlasu svého a plakali. 009 1SA 011 005 A aj, Saul šel za voly s pole. I řekl Saul: Co je lidu, že pláče? I vypravovali jemu slova mužů Jábes. 009 1SA 011 006 Tedy sstoupil Duch Boží na Saule, když uslyšel slova ta, a rozhněvala se prchlivost jeho náramně. 009 1SA 011 007 A vzav pár volů, rozsekal je na kusy, a rozeslal po všech krajinách Izraelských po týchž poslích, řka: Kdo by koli nešel za Saulem a za Samuelem, tak se stane s voly jeho. I připadl strach Hospodinův na lid, a vyšli jako muž jeden. 009 1SA 011 008 I sečtl je v Bezeku; a bylo synů Izraelských třikrát sto tisíc, a mužů Juda třidceti tisíců. 009 1SA 011 009 I řekli těm poslům, kteříž byli přišli: Takto povíte mužům Jábes v Galád: Zítra budete vysvobozeni, když slunce obejde. I přišli poslové, a oznámili mužům Jábes, kteřížto zradovali se. 009 1SA 011 010 Tedy řekli muži Jábes Ammonitským: Ráno vyjdeme k vám, abyste nám učinili, cožkoli se vám za dobré viděti bude. 009 1SA 011 011 Nazejtří pak rozdělil Saul lid na tři houfy; i vskočili do prostřed vojska v čas jitřního bdění, a bili Ammonitské, až slunce dobře vzešlo; kteříž pak byli pozůstali, rozprchli se, tak že nezůstalo z nich ani dvou pospolu. 009 1SA 011 012 I řekl lid Samuelovi: Kdo jest ten, jenž pravil: Zdali Saul kralovati bude nad námi? Vydejte ty muže, ať je zbijeme. 009 1SA 011 013 Ale Saul řekl: Nebudeť dnes žádný zabit, poněvadž dnes učinil Hospodin vysvobození v Izraeli. 009 1SA 011 014 I řekl Samuel lidu: Přiďte, a poďme do Galgala, obnovíme tam království. 009 1SA 011 015 Šel tedy všecken lid do Galgala, a ustanovili tam Saule za krále před Hospodinem v Galgala, a obětovali také tam oběti pokojné před Hospodinem. I veselil se tam Saul a všickni muži Izraelští velmi velice. 009 1SA 012 001 Mluvil pak Samuel ke všemu Izraelovi: Aj, uposlechl jsem hlasu vašeho ve všem, což jste mluvili ke mně, a ustanovil jsem nad vámi krále. 009 1SA 012 002 A nyní aj, král jde před vámi, já pak zstaral jsem se a ošedivěl, a synové moji, aj, mezi vámi jsou. Já také chodil jsem před vámi od své mladosti až do dnešního dne. 009 1SA 012 003 A však aj, teď jsem. Vydejte svědectví proti mně před Hospodinem a před pomazaným jeho, vzal-li jsem čího vola, aneb vzal-li jsem čího osla, utiskl-li jsem koho, ublížil-li jsem komu, aneb vzal-li jsem od koho úplatek, abych na něm přehlédl něco, a navrátím vám. 009 1SA 012 004 Odpověděli: Neutiskl jsi nás, aniž jsi ublížil nám, aniž jsi co vzal z ruky kterého člověka. 009 1SA 012 005 Řekl ještě jim: Svědek jest Hospodin proti vám, svědek jest i pomazaný jeho v tento den, že jste nenalezli při mně ničehož. I řekl lid: Svědek jest. 009 1SA 012 006 Tedy řekl Samuel lidu: Hospodin jest svědek, kterýž učinil Mojžíše a Arona, a kterýž vyvedl otce vaše z země Egyptské. 009 1SA 012 007 Protož nyní postavte se, ať s vámi v soud vejdu před Hospodinem o všecky spravedlivé skutky Hospodinovy, kteréž učinil s vámi i s otci vašimi. 009 1SA 012 008 Když byl všel Jákob do Egypta, volali otcové vaši k Hospodinu; i poslal Hospodin Mojžíše a Arona, kteříž vyvedli otce vaše z Egypta, a osadili je na tomto místě. 009 1SA 012 009 A když se zapomenuli na Hospodina Boha svého, vydal je v ruku Zizary, knížete vojska Azor, a v ruku Filistinských, též v ruku krále Moábského, kteříž bojovali proti nim. 009 1SA 012 010 Ale když volali k Hospodinu a řekli: Zhřešili jsme, nebo jsme opustili Hospodina, a sloužili jsme Bálim a Astarot, protož nyní vysvoboď nás z ruky nepřátel našich, a sloužiti budeme tobě: 009 1SA 012 011 I poslal Hospodin Jerobále a Bedana a Jefte a Samuele, a vytrhl vás z ruky nepřátel vašich okolních, a bydlili jste bezpečně. 009 1SA 012 012 Potom vidouce, že Náhas král synů Ammon přitáhl proti vám, řekli jste mi: Nikoli, ale král bude kralovati nad námi; ješto Hospodin Bůh váš jest králem vaším. 009 1SA 012 013 Nyní tedy, aj, král, kteréhož jste zvolili, za něhož jste žádali, a aj, Hospodin ustanovil ho nad vámi králem. 009 1SA 012 014 Budete-li se báti Hospodina, a jemu sloužiti a poslouchati hlasu jeho, a nebudete-li se zpěčovati řeči Hospodinově, tak i vy i král, kterýž kraluje nad vámi, ostojíte, jdouce za Hospodinem Bohem vaším. 009 1SA 012 015 Pakli nebudete poslouchati hlasu Hospodinova, ale odporni budete řeči jeho, bude ruka Hospodinova proti vám, jako i proti otcům vašim. 009 1SA 012 016 Ještě se teď pozastavte, a vizte věc tuto velikou, kterouž učiní Hospodin před očima vašima. 009 1SA 012 017 Zdaliž není dnes žeň pšeničná? Volati budu k Hospodinu, i vydá hřímání a déšť, tak že poznati a viděti musíte, jak jest to velmi zlá věc, kteréž jste se dopustili před očima Hospodinovýma, žádavše sobě krále. 009 1SA 012 018 Protož volal Samuel k Hospodinu, a vydal Hospodin hřímání a déšť v ten den. I bál se všecken lid Hospodina velmi i Samuele. 009 1SA 012 019 A řekl všecken lid Samuelovi: Modl se za služebníky své Hospodinu Bohu svému, abychom nezemřeli; nebo jsme přidali ke všem hříchům našim i toto zlé, že jsme sobě žádali krále. 009 1SA 012 020 I řekl Samuel lidu: Nebojte se. Učiniliť jste sic všecko to zlé, však proto neodstupujte zpět od Hospodina, ale služte Hospodinu celým srdcem svým. 009 1SA 012 021 Neodstupujte, pravím, následujíce marnosti, totiž cizích bohů, kteříž nic neprospívají, aniž vysvobozují, nebo jsou marnost. 009 1SA 012 022 Neopustíť zajisté Hospodin lidu svého pro jméno své veliké; nebo zalíbilo se Hospodinu, aby vás sobě vzdělal v lid. 009 1SA 012 023 Ode mne také odstup to, abych měl hřešiti proti Hospodinu, a přestávati modliti se za vás, nýbrž navoditi vás budu na cestu dobrou a přímou. 009 1SA 012 024 A však bojte se Hospodina a služte jemu v pravdě celým srdcem svým; nebo vidíte, jak veliké věci učinil s vámi. 009 1SA 012 025 Jestliže pak předce zle činiti budete, i vy i král váš zahynete. 009 1SA 013 001 Saul tedy prvního léta kralování svého, (kraloval pak dvě létě nad Izraelem, ) 009 1SA 013 002 Vybral sobě tři tisíce z Izraele. I bylo jich s Saulem dva tisíce v Michmas a na hoře Bethel, a tisíc bylo s Jonatou v Gabaa Beniaminově; ostatek pak lidu rozpustil jednoho každého do příbytku jeho. 009 1SA 013 003 I pobil Jonata stráž Filistinských, kterouž měli na pahrbku, a uslyšeli to Filistinští. Tedy Saul troubil v troubu po vší zemi, řka: Ať to slyší Hebrejští. 009 1SA 013 004 A tak slyšel všecken Izrael, že bylo praveno: Pobil Saul stráž Filistinských, pročež také zoškliven byl Izrael mezi Filistinskými. I svolán jest lid za Saulem do Galgala. 009 1SA 013 005 Filistinští pak sebrali se k boji proti Izraelovi, třidceti tisíc vozů, a šest tisíc jezdců, a lidu ve množství, jako jest písku na břehu mořském. I vytáhli a položili se v Michmas na východ Betaven. 009 1SA 013 006 A protož muži Izraelští vidouce, že jim úzko, (nebo byl ssoužen lid, ) skryl se lid v jeskyních a v ohradách, a v skalách a v horách, i v jamách. 009 1SA 013 007 Hebrejští také přepravili se přes Jordán do země Gád a Galád. Saul pak ještě byl v Galgala, a všecken lid zastrašil se, jda za ním. 009 1SA 013 008 I očekával tu za sedm dní vedlé času uloženého od Samuele; a když nepřicházel Samuel do Galgala, rozešel se lid od něho. 009 1SA 013 009 Tedy řekl Saul: Přineste ke mně obět zápalnou a oběti pokojné. I obětoval oběti zápalné. 009 1SA 013 010 Když pak již dokonal obětování oběti zápalné, aj, Samuel přicházel, a Saul vyšel proti němu, aby ho přivítal. 009 1SA 013 011 I řekl Samuel: Co jsi učinil? Odpověděl Saul: Když jsem viděl, že se lid rozchází ode mne, a ty nepřicházíš k uloženému dni, a Filistinští byli shromážděni v Michmas: 009 1SA 013 012 I řekl jsem: Nyní připadnou Filistinští na mne v Galgala, a tváři Hospodinově nemodlil jsem se. Takž jsem se opovážil a obětoval jsem oběti zápalné. 009 1SA 013 013 Tedy řekl Samuel Saulovi: Bláznivě jsi učinil, nezachovals přikázaní Hospodina Boha svého, kteréž přikázal tobě; nebo nyní byl by utvrdil Hospodin království tvé nad Izraelem až na věky. 009 1SA 013 014 Ale již nyní království tvé neostojí. Vyhledalť jest Hospodin sobě muže vedlé srdce svého, jemuž rozkázal Hospodin, aby byl vůdce nad lidem jeho; nebo jsi nezachoval, cožť přikázal Hospodin. 009 1SA 013 015 Vstav pak Samuel, vstoupil z Galgala do Gabaa Beniaminova. A Saul načetl lidu, kterýž zůstával při něm, okolo šesti set mužů. 009 1SA 013 016 Saul tedy a Jonata syn jeho, i lid, kterýž zůstával s nimi, byli v Gabaa Beniaminově, Filistinští pak leželi v Michmas. 009 1SA 013 017 I vyšli zhoubcové z vojska Filistinského na tré rozdělení. Houf jeden obrátil se k cestě Ofra, k zemi Sual; 009 1SA 013 018 A houf druhý obrátil se na cestu Betoron; houf pak třetí pustil se cestou krajiny, kteráž patří k údolí Seboim na poušť. 009 1SA 013 019 Kováře pak žádného nenalézalo se ve vší zemi Izraelské; nebo byli řekli Filistinští: Aby sobě Hebrejští nenadělali mečů a kopí. 009 1SA 013 020 Protož chodívali všickni Izraelští k Filistinským, aby ostřil sobě jeden každý radlici svou, a motyku svou, sekeru svou i vidly své, 009 1SA 013 021 Sic jinak byly štěrbiny na radlicích, motykách, vidlách třírohých a sekerách; také i o zaostření ostnu bývalo těžko. 009 1SA 013 022 I bylo, že v čas boje nenalézalo se meče ani kopí u žádného z lidu toho, kterýž byl s Saulem a s Jonatou, toliko u Saule a u Jonaty syna jeho. 009 1SA 013 023 Vyšla pak stráž Filistinských k cestám Michmas. 009 1SA 014 001 Stalo se pak jednoho dne, že řekl Jonata syn Saulův služebníku, kterýž nosil zbroj jeho: Poď, půjdeme k stráži Filistinských, kteráž jest na oné straně. Ale otci svému toho nepověděl. 009 1SA 014 002 Saul však zůstával na kraji pahrbku pod jabloní zrnatou, kteráž byla v Migron; a lidu, kterýž byl s ním, bylo okolo šesti set mužů, 009 1SA 014 003 Tolikéž Achiáš syn Achitobův, bratra Ichabodova, syna Fínesova, syna Elí, kněze Hospodinova v Sílo, kterýž nosil efod. Ale lid nevěděl, že by odšel Jonata. 009 1SA 014 004 Mezi těmi pak průchody, jimiž pokoušel se Jonata přejíti k stráži Filistinských, byla skála příkrá k přecházení s této strany, též skála příkrá k přecházení s oné strany; jméno jedné Bóses, a jméno druhé Seneh. 009 1SA 014 005 Jedna skála byla na půlnoci proti Michmas, a druhá na poledne proti Gabaa. 009 1SA 014 006 I řekl Jonata služebníku, kterýž nosil zbroj jeho: Poď, přejděme k stráži těch neobřezaných, snad bude Hospodin s námi; neboť není nesnadné Hospodinu zachovati ve mnoze aneb v mále. 009 1SA 014 007 Odpověděl oděnec jeho: Učiň, cožkoli jest v srdci tvém, obrať se, kam chceš; aj, budu s tebou podlé vůle tvé. 009 1SA 014 008 I řekl Jonata: Aj, my jdeme k mužům těm, a ukážeme se jim. 009 1SA 014 009 Jestliže řeknou nám takto: Počkejte, až přijdeme k vám, stůjme na místě svém, a nechoďme k nim. 009 1SA 014 010 Pakli by řekli takto: Vstupte k nám, jděme, nebo vydal je Hospodin v ruku naši. To zajisté nám bude za znamení. 009 1SA 014 011 Ukázali se tedy oba dva stráži Filistinských. I řekli Filistinští: Hle, Hebrejští lezou z děr, v nichž se byli skryli. 009 1SA 014 012 I mluvili někteří z stráže té k Jonatovi a k oděnci jeho, a řekli: Vstupte k nám, a povíme vám něco. Pročež řekl Jonata k oděnci svému: Podiž za mnou, nebo je vydal Hospodin v ruku Izraele. 009 1SA 014 013 A tak lezl čtvermo Jonata a oděnec jeho za ním. I padali před Jonatou, a oděnec jeho mordoval je, jda za ním. 009 1SA 014 014 A to byla porážka první, v níž zbil Jonata a oděnec jeho okolo dvadcíti mužů, jako v půl honech rolí dvěma volům s zápřež. 009 1SA 014 015 Protož byl strach v tom ležení a na tom poli, i na všem tom lidu; strážní i oni loupežníci děsili se též, až se země třásla, nebo byla v strachu Božím. 009 1SA 014 016 A vidouce strážní Saulovi v Gabaa Beniaminově, oznámili, jak množství to narůzno prchá, a vždy více se potírá. 009 1SA 014 017 Saul pak řekl lidu, kterýž s ním byl: Vyhledejte i hned a zvězte, kdo jest z našich odšel. A když vyhledávali, hle, Jonaty nebylo a oděnce jeho. 009 1SA 014 018 I řekl Saul Achiášovi: Postav sem truhlu Boží. (Truhla pak Boží toho času byla s syny Izraelskými.) 009 1SA 014 019 I stalo se, když ještě mluvil Saul k knězi, že hřmot, kterýž byl v vojště Filistinských, více se rozcházel a rozmáhal. Protož řekl Saul knězi: Spusť ruku svou. 009 1SA 014 020 Shromáždili se tedy Saul i všecken lid, kterýž s ním byl, a přišli až k té bitvě; a aj, byl meč jednoho proti druhému s hřmotem velmi velikým. 009 1SA 014 021 Hebrejští pak někteří byli s Filistinskými prvé, kteříž táhli s nimi polem sem i tam; i ti také obrátili se a stáli při lidu Izraelském, kterýž byl s Saulem a s Jonatou. 009 1SA 014 022 Všickni také muži Izraelští, kteříž se skryli na hoře Efraim, když uslyšeli, že by utíkali Filistinští, honili je i oni v té bitvě. 009 1SA 014 023 I vysvobodil Hospodin toho dne Izraele. Boj pak protáhl se až do Betaven. 009 1SA 014 024 A ačkoli muži Izraelští utrápili se toho dne, však Saul zavázal lid s přísahou, řka: Zlořečený muž, kterýž by jedl chléb prvé, než bude večer, a než se pomstím nad nepřátely svými. A tak neokusil všecken lid chleba. 009 1SA 014 025 Všecken pak lid té krajiny šli do lesa, kdež bylo hojnost medu po zemi. 009 1SA 014 026 A když všel lid do lesa, viděl tekoucí med; žádný však nepřičinil k ústům svým ruky své, nebo se bál lid té přísahy. 009 1SA 014 027 Ale Jonata neslyšev, že otec jeho zavazoval lid přísahou, vztáhl hůl, kterouž měl v ruce své, a omočil konec její v plástu medu, a obrátil ruku svou k ústům svým; i osvítily se oči jeho. 009 1SA 014 028 Odpovídaje pak jeden z lidu, řekl: Velikou přísahou zavázal otec tvůj lid, řka: Zlořečený muž, kterýž by jedl chléb dnes, ačkoli zemdlel lid. 009 1SA 014 029 Tedy řekl Jonata: Zkormoutil otec můj lid země. Pohleďte, prosím, jak se osvítily oči mé, hned jakž jsem okusil maličko medu toho. 009 1SA 014 030 Čím více kdyby se byl směle najedl dnes lid z loupeží nepřátel svých, kterýchž dosáhl? Nebyla-liž by se nyní stala větší porážka Filistinských? 009 1SA 014 031 A tak bili toho dne Filistinské od Michmas až do Aialon; i ustal lid náramně. 009 1SA 014 032 Protož obrátil se lid k loupeži, a nabravše ovcí a volů i telat, zbili je na zemi; i jedl lid se krví. 009 1SA 014 033 I pověděli Saulovi, řkouce: Aj, lid hřeší proti Hospodinu, jeda se krví. Kterýž řekl: Přestoupili jste přikázaní. Přivaltež i hned ke mně kámen veliký. 009 1SA 014 034 Opět řekl Saul: Rozejděte se mezi lid a rcete jim: Přiveďte ke mně jeden každý vola svého a jeden každý dobytče své, a bíte tuto a jezte, i nebudete hřešiti proti Hospodinu, jedouce se krví. Přivedli tedy všecken lid jeden každý vola svého rukou svou té noci a zabíjeli tu. 009 1SA 014 035 Vzdělal také Saul oltář Hospodinu; to nejprvnější oltář udělal Hospodinu. 009 1SA 014 036 Potom řekl Saul: Pusťme se po Filistinských v noci, a budeme je loupiti až do jitra, aniž zůstavujme z nich koho. Kteříž řekli: Cožť se koli vidí za dobré, učiň. Ale kněz řekl: Přistupme sem k Bohu. 009 1SA 014 037 I tázal se Saul Boha: Pustím-li se za Filistinskými? Dáš-li je v ruku Izraelovu? I neodpověděl mu v ten den. 009 1SA 014 038 Protož řekl Saul: Přistupujte sem všecka knížata lidu, a vyzvězte a vyhledejte, kdo se jest dopustil dnes hříchu nějakého? 009 1SA 014 039 Nebo živť jest Hospodin, kterýž vysvobozuje Izraele, že byť pak i na Jonatovi synu mém to bylo, smrtí umře. I neodpověděl jemu žádný ze všeho lidu. 009 1SA 014 040 Řekl také všemu Izraelovi: Buďte vy na jedné straně, já pak a Jonata syn můj budeme na druhé straně. Odpověděl lid Saulovi: Učiň, cožť se za dobré vidí. 009 1SA 014 041 Protož řekl Saul Hospodinu Bohu Izraelskému: Ukaž spravedlivě. I přišlo na Jonatu a Saule, lid pak z toho vyšel. 009 1SA 014 042 I řekl Saul: Vrzte los mezi mnou a mezi Jonatou synem mým. A postižen jest Jonata. 009 1SA 014 043 Řekl tedy Saul Jonatovi: Pověz mi, co jsi učinil? I pověděl mu Jonata a řekl: Toliko jsem okusil maličko medu koncem holi, kterouž jsem měl v ruce své, a aj, proto-liž mám umříti? 009 1SA 014 044 Odpověděl Saul: Toto učiň mi Bůh a toto přidej, že smrtí umřeš, Jonato. 009 1SA 014 045 I řekl lid Saulovi: Což tedy umříti má Jonata, kterýž učinil vysvobození toto veliké v Izraeli? Odstup to, živť jest Hospodin, že nespadne vlas s hlavy jeho na zemi, poněvadž s pomocí Boží učinil to dnes. I vyprostil lid Jonatu, tak aby nebyl usmrcen. 009 1SA 014 046 Tedy odtáhl Saul od Filistinských; Filistinští také navrátili se k místu svému. 009 1SA 014 047 Saul pak uvázav se v království nad Izraelem, bojoval vůkol se všemi nepřátely svými, s Moábskými a s syny Ammon, a s Edomem, i s králi Soba, a s Filistinskými; a kamž se koli obracel, ukrutnost provodil. 009 1SA 014 048 Sebrav také vojska, porazil Amalecha, a vysvobodil Izraele z ruky zhoubců jeho. 009 1SA 014 049 Byli pak synové Saulovi: Jonata a Jesui a Melchisua; a jména dvou dcer jeho, jméno prvorozené Merob, jméno pak mladší Míkol. 009 1SA 014 050 A jméno manželky Saulovy Achinoam, dcera Achimaasova; jméno pak hejtmana vojska jeho Abner, syn Ner, strýce Saulova. 009 1SA 014 051 Nebo Cis byl otec Saulův, a Ner otec Abnerův, syn Abielův. 009 1SA 014 052 Byla pak válka veliká s Filistinskými po všecky dny Saulovy, protož kohožkoli Saul viděl muže silného, a kohokoli udatného, bral ho k sobě. 009 1SA 015 001 Řekl pak Samuel Saulovi: Hospodin poslal mne, abych tě pomazal za krále nad lidem jeho, nad Izraelem, pozorujž tedy nyní hlasu slov Hospodinových. 009 1SA 015 002 Takto praví Hospodin zástupů: Rozpomenul jsem se na to, co jest činil Amalech Izraelovi, že se položil proti němu na cestě, když se bral z Egypta. 009 1SA 015 003 Protož i hned táhni a zkaz Amalecha, a zahlaďte jako proklaté všecko, což má. Neslitovávejž se nad ním, ale zahub od muže až do ženy, od malého až do toho, kterýž prsí požívá, od vola také až do ovce, a od velblouda až do osla. 009 1SA 015 004 Sebral tedy Saul lid, a sečtl je v Telaim, dvakrát sto tisíc pěších, a deset tisíc mužů Judských. 009 1SA 015 005 A přitáhl Saul až k městu Amalechovu, aby bojoval v údolí jeho. 009 1SA 015 006 I řekl Saul Cinejským: Jděte, oddělte se, vyjděte z prostředku Amalechitských, abych vás s nimi nezahladil; nebo vy jste učinili milosrdenství se všemi syny Izraelskými, když šli z Egypta. A tak odšel Cinejský z prostředku Amalecha. 009 1SA 015 007 I porazil Saul Amalecha od Hevilah, kudy se chodí do Sur, kteréž jest naproti Egyptu. 009 1SA 015 008 Jal také Agaga krále Amalechitského živého, lid pak všecken vyhladil ostrostí meče. 009 1SA 015 009 I zachoval Saul a lid jeho Agaga, a nejlepší bravy a skoty a krmný dobytek, a berany i všecko, což lepšího bylo, a nechtěli vyhubiti jich; což pak bylo ničemného a churavého, to zahubili. 009 1SA 015 010 A protož stalo se slovo Hospodinovo k Samuelovi, řkoucí: 009 1SA 015 011 Žel mi, že jsem Saule ustanovil za krále, nebo odvrátil se ode mne, a slov mých nevyplnil. I rozhorlil se Samuel náramně a volal k Hospodinu celou noc. 009 1SA 015 012 Vstav pak Samuel, šel vstříc Saulovi ráno. I oznámili Samuelovi, řkouce: Saul přišel na Karmel, a aj, připravil sobě místo, a odtud hnuv se, táhl a sstoupil do Galgala. 009 1SA 015 013 A když přišel Samuel k Saulovi, řekl jemu Saul: Požehnaný ty od Hospodina, vyplnil jsem slovo Hospodinovo. 009 1SA 015 014 Samuel pak řekl: Jaké pak jest to bečení ovcí těch v uších mých, a řvání volů, kteréž já slyším? 009 1SA 015 015 Odpověděl Saul: Od Amalechitských přihnali je; nebo zachoval lid, což nejlepšího bylo z bravů a skotů, aby to obětoval Hospodinu Bohu tvému, ostatek pak jsme zahladili jako proklaté. 009 1SA 015 016 I řekl Samuel Saulovi: Dopusť, ať oznámím tobě, co jest mi mluvil Hospodin noci této. Dí jemu: Oznam. 009 1SA 015 017 Tedy řekl Samuel: Zdali jsi nebyl maličký sám u sebe? A předce učiněn jsi hlavou pokolení Izraelských, a pomazal tě Hospodin za krále nad Izraelem. 009 1SA 015 018 A poslal tě Hospodin na cestu a řekl tobě: Jdi, zahub jako proklaté hříšníky ty Amalechitské, a bojuj proti nim, dokudž byste nevyhladili jich. 009 1SA 015 019 Pročež jsi tedy neuposlechl hlasu Hospodinova, ale obrátil jsi se k loupeži, a učinils zlou věc před očima Hospodinovýma? 009 1SA 015 020 Odpověděl Saul Samuelovi: Však jsem uposlechl hlasu Hospodinova, a šel jsem cestou, kterouž poslal mne Hospodin, a přivedl jsem Agaga krále Amalechitského, i Amalechitské jako proklaté vyhubil jsem. 009 1SA 015 021 Ale lid vzal z loupeží bravy a skoty přední z věcí proklatých, k obětování Hospodinu Bohu tvému v Galgala. 009 1SA 015 022 I řekl Samuel: Zdaliž líbost takovou má Hospodin v zápalích a v obětech, jako když se poslušenství koná hlasu Hospodinova? Aj, poslouchati lépe jest, nežli obětovati, a ku poslušenství státi, nežli tuk skopců přinášeti. 009 1SA 015 023 Nebo zpoura jest takový hřích jako čarodějnictví, a přestoupiti přikázaní jako modlářství a obrazové. Poněvadž jsi pak zavrhl řeč Hospodinovu, i on také zavrhl tě, abys nebyl králem. 009 1SA 015 024 Tedy řekl Saul Samuelovi: Zhřešil jsem, že jsem přestoupil rozkaz Hospodinův a slova tvá, nebo jsem se bál lidu, a povolil jsem hlasu jejich. 009 1SA 015 025 Protož nyní odpusť, prosím, hřích můj, a navrať se se mnou, ať se pomodlím Hospodinu. 009 1SA 015 026 I řekl Samuel Saulovi: Nenavrátím se s tebou; nebo jsi zavrhl řeč Hospodinovu, tebe také zavrhl Hospodin, abys nebyl králem nad Izraelem. 009 1SA 015 027 A když se obrátil Samuel, aby odšel, Saul uchytil křídlo pláště jeho, i odtrhlo se. 009 1SA 015 028 Tedy řekl jemu Samuel: Odtrhlť jest Hospodin království Izraelské dnes od tebe, a dal je bližnímu tvému, lepšímu, než jsi ty. 009 1SA 015 029 Však proto vítěz Izraelský klamati nebude, ani želeti; nebo není člověkem, aby měl čeho želeti. 009 1SA 015 030 On pak řekl: Zhřešilť jsem, ale vždy mne cti, prosím, před staršími lidu mého a před Izraelem, a navrať se se mnou, abych se pomodlil Hospodinu Bohu tvému. 009 1SA 015 031 I navrátiv se Samuel, šel za Saulem, a pomodlil se Saul Hospodinu. 009 1SA 015 032 Řekl pak Samuel: Přiveďte ke mně Agaga, krále Amalechitského. I šel k němu Agag nádherně; nebo řekl Agag: Jistě odešla hořkost smrti. 009 1SA 015 033 Ale Samuel řekl: Jakož uvedl sirobu na ženy meč tvůj, takť osiří matka tvá nad jiné ženy. I rozsekal Samuel Agaga na kusy před Hospodinem v Galgala. 009 1SA 015 034 Potom odšel Samuel do Ráma, Saul pak vstoupil do domu svého, do Gabaa Saulova. 009 1SA 015 035 A již potom více Samuel neviděl Saule až do dne smrti své; však plakal Samuel Saule. Hospodin pak želel toho, že učinil Saule králem nad Izraelem. 009 1SA 016 001 Řekl pak Hospodin Samuelovi: I dokudž ty budeš plakati Saule, poněvadž jsem já ho zavrhl, aby nekraloval nad Izraelem? Naplň roh svůj olejem a poď, pošli tě k Izai Betlémskému; nebo jsem vybral sobě z synů jeho krále. 009 1SA 016 002 I řekl jemu Samuel: Kterak mám jíti? Nebo Saul uslyše, zabije mne. Odpověděl Hospodin: Jalovici z stáda vezmeš s sebou, a díš: Přišel jsem, abych obětoval Hospodinu. 009 1SA 016 003 A pozveš Izai k oběti, jáť pak ukáži, co bys měl činiti; i pomažeš mi toho, o kterémž já tobě povím. 009 1SA 016 004 A tak učinil Samuel, jakž mu byl mluvil Hospodin, a přišel do Betléma. A ulekše se starší města, vyšli proti němu a řekli: Pokojný-li jest příchod tvůj? 009 1SA 016 005 Odpověděl: Pokojný. Abych obětoval Hospodinu, přišel jsem. Posvěťte se, a poďte k oběti se mnou. Posvětil také Izai a synů jeho, a pozval jich k oběti. 009 1SA 016 006 Když pak přišli, vida Eliába, řekl: Jistě před Hospodinem jest pomazaný jeho. 009 1SA 016 007 Ale Hospodin řekl Samuelovi: Nehleď na tvárnost jeho a na zrůst postavy jeho, nebo jsem ho zavrhl; neboť ne patřím, nač patří člověk. Člověk zajisté hledí na to, což jest před očima, ale Hospodin hledí k srdci. 009 1SA 016 008 I povolal Izai Abinadaba, a kázal mu jíti před Samuele. Kterýž řekl: Také ani toho nevyvolil Hospodin. 009 1SA 016 009 Rozkázal též Izai jíti Sammovi. I řekl: Ani toho nevyvolil Hospodin. 009 1SA 016 010 Takž rozkázal Izai jíti sedmi synům svým před Samuele. Ale Samuel řekl Izai: Ani těch nevyvolil Hospodin. 009 1SA 016 011 Potom řekl Samuel Izai: Jsou-li to již všickni synové? Odpověděl: Ještěť zůstává nejmladší, a aj, pase ovce. Tedy řekl Samuel Izai: Pošli a vezmi jej; nebo aniž sedneme za stůl, dokudž on sem nepřijde. 009 1SA 016 012 I poslal a přivedl ho. (Byl pak on ryšavý, krásných očí a libého vzezření.) I řekl Hospodin: Vstana, pomaž ho, nebo to jest ten. 009 1SA 016 013 Protož vzal Samuel roh s olejem, a pomazal ho u prostřed bratří jeho. I odpočinul Duch Hospodinův na Davidovi od toho dne i potom. A Samuel vstav, odšel do Ráma. 009 1SA 016 014 Takž Duch Hospodinův odšel od Saule, a nepokojil ho duch zlý od Hospodina. 009 1SA 016 015 Služebníci pak Saulovi řekli jemu: Aj, teď duch Boží zlý nepokojí tě. 009 1SA 016 016 Nechť, medle, rozkáže pán náš služebníkům svým, kteříž stojí před tebou, ať hledají muže, kterýž by uměl hráti na harfu, aby, když by přišel na tě duch Boží zlý, hral rukou svou, a tobě aby lehčeji bylo. 009 1SA 016 017 Tedy řekl Saul služebníkům svým: Medle, vyhledejte mi muže, kterýž by uměl dobře hráti, a přiveďte ke mně. 009 1SA 016 018 I odpověděl jeden z služebníků a řekl: Aj, viděl jsem syna Izai Betlémského, kterýž umí hráti, muže udatného a bojovného, též správného a krásného, a jest s ním Hospodin. 009 1SA 016 019 Protož poslal Saul posly k Izai, řka: Pošli mi Davida syna svého, kterýž jest při stádu. 009 1SA 016 020 Tedy Izai vzal osla, chléb a nádobu vína a kozelce jednoho, a poslal po Davidovi synu svém Saulovi. 009 1SA 016 021 Když pak přišel David k Saulovi, stál před ním; i zamiloval ho velmi, a učiněn jest jeho oděncem. 009 1SA 016 022 Potom poslal opět Saul k Izai, řka: Medle, nechť David stojí přede mnou, neboť jest našel milost před očima mýma. 009 1SA 016 023 I bývalo, že kdyžkoli napadal duch Boží Saule, David, bera harfu, hrával rukou svou; i míval Saul polehčení, a lépe mu bývalo, nebo ten duch zlý odstupoval od něho. 009 1SA 017 001 I sebrali Filistinští vojska svá k boji, a shromáždili se u Socho, kteréž jest Judovo, a položili se mezi Socho a Azeka na pomezí Dammim. 009 1SA 017 002 Ale Saul a muži Izraelští sebravše se, položili se v údolí Elah, a sšikovali se k bitvě proti Filistinským. 009 1SA 017 003 I stáli Filistinští na hoře s strany jedné, a Izraelští stáli na hoře s strany druhé, a údolí bylo mezi nimi. 009 1SA 017 004 I vyšel muž bojovník z vojska Filistinského, Goliáš jménem, z Gát, zvýší šesti loket a dlani. 009 1SA 017 005 Lebka pak ocelivá na hlavě jeho, a v pancíř brněný byl oblečen, kterýžto pancíř vážil pět tisíc lotů oceli. 009 1SA 017 006 Též plechovice ocelivé byly na nohách jeho, a pavéza ocelivá mezi rameny jeho. 009 1SA 017 007 A dřevo u kopí jeho jako vratidlo tkadlcovské, železo pak ostré kopí jeho vážilo šest set lotů železa; a ten, kterýž nosil braň jeho, šel před ním. 009 1SA 017 008 I postavil se, a volal na vojska Izraelská, řka k nim: Nač jste to vyšli, vojensky se sšikovavše? Zdaliž já nejsem Filistinský, a vy služebníci Saulovi? Vybeřte z sebe muže, kterýž by sstoupil ke mně. 009 1SA 017 009 Jestližeť mi bude moci odolati a zabije mne, tedy budeme služebníci vaši; pakliť já přemohu jej a zabiji ho, budete vy služebníci naši, a sloužiti budete nám. 009 1SA 017 010 Pravil také ten Filistinský: Já jsem dnes zhaněl vojska Izraelská. Vydejtež mi muže, abychom se bili spolu. 009 1SA 017 011 A když uslyšel Saul i všecken Izrael slova Filistinského taková, ulekli se a báli se velmi. 009 1SA 017 012 David pak ten syn muže Efratejského z Betléma Judova, (jehož jméno Izai, kterýž měl osm synů, a již se byl sstaral za dnů Saule, přiblíživ se k lidem sešlým. 009 1SA 017 013 Tři také synové Izai starší šedše, táhli na vojnu s Saulem. Jména těch tří synů jeho, kteříž byli šli k boji: Eliáb prvorozený, a druhý po něm Abinadab, třetí pak Samma. 009 1SA 017 014 Ale David byl nejmladší. A tak ti tři synové starší odešli s Saulem.) 009 1SA 017 015 David tedy odšel od Saule a navrátil se, aby pásl stádo otce svého v Betlémě. 009 1SA 017 016 I přicházel ten Filistinský ráno a večer, a stavěl se po čtyřidceti dní. 009 1SA 017 017 Tedy řekl Izai Davidovi synu svému: Vezmi i hned pro bratří své efi pražmy této a deset chlebů těchto, a běž do vojska k bratřím svým. 009 1SA 017 018 A deset syřečků mladých těchto doneseš hejtmanu, a navštívě bratří své, pozdravíš jich, a základ jejich vyzdvihneš. 009 1SA 017 019 Saul pak i oni, i všickni muži Izraelští byli v údolí Elah, bojujíce proti Filistinským. 009 1SA 017 020 A tak vstav David tím raněji a zanechav stáda při strážném, vzal to a šel, jakž mu byl přikázal Izai. I přišel až k šancům, a aj, vojsko vycházelo do šiku a křičelo k bitvě. 009 1SA 017 021 I sšikovali se Izraelští, ano i Filistinští, vojsko proti vojsku. 009 1SA 017 022 Protož David zanechav břemene, kteréž s sebe složil u strážného při břemeních, běžel do vojska; a když přišel, tázal se bratří svých, jak se mají. 009 1SA 017 023 A když on s nimi mluvil, aj, muž bojovník jménem Goliáš, Filistinský z Gát, vycházel z vojska Filistinských a mluvil jako i prvé; což slyšel i David. 009 1SA 017 024 Všickni pak muži Izraelští, jakž uzřeli toho muže, utíkali před tváří jeho, a báli se náramně. 009 1SA 017 025 I mluvili Izraelští mezi sebou: Viděli-li jste toho muže, kterýž vyšel? Nebo aby pohanění uvedl na Izraele, vyšel. Kdož by ho zabil, zbohatí ho král bohatstvím velikým, a dceru svou dá jemu, i dům otce jeho osvobodí v Izraeli. 009 1SA 017 026 I mluvil David mužům, kteříž stáli u něho, a řekl: Co bude dáno muži tomu, kterýž by zabil toho Filistinského a odjal pohanění od Izraele? Nebo kdo jest Filistinský neobřezaný ten, že pohanění uvodí na vojsko Boha živého? 009 1SA 017 027 Odpověděl jemu lid v táž slova, řka: To bude dáno muži, kterýž by ho zabil. 009 1SA 017 028 A uslyšev Eliáb, bratr jeho nejstarší, že mluví s těmi muži, rozhněval se Eliáb velmi na Davida, a řekl: Proč jsi sem přišel? A komus nechal kolikasi těch ovec na poušti? Známť já pýchu tvou a zlost srdce tvého, žes přišel dívati se bitvě. 009 1SA 017 029 I řekl David: Což jsem pak učinil? Zdaž mi nebylo poručeno? 009 1SA 017 030 Tedy šel od něho k jinému, jehož se tázal jako i prvé. I odpověděl jemu lid tak jako i prvé. 009 1SA 017 031 A tak roznesla se slova, kteráž mluvil David, a oznámili je Saulovi. Kterýžto povolal ho. 009 1SA 017 032 I řekl David Saulovi: Nechť se neleká srdce člověka pro něho; služebník tvůj půjde a bude se bíti s Filistinským tímto. 009 1SA 017 033 Ale Saul řekl Davidovi: Nebudeš moci jíti proti Filistinskému tomu, abys se potýkal s ním; nebo mládenček jsi, on pak jest muž bojovný od mladosti své. 009 1SA 017 034 Odpověděl David Saulovi: Služebník tvůj pastýřem byl stáda otce svého, a když přicházel lev aneb nedvěd, a bral dobytče z stáda, 009 1SA 017 035 Já dostihal jsem ho a bil jsem jej, a vydíral jsem je z hrdla jeho. Pakli se na mne obořil, tedy ujma ho za čelist, bil jsem jej, až jsem ho i zabil. 009 1SA 017 036 I lva i nedvěda zabil služebník tvůj; budeť tedy Filistinský neobřezanec ten jako který z nich, nebo zhaněl vojska Boha živého. 009 1SA 017 037 Řekl také David: Hospodin, kterýž vytrhl mne z moci lva a z moci nedvěda, onť mne vytrhne z ruky Filistinského tohoto. Tedy řekl Saul Davidovi: Jdi, a Hospodin budiž s tebou. 009 1SA 017 038 I dal Saul obléci Davida v šaty své, a vstavil lebku ocelivou na hlavu jeho, a oblékl ho v pancíř. 009 1SA 017 039 Připásal také David meč jeho na ty šaty jeho, a chtěl jíti, ale že tomu nezvykl, protož řekl David Saulovi: Nemohuť v tom jíti, nebo jsem nepřivykl. I složil to David s sebe. 009 1SA 017 040 A vzav hůl svou do ruky své, vybral sobě pět kamenů hladkých z potoku, a vložil je do mošničky pastýřské, kterouž měl, totiž do pytlíku, a prak svůj v ruce nesl, a přiblížil se k Filistinskému. 009 1SA 017 041 Bral se také i Filistinský, jda a přibližuje se k Davidovi, a muž ten, kterýž nesl braň jeho, šel před ním. 009 1SA 017 042 A když pohleděl Filistinský a uzřel Davida, pohrdal jím, proto že byl mládenček, a ryšavý, a krásného vzezření. 009 1SA 017 043 I řekl Filistinský Davidovi: Což jsem pes, že jdeš proti mně s holí? A zlořečil Filistinský Davidovi skrze bohy své. 009 1SA 017 044 Řekl také Filistinský Davidovi: Poď ke mně, a dámť tělo tvé ptákům nebeským a šelmám zemským. 009 1SA 017 045 Odpověděl David Filistinskému: Ty jdeš ke mně s mečem a s kopím a s pavézou, ale já k tobě jdu ve jménu Hospodina zástupů, Boha vojsk Izraelských, kterémuž jsi ty utrhal. 009 1SA 017 046 Dnešního dne zavře tě Hospodin v ruku mou, a zabiji tě, a setnu hlavu tvou s tebe, a vydám těla vojska Filistinského dnes ptákům nebeským a šelmám zemským, a pozná všecka země, žeť jest Bůh v Izraeli. 009 1SA 017 047 A zvíť všecko shromáždění toto, že ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin; (nebo Hospodinův jest boj, ) protož vydáť vás v ruce naše. 009 1SA 017 048 Stalo se pak, že když vstal ten Filistinský, a šel, přibližuje se proti Davidovi, pospíšil i David a běžel proti Filistinskému, aby se s ním potýkal. 009 1SA 017 049 V tom David vztáh ruku svou k mošničce, vyňal z ní kámen, kterýmž hodil z praku, a udeřil Filistinského v čelo jeho tak, že kámen uvázl v čele jeho. I padl tváří svou na zem. 009 1SA 017 050 A tak přemohl David Filistinského prakem a kamenem, a udeřiv Filistinského, zabil jej, ačkoli David žádného meče v ruce neměl. 009 1SA 017 051 A přiběh David, stál nad Filistinským. Potom pochytiv meč jeho, dobyl ho z pošvy a zabil jej, a sťal jím hlavu jeho. To vidouce Filistinští, že umřel nejsilnější jejich, utíkali. 009 1SA 017 052 A protož vstavše muži Izraelští a Judští, zkřikli a honili Filistinské, až kde se vchází do údolí, a až k branám Akaron. I padali, raněni jsouce, Filistinští po cestě k Saraim, až do Gát a až do Akaron. 009 1SA 017 053 A navrátivše se synové Izraelští od honění Filistinských, vzebrali tábor jejich. 009 1SA 017 054 Potom David vzav hlavu toho Filistinského, přinesl ji do Jeruzaléma, a odění jeho složil v stanu svém. 009 1SA 017 055 Tehdáž pak, když viděl Saul Davida jdoucího proti tomu Filistinskému, řekl Abnerovi hejtmanu vojska: Abner, čí jest syn ten mládenček? Odpověděl Abner: Jako jest živa duše tvá, králi, že nevím. 009 1SA 017 056 Ale král řekl: Zeptej ty se, čí jest syn mládenec ten. 009 1SA 017 057 Když se pak vracoval David od zabití Filistinského toho, pojav ho Abner, přivedl jej před Saule, an drží hlavu Filistinského v ruce své. 009 1SA 017 058 I řekl jemu Saul: Čí jsi syn, mládenče? Odpověděl David: Syn služebníka tvého Izai Betlémského. 009 1SA 018 001 I stalo se, že když přestal mluviti k Saulovi, duše Jonatova spojila se s duší Davidovou, tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého. 009 1SA 018 002 A tak Saul vzal jej k sobě toho dne, a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho. 009 1SA 018 003 I učinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou. 009 1SA 018 004 A složiv Jonata s sebe plášť, kterýmž byl odín, dal jej Davidovi, i roucho své, až do meče svého, a až do lučiště svého, i do pasu svého. 009 1SA 018 005 Vycházel pak David, k čemuž ho koli posílal Saul, opatrně sobě počínaje. I ustanovil ho Saul nad vojáky, a líbil se všemu lidu, též i služebníkům Saulovým. 009 1SA 018 006 Stalo se pak, když se oni domů brali, a David též se navracoval od zabití Filistinského, že vyšly ženy z každého města Izraelského, zpívajíce a plésajíce, vstříc Saulovi králi s bubny, s veselím a s husličkami. 009 1SA 018 007 A prozpěvovaly jedny po druhých ženy ty, hrajíce, a řekly: Porazilť jest Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců. 009 1SA 018 008 I rozhněval se Saul náramně, nebo nelíbila se mu ta řeč. Pročež řekl: Dali Davidovi deset tisíc, a mně dali toliko tisíc. Co mu ještě přes to přivlastní, leč království? 009 1SA 018 009 Protož Saul zlobivě hleděl na Davida od toho dne i vždycky. 009 1SA 018 010 Stalo se pak druhého dne, že duch Boží zlý napadl Saule, a prorokoval u prostřed domu svého, a David hral rukou svou jako i jindy vždycky. Saul pak měl kopí v ruce své. 009 1SA 018 011 I vyhodil Saul kopí, řka: Prohodím Davida až do stěny. Ale David uhnul se jemu po dvakrát. 009 1SA 018 012 A bál se Saul Davida, proto že Hospodin byl s ním, a od Saule odstoupil. 009 1SA 018 013 Protož vybyl ho Saul od sebe, a učinil jej sobě hejtmanem nad tisíci; kterýžto vycházel i vcházel před lidem. 009 1SA 018 014 David pak ve všech cestách svých opatrně sobě počínal, nebo Hospodin byl s ním. 009 1SA 018 015 A když to viděl Saul, že sobě velmi opatrně počíná, bál se ho. 009 1SA 018 016 Ale všecken Izrael i Juda miloval Davida, nebo vycházel i vcházel před nimi. 009 1SA 018 017 Tedy řekl Saul Davidovi: Aj, dceru svou starší Merob dámť za manželku, toliko mi buď muž silný, a veď boje Hospodinovy. (Saul pak myslil: Nechť neschází od mé ruky, ale od ruky Filistinských.) 009 1SA 018 018 I řekl David Saulovi: Kdo jsem já, a jakýž jest rod můj a čeled otce mého v Izraeli, abych byl zetěm královým? 009 1SA 018 019 I stalo se, že když již Merob dcera Saulova měla dána býti Davidovi, dána jest Adrielovi Molatitskému za manželku. 009 1SA 018 020 Milovala pak Míkol dcera Saulova Davida; což když oznámili Saulovi, líbilo se to jemu. 009 1SA 018 021 (Nebo řekl Saul: Dámť mu ji, aby mu byla osídlem, a aby proti němu byla ruka Filistinských.) A tak řekl Saul Davidovi: Po této druhé budeš mi již zetěm. 009 1SA 018 022 I rozkázal Saul služebníkům svým: Mluvte k Davidovi tajně, řkouce: Aj, libuje tě sobě král, a všickni služebníci jeho laskavi jsou na tebe; nyní tedy budiž zetěm královým. 009 1SA 018 023 A když mluvili služebníci Saulovi v uši Davidovy slova ta, odpověděl David: Zdaliž se vám malá věc zdá, býti zetěm královým? A já jsem člověk chudý a opovržený. 009 1SA 018 024 Tedy služebníci Saulovi oznámili jemu, řkouce: Taková slova mluvil David. 009 1SA 018 025 I řekl Saul: Takto rcete Davidovi: Není žádostiv král věna, toliko sto obřízek Filistinských, aby byla pomsta nad nepřátely královskými. (Saul pak to obmýšlel, aby David upadl v ruku Filistinských.) 009 1SA 018 026 Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta, a líbilo se to Davidovi, aby byl zetěm královým. Ještě se pak nebyli vyplnili dnové ti, 009 1SA 018 027 Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filistinských dvě stě mužů, jejichž obřízky přinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetěm královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku. 009 1SA 018 028 A vida Saul, nýbrž zkušené maje, že jest Hospodin s Davidem, a že Míkol dcera jeho miluje ho, 009 1SA 018 029 Ještě tím více Saul obával se Davida. I byl Saul nepřítelem Davidovým po všecky dny. 009 1SA 018 030 Vtrhovali pak do země knížata Filistinská; i bývalo, že kdyžkoli vycházeli, opatrněji sobě počínal David proti nim nade všecky služebníky Saulovy, pročež i jméno jeho bylo velmi slavné. 009 1SA 019 001 Mluvil pak Saul k Jonatovi synu svému a ke všechněm služebníkům svým, aby zamordovali Davida, ale Jonata syn Saulův liboval sobě Davida velmi. 009 1SA 019 002 I oznámil to Jonata Davidovi, řka: Usiluje Saul otec můj, aby tě zabil; protož nyní šetř se, prosím, až do jitra, a usadě se v skrytě, schovej se. 009 1SA 019 003 Ale jáť vyjdu a státi budu při boku otci svému na poli, kdež ty budeš, a budu mluviti o tobě s otcem svým, a čemuž vyrozumím, oznámím tobě. 009 1SA 019 004 I mluvil Jonata o Davidovi dobře Saulovi otci svému, a řekl: Nechť nehřeší král proti služebníku svému Davidovi, nebť jest nic tobě neprovinil, nýbrž správa jeho jest tobě velmi užitečná. 009 1SA 019 005 Nebo se opovážil života svého a zabil Filistinského, a učinil Hospodin vysvobození veliké všemu Izraeli. Viděls to a radoval jsi se. Pročež bys tedy hřešil proti krvi nevinné, chtěje zabiti Davida bez příčiny? 009 1SA 019 006 I uposlechl Saul řeči Jonatovy a přisáhl Saul, řka: Živť jest Hospodin, žeť nebude zabit. 009 1SA 019 007 Tedy Jonata povolal Davida, a oznámil jemu Jonata všecka slova tato. A přivedl Jonata Davida k Saulovi, i byl před ním jako i prvé. 009 1SA 019 008 Vznikla pak opět válka; a vytáh David, bojoval proti Filistinským, a porazil je porážkou velikou, a utekli před ním. 009 1SA 019 009 V tom duch Hospodinův zlý napadl Saule, kterýž v domě svém seděl, maje kopí své v ruce své, a David hrál rukou před ním. 009 1SA 019 010 Ale Saul chtěl prohoditi Davida kopím až do stěny; kterýž uhnul se mu, a udeřilo kopí v stěnu. A tak David utekl a vynikl z nebezpečenství té noci. 009 1SA 019 011 Potom poslal Saul posly k domu Davidovu, aby ho střáhli a zabili jej ráno. I oznámila to Davidovi Míkol manželka jeho, řkuci: Jestliže se neopatříš noci této, zítra zabit budeš. 009 1SA 019 012 A protož spustila Míkol Davida oknem, kterýž odšed, utekl a vynikl z nebezpečenství. 009 1SA 019 013 Vzala pak Míkol obraz a vložila na lůže, a polštář kozí položila v hlavách jeho a přikryla šaty. 009 1SA 019 014 Tedy Saul poslal posly, aby vzali Davida. I řekla: Jest nemocen. 009 1SA 019 015 Opět poslal Saul posly, aby pohleděli na Davida, řka: Přineste ho na lůži ke mně, ať ho zabiji. 009 1SA 019 016 A když přišli poslové, a aj, obraz ležel na lůži a polštář kozí v hlavách jeho. 009 1SA 019 017 I řekl Saul k Míkol: Proč jsi mne tak podvedla a pustilas nepřítele mého, aby ušel? Odpověděla Míkol Saulovi: On mi řekl: Propusť mne, sic jinak zabiji tě. 009 1SA 019 018 David tedy utíkaje, vynikl z nebezpečenství, a přišed k Samuelovi do Ráma, oznámil jemu všecko, co mu Saul učinil. I odšel on i Samuel, a bydlili v Náiot. 009 1SA 019 019 Oznámeno pak bylo Saulovi, řka: Aj, David jest v Náiot v Ráma. 009 1SA 019 020 I poslal Saul posly, aby jali Davida. Kteříž když viděli zástup proroků prorokujících, a Samuele jim představeného, an stojí, sstoupil také na posly Saulovy Duch Boží, a prorokovali i oni. 009 1SA 019 021 To když oznámili Saulovi, poslal jiné posly, a prorokovali také i oni; a opět poslal Saul třetí posly, a i ti prorokovali. 009 1SA 019 022 Šel tedy již sám do Ráma a přišel až k čisterni veliké, kteráž jest v Socho, a zeptal se, řka: Kde jest Samuel a David? I řekl někdo: Aj, jsou v Náiot v Ráma. 009 1SA 019 023 I šel tam do Náiot v Ráma; a sstoupil i na něj Duch Boží, a jda dále, prorokoval, až i přišel do Náiot v Ráma. 009 1SA 019 024 Kdežto svlékl také sám roucho své a prorokoval i on před Samuelem, a padna, ležel svlečený celý ten den a noc. Odkudž se říká: Zdali také Saul mezi proroky? 009 1SA 020 001 V tom utíkaje David z Náiot, kteréž jest v Ráma, přišel a mluvil před Jonatou: Což jsem učinil? Jaká jest nepravost má? A jaký jest hřích můj před otcem tvým, že hledá bezživotí mého? 009 1SA 020 002 Kterýž řekl jemu: Odstup to, neumřeš. Aj, nečiníť otec můj ničeho ani velikého ani malého, čehož by se mi nesvěřil. Jak by tedy otec můj tajil to přede mnou! Neníť toho. 009 1SA 020 003 Nadto přisáhl také David, (to promluviv: Dobřeť ví otec tvůj, že jsi laskav na mne, protož myslí: Nechť neví o tom Jonata, aby neměl zámutku.) Nýbrž jistě, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že sotva jest kročej mezi mnou a mezi smrtí. 009 1SA 020 004 Odpověděl Jonata Davidovi: Pověz, čehokoli žádáš, a učiním tobě. 009 1SA 020 005 I řekl David Jonatovi: Aj, zítra bude novměsíce, kdyžto já mám obyčej sedati s králem k jídlu; protož propusť mne, a skryji se na poli až do třetího večera. 009 1SA 020 006 Jestliže by se zvláštně na mne ptal otec tvůj, řekneš: Prosil mne velice David, aby sběhl do Betléma města svého; nebo obět výroční tam míti má všecka jeho rodina. 009 1SA 020 007 Řekne-liť: Dobře, pokoj služebníku tvému; pakliť se rozzlobí, věz, žeť se doplnila zlost jeho. 009 1SA 020 008 A tak učiníš milosrdenství s služebníkem svým, poněvadž jsi v smlouvu Hospodinovu uvedl služebníka svého s sebou. Pakliť jest na mně nepravost, zabí mne sám; nebo k otci svému proč bys mne vodil? 009 1SA 020 009 I řekl Jonata: Odstup to od tebe; nebo zvím-liť to jistotně, že by se doplnila zlost otce mého, aby přišla na tě, zdaliž neoznámím tobě toho? 009 1SA 020 010 Řekl také David Jonatovi: Kdož mi oznámí, jestliže odpoví tobě otec tvůj něco tvrdě? 009 1SA 020 011 Odpověděl Jonata Davidovi: Poď, vyjděme na pole. I vyšli oba na pole. 009 1SA 020 012 Opět řekl Jonata Davidovi: Hospodin Bůh Izraelský, (hned jakž porozumím na otci svém, okolo tohoto času zítra neb pozejtří, an bude dobře s Davidem, jestliže nepošli tehdáž k tobě, a neoznámím-liť, ) 009 1SA 020 013 Toto učiň Hospodin Jonatovi a toto přidej. Pakliť se bude líbiti otci mému uvésti zlé na tebe, takéť i to zjevím tobě a propustím tě; i půjdeš v pokoji, a Hospodin budiž s tebou, jakož byl s otcem mým. 009 1SA 020 014 A zdaliž i ty, dokud jsem živ, neučiníš se mnou milosrdenství Hospodinova, ano bychť i umřel, 009 1SA 020 015 Tak že neodvrátíš milosrdenství svého od domu mého až na věky, zvláště tehdáž, když Hospodin vypléní nepřátely Davidovy, jednoho každého se svrchku země. 009 1SA 020 016 A tak učinil Jonata smlouvu s domem Davidovým, řka: Vyhledávejž Hospodin toho z ruky nepřátel Davidových. 009 1SA 020 017 Ještě i přísahou zavázal Jonata v lásce odměnné k sobě Davida; nebo jakož miloval duši svou, tak jej miloval. 009 1SA 020 018 I řekl mu Jonata: Zítra bude novměsíce, a bude se ptáti na tebe, když prázdné bude místo tvé. 009 1SA 020 019 Do třetího tedy dne skrývaje se, sstoupíš rychle a přijdeš k tomu místu, na kterémžs se byl skryl, když se to jednalo, a pobudeš u kamene pocestných. 009 1SA 020 020 A já tři střely vystřelím po straně k němu, směřuje sobě k cíli. 009 1SA 020 021 Potom hned pošli pachole a dím: Jdi, shledej střely. Jestliže prostě řeknu služebníku: Hle, střely za tebou blíže sem, přines je, tedy přiď, nebo jest pokoj tobě, a neníť žádného nebezpečenství, živť jest Hospodin. 009 1SA 020 022 Pakli takto řeknu pacholeti: Hle, střely jsou před tebou dále, tedy odejdi, nebo propustil tě Hospodin. 009 1SA 020 023 Řeči pak této, kterouž jsme mluvili já a ty, aj, Hospodin svědek bude mezi mnou a mezi tebou až na věky. 009 1SA 020 024 A tak skryl se David na poli. Byl pak novměsíce, i sedl král za stůl k jídlu. 009 1SA 020 025 A seděl král na stolici své, jakž obyčej měl, na stolici u stěny, ale Jonata povstal. Sedl také Abner podlé Saule, a místo Davidovo zůstalo prázdné. 009 1SA 020 026 A však toho dne Saul nic neříkal, nebo myslil: Něco se mu přihodilo, buď že čistý jest neb nečistý. 009 1SA 020 027 Stalo se pak nazejtří, druhého dne novměsíce, že opět prázdné bylo místo Davidovo. I řekl Saul Jonatovi synu svému: Proč nepřišel syn Izai ani včera ani dnes k jídlu? 009 1SA 020 028 Odpověděl Jonata Saulovi: Velice mne prosil David, aby šel do Betléma. 009 1SA 020 029 A řekl: Odpusť mne, prosím, nebo obět má míti rodina naše v městě, a bratr můj sám rozkázal mi přijíti; nyní tedy, nalezl-li jsem milost před očima tvýma, nechť se odtrhnu, prosím, abych navštívil bratří své. Tou příčinou nepřišel k stolu královskému. 009 1SA 020 030 I rozhněval se Saul náramně na Jonatu, a řekl jemu: Synu převrácený a urputný, zdaliž nevím, že jsi zvolil sobě syna Izai k hanbě své, i k hanbě a lehkosti matky své? 009 1SA 020 031 Nebo po všecky dny, v nichž bude živ syn Izai na zemi, nebudeš upevněn ty, ani království tvé. Protož hned pošli a přiveď jej ke mně, nebť jest hoden smrti. 009 1SA 020 032 Odpověděl Jonata Saulovi otci svému, a řekl jemu: Proč má umříti? Což jest učinil? 009 1SA 020 033 I hodil Saul kopím na něj, aby ho zabil. Tedy seznav Jonata, že uložil otec jeho zabiti Davida, 009 1SA 020 034 Vstal od stolu Jonata, rozpálen jsa hněvem, a nejedl toho druhého dne novuměsíce pokrmu, nebo bolestil pro Davida, a že ho tak zlehčil otec jeho. 009 1SA 020 035 Protož stalo se ráno, že vyšel Jonata na pole k času uloženému Davidovi, a pachole malé s ním. 009 1SA 020 036 Tedy řekl pacholeti svému: Běž a shledej střely, kteréž já vystřelím. I běželo pachole, a on střílel daleko před něj. 009 1SA 020 037 Když pak přišlo pachole až k cíli, k němuž střílel Jonata, volal Jonata za pacholetem a řekl: Zdaliž není střely před tebou tam dále? 009 1SA 020 038 Opět volal Jonata za pacholetem: Rychle pospěš, nestůj. A tak sebravši pachole Jonatovo střely, vrátilo se k svému pánu. 009 1SA 020 039 (Pachole pak nic nevědělo, toliko Jonata a David věděli, co se jedná.) 009 1SA 020 040 I dal Jonata braň svou pacholeti, kteréž s ním bylo, a řekl jemu: Jdi, dones do města. 009 1SA 020 041 A když odešlo pachole, vstal David s strany polední, a padna na tvář svou k zemi, poklonil se třikrát; a políbivše jeden druhého plakali oba, až Jonata Davida pozdvihl. 009 1SA 020 042 I řekl Jonata Davidovi: Jdiž u pokoji, a což jsme sobě oba přisáhli ve jménu Hospodinovu, řkouce: Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou, i mezi semenem mým a mezi semenem tvým, nechť trvá až na věky. A tak vstav David, odšel, Jonata pak navrátil se do města. 009 1SA 021 001 Tedy přišel David do Nobe k Achimelechovi knězi. I ulek se Achimelech, vyšel vstříc Davidovi a řekl jemu: Cože to, že jsi sám, a není žádného s tebou? 009 1SA 021 002 Odpověděl David Achimelechovi knězi: Král mi poručil nějakou věc, a řekl mi: Ať žádný nezvídá toho, proč tě posílám, a coť jsem poručil. Služebníkům pak uložil jsem jisté místo. 009 1SA 021 003 Protož nyní, co máš tu před rukama, dej v ruku mou, asi pět chlebů, aneb což na hotově máš. 009 1SA 021 004 Odpověděl kněz Davidovi a řekl: Nemámť chleba obecného před rukama, než toliko chléb svatý, však jestliže se toliko od žen zdrželi služebníci. 009 1SA 021 005 Odpověděl David knězi a řekl: Jistě ženy vzdáleny byly od nás, jakož včera tak i před včerejškem, když jsem vyšel; protož těla služebníků svatá jsou. Ač pak toto předsevzetí jest proti slušnosti, však i to dnes posvěceno bude pro tělo. 009 1SA 021 006 A tak dal jemu kněz chleby svaté; nebo nebylo tam chleba, jediné chlebové předložení, kteříž odloženi byli od tváři Hospodinovy, aby položeni byli chlebové teplí toho dne, když ti vzati byli. 009 1SA 021 007 (Byl pak tu jeden z služebníků Saulových v týž den, kterýž se tam pozadržel před Hospodinem, jehož jméno bylo Doeg Idumejský, nejpřednější mezi pastýři Saulovými.) 009 1SA 021 008 I řekl David Achimelechovi: Nemáš-liž zde kopí aneb meče? Nebo ani meče svého ani braně své nevzal jsem v ruku svou, proto že rozkaz královský dotíral. 009 1SA 021 009 Jemuž řekl kněz: Meč Goliáše Filistinského, kteréhož jsi zabil v údolí Elah, aj, ten jest zde obvinutý v roucho za efodem. Jestliže jej chceš sobě vzíti, vezmi, nebo zde jiného není kromě toho. I řekl David: Neníť přes ten, dejž mi jej. 009 1SA 021 010 Tedy vstal David, a utekl toho dne před Saulem, a přišel k Achisovi králi Gát. 009 1SA 021 011 Služebníci pak Achisovi řekli jemu: Zdaliž tento není David, král země? Zdaliž neprozpěvovali tomuto po houfích, řkouce: Porazil Saul svůj tisíc, David pak svých deset tisíců. 009 1SA 021 012 I složil David ta slova v srdci svém, a bál se velmi Achisa krále Gát. 009 1SA 021 013 Protož změnil způsob svůj před očima jejich, a bláznem se dělal, jsa v rukou jejich; psal také po vratech u brány, a pouštěl sliny po bradě své. 009 1SA 021 014 Tedy řekl Achis služebníkům svým: Hle, viděvše člověka blázna, pročež jste ho ke mně přivedli? 009 1SA 021 015 Nedostává-liž se mi bláznů, že jste uvedli tohoto, aby bláznil přede mnou? Ten-liž má vjíti do mého domu? 009 1SA 022 001 A tak odšel odtud David, skryl se v jeskyni Adulam. To když uslyšeli bratří jeho i všecken dům otce jeho, sešli se tam k němu. 009 1SA 022 002 A shromáždili se k němu, kteřížkoli byli v ssoužení, a kteřížkoli byli zadlužilí, a kteřížkoli byli v hořkosti ducha, a byl nad nimi knížetem, tak že jich bylo s ním okolo čtyř set mužů. 009 1SA 022 003 Potom odšel odtud David do Masfa Moábského a řekl králi Moábskému: Prosím, nechť vcházejí k vám i vycházejí otec můj a matka má, dokudž nezvím, co se mnou učiní Bůh. 009 1SA 022 004 I přivedl je před krále Moábského, a bydlili s ním po všecky dny, v nichž zůstával David na tom hradě. 009 1SA 022 005 Ale prorok Gád řekl Davidovi: Nebývejž déle na tom hradě, jdi, navrať se do země Judské. I odšel David, a přišel do lesa Haret. 009 1SA 022 006 V tom uslyšel Saul, že by se zjevil David i muži, kteříž byli s ním. Saul pak bydlil v Gabaa pod hájem v Ráma, maje kopí své v rukou svých, a všickni služebníci jeho stáli před ním. 009 1SA 022 007 I řekl Saul služebníkům svým, kteříž stáli před ním: Slyšte medle, synové Jemini: Všechněm-li vám dá syn Izai pole a vinice? Všecky-li vás postaví za správce nad tisíci a sty, 009 1SA 022 008 Že jste se všickni spikli proti mně, aniž jest, kdo by mi oznámil? Již i syn můj učinil smlouvu s synem Izai, a však žádný z vás nelituje mne, aniž mi kdo oznámí, že pozdvihl syn můj služebníka mého proti mně, aby mi zálohy strojil, jakož se to již děje. 009 1SA 022 009 Odpověděl pak Doeg Idumejský, kterýž též stál s služebníky Saulovými, a řekl: Viděl jsem syna Izai, an přišel do Nobe k Achimelechovi synu Achitobovu. 009 1SA 022 010 Kterýž radil se o něho s Hospodinem a dal jemu potravy, také i meč Goliáše Filistinského dal jemu. 009 1SA 022 011 I poslal král, aby zavolali Achimelecha syna Achitobova, kněze, i vší čeledi otce jeho, totiž kněží, kteříž byli v Nobe. I přišli všickni před krále. 009 1SA 022 012 Tedy řekl Saul: Slyš nyní, synu Achitobův. Kterýž odpověděl: Ej, pane můj. 009 1SA 022 013 I dí k němu Saul: Proč jste se spikli proti mně, ty a syn Izai, když jsi jemu dal chléb a meč, a radils se s Bohem o něj, aby povstal proti mně k strojení mi záloh, jakož se to již děje? 009 1SA 022 014 Odpovídaje Achimelech králi, řekl: A kdo jest tak věrný ze všech služebníků tvých jako David, kterýž i zetěm královým jest, kterýž kráčí v poslušenství tvém, a vzácný jest v domě tvém? 009 1SA 022 015 Zdaliž jsem se nyní počal tázati Boha o něj? Odstup to ode mne. Nesčítejž král takové věci na služebníka svého, ani na koho z čeledi otce mého, neboť neví služebník tvůj o ničemž o tom ani nejmenší věci. 009 1SA 022 016 Ale král řekl: Smrtí umřeš Achimelechu, ty i všecken dům otce tvého. 009 1SA 022 017 I řekl král drabantům, kteříž stáli před ním: Obraťte se a zbíte kněží Hospodinovy, nebo i jejich ruka jest s Davidem; přes to vědouce, že utíká, nedali mi znáti. Služebníci však královští nechtěli vztáhnouti rukou svých, ani se obořiti na kněží Hospodinovy. 009 1SA 022 018 A protož řekl král Doegovi: Obrať ty se, a pobí ty kněží. Takž Doeg Idumejský obrátiv se, obořil se na kněží, a zbil toho dne osmdesáte a pět mužů, kteříž nosili efod lněný. 009 1SA 022 019 Nobe také město kněžské vyhubil ostrostí meče, od muže až do ženy, od malého až do požívajícího prsí, voly i osly, i dobytky pobil ostrostí meče. 009 1SA 022 020 Jediný toliko syn Achimelechův, syna Achitobova, jehož jméno bylo Abiatar, ušel a utekl k Davidovi. 009 1SA 022 021 Tedy oznámil Abiatar Davidovi, že Saul zmordoval kněží Hospodinovy. 009 1SA 022 022 I řekl David Abiatarovi: Vědělť jsem toho dne, když tam byl Doeg Idumejský, že jistotně oznámí Saulovi; jáť jsem příčinu dal k zhubení všech duší domu otce tvého. 009 1SA 022 023 Zůstaň u mne, neboj se; nebo kdož hledati bude bezživotí mého, hledati bude bezživotí tvého, ale ochráněn budeš u mne. 009 1SA 023 001 Tedy oznámili Davidovi, řkouce: Aj, Filistinští dobývají Cejly a loupí dvory. 009 1SA 023 002 Protož tázal se David Hospodina, řka: Mám-li jíti a udeřiti na ty Filistinské? I odpověděl Hospodin Davidovi: Jdi a porazíš Filistinské, i Cejlu vysvobodíš. 009 1SA 023 003 Muži pak Davidovi řekli jemu: Aj, my zde v Judstvu bojíme se, čím více, když půjdeme k Cejle proti vojskům Filistinských. 009 1SA 023 004 A tak opět David tázal se Hospodina. Jemuž odpověděl Hospodin a řekl: Vstana, vytáhni k Cejle, neboť dám Filistinské v ruce tvé. 009 1SA 023 005 I táhl David a muži jeho k Cejle, a bojoval s Filistinskými, a zajal dobytky jejich. I porazil je ranou velikou, a tak vysvobodil David obyvatele Cejly. 009 1SA 023 006 Stalo se pak, že když utíkal Abiatar syn Achimelechův k Davidovi do Cejly, dostal se efod v ruce jeho. 009 1SA 023 007 Potom oznámeno bylo Saulovi, že přitáhl David do Cejly. I řekl Saul: Dalť ho Bůh v ruku mou, nebo zavřel se, všed do města hrazeného a zavřitého. 009 1SA 023 008 I svolal Saul všecken lid k boji, aby táhl k Cejle, a oblehl Davida i muže jeho. 009 1SA 023 009 A zvěděv David, že Saul tajně ukládá o něm zle, řekl Abiatarovi knězi: Vezmi na se efod. 009 1SA 023 010 I řekl David: Hospodine, Bože Izraelský, za jistou věc slyšel služebník tvůj, že strojí Saul přitáhnouti k Cejle, aby zkazil město pro mne. 009 1SA 023 011 Vydali-li by mne muži Cejly v ruce jeho? A přitáhl-li by Saul, jakž slyšel služebník tvůj? Hospodine, Bože Izraelský, oznam, prosím, služebníku svému. Odpověděl Hospodin: Přitáhl by. 009 1SA 023 012 Řekl ještě David: Vydali-li by mne obyvatelé Cejly i muže mé v ruce Saulovy? Odpověděl Hospodin: Vydali by. 009 1SA 023 013 Vstav tedy David a muži jeho, téměř šest set mužů, vytáhli z Cejly a šli ustavičně, kamž jíti mohli. Saulovi pak povědíno, že ušel David z Cejly; i nechal tažení. 009 1SA 023 014 Byl pak David na poušti v místech bezpečných, a bydlil na hoře, na poušti Zif. A ačkoli hledal ho Saul po všecky ty dny, však nevydal ho Bůh v ruku jeho. 009 1SA 023 015 Vida tedy David, že Saul vytáhl hledati bezživotí jeho, byl na poušti Zif v lese. 009 1SA 023 016 Vstav pak Jonata syn Saulův, přišel k Davidovi do lesa, a posilnil ruky jeho v Bohu. 009 1SA 023 017 A řekl jemu: Neboj se, neboť nenalezne tebe ruka Saule otce mého, ale ty kralovati budeš nad Izraelem, a já budu druhý po tobě. Však i Saul otec můj zná to. 009 1SA 023 018 I učinili smlouvu oba před Hospodinem; a David zůstal v lese, Jonata pak navrátil se do domu svého. 009 1SA 023 019 Tedy přišli Zifejští k Saulovi do Gabaa, řkouce: Zdaliž David nepokrývá se u nás v horách, v lese, na pahrbku Hachile, kterýž jest na pravé straně pouště. 009 1SA 023 020 Protož nyní podlé vší žádosti duše své, ó králi, přitáhni stěží, my se pak přičiníme, abychom jej vydali v ruce královy. 009 1SA 023 021 I řekl Saul: Požehnaní vy od Hospodina, že mne litujete. 009 1SA 023 022 Jdětež medle, ujisťte se tím ještě lépe, přezvězte a shlédněte místo jeho, kam se obrátí, kdo ho tam viděl; nebo mi praveno, že divných chytrostí užívá. 009 1SA 023 023 Vyšpehujtež tedy a vyzvězte všecky skrejše, v nichž se kryje, a navraťte se ke mně s věcí jistou, i potáhnu s vámi, a jestliže v zemi jest, hledati ho budu ve všech tisících Judských. 009 1SA 023 024 Kteřížto vstavše, navrátili se do Zif před Saulem; David pak a muži jeho byli na poušti Maon, na rovinách po pravé straně pouště. 009 1SA 023 025 Nebo jakž vytáhl Saul s lidem svým hledati ho, oznámeno bylo to Davidovi, kterýž sstoupil s skály a bydlil na poušti Maon. O čemž Saul uslyšav, honil Davida po poušti Maon. 009 1SA 023 026 A tak Saul táhl s jedné strany hory, David pak a muži jeho po druhé straně hory. A pospíšil David, aby mohl utéci od tváři Saulovy; nebo Saul s lidem svým obkličovali Davida i muže jeho, aby je zjímali. 009 1SA 023 027 V tom přišel posel k Saulovi, řka: Pospěš a přiď, nebo Filistinští vtrhli do země. 009 1SA 023 028 A protož navrátil se Saul od honění Davida, táhl proti Filistinským. Pročež nazvali to místo: Skála rozdělující. 009 1SA 023 029 Odšed pak David odtud, bydlil v místech bezpečných Engadi. 009 1SA 024 001 I stalo se, že když se navrátil Saul od honění Filistinských, oznámili jemu, řkouce: Hle, David jest na poušti Engadi. 009 1SA 024 002 Tedy vzav Saul tři tisíce mužů vybraných ze všeho Izraele, odšel hledati Davida a mužů jeho na skalách kamsíků. 009 1SA 024 003 I přišel k stájím ovcí blízko cesty, kdež byla jeskyně, do níž všel Saul na potřebu; David pak a muži jeho seděli po stranách v té jeskyni. 009 1SA 024 004 Protož řekli muži Davidovi jemu: Aj, tento jest den, o němž tobě mluvil Hospodin, řka: Aj, já dám nepřítele tvého v ruku tvou, abys mu učinil, jakť se koli líbiti bude. Tedy vstav David, uřezal tiše kus pláště Saulova. 009 1SA 024 005 Potom pak padlo to těžce na srdce Davidovi, že uřezal křídlo pláště Saulova. 009 1SA 024 006 Pročež řekl mužům svým: Uchovejž mne Hospodin, abych to učiniti měl pánu mému, pomazanému Hospodinovu, abych vztáhnouti měl ruku svou na něj, poněvadž jest pomazaný Hospodinův. 009 1SA 024 007 A tak zabránil David mužům svým těmi slovy, a nedal jim povstati proti Saulovi. Saul také vyšed z té jeskyně, bral se cestou svou. 009 1SA 024 008 Potom vstal i David, a vyšed z jeskyně, volal za Saulem, řka: Pane můj králi! I ohlédl se Saul zpět, David pak sehnuv se tváří k zemi, poklonil se jemu. 009 1SA 024 009 A řekl David Saulovi: I proč posloucháš řečí lidských, kteříž praví: Hle, David hledá tvého zlého. 009 1SA 024 010 Aj, dnešního dne viděti mohly oči tvé, že tě byl vydal Hospodin dnes v ruku mou v jeskyni. A byloť mi řečeno, abych tě zabil, ale šanoval jsem tě; nebo řekl jsem: Nevztáhnuť ruky své na pána svého, poněvadž jest pomazaný Hospodinův. 009 1SA 024 011 Nýbrž, otče můj, pohleď a viz kus pláště svého v ruce mé, a žeť jsem nechtěl, odřezuje křídlo pláště tvého, zabiti tebe. Poznejž tedy a viz, žeť není v úmysle mém nic zlého, ani jaké převrácenosti, a žeť jsem nezhřešil proti tobě; ty pak číháš na duši mou, abys mi ji odjal. 009 1SA 024 012 Sudiž Hospodin mezi mnou a mezi tebou, a pomstiž mne Hospodin nad tebou, ale ruka má nebude proti tobě. 009 1SA 024 013 Jakož vzní ono přísloví starých: Od bezbožných vychází bezbožnost; protož nebudeť ruka má proti tobě. 009 1SA 024 014 Na koho to jen vytáhl král Izraelský? Koho to honíš? Psa mrtvého, blechu jednu. 009 1SA 024 015 Ale budeť Hospodin soudce; on nechť rozsoudí mezi mnou a tebou, a nechť pohledí a vyvede při mou, a vysvobodí mne z ruky tvé. 009 1SA 024 016 Když pak přestal David mluviti slov těch Saulovi, odpověděl Saul: Není-liž to hlas tvůj, synu můj Davide? A pozdvih Saul hlasu svého, plakal. 009 1SA 024 017 A řekl Davidovi: Spravedlivější jsi nežli já; nebo ty jsi mi odplatil se dobrým, já pak zlým tobě jsem se odplatil. 009 1SA 024 018 Ty zajisté ukázal jsi dnes, že mi činíš dobře; nebo ačkoli mne byl Hospodin zavřel v ruce tvé, však jsi mne nezabil. 009 1SA 024 019 Zdali kdo nalezna nepřítele svého, propustí ho po cestě dobré? Ale Hospodin odplatiž tobě dobrým za to, co jsi mi dnešního dne učinil. 009 1SA 024 020 Protož nyní, (vím, že jistotně kralovati budeš, a že stálé bude v ruce tvé království Izraelské, ) 009 1SA 024 021 Nyní, pravím, přisáhni mi skrze Hospodina, že nevypléníš semene mého po mně, a nevyhladíš jména mého z domu otce mého. 009 1SA 024 022 A tak přisáhl David Saulovi. I odšel Saul do domu svého, David pak a muži jeho vstoupili na bezpečné místo. 009 1SA 025 001 Mezi tím umřel Samuel. A shromáždil se všecken Izrael, i plakali ho, a pochovali jej v domě jeho v Ráma. Ale David vstav, šel na poušť Fáran. 009 1SA 025 002 Člověk pak nějaký byl v Maon, kterýž statek svůj měl na Karmeli. A byl člověk ten možný velmi, nebo měl tři tisíce ovec a tisíc koz, a tehdáž rovně střihl ovce své na Karmeli. 009 1SA 025 003 Muže pak toho jméno Nábal, a jméno ženy jeho Abigail. A byla žena ta opatrná a krásné tváři, ale muž její byl tvrdý a zlých povah, a byl z rodu Kálefova. 009 1SA 025 004 Protož uslyšav David na poušti, že by Nábal střihl ovce své, 009 1SA 025 005 Poslal deset služebníků, a řekl David těm služebníkům: Vstupte na Karmel, a jděte k Nábalovi, a pozdravte ho slovem mým přátelsky. 009 1SA 025 006 A rcete jemu takto: Zdráv buď, a pokoj tobě, pokoj domu tvému, i všemu, což máš, pokoj. 009 1SA 025 007 Slyšel jsem, že máš střižce, a pastýři tvoji bývali s námi; neučinili jsme jim žádné křivdy, aniž jim co zhynulo po všecky dny, v nichž byli na Karmeli. 009 1SA 025 008 Ptej se služebníků svých, a povědí tobě. Nyní tedy nechť naleznou mládenci milost před očima tvýma, nebo v den veselý přišli jsme; dej, prosím, což máš před rukama, služebníkům svým a synu svému Davidovi. 009 1SA 025 009 Přišedše tedy mládenci ti Davidovi, mluvili Nábalovi podlé všech slov těchto jménem Davidovým, a umlkli. 009 1SA 025 010 Odpověděl pak Nábal služebníkům Davidovým a řekl: Kdo jest David? A kdo syn Izai? Mnohotě nyní služebníků, kteříž se odtrhují jeden každý od pána svého. 009 1SA 025 011 Ano, vezmu já chléb svůj, a vodu svou a pokrmy své, kteréž jsem připravil střižcům svým, a dám je těm lidem, kterýchž neznám, ani vím, odkud jsou? 009 1SA 025 012 A obrátivše se služebníci Davidovi na cestu svou, navrátili se, a přišedše, oznámili jemu všecka slova ta. 009 1SA 025 013 I řekl David mužům svým: Připaš každý meč svůj. Kteříž když připásali jeden každý meč svůj, připásal také David meč svůj, a šlo za Davidem okolo čtyř set mužů, dvě stě pak pozůstalo u břemen. 009 1SA 025 014 A v tom Abigail, ženě Nábalově, oznámil mládenec jeden z služebníků, řka: Aj, poslal David posly s pouště, aby pozdravili pána našeho, ale on je ukřikal; 009 1SA 025 015 Ješto muži ti prospěšní nám byli velice, ani nám neučinili křivdy, aniž nám co zhynulo, když jsme bývali s nimi na poli. 009 1SA 025 016 Místo zdi byli nám v noci i ve dne po všecky dny, dokudž jsme s nimi byli, pasouce stáda. 009 1SA 025 017 Protož nyní pomysl a viz, co bys měla činiti, neboť již zlé věci hotové jsou na pána našeho i na všecken dům jeho; on pak jest tak zlobivý, že s ním nelze ani mluviti. 009 1SA 025 018 Tedy pospíšila Abigail, a vzala dvě stě chlebů, a dvě kožené láhvice vína, a pět ovcí připravených, a pět měr pražmy, a sto sušených hroznů, a dvě stě hrud fíků sušených, a vložila to na osly. 009 1SA 025 019 I řekla služebníkům svým: Jdětež napřed, a já za vámi půjdu. Ale muži svému Nábalovi neoznámila. 009 1SA 025 020 I stalo se, že vsedši na osla, sjížděla po stráni s hory, a aj, David a muži jeho sstupovali proti ní, a potkala se s nimi. 009 1SA 025 021 (David pak byl řekl: Jistě nadarmo jsem ostříhal všeho, což on měl na poušti, tak že nic nezahynulo ze všeho, což má; nebo mi se odplatil zlým za dobré. 009 1SA 025 022 Toto učiň Bůh nepřátelům Davidovým a toto přidej, jestliže zanechám do jitra ze všeho, což má, až do toho, kterýž močí na stěnu.) 009 1SA 025 023 Tedy uzřevši Abigail Davida, rychle ssedla s osla, a padla před Davidem na tvář svou, a poklonila se až k zemi. 009 1SA 025 024 A padši k nohám jeho, řekla: Na mně, pane můj, ta nepravost. Protož nechť mluví, prosím, služebnice tvá v uši tvé, a vyslyš slova děvky své. 009 1SA 025 025 Nechť se neobrací, prosím, pán můj myslí svou za mužem tím bezbožným Nábalem; nebo jakéž jest jméno jeho, takovýž jest. Nábal jméno jeho jest, a bláznovství jest při něm. Já pak služebnice tvá neviděla jsem služebníků pána mého, kteréž jsi byl poslal. 009 1SA 025 026 Protož nyní, pane můj, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že tě tobě zbránil Hospodin vylíti krve, a abys nemstil sám sebe. A protož nyní buďtež jako Nábal nepřátelé tvoji, a ti, kteříž hledají zlého pánu mému. 009 1SA 025 027 Teď pak dar tento, kterýž přinesla děvka tvá pánu svému, nechť jest dán služebníkům, kteříž chodí za pánem mým. 009 1SA 025 028 Odpusť, prosím, provinění děvce své, neboť jistě vzdělá Hospodin pánu mému dům stálý, poněvadž boje Hospodinovy pán můj vede, a nic zlého se nenalézá při tobě až posavad. 009 1SA 025 029 A byť i povstal člověk, aby tě stihal a hledal bezhrdlí tvého, budeť však duše pána mého svázána v svazku živých u Hospodina Boha tvého, duši pak nepřátel tvých jako z praku pryč zahodí. 009 1SA 025 030 A když učiní Hospodin pánu mému dobře podlé toho všeho, jakž zaslíbil tobě, a přikážeť, abys byl vůdcím nad Izraelem: 009 1SA 025 031 Tedy nebude to k zviklání ani k urážce srdce pánu mému, jako když by vylil krev bez příčiny, aneb když by se mstil pán můj. Když tedy učiní dobře Hospodin pánu mému, rozpomeň se na děvku svou. 009 1SA 025 032 I řekl David k Abigail: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, že tě poslal dne tohoto mně v cestu; 009 1SA 025 033 A požehnaná řeč tvá, i ty požehnaná, že jsi zdržela mne dnes, abych nevylil krve a nemstil sám sebe. 009 1SA 025 034 A jistě, jako živ jest Hospodin Bůh Izraelský, kterýž mi zbránil, ať bych zle nečinil, že kdybys nebyla pospíšila a nevyšla mi v cestu, nebyl by zůstal Nábalovi do jitra ani močící na stěnu. 009 1SA 025 035 I přijal David z ruky její, což byla přinesla jemu, a řekl jí: Jdiž v pokoji do domu svého. Pohleď, uslyšel jsem prosbu tvou, a vážil jsem sobě osoby tvé. 009 1SA 025 036 A tak navrátila se Abigail k Nábalovi, an měl hody v domě svém jako hody královské; a srdce Nábalovo rozveselilo se bylo v něm, a byl opilý velmi. Pročež ona neoznámila jemu nejmenšího slova až do jitra. 009 1SA 025 037 Nazejtří pak, když z vína vystřízlivěl Nábal, tedy oznámila jemu žena jeho ty věci. I zmrtvělo v něm srdce jeho, a učiněn jest jako kámen. 009 1SA 025 038 A když pominulo takměř deset dní, porazil Hospodin Nábale, i umřel. 009 1SA 025 039 Uslyšev pak David, že by Nábal umřel, řekl: Požehnaný Hospodin, kterýž hodně pomstil pohanění mého nad Nábalem, a služebníka svého zdržel ode zlého, zlost pak Nábalovu shrnul Hospodin na hlavu jeho. Tedy poslal David a mluvil k Abigail, aby ji sobě vzal za manželku. 009 1SA 025 040 I přišli služebníci Davidovi k Abigail na Karmel, a mluvili s ní, řkouce: David poslal nás k tobě, aby tě vzal sobě za manželku. 009 1SA 025 041 Kterážto vstavši, poklonila se na tvář až k zemi, řkuci: Aj, služebnice tvá za děvku bude, aby umývala nohy služebníkům pána svého. 009 1SA 025 042 Protož rychle vstavši Abigail a vsedši na osla svého, (pět pak děveček jejích šlo za ní, ) jela za posly Davidovými, a byla manželkou jeho. 009 1SA 025 043 Též i Achinoam pojal David z Jezreel, a byly i tyto dvě manželky jeho. 009 1SA 025 044 Nebo Saul Míkol dceru svou, manželku Davidovu, dal byl Faltiovi, synu Lais, kterýž byl z Gallim. 009 1SA 026 001 Opět přišli Zifejští k Saulovi do Gabaa, řkouce: Nevíš-liž, že se David kryje na pahrbku Hachila proti poušti? 009 1SA 026 002 Protož povstal Saul a táhl na poušť Zif, a s ním tři tisíce mužů vybraných z Izraele, aby hledal Davida na poušti Zif. 009 1SA 026 003 I položil se Saul na pahrbku Hachila, kterýž jest proti Jesimon při cestě. David pak trvaje na poušti, srozuměl, že Saul za ním přitáhl na poušť. 009 1SA 026 004 Nebo poslav David špehéře, vyzvěděl jistotně, že Saul přitáhl. 009 1SA 026 005 Tedy vstav David, šel k místu, na němž se položil Saul s vojskem. I spatřil David místo, na kterémž ležel Saul a Abner syn Nerův, hejtman vojska jeho. Saul pak spal, jsa vozy otočen, lid také ležení svá měl vůkol něho. 009 1SA 026 006 I mluvil David a řekl Achimelechovi Hetejskému a Abizai synu Sarvie, bratru Joábovu, řka: Kdo sstoupí se mnou k Saulovi do ležení? Odpověděl Abizai: Já sstoupím s tebou. 009 1SA 026 007 A tak přišel David a Abizai k lidu v noci, a aj, Saul leže, spal, jsa vozy otočen, a kopí jeho vetknuté bylo v zemi u hlavy jeho, Abner pak i lid spali vůkol něho. 009 1SA 026 008 Tedy řekl Abizai Davidovi: Dalť Bůh dnes nepřítele tvého v ruku tvou. Protož nyní, medle nechť jej probodnu pojednou kopím až do země, tak že nebude potřebí podruhé. 009 1SA 026 009 Ale David řekl k Abizai: Nezabíjej ho; nebo kdo vztáhna ruku svou na pomazaného Hospodinova, byl by bez viny? 009 1SA 026 010 Řekl také David: Živť jest Hospodin, leč Hospodin raní jej, aneb den jeho přijde, aby umřel, aneb na vojnu vytáhna, zahyne: 009 1SA 026 011 Mně nedej Hospodin, abych vztáhnouti měl ruku svou na pomazaného Hospodinova. Ale nyní vezmi medle to kopí, kteréž jest u hlavy jeho, a tu číši vodnou, a odejděme. 009 1SA 026 012 I vzal David kopí a číši vodnou u hlavy Saulovy, a odešli, tak že žádný neviděl, ani nezvěděl, ani neprocítil, ale všickni spali; nebo sen tvrdý Hospodinův připadl byl na ně. 009 1SA 026 013 A přešed David na druhou stranu, postavil se na vrchu hory zdaleka; nebo bylo mezi nimi nemalé místo. 009 1SA 026 014 I zavolal David na lid a na Abnera syna Ner, řka: Což se neozveš, Abner? Odpovídaje pak Abner, řekl: Kdo jsi ty, kterýž voláš na krále? 009 1SA 026 015 I řekl David Abnerovi: Zdaliž ty nejsi muž? A kdo jest tobě rovný v Izraeli? Proč jsi tedy neostříhal krále, pána svého? Nebo přišel jeden z lidu, aby zabil krále, pána tvého. 009 1SA 026 016 Neníť to dobře, co jsi učinil. Živť jest Hospodin, že jste hodni smrti, proto že neostříháte pána svého, pomazaného Hospodinova. Ale nyní pohleď, kde jest kopí královo a číše vodná, kteráž byla u hlavy jeho. 009 1SA 026 017 Tedy poznal Saul hlas Davidův a řekl: Není-liž to hlas tvůj, synu můj Davide? Odpověděl David: Jest můj hlas, pane můj králi. 009 1SA 026 018 Řekl také: Proč je to, že pán můj honí služebníka svého? Nebo co jsem učinil? A co jest zlého v ruce mé? 009 1SA 026 019 Protož nyní poslyš, prosím, pane můj králi, slov služebníka svého: Jestliže tě Hospodin vzbudil proti mně, nechť zachutná obět, pakli lidé, zlořečení jsou před Hospodinem; nebo mne vyhnali dnes, abych nemohl obcovati dědictví Hospodinovu, jako by řekli: Jdi, služ bohům cizím. 009 1SA 026 020 Ale již aspoň nechť není vylita krev má na zemi bez rozsouzení Hospodinova; nebo vytáhl král Izraelský hledati blechy jedné, rovně jako by honil koroptvu na horách. 009 1SA 026 021 I řekl Saul: Zhřešilť jsem, navratiž se, synu můj Davide. Neboť nebudu více zle činiti tobě, proto že jsi draze sobě vážil života mého dnešní den. Aj, bláznivě jsem dělal a bloudil přenáramně. 009 1SA 026 022 A odpovídaje David, řekl: Teď hle kopí královo. Nechť přijde někdo z služebníků, a vezme je. 009 1SA 026 023 Hospodin pak navratiž jednomu každému za spravedlnost jeho a věrnost jeho. Daltě byl zajisté Hospodin tebe dnes v ruku mou, ale nechtělť jsem vztáhnouti ruky své na pomazaného Hospodinova. 009 1SA 026 024 A protož jakož jsem já dnes sobě draze vážil života tvého, tak budiž draze vážen život můj před Hospodinem, aby mne vysvobodil ze vší úzkosti. 009 1SA 026 025 Tedy řekl Saul Davidovi: Požehnaný jsi, synu můj Davide. Tak čině, dokážeš ctnosti, a v tom se zmocňuje, zkvetneš. V tom odšel David cestou svou, Saul také navrátil se k místu svému. 009 1SA 027 001 Řekl pak David v srdci svém: Když tedyž sejdu od ruky Saulovy, nic mi lepšího není, než abych naprosto utekl do země Filistinské. I pustí o mně Saul, a nebude mne více hledati v žádných končinách Izraelských, a tak ujdu ruky jeho. 009 1SA 027 002 Tedy vstav David, odebral se sám i těch šest set mužů, kteříž byli s ním, k Achisovi synu Maoch, králi Gát. 009 1SA 027 003 I bydlil David s Achisem v Gát, on i muži jeho, jeden každý s čeledí svou, David i dvě ženy jeho, Achinoam Jezreelská, a Abigail Karmelská někdy žena Nábalova. 009 1SA 027 004 A když bylo oznámeno Saulovi, že utekl David do Gát, přestal ho hledati více. 009 1SA 027 005 Řekl pak David Achisovi: Prosím, jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma, ať mi dají místo v některém městě krajiny této, abych tam bydlil; nebo proč má bydliti služebník tvůj s tebou v městě královském? 009 1SA 027 006 I dal mu Achis v ten den Sicelech, odkudž Sicelech bylo králů Judských až do dne tohoto. 009 1SA 027 007 Byl pak počet dnů, v nichž bydlil David v krajině Filistinské, den a čtyři měsíce. 009 1SA 027 008 I vycházel David s muži svými, vpády činíce na Gessurské a Gerzitské a Amalechitské, (nebo ti bydlili v zemi té od starodávna, ) kudy se chodí přes Sur až do země Egyptské. 009 1SA 027 009 A hubil David krajinu tu, nenechávaje živého muže ani ženy; bral také ovce i voly, i osly i velbloudy, i šaty, a navracoval se a přicházel k Achisovi. 009 1SA 027 010 A když se ptal Achis: Kam jste dnes vpadli? odpověděl David: K straně polední Judově, a k straně polední Jerachmeelově, a k straně polední Cinejského. 009 1SA 027 011 Neživil pak David ani muže ani ženy, aby koho přivoditi měl do Gát; nebo myslil: Aby na nás nežalovali, řkouce: Tak učinil David. A ten obyčej jeho byl po všecky dny, dokudž zůstával v krajině Filistinské. 009 1SA 027 012 I věřil Achis Davidovi, řka: Jižtě se velice zošklivil lidu svému Izraelskému, protož budeť mi za služebníka na věky. 009 1SA 028 001 I stalo se za dnů těch, že Filistinští sebrali vojska svá k boji, aby bojovali s Izraelem. I řekl Achis Davidovi: Věz nepochybně, že potáhneš se mnou na vojnu, ty i muži tvoji. 009 1SA 028 002 Odpověděl David Achisovi: Teprv ty poznáš, co učiní služebník tvůj. I řekl Achis Davidovi: Touť příčinou strážným života svého tě ustanovím po všecky dny. 009 1SA 028 003 (Samuel pak již byl umřel; pročež plakal ho všecken Izrael, a pochovali jej v Ráma, totiž v městě jeho. A Saul byl vyplénil věšťce a hadače z země.) 009 1SA 028 004 Tedy shromáždivše se Filistinští, přitáhli a položili se u Sunem. Shromáždil i Saul všeho Izraele, a položili se v Gelboe. 009 1SA 028 005 Vida pak Saul vojsko Filistinské, bál se, a uleklo se srdce jeho velmi. 009 1SA 028 006 I dotazoval se Saul Hospodina, ale Hospodin neodpovídal jemu ani skrze sny, ani skrze urim, ani skrze proroky. 009 1SA 028 007 Protož řekl Saul služebníkům svým: Pohledejte mi ženy mající ducha věštího, i půjdu k ní a poradím se skrze ni. Jemuž odpověděli služebníci jeho: Aj, žena mající ducha věštího v Endor. 009 1SA 028 008 Tedy změniv Saul oděv, oblékl se v roucho jiné, a šel sám a dva muži s ním, a přišli k ženě té v noci. I řekl: Medle hádej mi skrze ducha věštího, a způsob to, ať ke mně vyjde ten, kohož bych jmenoval tobě. 009 1SA 028 009 Ale žena řekla jemu: Aj, ty víš, co učinil Saul, kterak vyhladil věšťce a hadače z země. Pročež tedy ty pokládáš osídlo duši mé, abys mne o hrdlo připravil? 009 1SA 028 010 I přisáhl jí Saul skrze Hospodina, řka: Živť jest Hospodin, že nepřijde na tě trestání pro tu věc. 009 1SA 028 011 Tedy řekla žena: Kohožť mám vyvésti? Kterýž řekl: Samuele mi vyveď. 009 1SA 028 012 A když uzřela žena Samuele, zkřikla hlasem velikým, a řekla žena Saulovi takto: Pročež jsi mne oklamal! Nebo ty jsi Saul. 009 1SA 028 013 I řekl jí král: Neboj se. Což jsi pak viděla? Odpověděla žena Saulovi: Bohy jsem viděla vystupující z země. 009 1SA 028 014 Řekl jí opět: Jaký jest způsob jeho? Odpověděla jemu: Muž starý vystupuje a jest oděný pláštěm. Tedy srozuměl Saul, že by Samuel byl, a sehnuv se tváří k zemi, poklonil se jemu. 009 1SA 028 015 I řekl Samuel Saulovi: Proč mne nepokojíš, že jsi mne zavolati rozkázal? Odpověděl Saul: Úzkostmi sevřín jsem velice; nebo Filistinští bojují proti mně, a Bůh odstoupil ode mne, a neodpovídá mi více, ani skrze proroky, ani skrze sny. Protož povolal jsem tě, abys mi oznámil, co bych měl činiti. 009 1SA 028 016 I řekl Samuel: Proč tedy se mne dotazuješ, poněvadž Hospodin odstoupil od tebe, a jest s nepřítelem tvým? 009 1SA 028 017 Učiniltě zajisté jemu Hospodin, jakož mluvil skrze mne, a odtrhl Hospodin království od ruky tvé, a dal je bližnímu tvému, Davidovi. 009 1SA 028 018 Nebo že jsi neuposlechl hlasu Hospodinova, a nevykonals hněvu prchlivosti jeho nad Amalechem, protož učinil tobě to dnes Hospodin. 009 1SA 028 019 Nadto vydá Hospodin i Izraele s tebou v ruku Filistinských, a zítra budeš ty i synové tvoji se mnou. I vojska Izraelská vydá Hospodin v ruku Filistinských. 009 1SA 028 020 I padl Saul náhle tak, jak dlouhý byl, na zem, nebo se byl ulekl náramně slov Samuelových. K tomu ani síly v něm nebylo, nebo nic nejedl celý ten den a celou tu noc. 009 1SA 028 021 Přistoupivši pak ta žena k Saulovi a uzřevši, že jest předěšen náramně, řekla jemu: Aj, uposlechla děvka tvá hlasu tvého, a opovážila jsem se života svého, že jsem uposlechla slov tvých, kteráž jsi mluvil ke mně. 009 1SA 028 022 Nyní tedy uposlechni i ty, prosím, hlasu děvky své, a položím před tebe kousek chleba, abys jedl a posilil se, a tak jíti mohl cestou svou. 009 1SA 028 023 Kterýž odepřel a řekl: Nebuduť jísti. I přinutili ho služebníci jeho, ano i ta žena, tak že uposlechl hlasu jejich, a vstav s země, sedl na lůžko. 009 1SA 028 024 Měla pak ta žena tele tučné v domě, kteréž spěšně zabila, a vzavši mouky, zadělala, a napekla z ní chlebů přesných. 009 1SA 028 025 Potom přinesla před Saule a služebníky jeho, kteříž jedli, a vstavše v touž noc, odešli. 009 1SA 029 001 A tak shromáždili Filistinští všecka vojska svá u Afeku, Izrael pak položil se u studnice, kteráž byla v Jezreel. 009 1SA 029 002 I táhla knížata Filistinská po stu a po tisících, David pak a muži jeho táhli nazad s Achisem. 009 1SA 029 003 Tedy řekla knížata Filistinská: K čemu jsou Židé tito? Odpověděl Achis knížatům Filistinským: Zdaliž toto není David služebník Saule, krále Izraelského, kterýž byl při mně dnů těchto, nýbrž těchto let, a neshledal jsem na něm ničeho ode dne, jakž odpadl od Saule, až do tohoto dne? 009 1SA 029 004 I rozhněvala se na něj knížata Filistinská, a řekli jemu ta knížata Filistinská: Odešli zase muže toho, ať se navrátí k místu svému, kteréž jsi mu ukázal, a nechť netáhne s námi k boji, aby se nám nepostavil za nepřítele v bitvě. Nebo čím se zalíbiti může pánu svému tento? Zdali ne hlavami mužů těchto? 009 1SA 029 005 Zdaliž tento není ten David, o kterémž zpívali v houfích plésajících, říkajíce: Porazil Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců? 009 1SA 029 006 I povolal Achis Davida, a řekl jemu: Živť jest Hospodin, že jsi upřímý, a líbí mi se vycházení tvé i vcházení tvé se mnou do vojska. Nebo neshledal jsem na tobě nic zlého ode dne, v kterýž jsi přišel ke mně, až do dne tohoto, ale před očima knížat nejsi vzácný. 009 1SA 029 007 Protož nyní navrať se a jdi v pokoji, a nebudeš těžký v očích knížat Filistinských. 009 1SA 029 008 I řekl David Achisovi: Co jsem pak učinil, a co jsi shledal na služebníku svém ode dne, v kterýž jsem počal býti u tebe, až do tohoto dne, abych nešel a nebojoval proti nepřátelům pána svého krále? 009 1SA 029 009 A odpovídaje Achis, řekl Davidovi: Vímť, že jsi vzácný před očima mýma jako anděl Boží, ale knížata Filistinská řekla: Nechť netáhne s námi k boji. 009 1SA 029 010 Nyní tedy vstaň tím raněji a služebníci pána tvého, kteříž přišli s tebou, a vstanouce tím spíše ráno, hned jakž by zasvitávalo, odejděte. 009 1SA 029 011 I vstal David, on i muži jeho, aby odšel tím raněji, a navrátil se do země Filistinské. Filistinští pak táhli do Jezreel. 009 1SA 030 001 Byl pak, když se navrátil David a muži jeho do Sicelechu, den třetí, jakž Amalechitští byli vpád učinili k straně polední i k Sicelechu, a vyhubili Sicelech, a vypálili jej. 009 1SA 030 002 A zajali ženy, kteréž byly v něm. Nezabili žádného, ani malého ani velikého, ale szajímali a odešli cestou svou. 009 1SA 030 003 A když přišel David a muži jeho k městu, aj, vypáleno bylo ohněm, a ženy jejich, též synové a dcery jejich zajati byli. 009 1SA 030 004 Tedy David i lid jeho, kterýž s ním byl, pozdvihše hlasu svého, plakali, až již více plakati nemohli. 009 1SA 030 005 Obě také manželky Davidovy zajaty jsou, Achinoam Jezreelitská, a Abigail žena někdy Nábale Karmelského. 009 1SA 030 006 I ssoužen jest David náramně, nebo se smlouval lid, aby ho ukamenovali, (hořkostí zajisté naplněna byla duše všeho lidu, jednoho každého pro syny jeho a pro dcery jeho). Však posilnil se David v Hospodinu Bohu svém. 009 1SA 030 007 I řekl David Abiatarovi knězi, synu Achimelechovu: Medle, vezmi na sebe efod. I vzal Abiatar efod pro Davida. 009 1SA 030 008 Tázal se pak David Hospodina, řka: Mám-li honiti lotříky ty? A dohoním-li se jich? I řekl jemu: Hoň, nebo se jich jistě dohoníš, a své mocně vysvobodíš. 009 1SA 030 009 A tak odšed David sám i těch šest set mužů, kteříž byli s ním, přišli až ku potoku Bezor; někteří pak tu pozůstali. 009 1SA 030 010 I honil je David se čtyřmi sty mužů; nebo bylo pozůstalo dvě stě mužů, kteříž ustavše, nemohli přejíti potoka Bezor. 009 1SA 030 011 A nalezše muže Egyptského v poli, přivedli jej k Davidovi. I dali jemu chleba, aby pojedl; dali jemu také i vody píti. 009 1SA 030 012 Dali jemu též kus hrudy fíků a dva hrozny suché. A tak pojedl a okřál zase, (nebo byl nic nejedl ani nepil tři dni a tři noci). 009 1SA 030 013 Zatím řekl jemu David: Čí jsi ty? A odkud jsi? Kterýž odpověděl: Rodem jsem z Egypta, služebník muže Amalechitského, a opustil mne pán můj, proto že jsem stonal, dnes třetí den. 009 1SA 030 014 Byli jsme zajisté vpád učinili k straně polední Ceretejského, a v tu stranu, kteráž jest Judova, a ku poledni, kteráž jest Kálefova, a Sicelech jsme vypálili ohněm. 009 1SA 030 015 Tedy řekl jemu David: Mohl-li bys dovésti mne k těm lotříkům? Kterýž řekl: Přisáhni mi skrze Boha, že mne nezabiješ, a že mne nevydáš v ruku pána mého, a přivedu tě na ty lotříky. 009 1SA 030 016 I přivedl ho. (A aj, byli se rozprostřeli po vší té zemi, jedouce a pijíce a provyskujíce nade všemi kořistmi tak velikými, kteréž pobrali z země Filistinské a z země Judovy.) 009 1SA 030 017 Protož bil je David od večera až do večera druhého dne, aniž kdo z nich ušel, kromě čtyř set mládenců, kteříž vsedše na velbloudy, utekli. 009 1SA 030 018 A tak odjal David všecko, což byli pobrali Amalechitští; také obě ženy své vysvobodil David. 009 1SA 030 019 A nezhynulo jim nic, ani malého ani velikého, i z synů i ze dcer, i z loupeže a ze všeho, což jim vzato bylo; všecko zase David přivedl. 009 1SA 030 020 Nadto szajímal David všecka stáda bravů i skotů, kteráž hnali před dobytkem svým, a pravili: Totoť jsou kořisti Davidovy. 009 1SA 030 021 Přišel pak David k těm dvěma stům mužů, kteříž byli ustali, tak že nemohli jíti za Davidem, jimž byli kázali zůstati při potoku Bezor; tedy vyšli vstříc Davidovi a lidu, kterýž byl s ním. A přistoupiv David k tomu lidu, pozdravil jich přátelsky. 009 1SA 030 022 Ale všickni, což jich koli bylo zlých a bezbožných mezi těmi muži, kteříž chodili s Davidem, mluvili, řkouce: Poněvadž nešli s námi, nedáme jim z kořistí, kteréž jsme odjali, toliko každému manželku jeho a syny jeho, aby vezmouce je, odešli. 009 1SA 030 023 David pak řekl: Nečiňte tak, bratří moji, s tím, což nám dal Hospodin, kterýž nás ostříhal a dal vojsko, jenž vytáhlo proti nám, v ruku naši. 009 1SA 030 024 A kdož vás uposlechne v té věci? Nebo jakýž bude díl toho, kterýž vyšel k bitvě, takovýž bude díl i toho, kterýž hlídal břemen; rovně se děliti budou. 009 1SA 030 025 A tak bývalo od toho dne i potom, nebo to za právo a obyčej uložil v Izraeli až do tohoto dne. 009 1SA 030 026 A když přišel David do Sicelechu, poslal z těch kořistí starším Juda, přátelům svým, řka: Teď máte dar z loupeží nepřátel Hospodinových. 009 1SA 030 027 Těm, kteříž byli v Bethel, a kteříž v Rámat ku poledni, a kteříž byli v Jeter; 009 1SA 030 028 Též kteříž v Aroer, a kteříž v Sefama, a kteříž v Estemo; 009 1SA 030 029 A kteříž v Rachal, a kteříž v městech Jerachmeelových, a kteříž v městech Cinejského; 009 1SA 030 030 I těm, kteříž v Horma, a kteříž v Korasan, a kteříž v Atach; 009 1SA 030 031 A kteříž byli v Hebronu, i po všech místech, na nichž býval David s lidem svým. 009 1SA 031 001 A tak potýkali se Filistinští s Izraelem. Muži pak Izraelští utíkali před Filistinskými a padli, zbiti jsouce na hoře Gelboe. 009 1SA 031 002 I stihali Filistinští Saule a syny jeho, a zabili Filistinští Jonatu a Abinadaba a Melchisua, syny Saulovy. 009 1SA 031 003 Když se pak zsilila bitva proti Saulovi, trefili na něj střelci, muži s luky; i postřelen jest velmi od těch střelců. 009 1SA 031 004 I řekl Saul oděnci svému: Vytrhni meč svůj a probodni mne jím, aby přijdouce ti neobřezanci, neprobodli mne, a neučinili sobě ze mne posměchu. Ale nechtěl oděnec jeho, nebo se bál velmi. A pochytiv Saul meč, nalehl na něj. 009 1SA 031 005 Tedy vida oděnec jeho, že umřel Saul, nalehl i on na meč svůj a umřel s ním. 009 1SA 031 006 A tak umřel Saul a tři synové jeho, a oděnec jeho, ano i všickni muži jeho v ten den spolu. 009 1SA 031 007 Když pak uzřeli synové Izraelští, kteříž bydlili za tím údolím, a kteříž bydlili za Jordánem, že zutíkali muži Izraelští, nadto že Saul i synové jeho zahynuli, opustivše města, také utíkali. I přišli Filistinští a bydlili v nich. 009 1SA 031 008 A když bylo nazejtří, přišli Filistinští, aby zloupili pobité; i nalezli Saule a tři syny jeho ležící na hoře Gelboe. 009 1SA 031 009 I sťali hlavu jeho a svlékli odění jeho, a poslali po zemi Filistinské vůkol, aby to ohlášeno bylo v chrámě modl jejich i lidu. 009 1SA 031 010 I složili odění jeho v chrámě Astarot, tělo pak jeho přibili na zdi Betsan. 009 1SA 031 011 Tedy uslyšavše o tom obyvatelé Jábes Galád, co učinili Filistinští Saulovi, 009 1SA 031 012 Zdvihli se všickni muži silní, a jdouce celou noc, sňali tělo Saulovo i těla synů jeho se zdi Betsanské; a když se navrátili do Jábes, spálili je tam. 009 1SA 031 013 A vzavše kosti jejich, pochovali je pod stromem v Jábes, a postili se sedm dní. # # BOOK 010 2SA 2 Samuel 2 Samuelova 010 2SA 001 001 Stalo se pak po smrti Saulově, když se navrátil David od porážky Amalechitských, že pobyl v Sicelechu za dva dni. 010 2SA 001 002 A aj, dne třetího přišel jeden z vojska Saulova, maje roucho roztržené a prach na hlavě své. Kterýž když přišel k Davidovi, padl na zemi a poklonil se. 010 2SA 001 003 I řekl jemu David: Odkud jdeš? Jemuž odpověděl: Z vojska Izraelského utekl jsem. 010 2SA 001 004 Opět řekl jemu David: Cože se stalo? Medle, pověz mi. Kterýž odpověděl: To, že utekl lid z boje, a množství lidu padlo a zbito jest; též i Saul i Jonata syn jeho zbiti jsou. 010 2SA 001 005 Řekl ještě David mládenci, kterýž mu to oznámil: Kterak ty víš, že umřel Saul i Jonata syn jeho? 010 2SA 001 006 Odpověděl mládenec, kterýž to oznamoval jemu: Náhodou přišel jsem na horu Gelboe, a aj, Saul nalehl byl na kopí své, a vozové i jezdci postihali ho. 010 2SA 001 007 Kterýžto ohlédna se zpátkem, uzřel mne a zavolal na mne. I řekl jsem: Aj, teď jsem. 010 2SA 001 008 Tedy řekl mi: Kdo jsi ty? Odpověděl jsem jemu: Amalechitský jsem. 010 2SA 001 009 I řekl mi: Přistup medle sem a zabí mne, nebo mne obklíčila úzkost, a ještě všecka duše má jest ve mně. 010 2SA 001 010 Protož stoje nad ním, zabil jsem ho, nebo jsem věděl, že nebude živ po svém pádu. A vzal jsem korunu, kteráž byla na hlavě jeho, i záponu, kteráž byla na rameni jeho, a teď jsem to přinesl ku pánu svému. 010 2SA 001 011 Tedy David uchytiv roucho své, roztrhl je; tolikéž i všickni muži, kteříž s ním byli. 010 2SA 001 012 A nesouce smutek, plakali a postili se až do večera pro Saule a pro Jonatu syna jeho, i pro lid Hospodinův a pro dům Izraelský, že padli od meče. 010 2SA 001 013 Řekl pak David mládenci, kterýž mu to oznámil: Odkud jsi ty? Odpověděl: Syn muže příchozího Amalechitského jsem. 010 2SA 001 014 Opět mu řekl David: Kterak jsi směl vztáhnouti ruku svou, abys zahubil pomazaného Hospodinova? 010 2SA 001 015 A zavolav David jednoho z mládenců, řekl jemu: Přistoupě, oboř se na něj. Kterýžto udeřil ho, tak že umřel. 010 2SA 001 016 I řekl jemu David: Krev tvá budiž na hlavu tvou, neboť jsou ústa tvá svědčila na tebe, řkouce: Já jsem zabil pomazaného Hospodinova. 010 2SA 001 017 Tedy naříkal David naříkáním tímto nad Saulem a nad Jonatou synem jeho, 010 2SA 001 018 (Přikázav však, aby synové Judovi učeni byli stříleti z luku, jakož psáno v knize Upřímého.): 010 2SA 001 019 Ó kráso Izraelská, na výsostech tvých zraněni, jakť jsou padli udatní! 010 2SA 001 020 Neoznamujtež v Gát, ani toho ohlašujte na ulicích Aškalon, aby se neveselily dcery Filistinských, a neplésaly dcery neobřezaných. 010 2SA 001 021 Ó hory Gelboe, ani rosa, ani déšť nespadej na vás, ani tu buď pole úrodné; nebo tam jest povržen štít udatných, štít Saulův, jako by nebyl pomazán olejem. 010 2SA 001 022 Od krve raněných a od tuku udatných lučiště Jonatovo nikdy zpět neodskočilo, a meč Saulův nenavracoval se prázdný. 010 2SA 001 023 Saul a Jonata milí a utěšení v životě svém, také při smrti své nejsou rozloučeni. Nad orlice bystřejší, nad lvy silnější byli. 010 2SA 001 024 Dcery Izraelské, plačte Saule, kterýž vás odíval červcem dvakrát barveným rozkošně, kterýž dával ozdoby zlaté na roucha vaše. 010 2SA 001 025 Ach, jakť jsou padli udatní u prostřed boje? Jonata na výsostech tvých zabit jest. 010 2SA 001 026 Velice jsem po tobě teskliv, bratře můj Jonato. Byl jsi mi příjemný náramně; vzácnější u mne byla milost tvá nežli milost žen. 010 2SA 001 027 Ach, jakť jsou padli udatní, a zahynula odění válečná. 010 2SA 002 001 I stalo se potom, že se David tázal Hospodina, řka: Mám-li jíti do některého města Judského? Jemuž odpověděl Hospodin: Jdi. I řekl David: Kam mám jíti? Odpověděl: Do Hebronu. 010 2SA 002 002 A protož bral se tam David, ano i obě manželky jeho, Achinoam Jezreelská, a Abigail žena někdy Nábale Karmelského. 010 2SA 002 003 Muže také své, kteříž s ním byli, pojal David, jednoho každého s čeledí jeho, a bydlili v městech Hebronských. 010 2SA 002 004 I přišli muži Judští, a pomazali tam Davida za krále nad domem Judským. Oznámili také Davidovi, řkouce: Muži Jábes Galád, oni pochovali Saule. 010 2SA 002 005 Tedy poslav David posly k mužům Jábes Galád, řekl jim: Požehnaní jste vy před Hospodinem, že jste učinili to milosrdenství pánu svému Saulovi, pochovavše ho. 010 2SA 002 006 Protož nyní učiniž s vámi Hospodin milosrdenství a pravdu; ano i jáť s vámi učiním milost, kteříž jste to učinili. 010 2SA 002 007 A tak tedy posilňtež rukou svých a buďtež stateční; nebo ač umřel pán váš Saul, však již mne pomazali dům Judův za krále nad sebou. 010 2SA 002 008 Abner pak syn Nerův, hejtman vojska Saulova, vzal Izbozeta syna Saulova a uvedl ho do Mahanaim. 010 2SA 002 009 A ustavil ho králem nad Galád a nad Assur, a nad Jezreel, a nad Efraimem, a nad Beniaminem, i nade vším Izraelem. 010 2SA 002 010 Ve čtyřidcíti letech byl Izbozet syn Saulův, když počal kralovati nad Izraelem, a kraloval dvě létě. (Toliko dům Judův přídržel se Davida. 010 2SA 002 011 A byl počet dnů, v nichž byl David králem v Hebronu nad domem Judovým, sedm let a šest měsíců.) 010 2SA 002 012 Potom vytáhl Abner syn Nerův, a služebníci Izbozeta syna Saulova z Mahanaim do Gabaon. 010 2SA 002 013 Joáb také syn Sarvie a služebníci Davidovi vytáhše, potkali se s nimi právě u rybníka Gabaon. I pozůstali tito u rybníka s strany jedné, oni pak u rybníka s druhé strany. 010 2SA 002 014 Tedy řekl Abner Joábovi: Nechť vystoupí nyní mládenci a pohrají před námi. I řekl Joáb: Nechť vystoupí. 010 2SA 002 015 A tak vystoupili a vyšli v rovném počtu, dvanácte z Beniamina, z strany Izbozeta syna Saulova, a dvanácte z služebníků Davidových. 010 2SA 002 016 Kteřížto ujavše jeden každý za hlavu bližního svého, vrazil meč svůj v bok tovaryše svého, i padli spolu. Protož nazváno jest místo to Helkat Hassurim, a jest v Gabaon. 010 2SA 002 017 I byla bitva velmi veliká v ten den, a poražen jest Abner i muži Izraelští od služebníků Davidových. 010 2SA 002 018 Byli tu také tři synové Sarvie: Joáb, Abizai a Azael. Azael pak byl čerstvý na nohy své jako srna v poli. 010 2SA 002 019 I honil Azael Abnera, a neuhnul se na pravo ani na levo, běže za Abnerem. 010 2SA 002 020 Ohlédl se pak Abner zpátkem a řekl: Ty-li jsi Azael? Odpověděl: Jsem. 010 2SA 002 021 Tedy řekl mu Abner: Uchyl se na pravo aneb na levo, a jmi sobě jednoho z mládenců těch, a vezmi sobě kořisti jeho. Ale nechtěl Azael uchýliti se od něho. 010 2SA 002 022 Ještě znovu Abner řekl Azaelovi: Uchyl se ode mne, sic jináč přirazím tě až k zemi, a jak bych směl pohleděti na Joába bratra tvého? 010 2SA 002 023 Když pak nechtěl ustoupiti, uhodil ho Abner kopím pod páté žebro, tak že vyniklo kopí hřbetem jeho; a padl tu na tom místě, na kterémž i umřel. A kdožkoli přicházeli k místu, na němž padl Azael a umřel, zastavovali se. 010 2SA 002 024 Ale Joáb a Abizai honili Abnera. Slunce pak již bylo zapadlo, když oni přišli ku pahrbku Amma, jenž jest naproti Giach, cestou k poušti Gabaon. 010 2SA 002 025 Tedy sešli se synové Beniamin za Abnerem, a jsouce spolu v houfu, postavili se na vrchu pahrbku jednoho. 010 2SA 002 026 Odkudž zavolal Abner na Joába, řka: Zdaliž bez přestání sžírati bude meč tvůj? Nevíš-liž, že hořkost bývá naposledy? Dokudž tedy nerozkážeš lidu navrátiti se od honění bratří svých? 010 2SA 002 027 I řekl Joáb: Živť jest Bůh, že kdybys byl nemluvil, hned ráno byl by odšel lid, jeden každý nechaje honění bratra svého. 010 2SA 002 028 Tedy zatroubil Joáb v troubu, a zastavil se všecken lid, a nehonili více Izraele, aniž více bojovali. 010 2SA 002 029 A tak Abner i lid jeho šli přes pole celou tu noc, a přepravili se přes Jordán, a prošedše všecku Betoron, přišli do Mahanaim. 010 2SA 002 030 Ale Joáb navrátiv se od honění Abnera, shromáždil všecken lid, a nedostávalo se z služebníků Davidových devatenácti mužů a Azaele. 010 2SA 002 031 Služebníci pak Davidovi zbili z Beniaminských a z mužů Abnerových tři sta a šedesáte mužů, kteříž tu zahynuli. 010 2SA 002 032 A vzavše Azaele, pohřbili jej v hrobě otce jeho, kterýž byl v Betlémě. Potom šli celou tu noc Joáb a muži jeho; i rozednilo se, když přicházeli do Hebronu. 010 2SA 003 001 I trvala dlouho válka mezi domem Saulovým a domem Davidovým. David pak čím dále tím více se silil, ale dům Saulův čím dále tím se více umenšoval. 010 2SA 003 002 I zrodili se Davidovi synové v Hebronu, z nichž prvorozený jeho byl Amnon z Achinoam Jezreelské; 010 2SA 003 003 A druhý po něm Cheleab z Abigail, ženy někdy Nábale Karmelského; třetí pak Absolon, syn z Maachy dcery Tolmai krále Gessur; 010 2SA 003 004 A čtvrtý Adoniáš syn Haggit, a pátý Sefatiáš syn Abitál; 010 2SA 003 005 Šestý pak Jetram z Egly manželky Davidovy. Ti se zrodili Davidovi v Hebronu. 010 2SA 003 006 I stalo se, když byla válka mezi domem Saulovým a mezi domem Davidovým, a Abner statečně zastával domu Saulova, 010 2SA 003 007 (Měl pak byl Saul ženinu, jejíž jméno bylo Rizpa, dcera Aja, ) že řekl Izbozet Abnerovi: I proč jsi všel k ženině otce mého? 010 2SA 003 008 Tedy rozhněvav se Abner velmi pro slova Izbozetova, řekl: I zdali já jsem psí hlava, kterýž jsem proti Judovi dnes učinil milosrdenství s domem Saule otce tvého, s bratřími jeho i příbuznými jeho, a nevydal jsem tě v ruku Davidovu, a však vyhledáváš na mně dnes nepravosti té ženy. 010 2SA 003 009 Toto učiň Bůh Abnerovi a toto mu přidej, jestliže nedopomohu k tomu Davidovi, jakož jemu přisáhl Hospodin, 010 2SA 003 010 Aby přeneseno bylo království od domu Saulova, a upevněn byl trůn Davidův nad Izraelem i nad Judou, od Dan až do Bersabé. 010 2SA 003 011 A nemohl k tomu nic více odpovědíti Abnerovi, proto že se ho bál. 010 2SA 003 012 A tak poslal Abner posly k Davidovi na místě svém, řka: Čí jest země? A aby řekli: Učiň smlouvu se mnou, a aj, ruka má bude s tebou, abych obrátil k tobě všecken Izrael. 010 2SA 003 013 Jemuž odpověděl: Dobře. Jáť učiním s tebou smlouvu, a však jedné věci od tebe žádám, totiž, abys neviděl tváři mé, leč prvé dáš přivésti Míkol dceru Saulovu, když bys chtěl přijíti, abys viděl tvář mou. 010 2SA 003 014 I poslal David posly k Izbozetovi synu Saulovu, aby řekli: Dej mi ženu mou Míkol, kterouž jsem sobě zasnoubil ve stu obřízek Filistinských. 010 2SA 003 015 Poslav tedy Izbozet, vzal ji od muže Faltiele syna Lais. 010 2SA 003 016 Šel pak s ní muž její, a jda za ní až do Bahurim, plakal. Tedy řekl jemu Abner: Jdi, navrať se zase. I navrátil se. 010 2SA 003 017 Potom Abner učinil řeč k starším Izraelským, řka: Předešle stáli jste o to, aby David byl králem nad vámi. 010 2SA 003 018 Protož nyní vykonejtež to; neboť jest Hospodin mluvil o Davidovi, řka: Skrze ruku Davida služebníka svého vysvobodím lid svůj Izraelský z ruky Filistinských, a z ruky všech nepřátel jeho. 010 2SA 003 019 To též mluvil Abner i k Beniaminským. Potom odšel Abner, aby mluvil k Davidovi v Hebronu všecko, což se za dobré vidělo Izraelovi a všemu domu Beniamin. 010 2SA 003 020 Když tedy přišel Abner k Davidovi do Hebronu a s ním dvadceti mužů, učinil David Abnerovi i mužům, kteříž s ním byli, hody. 010 2SA 003 021 I řekl Abner Davidovi: Vstanu a půjdu, abych shromáždil ku pánu svému králi všecken lid Izraelský, kteříž vejdou s tebou v smlouvu, a budeš kralovati nade všemi, jakož toho žádá duše tvá. I propustil David Abnera, kterýž odšel v pokoji. 010 2SA 003 022 A aj, služebníci Davidovi a Joáb vraceli se z vojny, kořisti veliké s sebou nesouce. Ale Abnera již nebylo s Davidem v Hebronu, nebo byl ho propustil, a již odšel v pokoji. 010 2SA 003 023 Joáb tedy i všecko vojsko, kteréž bylo s ním, přišli tam. I oznámili Joábovi, řkouce: Byl zde Abner syn Nerův u krále, ale propustil jej, a odšel v pokoji. 010 2SA 003 024 Protož všed Joáb k králi, řekl: Co jsi učinil? Aj, přišel byl Abner k tobě; proč jsi ho pustil, aby zase odšel? 010 2SA 003 025 Znáš Abnera syna Nerova. Proto, aby podvedl tebe, přišel, a aby vyšpehoval vycházení tvé i vcházení tvé, a zvěděl všecko, co ty činíš. 010 2SA 003 026 Tedy vyšed Joáb od Davida, poslal posly za Abnerem, kteříž ho přivedli zase od čisterny Sírach, o čemž David nic nevěděl. 010 2SA 003 027 A když se navrátil Abner do Hebronu, uvedl ho Joáb do prostřed brány, aby s ním mluvil tiše. I udeřil ho v páté žebro, a umřel pro krev Azaele bratra jeho. 010 2SA 003 028 To když potom David uslyšel, řekl: Čist jsem já i království mé před Hospodinem až na věky od krve Abnera syna Nerova. 010 2SA 003 029 Nechať přijde na hlavu Joábovu i na všecken dům otce jeho, a nechť není prázden dům Joábův toho, jenž by trpěl tok, aneb malomocného a na hůl se podpírajícího, aneb padajícího od meče a nemajícího chleba. 010 2SA 003 030 A tak Joáb a Abizai bratr jeho zamordovali Abnera, proto že byl zabil Azaele bratra jejich v Gabaon v bitvě. 010 2SA 003 031 I řekl David Joábovi a ke všemu lidu, kterýž byl s ním: Roztrhněte roucha svá, a přepašte se pytli, a plačte před Abnerem. Král pak David šel za márami. 010 2SA 003 032 A když pochovávali Abnera v Hebronu, pozdvih král hlasu svého, plakal nad hrobem Abnerovým, plakal také všecken lid. 010 2SA 003 033 V tom naříkaje král pro Abnera, řekl: Tak-liž jest měl umříti Abner, jako umírá nějaký ničemný člověk? 010 2SA 003 034 Ruce tvé nebyly svázány a nohy tvé měděnými poutami nebyly sevříny, ale padl jsi jako ten, kdož padá od lidí nešlechetných. Tedy ještě více všecken lid plakal nad ním. 010 2SA 003 035 Potom přišel všecken lid, a měli k tomu Davida, aby jedl chléb ještě záhý. Ale David přisáhl, řka: Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, jestliže prvé, než slunce zapadne, okusím chleba aneb čehokoli jiného. 010 2SA 003 036 Což když poznal všecken lid, líbilo se jim to; a všecko, což činil král, líbilo se všemu lidu. 010 2SA 003 037 I poznal všecken lid a všecken Izrael v ten den, že nepošlo to od krále, aby zabili Abnera syna Nerova. 010 2SA 003 038 Řekl pak král služebníkům svým: Nevíte-liž, že kníže, a veliké, padlo dnes v Izraeli? 010 2SA 003 039 A já ještě nyní mdlý jsem, jakožto pomazaný král, muži pak tito, synové Sarvie, jsou mi nepovolní. Odplatiž Hospodin tomu, kdož zle činí, vedlé zlosti jeho. 010 2SA 004 001 A když uslyšel Izbozet syn Saulův, že umřel Abner v Hebronu, zemdlely ruce jeho, a všecken lid Izrael byl předěšen. 010 2SA 004 002 Měl pak syn Saulův dva muže hejtmany nad dráby, jméno jednoho Baana, a jméno druhého Rechab, synové Remmona Berotského z synů Beniamin; nebo i Berot počítá se v Beniaminovi. 010 2SA 004 003 Utekli pak byli Berotští do Gittaim, a byli tam pohostinu až do toho dne. 010 2SA 004 004 Měl také byl Jonata syn Saulův syna chromého na nohy, ( nebo když byl v pěti letech a přišla pověst o Saulovi a Jonatovi z Jezreel, vzavši ho chůva jeho, utíkala, a když pospíchala utíkajici, on upadl a okulhavěl), jehož jméno Mifibozet. 010 2SA 004 005 A odšedše synové Remmona Berotského, Rechab a Baana, vešli o poledni do domu Izbozetova. On pak spal na lůžku poledním. 010 2SA 004 006 A aj, když vešli až do domu, jako by bráti měli obilé, ranili ho v páté žebro, Rechab a Baana bratr jeho, a utekli. 010 2SA 004 007 Nebo když byli vešli do domu, a on spal na lůžku svém v pokojíku svém, kdež léhal, probodli jej a zabili, a sťavše hlavu jeho, vzali ji, a šli cestou po pustinách celou tu noc. 010 2SA 004 008 I přinesli hlavu Izbozetovu k Davidovi do Hebronu a řekli králi: Aj, hlava Izbozeta syna Saulova, nepřítele tvého, kterýž hledal bezživotí tvého. Hle, pomstil dnes Hospodin pána mého krále nad Saulem i semenem jeho. 010 2SA 004 009 Tedy odpovídaje David Rechabovi a Baanovi bratru jeho, synům Remmona Berotského, řekl jim: Živť jest Hospodin, kterýž vysvobodil duši mou ze všech úzkostí, 010 2SA 004 010 Kdyžť jsem toho, kterýž mi oznámil, řka: Aj, Saul zahynul, (ješto se jemu zdálo, že veselé noviny zvěstuje, ) vzal a zabil jsem ho v Sicelechu, jemuž se zdálo, že ho budu darovati za poselství: 010 2SA 004 011 Čím pak více lidi bezbožné, kteříž zamordovali muže spravedlivého v domě jeho na ložci jeho? A nyní, zdaliž nebudu vyhledávati krve jeho z ruky vaší, a nevyhladím vás z země? 010 2SA 004 012 I rozkázal David služebníkům, aby je zbili. I zutínali jim ruce i nohy jejich, a pověsili u rybníka při Hebronu. Hlavu pak Izbozetovu vzavše, pochovali v hrobě Abnerově v Hebronu. 010 2SA 005 001 Tehdy přišla všecka pokolení Izraelská k Davidovi do Hebronu, a mluvili, řkouce: Aj, my kost tvá a tělo tvé jsme. 010 2SA 005 002 A předešlých časů, když byl Saul králem nad námi, ty jsi vyvodil i zase přivodil lid Izraelský. A nadto řekl Hospodin tobě: Ty pásti budeš lid můj Izraelský, a ty budeš vývoda nad Izraelem. 010 2SA 005 003 Přišli také všickni starší Izraelští k králi do Hebronu, a učinil s nimi král David smlouvu v Hebronu před Hospodinem. I pomazali Davida za krále nad Izraelem. 010 2SA 005 004 Ve třidcíti letech byl David, když počal kralovati, a kraloval čtyřidceti let. 010 2SA 005 005 V Hebronu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta nade vším Izraelem a Judou. 010 2SA 005 006 Táhl pak král s lidem svým k Jeruzalému proti Jebuzejskému, obyvateli té země; kterýž mluvil Davidovi, řka: Nevejdeš sem, leč odejmeš slepé a kulhavé, pravíce: Nevejdeť sem David. 010 2SA 005 007 A však vzal David hrad Sion, toť jest město Davidovo. 010 2SA 005 008 Nebo řekl David v ten den: Kdož by koli porazil Jebuzea, a zlezl by žlaby jeho, a pobil by ty slepé i chromé, kteréž má v nenávisti duše Davidova, knížetem bude. Protož pravili: Slepý a kulhavý nevejde do toho domu. 010 2SA 005 009 I bydlil David na tom hradě, a nazval jej městem Davidovým; nebo vystavěl je David vůkol od Mello až do vnitřku. 010 2SA 005 010 A tak David čím dále tím více prospíval a rostl, Hospodin zajisté, Bůh zástupů, byl s ním. 010 2SA 005 011 Poslal také Chíram král Tyrský posly k Davidovi a dříví cedrového, i tesaře, kameníky a zedníky umělé, kteříž vystavěli dům Davidovi. 010 2SA 005 012 I poznal David, že ho potvrdil Hospodin za krále nad Izraelem, a že zvýšil království jeho pro lid svůj Izraelský. 010 2SA 005 013 Nabral pak sobě David ještě více ženin i žen z Jeruzaléma, když byl přišel z Hebronu, a naplodilo se Davidovi ještě více synů a dcer. 010 2SA 005 014 A tato jsou jména těch, kteříž se jemu zrodili v Jeruzalémě: Sammua, Sobab, Nátan a Šalomoun; 010 2SA 005 015 Též Ibchar a Elisua, a Nefeg a Jafia; 010 2SA 005 016 A Elisama a Eliada a Elifelet. 010 2SA 005 017 Uslyšavše pak Filistinští, že pomazali Davida za krále nad Izraelem, vytáhli všickni Filistinští hledati ho. Což když zvěděl David, sstoupil na místo hrazené. 010 2SA 005 018 Protož Filistinští přitáhše, položili se v údolí Refaim. 010 2SA 005 019 Tedy tázal se David Hospodina, řka: Potáhnu-li proti Filistinským? Vydáš-li je v ruku mou? Odpověděl Hospodin Davidovi: Táhni, neboť vydám jistotně Filistinské v ruku tvou. 010 2SA 005 020 I přitáhl David do Balperazim, a porazil je tam, a řekl: Protrhlť jest Hospodin nepřátely mé přede mnou, jako vody protrhují břehy. Protož nazval jméno místa toho Balperazim. 010 2SA 005 021 Nebo zanechali tu rytin svých, kteréž pobral David i muži jeho. 010 2SA 005 022 Opět znovu vytáhli Filistinští, a rozprostřeli se v údolí Refaim. 010 2SA 005 023 I tázal se David Hospodina. Kterýž odpověděl: Netáhni, ale obejda je po zadu, teprv dotřeš na ně naproti moruším. 010 2SA 005 024 A když uslyšíš, že šustí vrchové moruší, hneš se také; nebo tehdáž vyjde Hospodin před tebou, aby zbil vojska Filistinských. 010 2SA 005 025 I učinil David tak, jakž mu přikázal Hospodin, a porazil Filistinské od Gabaa, až kudy se jde do Gázer. 010 2SA 006 001 Tedy sebral opět David výborného lidu z Izraele třidceti tisíc. 010 2SA 006 002 A vstav, šel David i všecken lid, kterýž byl s ním, z Bála Judova, aby přinesli odtud truhlu Boží, při kteréž se vzývá jméno, jméno Hospodina zástupů, sedícího nad cherubíny. 010 2SA 006 003 I vstavili truhlu Boží na nový vůz, vzavše ji z domu Abinadabova, kterýž byl na pahrbku. Uza pak a Achio, synové Abinadabovi, spravovali ten vůz nový. 010 2SA 006 004 A tak vzali ji z domu Abinadabova, kterýž byl na pahrbku, jdouce s truhlou Boží; Achio pak šel před truhlou. 010 2SA 006 005 Ale David i všecken dům Izraelský hrali před Hospodinem na všelijaké nástroje z dříví cedrového, totiž na harfy, loutny, bubny, husličky, a na cymbály. 010 2SA 006 006 A když přišli k humnu Náchonovu, vztáhl ruku svou Uza k truhle Boží a pozdržel jí, nebo uchýlili se volové. 010 2SA 006 007 Protož rozhněval se Hospodin na Uzu, a zabil ho Bůh pro neprozřetelnost; i umřel tu u truhly Boží. 010 2SA 006 008 Tedy zkormoutil se David, proto že se Hospodin tak přísně obořil na Uzu. I nazváno to místo Peres Uza až do tohoto dne. 010 2SA 006 009 A boje se David Hospodina v ten den, řekl: Kterakž má vjíti ke mně truhla Hospodinova? 010 2SA 006 010 Pročež David nechtěl přenésti k sobě truhly Hospodinovy do města svého, ale způsobil to, aby se obrátila do domu Obededoma Gittejského. 010 2SA 006 011 I pobyla truhla Hospodinova v domě Obededoma Gittejského za tři měsíce, a požehnal Hospodin Obededomovi i všemu domu jeho. 010 2SA 006 012 V tom povědíno jest králi Davidovi, že požehnal Hospodin domu Obededomovu i všemu, což má, pro truhlu Boží. Tedy odšed David, přenesl truhlu Boží z domu Obededomova do města Davidova s veselím. 010 2SA 006 013 A když poodešli ti, kteříž nesli truhlu Hospodinovu, na šest kroků, obětoval voly a tučný dobytek. 010 2SA 006 014 David pak poskakoval ze vší síly před Hospodinem, a byl oblečen David v efod lněný. 010 2SA 006 015 A tak David i všecken dům Izraelský provázeli truhlu Hospodinovu s plésáním a zvukem trouby. 010 2SA 006 016 Stalo se pak, když truhla Hospodinova vcházela do města Davidova, že Míkol dcera Saulova vyhlídala z okna, a viduci krále Davida plésajícího a poskakujícího před Hospodinem, pohrdla jím v srdci svém. 010 2SA 006 017 A když přinesli truhlu Hospodinovu, postavili ji na místě jejím u prostřed stanu, kterýž jí byl David rozbil; a obětoval David před Hospodinem oběti zápalné i pokojné. 010 2SA 006 018 Zatím když přestal David obětovati obětí zápalných a pokojných, dal požehnání lidu ve jménu Hospodina zástupů. 010 2SA 006 019 Dal také všemu lidu a všemu množství Izraelskému, od muže až do ženy, jednomu každému jeden pecník chleba a kus masa, a vína láhvici jednu. I odšel všecken lid, jeden každý do domu svého. 010 2SA 006 020 Potom navracoval se David, aby dal požehnání domu svému. I vyšla Míkol dcera Saulova vstříc Davidovi, a řekla: Jak slavný byl dnes král Izraelský, kterýž se odkrýval dnes před děvkami služebníků svých, tak jako se odkrývá jeden z lehkomyslných! 010 2SA 006 021 I řekl David k Míkol: Před Hospodinem, (kterýž mne vyvolil nad otce tvého a nad všecken dům jeho, přikázav mi, abych byl vývodou lidu Hospodinova, totiž Izraele, ) plésal jsem a plésati budu před Hospodinem. 010 2SA 006 022 Anobrž čím se ještě více opovrhu nežli tuto, a ponížím se u sebe sám, tím i u těch děvek, o nichž jsi mluvila, i u těch, pravím, slavnější budu. 010 2SA 006 023 Protož Míkol dcera Saulova neměla žádného plodu až do dne smrti své. 010 2SA 007 001 I stalo se, že když král seděl v domě svém, a Hospodin jemu dal odpočinutí vůkol přede všemi nepřátely jeho, 010 2SA 007 002 Řekl král Nátanovi proroku: Pohleď medle, já bydlím v domě cedrovém, truhla pak Boží přebývá mezi kortýnami. 010 2SA 007 003 I dí Nátan králi: Cožkoli jest v srdci tvém, jdi, učiň, nebo Hospodin s tebou jest. 010 2SA 007 004 Potom té noci stalo se slovo Hospodinovo k Nátanovi, řkoucí: 010 2SA 007 005 Jdi a pověz služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin: Zdaliž ty mi stavěti budeš dům, v kterémž bych přebýval? 010 2SA 007 006 Poněvadž jsem nebydlil v domě od toho dne, jakž jsem vyvedl syny Izraelské z Egypta, až do dne tohoto, ale přecházel jsem s stánkem a příbytkem sem i tam. 010 2SA 007 007 Nadto kudyž jsem koli chodil se všechněmi syny Izraelskými, zdali jsem jedno slovo řekl kterému z soudců Izraelských, kterémuž jsem přikázal pásti lid svůj Izraelský, řka: Proč jste mi neustavěli domu cedrového? 010 2SA 007 008 Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupů: Jáť jsem tě vzal z ovčince od stáda, abys byl vývodou lidu mého Izraelského. 010 2SA 007 009 A býval jsem s tebou všudy, kamž jsi koli se obracel; všecky také nepřátely tvé vyhladil jsem před tváří tvou, a učinil jsem tobě jméno veliké, jako jméno vyvýšených na zemi. 010 2SA 007 010 Způsobím tolikéž místo lidu svému Izraelskému, a vštípím jej, a bydliti bude v místě svém a nepohne se více, aniž ho budou více trápiti lidé nešlechetní jako prvé, 010 2SA 007 011 Hned od toho dne, jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským, až jsem teď dal odpočinutí tobě přede všemi nepřátely tvými. Přesto oznamujeť Hospodin, že on sám tobě dům vzdělá. 010 2SA 007 012 Když se vyplní dnové tvoji, a usneš s otci svými, vzbudím símě tvé po tobě, kteréž vyjde z života tvého, a utvrdím království jeho. 010 2SA 007 013 Onť ustaví dům jménu mému, a já utvrdím trůn království jeho až na věky. 010 2SA 007 014 Já budu jemu otcem, a on mi bude synem. Kterýž když zhřeší, trestati ho budu metlou lidskou a ranami synů lidských. 010 2SA 007 015 Ale milosrdenství mé nebude odjato od něho, tak jako jsem je odjal od Saule, kteréhož jsem zahnal od tváři tvé. 010 2SA 007 016 A tak utvrzen bude dům tvůj a království tvé až na věky před tebou, a trůn tvůj bude stálý až na věky. 010 2SA 007 017 Vedlé všech slov těchto, a podlé všeho vidění tohoto, tak mluvil Nátan Davidovi. 010 2SA 007 018 Tedy všed král David, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Panovníče Hospodine, a jaký jest dům můj, že jsi mne přivedl v ta místa. 010 2SA 007 019 Nýbrž ještěť se to málo vidělo, Panovníče Hospodine, že jsi také mluvil i o domu služebníka svého na dlouhé časy, ješto jest to povaha lidská, Panovníče Hospodine. 010 2SA 007 020 Ale což již více má mluviti David před tebou? Však ty znáš služebníka svého, Panovníče Hospodine. 010 2SA 007 021 Pro slovo své a podlé srdce svého činíš všecky tyto věci veliké, v známost je uvodě služebníku svému. 010 2SA 007 022 (Protož zveleben jsi Hospodine Bože, nebo není tobě rovného, anobrž není žádného Boha kromě tebe, ) podlé toho všeho, jakž jsme slýchali ušima svýma. 010 2SA 007 023 Kdo tedy jest jako lid tvůj, jako Izrael, který národ na zemi, jehož by Bůh šel, aby jej sobě vykoupil za lid, a dobyl sobě jména, a učinil tobě, ó Izraeli, tyto veliké věci a hrozné v zemi tvé, před oblíčejem lidu svého, kterýž jsi sobě vysvobodil z Egypta, z pohanstva bohů jejich? 010 2SA 007 024 A vzdělal jsi sobě lid svůj Izraelský, sobě v lid až na věky, a protož, Hospodine, jsi jejich Bohem. 010 2SA 007 025 Nyní tedy, Hospodine Bože, slovo to, jímž jsi se zamluvil služebníku svému a domu jeho, naplniž je až na věky, a učiň tak, jakž jsi mluvil, 010 2SA 007 026 Tak aby zvelebováno bylo jméno tvé až na věky, když se říkati bude: Hospodin zástupů jest Bůh nad Izraelem, a dům služebníka tvého Davida aby byl stálý před oblíčejem tvým. 010 2SA 007 027 Nebo ty, Hospodine zástupů, Bože Izraelský, zjevil jsi mně služebníku svému, řka: Dům ustavím tobě. Protož usoudil služebník tvůj v srdci svém, aby se modlil tobě modlitbou touto. 010 2SA 007 028 A tak již, Panovníče Hospodine, ty sám jsi Bůh, a slova tvá jsou pravda, jimiž jsi zaslíbil služebníku svému dobré věci tyto. 010 2SA 007 029 Již tedy rač požehnati domu služebníka svého, aby trval na věky před oblíčejem tvým. Nebo ty jsi, Hospodine Bože, mluvil, že požehnáním tvým požehnán bude dům služebníka tvého na věky. 010 2SA 008 001 Stalo se potom, že porazil David Filistinské, a zemdlil je; i vzal David Meteg Amma z ruky Filistinských. 010 2SA 008 002 Porazil také Moábské a změřil je provazcem, na zemi je rozprostíraje; a odměřil jich dva provazce k zbití a celý provazec k živení. I učiněni jsou Moábští Davidovi služebníci, a dávali jemu plat. 010 2SA 008 003 Porazil též David Hadadezera syna Rohobova, krále Soba, když byl vytáhl, aby rozšířil končiny své až k řece Eufraten. 010 2SA 008 004 A pobral mu David tisíc vozů a sedm set jezdců, a dvadceti tisíc mužů pěších, a zpodřezoval David žily všechněm koňům vozníkům; toliko zanechal z nich ke stu vozům. 010 2SA 008 005 Přitáhli pak byli Syrští od Damašku na pomoc Hadadezerovi králi Soba, ale David porazil z Syrských dvamecítma tisíc mužů. 010 2SA 008 006 Tedy osadil David stráží Syrii Damašskou, a byli Syrští služebníci Davidovi, dávajíce plat; nebo zachovával Hospodin Davida, kamžkoli se obrátil. 010 2SA 008 007 Pobral také David štíty zlaté, kteréž měli služebníci Hadadezerovi, a přinesl je do Jeruzaléma. 010 2SA 008 008 Z Betach též a z Berot, měst Hadadezerových, nabral král David velmi mnoho mědi. 010 2SA 008 009 A když uslyšel Tohi král Emat, že porazil David všecko vojsko Hadadezerovo, 010 2SA 008 010 Poslal Tohi Jorama syna svého k králi Davidovi, aby ho pozdravil přátelsky, a spolu s ním se radoval z toho, že šťastně bojoval s Hadadezerem, a porazil ho; (nebo Hadadezer vedl válku proti Tohi). Kterýžto přinesl s sebou nádoby stříbrné, též nádoby zlaté a nádoby měděné. 010 2SA 008 011 Ty také obětoval král David Hospodinu s stříbrem a zlatem posvěceným ze všech národů, kteréž podmanil, 010 2SA 008 012 Totiž z Syrských a Moábských, též z synů Ammon a z Filistinských, i z Amalechitských a z kořistí Hadadezera syna Rohobova, krále Soba. 010 2SA 008 013 Zvelebil také David své jméno, když se navracoval od pobití osmnácti tisíců Syrských v údolí solnatém. 010 2SA 008 014 Protož i nad Idumejskými stráž postavil, všecku krajinu Idumejskou stráží osadiv. I učiněni jsou všickni Idumejští služebníci Davidovi; nebo zachovával Hospodin Davida, kamž se koli obrátil. 010 2SA 008 015 I kraloval David nade vším Izraelem, a činil David soud a spravedlnost všemu lidu svému. 010 2SA 008 016 Joáb pak syn Sarvie byl nad vojskem, a Jozafat syn Achiludův kancléřem; 010 2SA 008 017 Sádoch také syn Achitobův a Achimelech syn Abiatarův kněžími, a Saraiáš písařem. 010 2SA 008 018 Benaiáš pak syn Joiadův byl nad Cheretejskými a Peletejskými, a synové Davidovi knížaty. 010 2SA 009 001 Tedy řekl David: Jest-li ještě kdo pozůstalý z domu Saulova, abych jemu učinil milosrdenství pro Jonatu? 010 2SA 009 002 Byl pak služebník domu Saulova, jehož jméno bylo Síba. I zavolali ho k Davidovi. I řekl král jemu: Ty-li jsi Síba? Odpověděl: Jsem služebník tvůj. 010 2SA 009 003 Řekl jemu král: Jest-liž ještě kdo z domu Saulova, abych jemu učinil milosrdenství Boží? Odpověděl Síba králi: Ještě jest syn Jonatův chromý na nohy. 010 2SA 009 004 I řekl jemu král: Kdež jest? Odpověděl Síba králi: Tam jest v domě Machiry, syna Amielova v Lodebar. 010 2SA 009 005 Protož poslav král David, vzal ho z domu Machiry, syna Amielova z Lodebar. 010 2SA 009 006 A když přišel Mifibozet syn Jonaty, syna Saulova, k Davidovi, padl na tvář svou a poklonil se. I řekl David: Mifibozete. Kterýž odpověděl: Aj, služebník tvůj. 010 2SA 009 007 Řekl jemu David: Neboj se, nebo jistě učiním s tebou milosrdenství pro Jonatu otce tvého, a navrátím tobě všecka pole Saule otce tvého, a ty jídati budeš za stolem mým vždycky. 010 2SA 009 008 Kterýž pokloniv se, řekl: Co jest služebník tvůj, že jsi se ohlédl na psa mrtvého, jakýž jsem já? 010 2SA 009 009 Zatím povolal král Síby, služebníka Saulova a řekl jemu: Cožkoli měl Saul i všecka čeled jeho, to jsem dal synu pána tvého. 010 2SA 009 010 Budeš tedy jemu spravovati rolí, ty i synové tvoji i služebníci tvoji, a snášeti budeš, aby měl syn pána tvého pokrm, kterýž by jedl, ale Mifibozet syn pána tvého jídati bude vždycky za stolem mým. (Měl pak Síba patnácte synů a dvadceti služebníků.) 010 2SA 009 011 Odpověděl Síba králi: Vedlé všeho, jakž přikázal pán můj král služebníku svému, tak učiní služebník tvůj, ačkoli i Mifibozet mohl by jídati za stolem mým jako jeden z synů královských. 010 2SA 009 012 Měl také Mifibozet syna malého, jemuž jméno bylo Mícha; a všickni, kteříž bydlili v domě Síbově, byli za služebníky Mifibozetovi. 010 2SA 009 013 A tak Mifibozet zůstával v Jeruzalémě, proto že vždycky za stolem královským jídal; a byl kulhavý na obě noze. 010 2SA 010 001 Stalo se také potom, že umřel král Ammonitský, a kraloval Chanun syn jeho po něm. 010 2SA 010 002 I řekl David: Učiním milosrdenství s Chanunem synem Náhasovým, jakož otec jeho učinil milosrdenství nade mnou. Tedy poslal David, aby ho potěšil skrze služebníky své pro otce jeho. I přišli služebníci Davidovi do země Ammonitských. 010 2SA 010 003 I řekla knížata Ammonitská k Chanunovi, pánu svému: Cožť se zdá, že David činí poctivost otci tvému, že poslal k tobě, kteříž by tě potěšili? Zdaliž ne proto, aby shlédl město a vyšpehoval je, a potom je podvrátil, poslal David služebníky své k tobě? 010 2SA 010 004 A tak Chanun vzav služebníky Davidovy, oholil každému půl brady, a zustřihoval roucha jejich až do polovice, totiž až do zadků jejich, a propustil je. 010 2SA 010 005 To když oznámili Davidovi, poslal proti nim, (nebo muži ti zohaveni byli velice, ) a řekl jim král: Pobuďte v Jerichu, dokudž neobrostou brady vaše, potom se navrátíte. 010 2SA 010 006 Vidouce pak Ammonitští, že se zošklivili Davidovi, poslavše, najali ze mzdy z Syrie z domu Rohob, a z Syrie Soba dvadcet tisíců pěších, a od krále Maacha tisíc mužů, a od Istoba dvanácte tisíc mužů. 010 2SA 010 007 Což uslyšev David, poslal Joába se vším vojskem udatných. 010 2SA 010 008 A tak vytáhše Ammonitští, šikovali se k boji u brány, Syrští také, Soba a Rohob, a Istob i Maacha zvláště byli na poli. 010 2SA 010 009 A protož vida Joáb proti sobě sšikovaný boj s předu i s zadu, vybrav některé ze všech výborných Izraelských, sšikoval je také proti Syrským. 010 2SA 010 010 Ostatek pak lidu dal pod správu Abizai bratra svého, a sšikoval jej proti Ammonitským. 010 2SA 010 011 A řekl: Jestliže Syrští budou silnější mne, přispěješ mi na pomoc; jestliže pak Ammonitští silnější budou tebe, také přispěji, abych pomohl tobě. 010 2SA 010 012 Posiliž se, a buďme udatní, bojujíce za lid náš a za města Boha našeho, Hospodin pak učiní, což se jemu dobře líbiti bude. 010 2SA 010 013 I přistoupil Joáb s lidem svým k bitvě proti Syrským, a oni utekli před ním. 010 2SA 010 014 Tedy Ammonitští vidouce, že utíkají Syrští, utekli i oni před Abizai a vešli do města. I navrátil se Joáb od Ammonitských a přišel do Jeruzaléma. 010 2SA 010 015 Ale Syrští vidouce, že by poraženi byli od Izraele, sebrali se vespolek. 010 2SA 010 016 Poslal také Hadarezer a vyvedl Syrské, kteříž bydlejí za řekou, a přišli k Helam; Sobach pak, hejtman vojska Hadarezerova, vedl je. 010 2SA 010 017 I oznámeno to Davidovi. Kterýžto shromáždiv všecken lid Izraelský, přepravil se přes Jordán, a přitáhli k Helam. I sšikovali se Syrští proti Davidovi, a bojovali proti němu. 010 2SA 010 018 Tedy utekli Syrští před Izraelem, a porazil David z Syrských sedm set vozů a čtyřidceti tisíc jezdců. Sobacha také hejtmana vojska toho ranil, i umřel tu. 010 2SA 010 019 Když pak viděli všickni králové, kteříž byli při Hadarezerovi, že jsou poraženi od Izraele, vešli v pokoj s Izraelem a sloužili jemu. A nesměli již více Syrští táhnouti na pomoc Ammonitským. 010 2SA 011 001 I stalo se po roce, když králové vyjíždívají na vojnu, že poslal David Joába a služebníky své s ním, též i všecken Izrael, aby hubili Ammonitské; i oblehli Rabba. David pak zůstal v Jeruzalémě. 010 2SA 011 002 Tedy stalo se k večerou, když vstal David s ložce svého, procházeje se po paláci domu královského, že uzřel s paláce ženu, ana se myje; kterážto žena byla vzezření velmi krásného. 010 2SA 011 003 A poslav David, vyptal se o té ženě a řekl: Není-liž to Betsabé dcera Eliamova, manželka Uriáše Hetejského? 010 2SA 011 004 Opět poslal David posly a vzal ji. Kterážto když vešla k němu, obýval s ní; (nebo se byla očistila od nečistoty své). Potom navrátila se do domu svého. 010 2SA 011 005 I počala žena ta. Protož poslavši, oznámila Davidovi, řkuci: Těhotná jsem. 010 2SA 011 006 Poslav pak David, vzkázal Joábovi: Pošli ke mně Uriáše Hetejského. I poslal Joáb Uriáše k Davidovi. 010 2SA 011 007 A když přišel Uriáš k němu, otázal se ho, jak se má Joáb, a jak se má lid, a kterak se vede v vojště? 010 2SA 011 008 Řekl také David Uriášovi: Jdiž do domu svého, a umyj sobě nohy. I vyšel Uriáš z domu králova, a poslán za ním dar královský. 010 2SA 011 009 Ale Uriáš spal u vrat domu královského se všemi služebníky pána svého, a nešel do domu svého. 010 2SA 011 010 Což když oznámili Davidovi, řkouce: Nešel Uriáš do domu svého, řekl David Uriášovi: Však jsi z cesty přišel. Pročež jsi nešel do domu svého? 010 2SA 011 011 Odpověděl Uriáš Davidovi: Truhla Boží a Izrael i Juda zůstávají v staních, a pán můj Joáb i služebníci pána mého na poli zůstávají, já pak mám vjíti do domu svého, abych jedl a pil, a spal s manželkou svou? Jakož jsi živ ty, a jako jest živa duše tvá, žeť toho neučiním. 010 2SA 011 012 Tedy řekl David Uriášovi: Pobuď zde ještě dnes, a zítra propustím tebe. I zůstal Uriáš v Jeruzalémě toho dne i nazejtří. 010 2SA 011 013 V tom pozval ho David, aby jedl před ním a pil, a opojil ho. A však on šel večer spáti na ložce své s služebníky pána svého, a nešel do domu svého. 010 2SA 011 014 A když bylo ráno, napsal David list Joábovi, kterýž poslal po Uriášovi. 010 2SA 011 015 Psal pak v listu těmi slovy: Postavte Uriáše proti bojovníkům nejsilnějším; mezi tím odstupte nazpět od něho, aby raněn jsa, umřel. 010 2SA 011 016 I stalo se, když oblehl Joáb město, že postavil Uriáše proti místu, kdež věděl, že jsou nejsilnější muži. 010 2SA 011 017 A vyskočivše muži z města, bojovali proti Joábovi. I padli někteří z lidu, z služebníků Davidových, také i Uriáš Hetejský zabit. 010 2SA 011 018 Tedy poslav Joáb, oznámil Davidovi všecko, což se zběhlo v bitvě. 010 2SA 011 019 A přikázal tomu poslu, řka: Když vypravíš králi všecky věci, které se zběhly v bitvě, 010 2SA 011 020 Při čemž jestliže se popudí prchlivost královská a řekne-liť: Proč jste přistoupili k městu, bojujíce? Zdaliž jste nevěděli, že házejí se zdi? 010 2SA 011 021 Kdo zabil Abimelecha syna Jerobosetova? Zdali ne žena, svrhši na něj kus žernovu se zdi, tak že umřel v Tébes? Proč jste přistupovali ke zdi? tedy díš: Také služebník tvůj Uriáš Hetejský umřel. 010 2SA 011 022 A tak šel posel, a přišed, oznámil Davidovi všecko to, pročež ho byl poslal Joáb. 010 2SA 011 023 A řekl posel ten Davidovi: Zmocnili se nás muži ti, a vytrhli proti nám do pole, a honili jsem je až k bráně. 010 2SA 011 024 V tom stříleli střelci na služebníky tvé se zdi, a zbiti jsou někteří z služebníků králových, také i služebník tvůj Uriáš Hetejský zabit. 010 2SA 011 025 Tedy řekl David poslu: Tak pověz Joábovi: Nic tě to nerozpakuj, že tak i jinak sehlcuje meč. Ztuž boj svůj proti městu a zkaz je, a potěš drábů. 010 2SA 011 026 Uslyševši pak manželka Uriášova, že umřel Uriáš muž její, plakala manžela svého. 010 2SA 011 027 A když pominul pláč, poslav David, vzal ji do domu svého, a měl ji za manželku; i porodila mu syna. Ale nelíbilo se to Hospodinu, co učinil David. 010 2SA 012 001 Protož poslal Hospodin Nátana k Davidovi. Kterýž přišed k němu, řekl jemu: Dva muži byli v městě jednom, jeden bohatý a druhý chudý. 010 2SA 012 002 Bohatý měl ovec i volů velmi mnoho, 010 2SA 012 003 Chudý pak neměl nic, kromě jednu ovečku malou, kterouž byl koupil a choval, až i odrostla při něm a při dětech jeho tolikéž. Chléb jeho jedla a z číše jeho pila, a v lůnu jeho spávala, a tak byla mu jako za dceru. 010 2SA 012 004 Když pak přišel pocestný k tomu bohatému člověku, líto mu bylo vzíti z ovcí aneb z volů svých, což by připravil pocestnému, kterýž k němu přišel, ale vzav ovečku toho chudého člověka, připravil ji muži, kterýž byl přišel k němu. 010 2SA 012 005 Tedy rozhněval se David na muže toho náramně a řekl Nátanovi: Živť jest Hospodin, že hoden jest smrti muž, kterýž to učinil. 010 2SA 012 006 Ovečku také tu zaplatí čtvernásobně, proto že učinil věc tu, a nelitoval ho. 010 2SA 012 007 I řekl Nátan Davidovi: Ty jsi ten muž! Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Já jsem tě pomazal, abys králem byl nad Izraelem, a vytrhl jsem tebe z ruky Saulovy. 010 2SA 012 008 A dal jsem tobě dům pána tvého, i ženy pána tvého v lůno tvé, dalť jsem také dům Izraelský a Judský, a bylo-liť by to málo, byl bych přidal mnohem více. 010 2SA 012 009 Pročež jsi sobě zlehčil slovo Hospodinovo, čině to, což se nelíbí jemu? Uriáše Hetejského zabil jsi mečem, a manželku jeho pojals sobě za ženu, samého pak zamordoval jsi mečem Ammonitských. 010 2SA 012 010 Protož nyní neodejdeť meč z domu tvého až na věky, proto že jsi pohrdl mnou, a vzal jsi manželku Uriáše Hetejského, aby byla žena tvá. 010 2SA 012 011 Takto praví Hospodin: Aj, já vzbudím proti tobě zlé z domu tvého, a vezma ženy tvé před očima tvýma, dám je bližnímu tvému, kterýž spáti bude s ženami tvými, an na to každý hledí. 010 2SA 012 012 A ačkoli ty učinil jsi to tajně, já však učiním to zjevně přede vším Izraelem a všechněm známě. 010 2SA 012 013 Tedy řekl David Nátanovi: Zhřešilť jsem Hospodinu. Zase řekl Nátan Davidovi: Tentýž Hospodin přenesl hřích tvůj, neumřeš. 010 2SA 012 014 Ale však, poněvadž jsi tou věcí dal příčinu nepřátelům Hospodinovým, aby se rouhali, protož ten syn, kterýž se narodil tobě, jistotně umře. 010 2SA 012 015 Potom odšel Nátan do domu svého. V tom Hospodin ranil dítě, kteréž byla porodila manželka Uriášova Davidovi, tak že pochybili o něm. 010 2SA 012 016 I modlil se David Bohu za to dítě a postil se, a všed, ležel přes noc na zemi. 010 2SA 012 017 A ačkoli starší domu jeho přišli k němu, aby ho zdvihli z země, on však nechtěl, aniž s nimi co jedl. 010 2SA 012 018 Stalo se pak dne sedmého, že umřelo dítě. I nesměli služebníci Davidovi toho oznámiti jemu, že by umřelo dítě; nebo pravili: Aj, když ještě bylo dítě živo, mluvili jsme jemu, a nechtěl slyšeti hlasu našeho, což pak když jemu díme: Umřelo dítě. Ovšem to tíže ponese. 010 2SA 012 019 Ale vida David, an služebníci jeho k sobě šepcí, srozuměl, že by umřelo dítě. I řekl David služebníkům svým: Co již umřelo dítě? Kteříž řekli: Umřelo. 010 2SA 012 020 Tedy vstav David s země, umyl se a pomazal se, a změnil roucho své, a všed do domu Hospodinova, pomodlil se. Potom vrátiv se do domu svého, rozkázal sobě dáti jísti a jedl. 010 2SA 012 021 Služebníci pak jeho řekli jemu: Co jsi to učinil? Pro dítě, když živo bylo, postils se a plakal, ale jakž dítě umřelo, vstal jsi a přijal jsi pokrm. 010 2SA 012 022 Kterýžto řekl: Pokudž ještě dítě živo bylo, postil jsem se a plakal, nebo jsem řekl: Kdo ví? Můžeť se smilovati nade mnou Hospodin, aby živo bylo dítě. 010 2SA 012 023 Nyní pak, poněvadž umřelo, proč se mám postiti? Zdaliž budu moci zase je vzkřísiti? Jáť půjdu k němu, ale ono se nenavrátí ke mně. 010 2SA 012 024 Potom David potěšiv Betsabé manželky své, všel k ní a spal s ní. I porodila syna, a nazval jméno jeho Šalamoun, a Hospodin miloval jej. 010 2SA 012 025 Protož poslal byl Nátana proroka, a nazval jméno jeho Jedidiah pro Hospodina. 010 2SA 012 026 Bojoval pak Joáb proti Rabba Ammonitských, a vzal město královské. 010 2SA 012 027 A poslav posly k Davidovi, řekl: Dobýval jsem Rabba a vzal jsem město vod. 010 2SA 012 028 Protož nyní sebera ostatek lidu, polož se proti městu a vezmi je, abych já nevzal města toho, a bylo by mně připisováno vítězství nad ním. 010 2SA 012 029 Tedy sebrav David všecken lid, vytáhl proti Rabba, kteréhož dobýval a vzal je. 010 2SA 012 030 A sňal korunu krále jejich s hlavy jeho, kteráž vážila centnéř zlata, a bylo v ní kamení drahé, a vstavena byla na hlavu Davidovu. Vyvezl též kořisti města velmi veliké. 010 2SA 012 031 Lid pak, kterýž v něm byl, vyvedl a dal jej pod pily a pod brány železné a pod sekery železné, a vehnal je do peci cihelné. A tak činil všechněm městům Ammonitským. Potom navrátil se David se vším lidem do Jeruzaléma. 010 2SA 013 001 I stalo se potom, že Absolon syn Davidův měl sestru krásnou, jménem Támar; i zamiloval ji Amnon syn Davidův. 010 2SA 013 002 A tak se o to trápil Amnon, že i v nemoc upadl pro Támar sestru svou; nebo panna byla, a viděl Amnon, že nesnadně bude jí moci co učiniti. 010 2SA 013 003 Měl pak Amnon přítele, jehož jméno bylo Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, kterýžto Jonadab byl muž velmi chytrý. 010 2SA 013 004 I řekl jemu: Proč tak chřadneš, synu králův, den ode dne? Neoznámíš-liž mi? I řekl mu Amnon: Támar sestru Absolona bratra svého miluji. 010 2SA 013 005 Tedy řekl jemu Jonadab: Polož se na lůže své a udělej se nemocným, a když přijde otec tvůj, aby tě navštívil, díš jemu: Nechť přijde, prosím, Támar sestra má a dá mi jísti, připravíc před očima mýma pokrm, abych viděl a jedl z ruky její. 010 2SA 013 006 A tak složil se Amnon, dělaje se nemocným. A když přišel král, aby ho navštívil, řekl Amnon králi: Nechť přijde, prosím, Támar sestra má a připraví před očima mýma asi dvě krmičky, abych pojedl z ruky její. 010 2SA 013 007 Protož poslal David k Támar do domu, řka: Jdi hned do domu Amnona bratra svého a připrav mu krmičku. 010 2SA 013 008 I šla Támar do domu Amnona bratra svého; on pak ležel. A vzavši mouky, zadělala ji, a připravivši krmičku před očima jeho, uvařila ji. 010 2SA 013 009 Potom vzavši pánvici, vyložila před něj, a on nechtěl jísti. (I řekl Amnon: Spravte to, ať vyjdou všickni ven. I vyšli od něho všickni. 010 2SA 013 010 Řekl pak Amnon k Támar: Přines tu krmičku do pokojíka, abych pojedl z ruky tvé. A vzavši Támar krmičku, kterouž připravila, přinesla ji před Amnona bratra svého do pokojíka.) 010 2SA 013 011 Ale když mu podávala, aby jedl, uchopil ji a řekl jí: Poď, lež se mnou, sestro má. 010 2SA 013 012 Kterážto řekla jemu: Nikoli, bratře můj, nečiň mi násilí, nebo ne tak se má díti v Izraeli. Neprovoď nešlechetnosti této. 010 2SA 013 013 Nebo já na koho svedu pohanění své? Ty pak budeš jako jeden z nejnešlechetnějších v Izraeli. Raději tedy mluv medle s králem, nebo neodepřeť mne tobě. 010 2SA 013 014 Ale nechtěl uposlechnouti hlasu jejího, nýbrž zmocniv se jí, učinil jí násilí a ležel s ní. 010 2SA 013 015 Potom vzal ji Amnon v nenávist velikou velmi, tak že větší byla nenávist, kterouž nenáviděl jí, než milost, kterouž ji miloval. I řekl jí Amnon: Vstaň a jdi pryč. 010 2SA 013 016 Kterážto odpověděla jemu: Za příčinou převelmi zlé věci té, kterouž jsi při mně spáchal, druhé horší se dopouštíš, že mne vyháníš. On pak nechtěl jí slyšeti. 010 2SA 013 017 Ale zavolav mládence, kterýž mu přisluhoval, řekl: Vyveď hned tuto ode mne ven, a zamkni dvéře po ní. 010 2SA 013 018 (Měla pak na sobě sukni proměnných barev, nebo v takových sukních chodívaly dcery královské panny.) A tak vyvedl ji ven služebník jeho a zamkl dvéře po ní. 010 2SA 013 019 Tedy posypala Támar hlavu svou popelem, a sukni proměnných barev, kterouž měla na sobě, roztrhla; a vložila ruku na hlavu svou, a jduc, křičela s naříkáním. 010 2SA 013 020 I řekl jí Absolon bratr její: Nebyl-liž Amnon bratr tvůj s tebou? Ale nyní, sestro má mlč; bratr tvůj jest, nepřipouštěj toho k srdci. A tak zůstala Támar, jsuc opuštěná, v domě Absolona bratra svého. 010 2SA 013 021 A uslyšev král David o těch všech věcech, rozhněval se náramně. 010 2SA 013 022 Absolon pak nic nemluvil s Amnonem, ani dobrého ani zlého; nebo nenáviděl Absolon Amnona, proto že učinil násilí Támar sestře jeho. 010 2SA 013 023 I stalo se po celých dvou letech, když střihli ovce Absolonovi v Balazor, jenž jest podlé Efraim, že pozval Absolon všech synů královských. 010 2SA 013 024 Nebo přišel Absolon k králi a řekl: Aj, nyní služebník tvůj má střižce; nechť, prosím, jde král a služebníci jeho s služebníkem tvým. 010 2SA 013 025 I řekl král Absolonovi: Nechť, synu můj, nechť nyní nechodíme všickni, abychom tě neobtěžovali. A ačkoli nutkal ho, však nechtěl jíti, ale požehnal mu. 010 2SA 013 026 Řekl ještě Absolon: Nechť aspoň s námi jde, prosím, Amnon bratr můj. Odpověděl jemu král: Proč by s tebou šel? 010 2SA 013 027 A když vždy dotíral Absolon, poslal s ním Amnona i všecky syny královské. 010 2SA 013 028 Přikázal pak byl Absolon služebníkům svým, řka: Šetřte medle, když se rozveselí srdce Amnonovo vínem, a řeknu vám: Bíte Amnona, tedy zabíte jej. Nebojte se nic, nebo zdaliž jsem já nerozkázal vám? Posilňte se a mějte se zmužile. 010 2SA 013 029 I učinili Amnonovi služebníci Absolonovi, jakž jim byl přikázal Absolon. Pročež vstavše všickni synové královi, vsedli jeden každý na mezka svého a utekli. 010 2SA 013 030 V tom když ještě byli na cestě, přišla taková pověst k Davidovi: Pobil Absolon všecky syny královské, tak že z nich ani jednoho nezůstalo. 010 2SA 013 031 Tedy vstav král, roztrhl roucha svá a ležel na zemi; všickni také služebníci jeho stáli, roztrhše roucha. 010 2SA 013 032 Ozval se pak Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, a řekl: Nepraviž toho, pane můj, jako by všecky mládence syny královy zbili, ale Amnon toliko zabit; nebo tak v úmysle Absolonově složeno bylo od toho dne, jakž on byl učinil násilí Támar sestře jeho. 010 2SA 013 033 Protož nechať nepřipouští toho nyní pán můj král k srdci svému, mysle, že by všickni synové královi zbiti byli; nebo Amnon toliko umřel. 010 2SA 013 034 Absolon pak utekl. Tedy pozdvih služebník hlásný očí svých, uzřel, an mnoho lidu jde odtud, kudyž se chodilo k němu cestou pod horami. 010 2SA 013 035 I řekl Jonadab králi: Aj, synové královští přijíždějí. Vedlé řeči služebníka tvého tak se stalo. 010 2SA 013 036 A když přestal mluviti, aj, synové královští přišli, a pozdvihše hlasu svého, plakali; též také král i všickni služebníci jeho plakali pláčem velmi velikým. 010 2SA 013 037 Absolon pak utekl a ušel k Tolmai synu Amiudovu, králi Gessur. I plakal David syna svého po všecky ty dny. 010 2SA 013 038 Absolon tedy utíkaje, přišel do Gessur, a byl tam tři léta. 010 2SA 013 039 Potom žádal David vyjíti k Absolonovi, nebo již byl oželel smrti Amnonovy. 010 2SA 014 001 Srozuměv pak Joáb syn Sarvie, že by naklonilo se srdce královo k Absolonovi, 010 2SA 014 002 Poslav do Tekoa, a povolav odtud ženy moudré, řekl jí: Medle, udělej se, jako bys zámutek měla, a oblec se, prosím, v roucho smutku, a nepomazuj se olejem, ale buď jako žena již za mnoho dní zámutek mající nad mrtvým. 010 2SA 014 003 I půjdeš k králi a mluviti mu budeš vedlé řeči této. A naučil ji Joáb, co by měla mluviti. 010 2SA 014 004 Protož mluvila žena ta Tekoitská králi, padši na tvář svou k zemi, a poklonu učinivši, řekla: Spomoz, ó králi. 010 2SA 014 005 I řekl jí král: Což jest tobě? Odpověděla ona: Zajisté žena vdova jsem, a umřel mi muž můj. 010 2SA 014 006 Měla pak služebnice tvá dva syny, kteříž svadili se spolu na poli, a když nebyl, kdo by je rozvadil, udeřil jeden druhého a zabil ho. 010 2SA 014 007 Aj, teď povstala všecka rodina proti služebnici tvé, a řekli: Vydej toho, jenž zabil bratra svého, ať ho zabijeme za život bratra jeho, kteréhož zamordoval, nýbrž zahubíme i dědice. A tak uhasí jiskru mou, kteráž pozůstala, aby nezanechali muži mému jména a ostatku na zemi. 010 2SA 014 008 Tedy řekl král ženě: Navrať se do domu svého, a jáť poručím o tobě. 010 2SA 014 009 I odpověděla žena Tekoitská králi: Nechť jest, pane můj králi, na mne ta nepravost, a na dům otce mého, král pak a stolice jeho ať jest bez viny. 010 2SA 014 010 Řekl také král: Bude-li kdo mluviti co proti tobě, přiveď ho ke mně, a nedotkneť se tebe více. 010 2SA 014 011 Tedy ona řekla: Rozpomeň se, prosím, králi, na Hospodina Boha svého, aby se nerozmnožili mstitelé krve k zhoubě a nezahladili syna mého. I odpověděl: Živť jest Hospodin, žeť nespadne vlas syna tvého na zemi. 010 2SA 014 012 K tomu řekla žena: Nechť promluví, prosím, služebnice tvá pánu svému králi slovo. Kterýžto odpověděl: Mluv. 010 2SA 014 013 I řekla žena: Proč jsi tedy myslil podobnou věc proti lidu Božímu? Nebo mluví král řeč tuto jako ten, kterýž sebe vinného činí, poněvadž nechce zase povolati vyhnaného svého. 010 2SA 014 014 Všickniť jsme zajisté nepochybně smrtelní a jako vody, kteréž rozlity jsouce po zemi, zase sebrány býti nemohou, aniž se Bůh na něčí osobu ohlédá; ovšemť i myšlení svá vynesl, aby vyhnaného nevyháněl od sebe. 010 2SA 014 015 Nyní pak, že jsem přišla ku pánu svému králi mluviti řeči tyto, příčina jest, že mne strašil lid. Protož řekla služebnice tvá: Budu nyní mluviti králi, snad naplní král žádost služebnice své. 010 2SA 014 016 Neboť vyslyší král a vysvobodí služebnici svou z ruky muže, chtějícího vyhladiti mne i syna mého spolu z dědictví Božího. 010 2SA 014 017 Řekla také služebnice tvá: Vždyť mi bude slovo pána mého krále k odtušení; (nebo jako anděl Boží, tak jest pán můj král, když slyší dobré aneb zlé, ) a Hospodin Bůh tvůj bude s tebou. 010 2SA 014 018 A odpovídaje král, řekl ženě: Medle, netaj přede mnou toho, nač se já tebe vzeptám. I řekla žena: Mluv, prosím, pane můj králi. 010 2SA 014 019 Tedy řekl král: Není-liž Joáb jednatel všeho tohoto? I odpověděla žena a řekla: Jako jest živa duše tvá, pane můj králi, žeť se nelze uchýliti na pravo aneb na levo ode všeho toho, což mluvil pán můj král; nebo služebník tvůj Joáb, onť jest mi rozkázal, a on naučil služebnici tvou všechněm slovům těmto, 010 2SA 014 020 A abych tak příkladně vedla řeč tuto, způsobil to služebník tvůj Joáb. Ale pán můj moudrý jest jako anděl Boží, věda, což se koli děje na zemi. 010 2SA 014 021 A protož řekl král Joábovi: Aj, již jsem to učinil. Jdiž tedy, přiveď mládence Absolona. 010 2SA 014 022 I padl Joáb na tvář svou k zemi, a pokloniv se, poděkoval králi, a řekl Joáb: Dnes jest poznal služebník tvůj, že jsem nalezl milost před očima tvýma, pane můj králi, poněvadž jest král naplnil žádost služebníka svého. 010 2SA 014 023 Tedy vstav Joáb, odšel do Gessur, a přivedl Absolona do Jeruzaléma. 010 2SA 014 024 I řekl král: Nechť se navrátí do domu svého, ale tváři mé ať nevidí. A tak navrátil se Absolon do domu svého, ale tváři královské neviděl. 010 2SA 014 025 Nebylo pak žádného muže tak krásného jako Absolon ve všem Izraeli, aby takovou chválu měl. Od paty nohy jeho až do vrchu hlavy jeho nebylo na něm poškvrny. 010 2SA 014 026 A když střihával vlasy hlavy své, (měl pak obyčej každého roku je střihati, protože jej obtěžovaly, i střihával je), tedy vážíval vlasy hlavy své, a bývalo jich dvě stě lotů váhy obecné. 010 2SA 014 027 Zrodili se pak Absolonovi tři synové a jedna dcera, jejíž jméno bylo Támar, kteráž byla žena vzezření krásného. 010 2SA 014 028 I byl Absolon v Jeruzalémě dvě létě, a tváři královské neviděl. 010 2SA 014 029 A protož poslal Absolon k Joábovi, chtěje ho poslati k králi. Kterýžto nechtěl přijíti k němu. I poslal ještě podruhé, a nechtěl přijíti. 010 2SA 014 030 Tedy řekl služebníkům svým: Shlédněte dědinu Joábovu vedlé pole mého, kdežto má ječmen; jděte a spalte jej. I zapálili služebníci Absolonovi dědinu tu. 010 2SA 014 031 A vstav Joáb, přišel k Absolonovi do domu jeho, a řekl jemu: Proč jsou služebníci tvoji zapálili dědinu mou? 010 2SA 014 032 Odpověděl Absolon Joábovi: Aj, poslal jsem k tobě, řka: Přiď sem, a pošli tě k králi, abys řekl jemu: I proč jsem přišel z Gessur? Lépe mi bylo ještě tam zůstati. Protož nyní nechať uzřím tvář královu. Pakliť jest na mně nepravost, nechť mne rozkáže zabiti. 010 2SA 014 033 Tedy přišel Joáb k králi a oznámil to jemu. I povolal Absolona. Kterýž přišed k králi, poklonil se na tvář svou až k zemi před ním. I políbil král Absolona. 010 2SA 015 001 I stalo se potom, že sobě najednal Absolon vozů a koní a padesáte mužů, kteříž by běhali před ním. 010 2SA 015 002 A vstávaje ráno Absolon, stával u cesty při bráně, a každého muže, kterýž, maje při, šel k králi pro rozsouzení, povolával Absolon, říkaje: Z kterého jsi ty města? A když mu odpověděl: Z toho a z toho pokolení Izraelského jest služebník tvůj, 010 2SA 015 003 Řekl jemu Absolon: Hle, tvá pře výborná jest a pravá, ale kdo by tě vyslyšel, není žádného u krále. 010 2SA 015 004 Říkal také Absolon: Ó kdyby mne kdo ustanovil soudcím v zemi této, aby ke mně chodil každý, kdož by měl nesnáz a při, a dopomáhal bych jemu k spravedlnosti. 010 2SA 015 005 Ano i když někdo přicházel, klaněje se jemu, vztáhl ruku svou, a uchopě ho, políbil jej. 010 2SA 015 006 Činíval pak Absolon tím způsobem všemu Izraelovi, kterýž pro rozsudek přicházel k králi; a tak obracel k sobě Absolon srdce mužů Izraelských. 010 2SA 015 007 Stalo se také po čtyřidcíti letech, že řekl Absolon k králi: Nechť jdu, prosím, a splním slib svůj v Hebronu, který jsem učinil Hospodinu. 010 2SA 015 008 Nebo byl učinil slib služebník tvůj, když jsem bydlil v Gessur v Syrii, řka: Jestliže mne zase kdy přivede Hospodin do Jeruzaléma, tedy službu jemu učiním. 010 2SA 015 009 Jemuž řekl král: Jdi u pokoji. Kterýžto vstav, odšel do Hebronu. 010 2SA 015 010 I poslal Absolon špehéře do všech pokolení Izraelských, aby řekli: Když uslyšíte zvuk trouby, rcete: Kralujeť Absolon v Hebronu. 010 2SA 015 011 S Absolonem pak šlo dvě stě mužů z Jeruzaléma pozvaných, ale šli v upřímnosti své, aniž co o tom věděli. 010 2SA 015 012 Poslal také Absolon pro Achitofele Gilonského, rádce Davidova, aby přišel z města svého Gilo, když měl obětovati oběti. I stalo se spiknutí veliké, nebo lidu ustavičně přibývalo Absolonovi. 010 2SA 015 013 V tom přišel posel k Davidovi, řka: Srdce Izraelských obrátilo se po Absolonovi. 010 2SA 015 014 Tedy řekl David všechněm služebníkům svým, kteříž byli s ním v Jeruzalémě: Vstaňte a utecme, sic jinak nemohli bychom ujíti tváři Absolonovy. Pospěšte, ať odejdeme, aby se neuspíšil, a nezastihl nás, a neuvalil na nás zlého a nepohubil města ostrostí meče. 010 2SA 015 015 I řekli služebníci královští králi: Což by koli zvolil pán náš král, teď jsme služebníci tvoji. 010 2SA 015 016 A tak vyšel král se vší svou čeledí pěšky; toliko zanechal král desíti ženin, aby doma hlídaly. 010 2SA 015 017 Když pak vyšel král a všecken lid pěšky, postavili se na jednom místě zdaleka. 010 2SA 015 018 I šli všickni služebníci při něm; též všickni Cheretejští a všickni Peletejští, i všickni Gittejští, šest set mužů, kteříž přišli pěšky z Gát, šli před králem. 010 2SA 015 019 Tedy řekl král k Ittai Gittejskému: Proč ty také jdeš s námi? Navrať se a zůstaň při králi; nebo cizozemec jsi, kterýž se tudíž zase odbéřeš k místu svému. 010 2SA 015 020 Nedávnos přišel, a již bych dnes tebou pohnouti měl, abys s námi chodil? Jáť zajisté půjdu, kdež mi se nahodí. Navratiž se a zprovoď zase bratří své, a budiž s tebou milosrdenství a pravda. 010 2SA 015 021 Odpovídaje pak Ittai králi, řekl: Živť jest Hospodin a živť jest pán můj král, že na kterémkoli místě bude pán můj král, buď mrtev aneb živ, tuť bude i služebník tvůj. 010 2SA 015 022 I řekl David k Ittai: Podiž a přejdi. I přešel Ittai Gittejský a všickni muži jeho, i všecky dítky, kteréž byly s ním. 010 2SA 015 023 Tedy plakala všecka země hlasem velikým, i všecken lid přecházející. A tak přešel král potok Cedron; i všecken lid přešel proti cestě vedoucí na poušť. 010 2SA 015 024 A aj, byl také Sádoch a všickni Levítové s ním, nesouce truhlu smlouvy Boží; i postavili truhlu Boží. Šel pak i Abiatar, a stál, dokudž všecken ten lid nepřešel z města. 010 2SA 015 025 I řekl král Sádochovi: Dones zase truhlu Boží do města. Jestližeť najdu milost před očima Hospodinovýma, přivedeť mne zase, a ukážeť mi ji i příbytek svůj. 010 2SA 015 026 Pakliť řekne takto: Nelíbíš mi se, aj, teď jsem, nechť mi učiní, což se mu dobrého vidí. 010 2SA 015 027 Řekl ještě král Sádochovi knězi: Zdaliž ty nejsi vidoucí? Navratiž se do města u pokoji, Achimaas pak syn tvůj, a Jonata syn Abiatarův, dva synové vaši, budou s vámi. 010 2SA 015 028 Hle, já pobudu na rovinách pouště, dokudž nepřijde poselství od vás, skrze něž by mi oznámeno bylo. 010 2SA 015 029 A tak donesl zase Sádoch a Abiatar truhlu Boží do Jeruzaléma, a zůstali tam. 010 2SA 015 030 Ale David šel vzhůru k vrchu hory Olivetské, vstupuje a pláče, maje přikrytou hlavu svou; šel pak bos. Všecken také lid, kterýž byl s ním, přikryl jeden každý hlavu svou, a šli, ustavičně plačíce. 010 2SA 015 031 Tedy povědíno Davidovi, že Achitofel jest s těmi, kteříž se spikli s Absolonem. I řekl David: Zruš, prosím, ó Hospodine, radu Achitofelovu. 010 2SA 015 032 I stalo se, jakž přišel David na vrch hory, aby se tam pomodlil Bohu, aj, potkal se s ním Chusai Architský, maje roztržené roucho své a hlavu prstí posypanou. 010 2SA 015 033 I řekl jemu David: Půjdeš-li se mnou, budeš mi břemenem. 010 2SA 015 034 Pakli se navrátíš do města a díš k Absolonovi: Služebníkem tvým budu, ó králi, služebníkem zajisté otce tvého byl jsem již zdávna, již pak budu služebníkem tvým, tedy zrušíš radu Achitofelovu. 010 2SA 015 035 Však tam budou s tebou Sádoch a Abiatar kněží. Protož cožkoli uslyšíš z domu králova, oznámíš Sádochovi a Abaitarovi kněžím. 010 2SA 015 036 Aj, tam s nimi jsou dva synové jejich, Achimaas Sádochův a Jonata Abiatarův, po nichž mi vzkážete, což byste koli uslyšeli. 010 2SA 015 037 Šel tedy Chusai, přítel Davidův do města; Absolon také přijel do Jeruzaléma. 010 2SA 016 001 A když David sešel maličko s vrchu, aj Síba služebník Mifibozetův vyšel proti němu se dvěma osly osedlanými, na nichž nesl dvě stě chlebů, a sto hroznů suchých, a sto hrud fíků, a nádobu vína. 010 2SA 016 002 I řekl král Síbovi: K čemu jsou tyto věci? Odpověděl Síba: Oslové pro čeled královskou k jízdě, chléb pak a fíky, aby jedli služebníci, a víno, aby se napil, kdož by ustal na poušti. 010 2SA 016 003 Opět král řekl: Kdež jest pak syn pána tvého? Odpověděl Síba králi: Aj, zůstal v Jeruzalémě, nebo řekl: Dnes navrátí mi dům Izraelský království otce mého. 010 2SA 016 004 Řekl ještě král Síbovi: Aj, tvéť jsou všecky věci, kteréž má Mifibozet. Jemuž řekl Síba s poklonou: Nechať vždycky tak nalézám milost před očima tvýma, pane můj králi. 010 2SA 016 005 Tedy bral se král David do Bahurim, a aj, vyšel odtud muž z čeledi domu Saulova, jehož jméno bylo Semei, syn Gerův, kterýžto vždy jda, zlořečil. 010 2SA 016 006 Ano i kamením házel na Davida, a na všecky služebníky krále Davida, ačkoli všecken lid a všickni udatní byli po pravici jeho i po levici jeho. 010 2SA 016 007 A takto mluvil Semei, když mu zlořečil: Vyjdi, vyjdi, vražedlníče a nešlechetníče. 010 2SA 016 008 Obrátilť jest na tebe Hospodin všelikou krev domu Saulova, na jehož jsi místě kraloval, a dal Hospodin království v ruku Absolona syna tvého. A aj, již se vidíš v svém neštěstí, nebo jsi vražedlník. 010 2SA 016 009 I řekl Abizai syn Sarvie králi: I proč zlořečí tento mrtvý pes pánu mému králi? Nechť jdu medle a setnu mu hlavu. 010 2SA 016 010 Ale král řekl: Co vám do toho, synové Sarvie, že zlořečí? Poněvadž Hospodin jemu rozkázal: Zlořeč Davidovi, i kdož by směl říci: Proč tak činíš? 010 2SA 016 011 Řekl ještě David k Abizai i ke všechněm služebníkům svým: Aj, syn můj, kterýž pošel z života mého, hledá bezživotí mého, čím více nyní tento syn Jemini? Nechte ho, ať zlořečí, nebo jemu rozkázal Hospodin. 010 2SA 016 012 Snad popatří Hospodin na ssoužení mé, a odplatí mi Hospodin dobrým za zlořečenství jeho dnes. 010 2SA 016 013 A tak šel David a muži jeho cestou. Semei také šel po stráni hory naproti němu, a jda, zlořečil a házel kamením proti němu a zmítal prachem. 010 2SA 016 014 I přišel král a všecken lid, kterýž byl s ním, ustalý, a odpočinul tu. 010 2SA 016 015 Absolon pak i všecken lid Izraelský přišli do Jeruzaléma, a Achitofel s ním. 010 2SA 016 016 A když přišel Chusai Architský, přítel Davidův k Absolonovi, řekl Chusai Absolonovi: Živ buď král, živ buď král. 010 2SA 016 017 Tedy řekl Absolon k Chusai: Toliž jest vděčnost tvá k příteli tvému? Pročež jsi nešel s přítelem svým? 010 2SA 016 018 Odpověděl Chusai Absolonovi: Nikoli, ale kohož vyvolil Hospodin a lid tento i všickni muži Izraelští, toho budu a s tím zůstanu. 010 2SA 016 019 Přesto komuž bych já sloužiti měl? Zdali ne synu jeho? Jakož jsem sloužil otci tvému, tak sloužiti budu tobě. 010 2SA 016 020 Řekl pak Absolon Achitofelovi: Raďtež, co máme činiti? 010 2SA 016 021 Odpověděl Achitofel Absolonovi: Vejdi k ženinám otce svého, kterýchž zanechal, aby hlídaly doma. I uslyší všecken Izrael, žes se zošklivil otci svému, a zsilí se ruce všech, kteříž jsou s tebou. 010 2SA 016 022 A protož rozbili Absolonovi stan na paláci. I všel Absolon k ženinám otce svého před očima všeho Izraele. 010 2SA 016 023 Rada pak Achitofelova, kterouž dával toho času, byla, jako by se kdo doptával na řeč Boží. Taková byla každá rada Achitofelova, jakož u Davida tak u Absolona. 010 2SA 017 001 Řekl ještě Achitofel Absolonovi: Nechť medle vyberu dvanácte tisíc mužů, abych vstana, honil Davida noci této. 010 2SA 017 002 A dostihna ho, dokudž jest ustalý a zemdlené má ruce, předěsím jej, a uteče všecken lid, kterýž jest s ním, i zamorduji krále samého. 010 2SA 017 003 A tak obrátím všecken lid k tobě; nebo jako bych je všecky obrátil, když zhyne ten muž, kteréhož ty hledáš. O lid ty se nic nestarej. 010 2SA 017 004 I líbila se ta řeč Absolonovi i všechněm starším Izraelským. 010 2SA 017 005 A však řekl Absolon: Zavolej sem hned Chusai Architského, abychom slyšeli, co i on mluviti bude. 010 2SA 017 006 Když pak přišel Chusai k Absolonovi, mluvil k němu Absolon, řka: Takto mluvil Achitofel. Máme-li učiniti vedlé řeči jeho, čili nic? Pověz ty. 010 2SA 017 007 Tedy řekl Chusai Absolonovi: Neníť dobrá rada, kterouž dal Achitofel nyní. 010 2SA 017 008 Dále mluvil Chusai: Ty víš o otci svém i mužích jeho, že jsou udatní, k tomu zjitření na mysli, jako nedvědice osiřelá v poli. Nadto otec tvůj jest muž válečný, kterýž nebude nocovati s lidem. 010 2SA 017 009 Nýbrž nyní spíše v záloze stojí v nějaké jeskyni, aneb v některém jiném místě. I stalo by se, jestliže by kteří padli z těch tvých při začátku, že každý, kdož by o tom uslyšel, řekl by: Stala se porážka v lidu, kterýž postoupil po Absolonovi. 010 2SA 017 010 A tak by i silných reků srdce, kteréž jest jako srdce lva, škodlivě osláblo; nebo ví všecken Izrael, že jest zmužilý otec tvůj, a silní ti, kteříž jsou s ním. 010 2SA 017 011 Ale radím, abys, shromáždě k sobě všecken Izrael od Dan až do Bersabé, kterýž v množství jest jako písek při moři, ty sám životně vytáhl k boji. 010 2SA 017 012 A tak potáhneme proti němu, na kterém by koli místě nalezen býti mohl, a připadneme na něj, jako padá rosa na zemi; i nepozůstaneť z něho, totiž ze všech mužů, kteříž jsou při něm, ani jednoho. 010 2SA 017 013 Jestliže by se pak shrnul do města, snesou všecken lid Izraelský k tomu městu provazy, a vtrhneme je až do potoka, tak aby tam ani kaménka nebylo lze najíti. 010 2SA 017 014 I řekl Absolon a všickni muži Izraelští: Lepšíť jest rada Chusai Architského, než rada Achitofelova. Hospodin zajisté to způsobil, aby zrušena byla rada Achitofelova, kteráž sic dobrá byla, aby tak uvedl Hospodin na Absolona zlé věci. 010 2SA 017 015 Oznámil pak to Chusai Sádochovi a Abiatarovi kněžím: Tak a tak radil Achitofel Absolonovi a starším Izraelským, ale já takto a takto jsem radil. 010 2SA 017 016 Nyní tedy pošlete rychle a oznamte Davidovi, řkouce: Nezůstavej přes noc na rovinách pouště, ale přeprav se bez meškání, aby snad nebyl sehlcen král i všecken lid, kterýž jest s ním. 010 2SA 017 017 Jonata pak a Achimaas stáli u studnice Rogel. I šla tam děvečka a pověděla jim, aby oni jdouce, oznámili to králi Davidovi; nebo nesměli se ukázati aneb vjíti do města. 010 2SA 017 018 A však uzřel je služebník, a oznámil Absolonovi. Pročež odšedše oba rychle, vešli do domu muže v Bahurim, kterýž měl studnici na dvoře svém. I spustili se do ní. 010 2SA 017 019 A žena vzavši plachtu, rozestřela ji na vrch studnice, a nasypala na ni krup. A tak nebyla ta věc spatřína. 010 2SA 017 020 Nebo když přišli služebníci Absolonovi k ženě do domu a řekli: Kde jest Achimaas a Jonata? odpověděla jim žena: Přešliť jsou ten potok. Hledavše tedy a nic nenalezše, navrátili se do Jeruzaléma. 010 2SA 017 021 A když oni odešli, tito vystoupivše z studnice, šli a oznámili králi Davidovi a řekli jemu: Vstaňte a přepravte se rychle přes vodu, nebo toto radil proti vám Achitofel. 010 2SA 017 022 Protož vstav David a všecken lid, kterýž byl s ním, přepravili se přes Jordán, prvé než se rozednilo; a nezůstal ani jeden, ješto by se nepřepravil přes Jordán. 010 2SA 017 023 Tedy Achitofel vida, že se nestalo vedlé rady jeho, osedlal osla, a vstav, odjel do domu svého, do města svého. A učiniv pořízení v čeledi své, oběsil se a umřel; i pochován jest v hrobě otce svého. 010 2SA 017 024 David pak byl již přišel do Mahanaim, když se Absolon přepravil přes Jordán, on i všecken lid Izraelský s ním. 010 2SA 017 025 A tu ustanovil Absolon Amazu místo Joába nad vojskem. (Byl pak Amaza syn muže, jehož jméno bylo Jetra Izraelský, kterýž všel k Abigail dceři Náchas, sestře Sarvie matky Joábovy.) 010 2SA 017 026 I položil se Izrael a Absolon v zemi Galád. 010 2SA 017 027 Stalo se pak, když přišel David do Mahanaim, že Sobi syn Náchas z Rabbat synů Ammon, a Machir syn Amielův z Lodebar, a Barzillai Galádský z Rogelim, 010 2SA 017 028 Lůže, číše a nádoby hliněné, též pšenice, ječmene, mouky, krup, bobu, šocovice a pražmy, 010 2SA 017 029 Ano i medu, másla a ovcí i syrů kravských přinesli Davidovi a lidu, kterýž s ním byl, aby jedli. Nebo řekli: Lid ten jest hladovitý a ustalý, i žíznivý na té poušti. 010 2SA 018 001 Sečtl pak David lid, kterýž měl s sebou, a ustanovil nad nimi hejtmany a setníky. 010 2SA 018 002 I uvedl David třetinu lidu v správu Joábovu, a třetinu v správu Abizai syna Sarvie, bratra Joábova, a třetinu v správu Ittai Gittejského. A řekl král lidu: I jáť také potáhnu s vámi. 010 2SA 018 003 Ale lid řekl: Nikoli nepotáhneš; nebo jestliže bychom i utíkali, nebudouť na to velmi dbáti, aniž, by nás i polovici zbili, budou toho velmi vážiti. Ty sám zajisté jsi jako z nás deset tisíců, protož lépe bude, abys nám byl v městě ku pomoci. 010 2SA 018 004 I řekl jim král: Což se vám za dobré vidí, učiním. Tedy stál král u brány, a všecken lid vycházel po stu a po tisíci. 010 2SA 018 005 Přikázal pak král Joábovi a Abizai a Ittai, řka: Zacházejtež mi pěkně s synem Absolonem. A všecken lid slyšel, když přikazoval král všechněm hejtmanům o Absolonovi. 010 2SA 018 006 A tak vytáhl lid do pole proti lidu Izraelskému, a byla bitva v lese Efraim. 010 2SA 018 007 I poražen jest tu lid Izraelský od služebníků Davidových, a stala se tu porážka veliká v ten den až do dvadceti tisíců. 010 2SA 018 008 Nebo když ta bitva rozšířila se po vší krajině, více pohubil lidu les, nežli jich požral meč toho dne. 010 2SA 018 009 Potkal se pak Absolon s služebníky Davidovými. Kterýžto Absolon jel na mezku, (i podšel mezek pod hustý dub veliký, ) a uvázl za hlavu v stromu tom, tak že visel mezi nebem a zemí. Ale mezek, kterýž pod ním byl, odběhl pryč. 010 2SA 018 010 To uzřev jeden, oznámil Joábovi, řka: Hle, viděl jsem Absolona, an visí na dubě. 010 2SA 018 011 I řekl Joáb muži, kterýž mu to oznámil: Aj, viděls. Pročež jsi ho tam nesrazil na zem? A já bylť bych povinen dáti deset lotů stříbra a pás rytířský jeden. 010 2SA 018 012 Odpověděl muž ten Joábovi: A já, bych i odečtených měl na ruce své tisíc lotů stříbra, nevztáhl bych ruky své na syna králova; nebo jsme slyšeli, kterak přikazoval král tobě a Abizai a Ittai, řka: Šetřte všickni syna mého Absolona; 010 2SA 018 013 Leč bych se dopustiti chtěl sám proti duši své nepravosti. Ale nebýváť nic tajno před králem, a ty bys sám proti mně stál. 010 2SA 018 014 I řekl Joáb: Nebuduť se tu meškati s tebou. Protož vzav tři kopí do ruky své, vrazil je do Absolona, an ještě živ byl na dubě. 010 2SA 018 015 A obskočivše Absolona deset služebníků, oděnců Joábových, bili jej a zabili. 010 2SA 018 016 V tom zatroubil Joáb v troubu. I vrátil se lid od honění Izraele; nebo zdržel Joáb lid. 010 2SA 018 017 A vzavše Absolona, uvrhli jej v tom lese do jámy veliké, a nametali na něj hromadu kamení velmi velikou. Ale všecken Izrael zutíkali jeden každý do stanů svých. 010 2SA 018 018 (Absolon pak vzal byl a vyzdvihl sobě za života svého sloup v údolí královském; nebo byl řekl: Nemám syna, aby zůstala pamět jména mého. Protož nazval ten sloup jménem svým, kterýž slove místo Absolonovo až do dnešního dne.) 010 2SA 018 019 Tedy Achimaas syn Sádochův řekl: Medle, nechť běžím, abych zvěstoval králi, že ho vysvobodil Hospodin z ruky nepřátel jeho. 010 2SA 018 020 I řekl jemu Joáb: Nebyl bys dnes dobrým poslem, ale oznámíš to jiného dne; dnes však neoznamuj, proto že syn králův umřel. 010 2SA 018 021 Potom řekl Joáb k Chuzi: Jdiž, zvěstuj králi, co jsi viděl. A pokloniv se Chuzi Joábovi, běžel. 010 2SA 018 022 Mluvil pak ještě Achimaas syn Sádochův, a řekl Joábovi: Buď, jak buď, medle, nechť já také běžím za Chuzi. Odpověděl Joáb: Proč bys ty běžel, synu můj, když nemáš, co bys dobrého zvěstoval? 010 2SA 018 023 I řekl: Buď, jak buď, poběhnu. Odpověděl mu: Běž. A tak běžel Achimaas cestou přímější a předběhl Chuzi. 010 2SA 018 024 David pak seděl mezi dvěma branami. I vyšel strážný na vrch brány na zed, kterýž pozdvih očí svých, uzřel, a hle, muž běžel sám. 010 2SA 018 025 Tedy volaje strážný, oznámil králi. I řekl král: Jest-liť sám, dobré poselství nese. A když ten šel předce a přibližoval se, 010 2SA 018 026 Uzřel ještě strážný muže druhého běžícího. I zavolal strážný na branného a řekl: Hle, opět muž běží sám. Tedy řekl král: I tenť v poselství běží. 010 2SA 018 027 Řekl ještě strážný: Vidím běh prvního, jako běh Achimaasa syna Sádochova. I řekl král: Dobrýtě to muž, protož s dobrým poselstvím jde. 010 2SA 018 028 Tedy volaje Achimaas, řekl králi: Pokoj tobě. A pokloniv se králi tváří svou k zemi, řekl: Požehnaný Hospodin Bůh tvůj, kterýž podmanil muže ty, kteříž pozdvihli rukou svých proti pánu mému králi. 010 2SA 018 029 I řekl král: Dobře-li se má syn můj Absolon? Odpověděl Achimaas: Viděl jsem hluk veliký, když posílal služebníka králova Joáb, a mne služebníka tvého, ale nevím nic, co bylo. 010 2SA 018 030 Jemuž řekl král: Odstup a stůj tamto. I odstoupil a stál. 010 2SA 018 031 A v tom Chuzi přišed, řekl: Zvěstuje se pánu mému králi, že vysvobodil tě dnes Hospodin z ruky všech povstávajících proti tobě. 010 2SA 018 032 Ale král řekl k Chuzi: Jest-liž živ syn můj Absolon? Odpověděl Chuzi: Nechť jsou tak, jako syn králův, nepřátelé pána mého krále, i všickni, kteříž povstávají proti tobě ke zlému. 010 2SA 018 033 I zarmoutil se král, a vstoupiv do horního pokoje na bráně, plakal a jda, mluvil takto: Synu můj Absolone, synu můj, synu můj Absolone! Ó kdybych byl umřel za tebe, Absolone synu můj, synu můj! 010 2SA 019 001 I oznámeno jest Joábovi: Aj, král pláče a naříká pro Absolona. 010 2SA 019 002 Pročež obrátilo se to vysvobození toho dne v kvílení všemu lidu; nebo slyšel lid v ten den, že bylo praveno: Zámutek má král pro syna svého. 010 2SA 019 003 A tak kradl se lid toho dne, vcházeje do města, jako se krade lid, když se stydí, utíkaje z boje. 010 2SA 019 004 Král pak zakryl tvář svou, a křičel král hlasem velikým: Synu můj Absolone, Absolone synu můj, synu můj! 010 2SA 019 005 Tedy všed Joáb k králi do domu, řekl: Zahanbil jsi dnes tváři všech služebníků svých, kteříž vysvobodili život tvůj dnes, a život synů tvých i dcer tvých, a život žen tvých i život ženin tvých, 010 2SA 019 006 Miluje ty, kteříž tě mají v nenávisti, a v nenávisti maje ty, kteříž tě milují; nebos dokázal dnes, že sobě nevážíš hejtmanů a služebníků. Shledalť jsem to zajisté dnes, že kdyby byl Absolon živ zůstal, bychom pak všickni dnes byli pobiti, tedy dobře by se tobě to líbilo. 010 2SA 019 007 Protož nyní vstana, vyjdi, a mluv ochotně k služebníkům svým; nebo přisahámť skrze Hospodina, jestliže nevyjdeš, žeť nezůstane žádný s tebou této noci, a toť bude tobě horší, nežli všecky zlé věci, kteréž na tebe přišly od mladosti tvé až dosavad. 010 2SA 019 008 A tak vstav král, posadil se v bráně. I povědíno bylo všemu lidu těmito slovy: Aj, král sedí v bráně. I přišel všecken lid před oblíčej krále, ale lid Izraelský byl zutíkal jeden každý do svých stanů. 010 2SA 019 009 Tedy všecken lid hádal se vespolek ve všech pokoleních Izraelských, a pravili: Král vytrhl nás z ruky nepřátel našich, a tentýž vytrhl nás z ruky Filistinských, a teď nyní utekl z země před Absolonem. 010 2SA 019 010 Absolon pak, kteréhož jsme pomazali sobě, zahynul v boji. Nyní tedy, proč zanedbáváte přivésti zase krále? 010 2SA 019 011 Protož král David poslal k Sádochovi a Abiatarovi kněžím, s těmito slovy: Mluvte k starším Judským, řkouce: Proč máte býti poslední v uvedení zase krále do domu jeho? (Nebo řeč všeho lidu Izraelského donesla se krále o uvedení jeho do domu jeho.) 010 2SA 019 012 Bratří moji jste, kost má a tělo mé jste; proč tedy máte býti poslední v uvedení zase krále? 010 2SA 019 013 A Amazovi také rcete: Zdaliž ty nejsi kost má a tělo mé? Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, jestliže nebudeš hejtmanem vojska přede mnou po všecky dny na místo Joába. 010 2SA 019 014 I naklonil srdce všech mužů Judských, jako muže jednoho, aby poslali k králi, řkouce: Navratiž se ty i všickni služebníci tvoji. 010 2SA 019 015 Tedy navrátil se král, a přišel až k Jordánu. Lid pak Judský byl přišel do Galgala, aby se bral vstříc králi, a převedl jej přes Jordán. 010 2SA 019 016 Pospíšil také Semei syn Gery, syna Jemini, kterýž byl z Bahurim, a vyšel s lidem Judským vstříc králi Davidovi. 010 2SA 019 017 A tisíc mužů bylo s ním z Beniamin. Síba také služebník domu Saulova, s patnácti syny svými, a dvadceti služebníků jeho s ním, přepravili se přes Jordán před krále. 010 2SA 019 018 I přeplavili lodí, aby převezli čeled královskou a učinili, což by se jemu líbilo. Semei pak syn Gerův padl před králem, když se přepraviti měl přes Jordán. 010 2SA 019 019 A řekl králi: Nepočítej mi pán můj nepravosti, a nezpomínej, co neprávě učinil služebník tvůj toho dne, když vyšel pán můj král z Jeruzaléma, aby to měl skládati král v srdci svém. 010 2SA 019 020 Neboť zná služebník tvůj, že zhřešil, a aj, přišel jsem dnes prvé, než kdo ze vší čeledi Jozefovy, abych vyšel vstříc pánu svému králi. 010 2SA 019 021 I odpověděl Abizai syn Sarvie a řekl: A což nebude zabit Semei, proto že zlořečil pomazanému Hospodinovu? 010 2SA 019 022 Ale David řekl: Co vám do toho, synové Sarvie, že jste mi dnes odporní? Dnes-liž má zabit býti někdo v Izraeli? Nebo zdaliž nevím, že dnes jsem králem nad Izraelem. 010 2SA 019 023 Tedy řekl král k Semei: Neumřeš. I přisáhl mu král. 010 2SA 019 024 Mifibozet také vnuk Saulův vyjel vstříc králi. (Neošetřoval pak byl noh svých, ani brady nespravoval, ani šatů svých nepral od toho dne, jakž byl odšel král, až do dne, když se navrátil v pokoji.) 010 2SA 019 025 A když přišel do Jeruzaléma, vyšel vstříc králi. I řekl jemu král: Proč jsi neodšel se mnou, Mifibozete? 010 2SA 019 026 Kterýž odpověděl: Pane můj králi, služebník můj oklamal mne. Řekltě byl zajisté služebník tvůj: Osedlám sobě osla, abych vsedna na něj, bral se s králem, proto že jest kulhavý služebník tvůj. 010 2SA 019 027 I osočil služebníka tvého u pána mého krále, ale pán můj král jest jako anděl Boží, učiniž tedy, cožť se dobrého vidí. 010 2SA 019 028 Nebo všickni z domu otce mého byli jsme hodni smrti před pánem mým králem, a však jsi zasadil služebníka svého mezi ty, kteříž jedí chléb stolu tvého. K čemuž bych více právo měl, a oč se více na krále domlouval? 010 2SA 019 029 Jemuž řekl král: Proč šíříš řeč svou? Vyřklť jsem. Ty a Síba rozdělte se statkem. 010 2SA 019 030 Ještě řekl Mifibozet králi: Třebas nechť všecko vezme, když se jen navrátil pán můj král v pokoji do domu svého. 010 2SA 019 031 Ano i Barzillai Galádský vyšel z Rogelim, a přepravil se s králem přes Jordán, aby ho zprovodil za Jordán. 010 2SA 019 032 Byl pak Barzillai velmi starý, maje osmdesáte let, kterýž opatroval krále stravou, když obýval v Mahanaim; nebo byl člověk bohatý velmi. 010 2SA 019 033 I řekl král k Barzillai: Poď se mnou, a chovati tě budu při sobě v Jeruzalémě. 010 2SA 019 034 Ale Barzillai odpověděl králi: Jacíž jsou dnové věku mého, abych šel s králem do Jeruzaléma? 010 2SA 019 035 V osmdesáti letech jsem dnes. Zdaliž mohu rozeznati mezi dobrým a zlým? Zdaliž okušením rozezná služebník tvůj, co bych jedl a co bych pil? Zdaliž poslouchati mohu již hlasu zpěváků a zpěvakyní? Proč by tedy služebník tvůj déle býti měl břemenem pánu svému králi? 010 2SA 019 036 Maličko ještě půjde služebník tvůj za Jordán s králem; nebo proč by mi se takovou odplatou král odplacovati měl? 010 2SA 019 037 Nechť se navrátí, prosím, služebník tvůj, ať umru v městě svém, kdež jest hrob otce mého a matky mé. Aj, služebník tvůj Chimham půjde se pánem mým králem, jemuž učiníš, cožť se dobrého viděti bude. 010 2SA 019 038 I řekl král: Dobře, nechť jde se mnou Chimham, a učiním jemu, což se tobě za dobré viděti bude; nadto čehožkoli požádáš ode mne, toť učiním. 010 2SA 019 039 A když se přepravil všecken lid přes Jordán, král také přepravil se. I políbil král Barzillai a požehnal ho, kterýžto navrátil se na místo své. 010 2SA 019 040 A tak bral se král do Galgala a Chimham s ním; všecken také lid Judský provázeli krále, též i polovice lidu Izraelského. 010 2SA 019 041 A aj, všickni muži Izraelští přišedše k králi, řekli jemu: Proč jsou tě ukradli bratří naši, muži Juda, a převedli krále a čeled jeho přes Jordán, i všecky muže Davidovy s ním? 010 2SA 019 042 I odpověděli všickni muži Judští mužům Izraelským: Proto že král jest příbuzný náš. A proč se hněváte o to? Zdaliž nás za to král pokrmy opatroval? Zdaliž nám jaké dary dal? 010 2SA 019 043 Odpovídajíce pak muži Izraelští mužům Judským, řekli: Deset dílů máme v králi, a protož i v Davidovi máme více nežli vy. Pročež tedy málo jste nás sobě vážili? Zdaliž jsme my prvé o to nemluvili, abychom zase přivedli krále svého? Ale tvrdší byla řeč mužů Judských nad řeč mužů Izraelských. 010 2SA 020 001 Přišel pak tu náhodou člověk nešlechetný, jehož jméno bylo Seba, syn Bichri, muž Jemini. Ten zatroubil v troubu a řekl: Nemámeť my dílu v Davidovi, ani dědictví v synu Izai; obrať se jeden každý k stanům svým, ó Izraeli. 010 2SA 020 002 A tak všickni muži Izraelští odstoupili od Davida za Sebou synem Bichri, ale muži Judští přídrželi se krále svého od Jordánu až do Jeruzaléma. 010 2SA 020 003 David pak přišel do domu svého do Jeruzaléma. A vzal král deset ženin, kterýchž byl nechal, aby hlídaly doma, a dal je pod stráž, a choval je, ale nevcházel k nim. A zůstaly zavřené až do dne smrti své v vdovství. 010 2SA 020 004 Potom řekl král Amazovi: Svolej mi muže Judské do třetího dne, ty také se tu postav. 010 2SA 020 005 A tak odšel Amaza, aby svolal lid Judský, ale prodlil mimo určitý čas, kterýž mu byl uložil. 010 2SA 020 006 Protož řekl David Abizai: Již nyní hůře nám činiti bude Seba syn Bichri, nežli Absolon. Vezmi služebníky pána svého, a hoň jej, aby sobě nenalezl měst hrazených, a tak ušel by nám s očí. 010 2SA 020 007 Tedy táhli za ním muži Joábovi, i Cheretejští, i Peletejští, a všickni udatní vytáhli z Jeruzaléma, aby honili Sebu syna Bichri. 010 2SA 020 008 A když byli u kamene toho velikého, kterýž jest v Gabaon, Amaza potkal se s nimi. Joáb pak byl opásán po sukni, v kterouž byl oblečen, na níž také měl připásaný meč k bedrám v pošvě své, kterýž snadně vytrhnouti i zase vstrčiti mohl. 010 2SA 020 009 I řekl Joáb Amazovi: Dobře-li se máš, bratře můj? A ujal Joáb pravou rukou Amazu za bradu, aby ho políbil. 010 2SA 020 010 Ale Amaza nešetřil se meče, kterýž byl v ruce Joábově. I ranil ho jím pod páté žebro, a vykydl střeva jeho na zem jednou ranou, a umřel. I honili Joáb a Abizai, bratr jeho, Sebu syna Bichri. 010 2SA 020 011 Tedy stoje tu jeden podlé něho z služebníků Joábových, řekl: Kdokoli přeje Joábovi, a kdokoli drží s Davidem, jdi za Joábem. 010 2SA 020 012 Amaza pak válel se ve krvi prostřed cesty. A vida onen, že se zastavoval všecken lid, odvlékl Amazu s cesty do pole, a uvrhl na něj roucho, vida, že každý, kdož šel mimo něj, zastavoval se. 010 2SA 020 013 A když byl odvlečen z cesty, šel jeden každý za Joábem, aby honili Sebu syna Bichri. 010 2SA 020 014 (Kterýžto prošel všecka pokolení Izraelská do Abel Betmaacha se všechněmi Berejskými, kteříž se byli shromáždili a šli za ním.) 010 2SA 020 015 A přitáhše, oblehli jej v Abel Betmaacha, a udělali násyp proti městu, kteréž se bránilo z bašt; všecken pak lid, kterýž byl s Joábem, usiloval podvrátiti zed. 010 2SA 020 016 V tom zvolala jedna rozumná žena z města: Slyšte, slyšte! Rcete medle Joábovi: Přistup sem, a budu s tebou mluviti. 010 2SA 020 017 Kterýž když k ní přistoupil, řekla žena: Ty-li jsi Joáb? Odpověděl: Jsem. I řekla jemu: Poslyš slov služebnice své. Odpověděl: Slyším. 010 2SA 020 018 Protož mluvila, řkuci: Takť jsou rozmlouvali hned s počátku, řkouce: Bez pochyby žeť se ptáti budou Abelských, a tak se spraví. 010 2SA 020 019 Jáť jsem jedno z pokojných a věrných Izraelských, ty pak usiluješ zkaziti město, a to ještě hlavní město v Izraeli. I pročež usiluješ sehltiti dědictví Hospodinovo? 010 2SA 020 020 Tedy odpověděl Joáb a řekl: Odstup, odstup to ode mne, abych sehltiti a zkaziti chtěl. 010 2SA 020 021 Neníť toho, ale muž z hory Efraim, jménem Seba, syn Bichri, pozdvihl ruky své proti králi Davidovi. Vydejte ho samého, a odtrhnemť od města. I řekla žena Joábovi: Hle, hlava jeho vyvržena bude tobě přes zed. 010 2SA 020 022 A tak zjednala to žena ta u všeho lidu moudrostí svou, že sťavše hlavu Seby syna Bichri, vyhodili ji Joábovi. Kterýžto když zatroubil v troubu, rozešli se od města jeden každý do stanů svých. Joáb také vrátil se do Jeruzaléma k králi. 010 2SA 020 023 Byl pak Joáb představen všemu vojsku Izraelskému, a Banaiáš syn Joiadův nad Cheretejskými a Peletejskými. 010 2SA 020 024 Též Aduram byl nad platy, a Jozafat syn Achiludův byl kanclířem, 010 2SA 020 025 A Seiáš písařem, Sádoch pak a Abiatar byli kněžími. 010 2SA 020 026 Híra také Jairský byl knížetem Davidovým. 010 2SA 021 001 Byl pak hlad za dnů Davidových tři léta pořád. I hledal David tváři Hospodinovy. Jemuž řekl Hospodin: Pro Saule a pro dům jeho vražedlný, nebo zmordoval Gabaonitské. 010 2SA 021 002 Tedy povolav král Gabaonitských, mluvil k nim. (Gabaonitští pak nebyli z synů Izraelských, ale z ostatků Amorejských, jimž ačkoli byli synové Izraelští přísahou se zavázali, však Saul usiloval je vypléniti, v horlivosti své pro syny Izraelské a Judské.) 010 2SA 021 003 A řekl David Gabaonitským: Což vám učiním a čím vás spokojím, abyste dobrořečili dědictví Hospodinovu? 010 2SA 021 004 Odpověděli jemu Gabaonitští: Není nám o stříbro ani o zlato činiti s Saulem a domem jeho, ani o bezživotí někoho z Izraele. I řekl: Cožkoli díte, učiním vám. 010 2SA 021 005 Kteříž řekli králi: Muže toho, kterýž vyhubil nás, a kterýž ukládal o nás, vyhladíme, aby nezůstal v žádných končinách Izraelských. 010 2SA 021 006 Nechť jest nám dáno sedm mužů z jeho synů, a zvěsíme je Hospodinu u Gabaa Saulova, kteréhož byl vyvolil Hospodin. I řekl král: Já dám. 010 2SA 021 007 Odpustil pak král Mifibozetovi synu Jonaty, syna Saulova, pro přísahu Hospodinovu, kteráž byla mezi nimi, mezi Davidem a Jonatou synem Saulovým. 010 2SA 021 008 Ale vzal král dva syny Rizpy dcery Aja, kteréž porodila Saulovi, Armona a Mifibozeta, a pět synů sestry Míkol dcery Saulovy, kteréž byla porodila Adrielovi synu Barzillai Molatitského. 010 2SA 021 009 I vydal je v ruku Gabaonitských, kteréž zvěšeli na hoře před Hospodinem. A tak kleslo těch sedm spolu, a zbiti jsou při začátku žně, když počínali žíti ječmene. 010 2SA 021 010 Rizpa pak, dcera Aja, vzavši žíni, prostřela ji sobě na skále při začátku žně, dokudž nepršel na ně déšť s nebe, a nedala ptákům nebeským sedati na ně ve dne, ani přicházeti zvěři polní v noci. 010 2SA 021 011 Tedy oznámeno jest Davidovi, co učinila Rizpa dcera Aja, ženina Saulova. 010 2SA 021 012 Protož odšed David, vzal kosti Saulovy a kosti Jonaty syna jeho od starších Jábes Galád, kteříž byli je ukradli na ulici Betsan, kdežto byli je zvěšeli Filistinští v ten den, když porazili Filistinští Saule v Gelboe. 010 2SA 021 013 Vzal, pravím, odtud kosti Saulovy a kosti Jonaty syna jeho; i kosti těch, kteříž zvěšeni byli, sebrali. 010 2SA 021 014 A pochovali je s kostmi Saulovými a Jonaty syna jeho, v zemi Beniamin, v Sela, v hrobě Cis otce jeho; a učinili všecko, což byl přikázal král, a potom slitoval se Bůh nad zemí. 010 2SA 021 015 Vznikla pak opět válka Filistinských proti Izraelovi. I vytáhl David a služebníci jeho s ním, a bili se s Filistinskými, tak že ustal David. 010 2SA 021 016 Tedy Izbibenob, kterýž byl z synů jednoho obra, (jehož kopí hrot vážil tři sta lotů oceli, a měl připásaný k sobě meč nový, ) myslil zabiti Davida. 010 2SA 021 017 Ale retoval ho Abizai syn Sarvie, a raniv toho Filistinského, zabil jej. Protož muži Davidovi přisáhli, řkouce jemu: Nepůjdeš více s námi do boje, abys nezhasil svíce Izraelské. 010 2SA 021 018 Opět byla válka v Gob s Filistinskými. Tehdáž Sibbechai Chusatský zabil Sáfu, kterýž byl z synů téhož obra. 010 2SA 021 019 Byla ještě i jiná válka s Filistinskými v Gob, kdež Elchánan syn Járe Oregim Betlémský zabil bratra Goliáše Gittejského, u jehož kopí bylo dřevo jako vratidlo tkadlcovské. 010 2SA 021 020 Potom byla také válka v Gát. A byl tam muž veliké postavy, kterýž měl u rukou a u noh po šesti prstech, všech čtyřmecítma, a byl také syn toho obra. 010 2SA 021 021 Ten když haněl Izraele, zabil ho Jonata, syn Semmaa bratra Davidova. 010 2SA 021 022 Ti čtyři byli synové jednoho obra v Gát, kteříž padli od ruky Davidovy a od ruky služebníků jeho. 010 2SA 022 001 Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy. 010 2SA 022 002 A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou. 010 2SA 022 003 Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne. 010 2SA 022 004 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem. 010 2SA 022 005 Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne. 010 2SA 022 006 Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne. 010 2SA 022 007 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho. 010 2SA 022 008 Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho. 010 2SA 022 009 Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo. 010 2SA 022 010 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho. 010 2SA 022 011 I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém. 010 2SA 022 012 Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté. 010 2SA 022 013 Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé. 010 2SA 022 014 Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj. 010 2SA 022 015 Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil. 010 2SA 022 016 I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho. 010 2SA 022 017 Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých. 010 2SA 022 018 Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli. 010 2SA 022 019 Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora. 010 2SA 022 020 Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne. 010 2SA 022 021 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi. 010 2SA 022 022 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého. 010 2SA 022 023 Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil. 010 2SA 022 024 A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti. 010 2SA 022 025 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho. 010 2SA 022 026 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš. 010 2SA 022 027 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš. 010 2SA 022 028 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ. 010 2SA 022 029 Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé. 010 2SA 022 030 Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed. 010 2SA 022 031 Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho. 010 2SA 022 032 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho? 010 2SA 022 033 Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou. 010 2SA 022 034 Činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne. 010 2SA 022 035 Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma. 010 2SA 022 036 Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne. 010 2SA 022 037 Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé. 010 2SA 022 038 Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil. 010 2SA 022 039 Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé. 010 2SA 022 040 Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně. 010 2SA 022 041 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je. 010 2SA 022 042 Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich. 010 2SA 022 043 I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je. 010 2SA 022 044 Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil. 010 2SA 022 045 Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne. 010 2SA 022 046 Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých. 010 2SA 022 047 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého, 010 2SA 022 048 Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi. 010 2SA 022 049 Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ. 010 2SA 022 050 Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu. 010 2SA 022 051 Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky. 010 2SA 023 001 Tato jsou pak poslední slova Davidova: Řekl David syn Izai, řekl, pravím, muž, kterýž jest velice zvýšený, pomazaný Boha Jákobova, a libý v zpěvích Izraelských: 010 2SA 023 002 Duch Hospodinův mluvil skrze mne, a řeč jeho jazykem mým vynesena. 010 2SA 023 003 Řekl mi Bůh Izraelský, mluvila skála Izraelská: Kdo panovati bude nad lidem, budeť spravedlivý, panující v bázni Boží. 010 2SA 023 004 Rovně jako bývá světlo jitřní, když slunce vychází ráno bez oblaků, a jako mocí tepla a deště roste bylina z země: 010 2SA 023 005 Tak zajisté dům můj před Bohem; nebo smlouvu věčnou učinil se mnou, kteráž všelijak upevněna a ostříhána bude. A toť jest všecko mé spasení a všeliká útěcha, že nic tak vzdělávati se nebude. 010 2SA 023 006 Bezbožní pak všickni vypléněni budou jako trní, kteréž rukou bráno nebývá. 010 2SA 023 007 Ale kdož by se ho chtěl dotknouti, vezme železo a žerď, aneb ohněm docela spalí je tu, kdež zrostlo. 010 2SA 023 008 Tato jsou jména nejudatnějších Davidových: Jošeb Bašebet Tachmonský, přední z vůdců, jehož rozkoš byla s kopím pojednou udeřiti na osm set ku pobití jich. 010 2SA 023 009 A po něm Eleazar syn Dodi, syna Achochi, mezi třmi silnými, kteříž byli s Davidem, když se opovážili proti Filistinským shromážděným tam k boji, když již byli odtáhli muži Izraelští. 010 2SA 023 010 Ten vstav, bil Filistinské, až ustala ruka jeho a ostála se při meči. V ten den zajisté učinil Hospodin vysvobození veliké, tak že se lid za ním navrátil, toliko aby kořisti vzebral. 010 2SA 023 011 Po něm pak byl Samma syn Age Hararský. Nebo když se byli shromáždili Filistinští v hromadu tu, kdež bylo díl rolí poseté šocovicí, a lid utekl před Filistinskými: 010 2SA 023 012 Tedy postavil se u prostřed dílu toho, a vysvobodil jej, a porazil Filistinské. I učinil Hospodin vysvobození veliké. 010 2SA 023 013 Sstoupili také ti tři z třidcíti předních, a přišli ve žni k Davidovi do jeskyně Adulam, když vojsko Filistinské leželo v údolí Refaim. 010 2SA 023 014 (Nebo David tehdáž byl v pevnosti své, a osazený lid Filistinských byl u Betléma.) 010 2SA 023 015 Zechtělo se pak Davidovi vody, a řekl: Ó by mi někdo dal píti vody z čisterny Betlémské, kteráž jest u brány! 010 2SA 023 016 A protož probivše se ti tři udatní skrze vojsko Filistinských, navážili vody z čisterny Betlémské, kteráž byla u brány, kterouž nesli a donesli k Davidovi. On pak nechtěl jí píti, ale obětoval ji Hospodinu, 010 2SA 023 017 A řekl: Nedejž mi toho, ó Hospodine, abych to učiniti měl. Zdaliž to není krev mužů těch, kteříž šli, opováživše se života svého? I nechtěl jí píti. To učinili ti tři silní. 010 2SA 023 018 Potom Abizai bratr Joábův, syn Sarvie, byl přední mezi třmi, kterýž pozdvihl kopí svého proti třem stům, kteréž i pobil, a byl z těch tří nejslovoutnější. 010 2SA 023 019 Z těch tří on jsa nejslavnější, byl knížetem jejich, a však oněm třem nebyl rovný. 010 2SA 023 020 Banaiáš také syn Joiadův, syn muže udatného, velikých činů, z Kabsael, ten porazil dva reky Moábské. Tentýž sstoupiv, zabil lva v jámě, když byl sníh. 010 2SA 023 021 Ten také zabil muže Egyptského, muže ku podivení, a měl Egyptský v rukou kopí. I šel k němu s holí, a vytrh kopí z ruky toho Egyptského, zabil ho kopím jeho. 010 2SA 023 022 To učinil Banaiáš syn Joiadův, kterýž také slovoutný byl mezi těmi třmi silnými. 010 2SA 023 023 A ač byl mezi třidcíti nejslavnější, však oněm třem se nevrovnal. I ustanovil ho David nad drabanty svými. 010 2SA 023 024 Azael také bratr Joábův byl mezi třidcíti těmito: Elchanan syn Dodův Betlémský, 010 2SA 023 025 Samma Charodský, Elika Charodský, 010 2SA 023 026 Chelez Faltický, Híra syn Ikeš Tekoitský, 010 2SA 023 027 Abiezer Anatotský, Mebunnai Chusatský, 010 2SA 023 028 Salmon Achochský, Maharai Netofatský, 010 2SA 023 029 Cheleb syn Baany Netofatský, Ittai syn Ribai z Gabaa synů Beniamin, 010 2SA 023 030 Banaiáš Faratonský, Haddai od potoku Gás, 010 2SA 023 031 Abialbon Arbatský, Azmavet Barechumský, 010 2SA 023 032 Eliachba Salbonský, z synů Jasen Jonata, 010 2SA 023 033 Samma Hararský, Achiam syn Sárar Ararský, 010 2SA 023 034 Elifelet syn Achasbai Machatského, Eliam syn Achitofelův Gilonský, 010 2SA 023 035 Chezrai Karmelský, Farai Arbitský, 010 2SA 023 036 Igal syn Nátanův z Soba, Báni Gádský, 010 2SA 023 037 Zelek Ammonský, Nacharai Berotský, oděnec Joába syna Sarvie, 010 2SA 023 038 Híra Itrejský, Gareb Itrejský, 010 2SA 023 039 Uriáš Hetejský. Všech třidceti a sedm. 010 2SA 024 001 Tedy opět prchlivost Hospodinova popudila se proti Izraelovi; nebo byl ponukl satan Davida na ně, řka: Jdi, sečti lid Izraelský a Judský. 010 2SA 024 002 Protož řekl král Joábovi, hejtmanu vojska svého: Projdi i hned všecka pokolení Izraelská od Dan až k Bersabé, a sečtěte lid, abych věděl počet jeho. 010 2SA 024 003 Ale Joáb řekl králi: Přidejž Hospodin Bůh tvůj k lidu, jakž ho koli mnoho, stokrát více, a to aby oči pána mého krále viděly. Ale proč pán můj král jest toho tak žádostiv? 010 2SA 024 004 A však přemohla řeč králova Joába i knížata vojska. Protož vyšel Joáb a knížata vojska od tváři královy, aby sečtli lid Izraelský. 010 2SA 024 005 A přepravivše se přes Jordán, položili se při Aroer po pravé straně města, kteréž jest u prostřed potoka Gád, a při Jazer. 010 2SA 024 006 Potom přišli do Galád a do země dolejší nové, odkudž šli do Dan Jáhan a do okolí Sidonského. 010 2SA 024 007 Přišli také ku pevnosti Týru, a ke všem městům Hevejských a Kananejských; odkudž šli na poledne země Judské do Bersabé. 010 2SA 024 008 A když schodili všecku zemi, přišli po přeběhnutí devíti měsíců a dvadcíti dní do Jeruzaléma. 010 2SA 024 009 I dal Joáb počet sečteného lidu králi. Bylo pak lidu Izraelského osmkrát sto tisíc mužů silných, kteříž mohli vytrhnouti meč k bitvě. Mužů také Judských pětkrát sto tisíc. 010 2SA 024 010 Potom padlo to těžce na srdce Davidovi, když již sečtl lid. I řekl David Hospodinu: Zhřešilť jsem těžce, že jsem to učinil, ale nyní, ó Hospodine, odejmi, prosím, nepravost služebníka svého, nebť jsem velmi bláznivě učinil. 010 2SA 024 011 Když pak vstal David ráno, stalo se slovo Hospodinovo k Gádovi proroku, vidoucímu Davidovu, řkoucí: 010 2SA 024 012 Jdi a rci Davidovi: Toto praví Hospodin: Trojíť věci podávám, vyvol sobě jednu z nich, kteroužť bych učinil. 010 2SA 024 013 Protož přišed Gád k Davidovi, oznámil mu to, a řekl jemu: Chceš-li, aby přišel na tebe hlad za sedm let v zemi tvé? čili abys za tři měsíce utíkal před nepřátely svými, a oni aby tě honili? čili aby za tři dni byl mor v zemi tvé? Pomysliž spěšně, a viz, jakou mám odpověd dáti tomu, kterýž mne poslal. 010 2SA 024 014 I řekl David k Gádovi: Úzkostmi sevřín jsem náramně; nechať, prosím, upadneme v ruku Hospodinovu, neboť jsou mnohá slitování jeho, jediné ať v ruce lidské neupadám. 010 2SA 024 015 A tak uvedl Hospodin mor na Izraele od jitra až do času uloženého, a zemřelo jich z lidu od Dan až do Bersabé sedmdesáte tisíc mužů. 010 2SA 024 016 A když vztáhl anděl ruku svou na Jeruzalém, aby hubil jej, litoval Hospodin toho zlého, a řekl andělu, kterýž hubil lid: Dostiť jest, již přestaň. Anděl pak Hospodinův byl u humna Aravny Jebuzejského. 010 2SA 024 017 I mluvil David Hospodinu, když uzřel anděla, an bije lid, a řekl: Aj, já jsem zhřešil, a já jsem neprávě učinil, ale tito, jsouce jako ovce, co učinili? Nechť jest, prosím, ruka tvá proti mně a proti domu otce mého. 010 2SA 024 018 Potom navrátiv se Gád k Davidovi v ten den, řekl jemu: Vstup a vzdělej Hospodinu oltář na humně Aravny Jebuzejského. 010 2SA 024 019 I šel David vedlé řeči Gádovy, jakož byl přikázal Hospodin. 010 2SA 024 020 A vyhlédaje Aravna, uzřel krále s služebníky jeho, an jdou k němu; protož vyšed Aravna, poklonil se králi tváří svou až k zemi. 010 2SA 024 021 I řekl Aravna: Proč přišel pán můj král k služebníku svému? Odpověděl David: Abych koupil od tebe humno toto, na němž bych vzdělal oltář Hospodinu, aby přestala rána tato v lidu. 010 2SA 024 022 Opět řekl Aravna Davidovi: Nechť vezme a obětuje pán můj král, což se mu za dobré vidí. Aj, teď volové k oběti zápalné, a smyky vozové i přípravy volů na drva. 010 2SA 024 023 Všecky ty věci dával králík Aravna králi. Řekl ještě Aravna králi: Hospodin Bůh tvůj zalibiž tě sobě. 010 2SA 024 024 Řekl pak král Aravnovi: Nikoli, ale raději koupím od tebe, a zaplatím, aniž budu obětovati Hospodinu Bohu svému oběti zápalné darem dané. A tak koupil David humno a voly za padesáte lotů stříbra. 010 2SA 024 025 A vzdělav tu David oltář Hospodinu, obětoval oběti zápalné a pokojné. I byl milostiv Hospodin zemi, a přestala zhouba v Izraeli. # # BOOK 011 1KI 1 Kings 1 Královská 011 1KI 001 001 Král pak David sstaral se a sešel věkem, a ačkoli jej šaty přikrývali, však nemohl se zahřívati. 011 1KI 001 002 I řekli jemu služebníci jeho: Nechť pohledají pánu našemu králi děvečky panny, kteráž by byla při králi a opatrovala jej, a aby spala v lůnu jeho, a zahřívala pána našeho krále. 011 1KI 001 003 A protož hledajíce děvečky krásné ve všech končinách Izraelských, nalezli Abizag Sunamitskou, a přivedli ji k králi. 011 1KI 001 004 Kterážto děvečka byla velmi krásná. I opatrovala krále a přisluhovala jemu, ale král jí nepoznal. 011 1KI 001 005 Adoniáš pak syn Haggity pozdvihoval se, říkaje: Jáť budu kralovati. I najednal sobě vozů a jezdců, a padesáte mužů, kteříž by běhali před ním. 011 1KI 001 006 A nikdy ho nezarmoutil otec jeho, aby řekl: Proč jsi to učinil? Nebo byl i on velmi krásné postavy, kteréhož porodila po Absolonovi. 011 1KI 001 007 I mluvíval s Joábem synem Sarvie a s Abiatarem knězem, kteříž napomáhali Adoniášovi. 011 1KI 001 008 Ale Sádoch kněz a Banaiáš syn Joiadův, též Nátan prorok a Simei i Rehi, a jiní přednější, kteréž měl David, nebyli s Adoniášem. 011 1KI 001 009 Tedy nabil Adoniáš ovcí a volů a krmného dobytka u kamene Zohelet, kterýž byl u studnice Rogel, a pozval všech bratří svých synů královských, i všech mužů Judských, služebníků králových. 011 1KI 001 010 Nátana však proroka a Banaiáše a jiných přednějších mužů, ani Šalomouna bratra svého nepozval. 011 1KI 001 011 I mluvil Nátan k Betsabé matce Šalomounově, řka: Neslyšela-lis, že kraluje Adoniáš syn Haggity, a pán náš David nic neví o tom? 011 1KI 001 012 Protož nyní poď, prosím, a dámť radu, kterouž vysvobodíš život svůj, i život syna svého Šalomouna. 011 1KI 001 013 Jdiž, a vejda k králi Davidovi, rci jemu: Zdaliž jsi ty, pane můj králi, nepřisáhl služebnici své, řka: Šalomoun syn tvůj kralovati bude po mně, a onť seděti bude na stolici mé? Pročež tedy kraluje Adoniáš? 011 1KI 001 014 A aj, když ty ještě tam mluviti budeš s králem, přijduť za tebou a doplním řeč tvou. 011 1KI 001 015 A tak vešla Betsabé k králi do pokoje. Král pak již byl velmi starý, a Abizag Sunamitská přisluhovala králi. 011 1KI 001 016 Tedy Betsabé naklonivši hlavy, poklonila se králi. Jížto řekl král: Což chceš? 011 1KI 001 017 I odpověděla jemu: Pane můj, ty jsi přisáhl skrze Hospodina Boha svého služebnici své, řka: Šalomoun syn tvůj kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé. 011 1KI 001 018 A nyní, hle, Adoniáš kraluje, ty pak nyní, pane můj králi, nic nevíš o tom. 011 1KI 001 019 Nebo nabiv volů a krmného dobytka a ovec množství, pozval všech synů královských, i Abiatara kněze a Joába hejtmana vojska, Šalomouna pak služebníka tvého nepozval. 011 1KI 001 020 Ješto ty, pane můj králi, víš, že oči všeho Izraele na tebe jsou obráceny, abys jim oznámil, kdo by seděti měl na stolici pána mého krále po tobě. 011 1KI 001 021 Sic jinak bude to, když usne pán můj král s otci svými, že já a syn můj Šalomoun budeme jako hříšníci. 011 1KI 001 022 A aj, když ještě ona mluvila s králem, přišel Nátan prorok. 011 1KI 001 023 I oznámili králi, řkouce: Aj, teď Nátan prorok. A tak všel před krále, a poklonil se jemu tváří svou až k zemi. 011 1KI 001 024 Zatím řekl Nátan: Pane můj králi, ty-lis pověděl: Adoniáš kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé? 011 1KI 001 025 Nebo odšed dnes, nabil volů a krmného dobytka, i ovec množství, a sezval všecky syny královy a hejtmany vojska, i Abiatara kněze. A hle, oni jedí a pijí před ním, a praví: Živ buď král Adoniáš. 011 1KI 001 026 Mne pak služebníka tvého, a Sádocha kněze, a Banaiáše syna Joiadova, a Šalomouna služebníka tvého nepozval. 011 1KI 001 027 Tak-liž jest ode pána mého krále nařízeno? Mně jsi zajisté neoznámil služebníku svému, kdo bude seděti na stolici pána mého krále po tobě? 011 1KI 001 028 A odpovídaje král David, řekl: Zavolejte mi Betsabé. Kteráž všedši před krále, stála před ním. 011 1KI 001 029 I přisáhl král, řka: Živť jest Hospodin, kterýž vysvobodil duši mou ze všelikých úzkostí, 011 1KI 001 030 Že jakož jsem přisáhl tobě skrze Hospodina Boha Izraelského, řka, že syn tvůj Šalomoun kralovati bude po mně, a on seděti bude na stolici mé místo mně, takť učiním dnes. 011 1KI 001 031 A naklonivši hlavy Betsabé tváří k zemi, poklonu učinila králi a řekla: Živ buď pán můj král David na věky. 011 1KI 001 032 Řekl ještě král David: Zavolejte ke mně Sádocha kněze a Nátana proroka, a Banaiáše syna Joiadova. Kteřížto vešli před krále. 011 1KI 001 033 I řekl jim král: Vezměte s sebou služebníky pána svého, a vsaďte Šalomouna syna mého na mezkyni mou, a veďte ji k Gihonu. 011 1KI 001 034 I pomaže ho tam Sádoch kněz a Nátan prorok za krále nad Izraelem, a troubiti budete troubou, a díte: Živ buď král Šalomoun. 011 1KI 001 035 Potom vstoupíte zase, jdouce za ním. Kterýž přijda, seděti bude na stolici mé, a on kralovati bude místo mne; nebť jsem jemu přikázal, aby byl vůdcí nad Izraelem i nad Judou. 011 1KI 001 036 A odpovídaje Banaiáš syn Joiadův králi, řekl: Amen. Způsobiž to Hospodin, Bůh pána mého krále. 011 1KI 001 037 A jakož byl Hospodin se pánem mým králem, tak budiž i s Šalomounem, a zvelebiž stolici jeho více, než stolici pána mého krále Davida. 011 1KI 001 038 A tak šli dolů Sádoch kněz a Nátan prorok, a Banaiáš syn Joiadův, Cheretejští také i Peletejští, a vsadili Šalomouna na mezkyni krále Davida, a dovedli jej k Gihonu. 011 1KI 001 039 Vzal také Sádoch kněz roh oleje z stánku, a pomazal Šalomouna. Potom troubili trubou, a řekl všecken lid: Živ buď král Šalomoun. 011 1KI 001 040 I vstoupil všecken lid za ním; kterýžto lid prozpěvoval s plésáním, a veselil se radostí velikou, tak až se všudy rozléhalo od zvuku jejich. 011 1KI 001 041 Což slyše Adoniáš i všickni pozvaní, kteříž byli s ním, (byli pak již pojedli, ) slyše také i Joáb zvuk trouby, řekl: Jaký to zvuk v městě hlučících? 011 1KI 001 042 A když on ještě mluvil, aj, Jonata syn Abiatara kněze přišel, jemuž řekl Adoniáš: Přistup sem, nebo jsi muž udatný a dobré poselství neseš. 011 1KI 001 043 Tedy odpovídaje Jonata, řekl Adoniášovi: Právě jižtě pán náš král David ustanovil Šalomouna za krále. 011 1KI 001 044 Nebo poslal s ním král Sádocha kněze a Nátana proroka a Banaiáše syna Joiadova, ano i Cheretejské a Peletejské, a vsadili jej na mezkyni královskou. 011 1KI 001 045 I pomazali jej Sádoch kněz a Nátan prorok za krále u Gihonu, a vstupovali odtud s radostí, tak že hlučelo město. Toť jest zvuk ten, kterýž jste slyšeli. 011 1KI 001 046 Ano již i dosedl Šalomoun na stolici královskou. 011 1KI 001 047 Nýbrž i služebníci královští přišli, aby dobrořečili pánu našemu, králi Davidovi, řkouce: Učiniž slavné Bůh tvůj jméno Šalomounovo nad jméno tvé, a zvelebiž stolici jeho nad stolici tvou. I poklonil se král na ložci svém. 011 1KI 001 048 Ano i král takto řekl: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, kterýž dal dnes sedícího na trůnu mém, a abych na to očima svýma hleděl. 011 1KI 001 049 I předěšeni jsou, a vstavše všickni ti pozvaní, kteříž byli při Adoniášovi, odešli jeden každý cestou svou. 011 1KI 001 050 Adoniáš také boje se Šalomouna, vstav, odšel a chytil se rohů oltáře. 011 1KI 001 051 I pověděli Šalomounovi, řkouce: Aj, Adoniáš bojí se krále Šalomouna, a hle, drží se rohů oltáře a praví: Nechť mi přisáhne dnes král Šalomoun, že nezabije mne služebníka svého mečem. 011 1KI 001 052 I řekl Šalomoun: Bude-li muž statečný, nespadneť vlas s něho na zem; pakliť co zlého na něm nalezeno bude, umřeť. 011 1KI 001 053 Poslal tedy král Šalomoun, aby jej odvedli od oltáře. Kterýž přišed, poklonil se králi Šalomounovi. Jemuž řekl Šalomoun: Jdiž do domu svého. 011 1KI 002 001 Když se pak čas smrti Davidovy přiblížil, dával přikázaní Šalomounovi synu svému, řka: 011 1KI 002 002 Jáť již odcházím podlé způsobu všech lidí. Proto posilniž se a měj se zmužile, 011 1KI 002 003 A ostříhej přikázaní Hospodina Boha svého, chodě po cestách jeho, a zachovávaje ustanovení jeho, rozkázaní jeho, i soudy jeho i svědectví jeho, jakož psáno jest v zákoně Mojžíšově, ať by se šťastně vedlo, což bys koli činil, i všecko, k čemuž bys se obrátil, 011 1KI 002 004 A aby naplnil Hospodin slovo své, kteréž mi zaslíbil, mluvě: Budou-li ostříhati synové tvoji cesty své, chodíce přede mnou v pravdě z celého srdce svého a z celé duše své, tak mluvě: Že nebude vypléněn po tobě muž z stolice Izraelské. 011 1KI 002 005 Také i tom víš, co jest mi učinil Joáb syn Sarvie, totiž, co učinil dvěma hejtmanům vojsk Izraelských, Abnerovi synu Ner, a Amazovi synu Jeter, že je zamordoval, dopustiv se vraždy lstivé v čas pokoje, a zmazal krví zrádně vylitou pás svůj rytířský, kterýž měl na bedrách svých, a obuv svou, kterouž měl na nohách svých. 011 1KI 002 006 Protož zachováš se podlé moudrosti své, a nedáš sstoupiti šedinám jeho v pokoji do hrobu. 011 1KI 002 007 S syny pak Barzillai Galádského učiníš milosrdenství, tak aby jídali spolu s jinými při stole tvém; nebo tak podobně ke mně přišli, když jsem utíkal před Absolonem bratrem tvým. 011 1KI 002 008 Hle, máš také v moci své Semei syna Gery Beniaminského z Bahurim, kterýž mi zlořečil zlořečením velikým v ten den, když jsem šel do Mahanaim, ačkoli potom vyšel mi vstříc k Jordánu, jemuž jsem přisáhl skrze Hospodina, řka: Nezabiji tě mečem. 011 1KI 002 009 Nyní však neodpouštěj jemu. A poněvadž jsi muž opatrný, víš, jak bys k němu přistoupiti měl, abys uvedl šediny jeho se krví do hrobu. 011 1KI 002 010 A tak usnul David s otci svými, a pohřben jest v městě Davidově. 011 1KI 002 011 Dnů pak, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo čtyřidceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta. 011 1KI 002 012 I dosedl Šalomoun na stolici Davida otce svého, a utvrzeno jest království jeho velmi. 011 1KI 002 013 Tedy přišel Adoniáš syn Haggity k Betsabé matce Šalomounově. Kterážto řekla: Pokojný-li jest příchod tvůj? I odpověděl: Pokojný. 011 1KI 002 014 Řekl dále: Mám k tobě řeč. I řekla: Mluv. 011 1KI 002 015 Tedy řekl: Ty víš, že mé bylo království, a na mne obrátili všickni Izraelští tvář svou, abych kraloval, ale přeneseno jest království na bratra mého, nebo od Hospodina usouzeno mu bylo. 011 1KI 002 016 Nyní pak jediné věci žádám od tebe, nechť nejsem oslyšán. Kteráž řekla jemu: Mluv. 011 1KI 002 017 A on řekl: Rci, prosím, Šalomounovi králi, (neboť neoslyší tebe, ) ať mi dá Abizag Sunamitskou za manželku. 011 1KI 002 018 Odpověděla Betsabé: Dobře, jáť budu mluviti o tebe s králem. 011 1KI 002 019 Protož vešla Betsabé k králi Šalomounovi, aby mluvila s ním o Adoniáše. I povstal král proti ní, a pokloniv se jí, posadil se na stolici své; rozkázal také postaviti stolici matce své. I posadila se po pravici jeho, 011 1KI 002 020 A řekla: Jediné věci neveliké já žádám od tebe, nechť nejsem oslyšána. I řekl jí král: Žádej, matko má, neboť neoslyším tebe. 011 1KI 002 021 Kteráž řekla: Nechť jest dána Abizag Sunamitská Adoniášovi bratru tvému za manželku. 011 1KI 002 022 A odpovídaje král Šalomoun, řekl matce své: Proč ty jen žádáš za Abizag Sunamitskou Adoniášovi? Žádej jemu království, poněvadž on jest bratr můj starší nežli já, a má po sobě Abiatara kněze a Joába syna Sarvie. 011 1KI 002 023 I přisáhl král Šalomoun skrze Hospodina, řka: Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, že sám proti sobě mluvil Adoniáš řeč tuto. 011 1KI 002 024 Protož nyní, živť jest Hospodin, kterýž mne utvrdil, a posadil na stolici Davida otce mého, a kterýž mi vzdělal dům, jakož byl mluvil, že dnes umříti musí Adoniáš. 011 1KI 002 025 A tak poslal král Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, kterýž udeřil na něj, tak že umřel. 011 1KI 002 026 Abiatarovi knězi také řekl král: Jdi do Anatot k rolí své, nebo jsi hoden smrti. Ale nyní nezabiji tebe, poněvadž jsi nosil truhlu Hospodinovu před Davidem otcem mým, a snášel jsi všecka ta ssoužení, kteráž snášel otec můj. 011 1KI 002 027 I svrhl Šalomoun Abiatara s kněžství Hospodinova, aby naplnil řeč Hospodinovu, kterouž byl mluvil proti domu Elí v Sílo. 011 1KI 002 028 Donesla se pak pověst ta Joába, (nebo Joáb postoupil po Adoniášovi, ačkoli po Absolonovi byl nepostoupil). Protož utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a chytil se rohů oltáře. 011 1KI 002 029 I oznámeno králi Šalomounovi, že utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a že jest u oltáře. Tedy poslal Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, řka: Jdi, oboř se na něj. 011 1KI 002 030 A když přišel Banaiáš k stánku Hospodinovu a řekl jemu: Takto praví král: Vyjdi, odpověděl jemu: Nikoli, ale tuto umru. V tom oznámil zase Banaiáš králi řeč tu, řka: Takto mluvil Joáb, a tak mi odpověděl. 011 1KI 002 031 Na to řekl jemu král: Učiň, jakž mluvil, a udeř na něj, a pochovej jej, a odejmeš krev nevinnou, kterouž vylil Joáb, ode mne i od domu otce mého. 011 1KI 002 032 A navrátí Hospodin krev jeho na hlavu jeho; nebo obořiv se na dva muže spravedlivější a lepší, než jest sám, zamordoval je mečem bez vědomí otce mého Davida, Abnera syna Ner, hejtmana vojska Izraelského, a Amazu syna Jeter, hejtmana vojska Judského. 011 1KI 002 033 A tak navrátí se krev jejich na hlavu Joábovu, a na hlavu semene jeho na věky, Davidovi pak a semeni jeho, domu jeho a stolici jeho buď pokoj až na věky od Hospodina. 011 1KI 002 034 A protož vyšed Banaiáš syn Joiadův, obořil se na něj, a zabil jej. A pochován jest v domě svém na poušti. 011 1KI 002 035 I ustanovil král Banaiáše syna Joiadova místo něho nad vojskem, a Sádocha kněze ustanovil král místo Abiatara. 011 1KI 002 036 Zatím poslav král, povolal Semei, a řekl jemu: Ustavěj sobě dům v Jeruzalémě, a tu zůstávej a nevycházej odtud ani sem ani tam. 011 1KI 002 037 Nebo v kterýkoli den vyjdeš, a přejdeš přes potok Cedron, věz jistotně, že umřeš; krev tvá bude na hlavu tvou. 011 1KI 002 038 I dí Semei k králi: Dobráť jest ta řeč. Jakož mluvil pán můj král, takť učiní služebník tvůj. A tak bydlil Semei v Jeruzalémě po mnohé dny. 011 1KI 002 039 Stalo se pak po třech letech, že utekli dva služebníci Semei k Achisovi synu Maachy, králi Gát. I pověděli to Semei, řkouce: Hle, služebníci tvoji jsou v Gát. 011 1KI 002 040 Pročež vstav Semei, osedlal osla svého, a jel do Gát k Achisovi, aby hledal služebníků svých. I navrátil se Semei, a přivedl zase služebníky své z Gát. 011 1KI 002 041 Povědíno pak Šalomounovi, že odšel Semei z Jeruzaléma do Gát, a že se navrátil. 011 1KI 002 042 Tedy poslav král, povolal Semei a řekl jemu: Zdaliž jsem tě přísahou nezavázal skrze Hospodina, a osvědčil jsem proti tobě, řka: V kterýkoli den vyjdeš, a sem i tam choditi budeš, věz jistotně, že smrtí umřeš? A řekl jsi mi: Dobrá jest ta řeč, kterouž jsem slyšel. 011 1KI 002 043 Pročež jsi tedy neostříhal přísahy Hospodinovy a přikázaní, kteréž jsem přikázal tobě? 011 1KI 002 044 Řekl také král k Semei: Ty víš všecko zlé, kteréhož povědomo jest srdce tvé, co jsi učinil Davidovi otci mému, ale Hospodin uvedl zase to tvé zlé na hlavu tvou. 011 1KI 002 045 Král pak Šalomoun bude požehnaný, a stolice Davidova stálá před Hospodinem až na věky. 011 1KI 002 046 I přikázal král Banaiášovi synu Joiadovu, kterýž vyšed, obořil se na něj, tak že umřel. A tak utvrzeno jest království v ruce Šalomounově. 011 1KI 003 001 Spříznil se pak Šalomoun s Faraonem králem Egyptským, nebo pojal dceru Faraonovu a uvedl ji do města Davidova, dokudž nedostavěl domu svého, a domu Hospodinova i zdi Jeruzalémské vůkol. 011 1KI 003 002 Toliko lid obětoval na výsostech, proto že nebyl vystaven dům jménu Hospodinovu až do těch dnů. 011 1KI 003 003 Nebo miloval Šalomoun Hospodina, chodě v přikázaních Davida otce svého, a toliko na těch výsostech obětoval a kadil. 011 1KI 003 004 Protož šel král do Gabaon, aby tam obětoval; ta výsost zajisté byla největší. Tisíc obětí zápalných obětoval Šalomoun na tom oltáři. 011 1KI 003 005 Ukázal se pak Hospodin v Gabaon Šalomounovi ve snách noci té, a řekl Bůh: Žádej začkoli, a dám tobě. 011 1KI 003 006 I řekl Šalomoun: Ty jsi učinil s služebníkem svým Davidem, otcem mým, milosrdenství veliké, když chodil před tebou v pravdě a v spravedlnosti, a v upřímnosti srdce stál při tobě. Ovšem zachoval jsi jemu zvláštní toto milosrdenství, že jsi dal jemu syna, kterýž by seděl na stolici jeho, jakž se to dnes vidí. 011 1KI 003 007 Ačkoli pak nyní, ó Hospodine Bože můj, ty jsi ustanovil služebníka svého králem místo Davida otce mého, já však jsa velmi mladý, neumím vycházeti ani vcházeti. 011 1KI 003 008 Služebník, pravím, tvůj jest u prostřed lidu tvého, kterýž jsi vyvolil, lidu velikého, kterýž nemůže ani sečten ani sepsán býti pro množství. 011 1KI 003 009 Dejž tedy služebníku svému srdce rozumné, aby soudil lid tvůj, a aby rozeznal mezi dobrým a zlým; nebo kdo bude moci souditi tento lid tvůj tak mnohý? 011 1KI 003 010 I líbilo se to Hospodinu, že žádal Šalomoun za tu věc. 011 1KI 003 011 A řekl jemu Bůh: Proto že jsi žádal věci takové, a neprosils sobě za dlouhý věk, aniž jsi žádal sobě bohatství, aniž jsi žádal bezživotí nepřátel svých, ale žádal jsi sobě rozumnosti, abys slýchati uměl rozepře, 011 1KI 003 012 Aj, učinil jsem vedlé řeči tvé, aj, dalť jsem srdce moudré a rozumné, tak že rovného tobě nebylo před tebou, ani po tobě aby nepovstal rovný tobě. 011 1KI 003 013 K tomu i to, začež jsi nežádal, dal jsem tobě, totiž bohatství a slávu, tak aby nebylo rovného tobě žádného mezi králi po všecky dny tvé. 011 1KI 003 014 Přes to jestliže choditi budeš po cestách mých, ostříhaje ustanovení mých a přikázaní mých, jako chodil David otec tvůj, prodlím i dnů tvých. 011 1KI 003 015 A když procítil Šalomoun, a aj, byl sen. I přišel do Jeruzaléma a stál před truhlou smlouvy Hospodinovy, a obětoval oběti zápalné a oběti pokojné; udělal také hody všechněm služebníkům svým. 011 1KI 003 016 Tedy přišly dvě ženy hokyně k králi, a stály před ním. 011 1KI 003 017 I řekla jedna z těch žen: Prosím, pane můj, já a žena tato bydlíme v jednom domě. I porodila jsem u ní v témž domě. 011 1KI 003 018 Potom stalo se dne třetího po porodu mém, že porodila také žena tato, a byly jsme spolu. Nebylo žádného cizího s námi v domě, kromě nás dvou v témž domě. 011 1KI 003 019 Umřel pak syn ženy této v noci, nebo spěci, udávila ho. 011 1KI 003 020 A vstavši o půl noci, vzala syna mého ode mne, když spala služebnice tvá, a položila jej v lůnu svém, a syna svého mrtvého položila do lůna mého. 011 1KI 003 021 Ale když jsem vstala ráno, abych přikojila syna svého, a aj, mrtvý. Na kteréhož když jsem ráno pilněji pohleděla, a aj, nebyl syn můj, kteréhož jsem porodila. 011 1KI 003 022 I řekla žena druhá: Není tak, ale syn můj jest ten živý, a ten mrtvý jest syn tvůj. Ona pak řekla: Nikoli, ale syn tvůj jest ten mrtvý, a syn můj jest ten živý. A tak se hádaly před králem. 011 1KI 003 023 I řekl král: Tato praví: Ten živý jest syn můj, a syn tvůj jest ten mrtvý. Tato zase praví: Neníť tak, ale syn tvůj jest ten mrtvý, a syn můj jest ten živý. 011 1KI 003 024 Protož řekl král: Přineste mi meč. I přinesli meč před krále. 011 1KI 003 025 Tedy řekl král: Rozetněte to dítě živé na dvé, a dejte jednu polovici jedné, a polovici druhou druhé. 011 1KI 003 026 Ale žena, jejíž syn byl ten, kterýž živ zůstal, mluvila králi, (nebo pohnula se střeva její nad synem jejím, ) a řekla: Prosím, pane můj, dejte jí nemluvňátko to živé, a nikoli nezabijejte ho. Druhá pak řekla: Nechť není ani mně ani tobě, rozetněte. 011 1KI 003 027 K čemuž odpovídaje král, řekl: Dejtež této dítě to živé, a nikoli nezabijejte ho, onať jest matka jeho. 011 1KI 003 028 Tedy uslyšavše všickni Izraelští soud tento, kterýž vynesl král, báli se krále; nebo viděli, že moudrost Boží jest v srdci jeho k vykonávání soudu. 011 1KI 004 001 A tak král Šalomoun byl králem nade vším Izraelem. 011 1KI 004 002 Tato pak byla knížata jeho: Azariáš syn Sádochův knížetem, 011 1KI 004 003 Elichoref a Achiáš synové Sísovi byli písaři, Jozafat syn Achiludův kancléřem, 011 1KI 004 004 A Banaiáš syn Joiadův nad vojskem, Sádoch pak a Abiatar kněžími, 011 1KI 004 005 A Azariáš syn Nátanův nad úředníky, a Zábud syn Nátanův nejvyšší rada královská, 011 1KI 004 006 A Achisar vládař domu, Adoniram pak syn Abdy nad vybraným lidem. 011 1KI 004 007 Měl také Šalomoun dvanácte vládařů nade vším Izraelem, kteříž opatrovali potravou krále i dům jeho. Každého roku za měsíc jeden každý měl opatrovati krále. 011 1KI 004 008 A tato jsou jména jejich: Syn Chur na hoře Efraim; 011 1KI 004 009 Syn Deker v Makaz a v Salbim, a v Betsemes a v Elon Betchanan; 011 1KI 004 010 Syn Chesed v Arubot, jehož bylo Socho i všecka země Chefer; 011 1KI 004 011 Syn Abinadabův, jehož byly všecky končiny Dor, a měl Tafat dceru Šalomounovu za manželku; 011 1KI 004 012 Baana syn Achiludův, jehož byl Tanach a Mageddo, i všecken Betsan, kterýž jest vedlé Sartan pod Jezreelem, od Betsan až do Abelmehula a až za Jekmaam; 011 1KI 004 013 Syn Geber v Rámot Galád, jehož byly vsi Jair, syna Manassesova, kteréž jsou v Galád, jehož byla krajina Argob, kteráž jest v Bázan, šedesáte měst velikých hrazených a závřitých; 011 1KI 004 014 Achinadab syn Iddo v Mahanaim; 011 1KI 004 015 Achimaas v Neftalím, on také pojal Basemat dceru Šalomounovu za manželku; 011 1KI 004 016 Baana syn Chusai v Asser a v Alot; 011 1KI 004 017 Jozafat syn Paruach v Izachar; 011 1KI 004 018 Semei syn Ela v Beniamin; 011 1KI 004 019 Geber syn Uri v zemi Galád, v zemi Seona, krále Amorejského, a Oga krále Bázan; ten sám vládařem jedním představen byl té zemi. 011 1KI 004 020 Tehdáž Juda a Izrael rozmnoženi jsouce jako písek při moři v množství, jedli a pili, a veselili se. 011 1KI 004 021 Nebo Šalomoun panoval nade všemi královstvími od řeky až k zemi Filistinské, a až k končinám Egyptským. I přinášeli dary a sloužili Šalomounovi po všecky dny života jeho. 011 1KI 004 022 Vycházelo pak ku potravě Šalomounovi na každý den třidceti měr běli, a šedesáte měr mouky obecné, 011 1KI 004 023 Deset volů krmných a dvadceti volů pastevných, a sto ovec, kromě jelenů, srn, bůvolů a ptactva vykrmeného. 011 1KI 004 024 On zajisté panoval všudy s této strany řeky od Tipsach až do Gázy nade všemi králi, kteříž byli před řekou, a měl pokoj se všech stran vůkol. 011 1KI 004 025 I bydlil Juda a Izrael bezpečně, jeden každý pod svým vinným kmenem a pod svým fíkem, od Dan až do Bersabé, po všecky dny Šalomounovy. 011 1KI 004 026 Měl také Šalomoun čtyřidceti tisíc koní na stání k vozům svým, a dvanácte tisíc jízdných. 011 1KI 004 027 A tak opatrovali ti úředníci krále Šalomouna i všecky, kteříž přicházeli k stolu krále Šalomouna, jeden každý za měsíc svůj, nedopouštějíce, aby v čem nedostatek býti měl. 011 1KI 004 028 Ječmene také a slámy pro koně a pro mezky dodávali k tomu místu, kdež byl král, jeden každý, jakž mu uloženo bylo. 011 1KI 004 029 Nadto dal Bůh moudrost Šalomounovi a prozřetelnost velikou náramně, a širokost mysli, jako jest písku na břehu mořském. 011 1KI 004 030 Nebo větší byla moudrost Šalomounova, než moudrost všech národů východních, a než všeliká moudrost Egyptských. 011 1KI 004 031 Nýbrž moudřejší byl nad všecky lidi, až i nad Etana Ezrachitského, též nad Hémana, a Kalkole i Darda, syny Máchol, a rozneslo se jméno jeho po všech národech vůkol. 011 1KI 004 032 Složil také tři tisíce přísloví, a písniček jeho bylo tisíc a pět. 011 1KI 004 033 Vypsal též i o stromích, počna od cedru, kterýž jest na Libánu, až do mchu, kterýž roste na zdi; psal i o hovadech a o ptácích, a zeměplazích a o rybách. 011 1KI 004 034 Protož přicházeli ze všech národů poslouchati moudrosti Šalomounovy, i ode všech králů země, kteříž slyšeli o moudrosti jeho. 011 1KI 005 001 Poslal pak Chíram král Tyrský služebníky své k Šalomounovi, uslyšav, že ho pomazali za krále na místo otce jeho; nebo miloval Chíram Davida po všecky dny. 011 1KI 005 002 Zase poslal Šalomoun k Chíramovi, řka: 011 1KI 005 003 Ty víš, že David otec můj nemohl vystavěti domu jménu Hospodina Boha svého pro války, kteréž jej obkličovaly, dokudž Hospodin nepodložil nepřátel pod nohy jeho. 011 1KI 005 004 Ale nyní Hospodin Bůh můj dal mi odpočinutí všudy vůkol, není žádného protivníka, ani outoku nebezpečného. 011 1KI 005 005 Z té příčiny, aj, úmysl mám stavěti dům jménu Hospodina Boha svého, jakož mluvil Hospodin Davidovi otci mému, řka: Syn tvůj, kteréhož posadím místo tebe na stolici tvé, onť vystaví dům ten jménu mému. 011 1KI 005 006 A protož nyní rozkaž, ať mi nasekají cedrů na Libánu. Budou pak služebníci moji s služebníky tvými, a mzdu služebníků tvých dám tobě, tak jakž díš. Nebo sám víš, že mezi námi není žádného, kdož by uměl sekati dříví, jako jsou Sidonští. 011 1KI 005 007 Stalo se tedy, když uslyšel Chíram ta slova Šalomounova, že se zradoval náramně, a řekl: Požehnaný Hospodin budiž nyní, kterýž dal Davidovi syna moudrého nad tím lidem tak mnohým. 011 1KI 005 008 I poslal Chíram k Šalomounovi, řka: Vyrozuměl jsem, oč jsi poslal ke mně; jáť učiním všecku vůli tvou z strany dříví cedrového i jedlového. 011 1KI 005 009 Služebníci moji svezou je s Libánu až k moři, a dám je v vořích splaviti po moři až k místu tomu, kteréž mi ukážeš, a tu je složím; ty pak pobéřeš je a naplníš také vůli mou, dodávaje potravy čeledi mé. 011 1KI 005 010 A tak dával Chíram Šalomounovi dříví cedrového a dříví jedlového, jakkoli mnoho chtěl. 011 1KI 005 011 Šalomoun také dával Chíramovi dvadceti tisíc měr pšenice ku pokrmu čeledi jeho, a dvadceti tisíc měr oleje vytlačeného. To dával Šalomoun Chíramovi každého roku. 011 1KI 005 012 Když tedy dal Hospodin moudrost Šalomounovi, jakož mu byl zaslíbil, a byl pokoj mezi Chíramem a mezi Šalomounem, tak že mezi sebou učinili smlouvu: 011 1KI 005 013 Rozkázal král Šalomoun vybírati osoby ze všeho Izraele, a bylo vybraných třidceti tisíc mužů. 011 1KI 005 014 Z nichž posílal na Libán deset tisíců na každý měsíc, jedny po druhých. Jeden měsíc bývali na Libánu, a dva měsíce doma, Adoniram pak byl ustaven nad těmi vybranými. 011 1KI 005 015 Měl také Šalomoun sedmdesáte tisíc nosičů, a osmdesáte tisíc těch, kteříž tesali na hoře, 011 1KI 005 016 Kromě předních vládařů Šalomounových, kterýchž bylo nad dílem tři tisíce a tři sta. Ti představeni byli lidem, kteříž dělali. 011 1KI 005 017 I přikázal král, aby navozili kamení velikého, kamení nákladného k založení toho domu, a kamení tesaného, 011 1KI 005 018 Kteréž tesali kameníci Šalomounovi a kameníci Chíramovi a Gibličtí. A tak připravovali dříví i kamení k stavení domu toho. 011 1KI 006 001 I stalo se léta čtyřstého osmdesátého po vyjití synů Izraelských z země Egyptské, že Šalomoun měsíce Ziv, (jenž jest měsíc druhý, ) čtvrtého léta kralování svého nad Izraelem, počal stavěti domu Hospodinova. 011 1KI 006 002 Dům pak, kterýž stavěl král Šalomoun Hospodinu, byl zdélí šedesáti loktů, a zšíří dvadcíti, a zvýší třidcíti loktů. 011 1KI 006 003 Síňce také byla před chrámem dvadcíti loktů zdélí vedlé širokosti domu, a desíti loktů zšíří před domem. 011 1KI 006 004 Udělal také v domě okna porozšířená vnitř, ale possoužená zevnitř. 011 1KI 006 005 Vzdělal též při zdi domu pavlače všudy vůkol vedlé zdi domu, okolo chrámu a svatyně svatých, a nadělal pokojíků všudy vůkol. 011 1KI 006 006 Pavlače spodní širokost byla pěti loket, prostřední širokost šesti loket, a třetí širokost sedmi loket; nebo byl zdělal ústupky ve zdi domu zevnitř všudy vůkol, aby trámové nebyli vpouštíni do zdi domu. 011 1KI 006 007 Když pak ten dům staven byl, z kamení hotového, tak přivezeného stavěli. Ani kladiva ani sekery, ani jakého nástroje železného nebylo slyšeti v domě, když byl staven. 011 1KI 006 008 Dvéře k prostředním pokojům byly po pravé straně domu, jimiž po šneku se chodilo k těm prostředním, a z prostředních k třetím. 011 1KI 006 009 A tak vystavěl dům ten, a dokonal jej, a přikryl jej krokvemi ohnutými a na to prkny cedrovými. 011 1KI 006 010 Vystavěl i pavlače ty vůkol všeho domu. Pěti loket zvýši byla každá z nich, a připojeny byly k domu trámy cedrovými. 011 1KI 006 011 Stala se pak řeč Hospodinova k Šalomounovi, řkoucí: 011 1KI 006 012 Toť jest ten dům, kterýž ty stavíš. Jestliže budeš choditi v ustanoveních mých, a soudy mé vykonávati, a ostříhati všech přikázaní mých, chodě v nich, tedy upevním slovo své s tebou, kteréž jsem mluvil Davidovi otci tvému. 011 1KI 006 013 A budu bydliti u prostřed synů Izraelských, a neopustím lidu svého Izraelského. 011 1KI 006 014 A tak vystavěl Šalomoun ten dům, a dokonal jej. 011 1KI 006 015 A otafloval zdi domu vnitř prkny cedrovými, od podlahy domu až k stropu obložil dřívím vnitř; položil také podlahu domu prkny jedlovými. 011 1KI 006 016 Udělal také přehražení na dvadceti loket od jedné strany domu k druhé, z prken cedrových, od podlahy až do stropu. A tak udělal u vnitřku příbytek, aby byl svatyně svatých. 011 1KI 006 017 Pročež čtyřidcíti loktů byl dům, jenž jest chrám přední. 011 1KI 006 018 A na tom cedrovém domu vnitř o taflování byly řezby, nápodobné tykvím planým a květům otevřeným. Všecko z cedru bylo, tak že ani kamene nebylo viděti. 011 1KI 006 019 Svatyni pak svatých v domě vnitř připravil, aby tam postavena byla truhla smlouvy Hospodinovy. 011 1KI 006 020 Kterážto svatyně svatých vnitř byla dvadcíti loktů zdélí, a dvadcíti loktů zšíří, též dvadcíti loktů zvýší, a obložil ji zlatem nejčistším. Oltář také cedrový obložil. 011 1KI 006 021 Tak obložil Šalomoun příbytek ten zlatem nejčistším, a učinil rozdělující stěnu a provazy zlaté před svatyní svatých, kterouž také obložil zlatem. 011 1KI 006 022 Anobrž všecken dům obložil zlatem, žádné strany nepomíjeje; též všecken oltář, kterýž byl před svatyní svatých, obložil zlatem. 011 1KI 006 023 Udělal také v svatyni svatých dva cherubíny z dříví olivového desíti loket zvýší. 011 1KI 006 024 A bylo na pět loket křídlo cherubína jedno, a na pět loket křídlo cherubína druhé; deset loket bylo od konce křídla jednoho až k konci křídla druhého. 011 1KI 006 025 Tak na deset loket byl i cherubín druhý; míru jednostejnou a řezbu jednostejnou měli oba cherubínové. 011 1KI 006 026 Vysokost cherubína jednoho byla desíti loket, a tolikéž cherubína druhého. 011 1KI 006 027 I postavil ty cherubíny u prostřed domu vnitřního, tak že roztáhli křídla svá, a dotýkalo se křídlo jednoho jedné stěny, též křídlo cherubína druhého dotýkalo se druhé stěny; křídla pak jejich u prostřed domu spolu se dotýkala. 011 1KI 006 028 Obložil také ty cherubíny zlatem. 011 1KI 006 029 Přesto i všecky stěny domu vůkol ozdobil řezbami cherubínů a palm a rozvitých květů, vnitř i zevnitř. 011 1KI 006 030 I podlahu domu položil zlatem vnitř i zevnitř. 011 1KI 006 031 Udělal též, kudy vcházeli do svatyně svatých, dvéře z dříví olivového, a podvoje i s veřejemi byly pětihrané. 011 1KI 006 032 Oboje pak ty dvéře byly z dříví olivového, kteréž ozdobil řezbami cherubínů a palm a rozvitých květů, a obložil zlatem; potáhl také i cherubíny a palmy zlatem. 011 1KI 006 033 Podobně udělal i u vrat chrámových dvéře z dříví olivového čtverhrané. 011 1KI 006 034 A oboje dvéře byly z dříví jedlového. Na dvě strany jedny dvéře otvíraly se, též na dvě strany druhé dvéře se otvíraly. 011 1KI 006 035 I vyřezal na nich cherubíny a palmy a rozvité květy, a obložil zlatem taženým to, což bylo vyřezáno. 011 1KI 006 036 Potom vystavěl síň prostřední ze tří řadů kamení tesaného, a jednoho řadu dříví cedrového hoblovaného. 011 1KI 006 037 Léta čtvrtého založen byl dům Hospodinův, měsíce Ziv, 011 1KI 006 038 A léta jedenáctého, měsíce Bul, (jenž jest měsíc osmý), dokonán jest dům se všemi přípravami svými, a se vším tím, což k němu přináleželo; kterýž stavěl sedm let. 011 1KI 007 001 Potom stavěl Šalomoun dům svůj za třinácte let, až jej všelijak dostavěl. 011 1KI 007 002 Vystavěl též dům z lesu Libánského, sto loket zdélí a padesáte loket zšíří a třidceti loket zvýší na čtyřech řadích sloupů cedrových, a trámové cedroví byli na těch sloupích. 011 1KI 007 003 A přikryt byl cedrovím na hoře na těch trámích, kteříž byli na čtyřidcíti pěti sloupích, po patnácti v každém řadu. 011 1KI 007 004 Oken také byly tři řady, okno proti oknu třmi řady. 011 1KI 007 005 A všecky dvéře i veřeje čtverhrané byly, i okna, a zpořádaná byla okna proti oknům třmi řady. 011 1KI 007 006 Udělal i síňci na sloupích. Padesáti loket byla dlouhost její a třidcíti loket širokost její, a byla ta síňce napřed, i sloupové i trámové její před tím domem. 011 1KI 007 007 Opět vzdělal jinou síňci, v níž byl trůn, kdež soudil, totiž síňci soudnou, kteráž přikryta byla cedrovím od jedné podlahy až do druhé. 011 1KI 007 008 Potom při domu svém, v kterémž bydlil, udělal síň druhou za tou síní; dílo podobné onomu bylo. Udělal také dům dceři Faraonově, kterouž byl pojal Šalomoun, podobný té síňci. 011 1KI 007 009 Všecko to bylo z kamení nákladného, vedlé míry tesaného a pilou řezaného, vnitř i zevnitř, a to od gruntu až k stropu, i zevnitř až k síni veliké. 011 1KI 007 010 Základ také byl z kamení nákladného, z kamení velikého, z kamení na deset loket, a z kamení na osm loket. 011 1KI 007 011 Tak i výš bylo kamení nákladné, příslušně vedlé míry tesané, a cedrové dsky. 011 1KI 007 012 Síň také veliká měla všudy vůkol třmi řady kamení tesané, a jedním řadem dříví cedrové, podobně jako síň vnitřní domu Hospodinova, i síňce téhož domu. 011 1KI 007 013 Poslav pak král Šalomoun, povolal Chírama z Týru, 011 1KI 007 014 (Ten byl syn ženy vdovy z pokolení Neftalímova, jehož otec byl obyvatel Tyrský, řemeslník díla z mědi, ) proto že byl plný moudrosti a rozumnosti i umění k dělání všelikého díla z mědi. Kterýžto když přišel k králi Šalomounovi, dělal všeliké dílo jeho. 011 1KI 007 015 Nejprv sformoval dva sloupy měděné. Osmnácti loket byla výsost sloupu jednoho, kterýž okolek měl dvanácti loktů. Tak i sloup druhý. 011 1KI 007 016 Potom udělal dvě makovice, kteréž by vstaveny byly na vrch těch sloupů, slité z mědi. Pěti loktů byla zvýší makovice jedna, a pěti loktů zvýší makovice druhá. 011 1KI 007 017 Mřežování také dílem pleteným, a šňůry jako řetízky udělal k těm makovicím, kteréž byly na vrchu sloupů, sedm na makovici jednu a sedm na makovici druhou. 011 1KI 007 018 A udělav sloupy, přidal k mřežování jednomu dva řady jablek zrnatých vůkol, aby makovice, kteréž byly na vrchu, přikrývaly. A tak učinil makovici druhé. 011 1KI 007 019 Na těch pak makovicích na vrchu sloupů, kteříž v síňci státi měli, bylo dílo květem liliovým na čtyři lokty. 011 1KI 007 020 I měly makovice ty na dvou těch sloupích, jakož svrchu tak i proti vydutí pod zamřežováním jablka zrnatá, kterýchž bylo dvě stě, dvěma řady vůkol, na jedné i na druhé makovici. 011 1KI 007 021 A tak postavil ty sloupy v síňci chrámové. A postaviv sloup na pravé straně, nazval jméno jeho Jachin; a když postavil sloup na levé straně, nazval jméno jeho Boaz. 011 1KI 007 022 A na vrchu sloupů těch bylo dílo liliové. I dokonáno jest dílo sloupů. 011 1KI 007 023 Udělal také moře slité, desíti loket od jednoho kraje k druhému, okrouhlé vůkol, a pět loket byla vysokost jeho, a okolek jeho třidcíti loket vůkol. 011 1KI 007 024 Pod jehožto krajem pukly tykvím polním podobné všudy vůkol, po desíti do lokte, obkličovaly moře vůkol; dva řady tykví litých bylo s ním slito. 011 1KI 007 025 A stálo na dvanácti volích. Tři obráceni byli na půlnoci, a tři patřili k západu, tři zase postaveni byli ku poledni, a tři obráceni byli k východu, a moře svrchu na nich stálo, ale všech jich zadkové byli pod mořem. 011 1KI 007 026 A bylo ztlouští na dlaň. Kraj jeho byl, jakýž bývá u koflíku aneb květu liliového; dva tisíce tun v se bralo. 011 1KI 007 027 Udělal také deset podstavků měděných. Čtyř loket zdélí byl podstavek jeden každý, a čtyř loket zšíří, a tří loket zvýší. 011 1KI 007 028 Bylo pak takové dílo každého podstavku; lištování bylo vůkol na nich, kteréžto lištování bylo po krajích jeho. 011 1KI 007 029 A na tom lištování, kteréž bylo po krajích, lvové, volové a cherubínové byli, a nad těmi kraji byl sloupec svrchu, a pod lvy a voly obruba dílem taženým. 011 1KI 007 030 Bylo také po čtyřech kolách měděných pod každým podstavkem, a dsky měděné, a na čtyřech úhlech svých měli raménka; tolikéž i pod každou medenicí byla ta raménka slitá při každé obrubě. 011 1KI 007 031 Zřídlo pak jeho mezi obrubou po vrchu bylo zhloubí lokte, a však okrouhlé, řemeslně jako i podstavek udělané, zšíří půl druhého lokte. Na kterémžto zřídle byly řezby, ale lištování jejich bylo čtverhrané, neokrouhlé. 011 1KI 007 032 A tak po čtyřech kolách bylo pod tím lištováním, a osy kol vycházely z podstavků; vysokost kola každého byla půl druhého lokte. 011 1KI 007 033 Dílo těch kol bylo jako dílo kol u vozu; osy jejich i písty jejich, loukoti jejich i špice jejich, všecko bylo slité. 011 1KI 007 034 Tolikéž čtyři raménka na čtyřech úhlech podstavku každého, z něhož ta raménka vynikala. 011 1KI 007 035 Na vrchu pak podstavku byl sloupek na půl lokte zvýší, okrouhlý vůkol, a na vrchu sloupku toho byli krajové vypuštění, a lištování na nich. 011 1KI 007 036 I zdělal řezby na dskách po krajích jejich, a po lištování jejich, cherubíny, lvy a palmoví, jedno podlé druhého po obrubě všudy vůkol. 011 1KI 007 037 Na ten způsob udělal deset podstavků jednostejným slitím, na jednostejnou míru, a jednostejná řezba na všech byla. 011 1KI 007 038 Udělal také deset umyvadel měděných. Čtyřidceti měr bralo v se jedno umyvadlo; čtyř loket bylo to každé umyvadlo, jedno umyvadlo na jednom podstavku, a tak na desíti podstavcích. 011 1KI 007 039 I postavil podstavků pět po pravé straně domu, a pět po levé straně domu, moře pak postavil na pravé straně domu, k východu na poledne. 011 1KI 007 040 Nadělav tedy Chíram umyvadel, a lopat a kotlíků, dokonal všecko dílo, kteréž dělal králi Šalomounovi k domu Hospodinovu: 011 1KI 007 041 Dva sloupy a makovice okrouhlé, kteréž byly na vrchu dvou sloupů, a mřežování dvoje, aby přikrývalo ty dvě makovice okrouhlé, kteréž byly na vrchu sloupů; 011 1KI 007 042 A jablek zrnatých čtyři sta na dvojím mřežování; dva řady jablek zrnatých byly na mřežování jednom, aby přikrývaly dvě makovice okrouhlé, kteréž byly na vrchu sloupů; 011 1KI 007 043 Tolikéž podstavků deset, a umyvadel deset na podstavcích; 011 1KI 007 044 A moře jedno a volů dvanácte pod mořem; 011 1KI 007 045 Též hrnce a lopaty, a kotlíky. A všecko nádobí, kteréhož nadělal Chíram králi Šalomounovi do domu Hospodinova, bylo z mědi pulerované. 011 1KI 007 046 Ty věci na rovinách Jordánských slíval král v jilovaté zemi, mezi Sochot a Sartan. 011 1KI 007 047 Zanechal pak Šalomoun vážení všeho nádobí, pro množství veliké není vyhledáváno váhy mědi. 011 1KI 007 048 Nadělal také Šalomoun všeho jiného nádobí do domu Hospodinova: Oltář zlatý a stůl zlatý, na němž byli chlebové předložení, 011 1KI 007 049 A svícnů pět na pravé a pět na levé straně před svatyní svatých z zlata nejčistšího, též květy a lampy i utěradla z zlata, 011 1KI 007 050 I báně a žaltáře, kotlíky, kadidlnice a nádoby k oharkům z zlata čistého, i panty zlaté ke dveřím domu vnitřního, totiž svatyně svatých, a ke dveřím chrámovým. 011 1KI 007 051 A tak dokonáno jest všecko dílo, kteréž dělal král Šalomoun k domu Hospodinovu, a vnesl tam Šalomoun věci posvěcené od Davida otce svého, stříbro a zlato i nádobí, složiv je mezi poklady domu Hospodinova. 011 1KI 008 001 Tedy shromáždil Šalomoun k sobě do Jeruzaléma starší lidu Izraelského, a všecky přední z pokolení, totiž knížata čeledí otcovských s syny Izraelskými, aby přenesli truhlu smlouvy Hospodinovy z města Davidova, jenž jest Sion. 011 1KI 008 002 I sešli se k králi Šalomounovi všickni muži Izraelští měsíce Etanim, v čas slavnosti; a ten měsíc jest sedmý. 011 1KI 008 003 A když přišli všickni starší Izraelští, vzali kněží truhlu. 011 1KI 008 004 I přenesli truhlu Hospodinovu a stánek úmluvy, i všecka nádobí posvátná, kteráž byla v stánku; a tak přenesli to kněží a Levítové. 011 1KI 008 005 Král pak Šalomoun i všecko shromáždění Izraelské, kteréž se k němu sešlo, obětovali s ním před truhlou ovce i voly, kteříž ani popisováni ani počítáni nebyli pro množství. 011 1KI 008 006 I vnesli kněží truhlu smlouvy Hospodinovy na místo její, do vnitřního domu, totiž do svatyně svatých pod křídla cherubínů. 011 1KI 008 007 Nebo cherubínové měli roztažená křídla nad místem truhly, a přikrývali cherubínové truhlu i sochory její svrchu. 011 1KI 008 008 A povytáhli sochorů, tak že vidíni byli koncové jejich v svatyni k předku svatyně svatých, avšak vně nebylo jich viděti; a byli tam až do tohoto dne. 011 1KI 008 009 Nic nebylo v truhle kromě dvou tabulí kamenných, kteréž tam složil Mojžíš na Orébě, když všel Hospodin v smlouvu s syny Izraelskými, a oni šli z země Egyptské. 011 1KI 008 010 I stalo se, když vycházeli kněží z svatyně, že oblak naplnil dům Hospodinův, 011 1KI 008 011 Tak že nemohli kněží ostáti a sloužiti pro ten oblak; nebo sláva Hospodinova naplnila dům Hospodinův. 011 1KI 008 012 Tedy řekl Šalomoun: Hospodin řekl, že bude přebývati v mrákotě. 011 1KI 008 013 Jižť jsem vystavěl dům k přebývání tvému, místo, v němž bys přebýval na věky. 011 1KI 008 014 A obrátiv král tvář svou, požehnání dával všemu shromáždění Izraelskému, všecko pak shromáždění Izraelské stálo. 011 1KI 008 015 A řekl: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, kterýž mluvil ústy svými Davidovi otci mému, a skutečně naplnil to, řka: 011 1KI 008 016 Od toho dne, kteréhož jsem vyvedl lid svůj Izraelský z Egypta, nevyvolil jsem města z žádného pokolení Izraelského k vystavení v něm domu, kdež by přebývalo jméno mé, ale Davida jsem vyvolil, aby spravoval lid můj Izraelský. 011 1KI 008 017 Uložil tě byl zajisté v srdci svém David otec můj stavěti dům jménu Hospodina Boha Izraelského, 011 1KI 008 018 Ale Hospodin řekl Davidovi otci mému: Ačkoli jsi uložil v srdci svém stavěti dům jménu mému, a dobře jsi učinil, žes to myslil v srdci svém: 011 1KI 008 019 A však ty nebudeš stavěti toho domu, ale syn tvůj, kterýž vyjde z bedr tvých, on vystaví dům ten jménu mému. 011 1KI 008 020 A tak splnil Hospodin slovo své, kteréž byl mluvil. Nebo jsem povstal na místo Davida otce svého, a dosedl jsem na stolici Izraelskou, jakož byl mluvil Hospodin, a ustavěl jsem dům tento jménu Hospodina Boha Izraelského, 011 1KI 008 021 A připravil jsem tu místo truhle, v níž jest smlouva Hospodinova, kterouž učinil s otci našimi, když je vyvedl z země Egyptské. 011 1KI 008 022 Postavil se pak Šalomoun před oltářem Hospodinovým, přede vším shromážděním Izraelským, a pozdvihl rukou svých k nebi, 011 1KI 008 023 A řekl: Hospodine, Bože Izraelský, neníť podobného tobě Boha na nebi svrchu, ani na zemi dole, kterýž ostříháš smlouvy a milosrdenství služebníkům svým, chodícím před tebou v celém srdci svém, 011 1KI 008 024 Kterýž jsi splnil služebníku svému, Davidovi otci mému, to, co jsi mluvil jemu; nebo jsi mluvil ústy svými, a skutečně jsi to naplnil, jakož se dnes vidí. 011 1KI 008 025 Nyní tedy, ó Hospodine, Bože Izraelský, naplniž služebníku svému, Davidovi otci mému, což jsi mluvil jemu, řka: Nebudeť vyhlazen muž z rodu tvého od tváři mé, kterýž by seděl na stolici Izraelské, jestliže toliko ostříhati budou synové tvoji cesty své, aby chodili přede mnou, jakž jsi ty chodil přede mnou. 011 1KI 008 026 Protož nyní, ó Bože Izraelský, prosím, nechť jest upevněno slovo tvé, kteréž jsi mluvil služebníku svému, Davidovi otci mému. 011 1KI 008 027 (Ač zdali v pravdě bydliti bude Bůh na zemi? Aj, nebesa, nýbrž nebesa nebes tě neobsahují, mnohem méně dům tento, kterýž jsem vystavěl.) 011 1KI 008 028 A popatř k modlitbě služebníka svého a k úpění jeho, Hospodine, Bože můj, slyše volání a modlitbu, kterouž služebník tvůj modlí se dnes před tebou, 011 1KI 008 029 Aby oči tvé byly otevřené na dům tento v noci i ve dne, na místo toto, o němž jsi řekl: Tuť bude jméno mé, abys vyslýchal modlitbu, kterouž se modlívati bude služebník tvůj na místě tomto. 011 1KI 008 030 Vyslýchejž tedy modlitbu služebníka svého i lidu svého Izraelského, kterouž se modlívati budou na místě tomto; ty vždy vyslýchej v místě přebývání svého na nebesích, a vyslýchaje, buď milostiv. 011 1KI 008 031 Když by zhřešil člověk proti bližnímu svému, a nutil by ho k přísaze, tak že by přisahati musil, a přišla by ta přísaha před oltář tvůj do domu tohoto: 011 1KI 008 032 Ty vyslýchej na nebi a rozeznej, i rozsuď služebníky své, mstě nad bezbožným a obraceje skutky jeho na hlavu jeho, a ospravedlňuje spravedlivého, odplacuje mu vedlé spravedlnosti jeho. 011 1KI 008 033 Když by poražen byl lid tvůj Izraelský od nepřátel, proto že zhřešili proti tobě, jestliže by obrátíce se k tobě, vyznávali jméno tvé, a modléce se, poníženě prosili by tebe v domě tomto: 011 1KI 008 034 Ty vyslýchej na nebi a odpusť hřích lidu svému Izraelskému, a uveď je zase do země, kterouž jsi dal otcům jejich. 011 1KI 008 035 Když by zavříno bylo nebe, a nepršel déšť, proto že zhřešili proti tobě, a modléce se na místě tomto, vyznávali by se jménu tvému, a od hříchů svých odvrátili by se po tvém trestání: 011 1KI 008 036 Ty vyslýchej na nebi, a odpusť hřích služebníků svých a lidu svého Izraelského, vyuče je cestě výborné, po níž by chodili, a dej déšť na zemi svou, kterouž jsi dal lidu svému za dědictví. 011 1KI 008 037 Byl-li by hlad na zemi, byl-li by mor, sucho, rez, kobylky, a brouci byli-li by; ssoužil-li by jej nepřítel jeho v zemi obývání jeho, aneb jakákoli rána, jakákoli nemoc: 011 1KI 008 038 Všelikou modlitbu a každé úpění, kteréž by činěno bylo od kteréhokoli člověka, aneb ode všeho lidu tvého Izraelského, kdož by jen poznal ránu srdce svého, a pozdvihl by rukou svých v domě tomto, 011 1KI 008 039 Ty vyslýchej na nebesích v místě přebývání svého, a slituj se i učiň a odplať jednomu každému vedlé všech cest jeho, kteréž ty znáš v srdci jeho, (nebo ty sám znáš srdce všech lidí, ) 011 1KI 008 040 Aby se báli tebe po všecky dny, v nichž by živi byli na zemi, kterouž jsi dal otcům našim. 011 1KI 008 041 Nýbrž také cizozemec, kterýž není z lidu tvého Izraelského, přišel-li by z země daleké pro jméno tvé, 011 1KI 008 042 (Neboť uslyší o jménu tvém velikém a ruce tvé přesilné, a rameni tvém vztaženém, ) přišel-li by tedy, a modlil by se v domě tomto: 011 1KI 008 043 Ty vyslýchej na nebi v místě přebývání svého, a učiň všecko to, o čež volati bude k tobě cizozemec ten, aťby poznali všickni národové země jméno tvé, a báli se tebe jako lid tvůj Izraelský, a aby věděli, že jméno tvé vzýváno jest nad domem tímto, kterýž jsem vystavěl. 011 1KI 008 044 Když by vytáhl lid tvůj k boji proti nepříteli svému, cestou, kterouž bys poslal je, jestliže by se modlili Hospodinu naproti městu tomuto, kteréž jsi vyvolil, a naproti domu, kterýž jsem vystavěl jménu tvému: 011 1KI 008 045 Tolikéž vyslýchej na nebi modlitbu jejich a úpění jejich, a vyveď při jejich. 011 1KI 008 046 Když by zhřešili proti tobě, (jakož není člověka, kterýž by nehřešil, ) a rozhněvaje se na ně, vydal bys je v moc nepříteli, tak že by je jaté vedli ti, kteříž by je zjímali, do země nepřátelské, daleké neb blízké, 011 1KI 008 047 A usmyslili by sobě v zemi té, do kteréž by zajati byli, a obrátíce se, modlili by se tobě v zemi těch, kteříž je zzajímali, řkouce: Zhřešiliť jsme a neprávě jsme činili, bezbožně jsme činili, 011 1KI 008 048 A tak navrátili by se k tobě celým srdcem svým a celou duší svou v zemi nepřátel svých, kteříž je zzajímali, a modlili by se tobě naproti zemi své, kterouž jsi dal otcům jejich, naproti městu tomu, kteréž jsi vyvolil, a domu, kterýž jsem vzdělal jménu tvému: 011 1KI 008 049 Vyslýchejž tedy na nebesích, v místě přebývání svého, modlitbu jejich a úpění jejich, a vyveď při jejich, 011 1KI 008 050 A odpusť lidu svému, cožkoli zhřešil proti tobě, i všecka přestoupení jejich, jimiž přestoupili proti tobě, a nakloň k nim lítostí ty, kteříž je zjímali, aby se smilovali nad nimi. 011 1KI 008 051 Neboť jsou lid tvůj a dědictví tvé, kteréž jsi vyvedl z Egypta, z prostřed peci železné. 011 1KI 008 052 Nechať jsou tedy oči tvé otevřené k modlitbě služebníka tvého a k modlitbě lidu tvého Izraelského, abys je vyslýchal vždycky, když by tě koli vzývali. 011 1KI 008 053 Nebo jsi ty oddělil je sobě za dědictví ode všech národů země, jakož jsi mluvil skrze Mojžíše služebníka svého, když jsi vyvedl otce naše z Egypta, Panovníče Hospodine. 011 1KI 008 054 Stalo se pak, když se přestal Šalomoun modliti Hospodinu vší modlitbou a prosbou touto, že vstal od oltáře Hospodinova, a přestal klečeti a pozdvihovati rukou svých k nebi. 011 1KI 008 055 A stoje, dobrořečil všemu shromáždění Izraelskému hlasem velikým, řka: 011 1KI 008 056 Požehnaný Hospodin, kterýž dal odpočinutí lidu svému Izraelskému vedlé všeho, což mluvil. Nepochybilo ani jedno slovo ze všelikého slova jeho dobrého, kteréž mluvil skrze služebníka svého Mojžíše. 011 1KI 008 057 Budiž Hospodin Bůh náš s námi, jako byl s otci našimi; nezamítejž nás, ani opouštěj. 011 1KI 008 058 Ale nakloniž srdce naše k sobě, abychom chodili po všech cestách jeho, a ostříhali přikázaní jeho, i ustanovení jeho, a soudů jeho, kteréž přikázal otcům našim. 011 1KI 008 059 A ať jsou má tato slova, kterýmiž jsem se modlil před Hospodinem, blízko Hospodina Boha našeho dnem i nocí, tak aby vyvodil při služebníka svého, a při lidu svého Izraelského každého času a dne, 011 1KI 008 060 Aťby poznali všickni národové země, že Hospodin sám jest Bůh, a že není kromě něho žádný. 011 1KI 008 061 Budiž tedy srdce vaše celé k Hospodinu Bohu našemu, tak abyste chodili v ustanoveních jeho, ostříhajíce přikázaní jeho, tak jako dnešního dne. 011 1KI 008 062 Král pak a s ním všecken Izrael obětovali oběti před Hospodinem. 011 1KI 008 063 A obětoval Šalomoun v obět pokojnou, kterouž obětoval Hospodinu, volů dvamecítma tisíců, a ovec sto dvadceti tisíců, a posvěcovali domu Hospodinova král i všickni synové Izraelští. 011 1KI 008 064 Téhož dne posvětil král prostředku síně, kteráž byla před domem Hospodinovým; nebo obětoval tu oběti zápalné a oběti suché, a tuky pokojných obětí, proto že oltář měděný, kterýž byl před Hospodinem, byl malý, aniž mohly se na něm směstknati oběti zápalné a oběti suché, a tukové pokojných obětí. 011 1KI 008 065 A tak držel Šalomoun toho času slavnost, a všecken Izrael s ním, shromáždění veliké odtud, kudyž se chodí do Emat, až ku potoku Egyptskému, před Hospodinem Bohem naším, za sedm dní a opět za sedm dní, to jest za čtrnácte dní. 011 1KI 008 066 Dne pak osmého propustil lid. Kteříž požehnavše krále, odešli do obydlí svých, radujíce se a veselíce se v srdci ze všech dobrých věcí, kteréž učinil Hospodin Davidovi služebníku svému a Izraelovi lidu svému. 011 1KI 009 001 Stalo se pak, když dokonal Šalomoun stavení domu Hospodinova a domu královského, podlé vší líbosti své, jakž vykonati umínil, 011 1KI 009 002 Že se ukázal Hospodin Šalomounovi podruhé, jakož se mu byl ukázal v Gabaon. 011 1KI 009 003 I řekl jemu Hospodin: Vyslyšelť jsem modlitbu tvou a prosbu tvou, kteroužs se modlil přede mnou; posvětil jsem domu toho, kterýž jsi vystavěl, aby přebývalo tam jméno mé až na věky, a byly tu oči mé i srdce mé po všecky dny. 011 1KI 009 004 A ty jestliže choditi budeš přede mnou, jako chodil David otec tvůj, v dokonalosti srdce a v upřímnosti, čině všecko to, což jsem přikázal tobě, ustanovení mých i soudů mých ostříhaje: 011 1KI 009 005 Utvrdím zajisté stolici království tvého nad Izraelem na věky, jakož jsem mluvil Davidovi otci tvému, řka: Nebudeť odjat muž z rodu tvého od trůnu Izraelského. 011 1KI 009 006 Pakli se nazpět odvrátíte vy i synové vaši ode mne, a nebudete ostříhati přikázaní mých a ustanovení mých, kteráž jsem vydal vám, ale odejdouce, sloužiti budete bohům cizím a klaněti se jim: 011 1KI 009 007 Vypléním docela Izraele se svrchku země, kterouž jsem jim dal, a dům tento, kteréhož jsem posvětil jménu svému, zavrhu od tváři své, i budeť Izrael za přísloví a za rozprávku mezi všemi národy. 011 1KI 009 008 Ano i dům tento, jakkoli bude slavný, kdokoli mimo něj půjde, užasne se a ckáti bude, i řekne: Proč tak učinil Hospodin zemi této a domu tomuto? 011 1KI 009 009 Tedy odpovědí: Proto že opustili Hospodina Boha svého, kterýž vyvedl otce jejich z země Egyptské, a chytili se bohů cizích, a klaněli se jim i sloužili jim, protož uvedl na ně Hospodin všecky tyto zlé věci. 011 1KI 009 010 Stalo se také po přeběhnutí dvadcíti let, v nichž vzdělal Šalomoun oba dva ty domy, dům Hospodinův a dům královský, 011 1KI 009 011 K čemuž byl Chíram král Tyrský daroval Šalomounovi hojně dříví cedrového a jedlového, i zlata vedlé vší vůle jeho, že dal také král Šalomoun Chíramovi dvadceti měst v zemi Galilejské. 011 1KI 009 012 I vyjel Chíram z Týru, aby viděl ta města, kteráž mu daroval Šalomoun, ale nelíbila se jemu. 011 1KI 009 013 Protož řekl: Jakáž jsou ta města, kteráž mi dáváš, bratře můj? I nazval je zemí Kabul až do tohoto dne. 011 1KI 009 014 Nebo byl poslal Chíram králi sto a dvadceti centnéřů zlata. 011 1KI 009 015 Příčina pak platu, kterýž byl uložil král Šalomoun, byla, aby stavěl dům Hospodinův a dům svůj, a Mello i zdi Jeruzalémské, též Azor a Mageddo i Gázer. 011 1KI 009 016 (Farao zajisté král Egyptský vytáh, dobyl Gázeru a vypálil je, Kananejské pak, kteříž byli v tom městě, pobil a dal město za věno dceři své, manželce Šalomounově.) 011 1KI 009 017 A tak vystavěl zase Šalomoun Gázer a Betoron dolní, 011 1KI 009 018 Též Baalat a Tadmor na poušti v též zemi, 011 1KI 009 019 I všecka města, v nichž Šalomoun měl své sklady, i města vozů, i města jezdců, vše vedlé žádosti své, cožkoli chtěl stavěti v Jeruzalémě, a na Libánu i po vší zemi panování svého. 011 1KI 009 020 Všecken také lid, kterýž byl pozůstal z Amorejských, Hetejských, Ferezejských, Hevejských a Jebuzejských, kteříž nebyli z synů Izraelských, 011 1KI 009 021 Totiž syny jejich, kteříž byli pozůstali po nich v zemi, jichž nemohli synové Izraelští vyhladiti, uvedl Šalomoun pod plat a v službu až do tohoto dne. 011 1KI 009 022 Z synů pak Izraelských žádného nepodrobil v službu Šalomoun, ale byli muži váleční, a služebníci jeho, a knížata jeho, vůdcové jeho a úředníci nad vozy a jezdci jeho. 011 1KI 009 023 Bylo těch předních vládařů, kteříž byli nad dílem Šalomounovým, pět set a padesát. Ti spravovali lidi, kteříž dělali. 011 1KI 009 024 Dcera pak Faraonova přestěhovala se z města Davidova do domu svého, kterýž jí byl vystavěl Šalomoun. Tehdáž také vystavěl Mello. 011 1KI 009 025 I obětoval Šalomoun každého roku třikrát oběti zápalné a pokojné na oltáři, kterýž byl vzdělal Hospodinu, ale kadíval na tom, kterýž byl před Hospodinem, když dokonal dům. 011 1KI 009 026 Nadělal také král Šalomoun lodí velikých v Aziongaber, kteréž jest podlé Elat, na břehu moře Rudého v zemi Idumejské. 011 1KI 009 027 A poslal Chíram na těch lodech služebníky své, plavce umělé na moři, s služebníky Šalomounovými. 011 1KI 009 028 Kteříž přeplavivše se do Ofir, nabrali tam zlata čtyři sta a dvadceti centnéřů, a přivezli králi Šalomounovi. 011 1KI 010 001 Uslyševši pak královna z Sáby pověst o Šalomounovi a jménu Hospodinovu, přijela, aby zkusila jeho v pohádkách. 011 1KI 010 002 A přijevši do Jeruzaléma s počtem velmi velikým, s velbloudy nesoucími vonné věci a zlata velmi mnoho i kamení drahého, přišla k Šalomounovi, a mluvila s ním o všecko, což měla v srdci svém. 011 1KI 010 003 Jížto odpověděl Šalomoun na všecka slova její. Nebylo nic skrytého před králem, nač by jí neodpověděl. 011 1KI 010 004 Protož uzřevši královna z Sáby všecku moudrost Šalomounovu i dům, kterýž byl ustavěl, 011 1KI 010 005 Též pokrmy stolu jeho, i sedání a stávání služebníků přisluhujících jemu, i roucha jejich, šeňkýře také jeho, i stupně, kterýmiž vstupoval k domu Hospodinovu, zděsila se náramně. 011 1KI 010 006 A řekla králi: Praváť jest řeč, kterouž jsem slyšela v zemi své, o věcech tvých a o moudrosti tvé, 011 1KI 010 007 Ješto jsem nechtěla věřiti řečem, až jsem přijela a uzřela očima svýma. Ale aj, není mi praveno ani polovice; převýšil jsi moudrostí a dobrotou pověst tu, kterouž jsem slyšela. 011 1KI 010 008 Blahoslavení muži tvoji, a blahoslavení služebníci tvoji, kteříž stojí před tebou vždycky, a slyší moudrost tvou. 011 1KI 010 009 Budiž Hospodin Bůh tvůj požehnaný, kterýž tě sobě oblíbil, aby tě posadil na stolici Izraelské, proto že miluje Hospodin Izraele na věky, a ustanovil tě králem, abys činil soud a spravedlnost. 011 1KI 010 010 I dala králi sto a dvadceti centnéřů zlata, a vonných věcí velmi mnoho, i kamení drahého, aniž bylo kdy více přivezeno takových vonných věcí tak mnoho, jako darovala královna z Sáby králi Šalomounovi. 011 1KI 010 011 (Lodí také Chíramova, kteráž přinášela zlato z Ofir, přivezla z Ofir dříví almugim velmi mnoho i kamení drahého. 011 1KI 010 012 I nadělal král z toho dříví almugim zábradel k domu Hospodinovu, i k domu královu, též harf a louten zpěvákům, aniž jest kdy přivezeno takového dříví almugim, ani vidíno do dnešního dne.) 011 1KI 010 013 Král také Šalomoun dal královně z Sáby vedlé vší vůle její, čehož požádala, nad to, což jí Šalomoun daroval darem královským. Potom se navrátila do země své ona i služebníci její. 011 1KI 010 014 Byla pak váha toho zlata, kteréž přicházelo Šalomounovi na každý rok, šest set šedesáte šest centnéřů zlata, 011 1KI 010 015 Kromě toho, co přicházelo od kupců a prodavačů vonných věcí, a ode všech králů Arabských i vývod země. 011 1KI 010 016 A protož nadělal král Šalomoun dvě stě štítů z zlata taženého, šest set zlatých dával na každý štít, 011 1KI 010 017 A tři sta pavéz z taženého zlata, tři libry zlata dal na každou pavézu. I složil je král v domě lesu Libánského. 011 1KI 010 018 Udělal také král stolici z kostí slonových velikou, a obložil ji zlatem ryzím. 011 1KI 010 019 Šest stupňů bylo k té stolici, a vrch okrouhlý byl na stolici od zadní strany její, a zpolehadla rukám s obou stran té stolice, a dva lvové stáli u zpolehadel. 011 1KI 010 020 A dvanácte lvů stálo tu na šesti stupních s obou stran. Nebylo nic takového učiněno v žádných královstvích. 011 1KI 010 021 Nadto všecky nádoby krále Šalomouna, jichž ku pití užívali, byly zlaté, a všecky nádoby v domě lesu Libánského byly z zlata nejčistšího. Nic nebylo od stříbra, aniž ho sobě co vážili ve dnech Šalomounových. 011 1KI 010 022 Nebo měl král lodí mořské s lodími krále Chírama. Jednou ve třech letech vracely se ty lodí mořské, přinášející zlato a stříbro, kosti slonové, a opice a pávy. 011 1KI 010 023 I zveleben jest král Šalomoun nad všecky krále zemské v bohatství a v moudrosti. 011 1KI 010 024 Pročež všickni obyvatelé země žádostivi byli viděti tvář Šalomounovu, aby slyšeli moudrost jeho, kterouž složil Bůh v srdci jeho. 011 1KI 010 025 A přinášeli jeden každý dary své, nádoby stříbrné a nádoby zlaté, roucha a zbroj, i vonné věci, koně a mezky, a to každého roku, 011 1KI 010 026 Tak že nashromáždil Šalomoun vozů a jezdců, a měl tisíc a čtyři sta vozů a dvanácte tisíc jezdců, kteréž rozsadil v městech vozů, a při králi v Jeruzalémě. 011 1KI 010 027 I složil král stříbra v Jeruzalémě jako kamení, a cedrového dříví jako planého fíkoví, kteréž roste v údolí u velikém množství. 011 1KI 010 028 Přivodili také Šalomounovi koně z Egypta a koupě rozličné; nebo kupci královští brávali koupě rozličné za slušnou mzdu, 011 1KI 010 029 A vodívali spřež vozníků z Egypta za šest set lotů stříbra, koně pak jednoho za sto a padesáte, a tak všechněm králům Hetejským a králům Syrským oni dodávali. 011 1KI 011 001 V tom král Šalomoun zamiloval ženy cizozemky mnohé, i dceru Faraonovu, i Moábské, Ammonitské, Idumejské, Sidonské a Hetejské, 011 1KI 011 002 Z národů těch, kteréž zapověděl Hospodin synům Izraelským, řka: Nebudete se směšovati s nimi, aniž se oni budou směšovati s vámi, neboť by naklonili srdce vaše k bohům svým. K těm přilnul Šalomoun milostí, 011 1KI 011 003 Tak že měl žen královen sedm set a ženin tři sta. I odvrátily ženy jeho srdce jeho. 011 1KI 011 004 Stalo se tedy, že když se zstaral Šalomoun, ženy jeho naklonily srdce jeho k bohům cizím, tak že nebylo srdce jeho celé při Hospodinu Bohu jeho, jako bylo srdce Davida otce jeho. 011 1KI 011 005 Ale obrátil se Šalomoun k Astarot, bohyni Sidonské, a k Moloch, ohavnosti Ammonské. 011 1KI 011 006 I činil Šalomoun to, což se nelíbilo Hospodinu, a nenásledoval cele Hospodina, jako David otec jeho. 011 1KI 011 007 Tedy vystavěl Šalomoun výsost Chámosovi, ohavnosti Moábské, na hoře, kteráž jest naproti Jeruzalému, a Molochovi, ohavnosti synů Ammon. 011 1KI 011 008 A tak vzdělal všechněm ženám svým z cizího národu, kteréž kadily a obětovaly bohům svým. 011 1KI 011 009 I rozhněval se Hospodin na Šalamouna, proto že se uchýlilo srdce jeho od Hospodina Boha Izraelského, kterýž se jemu byl ukázal po dvakrát, 011 1KI 011 010 A zapověděl jemu tu věc, aby nechodil po bozích cizích. Ale neostříhal toho, což byl přikázal Hospodin. 011 1KI 011 011 Protož řekl Hospodin Šalomounovi: Poněvadž se to nalezlo při tobě, a neostříhal jsi smlouvy mé ani ustanovení mých, kterážť jsem přikázal, věz, že odtrhnu království toto od tebe, a dám je služebníku tvému. 011 1KI 011 012 A však za dnů tvých neučiním toho pro Davida otce tvého, než z ruky syna tvého odtrhnu je. 011 1KI 011 013 Všeho pak království neodtrhnu, ale pokolení jednoho zanechám synu tvému pro Davida služebníka svého a pro Jeruzalém, kterýž jsem vyvolil. 011 1KI 011 014 A tak vzbudil Hospodin protivníka Šalomounovi, Adada Idumejského z semene královského, kterýž byl v zemi Idumejské. 011 1KI 011 015 Nebo stalo se, když bojoval David proti Idumejským, a Joáb kníže vojska vytáhl, aby pochoval zmordované, a pobil všecky pohlaví mužského v zemi Idumejské, 011 1KI 011 016 (Za šest zajisté měsíců byl tam Joáb se vším lidem Izraelským, dokudž nevyplénil všech pohlaví mužského v zemi Idumejské, ) 011 1KI 011 017 Že tehdáž utekl Adad sám, a někteří muži Idumejští z služebníků otce jeho s ním, aby šli do Egypta. Adad pak byl pachole neveliké. 011 1KI 011 018 Kteříž jdouce z Madian, přišli do Fáran, a vzavše s sebou některé muže z Fáran, přišli do Egypta k Faraonovi, králi Egyptskému, kterýž dal jemu dům, i stravou opatřil ho, dal jemu také i zemi. 011 1KI 011 019 A tak nalezl Adad milost velikou před Faraonem, tak že jemu dal za manželku sestru ženy své, sestru Tafnes královny. 011 1KI 011 020 I porodila jemu sestra Tafnes syna Genubata, a odchovala ho Tafnes v domu Faraonovu. I byl Genubat v domě Faraonově mezi syny Faraonovými. 011 1KI 011 021 Když pak uslyšel Adad v Egyptě, že by usnul David s otci svými, a že umřel i Joáb kníže vojska, tedy řekl Adad Faraonovi: Propusť mne, ať jdu do země své. 011 1KI 011 022 Jemuž řekl Farao: Čehožť se nedostává u mne, že chceš odjíti do země své? I řekl: Ničeho, a však vždy mne propusť. 011 1KI 011 023 Vzbudil ještě Bůh proti němu protivníka, Rázona syna Eliadova, kterýž byl utekl od Hadarezera krále Soby, pána svého, 011 1KI 011 024 A shromáždiv k sobě muže, byl knížetem roty, když je David hubil. Protož odšedše do Damašku, bydlili v něm a kralovali v Damašku. 011 1KI 011 025 I byl protivníkem Izraelovým po všecky dny Šalomounovy; a to bylo nad to zlé, kteréž mu činil Adad. I měl v ošklivosti Izraele, když kraloval v Syrii. 011 1KI 011 026 Jeroboám také syn Nebatův Efratejský z Sareda, (a jméno matky jeho ženy vdovy bylo Serua, ) služebník Šalomounův, pozdvihl ruky proti králi. 011 1KI 011 027 A tato byla příčina, pro kterouž pozdvihl ruky proti králi Šalomounovi: Že vystavěv Šalomoun Mello, zavřel mezeru města Davidova otce svého. 011 1KI 011 028 Jeroboám pak byl muž silný a udatný. Protož vida Šalomoun mládence, že by pracovitý byl, ustanovil ho nade všemi platy z domu Jozefa. 011 1KI 011 029 I stalo se téhož času, že když vyšel Jeroboám z Jeruzaléma, našel jej prorok Achiáš Silonský na cestě, jsa odín rouchem novým. A byli sami dva na poli. 011 1KI 011 030 Tedy ujav Achiáš roucho nové, kteréž měl na sobě, roztrhal je na dvanácte kusů. 011 1KI 011 031 A řekl Jeroboámovi: Vezmi sobě deset kusů; nebo takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Aj, já roztrhnu království z ruky Šalomounovy, a dám tobě desatero pokolení. 011 1KI 011 032 Jedno toliko pokolení zůstane jemu pro služebníka mého Davida, a pro město Jeruzalém, kteréž jsem vyvolil ze všech pokolení Izraelských, 011 1KI 011 033 Proto že opustili mne, a klaněli se Astarot bohyni Sidonské, a Chámos bohu Moábskému, i Moloch bohu Ammonskému, a nechodili po cestách mých, aby činili to, což mi se líbí, totiž ustanovení má a soudy mé, jako David otec jeho. 011 1KI 011 034 A však neodejmu ničeho z království z rukou jemu; nebo vůdcím zanechám ho po všecky dny života jeho pro Davida služebníka svého, kteréhož jsem vyvolil, kterýž ostříhal přikázaní mých a ustanovení mých. 011 1KI 011 035 Ale potom vezma království z ruky syna jeho, dám tobě z něho desatero pokolení, 011 1KI 011 036 Synu pak jeho dám jedno pokolení, aby zůstala svíce Davidovi služebníku mému po všecky dny přede mnou v městě Jeruzalémě, kteréž jsem sobě vyvolil, aby tam jméno mé přebývalo. 011 1KI 011 037 A tak tebe vezmu, abys kraloval ve všech věcech, kterýchž by žádala duše tvá, a budeš králem nad Izraelem. 011 1KI 011 038 Protož jestliže uposlechneš všeho toho, což přikáži tobě, a choditi budeš po cestách mých, a činiti to, což mi se líbí, ostříhaje ustanovení mých a přikázaní mých, jako činil David služebník můj: budu s tebou a vzdělám tobě dům stálý, jako jsem vzdělal Davidovi, a dám tobě lid Izraelský. 011 1KI 011 039 Potrápímť zajisté semene Davidova pro tu věc, a však ne po všecky dny. 011 1KI 011 040 Pro tu příčinu chtěl Šalomoun zabiti Jeroboáma. Kterýž vstav, utekl do Egypta k Sesákovi králi Egyptskému, a byl v Egyptě, dokudž neumřel Šalomoun. 011 1KI 011 041 Jiné pak věci Šalomounovy, kteréž činil, i moudrost jeho vypsány jsou v knize činů Šalomounových. 011 1KI 011 042 Dnů pak, v nichž kraloval Šalomoun v Jeruzalémě nade vším Izraelem, bylo čtyřidceti let. 011 1KI 011 043 I usnul Šalomoun s otci svými, a pochován jest v městě Davida otce svého. Kraloval pak Roboám syn jeho místo něho. 011 1KI 012 001 Tedy přibral se Roboám do Sichem; nebo tam sešel se byl všecken Izrael, aby ho ustanovili za krále. 011 1KI 012 002 Stalo se pak, když uslyšel Jeroboám syn Nebatův, jsa ještě v Egyptě, kamž byl utekl před Šalomounem králem, (bydlel zajisté Jeroboám v Egyptě, ) 011 1KI 012 003 Že poslali a povolali ho; protož přišed Jeroboám i všecko shromáždění Izraelské, mluvili k Roboámovi, řkouce: 011 1KI 012 004 Otec tvůj ztížil jho naše; protož nyní polehč služby otce svého tvrdé a břemena jeho těžkého, kteréž vzložil na nás, a budeme tobě sloužiti. 011 1KI 012 005 Kterýž řekl jim: Odejděte, a třetího dne navraťte se ke mně. I odšel lid. 011 1KI 012 006 Tedy radil se král Roboám s starci, kteříž stávali před Šalomounem otcem jeho ještě za života jeho, řka: Kterak vy radíte, jakou odpověd mám dáti lidu tomuto? 011 1KI 012 007 I odpověděli jemu, řkouce: Jestliže dnes povolný budeš lidu tomuto a ochotně se jim ukážeš, a odpověd dávaje, mluviti budeš přívětivě, budouť služebníci tvoji po všecky dny. 011 1KI 012 008 Ale on opustil radu starců, kterouž dali jemu, a radil se s mládenci, kteříž s ním zrostli a stávali před ním. 011 1KI 012 009 A řekl k nim: Co vy radíte, jakou bychom dali odpověd lidu tomuto, kteříž mluvili ke mně, řkouce: Polehč břemene, kteréž vzložil otec tvůj na nás? 011 1KI 012 010 I odpověděli jemu mládenci, kteříž zrostli s ním, řkouce: Takto odpovíš lidu tomu, kteříž mluvili k tobě a řekli: Otec tvůj ztížil jho naše, ty pak polehč nám. Takto díš jim: Nejmenší prst můj tlustší jest nežli bedra otce mého. 011 1KI 012 011 Nyní tedy otec můj těžké břímě vložil na vás, já pak přidám břemene vašeho; otec můj trestal vás bičíky, ale já trestati vás budu biči uzlovatými. 011 1KI 012 012 Přišel tedy Jeroboám i všecken lid k Roboámovi dne třetího, jakž byl rozkázal král, řka: Navraťte se ke mně dne třetího. 011 1KI 012 013 I odpověděl král lidu tvrdě, opustiv radu starců, kterouž dali jemu. 011 1KI 012 014 A mluvil k nim vedlé rady mládenců, řka: Otec můj ztížil jho vaše, já pak přidám břemene vašeho; otec můj trestal vás bičíky, ale já trestati vás budu biči uzlovatými. 011 1KI 012 015 I neuposlechl král lidu. Nebo byla příčina od Hospodina, aby se naplnila řeč jeho, kterouž mluvil Hospodin skrze Achiáše Silonského k Jeroboámovi synu Nebatovu. 011 1KI 012 016 Protož vida všecken Izrael, že by je král oslyšel, odpověděl lid králi v tato slova: Jakýž máme díl v Davidovi? Ani dědictví nemáme v synu Izai. K stanům svým, ó Izraeli! Nyní opatř dům svůj, Davide. Odšel tedy Izrael k stanům svým, 011 1KI 012 017 Tak že nad syny Izraelskými toliko, kteříž bydlili v městech Judských, kraloval Roboám. 011 1KI 012 018 I poslal král Roboám Adurama, kterýž byl nad platy, a uházel ho všecken Izrael kamením až do smrti, čímž král Roboám přinucen byl, aby vsedna na vůz, utekl do Jeruzaléma. 011 1KI 012 019 A tak odstoupili synové Izraelští od domu Davidova až do dnešního dne. 011 1KI 012 020 I stalo se, když uslyšeli všickni Izraelští, že by se navrátil Jeroboám, poslavše, povolali ho do shromáždění, a ustanovili ho králem nade vším Izraelem. Nezůstávalo při domu Davidovu než samo pokolení Judovo. 011 1KI 012 021 Když pak přijel Roboám do Jeruzaléma, shromáždil všecken dům Judský a pokolení Beniamin, totiž sto a osmdesáte tisíců výborných bojovníků, aby bojovali proti domu Izraelskému, a aby zase přivedeno bylo království k Roboámovi synu Šalomounovu. 011 1KI 012 022 Tedy stala se řeč Boží k Semaiášovi muži Božímu, řkoucí: 011 1KI 012 023 Pověz Roboámovi synu Šalomounovu, králi Judskému a všemu domu Judovu i Beniaminovu, a ostatku lidu těmito slovy: 011 1KI 012 024 Takto praví Hospodin: Netáhněte a nebojujte proti bratřím svým synům Izraelským. Navraťte se jeden každý do domu svého, nebo ode mne stala se věc tato. I uposlechli rozkazu Hospodinova a navrátili se, aby odešli vedlé řeči Hospodinovy. 011 1KI 012 025 Potom vystavěl Jeroboám Sichem na hoře Efraim, a bydlil v něm, a vyšed odtud, vystavěl Fanuel. 011 1KI 012 026 Řekl pak Jeroboám v srdci svém: Tudíž by se navrátilo království toto k domu Davidovu, 011 1KI 012 027 Když by chodíval lid tento k obětování obětí v domě Hospodinově do Jeruzaléma; i obrátilo by se srdce lidu tohoto ku pánu jeho Roboámovi králi Judskému, a tak zabijíce mne, navrátili by se k Roboámovi králi Judskému. 011 1KI 012 028 Protož poradiv se král, udělal dvé telat zlatých a řekl lidu: Dosti jste již chodili do Jeruzaléma. Aj, teď bohové tvoji, ó Izraeli, kteříž tě vyvedli z země Egyptské. 011 1KI 012 029 I postavil jedno v Bethel, a druhé postavil v Dan. 011 1KI 012 030 Kterážto věc byla příčinou k hřešení, nebo chodíval lid k jednomu z těch až do Dan. 011 1KI 012 031 Vzdělal zajisté dům výsostí, a ustanovil kněží z lidu obecného, kteříž nebyli z synů Léví. 011 1KI 012 032 Ustanovil také Jeroboám svátek měsíce osmého, v patnáctý den téhož měsíce, ku podobenství svátku, kterýž byl v Judstvu, a obětoval na oltáři. Takž učinil i v Bethel, obětuje telatům, kteréž byl udělal; také i v Bethel ustanovil kněží výsostí, kteréž byl zdělal. 011 1KI 012 033 A obětoval na oltáři, kterýž byl udělal v Bethel, v patnáctý den měsíce osmého, toho měsíce, kterýž byl sobě smyslil v srdci svém, a slavil svátek s syny Izraelskými, a přistoupil k oltáři, aby kadil. 011 1KI 013 001 A aj, muž Boží přišel z Judstva s slovem Hospodinovým do Bethel, tehdáž když Jeroboám, stoje u oltáře, kadil. 011 1KI 013 002 I zvolal proti oltáři slovem Hospodinovým, řka: Oltáři, oltáři, toto praví Hospodin: Hle, syn narodí se domu Davidovu, jménem Joziáš, kterýž obětovati bude na tobě kněží výsostí, jenž zapalují kadidlo na tobě; i kosti lidské páliti budou na tobě. 011 1KI 013 003 I dal téhož dne znamení, řka: Totoť jest znamení, že mluvil Hospodin: Aj, oltář roztrhne se a vysype se popel, kterýž jest na něm. 011 1KI 013 004 V tom uslyšev král Jeroboám slovo muže Božího, že zvolal proti oltáři v Bethel, vztáhl ruku svou od oltáře a řekl: Jměte ho. I uschla ruka jeho, kterouž vztáhl proti němu, a nemohl ji zase přitáhnouti k sobě. 011 1KI 013 005 Oltář také se roztrhl, a vysypal se popel z oltáře podlé znamení, kteréž byl předpověděl muž Boží slovem Hospodinovým. 011 1KI 013 006 Protož mluvil král a řekl tomu muži Božímu: Pomodl se medle Hospodinu Bohu svému a pros za mne, abych mohl přitáhnouti ruku svou k sobě. I modlil se muž Boží Hospodinu, a přitáhl král ruku zase k sobě, a byla jako prvé. 011 1KI 013 007 Tedy řekl král muži Božímu: Poď se mnou domů a posilň se, a dámť dar. 011 1KI 013 008 I řekl muž Boží králi: Bys mi dal polovici domu svého, nešel bych s tebou, aniž bych jedl chleba, aniž bych pil vody na místě tomto. 011 1KI 013 009 Nebo tak mi přikázal slovem svým Hospodin, řka: Nebudeš jísti chleba, ani píti vody, aniž se navrátíš tou cestou, kterouž jsi přišel. 011 1KI 013 010 A tak odšel jinou cestou, a nenavrátil se tou cestou, kterouž byl přišel do Bethel. 011 1KI 013 011 Prorok pak jeden starý bydlil v Bethel, jehož syn přišed, vypravoval mu všecky věci, kteréž učinil muž Boží toho dne v Bethel; i slova, kteráž mluvil králi, vypravovali otci svému. 011 1KI 013 012 Tedy řekl jim otec jejich: Kterou cestou šel? I ukázali mu synové jeho cestu, kterouž šel ten muž Boží, kterýž byl z Judstva přišel. 011 1KI 013 013 Zatím řekl synům svým: Osedlejte mi osla. Kteříž osedlali mu osla, a on vsedl na něj. 011 1KI 013 014 A jel za mužem Božím a nalezl jej, an sedí pod dubem. I řekl jemu: Ty-li jsi ten muž Boží, kterýž jsi přišel z Judstva? A on odpověděl: Jsem. 011 1KI 013 015 Kterýž řekl jemu: Poď se mnou domů, a pojíš chleba. 011 1KI 013 016 Ale on odpověděl: Nemohuť se navrátiti, ani jíti s tebou, aniž budu jísti chleba, ani píti vody s tebou na místě tomto. 011 1KI 013 017 Nebo stala se ke mně řeč slovem Hospodinovým: Nebudeš tam jísti chleba, ani píti vody; nenavrátíš se, jda touž cestou, kterouž jsi šel. 011 1KI 013 018 Jemuž odpověděl: Takéť já prorok jsem jako i ty, a mluvil ke mně anděl slovem Hospodinovým, řka: Navrať ho s sebou do domu svého, ať pojí chleba a napije se vody. To pak sklamal jemu. 011 1KI 013 019 Takž se navrátil s ním, a jedl chléb v domě jeho a pil vodu. 011 1KI 013 020 Když pak oni seděli za stolem, stalo se slovo Hospodinovo k proroku tomu, kterýž onoho byl zase navrátil. 011 1KI 013 021 A zvolal na muže Božího, kterýž byl přišel z Judstva, řka: Toto praví Hospodin: Proto že jsi na odpor učinil řeči Hospodinově, a neostříhal jsi přikázaní, kteréžť vydal Hospodin Bůh tvůj, 011 1KI 013 022 Ale navrátils se a jedls chléb, a pils vodu na místě, o kterémžť řekl: Nebudeš jísti chleba, ani píti vody: nebudeť pochováno tělo tvé v hrobě otců tvých. 011 1KI 013 023 Tedy když pojedl chleba a napil se, osedlal mu osla, totiž tomu proroku, kteréhož byl navrátil. 011 1KI 013 024 A když odšel, trefil na něj lev na cestě a udávil jej. I leželo tělo jeho na cestě, a osel stál podlé něho; lev také stál vedlé těla mrtvého. 011 1KI 013 025 A aj, muži někteří jdouce tudy, uzřeli tělo mrtvé ležící na cestě, a lva, an stojí vedlé něho. Kteříž přišedše, pověděli v městě, v kterémž ten starý prorok bydlil. 011 1KI 013 026 Což když uslyšel ten prorok, kterýž ho byl navrátil s cesty, řekl: Muž Boží jest, kterýž na odpor učinil řeči Hospodinově; protož vydal jej Hospodin lvu, kterýž potřev ho, udávil jej vedlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil jemu. 011 1KI 013 027 Zatím mluvě k synům svým, řekl: Osedlejte mi osla. I osedlali. 011 1KI 013 028 A odjev, nalezl mrtvé tělo jeho ležící na cestě, a osla i lva, an stojí u toho těla; a nejedl lev těla toho, aniž co uškodil oslu. 011 1KI 013 029 Protož vzav prorok tělo muže Božího, vložil je na osla, a přinesl je. I přišel do města svého, aby ho plakal a pochoval. 011 1KI 013 030 Položil pak tělo jeho v hrobě svém, a plakali ho: Ach, bratře můj. 011 1KI 013 031 A pochovav ho, mluvil k synům svým, řka: Když já umru, pochovejte mne v témž hrobě, v němž muž Boží jest pochován, vedlé kostí jeho položte kosti mé. 011 1KI 013 032 Neboť se jistě stane to, což ohlásil slovem Hospodinovým proti oltáři, kterýž jest v Bethel, a proti všechněm domům výsostí, kteréž jsou v městech Samařských. 011 1KI 013 033 Po těchto příbězích neodvrátil se Jeroboám od cesty své zlé, ale opět nadělal z lidu obecného kněží výsostí. Kdo jen chtěl, posvětil ruky jeho, a ten byl knězem výsostí. 011 1KI 013 034 I byla ta věc domu Jeroboámovu příčinou k hřešení, aby vypléněn a vyhlazen byl se svrchku země. 011 1KI 014 001 Toho času roznemohl se Abiáš, syn Jeroboámův. 011 1KI 014 002 I řekl Jeroboám ženě své: Vstaň medle a změň se, aby nepoznali, že jsi žena Jeroboámova, a jdi do Sílo. Hle, tam jest Achiáš prorok, kterýž mi byl předpověděl, že mám býti králem nad lidem tímto. 011 1KI 014 003 A vezma v ruce své deset chlebů a koláčů, a láhvici medu, jdi k němu; onť oznámí tobě, co se stane pacholeti tomuto. 011 1KI 014 004 I učinila tak žena Jeroboámova; nebo vstavši, šla do Sílo, a přišla do domu Achiášova. Ale Achiáš nemohl již hleděti, nebo pošly mu byly oči pro starost jeho. 011 1KI 014 005 Hospodin pak řekl Achiášovi: Aj, žena Jeroboámova jde, aby se tebe něco zeptala o synu svém, proto že jest nemocen. Toto a toto budeš jí mluviti. Budeť pak, že když přijde, činiti se bude jinou. 011 1KI 014 006 Protož uslyšev Achiáš šust noh jejích, když vcházela do dveří, řekl: Poď, ženo Jeroboámova, proč se jinou činíš? Já zajisté poslán jsem k tobě s řečí tvrdou. 011 1KI 014 007 Jdi, pověz Jeroboámovi: Toto praví Hospodin Bůh Izraelský: Poněvadž jsem tě vyvýšil z prostředku lidu, a postavil jsem tě za vůdce nad lidem svým Izraelským, 011 1KI 014 008 A odtrhl jsem království od domu Davidova, a dal jsem je tobě, ty však nebyl jsi jako služebník můj David, kterýž ostříhal přikázaní mých, a následoval mne v celém srdci svém, čině toliko to, což jest pravého přede mnou, 011 1KI 014 009 Ale zlost jsi páchal hojněji nade všecky, kteříž byli před tebou; nebo odšed, učinils sobě bohy cizí a slité, abys mne dráždil, mne pak zavrhl jsi za hřbet svůj: 011 1KI 014 010 Protož aj, já uvedu zlé věci na dům Jeroboámův, a vyhladím z Jeroboáma, i toho, jenž močí na stěnu, i zajatého i zanechaného v Izraeli, a vyvrhu ostatky domu Jeroboámova, jako hnůj vymítán bývá až dočista. 011 1KI 014 011 Toho, kdož z domu Jeroboámova umře v městě, psi žráti budou, a toho, kdož umře na poli, ptáci nebeští jísti budou; neboť jest mluvil Hospodin. 011 1KI 014 012 Ty pak vstana, jdi do domu svého, a když vcházeti budeš do města, tehdy umře pachole. 011 1KI 014 013 I budou ho plakati všecken lid Izraelský, a pochovají jej; nebo ten sám z domu Jeroboámova dostane se do hrobu, proto že o něm z domu Jeroboámova jest slovo dobré u Hospodina Boha Izraelského. 011 1KI 014 014 Vyzdvihneť však sobě Hospodin krále nad Izraelem, kterýž vyhladí dům Jeroboámův toho dne. Ale co? Nýbrž již vyzdvihl. 011 1KI 014 015 A zaklátí Hospodin Izraelem tak, jako se klátí třtina u vodách, a vykoření Izraele z země výborné této, kterouž dal otcům jejich, a rozptýlí je daleko za řeku, proto že sobě zdělali háje, popouzejíce Hospodina. 011 1KI 014 016 A tak vydá Izraele pro hříchy Jeroboámovy, kterýž i sám hřešil, i v hřích uvodil Izraele. 011 1KI 014 017 Tedy vstavši žena Jeroboámova, odešla a přišla do Tersa, a když vstupovala na prah domu, umřelo pachole. 011 1KI 014 018 I pochovali je, a plakal ho všecken lid Izraelský vedlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil skrze služebníka svého, Achiáše proroka. 011 1KI 014 019 Jiné pak věci Jeroboámovy, jaké boje vedl a kterak kraloval, aj, sepsány jsou v knize o králích Izraelských. 011 1KI 014 020 Všech dnů, v nichž kraloval Jeroboám, bylo dvamecítma let. I usnul s otci svými, a kraloval Nádab syn jeho místo něho. 011 1KI 014 021 Roboám také syn Šalomounův kraloval nad Judou. V jednom a ve čtyřidcíti letech byl Roboám, když počal kralovati, a sedmnácte let kraloval v Jeruzalémě městě, kteréž vyvolil Hospodin ze všech pokolení Izraelských, aby tam přebývalo jméno jeho. Bylo pak jméno matky jeho Naama Ammonitská. 011 1KI 014 022 Činil také lid Judský to, což zlého jest před Hospodinem, a k zůřivosti ho popudili hříchy svými, kterýmiž hřešili, více nežli otcové jejich všemi věcmi, kteréž činili. 011 1KI 014 023 Nebo i oni vystavěli sobě výsosti a sloupy, i háje na každém pahrbku vysokém a pod každým stromem zeleným. 011 1KI 014 024 Přesto byli ohyzdní sodomáři v zemi té, činíce vedlé všech ohavností pohanských, kteréž byl vyplénil Hospodin před tváří synů Izraelských. 011 1KI 014 025 I stalo se léta pátého království Roboámova, že vytáhl Sesák král Egyptský proti Jeruzalému, 011 1KI 014 026 A pobral poklady domu Hospodinova a poklady domu královského, všecko to pobral. Vzal také všecky pavézy zlaté, kterýchž byl nadělal Šalomoun. 011 1KI 014 027 Místo kterýchž nadělal král Roboám pavéz měděných, a poručil je úředníkům nad drabanty, kteříž ostříhali brány domu královského. 011 1KI 014 028 A když král chodíval do domu Hospodinova, nosili je drabanti, a zase je přinášeli do pokoje drabantů. 011 1KI 014 029 Jiné pak věci Roboámovy, a všecko, což činil, zdaliž není zapsáno v knize o králích Judských. 011 1KI 014 030 Ano i válka, kteráž byla mezi Roboámem a Jeroboámem po všecky dny. 011 1KI 014 031 I usnul Roboám s otci svými, a pochován jest s nimi v městě Davidově. A jméno matky jeho bylo Naama Ammonitská. I kraloval Abiam syn jeho místo něho. 011 1KI 015 001 Léta pak osmnáctého království Jeroboáma syna Nebatova, kraloval Abiam nad Judou. 011 1KI 015 002 Tři léta kraloval v Jeruzalémě. A jméno matky jeho bylo Maacha, dcera Abissalomova. 011 1KI 015 003 Ten chodil ve všech hříších otce svého, kteréž páchal před oblíčejem jeho; a nebylo srdce jeho celé při Hospodinu Bohu jeho, jako srdce Davida otce jeho. 011 1KI 015 004 A však pro Davida dal jemu Hospodin Bůh jeho svíci v Jeruzalémě, vzbudiv syna jeho po něm, a utvrdiv Jeruzalém, 011 1KI 015 005 Proto že David činil to, což bylo dobrého před Hospodinem, a neuchýlil se od žádné věci z těch, kteréž jemu byl přikázal, po všecky dny života svého, kromě skutku při Uriášovi Hetejském. 011 1KI 015 006 A byl boj mezi Roboámem a Jeroboámem po všecky dny života jeho. 011 1KI 015 007 Jiné pak věci Abiamovy, a všecko což činil, popsáno jest v knize o králích Judských, ano i o boji mezi Abiamem a Jeroboámem. 011 1KI 015 008 A když usnul Abiam s otci svými, pochovali ho v městě Davidově. I kraloval Aza syn jeho místo něho. 011 1KI 015 009 A tak léta dvadcátého Jeroboáma, krále Izraelského, kraloval Aza nad Judou. 011 1KI 015 010 Jedno a čtyřidceti let kraloval v Jeruzalémě. A jméno matky jeho bylo Maacha, dcera Abissalomova. 011 1KI 015 011 I činil Aza, což dobrého bylo před Hospodinem, jako David otec jeho. 011 1KI 015 012 Nebo ohyzdné sodomáře vyplénil z země, a odjal všecky modly, kterýchž nadělali otcové jeho. 011 1KI 015 013 Nadto i Maachu matku svou ssadil, aby nebyla královnou; nebo byla udělala hroznou modlu v háji. Protož podťal Aza modlu tu ohyzdnou, a spálil při potoku Cedron. 011 1KI 015 014 A ačkoli výsosti nebyly zkaženy, a však srdce Azovo bylo celé při Bohu po všecky dny jeho. 011 1KI 015 015 Vnesl také ty věci, kteréž posvěceny byly od otce jeho, i ty věci, kterýchž sám posvětil, do domu Hospodinova, stříbro a zlato i nádoby. 011 1KI 015 016 Pročež byla válka mezi Azou a Bázou, králem Izraelským, po všecky dny jejich. 011 1KI 015 017 Nebo Báza král Izraelský vytáhl proti Judovi, a stavěl Ráma, aby nedal žádnému vyjíti ani jíti k Azovi králi Judskému. 011 1KI 015 018 Ale vzav Aza všecko stříbro i zlato, kteréž pozůstalo v pokladích domu Hospodinova, a v pokladích domu královského, dal je v ruce služebníků svých, a poslal je král Aza k Benadadovi synu Tabremmon, syna Hezion, králi Syrskému, kterýž bydlil v Damašku, řka: 011 1KI 015 019 Smlouva jest mezi mnou a mezi tebou, mezi otcem mým a mezi otcem tvým. Aj, teď posílám tobě dar, stříbro a zlato; jdi, zruš smlouvu svou s Bázou králem Izraelským, ať odtrhne ode mne. 011 1KI 015 020 I uposlechl Benadad krále Azy, a poslav knížata s vojsky svými proti městům Izraelským, dobyl Jon a Dan, též Abelbetmaachy, i všeho Ceneretu, a vší země Neftalím. 011 1KI 015 021 To když uslyšel Báza, přestal stavěti Ráma, a zůstal v Tersa. 011 1KI 015 022 Tedy král Aza provolal po všem Judstvu, žádného nevyměňuje. I pobrali to kamení z Ráma, i dříví jeho, z něhož stavěl Báza, a vystavěl z toho král Aza Gabaa Beniaminovo a Masfa. 011 1KI 015 023 Jiné pak všecky věci Azovy, i všecka síla jeho a cokoli dělal, i jaká města vystavěl, zapsáno jest v knize o králích Judských. Jen že v věku starosti své byl nemocný na nohy. 011 1KI 015 024 I usnul Aza s otci svými, a pochován jest s nimi v městě Davida otce svého. A kraloval místo něho Jozafat syn jeho. 011 1KI 015 025 Nádab pak syn Jeroboámův, počal kralovati nad Izraelem léta druhého Azy, krále Judského, a kraloval nad Izraelem dvě létě. 011 1KI 015 026 A činil to, což zlého jest před očima Hospodinovýma, chodě po cestě otce svého, v hříších jeho, jimiž k hřešení přivodil lid Izraelský. 011 1KI 015 027 I činil mu úklady Báza syn Achiášův z domu Izachar, a porazil ho Báza u Gebbeton, kteréž bylo Filistinských. Nádab zajisté a všickni Izraelští oblehli byli Gebbeton. 011 1KI 015 028 A tak zabil ho Báza léta třetího Azy, krále Judského, a kraloval místo něho. 011 1KI 015 029 I stalo se, když počal kralovati, že zahubil všecken dům Jeroboámův, a nepozůstavil žádné duše z Jeroboáma, až je i vyhladil vedlé řeči Hospodinovy, kterouž byl mluvil skrze služebníka svého Achiáše Silonského, 011 1KI 015 030 Pro hříchy Jeroboámovy, jimiž hřešil, a jimiž k hřešení přivodil lid Izraelský, pro dráždění jeho, kterýmž dráždil Hospodina Boha Izraelského. 011 1KI 015 031 Jiné pak věci Nádabovy a všecko, což činil, zapsáno jest v knize o králích Izraelských. 011 1KI 015 032 Byla tedy válka mezi Azou, a mezi Bázou králem Izraelským, po všecky dny jejich. 011 1KI 015 033 Léta třetího Azy, krále Judského, kraloval Báza syn Achiášův nade vším Izraelem v Tersa za čtyřmecítma let. 011 1KI 015 034 A činil to, což zlého jest před Hospodinem, chodě po cestě Jeroboámově a v hříších jeho, jimiž k hřešení přivodil Izraele. 011 1KI 016 001 Stala se pak řeč Hospodinova k Jéhu, synu Chanani, proti Bázovi, řkoucí: 011 1KI 016 002 Proto že jsem tě vyzdvihl z prachu, a postavil za vůdci lidu mého Izraelského, ty jsi pak chodil po cestě Jeroboámově, a přivedls k hřešení lid můj Izraelský, aby mne popouzeli hříchy svými: 011 1KI 016 003 Aj, já vyhladím potomky Bázovy a potomky domu jeho, a učiním domu tvému, jako domu Jeroboáma, syna Nebatova. 011 1KI 016 004 Toho, kdož z rodiny Bázovy umře v městě, psi žráti budou, a kdož z nich umře na poli, ptáci nebeští jísti budou. 011 1KI 016 005 Jiné pak věci Bázovy a všecko, což činil, i síla jeho, o tom zapsáno jest v knize o králích Izraelských. 011 1KI 016 006 Když pak usnul Báza s otci svými, pochován jest v Tersa, a Ela syn jeho kraloval místo něho. 011 1KI 016 007 A tak skrze Jéhu syna Chanani, proroka, stala se řeč Hospodinova proti Bázovi a proti domu jeho, i proti všemu zlému, kteréž činil před oblíčejem Hospodinovým, popouzeje ho dílem rukou svých, že má býti podobný domu Jeroboámovu, a proto že jej zabil. 011 1KI 016 008 Léta dvadcátého šestého Azy, krále Judského, kraloval Ela syn Bázův nad Izraelem v Tersa dvě létě. 011 1KI 016 009 I zprotivil se jemu služebník jeho Zamri, hejtman nad polovicí vozů, když on v Tersa kvasil a opilý byl v domě Arsy, vládaře města Tersa. 011 1KI 016 010 V tom Zamri přišed, ranil ho, a zabil jej léta dvadcátého sedmého Azy krále Judského, a kraloval místo něho. 011 1KI 016 011 Když pak kraloval a seděl na stolici jeho, pobil všecken dům Bázův, i příbuzné jeho, i přátely jeho, nepozůstaviv z něho ani močícího na stěnu. 011 1KI 016 012 A tak vyhladil Zamri všecken dům Bázův vedlé řeči Hospodinovy, kterouž byl mluvil proti Bázovi skrze Jéhu proroka, 011 1KI 016 013 Pro všecky hříchy Bázovy, i hříchy Ela syna jeho, kteříž hřešili, i v hříchy uvodili Izraele, popouzejíce Hospodina Boha Izraelského marnostmi svými. 011 1KI 016 014 Jiné pak věci Ela a všecko, což činil, vypsáno jest v knize o králích Izraelských. 011 1KI 016 015 Léta dvadcátého sedmého Azy, krále Judského, kraloval Zamri v Tersa sedm dní, když lid vojenský ležel proti Gebbeton Filistinských. 011 1KI 016 016 Nebo uslyšev lid, kterýž byl v ležení, takové věci, že by se Zamri zprotivil a že krále zabil, tedy všecken Izrael ustanovili sobě krále Amri, hejtmana nad vojskem Izraelským toho času v vojště. 011 1KI 016 017 Protož táhl Amri a s ním všecken Izrael od Gebbeton, a oblehli Tersu. 011 1KI 016 018 A když viděl Zamri, že již město jest vzato, všed na palác domu královského, zapálil nad sebou dům královský, i umřel, 011 1KI 016 019 Pro hříchy své, kterýmiž hřešil, čině, což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým, a chodě po cestě Jeroboámově a v hříších jeho, kteréž páchal, přivozuje k hřešení lid Izraelský. 011 1KI 016 020 Jiné pak věci Zamri i jeho úkladové, kteréž činil, zapsáni jsou v knize o králích Izraelských. 011 1KI 016 021 Tedy rozdělil se lid Izraelský na dvé. Polovice lidu postoupilo po Tebni synu Ginet, aby ho učinili králem, a druhá polovice postoupila po Amri. 011 1KI 016 022 Ale přemohl lid, kterýž postoupil po Amri, lid ten, kterýž postoupil po Tebni synu Ginet. I umřel Tebni, a kraloval Amri. 011 1KI 016 023 Léta třidcátého prvního Azy, krále Judského, kraloval Amri nad Izraelem dvanácte let. V Tersa kraloval šest let. 011 1KI 016 024 I koupil horu Someron od Semera za dvě hřivny stříbra, a když vystavěl tu horu, nazval jméno města toho, kteréž vzdělal, od jména Semery, pána té hory, totiž Samaří. 011 1KI 016 025 Činil pak Amri to, což jest zlého před oblíčejem Hospodinovým; nýbrž horší věci činil, než kdo ze všech, kteříž před ním byli. 011 1KI 016 026 Nebo chodil po všeliké cestě Jeroboáma syna Nebatova, a ve všech hříších jeho, kterýmiž přivodil k hřešení Izraele, popouzeje Hospodina Boha Izraelského marnostmi svými. 011 1KI 016 027 Jiné pak věci Amri i všecko, což činil, i síla jeho, kterouž prokazoval, o tom zapsáno jest v knize o králích Izraelských. 011 1KI 016 028 I usnul Amri s otci svými, a pochován jest v Samaří, a kraloval místo něho Achab syn jeho. 011 1KI 016 029 Achab tedy syn Amri kraloval nad Izraelem léta třidcátého osmého Azy, krále Judského, a kraloval Achab syn Amri nad Izraelem v Samaří dvamecítma let. 011 1KI 016 030 I činil Achab syn Amri před oblíčejem Hospodinovým horší věci než kdo ze všech, kteříž před ním byli. 011 1KI 016 031 V tom stalo se, (nebo málo mu to bylo, že chodil v hříších Jeroboáma syna Nebatova), že sobě pojal ženu Jezábel dceru Etbál, krále Sidonského, a odšed, sloužil Bálovi a klaněl se jemu. 011 1KI 016 032 A vzdělal oltář Bálovi v chrámě Bálově, kterýž byl ustavěl v Samaří. 011 1KI 016 033 Udělal také Achab i háj, a tak přičinil toho, čím by popouzel Hospodina Boha Izraelského, nade všecky jiné krále Izraelské, kteříž byli před ním. 011 1KI 016 034 Za dnů jeho Hiel Bethelský vystavěl Jericho. V Abiramovi prvorozeném svém založil je, a v Segubovi nejmladším svém postavil brány jeho, vedlé řeči Hospodinovy, kterouž byl mluvil skrze Jozue syna Nun. 011 1KI 017 001 Tedy Eliáš Tesbitský, obyvatel Galádský, mluvil k Achabovi: Živť jest Hospodin Bůh Izraelský, před jehož oblíčejem stojím, že nebude těchto let rosy ani deště, jediné vedlé řeči mé. 011 1KI 017 002 I stalo se slovo Hospodinovo k němu, řkoucí: 011 1KI 017 003 Odejdi odsud a obrať se k východu, a skrej se u potoka Karit, kterýž jest naproti Jordánu. 011 1KI 017 004 A budeš z toho potoka píti, krkavcům pak jsem přikázal, aby tě tam krmili. 011 1KI 017 005 Kterýž odšed, učinil, jakž mu přikázal Hospodin. Nebo odšed, usadil se při potoku Karit, kterýž byl proti Jordánu. 011 1KI 017 006 A krkavci přinášeli jemu chléb a maso každého jitra, též chléb a maso každého večera, a z potoka pil. 011 1KI 017 007 Tedy po přeběhnutí dnů některých vysechl ten potok, nebo nebylo žádného deště v té zemi. 011 1KI 017 008 I stalo se slovo Hospodinovo k němu, řkoucí: 011 1KI 017 009 Vstaň a jdi do Sarepty Sidonské, a buď tam. Aj, přikázal jsem ženě vdově, aby tě živila. 011 1KI 017 010 Kterýž vstav, šel do Sarepty, a přišel k bráně města, a aj, žena vdova sbírala tu dříví. A zavolav jí, řekl: Medle, přines mi trochu vody v nádobě, abych se napil. 011 1KI 017 011 A když šla, aby přinesla, zavolal jí zase a řekl: Medle, přines mi také kousek chleba v ruce své. 011 1KI 017 012 I odpověděla: Živť jest Hospodin Bůh tvůj, žeť nemám žádného chleba, ani podpopelného, kromě hrsti mouky v kbelíku a maličko oleje v nádobce, a aj, sbírám dvě dřevě, abych šla a připravila to sobě a synu svému, abychom snědouce to, za tím zemříti musili. 011 1KI 017 013 I řekl jí Eliáš: Neboj se. Jdi a učiň, jakž jsi řekla, a však udělej mi prvé z toho malý chléb podpopelný a přines mi; potom sobě a synu svému uděláš. 011 1KI 017 014 Neboť toto praví Hospodin Bůh Izraelský: Mouka z kbelíka toho nebude strávena, aniž oleje v nádobce té ubude až do toho dne, když dá Hospodin déšť na zemi. 011 1KI 017 015 I šla a učinila vedlé řeči Eliášovy, a jedla ona i on i čeled její až do těch dní. 011 1KI 017 016 Z kbelíka toho mouka nebyla strávena, aniž oleje v nádobce ubylo, vedlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil skrze Eliáše. 011 1KI 017 017 A když to přeběhlo, stalo se, že se roznemohl syn ženy, paní toho domu, a byla nemoc jeho velmi těžká, tak že nezůstalo v něm dýchání. 011 1KI 017 018 Protož řekla Eliášovi: Co mně a tobě, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomenul nepravost mou, a umořil syna mého? 011 1KI 017 019 Kterýž odpověděl jí: Dej sem syna svého. A vzav ho z lůna jejího, vnesl jej na síň, kdež sám přebýval, a položil ho na lůžko své. 011 1KI 017 020 Tedy volal k Hospodinu a řekl: Hospodine Bože můj, také-liž s tou vdovou, u kteréž pohostinu jsem, tak zle nakládáš, že jsi umořil syna jejího? 011 1KI 017 021 A roztáh se nad dítětem po třikrát, zvolal k Hospodinu a řekl: Hospodine Bože můj, prosím, nechť se navrátí duše dítěte tohoto do vnitřností jeho. 011 1KI 017 022 I vyslyšel Hospodin hlas Eliášův, a navrátila se duše dítěte do vnitřností jeho, i ožilo. 011 1KI 017 023 A vzav Eliáš dítě, snesl je z síně do domu, a dal je matce jeho. I řekl Eliáš: Pohleď, syn tvůj živ jest. 011 1KI 017 024 Tedy řekla žena Eliášovi: Jižť jsem nyní poznala, že jsi muž Boží, a že řeč Hospodinova v ústech tvých jest pravá. 011 1KI 018 001 Potom po mnohých dnech, po třetím tom létě, stalo se slovo Hospodinovo k Eliášovi, řkoucí: Jdi, ukaž se Achabovi, neboť dám déšť na zemi. 011 1KI 018 002 Odšel tedy Eliáš, aby se ukázal Achabovi. Byl pak hlad veliký v Samaří. 011 1KI 018 003 I povolal Achab Abdiáše, kterýž byl představen domu jeho. (Abdiáš pak bál se Hospodina velmi. 011 1KI 018 004 Nebo když Jezábel mordovala proroky Hospodinovy, vzal Abdiáš sto proroků a skryl je po padesáti v jeskyni, a krmil je chlebem a vodou.) 011 1KI 018 005 A řekl Achab Abdiášovi: Jdi skrze tu zemi ke všechněm studnicím vod, a ke všechněm potokům, zdali bychom kde nalezli trávu, abychom živé zachovali koně a mezky, a nezmořili dobytka. 011 1KI 018 006 I rozdělili sobě zemi, kterouž by prošli. Achab šel jednou cestou sám, Abdiáš také šel cestou druhou sám. 011 1KI 018 007 A když Abdiáš byl na cestě, aj, Eliáš potkal se s ním. Kterýž když ho poznal, padl na tvář svou a řekl: Nejsi-liž ty, pane můj, Eliáš? 011 1KI 018 008 Odpověděl jemu: Jsem. Jdi, pověz pánu svému: Aj, Eliáš přišel. 011 1KI 018 009 Jemuž řekl: Což jsem zhřešil, že služebníka svého vydati chceš v ruku Achabovu, aby mne zamordoval? 011 1KI 018 010 Živť jest Hospodin Bůh tvůj, žeť není národu ani království, kamž by neposlal pán můj hledati tě, a když řekli, že tebe není, přísahy požádal od království a národu, že tě nemohou nalezti. 011 1KI 018 011 A ty nyní pravíš: Jdi, pověz pánu svému: Aj, Eliáš přišel. 011 1KI 018 012 I stalo by se, že jakž bych odšel od tebe, tedy duch Hospodinův zanesl by tě nevím kam, já pak jda, oznámil bych Achabovi, a když by tě nenalezl, zabil by mne. Služebník zajisté tvůj bojí se Hospodina od mladosti své. 011 1KI 018 013 Zdaliž není oznámeno pánu mému, co jsem učinil, když Jezábel mordovala proroky Hospodinovy, že jsem skryl z proroků Hospodinových sto mužů, po padesáti mužích v jeskyni, a krmil jsem je chlebem a vodou? 011 1KI 018 014 Ty pak nyní pravíš: Jdi, pověz pánu svému: Aj, Eliáš přišel. A zamordujeť mne. 011 1KI 018 015 Odpověděl Eliáš: Živť jest Hospodin zástupů, před jehož oblíčejem stojím, žeť se jemu dnes ukáži. 011 1KI 018 016 A tak šel Abdiáš vstříc Achabovi, a oznámil jemu. Pročež šel i Achab v cestu Eliášovi. 011 1KI 018 017 A když uzřel Achab Eliáše, řekl Achab k němu: Zdaliž ty nejsi ten, kterýž kormoutíš lid Izraelský? 011 1KI 018 018 Kterýž odpověděl: Jáť nekormoutím lidu Izraelského, ale ty a dům otce tvého, když opouštíte přikázaní Hospodinova a následujete Bálů. 011 1KI 018 019 Protož nyní pošli a shromažď ke mně všecken lid Izraelský na horu Karmel, a proroků Bálových čtyři sta a padesáte, i proroků toho háje čtyři sta, kteříž jedí z stolu Jezábel. 011 1KI 018 020 Obeslal tedy Achab všecky syny Izraelské, a shromáždil ty proroky na horu Karmel. 011 1KI 018 021 A přistoupiv Eliáš ke všemu lidu, řekl: I dokudž kulhati budete na obě straně? Jestližeť jest Hospodin Bohem, následujtež ho; pakli jest Bál, jdětež za ním. A neodpověděl jemu lid žádného slova. 011 1KI 018 022 Opět řekl Eliáš lidu: Já sám toliko pozůstal jsem prorok Hospodinův, proroků pak Bálových jest čtyři sta a padesáte mužů. 011 1KI 018 023 Nechť jsou nám dáni dva volkové, a ať vyberou sobě volka jednoho, kteréhož nechť rozsekají na kusy a vkladou na dříví, ale ohně ať nepodkládají. Jáť také připravím volka druhého, kteréhož vložím na dříví, a ohně nepodložím. 011 1KI 018 024 Tedy vzývejte jméno bohů vašich, já pak vzývati budu jméno Hospodinovo, a budeť to, že Bůh, kterýž se ohlásí skrze oheň, ten jest Bůh. A odpověděl všecken lid, řka: Dobráť jest řeč tato. 011 1KI 018 025 I řekl Eliáš prorokům Bálovým: Vybeřte sobě volka jednoho a připravte ho nejprvé, poněvadž jest vás více, a vzývejte jméno bohů vašich, ale ohně nepodkládejte. 011 1KI 018 026 A tak vzali volka, kteréhož jim dal, a připravili a vzývali jméno Bálovo od jitra až do poledne, říkajíce: Ó Báli, uslyš nás. Ale nebylo hlasu, ani kdo by odpověděl. I skákali u oltáře, kterýž byli udělali. 011 1KI 018 027 Když pak bylo poledne, posmíval se jim Eliáš a řekl: Křičte vysokým hlasem, poněvadž bůh jest. Neb snad rozmlouvání má, neb jinou práci, neb jest na cestě, anebť spí, ať procítí. 011 1KI 018 028 Takž křičeli hlasem velikým, a bodli se vedlé obyčeje svého nožíky a špicemi, tak až se krví polívali. 011 1KI 018 029 I stalo se, když již bylo s poledne, že prorokovali až dotud, když se obětuje obět suchá, ale nebylo žádného se ohlášení, ani kdo by odpověděl, ani kdo by vyslyšel. 011 1KI 018 030 Zatím řekl Eliáš všemu lidu: Přistuptež ke mně. I přistoupil všecken lid k němu. Tedy opravil oltář Hospodinův, kterýž byl zbořený. 011 1KI 018 031 Nebo vzal Eliáš dvanácte kamenů, (vedlé počtu pokolení synů Jákobových, k němuž se byla stala řeč Hospodinova, že Izrael bude jméno jeho, ) 011 1KI 018 032 A vzdělal z těch kamenů oltář ve jménu Hospodinovu; udělal také struhu vůkol oltáře zšíří, co by mohl dvě míry obilé vsíti. 011 1KI 018 033 Narovnal i dříví, a rozsekav volka na kusy, vkladl na dříví. 011 1KI 018 034 A řekl: Naplňte čtyři stoudve vodou, a vylíte na obět zápalnou i na dříví. Řekl opět: Učiňtež to po druhé. I učinili po druhé. Řekl ještě: Po třetí učiňte. I učinili po třetí, 011 1KI 018 035 Tak že tekly vody okolo oltáře; také i struhu naplnila voda. 011 1KI 018 036 Stalo se pak, když se obětuje obět suchá, přistoupil Eliáš prorok a řekl: Hospodine Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, nechť dnes poznají, že jsi ty Bůh v Izraeli, a já služebník tvůj, a že jsem vedlé slova tvého činil všecky věci tyto. 011 1KI 018 037 Vyslyš mne, Hospodine, vyslyš mne, aťby poznal lid tento, že jsi ty, Hospodine, Bohem, když bys obrátil srdce jejich zase. 011 1KI 018 038 V tom spadl oheň Hospodinův, a spálil obět zápalnou, dříví i kamení i prsť; též vodu, kteráž byla v struze, vypil. 011 1KI 018 039 Což když uzřel všecken ten lid, padli na tváři své a řekli: Hospodinť jest Bohem, Hospodin jest Bohem. 011 1KI 018 040 I řekl jim Eliáš: Zjímejte ty proroky Bálovy, žádný ať z nich neujde. I zjímali je. Kteréž svedl Eliáš ku potoku Císon, a tam je zmordoval. 011 1KI 018 041 Tedy řekl Eliáš Achabovi: Jdi, pojez a napí se, nebo aj, zvuk velikého deště. 011 1KI 018 042 I jel Achab, aby pojedl a napil se. Eliáš pak vstoupil na vrch Karmele, a rozprostřel se na zemi a sklonil tvář svou k kolenům svým. 011 1KI 018 043 Potom řekl mládenci svému: Vystup nyní, a pohleď tam k moři. Kterýž vystoupiv, pohleděl a řekl: Nic není. Řekl opět: Vrať se po sedmkrát. 011 1KI 018 044 I stalo se po sedmé, řekl: Aj, oblak maličký jako dlaň člověčí vystupuje z moře. Ještě řekl: Jdi, rci Achabovi: Zapřáhej a jeď, aby tě nezastihl déšť. 011 1KI 018 045 Stalo se mezi tím, když se nebesa zamračila oblakem a větrem, odkudž byl déšť veliký, že jel Achab a přišel do Jezreel. 011 1KI 018 046 Ruka pak Hospodinova byla s Eliášem, tak že přepásav bedra svá, běžel před Achabem, až přišel do Jezreel. 011 1KI 019 001 Tedy oznámil Achab Jezábel všecko to, což učinil Eliáš, a že naprosto všecky proroky její pobil mečem. 011 1KI 019 002 A protož poslala Jezábel posla k Eliášovi, řkuci: Toto ať mi učiní bohové a toto přidadí, jestliže v tuto hodinu zítra neučiním tobě, jako ty kterému z nich. 011 1KI 019 003 Což když zvěděl, vstana, odšel pro zachování života svého, a přišel do Bersabé, jenž jest v Judstvu, kdež nechal mládence svého. 011 1KI 019 004 Sám pak šel předce po poušti cestou dne jednoho, a přišed, usadil se pod jedním jalovcem, a žádal sobě smrti a řekl: Jižť jest dosti, ó Hospodine, vezmi duši mou, nebť nejsem lepší otců svých. 011 1KI 019 005 I lehl a usnul pod tím jalovcem. A aj, v touž chvíli anděl dotekl se ho a řekl jemu: Vstaň, pojez. 011 1KI 019 006 A když pohleděl vůkol, a aj, u hlavy jeho chléb na uhlí pečený a číše vody. I pojedl a napil se, a lehl zase. 011 1KI 019 007 Opět vrátiv se anděl Hospodinův po druhé, dotekl se ho a řekl: Vstaň, pojez, nebo velmi dlouhou máš cestu před sebou. 011 1KI 019 008 A vstav, jedl a pil, a šel v síle pokrmu toho čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, až na horu Boží Oréb. 011 1KI 019 009 Kdežto všed do jakési jeskyně, nocoval tam. A aj, řeč Hospodinova k němu, a řekl jemu: Co tu děláš, Eliáši? 011 1KI 019 010 Kterýž odpověděl: Velice jsem horlil pro Hospodina Boha zástupů; nebo opustili smlouvu tvou synové Izraelští, oltáře tvé zbořili a proroky tvé zmordovali mečem. I zůstal jsem já sám, teď pak hledají života mého, aby mi jej odjali. 011 1KI 019 011 Řekl Bůh: Vyjdi a stůj na hoře před Hospodinem. A aj, Hospodin šel tudy, a vítr veliký a silný, podvracující hory a rozrážející skály před Hospodinem, ale nebyl v tom větru Hospodin. Za tím pak větrem země třesení, ale nebyl v tom třesení Hospodin. 011 1KI 019 012 A za třesením oheň, ale nebyl v ohni Hospodin. A za ohněm hlas tichý a temný. 011 1KI 019 013 Což když uslyšel Eliáš, zavinul tvář svou pláštěm svým, a vyšed, stál u dveří jeskyně, a aj, hlas k němu, řkoucí: Co tu děláš, Eliáši? 011 1KI 019 014 Kterýž odpověděl: Náramně horlil jsem pro Hospodina Boha zástupů; nebo opustili smlouvu tvou synové Izraelští, oltáře tvé zbořili, a proroky tvé pomordovali mečem. I zůstal jsem já sám, teď pak hledají života mého, aby mi jej odjali. 011 1KI 019 015 Ale Hospodin řekl jemu: Jdi, navrať se cestou svou k Damašské poušti, kdežto přijda, pomažeš Hazaele za krále nad Syrií. 011 1KI 019 016 Jéhu také syna Namsi pomažeš za krále nad Izraelem, a Elizea syna Safatova z Abelmehula pomažeš za proroka místo sebe. 011 1KI 019 017 I stane se, že toho, kdož by ušel meče Hazaelova, zamorduje Jéhu, a toho, kdož by ušel meče Jéhu, zamorduje Elizeus. 011 1KI 019 018 Zachovalť jsem pak v Izraeli sedm tisíců, jichžto všech kolena neskláněla se Bálovi, a jichžto všech ústa nelíbala ho. 011 1KI 019 019 A tak odšed odtud, nalezl Elizea syna Safatova, an oře, a dvanáctero spřežení před ním, sám také byl při dvanáctém. A jda mimo něj Eliáš, uvrhl plášť svůj na něj. 011 1KI 019 020 Kterýž zanechav volů, běžel za Eliášem a řekl: Prosím, nechť políbím otce svého a matky své, i půjdu za tebou. Jemuž řekl: Jdi, vrať se zase, nebo vidíš, coť jsem učinil. 011 1KI 019 021 Navrátil se tedy od něho, a vzav pár volů, zabil je a dřívím z pluhu uvařil maso jejich, kteréž dal lidu, i jedli. A vstav, šel za Eliášem a přisluhoval jemu. 011 1KI 020 001 Tedy Benadad král Syrský, shromáždiv všecka vojska svá, a maje s sebou třidceti a dva krále, též koně i vozy, vytáhl a oblehl Samaří a dobýval ho. 011 1KI 020 002 I poslal posly k Achabovi králi Izraelskému do města, 011 1KI 020 003 A vzkázal jemu: Takto praví Benadad: Stříbro tvé a zlato tvé mé jest, též ženy tvé i synové tvoji nejzdárnější moji jsou. 011 1KI 020 004 I odpověděl král Izraelský a řekl: Vedlé řeči tvé, pane můj králi, tvůj jsem i všecko, což mám. 011 1KI 020 005 Opět navrátivše se poslové, řekli: Takto praví Benadad: Poslal jsem k tobě, aťby řekli: Stříbro své a zlato své, ženy své i syny své dáš mi. 011 1KI 020 006 Ale však o tomto čase zítra pošli služebníky své k tobě, aby přehledali dům tvůj i domy služebníků tvých, a oniť všecko, cožkoli máš nejlepšího, vezmouce v ruce své, poberou. 011 1KI 020 007 A tak povolav král Izraelský všech starších země té, řekl: Posuďte medle, a vizte, jakť ten zlého hledá; nebo poslal ke mně pro ženy mé a pro syny mé, též pro stříbro mé i pro zlato mé, a neodepřel jsem jemu. 011 1KI 020 008 I řekli jemu všickni starší a všecken lid: Neposlouchejž ho, ani mu povoluj. 011 1KI 020 009 Protož odpověděl poslům Benadadovým: Povězte pánu mému králi: Všecko to, o čež jsi poslal k služebníku svému prvé, učiním, ale této věci učiniti nemohu. Takž odešli poslové, a donesli mu tu odpověd. 011 1KI 020 010 Ještě poslal k němu Benadad a řekl: Toto ať mi učiní bohové a toto ať přidadí, dostane-li se prachu Samařského do hrstí všeho lidu, kterýž jest se mnou. 011 1KI 020 011 Zase odpověděl král Izraelský a řekl: Povězte, ať se nechlubí ten, kterýž se strojí do zbroje, jako ten, kterýž svláčí zbroj. 011 1KI 020 012 I stalo se, když uslyšel tu řeč, (nebo pil on i králové v staních), že řekl služebníkům svým: Přitrhněte. I přitrhli k městu. 011 1KI 020 013 A hle, prorok nějaký přišed k Achabovi králi Izraelskému, řekl: Toto praví Hospodin: Zdaliž jsi neviděl všeho množství tohoto velikého? Hle, já dám je dnes v ruku tvou, abys poznal, že já jsem Hospodin. 011 1KI 020 014 A když řekl Achab: Skrze koho? odpověděl on: Tak praví Hospodin: Skrze služebníky knížat krajů. Řekl ještě: Kdo svede tu bitvu? Odpověděl: Ty. 011 1KI 020 015 A protož sečtl služebníky knížat krajů, jichž bylo dvě stě třidceti a dva; po nich sečtl i všecken lid všech synů Izraelských, sedm tisíců. 011 1KI 020 016 I vytáhli o poledni. Benadad pak pil a ožral se v staních, on i třidceti a dva králové pomocníci jeho. 011 1KI 020 017 A tak vytáhli služebníci knížat krajů nejprvé. I poslal Benadad, (když mu pověděli, řkouce: Muži vytáhli z Samaří, ) 011 1KI 020 018 A řekl: Buď že vytáhli o pokoj, zjímejte je živé, buď že k bitvě vytáhli, zjímejte je živé. 011 1KI 020 019 Tak, pravím, vytáhli z města ti služebníci knížat krajů, a vojsko za nimi táhlo. 011 1KI 020 020 A porazili jeden každý muže svého, tak že utíkali Syrští, Izraelští pak honili je. Ale Benadad král Syrský utekl na koni s jízdnými. 011 1KI 020 021 Potom vytáhl král Izraelský, a pobil koně i vozy zkazil, a tak porazil Syrské ranou velikou. 011 1KI 020 022 Opět přišel prorok ten k králi Izraelskému, a řekl jemu: Jdiž, zmužile se měj a věz i viz, co bys měl činiti; nebo zase po roce král Syrský vytáhne proti tobě. 011 1KI 020 023 Tedy služebníci krále Syrského řekli jemu: Bohové hor jsouť bohové jejich, protož nás přemohli; ale bojujme proti nim na rovinách, zvíš, nepřemůžeme-li jich. 011 1KI 020 024 Protož učiň toto: Odbuď těch králů, jednoho každého z místa jeho, a postav vývody místo nich. 011 1KI 020 025 Ty pak sečti sobě vojsko z svých jako vojsko oněch, kteříž padli, a koně jako ony koně, a vozy jako ony vozy; i budeme bojovati proti nim na rovinách, a zvíš, nepřemůžeme-liť jich. I uposlechl hlasu jejich a učinil tak. 011 1KI 020 026 I stalo se po roce, že sečtl Benadad Syrské a vytáhl do Afeku, aby bojoval proti Izraelovi. 011 1KI 020 027 Izraelští také sečteni jsou, a opatřivše se stravou, vytáhli jim v cestu. I položili se Izraelští proti nim jako dvě malá stáda koz, Syrští pak přikryli tu zemi. 011 1KI 020 028 V tom přišel týž muž Boží, a mluvil králi Izraelskému a řekl: Takto praví Hospodin: Proto že pravili Syrští: Bohem hor jest Hospodin a ne Bohem rovin, dám všecko množství toto veliké v ruce tvé, abyste věděli, že já jsem Hospodin. 011 1KI 020 029 A tak leželi oni proti nim za sedm dní; i stalo se dne sedmého, že svedli bitvu. I porazili synové Izraelští z Syrských sto tisíc pěších dne jednoho. 011 1KI 020 030 Jiní pak zutíkali do města Afeku, kdež padla zed na dvadceti a sedm tisíc mužů, kteříž byli pozůstali. Ale Benadad utíkaje, přišel do města, do nejtajnějšího pokoje. 011 1KI 020 031 I řekli jemu služebníci jeho: Aj, toto jsme slýchali, že králové domu Izraelského jsou králové milosrdní. Medle, nechť vezmeme pytle na bedra svá a provazy na hlavy své, a vejdeme k králi Izraelskému; snad při životu zachová tebe. 011 1KI 020 032 A protož přepásali pytli bedra svá, a provazy vzali na hlavy své, a přišli k králi Izraelskému a řekli: Služebník tvůj Benadad praví: Prosím, nechť jsem zachován při životu. Kterýž řekl: Což jest ještě živ? Bratr tě můj. 011 1KI 020 033 Muži pak ti soudíc to za dobré znamení, rychle chytili ta slova od něho a řekli: Bratrť jest tvůj Benadad. I řekl: Jděte, přiveďte ho sem. Takž vyšel k němu Benadad, i kázal mu vstoupiti na svůj vůz. 011 1KI 020 034 Tedy řekl jemu Benadad: Města, kteráž otec můj pobral otci tvému, navrátímť, a ulice zděláš sobě v Damašku, jako byl udělal otec můj v Samaří. I odpověděl: Já vedlé smlouvy této propustím tě. A tak učinil s ním smlouvu a propustil ho. 011 1KI 020 035 Muž pak nějaký z synů prorockých řekl bližnímu svému z rozkazu Božího: Ubí mne medle. Ale muž ten nechtěl ho bíti. 011 1KI 020 036 Kterýž řekl jemu: Proto že jsi neuposlechl hlasu Hospodinova, aj teď, když půjdeš ode mne, udáví tě lev. A když šel od něho, trefil na něj lev a udávil ho. 011 1KI 020 037 Opět nalezl muže druhého, jemuž řekl: Medle, ubí mne. Kterýž ubil ho velice a ranil. 011 1KI 020 038 I odšed prorok ten, postavil se králi v cestě, a změnil se, zavěsiv sobě oči. 011 1KI 020 039 A když král pomíjel, zvolal na něj a řekl: Služebník tvůj vyšel do bitvy, a hle, jeden odšed, přivedl ke mně muže a řekl: Ostříhej toho muže, jestliže se pak ztratí, budeť život tvůj za život jeho, aneb centnéř stříbra položíš. 011 1KI 020 040 V tom když služebník tvůj toho i onoho hleděl, tožť se ztratil. Pročež řekl jemu král Izraelský: Takový buď soud tvůj, jakýž jsi sám vypověděl. 011 1KI 020 041 Tedy rychle odhradil tvář svou, a poznal ho král Izraelský, že by z proroků byl. 011 1KI 020 042 I řekl jemu: Takto praví Hospodin: Poněvadž jsi z ruky pustil muže k smrti odsouzeného, budeť život tvůj za život jeho, a lid tvůj za lid jeho. 011 1KI 020 043 Protož odjel král Izraelský do domu svého, smutný jsa a hněvaje se, a přišel do Samaří. 011 1KI 021 001 Stalo se pak po těch věcech, měl Nábot Jezreelský vinici, kteráž byla v Jezreel podlé paláce Achaba krále Samařského. 011 1KI 021 002 I mluvil Achab k Nábotovi, řka: Dej mi vinici svou, ať ji mám místo zahrady k zelinám, poněvadž jest blízko podlé domu mého, a dámť za ni vinici lepší, než ta jest, aneb jestližeť se vidí, dámť stříbra cenu její. 011 1KI 021 003 Odpověděl Nábot Achabovi: Nedejž mi toho Hospodin, abych měl dáti dědictví otců mých tobě. 011 1KI 021 004 Tedy přišel Achab do domu svého, smutný jsa a hněvaje se pro řeč, kterouž mluvil jemu Nábot Jezreelský, řka: Nedám tobě dědictví otců svých. I lehl na lůžko své, a odvrátiv tvář svou, ani chleba nejedl. 011 1KI 021 005 V tom přišedši k němu Jezábel žena jeho, řekla jemu: Proč tak smutný jest duch tvůj, že ani nejíš chleba? 011 1KI 021 006 Kterýž odpověděl jí: Proto že jsem mluvil s Nábotem Jezreelským, a řekl jsem jemu: Dej mi vinici svou za peníze, aneb jestliže raději chceš, dámť jinou vinici za ni. On pak odpověděl: Nedám tobě své vinice. 011 1KI 021 007 I řekla mu Jezábel žena jeho: Takliž bys ty nyní spravoval království Izraelské? Vstaň, pojez chleba a buď dobré mysli, já tobě dám vinici Nábota Jezreelského. 011 1KI 021 008 Zatím napsala list jménem Achabovým, kterýž zapečetila jeho pečetí, a poslala ten list k starším a předním města jeho, spoluobyvatelům Nábotovým. 011 1KI 021 009 Napsala pak v tom listu takto: Vyhlaste půst, a posaďte Nábota mezi předními z lidu, 011 1KI 021 010 A postavte dva muže nešlechetné proti němu, kteříž by svědčili na něj, řkouce: Zlořečil jsi Bohu a králi. Potom vyveďte ho a ukamenujte jej, ať umře. 011 1KI 021 011 Učinili tedy muži města toho, starší a přední, kteříž bydlili v městě jeho, jakž rozkázala jim Jezábel, tak jakž psáno bylo v listu, kterýž jim byla poslala. 011 1KI 021 012 Vyhlásili půst, a posadili Nábota mezi předními z lidu. 011 1KI 021 013 Potom přišli ti dva muži nešlechetní, a posadivše se naproti němu, svědčili proti němu muži ti nešlechetní, proti Nábotovi před lidem, řkouce: Zlořečil Nábot Bohu a králi. I vyvedli ho za město a kamenovali jej, až umřel. 011 1KI 021 014 A poslali k Jezábel, řkouce: Ukamenovánť jest Nábot a umřel. 011 1KI 021 015 I stalo se, jakž uslyšela Jezábel, že by ukamenován byl Nábot, a že by umřel, řekla Achabovi: Vstaň, vládni vinicí Nábota Jezreelského, kteréžť nechtěl dáti za peníze; neboť není živ Nábot, ale umřel. 011 1KI 021 016 A tak uslyšev Achab, že by umřel Nábot, vstal, aby šel do vinice Nábota Jezreelského, a aby ji ujal. 011 1KI 021 017 Tedy stala se řeč Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, řkoucí: 011 1KI 021 018 Vstana, vyjdi vstříc Achabovi králi Izraelskému, kterýž bydlí v Samaří, a hle, jest na vinici Nábotově, do níž všel, aby ji ujal. 011 1KI 021 019 A mluviti budeš k němu těmito slovy: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsi nezabil, ano sobě i nepřivlastnil? Mluv tedy k němu, řka: Takto praví Hospodin: Proto že lízali psi krev Nábotovu, i tvou krev také lízati budou. 011 1KI 021 020 I řekl Achab Eliášovi: Což jsi mne našel, nepříteli můj? Kterýž odpověděl: Našel, nebo jsi prodal se, abys činil to, což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým. 011 1KI 021 021 Aj, já uvedu na tebe zlé, a odejmu potomky tvé, a vypléním z domu Achabova močícího na stěnu, i zajatého i zanechaného v Izraeli. 011 1KI 021 022 A učiním s domem tvým jako s domem Jeroboáma syna Nebatova, a jako s domem Bázy syna Achiášova, pro zdráždění, kterýmž jsi mne popudil, a že jsi k hřešení přivodil Izraele. 011 1KI 021 023 Ano i proti Jezábel mluvil Hospodin, řka: Psi žráti budou Jezábel mezi zdmi Jezreelskými. 011 1KI 021 024 Toho, kdož umře z domu Achabova v městě, psi žráti budou, a kdož umře na poli, ptáci nebeští jísti budou. 011 1KI 021 025 Nebo nebylo podobného Achabovi, kterýž by se prodal, aby činil to, což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým, proto že ho ponoukala Jezábel žena jeho. 011 1KI 021 026 Dopouštěl se zajisté věcí velmi ohavných, následuje modl vedlé všeho toho, čehož se dopouštěli Amorejští, kteréž vyplénil Hospodin od tváři synů Izraelských. 011 1KI 021 027 I stalo se, když uslyšel Achab slova tato, že roztrhl roucho své, a vzav žíni na tělo své, postil se a léhal na pytli, a chodil krotce. 011 1KI 021 028 Tedy stala se řeč Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému, řkoucí: 011 1KI 021 029 Viděl-lis, jak se ponížil Achab před tváří mou? Poněvadž se tak ponížil před tváří mou, neuvedu toho zlého za dnů jeho, ale za dnů syna jeho uvedu to zlé na dům jeho. 011 1KI 022 001 Nebylo pak za tři léta války mezi Syrskými a Izraelskými. 011 1KI 022 002 I stalo se léta třetího, přijel Jozafat král Judský k králi Izraelskému. 011 1KI 022 003 Mluvil pak byl král Izraelský služebníkům svým: Víte-li, že naše bylo Rámot Galád, a my zanedbáváme vzíti ho zase z moci krále Syrského? 011 1KI 022 004 Pročež řekl Jozafatovi: Potáhneš-li se mnou na vojnu proti Rámot Galád? Odpověděl Jozafat králi Izraelskému: Jako jsem já, tak jsi ty, jako lid můj, tak lid tvůj, jako koni moji, tak koni tvoji. 011 1KI 022 005 Řekl také Jozafat králi Izraelskému: Vzeptej se dnes medle na slovo Hospodinovo. 011 1KI 022 006 I shromáždil král Izraelský proroků okolo čtyř set mužů a řekl jim: Mám-li táhnouti na vojnu proti Rámot Galád, či tak nechati? I řekli: Táhni, nebo dá je Pán v ruku krále. 011 1KI 022 007 Tedy řekl Jozafat: Což není zde již žádného proroka Hospodinova, abychom se ho zeptali? 011 1KI 022 008 Na to řekl král Izraelský Jozafatovi: Ještěť jest muž jeden, skrze něhož bychom se mohli poraditi s Hospodinem, ale já ho nenávidím, proto že mi dobrého neprorokuje, než zlé, Micheáš syn Jemlův. Ale Jozafat řekl: Nechť tak nemluví král. 011 1KI 022 009 Protož povolav král Izraelský komorníka jednoho, řekl: Přiveď sem rychle Micheáše syna Jemlova. 011 1KI 022 010 (Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský, jeden každý na stolici své, odění jsouce rouchem, seděli v placu u vrat brány Samařské, a všickni proroci prorokovali před nimi. 011 1KI 022 011 Sedechiáš pak syn Kenanův udělal sobě byl rohy železné a řekl: Takto praví Hospodin: Těmito trkati budeš Syrské, dokudž nepohubíš jich. 011 1KI 022 012 Takž podobně i jiní všickni proroci prorokovali, řkouce: Jeď do Rámot Galád, a šťastněť se povede; nebo dá je Hospodin v ruku královu.) 011 1KI 022 013 V tom posel ten, kterýž šel, aby zavolal Micheáše, mluvil jemu, řka: Aj, nyní slova proroků jedněmi ústy předpovídají dobré věci králi. Medle, buď řeč tvá jako řeč kterého z nich, a mluv dobré věci. 011 1KI 022 014 Tedy řekl Micheáš: Živť jest Hospodin, že což mi koli řekne Hospodin, to mluviti budu. 011 1KI 022 015 A když přišel k králi, řekl jemu král: Micheáši, máme-li jeti na vojnu proti Rámot Galád, či tak nechati? Kterýž řekl jemu: Jeď a šťastněť se povede, nebo dá je Hospodin v ruku krále. 011 1KI 022 016 I řekl jemu král: I kolikrátž tě mám přísahou zavazovati, abys mi nemluvil než pravdu ve jménu Hospodinovu? 011 1KI 022 017 Protož řekl: Viděl jsem všecken lid Izraelský rozptýlený po horách jako ovce, kteréž nemají pastýře; nebo řekl Hospodin: Nemají pána tito, navrať se jeden každý do domu svého v pokoji. 011 1KI 022 018 I řekl král Izraelský Jozafatovi: Zdaližť jsem neřekl, že mi nebude prorokovati dobrého, ale zlé? 011 1KI 022 019 Řekl dále: Z té příčiny slyš slovo Hospodinovo: Viděl jsem Hospodina sedícího na stolici své, a všecko vojsko nebeské stojící po pravici jeho i po levici jeho. 011 1KI 022 020 I řekl Hospodin: Kdo oklamá Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot Galád? A když pravil ten toto, a jiný pravil jiné, 011 1KI 022 021 Tožť vyšel jakýsi duch, a postaviv se před Hospodinem, řekl: Já ho oklamám. Hospodin pak řekl jemu: Jakým způsobem? 011 1KI 022 022 Odpověděl: Vyjdu a budu duchem lživým v ústech všech proroků jeho. Kterýžto řekl: Oklamáš a dovedeš toho; vyjdiž a učiň tak. 011 1KI 022 023 Protož, aj, jižtě dal Hospodin ducha lživého v ústa všech proroků tvých těchto, ješto však Hospodin mluvil zlé proti tobě. 011 1KI 022 024 Tedy přistoupiv Sedechiáš syn Kenanův, dal Micheášovi poliček a řekl: Kudyže odšel duch Hospodinův ode mne, aby mluvil tobě? 011 1KI 022 025 Odpověděl Micheáš: Aj, uzříš v ten den, když vejdeš do nejtajnějšího pokoje, abys se skryl. 011 1KI 022 026 I řekl král Izraelský: Jmi Micheáše, a doveď ho k Amonovi knížeti města, a k Joasovi synu královu. 011 1KI 022 027 A řekneš: Takto praví král: Dejte tohoto do žaláře, a dávejte mu jísti maličko chleba a maličko vody, dokudž se nenavrátím v pokoji. 011 1KI 022 028 Ale Micheáš řekl: Jestliže ty se navrátíš v pokoji, tedyť nemluvil skrze mne Hospodin. Přes to řekl: Slyštež to všickni lidé! 011 1KI 022 029 A tak táhl král Izraelský, a Jozafat král Judský proti Rámot Galád. 011 1KI 022 030 I řekl král Izraelský Jozafatovi: Změním já se, když půjdu k bitvě, ale ty oblec se v roucho své. I změnil se král Izraelský a jel k bitvě. 011 1KI 022 031 Král pak Syrský přikázal třidcíti dvěma svým hejtmanům nad vozy, a řekl: Nebojujte proti malému ani proti velikému, než proti samému králi Izraelskému. 011 1KI 022 032 I stalo se, když uzřeli hejtmané nad vozy Jozafata, řekli: Jistě král Izraelský jest. I obrátili se proti němu, aby bojovali. Tedy zkřikl Jozafat. 011 1KI 022 033 V tom když uzřeli hejtmané nad vozy, že on není král Izraelský, obrátili se od něho. 011 1KI 022 034 Muž pak jeden střelil z lučiště náhodou, a postřelil krále Izraelského, kdež se pancíř spojuje. Pročež řekl vozkovi svému: Obrať se a vyvez mne z vojska, nebo jsem nemocen. 011 1KI 022 035 I rozmohla se bitva v ten den. Král pak stál na voze proti Syrským; potom umřel u večer, a tekla krev z rány do vozu. 011 1KI 022 036 I volal biřic po vojště, když již slunce zapadlo, řka: Jeden každý do města svého, a jeden každý do země své navrať se. 011 1KI 022 037 Umřel tedy král a dovezen jest do Samaří, i pochovali ho v Samaří. 011 1KI 022 038 A když pohřížen byl vůz v rybníku Samařském, střebali psi krev jeho, též když umývali zbroj jeho, vedlé řeči Hospodinovy, kterouž byl mluvil. 011 1KI 022 039 Jiné pak věci Achabovy, a cožkoli činil, i jaký dům z kostí slonových vystavěl, i všecka města, kteráž vzdělal, o tom zapsáno jest v knize o králích Izraelských. 011 1KI 022 040 A tak usnul Achab s otci svými, a kraloval Ochoziáš syn jeho místo něho. 011 1KI 022 041 Jozafat pak syn Azy počal kralovati nad Judou léta čtvrtého Achaba, krále Izraelského. 011 1KI 022 042 A byl Jozafat ve třidcíti pěti letech, když počal kralovati, a dvadceti pět let kraloval nad Jeruzalémem, jehož matky jméno bylo Azuba, dcera Silchi. 011 1KI 022 043 I chodil po vší cestě Azy otce svého, aniž se od ní uchýlil, čině, což dobrého bylo před oblíčejem Hospodinovým. Toliko poněvadž výsostí nezkazili, ještě lid obětoval a kadil na těch výsostech. 011 1KI 022 044 Všel také v pokoj král Jozafat s králem Izraelským. 011 1KI 022 045 Jiné pak věci Jozafatovy, i síla jeho, kterouž prokazoval a kterouž bojoval, zapsány jsou v knize o králích Judských. 011 1KI 022 046 Ten ostatky ohyzdných sodomářů, kteříž ještě pozůstali za dnů Azy otce jeho, vyplénil z země. 011 1KI 022 047 Tehdáž nebylo žádného krále v zemi Idumejské, hejtmana měli místo krále. 011 1KI 022 048 I nadělal Jozafat lodí mořských, aby jeli do Ofir pro zlato. Ale nejeli, nebo polámaly se lodí v Aziongaber. 011 1KI 022 049 Řekl byl také Ochoziáš syn Achabův Jozafatovi: Nechť jedou služebníci moji s služebníky tvými na lodech. Ale Jozafat nechtěl. 011 1KI 022 050 I usnul Jozafat s otci svými, a pochován jest s otci svými v městě Davida otce svého; kraloval pak Joram syn jeho místo něho. 011 1KI 022 051 Ochoziáš syn Achabův počal kralovati nad Izraelem v Samaří, léta sedmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval nad Izraelem dvě létě. 011 1KI 022 052 Nebo činil zlé věci před oblíčejem Hospodinovým, a chodil po cestě otce svého a po cestě matky své, i po cestě Jeroboáma syna Nebatova, kterýž přivodil k hřešení lid Izraelský. 011 1KI 022 053 Sloužil také Bálovi a klaněl se jemu, čímž popudil k hněvu Hospodina Boha Izraelského vedlé toho všeho, což činil otec jeho. # # BOOK 012 2KI 2 Kings 2 Královská 012 2KI 001 001 V tom zprotivil se Moáb Izraelovi po smrti Achabově. 012 2KI 001 002 A Ochoziáš spadl skrze mříži paláce svého letního, kterýž byl v Samaří, a stonal. I poslal posly, řka jim: Jděte, pilně se ptejte Belzebuba, boha Akaron, povstanu-li z nemoci této? 012 2KI 001 003 Ale anděl Hospodinův řekl Eliášovi Tesbitskému: Vstana, jdi vstříc poslům krále Samařského a mluv k nim: Zdali není Boha v Izraeli, že jdete dotazovati se Belzebuba, boha Akaron? 012 2KI 001 004 Protož takto praví Hospodin: S ložce, na kterémžs se složil, nesejdeš, ale jistotně umřeš. I odšel Eliáš. 012 2KI 001 005 A když se navrátili poslové k němu, řekl jim: Pročež jste se zase vrátili? 012 2KI 001 006 Odpověděli jemu: Muž nějaký vyšel nám v cestu a řekl nám: Jděte, navraťte se k králi, kterýž vás poslal, a rcete jemu: Takto praví Hospodin: Zdali není Boha v Izraeli, že ty posíláš tázati se Belzebuba, boha Akaron? Protož s ložce, na kterémžs se složil, nesejdeš, ale jistotně umřeš. 012 2KI 001 007 I řekl jim: Jaký jest způsob muže toho, kterýž vám vstříc vyšel a mluvil vám ty řeči? 012 2KI 001 008 Kteříž odpověděli jemu: Jest člověk chlupatý, a pasem koženým přepásán na bedrách svých. Tedy řekl: Eliáš Tesbitský jest. 012 2KI 001 009 Protož poslal pro něj padesátníka s padesáti jeho. Kterýž šel k němu, a aj, seděl na vrchu hory. I řekl jemu: Muži Boží, král rozkázal, abys sstoupil dolů. 012 2KI 001 010 Odpovídaje Eliáš, řekl padesátníku: Jestliže jsem muž Boží, nechť sstoupí oheň s nebe, a sžíře tě i tvých padesát. A tak sstoupil oheň s nebe, a sežral jej i padesát jeho. 012 2KI 001 011 Opět poslal k němu král padesátníka jiného s padesáti jeho. Kterýž mluvil a řekl jemu: Muži Boží, takto rozkázal král: Rychle sstup dolů. 012 2KI 001 012 I odpověděl Eliáš a řekl jim: Jestliže jsem muž Boží, nechť sstoupí oheň s nebe, a sžíře tě i tvých padesát. A tak sstoupil oheň Boží s nebe, a sežral jej i padesát jeho. 012 2KI 001 013 Ještě poslal padesátníka třetího s padesáti jeho. Pročež vstoupiv, přišel ten třetí padesátník, a klekl na kolena svá před Eliášem, a prose ho pokorně, řekl jemu: Muži Boží, prosím, nechť jest drahá duše má i duše služebníků tvých padesáti těchto před očima tvýma. 012 2KI 001 014 Aj, oheň sstoupiv s nebe, sežral dva první padesátníky s padesáti jejich, ale nyní nechť jest drahá duše má před očima tvýma. 012 2KI 001 015 Řekl pak anděl Hospodinův Eliášovi: Sstup s ním, neboj se nic tváři jeho. Tedy vstav, šel s ním k králi. 012 2KI 001 016 A mluvil jemu: Takto praví Hospodin: Proto že jsi poslal posly tázati se Belzebuba, boha Akaron, (jako by nebylo Boha v Izraeli, abys se tázal slova jeho), protož s ložce, na kterémžs se složil, nesejdeš, ale jistotně umřeš. 012 2KI 001 017 I umřel podlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil Eliáš, a kraloval Joram místo něho léta druhého Jehorama syna Jozafatova, krále Judského; nebo on neměl syna. 012 2KI 001 018 O jiných pak věcech Ochoziášových, kteréž činil, zapsáno jest v knize o králích Izraelských. 012 2KI 002 001 Stalo se potom, když měl již vzíti Hospodin Eliáše u vichru do nebe, že vyšel Eliáš s Elizeem z Galgala. 012 2KI 002 002 I řekl Eliáš Elizeovi: Medle, poseď tuto, nebo Hospodin poslal mne až do Bethel. Jemuž řekl Elizeus: Živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, žeť se tebe nespustím. I přišli do Bethel. 012 2KI 002 003 Tedy vyšli synové proročtí, kteříž byli v Bethel, k Elizeovi a řekli jemu: Víš-liž, že dnes Hospodin vezme pána tvého od tebe? Kterýž odpověděl: A já vím, mlčte. 012 2KI 002 004 Opět řekl jemu Eliáš: Elizee, medle poseď tuto, nebo Hospodin poslal mne do Jericha. Kterýž odpověděl: Živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, žeť se tebe nespustím. I přišli do Jericha. 012 2KI 002 005 Přistoupivše pak synové proročtí, kteříž byli v Jerichu, k Elizeovi, řekli jemu: Víš-liž, že dnes vezme Hospodin pána tvého od tebe? I řekl: A já vím, mlčte. 012 2KI 002 006 Řekl mu ještě Eliáš: Poseď medle tuto, nebo Hospodin poslal mne k Jordánu. Kterýž odpověděl: Živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, žeť se tebe nespustím. Šli tedy oba. 012 2KI 002 007 Padesáte pak mužů z synů prorockých šli, a postavili se naproti zdaleka, ale oni oba zastavili se u Jordánu. 012 2KI 002 008 A vzav Eliáš plášť svůj, svinul jej a udeřil na vodu. I rozdělila se sem i tam, tak že přešli oba po suše. 012 2KI 002 009 V tom když přešli, řekl Eliáš Elizeovi: Žádej sobě, co chceš, prvé než vzat budu od tebe. I řekl Elizeus: Nechť jest, prosím, dvojnásobní díl ducha tvého na mně. 012 2KI 002 010 Jemuž řekl: Nesnadnés věci požádal, a však jestliže uzříš mne, když budu vzat od tebe, staneť se tak; pakli nic, nestane se. 012 2KI 002 011 Takž stalo se, že když předce jdouce, rozmlouvali, aj, vůz ohnivý a koni ohniví rozdělili je na různo. I vstoupil Eliáš u vichru do nebe. 012 2KI 002 012 To vida Elizeus, volal: Otče můj, otče můj! Vozové Izraelští i jezdci jeho! A neviděl ho více. Potom uchopiv roucho své, roztrhl je na dva kusy. 012 2KI 002 013 A zdvih plášť Eliášův, kterýž byl spadl s něho, navrátil se a stál na břehu Jordánském. 012 2KI 002 014 Tedy vzav plášť Eliášův, kterýž byl spadl s něho, udeřil na vodu a řekl: Kdež jest Hospodin Bůh Eliášův i on sám? A udeřil, pravím, na vodu, kteráž rozstoupila se sem i tam. I přešel Elizeus. 012 2KI 002 015 Což vidouce synové proročtí z Jericha, naproti stojíce, řekli: Odpočinul duch Eliášův na Elizeovi. I šli proti němu a poklonili se mu až k zemi. 012 2KI 002 016 A řekli jemu: Aj, nyní jest s služebníky tvými padesáte mužů silných, medle nechť jdou a hledají pána tvého. Snad ho zanesl duch Hospodinův, a povrhl jej na některé hoře aneb v některém údolí. Kterýž řekl: Neposílejte. 012 2KI 002 017 Ale když na něj vždy dotírali, tak že mu to obtížné bylo, řekl: Pošlete. I poslali padesáte mužů, a hledajíce za tři dni, nenalezli ho. 012 2KI 002 018 A když se k němu navrátili, (on pak bydlil v Jerichu, ) řekl jim: Zdaliž jsem vám neřekl: Nechoďte? 012 2KI 002 019 Muži pak města toho řekli Elizeovi: Hle, nyní byt v městě tomto jest výborný, jakož, pane můj, vidíš, ale vody jsou zlé a země neúrodná. 012 2KI 002 020 Tedy řekl: Přineste mi nádobu novou, a dejte do ní soli. I přinesli mu. 012 2KI 002 021 A vyšed k pramenu těch vod, vsypal tam sůl a řekl: Takto praví Hospodin: Uzdravuji vody tyto; nebudeť více odtud smrti, ani nedochůdčete. 012 2KI 002 022 A tak uzdraveny jsou ty vody až do dnešního dne, vedlé řeči Elizeovy, kterouž byl mluvil. 012 2KI 002 023 Potom šel odtud do Bethel. A když šel cestou, pacholata malá vyšedše z města, posmívali se jemu, říkajíce: Jdi lysý, jdi lysý! 012 2KI 002 024 Kterýž ohlédna se, uzřel je a zlořečil jim ve jménu Hospodinovu. Protož vyskočivše dvě nedvědice z lesa, roztrhaly z nich čtyřidcatero a dvé dětí. 012 2KI 002 025 I šel odtud na horu Karmel, odkudž navrátil se do Samaří. 012 2KI 003 001 Joram pak syn Achabův počal kralovati nad Izraelem v Samaří léta osmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval dvanácte let. 012 2KI 003 002 A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, ač ne tak jako otec jeho a jako matka jeho; nebo odjal modly Bál, kterýchž byl nadělal otec jeho. 012 2KI 003 003 A však v hříších Jeroboáma syna Nebatova, kterýž k hřešení přivodil Izraele, vždy vězel, a neodstoupil od nich. 012 2KI 003 004 Mésa pak král Moábský měl hojnost dobytka, a dával králi Izraelskému sto tisíc beranů, a sto tisíc skopců i s vlnou. 012 2KI 003 005 I stalo se, když umřel Achab, že se zprotivil král Moábský králi Izraelskému. 012 2KI 003 006 Tedy vytáhl v ten čas král Joram z Samaří, a sečtl všecken Izrael. 012 2KI 003 007 A když táhl, poslal k Jozafatovi králi Judskému, aby mu řekli: Král Moábský zprotivil mi se. Potáhneš-li se mnou proti Moábovi na vojnu? Odpověděl: Potáhnu. Jako jsem já, tak jsi ty, jako lid můj, tak lid tvůj, jakž koni moji, tak koni tvoji. 012 2KI 003 008 Zatím řekl: Kterouž pak cestou potáhneme? Odpověděl: Cestou pouště Idumejské. 012 2KI 003 009 A tak vytáhl král Izraelský a král Judský i král Idumejský. A když objížděli cestou za sedm dní, nedostávalo se vody vojsku a hovadům jejich, kteráž měli s sebou. 012 2KI 003 010 I řekl král Izraelský: Ach, běda! Nebo povolal Hospodin tří králů těchto, aby je vydal v ruku Moábovu. 012 2KI 003 011 Ale Jozafat řekl: Není-liž zde proroka Hospodinova, abychom se otázali Hospodina skrze něho? Odpovídaje pak jeden z služebníků krále Izraelského, řekl: Jestiť zde Elizeus syn Safatův, kterýž líval vodu na ruce Eliášovy. 012 2KI 003 012 Tedy řekl Jozafat: U tohoť jest slovo Hospodinovo. I šli k němu, král Izraelský a Jozafat, i král Idumejský. 012 2KI 003 013 I řekl Elizeus králi Izraelskému: Co mně do tebe? Jdi k prorokům otce svého a k prorokům matky své. Řekl jemu král Izraelský: Nikoli, nebo povolal Hospodin tří králů těchto, aby je vydal v ruku Moábovu. 012 2KI 003 014 K tomu řekl Elizeus: Živť jest Hospodin zástupů, před jehož oblíčejem stojím, bychť sobě nevážil Jozafata krále Judského, nepohleděl bych na tě, ani popatřil. 012 2KI 003 015 Ale nyní přiveďte mi toho, kterýž by uměl hráti na harfu. A když on hral, byla nad ním ruka Hospodinova. 012 2KI 003 016 I řekl: Takto praví Hospodin: Nadělej v tomto potoku množství dolů. 012 2KI 003 017 Nebo toto dí Hospodin: Neuzříte větru, aniž uzříte přívalu, však potok tento naplněn bude vodou, tak že píti budete i vy i množství vaše, i hovada vaše. 012 2KI 003 018 A i to málo jest před oblíčejem Hospodinovým, nebo i Moábské dá v ruku vaši. 012 2KI 003 019 A zkazíte všeliké město hrazené, i všeliké město výborné, též všecko stromoví dobré zporážíte, a všecky studnice vod zasypete, a všeliké pole dobré kamením přiházíte. 012 2KI 003 020 I stalo se ráno, když obětována bývá obět suchá, a aj, vody přicházely cestou od strany Idumejské, a naplněna jest země vodami. 012 2KI 003 021 Všecken pak Moáb uslyšev, že by vytáhli králové, aby bojovali proti nim, svolali se všickni, od toho, kterýž se pasem opásati může, a výše, a postavili se na pomezí. 012 2KI 003 022 Potom ráno vstavše, když slunce vzešlo nad těmi vodami, uzřeli Moábští naproti ty vody rdějící se jako krev. 012 2KI 003 023 A řekli: Krev jest. Jistě žeť jsou se pohubili ti králové, a zabil jeden každý bližního svého; protož nyní k loupežem, ó Moábští! A přišli až k ležení Izraelskému. 012 2KI 003 024 Tedy povstavše Izraelští, porazili Moábské, kteříž utíkali před nimi, a oni porazili je porážkou velikou, také i v jejich krajině. 012 2KI 003 025 Nebo města jejich zbořili, a na všeliké pole výborné házejíce jeden každý kamením svým, naplnili je, i všecky studnice vod zasypali, a všecko stromoví dobré zporáželi, tak že toliko nechali u Kirchareset zdi jeho. Protož shlukše se prakovníci, dobývali ho. 012 2KI 003 026 A vida král Moábský, že jsou mu silní bojovníci ti, vzal s sebou sedm set mužů bojovných, chtě se probiti skrze vojska krále Idumejského. Ale nemohli. 012 2KI 003 027 Pročež jav syna jeho prvorozeného, kterýž měl kralovati místo něho, obětoval jej v obět zápalnou na zdi. I stalo se rozhněvání veliké proti Izraelovi; protož odtrhše od něho, navrátili se do země své. 012 2KI 004 001 Tedy žena jedna z manželek synů prorockých volala k Elizeovi, řkuci: Služebník tvůj, muž můj, umřel, ty pak víš, že služebník tvůj bál se Hospodina. A teď věřitel přišel, aby vzal dva syny mé sobě za služebníky. 012 2KI 004 002 Řekl jí Elizeus: Což chceš, ať učiním? Oznam mi, co máš v domě? Ona řekla: Nemáť služebnice tvá nic v domě, jediné báni oleje. 012 2KI 004 003 I řekl: Jdi, vyžádej sobě nádob vně ode všech sousedů svých, nádob prázdných tím více. 012 2KI 004 004 A vejda, zavři za sebou dvéře i za syny svými, a nalévej do všech těch nádob, a kteráž bude plná, rozkážeš ji odstaviti. 012 2KI 004 005 A tak odešla od něho a zavřela dvéře za sebou a za syny svými. Oni podávali jí, a ona nalévala. 012 2KI 004 006 I stalo se, že když naplnila ty nádoby, řekla synu svému: Podej mi ještě nádoby. Kterýž odpověděl: Již není více nádob. I přestal olej. 012 2KI 004 007 Tedy ona přišedši, oznámila to muži Božímu. On pak řekl: Jdi, prodej ten olej, a spokoj věřitele svého, ty pak s syny svými budeš se živiti z ostatku. 012 2KI 004 008 Potom stalo se některého času, že šel Elizeus skrze Sunem, kdež byla jedna žena vzácná, kteráž ho pozdržela, aby jedl u ní. A od toho času chodívaje tudy, stavoval se tam, a jídal chléb. 012 2KI 004 009 Nebo řekla byla muži svému: Aj, nyní vím, že ten muž Boží svatý jest, kterýž často tudyto chodívá. 012 2KI 004 010 Medle, udělejme pokojík malý, a postavme tam jemu ložce, stůl, stolici a svícen, aby, když by koli k nám přišel, obrátil se tam. 012 2KI 004 011 Některého tedy času přišel tam, a všed do toho pokojíku, odpočinul tu. 012 2KI 004 012 I řekl Gézi služebníku svému: Zavolej té Sunamitské. Kterýž zavolal jí. I postavila se před ním. 012 2KI 004 013 Přitom řekl jemu: Rci jí nyní: Hle, pečuješ a staráš se o nás všelijak. Co chceš, ať učiním? Máš-li jakou potřebu před králem aneb před hejtmanem vojska? Kteráž řekla: U prostřed lidu svého bydlím. 012 2KI 004 014 Řekl on: Což tedy mám pro ni učiniti? Odpověděl Gézi: Hle, syna nemá, a muž její starý jest. 012 2KI 004 015 Protož řekl: Zavolej jí. Takž jí zavolal, a ona stála u dveří. 012 2KI 004 016 I řekl: V času jistém vedlé času života chovati budeš syna. Řekla ona: Nechtěj, pane můj, muži Boží, nechtěj se posmívati služebnici své. 012 2KI 004 017 Zatím počala žena a porodila syna v času jistém vedlé času života, kterýž předpověděl jí Elizeus. 012 2KI 004 018 I rostlo dítě. Stalo se pak některého času, že vyšedši k otci svému k žencům, 012 2KI 004 019 Řeklo otci svému: Hlava má, hlava má! I řekl služebníku: Dones jej k matce jeho. 012 2KI 004 020 Kterýž když ho vzal a přinesl k matce jeho, seděl na klíně jejím až do poledne a umřel. 012 2KI 004 021 Tedy ona vstoupivši, položila jej na ložce muže Božího, a zavřevši ho, vyšla. 012 2KI 004 022 Potom zavolala muže svého a řekla: Medle, pošli mi jednoho z služebníků a jednu oslici, ať doběhnu až k muži Božímu, a zase se navrátím. 012 2KI 004 023 Kterýž řekl: Proč chceš jíti k němu? Dnes není novměsíce, ani sobota. Odpověděla ona: Měj o to pokoj. 012 2KI 004 024 Osedlavši tedy oslici, řekla služebníku svému: Pobádej a běž, a nemeškej se pro mne v jízdě, leč bych rozkázala tobě. 012 2KI 004 025 A tak jela, až přijela k muži Božímu na horu Karmel. A když ji uzřel muž Boží zdaleka, řekl Gézi služebníku svému: Hle, Sunamitská tamto. 012 2KI 004 026 Protož nyní běž jí v cestu a rci jí: Dobře-li se máš? Dobře-li se má muž tvůj? Dobře-li se má syn? Ona řekla: Dobře. 012 2KI 004 027 V tom přišla k muži Božímu na horu, a chopila se noh jeho. I přistoupil Gézi, aby ji odehnal. Ale muž Boží řekl: Nechej jí; nebo v hořkosti jest duše její, a Hospodin zatajil to přede mnou, aniž mi oznámil. 012 2KI 004 028 Ona pak řekla: Zdaliž jsem žádala syna od pána mého? Zdaliž jsem neřekla, abys mne nešálil? 012 2KI 004 029 Tedy řekl k Gézi: Přepaš bedra svá, a vezmi hůl mou v ruku svou a jdi. Jestliže potkáš koho, nepozdravuj ho, a jestliže tě kdo pozdraví, neodpovídej jemu, a přijda, polož hůl mou na tvář dítěte. 012 2KI 004 030 I řekla matka dítěte: Živť jest Hospodin a živať jest duše tvá, žeť se tebe nespustím. Protož vstav, bral se za ní. 012 2KI 004 031 Gézi pak byl předšel je, a položil hůl na tvář dítěte, ale nebylo hlasu, ani čitelnosti. Pročež vracuje se jemu vstříc, pověděl mu, řka: Neprobudilo se dítě. 012 2KI 004 032 Všel tedy Elizeus do domu, a aj, dítě mrtvé leželo na ložci jeho. 012 2KI 004 033 A když všel tam, zavřel dvéře před oběma, a modlil se Hospodinu. 012 2KI 004 034 Zatím vstoupiv na lože, zpolehl na dítě, vloživ ústa svá na ústa jeho, a oči své na oči jeho, a ruce své na ruce jeho, a rozprostřel se nad ním. I zahřelo se tělo dítěte. 012 2KI 004 035 A odvrátiv se, procházel se po domě jednak sem jednak tam; potom vstoupiv, rozprostřel se opět nad ním. I kýchalo dítě až do sedmikrát, a otevřelo to dítě oči své. 012 2KI 004 036 Tedy zavolav Gézi, řekl: Zavolej Sunamitské. I zavolal jí. A když přišla k němu, řekl jí: Vezmiž syna svého. 012 2KI 004 037 Kteráž jakž vešla, padla k nohám jeho a poklonila se k zemi. I vzala syna svého a vyšla. 012 2KI 004 038 Potom Elizeus navrátil se do Galgala. Byl pak hlad v té zemi, a synové proročtí seděli před ním. I řekl mládenci svému: Přistav hrnec veliký, a navař kaše synům prorockým. 012 2KI 004 039 Protož vyšel jeden na pole, aby nasbíral zelin, a nalezl rév polní, a nasbíral z něho tykví polních plnou sukni svou, a přišed, skrájel to do hrnce, aby navařil kaše; nebo neznali toho. 012 2KI 004 040 I vylili mužům těm, aby jedli. Stalo se pak, když jedli tu kaši, že zkřikli a řekli: Smrt v hrnci, muži Boží! A nemohli jísti. 012 2KI 004 041 Kterýžto řekl: Vezměte mouky. Kteréž nasypav do hrnce, rozkázal vyliti lidu. I jedli, aniž co zlého bylo v hrnci. 012 2KI 004 042 V tom muž přišel z Balsalisa, kterýž přinesl muži Božímu chleby z prvotin, totiž dvadceti chlebů ječných, a klasů nových nevymnutých. I řekl: Dej lidu, ať jedí. 012 2KI 004 043 Odpověděl služebník jeho: Což to mám předložiti sto mužům? Opět řekl: Dej lidu, ať pojedí. Nebo tak praví Hospodin: Jísti budou, a ještě zůstane. 012 2KI 004 044 A tak předložil jim, i jedli, a zůstalo ještě vedlé řeči Hospodinovy. 012 2KI 005 001 Náman hejtman vojska krále Syrského, jsa muž veliký u pána svého, a osoba vzácná, skrze něho zajisté dal Hospodin vysvobození zemi Syrské, ten, pravím, muž tak udatný byl malomocný. 012 2KI 005 002 Byli pak vyšli z země Syrské lotříkové, kteříž zajali z země Izraelské děvečku malou, a ta sloužila manželce Námanově. 012 2KI 005 003 Kteráž řekla paní své: Ó by pán můj dostal se k proroku, kterýž jest v Samaří, tedy on by ho uzdravil od malomocenství jeho. 012 2KI 005 004 A on všed, oznámil pánu svému, řka: Takto a takto pravila děvečka, kteráž jest z země Izraelské. 012 2KI 005 005 Tedy řekl král Syrský: Jdi, vyprav se, a já pošli list králi Izraelskému. A odcházeje, vzal s sebou deset centnéřů stříbra a šest tisíců zlatých, nad to desatero roucho proměnné. 012 2KI 005 006 I přinesl list králi Izraelskému v tato slova: Hned, jakž tě dojde list tento, aj, poslal jsem k tobě Námana služebníka svého, abys ho uzdravil od malomocenství jeho. 012 2KI 005 007 I stalo se, že když přečetl král Izraelský ten list, roztrhl roucho své a řekl: Zdali jsem já Bohem, abych mohl umrtviti a obživiti, že tento poslal ke mně, abych uzdravil muže od malomocenství jeho? Nýbrž posuďte, prosím, a pohleďte, že příčiny hledá proti mně. 012 2KI 005 008 A když uslyšel Elizeus muž Boží, že roztrhl král Izraelský roucho své, poslal k králi, řka: Proč jsi roztrhl roucho své? Nechť nyní přijde ke mně a zvíť, že jest prorok v Izraeli. 012 2KI 005 009 A tak přibral se Náman s jízdou svou a s vozy svými, a stál u dveří domu Elizeova. 012 2KI 005 010 Poslal pak k němu Elizeus posla, řka: Jdi a umej se sedmkrát v Jordáně, a uzdraveno bude tělo tvé, a čist budeš. 012 2KI 005 011 Tedy rozhněvav se Náman, bral se odtud a mluvil: Hle, řekl jsem u sebe, že jistotně vyjde, a stoje, vzývati bude jméno Hospodina Boha svého, a vznášeje ruku svou nad místem neduživým, tak uzdraví malomocenství mé. 012 2KI 005 012 Zdali nejsou lepší Abana a Farfar, řeky Damašské, nad všecky vody Izraelské? Zdaliž bych se nemohl v nich zmýti, abych čist byl? A obrátiv se, jel s hněvem. 012 2KI 005 013 Ale přistoupivše služebníci jeho, mluvili k němu a řekli: Otče můj, jakkoli velikou věc prorok ten rozkázal by tobě, což bys neměl učiniti toho? Čím tedy více, kdyžť řekl: Umej se, a budeš čist. 012 2KI 005 014 A protož sstoupiv, pohřížil se v Jordáně sedmkrát vedlé řeči muže Božího. I učiněno jest tělo jeho jako tělo dítěte malého, a očištěn jest. 012 2KI 005 015 A hned navrátil se k muži Božímu se vším komonstvem svým, a přišed, stál před ním a řekl: Aj, již jsem poznal, žeť není Boha na vší zemi, jediné v Izraeli. Protož nyní vezmi, prosím, dary tyto od služebníka svého. 012 2KI 005 016 On pak řekl: Živť jest Hospodin, před jehož oblíčejem stojím, žeť nic nevezmu. A ač ho nutil, aby vzal, však nikoli nechtěl. 012 2KI 005 017 I řekl Náman: Tedy nic? Ale nechť jest dáno, prosím, mně služebníku tvému břímě země na dva mezky; neboť nebude více obětovati služebník tvůj zápalů aneb obětí bohům cizím, ale Hospodinu. 012 2KI 005 018 V této však věci odpusť Hospodin služebníku tvému: Když vchází pán můj do chrámu Remmon, aby se tam modlil, a on podpírá se na mou ruku, že i já skláním se v chrámě Remmon. Toho sklánění mého v chrámě Remmon nechť neváží, prosím, Hospodin služebníku tvému při té věci. 012 2KI 005 019 I řekl jemu: Jdi v pokoji. A když odjel od něho nedaleko, 012 2KI 005 020 V tom řekl Gézi služebník Elizea muže Božího: Hle, nedopustil pán můj Námanovi Syrskému tomuto, aby dáti měl z ruky své to, což přivezl. Živť jest Hospodin, žeť poběhnu za ním, a vezmu něco od něho. 012 2KI 005 021 Protož běžel Gézi za Námanem. A vida Náman běžícího za sebou, rychle skočil s vozu vstříc jemu a řekl: Dobře-li se děje? 012 2KI 005 022 A on odpověděl: Dobře. Pán můj poslal mne, aťbych řekl: Aj, teď nyní přišli ke mně dva mládenci s hory Efraim z synů prorockých; dej jim medle centnéř stříbra a dvoje roucho proměnné. 012 2KI 005 023 I řekl Náman: Raději vezmi dva centnéře. I přinutil ho. A svázav dva centnéře stříbra do dvou pytlů, a dvoje roucho proměnné, vložil to na dva pacholky své, kteříž nesli před ním. 012 2KI 005 024 A když přišel na vrch, vzal to z rukou jejich, a složil v jednom domě, propustiv muže ty, kteřížto odešli. 012 2KI 005 025 Sám pak všed, stál před pánem svým. I řekl mu Elizeus: Odkudžto, Gézi? Odpověděl: Nechodil služebník tvůj nikam. 012 2KI 005 026 Kterýž řekl jemu: Zdaliž srdce mé nebylo při tom, když obrátil se muž s vozu svého vstříc tobě? Zdaliž čas byl bráti stříbro aneb roucho, aneb olivoví a vinice, aneb stáda a voly, neb služebníky aneb děvky? 012 2KI 005 027 Protož malomocenství Námanovo přichytí se tebe i semene tvého na věky. I vyšel od tváři jeho malomocný jako sníh. 012 2KI 006 001 Řekli pak synové proročtí Elizeovi: Ej, teď místo toto, v němž bydlíme s tebou, jest nám těsné. 012 2KI 006 002 Medle, nechť jdeme až k Jordánu, abychom vzali odtud jeden každý jedno dřevo, a uděláme sobě tu místo, v němž bychom bydlili. Jimž řekl: Jděte. 012 2KI 006 003 I řekl jeden: Prosím, poď také s služebníky svými. Kterýž odpověděl: A já půjdu. 012 2KI 006 004 Takž šel s nimi. A když přišli k Jordánu, sekali dříví. 012 2KI 006 005 I stalo se, když jeden z nich podtínal dřevo, že sekera spadla mu do vody. Tedy zkřikl a řekl: Ach, pane můj, a ta ještě byla vypůjčená. 012 2KI 006 006 Jemuž řekl muž Boží: Kamž jest upadla? I ukázal mu to místo. Kterýž uťav dřevo, uvrhl je tam, a učinil, aby zplynula sekera. 012 2KI 006 007 A řekl: Vezmi ji sobě. Kterýž vztáh ruku svou, vzal ji. 012 2KI 006 008 Když pak král Syrský bojoval proti Izraelovi, a vešel v radu s služebníky svými, řka: Na tom a na tom místě položí se vojsko mé: 012 2KI 006 009 Tedy poslal muž Boží k králi Izraelskému, řka: Viz, abys netáhl přes to místo, nebo tam Syrští jsou v zálohách. 012 2KI 006 010 Protož posílal král Izraelský na to místo, o kterémž mu byl řekl muž Boží, a vystříhal ho, aby se ho šetřil a to nejednou ani dvakrát. 012 2KI 006 011 A tak zkormoutil se v srdci svém král Syrský pro tu věc, a svolav služebníky své, řekl jim: Proč mi neoznámíte, kdo z našich králi Izraelskému donáší? 012 2KI 006 012 Jemuž řekl jeden z služebníků jeho: Nikoli, pane můj králi, ale Elizeus prorok, kterýž jest v Izraeli, oznamuje králi Izraelskému slova, kteráž ty mluvíš v nejtajnějším pokoji svém. 012 2KI 006 013 Kterýž řekl: Jděte a vizte, kde jest, abych poslal a jal jej. I oznámeno jemu těmito slovy: Hle, jest v Dotain. 012 2KI 006 014 Protož poslal tam koně a vozy a vojsko veliké. Kteříž přitáhše v noci, oblehli město. 012 2KI 006 015 Vstav pak ráno služebník muže Božího, vyšel, a aj, vojsko obklíčilo město, koni i vozové. I řekl služebník ten jeho k němu: Ach, pane můj, což budeme dělati? 012 2KI 006 016 Kterýž odpověděl: Neboj se, nebo mnohem více jich s námi jest, než s nimi. 012 2KI 006 017 I modlil se Elizeus a řekl: Ó Hospodine, otevři, prosím, oči jeho, aby viděl. A tak otevřel Hospodin oči služebníka toho, a viděl, a aj, hora ta plná koňů, a vozové ohniví okolo Elizea. 012 2KI 006 018 A když nepřátelé táhli k němu, modlil se Elizeus Hospodinu a řekl: Poraz, prosím, národ tento slepotou. I porazil je slepotou vedlé řeči Elizeovy. 012 2KI 006 019 V tom řekl jim Elizeus: Neníť to ta cesta, ani to město. Poďte za mnou, a dovedu vás k muži, kteréhož hledáte. Takž je vedl do Samaří. 012 2KI 006 020 I stalo se, když vešli do Samaří, že řekl Elizeus: Ó Hospodine, otevři oči těchto, ať vidí. Tedy otevřel Hospodin oči jejich, a viděli, že jsou u prostřed Samaří. 012 2KI 006 021 Řekl pak král Izraelský Elizeovi, když je uzřel: Mám-liž je zmordovati, otče můj? 012 2KI 006 022 Odpověděl on: Nemorduj. Zdaliž jsi je zjímal mečem svým a lučištěm svým, abys je zmordoval? Dej jim chleba a vody, ať jedí a pijí, a navrátí se ku pánu svému. 012 2KI 006 023 A tak připravil jim hojnost velikou, a když pojedli a napili se, propustil je. Oni pak navrátili se ku pánu svému, aniž kdy více potom lotříkové Syrští vskakovali do země Izraelské. 012 2KI 006 024 Stalo se potom, že shromáždil Benadad král Syrský všecka vojska svá, a přitáh, oblehl Samaří. 012 2KI 006 025 Pročež byl hlad veliký v Samaří; nebo aj, tak dlouho obleženo bylo, až hlava oslová byla za osmdesáte stříbrných, a čtvrtý díl míry káb trusů holubích za pět stříbrných. 012 2KI 006 026 I přihodilo se, když král Izraelský šel po zdi, žena jedna zvolala k němu, řkuci: Spomoz mi, pane můj králi. 012 2KI 006 027 Kterýž řekl: Jestliť nespomůže Hospodin, odkud já mám pomoci tobě? Zdali z humna aneb z presu? 012 2KI 006 028 Řekl jí ještě král: Cožtě pak? Kteráž odpověděla: Žena tato řekla mi: Dej syna svého, abychom ho dnes snědly, zítra také sníme syna mého. 012 2KI 006 029 I uvařily jsme syna mého, a snědly jsme jej. Potom druhého dne řekla jsem jí: Dej syna svého, abychom ho snědly. Ale ona skryla syna svého. 012 2KI 006 030 A když uslyšel král slova ženy té, roztrhl roucha svá. (Když pak on šel po zdi, viděl lid, an pytel byl na těle jeho zespod.) 012 2KI 006 031 Protož řekl král: Toto mi učiň Bůh a toto přidej, jestliže zůstane hlava Elizea syna Safatova na něm dnes. 012 2KI 006 032 (Elizeus pak seděl v domě svém, a starší s ním seděli.) I poslal jednoho z přístojících svých, a prvé než přišel posel ten k němu, již byl řekl starším: Nevíte-liž, že poslal ten syn vražedlníkův, aby sťal hlavu mou? Šetřtež, když by vcházel ten posel, zavřete dvéře a odstrčte jej ode dveří. Zdaliž i dusání noh pána jeho není za ním? 012 2KI 006 033 A když on ještě mluvil s nimi, hle, posel přicházel k němu, a řekl: Aj, toto zlé jest od Hospodina, což mám déle čekati na něj? 012 2KI 007 001 Řekl pak Elizeus: Slyšte slovo Hospodinovo. Toto praví Hospodin: O tomto času zítra míra mouky bělné bude za lot stříbra, a dvě míry ječmene za lot stříbra v bráně Samařské. 012 2KI 007 002 I odpověděl muži Božímu jeden z knížat, na jehož ruku král zpoléhal, a řekl: Kdyby otevřel Hospodin průduchy nebeské, zdali by to býti mohlo? Kterýž řekl: Aj, uzříš očima svýma, ale nebudeš jísti z toho. 012 2KI 007 003 Byli pak u vrat brány čtyři muži malomocní, kteříž řekli jeden druhému: Co tu sedíme, až bychom zemříti musili? 012 2KI 007 004 Díme-li: Poďme do města, hlad jest v městě, i zemřeme tam; pakli zde zůstaneme, také zemřeme. Protož nyní poďte, a utecme do vojska Syrských. Budou-li nás živiti, zůstaneme živi; pakli nás zbijí, též zemřeme. 012 2KI 007 005 Vstavše tedy v soumrak, aby šli k vojsku Syrských, přišli až k kraji ležení Syrského, a hle, nebylo tu žádného. 012 2KI 007 006 Nebo Pán učinil to, aby slyšelo vojsko Syrské hřmot vozů a zvuk koňů, a tak hluk vojska velikého. I řekli jeden druhému: Hle, ze mzdy najal proti nám král Izraelský krále Hetejské a krále Egyptské, aby připadli na nás. 012 2KI 007 007 A vstavše, utekli v soumrak a nechali tu stanů svých, a koňů svých i oslů svých, a ležení, tak jakž bylo, a utekli pro zachování života svého. 012 2KI 007 008 Když tedy přišli malomocní ti na kraj ležení, všedše do jednoho stanu, jedli a pili, a pobravše v něm stříbro a zlato i roucha, odešli a schovali. Opět navrátivše se, vešli do jiného stanu a pobrali v něm, a odšedše, schovali. 012 2KI 007 009 I řekli vespolek: Nedobře děláme. Den tento jest den dobrých novin, a my mlčíme. Budeme-li čekati až do svitání, postihne nás nepravost; protož nyní poďte, vejdouce, oznamme to domu královskému. 012 2KI 007 010 A přišedše, volali na branné města, a pověděli jim, řkouce: Přišli jsme do ležení Syrského, a aj, nebylo tam žádného, ani hlasu lidského, kromě koní přivázaných a oslů přivázaných, a stanů, jakž prvé byli. 012 2KI 007 011 I volal ten na jiné branné, a ti ohlásili to po všem domě královském. 012 2KI 007 012 Vstav tedy král v noci, řekl služebníkům svým: Povím vám nyní, co jsou nám udělali Syrští. Vědí, že jsme hladovití, protož vyšli z ležení, aby se skryli v poli, řkouce: Když vyjdou z města, zjímáme je živé a vejdeme do města. 012 2KI 007 013 K tomu odpovídaje jeden z služebníků jeho, řekl: Nechť, prosím, vezmou pět koní z těch, kteříž pozůstali v městě. (Hle, oniť jsou jako i všecko množství Izraelské, jenž zůstali v něm, hle, jsou jako všecko množství Izraelské, kteréž již hyne.) Ty pošleme a přezvíme. 012 2KI 007 014 A tak vzali dva koně vozní, kteréž poslal král za vojskem Syrským, řka: Jděte a vizte. 012 2KI 007 015 I jeli za nimi až k Jordánu, a aj, po vší té cestě plno bylo šatů a nádob, kteréž metali od sebe Syrští, splašeni jsouce. Tedy navrátivše se poslové, oznámili to králi. 012 2KI 007 016 Protož vyšed lid, vzebral ležení Syrské. A byla míra mouky bělné za lot, a dvě míry ječmene za lot vedlé řeči Hospodinovy. 012 2KI 007 017 Král pak byl ustanovil to kníže, na jehož ruku zpoléhal, u brány. Kteréhož pošlapal lid v bráně, tak že umřel, vedlé řeči muže Božího, kterouž mluvil, když král k němu byl sešel. 012 2KI 007 018 A stalo se tak, jakž mluvil muž Boží králi, řka: Dvě míry ječmene budou za lot stříbra, a míra mouky bělné za lot stříbra zítra o tomto času v bráně Samařské. 012 2KI 007 019 K čemuž bylo odpovědělo kníže muži Božímu, a řeklo: Kdyby otevřel Hospodin průduchy nebeské, zdali by to podlé řeči této býti mohlo? Jemuž on řekl: Aj, ty uzříš očima svýma, ale z toho jísti nebudeš. 012 2KI 007 020 A tak se stalo jemu; nebo pošlapal ho lid v bráně, tak že umřel. 012 2KI 008 001 Mluvil pak Elizeus k ženě té, jejíhož byl syna vzkřísil, řka: Vstaň a jdi, ty i čeled tvá, a buď pohostinu, kdežkoli budeš moci byt míti; nebo zavolal Hospodin hladu, a přijdeť na zemi za sedm let. 012 2KI 008 002 Vstavši tedy žena, učinila vedlé řeči muže Božího, a odešla s čeledí svou, a bydlila pohostinu v zemi Filistinských sedm let. 012 2KI 008 003 I stalo se, že když pominulo těch sedm let, navrátila se ta žena z země Filistinské, a šla, aby prosila krále za dům svůj a za pole své. 012 2KI 008 004 Mezi tím král mluvil s Gézi, služebníkem muže Božího, řka: Vypravuj mi medle o všech věcech velikých, kteréž činil Elizeus. 012 2KI 008 005 A když on vypravoval králi, kterak obživil mrtvého, aj žena, jejíhož syna vzkřísil, prosila krále za dům svůj a za pole své. I řekl Gézi: Pane můj králi, to jest ta žena, a tento syn její, kteréhož vzkřísil Elizeus. 012 2KI 008 006 Tedy tázal se král ženy, kteráž vypravovala jemu. I poručil král komorníku jednomu, řka: Ať jsou navráceny všecky věci, kteréž byly její, i všecky užitky pole, ode dne, v němž opustila zemi, až po dnes. 012 2KI 008 007 Potom přišel Elizeus do Damašku, král pak Syrský Benadad stonal. I oznámeno jemu těmito slovy: Přišel muž Boží sem. 012 2KI 008 008 I řekl král Hazaelovi: Vezmi v ruce své dar, a jdi vstříc muži Božímu, a zeptej se Hospodina skrze něho, řka: Povstanu-li z nemoci této? 012 2KI 008 009 A tak šel Hazael vstříc jemu, vzav s sebou dar, a všeliké věci výborné Damašské, břemena na čtyřidcíti velbloudích, a přišed, stál před ním a řekl: Syn tvůj Benadad, král Syrský, poslal mne k tobě, řka: Povstanu-li z nemoci této? 012 2KI 008 010 Odpověděl mu Elizeus: Jdi, pověz jemu: Zajisté mohl bys živ zůstati. Ale Hospodin mi ukázal, že jistotně umře. 012 2KI 008 011 V tom proměniv muž Boží tvář svou, ukázal se k němu neochotně a plakal. 012 2KI 008 012 Jemuž řekl Hazael: Proč pán můj pláče? Odpověděl: Proto že vím, co zlého ty učiníš synům Izraelským. Pevnosti jejich spálíš a mládence jejich zmorduješ mečem, a nemluvňátka jejich rozrážeti budeš, a těhotné jejich zroztínáš. 012 2KI 008 013 I řekl Hazael: I což jest služebník tvůj pes, aby učiniti mohl věc tak velikou? Odpověděl Elizeus: Ukázal tě mi Hospodin, že budeš králem Syrským. 012 2KI 008 014 A odšed od Elizea, přišel ku pánu svému. Kterýž řekl jemu: Cožť řekl Elizeus? Odpověděl: Pravil mi, že bys mohl živ zůstati. 012 2KI 008 015 I stalo se nazejtří, že vzal koberec, a namočiv jej v vodě, prostřel jej na tvář jeho. I umřel, a kraloval Hazael místo něho. 012 2KI 008 016 Léta pak pátého Jorama, syna Achabova krále Izraelského, a Jozafata krále Judského, počal kralovati Jehoram, syn Jozafatův král Judský. 012 2KI 008 017 Ve dvou a třidcíti letech byl, když počal kralovati, a kraloval osm let v Jeruzalémě. 012 2KI 008 018 A chodil po cestě králů Izraelských, tak jako činil dům Achabův; nebo měl dceru Achabovu za manželku. Takž činil zlé věci před očima Hospodinovýma. 012 2KI 008 019 Hospodin však nechtěl zahladiti Judy pro Davida služebníka svého, jakž mu byl zaslíbil, že dá jemu svíci i synům jeho po všecky dny. 012 2KI 008 020 Ve dnech jeho odstoupil Edom od království Judského, a ustanovili nad sebou krále. 012 2KI 008 021 Tou příčinou táhl Jehoram do Seir, i všickni vozové s ním. A vstav v noci, porazil Idumejské, kteříž jej byli obklíčili, i hejtmany vozů, a lid utekl do stanů svých. 012 2KI 008 022 Však předce odstoupil Edom od království Judského až do tohoto dne. Takž odstoupilo i Lebno téhož času. 012 2KI 008 023 O jiných pak věcech Jehoramových, a o všem, cožkoli činil, psáno jest v knize o králích Judských. 012 2KI 008 024 I usnul Jehoram s otci svými, a pochován jest s otci svými v městě Davidově, kraloval pak Ochoziáš syn jeho místo něho. 012 2KI 008 025 Léta dvanáctého Jorama syna Achabova, krále Izraelského, počal kralovati Ochoziáš syn Jehorama, krále Judského. 012 2KI 008 026 Ve dvamecítma letech byl Ochoziáš, když počal kralovati, a kraloval jeden rok v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Atalia, dcera Amri krále Izraelského. 012 2KI 008 027 A chodil cestou domu Achabova, čině, což jest zlého před očima Hospodinovýma, jako i dům Achabův, nebo byl zetěm domu Achabova. 012 2KI 008 028 Pročež vycházel s Joramem synem Achabovým, na vojnu proti Hazaelovi králi Syrskému, do Rámot Galád; ale porazili Syrští Jorama. 012 2KI 008 029 A tak navrátil se král Joram, aby se hojil v Jezreel na rány, kterýmiž ho ranili Syrští v Ráma, když bojoval s Hazaelem králem Syrským. Ochoziáš pak syn Jehorama, krále Judského, přijel, aby navštívil Jorama syna Achabova v Jezreel; nebo tam nemocen byl. 012 2KI 009 001 Prorok pak Elizeus povolal jednoho z synů prorockých, a řekl jemu: Přepaš bedra svá, a vezmi tuto nádobku oleje do ruky své, a jdi do Rámot Galád. 012 2KI 009 002 A když tam přijdeš, uzříš tam Jéhu, syna Jozafata syna Namsi. K němuž když přijdeš, vyvoláš ho z prostředku bratří jeho, a uvedeš ho do nejtajnějšího pokojíku. 012 2KI 009 003 A vezma nádobku oleje, vyleješ na hlavu jeho a díš: Toto praví Hospodin: Pomazuji tebe za krále nad Izraelem. A hned otevra dvéře, utec a nemeškej se. 012 2KI 009 004 I odšel mládenec ten služebník prorokův do Rámot Galád. 012 2KI 009 005 A když přišel, aj, knížata vojska seděli. I řekl: Mámť něco povědíti, ó kníže. I řekl Jéhu: Komu ze všech nás? Odpověděl: Tobě, ó kníže. 012 2KI 009 006 Vyvstav tedy, všel do vnitřku. I vylil olej na hlavu jeho a řekl jemu: Toto praví Hospodin, Bůh Izraelský: Pomazuji tebe za krále nad lidem Hospodinovým, nad Izraelem. 012 2KI 009 007 A zmorduješ dům Achaba pána svého; neboť pomstím krve služebníků svých proroků, a krve všech služebníků Hospodinových z ruky Jezábel. 012 2KI 009 008 A tak zahyne všecken dům Achabův, a vypléním z domu Achabova močícího na stěnu, a zajatého i zanechaného v Izraeli. 012 2KI 009 009 Učiním zajisté domu Achabovu, jako domu Jeroboámovu syna Nebatova, a jako domu Bázy syna Achiášova. 012 2KI 009 010 Jezábel pak sežerou psi na poli Jezreel, a nebude, kdo by ji pochoval. A rychle otevřev dvéře, utekl. 012 2KI 009 011 A když Jéhu vyšel k služebníkům pána svého, řekl mu jeden: Dobře-li se děje? Proč přišel ten blázen k tobě? Odpověděl jim: Vy znáte člověka i řeč jeho. 012 2KI 009 012 I řekli: Klamť jest, pověz nám medle. Kterýž řekl: Takto a takto mluvil mi, řka: Toto praví Hospodin: Pomazuji tě za krále nad Izraelem. 012 2KI 009 013 Tedy rychle vzali jeden každý roucho své, a prostřeli pod něj na nejvyšším stupni, a troubíce v troubu, pravili: Kralujeť Jéhu. 012 2KI 009 014 Zatím spuntoval se Jéhu syn Jozafata, syna Namsi, proti Joramovi, (když Joram ostříhaje Rámot Galád spolu se vším Izraelem, před Hazaelem králem Syrským, 012 2KI 009 015 Navrátil se byl Joram král, aby se hojil v Jezreel na rány, kterýmiž ho ranili Syrští, když bojoval proti Hazaelovi králi Syrskému). A řekl Jéhu: Vidí-li se vám, nechť nevychází žádný z města, kterýž by šel a oznámil to v Jezreel. 012 2KI 009 016 I vsedl na vůz Jéhu a jel do Jezreel, nebo Joram ležel tam. Ochoziáš také král Judský přijel byl, aby navštívil Jorama. 012 2KI 009 017 V tom strážný, kterýž stál na věži v Jezreel, když viděl houf Jéhu přicházející, řekl: Vidím jakýsi houf. I řekl Joram: Povolej jízdného, a pošli vstříc jim, aby se otázal: Jest-li pokoj? 012 2KI 009 018 I vyjel jízdný proti nim a řekl: Takto praví král: Jest-li pokoj? Odpověděl Jéhu: Co tobě do pokoje? Jeď za mnou. Protož oznámil to strážný, řka: Přijel posel až k nim, ale nevracuje se. 012 2KI 009 019 Ještě poslal druhého jízdného. Kterýž přijel k nim a řekl: Takto praví král: Jest-li pokoj? Odpověděl Jéhu: Co tobě do pokoje? Jeď za mnou. 012 2KI 009 020 Opět oznámil to strážný, řka: Přijel až k nim, ale nevrací se. Příjezd pak jest jako příjezd Jéhu syna Namsi; nebo vztekle jede. 012 2KI 009 021 Tedy řekl Joram: Zapřáhni. I zapřáhl k vozu jeho. Takž vyjel Joram král Izraelský a Ochoziáš král Judský, každý na voze svém, a vyjevše proti Jéhu, potkali se s ním na poli Nábota Jezreelského. 012 2KI 009 022 I stalo se, když uzřel Joram Jéhu, že řekl: Jest-liž pokoj, Jéhu? Odpověděl: Jaký pokoj, poněvadž ještě smilství Jezábel matky tvé a kouzelnictví její velmi mnohá trvají? 012 2KI 009 023 Pročež obrátiv se Joram, utíkal a řekl Ochoziášovi: Zrada, Ochoziáši! 012 2KI 009 024 Ale Jéhu pochytiv lučiště, postřelil Jorama mezi ramenem jeho, tak že střela pronikla srdce jeho. I padl na voze svém. 012 2KI 009 025 Zatím řekl Jéhu Badakerovi, hejtmanu svému: Vezma, povrz jej na pole Nábota Jezreelského; nebo pamatuješ, když jsme já a ty jeli spolu za Achabem otcem jeho, že Hospodin vynesl proti němu pohrůžku tuto, řka: 012 2KI 009 026 Zajisté krve Nábotovy a krve synů jeho, kterouž jsem viděl včera, řekl Hospodin, pomstím na tobě na poli tomto. Hospodin to řekl, nyní tedy vezma, povrz jej na pole, vedlé řeči Hospodinovy. 012 2KI 009 027 Ochoziáš pak král Judský uzřev to, utíkal cestou k domu zahradnímu. Ale honil ho Jéhu a řekl: I toho zabíte na voze jeho. Takž ho ranili, když vyjížděl k Guru, kteréž jest podlé Jibleam. I utekl do Mageddo a tam umřel. 012 2KI 009 028 Kteréhož vloživše na vůz služebníci jeho, vezli jej do Jeruzaléma, a pochovali jej v hrobě jeho s otci jeho v městě Davidově. 012 2KI 009 029 Léta jedenáctého Jorama syna Achabova počal kralovati Ochoziáš nad Judou. 012 2KI 009 030 Potom Jéhu přijel do Jezreel. O čemž když uslyšela Jezábel, ulíčila tvář svou, a ozdobila hlavu svou, a vyhlédala z okna. 012 2KI 009 031 A když Jéhu jel skrze bránu, řekla: Jest-li pokoj, ó Zamri, mordéři pána svého? 012 2KI 009 032 On pak pozdvih tváři své k oknu, řekl: Kdo drží se mnou, kdo? I vyhlédli na něj dva či tři komorníci její. 012 2KI 009 033 Jimž řekl: Svrzte ji. Kteřížto svrhli ji. I pokropena jest krví její stěna i koni; a tak pošlapal ji. 012 2KI 009 034 A když přijel, jedl a pil, a řekl: Pohleďte již na tu zlořečenou a pochovejte ji, nebť jest dcera královská. 012 2KI 009 035 Protož odšedše, aby ji pochovali, nenalezli z ní než leb a nohy a dlaně rukou. 012 2KI 009 036 A navrátivše se, pověděli jemu. Kterýž řekl: Slovo Hospodinovo jest, kteréž mluvil skrze služebníka svého, Eliáše Tesbitského, řka: Na poli Jezreel žráti budou psi tělo Jezábel. 012 2KI 009 037 Budiž tedy tělo Jezábel na poli Jezreel, jako hnůj na svrchku pole, tak aby žádný neřekl: Tato jest Jezábel. 012 2KI 010 001 Měl pak Achab sedmdesáte synů v Samaří. I napsal Jéhu list, a poslal jej do Samaří k knížatům Jezreelským, starším, a kteříž chovali syny Achabovy, s tímto poručením: 012 2KI 010 002 Hned jakž vás dojde list tento, poněvadž u vás jsou synové pána vašeho, jsou i vozové u vás, i koni, i město hrazené a zbroj, 012 2KI 010 003 Vybeřte nejlepšího a nejzpůsobnějšího z synů pána svého, a posaďte na stolici otce jeho, a bojujte za dům pána svého. 012 2KI 010 004 Kteříž bojíce se náramně, pravili: Aj, dva králové neostáli před ním, a kterak my ostojíme? 012 2KI 010 005 A tak poslal ten, kterýž byl ustanoven nad domem, a kterýž ustanoven byl nad městem, i starší, a kteříž chovali syny Achabovy, k Jéhu, řkouce: Služebníci tvoji jsme, a všecko, což nám rozkážeš, učiníme. Neustanovíme žádného krále; což se tobě dobře líbí, učiň. 012 2KI 010 006 I napsal k nim list po druhé, řka: Jste-li moji a hlasu mého posloucháte-li, vezmouce hlavy všech synů pána svého, přiďte ke mně zítra o tomto času do Jezreel. (Synů pak králových bylo sedmdesáte mužů u nejpřednějších v městě, kteříž chovali je.) 012 2KI 010 007 Tedy stalo se, jakž jich došel list ten, že zjímali syny královské, a zbili sedmdesáte mužů, a vkladše hlavy jejich do košů, poslali je k němu do Jezreel. 012 2KI 010 008 A přišed posel, oznámil jemu, řka: Přinesli hlavy synů královských. A on řekl: Sklaďte je na dvě hromady u vrat brány až do jitra. 012 2KI 010 009 Potom ráno vyšed, postavil se a řekl všemu lidu: Spravedliví jste vy. Aj, já spuntoval jsem se proti pánu svému a zabil jsem jej; kdo by pobil tyto všecky? 012 2KI 010 010 Věztež nyní, žeť nepochybilo nižádné slovo Hospodinovo, kteréž mluvil Hospodin proti domu Achabovu, ale vykonal Hospodin to, což byl mluvil skrze služebníka svého Eliáše. 012 2KI 010 011 A tak pobil Jéhu všecky, kteříž pozůstali z domu Achabova v Jezreel, i všecky nejpřednější jeho, i známé jeho, i kněží jeho, tak že nezůstalo z nich žádného živého. 012 2KI 010 012 Potom vstav, odebral se a jel do Samaří, a již byl v Betekedu pastýřů na cestě. 012 2KI 010 013 I nalezl tam Jéhu bratří Ochoziáše, krále Judského, a řekl: Kdo jste vy? Odpověděli: Jsme bratří Ochoziášovi a jdeme, abychom pozdravili synů králových a synů královny. 012 2KI 010 014 Tedy řekl: Zjímejte je živé. I zjímali je živé, a pobili je u čisterny v Betekedu, čtyřidceti a dva muže, a nezůstal z nich žádný. 012 2KI 010 015 Potom bera se odtud, nalezl Jonadaba syna Rechabova, kterýž se s ním potkal, a pozdravil ho. I řekl jemu: Jest-liž srdce tvé přímé, jako jest srdce mé s srdcem tvým? Odpověděl Jonadab: Jest, arci jest. Řekl Jéhu: Podejž mi ruky své. I podal mu ruky své. A on kázal mu vsednouti k sobě na vůz, 012 2KI 010 016 A řekl: Pojeď se mnou, a viz horlivost mou pro Hospodina. A tak vezli jej na voze jeho. 012 2KI 010 017 Když pak přijel do Samaří, pobil všecky, kteříž byli pozůstali z domu Achabova v Samaří, a vyhladil jej vedlé řeči Hospodinovy, kterouž byl mluvil k Eliášovi. 012 2KI 010 018 Zatím shromáždiv Jéhu všecken lid, řekl jim: Achab málo sloužil Bálovi, Jéhu bude mu více sloužiti. 012 2KI 010 019 Protož nyní všecky proroky Bálovy, všecky služebníky jeho, a všecky kněží jeho svolejte ke mně, ať žádný tam nezůstává; nebo velikou obět budu obětovati Bálovi. Kdož by koli nebyl přítomen, nezůstane živ. Ale Jéhu činil to chytře, aby vyhladil ctitele Bálovy. 012 2KI 010 020 Řekl také Jéhu: Zasvěťte svátek Bálovi. I prohlásili jej. 012 2KI 010 021 Rozeslal zajisté Jéhu po vší zemi Izraelské. I sešli se všickni ctitelé Bálovi, tak že nezůstalo ani jednoho, ješto by nepřišel. A když vešli do domu Bálova, naplněn jest dům Bálův, od jednoho konce až do druhého. 012 2KI 010 022 Tedy řekl tomu, kterýž vládl rouchem: Vynes roucha všechněm ctitelům Bálovým. I přinesl jim roucha. 012 2KI 010 023 Potom všel i Jéhu a Jonadab syn Rechabův do domu Bálova, a řekl ctitelům Bálovým: Vyhledejte a vizte, ať není zde s vámi někdo z ctitelů Hospodinových, kromě samých ctitelů Bálových. 012 2KI 010 024 A tak vešli, aby obětovali oběti a zápaly. Jéhu pak postavil sobě vně osmdesáte mužů, jimž byl řekl: Jestliže kdo uteče z lidí těch, kteréž já uvozuji vám v ruce vaše, život váš za život jeho. 012 2KI 010 025 I stalo se, když kněz dokonal obětování zápalu, řekl Jéhu drabantům a hejtmanům: Vejdětež a zbíte je, ať žádný neuchází. Kteřížto pobili je ostrostí meče, a rozmetali těla jejich drabanti a hejtmané. Potom šli dále do každého města, kdež byl dům Bálův, 012 2KI 010 026 A vymítajíce modly z domu Bálova, pálili je. 012 2KI 010 027 Zkazili také modlu Bálovu, a zbořivše dům jeho, nadělali z něho záchodů až do dnešního dne. 012 2KI 010 028 A tak vyplénil Jéhu Bále z lidu Izraelského. 012 2KI 010 029 A však proto od hříchů Jeroboáma syna Nebatova, kterýž přivedl k hřešení Izraele, neodstoupil Jéhu, totiž od těch telat zlatých, kteráž byla v Bethel a v Dan. 012 2KI 010 030 Tedy řekl Hospodin Jéhu: Poněvadž jsi snažně vykonal to, což dobrého jest před očima mýma, a všecky věci, kteréž jsem měl v srdci svém, učinil jsi domu Achabovu, synové tvoji až do čtvrtého pokolení seděti budou na stolici Izraelské. 012 2KI 010 031 Ale Jéhu nebyl toho pilen, aby chodil v zákoně Hospodina, Boha Izraelského, celým srdcem svým, aniž odstoupil od hříchů Jeroboáma, kterýž byl uvedl v hříchy lid Izraelský. 012 2KI 010 032 Za těch dnů počal Hospodin zmenšovati Izraele; nebo je porazil Hazael po všech končinách Izraelských, 012 2KI 010 033 Od Jordánu, proti východu slunce, všecku zemi Galád, Gádovu a Rubenovu i Manassesovu, od Aroer, kteréž jest při potoku Arnon, tak Galád jako Bázan. 012 2KI 010 034 O jiných věcech Jéhu, a cožkoli činil, i o vší síle jeho, sepsáno jest v knize o králích Izraelských. 012 2KI 010 035 I usnul Jéhu s otci svými, a pochovali jej v Samaří, a kraloval Joachaz syn jeho místo něho. 012 2KI 010 036 Dnů pak, v nichž kraloval Jéhu nad lidem Izraelským v Samaří, bylo let osmmecítma. 012 2KI 011 001 Atalia pak matka Ochoziášova viduci, že umřel syn její, vstavši, pomordovala všecko símě královské. 012 2KI 011 002 Ale Jozaba dcera krále Jehorama, sestra Ochoziášova, vzala Joasa syna Ochoziášova, a ukradši ho z prostředku synů královských, kteříž mordováni byli, skryla jej i s chůvou jeho v pokoji, kdež lůže byla. A tak skryli ho před Atalií, a není zamordován. 012 2KI 011 003 I byl s ní v domě Hospodinově tajně za šest let, v nichž Atalia kralovala nad zemí. 012 2KI 011 004 Léta sedmého poslav Joiada, povolal setníků, hejtmanů a drabantů. I uvedl je k sobě do domu Hospodinova, a učinil s nimi smlouvu, a zavázav je přísahou v domě Hospodinově, ukázal jim syna králova. 012 2KI 011 005 A přikázal jim, řka: Tato jest věc, kterouž učiníte: Třetí díl vás, kteříž přicházíte v sobotu, a držíte stráž, bude při domě králově, 012 2KI 011 006 A díl třetí bude u brány Sur, a třetí díl bude u brány za drabanty, a budete stráž držeti, ostříhajíce domu tohoto před outokem. 012 2KI 011 007 Vy pak všickni, kteříž byste odjíti měli v sobotu, po vykonání povinnosti při domě Hospodinově, ve dvě poboční stráže rozdělení, buďte při králi. 012 2KI 011 008 A tak obstoupíte krále vůkol, jeden každý majíce braň svou v rukou svých. Kdož by pak šel do šiku vašeho, ať umře; a budete při králi, když bude vycházeti i když bude vcházeti. 012 2KI 011 009 Protož učinili setníci ti všecky věci tak, jakž byl rozkázal Joiada kněz, a vzavše jeden každý muže své, kteříž přicházeli v sobotu a kteříž odcházeli v sobotu, přišli k Joiadovi knězi. 012 2KI 011 010 I dal kněz setníkům kopí a pavézy, kteréž byly Davida krále, a kteréž byly v domě Hospodinově. 012 2KI 011 011 Stáli pak ti drabanti, jeden každý držíce braň svou v ruce své, od pravé strany domu až do levé strany domu, proti oltáři a proti domu při králi vůkol. 012 2KI 011 012 Tedy vyvedl syna králova, a vstavil na něj korunu a ozdobu. I ustanovili jej králem a pomazali ho, a plésajíce rukama, říkali: Živ buď král! 012 2KI 011 013 V tom uslyševši Atalia hluk plésajícího lidu, vešla k lidu do domu Hospodinova. 012 2KI 011 014 A když pohleděla, a aj, král stál na místě vyšším, vedlé obyčeje s knížaty, a trouby byly před králem, a všecken lid země byl vesel, i troubili v trouby. Tedy roztrhla Atalia roucho své a zkřikla: Spiknutí, spiknutí! 012 2KI 011 015 Protož rozkázal Joiada kněz těm setníkům ustaveným nad vojskem, řka jim: Pusťte ji prostředkem řadu, a i toho, kdož by za ní šel, zabíte mečem. Nebo byl řekl kněz: Ať není zabita v domě Hospodinově. 012 2KI 011 016 I pustili ji. Ale když přišla na cestu, kudy koni vcházejí do domu královského, tu jest zabita. 012 2KI 011 017 Tedy učinil Joiada smlouvu mezi Hospodinem a mezi králem, i mezi lidem, aby byli lid Hospodinův; též mezi králem a mezi lidem. 012 2KI 011 018 Potom šel všecken lid země do domu Bálova, a zbořili jej, i oltáře jeho a obrazy jeho v kusy stroskotali; Matana také kněze Bálova zabili před oltáři. Kněz pak znovu nařídil přisluhující v domě Hospodinově. 012 2KI 011 019 A pojav ty setníky a hejtmany, i drabanty se vším lidem země, provázeli krále z domu Hospodinova, a přišli cestou k bráně drabantů do domu královského. Kdežto posadil se na stolici královské. 012 2KI 011 020 I veselil se všecken lid země, a město se upokojilo. Atalii pak zabili mečem u domu královského. 012 2KI 011 021 A byl Joas v sedmi letech, když počal kralovati. 012 2KI 012 001 Léta sedmého Jéhu počal kralovati Joas, a kraloval čtyřidceti let v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Sebia z Bersabé. 012 2KI 012 002 I činil Joas, což dobrého jest před očima Hospodinovýma po všecky dny své, pokudž ho vyučoval Joiada kněz. 012 2KI 012 003 A však výsosti nebyly zkaženy, ještě lid obětoval a kadil na těch výsostech. 012 2KI 012 004 Řekl pak Joas kněžím: Všecky peníze svaté, kteréž se vnášejí do domu Hospodinova, totiž peníze těch, kteříž jdou v počet, a peníze ceny za osobu jednoho každého, a všecky peníze, kteréž by kdo dobrovolně uložil dáti do domu Hospodinova, 012 2KI 012 005 Vezmou kněží k sobě, jeden každý od známého svého, a oni opraví zbořeniny domu všudy, kdež by bylo zboření. 012 2KI 012 006 Stalo se potom léta dvadcátého třetího krále Joasa, když ještě neopravili kněží zbořenin chrámových, 012 2KI 012 007 Že povolal král Joas Joiady kněze i jiných kněží, a řekl jim: Proč neopravujete zbořenin chrámových? Protož nyní nepřijímejte peněz od známých svých, ale na zbořeniny domu dávejte je. 012 2KI 012 008 Jemuž povolivše kněží, nebrali peněz od lidu, ani neopravovali domu. 012 2KI 012 009 Protož Joiada kněz vzav jednu truhlici, udělal díru v víku jejím, a postavil ji vedlé oltáře po pravé straně, kudy se vchází do domu Hospodinova. I postavili tu kněží ostříhající prahu i všech peněz, kteréž vnášíny byly do domu Hospodinova. 012 2KI 012 010 A když rozuměli, že by mnoho peněz bylo v truhlici, tedy přicházel kancléř královský a kněz nejvyšší, a sčetše, schovávali ty peníze, kteréž se nalézaly v domě Hospodinově. 012 2KI 012 011 Odkudž vydávali peníze hotové v ruce řemeslníků postavených nad dílem domu Hospodinova, a ti obraceli je na tesaře a dělníky, kteříž opravovali dům Hospodinův, 012 2KI 012 012 Totiž na zedníky a kameníky, a k jednání dříví i tesaného kamení, aby opraveny byly zbořeniny domu Hospodinova, i na všecko to, což obráceno mělo býti na dům k opravě jeho. 012 2KI 012 013 A však nebylo děláno do domu Hospodinova číší stříbrných, žaltářů, kotlíků, trub a žádné nádoby zlaté, ani nádoby stříbrné z peněz, kteréž přinášíny byly do domu Hospodinova, 012 2KI 012 014 Ale těm, kteříž představeni byli nad dílem, dávali je, a opravovali na ně dům Hospodinův. 012 2KI 012 015 Aniž žádali počtu od mužů těch, jimž v ruce peníze dávali, aby platili dělníkům; nebo věrně dělali. 012 2KI 012 016 Peněz za vinu, a peněz za hříchy nebylo vnášíno do domu Hospodinova; kněžím se dostávaly. 012 2KI 012 017 Tedy vytáhl Hazael král Syrský, a bojoval proti Gát a dobyl ho. Potom obrátil Hazael tvář svou, aby táhl proti Jeruzalému. 012 2KI 012 018 Protož pobral Joas král Judský všecky věci svaté, kterýchž byli nadali Jozafat a Jehoram a Ochoziáš, otcové jeho, králové Judští, i to, čehož sám posvětil, i všecko zlato, kteréž se nalezlo v pokladích domu Hospodinova a domu královského, a poslal k Hazaelovi králi Syrskému. I odtáhl od Jeruzaléma. 012 2KI 012 019 O jiných pak činech Joasových, a cožkoli činil, psáno jest v knize o králích Judských. 012 2KI 012 020 Potom povstavše služebníci jeho, spikli se spolu, a zabili Joasa v Betmillo, kudy se chodí do Silla, 012 2KI 012 021 Totiž Jozachar syn Simatův, a Jozabad syn Somerův. Ti služebníci jeho zabili ho, a umřel. I pochovali jej s otci jeho v městě Davidově, a kraloval Amaziáš syn jeho místo něho. 012 2KI 013 001 Léta třimecítmého Joasa syna Ochoziáše, krále Judského, kraloval Joachaz syn Jéhu nad Izraelem v Samaří sedmnácte let. 012 2KI 013 002 A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma; nebo následoval hříchů Jeroboáma syna Nebatova, kterýž přivedl k hřešení Izraele, a neuchýlil se od nich. 012 2KI 013 003 I rozhněvala se prchlivost Hospodinova na Izraele, a vydal je v ruku Hazaele krále Syrského, a v ruku Benadada syna Hazaelova po všecky ty dny. 012 2KI 013 004 Ale když se modlil Joachaz Hospodinu, vyslyšel jej Hospodin. Viděl zajisté trápení Izraelské, že je ssužoval král Syrský. 012 2KI 013 005 Protož dal Hospodin Izraelovi vysvoboditele, a vyšli z ruky Syrských, i bydlili synové Izraelští v příbytcích svých jako kdy prvé. 012 2KI 013 006 Však proto neodstoupili od hříchů domu Jeroboámova, kterýž přivedl k hřešení Izraele, nýbrž v nich chodili, ano i háj ještě zůstával v Samaří, 012 2KI 013 007 Ačkoli nezanechal Joachazovi lidu, kromě padesáti jízdných a desíti vozů a desíti tisíců pěších; nebo je pohubil král Syrský, a setřel je jako prach při mlácení. 012 2KI 013 008 O jiných pak činech Joachazových, a cožkoli činil, i o síle jeho zapsáno jest v knize o králích Izraelských. 012 2KI 013 009 I usnul Joachaz s otci svými, a pochovali ho v Samaří. Kraloval pak Joas syn jeho místo něho. 012 2KI 013 010 Léta třidcátého sedmého Joasa krále Judského kraloval Joas syn Joachazův nad Izraelem v Samaří šestnácte let. 012 2KI 013 011 A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, neuchýliv se od žádných hříchů Jeroboáma syna Nebatova, kterýž přivedl k hřešení Izraele, ale chodil v nich. 012 2KI 013 012 O jiných pak činech Joasových, i cožkoli činil, i o síle jeho, kterouž bojoval proti Amaziášovi králi Judskému, zapsáno jest v knize o králích Izraelských. 012 2KI 013 013 I usnul Joas s otci svými, a sedl Jeroboám na stolici jeho. I pochován jest Joas v Samaří s králi Izraelskými. 012 2KI 013 014 Elizeus pak roznemohl se nemocí těžkou, v kteréž i umřel. A přišel byl k němu Joas král Izraelský, a pláče nad ním, řekl: Otče můj, otče můj, vozové Izraelští a jízdo jeho! 012 2KI 013 015 Ale Elizeus řekl jemu: Vezmi lučiště a střely. I vzav, přinesl k němu lučiště a střely. 012 2KI 013 016 Řekl dále králi Izraelskému: Vezmi v ruku svou lučiště. I vzal je v ruku svou. Vložil také Elizeus ruce své na ruce královy. 012 2KI 013 017 A řekl: Otevři to okno k východu. A když otevřel, řekl Elizeus: Střeliž. I střelil. Tedy řekl: Střela spasení Hospodinova a střela vysvobození proti Syrským; nebo porazíš Syrské v Afeku, až i do konce vyhladíš je. 012 2KI 013 018 Opět řekl: Vezmi střely. I vzal. Tedy řekl králi Izraelskému: Střílej k zemi. I střelil po třikrát, potom tak nechal. 012 2KI 013 019 Pročež rozhněvav se na něj muž Boží, řekl: Měls pětkrát neb šestkrát střeliti, ješto bys byl porazil Syrské, ažbys je i do konce byl vyhladil; nyní pak jen po třikrát porazíš Syrské. 012 2KI 013 020 Potom umřel Elizeus, a pochovali ho. Lotříkové pak Moábští vtrhli do země nastávajícího roku. 012 2KI 013 021 I stalo se, když pochovávali jednoho, že uzřevše ty lotříky, uvrhli muže toho do hrobu Elizeova. Kterýžto muž, jakž tam padl, a dotekl se kostí Elizeových, ožil a vstal na nohy své. 012 2KI 013 022 Hazael pak král Syrský, ssužoval Izraele po všecky dny Joachaza. 012 2KI 013 023 A milostiv jsa jim Hospodin, slitoval se nad nimi, a popatřil na ně, pro smlouvu svou s Abrahamem, s Izákem a s Jákobem, a nechtěl jich zahladiti, aniž zavrhl jich od tváři své až do tohoto času. 012 2KI 013 024 I umřel Hazael král Syrský, a kraloval Benadad syn jeho místo něho. 012 2KI 013 025 Protož Joas syn Joachazův pobral zase města z ruky Benadada syna Hazaelova, kteráž byl vzal z ruky Joachaza otce jeho válečně; nebo po třikrát porazil ho Joas, a navrátil města Izraelská. 012 2KI 014 001 Léta druhého Joasa syna Joachaza, krále Izraelského, kraloval Amaziáš syn Joasa, krále Judského. 012 2KI 014 002 V pětmecítma letech byl, když počal kralovati, a kraloval dvadceti devět let v Jeruzalémě. Jméno matky jeho Joadan z Jeruzaléma. 012 2KI 014 003 Ten činil to, což dobrého jest před očima Hospodinovýma, ačkoli ne tak jako David otec jeho. Všecko, což činil Joas otec jeho, tak činil. 012 2KI 014 004 A však výsostí nezkazili, ještě lid obětoval a kadil na výsostech. 012 2KI 014 005 I stalo se, když upevněno bylo království v ruce jeho, že pobil služebníky své, kteříž byli zabili krále otce jeho. 012 2KI 014 006 Synů pak těch vražedlníků nepobil, jakož jest psáno v knize zákona Mojžíšova, kdež přikázal Hospodin, řka: Nebudouť na hrdle trestáni otcové za syny, aniž synové trestáni budou na hrdle za otce, ale jeden každý za svůj hřích umře. 012 2KI 014 007 On také porazil Idumejských v údolí solnatém deset tisíců, a dobyl Sela bojem. I nazval jméno jeho Jektehel až do tohoto dne. 012 2KI 014 008 Tedy poslal Amaziáš posly k Joasovi synu Joachaza, syna Jéhu krále Izraelského, řka: Nuže, pohleďme sobě v oči. 012 2KI 014 009 Zase poslal Joas král Izraelský k Amaziášovi králi Judskému a řekl: Bodlák, kterýž byl na Libánu, poslal k cedru Libánskému, řka: Dej dceru svou synu mému za manželku. V tom šlo tudy zvíře polní, kteréž bylo na Libánu, a pošlapalo ten bodlák. 012 2KI 014 010 Že jsi mocně porazil Idumejské, protož pozdvihlo tě srdce tvé. Chlub se a seď v domě svém. I proč se máš plésti v neštěstí, abys padl ty i Juda s tebou? 012 2KI 014 011 Ale Amaziáš neuposlechl. Protož vytáhl Joas král Izraelský, a pohleděli sobě v oči, on s Amaziášem králem Judským u Betsemes Judova. 012 2KI 014 012 I poražen jest Juda od Izraele, a utíkali jeden každý do příbytků svých. 012 2KI 014 013 Amaziáše pak krále Judského, syna Joasa syna Ochoziášova, jal Joas král Izraelský u Betsemes, a přitáh do Jeruzaléma, zbořil zed Jeruzalémskou, od brány Efraim až k bráně úhlu, na čtyři sta loktů. 012 2KI 014 014 A pobral všecko zlato i stříbro, a všecky nádoby, kteréž se nalézaly v domě Hospodinově a v pokladích domu královského, také i mládence zastavené, a navrátil se do Samaří. 012 2KI 014 015 O jiných pak činech Joasa, kteréž činil, i síle jeho, a kterak bojoval proti Amaziášovi králi Judskému, psáno jest v knize o králích Izraelských. 012 2KI 014 016 I usnul Joas s otci svými, a pochován jest v Samaří s králi Izraelskými, i kraloval Jeroboám syn jeho místo něho. 012 2KI 014 017 Živ pak byl Amaziáš syn Joasův, král Judský, po smrti Joasa syna Joachaza, krále Izraelského, patnácte let. 012 2KI 014 018 O jiných pak věcech Amaziášových psáno jest v knize o králích Judských. 012 2KI 014 019 Potom spuntovali se proti němu v Jeruzalémě, a on utekl do Lachis. Protož poslali za ním do Lachis, a zamordovali ho tam. 012 2KI 014 020 Odkudž odnesli jej na koních, a pochován jest v Jeruzalémě s otci svými v městě Davidově. 012 2KI 014 021 Tedy všecken lid Judský vzali Azariáše, kterýž byl v šestnácti letech, a ustanovili ho za krále na místě otce jeho Amaziáše. 012 2KI 014 022 Onť jest vzdělal Elat a dobyl ho Judovi, když byl již usnul král s otci svými. 012 2KI 014 023 Léta patnáctého Amaziáše syna Joasa, krále Judského, kraloval Jeroboám syn Joasa, krále Izraelského, v Samaří čtyřidceti a jedno léto. 012 2KI 014 024 A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, neuchýliv se od žádných hříchů Jeroboáma syna Nebatova, kterýž k hřešení přivedl Izraele. 012 2KI 014 025 On zase dobyl končin Izraelských od toho místa, kudy se jde do Emat, až k moři pustému, vedlé řeči Hospodina Boha Izraelského, kterouž byl mluvil skrze služebníka svého Jonáše syna Amaty proroka, kterýž byl z Gethefer. 012 2KI 014 026 Nebo viděl Hospodin trápení Izraele těžké náramně, a že jakož zajatý, tak i zanechaný s nic býti nemůže, aniž jest, kdo by spomohl Izraelovi. 012 2KI 014 027 A nemluvil Hospodin, že by chtěl zahladiti jméno Izraele, aby ho nebylo pod nebem; protož vysvobodil je skrze Jeroboáma syna Joasova. 012 2KI 014 028 O jiných pak věcech Jeroboámových, a cožkoli činil, i o síle jeho, a kterak bojoval, jak zase dobyl Damašku a Emat Judova Izraelovi, psáno jest v knize o králích Izraelských. 012 2KI 014 029 I usnul Jeroboám s otci svými, s králi Izraelskými, a kraloval Zachariáš syn jeho místo něho. 012 2KI 015 001 Léta sedmmecítmého Jeroboáma krále Izraelského kraloval Azariáš syn Amaziáše, krále Judského. 012 2KI 015 002 V šestnácti letech byl, když počal kralovati, a kraloval padesáte dvě létě v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Jecholia z Jeruzaléma. 012 2KI 015 003 Ten činil, což dobrého jest před očima Hospodinovýma vedlé všech věcí, kteréž činil Amaziáš otec jeho. 012 2KI 015 004 A však výsostí nezkazili, ještě lid obětoval a kadil na výsostech. 012 2KI 015 005 Ranil pak Hospodin krále, tak že byl malomocný až do dne smrti své, a bydlil v domě obzvláštním. Pročež Jotam syn královský držel správu nad domem, soudě lid země. 012 2KI 015 006 O jiných pak činech Azariášových, i cožkoli činil, psáno jest v knize o králích Judských. 012 2KI 015 007 I usnul Azariáš s otci svými, a pochovali jej s otci jeho v městě Davidově, a kraloval Jotam syn jeho místo něho. 012 2KI 015 008 Léta třidcátého osmého Azariáše krále Judského kraloval Zachariáš syn Jeroboamův nad Izraelem v Samaří šest měsíců. 012 2KI 015 009 A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, jakž činívali otcové jeho, neuchýliv se od hříchů Jeroboáma syna Nebatova, kterýž přivedl k hřešení Izraele. 012 2KI 015 010 I spikl se proti němu Sallum syn Jábes a bil ho před lidem, i zabil jej a kraloval místo něho. 012 2KI 015 011 O jiných pak věcech Zachariášových zapsáno jest v knize o králích Izraelských. 012 2KI 015 012 Toť jest slovo Hospodinovo, kteréž mluvil k Jéhu, řka: Synové tvoji do čtvrtého kolena seděti budou na stolici Izraelské. A tak se stalo. 012 2KI 015 013 Sallum syn Jábesův kraloval léta třidcátého devátého Uziáše krále Judského, a kraloval jeden měsíc v Samaří. 012 2KI 015 014 Nebo přitáhl Manahem syn Gádi z Tersa, a přišed do Samaří, porazil Sallum syna Jábes v Samaří, a zabiv jej, kraloval na místě jeho. 012 2KI 015 015 O jiných pak činech Sallum i spiknutí jeho, kteréž učinil, zapsáno jest v knize o králích Izraelských. 012 2KI 015 016 Tehdy pohubil Manahem město Tipsach, a všecky, kteříž byli v něm, i všecky končiny jeho od Tersa, proto že mu ho neotevřeli. I pomordoval je, a všecky těhotné jejich zroztínal. 012 2KI 015 017 Léta třidcátého devátého Azariáše krále Judského kraloval Manahem syn Gádi nad Izraelem v Samaří za deset let. 012 2KI 015 018 A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, neodvrátiv se od hříchů Jeroboáma syna Nebatova, (kterýž přivedl Izraele k hřešení, ) po všecky dny své. 012 2KI 015 019 Když pak vytáhl Ful král Assyrský proti zemi té, dal Manahem Fulovi deset tisíc centnéřů stříbra, aby mu byl nápomocen k utvrzení království v rukou jeho. 012 2KI 015 020 I uložil Manahem daň na Izraele, na všecky bohaté, aby dávali králi Assyrskému jeden každý po padesáti lotech stříbra. Takž obrátiv se král Assyrský, nemeškal se více tu v zemi. 012 2KI 015 021 O jiných pak činech Manahemových, a cožkoli činil, zapsáno jest v knize o králích Izraelských. 012 2KI 015 022 I usnul Manahem s otci svými, a kraloval Pekachia syn jeho místo něho. 012 2KI 015 023 Léta padesátého Azariáše, krále Judského, kraloval Pekachia syn Manahemův nad Izraelem v Samaří dvě létě. 012 2KI 015 024 A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, neuchýliv se od hříchů Jeroboáma syna Nebatova, kterýž k hřešení přivedl Izraele. 012 2KI 015 025 Tedy spuntoval se proti němu Pekach syn Romeliův, hejtman jeho, s Argobem i s Ariášem, a zabil jej v Samaří na paláci domu královského, maje s sebou padesáte mužů Galádských. A zabiv jej, kraloval místo něho. 012 2KI 015 026 Jiní pak skutkové Pekachia a všecko, což činil, zapsáno jest v knize o králích Izraelských. 012 2KI 015 027 Léta padesátého druhého Azariáše krále Judského kraloval Pekach syn Romeliův nad Izraelem v Samaří dvadceti let. 012 2KI 015 028 A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, aniž odstoupil od hříchů Jeroboáma syna Nebatova, kterýž k hřešení přivedl Izraele. 012 2KI 015 029 Za dnů Pekacha krále Izraelského přitáhl Tiglatfalazar král Assyrský, a vzal Jon a Abel, dům Maacha a Janoe, Kedes a Azor, i Galád a Galilei, i všecku zemi Neftalím, a přenesl obyvatele jejich do Assyrie. 012 2KI 015 030 Tedy spuntoval se Ozee syn Ela, proti Pekachovi synu Romeliovu, a raniv ho, zabil jej, a kraloval na místě jeho léta dvadcátého Jotama syna Uziášova. 012 2KI 015 031 O jiných pak činech Pekachových, a cožkoli činil, zapsáno jest v knize o králích Izraelských. 012 2KI 015 032 Léta druhého Pekacha syna Romelia, krále Izraelského, kraloval Jotam syn Uziáše, krále Judského. 012 2KI 015 033 V pětmecítma letech byl, když počal kralovati, a šestnácte let kraloval v Jeruzalémě. Jméno matky jeho Jerusa, dcera Sádochova. 012 2KI 015 034 A činil to, což pravého jest před očima Hospodinovýma. Všecko, jakž činil Uziáš otec jeho, tak činil. 012 2KI 015 035 A však výsosti nebyly zkaženy, ještě lid obětoval a kadil na výsostech. On vystavěl bránu hořejší domu Hospodinova. 012 2KI 015 036 O jiných pak činech Jotamových, a cožkoli činil, zapsáno jest v knize o králích Judských. 012 2KI 015 037 Za dnů těch počal Hospodin posílati na Judu Rezina krále Syrského a Pekacha syna Romeliova. 012 2KI 015 038 I usnul Jotam s otci svými, a pochován jest s otci svými v městě Davida otce svého. I kraloval Achas syn jeho místo něho. 012 2KI 016 001 Sedmnáctého léta Pekacha syna Romeliova kraloval Achas syn Jotama, krále Judského. 012 2KI 016 002 Ve dvadcíti letech byl Achas, když kralovati počal, a šestnácte let kraloval v Jeruzalémě, ale nečinil toho, což pravého jest, před Hospodinem Bohem svým, jako David otec jeho. 012 2KI 016 003 Nýbrž chodil po cestě králů Izraelských; nadto i syna svého dal provésti skrze oheň vedlé ohavností pohanských, kteréž byl Hospodin vyplénil před oblíčejem synů Izraelských. 012 2KI 016 004 Obětoval také a kadil na výsostech a na pahrbcích, i pod každým stromem zeleným. 012 2KI 016 005 Tedy vytáhl Rezin král Syrský a Pekach syn Romeliášův, král Izraelský, proti Jeruzalému k boji, a oblehli Achasa. Ale nemohli ho dobyti. 012 2KI 016 006 (Toho času Rezin král Syrský odtrhl zase město Elat k Syrii, a vyplénil Židy z Elot; Syrští pak přišedše do Elat, bydlili tam až do dnešního dne.) 012 2KI 016 007 I poslal Achas posly k Tiglatfalazarovi králi Assyrskému, řka: Služebník tvůj a syn tvůj jsem, přitáhni a vysvoboď mne z ruky krále Syrského, a z ruky krále Izraelského, kteříž povstali proti mně. 012 2KI 016 008 A pobrav Achas stříbro a zlato, kteréž se nalézti mohlo v domě Hospodinově a v pokladích domu královského, poslal králi Assyrskému dar. 012 2KI 016 009 Tedy povolil jemu král Assyrský, a přitáhl k Damašku a dobyl ho, a přenesl obyvatele jeho do Kir, Rezina pak zabil. 012 2KI 016 010 I vypravil se král Achas vstříc Tiglatfalazarovi králi Assyrskému do Damašku. A uzřev král Achas oltář v Damašku, poslal k Uriášovi knězi podobenství toho oltáře, a formu jeho vedlé všelikého díla jeho. 012 2KI 016 011 I vzdělal Uriáš kněz oltář vedlé všeho toho, což byl poslal král Achas z Damašku. Tak učinil kněz Uriáš, prvé než se vrátil král Achas z Damašku. 012 2KI 016 012 Když se pak navrátil král z Damašku, uzřev ten oltář přistoupil k němu a obětoval na něm. 012 2KI 016 013 A tak zapálil zápal svůj i suchou obět svou, a obětoval obět mokrou svou, a pokropil krví oltáře z pokojných obětí svých. 012 2KI 016 014 Oltář pak měděný, kterýž byl před Hospodinem, přenesl z přední strany domu, aby nestál mezi oltářem jeho a mezi domem Hospodinovým, a postavil jej po boku oltáře svého k půlnoci. 012 2KI 016 015 I přikázal král Achas knězi Uriášovi, řka: Na větším oltáři obětuj zápaly jitřní, a obět suchou večerní, a obět zápalnou královskou s obětí suchou její, i obět zápalnou všeho lidu země, a oběti suché jejich, i oběti mokré jejich, a všelikou krví zápalu a všelikou krví oběti kropiti budeš na něj, oltář pak měděný bude mi k doptávání se Boha. 012 2KI 016 016 Tedy učinil Uriáš kněz všecko, jakž mu přikázal Achas. 012 2KI 016 017 Osekal také král Achas přepásaní podstavků, a odjal od nich pánve, a moře složil s volů měděných, kteříž byli pod ním, a položil je na dlážení kamenné. 012 2KI 016 018 Zastření také sobotní, kteréž byli udělali v domě, a vcházení královské z zevnitř odjal od domu Hospodinova, boje se krále Assyrského. 012 2KI 016 019 Jiní pak skutkové krále Achasa, kteréž činil, zapsáni jsou v knize o králích Judských. 012 2KI 016 020 I usnul Achas s otci svými, a pochován jest s nimi v městě Davidově, a kraloval Ezechiáš syn jeho místo něho. 012 2KI 017 001 Léta dvanáctého Achasa krále Judského kraloval Ozee syn Ela v Samaří nad Izraelem devět let. 012 2KI 017 002 A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, ač ne tak jako jiní králové Izraelští, kteříž byli před ním. 012 2KI 017 003 Proti němuž přitáhl Salmanazar král Assyrský. I učiněn jest Ozee služebníkem jeho, a dával mu plat. 012 2KI 017 004 Shledal pak král Assyrský při Ozee puntování; nebo poslal posly k Sua králi Egyptskému, a neposílal králi Assyrskému ročního platu. Protož oblehl ho král Assyrský, a svázaného dal do žaláře. 012 2KI 017 005 I táhl král Assyrský po vší zemi; přitáhl také do Samaří, a ležel u ní tři léta. 012 2KI 017 006 Léta pak devátého Ozee vzal král Assyrský Samaří, a přenesl Izraele do Assyrie, a osadil je v Chelach a v Chabor při řece Gozan, a v městech Médských. 012 2KI 017 007 To se stalo, proto že hřešili synové Izraelští proti Hospodinu Bohu svému, kterýž je vyvedl z země Egyptské, aby nebyli pod mocí Faraona krále Egyptského, a ctili bohy cizí, 012 2KI 017 008 Chodíce v ustanoveních pohanů, (kteréž byl vyvrhl Hospodin od tváři synů Izraelských, ) a králů Izraelských, kteráž nařídili. 012 2KI 017 009 Přesto pokrytě se měli synové Izraelští, činíce to, což není dobrého před Hospodinem Bohem svým, a vzdělali sobě výsosti ve všech městech svých, od věže strážných až do města hrazeného. 012 2KI 017 010 A nastavěli sobě obrazů i hájů na všelikém pahrbku vysokém, a pod každým stromem zeleným, 012 2KI 017 011 Zapalujíce tam vonné věci na všech výsostech, rovně jako pohané, kteréž vyhnal Hospodin od tváři jejich. A činili věci nejhorší, popouzejíce Hospodina. 012 2KI 017 012 A sloužili bohům nečistým, o nichž byl Hospodin řekl jim, aby nečinili toho. 012 2KI 017 013 I osvědčoval Hospodin proti Izraelovi a proti Judovi skrze všecky proroky i všecky vidoucí, řka: Odvraťte se od cest svých zlých, a ostříhejte přikázaní mých a ustanovení mých vedlé všeho zákona, kterýž jsem vydal otcům vašim, a kterýž jsem poslal k vám skrze služebníky své proroky. 012 2KI 017 014 Však neposlechli, ale zatvrdili šíji svou, jako i otcové jejich šíje své, kteříž nevěřili v Hospodina Boha svého. 012 2KI 017 015 A opovrhli ustanovení jeho i smlouvu jeho, kterouž učinil s otci jejich, i osvědčování jeho, kterýmiž se jim osvědčoval, a odešli po marnosti, a marní učiněni jsou, následujíce pohanů, kteříž byli vůkol nich, o nichž jim byl přikázal Hospodin, aby nečinili jako oni. 012 2KI 017 016 A opustivše všecka přikázaní Hospodina Boha svého, udělali sobě slitinu, dvé telat a háj, a klaněli se všemu vojsku nebeskému; sloužili také Bálovi. 012 2KI 017 017 A vodili syny své a dcery své skrze oheň, a obírali se s hádáním a kouzly, a tak vydali se v činění toho, což jest zlé před očima Hospodinovýma, popouzejíce ho. 012 2KI 017 018 Protož rozhněval se Hospodin náramně na Izraele, a zahnal je od tváři své, nezanechav z nich nic, kromě samého pokolení Judova. 012 2KI 017 019 Ano i Juda neostříhal přikázaní Hospodina Boha svého, ale chodili v ustanoveních Izraelských, kteráž byli nařídili. 012 2KI 017 020 A protož opovrhl Hospodin všecko símě Izraelské a ssužoval je, a vydal je v ruku loupežníků, až je i zavrhl od tváři své. 012 2KI 017 021 Nebo odtrhl Izraele od domu Davidova, a krále ustanovili Jeroboáma syna Nebatova, Jeroboám pak odvrátil Izraele od následování Hospodina, a přivedl je k hřešení hříchem velikým. 012 2KI 017 022 A chodili synové Izraelští ve všech hříších Jeroboámových, kteréž on činil, a neodstoupili od nich, 012 2KI 017 023 Až zavrhl Hospodin Izraele od tváři své, jakož byl mluvil skrze všecky služebníky své proroky. I vyhnán jest Izrael z země své do Assyrie až do tohoto dne. 012 2KI 017 024 Potom král Assyrský přivedl lidi z Babylona, a z Kut a z Ava, a z Emat a z Sefarvaim, a osadil je v městech Samařských místo synů Izraelských, kteříž opanovavše Samaří, bydlili v městech jejich. 012 2KI 017 025 I stalo se, když tam bydliti počali, a nesloužili Hospodinu, že poslal na ně Hospodin lvy, kteříž je dávili. 012 2KI 017 026 Protož mluvili králi Assyrskému, řkouce: Národové ti, kteréž jsi přenesl a osadil v městech Samařských, neznají obyčeje Boha země té; protož poslal na ně lvy, kteříž je hubí, proto že neznají obyčeje Boha země té. 012 2KI 017 027 I přikázal král Assyrský, řka: Doveďte tam jednoho z těch kněží, kteréž jste odtud přivedli, a odejdouce, nechť tam bydlí, a učí je obyčeji Boha země té. 012 2KI 017 028 Přišel tedy jeden z kněží, kteréž byli přivedli z Samaří, a bydlil v Bethel, a učil je, jak by měli sloužiti Hospodinu. 012 2KI 017 029 A však nadělali sobě jeden každý národ bohů svých, kteréž stavěli v domě výsostí, jichž byli nadělali Samařští, jeden každý národ v městech svých, v nichž bydlili. 012 2KI 017 030 Muži zajisté Babylonští udělali Sukkot Benot, muži pak Kutští udělali Nergale, a muži Ematští udělali Asima. 012 2KI 017 031 Hevejští tolikéž udělali Nibchaz a Tartak, a Sefarvaimští pálili syny své ohněm Adramelechovi a Anamelechovi, bohům Sefarvaimským. 012 2KI 017 032 A tak sloužili Hospodinu, nadělavše sobě z počtu svého kněží výsostí, kteříž přisluhovali jim v domích výsostí. 012 2KI 017 033 Hospodina ctili, však předce bohům svým sloužili vedlé obyčeje těch národů, odkudž převedeni byli. 012 2KI 017 034 A do dnes činí vedlé obyčejů starých; nebojí se Hospodina, a nečiní vedlé ustanovení a úsudků jeho, ani vedlé zákona a přikázaní, kteráž vydal Hospodin synům Jákobovým, jehož nazval Izraelem. 012 2KI 017 035 Učinil také byl Hospodin s nimi smlouvu, a přikázal jim, řka: Nebudete ctíti bohů cizích, ani se jim klaněti, ani jim sloužiti, ani jim obětovati. 012 2KI 017 036 Ale Hospodina, kterýž vás vyvedl z země Egyptské v síle veliké a v rameni vztaženém, toho ctíti budete, a jemu se klaněti, a jemu obětovati. 012 2KI 017 037 Také ustanovení a úsudků, i zákona a přikázaní, kteráž napsal vám, ostříhati budete, plníce je po všecky dny, a nebudete ctíti bohů cizích. 012 2KI 017 038 Nadto na smlouvu, kterouž jsem učinil s vámi, nezapomínejte, aniž ctěte bohů cizích. 012 2KI 017 039 Ale Hospodina Boha vašeho se bojte; onť vás vysvobodí z ruky všech nepřátel vašich. 012 2KI 017 040 A však neposlechli, ale vedlé obyčeje svého starého činili. 012 2KI 017 041 A tak ti národové ctili Hospodina, a však proto rytinám svým sloužili. Takž i synové jejich a synové synů jejich vedlé toho, což činili otcové jejich, také činí až do dnešního dne. 012 2KI 018 001 Stalo se pak léta třetího Ozee syna Ela, krále Izraelského, kraloval Ezechiáš syn Achasa, krále Judského. 012 2KI 018 002 V pětmecítma letech byl, když počal kralovati, a dvadceti devět let kraloval v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Abi, dcera Zachariášova. 012 2KI 018 003 Ten činil, což jest dobrého před očima Hospodinovýma, všecko tak, jakž činil David otec jeho. 012 2KI 018 004 On zkazil výsosti a stroskotal obrazy, a háje posekal, a ztloukl hada měděného, jehož byl udělal Mojžíš; nebo až do těch dnů synové Izraelští kadívali jemu, a nazval jej Nechustam. 012 2KI 018 005 V Hospodinu Bohu Izraelském doufal, a nebylo po něm jemu rovného mezi všemi králi Judskými, i z těch, kteříž byli před ním. 012 2KI 018 006 Nebo se přídržel Hospodina, aniž se uchýlil od něho, a ostříhal přikázaní jeho, kteráž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. 012 2KI 018 007 A byl Hospodin s ním; k čemuž se koli obrátil, šťastně se mu vedlo. Zprotivil se pak králi Assyrskému, a nesloužil jemu. 012 2KI 018 008 On porazil Filistinské až do Gázy a končin jeho, od věže strážných až do města hrazeného. 012 2KI 018 009 Stalo se pak léta čtvrtého krále Ezechiáše, (jenž byl sedmý rok Ozee syna Ela, krále Izraelského, ) vytáhl Salmanazar král Assyrský proti Samaří a oblehl ji. 012 2KI 018 010 I vzali ji při konci léta třetího; léta šestého Ezechiášova, (jenž byl rok devátý Ozee krále Izraelského, ) vzata jest Samaří. 012 2KI 018 011 I zavedl král Assyrský Izraele do Assyrie, a osadil jej v Chelach a v Chabor při potoku Gozan, a v městech Médských, 012 2KI 018 012 Proto že neposlouchali hlasu Hospodina Boha svého, ale přestupovali smlouvu jeho, i všecko to, což přikázal Mojžíš služebník Hospodinův, tak že ani poslechnouti ani činiti nechtěli. 012 2KI 018 013 Potom čtrnáctého léta krále Ezechiáše přitáhl Senacherib král Assyrský proti všechněm městům Judským hrazeným, a zdobýval jich. 012 2KI 018 014 Tedy poslal Ezechiáš král Judský k králi Assyrskému do Lachis, řka: Zhřešilť jsem, odtáhni ode mne; cožkoli na mne vzložíš, ponesu. I uložil král Assyrský Ezechiášovi králi Judskému tři sta centnéřů stříbra a třidceti centnéřů zlata. 012 2KI 018 015 I dal Ezechiáš všecky peníze, kteréž jsou nalezeny v domě Hospodinově a v pokladích domu královského. 012 2KI 018 016 Toho času obloupal Ezechiáš dvéře chrámu Hospodinova, i sloupy, kteréž byl obložil Ezechiáš král Judský, a dal je králi Assyrskému. 012 2KI 018 017 A však poslal král Assyrský Tartana a Rabsara a Rabsace z Lachis k králi Ezechiášovi s vojskem velikým k Jeruzalému. Kteříž vytáhše, přijeli k Jeruzalému, a přitáhše, přitrhli a položili se u struhy rybníka hořejšího, kteráž jest podlé cesty dlážené při poli valchářovu. 012 2KI 018 018 A když volali na krále, vyšel k nim Eliakim syn Helkiášův, kterýž byl správce domu, a Sobna písař, a Joach syn Azafův kancléř. 012 2KI 018 019 I mluvil k nim Rabsace: Povězte medle Ezechiášovi: Toto praví král veliký, král Assyrský: Jakéž jest to doufání, na kterémž se zakládáš? 012 2KI 018 020 Mluvils, (ale slova rtů svých ), že jest rady i síly k válce dosti. V kohož tedy nyní doufáš, že mi se protivíš? 012 2KI 018 021 Aj, nyní zpolehl jsi na hůl třtinovou, a to ještě nalomenou, na Egypt, na niž zpodepřel-li by se kdo, pronikne ruku jeho a probodne ji. Takovýť jest Farao král Egyptský všechněm, kteříž doufají v něho. 012 2KI 018 022 Pakli mi díte: V Hospodina Boha svého doufáme: zdaliž on není ten, jehož Ezechiáš pobořil výsosti i oltáře, a přikázal Judovi i Jeruzalému, řka: Před tímto oltářem klaněti se budete v Jeruzalémě. 012 2KI 018 023 Nyní tedy, založ se medle se pánem mým, králem Assyrským, a dámť dva tisíce koní, budeš-li moci míti, kdo by na nich jeli? 012 2KI 018 024 I jakž bys tedy odolati mohl jednomu knížeti z nejmenších služebníků pána mého, ačkoli máš doufání v Egyptu pro vozy a jezdce? 012 2KI 018 025 Přesto, zdali bez Hospodina přitáhl jsem proti místu tomuto, abych je zkazil? Hospodin řekl mi: Táhni proti zemi té a zkaz ji. 012 2KI 018 026 I řekl Eliakim syn Helkiášův a Sobna a Joach Rabsacovi: Mluv medle k služebníkům svým Syrsky, však rozumíme, a nemluv k nám Židovsky před lidem tímto, kterýž jest na zdech. 012 2KI 018 027 I odpověděl jim Rabsace: Zdaliž ku pánu tvému a k tobě poslal mne pán můj, abych mluvil slova tato? Však k mužům těm, kteříž jsou na zdech, aby lejna svá jedli, a moč svůj spolu s vámi pili. 012 2KI 018 028 A tak stoje Rabsace, volal hlasem velikým, Židovsky mluvě a řka: Slyšte slovo krále velikého, krále Assyrského. 012 2KI 018 029 Toto praví král: Nechť vás nesvodí Ezechiáš, neboť nebude moci vás vysvoboditi z ruky mé. 012 2KI 018 030 A nechť vám nevelí Ezechiáš doufati v Hospodina, řka: Zajisté vysvobodí nás Hospodin, a nebudeť dáno město toto v ruku krále Assyrského. 012 2KI 018 031 Neposlouchejtež Ezechiáše, nebo takto praví král Assyrský: Učiňte se mnou smlouvu, a vyjděte ke mně, a jezte jeden každý z vinice své a z fíku svého, a píte jeden každý vodu z čisterny své, 012 2KI 018 032 Dokudž nepřijdu a nepřenesu vás do země podobné zemi vaší, do země úrodné, země chleba a vinic, země olivoví, oleje a medu, a budete živi a nezemřete. Neposlouchejtež Ezechiáše, neboť vás svodí, řka: Hospodin vysvobodí nás. 012 2KI 018 033 Zdaliž mohli vysvoboditi bohové národů jeden každý zemi svou z ruky krále Assyrského? 012 2KI 018 034 Kdež jsou bohové Emat a Arfad? Kde jsou bohové Sefarvaim, Ana a Ava? Zdaliž jsou vysvobodili Samaří z ruky mé? 012 2KI 018 035 Kteří jsou mezi všemi bohy těch zemí, ješto by vysvobodili zemi svou z ruky mé? Aby pak Hospodin vysvoboditi mohl Jeruzalém z ruky mé? 012 2KI 018 036 Lid pak mlčel, a neodpověděl mu žádného slova; nebo takové bylo rozkázaní královo, řkoucí: Neodpovídejte jemu. 012 2KI 018 037 Přišli tedy Eliakim syn Helkie, kterýž byl správcím domu, a Sobna písař, a Joach syn Azafův kancléř k Ezechiášovi, majíce roucho roztržené, a oznámili jemu slova Rabsacova. 012 2KI 019 001 To když uslyšel král Ezechiáš, roztrhl roucho své, a oděv se žíní, všel do domu Hospodinova. 012 2KI 019 002 I poslal Eliakima správce domu, a Sobnu písaře, i starší z kněží, oblečené v žíně, k Izaiášovi proroku, synu Amosovu. 012 2KI 019 003 Kteříž řekli jemu: Toto praví Ezechiáš: Den úzkosti a útržek i rouhání jest den tento; přiblížilť se plod k vyjití, ale není síly při rodičce. 012 2KI 019 004 Ó by slyšel Hospodin Bůh tvůj všecka slova Rabsacova, jehož poslal král Assyrský pán jeho, aby utrhal Bohu živému, aby pomstil Hospodin Bůh tvůj těch slov, kteráž by slyšel. Protož pozdvihni modlitby své za tento ostatek, kterýž se nalézá. 012 2KI 019 005 A tak přišli služebníci krále Ezechiáše k Izaiášovi. 012 2KI 019 006 Jimž odpověděl Izaiáš: Toto povíte pánu svému: Takto praví Hospodin: Nestrachuj se slov těch, kteráž jsi slyšel, jimiž se mi rouhali služebníci krále Assyrského. 012 2KI 019 007 Aj, já pustím naň vítr, aby uslyše pověst, navrátil se do země své, a učiním to, že padne od meče v zemi své. 012 2KI 019 008 Rabsace pak navrátiv se, nalezl krále Assyrského, an dobývá Lebna; nebo uslyšel, (pročež odtrhl od Lachis, ) 012 2KI 019 009 Uslyšel, pravím, o Tirhákovi králi Mouřenínském, ano pravili: Aj, teď táhne, aby bojoval s tebou. I navrátil se, a však poslal jiné posly k Ezechiášovi s těmito slovy: 012 2KI 019 010 Takto povíte Ezechiášovi králi Judskému, řkouce: Nechť tebe nesvodí Bůh tvůj, v němž ty doufáš, říkaje: Nebudeť dán Jeruzalém v ruku krále Assyrského. 012 2KI 019 011 Aj, slyšels, co jsou činili králové Assyrští všechněm zemím, pohubivše je, a ty bys měl býti vysvobozen? 012 2KI 019 012 Zdaliž jsou je vysvobodili bohové těch národů, kteréž zahladili otcové moji, totiž Gozana, Charana, Resefa a syny Eden, kteříž byli v Telasar? 012 2KI 019 013 Kde jest král Emat, a král Arfad, a král města Sefarvaim, Ana i Ava? 012 2KI 019 014 Protož vzav Ezechiáš list z ruky poslů, přečetl jej, a vstoupiv do domu Hospodinova, rozvinul jej Ezechiáš před Hospodinem. 012 2KI 019 015 A modlil se Ezechiáš před Hospodinem, řka: Hospodine Bože Izraelský, kterýž sedíš nad cherubíny, ty jsi sám Bůh všech království země, ty jsi učinil nebe i zemi. 012 2KI 019 016 Nakloniž, Hospodine, ucha svého a uslyš; otevři, Hospodine, oči své a pohleď; slyš slova Senacheribova, kterýž poslal k činění útržek Bohu živému. 012 2KI 019 017 Takť jest, Hospodine, žeť jsou zkazili králové Assyrští národy ty i země jejich. 012 2KI 019 018 A uvrhli bohy jejich do ohně. Nebo nebyli bohové, ale dílo rukou lidských, dřevo a kámen, protož zahladili je. 012 2KI 019 019 A nyní, Hospodine Bože náš, vysvoboď nás, prosím, z ruky jeho, ať by poznala všecka království země, že jsi ty sám, Hospodine, Bohem. 012 2KI 019 020 Tedy poslal Izaiáš syn Amosův k Ezechiášovi, řka: Toto praví Hospodin Bůh Izraelský: Zač jsi mi se modlil strany Senacheriba krále Assyrského, vyslyšel jsem tě. 012 2KI 019 021 Totoť jest slovo, kteréž mluvil Hospodin o něm: Pohrdá tebou, a posmívá se tobě, králi, panna dcera Sionská, potřásá za tebou hlavou dcera Jeruzalémská. 012 2KI 019 022 Kohož jsi zhaněl? A komus se rouhal? Proti komu jsi povýšil hlasu a pozdvihls vzhůru očí svých? Však proti svatému Izraelskému. 012 2KI 019 023 Skrze posly své utrhal jsi Pánu, a řekl jsi: Ve množství vozů svých vytáhl jsem na hory vysoké, na stráně Libánské, a zpodtínám vysoké cedry jeho, i spanilé jedle jeho, a vejdu do nejdalších příbytků jeho, do lesů a výborných rolí jeho. 012 2KI 019 024 Já jsem vykopal a pil jsem vody cizí, a vysušil jsem nohama svýma všecky potoky podmaněných. 012 2KI 019 025 Zdaliž jsi neslyšel, že již dávno jsem jej učinil, a ode dnů starých jej sformoval? Což tedy nyní přivedl bych jej k zkažení a v hromady rumu, jako jiná města hrazená? 012 2KI 019 026 Jejichž obyvatelé mdlí byli, předěšení a zahanbení, byvše jako bylina polní a zelina vzcházející, jako tráva na střechách, a jako osení rzí zkažené, prvé než by dorostlo obilí. 012 2KI 019 027 Sedání pak tvé, vycházení tvé i vcházení tvé znám, i vzteklost tvou proti mně. 012 2KI 019 028 Poněvadž jsi se rozzlobil proti mně, a tvé zpouzení přišlo v uši mé, protož vpustím udici svou v chřípě tvé, a udidla svá do úst tvých, a odvedu tě zase tou cestou, kterouž jsi přišel. 012 2KI 019 029 Toto pak měj, Ezechiáši, za znamení: Že jíte roku prvního to, což se samo rodí, též druhého roku, což samo vzchází, třetího teprv roku sejte a žněte, a štěpujte vinice, a jezte ovoce z nich. 012 2KI 019 030 Ostatek zajisté domu Judova, kterýž pozůstal, vpustí zase kořeny své hluboce, a vydá užitek nahoru. 012 2KI 019 031 Nebo z Jeruzaléma vyjdou ostatkové, a ti, kteříž jsou zachováni, z hory Siona. Horlivost Hospodina zástupů učiní to. 012 2KI 019 032 A protož toto praví Hospodin o králi Assyrském: Nevejdeť do města tohoto, aniž sem střely vstřelí, aniž se ho zmocní pavézníci, aniž udělají u něho náspu. 012 2KI 019 033 Cestou, kterouž přitáhl, zase navrátí se, a do města tohoto nevejde, praví Hospodin. 012 2KI 019 034 Nebo chrániti budu města tohoto, abych je zachoval pro sebe a pro Davida služebníka svého. 012 2KI 019 035 Tedy stalo se té noci, že vyšel anděl Hospodinův, a zbil v vojště Assyrském sto osmdesáte pět tisíců. I vstali ráno, a aj, všickni mrtví. 012 2KI 019 036 Pročež odjel a utekl Senacherib král Assyrský, a navrátiv se, bydlil v Ninive. 012 2KI 019 037 I stalo se, když se klaněl v chrámě Nizrocha boha svého, že Adramelech a Sarasar, synové jeho, zabili jej mečem, a sami utekli do země Ararat. I kraloval Esarchaddon syn jeho místo něho. 012 2KI 020 001 V těch dnech roznemohl se Ezechiáš až k smrti. I přišel k němu Izaiáš syn Amosův prorok, a řekl jemu: Toto praví Hospodin: Zřeď dům svůj, nebo umřeš, a nebudeš živ. 012 2KI 020 002 I obrátil tvář svou k stěně, a modlil se Hospodinu, řka: 012 2KI 020 003 Prosím, ó Hospodine, rozpomeň se nyní, že jsem stále chodil před tebou v pravdě a v srdci upřímém, a že jsem to činil, což dobrého jest před očima tvýma. I plakal Ezechiáš pláčem velikým. 012 2KI 020 004 Ještě pak Izaiáš nebyl vyšel do půl síně, když se k němu stalo slovo Hospodinovo, řkoucí: 012 2KI 020 005 Navrať se a rci Ezechiášovi vůdci lidu mého: Toto praví Hospodin Bůh Davida otce tvého: Slyšelť jsem modlitbu tvou, a viděl jsem slzy tvé; aj, já uzdravím tě, třetího dne vstoupíš do domu Hospodinova. 012 2KI 020 006 A přidám ke dnům tvým patnácte let, a z ruky krále Assyrského vysvobodím tě, i město toto, a chrániti budu města tohoto, pro sebe a pro Davida služebníka svého. 012 2KI 020 007 I řekl Izaiáš: Vezměte hrudu suchých fíků. Kterouž vzavše, přiložili na vřed, i uzdraven jest. 012 2KI 020 008 Řekl pak Ezechiáš Izaiášovi: Jaké bude znamení toho, že mne uzdraví Hospodin, a že půjdu třetího dne do domu Hospodinova? 012 2KI 020 009 Odpověděl Izaiáš: Toto bude tobě znamení od Hospodina, že Hospodin učiní věc tuto, kterouž mluvil: Chceš-li, aby postoupil dále stín o deset stupňů, aneb navrátil se zpátkem o deset stupňů? 012 2KI 020 010 Odpověděl Ezechiáš: Snázeť může stín postoupiti dolů o deset stupňů. Nechci, ale nechť zase postoupí stín zpátkem o deset stupňů. 012 2KI 020 011 Volal tedy Izaiáš prorok k Hospodinu, a navrátil stín po stupních, po nichž sešel na hodinách slunečných Achasových, zpátkem o deset stupňů. 012 2KI 020 012 Toho času poslal Berodach Baladan syn Baladanův, král Babylonský, list a dary Ezechiášovi; nebo slyšel, že nemocen byl Ezechiáš. 012 2KI 020 013 I vyslyšel je Ezechiáš a ukázal jim všecky schrany klénotů svých, stříbra a zlata i vonných věcí, a olej nejvýbornější, tolikéž dům zbroje své, a cožkoli mohlo nalezeno býti v pokladích jeho. Ničeho nebylo, čehož by jim neukázal Ezechiáš v domě svém i ve všem panství svém. 012 2KI 020 014 Protož přišel prorok Izaiáš k králi Ezechiášovi, a řekl jemu: Co pravili ti muži? A odkud přišli k tobě? Odpověděl Ezechiáš: Z země daleké přišli, z Babylona. 012 2KI 020 015 I řekl: Co viděli v domě tvém? Odpověděl Ezechiáš: Všecko, což jest v domě mém, viděli. Ničeho není v pokladích mých, čehož bych jim neukázal. 012 2KI 020 016 Ale Izaiáš řekl Ezechiášovi: Slyšiž slovo Hospodinovo. 012 2KI 020 017 Aj, dnové přijdou, v nichž odneseno bude do Babylona, cožkoli jest v domě tvém, a cožkoli nachovali otcové tvoji až do tohoto dne; nezůstaneť ničeho, praví Hospodin. 012 2KI 020 018 Syny také tvé, kteříž pojdou z tebe, kteréž ty zplodíš, poberou a budou komorníci při dvoru krále Babylonského. 012 2KI 020 019 Tedy řekl Ezechiáš Izaiášovi: Dobréť jest slovo Hospodinovo, kteréž jsi mluvil. Řekl ještě: Ovšem, žeť jest dobré, jestliže pokoj a pravda bude za dnů mých. 012 2KI 020 020 O jiných pak činech Ezechiášových, i vší síle jeho, a kterak udělal rybník, a vodu po trubách uvedl do města, zapsáno jest v knize o králích Judských. 012 2KI 020 021 I usnul Ezechiáš s otci svými, a kraloval Manasses syn jeho místo něho. 012 2KI 021 001 Ve dvanácti letech byl Manasses, když počal kralovati, a kraloval padesáte a pět let v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Chefziba. 012 2KI 021 002 I činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, vedlé ohavností těch národů, kteréž Hospodin vyplénil před syny Izraelskými. 012 2KI 021 003 Nebo převrátiv se, vzdělal zase výsosti, kteréž byl zkazil Ezechiáš otec jeho, a vystavěl oltáře Bálovi, a vysadil háj, tak jako byl učinil Achab král Izraelský. A klaněje se všemu vojsku nebeskému, ctil je. 012 2KI 021 004 Vzdělal také oltáře v domě Hospodinově, o němž byl řekl Hospodin: V Jeruzalémě položím jméno své. 012 2KI 021 005 Nadto nadělal oltářů všemu vojsku nebeskému, v obou síních domu Hospodinova. 012 2KI 021 006 Syna také svého provedl skrze oheň, a šetřil časů, s hadačstvím zacházel, zaklinače a čarodějníky zřídil, a velmi mnoho zlého činil před očima Hospodinovýma, popouzeje ho. 012 2KI 021 007 Postavil také rytinu háje, kterouž byl udělal v domě, o kterémž byl řekl Hospodin k Davidovi a Šalomounovi synu jeho: V domě tomto a v Jeruzalémě, kterýž jsem vyvolil ze všech pokolení Izraelských, položím jméno své na věky, 012 2KI 021 008 Aniž více dopustím, aby se pohnula noha Izraele z země, kterouž jsem dal otcům jejich, jen toliko budou-li skutečně ostříhati všeho, což jsem jim přikázal, a všeho zákona, kterýž jim vydal Mojžíš služebník můj. 012 2KI 021 009 Ale neuposlechli; nebo je svedl Manasses, tak že činili horší věci, nežli ti národové, kteréž vyplénil Hospodin od tváři synů Izraelských, 012 2KI 021 010 Ačkoli mluvíval Hospodin skrze služebníky své proroky, řka: 012 2KI 021 011 Proto že činil Manasses král Judský ohavnosti tyto, a páchal horší věci nad všecko, což činili Amorejští, kteříž byli před ním, a že přivedl i Judu k hřešení skrze ukydané bohy své, 012 2KI 021 012 Protož řekl Hospodin Bůh Izraelský: Aj, já uvedu zlé věci na Jeruzalém a na Judu, aby každému slyšícímu o tom znělo v obou uších jeho. 012 2KI 021 013 Nebo vztáhnu na Jeruzalém šňůru Samařskou, a závaží domu Achabova, a vytru Jeruzalém, jako vytírá někdo misku, a vytra, poklopí ji. 012 2KI 021 014 A opustím ostatky dědictví svého, a vydám je v ruku nepřátel jejich, i budou v loupež a v rozchvátání všechněm nepřátelům svým, 012 2KI 021 015 Proto že činili to, což jest zlého před očima mýma, a popouzeli mne od toho dne, jakž vyšli otcové jejich z Egypta, až do dnešního dne. 012 2KI 021 016 Ano i krve nevinné vylil Manasses velmi mnoho, tak že naplnil Jeruzalém od jednoho konce k druhému, kromě hříchu svého, kterýmž přivedl k hřešení Judu, aby činili, což zlého jest před očima Hospodinovýma. 012 2KI 021 017 O jiných pak činech Manassesových, a cožkoli činil, i hřích jeho, kterýmž zhřešil, zapsáno jest v knize o králích Judských. 012 2KI 021 018 I usnul Manasses s otci svými, a pohřben jest v zahradě domu svého, v zahradě Uzy, a kraloval Amon syn jeho místo něho. 012 2KI 021 019 Ve dvamecítma letech byl Amon, když počal kralovati, a kraloval dvě létě v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Mesullemet, dcera Charus z Jateba. 012 2KI 021 020 I ten činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, jako činil Manasses otec jeho. 012 2KI 021 021 A chodil po vší cestě, po níž chodil otec jeho. Sloužil také ukydaným bohům, jimž sloužíval otec jeho, a klaněl se jim, 012 2KI 021 022 Opustiv Hospodina Boha otců svých, aniž chodil po cestě Hospodinově. 012 2KI 021 023 Spuntovali se pak služebníci Amonovi proti němu, a zamordovali jej v domě jeho. 012 2KI 021 024 Tedy pobil lid země všecky ty, kteříž se byli spuntovali proti králi Amonovi, a ustanovil lid země krále Joziáše syna jeho místo něho. 012 2KI 021 025 O jiných pak činech Amonových, kteréž činil, zapsáno jest v knize o králích Judských. 012 2KI 021 026 I pochoval ho lid v hrobě jeho v zahradě Uzy, a kraloval Joziáš syn jeho místo něho. 012 2KI 022 001 V osmi letech byl Joziáš, když počal kralovati, a kraloval jedno a třidceti let v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Jedida, dcera Adaiášova z Baskat. 012 2KI 022 002 Ten činil to, což pravého jest před očima Hospodinovýma, chodě po vší cestě Davida otce svého, a neuchyluje se na pravo ani na levo. 012 2KI 022 003 Stalo se pak osmnáctého léta krále Joziáše, že poslal král Safana syna Azaliášova, syna Mesullamova, písaře, do domu Hospodinova, řka: 012 2KI 022 004 Jdi k Helkiášovi knězi nejvyššímu, ať sečtou peníze, kteréž jsou vneseny do domu Hospodinova, kteréž sebrali strážní prahu od lidu. 012 2KI 022 005 A ať je dadí v ruce řemeslníků představených nad dílem domu Hospodinova, aby je obraceli na dělníky, kteříž dělají dílo v domě Hospodinově, k opravení zbořenin domu, 012 2KI 022 006 Totiž na tesaře a stavitele a zedníky, též aby jednali dříví a tesané kamení k opravování domu. 012 2KI 022 007 A však ať počtu nečiní z peněz, kteréž se dávají v ruce jejich; nebo věrně dělati budou. 012 2KI 022 008 I řekl Helkiáš kněz nejvyšší Safanovi písaři: Knihu zákona nalezl jsem v domě Hospodinově. I dal Helkiáš knihu tu Safanovi, kterýž četl v ní. 012 2KI 022 009 Přišel pak Safan písař k králi, a oznamuje králi tu věc, řekl: Sebrali služebníci tvoji peníze, kteréž se nalezly v domě Páně, a dali je v ruce řemeslníků představených nad dílem domu Hospodinova. 012 2KI 022 010 Oznámil také Safan písař králi, řka: Knihu mi dal Helkiáš kněz. I četl ji Safan před králem. 012 2KI 022 011 A když slyšel král slova knihy zákona, roztrhl roucho své. 012 2KI 022 012 A rozkázal král Helkiášovi knězi, a Achikamovi synu Safanovu, a Achborovi synu Michaia, a Safanovi písaři, a Asaiášovi služebníku královskému, řka: 012 2KI 022 013 Jděte, poraďte se s Hospodinem o mne i o lid, a o všeho Judu z strany slov knihy této, kteráž jest nalezena; nebo veliký jest hněv Hospodinův, kterýž rozpálen jest proti nám, proto že otcové naši neposlouchali slov knihy této, aby činili všecko tak, jakž jest nám zapsáno. 012 2KI 022 014 Tedy šli Helkiáš kněz a Achikam, a Achbor, a Safan a Asaia k Chuldě prorokyni, manželce Salluma, syna Tekue, syna Charchas, strážného nad rouchem; nebo bydlila v Jeruzalémě na druhé straně. A mluvili s ní. 012 2KI 022 015 Kteráž řekla jim: Toto praví Hospodin Bůh Izraelský: Povězte muži, kterýž vás poslal ke mně: 012 2KI 022 016 Takto praví Hospodin: Aj, já uvedu zlé věci na místo toto a na obyvatele jeho, všecka slova knihy té, kterouž četl král Judský, 012 2KI 022 017 Proto že mne opustili a kadili bohům cizím, aby mne popouzeli všelikým dílem rukou svých. Z té příčiny rozpálila se prchlivost má na místo toto, aniž bude uhašena. 012 2KI 022 018 Králi pak Judskému, kterýž vás poslal, abyste se tázali Hospodina, takto povíte: Toto praví Hospodin Bůh Izraelský o slovích těch, kteráž jsi slyšel: 012 2KI 022 019 Poněvadž obměkčeno jest srdce tvé, a ponížils se před tváří Hospodinovou, když jsi slyšel, které věci jsem mluvil proti místu tomuto, a proti obyvatelům jeho, že má přijíti v zpuštění a v zlořečení, a roztrhl jsi roucho své, a plakals přede mnou, i já také uslyšel jsem tě, praví Hospodin. 012 2KI 022 020 Protož, aj, já připojím tě k otcům tvým, a pochován budeš v hrobích svých v pokoji, aby neviděly oči tvé ničeho z toho zlého, kteréž přivedu na místo toto. I oznámili králi tu řeč. 012 2KI 023 001 Tedy poslav král, aby se shromáždili k němu všickni starší Judští a Jeruzalémští, 012 2KI 023 002 Vstoupil král do domu Hospodinova a všickni muži Judští, i všickni obyvatelé Jeruzalémští s ním, i kněží a proroci, a všecken lid od malého až do velikého, i četl, aby všickni slyšeli všecka slova knihy smlouvy, kteráž byla nalezena v domě Hospodinově. 012 2KI 023 003 Potom stoje král na místě vyšším, učinil smlouvu před Hospodinem, že bude následovati Hospodina, a ostříhati přikázaní jeho, i svědectví jeho a ustanovení jeho, vším srdcem svým a vší duší svou, a plniti slova smlouvy té, kteráž jsou zapsána v knize té. K kteréžto smlouvě i všecken lid přistoupil. 012 2KI 023 004 A přikázal král Helkiášovi knězi nejvyššímu a kněžím nižším i strážným prahu, aby vymetali z chrámu Hospodinova všecky nádoby, kteréž udělány byly Bálovi a háji, i všemu vojsku nebeskému. Kterýž popáliv je vně za Jeruzalémem na poli Cedron, vnesl prach jejich do Bethel. 012 2KI 023 005 Složil také kněží, kteréž byli ustanovili králové Judští, aby kadívali na výsostech v městech Judských a vůkol Jeruzaléma; takž podobně i ty, kteříž kadívali Bálovi, slunci, měsíci a planétám, i všemu vojsku nebeskému. 012 2KI 023 006 Vyvezl také háj z domu Hospodinova ven z Jeruzaléma ku potoku Cedron, a spálil jej u potoka Cedron a setřel na prach; ten pak prach vysypal na hroby synů toho lidu. 012 2KI 023 007 Domky také sodomářů hanebných zkazil, kteříž byli při domě Hospodinově, v nichž ženy tkaly kortýny k háji. 012 2KI 023 008 A kázal přivésti všecky kněží z měst Judských, a poškvrnil výsostí, na nichž kadívali kněží, od Gabaa až do Bersabé. Zkazil také výsostí u bran, kteréž byly u vrat brány Jozue, knížete města, a byly po levé straně vcházejícímu do brány městské. 012 2KI 023 009 A však nepřistupovali ti kněží výsostí k oltáři Hospodinovu v Jeruzalémě, ale jídali chleby přesné mezi bratřími svými. 012 2KI 023 010 Poškvrnil také i Tofet, jenž jest v údolí syna Hinnom, aby více žádný nevodil syna svého aneb dcery své skrze oheň Molochovi. 012 2KI 023 011 Zahladil také ty koně, kteréž byli postavili králové Judští slunci, kdež se vchází do domu Hospodinova, k domu Netanmelecha komorníka, kterýž byl v Parvarim; a vozy slunce spálil ohněm. 012 2KI 023 012 Ano i oltáře, kteříž byli na vrchním paláci Achasovu, jichž byli nadělali králové Judští, a oltáře, jichž nadělal Manasses v obou síních domu Hospodinova, pobořil král, a pospíšiv s nimi odtud, dal vysypati prach jejich do potoka Cedron. 012 2KI 023 013 Výsosti také, kteréž byly před Jeruzalémem, a kteréž byly po pravé straně hory Olivetské, jichž byl nadělal Šalomoun král Izraelský Astarotovi, ohavnosti Sidonských, a Chámosovi, ohavnosti Moábských, a Melchomovi, ohavnosti synů Ammon, poškvrnil král, 012 2KI 023 014 A potřískal obrazy, háje posekal, a místa jejich naplnil kostmi lidskými. 012 2KI 023 015 Nadto i oltář, jenž byl v Bethel, a výsost, kterouž udělal Jeroboám syn Nebatův, kterýž přivedl k hřešení Izraele, i ten oltář i výsost zkazil, a spáliv výsost, setřel ji na prach; spálil i háj. 012 2KI 023 016 A obrátiv se Joziáš, uzřel hroby, kteříž tu na hoře byli, a poslav, pobral kosti z těch hrobů a spálil je na tom oltáři. A tak poškvrnil ho vedlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil muž Boží ten, kterýž to předpověděl. 012 2KI 023 017 I řekl: Jaký jest onenno nápis, kterýž vidím? Odpověděli jemu muži města: Hrob muže Božího jest, kterýž přišed z Judstva, předpověděl tyto věci, kteréž jsi učinil při oltáři v Bethel. 012 2KI 023 018 Tedy řekl: Nechtež ho, aniž kdo hýbej kostmi jeho. I vysvobodili kosti jeho s kostmi proroka toho, kterýž byl přišel z Samaří. 012 2KI 023 019 Též všecky domy výsostí, kteříž byli v městech Samařských, jichž byli nadělali králové Izraelští, aby popouzeli Hospodina, zkazil Joziáš, a učinil jim rovně tak, jakž byl učinil v Bethel. 012 2KI 023 020 Zbil také všecky kněží výsostí, kteříž tu byli, na oltářích, a pálil kosti lidské na nich. Potom navrátil se do Jeruzaléma. 012 2KI 023 021 Přikázal pak král všemu lidu, řka: Slavte velikunoc Hospodinu Bohu svému, jakož psáno jest v knize smlouvy této. 012 2KI 023 022 Nebo nebyla slavena taková velikanoc od času soudců, kteříž soudili Izraele, a po všecky dny králů Izraelských a králů Judských. 012 2KI 023 023 Osmnáctého léta krále Joziáše slavena jest ta velikanoc Hospodinu v Jeruzalémě. 012 2KI 023 024 Ano i věšťce a hadače, obrazy i ukydané bohy, a všecky ty ohavnosti, což jich bylo viděti v zemi Judské a v Jeruzalémě, vyplénil Joziáš, aby naplnil slova zákona zapsaná v knize, kterouž nalezl Helkiáš kněz v domě Hospodinově. 012 2KI 023 025 A nebylo jemu podobného krále před ním, kterýž by obrátil se k Hospodinu celým srdcem svým, a celou duší svou, i všemi mocmi svými vedlé všeho zákona Mojžíšova, ani po něm nepovstal podobný jemu. 012 2KI 023 026 A však neodvrátil se Hospodin od prchlivosti hněvu svého velikého, kterouž vzbuzen byl hněv jeho proti Judovi, pro všecka popouzení, kterýmiž popouzel ho Manasses. 012 2KI 023 027 Protož řekl Hospodin: Také i Judu zavrhu od tváři své, jako jsem zavrhl Izraele, a opovrhu to město, kteréž jsem vyvolil, Jeruzalém, i ten dům, o němž jsem byl řekl: Jméno mé tam bude. 012 2KI 023 028 O jiných pak činech Joziášových, a cožkoli činil, zapsáno jest v knize o králích Judských. 012 2KI 023 029 Za dnů jeho přitáhl Farao Nécho král Egyptský proti králi Assyrskému k řece Eufraten. I vytáhl král Joziáš proti němu, a on zabil jej v Mageddo, když ho uzřel. 012 2KI 023 030 Tedy služebníci jeho vloživše jej mrtvého na vůz, přivezli ho z Mageddo do Jeruzaléma, a pochovali jej v hrobě jeho. I vzal lid země Joachaza syna Joziášova, a pomazali ho, i ustanovili králem na místě otce jeho. 012 2KI 023 031 Ve třimecítma letech byl Joachaz, když počal kralovati, a kraloval tři měsíce v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Chamutal, dcera Jeremiášova z Lebna. 012 2KI 023 032 A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, všecko tak, jakž činili otcové jeho. 012 2KI 023 033 I svázal ho Farao Nécho v Ribla, v zemi Emat, když kraloval v Jeruzalémě, a uložil daň na tu zemi, sto centnéřů stříbra a centnéř zlata. 012 2KI 023 034 A ustanovil Farao Nécho za krále Eliakima syna Joziášova, na místo Joziáše otce jeho, a proměnil jméno jeho, aby sloul Joakim. Ale Joachaza vzal, kterýž, když se dostal do Egypta, umřel tam. 012 2KI 023 035 To pak zlato i stříbro dával Joakim Faraonovi; pročež šacoval obyvatele země, aby mohl dáti stříbro k rozkázaní Faraonovu. Od jednoho každého vedlé toho, jakž byl šacován, bral stříbro i zlato od lidu země, aby dal Faraonovi Néchovi. 012 2KI 023 036 V pětmecítma letech byl Joakim, když počal kralovati, a jedenácte let kraloval v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Zebuda, dcera Pedaiova z Ruma. 012 2KI 023 037 I činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, podlé všeho, což činili otcové jeho. 012 2KI 024 001 Za dnů jeho přitáhl Nabuchodonozor král Babylonský, i učiněn jest Joakim služebníkem jeho za tři léta. Potom odvrátiv se, zprotivil se jemu. 012 2KI 024 002 Protož poslal Hospodin na něj lotříky Kaldejské a lotříky Syrské, i lotříky Moábské a lotříky synů Ammon, poslal je, pravím, na Judu, aby ho zkazili vedlé řeči Hospodinovy, kterouž byl mluvil skrze služebníky své proroky. 012 2KI 024 003 A jistě podlé řeči Hospodinovy to se dálo proti Judovi, aby jej zavrhl od tváři své pro hříchy Manassesovy, vedlé toho všeho, což byl činil, 012 2KI 024 004 Ano i pro krev nevinnou, kterouž vylil, naplniv Jeruzalém krví nevinnou, čehož nechtěl Hospodin prominouti. 012 2KI 024 005 O jiných pak věcech Joakimových, a cožkoli činil, psáno jest v knize o králích Judských. 012 2KI 024 006 A tak usnul Joakim s otci svými, a kraloval Joachin syn jeho místo něho. 012 2KI 024 007 Král pak Egyptský nikdy více nevytáhl z země své; nebo král Babylonský pobral od řeky Egyptské až k řece Eufraten všecko, cožkoli měl král Egyptský. 012 2KI 024 008 V osmnácti letech byl Joachin, když počal kralovati, a tři měsíce kraloval v Jeruzalémě. Jméno matky jeho Nechusta, dcera Elnatanova z Jeruzaléma. 012 2KI 024 009 I činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, všecko tak, jakž byl činil otec jeho. 012 2KI 024 010 Toho času vytáhli služebníci Nabuchodonozora krále Babylonského proti Jeruzalému, a obleženo jest město. 012 2KI 024 011 Ano i Nabuchodonozor král Babylonský přitáhl proti městu, když služebníci jeho leželi vůkol něho. 012 2KI 024 012 Tedy vyšel Joachin král Judský k králi Babylonskému, i s matkou svou i s služebníky, knížaty i komorníky svými, kteréhož vzal král Babylonský léta osmého kralování svého. 012 2KI 024 013 A vynesl odtud všecky poklady domu Hospodinova, a poklady domu královského, a ztloukl všecky nádoby zlaté, jichž byl nadělal Šalomoun král Izraelský do domu Hospodinova, jakož byl mluvil Hospodin. 012 2KI 024 014 Při tom přenesl všecken Jeruzalém a všecka knížata i všecky muže udatné, deset tisíců zajatých, i všecky tesaře a kováře. Žádného nezanechal, kromě chaterných lidí země. 012 2KI 024 015 Zavedl také i Joachina do Babylona, a matku jeho i ženy královské i komorníky jeho; silné také země zavedl do vězení z Jeruzaléma do Babylona. 012 2KI 024 016 Všech také mužů udatných sedm tisíců, tesařů také a kovářů tisíc, všecky též zmužilé bojovníky zavedl jaté král Babylonský do Babylona. 012 2KI 024 017 Ustanovil pak král Babylonský Mataniáše, strýce jeho, králem místo něho, a změnil mu jméno, aby sloul Sedechiáš. 012 2KI 024 018 V jedenmecítma letech byl Sedechiáš, když počal kralovati a jedenácte let kraloval v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Chamutal, dcera Jeremiášova z Lebna. 012 2KI 024 019 I činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, všecko tak, jakž byl dělal Joakim. 012 2KI 024 020 Nebo se to dálo pro rozhněvání Hospodinovo proti Jeruzalému a Judovi, až je i zavrhl od tváři své. V tom opět zprotivil se Sedechiáš králi Babylonskému. 012 2KI 025 001 Stalo se pak léta devátého kralování jeho, měsíce desátého, v desátý den téhož měsíce, že přitáhl Nabuchodonozor král Babylonský se vším vojskem svým k Jeruzalému, a položil se u něho, a vzdělali proti němu hradbu vůkol. 012 2KI 025 002 A bylo město obleženo, až do jedenáctého léta krále Sedechiáše. 012 2KI 025 003 V kterémžto, devátého dne čtvrtého měsíce, rozmohl se hlad v městě, a neměl chleba lid země. 012 2KI 025 004 I protrženo jest město, a všickni muži bojovní utekli noci té skrze bránu mezi dvěma zdmi u zahrady královské; Kaldejští pak leželi okolo města. Ušel také král cestou pouště. 012 2KI 025 005 I honilo vojsko Kaldejské krále, a postihli ho na rovinách Jerišských, a všecko vojsko jeho rozprchlo se od něho. 012 2KI 025 006 A tak javše krále, přivedli jej k králi Babylonskému do Ribla, kdež učinili o něm soud. 012 2KI 025 007 Syny pak Sedechiášovy zmordovali před očima jeho. Potom Sedechiáše oslepili, a svázavše ho řetězy ocelivými, zavedli jej do Babylona. 012 2KI 025 008 Potom měsíce pátého, sedmý den téhož měsíce, léta devatenáctého kralování Nabuchodonozora krále Babylonského, přitáhl Nebuzardan hejtman nad žoldnéři, služebník krále Babylonského, do Jeruzaléma. 012 2KI 025 009 A zapálil dům Hospodinův i dům královský, i všecky domy v Jeruzalémě, a tak všecky domy veliké vypálil. 012 2KI 025 010 Zdi také Jeruzalémské vůkol pobořilo všecko vojsko Kaldejské, kteréž bylo s tím hejtmanem nad žoldnéři. 012 2KI 025 011 Ostatek pak lidu, kterýž byl zůstal v městě, i poběhlce, kteříž se byli obrátili k králi Babylonskému, a jiný obecný lid, zavedl Nebuzardan hejtman nad žoldnéři. 012 2KI 025 012 Toliko něco chaterného lidu země zanechal hejtman nad žoldnéři, aby byli vinaři a oráči. 012 2KI 025 013 Nadto sloupy měděné, kteříž byli v domě Hospodinově, i podstavky, i moře měděné, kteréž bylo v domě Hospodinově, ztloukli Kaldejští, a měď z nich odvezli do Babylona. 012 2KI 025 014 Též hrnce, lopaty a nástroje hudebné, a kadidlnice i všecky nádoby měděné, jimiž sloužili, pobrali. 012 2KI 025 015 I nádoby k oharkům a kotlíky, a cokoli zlatého a stříbrného bylo, pobral hejtman nad žoldnéři, 012 2KI 025 016 Sloupy dva, moře jedno a podstavky, jichž byl nadělal Šalomoun do domu Hospodinova. Nebylo váhy mědi všech těch nádob. 012 2KI 025 017 Osmnácti loket byla výška sloupu jednoho, a makovice na něm měděná, kterážto makovice tří loket zvýší byla, a mřežování i jablka zrnatá na té makovici vůkol; všecko bylo měděné. Takovýž byl i druhý sloup s mřežováním. 012 2KI 025 018 Vzal také týž hejtman nad žoldnéři Saraiáše kněze předního, a Sofoniáše kněze nižšího, a tři strážné prahu. 012 2KI 025 019 A z města vzal komorníka jednoho, kterýž byl hejtmanem nad muži bojovnými, a pět mužů z těch, jenž bývali při králi, kteříž nalezeni byli v městě, a předního spisovatele vojska, kterýž popisoval vojsko z lidu země, a šedesáte mužů z lidu země, kteříž se nalezli v městě. 012 2KI 025 020 Zjímav tedy je Nebuzardan hejtman nad žoldnéři, přivedl je k králi Babylonskému do Ribla. 012 2KI 025 021 I pobil je král Babylonský, a zmordoval je v Ribla, v zemi Emat, a tak zaveden jest Juda z země své. 012 2KI 025 022 Lidu pak, kterýž zůstal v zemi Judské, jehož byl zanechal Nabuchodonozor král Babylonský, představil Godoliáše syna Achikama, syna Safanova. 012 2KI 025 023 I uslyšeli všickni hejtmané vojska, oni i lid jejich, že postavil za správce král Babylonský Godoliáše, a přišli k Godoliášovi do Masfa, totiž Izmael syn Netaniášův, a Jochanan syn Kareachův, a Saraiáš syn Tanchumeta Netofatského, a Jazaniáš syn Machatův, oni i lid jejich. 012 2KI 025 024 Tedy přisáhl jim Godoliáš i lidu jejich, a řekl jim: Nebojte se služby Kaldejských, zůstaňte v zemi, a služte králi Babylonskému, a dobře vám bude. 012 2KI 025 025 I stalo se měsíce sedmého, přišel Izmael syn Netaniáše, syna Elisamova, z semene královského, a deset mužů s ním. I zabili Godoliáše, a umřel; takž i Židy i Kaldejské, kteříž s ním byli v Masfa. 012 2KI 025 026 Pročež zdvih se všecken lid, od malého až do velikého, i hejtmané vojsk, ušli do Egypta; nebo se báli Kaldejských. 012 2KI 025 027 Stalo se také léta třidcátého sedmého po zajetí Joachina krále Judského, dvanáctého měsíce, dvadcátého sedmého dne téhož měsíce, povýšil Evilmerodach král Babylonský toho léta, když počal kralovati, Joachina krále Judského, pustiv ho z žaláře. 012 2KI 025 028 A mluvil s ním dobrotivě, i stolici jeho postavil nad stolice jiných králů, kteříž s ním byli v Babyloně. 012 2KI 025 029 Změnil též roucho jeho, kteréž měl v žaláři. I jídal vždycky před ním po všecky dny života svého. 012 2KI 025 030 Nebo vyměřený pokrm ustavičně dáván byl jemu od krále, a to na každý den po všecky dny života jeho. # # BOOK 013 1CH 1 Chronicles 1 Kronická 013 1CH 001 001 Adam, Set, Enos, 013 1CH 001 002 Kainan, Mahalaleel, Járed, 013 1CH 001 003 Enoch, Matuzalém, Lámech, 013 1CH 001 004 Noé, Sem, Cham a Jáfet. 013 1CH 001 005 Synové Jáfetovi: Gomer, Magog, Madai, Javan, Tubal, Mešech a Tiras. 013 1CH 001 006 Synové pak Gomerovi: Ascenez, Difat a Togorma. 013 1CH 001 007 Synové pak Javanovi: Elisa, Tarsis, Cetim a Rodanim. 013 1CH 001 008 Synové Chamovi: Chus, Mizraim, Put a Kanán. 013 1CH 001 009 A synové Chusovi: Sába, Evila, Sabata, Regma, Sabatacha. Synové pak Regmovi: Sába a Dedan. 013 1CH 001 010 Zplodil také Chus Nimroda; ten počal mocným býti na zemi. 013 1CH 001 011 Mizraim pak zplodil Ludim, Anamim, Laabim a Neftuim, 013 1CH 001 012 Fetruzim také a Chasluim, (odkudž pošli Filistinští), a Kafturim. 013 1CH 001 013 Kanán pak zplodil Sidona, prvorozeného svého, a Het, 013 1CH 001 014 A Jebuzea, Amorea a Gergezea, 013 1CH 001 015 A Hevea, Aracea a Sinea, 013 1CH 001 016 A Aradia, Samarea a Amatea. 013 1CH 001 017 Synové Semovi: Elam, Assur, Arfaxad, Lud, Aram, Hus a Hul, Geter a Mas. 013 1CH 001 018 A Arfaxad zplodil Sále, Sále pak zplodil Hebera. 013 1CH 001 019 Heberovi pak narodili se dva synové, z nichž jednoho jméno Peleg, proto že za dnů jeho rozdělena byla země, jméno pak bratra jeho Jektan. 013 1CH 001 020 Kterýžto Jektan zplodil Elmodada, Salefa, Azarmota a Járe, 013 1CH 001 021 A Adoráma, Uzala a Dikla, 013 1CH 001 022 A Ebale, Abimahele a Sebai, 013 1CH 001 023 A Ofira, Evila a Jobaba. Všickni ti byli synové Jektanovi. 013 1CH 001 024 Sem, Arfaxad, Sále, 013 1CH 001 025 Heber, Peleg, Réhu, 013 1CH 001 026 Sárug, Náchor, Táre, 013 1CH 001 027 Abram, ten jest Abraham. 013 1CH 001 028 Synové Abrahamovi: Izák a Izmael. 013 1CH 001 029 Tito jsou rodové jejich: Prvorozený Izmaelův Nabajot, Cedar, Adbeel a Mabsan, 013 1CH 001 030 Masma, Dumah, Massa, Hadad a Tema, 013 1CH 001 031 Jetur, Nafis a Cedma. Ti jsou synové Izmaelovi. 013 1CH 001 032 Synové pak Cetury, ženiny Abrahamovy: Ta porodila Zamrana, Jeksana, Madana, Madiana, Jezbocha a Suecha. Synové pak Jeksanovi: Sába a Dedan. 013 1CH 001 033 Synové pak Madianovi: Efa, Efer, Enoch, Abida a Helda. Všickni ti synové Cetury. 013 1CH 001 034 Zplodil tedy Abraham Izáka. Synové pak Izákovi: Ezau a Izrael. 013 1CH 001 035 Synové Ezau: Elifaz, Rahuel, Jehus, Jhelom a Kore. 013 1CH 001 036 Synové Elifazovi: Teman, Omar, Sefi, Gatam, Kenaz a syn Tamny, totiž Amalech. 013 1CH 001 037 Synové Rahuelovi: Nahat, Zára, Samma a Méza. 013 1CH 001 038 Synové pak Seir: Lotan, Sobal, Sebeon, Ana, Dison, Eser a Dízan. 013 1CH 001 039 Synové pak Lotanovi: Hori a Homam. Sestra pak Lotanova: Tamna. 013 1CH 001 040 Synové Sobalovi: Alian, Manáhat, Ebal, Sefi a Onam. Synové pak Sebeonovi: Aia a Ana. 013 1CH 001 041 Synové Anovi: Dison. A synové Disonovi: Hamran, Eseban, Jetran a Charan. 013 1CH 001 042 Synové Eser: Balaan, Závan a Jakan. Synové Dízonovi: Hus a Aran. 013 1CH 001 043 Tito pak jsou králové, kteříž kralovali v zemi Idumejské, prvé než kraloval který král z synů Izraelských: Béla syn Beorův, jehožto město jméno mělo Denaba. 013 1CH 001 044 A když umřel Béla, kraloval na místě jeho Jobab, syn Záre z Bozra. 013 1CH 001 045 A když umřel Jobab, kraloval místo něho Husam z země Temanské. 013 1CH 001 046 A když umřel Husam, kraloval místo něho Adad syn Badadův, kterýž porazil Madianské v krajině Moábské; jehož město jméno mělo Avith. 013 1CH 001 047 A když umřel Adad, kraloval na místě jeho Semla z Masreka. 013 1CH 001 048 A když umřel Semla, kraloval místo něho Saul z Rohobot řeky. 013 1CH 001 049 A když umřel Saul, kraloval místo něho Bálanan, syn Achoborův. 013 1CH 001 050 A když umřel Bálanan, kraloval místo něho Adad, jehož město řečené Pahu; jméno pak ženy jeho Mehetabel, dcera Matredy, dcery Mezábovy. 013 1CH 001 051 A když umřel Adad, byli vývodové Idumejští: Vývoda Tamna, vývoda Alja, vývoda Jetet, 013 1CH 001 052 Vývoda Olibama, vývoda Ela, vývoda Finon, 013 1CH 001 053 Vývoda Kenaz, vývoda Teman, vývoda Mabsar, 013 1CH 001 054 Vývoda Magdiel, vývoda Híram. Ti byli vývodové Idumejští. 013 1CH 002 001 Tito jsou synové Izraelovi: Ruben, Simeon, Léví, Juda, Izachar a Zabulon, 013 1CH 002 002 Dan, Jozef, Beniamin, Neftalím, Gád a Asser. 013 1CH 002 003 Synové Judovi: Her, Onan a Séla. Ti tři narodili se jemu z dcery Suovy Kananejské. Ale Her, prvorozený Judův, byl zlý před očima Hospodinovýma, protož zabil ho. 013 1CH 002 004 Támar pak nevěsta jeho porodila mu Fáresa a Záru. Všech synů Judových pět. 013 1CH 002 005 Synové Fáresovi: Ezron a Hamul. 013 1CH 002 006 Synové pak Záre: Zamri, Etan, Héman, Kalkol a Dára, všech těch pět. 013 1CH 002 007 A synové Zamri: Charmi, vnuk Achar, kterýž zkormoutil Izraele, zhřešiv při věci proklaté. 013 1CH 002 008 Synové pak Etanovi: Azariáš. 013 1CH 002 009 Synové pak Ezronovi, kteříž se mu zrodili: Jerachmeel, Ram a Chelubai. 013 1CH 002 010 Ram pak zplodil Aminadaba, a Aminadab zplodil Názona, kníže synů Juda. 013 1CH 002 011 Názon pak zplodil Salmona, a Salmon zplodil Bóza. 013 1CH 002 012 A Bóz zplodil Obéda, a Obéd zplodil Izai. 013 1CH 002 013 Izai pak zplodil prvorozeného svého Eliaba, a Abinadaba druhého, a Sammu třetího, 013 1CH 002 014 Natanaele čtvrtého, Raddaia pátého, 013 1CH 002 015 Ozema šestého, Davida sedmého, 013 1CH 002 016 A sestry jejich: Sarvii a Abigail. Synové pak Sarvie byli: Abizai, Joáb, Azael, tři. 013 1CH 002 017 Abigail pak porodila Amazu, otec pak Amazův byl Jeter Izmaelitský. 013 1CH 002 018 Kálef pak syn Ezronův zplodil s Azubou manželkou a s Jeriotou syny. Jehož tito synové byli: Jeser, Sobab a Ardon. 013 1CH 002 019 Když pak umřela Azuba, pojal sobě Kálef Efratu, kteráž mu porodila Hura. 013 1CH 002 020 A Hur zplodil Uri, a Uri zplodil Bezeleele. 013 1CH 002 021 Potom všel Ezron k dceři Machira otce Galádova, kterouž on pojal, když byl v šedesáti letech. I porodila jemu Seguba. 013 1CH 002 022 Segub pak zplodil Jaira, kterýž měl třimecítma měst v zemi Galád. 013 1CH 002 023 Nebo vzal Gessurejským a Assyrským vsi Jairovy, i Kanat s městečky jeho, šedesáte měst. To všecko pobrali synové Machirovi, otce Galádova. 013 1CH 002 024 Též i po smrti Ezronově, když již pojal byl Kálef Efratu, manželka Ezronova Abia porodila jemu také Ashura, otce Tekoa. 013 1CH 002 025 Byli pak synové Jerachmeele prvorozeného Ezronova: Prvorozený Ram, po něm Buna a Oren, a Ozem s Achia. 013 1CH 002 026 Měl také manželku druhou Jerachmeel, jménem Atara. Ta jest matka Onamova. 013 1CH 002 027 Byli pak synové Ramovi prvorozeného Jerachmeele: Maaz a Jamin a Eker. 013 1CH 002 028 Též synové Onamovi byli: Sammai a Jáda. A synové Sammai: Nádab a Abisur. 013 1CH 002 029 Jméno pak manželky Abisurovy Abichail; kteráž porodila jemu Achbana a Molida. 013 1CH 002 030 A synové Nádabovi: Seled a Appaim. Ale umřel Seled bez dětí. 013 1CH 002 031 Synové pak Appaimovi: Jesi; a synové Jesi: Sesan; a dcera Sesanova: Achlai. 013 1CH 002 032 Synové pak Jády, bratra Sammaiova: Jeter a Jonatan. Ale umřel Jeter bez dětí. 013 1CH 002 033 Synové pak Jonatanovi: Felet a Záza. Ti byli synové Jerachmeelovi. 013 1CH 002 034 Neměl pak Sesan synů, ale dceru. A měl Sesan služebníka Egyptského jménem Jarchu. 013 1CH 002 035 Protož dal Sesan dceru svou Jarchovi služebníku svému za manželku, kteráž porodila mu Attaie. 013 1CH 002 036 Attai pak zplodil Nátana, a Nátan zplodil Zabada. 013 1CH 002 037 Zabad pak zplodil Eflale, a Eflal zplodil Obéda. 013 1CH 002 038 Obéd pak zplodil Jéhu, a Jéhu zplodil Azariáše. 013 1CH 002 039 Azariáš pak zplodil Cheleza, a Chelez zplodil Elasu. 013 1CH 002 040 Elasa pak zplodil Sismaie, a Sismai zplodil Salluma. 013 1CH 002 041 Sallum pak zplodil Jekamiáše, a Jekamiáš zplodil Elisama. 013 1CH 002 042 Synové pak Kálefa, bratra Jerachmeelova: Mésa prvorozený jeho. On byl otec Zifejských i synů Marese, otce Hebronova. 013 1CH 002 043 Synové pak Hebronovi: Chóre a Tapuach, a Rekem a Sema. 013 1CH 002 044 Sema pak zplodil Rachama otce Jorkeamova, a Rekem zplodil Sammaie. 013 1CH 002 045 Syn pak Sammai byl Maon; kterýžto Maon byl otec Betsurských. 013 1CH 002 046 Efa také, ženina Kálefova, porodila Chárana a Mozu a Gazeza. A Cháran zplodil Gazeza. 013 1CH 002 047 Synové pak Johedai: Regem, Jotam, Gesan, Felet, Efa a Saaf. 013 1CH 002 048 S ženinou Maachou Kálef zplodil Sebera a Tirchana. 013 1CH 002 049 Porodila pak Saafa otce Madmanejských, Sévu otce Makbenejských a otce Gibejských. Též dcera Kálefova Axa. 013 1CH 002 050 Ti byli synové Kálefovi, syna Hur prvorozeného Efraty: Sobal otec Kariatjeharimských, 013 1CH 002 051 Salma otec Betlémských, Charef otec čeledi Betgaderských. 013 1CH 002 052 Měl pak syny Sobal otec Kariatjeharimských: Haroe otce obyvatelů dílu Menuchotských. 013 1CH 002 053 A čeledi Kariatjeharimských, Jeterských, Putských, Sumatských a Misraiských. Z těch pošli Zaratští a Estaolští. 013 1CH 002 054 Synové Salmy: Betlémští, Netofatští, Atarotští z čeledi Joábovy, a Zarští, kteříž užívali dílu Menuchotských, 013 1CH 002 055 A čeledi písařů obývajících v Jábezu, Tiratských, Simatských, Suchatských. Ti jsou Cinejští příchozí z Amata, otce čeledi Rechabovy. 013 1CH 003 001 Tito jsou pak synové Davidovi, kteříž se jemu zrodili v Hebronu: Prvorozený Amnon z Achinoam Jezreelské, druhý Daniel z Abigail Karmelské; 013 1CH 003 002 Třetí Absolon syn Maachy, dcery Tolmai, krále Gessur, čtvrtý Adoniáš, syn Haggit; 013 1CH 003 003 Pátý Sefatiáš z Abitál, šestý Jetram, z Egly manželky jeho. 013 1CH 003 004 Šest se mu jich zrodilo v Hebronu, kdež kraloval sedm let a šest měsíců; třidceti pak a tři kraloval v Jeruzalémě. 013 1CH 003 005 Potom tito se jemu zrodili v Jeruzalémě: Sammua, Sobab, Nátan a Šalomoun, čtyři, z Betsabé, dcery Amielovy; 013 1CH 003 006 Též Ibchar, Elisama a Elifelet; 013 1CH 003 007 A Noga, Nefeg a Jafia; 013 1CH 003 008 A Elisama, Eliada a Elifelet, těch devět. 013 1CH 003 009 Všickni ti synové Davidovi krom synů ženin, a Támar sestra jejich. 013 1CH 003 010 Syn pak Šalomounův Roboám, Abiam syn jeho, Aza syn jeho, Jozafat syn jeho, 013 1CH 003 011 Joram syn jeho, Ochoziáš syn jeho, Joas syn jeho, 013 1CH 003 012 Amaziáš syn jeho, Azariáš syn jeho, Jotam syn jeho, 013 1CH 003 013 Achas syn jeho, Ezechiáš syn jeho, Manasses syn jeho, 013 1CH 003 014 Amon syn jeho, Joziáš syn jeho. 013 1CH 003 015 Synové pak Joziášovi: Prvorozený Jochanan, druhý Joakim, třetí Sedechiáš, čtvrtý Sallum. 013 1CH 003 016 Synové pak Joakimovi: Jekoniáš syn jeho, Sedechiáš syn jeho. 013 1CH 003 017 Synové pak Jekoniáše vězně: Salatiel syn jeho. 013 1CH 003 018 Toho pak Malkiram, Pedai, Senazar, Jekamia, Hosama a Nedabia. 013 1CH 003 019 Synové pak Pedaiovi: Zorobábel a Semei. A syn Zorobábelův: Mesullam, Chananiáš, a Selomit sestra jejich. 013 1CH 003 020 Toho pak Chasuba, Ohel, Berechiáš, Chasadiáš a Jusabchesed, těch pět. 013 1CH 003 021 Syn pak Chananiášův: Pelatia a Izaiáš. Synové Refaie, synové Arnanovi, synové Abdiášovi, synové Sechaniovi. 013 1CH 003 022 A synové Sechaniovi: Semaiáš. A synové Semaiášovi: Chattus, Igal, Bariach, Neariáš a Safat, šest. 013 1CH 003 023 A syn Neariáše: Elioenai, Ezechiáš a Azrikam, ti tři. 013 1CH 003 024 Též synové Elioenai: Hodaviáš, Eliasib, Pelaiáš, Akkub, Jochanan, Delaiáš a Anani, těch sedm. 013 1CH 004 001 Synové Judovi: Fáres, Ezron, Charmi, Hur a Sobal. 013 1CH 004 002 Reaiáš pak syn Sobalův zplodil Jachata, Jachat pak zplodil Ahumai a Laad. Ti jsou rodové Zarati. 013 1CH 004 003 A tito z otce Etama: Jezreel, Isma a Idbas; a jméno sestry jejich Zelelfoni. 013 1CH 004 004 Fanuel pak otec Gedor, a Ezer otec Chusův. Ti jsou synové Hur prvorozeného Efraty, otce Betlémských. 013 1CH 004 005 Ashur pak otec Tekoe měl dvě manželky, Chélu a Naaru. 013 1CH 004 006 I porodila jemu Naara Achuzama, Hefera, Temana a Achastara. Ti jsou synové Naary. 013 1CH 004 007 Synové pak Chéle: Zeret, Jezochar a Etnan. 013 1CH 004 008 Kóz pak zplodil Anuba, Hazobeba, a rodiny Acharchele syna Harumova. 013 1CH 004 009 Byl pak Jábez slavnější nad bratří své, a matka jeho nazvala jméno jeho Jábez, řkuci: Nebo jsem ho porodila s bolestí. 013 1CH 004 010 Kterýžto Jábez vzýval Boha Izraelského, řka: Jestliže štědře požehnáš mi, a rozšíříš meze mé, a bude ruka tvá se mnou, a vysvobodíš mne od zlého, abych bolesti netrpěl. I učinil Bůh, začež žádal. 013 1CH 004 011 Chelub pak, bratr Sucha, zplodil Mechiru. Onť jest otec Estonův. 013 1CH 004 012 Eston pak zplodil Betrafa, Paseacha a Techinna, otce města Náchas. Ti jsou muži Rechy. 013 1CH 004 013 Synové pak Cenezovi: Otoniel a Saraiáš. Synové pak Otonielovi: Chatat. 013 1CH 004 014 Meonatai pak zplodil Ofru, Saraiáš pak zplodil Joába, otce bydlících v údolí řemeslníků; nebo tam řemeslníci byli. 013 1CH 004 015 Synové pak Kálefa, syna Jefonova: Iru, Ela a Naam. Syn pak Ela: Cenez. 013 1CH 004 016 Synové pak Jehalleleelovi: Zif, Zifa, Tiriáš a Asarel. 013 1CH 004 017 A synové Ezry: Jeter, Mered, Efer a Jalon. Porodila také Miriama, Sammai a Jezba otce Estemo. 013 1CH 004 018 Manželka pak jeho Jehudia porodila Jereda otce Gedor, a Hebera otce Socho, a Jekutiele otce Zanoe. A ti jsou synové Betie dcery Faraonovy, kterouž pojal Mered. 013 1CH 004 019 Synové pak manželky Hodia sestry Nachamovy, otce Cejly: Garmi a Estemo Maachatský. 013 1CH 004 020 Synové pak Simonovi: Amnon, Rinna, Benchanan a Tilon. A synové Jesi: Zochet a Benzochet. 013 1CH 004 021 Synové Séla syna Judova: Her otec Lechův, a Lada otec Maresův, a čeledi domu těch, jenž dělali díla kmentová v domě Asbea, 013 1CH 004 022 A Jokim a muži Chozeby, Joas a Saraf, kteříž panovali v Moáb, a Jasubi Lechem. Ale ty věci jsou starodávní. 013 1CH 004 023 Toť jsou ti hrnčíři obyvatelé v štěpnicích a ohradách u krále, příčinou díla jeho tam bydlíce. 013 1CH 004 024 Synové Simeonovi: Namuel, Jamin, Jarib, Zára a Saul. 013 1CH 004 025 Sallum syn jeho, Mabsam syn jeho, Masma syn jeho. 013 1CH 004 026 Synové pak Masmovi: Hamuel syn jeho, Zakur syn jeho, Semei syn jeho. 013 1CH 004 027 Ten Semei měl synů šestnácte a dcer šest. Bratří pak jejich neměli mnoho synů, tak že vší rodiny jejich nebylo tak mnoho, jako synů Judových. 013 1CH 004 028 Bydlili pak v Bersabé a Molada a v Azarsual, 013 1CH 004 029 A v Bála, v Esem a v Tolad, 013 1CH 004 030 A v Betueli, v Horma a v Sicelechu, 013 1CH 004 031 A v Betmarchabot, a v Azarsusim, v Betberi a v Saraim. Ta byla města jejich, dokudž kraloval David. 013 1CH 004 032 Vsi také jejich při Etam, Ain, Remmon, Tochen, Asan, pěti městech. 013 1CH 004 033 A tak všecky vesnice jejich, kteréž byly vůkol těch měst až do Baal, ta byla obydlé jejich vedlé rodu jejich. 013 1CH 004 034 A Mesobab, Jamlech a Josa syn Amazův; 013 1CH 004 035 A Joel, a Jéhu syn Jozabiáše, syna Saraiášova, syna Azielova; 013 1CH 004 036 A Elioenai, Jákoba, Jesochaiáš, Asaiáš, Adiel a Jesimeel a Benaiáš; 013 1CH 004 037 A Ziza syn Sifi, syna Allonova, syna Jedaiášova, syna Simri, syna Semaiášova. 013 1CH 004 038 Tito ze jména vyčtení ustaveni jsou za knížata v čeledech svých, a čeledi otcovské jejich rozmnožily se náramně. 013 1CH 004 039 A protož brali se, kudyž se vchází k Gedor, až k východu po údolí tom, aby hledali pastev dobytku svému. 013 1CH 004 040 I nalezli pastvu hojnou a výbornou, zemi pak prostrannou, bezpečnou a pokojnou, a že z Chama byli ti, kteříž bydlili tam před tím. 013 1CH 004 041 Protož přišedše ti napsaní ze jména ve dnech Ezechiáše krále Judského, pobořili stany jejich a příbytky, kteříž tam nalezeni byli, a zmordovali je, tak že jich do tohoto dne není, a sami osedli místo nich; nebo měli tu pastvu dobytku svému. 013 1CH 004 042 Někteří pak z těch synů Simeonových odebrali se na horu Seir, mužů pět set, jichž Pelatia, Neariáš, Refaiáš a Uziel, synové Jesi, byli vůdcové. 013 1CH 004 043 I vyplénili ostatek těch, kteříž ušli z Amalechitských, a bydlili tam až do tohoto dne. 013 1CH 005 001 Synové pak Rubenovi prvorozeného Izraelova: (nebo on byl prvorozený, ale když poškvrnil lože otce svého, dáno jest prvorozenství jeho synům Jozefovým, syna Izraelova, však jemu není přičteno prvorozenství. 013 1CH 005 002 Nebo Judas byl nejsilnější z bratří svých, a kníže mezi nimi, ale prvorozenství Jozefovi náleželo ). 013 1CH 005 003 Synové, pravím, Rubenovi, prvorozeného Izraelova: Enoch, Fallu, Ezron a Charmi. 013 1CH 005 004 Synové Joelovi: Semaiáš syn jeho, Gog syn jeho, Semei syn jeho; 013 1CH 005 005 Mícha syn jeho, Reaiáš syn jeho, Bál syn jeho; 013 1CH 005 006 Béra syn jeho, jehož zavedl Tiglatfalazar král Assyrský. Ten byl knížetem pokolení Rubenova. 013 1CH 005 007 Bratří pak jeho po čeledech jejich, když vyčteni byli po rodinách svých, knížetem byl Jehiel a Zachariáš. 013 1CH 005 008 A Béla syn Azaza, syna Semy, syna Joelova. Ten bydlil v Aroer až do Nébo a Balmeon. 013 1CH 005 009 Potom i na východ bydlil, až kudy se vchází na poušť od řeky Eufrates; nebo stáda jejich rozmnožila se v zemi Galádské. 013 1CH 005 010 Pročež ve dnech Saulových bojovali s Agarenskými, kteříž poraženi jsou od ruky jejich. A tak bydlili v staních jejich po vší krajině východní země Galádské. 013 1CH 005 011 Synové pak Gádovi naproti nim bydlili v zemi Bázan, až do Sálechy. 013 1CH 005 012 Joel byl kníže jejich, a Safan druhý. Ale Janai a Safat v Bázan zůstali. 013 1CH 005 013 Bratří pak jejich po domích otců svých: Michael, Mesullam, Seba, Jorai, Jachan, Zia, Heber, těch sedm. 013 1CH 005 014 (Ti byli synové Abichailovi, synové Hurovi, synové Jaroachovi, synové Galádovi, synové Michaelovi, synové Jesisovi, synové Jachdovi, synové Buzovi.) 013 1CH 005 015 Též Ahi syn Abdiele, syna Gunova, kníže v domě otců jich. 013 1CH 005 016 I bydlili v Galád, v Bázan a v vesnicech jeho, a ve všech předměstích Sáron, až do hranic jejich. 013 1CH 005 017 Všickni tito vyčteni byli ve dnech Jotama krále Judského, a ve dnech Jeroboáma krále Izraelského. 013 1CH 005 018 Synů Rubenových a Gádových a polovice pokolení Manassesova, mužů silných, nosících štít a meč, a natahujících lučiště, a umělých v bitvě, čtyřidceti a čtyři tisíce, sedm set a šedesát vycházejících k boji. 013 1CH 005 019 I bojovali s Agarenskými, Iturejskými, Nafejskými a Nodabskými. 013 1CH 005 020 A měli pomoc proti nim. I dáni jsou v ruku jich Agarenové i všecko, což měli. Nebo k Bohu volali v boji, a vyslyšel je, nebo doufali v něho. 013 1CH 005 021 I zajali stáda jejich, velbloudů jejich padesáte tisíců, a dobytka dvě stě a padesáte tisíců, a oslů dva tisíce, a lidí sto tisíc osob. 013 1CH 005 022 Zraněných také množství padlo, nebo od Boha byla porážka ta. I bydlili na místě jejich až do přestěhování svého. 013 1CH 005 023 Synové pak polovice pokolení Manassesova bydlili v té zemi od Bázanu až do Balhermon i Sanir, totiž hory Hermon; nebo i oni rozmnoženi byli. 013 1CH 005 024 Tato pak byla knížata v domě otců jejich: Efer, Jesi, Eliel, Azriel, Jeremiáš, Hodaviáš a Jachdiel, muži udatní a silní, muži slovoutní, knížata domu otců svých. 013 1CH 005 025 Ale když přestoupili proti Bohu otců svých, a smilnili, následujíce bohů národů země té, kteréž shladil Bůh od tváři jejich: 013 1CH 005 026 Vzbudil Bůh Izraelský ducha Fule krále Assyrského, a ducha Tiglatfalazara krále Assyrského, kterýž přenesl pokolení Rubenovo a Gádovo a polovici pokolení Manassesova, a dovedl je do Chelach a do Chabor, až do Hara a k řece Gozan až do dnešního dne. 013 1CH 006 001 Synové Léví: Gerson, Kahat a Merari. 013 1CH 006 002 Synové pak Kahat: Amram, Izar, Hebron a Uziel. 013 1CH 006 003 Synové pak Amramovi: Aron, Mojžíš, a Maria. Synové pak Aronovi: Nádab, Abiu, Eleazar a Itamar. 013 1CH 006 004 Eleazar zplodil Fínesa, Fínes zplodil Abisua. 013 1CH 006 005 Abisua pak zplodil Bukki, Bukki pak zplodil Uzi. 013 1CH 006 006 Uzi pak zplodil Zerachiáše, Zerachiáš pak zplodil Meraiota. 013 1CH 006 007 Meraiot zplodil Amariáše, Amariáš pak zplodil Achitoba. 013 1CH 006 008 Achitob pak zplodil Sádocha, Sádoch pak zplodil Achimaasa. 013 1CH 006 009 Achimaas pak zplodil Azariáše, Azariáš pak zplodil Jochanana. 013 1CH 006 010 Jochanan pak zplodil Azariáše. Onť jest užíval kněžství v domě, jejž ustavěl Šalomoun v Jeruzalémě. 013 1CH 006 011 Zplodil pak Azariáš Amariáše, Amariáš pak zplodil Achitoba. 013 1CH 006 012 Achitob zplodil Sádocha, Sádoch pak zplodil Salluma. 013 1CH 006 013 Sallum pak zplodil Helkiáše, Helkiáš pak zplodil Azariáše. 013 1CH 006 014 Azariáš pak zplodil Saraiáše, Saraiáš pak zplodil Jozadaka. 013 1CH 006 015 Jozadak pak odšel, když převedl Hospodin Judu a Jeruzalém skrze Nabuchodonozora. 013 1CH 006 016 Synové Léví: Gersom, Kahat a Merari. 013 1CH 006 017 Tato pak jsou jména synů Gersomových: Lebni a Semei. 013 1CH 006 018 Synové pak Kahat: Amram, Izar, Hebron a Uziel. 013 1CH 006 019 Synové Merari: Moholi a Musi. A tak ty jsou čeledi Levítů po otcích jejich. 013 1CH 006 020 Gersomovi: Lebni syn jeho, Jachat syn jeho, Zimma syn jeho, 013 1CH 006 021 Joach syn jeho, Iddo syn jeho, Zára syn jeho, Jetrai syn jeho. 013 1CH 006 022 Synové Kahat: Aminadab syn jeho, Chóre syn jeho, Assir syn jeho, 013 1CH 006 023 Elkána syn jeho, a Abiazaf syn jeho, Assir syn jeho, 013 1CH 006 024 Tachat syn jeho, Uriel syn jeho, Uziáš syn jeho, Saul syn jeho. 013 1CH 006 025 Synové pak Elkánovi: Amasai a Achimot. 013 1CH 006 026 Elkána: Synové Elkánovi: Zofai syn jeho, a Nachat syn jeho, 013 1CH 006 027 Eliab syn jeho, Jerocham syn jeho, Elkána syn jeho. 013 1CH 006 028 Synové pak Samuelovi: Prvorozený Vasni a Abia. 013 1CH 006 029 Synové Merari: Moholi, Lebni syn jeho, Semei syn jeho, Uza syn jeho, 013 1CH 006 030 Sima syn jeho, Aggia syn jeho, Azaiáš syn jeho. 013 1CH 006 031 Tito jsou pak, kteréž ustanovil David k zpívání v domě Hospodinově, když tam postavena truhla, 013 1CH 006 032 Kteříž přisluhovali před příbytkem stánku úmluvy zpíváním, dokudž neustavěl Šalomoun domu Hospodinova v Jeruzalémě, a stáli podlé pořádku svého v přisluhování svém. 013 1CH 006 033 Tito jsou pak, kteříž stáli, i synové jejich, z synů Kahat: Héman kantor, syn Joele, syna Samuelova, 013 1CH 006 034 Syna Elkánova, syna Jerochamova, syna Elielova, syna Tohu, 013 1CH 006 035 Syna Sufova, syna Elkánova, syna Machatova, syna Amasai, 013 1CH 006 036 Syna Elkánova, syna Joelova, syna Azariášova, syna Sofoniášova, 013 1CH 006 037 Syna Tachatova, syna Assirova, syna Abiazafova, syna Chóre, 013 1CH 006 038 Syna Izarova, syna Kahatova, syna Léví, syna Izraelova. 013 1CH 006 039 A bratr jeho Azaf, kterýž stával po pravici jeho. Azaf pak byl syn Berechiáše, syna Simova, 013 1CH 006 040 Syna Michaelova, syna Baaseiášova, syna Malkiášova, 013 1CH 006 041 Syna Etni, syna Záry, syna Adaiova, 013 1CH 006 042 Syna Etanova, syna Zimmova, syna Semeiova, 013 1CH 006 043 Syna Jachatova, syna Gersomova, syna Léví. 013 1CH 006 044 Synové pak Merari, bratří jejich, stávali po levici: Etan, syn Kísi, syna Abdova, syna Malluchova, 013 1CH 006 045 Syna Chasabiášova, syna Amaziášova, syna Helkiášova, 013 1CH 006 046 Syna Amzova, syna Bánova, syna Semerova, 013 1CH 006 047 Syna Moholi, syna Musi, syna Merari, syna Léví. 013 1CH 006 048 Bratří pak jejich Levítové jiní oddáni jsou ke všelikému přisluhování příbytku domu Božího. 013 1CH 006 049 Ale Aron a synové jeho pálili na oltáři zápalu a na oltáři kadění, při všelikém přisluhování svatyně svatých, a k očišťování Izraele podlé všeho toho, jakož přikázal Mojžíš služebník Boží. 013 1CH 006 050 Tito pak jsou synové Aronovi: Eleazar syn jeho, Fínes syn jeho, Abisua syn jeho, 013 1CH 006 051 Bukki syn jeho, Uzi syn jeho, Zerachiáš syn jeho, 013 1CH 006 052 Meraiot syn jeho, Amariáš syn jeho, Achitob syn jeho, 013 1CH 006 053 Sádoch syn jeho, Achimaas syn jeho. 013 1CH 006 054 A tato obydlé jejich, po příbytcích jejich, v mezech jejich, synů Aronových po čeledi Kahatských; nebo jejich byl los. 013 1CH 006 055 A protož dali jim Hebron v zemi Judské, a předměstí jeho vůkol něho. 013 1CH 006 056 Pole však městská a vsi jejich dali Kálefovi synu Jefonovu. 013 1CH 006 057 Synům pak Aronovým dali z měst Judských města útočišťná: Hebron a Lebno a předměstí jeho, a Jeter i Estemo a předměstí jeho, 013 1CH 006 058 A Holon i předměstí jeho, a Dabir i předměstí jeho, 013 1CH 006 059 Též Asan a předměstí jeho, a Betsemes a předměstí jeho. 013 1CH 006 060 Z pokolení pak Beniamin: Gaba a předměstí jeho, a Allemet i předměstí jeho, i Anatot a předměstí jeho, všech měst jejich třinácte měst po čeledech jejich. 013 1CH 006 061 Synům též Kahatovým ostatním z čeledi toho pokolení dáno v polovici pokolení Manassesova losem měst deset. 013 1CH 006 062 Synům pak Gersonovým po čeledech jejich v pokolení Izachar a v pokolení Asser, a v pokolení Neftalím, a v pokolení Manassesovu v Bázan měst třináct. 013 1CH 006 063 Synům Merari po čeledech jejich v pokolení Ruben, a v pokolení Gád, a v pokolení Zabulon losem měst dvanáct. 013 1CH 006 064 Dali synové Izraelští Levítům ta města a předměstí jejich. 013 1CH 006 065 A dali je losem v pokolení synů Judových, a v pokolení synů Simeonových, a v pokolení synů Beniaminových, města ta, kteráž jmenovali ze jména. 013 1CH 006 066 A kteříž byli z čeledi synů Kahat, (byla pak města a hranice jejich v pokolení Efraimovu), 013 1CH 006 067 Těm dali města útočišťná: Sichem a předměstí jeho na hoře Efraim, a Gázer a předměstí jeho, 013 1CH 006 068 A Jekmaam i předměstí jeho, a Betoron i předměstí jeho, 013 1CH 006 069 Též i Aialon a předměstí jeho, a Getremmon s předměstím jeho. 013 1CH 006 070 A v polovici pokolení Manassesova: Aner a předměstí jeho, Balám a předměstí jeho, čeledem synů Kahat ostatním. 013 1CH 006 071 Synům pak Gersonovým v čeledi polovice pokolení Manassesova dali Golan v Bázan s předměstím jeho, a Astarot i předměstí jeho. 013 1CH 006 072 V pokolení pak Izachar: Kádes s předměstím jeho, Daberet a předměstí jeho, 013 1CH 006 073 Rámot také s předměstím jeho, a Anem i předměstí jeho. 013 1CH 006 074 V pokolení pak Asser: Masal s předměstím jeho, a Abdon i předměstí jeho, 013 1CH 006 075 Též Hukok s předměstím jeho, Rohob také i předměstí jeho. 013 1CH 006 076 V pokolení pak Neftalímovu: Kádes v Galilei a předměstí jeho, Hamon a předměstí jeho, a Kariataim i předměstí jeho. 013 1CH 006 077 Synům Merari ostatním v pokolení Zabulonovu dali Remmon s předměstím jeho, Tábor a předměstí jeho. 013 1CH 006 078 A za Jordánem u Jericha, k východní straně Jordánu, v pokolení Rubenovu: Bozor na poušti s předměstím jeho, a Jasa i předměstí jeho. 013 1CH 006 079 Kedemot také s předměstím jeho, a Mefat i předměstí jeho. 013 1CH 006 080 V pokolení pak Gád: Rámot v Galád s předměstím jeho, a Mahanaim i předměstí jeho, 013 1CH 006 081 I Ezebon s předměstím jeho, a Jazer i předměstí jeho. 013 1CH 007 001 Synové pak Izacharovi: Tola, Fua, Jasub a Simron, čtyři. 013 1CH 007 002 Synové pak Tolovi: Uzi, Refaia, Jeriel, Jachmai, Jipsam, Samuel, knížata po domích otců jejich, pošlí od Toly, muži udatní v pokoleních svých. Počet jejich ve dnech Davidových byl dvamecítma tisíců a šest set. 013 1CH 007 003 Synové Uzovi: Izrachiáš. Synové pak Izrachiášovi: Michael, Abdiáš, Joel a Isia, všech pět knížat. 013 1CH 007 004 A s nimi v pokoleních jejich, po čeledech jejich otcovských, mužů válečných třidceti šest tisíců; nebo mnoho měli žen a synů. 013 1CH 007 005 Bratří také jejich po všech čeledech Izachar, mužů udatných osmdesáte sedm tisíců, všech vyčtených. 013 1CH 007 006 Synové Beniaminovi: Béla, Becher, Jediael, tři. 013 1CH 007 007 Synové pak Bélovi: Ezbon, Uzi, Uziel, Jerimot a Iri, pět knížat čeledí otcovských, muži udatní; načteno jich dvamecítma tisíců, třidceti a čtyři. 013 1CH 007 008 Potom synové Becherovi: Zemira, Joas, Eliezer, Elioenai, Amri, Jeremot, Abiáš, Anatot a Alemet, všickni synové Becherovi. 013 1CH 007 009 Kterýchž počet po pokoleních jejich, a po knížatech v domě čeledí otcovských, mužů udatných, dvadceti tisíců a dvě stě. 013 1CH 007 010 Synové také Jediaelovi: Bilan. Synové pak Bilanovi: Jeus, Beniamin, Ahod, Kenan, Zetan, Tarsis a Achisachar. 013 1CH 007 011 Všech těch synů Jediaelových po knížatech čeledí, mužů udatných, sedmnáct tisíc a dvě stě, vycházejících na vojnu k bitvě, 013 1CH 007 012 Kromě Suppim a Chuppim, synů doma zrozených, a Chusim, synů vně zplozených. 013 1CH 007 013 Synové Neftalímovi: Jasiel, Guni, Jezer a Sallum, synové Bály. 013 1CH 007 014 Synové Manassesovi: Asriel, kteréhož mu manželka porodila. (Ženina též jeho Syrská porodila Machira, otce Galád. 013 1CH 007 015 Machir pak vzal manželku Chuppimovu a Suppimovu, a jméno sestry jeho Maacha.) Jméno pak druhého Salfad, a měl Salfad dcery. 013 1CH 007 016 Porodila pak Maacha manželka Machirova syna, kteréhož nazvala Fáres, a jméno bratra jeho Sáres, synové pak jeho Ulam a Rekem. 013 1CH 007 017 Synové pak Ulamovi: Bedan. Tiť jsou synové Galád syna Machirova, syna Manassesova. 013 1CH 007 018 Sestra pak jeho Molechet porodila Ishoda a Abiezera a Machla. 013 1CH 007 019 Byli pak synové Semidovi: Achian, Sechem, Likchi a Aniam. 013 1CH 007 020 Synové pak Efraimovi: Sutelach, a Bered syn jeho, Tachat syn jeho, Elada syn jeho, Tachat syn jeho, 013 1CH 007 021 Též Zabad syn jeho, Sutelach syn jeho, Ezer a Elad. I zbili je muži Gát, kteříž zrozeni byli v zemi té; nebo sstoupili byli, aby zajali dobytky jejich. 013 1CH 007 022 Protož kvílil Efraim otec jejich za mnohé dny, a přišli bratří jeho, aby ho těšili. 013 1CH 007 023 Potom všel k manželce své, kteráž počala a porodila syna, a nazval jméno jeho Beria, že byl v zámutku pro rodinu svou. 013 1CH 007 024 Dceru také Seeru, kteráž vystavěla Betoron dolní i horní, a Uzen Seera. 013 1CH 007 025 A Refacha syna jeho, Resefa, Telecha, a Tachana syna jeho, 013 1CH 007 026 Ladana syna jeho, Amiuda syna jeho, Elisama syna jeho, 013 1CH 007 027 Non syna jeho, Jozue syna jeho. 013 1CH 007 028 Vládařství pak jejich a bydlení jejich Bethel s vesnicemi svými, a k východu Náran, a k západu Gázer a vesnice jeho, Sichem s vesnicemi svými, až do Gázy a vesnic jeho. 013 1CH 007 029 A v místech naproti synům Manassesovým: Betsan s vesnicemi svými, Tanach s vesnicemi svými, Mageddo s vesnicemi svými, Dor s vesnicemi svými. V těch bydlili synové Jozefa syna Izraelova. 013 1CH 007 030 Synové Asser: Jemna, Jesua, Jesui, Beria, a Serach sestra jejich. 013 1CH 007 031 Synové pak Beriovi: Heber, Melchiel. Onť jest otec Birzavitův. 013 1CH 007 032 Heber pak zplodil Jafleta, Somera, Chotama, a Suu sestru jejich. 013 1CH 007 033 Synové pak Jafletovi: Pasach, Bimhal, a Asvat. Ti jsou synové Jafletovi. 013 1CH 007 034 Synové pak Somerovi: Achi, Rohaga, Jehubba a Aram. 013 1CH 007 035 Synové pak Helema, bratra jeho: Zofach, Jimna, Seles a Amal. 013 1CH 007 036 Synové Zofachovi: Suach, Charnefer, Sual, Beri a Jimra, 013 1CH 007 037 Bezer, Hod, Samma, Silsa, Jitran a Béra. 013 1CH 007 038 Synové Jeterovi: Jefunne, Fispa a Ara. 013 1CH 007 039 Synové pak Ulla: Arach, Haniel a Riziáš. 013 1CH 007 040 Všickni ti synové Asser, knížata domů otcovských, vybraní, udatní, přední z knížat, kteříž vyčteni do vojska k bitvě, v počtu šest a dvadceti tisíc mužů. 013 1CH 008 001 Beniamin pak zplodil Bélu, prvorozeného svého, Asbele druhého, Achracha třetího, 013 1CH 008 002 Nocha čtvrtého, Rafa pátého. 013 1CH 008 003 Béla pak měl syny: Addara, Geru, Abiuda, 013 1CH 008 004 Abisua, Námana, Achoacha, 013 1CH 008 005 A Geru, Sefufana a Churama. 013 1CH 008 006 Ti jsou synové Echudovi, ti jsou knížata čeledí otcovských, bydlících v Gabaa, kteříž je uvedli do Manáhat, 013 1CH 008 007 Totiž: Náman, a Achia a Gera. On přestěhoval je; zplodil pak Uza a Achichuda. 013 1CH 008 008 Sacharaim pak zplodil v krajině Moábské, když onen byl propustil je, s Chusimou a Bárou manželkami svými. 013 1CH 008 009 Zplodil s Chodes manželkou svou Jobaba, Sebia, Mésa a Malkama, 013 1CH 008 010 Jehuza, Sachia a Mirma. Ti jsou synové jeho, knížata čeledí otcovských. 013 1CH 008 011 S Chusimou pak byl zplodil Abitoba a Elpále. 013 1CH 008 012 Synové pak Elpálovi: Heber, Misam a Semer. Ten vystavěl Ono a Lod, i vsi jeho. 013 1CH 008 013 A Beria a Sema. Ti jsou knížata čeledí otcovských, bydlících v Aialon; ti zahnali obyvatele Gát. 013 1CH 008 014 Achio pak, Sasák a Jeremot, 013 1CH 008 015 Zebadiáš, Arad a Ader, 013 1CH 008 016 Michael, Ispa a Jocha synové Beria. 013 1CH 008 017 A Zebadiáš, Mesullam, Chiski, Heber, 013 1CH 008 018 Ismerai, Izliáš a Jobab synové Elpálovi. 013 1CH 008 019 A Jakim, Zichri a Zabdi. 013 1CH 008 020 Elienai, Ziletai a Eliel, 013 1CH 008 021 Adaiáš, Baraiáš a Simrat synové Simei. 013 1CH 008 022 Ispan a Heber a Eliel, 013 1CH 008 023 Abdon, Zichri a Chanan, 013 1CH 008 024 Chananiáš, Elam a Anatotiáš, 013 1CH 008 025 Ifdaiáš a Fanuel synové Sasákovi. 013 1CH 008 026 Samserai, Sechariáš a Ataliáš, 013 1CH 008 027 Jaresiáš, Eliáš a Zichri synové Jerochamovi. 013 1CH 008 028 Ta jsou knížata otcovských čeledí po rodinách svých, kterážto knížata bydlila v Jeruzalémě. 013 1CH 008 029 V Gabaon pak bydlilo kníže Gabaon, a jméno manželky jeho Maacha. 013 1CH 008 030 A syn jeho prvorozený Abdon, Zur, Cis, Bál a Nádab, 013 1CH 008 031 Ale Gedor, Achio, Zecher. 013 1CH 008 032 A Miklot zplodil Simea. I ti také naproti bratřím svým bydlili v Jeruzalémě s bratřími svými. 013 1CH 008 033 Ner pak zplodil Cisa, a Cis zplodil Saule. Saul pak zplodil Jonatu, Melchisua, Abinadaba a Ezbále. 013 1CH 008 034 Syn pak Jonatův Meribbál, Meribbál pak zplodil Mícha. 013 1CH 008 035 Synové pak Míchovi: Piton, Melech, Tarea a Achaz. 013 1CH 008 036 Achaz pak zplodil Jehoadu, Jehoada pak zplodil Alemeta, Azmaveta a Zimru. Zimri pak zplodil Mozu. 013 1CH 008 037 Moza pak zplodil Bina. Ráfa syn jeho, Elasa syn jeho, Azel syn jeho. 013 1CH 008 038 Azel pak měl šest synů, jichž tato jsou jména: Azrikam, Bochru, Izmael, Seariáš a Abdiáš a Chanan. Všickni ti synové Azelovi. 013 1CH 008 039 Synové pak Ezeka, bratra jeho: Ulam prvorozený jeho, Jehus druhý, a Elifelet třetí. 013 1CH 008 040 A byli synové Ulamovi muži udatní a střelci umělí, kteříž měli mnoho synů a vnuků až do sta a padesáti. Všickni ti byli z synů Beniaminových. 013 1CH 009 001 A tak všickni Izraelští sečteni byli, a aj, zapsáni jsou v knize králů Izraelských a Judských, a přeneseni jsou do Babylona pro přestoupení své. 013 1CH 009 002 Ti pak, kteříž bydlili prvé v vládařství svém v městech svých, totiž Izraelští, kněží, Levítové a Netinejští, 013 1CH 009 003 Bydlili v Jeruzalémě, z synů Judových, z synů Beniaminových, ano i z synů Efraimových a Manassesových: 013 1CH 009 004 Uttai syn Amiuda, syna Amri, syna Imri, syna Bani, z synů Fáresových, syna Judova. 013 1CH 009 005 A z čeledi Silonovy: Azaiáš prvorozený a synové jeho. 013 1CH 009 006 A z synů Zerachových: Jehuel, a příbuzných jejich šest set a devadesát. 013 1CH 009 007 Z synů pak Beniaminových: Sallu syn Mesullama, syna Hodavia, syna Hasenuova, 013 1CH 009 008 A Ibneiáš syn Jerochamův, Ela syn Uzi, syna Michri, a Mesullam syn Sefatiáše, syna Rehuelova, syna Ibniášova. 013 1CH 009 009 Bratří také jejich po pokoleních jejich, devět set padesáte a šest; všickni ti muži knížata čeledí po domích otců svých. 013 1CH 009 010 Z kněží také Jedaiáš, Jehoiarib a Jachin, 013 1CH 009 011 Azariáš syn Helkiáše, syna Mesullamova, syna Sádochova, syna Meraiotova, syna Achitobova, kníže v domě Božím. 013 1CH 009 012 A Adaiáš syn Jerochama, syna Paschurova, syna Malchiášova, a Masai syn Adiele, syna Jachzery, syna Mesullamova, syna Mesillemitova, syna Immerova. 013 1CH 009 013 A bratří jejich knížata po domích otců svých, tisíc sedm set a šedesát mužů udatných v práci přisluhování domu Božího. 013 1CH 009 014 A z Levítů: Semaiáš syn Chasuba, syna Azrikamova, syna Chasabiášova, z synů Merari. 013 1CH 009 015 A Bakbakar Cheres, a Galal, a Mataniáš syn Míchy, syna Zichri, syna Azafova. 013 1CH 009 016 A Abdiáš syn Semaiáše, syna Galalova, syna Jedutunova, a Berechiáš syn Asy, syna Elkánova, kterýž přebýval ve vsech Netofatských. 013 1CH 009 017 Též vrátní: Sallum a Akkub, a Talmon, Achiman, i bratří jejich, z nichž byl Sallum kníže. 013 1CH 009 018 Kterýž až po dnes v bráně královské stával k východu, onino pak vrátnými byli po houfích synů Léví. 013 1CH 009 019 Ale Sallum syn Chóre, syna Abiazafova, syna Chóre, a bratří jeho z domu otce jeho, Chorejští, nad pracemi přisluhování, ostříhali prahů při stánku, tak jako otcové jejich nad vojskem Hospodinovým, kteříž ostříhali vcházení. 013 1CH 009 020 Nad kterýmiž Fínes syn Eleazarův byl někdy knížetem, a Hospodin byl s ním. 013 1CH 009 021 Zachariáš pak syn Meselemiášův vrátným byl u dveří stánku úmluvy. 013 1CH 009 022 Všickni ti voleni za vrátné k veřejím, osob dvě stě a dvanáct. Ti ve vsech svých vyčteni jsou, kteréž nařídil David a Samuel vidoucí, pro jejich věrnost, 013 1CH 009 023 Aby oni i synové jejich byli při branách domu Hospodinova, v domě stánku po strážích. 013 1CH 009 024 Po čtyřech stranách byli vrátní, k východu, k západu, k půlnoci a ku poledni. 013 1CH 009 025 A bratří jejich, po vsech svých bydlící, aby každého sedmého dne časy svými přicházeli s nimi. 013 1CH 009 026 Nebo Levítové byli pod spravou těch čtyř předních vrátných, a byli nad komorami a nad poklady domu Božího, 013 1CH 009 027 A aby vůkol domu Božího ponocovali; nebo jim poručena stráž, a otvírati každý den ráno. 013 1CH 009 028 Z těch také ustaveni nad nádobami přisluhování; nebo v počtu vnášeli je, a v jistém počtu též vynášeli. 013 1CH 009 029 Z nichž opět někteří postaveni byli nad nádobami jinými a nade všemi nádobami posvátnými, a nad bělí, vínem, olejem, kadidlem a vonnými věcmi. 013 1CH 009 030 Někteří také synové kněžští strojili masti z těch vonných věcí. 013 1CH 009 031 Matatiáš pak z Levítů, prvorozený Salluma Choritského, správcí byl těch věcí, kteréž se na pánvi smažily. 013 1CH 009 032 A z synů Kahat, z bratří jejich, byli ustanoveni nad chlebem předložení, aby jej připravovali na každou sobotu. 013 1CH 009 033 Z těch také byli zpěváci, přednější z čeledí otcovských mezi Levíty bydlíce, nejsouce zaměstknaní něčím jiným; nebo ve dne i v noci k své povinnosti státi musili. 013 1CH 009 034 Ti jsou přední z čeledí otcovských mezi Levíty v čeledech svých, a ti přední jsouce, bydlili v Jeruzalémě. 013 1CH 009 035 V Gabaon pak bydlili, otec Gabaonitských Jehiel, a jméno manželky jeho Maacha. 013 1CH 009 036 Syn pak jeho prvorozený Abdon, Zur, Cis, Bál, Ner a Nádab. 013 1CH 009 037 Ale Gedor, Achio, Zachariáš a Miklot, 013 1CH 009 038 (Miklot pak zplodil Simam), ti také naproti bratřím svým bydlili v Jeruzalémě s bratřími svými. 013 1CH 009 039 Ner pak zplodil Cisa, a Cis zplodil Saule, Saul pak zplodil Jonatu, Melchisua, Abinadaba a Ezbále. 013 1CH 009 040 Syn pak Jonatův Meribbál, a Meribbál zplodil Mícha. 013 1CH 009 041 Synové pak Míchovi: Piton, Melech, Tarea. 013 1CH 009 042 Achaz pak zplodil Járu, Jára pak zplodil Alemeta, Azmaveta a Zimri. Zimri pak zplodil Mozu. 013 1CH 009 043 Moza pak zplodil Bina. Refaiáš syn jeho, Elasa syn jeho, Azel syn jeho. 013 1CH 009 044 Azel pak měl šest synů, jichžto tato jsou jména: Azrikam, Bochru, Izmael, Seariáš, Abdiáš a Chanan. Ti jsou synové Azelovi. 013 1CH 010 001 Když pak bojovali Filistinští s Izraelem, utíkali muži Izraelští před Filistinskými, a padli, zbiti jsouce na hoře Gelboe. 013 1CH 010 002 I stihali Filistinští Saule a syny jeho, a zabili Filistinští Jonatu, Abinadaba a Melchisua, syny Saulovy. 013 1CH 010 003 A když se zsilila bitva proti Saulovi, trefili na něj střelci s luky, a postřelen jest od střelců. 013 1CH 010 004 Protož řekl Saul oděnci svému: Vytrhni meč svůj a probodni mne jím, aby přijdouce ti neobřezanci, nečinili sobě ze mne posměchu. Ale nechtěl oděnec jeho, nebo se bál velmi. A pochytiv Saul meč, nalehl na něj. 013 1CH 010 005 Tedy vida oděnec jeho, že umřel Saul, nalehl i on na meč a umřel. 013 1CH 010 006 A tak umřel Saul i tři synové jeho, a všecka čeled jeho spolu zemřeli. 013 1CH 010 007 Když pak uzřeli všickni muži Izraelští, kteříž bydlili za tím údolím, že utekli Izraelští, a že zemřeli Saul i synové jeho, opustivše města svá, též utíkali. I přišli Filistinští a bydlili v nich. 013 1CH 010 008 Potom nazejtří přišli Filistinští, aby zloupili pobité. I nalezli Saule a syny jeho, ležící na hoře Gelboe. 013 1CH 010 009 A svlékše ho, vzali hlavu jeho i odění jeho, a poslali po zemi Filistinské vůkol, aby to ohlášeno bylo modlám jejich i lidu. 013 1CH 010 010 Složili také i odění jeho v chrámě boha svého, hlavu pak jeho přibili v chrámě Dágon. 013 1CH 010 011 Tedy uslyšavše všickni v Jábes Galád všecko, což učinili Filistinští Saulovi, 013 1CH 010 012 Zdvihli se všickni muži silní a vzali tělo Saulovo, a těla synů jeho, a přinesli je do Jábes. A pochovavše kosti jejich pod jedním dubem v Jábes, postili se sedm dní. 013 1CH 010 013 A tak umřel Saul pro přestoupení své, jímž byl přestoupil proti Hospodinu, totiž proti slovu Hospodinovu, jehož neostříhal, a že se také radil s duchem věštím, doptávaje se ho, 013 1CH 010 014 A nedoptával se Hospodina. Protož zabil jej, a přenesl království na Davida syna Izai. 013 1CH 011 001 Nebo shromáždivše se všickni Izraelští k Davidovi do Hebronu, řekli: Aj, my kost tvá a tělo tvé jsme. 013 1CH 011 002 Ano předešlých časů, když byl Saul králem, ty jsi vyvodil i přivodil Izraele, a nadto řekl Hospodin Bůh tvůj tobě: Ty pásti budeš lid můj Izraelský, a ty budeš vývoda nad lidem mým Izraelským. 013 1CH 011 003 Přišli také všickni starší Izraelští k králi do Hebronu, a učinil s nimi David smlouvu v Hebronu před Hospodinem. I pomazali Davida za krále nad Izraelem, podlé slova Hospodinova skrze Samuele. 013 1CH 011 004 Táhl pak David a všecken lid Izraelský k Jeruzalému, (jenž bylo Jebus, nebo tam byli Jebuzejští obyvatelé té země). 013 1CH 011 005 I mluvili obyvatelé Jebus Davidovi: Nevejdeš sem. Ale David vzal hrad Sion, to jest město Davidovo. 013 1CH 011 006 Nebo byl řekl David: Kdož by koli nejprvé porazil Jebuzea, bude předním a knížetem. Protož vstoupil nejprvé Joáb syn Sarvie, a učiněn předním. 013 1CH 011 007 Potom bydlil David na tom hradě, pročež nazvali jej městem Davidovým. 013 1CH 011 008 I vystavěl město vůkol a vůkol, od Mello až do okolku, Joáb pak opravil ostatek města. 013 1CH 011 009 A tak David čím dále tím více prospíval a rostl; nebo Hospodin zástupů byl s ním. 013 1CH 011 010 Tito pak jsou přední z udatných, kteréž měl David, ježto se zmužile přičinili s ním o království jeho se vším Izraelem, aby ho za krále vyzdvihli podlé slova Hospodinova nad Izraelem. 013 1CH 011 011 Tento jest počet silných, kteréž měl David: Jasobam syn Chachmonův, přední z vůdců. Ten pozdvihl kopí svého proti třem stům, a zbil je pojednou. 013 1CH 011 012 Po něm též Eleazar syn Dodi Achochitského. On byl jeden z těch tří udatných. 013 1CH 011 013 Ten byl s Davidem v Pasdammim, když se Filistinští sebrali k boji. A byl tu díl rolí poseté ječmenem, a lid byl utekl před Filistinskými. 013 1CH 011 014 I zastavili se u prostřed toho dílu, a obdrželi jej, porazivše Filistinské. A vysvobodil Hospodin lid vysvobozením velikým. 013 1CH 011 015 Ti také tři ze třidcíti předních sstoupili k skále k Davidovi do jeskyně Adulam, když vojsko Filistinských leželo v údolí Refaim. 013 1CH 011 016 (Nebo David tehdáž bydlil v pevnosti své, a osazený lid Filistinských byl tehdáž u Betléma.) 013 1CH 011 017 Pohnul se pak David žádostí, a řekl: Ó by mi někdo dal píti vody z čisterny Betlémské, kteráž jest u brány. 013 1CH 011 018 A protož probivše se ti tři skrze vojsko Filistinských, navážili vody z čisterny Betlémské, kteráž jest u brány, a nabravše, přinesli k Davidovi. David pak nechtěl jí píti, ale vylil ji v obět Hospodinu, 013 1CH 011 019 A řekl: Nedejž mi toho, Bože můj, abych to učiniti měl. Zdali krev mužů těch píti budu, kteříž se opovážili života svého? Nebo s opovážením života svého přinesli ji. I nechtěl jí píti. To učinili ti tři silní. 013 1CH 011 020 Potom Abizai bratr Joábův byl přední mezi třmi, a ten také pozdvihl kopí svého proti třem stům, i pobil je, a byl z těch tří nejslovoutnější. 013 1CH 011 021 Z těch tří nad druhé dva jsa nejvzácnější, byl knížetem jejich, a však oněm prvním nebyl rovný. 013 1CH 011 022 Banaiáš také syn Joiadův, syn muže udatného, velikých činů, z Kabsael, ten zabil dva reky Moábské. Tentýž sstoupiv, zabil lva v jámě, když byl sníh. 013 1CH 011 023 Ten také zabil muže Egyptského zvýší pěti loket. A ačkoli měl Egyptský ten v ruce kopí, jako vratidlo tkadlcovské, však šel k němu s holí, a vytrh kopí z ruky Egyptského, zabil jej kopím jeho. 013 1CH 011 024 To učinil Banaiáš syn Joiadův, kterýž také slovoutný byl mezi těmi třmi silnými. 013 1CH 011 025 A ač byl mezi třidcíti slavný, však oněm třem se nevrovnal. I ustanovil ho David nad drabanty svými. 013 1CH 011 026 Udatní rytíři také i tito: Azael bratr Joábův, Elchanan syn Dodův Betlémský, 013 1CH 011 027 Sammot Charodský, Chelez Pelonský, 013 1CH 011 028 Híra syn Ikeš Tekoitský, Abiezer Anatotský, 013 1CH 011 029 Sibbechai Chusatský, Ilai Achochský, 013 1CH 011 030 Maharai Netofatský, Cheleb syn Baany Netofatský, 013 1CH 011 031 Ittai syn Ribai z Gabaa synů Beniaminových, Banaiáš Faratonský, 013 1CH 011 032 Churai od potoku Gás, Abiel Arbatský, 013 1CH 011 033 Azmavet Bacharomský, Eliachba Salbonský, 013 1CH 011 034 Synové Chasem Gizonského, Jonatan syn Sage Hararského, 013 1CH 011 035 Achiam syn Sacharův Hararský, Elifal syn Urův, 013 1CH 011 036 Hefer Mecheratský, Achiáš Pelonský, 013 1CH 011 037 Chezro Karmelský, Narai syn Ezbai, 013 1CH 011 038 Joel bratr Nátanův, Mibchar syn Geri, 013 1CH 011 039 Zelek Ammonský, Nacharai Berotský, oděnec Joába syna Sarvie, 013 1CH 011 040 Híra Itrejský, Gareb Itrejský, 013 1CH 011 041 Uriáš Hetejský, Zabad syn Achlai, 013 1CH 011 042 Adina syn Sizův Rubenský, kníže nad Rubenskými, a s ním jiných třidceti, 013 1CH 011 043 Chanan syn Maachův, a Jozafat Mitnejský, 013 1CH 011 044 Uziáš Asteratský, Sama a Johiel, synové Chotama Aroerského, 013 1CH 011 045 Jediael, syn Simri, a Jocha bratr jeho Tizejský, 013 1CH 011 046 Eliel Machavimský, a Jeribai a Josaviáš synové Elnámovi, a Itma Moábský, 013 1CH 011 047 Eliel, a Obéd, a Jaasiel z Mezobaia. 013 1CH 012 001 Tito pak jsou, kteříž přišli k Davidovi do Sicelechu, když se ještě kryl před Saulem synem Cis, a ti byli mezi udatnými, pomocníci boje, 013 1CH 012 002 Nosíce lučiště, a bojujíce pravicí i levicí kamením i střelami z lučiště, a byli z bratří Saulových, z pokolení Beniaminova: 013 1CH 012 003 Kníže Achiezer a Joas, synové Semmaa Gabatského, a Jeziel a Felet, synové Azmavetovi, Beracha, a Jéhu Anatotský, 013 1CH 012 004 A Ismaiáš Gabaonitský, silný mezi třidcíti, kterýž byl nad třidcíti, Jeremiáš, Jachaziel, Jochanan a Jozabad Gederatský, 013 1CH 012 005 A Eluzai, Jerimot, Bealiáš, Semariáš, a Sefatiáš Charufský, 013 1CH 012 006 Elkána, Isiáš, Azareel, Joezer a Jasobam, Chorejští, 013 1CH 012 007 A Joela a Zebadiáš synové Jerochamovi z Gedor. 013 1CH 012 008 Též i z pokolení Gádova utekli k Davidovi k pevnosti na poušť, muži udatní, muži způsobní k boji, užívajíce štítu a pavézy, jichžto tváři jako tváři lvové, a podobní srnám na horách v rychlosti: 013 1CH 012 009 Ezer první, Abdiáš druhý, Eliab třetí, 013 1CH 012 010 Mismanna čtvrtý, Jeremiáš pátý, 013 1CH 012 011 Attai šestý, Eliel sedmý, 013 1CH 012 012 Jochanan osmý, Elzabad devátý, 013 1CH 012 013 Jeremiáš desátý, Machbannai jedenáctý. 013 1CH 012 014 Ti byli z synů Gádových, knížata vojska, jeden nad stem menší, a větší nad tisícem. 013 1CH 012 015 Ti jsou, kteříž přepravili se přes Jordán měsíce prvního, ačkoli se byl vylil ze všech břehů svých, a zahnali všecky z údolí na východ i na západ. 013 1CH 012 016 Přišli také někteří z synů Beniaminových a Judových k pevnosti Davidově. 013 1CH 012 017 I vyšel jim David vstříc, a mluvě, řekl jim: Jestliže z příčiny pokoje jdete ke mně, abyste mi pomáhali, i mé srdce také s vámi se sjednotí; pakli k vyzrazení mne nepřátelům mým, (ješto není nepravosti při mně), popatřiž Bůh otců našich a tresci. 013 1CH 012 018 Duch pak posilnil Amazu předního mezi hejtmany, i řekl: Tobě, ó Davide, a těm, jenž s tebou jsou, synu Izai, pokoj; pokoj tobě, pokoj i pomocníkům tvým. Toběť zajisté pomáhá Bůh tvůj. A tak přijal je David, a postavil je mezi knížaty houfů. 013 1CH 012 019 Nadto i z pokolení Manassesova odstoupili k Davidovi, když táhl s Filistinskými k boji proti Saulovi, ale nepomáhali jim. Nebo uradivše se, propustili ho zase knížata Filistinská, řkouce: S nebezpečenstvím hrdel našich odstoupil by ku pánu svému Saulovi. 013 1CH 012 020 Takž když táhl do Sicelechu, odstoupili k němu někteří z pokolení Manassesova: Adnach, Jozabad, Jediael, Michael, Jozabad, Elihu, a Zilletai, hejtmané nad tisíci v pokolení Manassesovu. 013 1CH 012 021 Ti také pomáhali Davidovi s houfy jeho; nebo udatní byli všickni, pročež byli knížaty v jeho vojště. 013 1CH 012 022 Anobrž každého dne přibývalo jich Davidovi ku pomoci, až bylo vojsko veliké, jako vojsko Boží. 013 1CH 012 023 Tento pak jest počet vývod způsobných k boji, kteříž přišli k Davidovi do Hebronu, aby obrátili království Saulovo k němu podlé slova Hospodinova. 013 1CH 012 024 Z synů Judových, nosících pavézy a kopí, šest tisíc a osm set způsobných k boji. 013 1CH 012 025 Z synů Simeonových, udatných mužů k boji, sedm tisíc a sto. 013 1CH 012 026 Z synů Léví čtyři tisíce a šest set. 013 1CH 012 027 Joiada také vývoda synů Aronových, a s ním tři tisíce a sedm set. 013 1CH 012 028 A Sádoch mládenec rek udatný, a z domu otce jeho knížat dvamecítma. 013 1CH 012 029 A z synů Beniaminových, bratří Saulových tři tisíce; nebo ještě množství jiných drželi stráž domu Saulova. 013 1CH 012 030 Z synů též Efraimových dvadceti tisíc a osm set. Ti byli rekové udatní, muži slovoutní v čeledech otců svých. 013 1CH 012 031 Z polovice pak pokolení Manassesova osmnáct tisíc, kteříž vyčteni byli ze jména, aby přišli a ustanovili Davida za krále. 013 1CH 012 032 Z synů také Izacharových, znajících a rozumějících časům, tak že věděli, co by měl činiti lid Izraelský, knížat jejich dvě stě, a všickni bratří jejich činili podlé rčení jejich. 013 1CH 012 033 Z synů Zabulon vycházejících na vojnu, vycvičených v bitvě všelijakými nástroji válečnými, padesáte tisíc, a ku potýkání se v šiku bez choulostivosti srdce. 013 1CH 012 034 Z Neftalímova pak pokolení knížat tisíc, a s nimi pavézníků a kopidlníků třidceti a sedm tisíc. 013 1CH 012 035 Z pokolení Dan, způsobných k boji, osm a dvadceti tisíc a šest set. 013 1CH 012 036 A z pokolení Asserova, kteříž způsobní byli k boji, a umělí v šikování se k bitvě, čtyřidceti tisíc. 013 1CH 012 037 A z Zajordání, totiž z Rubenských a Gádských, a z polovice pokolení Manassesova, přišli se všemi nástroji válečnými sto a dvadceti tisíc. 013 1CH 012 038 Všickni ti muži bojovní, umělí v šiku, úmyslem upřímým přišli do Hebronu, aby ustanovili Davida za krále nade vším lidem Izraelským. Nýbrž i všickni ostatní Izraelští srdce jednoho byli, aby za krále ustanovili Davida. 013 1CH 012 039 I byli tu s Davidem tři dni, jedouce a pijíce, nebo jim byli připravili bratří jejich. 013 1CH 012 040 Ano i ti, kteříž jim blízcí byli až k Izachar a Zabulon a Neftalím, přinášeli chleba na oslích a na velbloudích, i na mezcích a na volích, potravy, mouky, fíků a hroznů sušených, vína, oleje, volů, a ovcí v hojnosti. Nebo radost byla v lidu Izraelském. 013 1CH 013 001 David pak poradil se s hejtmany nad tisíci, s setníky a se všemi vývodami. 013 1CH 013 002 A řekl David všemu shromáždění Izraelskému: Jestliže se vám líbí, a jestli to od Hospodina Boha našeho, rozešleme posly k bratřím našim pozůstalým do všech zemí Izraelských, a též kněžím a Levítům do měst a předměstí jejich, a nechť se shromáždí k nám, 013 1CH 013 003 Abychom zase k nám přivezli truhlu Boha našeho; nebo jsme jí nehledali ve dnech Saulových. 013 1CH 013 004 I řeklo všecko množství, aby se tak stalo; nebo líbila se ta věc všemu lidu. 013 1CH 013 005 Protož shromáždil David všecken lid Izraelský od Nílu Egyptského, až kudy se vchází do Emat, aby přivezli truhlu Hospodinovu z Kariatjeharim. 013 1CH 013 006 A tak vstoupil David a všecken lid Izraelský do Bála, v Kariatjeharim, kteréž jest v Judstvu, aby přenesli odtud truhlu Boha Hospodina, sedícího nad cherubíny, jehož se jméno vzývá. 013 1CH 013 007 I vstavili truhlu Boží na nový vůz, vzavše ji z domu Abinadabova, Uza pak a Achio spravovali vůz. 013 1CH 013 008 Ale David a všecken lid Izraelský hrali před Bohem ze vší síly, v zpěvích na harfy, na loutny, na bubny, na cymbály a na trouby. 013 1CH 013 009 A když přišli až k humnu Kídon, vztáhl Uza ruku svou, aby pozdržel truhly; nebo uchýlili se volové. 013 1CH 013 010 Protož rozhněval se Hospodin na Uzu a zabil jej, proto že vztáhl ruku svou k truhle; a umřel tu před Bohem. 013 1CH 013 011 Tedy zkormoutil se David, proto že se Hospodin tak přísně obořil na Uzu. I nazval to místo Perez Uza až do tohoto dne. 013 1CH 013 012 A boje se David Boha v ten den, řekl: Kterakž mám k sobě přivezti truhlu Boží? 013 1CH 013 013 Pročež nepřenesl David truhly k sobě do města Davidova, ale obrátil ji do domu Obededoma Gittejského. 013 1CH 013 014 I pozůstala truhla Boží mezi čeledí Obededomovou, v domě jeho za tři měsíce, a požehnal Hospodin domu Obededomovu a všem věcem jeho. 013 1CH 014 001 Potom poslal Chíram král Tyrský posly k Davidovi, a dříví cedrového a zedníky i tesaře, aby stavěli jemu dům. 013 1CH 014 002 I poznal David, že ho potvrdil Hospodin za krále nad Izraelem, a že zvýšil království jeho pro lid svůj Izraelský. 013 1CH 014 003 Pojal pak David ještě ženy v Jeruzalémě, a zplodil David více synů a dcer. 013 1CH 014 004 A tato jsou jména těch, kteříž se jemu zrodili v Jeruzalémě: Sammua, Sobab, Nátan a Šalomoun, 013 1CH 014 005 Též Ibchar, Elisua, Elfelet, 013 1CH 014 006 Za tím Noga, Nefeg, Jafia, 013 1CH 014 007 Elisama, Beeliada a Elifelet. 013 1CH 014 008 V tom uslyšavše Filistinští, že by pomazán byl David za krále nade vším Izraelem, vytáhli všickni Filistinští hledati Davida. O čemž uslyšav David, vytáhl proti nim. 013 1CH 014 009 Nebo když Filistinští přišli, a rozprostřeli se v údolí Refaim, 013 1CH 014 010 Radil se David s Bohem, řka: Potáhnu-li proti Filistinským, a dáš-li je v ruku mou? Odpověděl jemu Hospodin: Táhni, a dám je v ruku tvou. 013 1CH 014 011 Tedy vtrhli do Balperazim. I porazil je tam David a řekl: Protrhlť jest Bůh nepřátely mé rukou mou, jako vody protrhují břehy. A protož nazváno jméno místa toho Balperazim. 013 1CH 014 012 Nebo nechali tam bohů svých. I přikázal David, aby je spálili. 013 1CH 014 013 Ale Filistinští sebravše se znovu, rozprostřeli se v tom údolí. 013 1CH 014 014 Pročež David radil se opět s Bohem. I řekl jemu Bůh: Nepřistupuj k nim po zadu; odvrať se od nich, abys na ně trefil naproti moruším. 013 1CH 014 015 A když uslyšíš, že šustí vrchové moruší, tedy vytáhneš k bitvě; nebo vyšel Bůh před tebou, aby porazil vojska Filistinská. 013 1CH 014 016 I učinil David tak, jakž mu byl přikázal Bůh, a porazili vojska Filistinská od Gabaon až do Gázera. 013 1CH 014 017 A tak rozešla se pověst o Davidovi do všech zemí, a způsobil Hospodin to, že se ho báli všickni národové. 013 1CH 015 001 Když pak sobě nastavěl domů v městě Davidově, a připravil místo pro truhlu Boží, a roztáhl jí stánek, 013 1CH 015 002 Tehdy řekl David: Nemáť nositi žádný truhly Boží kromě Levítů, ty zajisté vyvolil Hospodin, aby nosili truhlu Boží, a aby přisluhovali jemu až na věky. 013 1CH 015 003 Protož shromáždil David všecken lid Izraelský do Jeruzaléma, aby přenesl truhlu Hospodinovu na místo její, kteréž jí byl připravil. 013 1CH 015 004 Shromáždil také David syny Aronovy a Levíty. 013 1CH 015 005 Z synů Kahat byli Uriel kníže, a bratří jeho sto a dvadceti. 013 1CH 015 006 Z synů Merari Asaiáš kníže, a bratří jeho dvě stě a dvadceti. 013 1CH 015 007 Z synů Gersomových Joel kníže, a bratří jeho sto a třidceti. 013 1CH 015 008 Z synů Elizafanových Semaiáš kníže, a bratří jeho dvě stě. 013 1CH 015 009 Z synů Hebronových Eliel kníže, a bratří jeho osmdesát. 013 1CH 015 010 Z synů Uzielových Aminadab kníže, a bratří jeho sto a dvanáct. 013 1CH 015 011 Tedy povolal David Sádocha a Abiatara, kněží, též i Levítů: Uriele, Asaiáše, Joele, Semaiáše, Eliele a Aminadaba, 013 1CH 015 012 A řekl jim: Vy jste přední z otcovských čeledí mezi Levíty, posvěťte sebe i bratří svých, abyste vnesli truhlu Hospodina Boha Izraelského tu, kdež jsem jí připravil. 013 1CH 015 013 Nebo že spočátku ne vy jste spravovali toho, obořil se Hospodin Bůh náš na nás; nebo jsme ho nehledali náležitě. 013 1CH 015 014 I posvětili se kněží i Levítové, aby přenesli truhlu Hospodina Boha Izraelského. 013 1CH 015 015 A nesli synové Levítů truhlu Boží, jakož byl přikázal Mojžíš, podlé slova Hospodinova, na ramenou svých na sochořích. 013 1CH 015 016 Řekl také David předním z Levítů, aby ustanovili z bratří svých zpěváky s nástroji muzickými, loutnami, harfami a cymbály, aby zvučeli, povyšujíce hlasu s radostí. 013 1CH 015 017 Takž ustanovili Levítové Hémana syna Joelova, a z bratří jeho Azafa syna Berechiášova, a z synů Merari bratří jejich Etana syna Kusaiova. 013 1CH 015 018 A s nimi bratří jejich z druhého pořádku: Zachariáše, Béna, Jaaziele, Semiramota, Jechiele, Unni, Eliaba, Benaiáše, Maaseiáše, Mattitiáše, Elifele, Mikneiáše, Obededoma a Jehiele, vrátné. 013 1CH 015 019 Nebo zpěváci Héman, Azaf a Etan hrali hlasitě na cymbálích měděných, 013 1CH 015 020 A Zachariáš, Aziel, Semiramot, Jechiel, Unni, Eliab, Maaseiáš a Benaiáš na loutnách, při zpěvu vysokém. 013 1CH 015 021 A Mattitiáš, Elifele, Mikneiáš, Obededom, Jehiel a Azaziáš hrali na harfách při zpěvu nízkém. 013 1CH 015 022 Chenaniáš pak, přední z Levítů nesoucích truhlu, spravoval, jak by nésti měli; nebo byl umělý. 013 1CH 015 023 Berechiáš pak a Elkána byli vrátní u truhly. 013 1CH 015 024 Sebaniáš také a Jozafat, Natanael, Amazai, Zachariáš, Benaiáš a Eliezer kněží, troubili na trouby před truhlou Boží; ale Obededom a Jechiáš byli též vrátní u truhly. 013 1CH 015 025 A tak vypravil se David a starší Izraelští a hejtmané, aby přenesli truhlu smlouvy Hospodinovy z domu Obededomova s veselím. 013 1CH 015 026 I stalo se, poněvadž Bůh pomáhal Levítům nesoucím truhlu smlouvy Hospodinovy, že obětovali sedm volů a sedm beranů. 013 1CH 015 027 David pak odín byl pláštěm kmentovým, tolikéž všickni Levítové, kteříž nesli truhlu, i zpěváci, i Chenaniáš, správce nesoucích, mezi zpěváky. Měl také David na sobě efod lněný. 013 1CH 015 028 Takž všecken lid Izraelský provázeli truhlu smlouvy Hospodinovy s plésáním a zvukem trouby, a pozaunů a cymbálů, a hrali na loutny a na harfy. 013 1CH 015 029 Když pak truhla smlouvy Hospodinovy vcházela do města Davidova, Míkol dcera Saulova vyhlédla z okna, a viduci krále Davida poskakujícího a plésajícího, pohrdla jím v srdci svém. 013 1CH 016 001 A když přinesli truhlu Boží a postavili ji u prostřed stánku, kterýž jí byl rozbil David, tedy obětovali oběti zápalné a oběti pokojné před Bohem. 013 1CH 016 002 Zatím dokonav David obětování obětí zápalných a pokojných, dal požehnání lidu ve jménu Hospodinovu. 013 1CH 016 003 Rozdělil také všechněm mužům Izraelským, od muže až do ženy, jednomu každému po pecnu chleba a kusu masa, a vína láhvici. 013 1CH 016 004 Potom postavil před truhlou Hospodinovou služebníky z Levítů k připomínání, k vyznávání a k chválení Hospodina Boha Izraelského. 013 1CH 016 005 Azaf byl přední, a druhý po něm Zachariáš, Jehiel, Semiramot, Jechiel, Mattitiáš, Eliab, Benaiáš, Obededom a Jehiel. Ti na nástrojích, na loutnách a harfách, ale Azaf na cymbálích hral. 013 1CH 016 006 Benaiáš pak a Jachaziel kněží s trubami byli ustavičně před truhlou smlouvy Boží. 013 1CH 016 007 Teprv toho dne ponejprvé nařídil David, aby slaven byl Hospodin zpěvem tímto od Azafa a bratří jeho: 013 1CH 016 008 Slavte Hospodina, zvěstujte jméno jeho, a oznamujte mezi národy skutky jeho. 013 1CH 016 009 Zpívejte a žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho. 013 1CH 016 010 Chlubte se v svatém jménu jeho, vesel se srdce těch, jenž hledají Hospodina. 013 1CH 016 011 Hledejte Hospodina i síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně. 013 1CH 016 012 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho, i na soudy úst jeho. 013 1CH 016 013 Ó símě Izraele, služebníka jeho, ó synové Jákobovi, vyvolení jeho, 013 1CH 016 014 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho. 013 1CH 016 015 Rozpomínejte se ustavičně na smlouvu jeho, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení, 013 1CH 016 016 Kterouž učinil s Abrahamem, a na přísahu jeho Izákovi. 013 1CH 016 017 A vystavil ji Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou, 013 1CH 016 018 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za provazec vládařství vašeho, 013 1CH 016 019 Ačkoli vás byl malý počet, a maličko byli jste v ní pohostinu. 013 1CH 016 020 A přecházeli od národu do národu, a z království k jinému lidu. 013 1CH 016 021 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka: 013 1CH 016 022 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého. 013 1CH 016 023 Zpívejte Hospodinu všecka země, zvěstujte den po dni spasení jeho. 013 1CH 016 024 Vypravujte mezi pohany slávu jeho, a mezi všemi národy divy jeho. 013 1CH 016 025 Nebo veliký jest Hospodin, a chvalitebný náramně, hroznější nade všecky bohy. 013 1CH 016 026 Všickni zajisté bohové národů jsou modly, Hospodin pak nebesa učinil. 013 1CH 016 027 Sláva a jasnost před ním, síla a veselé na místě jeho. 013 1CH 016 028 Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu slávu i moc. 013 1CH 016 029 Vzdejte Hospodinu čest jména jeho, přineste dary a přiďte před oblíčej jeho, a sklánějte se před Hospodinem v okrase svatosti. 013 1CH 016 030 Bojte se oblíčeje jeho všickni obyvatelé země, a budeť upevněn okršlek země, aby se nepohnul. 013 1CH 016 031 Veseliti se budou nebesa, a plésati bude země, a řeknou mezi pohany: Hospodin kraluje. 013 1CH 016 032 Zvuk vydá moře, i což v něm jest, veseliti se bude pole i vše, což jest na něm. 013 1CH 016 033 Tedy prozpěvovati bude dříví lesní před Hospodinem, neboť se béře, aby soudil zemi. 013 1CH 016 034 Oslavujte Hospodina, neb dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho. 013 1CH 016 035 A rcete: Zachovej nás, Bože spasení našeho, a shromažď nás, a vytrhni nás z pohanů, abychom slavili svaté jméno tvé, a chlubili se v chvále tvé. 013 1CH 016 036 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků a až na věky. I řekl všecken lid: Amen, i Halelujah. 013 1CH 016 037 I nechal tu David před truhlou smlouvy Hospodinovy Azafa a bratří jeho, aby přisluhovali před truhlou ustavičně podlé povinnosti dne každého. 013 1CH 016 038 Též i Obededoma s bratřími jejich, osob šedesáte osm, Obededoma, pravím, syna Jedutunova, a Chosi, aby vrátní byli. 013 1CH 016 039 Sádocha také kněze a bratří jeho za kněží nechal před příbytkem Hospodinovým na výsosti, kteráž byla v Gabaon, 013 1CH 016 040 Aby obětovali zápaly Hospodinu na oltáři zápalu ustavičně, ráno i večer, podlé všeho, což psáno jest v zákoně Hospodinově, jejž vydal Izraelovi. 013 1CH 016 041 A s nimi nechal Hémana a Jedutuna a jiných vybraných, kteříž vyčteni byli zejména, aby vzdávali chválu Hospodinu, proto že na věky trvá milosrdenství jeho. 013 1CH 016 042 Těm také, totiž Hémanovi a Jedutunovi, nechal trub a cymbálů, aby zvučeli, i jiných nástrojů muziky Boží, syny pak Jedutunovy postavil u vrat. 013 1CH 016 043 A tak rozešel se všecken lid, jeden každý do domu svého; David též navrátil se, aby požehnání dal domu svému. 013 1CH 017 001 I stalo se, když bydlil David v domě svém, že řekl Nátanovi proroku: Aj, já přebývám v domě cedrovém, truhla pak smlouvy Hospodinovy jest pod kortýnami. 013 1CH 017 002 I řekl Nátan Davidovi: Cožkoli jest v srdci tvém, učiň; nebo Bůh s tebou jest. 013 1CH 017 003 Potom té noci stalo se slovo Boží k Nátanovi, řkoucí: 013 1CH 017 004 Jdi a rci Davidovi služebníku mému: Toto dí Hospodin: Ne ty stavěti mi budeš dům k bydlení, 013 1CH 017 005 Poněvadž jsem nebydlil v žádném domě od toho dne, jakž jsem vyvedl syny Izraelské, až do dne tohoto, ale procházel jsem se z stánku do stánku, také i vně kromě příbytku. 013 1CH 017 006 Nadto kudyž jsem koli chodil se vším Izraelem, zdali jsem slovo řekl kterému z soudců Izraelských, (jimž jsem přikázal, aby pásli lid můj), řka: Proč jste mi neustavěli domu cedrového? 013 1CH 017 007 Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi: Takto praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z ovčince, když jsi chodil za stádem, abys byl vývodou lidu mého Izraelského. 013 1CH 017 008 A býval jsem s tebou všudy, kamž jsi koli se obrátil, všecky také nepřátely tvé vyhladil jsem před tváří tvou, a učinilť jsem jméno veliké, jako jméno vznešených na zemi. 013 1CH 017 009 Ano i lidu svému Izraelskému způsobil jsem místo, a vštípil jej tu. I bude bydliti na místě svém, a nepohne se více, aniž na něj dotírati budou lidé nešlechetní, jako prvé, 013 1CH 017 010 Hned od toho času, jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským, až jsem ponížil všech nepřátel tvých; nýbrž oznamujiť, že Hospodin sám vystaví tobě dům. 013 1CH 017 011 Nebo když se vyplní dnové tvoji, abys šel za otci svými, vzbudím símě tvé po tobě, kteréž bude z synů tvých, a utvrdím království jeho. 013 1CH 017 012 Onť mi ustaví dům, a já utvrdím trůn jeho až na věky. 013 1CH 017 013 Já budu jemu otcem, a on mi bude synem, a milosrdenství svého neodejmu od něho, jako jsem je odjal od toho, kterýž byl před tebou. 013 1CH 017 014 Ale postavím jej v domě svém a v království svém až na věky, a trůn jeho bude nepohnutelný až na věky. 013 1CH 017 015 Podlé všech slov těchto, a podlé všeho vidění tohoto, tak mluvil Nátan Davidovi. 013 1CH 017 016 Tedy všed král David, posadil se před Hospodinem, a řekl: Kdož jsem já, ó Hospodine Bože, a jaký jest dům můj, že jsi mne tak zvýšil? 013 1CH 017 017 Anobrž i to jsi za málo u sebe položil, ó Bože, pročež jsi zamluvil se o domu služebníka svého i na dlouhé časy, a popatřil jsi na mne, jako na osobu člověka vzácného, Hospodine Bože. 013 1CH 017 018 Což ještě více mluviti má David před tebou o zvelebení služebníka tvého? Ty zajisté znáš služebníka svého. 013 1CH 017 019 Hospodine, pro služebníka svého a podlé srdce svého činíš velikou věc tuto, abys v známost uvedl všecky převeliké věci. 013 1CH 017 020 Hospodine, neníť tobě rovného, anobrž není žádného Boha kromě tebe, podlé toho všeho, jakž jsme slýchali ušima svýma. 013 1CH 017 021 Nebo kde jest který národ na zemi, jako lid tvůj Izraelský, jehož by Bůh šel, aby vykoupil sobě lid a dobyl sobě jména, čině veliké a hrozné věci, vyháněje před tváří lidu svého, kterýž jsi vykoupil z Egypta, pohany? 013 1CH 017 022 Zvolil jsi zajisté lid svůj Izraelský sobě za lid až na věky, a ty, Hospodine, sám jsi jejich Bohem. 013 1CH 017 023 Nyní tedy, Hospodine, slovo to, jímž jsi zamluvil se služebníku svému a domu jeho, budiž jisté až na věky, a učiň tak, jakž jsi mluvil. 013 1CH 017 024 Budiž, pravím, jisté, tak aby velebeno bylo jméno tvé až na věky, a říkáno: Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, jest Bůh nad Izraelem, a dům Davida služebníka tvého ať jest nepohnutelný před oblíčejem tvým. 013 1CH 017 025 Nebo ty, Bože můj, zjevil jsi služebníku svému, že mu ustavíš dům, a protož směl služebník tvůj modliti se před tebou. 013 1CH 017 026 A tak, ó Hospodine, ty jsi sám Bůh, a mluvil jsi o služebníku svém dobré věci tyto. 013 1CH 017 027 Nyní tedy ráčil jsi požehnati domu služebníka svého, aby trval na věky před oblíčejem tvým; nebo jsi ty, Hospodine, požehnal, i budeť požehnaný na věky. 013 1CH 018 001 Stalo se potom, že porazil David Filistinské, a zemdlil je, a vzal Gát i vesnice jeho z ruky Filistinských. 013 1CH 018 002 Porazil také i Moábské, a učiněni jsou Moábští služebníci Davidovi, a dávali jemu plat. 013 1CH 018 003 Porazil též David Hadarezera krále Soba v Emat, když byl vytáhl, aby opanoval řeku Eufrates. 013 1CH 018 004 A pobral mu David tisíc vozů, a sedm tisíc jízdných, a dvadceti tisíc mužů pěších, a zpodřezoval David žily všechněm koňům vozníkům. Toliko zanechal z nich ke stu vozům. 013 1CH 018 005 Přitáhli pak byli Syrští od Damašku na pomoc Hadarezerovi králi Soba, ale David porazil z Syrských dvamecítma tisíc mužů. 013 1CH 018 006 Tedy osadil David Syrii Damašskou. I učiněni jsou Syrští služebníci Davidovi, dávajíce plat; nebo zachovával Hospodin Davida, kamž se koli obrátil. 013 1CH 018 007 Pobral také David štíty zlaté, kteréž měli služebníci Hadarezerovi, a přinesl je do Jeruzaléma. 013 1CH 018 008 Z Tibchat též a z Chun, měst Hadarezerových, nabral David mědi velmi mnoho, z kteréž potom slil Šalomoun moře měděné, a sloupy i nádobí měděné. 013 1CH 018 009 A když uslyšel Tohu král Emat, že porazil David všecko vojsko Hadarezera krále Soba, 013 1CH 018 010 Poslal Adorama syna svého k králi Davidovi, aby ho pozdravil přátelsky, a spolu se s ním radoval z toho, že bojoval s Hadarezerem, a porazil ho; (nebo válčil Tohu s Hadarezerem). Kterýžto přinesl všelijaké nádoby zlaté a stříbrné i měděné. 013 1CH 018 011 Ty také obětoval král David Hospodinu s stříbrem a zlatem, kteréhož byl nabral ze všech národů, z Idumejských, z Moábských, z synů Ammon, z Filistinských, i z Amalechitských. 013 1CH 018 012 Abizai také syn Sarvie porazil Idumejských v údolí solnatém osmnácte tisíc. 013 1CH 018 013 Protož i nad Idumejskými postavil stráž, a učiněni jsou všickni Idumejští služebníci Davidovi; nebo zachovával Hospodin Davida, kamž se koli obrátil. 013 1CH 018 014 A tak kraloval David nade vším Izraelem, a činil soud a spravedlnost všemu lidu svému. 013 1CH 018 015 Joáb pak syn Sarvie byl nad vojskem, a Jozafat syn Achiludův byl kancléřem. 013 1CH 018 016 Sádoch také syn Achitobův a Abimelech syn Abiatarův byli kněžími, a Susa byl písařem. 013 1CH 018 017 Banaiáš pak syn Joiadův byl nad Cheretejskými a Peletejskými, a synové Davidovi knížaty při králi. 013 1CH 019 001 Stalo se zatím, že umřel Náhas král Ammonitský, a kraloval syn jeho místo něho. 013 1CH 019 002 I řekl David: Učiním milosrdenství s Chanunem synem Náhasovým, nebo učinil otec jeho milosrdenství nade mnou. Tedy poslal David posly, aby ho potěšili pro otce jeho. I přišli služebníci Davidovi do země synů Ammon k Chanunovi, aby ho těšili. 013 1CH 019 003 Tedy řekla knížata Ammonitská Chanunovi: Cožť se zdá, že David činí poctivost otci tvému, že poslal k tobě, kteříž by tě potěšili? Zdali ne proto, aby shlédli a vyšpehovali, i podvrátili zemi tuto, přišli služebníci jeho k tobě? 013 1CH 019 004 Pročež Chanun vzav služebníky Davidovy, oholil je a zustřihoval roucha jejich polovici až do rozkroků, a propustil je. 013 1CH 019 005 Tedy odešli někteří, a oznámili Davidovi o těch mužích. I poslal proti nim, (nebo byli muži ti zlehčeni velice), a rozkázal jim král: Pobuďte v Jerichu, dokudž neobrostou brady vaše; potom se navrátíte. 013 1CH 019 006 Vidouce pak Ammonitští, že se zošklivili Davidovi, poslal Chanun a synové Ammon tisíc hřiven stříbra, aby sobě najali ze mzdy z Mezopotamie a z Syrie Maacha a z Soba vozů a jezdců. 013 1CH 019 007 A najali sobě ze mzdy třidceti a dva tisíce vozů, a krále Maachu i lid jeho. Kteřížto přitáhše, položili se s vojskem naproti Medaba. Ammonitští také shromáždivše se z měst svých, přitáhli k té bitvě. 013 1CH 019 008 Což uslyšav David, poslal Joába se vším vojskem udatných. 013 1CH 019 009 A tak vytáhše Ammonitští, sšikovali se k boji u brány města toho. Králové pak, kteříž byli přitáhli, byli zvláště na poli. 013 1CH 019 010 A protož vida Joáb proti sobě sšikovaný lid z předu i z zadu, vybrav některé ze všech výborných Izraelských, sšikoval je také proti Syrským. 013 1CH 019 011 Ostatek pak lidu dal pod správu Abizaie bratra svého, a sšikovali se proti Ammonitským. 013 1CH 019 012 I řekl Joáb: Jestliže Syrští budou mne silnější, přispěješ mi na pomoc; pakli Ammonitští silnější budou tebe, já pomohu tobě. 013 1CH 019 013 Posiliž se, a zmužile se mějme, bojujíce za lid náš a za města Boha našeho, Hospodin však, což mu se dobře líbí, nechť učiní. 013 1CH 019 014 Takž přistoupil Joáb i lid, kterýž při něm byl, k bitvě proti Syrským. Ale oni utekli před ním. 013 1CH 019 015 V tom Ammonitští vidouce, že utíkají Syrští, utekli také i oni před Abizaiem bratrem jeho, a ušli do města. Joáb též navrátil se do Jeruzaléma. 013 1CH 019 016 A tak vidouce Syrští, že jsou poraženi od Izraelských, poslali posly, a vyvedli Syrské, kteříž bydlejí za řekou, a Sofach kníže vojska Hadarezerova vedl je. 013 1CH 019 017 I oznámeno to Davidovi. Kterýžto shromáždiv všecken lid Izraelský, přepravil se přes Jordán, a přitáhl k nim, a sšikoval vojsko proti nim. A když sšikoval David vojsko proti Syrským k bitvě, bojovali s ním. 013 1CH 019 018 Tedy utekli Syrští před Izraelem. I porazil David z Syrských sedm tisíc vozů, a čtyřidceti tisíc lidu pěšího, až i Sofacha hejtmana vojska toho zabil. 013 1CH 019 019 Pročež když viděli služebníci Hadarezerovi, že jsou poraženi od Izraele, vešli v pokoj s Davidem, a sloužili jemu. A nechtěli více Syrští táhnouti na pomoc Ammonitským. 013 1CH 020 001 I stalo se po roce, když králové vyjíždívají na vojnu, že vedl Joáb lid válečný, a hubil zemi synů Ammon. A když přitáhl, oblehl Rabbu; (ale David zůstal v Jeruzalémě). I dobyl Joáb Rabby, a rozbořil ji. 013 1CH 020 002 Tedy sňal David korunu krále jejich s hlavy jeho, a našel, že vážila hřivnu zlata. A bylo v ní kamení drahé, i vstavena byla na hlavu Davidovu. Vyvezl též kořisti města velmi veliké. 013 1CH 020 003 Lid pak, kterýž v něm byl, vyvedl, a dal je pod pily a brány železné i sekery. A tak učinil David všechněm městům Ammonitským. I navrátil se David se vším lidem do Jeruzaléma. 013 1CH 020 004 Potom pak když trvala válka v Gázer s Filistinskými, tehdy zabil Sibbechai Chusatský Sippaje, kterýž byl zplozený z obrů, i sníženi jsou. 013 1CH 020 005 Byla ještě i jiná válka s Filistinskými, kdežto zabil Elchanan, syn Jairův, Lachmi bratra Goliáše Gittejského, u jehož kopí bylo dřevo jako vratidlo tkadlcovské. 013 1CH 020 006 Opět byla jiná válka v Gát, a byl tam muž veliké postavy, kterýž měl po šesti prstech, všech čtyřmecítma, a byl i on zplozený z téhož obra. 013 1CH 020 007 Ten když haněl Izraele, zabil ho Jonata syn Semmaa, bratra Davidova. 013 1CH 020 008 Ti byli synové jednoho obra v Gát, kteříž padli od ruky Davidovy a od ruky služebníků jeho. 013 1CH 021 001 Satan pak povstal proti Izraelovi, a ponukl Davida, aby sečtl lid Izraelský. 013 1CH 021 002 Protož řekl David Joábovi a knížatům lidu: Jděte, sečtěte lid Izraelský od Bersabé až do Dan, a oznamte mi, abych věděl počet jich. 013 1CH 021 003 Ale Joáb řekl: Přidejž Hospodin lidu svého, což ho koli, stokrát více. I zdaliž, pane můj králi, nejsou všickni oni pána mého služebníci? Proč toho vyhledává pán můj? Proč má býti uvedena pokléska na Izraele? 013 1CH 021 004 Ale řeč královská přemohla Joába. A tak vyšed Joáb, prošel všecken lid Izraelský; potom navrátil se do Jeruzaléma. 013 1CH 021 005 I dal Joáb počet lidu sečteného Davidovi. A bylo všeho lidu Izraelského jedenáctekrát sto tisíc mužů bojovných, lidu pak Judského čtyřikrát sto tisíc, a sedmdesáte tisíc mužů bojovných. 013 1CH 021 006 Pokolení pak Léví a Beniaminova nepočítal mezi ně; nebo v ošklivosti měl Joáb rozkázaní královo. 013 1CH 021 007 Ovšem nelíbila se Bohu ta věc, protož ranil Izraele. 013 1CH 021 008 I řekl David Bohu: Zhřešil jsem těžce, že jsem to učinil, ale nyní odejmi, prosím, nepravost služebníka svého, nebo jsem velmi bláznivě učinil. 013 1CH 021 009 V tom mluvil Hospodin k Gádovi, proroku Davidovu, řka: 013 1CH 021 010 Jdi a rci Davidovi: Toto praví Hospodin: Trojíť věci podávám, vyvol sobě jednu z nich, kteroužť bych učinil. 013 1CH 021 011 Tedy přišel Gád k Davidovi a řekl jemu: Toto praví Hospodin: Vol sobě, 013 1CH 021 012 Buďto hlad za tři léta, buď abys za tři měsíce kažen byl od protivníků svých, když by meč nepřátel tvých dotekl se tebe, aneb aby za tři dni meč Hospodinův a mor byl v zemi, a anděl Hospodinův aby hubil po všech končinách Izraelských. Již tedy viz, co mám odpovědíti tomu, kterýž mne poslal. 013 1CH 021 013 I řekl David Gádovi: Úzko mi náramně; nechť prosím, upadnu v ruce Hospodinovy, neboť jsou mnohá slitování jeho, jediné ať v ruce lidské neupadám. 013 1CH 021 014 A tak uvedl Hospodin mor na lid Izraelský, a padlo jich z Izraele sedmdesáte tisíc mužů. 013 1CH 021 015 Poslal také Bůh anděla i na Jeruzalém, aby hubil jej. A když hubil, popatřil Hospodin, a zželelo mu se toho zlého. I řekl andělu, kterýž hubil: Dostiť jest, zdrž ruku svou. Anděl pak stál podlé humna Ornana Jebuzejského. 013 1CH 021 016 Mezi tím pozdvih David očí svých, uzřel anděla Hospodinova, stojícího mezi zemí a nebem, a meč dobytý v ruce jeho, vztažený proti Jeruzalému. I padl David, ano i starší, odíni jsouce žíněmi, na tváři své. 013 1CH 021 017 A řekl David Bohu: Zdaliž jsem já nerozkázal čísti lidu? A jáť jsem sám ten, kterýž jsem zhřešil, a převelmi jsem zle učinil, tyto pak ovce co učinily? Hospodine, Bože můj, nechť jest, prosím, ruka tvá proti mně, a proti domu otce mého, ale proti lidu tvému nechť není rána. 013 1CH 021 018 Zatím anděl Hospodinův mluvil k Gádovi, aby řekl Davidovi, aby vstoupě, vzdělal oltář Hospodinu na humně Ornana Jebuzejského. 013 1CH 021 019 I vstoupil David podlé řeči Gádovy, kterouž byl mluvil ve jménu Hospodinovu. 013 1CH 021 020 A obrátiv se Ornan, uzřel toho anděla, a čtyři synové jeho s ním skryli se. Ornan pak mlátil pšenici. 013 1CH 021 021 V tom přišel David k Ornanovi. A pohleděv Ornan, uzřel Davida, a vyšed z humna toho, klaněl se Davidovi až k zemi. 013 1CH 021 022 Tedy řekl David Ornanovi: Dej mi to místo humna, ať vzdělám na něm oltář Hospodinu; za slušné peníze dej mi je, i přestane rána v lidu. 013 1CH 021 023 I řekl Ornan Davidovi: Nechť sobě vezme, a učiní pán můj král, což se mu za dobré vidí. Hle, přidám i voly tyto k oběti zápalné, a smyky na drva, i pšenici k oběti suché, to všecko dávám. 013 1CH 021 024 Král pak David řekl Ornanovi: Nikoli, ale raději koupím je od tebe za slušné peníze; neboť nevezmu, což tvého jest, Hospodinu, aniž budu obětovati oběti zápalné darem dané. 013 1CH 021 025 I dal David Ornanovi za to místo zlata ztíží šesti set lotů. 013 1CH 021 026 A vzdělal tu David oltář Hospodinu, a obětoval zápaly a oběti pokojné, a vzýval Hospodina. Kterýžto vyslyšel ho, spustiv oheň s nebe na oltář zápalu. 013 1CH 021 027 I řekl Hospodin andělu, aby obrátil meč svůj do pošvy jeho. 013 1CH 021 028 Toho času když uzřel David, že jej vyslyšel Hospodin na humně Ornana Jebuzejského, obětovával tu oběti. 013 1CH 021 029 Nebo stánek Hospodinův, kterýž byl učinil Mojžíš na poušti, a oltář k zápalu toho času byl na výsosti v Gabaon. 013 1CH 021 030 David pak nemohl tam choditi k němu, aby hledal Boha, proto že se zhrozil meče anděla Hospodinova. 013 1CH 022 001 I řekl David: Totoť jest místo domu Hospodina Boha, a toto jest místo oltáři k zápalu Izraelovi. 013 1CH 022 002 Protož přikázal David, aby shromáždili cizozemce přebývající v zemi Izraelské, a ustanovil z nich kameníky, aby tesali kamení k stavení domu Božího. 013 1CH 022 003 Železa také mnoho na hřeby, a na dvéře k branám i k spojováním, připravil David, i mědi mnoho bez váhy. 013 1CH 022 004 Též i dříví cedrového bez počtu; nebo přiváželi Sidonští a Tyrští dříví cedrového množství Davidovi. 013 1CH 022 005 Nebo řekl byl David: Šalomoun syn můj mládenček jest malý, dům pak vystaven býti má Hospodinu veliký, znamenitý a slovoutný po všech zemích, a protož připravím mu nyní potřeb. A tak připravil David množství toho před smrtí svou. 013 1CH 022 006 Potom povolav Šalomouna syna svého, přikázal mu, aby vystavěl dům Hospodinu Bohu Izraelskému. 013 1CH 022 007 A řekl David Šalomounovi: Synu můj, uložil jsem byl v srdci svém vystavěti dům jménu Hospodina Boha svého. 013 1CH 022 008 Ale stala se ke mně řeč Hospodinova, řkoucí: Mnohou jsi krev vylil, a boje veliké jsi vedl; nebudeš stavěti domu jménu mému, proto že jsi mnoho krve vylil na zem přede mnou. 013 1CH 022 009 Aj, syn narodí se tobě, tenť bude muž pokojný. Odpočinutí zajisté dám jemu vůkol přede všemi nepřátely jeho, pročež Šalomoun slouti bude; nebo pokoj a odpočinutí dám Izraelovi za dnů jeho. 013 1CH 022 010 Onť ustaví dům jménu mému, a on bude mi za syna, a já jemu za otce, a upevním trůn království jeho nad Izraelem až na věky. 013 1CH 022 011 Protož, synu můj, Hospodin bude s tebou, a šťastněť se povede, a vystavíš dům Hospodina Boha svého, jakož mluvil o tobě. 013 1CH 022 012 A však dejž tobě Hospodin rozum a moudrost, a ustanoviž tě nad Izraelem, abys ostříhal zákona Hospodina Boha svého. 013 1CH 022 013 A tehdyť se šťastně povede, když ostříhati a činiti budeš ustanovení a soudy, kteréž přikázal Hospodin skrze Mojžíše lidu Izraelskému. Posilniž se a zmocni, neboj se, ani lekej. 013 1CH 022 014 A aj, já v nevolech svých připravil jsem k domu Hospodinovu sto tisíců centnéřů zlata, a stříbra tisíc tisíců centnéřů, mědi pak a železa bez váhy; nebo toho mnoho jest. Dříví také i kamení připravil jsem, a k tomu ostatek přidáš. 013 1CH 022 015 Přes to máš u sebe hojně dělníků, kameníků a zedníků, i tesařů i jiných zběhlých ve všelijakém díle. 013 1CH 022 016 Zlata, stříbra, mědi a železa není počtu; snažiž se a dělej, a Hospodin budiž s tebou. 013 1CH 022 017 Přikázal také David všechněm knížatům Izraelským, aby pomáhali Šalomounovi synu jeho, řka: 013 1CH 022 018 Zdaliž Hospodin Bůh váš není s vámi, kterýž vám způsobil vůkol a vůkol odpočinutí? Nebo dal v ruku mou obyvatele země této, a podmaněna jest země Hospodinu a lidu jeho. 013 1CH 022 019 Nyní tedy vydejte se srdcem svým a duší svou k hledání Hospodina Boha svého, a přičiníce se, vystavějte svatyni Hospodinu Bohu, abyste tam vnesli truhlu smlouvy Hospodinovy, a nádobí Bohu posvěcená do domu vystaveného jménu Hospodinovu. 013 1CH 023 001 Sstarav se pak David, a jsa pln dnů, ustanovil králem Šalomouna syna svého nad Izraelem, 013 1CH 023 002 A shromáždil všecka knížata Izraelská, i kněží a Levíty. 013 1CH 023 003 I sečteni jsou Levítové od třidcítiletých a výše, a byl počet jich, vedlé jmen a osob jejich, třidceti a osm tisíců. 013 1CH 023 004 Z kterýchž postaveno bylo nad dílem domu Hospodinova čtyřmecítma tisíců, vladařů pak a soudců šest tisíců, 013 1CH 023 005 A vrátných čtyři tisíce, a čtyři tisíce chválících Hospodina na nástrojích, kterýchž nadělal k chválení Boha. 013 1CH 023 006 I nařídil David pořádku mezi syny Léví, totiž mezi syny Gerson, Kahat a Merari. 013 1CH 023 007 Z Gersona byli Ladan a Semei. 013 1CH 023 008 Synové Ladan: Kníže Jehiel, Zetam a Joel, ti tři. 013 1CH 023 009 Synové Semei: Selomit, Oziel a Háran, ti tři. Ta jsou knížata otcovských čeledí Ladanských. 013 1CH 023 010 Synové pak Semei: Jachat, Zina, Jehus a Beria. Ti čtyři jsou synové Semei. 013 1CH 023 011 Byl pak Jachat kníže, a Ziza druhý, ale Jehus a Beria ne mnoho měli synů, a protož v čeledi otcovské za jedny byli počítáni. 013 1CH 023 012 Synové Kahat: Amram, Izar, Hebron a Uziel, ti čtyři. 013 1CH 023 013 Synové Amramovi: Aron a Mojžíš. Byl pak oddělen Aron, aby sloužil v svatyni svatých, on i synové jeho na věky, a aby kadili před Hospodinem, a sloužili jemu, i dobrořečili ve jménu jeho až na věky. 013 1CH 023 014 Ale synové Mojžíše, muže Božího, počteni jsou v pokolení Léví. 013 1CH 023 015 Synové Mojžíšovi: Gersom a Eliezer. 013 1CH 023 016 Synové Gersomovi: Sebuel kníže. 013 1CH 023 017 A synové Eliezerovi: Rechabiáš kníže. Neměl pak Eliezer více synů, ale synové Rechabiášovi rozmnožili se velmi. 013 1CH 023 018 Synové Izarovi: Selomit kníže. 013 1CH 023 019 Synové Hebronovi: Jeriáš kníže, Amariáš druhé, Jachaziel třetí, a Jekmaam čtvrté. 013 1CH 023 020 Synové Uzielovi: Mícha kníže, a Jezia druhý. 013 1CH 023 021 Synové Merari: Moholi a Musi. Synové Moholi: Eleazar a Cis. 013 1CH 023 022 Umřel pak Eleazar, a neměl synů, než toliko dcery, kteréž pojali synové Cis, bratří jejich. 013 1CH 023 023 Synové Musi: Moholi a Eder a Jerimot, ti tři. 013 1CH 023 024 Ti jsou synové Léví po čeledech svých, knížata čeledí, kteříž vyčteni byli vedlé počtu jmen a osob, konající dílo v přisluhování domu Hospodinova od dvadcítiletých a výše. 013 1CH 023 025 Nebo řekl David: Odpočinutí dal Hospodin Bůh Izraelský lidu svému, a bydliti bude v Jeruzalémě až na věky. 013 1CH 023 026 Ano i Levítové nebudou více nositi stánku, ani kterých nádob jeho k přisluhování jeho. 013 1CH 023 027 A tak podlé nařízení Davidova nejposlednějšího byvše sečteni synové Léví, počna od dvadcítiletých a výše, 013 1CH 023 028 Postaveni byli, aby byli ku pomoci synů Aronových, v přisluhování domu Hospodinova v síňcích, v pokojích a při očišťování všeliké věci svaté, i při práci služebnosti domu Božího, 013 1CH 023 029 Též při chlebích posvátných, a při běli k obětem suchým, při koláčích přesných, a při pánvicích a rendlících, i při všeliké míře a měření, 013 1CH 023 030 A aby stáli každého jitra k slavení a chválení Hospodina, tolikéž i u večer, 013 1CH 023 031 A při všeliké oběti zápalů Hospodinových ve dny sobotní, a na novměsíce a v svátky výroční v jistém počtu, vedlé řádu jejich ustavičně před Hospodinem, 013 1CH 023 032 A tak aby drželi stráž stánku úmluvy, a stráž svatyně, i stráž synů Aronových, bratří svých v službě domu Hospodinova. 013 1CH 024 001 Synů pak Aronových tato jsou zpořádaní: Synové Aronovi: Nádab, Abiu, Eleazar a Itamar. 013 1CH 024 002 Ale že umřel Nádab a Abiu před otcem svým, a neměli synů, protož konali úřad kněžský Eleazar a Itamar. 013 1CH 024 003 Kteréž zpořádal David, totiž Sádocha z synů Eleazarových, a Achimelecha z synů Itamarových, vedlé počtu a řádu jejich v přisluhováních jejich. 013 1CH 024 004 Nalezeno pak synů Eleazarových více předních mužů, než synů Itamarových, a rozdělili je. Z synů Eleazarových bylo předních po domích otcovských šestnáct, a z synů Itamarových po čeledech otcovských osm. 013 1CH 024 005 I rozděleni jsou losem jedni od druhých, ačkoli byli knížata nad věcmi svatými, a knížata Boží z synů Eleazarových a z synů Itamarových. 013 1CH 024 006 I popsal je Semaiáš syn Natanaelův, písař z pokolení Léví před králem a knížaty, a Sádochem knězem a Achimelechem synem Abiatarovým i knížaty čeledí otcovských mezi kněžími a Levíty, tak že dům otcovský jeden zaznamenán Eleazarovi, tolikéž druhý zaznamenán Itamarovi. 013 1CH 024 007 Padl pak los první na Jehoiariba, na Jedaiáše druhý, 013 1CH 024 008 Na Charima třetí, na Seorima čtvrtý, 013 1CH 024 009 Na Malkiáše pátý, na Miamin šestý, 013 1CH 024 010 Na Hakkoza sedmý, na Abiáše osmý, 013 1CH 024 011 Na Jesua devátý, na Sechaniáše desátý, 013 1CH 024 012 Na Eliasiba jedenáctý, na Jakima dvanáctý, 013 1CH 024 013 Na Chuppa třináctý, na Jesebaba čtrnáctý, 013 1CH 024 014 Na Bilgu patnáctý, na Immera šestnáctý, 013 1CH 024 015 Na Chezira sedmnáctý, na Happizeza osmnáctý, 013 1CH 024 016 Na Petachiáše devatenáctý, na Ezechiele dvadcátý, 013 1CH 024 017 Na Jachina jedenmecítmý, na Gamule dvamecítmý, 013 1CH 024 018 Na Delaiáše třimecítmý, na Maaseiáše čtyřmecítmý. 013 1CH 024 019 Ti jsou, jenž zřízeni byli v přisluhováních svých, aby vcházeli do domu Hospodinova podlé řádu svého, pod spravou Arona otce jejich, jakož mu byl přikázal Hospodin Bůh Izraelský. 013 1CH 024 020 Z synů Léví ostatních, z synů Amramových Subael, z synů Subael Jechdeiáš. 013 1CH 024 021 Z Rechabiáše, z synů Rechabiášových kníže Iziáš. 013 1CH 024 022 Z Izara Selomot, z synů Selomotových Jachat. 013 1CH 024 023 Synové pak Jeriášovi: Amariáš druhý, Jachaziel třetí, Jekamam čtvrtý. 013 1CH 024 024 Syn Uzielův Mícha, z synů Míchy Samir. 013 1CH 024 025 Bratr Míchův Iziáš, a syn Iziášův Zachariáš. 013 1CH 024 026 Synové Merari: Moholi a Musi, synové Jaaziášovi: Beno. 013 1CH 024 027 Synové Merari z Jaaziáše: Beno, Soham, Zakur a Ibri. 013 1CH 024 028 Z Moholi Eleazar, kterýž neměl synů. 013 1CH 024 029 Z Cisa synové Cisovi: Jerachmeel. 013 1CH 024 030 Synové pak Musi: Moholi, Eder a Jerimot. Ti jsou synové Levítů po domích otců svých. 013 1CH 024 031 I ti také metali losy naproti bratřím svým, synům Aronovým, před Davidem králem, Sádochem a Achimelechem, i knížaty otcovských čeledí z kněží a Levítů, z čeledí otcovských, každý přednější naproti bratru svému mladšímu. 013 1CH 025 001 I oddělil David a knížata vojska k službě syny Azafovy a Hémanovy a Jedutunovy, kteříž by prorokovali při harfách, při loutnách a při cymbálích. Byl pak počet jejich, totiž mužů těch, jenž práci vedli v přisluhování svém, 013 1CH 025 002 Z synů Azafových: Zakur, Jozef, Netaniáš a Asarela, synové Azafovi, pod spravou Azafovou byli, kterýž prorokoval k rozkazu královu. 013 1CH 025 003 Z Jedutuna synů Jedutunových bylo šest: Godoliáš, Zeri, Izaiáš, Chasabiáš, Mattitiáš a Simei, pod spravou otce jejich Jedutuna, kterýž prorokoval při harfě k slavení a chválení Hospodina. 013 1CH 025 004 Z Hémana synové Hémanovi: Bukkiáš, Mataniáš, Uziel, Sebuel, Jerimot, Chananiáš, Chanani, Eliata, Giddalti, Romantiezer, Jazbekasa, Malloti, Hotir a Machaziot. 013 1CH 025 005 Všickni ti synové Hémanovi, proroka králova v slovích Božských, k vyvyšování moci. A dal Bůh Hémanovi synů čtrnácte a dcery tři. 013 1CH 025 006 Všickni ti byli pod spravou otce svého, při zpívání v domě Hospodinově na cymbálích, loutnách a harfách, k službě v domě Božím vedlé poručení králova Azafovi, Jedutunovi a Hémanovi. 013 1CH 025 007 Byl pak počet jich s bratřími jejich, těmi, kteříž byli vycvičení v zpěvích Hospodinových, všech mistrů dvě stě osmdesát osm. 013 1CH 025 008 Tedy metali losy, houf držících stráž naproti druhému, jakž malý, tak veliký, mistr i učedlník. 013 1CH 025 009 I padl první los v čeledi Azaf na Jozefa, na Godoliáše s bratřími a syny jeho druhý, jichž bylo dvanáct. 013 1CH 025 010 Třetí na Zakura, synům jeho a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 011 Čtvrtý na Izara, synům jeho a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 012 Pátý na Netaniáše, synům jeho a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 013 Šestý na Bukkiáše, synům jeho a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 014 Sedmý na Jesarele, synům jeho a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 015 Osmý na Izaiáše, synům jeho a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 016 Devátý na Mataniáše, synům a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 017 Desátý na Simei, synům a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 018 Jedenáctý na Azarele, synům a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 019 Dvanáctý na Chasabiáše, synům a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 020 Třináctý na Subaele, synům a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 021 Čtrnáctý na Mattitiáše, synům a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 022 Patnáctý na Jerimota, synům a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 023 Šestnáctý na Chananiáše, synům a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 024 Sedmnáctý na Jazbekasa, synům a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 025 Osmnáctý na Chanani, synům a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 026 Devatenáctý na Malloti, synům a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 027 Dvadcátý na Eliatu, synům a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 028 Jedenmecítmý na Hotira, synům a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 029 Dvamecítmý na Giddalta, synům a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 030 Třimecítmý na Machaziota, synům a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 025 031 Čtyřmecítmý na Romantiezera, synům a bratřím jeho dvanácti. 013 1CH 026 001 Zpořádání pak vrátných takové bylo: Z Chorejských Meselemiáš syn Chóre, z synů Azafových. 013 1CH 026 002 A z Meselemiášových synů: Zachariáš prvorozený, Jediael druhý, Zebadiáš třetí, Jatniel čtvrtý, 013 1CH 026 003 Elam pátý, Jochanan šestý, Elioenai sedmý. 013 1CH 026 004 A z Obededomových synů: Semaiáš prvorozený, Jozabad druhý, Joach třetí, Sachar čtvrtý a Natanael pátý, 013 1CH 026 005 Amiel šestý, Izachar sedmý, Pehulletai osmý; nebo požehnal mu Bůh. 013 1CH 026 006 Semaiášovi pak synu jeho zrodili se synové, kteříž panovali v domě otce svého; nebo muži udatní byli. 013 1CH 026 007 Synové Semaiášovi: Otni a Refael, Obéd a Elzabad, jehož bratří byli muži udatní; též Elihu a Semachiáš. 013 1CH 026 008 Všickni ti z potomků Obededomových, oni sami i synové jejich a bratří jejich, jeden každý muž udatný a způsobný k službě, šedesáte a dva všech z Obededoma. 013 1CH 026 009 Též synů a bratří Meselemiášových, mužů silných, osmnáct. 013 1CH 026 010 Z Chosových pak, kterýž byl z synů Merari, synové byli: Simri kníže. Ačkoli nebyl prvorozený, však postavil ho otec jeho za předního. 013 1CH 026 011 Helkiáš druhý, Tebaliáš třetí, Zachariáš čtvrtý. Všech synů a bratří Chosových třinácte. 013 1CH 026 012 Těm rozděleny jsou povinnosti, aby byli vrátnými po mužích předních, držíce stráž naproti bratřím svým při službě v domě Hospodinově. 013 1CH 026 013 Nebo metali losy, jakož malý, tak veliký, po domích svých otcovských, k jedné každé bráně. 013 1CH 026 014 I padl los k východu Selemiášovi. Zachariášovi také synu jeho, rádci opatrnému, uvrhli losy, i padl los jeho na půlnoci. 013 1CH 026 015 Obededomovi pak na poledne, ale synům jeho na dům pokladů. 013 1CH 026 016 Suppimovi a Chosovi na západ s branou Salléchet, na cestě podlážené vzhůru jdoucí. Stráž byla naproti stráži. 013 1CH 026 017 K východu Levítů šest, k půlnoci na den čtyři, ku poledni na den čtyři, a při domě pokladů dva a dva, 013 1CH 026 018 V straně zevnitřní k západu, po čtyřech k příkopu, po dvou k straně zevnitřní. 013 1CH 026 019 Ta jsou zpořádání vrátných synů Chóre a synů Merari. 013 1CH 026 020 Tito také Levítové: Achiáš byl nad poklady domu Božího, totiž nad poklady věcí posvátných. 013 1CH 026 021 Z synů Ladanových synové Gersunských, z Ladana knížata otcovských čeledí, z Ladana totiž Gersunského Jechiel. 013 1CH 026 022 Synové Jechielovi, Zetam a Joel bratr jeho, byli nad poklady domu Hospodinova. 013 1CH 026 023 Z Amramských, z Izarských z Hebronských a z Ozielských. 013 1CH 026 024 Sebuel pak syn Gersoma, syna Mojžíšova, přední nad poklady. 013 1CH 026 025 Ale bratří jeho z Eliezera: Rechabiáš syn jeho, a Izaiáš syn jeho, a Joram syn jeho, a Zichri syn jeho, a Selomit syn jeho. 013 1CH 026 026 Ten Selomit a bratří jeho byli nade všemi poklady věcí posvátných, kterýchž byl posvětil David král a knížata čeledí otcovských, i hejtmané a setníci s vývodami vojska. 013 1CH 026 027 Nebo z bojů a z kořistí obětovávali k opravě domu Hospodinova, 013 1CH 026 028 A čehožkoli byl posvětil Samuel prorok, a Saul syn Cis, a Abner syn Nerův, a Joáb syn Sarvie. Kdokoli posvěcoval čeho, dával do rukou Selomita a bratří jeho. 013 1CH 026 029 Z Izarských Chenaniáš a synové jeho, nad dílem, kteréž vně děláno, byli v Izraeli za úředníky a soudce. 013 1CH 026 030 Z Hebronských Chasabiáš a bratří jeho, mužů silných tisíc a sedm set bylo v přednosti nad Izraelem, za Jordánem k západu, ve všelikém díle Hospodinově a v službě královské. 013 1CH 026 031 Mezi kterýmiž Hebronskými Jeriáš kníže byl nad Hebronskými v pokolení jejich, po čeledech otcovských; nebo léta čtyřidcátého kralování Davidova vyhledáváni byli, a nalezeni jsou mezi nimi muži udatní v Jazer Galádské, 013 1CH 026 032 A bratří jeho, mužů silných, dva tisíce a sedm set, knížat otcovských čeledí. Kteréž ustanovil David král nad Rubenskými a Gádskými, a nad polovicí pokolení Manassesova, ve všech věcech Božských i věcech královských. 013 1CH 027 001 Synové pak Izraelští podlé počtu svého, knížata čeledí otcovských a hejtmané a setníci a úředníci nad těmi, kteříž přisluhovali králi ve všech věcech jedni po druhých, vcházejíce a vycházejíce na každý měsíc, přes všecky měsíce roku: V jednom každém houfě bylo jich čtyřmecítma tisíců. 013 1CH 027 002 Nad houfem prvním první měsíc byl Jasobam, syn Zabdielův, a v houfě jeho bylo čtyřmecítma tisíců. 013 1CH 027 003 Z synů Fáresových bylo to kníže všech knížat nad vojsky, měsíce prvního. 013 1CH 027 004 Zatím nad houfem na měsíc druhý byl Dodai Achochitský i s houfem svým, potom Miklot vývoda, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. 013 1CH 027 005 Kníže vojska třetího na třetí měsíc Banaiáš syn Joiady, nejvyššího kněze, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. 013 1CH 027 006 Ten Banaiáš byl silný mezi třidcíti a nad třidcíti, a v houfě jeho Amizabad syn jeho. 013 1CH 027 007 Čtvrtého houfu kníže na čtvrtý měsíc Azael, bratr Joábův, a Zebadiáš syn jeho po něm, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. 013 1CH 027 008 Pátého na pátý měsíc kníže Samhut Izrachitský, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. 013 1CH 027 009 Šestého na šestý měsíc Híra, syn Ikeše Tekoitského, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. 013 1CH 027 010 Sedmého na sedmý měsíc Chelez Pelonský z synů Efraimových, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. 013 1CH 027 011 Osmého na osmý měsíc Sibbechai Chusatský z Zarchejských, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. 013 1CH 027 012 Devátého na devátý měsíc Abiezer Anatotský z Beniaminských, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. 013 1CH 027 013 Desátého na měsíc desátý Maharai Netofatský z Zarchejských, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. 013 1CH 027 014 Jedenáctého na jedenáctý měsíc Banaiáš Faratonský z synů Efraimových, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. 013 1CH 027 015 Dvanáctého na dvanáctý měsíc Cheldai Netofatský z Otoniele, a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců. 013 1CH 027 016 Mimo to byli nad pokoleními Izraelskými, nad Rubenskými vývoda Eliezer syn Zichrův, nad Simeonskými Sefatiáš syn Maachův, 013 1CH 027 017 Nad pokolením Léví Chasabiáš syn Kemuelův, nad Aronovým Sádoch, 013 1CH 027 018 Nad Judovým Elihu z bratří Davidových, nad Izacharovým Amri syn Michaelův, 013 1CH 027 019 Nad Zabulonovým Izmaiáš syn Abdiášův, nad Neftalímovým Jerimot syn Azrielův, 013 1CH 027 020 Nad syny Efraimovými Ozeáš syn Azaziášův, nad polovicí pokolení Manasse Joel syn Pedaiášův, 013 1CH 027 021 Nad druhou pak polovicí Manasse v Gálad Iddo syn Zachariášův, nad Beniaminovým Jaasiel syn Abnerův, 013 1CH 027 022 Nad Danovým Azarel syn Jerochamův. Ta jsou knížata pokolení Izraelských. 013 1CH 027 023 Nesečtl jich pak David všech od dvadcítiletých a níže; nebo byl řekl Hospodin, že rozmnoží Izraele jako hvězdy nebeské. 013 1CH 027 024 A ačkoli Joáb syn Sarvie počal jich počítati, však nedokonal; nebo proto přišel hněv Boží na Izraele, aniž jest vložen počet ten v knihu o králi Davidovi. 013 1CH 027 025 Nad poklady pak královskými byl Azmavet syn Adielův, a nad důchody z polí, z měst a ze vsí i z zámků byl Jonatan syn Uziášův. 013 1CH 027 026 A nad dělníky na poli, při dělání rolí, Ezri syn Chelubův. 013 1CH 027 027 A nad vinicemi Semeiáš Ramatský, a nad úrodami z vinic i nad sklepy vinnými Zabdi Sifmejský. 013 1CH 027 028 A nad olivovím a planým fíkovím, kteréž jest na polích, Baalchanan Gederský, a nad špižírnami olejnými Joas. 013 1CH 027 029 A nad skoty, kteříž se pásli v Sáron, Sitrai Sáronský, a nad skoty v údolích Safat syn Adlai. 013 1CH 027 030 A nad velbloudy Obil Izmaelský, nad oslicemi Jechdeiáš Meronotský, 013 1CH 027 031 Nad bravy pak Jazim Agarejský. Všickni ti úředníci byli nad statkem krále Davida. 013 1CH 027 032 Ale Jonatan strýc Davidův byl rada, muž rozumný a kancléř. On a Jechiel syn Chachmonův býval s syny královskými. 013 1CH 027 033 Achitofel též rada králova, a Chusai Architský přítel králův. 013 1CH 027 034 Po Achitofelovi potom byl Joiada syn Banaiášův, a Abiatar, a kníže vojska králova Joáb. 013 1CH 028 001 Shromáždil pak David všecka knížata Izraelská, knížata jednoho každého pokolení, a knížata houfů sloužících králi, i hejtmany a setníky, i úředníky nade vším statkem a jměním královým i synů jeho s komorníky, i se všemi vzácnými a udatnými lidmi, do Jeruzaléma. 013 1CH 028 002 A povstav David král na nohy své, řekl: Slyšte mne, bratří moji a lide můj. Já jsem uložil v srdci svém vystavěti dům k odpočinutí truhle úmluvy Hospodinovy, a ku podnoži noh Boha našeho, a připravil jsem byl potřeby k stavení. 013 1CH 028 003 Ale Bůh mi řekl: Nebudeš stavěti domu jménu mému, proto že jsi muž válkami zaměstknaný a krev jsi vyléval. 013 1CH 028 004 Vyvolil pak Hospodin Bůh Izraelský mne ze vší čeledi otce mého, abych byl králem nad Izraelem na věky; nebo z Judy vybral vývodu a z domu Judova čeled otce mého, a z synů otce mého mne ráčil za krále ustanoviti nade vším Izraelem. 013 1CH 028 005 Tolikéž ze všech synů mých, (nebo mnoho synů dal mi Hospodin), vybral Šalomouna syna mého, aby seděl na stolici království Hospodinova nad Izraelem, 013 1CH 028 006 A řekl mi: Šalomoun syn tvůj, ten mi vzdělá dům můj a síně mé; nebo jsem jej sobě zvolil za syna, a já budu jemu za otce. 013 1CH 028 007 I utvrdím království jeho až na věky, bude-li stálý v ostříhání přikázaní mých a soudů mých, jako i nynějšího času. 013 1CH 028 008 Nyní tedy při přítomnosti všeho Izraele, shromáždění Hospodinova, an slyší Bůh náš, napomínám vás: Zachovávejte a dotazujte se na všecka přikázaní Hospodina Boha svého, abyste vládli zemí dobrou, a v dědictví její uvedli i syny své po sobě až na věky. 013 1CH 028 009 Ty také, Šalomoune, synu můj, znej Boha otce svého, a služ jemu celým srdcem a myslí ochotnou. Nebo všecka srdce zpytuje Hospodin a všeliká mysli tanutí zná. Budeš-li ho hledati, nalezneš jej; pakli ho opustíš, zavrže tě na věky. 013 1CH 028 010 A tak viziž, že tě Hospodin zvolil, abys vystavěl dům svatyně; posilniž se a dělej. 013 1CH 028 011 Dal pak David Šalomounovi synu svému formu síňce i pokojů jejích, a sklepů i paláců a komor jejích vnitřních, i domu pro slitovnici, 013 1CH 028 012 A formu všeho toho, což byl složil v mysli své o síních domu Hospodinova, i o všech komorách vůkol chrámu pro poklady domu Božího, i pro poklady věcí posvátných, 013 1CH 028 013 I pro houfy kněží a Levítů, a pro všecko dílo služby domu Hospodinova, a pro všecko nádobí k přisluhování v domě Hospodinově. 013 1CH 028 014 Dal též zlata v jisté váze na nádobí zlaté, na všelijaké nádobí k jedné každé službě, též stříbra na všecky nádoby stříbrné v jisté váze na všelijaké nádobí k jedné každé službě, 013 1CH 028 015 Totiž váhu na svícny zlaté, a lampy jejich zlaté podlé váhy jednoho každého svícnu i lamp jeho, na svícny pak stříbrné podlé váhy svícnu každého a lamp jeho, jakž potřebí bylo každému svícnu. 013 1CH 028 016 Zlata též váhu na stoly předložení na jeden každý stůl, i stříbra na stoly stříbrné, 013 1CH 028 017 I na vidličky a na kotlíky, i na přikryvadla zlata ryzího, a na medenice zlaté váhu na jednu každou medenici, tolikéž na medenice stříbrné jistou váhu na jednu každou medenici. 013 1CH 028 018 Také na oltář k kadění zlata ryzího váhu, zlata i k udělání vozů cherubínů, kteříž by roztaženými křídly zastírali truhlu úmluvy Hospodinovy. 013 1CH 028 019 Všecko to skrze vypsání z ruky Hospodinovy mne došlo, kterýž mi to dal, abych vyrozuměl všemu dílu formy té. 013 1CH 028 020 A tak řekl David Šalomounovi synu svému: Posilniž se a zmocni a dělej; neboj se, ani lekej. Nebo Hospodin Bůh, Bůh můj s tebou bude, nenecháť tebe samého, aniž tě opustí, až i dokonáno bude všecko dílo služby domu Hospodinova. 013 1CH 028 021 Hle, i houfové kněží a Levítů ke všeliké službě domu Božího s tebou také budou při všelikém díle, jsouce všickni ochotní a prozřetelní v moudrosti při všeliké práci, knížata také i všecken lid ke všechněm slovům tvým. 013 1CH 029 001 Potom řekl David král všemu shromáždění: Šalomouna syna mého jediného vyvolil Bůh ještě maličkého a mladého, dílo pak toto veliké jest; nebo ne člověku palác ten, ale Hospodinu Bohu býti má. 013 1CH 029 002 Já zajisté podlé své nejvyšší možnosti nachystal jsem potřeb k domu Boha svého, zlata k nádobám zlatým, a stříbra k stříbrným, mědi k měděným, železa k železným a dříví k dřevěným, kamení onychinového i kamení k vsazování, i karbunkulového, a rozličných barev, a všelijakého kamení drahého, i kamení mramorového hojně. 013 1CH 029 003 Nadto z veliké lásky k domu Boha svého, maje zvláštní poklad zlata a stříbra, i ten dávám k domu Boha svého mimo všecko to, což jsem připravil k domu svatyně, 013 1CH 029 004 Totiž tři tisíce centnéřů zlata, zlata z Ofir, a sedm tisíc centnéřů stříbra přečištěného k potažení stěn domů svatých, 013 1CH 029 005 Zlata k nádobám zlatým a stříbra k stříbrným i ke všelikému dílu řemeslnému. A jestliže jest kdo více, ješto by co chtěl dobrovolně obětovati dnes Hospodinu? 013 1CH 029 006 Tedy knížata čeledí otcovských a knížata pokolení Izraelských, i hejtmané a setníci i úředníci nad dílem královským dobrovolně obětovali. 013 1CH 029 007 A dali k službě domu Božího zlata pět tisíc centnéřů, a deset tisíc zlatých, stříbra pak deset tisíc centnéřů, a mědi osmnácte tisíc centnéřů, a železa sto tisíc centnéřů. 013 1CH 029 008 Kdožkoli měli kamení drahé, dávali do pokladu domu Hospodinova do rukou Jechiele Gersunského. 013 1CH 029 009 I veselil se lid, že tak ochotně obětovali; nebo celým srdcem dobrovolně obětovali Hospodinu. Nýbrž i král David radoval se radostí velikou. 013 1CH 029 010 A protož dobrořečil David Hospodinu před oblíčejem všeho shromáždění, a řekl David: Požehnaný jsi ty Hospodine, Bože Izraele otce našeho, od věků až na věky. 013 1CH 029 011 Tváť jest, ó Hospodine, velebnost i moc i sláva, i vítězství i čest, ano i všecko, což jest v nebi i v zemi. Tvé jest, ó Hospodine, království, a ty jsi vyšší nad všelikou vrchnost. 013 1CH 029 012 I bohatství i sláva od tebe jest, a ty panuješ nade vším, a v ruce tvé jest moc a síla, a v ruce tvé také jest i to, kohož chceš zvelebiti a upevniti. 013 1CH 029 013 Nyní tedy, Bože náš, děkujeme tobě, a chválíme jméno slávy tvé. 013 1CH 029 014 Nebo kdo jsem já, a co jest lid můj, abychom mohli míti moc k tak dobrovolnému obětování tobě? Od tebeť jest zajisté všecko, a i to z ruky tvé dali jsme tobě. 013 1CH 029 015 Nebo my příchozí jsme před tebou a hosté, jako i všickni otcové naši; dnové naši jsou jako stín běžící po zemi beze vší zástavy. 013 1CH 029 016 Hospodine, Bože náš, všecka ta hojnost, kterouž jsme připravili k stavení domu tvého, jménu svatému tvému, z ruky tvé jest, a tvé jsou všecky věci. 013 1CH 029 017 Známť pak, Bože můj, že ty zpytuješ srdce, a upřímnost oblibuješ; protož já z upřímnosti srdce svého ochotně obětoval jsem toto všecko. Ano i lid tvůj, kterýž se teď shledal, viděl jsem, jak s radostí chtivě obětuje tobě. 013 1CH 029 018 Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, otců našich, zachovejž to na věky, totiž snažnost takovou srdce lidu svého, a nastrojuj srdce jejich sobě. 013 1CH 029 019 Šalomounovi také synu mému dej srdce upřímé, aby ostříhal přikázaní tvých, svědectví tvých a ustanovení tvých, a aby činil všecko, a vystavěl dům ten, k němuž jsem potřeby připravil. 013 1CH 029 020 Potom řekl David všemu shromáždění: Dobrořečte nyní Hospodinu Bohu svému. I dobrořečilo všecko shromáždění Hospodinu Bohu otců svých, a přisehnuvše hlavy, poklonili se Hospodinu i králi. 013 1CH 029 021 Zatím obětovali Hospodinu oběti, obětovali také zápaly Hospodinu nazejtří, volů tisíc, skopců tisíc, beranů tisíc, s mokrými obětmi jejich, a jiných obětí množství za všecken lid Izraelský. 013 1CH 029 022 I jedli a pili před Hospodinem v ten den s radostí velikou. Potom za krále ustanovili po druhé Šalomouna syna Davidova, a pomazali jej Hospodinu za vývodu, a Sádocha za kněze. 013 1CH 029 023 A tak dosedl Šalomoun na stolici Hospodinovu, aby byl králem místo Davida otce svého. I vedlo se mu šťastně, a poslouchal ho všecken Izrael. 013 1CH 029 024 Tolikéž i všecka knížata a znamenití, i všickni synové krále Davida poddali se Šalomounovi králi. 013 1CH 029 025 I zvelebil Hospodin Šalomouna náramně před očima všeho Izraele, a dal mu slávu královskou, jakéž neměl před ním žádný král v Izraeli. 013 1CH 029 026 Kraloval pak byl David syn Izai nade vším Izraelem. 013 1CH 029 027 A dnů, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo čtyřidceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta. 013 1CH 029 028 I umřel v starosti dobré, pln jsa dnů, bohatství a slávy, a kraloval Šalomoun syn jeho místo něho. 013 1CH 029 029 Činové pak Davida krále první i poslední popsáni jsou v knize Samuele proroka, a v knize Nátana proroka, též v knize Gáda proroka, 013 1CH 029 030 Se vším kralováním i silou jeho, i se všemi příběhy časů při něm i při lidu Izraelském, i při všech královstvích zemských. # # BOOK 014 2CH 2 Chronicles 2 Kronická 014 2CH 001 001 Když se pak zmocnil Šalomoun syn Davidův v království svém, a Hospodin Bůh jeho byl s ním, a zvelebil ho náramně: 014 2CH 001 002 Tedy rozkázal Šalomoun všemu Izraelovi i hejtmanům, setníkům i soudcům, i všechněm knížatům nade vším Izraelem, i přednějším v čeledech otcovských. 014 2CH 001 003 I bral se Šalomoun a všecko to shromáždění s ním na výsost, kteráž byla v Gabaon; nebo tam byl stánek shromáždění Božího, kterýž byl udělal Mojžíš služebník Hospodinův na poušti. 014 2CH 001 004 (Truhlu pak Boží přivezl byl David z Kariatjeharim, připraviv jí místo; nebo byl rozbil jí stan v Jeruzalémě.) 014 2CH 001 005 A oltář měděný, kterýž byl udělal Bezeleel syn Uri, syna Hur, byl tam před stánkem Hospodinovým, kdež hledal ho Šalomoun i všecko to shromáždění. 014 2CH 001 006 I obětoval tam Šalomoun před Hospodinem na oltáři měděném, kterýž byl před stánkem úmluvy, a obětoval na něm tisíc zápalů. 014 2CH 001 007 Té noci ukázal se Bůh Šalomounovi, a řekl jemu: Žádej, zač chceš, a dám tobě. 014 2CH 001 008 I řekl Šalomoun Bohu: Ty jsi učinil otci mému Davidovi milosrdenství veliké, mne jsi též ustanovil králem místo něho. 014 2CH 001 009 Již tedy, Hospodine Bože, budiž stálé slovo tvé mluvené s Davidem otcem mým; nebo ty jsi mne ustanovil za krále nad lidem tak mnohým, jako jest prachu zemského. 014 2CH 001 010 Protož dej mi moudrost a umění, aťbych vycházeti mohl před lidem tímto i vcházeti. Nebo kdož by mohl souditi tento lid tvůj tak mnohý? 014 2CH 001 011 Tedy odpověděl Bůh Šalomounovi: Proto že bylo to v srdci tvém, a nežádal jsi bohatství, ani zboží, ani slávy, ani bezživotí těch, jenž tebe nenávidí, aniž jsi také za dlouhý věk žádal, ale žádal jsi sobě moudrosti a umění, abys soudil lid můj, nad nímž jsem tě ustanovil za krále: 014 2CH 001 012 Moudrost a umění dáno jest tobě, k čemužť přidám i bohatství a zboží, i slávy, tak že žádný z králů, kteříž byli před tebou, nebyl tobě rovný, aniž bude po tobě takového. 014 2CH 001 013 I navrátil se Šalomoun s výsosti, kteráž byla v Gabaon, do Jeruzaléma, od stánku úmluvy, a tak kraloval nad Izraelem. 014 2CH 001 014 Nashromáždil pak Šalomoun vozů a jezdců, a měl tisíc a čtyři sta vozů, a dvanácte tisíc jezdců, kteréž rozsadil do měst vozů, a při králi v Jeruzalémě. 014 2CH 001 015 I složil král stříbra a zlata v Jeruzalémě jako kamení, a dříví cedrového jako planého fíkoví, kteréž roste v údolí u velikém množství. 014 2CH 001 016 Přivodili také Šalomounovi koně z Egypta a koupě rozličné; nebo kupci královští brávali koupě rozličné za slušnou mzdu. 014 2CH 001 017 A vycházejíce, vodívali spřež vozníků z Egypta za šest set lotů stříbra, koně pak za půl druhého sta. A tak všechněm králům Hetejským i králům Syrským oni dodávali. 014 2CH 002 001 A umíniv Šalomoun stavěti dům jménu Hospodinovu, a dům svůj královský, 014 2CH 002 002 Odečtl Šalomoun sedmdesát tisíc nosičů a osmdesát tisíc těch, kteříž tesali na hoře, a úředníků nad nimi tři tisíce a šest set. 014 2CH 002 003 Poslal také Šalomoun k Chíramovi králi Tyrskému, řka: Jakž jsi se choval k Davidovi otci mému, posílaje mu dříví cedrové, aby sobě stavěl dům k bydlení, tak čiň i mně. 014 2CH 002 004 Nebo aj, já stavěti chci dům jménu Hospodina Boha svého, aby posvěcen byl jemu k tomu, aby se před ním kadilo vonnými věcmi, a k ustavičnému předkládání chlebů, i k zápalným obětem, ranním i večerním, ve dny sobotní a novoměsíčné, i na slavnosti Hospodina Boha našeho, což v Izraeli na věky trvati má. 014 2CH 002 005 Dům pak, kterýž stavěti chci, veliký býti má; nebo Bůh náš větší jest nade všecky bohy. 014 2CH 002 006 Ač kdo jest, ješto by mohl dům jemu vystavěti, poněvadž ho nebe i nebesa nebes obsáhnouti nemohou? Ano i já kdo jsem, abych jemu dům vystavěti měl, než toliko k tomu, aby se kadilo před ním? 014 2CH 002 007 Protož nyní pošli mi muže umělého, kterýž by uměl dělati na zlatě, na stříbře, na mědi, na železe, i z zlatohlavu a z červce, a z postavce modrého, a kterýž by uměl řezati řezby s jinými umělými, kteříž jsou u mne v Judstvu a v Jeruzalémě, kteréž zjednal David otec můj. 014 2CH 002 008 Přes to pošli mi také dříví cedrového a jedlového, a algumim z Libánu; nebo vím, že služebníci tvoji umějí sekati dříví Libánské. A hle, služebníci moji budou s služebníky tvými, 014 2CH 002 009 Aby mi připravili dostatek dříví; nebo dům, kterýž já stavěti chci, veliký býti má a slavný. 014 2CH 002 010 A aj, dám na dělníky, kteříž sekati mají dříví, pšenice semlené služebníkům tvým dvadcet tisíc měr, a dvadcet tisíc měr ječmene, a dvadcet tisíc lák vína, a dvadcet tisíc tun oleje. 014 2CH 002 011 I odpověděl Chíram král Tyrský psáním, kteréž poslal k Šalomounovi: Jistě, žeť miluje Hospodin lid svůj, protož tě ustanovil nad nimi za krále. 014 2CH 002 012 Řekl dále Chíram: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, kterýž učinil nebe i zemi, a kterýž dal králi Davidovi syna moudrého, umělého, rozumného a opatrného, aby vystavěl dům Hospodinu a dům svůj královský. 014 2CH 002 013 Protož posílámť teď muže moudrého, umělého a opatrného, kterýž byl u Chírama otce mého, 014 2CH 002 014 Syna jedné ženy ze dcer Dan, otce pak měl Tyrského, kterýž umí dělati na zlatě, na stříbře, na mědi, železe, kamení a na dříví, i z šarlatu, z postavce modrého, z kmentu a z červce, tolikéž řezati všelijaké řezby, a vymysliti všelijaké dílo, kteréž dáno mu bude s moudrými tvými, a s moudrými pána mého Davida otce tvého. 014 2CH 002 015 Pšenice však toliko a ječmene, oleje a vína, což řekl pán můj, nechť pošle služebníkům svým. 014 2CH 002 016 My pak nasekáme dříví z Libánu, což ho koli bude potřebí tobě, a připlavíme je tobě v vořích po moři k Joppe, a ty dáš je voziti do Jeruzaléma. 014 2CH 002 017 A tak sečtl Šalomoun všecky cizozemce, kteříž byli v zemi Izraelské po sečtení tom, kterýmž sečtl je David otec jeho, a nalezeno jich sto a padesát tisíc, tři tisíce a šest set. 014 2CH 002 018 I vybral z nich sedmdesát tisíc nosičů, a osmdesát tisíc těch, kteříž sekali na hoře, tři pak tisíce a šest set úředníků, kteříž lid k dílu přídrželi. 014 2CH 003 001 I začal stavěti Šalomoun domu Hospodinova v Jeruzalémě na hoře Moria, kteráž byla ukázána Davidovi otci jeho, na místě, kteréž byl připravil David, na humně Ornana Jebuzejského. 014 2CH 003 002 A počal stavěti druhého měsíce, dne druhého, království svého léta čtvrtého. 014 2CH 003 003 A toto jest vyměření Šalomounovo při stavení domu Božího: Dlouhost loktů podlé první míry bylo šedesáti loket, a šíř dvadcíti loket. 014 2CH 003 004 A síň, kteráž byla v čele, jakž široký dům, byla na dvadceti loktů, vysokost pak sto a dvadcíti, a obložil ji vnitř zlatem čistým. 014 2CH 003 005 Dům pak veliký opažil dřívím jedlovým, kteréž obložil zlatem nejčistším, na němž po vrchu dal nadělati palm a řetízků. 014 2CH 003 006 Přikryl také dům ten kamenem drahým ozdobně; zlato pak to bylo zlato Parvaimské. 014 2CH 003 007 Obložil, pravím, dům, trámy, veřeje i stěny jeho, i dvéře jeho zlatem, a vyryl cherubíny na stěnách. 014 2CH 003 008 Udělal i dům svatyně svatých, jehož dýlka byla jako šířka domu, dvadcíti loktů, a šířka loktů dvadcíti, a obložil ji zlatem výborným šesti sty centnéři. 014 2CH 003 009 Hřebíkové též vážili padesát lotů zlata, ano i síňce obložil zlatem. 014 2CH 003 010 Udělal také v domě svatyně svatých dva cherubíny dílem řemeslným, a obložil je zlatem. 014 2CH 003 011 Dlouhost křídel těch cherubínů byla na dvadceti loket. Křídlo jedno na pět loket, a dotýkalo se stěny domu, a druhé křídlo na pět loket dotýkalo se křídla cherubína druhého. 014 2CH 003 012 A tak křídlo cherubína jednoho na pět loket dotýkalo se stěny domu, a křídlo druhé na pět loket dosahovalo křídla cherubína druhého. 014 2CH 003 013 A tak křídla cherubínů těch roztažená byla na dvadceti loktů, a stáli na nohách svých, tváří svou obráceni do domu. 014 2CH 003 014 Udělal také i oponu z postavce modrého, z šarlatu, z červce a z kmentu, a udělal na ní cherubíny. 014 2CH 003 015 Udělal též před domem sloupy dva na třidceti a pět loktů zvýší, a makovice, kteréž byly na každém svrchu, na pět loket. 014 2CH 003 016 Zdělal též i řetízky jako v svatyni svatých, a otočil je okolo makovic těch sloupů, a udělav jablek zrnatých sto, dal mezi řetízky. 014 2CH 003 017 A tak postavil ty sloupy před chrámem, jeden po pravé a druhý po levé straně, a dal jméno tomu, kterýž byl po pravici Jachin, a jméno tomu, kterýž byl po levici, Boaz. 014 2CH 004 001 Udělal také i oltář měděný, zdélí dvadcíti loktů, a dvadcíti loktů zšíří, desíti pak loktů zvýší. 014 2CH 004 002 Udělal též moře slité, desíti loket od jednoho kraje k druhému, okrouhlé vůkol, zvýší na pět loktů, a okolek jeho třidcíti loket vůkol. 014 2CH 004 003 Podobenství také volů pod ním, kterýchž všudy vůkol bylo deset do lokte, obkličujících moře vůkol; a tak byly dva řady volů slitých, spolu s mořem. 014 2CH 004 004 A stálo na dvanácti volích. Tři obráceni byli na půlnoci, a tři patřili k západu, tři zase postaveni byli ku poledni, a tři obráceni byli k východu, a moře svrchu na nich stálo, ale všech jich zadkové byli pod mořem. 014 2CH 004 005 A bylo ztlouští na dlaň. Kraj jeho byl, jakýž bývá u koflíku aneb květu liliového, tři tisíce tun v se beroucí. 014 2CH 004 006 Udělal také deset umyvadel, a postavil jich pět po pravé straně, a pět po levé, k obmývání z nich. Všecko, což se strojilo k zápalům, obmývali z nich, ale moře, aby se z něho kněží umývali. 014 2CH 004 007 Nadto udělal i svícnů zlatých deset vedlé slušnosti jejich, a postavil v chrámě, pět po pravé straně a pět po levé. 014 2CH 004 008 Udělal i stolů deset, kteréž postavil v chrámě, pět po pravé a pět po levé straně. K tomu udělal číší zlatých sto. 014 2CH 004 009 Udělal potom síň kněžskou, též síň velikou, a dvéře u též síně okoval mědí. 014 2CH 004 010 Moře pak postavil na pravé straně k východu, naproti polední straně. 014 2CH 004 011 Nadělal také Chíram hrnců, lopat a kotlíků, a dokonal Chíram dílo, kteréž byl dělal králi Šalomounovi k domu Božímu. 014 2CH 004 012 Dva sloupy a kruhy, makovice také na vrchu těch dvou sloupů, a mřežování dvoje, aby přikrývalo ty dvě makovice okrouhlé, kteréž byly na vrchu sloupů, 014 2CH 004 013 A jablek zrnatých čtyři sta na dvojím mřežování. Dvěma řady jablka zrnatá byla na mřežování jednom, aby přikrývala ty dvě makovice okrouhlé, kteréž byly na vrchu sloupů. 014 2CH 004 014 Podstavky také zdělal, a umyvadla na těch podstavcích. 014 2CH 004 015 Moře jedno, a volů dvanácte pod ním. 014 2CH 004 016 Též hrnce a lopaty a vidličky třírohé, a všecko nádobí jejich zdělal Chíram s otcem svým králi Šalomounovi k domu Hospodinovu z mědi přečisté. 014 2CH 004 017 Na rovinách Jordánských sléval to král v zemi jilovaté, mezi Sochot a Saredata. 014 2CH 004 018 A tak nadělal Šalomoun všech těch nádob velmi mnoho, tak že váhy té mědi vyhledáváno nebylo. 014 2CH 004 019 Zdělal také Šalomoun i jiná všelijaká nádobí k domu Božímu, jako oltář zlatý a stoly, na nichž kladeni byli chlebové předložení, 014 2CH 004 020 Tolikéž svícny i lampy jejich z zlata nejčistšího, aby je rozsvěcovali příslušně před svatyní svatých, 014 2CH 004 021 Květy také a lampy i utěradla z zlata, a to bylo zlato nejvýbornější. 014 2CH 004 022 I žaltáře a kotlíky, kadidlnice a nádoby k oharkům z zlata čistého, k tomu i bránu domu, dvéře vnitřní svatyně svatých, i dvéře domu, totiž v chrámě, byly z zlata. 014 2CH 005 001 A tak dokonáno jest všecko dílo, kteréž dělal Šalomoun k domu Hospodinovu, a vnesl tam Šalomoun věci posvěcené od Davida otce svého, též stříbro a zlato, a všecko nádobí, složiv je mezi poklady domu Božího. 014 2CH 005 002 Tedy shromáždil Šalomoun starší Izraelské, a všecky přední z pokolení, totiž knížata čeledí otcovských s syny Izraelskými do Jeruzaléma, aby přenesli truhlu smlouvy Hospodinovy z města Davidova, jenž jest Sion. 014 2CH 005 003 I shromáždili se k králi všickni muži Izraelští na slavnost, kteráž bývá měsíce sedmého. 014 2CH 005 004 Když pak přišli všickni starší Izraelští, vzali Levítové truhlu, 014 2CH 005 005 A nesli ji zhůru, též stánek úmluvy, i všecka nádobí posvátná, kteráž byla v stánku, přenesli to kněží a Levítové. 014 2CH 005 006 Zatím král Šalomoun i všecko shromáždění Izraelské, kteréž se k němu sešlo, obětovali před truhlou ovce a voly, kteříž ani popisováni, ani vyčítáni nebyli pro množství. 014 2CH 005 007 A tak vnesli kněží truhlu smlouvy Hospodinovy na místo její, do vnitřního domu, do svatyně svatých, pod křídla cherubínů. 014 2CH 005 008 Nebo cherubínové měli roztažená křídla nad místem truhly, a přikrývali cherubínové truhlu i sochory její svrchu. 014 2CH 005 009 A povytáhli sochorů, tak že vidíni byli koncové jejich z truhly, k předku svatyně svatých, vně však nebylo jich viděti. A byla tam až do tohoto dne. 014 2CH 005 010 Nic nebylo v truhle, kromě dvou tabulí, kteréž tam složil Mojžíš na Orébě tehdáž, když učinil Hospodin smlouvu s syny Izraelskými, a oni vyšli z Egypta. 014 2CH 005 011 I stalo se, když vycházeli kněží z svatyně, (nebo všickni kněží, kteříž se koli našli, byli se posvětili, aniž šetřili pořádku. 014 2CH 005 012 Tak i Levítové zpěváci všickni, kteříž byli při Azafovi, Hémanovi a Jedutunovi, i synové jejich i bratří jejich, odíni jsouce kmentem, stáli s cymbály a loutnami a harfami k východní straně oltáře, a s nimi kněží sto a dvadceti, troubících v trouby. 014 2CH 005 013 Nebo měli ti, kteříž spolu troubili v trouby, a zpěváci vydávati jeden zvuk k chválení a oslavování Hospodina); a když povyšovali hlasu na trouby a cymbály i jiné nástroje hudebné, chválíce Hospodina a řkouce, že dobrý jest, a že na věky trvá milosrdenství jeho: tedy oblak naplnil dům ten, dům totiž Hospodinův, 014 2CH 005 014 Tak že nemohli kněží ostáti a sloužiti pro ten oblak; nebo sláva Hospodinova byla naplnila dům Boží. 014 2CH 006 001 Tehdy řekl Šalomoun: Hospodin řekl, že bude přebývati v mrákotě. 014 2CH 006 002 Aj, jižť jsem vystavěl tobě, Pane, dům k přebývání, a místo, v němž bys přebýval na věky. 014 2CH 006 003 A obrátiv král tvář svou, dával požehnání všemu shromáždění Izraelskému. (Všecko pak shromáždění Izraelské stálo.) 014 2CH 006 004 A řekl: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, kterýž mluvil ústy svými Davidovi otci mému, a to teď skutečně naplnil, řka: 014 2CH 006 005 Od toho dne, jakž jsem vyvedl lid svůj z země Egyptské, nevyvolil jsem města z žádného pokolení Izraelského k vystavení domu, kdež by přebývalo jméno mé, aniž jsem vyvolil kterého muže, aby byl vývodou nad lidem mým Izraelským. 014 2CH 006 006 Ale vyvolil jsem Jeruzalém, aby tu přebývalo jméno mé, a vyvolil jsem Davida, aby byl nad lidem mým Izraelským. 014 2CH 006 007 Uložil tě byl zajisté David otec můj stavěti dům jménu Hospodina Boha Izraelského. 014 2CH 006 008 Ale Hospodin řekl Davidovi otci mému: Ačkoli jsi uložil v srdci svém stavěti dům jménu mému, a dobřes učinil, žes to myslil v srdci svém, 014 2CH 006 009 A však ty nebudeš stavěti toho domu, ale syn tvůj, kterýž vyjde z bedr tvých, on vystaví dům ten jménu mému. 014 2CH 006 010 A tak splnil Hospodin slovo své, kteréž byl mluvil. Nebo jsem povstal na místo Davida otce svého, a dosedl jsem na stolici Izraelskou, jakož byl mluvil Hospodin, a ustavěl jsem dům tento jménu Hospodina Boha Izraelského. 014 2CH 006 011 A postavil jsem tam truhlu, v níž jest smlouva Hospodinova, kterouž učinil s syny Izraelskými. 014 2CH 006 012 I postavil se před oltářem Hospodinovým, přede vším shromážděním Izraelským, a pozdvihl rukou svých. 014 2CH 006 013 Udělal pak byl Šalomoun výstupek měděný ku podobenství pánve, a postavil jej u prostřed síně, pěti loktů zdélí, a pěti loket zšíří, a tří loket zvýší, i vstoupil na něj, a poklekl na kolena svá přede vším shromážděním Izraelským, a pozdvihl rukou svých k nebi, 014 2CH 006 014 A řekl: Hospodine Bože Izraelský, neníť podobného tobě Boha na nebi ani na zemi, kterýž by ostříhal smlouvy a milosrdenství služebníkům svým, chodícím před tebou v celém srdci svém, 014 2CH 006 015 Kterýž jsi splnil služebníku svému, Davidovi otci mému, to, což jsi mluvil jemu. Jakž jsi mluvil ústy svými, tak jsi to skutečně naplnil, jakž se to dnes vidí. 014 2CH 006 016 Nyní tedy, ó Hospodine Bože Izraelský, naplniž služebníku svému, Davidovi otci mému, což jsi mluvil jemu, řka: Nebudeť vyhlazen muž z rodu tvého od tváři mé, aby neměl seděti na stolici Izraelské, jestliže toliko ostříhati budou synové tvoji cesty své, chodíce v zákoně mém, tak jakož jsi ty chodil přede mnou. 014 2CH 006 017 Protož nyní, ó Hospodine Bože Izraelský, nechť jest upevněno slovo tvé, kteréž jsi mluvil služebníku svému Davidovi. 014 2CH 006 018 (Ač zdali v pravdě bydliti bude Bůh s člověkem na zemi? Aj, nebesa, nýbrž nebesa nebes neobsahují tě, mnohem méně dům tento, kterýž jsem vystavěl.) 014 2CH 006 019 A popatř k modlitbě služebníka svého a k úpění jeho, Hospodine Bože můj, slyše volání a modlitbu, kterouž služebník tvůj modlí se před tebou, 014 2CH 006 020 Aby oči tvé byly otevřené na dům tento dnem i nocí, na místo toto, o němž jsi mluvil, že tu přebývati bude jméno tvé, abys vyslýchal modlitbu, kterouž se modlívati bude služebník tvůj na místě tomto. 014 2CH 006 021 Vyslýchejž tedy modlitbu služebníka svého, i lidu svého Izraelského, kterouž se modlívati budou na místě tomto, ty vždy vyslýchej z místa přebývání svého, s nebe, a vyslýchaje, buď milostiv. 014 2CH 006 022 Když by zhřešil člověk proti bližnímu svému, a nutil by ho k přísaze, tak že by přisahati musil, a přišla by ta přísaha před oltář do domu tohoto: 014 2CH 006 023 Ty vyslýchej s nebe, a rozeznej i rozsuď služebníky své, mstě nad bezbožným, obraceje usilování jeho na hlavu jeho, a ospravedlňuje spravedlivého, odplacuje mu podlé spravedlnosti jeho. 014 2CH 006 024 Tolikéž když by poražen byl lid tvůj Izraelský od nepřátel, proto že zhřešili proti tobě, jestliže by obrátíce se, vyznávali jméno tvé, a modléce se, poníženě by prosili tebe v domě tomto: 014 2CH 006 025 Ty vyslýchej s nebe, a odpusť hřích lidu svému Izraelskému, a přiveď je zase do země, kterouž jsi jim dal i otcům jejich. 014 2CH 006 026 Podobně když by zavříno bylo nebe, a nepršel by déšť, proto že zhřešili proti tobě, a modléce se na místě tomto, vyznávali by jméno tvé, a od hříchu svého by se odvrátili po tvém trestání: 014 2CH 006 027 Ty vyslýchej na nebi, a odpusť hřích služebníků svých a lidu svého Izraelského, vyučuje je cestě výborné, po níž by chodili, a dej déšť na zemi svou, kterouž jsi dal lidu svému za dědictví. 014 2CH 006 028 Byl-li by hlad na zemi, byl-li by mor, sucho neb rez, kobylky neb brouci jestliže by byli, ssoužil-li by jej nepřítel jeho v zemi obývání jeho, aneb jakákoli rána a jakákoli nemoc: 014 2CH 006 029 Všelikou modlitbu a každé úpění, kteréž by pocházelo od kteréhokoli člověka, aneb ode všeho lidu tvého Izraelského, když by jen poznajíce jeden každý ránu svou a bolest svou, pozdvihl by rukou svých v domě tomto, 014 2CH 006 030 Ty vyslýchej s nebe, z místa přebývání svého, a slituj se, a odplať jednomu každému podlé skutků jeho, vedlé toho, jakž znáš srdce jeho, (ty zajisté sám znáš srdce lidská), 014 2CH 006 031 Aby se báli tebe, a chodili po všech cestách tvých, po všecky dny, v nichž by živi byli na zemi, kterouž jsi dal otcům našim. 014 2CH 006 032 Nýbrž také i cizozemec, kterýž není z lidu tvého Izraelského, přišel-li by z země daleké pro jméno tvé veliké a ruku tvou silnou, a rámě tvé vztažené, když by přišli a modlili se v domě tomto: 014 2CH 006 033 Ty vyslýchej s nebe, z místa přebývání svého, a učiň všecko to, o čež volati bude k tobě cizozemec ten, aby poznali všickni národové země jméno tvé, a báli se tebe jako lid tvůj Izraelský, a aby poznali, že jméno tvé vzýváno jest nad domem tímto, kterýž jsem vystavěl. 014 2CH 006 034 Když by vytáhl lid tvůj k boji proti nepřátelům svým cestou, kterouž bys je poslal, a modlili by se tobě naproti městu tomuto, kteréž jsi vyvolil, a domu tomuto, kterýž jsem ustavěl jménu tvému: 014 2CH 006 035 Ty vyslýchej s nebe modlitbu a úpění jejich, a vyvoď při jejich. 014 2CH 006 036 Když by zhřešili proti tobě, (jakož není člověka, ješto by nehřešil), a rozhněvaje se na ně, vydal bys je v moc nepříteli, tak že by je jaté vedli ti, kteříž by je zjímali, do země daleké neb blízké; 014 2CH 006 037 A usmyslili by sobě v zemi, do níž by zajati byli, a obrátíce se, modlili by se tobě v zemi zajetí svého, řkouce: Zhřešili jsme, převráceně jsme činili, a bezbožně jsme se chovali; 014 2CH 006 038 A tak navrátili by se k tobě celým srdcem svým a celou duší svou v zemi zajetí svého, do kteréž by zajati byli, a modlili by se naproti zemi své, kterouž jsi dal otcům jejich, a naproti městu, kteréž jsi vyvolil, a domu, kterýž jsem vzdělal jménu tvému: 014 2CH 006 039 Vyslýchej s nebe, z místa příbytku svého, modlitbu jejich a úpění jejich, a vyvoď při jejich, a odpusť lidu svému, kterýž by zhřešil proti tobě. 014 2CH 006 040 Nyní tedy, Bože můj, nechť jsou, prosím, oči tvé otevřené, a uši tvé nakloněné k modlitbě na místě tomto. 014 2CH 006 041 Aj, nyní povstaň, ó Hospodine Bože, k odpočinutí svému, ty i truhla síly tvé; kněží tvoji, Hospodine Bože, nechť jsou oblečeni v spasení, a svatí tvoji ať se veselí v dobrých věcech. 014 2CH 006 042 Hospodine Bože, neodvracejž tváři od pomazaného svého, pamatuj na milosrdenství zaslíbená Davidovi služebníku svému. 014 2CH 007 001 A když přestal Šalomoun modliti se, rychle oheň sstoupil s nebe, a sehltil zápal i jiné oběti, a sláva Hospodinova naplnila dům ten, 014 2CH 007 002 Tak že nemohli kněží vjíti do domu Hospodinova, proto že naplnila sláva Hospodinova dům Hospodinův. 014 2CH 007 003 Všickni pak synové Izraelští viděli, když sstupoval oheň a sláva Hospodinova na dům, a padše tváří k zemi na dlážení, klaněli se a chválili Hospodina, že dobrý jest, a že na věky trvá milosrdenství jeho. 014 2CH 007 004 Při tom král a všecken lid obětovali oběti před Hospodinem. 014 2CH 007 005 Obětoval zajisté král Šalomoun obět dvamecítma tisíc volů, a ovec sto a dvadceti tisíců, když posvěcovali domu Božího král i všecken lid. 014 2CH 007 006 Ale kněží stáli při svých úřadích, též i Levítové s nástroji hudebnými Hospodinovými, kterýchž byl nadělal David král k oslavování Hospodina, (nebo na věky milosrdenství jeho), žalmem Davidovým, kterýž jim vydal. Jiní pak kněží troubili v trouby naproti nim, a všecken lid Izraelský stál. 014 2CH 007 007 Posvětil také Šalomoun prostředku té síně, kteráž byla před domem Hospodinovým; nebo obětoval tu oběti zápalné a tuky obětí, pokojných, proto že na oltáři měděném, kterýž byl udělal Šalomoun, nemohli se směstknati zápalové a oběti suché i tukové jejich. 014 2CH 007 008 I držel Šalomoun slavnost toho času za sedm dní, a všecken Izrael s ním, shromáždění velmi veliké odtud, kudyž se vchází do Emat, až ku potoku Egyptskému. 014 2CH 007 009 I světili dne osmého svátek; nebo posvěcení oltáře slavili za sedm dní, tolikéž slavnost tu za sedm dní. 014 2CH 007 010 Třimecítmého pak dne měsíce sedmého propustil lid k příbytkům jejich s radostí a veselím srdce z toho, což dobrého učinil Hospodin Davidovi a Šalomounovi a Izraelovi lidu svému. 014 2CH 007 011 I dokonal Šalomoun dům Hospodinův a dům královský, a všecko, cožkoli byl uložil v srdci svém, aby učinil v domě Hospodinově a v domě svém, šťastně se mu vedlo. 014 2CH 007 012 V tom ukázal se Hospodin Šalomounovi v noci, a řekl jemu: Uslyšel jsem modlitbu tvou, a vyvolil jsem sobě to místo za dům obětí. 014 2CH 007 013 Jestliže zavru nebe, tak že by nebylo deště, a jestliže přikáži kobylkám, aby pohubily zemi, též jestliže pošli morovou ránu na lid svůj, 014 2CH 007 014 A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. 014 2CH 007 015 Budouť již i oči mé otevřené, a uši mé nakloněné k modlitbě z místa tohoto. 014 2CH 007 016 Nebo nyní vyvolil jsem a posvětil domu tohoto, aby tu přebývalo jméno mé až na věky, a aby tu byly oči mé a srdce mé po všecky dny. 014 2CH 007 017 A ty budeš-li choditi přede mnou, jako chodil David otec tvůj, tak abys činil všecko to, což jsem přikázal tobě, ustanovení i soudů mých ostříhaje: 014 2CH 007 018 Utvrdím zajisté stolici království tvého, jakož jsem učinil smlouvu s Davidem otcem tvým, řka: Nebude vyhlazen muž z rodu tvého, aby nepanoval nad Izraelem. 014 2CH 007 019 Jestliže pak se odvrátíte a opustíte ustanovení má a přikázání má, kteráž jsem vám vydal, a odejdouce, sloužiti budete bohům cizím a klaněti se jim: 014 2CH 007 020 Vypléním takové z země své, kterouž jsem jim dal, a dům tento, kteréhož jsem posvětil jménu svému, zavrhu od tváři své, a vydám jej v přísloví a v rozprávku mezi všemi národy. 014 2CH 007 021 A tak dům ten, kterýž byl zvýšený každému jdoucímu mimo něj, bude k užasnutí, a dí: Proč tak učinil Hospodin zemi této a domu tomuto? 014 2CH 007 022 Tedy odpovědí: Proto že opustili Hospodina Boha otců svých, kterýž je vyvedl z země Egyptské, a chopili se bohů cizích, a klanějíce se jim, sloužili jim, protož uvedl na ně všecky tyto zlé věci. 014 2CH 008 001 Stalo se potom po přeběhnutí dvadcíti let, v nichž stavěl Šalomoun dům Hospodinův a dům svůj, 014 2CH 008 002 Že vystavěl Šalomoun města, kteráž byl dal Chíram Šalomounovi, a osadil tam syny Izraelské. 014 2CH 008 003 Zatím táhl Šalomoun do Emat Soby, a zmocnil se jí. 014 2CH 008 004 I ustavěl Tadmor na poušti, a všecka města skladů vystavěl v Emat. 014 2CH 008 005 Vystavěl i Betoron hořejší, též i Betoron dolejší, města ohrazená zdmi, branami i závorami. 014 2CH 008 006 Ano i Baalat a všecka města, v nichž měl sklady Šalomoun, a všecka města vozů, i města jízdných, všecko vedlé žádosti své, cožkoli chtěl stavěti v Jeruzalémě a na Libánu, i po vší zemi panování svého. 014 2CH 008 007 Všecken také lid, kterýž byl pozůstal z Hetejských, a Amorejských a Ferezejských, a Hevejských a Jebuzejských, kteříž nebyli z Izraele, 014 2CH 008 008 Z synů jejich, kteříž byli pozůstali po nich v zemi té, jichž byli nevyhubili synové Izraelští, uvedl Šalomoun pod plat až do tohoto dne. 014 2CH 008 009 Ale z synů Izraelských, jichž nepodrobil Šalomoun v službu při díle svém, (nebo oni byli muži bojovní a přední knížata jeho, úředníci nad vozy a jezdci jeho), 014 2CH 008 010 Z těch, pravím, bylo předních vládařů, kteréž měl král Šalomoun, dvě stě a padesáte, kteříž panovali nad lidem. 014 2CH 008 011 Dceru pak Faraonovu přestěhoval Šalomoun z města Davidova do domu, kterýž jí byl vystavěl. Nebo řekl: Nemohlať by bydliti manželka má v domě Davida krále Izraelského, nebo svatý jest, proto že vešla do něho truhla Hospodinova. 014 2CH 008 012 Tedy obětoval Šalomoun zápaly Hospodinu na oltáři Hospodinovu, kterýž byl vzdělal před síní, 014 2CH 008 013 Cokoli náležitě každého dne obětováno býti mělo podlé přikázaní Mojžíšova, ve dny sobotní, na novměsíce a na slavnosti, po třikrát do roka, na slavnost přesnic, na slavnost téhodnů, a na slavnost stánků. 014 2CH 008 014 Ustanovil také podlé nařízení Davida otce svého pořádky kněžské k úřadům jejich, a Levíty ku povinnostem jejich, aby chválili Boha, a přisluhovali při kněžích náležitě každého dne, a vrátné v pořádcích jejich u jedné každé brány; nebo tak byl rozkaz Davida muže Božího. 014 2CH 008 015 Aniž se uchýlili od rozkázaní králova kněžím a Levítům při všeliké věci i při pokladích. 014 2CH 008 016 A když dostrojeno bylo všecko dílo Šalomounovo od toho dne, v němž založen byl dům Hospodinův, až do vystavení jeho, a tak dokonán byl dům Hospodinův, 014 2CH 008 017 Tedy jel Šalomoun do Aziongaber a do Elat při břehu mořském v zemi Idumejské. 014 2CH 008 018 I poslal jemu Chíram po služebnících svých lodí, a služebníky umělé na moři, kteříž plavivše se s služebníky Šalomounovými do Ofir, nabrali odtud čtyři sta a padesáte centnéřů zlata, a přinesli je králi Šalomounovi. 014 2CH 009 001 Královna pak z Sáby uslyševši pověst o Šalomounovi, přijela do Jeruzaléma, aby zkusila Šalomouna v pohádkách, s vojskem velmi velikým a s velbloudy, na nichž přinesla vonných věcí, a zlata velmi mnoho i kamení drahého. Přišla tedy k Šalomounovi, a mluvila s ním o všecko, což měla v srdci svém. 014 2CH 009 002 Jížto odpověděl Šalomoun na všecka slova její. Nebylo nic skrytého před Šalomounem, nač by jí neodpověděl. 014 2CH 009 003 Protož uzřevši královna z Sáby moudrost Šalomounovu, a dům, kterýž byl ustavěl, 014 2CH 009 004 I pokrmy stolu jeho, též sedání a stávání služebníků jeho přisluhujících jemu, i roucha jejich, šeňkýře také jeho a oděv jejich, i stupně, kterýmiž vstupoval k domu Hospodinovu: zděsila se náramně, 014 2CH 009 005 A řekla králi: Praváť jest řeč, kterouž jsem slyšela v zemi své o věcech tvých a o moudrosti tvé. 014 2CH 009 006 Však jsem nechtěla věřiti řečem jejich, až jsem přijela a uzřela očima svýma, a aj, není mi praveno ani polovice o velikosti moudrosti tvé. Převýšil jsi pověst tu, kterouž jsem slyšela. 014 2CH 009 007 Blahoslavení muži tvoji, a blahoslavení služebníci tvoji tito, kteříž stojí před tebou vždycky, a slyší moudrost tvou. 014 2CH 009 008 Budiž Hospodin Bůh tvůj požehnaný, kterýž tě sobě oblíbil, aby tě posadil na stolici své, abys byl králem na místě Hospodina Boha tvého. Proto že miluje Bůh tvůj Izraele, aby jej utvrdil na věky, ustanovil tě nad nimi králem, abys činil soud a spravedlnost. 014 2CH 009 009 I dala králi sto a dvadceti centnéřů zlata, a vonných věcí velmi mnoho, i kamení drahého, aniž bylo kdy přivezeno takových vonných věcí, jakéž darovala královna z Sáby Šalomounovi. 014 2CH 009 010 K tomu také i služebníci Chíramovi, a služebníci Šalomounovi, kteříž byli přivezli zlata z Ofir, přivezli dříví algumim a kamení drahého. 014 2CH 009 011 I nadělal král z toho dříví algumim stupňů k domu Hospodinovu i k domu královu, též harf a louten zpěvákům, aniž kdy prvé vídány takové věci v zemi Judské. 014 2CH 009 012 Král také Šalomoun dal královně z Sáby vedlé vší vůle její, čehož požádala, kromě toho, což byla přinesla k králi. Potom se navrátila a odjela do země své, ona i služebníci její. 014 2CH 009 013 Byla pak váha toho zlata, kteréž přicházelo Šalomounovi na každý rok, šest set šedesáte a šest centnéřů zlata, 014 2CH 009 014 Kromě toho, což kupci a prodavači přinášeli, a všickni králové Arabští. A vývodové té země přiváželi zlato a stříbro Šalomounovi. 014 2CH 009 015 A protož nadělal král Šalomoun dvě stě štítů z zlata taženého; šest set lotů zlata taženého dával na každý štít. 014 2CH 009 016 A tři sta pavéz z zlata taženého; tři sta lotů zlata dal na každou pavézu. I složil je král v domě lesu Libánského. 014 2CH 009 017 Udělal také král stolici z kostí slonových velikou, a obložil ji zlatem čistým. 014 2CH 009 018 A bylo šest stupňů k té stolici, a podnože té stolice také byly z zlata, držící se stolice, ano i spolehadla rukám s obou stran, tu kdež se sedalo, a dva lvové stáli u spolehadel. 014 2CH 009 019 Dvanácte též lvů stálo tu na šesti stupních s obou stran. Nebylo nic uděláno takového v žádném království. 014 2CH 009 020 Nadto všecky nádoby krále Šalomouna, jichž ku pití užívali, byly zlaté, a všecky nádoby v domě lesu Libánského byly z zlata nejčistšího. Nic nebylo z stříbra, aniž ho sobě co vážili za dnů Šalomounových. 014 2CH 009 021 Nebo měl král lodí, kteréž přecházely přes moře s služebníky Chíramovými. Jednou ve třech letech vracovaly se ty lodí mořské, přinášející zlato a stříbro, kosti slonové a opice a pávy. 014 2CH 009 022 I zveleben jest král Šalomoun nad všecky krále zemské v bohatství a v moudrosti. 014 2CH 009 023 Pročež všickni králové země žádostivi byli viděti tvář Šalomounovu, aby slyšeli moudrost jeho, kterouž složil Bůh v srdci jeho. 014 2CH 009 024 Z nichž jeden každý přinášeli také dar svůj, nádoby stříbrné a nádoby zlaté, roucha a zbroj, i vonné věci, koně a mezky, každého roku, 014 2CH 009 025 Tak že měl Šalomoun čtyři tisíce stájí koní a vozů, a dvanácte tisíc jezdců, kteréž rozsadil v městech vozů a při králi v Jeruzalémě. 014 2CH 009 026 I panoval nade všemi králi od řeky Eufrates až k zemi Filistinské, a až k končinám Egyptským. 014 2CH 009 027 A složil král stříbra v Jeruzalémě jako kamení, a cedrového dříví jako planého fíkoví, kteréž roste v údolí u velikém množství. 014 2CH 009 028 Přivodili také Šalomounovi koně z Egypta i ze všech zemí. 014 2CH 009 029 Jiné pak věci Šalomounovy, první i poslední, vypsány jsou v knize Nátana proroka, a v proroctví Achiáše Silonského, a u viděních Jaaddy proroka o Jeroboámovi synu Nebatovu. 014 2CH 009 030 A kraloval Šalomoun v Jeruzalémě nade vším Izraelem čtyřidceti let. 014 2CH 009 031 I usnul Šalomoun s otci svými, a pochovali jej v městě Davida otce jeho. Kraloval pak Roboám syn jeho místo něho. 014 2CH 010 001 Tedy odšel Roboám do Sichem; nebo tam sešel se byl všecken Izrael, aby ho ustanovili za krále. 014 2CH 010 002 Stalo se pak, když o tom uslyšel Jeroboám syn Nebatův, jsa v Egyptě, kamž byl utekl před králem Šalomounem, navrátil se Jeroboám z Egypta. 014 2CH 010 003 Nebo poslali a povolali ho. Tedy přišed Jeroboám i všecken Izrael, mluvili k Roboámovi, řkouce: 014 2CH 010 004 Otec tvůj stížil jho naše, protož nyní polehč služby otce svého tvrdé a břemene jeho těžkého, kteréž vložil na nás, a budeme tobě sloužiti. 014 2CH 010 005 Kterýž řekl jim: Po třech dnech navraťte se ke mně. I odšel lid. 014 2CH 010 006 V tom radil se král Roboám s starci, kteříž stávali před Šalomounem otcem jeho, ještě za života jeho, řka: Kterak vy radíte, jakou odpověd mám dáti lidu tomu? 014 2CH 010 007 I odpověděli jemu, řkouce: Jestliže se dobrotivě ukážeš lidu tomuto a povolíš jim, a mluviti budeš přívětivě, budou služebníci tvoji po všecky dny. 014 2CH 010 008 Ale on opustil radu starců, kterouž dali jemu, a radil se s mládenci, kteříž odrostli s ním, a stávali před ním. 014 2CH 010 009 A řekl jim: Co vy radíte, jakou máme dáti odpověd lidu tomuto, kteříž mluvili ke mně, řkouce: Polehč břemene, kteréž vložil otec tvůj na nás? 014 2CH 010 010 Jemuž odpověděli mládenci, kteříž zrostli s ním, řkouce: Takto odpovíš lidu tomu, kteříž mluvili k tobě a řekli: Otec tvůj stížil jho naše, ty pak polehč nám, takto díš jim: Nejmenší prst můj tlustší jest, nežli bedra otce mého. 014 2CH 010 011 Nyní tedy, otec můj těžké břímě vzložil na vás, já pak přidám břemene vašeho; otec můj trestal vás bičíky, ale já biči uzlovatými. 014 2CH 010 012 Potom přišel Jeroboám i všecken lid k Roboámovi dne třetího, jakž byl vyřkl král, řka: Navraťte se ke mně dne třetího. 014 2CH 010 013 I odpověděl jim král tvrdě. Nebo opustil král Roboám radu starců, 014 2CH 010 014 A mluvil k nim vedlé rady mládenců, řka: Otec můj stížil jho vaše, já pak k němu přidám; otec můj trestal vás bičíky, ale já biči uzlovatými. 014 2CH 010 015 A tak neuposlechl král lidu. (Příčina zajisté byla od Boha, aby naplnil Hospodin řeč svou, kterouž mluvil skrze Achiáše Silonského k Jeroboámovi synu Nebatovu.) 014 2CH 010 016 Protož vida všecken Izrael, že by je král oslyšel, odpověděl lid králi, řkouce: Jakýž máme díl v Davidovi? Ani dědictví nemáme v synu Izai. Jeden každý k stanům svým, ó Izraeli! Nyní opatř dům svůj, Davide. Odšel tedy všecken Izrael k stanům svým, 014 2CH 010 017 Tak že nad syny Izraelskými toliko, kteříž bydlili v městech Judských, kraloval Roboám. 014 2CH 010 018 A když poslal král Roboám Adurama, kterýž byl nad platy, uházeli ho synové Izraelští kamením až do smrti, čímž král Roboám přinucen byl, aby vsedna na vůz, utekl do Jeruzaléma. 014 2CH 010 019 A tak odstoupili synové Izraelští od domu Davidova až do dnešního dne. 014 2CH 011 001 Když pak přijel Roboám do Jeruzaléma, shromáždil dům Judův a Beniaminův, sto a osmdesáte tisíc výborných bojovníků, aby bojovali proti Izraelovi, a aby zase obráceno bylo království k Roboámovi. 014 2CH 011 002 Tedy stala se řeč Hospodinova k Semaiášovi, muži Božímu, řkoucí: 014 2CH 011 003 Pověz Roboámovi synu Šalomounovu, králi Judskému, a všemu lidu Izraelskému, kterýž jest v pokolení Judově a Beniaminově, řka: 014 2CH 011 004 Takto praví Hospodin: Netáhněte a nebojujte proti bratřím svým, navraťte se jeden každý do domu svého; nebo ode mne stala se věc tato. I uposlechli rozkazu Hospodinova, a navrátili se, aby netáhli proti Jeroboámovi. 014 2CH 011 005 I bydlil Roboám v Jeruzalémě, a vzdělal města hrazená v Judstvu. 014 2CH 011 006 A vzdělal Betlém, Etam. a Tekoe, 014 2CH 011 007 Betsur, Socho a Adulam, 014 2CH 011 008 Gát, Maresa a Zif, 014 2CH 011 009 Adoraim, Lachis a Azeka, 014 2CH 011 010 Zaraha, Aialon a Hebron, kteráž byla v pokolení Judově a Beniaminově města hrazená. 014 2CH 011 011 A když upevnil města hrazená, osadil v nich knížata, a zdělal špižírny k potravám, k oleji a vínu. 014 2CH 011 012 A v jednom každém městě složil štíty a kopí, a opatřil ta města velmi dobře, a tak kraloval nad Judou a Beniaminem. 014 2CH 011 013 Kněží také a Levítové, kteříž byli ve všem Izraeli, postavili se k němu ze všech končin svých. 014 2CH 011 014 Opustili byli zajisté Levítové předměstí svá i vládařství svá, a odebrali se do Judstva a do Jeruzaléma, (proto, že je zavrhl Jeroboám a synové jeho, aby v úřadu kněžském nesloužili Hospodinu. 014 2CH 011 015 A nařídil sobě kněží k sloužení po výsostech ďáblům a telatům, kterýchž byl nadělal). 014 2CH 011 016 A za nimi ze všech pokolení Izraelských ti, kteříž oddali srdce své k hledání Hospodina Boha Izraelského, přišli do Jeruzaléma, aby obětovali Hospodinu Bohu otců svých. 014 2CH 011 017 A tak utvrdili království Judské, a zsilili Roboáma syna Šalomounova za tři léta, a po ta tři léta chodili po cestě Davidově a Šalomounově. 014 2CH 011 018 Potom pojal sobě Roboám ženu, Mahalat, dceru Jerimota syna Davidova, a Abichail, dceru Eliaba syna Izai. 014 2CH 011 019 Kteráž mu zplodila syny: Jeusa a Semariáše a Zahama. 014 2CH 011 020 A po té pojal Maachu dceru Absolonovu, kteráž mu porodila Abiáše, Attaie, Zizu a Selomita. 014 2CH 011 021 Ale miloval Roboám Maachu dceru Absolonovu, nade všecky ženy i ženiny své; nebo byl pojal žen osmnáct, a ženin šedesát, a zplodil dvadceti a osm synů a šedesáte dcer. 014 2CH 011 022 Ustanovil pak Roboám Abiáše syna Maachy za kníže a vývodu mezi bratřími jeho; nebo myslil ho ustanoviti králem. 014 2CH 011 023 A opatrnosti užívaje, rozsadil všecky jiné syny své po všech krajích Judových a Beniaminových, ve všech městech ohrazených, i dal jim potravy hojně, a nabral jim mnoho žen. 014 2CH 012 001 I stalo se, když utvrdil království Roboám a zmocnil je, opustil zákon Hospodinův, i všecken Izrael s ním. 014 2CH 012 002 Stalo se, pravím, léta pátého království Roboámova, že vytáhl Sesák král Egyptský proti Jeruzalému, (nebo byli zhřešili proti Hospodinu), 014 2CH 012 003 S tisícem a dvěma sty vozů, a s šedesáti tisíci jízdných, a nebylo počtu lidu, kterýž přitáhl s ním z Egypta, Lubimských, Sukkimských a Chussimských. 014 2CH 012 004 A pobral města hrazená, kteráž byla v Judstvu, a přitáhl až k Jeruzalému. 014 2CH 012 005 Tedy Semaiáš prorok přišel k Roboámovi a k knížatům Judským, kteříž se byli sebrali do Jeruzaléma, bojíce se Sesáka, a řekl jim: Toto praví Hospodin: Vy jste mne opustili, i já také opouštím vás v rukou Sesákových. 014 2CH 012 006 I ponížili se knížata Izraelská i král, a řekli: Spravedlivýť jest Hospodin. 014 2CH 012 007 A když viděl Hospodin, že se ponížili, stalo se slovo Hospodinovo k Semaiášovi, řkoucí: Ponížiliť jsou se, neshladím jich, ale dám jim tudíž vysvobození, aniž se vyleje prchlivost má na Jeruzalém skrze Sesáka. 014 2CH 012 008 A však sloužiti jemu budou, aby zkusili, co jest to mně sloužiti, a sloužiti králům zemským. 014 2CH 012 009 A tak vstoupiv Sesák král Egytský do Jeruzaléma, pobral poklady domu Hospodinova, i poklady domu královského, všecko to pobral. Vzal i pavézy zlaté, kterýchž byl nadělal Šalomoun. 014 2CH 012 010 I nadělal král Roboám místo nich pavéz měděných, a poručil je úředníkům nad drabanty, kteříž ostříhali brány domu královského. 014 2CH 012 011 A když král chodíval do domu Hospodinova, přicházívali drabanti a nosili je; potom též zase přinášeli je do pokoje drabantů. 014 2CH 012 012 Když se pak ponížil, odvrátila se od něho prchlivost Hospodinova, a neshladil ho do cela, tak jakož se k Judovi v dobrých věcech ohlašoval. 014 2CH 012 013 Tedy zmocnil se král Roboám v Jeruzalémě a kraloval; nebo ve čtyřidcíti a v jednom létě byl Roboám, když počal kralovati, a sedmnácte let kraloval v Jeruzalémě, městě, kteréž vyvolil Hospodin ze všech pokolení Izraelských, aby tam přebývalo jméno jeho. Jméno matky jeho bylo Naama Ammonitská. 014 2CH 012 014 Kterýž činil zlé věci; nebo neustavil srdce svého, aby hledal Hospodina. 014 2CH 012 015 Věci pak Roboámovy, první i poslední, zdaž zapsány nejsou v knihách Semaiáše proroka, a Iddo proroka, kdež se vyčítá pořádek rodů, ano i války mezi Roboámem a Jeroboámem, po všecky dny? 014 2CH 012 016 I usnul Roboám s otci svými, a pochován jest v městě Davidově, a kraloval Abiáš syn jeho místo něho. 014 2CH 013 001 Léta osmnáctého krále Jeroboáma kraloval Abiáš nad Judou. 014 2CH 013 002 Tři léta kraloval v Jeruzalémě, (a jméno matky jeho Michaia, dcera Urielova z Gabaa), a byla válka mezi Abiášem a Jeroboámem. 014 2CH 013 003 Pročež sšikoval Abiáš vojsko udatných bojovníků, čtyřikrát sto tisíc mužů výborných, Jeroboám pak sšikoval se proti němu, maje osmkrát sto tisíc mužů výborných, velmi udatných. 014 2CH 013 004 I postavil se Abiáš na vrchu hory Semaraim, kteráž byla mezi horami Efraimskými, a řekl: Slyšte mne, Jeroboáme i všecken Izraeli. 014 2CH 013 005 Zdaliž jste neměli věděti, že Hospodin Bůh Izraelský dal království Davidovi nad Izraelem na věky, jemu i synům jeho smlouvou trvánlivou? 014 2CH 013 006 Ale povstal Jeroboám syn Nebatův, služebník Šalomouna syna Davidova, a zprotivil se pánu svému. 014 2CH 013 007 A sebrali se k němu lidé nevážní a bezbožní a zsilili se proti Roboámovi synu Šalomounovu, Roboám pak byv dítě a srdce choulostivého, neodepřel jim zmužile. 014 2CH 013 008 Tak vy nyní myslíte zsiliti se proti království Hospodinovu, kteréž jest v ruce synů Davidových, a jest vás veliké množství; máte také při sobě telata zlatá, kterýchž vám nadělal Jeroboám, za bohy. 014 2CH 013 009 Zdaliž jste nezavrhli kněží Hospodinových, synů Aronových a Levítů, a nadělali jste sobě kněží, tak jako národové jiných zemí? Kdožkoli přichází, aby posvěceny byly ruce jeho volčetem mladým a sedmi skopci, hned je knězem těch, jenž nejsou bohové. 014 2CH 013 010 Ale my jsme Hospodina Boha našeho, aniž jsme se ho spustili, kněží pak přisluhující Hospodinu jsou synové Aronovi a Levítové, kteříž konají práci svou, 014 2CH 013 011 A pálí Hospodinu zápaly každého jitra a každého večera, kadí také vonnými věcmi, zpořádaní také chlebů na stole čistém, a svícen zlatý s lampami jeho spravují, aby hořely každého večera. A tak my ostříháme nařízení Hospodina Boha svého, ale vy strhli jste se jeho. 014 2CH 013 012 Protož aj, s námi jest Bůh vůdce náš, a kněží jeho a trouby zvučné, aby zněly proti vám. Synové Izraelští, nebojujte s Hospodinem Bohem otců svých, nebo nepovede se vám šťastně. 014 2CH 013 013 Mezi tím Jeroboám obvedl zálohy, aby po zadu na ně připadli, a tak byli Izraelští před Judskými, a zálohy ty byly jim pozadu. 014 2CH 013 014 Tedy spatřiv Juda, an válka jim s předu i s zadu, zvolali k Hospodinu, a kněží troubili v trouby. 014 2CH 013 015 Učinili také pokřik muži Judští. I stalo se v tom pokřiku mužů Judských, ranil Bůh Jeroboáma i všecken Izrael před Abiášem a Judou. 014 2CH 013 016 A tak utíkali synové Izraelští před Judou, ale dal je Bůh v ruku jejich. 014 2CH 013 017 Nebo porazili je Abiáš a lid jeho ranou velikou, tak že padlo zbitých z Izraele pětkrát sto tisíc mužů výborných. 014 2CH 013 018 Protož sníženi jsou synové Izraelští v ten čas, a zmocnili se synové Judovi, nebo zpolehli na Hospodina Boha otců svých. 014 2CH 013 019 I honil Abiáš Jeroboáma, a vzal mu města, Bethel i vsi jeho, Jesana i vsi jeho, a Efron i vsi jeho. 014 2CH 013 020 Aniž se mohl zase zsiliti více Jeroboám po všecky dny Abiášovy. I ranil jej Hospodin, tak že umřel. 014 2CH 013 021 Ale Abiáš zmocnil se, kterýž byl sobě pojal žen čtrnáct, a zplodil dvamecítma synů a šestnácte dcer. 014 2CH 013 022 Ostatek pak činů Abiášových, a života jeho i řečí jeho, sepsáno jest v knize proroka Iddo. 014 2CH 014 001 Když pak usnul Abiáš s otci svými, a pochovali jej v městě Davidově, kraloval Aza syn jeho místo něho. Za jeho dnů v pokoji byla země deset let. 014 2CH 014 002 I činil Aza to, což se dobře líbilo Hospodinu Bohu jeho. 014 2CH 014 003 Nebo zbořil oltáře cizí i výsosti, a stroskotal obrazy jejich, a posekal háje jejich. 014 2CH 014 004 A přikázal Judovi, aby hledali Hospodina Boha otců svých, a ostříhali zákona a přikázaní jeho. 014 2CH 014 005 Zkazil, pravím, po všech městech Judských výsosti a slunečné obrazy, a bylo v pokoji království za času jeho. 014 2CH 014 006 Zatím vzdělal města hrazená v Judstvu, proto že v pokoji byla země, aniž jaká proti němu válka povstala těch let; nebo Hospodin dal jemu odpočinutí. 014 2CH 014 007 I řekl lidu Judskému: Vzdělejme ta města, a ohraďme je zdmi a věžemi, branami i závorami, dokudž země jest v moci naší. Aj, že jsme hledali Hospodina Boha svého, hledali jsme ho, a dal nám odpočinutí odevšad. A tak stavěli a šťastně se jim zvedlo. 014 2CH 014 008 Měl pak Aza vojsko těch, kteříž nosili štíty a kopí, z pokolení Judova třikrát sto tisíců, a z Beniaminova pavézníků a střelců dvě stě a osmdesáte tisíců. Všickni ti byli muži udatní. 014 2CH 014 009 I vytáhl proti nim Zerach Mouřenín, maje v vojště desetkrát sto tisíců, a vozů tři sta, a přitáhl až k Maresa. 014 2CH 014 010 Vytáhl též i Aza proti němu. I sšikovali vojska v údolí Sefata u Maresa. 014 2CH 014 011 Tedy volal Aza k Hospodinu Bohu svému, a řekl: Hospodine, neníť potřebí tobě velikého množství, když ty chceš pomoci mdlejším. Pomoziž nám, Hospodine Bože náš, neboť v tebe doufáme, a ve jménu tvém jdeme proti množství tomuto. Hospodine, ty jsi Bůh náš; nechť nemá moci proti tobě bídný člověk. 014 2CH 014 012 I ranil Hospodin Mouřeníny před Azou a před lidem Judským, tak že utíkali Mouřenínové. 014 2CH 014 013 A honil je Aza i lid, kterýž byl s ním, až do Gerar. I padli Mouřenínové, že se nijakž otaviti nemohli; nebo potříni jsou před Hospodinem a před vojskem jeho. I odnesli onino kořistí velmi mnoho. 014 2CH 014 014 Pohubili také všecka města vůkol Gerar; strach zajisté Hospodinův připadl na ně. I vzebrali všecka města; nebo mnoho kořistí v nich bylo. 014 2CH 014 015 Též i obyvatele v staních při dobytcích zbili, a zajavše ovec velmi mnoho a velbloudů, navrátili se do Jeruzaléma. 014 2CH 015 001 Tehdy na Azariáše syna Odedova sstoupil duch Boží. 014 2CH 015 002 Pročež vyšed vstříc Azovi, řekl jemu: Slyšte mne, Azo i všecko pokolení Judovo a Beniaminovo. Hospodin byl s vámi, dokudž jste byli s ním, a budete-li ho hledati, najdete ho; pakli ho opustíte, opustíť vás. 014 2CH 015 003 Po mnohé zajisté dny Izrael jest bez pravého Boha a bez kněží, učitelů i bez zákona, 014 2CH 015 004 Ješto, kdyby se v úzkosti své k Hospodinu Bohu Izraelskému byli obrátili a hledali ho, byliť by ho nalezli. 014 2CH 015 005 Ale časů těchto není bezpečno vycházeti ani vcházeti; nebo nepokoj veliký jest mezi všemi obyvateli země, 014 2CH 015 006 Tak že šlapá národ po národu, a město po městu, proto že Bůh kormoutí je všelijakými úzkostmi. 014 2CH 015 007 Protož vy posilňte se, a neopouštějte rukou svých; nebo má mzdu práce vaše. 014 2CH 015 008 A když slyšel Aza slova ta a proroctví Odeda proroka, posilil se, a vyplénil ohavnosti ze vší země Judské a Beniaminské, i z měst, kteráž byl vzal na hoře Efraim, a obnovil oltář Hospodinův, kterýž byl před síní Hospodinovou. 014 2CH 015 009 Potom shromáždil všecko pokolení Judovo i Beniaminovo, a příchozí s nimi z Efraima, Manassesa a Simeona; nebo jich bylo uteklo k němu z lidu Izraelského velmi mnoho, vidouce, že Hospodin Bůh jeho jest s ním. 014 2CH 015 010 I sebrali se do Jeruzaléma třetího měsíce, patnáctého léta kralování Azova, 014 2CH 015 011 A obětovali Hospodinu v ten den z kořistí přihnaných, volů sedm set a ovcí sedm tisíc. 014 2CH 015 012 A vešli v smlouvu, aby hledali Hospodina Boha otců svých, z celého srdce svého a ze vší duše své, 014 2CH 015 013 A kdož by koli nehledal Hospodina Boha Izraelského, aby byl usmrcen, buď malý neb veliký, buď muž neb žena. 014 2CH 015 014 I přisáhli Hospodinu hlasem velikým, s zvukem na trouby i na pozouny. 014 2CH 015 015 Všecken zajisté lid Judský radoval se z přísahy té; nebo celým srdcem svým přisáhli, a se vší ochotností hledali ho, a nalezli jej. I dal jim odpočinutí Hospodin se všech stran. 014 2CH 015 016 Nadto i Maachu matku ssadil Aza král, aby nebyla královnou, proto že byla vzdělala v háji hroznou modlu. I podťal Aza modlu tu hroznou, a zdrobil i spálil ji při potoku Cedron. 014 2CH 015 017 Ačkoli výsosti nebyly zkaženy v lidu Izraelském, srdce však Azovo bylo celé po všecky dny jeho. 014 2CH 015 018 Vnesl také ty věci, kteréž posvěceny byly od otce jeho, i to, čehož sám posvětil, do domu Božího, stříbro, zlato i nádoby. 014 2CH 015 019 A nebylo války až do léta třidcátého pátého kralování Azova. 014 2CH 016 001 Léta třidcátého šestého kralování Azova vytáhl Báza král Izraelský proti Judovi, a stavěl Ráma, aby nedal vyjíti ani jíti k Azovi králi Judskému. 014 2CH 016 002 Tedy vzav Aza stříbro i zlato z pokladů domu Hospodinova i domu královského, poslal k Benadadovi králi Syrskému, kterýž bydlil v Damašku, řka: 014 2CH 016 003 Smlouva jest mezi mnou a mezi tebou, mezi otcem mým a mezi otcem tvým. Aj, posílámť teď stříbro a zlato, jdi, zruš smlouvu svou s Bázou králem Izraelským, ať odtrhne ode mne. 014 2CH 016 004 I uposlechl Benadad krále Azy, a poslal knížata s vojsky svými proti městům Izraelským. I dobyli Jon a Dan, též Abelmaim i všech měst Neftalímových, v nichž měli sklady. 014 2CH 016 005 To když uslyšel Báza, přestal stavěti Ráma, a zanechal díla svého. 014 2CH 016 006 V tom Aza král pojal všecken lid Judský, a pobrali kamení z Ráma i dříví, z něhož stavěl Báza, a vystavěl z něho Gabaa a Masfa. 014 2CH 016 007 V ten pak čas přišel Chanani prorok k Azovi králi Judskému, a řekl jemu: Že jsi zpolehl na krále Syrského, a nezpolehl jsi na Hospodina Boha svého, proto ušlo vojsko krále Syrského z ruky tvé. 014 2CH 016 008 Zdaliž jsou Chussimští a Lubimští neměli vojsk velmi velikých, s vozy a jezdci náramně mnohými? A když jsi zpolehl na Hospodina, vydal je v ruku tvou. 014 2CH 016 009 Oči zajisté Hospodinovy spatřují všecku zemi, aby dokazoval síly své při těch, kteříž jsou k němu srdce upřímého. Bláznivě jsi učinil v té věci, protož od toho času budou proti tobě války. 014 2CH 016 010 Tedy rozhněvav se Aza na proroka, dal ho do vězení; nebo se byl rozhněval na něj pro tu věc. A utiskal Aza některé z lidu toho času. 014 2CH 016 011 O jiných pak věcech Azových, prvních i posledních, zapsáno jest v knize o králích Judských a Izraelských. 014 2CH 016 012 Potom léta třidcátého devátého kralování svého nemocen byl Aza na nohy své těžkou nemocí, a však v nemoci své nehledal Boha, ale lékařů. 014 2CH 016 013 A tak usnul Aza s otci svými, a umřel léta čtyřidcátého prvního kralování svého. 014 2CH 016 014 A pochovali jej v hrobě jeho, kterýž byl vytesal sobě v městě Davidově, a položili ho na lůžku, kteréž byl naplnil vonnými věcmi a mastmi dílem apatykářským připravenými. I pálili to jemu ohněm velmi velikým. 014 2CH 017 001 I kraloval Jozafat syn jeho místo něho, a zmocnil se Izraele. 014 2CH 017 002 I osadil lidem válečným všecka města hrazená v Judstvu, a postavil stráž v zemi Judské a v městech Efraim, kteráž byl zdobýval Aza otec jeho. 014 2CH 017 003 A byl Hospodin s Jozafatem; nebo chodil po cestách Davida otce svého prvních, aniž hledal modl. 014 2CH 017 004 Ale Boha otce svého hledal, a v přikázaních jeho chodil, aniž následoval skutků lidu Izraelského. 014 2CH 017 005 I utvrdil Hospodin království v ruce jeho, a dal všecken lid Judský dary Jozafatovi, tak že měl bohatství a slávy hojně. 014 2CH 017 006 A nabyv udatného srdce k cestám Hospodinovým, zkazil přesto také i výsosti a háje v Judstvu. 014 2CH 017 007 Léta pak třetího království svého poslal knížata svá: Benchaile, Abdiáše, Zachariáše, Natanaele a Micheáše, aby učili v městech Judských. 014 2CH 017 008 A s nimi Levíty: Semaiáše, Netaniáše, Zebadiáše, Azaele, Semiramota, Jonatana, Adoniáše, Tobiáše a Tobadoniáše, Levíty, a s nimi Elisama a Jehorama, kněží, 014 2CH 017 009 Kteříž učili v Judstvu, majíce s sebou knihu zákona Hospodinova. Chodili pak vůkol po všech městech Judských, vyučujíce lid. 014 2CH 017 010 I byl strach Hospodinův na všech královstvích zemí, kteréž byly vůkol Judstva, tak že nebojovali proti Jozafatovi. 014 2CH 017 011 Nýbrž i Filistinští přinášeli Jozafatovi dary a berni uloženou. Arabští také přiháněli jemu dobytky, skopců po sedmi tisících a sedmi stech, též kozlů po sedmi tisících a sedmi stech. 014 2CH 017 012 I prospíval Jozafat, a rostl až na nejvyšší, a vystavěl v Judstvu zámky a města k skladům. 014 2CH 017 013 A práci mnohou vedl při městech Judských, muže pak válečné a slovoutné měl v Jeruzalémě. 014 2CH 017 014 A tento jest počet jich po domích otců jejich: Z Judy knížata nad tisíci: Adna kníže, a s ním udatných rytířů třikrát sto tisíc. 014 2CH 017 015 A po něm Jochanan kníže, a s ním dvě stě a osmdesát tisíc. 014 2CH 017 016 Po něm Amaziáš syn Zichrův, kterýž se dobrovolně byl oddal Hospodinu, a při něm dvakrát sto tisíc mužů udatných. 014 2CH 017 017 Z Beniamina pak muž udatný Eliada, a s ním lidu zbrojného s lučišti a pavézami dvakrát sto tisíc. 014 2CH 017 018 A po něm Jozabad, a s ním sto a osmdesát tisíc způsobných k boji. 014 2CH 017 019 Ti sloužili králi, kromě těch, kteréž byl osadil král po městech hrazených po všem Judstvu. 014 2CH 018 001 I měl Jozafat bohatství a slávu velmi velikou, a spříznil se s Achabem. 014 2CH 018 002 Přijel pak po letech k Achabovi do Samaří, a nabil Achab ovcí a volů hojně pro něj a pro lid, kterýž byl s ním, a namlouval ho, aby táhl do Rámot Galád. 014 2CH 018 003 Nebo řekl Achab král Izraelský Jozafatovi králi Judskému: Potáhneš-li se mnou do Rámot Galád? Odpověděl jemu: Jakž jsem já, tak jsi ty, jako lid tvůj, tak lid můj, a s tebouť budu v tom boji. 014 2CH 018 004 Řekl také Jozafat králi Izraelskému: Vzeptej se medle dnes na slovo Hospodinovo. 014 2CH 018 005 I shromáždil král Izraelský proroků svých čtyři sta mužů, a řekl jim: Máme-li jeti do Rámot Galád na vojnu, čili tak nechati? I řekli: Táhni, nebo dá je Bůh v ruku královu. 014 2CH 018 006 Tedy řekl Jozafat: Což již není zde proroka Hospodinova žádného, abychom se ho zeptali? 014 2CH 018 007 Odpověděl král Izraelský Jozafatovi: Ještěť jest muž jeden, skrze něhož bys se mohl poraditi s Hospodinem, ale já ho nenávidím, proto že mi nikdy nic dobrého neprorokuje, ale vždycky zlé. Ten jest Micheáš syn Jemlův. Ale Jozafat řekl: Nechť tak nemluví král. 014 2CH 018 008 Protož povolav král Izraelský komorníka jednoho, řekl: Přiveď sem rychle Micheáše syna Jemlova. 014 2CH 018 009 (Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský seděli jeden každý na stolici své, odíni jsouce rouchem. Seděli pak v placu u vrat brány Samařské, a všickni proroci prorokovali před nimi. 014 2CH 018 010 Kdežto Sedechiáš syn Kenanův udělal sobě byl i rohy železné, a řekl: Takto praví Hospodin: Těmito trkati budeš Syrské, dokudž jich nepohubíš. 014 2CH 018 011 Tak podobně všickni proroci prorokovali, řkouce: Jeď do Rámot Galád, a šťastněť se povede; nebo dá je Hospodin v ruku královu.) 014 2CH 018 012 V tom posel ten, kterýž šel, aby zavolal Micheáše, mluvil jemu, řka: Aj, řeči proroků těch jednostejné jsou a dobré před králem. Medle, buď řeč tvá, jako řeč kterého z nich, a mluv dobré věci. 014 2CH 018 013 Jemuž řekl Micheáš: Živť jest Hospodin, že cožkoli vyřkne Bůh můj, to mluviti budu. 014 2CH 018 014 A když přišel k králi, řekl jemu král: Micheáši, máme-li jeti proti Rámot Galád na vojnu, čili tak nechati? Kterýž řekl: Táhněte a šťastněť se vám povede, i budou dáni v ruku vaši. 014 2CH 018 015 Ještě řekl jemu král: I kolikrátž tě mám přísahou zavazovati, abys mi nemluvil než pravdu ve jménu Hospodinovu? 014 2CH 018 016 Protož řekl: Viděl jsem všecken lid Izraelský rozptýlený po horách jako ovce, kteréž nemají pastýře; nebo řekl Hospodin: Nemají pána tito, navrať se jeden každý do domu svého v pokoji. 014 2CH 018 017 I řekl král Izraelský Jozafatovi: Zdaližť jsem neřekl, že mi nebude prorokovati nic dobrého, ale zlé? 014 2CH 018 018 Řekl dále: Protož slyšte slovo Hospodinovo: Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu svém, a všecko vojsko nebeské stojící po pravici jeho i po levici jeho. 014 2CH 018 019 I řekl Hospodin: Kdo oklamá Achaba krále Izraelského, aby vytáhl a padl u Rámot Galád? A když pravil ten toto, a jiný pravil jiné, 014 2CH 018 020 Tožť vyšel duch, a postaviv se před Hospodinem, řekl: Já ho oklamám. Hospodin pak řekl jemu: Jakým způsobem? 014 2CH 018 021 Odpověděl: Vyjdu a budu duchem lživým v ústech všech proroků jeho. Kterýžto řekl: Oklamáš a dovedeš toho; jdiž a učiň tak. 014 2CH 018 022 Protož aj, jižtě dal Hospodin ducha lživého v ústa proroků tvých těchto, ješto však Hospodin mluvil zlé proti tobě. 014 2CH 018 023 Tedy přistoupiv Sedechiáš syn Kenanův, dal políček Micheášovi a řekl: Kterouž jest cestou odšel duch Hospodinův ode mne, aby mluvil tobě? 014 2CH 018 024 Odpověděl Micheáš: Aj, uzříš v ten den, když vejdeš do nejtajnějšího pokoje, abys se skryl. 014 2CH 018 025 I řekl král Izraelský: Jměte Micheáše, a doveďte ho k Amonovi hejtmanu města, a k Joasovi synu královu. 014 2CH 018 026 A díte: Takto praví král: Dejte tohoto do žaláře a dávejte mu jísti maličko chleba a maličko vody, dokudž se nenavrátím v pokoji. 014 2CH 018 027 Ale Micheáš řekl: Jestliže se ty navrátíš v pokoji, tedyť nemluvil Hospodin skrze mne. Přesto řekl: Slyštež to všickni lidé. 014 2CH 018 028 A tak táhl král Izraelský a Jozafat král Judský proti Rámot Galád. 014 2CH 018 029 I řekl král Izraelský Jozafatovi: Změním já se, když půjdu k bitvě, ale ty oblec se v roucho své. I změnil se král Izraelský, a jeli k bitvě. 014 2CH 018 030 Král pak Syrský přikázal byl hejtmanům nad vozy svými, řka: Nebojujte proti malému ani proti velikému, než proti samému králi Izraelskému. 014 2CH 018 031 I stalo se, když hejtmané nad vozy uzřeli Jozafata, řekli: Král Izraelský jest. Takž se obrátili proti němu, aby bojovali. Tedy zkřikl Jozafat, a Hospodin spomohl jemu, a odvrátil je Bůh od něho. 014 2CH 018 032 Nebo uzřevše hejtmané nad vozy, že on není král Izraelský, obrátili se od něho. 014 2CH 018 033 Muž pak střelil z lučiště náhodou, a postřelil krále Izraelského, kdež se pancíř spojuje. Pročež řekl vozkovi: Obrať se, a vyvez mne z vojska; nebo jsem nemocen. 014 2CH 018 034 I rozmohla se bitva v ten den. Král pak Izraelský stál na voze proti Syrským až do večera, i umřel v západ slunce. 014 2CH 019 001 Když se pak navracoval Jozafat král Judský do domu svého v pokoji do Jeruzaléma, 014 2CH 019 002 Vyšel jemu vstříc Jéhu syn Chananův, prorok, a řekl králi Jozafatovi: Zdaliž jsi bezbožnému měl pomáhati, a ty, jenž nenávidí Hospodina, milovati? Z té příčiny proti tobě jest hněv Hospodinův. 014 2CH 019 003 Ale však nalezly se věci dobré při tobě, že jsi vysekal háje z země, a nastrojil srdce své, abys hledal Boha. 014 2CH 019 004 I bydlil Jozafat v Jeruzalémě, a zase projel lid od Bersabé až k hoře Efraim, a navrátil je k Hospodinu Bohu otců jejich. 014 2CH 019 005 A ustanovil soudce v zemi po všech městech Judských hrazených, v jednom každém městě. 014 2CH 019 006 Tedy řekl soudcům: Vizte, jak co činíte; nebo nevedete soudu za člověka, ale za Hospodina, kterýž vám přítomen jest při vykonávání soudu. 014 2CH 019 007 A protož budiž bázeň Hospodinova při vás. Ostříhejte toho a čiňte tak, neboť není u Hospodina Boha našeho nepravosti, tak aby šetřiti měl osob, aneb přijímati dary. 014 2CH 019 008 Tak i v Jeruzalémě ustanovil Jozafat některé z Levítů a z kněží, a z knížat otcovských, čeledí Izraelských, k soudu Hospodinovu a k rozepřem těch, kteříž by se obraceli o to do Jeruzaléma. 014 2CH 019 009 A přikázal jim, řka: Takž dělejte v bázni Hospodinově, u víře a v srdci upřímém. 014 2CH 019 010 A při všeliké rozepři, kteráž by přišla před vás od bratří vašich, kteříž bydlí v městech svých, buď mezi krví a krví, mezi zákonem a přikázaním, ustanoveními a soudy, napomenete jich, aby nehřešili proti Hospodinu, tak aby nepřišla prchlivost na vás, ani na bratří vaše. Tak čiňte, a neuběhnete v hřích. 014 2CH 019 011 A aj, Amariáš, kněz nejvyšší, mezi vámi bude ve všech věcech Hospodinových, a Zebadiáš syn Izmaelův, vývoda domu Judova, ve všeliké věci královské. Máte také Levíty správce mezi sebou; posilňtež se a zmužile sobě počínejte, a budeť Hospodin s tím, kdož bude dobrý. 014 2CH 020 001 I stalo se potom, že přitáhli synové Moáb a synové Ammon, a s nimi někteří od Ammonitských, proti Jozafatovi na vojnu. 014 2CH 020 002 A přišedše, oznámili Jozafatovi, řkouce: Přitáhlo proti tobě množství veliké z zámoří, z země Syrské, a aj, jsou v Hasesontamar, jenž jest Engadi. 014 2CH 020 003 I ulekl se, a obrátil Jozafat tvář svou k hledání Hospodina, a vyhlásil půst všemu lidu Judskému. 014 2CH 020 004 A tak shromáždil se lid Judský, aby hledali Hospodina. Také i ze všech měst Judských sešli se hledati Hospodina. 014 2CH 020 005 Tedy stál Jozafat v shromáždění Judském a Jeruzalémském, v domě Hospodinově před síní novou, 014 2CH 020 006 A řekl: Hospodine, Bože otců našich, zdaliž ty sám nejsi Bohem na nebi? Zdaliž ty nepanuješ nade všemi královstvími národů? Zdaliž v ruce tvé není síly a moci, tak že není, kdo by se mohl postaviti proti tobě? 014 2CH 020 007 Zdaliž jsi ty, Bože náš, nevyhnal obyvatelů země této před tváří lidu svého Izraelského, a dal jsi ji semeni Abrahama, milovníka svého na věky? 014 2CH 020 008 Kteřížto bydlili v ní, a vzdělali tobě v ní svatyni, jménu tvému, řkouce: 014 2CH 020 009 Jestliže by na nás přišly zlé věci, meč pomsty, buď morová rána, buď hlad, postavíme se před tímto domem a před tebou, (poněvadž jméno tvé jest v domě tomto), a budeme volati k tobě v úzkostech svých, i vyslyšíš a vysvobodíš. 014 2CH 020 010 A nyní, aj, synové Ammon a Moáb, a hora Seir, skrze něž jsi nedopustil jíti Izraelovi, když se brali z země Egyptské, ale uhnuli se od nich, a nepohubili jich, 014 2CH 020 011 Aj hle, oni odplacejí se nám, přitáhše, aby nás vyhnali z dědictví tvého, kteréž jsi právem dědičným dal nám. 014 2CH 020 012 Bože náš, zdali jich souditi nebudeš? V násť zajisté není žádné síly proti množství tomuto velikému, kteréž táhne proti nám, aniž my víme, co bychom činiti měli, toliko na tě patří oči naše. 014 2CH 020 013 Všecken také lid Judský stáli před Hospodinem, též i dítky jich, ženy i synové jejich. 014 2CH 020 014 Jachaziel pak syn Zachariáše syna Benaiášova, syna Jehielova, syna Mataniášova, Levíta z synů Azafových, nadšen jsa duchem Hospodinovým, u prostřed toho shromáždění, 014 2CH 020 015 Řekl: Pozorujte všecken Judo a obyvatelé Jeruzalémští, i ty králi Jozafate. Takto vám praví Hospodin: Nebojte se vy, ani se lekejte množství tohoto velikého; nebo ne váš bude boj, ale Boží. 014 2CH 020 016 Zítra vytáhněte proti nim, aj, oni potáhnou po stráni Ziz, a naleznete je při konci údolí naproti poušti Jeruel. 014 2CH 020 017 Nebudete vy bojovati tuto. Postavte se, stůjte a vizte vysvobození Hospodinovo při sobě, ó Judo a Jeruzaléme. Nebojte se, aniž se strachujte; zítra vyjděte proti nim, a Hospodin bude s vámi. 014 2CH 020 018 I sklonil se Jozafat tváří k zemi, a všecken lid Judský i obyvatelé Jeruzalémští padli před Hospodinem, klanějíce se Hospodinu. 014 2CH 020 019 Vstali pak Levítové z synů Kahat a z synů Chóre, aby chválili Hospodina Boha Izraelského hlasem velikým a vysokým. 014 2CH 020 020 Potom vstavše ráno, vytáhli na poušť Tekoe. A když vycházeli, stál Jozafat a řekl: Slyšte mne, Judo a obyvatelé Jeruzalémští. Věřte v Hospodina Boha svého, a stane se vám věrně; věřte prorokům jeho, a šťastně se vám povede. 014 2CH 020 021 A tak poradiv se s lidem, postavil zpěváky Hospodinu, aby chválili okrasu svatosti, a když by vycházeli sšikovaní k boji, aby oni napřed šli a říkali: Oslavujte Hospodina, nebo na věky milosrdenství jeho. 014 2CH 020 022 Tu chvíli pak, když oni začali zpěv a chválení, obrátil Hospodin ty, kteříž byli v zálohách, na syny Ammon, Moáb a obyvatele hory Seir, ješto však byli přitáhli proti Judovi, a tak sami se bili. 014 2CH 020 023 Nebo povstali synové Ammon a Moábští proti obyvatelům hory Seir, aby zmordovali a shladili je. A když dokonali boj proti obyvatelům hory Seir, pomáhali sobě a hubili jedni druhé. 014 2CH 020 024 Mezi tím lid Judský přitáhl k stráži, kteráž jest na poušti, a uzřeli to množství, a aj, mrtví leží na zemi, aniž kdo ušel. 014 2CH 020 025 Pročež přistoupil Jozafat s lidem svým, aby rozebrali loupeže jejich, a nalezli u nich hojnost zboží i klénotů na tělích zbitých. I rozbitovali toho mezi sebou, tak že unesti nemohli; za tři dni dělili ty loupeže, proto že jich mnoho bylo. 014 2CH 020 026 V den pak čtvrtý shromáždili se do údolí Beracha, a že tu dobrořečili Hospodinu, protož nazvali jméno místa toho údolí Beracha až do dnešního dne. 014 2CH 020 027 Zatím obrátili se všickni muži Judští a Jeruzalémští, a Jozafat před nimi, aby se navrátili do Jeruzaléma s veselím; nebo byl obveselil je Hospodin nad nepřátely jejich. 014 2CH 020 028 I vešli do Jeruzaléma s loutnami a harfami a s trubami do domu Hospodinova. 014 2CH 020 029 Tedy připadl strach Boží na všecka království zemská, když uslyšeli, že Hospodin bojoval proti nepřátelům lidu Izraelského. 014 2CH 020 030 A tak v pokoji bylo království Jozafatovo; nebo odpočinutí dal jemu Bůh jeho odevšad. 014 2CH 020 031 Kraloval pak Jozafat nad Judou. Ve třidcíti pěti letech byl, když kralovati začal, a pětmecítma let kraloval v Jeruzalémě. Jméno matky jeho Azuba, dcera Silchi. 014 2CH 020 032 A chodil po cestě Azy otce svého, aniž se uchýlil od ní, čině to, což pravého jest před očima Hospodinovýma. 014 2CH 020 033 A však výsosti nebyly zkaženy, nebo ještě lid byl nenastrojil srdce svého k Bohu otců svých. 014 2CH 020 034 O jiných pak věcech Jozafatových, prvních i posledních, sepsáno jest v knihách Jéhu syna Chanani, kterémuž bylo poručeno, aby to vložil do knihy o králích Izraelských. 014 2CH 020 035 Potom stovaryšil se Jozafat král Judský s Ochoziášem králem Izraelským, kterýž sobě bezbožně počínal. 014 2CH 020 036 Stovaryšil se pak s ním proto, aby nadělal lodí, kteréž by přecházely přes moře. I nadělali lodí v Aziongaber. 014 2CH 020 037 Protož prorokoval Eliezer syn Dodavahův z Maresa proti Jozafatovi, řka: Jakž jsi se stovaryšil s Ochoziášem, roztrhl Hospodin skutky tvé. I stroskotány jsou lodí, a tak nemohly se doplaviti přes moře. 014 2CH 021 001 Potom usnul Jozafat s otci svými, a pochován jest s nimi v městě Davidově. I kraloval Jehoram syn jeho místo něho. 014 2CH 021 002 Měl pak bratří, syny Jozafatovy, Azariáše, Jechiele, Zachariáše, Azariáše, Michaele a Sefatiáše. Všickni ti byli synové Jozafata krále Izraelského. 014 2CH 021 003 Kterýmž byl dal otec jejich darů mnoho, stříbra a zlata, a věcí drahých, s městy hrazenými v Judstvu, království pak dal Jehoramovi, proto že on byl prvorozený. 014 2CH 021 004 I uvázal se Jehoram v království otce svého, a zmocniv se, zmordoval všecky bratří své mečem, ano i některé z knížat Izraelských. 014 2CH 021 005 Ve dvou a třidcíti letech byl Jehoram, když počal kralovati, a osm let kraloval v Jeruzalémě. 014 2CH 021 006 A chodil po cestě králů Izraelských, tak jako činil dům Achabův; nebo dceru Achabovu měl za manželku, a činil zlé věci před očima Hospodinovýma. 014 2CH 021 007 Hospodin však nechtěl zahladiti domu Davidova, pro smlouvu, kterouž byl učinil s Davidem, a poněvadž byl řekl, že dá jemu svíci i synům jeho po všecky dny. 014 2CH 021 008 Ve dnech jeho odstoupili Idumejští, aby nebyli poddáni Judovi, a ustanovili nad sebou krále. 014 2CH 021 009 Pročež přitáhl Jehoram s knížaty svými, i se všemi vozy svými, a vstav v noci porazil Idumejské, kteříž jej byli obklíčili, i hejtmany vozů jeho. 014 2CH 021 010 Však předce vytáhli se Idumejští z manství Judova až do tohoto dne. Téhož času zprotivilo se i Lebno, aby nebylo pod jeho mocí, proto že opustil Hospodina Boha otců svých. 014 2CH 021 011 Přesto nadělal výsostí po horách Judských, a uvedl v smilství obyvatele Jeruzalémské, nýbrž dostrčil, jako i Judské. 014 2CH 021 012 I přišlo k němu psání od Eliáše proroka, řkoucího: Toto praví Hospodin Bůh Davida otce tvého: Proto že jsi nechodil po cestách Jozafata otce svého, a po cestách Azy krále Judského, 014 2CH 021 013 Ale chodil jsi po cestě králů Izraelských, a uvedl jsi v smilství Judu i obyvatele Jeruzalémské, tak jako jest v smilství uvedl dům Achabův Izraele, nadto i bratří své, rodinu otce svého, lepší než jsi sám, zmordoval jsi: 014 2CH 021 014 Aj, Hospodin uvede ránu velikou na lid tvůj a na syny tvé, na ženy tvé a na všecko jmění tvé, 014 2CH 021 015 Ty pak nemocen budeš těžce nemocí střev svých, až z tebe vyjdou střeva tvá pro nemoc rozmáhající se den ode dne. 014 2CH 021 016 A tak vzbudil Hospodin proti Jehoramovi ducha Filistinských a Arabských, kteříž jsou při končinách Chussimských. 014 2CH 021 017 Kteříž vytáhše proti zemi Judské, vtrhli do ní, a rozchvátali všecko jmění, kteréž se nalezlo v domě královském, ano i syny jeho a ženy jeho, tak že mu nezůstalo žádného syna kromě Joachaza, nejmladšího z synů jeho. 014 2CH 021 018 Potom pak po všem ranil jej Hospodin na střevách jeho nemocí nezhojitelnou. 014 2CH 021 019 A když se to den po dni rozmáhalo, a již čas vycházel přeběhnutí dvou let, vyšla střeva jeho pro nemoc jeho, i umřel na hrozné bolesti. A nepálil mu lid jeho vonných věcí, jako pálívali otcům jeho. 014 2CH 021 020 Ve třidcíti a ve dvou letech byl, když kralovati počal, a osm let kraloval v Jeruzalémě, a sešel tak, že po něm netoužili. A však jej pochovali v městě Davidově, ale ne v hrobích královských. 014 2CH 022 001 Tedy ustanovili krále obyvatelé Jeruzalémští Ochoziáše, syna jeho nejmladšího, místo něho; nebo všecky starší byl pobil houf lotříků, kteříž přitáhli s Arabskými do ležení. A tak kraloval Ochoziáš syn Jehorama krále Judského. 014 2CH 022 002 Ve čtyřidcíti a dvou letech byl Ochoziáš, když kralovati počal, a jediný rok kraloval v Jeruzalémě. Jméno pak matky jeho Atalia dcera Amri. 014 2CH 022 003 I on také chodil po cestách domu Achabova, nebo matka jeho nabádala jej k nepobožnosti. 014 2CH 022 004 Protož činil zlé věci před očima Hospodinovýma, jako dům Achabův; ty on měl zajisté rádce po smrti otce svého, k zahynutí svému. 014 2CH 022 005 Nebo radou jejich se spravoval, a táhl s Joramem synem Achabovým, králem Izraelským, na vojnu proti Hazaelovi králi Syrskému do Rámot Galád, kdežto ranili Syrští Jorama. 014 2CH 022 006 Kterýž navrátil se, aby se hojil v Jezreel; nebo měl rány, kteréž mu učinili v Ráma, když bojoval s Hazaelem králem Syrským. V tom Azariáš syn Jehorama krále Judského sstoupil, aby navštívil Jorama syna Achabova v Jezreel, kterýž tam nemocen byl. 014 2CH 022 007 Bylo pak to ku pádu od Boha Ochoziášovi, že přišel k Joramovi. Nebo jakž přišel, vyjel s Joramem proti Jéhu synu Namsi, kteréhož byl pomazal Hospodin, aby vyplénil dům Achabův. 014 2CH 022 008 Tedy stalo se, když mstil Jéhu nad domem Achabovým, že našel knížata Judská, a syny bratří Ochoziášových, kteříž sloužili Ochoziášovi, i zmordoval je. 014 2CH 022 009 Potom hledajíce i Ochoziáše, jali jej, an se pokrýval v Samaří, a přivedše ho k Jéhu, zabili jej a pochovali; nebo řekli: Synť jest Jozafatův, kterýž hledal Hospodina celým srdcem svým. A tak nebylo žádného více z domu Ochoziášova, kterýž by měl moc k obdržení království. 014 2CH 022 010 Pročež Atalia matka Ochoziášova viduci, že umřel syn její, vstavši, pomordovala všecko símě královské domu Judského. 014 2CH 022 011 Ale Jozabat dcera králova vzala Joasa syna Ochoziášova, a tajně ho uchvátivši z prostředku synů královských, kteříž mordováni byli, schovala jej s chůvou jeho v pokoji, kdež lůže byla. I skryla ho Jozabat dcera krále Jorama, manželka Joiady kněze, (nebo ona byla sestra Ochoziášova), před Atalií, aby ho nezamordovala. 014 2CH 022 012 I byl s nimi v domě Božím, skryt jsa za šest let, v nichž Atalia kralovala v té zemi. 014 2CH 023 001 Léta pak sedmého posilnil se Joiada, a pojal s sebou v smlouvu setníky, Azariáše syna Jerochamova, a Izmaele syna Jochananova, a Azariáše syna Obédova, a Maaseiáše syna Adaiášova, a Elizafata syna Zichri, 014 2CH 023 002 Kteříž obcházejíce zemi Judskou, shromáždili Levíty ze všech měst Judských, a přední z otcovských čeledí Izraelských, a přišli do Jeruzaléma. 014 2CH 023 003 I učinilo všecko to shromáždění smlouvu v domě Božím s králem. Byl pak jim řekl Joiada: Aj, syn králův kralovati bude, jakož mluvil Hospodin o synech Davidových. 014 2CH 023 004 Tatoť jest věc, kterouž učiníte: Třetí díl vás, kteříž přicházíte v sobotu z kněží a z Levítů, budou vrátnými. 014 2CH 023 005 Třetí pak díl bude při domě královu, a třetí díl u brány přední, ale všecken lid bude v síních domu Hospodinova. 014 2CH 023 006 Aniž kdo vcházej do domu Hospodinova kromě kněží a těch Levítů, kteříž konají služby. Ti ať vcházejí, nebo svatí jsou, všecken pak lid ať drží stráž Hospodinovu. 014 2CH 023 007 I obstoupí Levítové krále vůkol, jeden každý maje braň svou v rukou svých, a kdož by koli všel do domu, ať umře. A buďte při králi, když bude vcházeti, i když bude vycházeti. 014 2CH 023 008 Tedy učinili Levítové a všecken Juda všecko, cožkoli přikázal Joiada kněz, a vzali jeden každý muže své, kteříž přicházeli v sobotu, a kteříž odcházeli v sobotu; nebo byl nepropustil Joiada kněz žádné střídy. 014 2CH 023 009 I dal Joiada kněz setníkům kopí a pavézy i štíty, kteříž byli krále Davida, jenž byli v domě Božím. 014 2CH 023 010 A postavil všecken lid, (a jeden každý měl braň v ruce své), od pravé strany domu až do levé strany domu, proti oltáři a proti domu, při králi všudy vůkol. 014 2CH 023 011 A tak vyvedli syna králova, a vstavili na něj korunu královskou a ozdobu. I ustanovili jej králem, a pomazali ho Joiada a synové jeho, a říkali: Živ buď král! 014 2CH 023 012 V tom uslyševši Atalia hřmot sbíhajícího se lidu, a chválícího krále, vešla k lidu do domu Hospodinova. 014 2CH 023 013 A když pohleděla, a aj, král stál na místě vyšším, kudyž se vchází, a knížata i trubači podlé krále, a všecken lid země veselící se, a zvučící na trouby, a zpěváci s nástroji hudebnými, a ti, kteříž předčili v zpívání. Tedy roztrhla Atalia roucho své, a řekla: Spiknutí, spiknutí! 014 2CH 023 014 Ale Joiada kněz rozkázal vyjíti setníkům, hejtmanům vojska, řka jim: Vyveďte ji prostředkem řadů, a kdož by za ní šel, ať jest zabit mečem. Nebo byl řekl kněz: Nezabijejte jí v domě Hospodinově. 014 2CH 023 015 A když se jí rozstoupili s obou stran, šla, kudy se chodí k bráně koňské k domu královskému, a tu ji zabili. 014 2CH 023 016 Tedy Joiada učinil smlouvu mezi Hospodinem a mezi vším lidem, i mezi králem, aby byli lid Hospodinův. 014 2CH 023 017 Potom šel všecken lid do domu Bálova a zbořili jej i oltáře jeho, a obrazy stroskotali. Matana pak kněze Bálova zabili před oltáři. 014 2CH 023 018 I uvedl zase Joiada úředníky domu Hospodinova pod moc kněží a Levítů, kteréž byl rozdělil David v domě Hospodinově, aby obětovali zápaly Hospodinu, (jakož psáno jest v zákoně Mojžíšově), s veselím a zpíváním podlé nařízení Davidova. 014 2CH 023 019 Postavil také vrátné u vrat domu Hospodinova, aby tam nevcházel poškvrněný jakoužkoli věcí. 014 2CH 023 020 A pojav setníky a znamenitější, a ty, kteříž správu drželi nad lidem, i všecken lid země, provázel krále z domu Hospodinova. I šli branou hořejší do domu královského, a posadili krále na stolici královské. 014 2CH 023 021 I veselil se všecken lid země, a město se upokojilo, jakž Atalii zabili mečem. 014 2CH 024 001 V sedmi letech byl Joas, když počal kralovati, a čtyřidceti let kraloval v Jeruzalémě. Jméno pak matky jeho Sebia z Bersabé. 014 2CH 024 002 A činil Joas to, což pravého bylo před očima Hospodinovýma po všecky dny kněze Joiady. 014 2CH 024 003 Mezi tím vzal mu Joiada dvě ženě, i plodil syny i dcery. 014 2CH 024 004 Potom pak uložil v srdci Joas, aby opravil dům Hospodinův. 014 2CH 024 005 I shromáždil kněží a Levíty, a řekl jim: Vyjděte do měst Judských, a vybírejte ode všeho Izraele peníze, na opravu domu Boha vašeho na každý rok, vy pak pospěšte s tou věcí. Ale nepospíchali Levítové. 014 2CH 024 006 Protož povolav král Joiady, předního kněze, řekl jemu: Proč nepřídržíš Levítů, aby snesli z Judstva a z Jeruzaléma sbírku Mojžíše služebníka Hospodinova a shromáždění všeho Izraele k stánku svědectví? 014 2CH 024 007 Nebo Atalia bezbožná a synové její vlámali se do domu Božího, a všecky věci posvěcené domu Hospodinova obrátili na modly. 014 2CH 024 008 A tak poručil král, aby udělali jednu truhlu, a postavili ji u brány domu Hospodinova vně. 014 2CH 024 009 I dali provolati v Judstvu a v Jeruzalémě, aby snesli Hospodinu sbírku Mojžíše služebníka Božího, uloženou na Izraele na poušti. 014 2CH 024 010 Tedy veselila se všecka knížata i všecken lid, a přinášejíce, metali do truhly, až se zpořádali. 014 2CH 024 011 Bývalo pak to, že když přinášeli truhlu k úředníkům královským skrze ruce Levítů, (nebo když viděli, že mnoho jest peněz, tedy přicházel kanclíř královský a úředník nejvyššího kněze), aby vyprázdnili truhlu, potom ji zase donášeli a postavovali na místo její. A tak činívali den po dni, a sebrali peněz velmi mnoho. 014 2CH 024 012 Kteréž vydával král a Joiada správcům nad dílem domu Hospodinova, a oni najímali kameníky a řemeslníky k opravování domu Hospodinova, ano i kováře a kotláře k utvrzení domu Hospodinova. 014 2CH 024 013 Takž dělali dělníci, a spraveno jest dílo to skrze ruce jejich, tak že přivedli zase dům Boží k způsobu jeho, a upevnili jej. 014 2CH 024 014 A když dokonali, přinesli před krále a Joiadu ostatek peněz. I dal nadělati z nich nádob do domu Hospodinova, nádob k službě a obětování, a kadidlnic, i jiných nádob zlatých a stříbrných. A tak obětovávali oběti zápalné v domě Hospodinově ustavičně, po všecky dny Joiadovy. 014 2CH 024 015 Potom sstaral se Joiada, pln jsa dnů, a umřel. Ve stu a ve třidcíti letech byl, když umřel. 014 2CH 024 016 I pochovali ho v městě Davidově s králi, proto že činil, což dobrého jest Izraelovi, Bohu i domu jeho. 014 2CH 024 017 Po smrti pak Joiadově přišla knížata Judská, a padše, klaněli se králi. Tedy uposlechl jich král. 014 2CH 024 018 Pročež opustivše dům Hospodina Boha otců svých, sloužili hájům a modlám. I rozhněval se Bůh na lid Judský a na Jeruzalém pro ten hřích jejich. 014 2CH 024 019 I posílal k nim proroky, aby je zase obrátili k Hospodinu. Kteřížto svědčili jim, oni však neuposlechli. 014 2CH 024 020 Nýbrž, když Duch Boží vzbudil Zachariáše syna Joiady kněze, (kterýž vystoupiv před lid, mluvil jim: Takto praví Bůh: Proč přestupujete přikázaní Hospodinova? Nepovedeť se vám šťastně. Proto že jste opustili Hospodina, i on také opustí vás); 014 2CH 024 021 Oni spikše se proti němu, ukamenovali jej z rozkazu králova v síni domu Hospodinova. 014 2CH 024 022 (Aniž se rozpomenul Joas král na milosrdenství, kteréž byl učinil jemu Joiada otec jeho, ale zamordoval syna jeho.) Kterýž když umíral, řekl: Nechť popatří Hospodin, a vyhledá to. 014 2CH 024 023 I stalo se po roce, vytáhlo proti němu vojsko Syrské a přitáhlo proti Judovi a Jeruzalému, a vyhladili z lidu všecka knížata jejich, a všecky loupeže jich poslali králi Damašskému. 014 2CH 024 024 Nebo ač v malém počtu lidu bylo přitáhlo vojsko Syrské, však Hospodin dal v ruku jejich vojsko velmi veliké, proto že opustili Hospodina Boha otců svých. Ano i samého Joasa trápili. 014 2CH 024 025 A jakž ti odešli od něho, (opustivše jej v těžkých nemocech), spikli se proti němu služebníci jeho pro krev synů Joiady kněze, a zamordovali jej na loži jeho. I umřel. Tedy pochovali jej v městě Davidově, ale nepochovali ho v hrobích královských. 014 2CH 024 026 A tito jsou, kteříž se spikli proti němu: Zabad syn Simaty Ammonitského, a Jozabad syn Simrity Moábského. 014 2CH 024 027 O synech pak jeho, a o veliké dani od něho uložené, i o stavení domu Božího, to vše sepsáno jest v knize královské. Kraloval pak Amaziáš syn jeho místo něho. 014 2CH 025 001 V pětmecítma letech kralovati počal Amaziáš, a kraloval dvadceti devět let v Jeruzalémě. Jméno matky jeho Joadan z Jeruzaléma. 014 2CH 025 002 A činil to, což pravého bylo před očima Hospodinovýma, ale však ne srdcem upřímým. 014 2CH 025 003 I stalo se, když bylo upevněno království jeho, že zmordoval služebníky své, kteříž zabili krále otce jeho. 014 2CH 025 004 A však synů jejich nekázal mordovati, ale učinil tak, jakž psáno jest v zákoně, v knize Mojžíšově, kdež přikázal Hospodin, řka: Nebudou na hrdle trestáni otcové za syny, aniž synové trestáni budou na hrdle za otce, ale jeden každý za svůj hřích umře. 014 2CH 025 005 Zatím shromáždil Amaziáš lid Judský, a ustanovil po domích otcovských čeledí jejich hejtmany a setníky, po všem Judstvu a pokolení Beniaminovu, a sečtl je od dvadcítiletých a výše, a našel jich třikrát sto tisíc vybraných mužů bojovných, kopidlníků a pavézníků. 014 2CH 025 006 Najal také ze mzdy z Izraele sto tisíc mužů udatných ze sta hřiven stříbra. 014 2CH 025 007 Muž pak Boží přišel k němu, řka: Ó králi, nechť netáhne s tebou vojsko Izraelské; nebo Hospodin není s Izraelem, a všechněmi syny Efraimovými. 014 2CH 025 008 Ale táhni ty. Učiniž tak, a posilň se k boji; jinak porazí tě Bůh před nepřátely, neboť může Bůh i pomoci i poraziti. 014 2CH 025 009 Tedy řekl Amaziáš muži Božímu: Jakž pak udělám s stem hřiven stříbra, kteréž jsem dal vojsku Izraelskému? Odpověděl muž Boží: Máť Hospodin mnohem více nad to, což by dal tobě. 014 2CH 025 010 A tak oddělil Amaziáš vojsko to, kteréž bylo přitáhlo k němu z Efraim, aby odešli na místo své. Pročež rozhněvali se náramně na Judské a navrátili se k místu svému s velikým hněvem. 014 2CH 025 011 Mezi tím Amaziáš posiliv se, vedl lid svůj, a táhl do údolí solnatého, a porazil synů Seir deset tisíců. 014 2CH 025 012 Deset také tisíců živých jali synové Judští, a vedli na vrch skály, a sházeli je s vrchu té skály, tak že se všickni zrozráželi. 014 2CH 025 013 Vojsko pak to, kteréž zase odeslal Amaziáš, aby netáhlo s ním na vojnu, vtrhlo do měst Judských od Samaří až do Betoron, a pobivše z nich tři tisíce, nabrali loupeží mnoho. 014 2CH 025 014 I stalo se, když se vracel Amaziáš od porážky Idumejských, že přivezl s sebou bohy synů Seir, a vyzdvihl je sobě za bohy, a skláněl se před nimi, a kadil jim. 014 2CH 025 015 A protož rozhněval se náramně Hospodin na Amaziáše, a poslal k němu proroka, kterýž jemu řekl: Proč hledáš bohů lidu toho, kteříž nevytrhli lidu svého z ruky tvé? 014 2CH 025 016 Stalo se pak, když on k němu mluvil, řekl mu král: Co tě postavili, abys byl rádcím královským? Přestaniž, nechceš-li bit býti. A tak přestal prorok, však řekl: Seznávám, že tě usoudil Bůh zahladiti, poněvadž učiniv to, neuposlechl jsi rady mé. 014 2CH 025 017 Tedy poradiv se Amaziáš král Judský, poslal k Joasovi synu Joachaza syna Jéhu, králi Izraelskému, řka: Nuže, pohleďme sobě v oči. 014 2CH 025 018 I poslal Joas král Izraelský k Amaziášovi králi Judskému, a řekl: Bodlák, kterýž byl na Libánu, poslal k cedru Libánskému, řka: Dej dceru svou synu mému za manželku. V tom šlo tudy zvíře polní, kteréž bylo na Libánu, a pošlapalo ten bodlák. 014 2CH 025 019 Myslil jsi: Aj, porazil jsem Idumejské, protož pozdvihlo tě srdce tvé, tak že se tím honosíš. Medle, zůstaň v domě svém. Proč se máš zapletati v takové zlé, až bys padl i ty i Juda s tebou? 014 2CH 025 020 Ale neuposlechl Amaziáš; nebo od Boha to bylo, aby je vydal v ruku oněchno, proto že hledali bohů Idumejských. 014 2CH 025 021 Takž vytáhl Joas král Izraelský, a pohleděli sobě v oči s Amaziášem králem Judským v Betsemes, kteréž jest Judovo. 014 2CH 025 022 I poražen jest Juda před Izraelem, a utíkali jeden každý do příbytků svých. 014 2CH 025 023 Amaziáše pak krále Judského, syna Joasova, jenž byl syn Joachazův, jal Joas král Izraelský u Betsemes, a přivedl jej do Jeruzaléma, a zbořil zdi Jeruzalémské od brány Efraim až k bráně úhlu na čtyři sta loktů. 014 2CH 025 024 A pobrav všecko zlato a stříbro i všecko nádobí, kteréž se nalezlo v domě Božím u Obededoma, a v pokladích domu královského, také i ty, kteříž byli v zástavě, navrátil se do Samaří. 014 2CH 025 025 Byl pak živ Amaziáš syn Joasův, král Judský, po smrti Joasa syna Joachaza, krále Izraelského, patnácte let. 014 2CH 025 026 Ale o jiných činech Amaziášových, prvních i posledních, vypsáno jest v knize o králích Judských a Izraelských. 014 2CH 025 027 Od toho zajisté času, jakž se spustil Amaziáš Hospodina, spikli se jedovatě proti němu v Jeruzalémě. A když utekl do Lachis, poslali za ním do Lachis, a zabili jej tam. 014 2CH 025 028 A přinesše ho na koních, pochovali jej s otci jeho v městě Judově. 014 2CH 026 001 Tedy všecken lid Judský vzali Uziáše, kterýž byl v šestnácti letech, a ustanovili jej za krále na místě otce jeho Amaziáše. 014 2CH 026 002 Onť jest vzdělal Elot, a dobyl ho zase Judovi, když již umřel král s otci svými. 014 2CH 026 003 V šestnácti letech byl Uziáš, když kralovati počal, a kraloval padesáte a dvě létě v Jeruzalémě. Jméno pak matky jeho Jecholia z Jeruzaléma. 014 2CH 026 004 Ten činil to, což pravého bylo před očima Hospodinovýma, podlé všeho, což byl činil Amaziáš otec jeho. 014 2CH 026 005 A hledal s pilností Boha ve dnech Zachariáše, rozumějícího vidění Božímu, a po ty dny, v nichž hledal Hospodina, šťastný prospěch dal jemu Bůh. 014 2CH 026 006 Nebo vytáh, bojoval proti Filistinským, a probořil zed města Gát, a zed města Jabne, i zed města Azotu, a vystavěl města okolo Azotu, i v zemi Filistinské. 014 2CH 026 007 Bůh zajisté pomáhal jemu proti Filistinským a proti Arabským, kteříž bydlili v Gurbal, i proti Maonitským. 014 2CH 026 008 I dávali Ammonitští dary Uziášovi, a rozneslo se jméno jeho až do Egypta; nebo zsilil se na nejvyšší. 014 2CH 026 009 A vzdělal Uziáš věže v Jeruzalémě u brány úhlové, a u brány údolí, a u Mikzoa, i upevnil je. 014 2CH 026 010 Vystavěl také věže na poušti, a vykopal studnic mnoho, proto že měl stád mnoho, jakož při údolí tak i na rovinách, oráče tolikéž a vinaře po horách i na místech úrodných; nebo laskav byl na rolí. 014 2CH 026 011 Měl také Uziáš vojsko bojovníků, vycházejících k boji po houfích v jistém počtu, jakž vyčteni byli od Jehiele kanclíře, a Maaseiáše úředníka, uvedené pod správu Chananiášovi knížeti královskému. 014 2CH 026 012 Všecken počet knížat čeledí otcovských, mužů udatných, dva tisíce a šest set. 014 2CH 026 013 A pod spravou jejich lidu válečného třikrát sto tisíc, sedm tisíc a pět set bojovníků udatných, aby pomáhali králi proti nepříteli. 014 2CH 026 014 Připravil pak Uziáš všemu tomu vojsku pavézy, kopí, lebky, pancíře, lučiště i kamení prakové. 014 2CH 026 015 Nadělal také v Jeruzalémě vtipně vymyšlených nástrojů válečných, aby byli na věžech a na úhlech k střílení střelami a kamením velikým. I rozneslo se jméno jeho daleko, proto že divné pomoci měl, až se i zmocnil. 014 2CH 026 016 Ale když se zmocnil, pozdvihlo se srdce jeho k zahynutí jeho, a zhřešil proti Hospodinu Bohu svému; nebo všel do chrámu Hospodinova, aby kadil na oltáři, na němž se kadívalo. 014 2CH 026 017 I všel za ním Azariáš kněz, a s ním jiných kněží Hospodinových osmdesáte, mužů udatných. 014 2CH 026 018 Kteříž postavili se proti Uziášovi králi, a mluvili jemu: Ne tobě, Uziáši, náleží kaditi Hospodinu, ale kněžím, synům Aronovým, kteříž posvěceni jsou, aby kadili. Vyjdiž z svatyně, nebo jsi zhřešil, aniž to bude tobě ke cti před Hospodinem Bohem. 014 2CH 026 019 Pročež rozhněval se Uziáš, (v ruce pak své měl kadidlnici, aby kadil). A když se spouzel na kněží, ukázalo se malomocenství na čele jeho před kněžími v domě Hospodinově u oltáře, na němž se kadilo. 014 2CH 026 020 A pohleděv na něj Azariáš, nejvyšší kněz, a všickni kněží, a aj, byl malomocný na čele svém. Protož rychle jej vyvedli ven, nýbrž i sám se nutil vyjíti, proto že ho ranil Hospodin. 014 2CH 026 021 A tak byl Uziáš král malomocný až do dne smrti své, a bydlil v domě obzvláštním, jsa malomocný; nebo byl vyobcován z domu Hospodinova. Mezi tím Jotam syn jeho byl nad domem královským, soudě lid země. 014 2CH 026 022 O jiných pak věcech Uziášových, prvních i posledních, psal Izaiáš prorok, syn Amosův. 014 2CH 026 023 I usnul Uziáš s otci svými, a pochovali jej s otci jeho na poli hrobů královských; nebo řekli: Malomocný jest. I kraloval Jotam syn jeho místo něho. 014 2CH 027 001 V pětmecítma letech byl Jotam, když počal kralovati, a šestnáct let kraloval v Jeruzalémě. Jméno matky jeho Jerusa dcera Sádochova. 014 2CH 027 002 Kterýž činil to, což pravého bylo před očima Hospodinovýma, podlé všeho, což činil Uziáš otec jeho, kromě že nevšel do chrámu Hospodinova, a lid ještě porušený byl. 014 2CH 027 003 On ustavěl bránu domu Hospodinova hořejší, a na zdi Ofel mnoho stavěl. 014 2CH 027 004 Nadto vystavěl i města na horách Judských, a v lesích zdělal zámky a věže. 014 2CH 027 005 On také bojoval s králem synů Ammon, a zmocnil se jich. I dali mu synové Ammon toho roku sto centnéřů stříbra, a deset tisíc měr pšenice, a ječmene deset tisíců. Tolikéž dali mu synové Ammon i léta druhého i třetího. 014 2CH 027 006 A tak zsilil se Jotam; nebo nastrojil cesty své před Hospodinem Bohem svým. 014 2CH 027 007 O jiných pak věcech Jotamových, a o všech válkách i cestách jeho, zapsáno jest v knize o králích Izraelských a Judských. 014 2CH 027 008 V pětmecítma letech byl, když kralovati začal, a šestnáct let kraloval v Jeruzalémě. 014 2CH 027 009 I usnul Jotam s otci svými, a pochovali jej v městě Davidově, a kraloval Achas syn jeho místo něho. 014 2CH 028 001 Ve dvadcíti letech byl Achas, když počal kralovati, a šestnácte let kraloval v Jeruzalémě, a nečinil toho, což pravého bylo před očima Hospodinovýma, jako David otec jeho. 014 2CH 028 002 Ale chodil po cestách králů Izraelských, nýbrž nadělal také slitin modlářských. 014 2CH 028 003 Přesto i sám kadíval v údolí Benhinnom, a pálil syny své ohněm podlé ohavností pohanů, kteréž vyhnal Hospodin před syny Izraelskými. 014 2CH 028 004 A obětoval i kadíval na výsostech a na pahrbcích, i pod každým stromem zeleným. 014 2CH 028 005 Protož dal jej Hospodin Bůh jeho v ruku krále Syrského. Kteříž porazivše jej, zajali odtud množství veliké, a přivedli je do Damašku. Nad to i v ruku krále Izraelského dán jest, kterýž porazil jej porážkou velikou. 014 2CH 028 006 Nebo pomordoval Pekach syn Romeliášův v Judstvu sto a dvadcet tisíců dne jednoho, vše mužů udatných, proto že opustili Hospodina Boha otců svých. 014 2CH 028 007 Zabil také Zichri, rytíř Efraimský Maaseiáše syna králova, a Azrikama, správce domu jeho, a Elkána, druhého po králi. 014 2CH 028 008 Nadto zajali též synové Izraelští z bratří svých dvakrát sto tisíc žen, synů a dcer, ano i kořistí mnoho nabrali od nich, a vezli loupež do Samaří. 014 2CH 028 009 Byl pak tu prorok Hospodinův, jménem Oded, kterýž vyšed proti vojsku přicházejícímu do Samaří, řekl jim: Hle, rozhněvav se Hospodin Bůh otců vašich na Judské, vydal je v ruku vaši, a vy jste je pomordovali v prchlivosti, kteráž až k nebi dosáhla. 014 2CH 028 010 A ještě Judské a Jeruzalémské myslíte sobě podrobiti za pacholky a děvky. Zdaliž i vy, i vy, jste bez hříchů proti Hospodinu Bohu vašemu? 014 2CH 028 011 A protož nyní poslechněte mne, a doveďte zase zajaté, kteréž jste zajali z bratří svých; nebo jinak hněv prchlivosti Hospodinovy bude proti vám. 014 2CH 028 012 Tedy povstali někteří z předních synů Efraimových: Azariáš syn Jochananův, Berechiáš syn Mesillemotův, Ezechiáš syn Sallumův, a Amaza syn Chadlaiův proti těm, kteříž se vracovali z té vojny. 014 2CH 028 013 A řekli jim: Nepřivedete sem těch zajatých; nebo vinu proti Hospodinu myslíte na nás uvesti, přivětšujíce hříchů našich a provinění našich. Veliký tě zajisté hřích náš a prchlivost hněvu proti Izraelovi. 014 2CH 028 014 Takž nechali vojáci těch zajatých i kořistí svých před knížaty a vším shromážděním. 014 2CH 028 015 A přičinivše se muži někteří ze jména znamenaní, vzali ty zajaté, a všecky, kteřížkoli z nich nebyli odění, přiodíli je z těch kořistí. A když je zobláčeli a zobouvali, nakrmili i napojili, ano i pomazali, a zprovodili na oslích, každého nemocného z nich, a dovedli ho do Jericha města palmového k bratřím jejich, potom navrátili se do Samaří. 014 2CH 028 016 Toho času poslal král Achas k králům Assyrským, aby mu pomoc dali. 014 2CH 028 017 Nebo ještě přitáhli i Idumejští, a zbili některé z Judských, a jiné zajali. 014 2CH 028 018 Nadto i Filistinští učinili vpád do měst, na rovinách k straně polední Judstva, a vzali Betsemes a Aialon, a Gederot a Socho i vsi jeho, a Tamna i vsi jeho, a Gimzo i vsi jeho, a bydlili v nich. 014 2CH 028 019 Tak zajisté ponižoval Hospodin Judy pro Achasa krále Izraelského, proto že odvrátil Judu, aby naprosto převráceně činil proti Hospodinu. 014 2CH 028 020 A tak přitáhl k němu Tiglatfalazar král Assyrský, a více ho ssužoval, nežli mu pomáhal. 014 2CH 028 021 A ačkoli Achas vzal z domu Hospodinova a domu královského, i od knížat, a dal králi Assyrskému, však nedal jemu pomoci. 014 2CH 028 022 V který pak koli čas byl ssužován, tím větší převrácenost páchal proti Hospodinu. Takový byl král Achas. 014 2CH 028 023 Nebo obětoval bohům Damašským, kteříž ho porazili, a řekl: Poněvadž bohové králů Syrských pomáhají jim, těm obětovati budu, aby mně pomáhali. Ale oni byli ku pádu jemu, ano i všemu Izraeli. 014 2CH 028 024 Pročež shromáždiv Achas nádoby domu Božího, osekal je, a zamkl dvéře domu Hospodinova, a nadělal sobě oltářů při každém úhlu v Jeruzalémě. 014 2CH 028 025 Ano i v každém městě Judském zdělal výsosti, aby kadil bohům cizím, a tak popouzel k hněvu Hospodina Boha otců svých. 014 2CH 028 026 O jiných pak věcech jeho, a o všech cestách jeho, prvních i posledních zapsáno jest v knize králů Judských a Izraelských. 014 2CH 028 027 I usnul Achas s otci svými, a pochovali jej v městě Jeruzalémě; nebo nevložili ho do hrobů králů Izraelských. I kraloval Ezechiáš syn jeho místo něho. 014 2CH 029 001 Ezechiáš kralovati počal, když byl v pětmecítma letech, a dvadceti devět let kraloval v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Abia dcera Zachariášova. 014 2CH 029 002 A činil to, což pravého bylo před očima Hospodinovýma, podlé všech věcí, kteréž činil David otec jeho. 014 2CH 029 003 On prvního léta kralování svého měsíce prvního otevřel dvéře domu Hospodinova, a opravil je. 014 2CH 029 004 Uvedl také kněží a Levíty, shromáždiv je do ulice východní, 014 2CH 029 005 A řekl jim: Slyšte mne, Levítové. Nyní posvěťte se, posvěťte také i domu Hospodina Boha otců vašich, a vyneste nečistotu z svatyně. 014 2CH 029 006 Neboť zhřešili otcové naši, a činili zlé věci před očima Hospodina Boha našeho, opouštějíce jej, a odvracujíce tvář svou od stánku Hospodinova, obracejíce se hřbetem k němu. 014 2CH 029 007 Zavřeli také dvéře síně, a zhasili lampy, a kadidlem nekadili, aniž zápalu obětovali v svatyni Bohu Izraelskému. 014 2CH 029 008 Protož rozhněval se Hospodin na Judu a na Jeruzalém, a vydal je v posmýkání, zpuštění a ku podivení, jakož sami očima svýma vidíte. 014 2CH 029 009 A aj, padli otcové naši od meče, a synové naši i dcery naše a manželky naše zajaty jsou pro tu příčinu. 014 2CH 029 010 Nyní tedy umínil jsem učiniti smlouvu s Hospodinem Bohem Izraelským, aby odvrátil od nás hněv prchlivosti své. 014 2CH 029 011 Synové moji, nebluďtež již. Vásť jest zajisté vyvolil Hospodin, abyste stojíce před ním, sloužili jemu, a byli služebníci jeho, a kadili. 014 2CH 029 012 Tedy povstali Levítové tito: Machat syn Amazai, a Joel syn Azariášův z synů Kahat; z synů pak Merari: Cis syn Abdi, a Azariáš syn Jehalleelův; a z Gersonitských: Joach syn Zimma, a Eden syn Joachův; 014 2CH 029 013 Též z synů Elizafanových: Simri a Jehiel; z synů pak Azafových: Zachariáš a Mataniáš; 014 2CH 029 014 A z synů Hémanových: Jechiel a Simei; z synů pak Jedutunových: Semaiáš a Uziel. 014 2CH 029 015 I shromáždili bratří své, kteříž posvětivše se, přišli podlé rozkázaní králova a slov Hospodinových, aby vyčistili dům Hospodinův. 014 2CH 029 016 A všedše kněží do domu Hospodinova, aby jej vyčistili, vynesli všelikou nečistotu, kterouž našli v chrámě Hospodinově, do síně domu Hospodinova. Levítové pak probravše to, vynesli ven ku potoku Cedron. 014 2CH 029 017 Začali pak prvního dne měsíce prvního posvěcovati, a dne osmého téhož měsíce vešli do síně Hospodinovy, a posvěcovali domu Hospodinova za osm dní, a dne šestnáctého měsíce prvního dokonali. 014 2CH 029 018 Tedy vešli k Ezechiášovi králi, a řekli: Vyčistili jsme všecken dům Hospodinův, i oltář zápalu, i všecky nádoby jeho, i stůl předložení a všecky nádoby jeho. 014 2CH 029 019 Všecky také nádoby, kteréž byl zavrhl král Achas za kralování svého, když převráceně činil, připravili jsme a posvětili, a aj, jsou před oltářem Hospodinovým. 014 2CH 029 020 Potom vstav ráno Ezechiáš král, shromáždil úředníky města, a vstoupil do domu Hospodinova. 014 2CH 029 021 A přivedli volků sedm, a skopců sedm, a beránků sedm, a kozlů sedm za hřích, za království, a za svatyni, a za Judu; a rozkázal synům Aronovým kněžím, aby obětovali na oltáři Hospodinovu. 014 2CH 029 022 Takž zbili voly ty, a kněží berouce krev jejich, kropili na oltář. Zbili též i skopce a pokropovali krví jejich oltáře; zbili také i beránky, a krví jejich kropili na oltář. 014 2CH 029 023 Přivedli i kozly k oběti za hřích před krále i shromáždění, kteřížto vložili ruce své na ně. 014 2CH 029 024 I zbili je kněží a vyčistili krví jejich oltář k očištění všeho Izraele; nebo za všecken lid Izraelský rozkázal král obětovati zápal a oběti za hřích. 014 2CH 029 025 Postavil zase i Levíty v domě Hospodinově s cymbály, loutnami a harfami podlé rozkázaní Davidova, a Gáda proroka královského, a Nátana proroka; nebo od Hospodina bylo to přikázáno skrze proroky jeho. 014 2CH 029 026 A tak stáli Levítové s nástroji Davidovými a kněží s trubami. 014 2CH 029 027 I rozkázal Ezechiáš, aby obětovali zápal na oltáři. A když se začala obět zápalná, začal se zpěv Hospodinův a troubení i zpěvové na nástroje Davida, krále Izraelského. 014 2CH 029 028 Všecko pak shromáždění klanělo se, když zpěváci zpívali, a trubači troubili, a to vše, až se dokonal zápal. 014 2CH 029 029 A když dokonali obětování zápalu, sklonili se král a všickni, kteříž byli s ním, a poklonu učinili. 014 2CH 029 030 Tedy přikázal Ezechiáš král i knížata Levítům, aby chválili Hospodina slovy Davidovými a Azafa proroka. I chválili s velikým veselím, a sklánějíce se, poklonu činili. 014 2CH 029 031 Potom mluvil Ezechiáš, řka: Nyní jste posvětili rukou svých Hospodinu. Přistupte, a přiveďte oběti vítězné a oběti chvály do domu Hospodinova. Protož přivodilo shromáždění to oběti vítězné a oběti chvály, ano i každý z srdce ochotného k zápalným obětem, 014 2CH 029 032 Tak že počet obětí zápalných, kteréž přivedlo shromáždění to, byl volů sedmdesáte, skopců sto, beránků dvě stě, všecko to na obět zápalnou Hospodinu. 014 2CH 029 033 Jiných pak věcí posvěcených bylo volů šest set, a ovec tři tisíce. 014 2CH 029 034 Kněží však bylo málo, tak že nemohli postačiti vytahovati z koží všech obětí zápalných. Pročež pomáhali jim bratří jejich Levítové, až i dokonali dílo to, a dokudž se neposvětili jiní kněží; nebo Levítové byli hotovější ku posvěcení se, nežli kněží. 014 2CH 029 035 K tomu k zápalům bylo množství veliké tuků z obětí pokojných a obětí mokrých, kromě jiných zápalů. A tak vykonána byla služba domu Hospodinova. 014 2CH 029 036 A veselil se Ezechiáš i všecken lid, že Bůh byl nastrojil lid, tak aby se ta věc rychle spravila. 014 2CH 030 001 Potom poslal Ezechiáš ke všemu lidu Izraelskému a Judskému, psal také listy k Efraimovi a Manassesovi, aby přišli do domu Hospodinova do Jeruzaléma, a slavili velikunoc Hospodinu Bohu Izraelskému. 014 2CH 030 002 Snesli se pak byli na tom král i knížata jeho, i všecko shromáždění v Jeruzalémě, aby slavili velikunoc měsíce druhého. 014 2CH 030 003 Nebo nemohli slaviti toho času, proto že kněží posvěcených se nedostávalo, aniž se lid byl shromáždil do Jeruzaléma. 014 2CH 030 004 I vidělo se to za dobré králi i všemu množství, 014 2CH 030 005 A usoudili, aby provolati dali po všem Izraeli, od Bersabé až do Dan, aby přišli k slavení velikonoci Hospodinu Bohu Izraelskému do Jeruzaléma; nebo již byli dávno neslavili tak, jakž psáno jest. 014 2CH 030 006 Protož šli poslové s listy od krále a od knížat jeho po vší zemi Izraelské a Judské s rozkazem královským tímto: Synové Izraelští, obraťte se k Hospodinu Bohu Abrahamovu, Izákovu a Izraelovu, i obrátí se k ostatkům, kteříž jste koli znikli ruky králů Assyrských. 014 2CH 030 007 A nebývejte jako otcové vaši a bratří vaši, kteříž převráceně činili proti Hospodinu Bohu otců svých, pročež dal je v zpuštění, jakž sami vidíte. 014 2CH 030 008 Nyní tedy nezatvrzujte šijí svých tak, jako otcové vaši. Podejte ruky Hospodinu, a poďte do svatyně jeho, kteréž posvětil na věky, a služte Hospodinu Bohu svému, a odvrátí se od vás hněv prchlivosti jeho. 014 2CH 030 009 Nebo obrátíte-li se k Hospodinu, bratří vaši i synové vaši milosrdenství obdrží u těch, kteříž je zjímali, tak že se navrátí do země této. Milosrdný zajisté a dobrotivý jest Hospodin Bůh váš, aniž odvrátí tváři od vás, jestliže se obrátíte k němu. 014 2CH 030 010 Když pak ti poslové chodili z města do města po kraji Efraim a Manasse až do Zabulon, posmívali se a utrhali jim. 014 2CH 030 011 Ale však někteří z Asser, Manasses a Zabulon, poníživše se, přišli do Jeruzaléma. 014 2CH 030 012 V Judstvu tolikéž byla ruka Boží, tak že jim dal srdce jedno k vykonání rozkazu králova a knížat, podlé slova Hospodinova. 014 2CH 030 013 I sešlo se do Jeruzaléma lidu mnoho, aby drželi slavnost přesnic měsíce druhého, shromáždění velmi veliké. 014 2CH 030 014 Tedy povstavše, pobořili oltáře, kteříž byli v Jeruzalémě; též i všecky oltáře, na kterýchž se kadívalo, rozbořili a vmetali do potoka Cedron. 014 2CH 030 015 Potom pak obětovali beránka velikonočního, čtrnáctého dne měsíce druhého. Kněží pak a Levítové zastyděvše se, posvětili se, a přivedli oběti do domu Hospodinova. 014 2CH 030 016 A stáli v řadu svém vedlé povinnosti své podlé zákona Mojžíše muže Božího, a kněží kropili krví, berouce ji z rukou Levítů. 014 2CH 030 017 Nebo mnozí byli v shromáždění, kteříž se neposvětili. Protož Levítové zabijeli beránky velikonoční za každého nečistého, k tomu, aby jich posvětili Hospodinu. 014 2CH 030 018 Veliký zajisté díl toho lidu, množství z Efraima, Manassesa, Izachara a Zabulona, neočistili se, a však jedli beránka velikonočního jinak než psáno jest. Ale modlil se Ezechiáš za ně, řka: Dobrotivý Hospodin očistiž toho, 014 2CH 030 019 Kdožkoli celým srdcem svým se ustavil, aby hledal Boha, Hospodina Boha otců svých, byť pak i očištěn nebyl vedlé očišťování svatého. 014 2CH 030 020 I vyslyšel Hospodin Ezechiáše, a uzdravil lid. 014 2CH 030 021 A tak drželi synové Izraelští, kteříž byli v Jeruzalémě, slavnost přesnic za sedm dní s veselím velikým, a chválili Hospodina každého dne Levítové a kněží na nástrojích sílu Hospodinovu. 014 2CH 030 022 Mluvil pak byl Ezechiáš přívětivě ke všechněm Levítům vyučujícím známosti pravé Hospodina. I jedli oběti slavnosti té za sedm dní, obětujíce oběti pokojné, a oslavujíce Hospodina Boha otců svých. 014 2CH 030 023 Tedy sneslo se na tom všecko shromáždění, aby učinili tolikéž za druhých sedm dní. Takž slavili jiných sedm dní s radostí. 014 2CH 030 024 Nebo Ezechiáš král Judský dal shromáždění tomu tisíc volků, a sedm tisíc ovec. Knížata také dala shromáždění volků tisíc, a ovec deset tisíců. A posvětilo se kněží velmi mnoho. 014 2CH 030 025 A tak veselilo se všecko shromáždění Judské, i kněží a Levítové a všecko shromáždění, kteréž přišlo z Izraele, i příchozí, kteříž byli přišli z země Izraelské, i obyvatelé Judští. 014 2CH 030 026 A bylo veselí veliké v Jeruzalémě; nebo ode dnů Šalomouna syna Davida, krále Izraelského, nic takového nebylo v Jeruzalémě. 014 2CH 030 027 Potom pak vstali kněží i Levítové, a dali požehnání lidu. I vyslyšán jest hlas jejich, a přišla modlitba jejich k příbytku svatosti Hospodinovy v nebe. 014 2CH 031 001 A když se to všecko dokonalo, vyšed všecken lid Izraelský, což ho koli bylo v městech Judských, stroskotali modly a posekali háje, a pobořili výsosti a oltáře po vší zemi Judské a Beniamin, i v Efraim a Manasses, až vše dokonali. Potom navrátili se všickni synové Izraelští, jeden každý k vládařství svému do města svého. 014 2CH 031 002 Ezechiáš pak zase zřídil třídy kněží a Levítů podlé tříd jejich, jednoho každého podlé povinnosti přisluhování jeho, kněží a Levíty k obětem zápalným a pokojným, aby přisluhovali, a oslavovali i chválili Hospodina v branách vojska jeho. 014 2CH 031 003 Též i částka z statku královského dávána k obětování zápalů, k zápalům jitřním i večerním, též k zápalům sobotním, a na novměsíce i na slavnosti výroční, jakož psáno jest v zákoně Hospodinově. 014 2CH 031 004 Přikázal také lidu přebývajícímu v Jeruzalémě, dávati díl kněžím a Levítům, aby tím ochotnější byli v zákoně Hospodinově. 014 2CH 031 005 A jakž vyšel tento rozkaz, snesli synové Izraelští mnoho prvotin obilé, mstu, oleje, ovoce palmového i všech úrod polních, a desátek ze všech věcí hojný přinesli. 014 2CH 031 006 Synové také Izraelští a Judští, kteříž bydlili v městech Judských, i oni desátky z skotů a bravů, a desátky svaté, posvěcené Hospodinu Bohu svému, snášeli a skládali po hromadách. 014 2CH 031 007 Třetího měsíce počali zakládati těch hromad, a měsíce sedmého dokonali. 014 2CH 031 008 Přišed pak Ezechiáš s knížaty, a vidouce hromady ty, dobrořečili Hospodinu a lidu jeho Izraelskému. 014 2CH 031 009 I tázal se Ezechiáš kněží a Levítů o těch hromadách. 014 2CH 031 010 Jemuž odpověděl Azariáš kněz nejvyšší z domu Sádochova, řka: Jakž počali těch obětí přinášeti do domu Hospodinova, jedli jsme a nasyceni jsme, a ještě zůstává hojně; nebo Hospodin požehnal lidu svému, že toho tak mnoho pozůstalo. 014 2CH 031 011 Tedy rozkázal Ezechiáš nadělati špižírní při domu Hospodinovu. I nadělali, 014 2CH 031 012 A snášeli tam věrně oběti a desátky, i věci posvěcené, a nad tím byl za správce Konaniáš Levíta, a Simei bratr jeho, druhý. 014 2CH 031 013 Jechiel pak a Azaziáš, Nachat a Azael, a Jerimot a Jozabad, Eliel, Izmachiáš, Machat a Benaiáš, přivzati za úředníky od Konaniáše a Simei bratra jeho, podlé poručení Ezechiáše krále, a Azariáše knížete domu Božího. 014 2CH 031 014 Chóre pak syn Imny, Levíta, vrátný brány východní, byl nad tím, což dobrovolně obětovali Bohu, aby rozděloval oběti Hospodinovy a věci svatosvaté. 014 2CH 031 015 Jemuž ku pomoci byli Eden, Miniamin, Jesua, Semaiáš, Amariáš a Sechaniáš po městech kněžských, muži hodnověrní, aby rozdělovali bratřím svým díly, jakž velikému, tak malému, 014 2CH 031 016 (Mimo ty, kteříž z pokolení jejich byli pohlaví mužského, od tříletých a výše), každému vcházejícímu do domu Hospodinova ku povinnostem denním, podlé úřadů jejich, a podlé služby jich i podlé třídy jejich, 014 2CH 031 017 A těm, kteříž počteni byli v rodině kněžské po čeledech otců jejich, i Levítům, ode dvadcítiletého a výše, podlé služby jich v třídách jejich, 014 2CH 031 018 Též i rodině jejich, na všecky maličké jich, ženy jejich, syny jejich i dcery jejich, a všemu množství; nebo dověrně posvětili se v svatosti. 014 2CH 031 019 Synům také Aronovým kněžím v předměstích měst jejich po všech městech ti muži, kteříž zejména zaznamenáni jsou, dávali díly každému pohlaví mužského z kněží i každému z rodiny Levítů. 014 2CH 031 020 A tak učinil Ezechiáš ve všem Judstvu, a činil, což dobrého, přímého a pravého jest před Hospodinem Bohem svým. 014 2CH 031 021 A ve všelikém díle, kteréžkoli začal při službě domu Božího, a v zákoně i v přikázaní, hledaje Boha svého, celým srdcem svým to činil, a šťastně se mu vedlo. 014 2CH 032 001 Po těch věcech a stálém nařízení jejich, přitáh Senacherib král Assyrský, vtrhl do Judstva, a položil se proti městům hrazeným, a uložil jich zdobývati sobě. 014 2CH 032 002 Vida pak Ezechiáš, že přitáhl Senacherib, a že tvář jeho obrácena jest k boji proti Jeruzalému, 014 2CH 032 003 Uradil se s knížaty a rytíři svými, aby zasypali vody studnic, kteréž byly vně za městem. I pomáhali jemu. 014 2CH 032 004 Nebo shromáždilo se lidu množství, a zasypali všecky studnice i potok rozvodňující se u prostřed země, řkouce: Proč přijdouce králové Assyrští, mají najíti vody tak mnoho? 014 2CH 032 005 A posiliv se, vystavěl všecku zed zbořenou, a zopravoval věže, a vně zed druhou. Upevnil i Mello města Davidova, k tomu také nadělal braně velmi mnoho i pavéz. 014 2CH 032 006 Zřídil též hejtmany válečné nad lidem, a shromáždil je k sobě do ulice u brány městské, a mluvil jim přívětivě, řka: 014 2CH 032 007 Posilňte se a zmužile sobě počínejte, nebojte se, ani strachujte tváři krále Assyrského, ani všeho množství, kteréž jest s ním; nebo větší jest s námi, než s ním. 014 2CH 032 008 S nímť jest rámě člověka, s námi pak jest Hospodin Bůh náš, ku pomoci naší a k bojování za nás. I zpolehl lid na slova Ezechiáše krále Judského. 014 2CH 032 009 Potom poslal Senacherib král Assyrský služebníky své do Jeruzaléma, (sám pak ležel u Lachis, a všecko království jeho bylo s ním), k Ezechiášovi králi Judskému, i ke všemu lidu Judskému, kterýž byl v Jeruzalémě, řka: 014 2CH 032 010 Takto praví Senacherib král Assyrský: V čem vy doufáte, že zůstáváte v ohradě v Jeruzalémě? 014 2CH 032 011 Zdaliž Ezechiáš nenavodí vás, aby vás zmořil hladem a žízní, pravě: Hospodin Bůh náš vytrhne nás z ruky krále Assyrského? 014 2CH 032 012 Zdaliž jest sám Ezechiáš nepobořil výsostí jeho a oltářů jeho, a přikázal Judovi a obyvatelům Jeruzalémským, řka: Před jedním oltářem klaněti se budete, a na něm kaditi. 014 2CH 032 013 Nevíte-liž, co jsem učinil já i otcové moji všechněm národům zemí? Zdaliž jak mohli bohové národů a zemí vytrhnouti země své z ruky mé? 014 2CH 032 014 Kdo byl mezi všemi bohy národů těch, kteréž jsou vyplénili otcové moji, kterýž by mohl vytrhnouti lid svůj z ruky mé? Aby pak mohl Bůh váš vytrhnouti vás z ruky mé? 014 2CH 032 015 Protož tedy nechť vás nesvodí Ezechiáš, ani vás namlouvá, aniž mu věřte. Kdyžtě nemohl žádný bůh všech národů a království vytrhnouti lidu svého z ruky mé, jako i z ruky otců mých, nadtoť ovšem bohové vaši nevytrhnou vás z ruky mé. 014 2CH 032 016 Přes to ještě mluvili služebníci jeho i proti Hospodinu Bohu, i proti Ezechiášovi služebníku jeho. 014 2CH 032 017 Psal také listy, rouhaje se Hospodinu Bohu Izraelskému, a mluvě proti němu, řka: Jakož bohové národů zemských nevytrhli lidu svého z ruky mé, tak nevytrhne Bůh Ezechiášův lidu svého z ruky mé. 014 2CH 032 018 Křičeli pak hlasem velikým Židovsky proti lidu Jeruzalémskému, kterýž byl na zdi, aby strach na ně pustili a předěsili je, aby tak vzali město. 014 2CH 032 019 A tak mluvili o Bohu Jeruzalémském, jako o jiných bozích národů země, dílu rukou lidských. 014 2CH 032 020 Tedy modlil se Ezechiáš král, a Izaiáš prorok syn Amosův z příčiny té, a volali k nebi. 014 2CH 032 021 I poslal Hospodin anděla, kterýž vyhladil každého udatného i vývodu i kníže v vojště krále Assyrského, tak že se s hanbou velikou navrátil do země své. A když všel do chrámu boha svého, ti, kteříž vyšli z života jeho, zamordovali ho tam mečem. 014 2CH 032 022 A tak vysvobodil Hospodin Ezechiáše a obyvatele Jeruzalémské z ruky Senacheriba krále Assyrského, a z ruky všech, a provázel je všudy vůkol. 014 2CH 032 023 Tedy mnozí přinášeli oběti Hospodinu do Jeruzaléma, ano i dary drahé Ezechiášovi králi Judskému, tak že potom vznešen jest u všech národů. 014 2CH 032 024 V těch dnech roznemohl se Ezechiáš až k smrti, i modlil se Hospodinu. Kterýž promluvil k němu, a ukázal mu zázrak. 014 2CH 032 025 Ale Ezechiáš nebyl vděčen dobrodiní sobě učiněného, nebo pozdvihlo se srdce jeho. Pročež povstala proti němu prchlivost, i proti Judovi a Jeruzalému. 014 2CH 032 026 Ale když se pokořil Ezechiáš pro to pozdvižení srdce svého i s obyvateli Jeruzalémskými, nepřišla na ně prchlivost Hospodinova za dnů Ezechiášových. 014 2CH 032 027 Měl pak Ezechiáš bohatství a slávu velmi velikou; nebo nashromáždil sobě pokladů stříbra a zlata i kamení drahého a vonných věcí, i pavéz i všelijakých klénotů. 014 2CH 032 028 A měl špižírny pro úrody obilí, mstu, oleje, i stáje pro všeliká hovada a chlévy pro dobytek. 014 2CH 032 029 Města také zdělal sobě, a měl bravů a skotů množství; nebo Bůh dal jemu zboží náramně veliké. 014 2CH 032 030 Tentýž Ezechiáš zasypal tok vody Gihonu hořejší, a přímo vedl jej dolů k západní straně města Davidova, a šťastně se vedlo Ezechiášovi ve všech skutcích jeho. 014 2CH 032 031 Toliko při poselství knížat Babylonských poslaných k němu, aby se vyptali na zázrak, kterýž se byl stal v zemi, opustil ho Bůh, aby ho zkusil, aby známé bylo všecko, co bylo v srdci jeho. 014 2CH 032 032 Jiné pak věci Ezechiášovy i pobožnost jeho zapsány jsou v proroctví Izaiáše proroka syna Amosova, a v knize o králích Judských a Izraelských. 014 2CH 032 033 I usnul Ezechiáš s otci svými, a pochovali jej výše nad hroby potomků Davidových, a učinili jemu poctivost při smrti jeho všecken Juda i obyvatelé Jeruzalémští. A kraloval Manasses syn jeho místo něho. 014 2CH 033 001 Ve dvanácti letech byl Manasses, když počal kralovati, a padesáte pět let kraloval v Jeruzalémě. 014 2CH 033 002 Činil pak to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, vedlé ohavností těch národů, kteréž Hospodin vyhnal před syny Izraelskými. 014 2CH 033 003 Nebo vzdělal zase výsosti, kteréž byl rozbořil Ezechiáš otec jeho, a vystavěl oltáře Bálům, a vysadil háje, a klaněje se všemu vojsku nebeskému, sloužil jim. 014 2CH 033 004 Vzdělal také oltáře v domě Hospodinově, o němž byl řekl Hospodin: V Jeruzalémě bude jméno mé na věky. 014 2CH 033 005 Vzdělal, pravím, oltáře všemu vojsku nebeskému ve dvou síních domu Hospodinova. 014 2CH 033 006 Přesto dal provoditi syny své skrze oheň v údolí Benhinnom, a šetřil času, s hadačstvím a s kouzly se obíral, a nařídil zaklinače a čarodějníky, a mnoho zlého páchal před očima Hospodinovýma, popouzeje ho. 014 2CH 033 007 Postavil také obraz rytý, kterýž byl udělal, v domě Božím, o kterémž byl řekl Bůh Davidovi a Šalomounovi synu jeho: V domě tomto a v Jeruzalémě, kterýž jsem vyvolil ze všech pokolení Izraelských, oslavím jméno své na věky. 014 2CH 033 008 Aniž více pohnu nohou lidu Izraelského z země, kterouž jsem oddělil otcům vašim, jen toliko budou-li šetřiti, aby plnili všecko to, což jsem jim přikázal, všecken zákon, ustanovení a soudy skrze Mojžíše vydané. 014 2CH 033 009 Ale Manasses uvedl v blud Judské i obyvatele Jeruzalémské, tak že činili horší věci nežli ti národové, kteréž vyplénil Hospodin před tváří synů Izraelských. 014 2CH 033 010 A ačkoli mluvil Hospodin k Manassesovi a k lidu jeho, oni však nepozorovali. 014 2CH 033 011 Pročež přivedl na ně Hospodin hejtmany vojska krále Assyrského, kteříž jali Manassesa v trní, a svázavše ho dvěma řetězy ocelivými, dovedli jej do Babylona. 014 2CH 033 012 Tam pak jsa sevřín, modlil se Hospodinu Bohu svému, a ponižoval se velmi před oblíčejem Boha otců svých, 014 2CH 033 013 A modlil se jemu. I naklonil se k němu, a vyslyšel modlitbu jeho, a uvedl jej zase do Jeruzaléma do království jeho. Tehdy poznal Manasses, že sám Hospodin jest Bohem. 014 2CH 033 014 A potom vystavěl zed zevnitřní města Davidova k západní straně Gihonu potoku, až kudy se chodí k bráně rybné, a obehnal Ofel, a vyhnal ji velmi vysoko. Rozsadil také hejtmany vojska po všech městech hrazených v Judstvu. 014 2CH 033 015 Vymetal také bohy cizí a rytinu z domu Hospodinova, a všecky oltáře, kterýchž byl nadělal na hoře domu Hospodinova i v Jeruzalémě, a vyházel za město. 014 2CH 033 016 Opravil zase i oltář Hospodinův, a obětoval na něm oběti pokojné a díkčinění, a přikázal Judským, aby sloužili Hospodinu Bohu Izraelskému. 014 2CH 033 017 A však vždy ještě lid obětoval na výsostech, ale toliko Hospodinu Bohu svému. 014 2CH 033 018 Jiné pak věci Manassesovy, i modlitba jeho k Bohu jeho, a slova proroků, kteříž mluvívali k němu ve jménu Hospodina Boha Izraelského, to vše zapsáno v knize o králích Izraelských. 014 2CH 033 019 Modlitba pak jeho i to, že vyslyšán jest, a každý hřích jeho, i přestoupení jeho, i místa, na kterýchž byl postavil výsosti, a zdělal háje a rytiny, ještě prvé než se pokořil, to vše zapsáno jest v knihách Chozai. 014 2CH 033 020 I usnul Manasses s otci svými, a pochovali jej v domě jeho, a kraloval Amon syn jeho místo něho. 014 2CH 033 021 Ve dvamecítma letech byl Amon, když počal kralovati, a dvě létě kraloval v Jeruzalémě. 014 2CH 033 022 I činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, tak jako byl činil Manasses otec jeho; nebo všechněm rytinám, kterýchž byl nadělal Manasses otec jeho, obětoval Amon a sloužil jim. 014 2CH 033 023 Aniž se ponížil před Hospodinem, jako se ponížil Manasses otec jeho, nýbrž on Amon mnohem více hřešil. 014 2CH 033 024 Spuntovali se pak proti němu služebníci jeho, a zamordovali jej v domě jeho. 014 2CH 033 025 Tedy pobil lid země všecky ty, kteříž se byli spuntovali proti králi Amonovi, a ustanovil lid země krále Joziáše syna jeho místo něho. 014 2CH 034 001 V osmi letech byl Joziáš, když kralovati počal, a kraloval jedno a třidceti let v Jeruzalémě. 014 2CH 034 002 Ten činil to, což jest pravého před očima Hospodinovýma, chodě po cestách Davida otce svého, a neuchýlil se na pravo ani na levo. 014 2CH 034 003 Léta zajisté osmého kralování svého, když ještě mládenček byl, počal hledati Boha Davida otce svého, dvanáctého pak léta počal vyčišťovati Judy a Jeruzaléma od výsostí, hájů, rytin a slitin. 014 2CH 034 004 Nebo u přítomnosti jeho rozbořili oltáře Bálů, i obrazy slunečné, kteříž byli na nich, zpodtínal. Též i háje a rytiny, i slitiny zdrobil a setřel, a rozsypal po hrobích těch, kteříž jim obětovávali. 014 2CH 034 005 Kosti pak kněží popálil na oltářích jejich, a vyčistil Judu a Jeruzalém, 014 2CH 034 006 Též i města v pokolení Manasses, Efraim a Simeon, až i Neftalím i pustiny jejich vůkol. 014 2CH 034 007 A tak zkazil oltáře a háje, a rytiny stroskotal na kusy, a všecky obrazy slunečné vysekal po vší zemi Izraelské. Potom navrátil se do Jeruzaléma. 014 2CH 034 008 Léta pak osmnáctého kralování svého, když vyčistil zemi a dům Boží, poslal Safana syna Azaliášova, a Maaseiáše úředníka města, a Joacha syna Joachazova kanclíře, aby opraven byl dům Hospodina Boha jeho. 014 2CH 034 009 Kteříž přišedše k Helkiášovi knězi nejvyššímu, dali peníze snesené do domu Božího, kteréž byli Levítové vrátní vybrali od Manassesa a Efraima, i ode všech ostatků Izraelských, i od všeho Judy a Beniamina, a navrátili se do Jeruzaléma. 014 2CH 034 010 Dali je pak v ruce správců toho díla, kteříž představeni byli nad domem Hospodinovým, a ti vydávali je dělníkům, jenž dělali v domě Hospodinově, opravujíce a utvrzujíce jej. 014 2CH 034 011 I dali tesařům a stavitelům, aby najednali kamení tesaného, a dříví k vazbám i k trámům domů, kteréž byli zbořili králové Judští. 014 2CH 034 012 Muži pak ti věrně se měli při té práci, nad nimiž ustanoveni Jachat a Abdiáš Levítové z synů Merari, Zachariáš a Mesullam z synů Kahat, aby s pilností přídrželi k práci. A z těch Levítů každý uměl hráti na nástroje muzické. 014 2CH 034 013 Ale nad nosiči, i kteříž přídrželi dělníky ke všeliké práci, byli z Levítů písaři, úředníci a vrátní. 014 2CH 034 014 A když vynášeli peníze, kteréž byli sneseny do domu Hospodinova, našel Helkiáš kněz knihu zákona Hospodinova vydaného skrze Mojžíše. 014 2CH 034 015 I řekl Helkiáš k Safanovi písaři: Knihu zákona nalezl jsem v domě Hospodinově. I dal Helkiáš tu knihu Safanovi. 014 2CH 034 016 Safan pak přinesl tu knihu králi, a při tom jemu oznámil, řka: Všecko, cožkoli bylo poručeno služebníkům tvým, dělají. 014 2CH 034 017 Nebo sebravše peníze, což se jich koli nalezlo v domě Hospodinově, vydali je v ruce úředníkům a dělníkům. 014 2CH 034 018 Oznámil také Safan písař králi, řka: Knihu mi dal Helkiáš kněz. I četl v ní Safan před králem. 014 2CH 034 019 Pročež když slyšel král slova zákona, roztrhl roucho své. 014 2CH 034 020 A rozkázal král Helkiášovi, též Achikamovi synu Safanovu, a Abdonovi synu Míchovu, a Safanovi písaři, a Asaiášovi služebníku královskému, řka: 014 2CH 034 021 Jděte, poraďte se s Hospodinem o mne i o pozůstalý lid Izraelský a Judský, z strany slov knihy této, kteráž jest nalezena; nebo veliký jest hněv Hospodinův, kterýž jest vylit na nás, proto že neostříhali otcové naši slova Hospodinova, aby činili všecko, což psáno jest v knize této. 014 2CH 034 022 Tedy šli, Helkiáš a kteříž byli při králi, k Chuldě prorokyni, manželce Salluma syna Tekue, syna Chasrova, strážného nad rouchem, nebo bydlila v Jeruzalémě na druhé straně, a mluvili k ní ty věci. 014 2CH 034 023 Kteráž řekla jim: Toto praví Hospodin Bůh Izraelský: Povězte muži tomu, kterýž poslal vás ke mně, 014 2CH 034 024 Takto praví Hospodin: Aj, já uvedu zlé věci na toto místo a na obyvatele jeho, všecka zlořečení napsaná v knize té, kterouž čtli před králem Judským, 014 2CH 034 025 Proto že opustili mne a kadili bohům cizím, aby mne popouzeli všemi skutky rukou svých. Z té příčiny vylita bude prchlivost má na toto místo, aniž bude uhašena. 014 2CH 034 026 Králi pak Judskému, kterýž poslal vás, abyste se tázali Hospodina, takto povíte: Toto praví Hospodin Bůh Izraelský o slovích těch, kteráž jsi slyšel: 014 2CH 034 027 Poněvadž obměkčeno jest srdce tvé, a ponížil jsi se před tváří Boží, kdyžs slyšel slova jeho proti místu tomuto a proti obyvatelům jeho, a ponižuje se přede mnou, roztrhl jsi roucho své, a plakals přede mnou, i já vyslyšel jsem tě, praví Hospodin. 014 2CH 034 028 Aj, já připojím tě k otcům tvým, a pochován budeš v hrobích svých v pokoji, aby neviděly oči tvé ničeho z toho zlého, kteréž já uvedu na místo toto a na obyvatele jeho. I oznámili králi tu řeč. 014 2CH 034 029 Tedy poslav král, shromáždil všecky starší Judské a Jeruzalémské. 014 2CH 034 030 A vstoupil král do domu Hospodinova, a všickni muži Judští i obyvatelé Jeruzalémští, kněží, Levítové a všecken lid od velikého až do malého, i četl, aby všickni slyšeli všecka slova knihy smlouvy, kteráž byla nalezena v domě Hospodinově. 014 2CH 034 031 Potom stoje král na místě svém, učinil smlouvu před Hospodinem, že bude následovati Hospodina, a ostříhati přikázaní jeho i svědectví jeho a ustanovení jeho z celého srdce svého a ze vší duše své, a plniti slova smlouvy té, kteráž jsou v té knize zapsána. 014 2CH 034 032 I rozkázal, aby k témuž každý stál, kdož by koli nalezen byl v Jeruzalémě a v Beniaminovi. I činili obyvatelé Jeruzalémští podlé smlouvy Boží, Boha otců svých. 014 2CH 034 033 Tehdáž také vyprázdnil Joziáš všecky ohavnosti ze všech zemí synů Izraelských, a přídržel všecky, kteřížkoli byli v Izraeli, k tomu, aby sloužili Hospodinu Bohu svému. Po všecky dny jeho neodstoupili od následování Hospodina Boha otců svých. 014 2CH 035 001 Slavil také Joziáš v Jeruzalémě velikunoc Hospodinu, a zabili beránka velikonočního čtrnáctého dne měsíce prvního. 014 2CH 035 002 A postaviv kněží v strážech jejich, utvrdil je v přisluhování domu Hospodinova. 014 2CH 035 003 I řekl Levítům, kteříž připravovali za všecken lid Izraelský věci svaté Hospodinu: Vneste truhlu svatosti do domu, kterýž ustavěl Šalomoun syn Davidův, král Izraelský. Nebudeť vám břemenem na ramenou. A tak nyní služte Hospodinu Bohu svému a lidu jeho Izraelskému. 014 2CH 035 004 A připravte se po čeledech otců svých, po třídách svých, tak jakž nařídil David král Izraelský, a podlé nařízení Šalomouna syna jeho. 014 2CH 035 005 A stůjte v svatyni podlé rozdílu čeledí otcovských, bratří národu svého, a podlé rozdělení každé čeledi otcovské Levítů. 014 2CH 035 006 A tak zabíte beránka, a posvěťte se, a připravte bratřím svým, chovajíce se vedlé slova Hospodinova vydaného skrze Mojžíše. 014 2CH 035 007 Daroval pak Joziáš všemu množství z stáda beránků a kozelců, vše k obětem velikonočním, podlé toho všeho, jakž postačovalo, v počtu třidcet tisíců, a skotů tři tisíce, to vše z statku královského. 014 2CH 035 008 Knížata jeho také k lidu, kněžím i Levítům štědře se ukázali: Helkiáš, Zachariáš a Jechiel, přední v domě Božím, dali kněžím k obětem velikonočním dva tisíce a šest set bravů a skotů tři sta. 014 2CH 035 009 Konaniáš pak s Semaiášem a Natanaelem bratřími svými, též Chasabiáš, Jehiel, Jozabad, přední z Levítů, darovali jiným Levítům k obětem velikonočním pět tisíc bravů a skotů pět set. 014 2CH 035 010 A když připraveno bylo všecko k službě, stáli kněží na místě svém, a Levítové v třídách svých, podlé rozkazu královského. 014 2CH 035 011 I zabijeli beránky velikonoční, kněží pak kropili krví, berouce z rukou jejich, a Levítové vytahovali z koží. 014 2CH 035 012 Tedy oddělili zápal, aby dali lidu podlé rozdělení domů čeledí otcovských, tak aby obětováno bylo Hospodinu, jakž psáno jest v knize Mojžíšově. Tolikéž i s voly učinili. 014 2CH 035 013 I pekli beránky velikonoční ohněm podlé obyčeje, ale jiné věci posvěcené vařili v hrncích, v kotlících a v pánvicích, a rozdávali rychle všemu lidu. 014 2CH 035 014 Potom pak připravili sobě a kněžím. Nebo kněží, synové Aronovi, zápaly a tuky až do noci obětovali, protož Levítové připravili sobě i kněžím, synům Aronovým. 014 2CH 035 015 Též i zpěváci, synové Azafovi, stáli na místě svém podlé rozkázaní Davidova Azafovi, Hémanovi i Jedutunovi, proroku královskému, vydaného. Vrátní také při jedné každé bráně neměli odcházeti od své povinnosti, pročež bratří jejich Levítové jiní strojili jim. 014 2CH 035 016 A tak nastrojena byla všecka služba Hospodinova v ten den, v slavení hodu beránka a obětování oběti zápalné na oltáři Hospodinovu, podlé rozkázaní krále Joziáše. 014 2CH 035 017 I slavili synové Izraelští, což se jich našlo, hod beránka v ten čas a slavnost přesnic za sedm dní. 014 2CH 035 018 Nebyla pak slavena velikanoc té podobná v Izraeli ode dnů Samuele proroka, aniž který z králů Izraelských slavil hodu beránka podobného tomu, kterýž slavil Joziáš s kněžími a Levíty, i se vším lidem Judským a Izraelským, což se ho našlo, i s obyvateli Jeruzalémskými. 014 2CH 035 019 Osmnáctého léta kralování Joziášova slaven byl ten hod beránka. 014 2CH 035 020 Potom po všem, když již spravil Joziáš dům Boží, přitáhl Nécho král Egyptský, aby bojoval proti Charkemis podlé Eufraten, Joziáš pak vytáhl proti němu. 014 2CH 035 021 Kterýž ač poslal k němu posly, řka: Já nic nemám s tebou činiti, králi Judský. Ne proti tobě, slyš ty, dnes táhnu, ale proti domu, kterýž se mnou bojuje, kamž mi rozkázal Bůh, abych pospíšil. Nebojuj s Bohem, kterýž se mnou jest, ať tě neshladí: 014 2CH 035 022 Joziáš však neodvrátil tváři své od něho, ale aby bojoval s ním, změnil oděv svůj, aniž uposlechl slov Néchových, pošlých z úst Božích. A tak přitáhl, aby se s ním potýkal na poli Mageddo. 014 2CH 035 023 I postřelili střelci krále Joziáše. Tedy řekl král služebníkům svým: Odvezte mne, neboť jsem velmi nemocen. 014 2CH 035 024 Takž přenesli jej služebníci jeho z toho vozu, a vložili ho na druhý vůz, kterýž měl, a dovezli jej do Jeruzaléma. I umřel a pochován jest v hrobích otců svých. I plakal všecken Juda a Jeruzalém nad Joziášem. 014 2CH 035 025 Naříkal také i Jeremiáš nad Joziášem, a zpívávali všickni zpěváci a zpěvakyně v naříkáních svých o Joziášovi až do dnešního dne, kteráž uvedli v obyčej Izraeli. A ta jsou zapsána v pláči Jeremiášovu. 014 2CH 035 026 Jiné pak věci Joziášovy, i pobožnost jeho, jakž napsáno jest v zákoně Hospodinově, 014 2CH 035 027 I skutkové jeho první i poslední, to vše zapsáno jest v knize o králích Izraelských a Judských. 014 2CH 036 001 Tedy vzal lid země Joachaza syna Joziášova, a ustanovili ho králem na místě otce jeho v Jeruzalémě. 014 2CH 036 002 Ve třimecítma letech byl Joachaz, když počal kralovati, a tři měsíce kraloval v Jeruzalémě. 014 2CH 036 003 Nebo vzal jej král Egyptský z Jeruzaléma, a uložil na zemi pokutu sto centnéřů stříbra a centnéř zlata. 014 2CH 036 004 A ustanovil král Egyptský Eliakima bratra jeho nad Judou a Jeruzalémem za krále, a proměnil mu jméno jeho, aby sloul Joakim. Joachaza pak bratra jeho vzal Nécho, a zavedl ho do Egypta. 014 2CH 036 005 V pětmecítma letech byl Joakim, když počal kralovati, a jedenáct let kraloval v Jeruzalémě. A když činil to, což jest zlého před očima Hospodina Boha svého, 014 2CH 036 006 Přitáhl proti němu Nabuchodonozor král Babylonský, a svázal jej řetězy ocelivými, aby jej zavedl do Babylona. 014 2CH 036 007 Nádoby také domu Hospodinova zavezl Nabuchodonozor do Babylona, a dal je do chrámu svého v Babyloně. 014 2CH 036 008 Jiné pak věci Joakimovy i ohavnosti jeho, kteréž páchal, i což se nalézalo při něm, to vše zapsáno jest v knize o králích Izraelských a Judských. I kraloval Joachin syn jeho místo něho. 014 2CH 036 009 V osmi letech byl Joachin, když kralovati počal, a kraloval tři měsíce a deset dní v Jeruzalémě, a činil to, což bylo zlého před očima Hospodinovýma. 014 2CH 036 010 Potom pak po roce poslal král Nabuchodonozor, a dal ho zavésti do Babylona s klénoty domu Hospodinova, a ustanovil králem Sedechiáše, příbuzného jeho, nad Judou a Jeruzalémem. 014 2CH 036 011 V jedenmecítma letech byl Sedechiáš, když počal kralovati, a jedenáct let kraloval v Jeruzalémě. 014 2CH 036 012 I činil to, což jest zlého před očima Hospodina Boha svého, aniž se pokořil před Jeremiášem prorokem mluvícím řeč Hospodinovu. 014 2CH 036 013 Nýbrž i Nabuchodonozorovi králi se zprotivil, jenž ho byl přísahou zavázal skrze Boha, a zatvrdiv šíji svou, urputně uložil v srdci svém, aby se nenavracoval k Hospodinu Bohu Izraelskému. 014 2CH 036 014 Ano i všecka knížata, kněží i lid v mnohá přestoupení se vydali, podlé všech ohavností pohanských, a poškvrnili domu Hospodinova, jehož byl posvětil v Jeruzalémě. 014 2CH 036 015 A když posílal Hospodin Bůh otců jejich k nim posly své, ráno vstávaje a posílaje, proto že se přívětivě měl k lidu svému a k příbytku svému: 014 2CH 036 016 Posmívali se poslům Božím, a pohrdali slovy jeho, a za svůdce měli proroky jeho, až se rozpálila prchlivost Hospodinova na lid jeho, tak aby nebylo žádného uléčení. 014 2CH 036 017 I přivedl na ně krále Kaldejského, kterýž zmordoval mládence jejich mečem v domě svatyně jejich, a neodpustil mládenci ani panně, starci ani kmeti. Všecky dal v ruku jeho. 014 2CH 036 018 K tomu i všecky nádoby domu Božího, veliké i malé, i poklady domu Hospodinova, i poklady královské i knížat jeho, všecko zavezl do Babylona. 014 2CH 036 019 A vypálili dům Boží, a zbořili zed Jeruzalémskou, též i všecky paláce v něm popálili, ano i všelijaké klénoty drahé v něm zkazili. 014 2CH 036 020 A což jich pozůstalo po meči, to převedl do Babylona, a byli služebníci jeho i synů jeho, dokudž nekraloval král Perský, 014 2CH 036 021 Aby se naplnila řeč Hospodinova skrze ústa Jeremiášova, dokudž země nevykonala sobot svých; po všecky dny, pokudž byla pustá, odpočívala, až se vyplnilo sedmdesáte let. 014 2CH 036 022 Potom léta prvního Cýra krále Perského, aby se naplnila řeč Hospodinova skrze ústa Jeremiášova, vzbudil Hospodin ducha Cýrova krále Perského. Kterýž dal provolati po všem království svém, ano také i rozepsal, řka: 014 2CH 036 023 Toto praví Cýrus král Perský: Všecka království země dal mi Hospodin Bůh nebeský, a ten mi poručil, abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě, kterýž jest v Judstvu. Kdo jest mezi vámi ze všeho lidu jeho, Hospodin Bůh jeho budiž s ním, a ať jde. # # BOOK 015 EZR Ezra Ezdráš 015 EZR 001 001 Léta prvního Cýra krále Perského, aby se naplnila řeč Hospodinova skrze ústa Jeremiášova, vzbudil Hospodin ducha Cýrova krále Perského, aby dal provolati po všem království svém, ano také i rozepsal, řka: 015 EZR 001 002 Toto praví Cýrus král Perský: Všecka království země dal mi Hospodin Bůh nebeský, a on mi poručil, abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě, kterýž jest v Judstvu. 015 EZR 001 003 Kdo jest mezi vámi ze všeho lidu jeho, budiž Bůh jeho s ním, a nechať jde do Jeruzaléma, kterýž jest v Judstvu, a staví dům Hospodina Boha Izraelského, toho Boha, kterýž jest v Jeruzalémě. 015 EZR 001 004 Kdož by pak zůstal na kterémkoli místě, kdež jest pohostinu, lidé místa toho ať mu pomohou stříbrem a zlatem, statkem i hovady, mimo oběti dobrovolné k domu Božímu, kterýž jest v Jeruzalémě. 015 EZR 001 005 I povstali přední z čeledí otců z pokolení Judova a Beniaminova, kněží také a Levítové i každý, číhož ducha vzbudil Bůh, aby šli k stavení domu Hospodinova, kterýž jest v Jeruzalémě. 015 EZR 001 006 Jimž všickni ti, kteříž bydlili okolo nich, pomáhali nádobami stříbrnými a zlatými, statkem i hovady, a věcmi drahými, mimo všecko, což dobrovolně obětováno bylo. 015 EZR 001 007 Král také Cýrus vydal nádoby domu Hospodinova, kteréž byl pobral Nabuchodonozor z Jeruzaléma, a dal je byl do domu Boha svého. 015 EZR 001 008 Vydal je pak Cýrus král Perský skrze Mitridata správce nad poklady, kterýž je vyčtl Sesbazarovi knížeti Judskému. 015 EZR 001 009 A tento jest počet jejich: Medenic zlatých třidceti, medenic stříbrných tisíc, nožů devětmecítma. 015 EZR 001 010 Koflíků zlatých třidceti, koflíků stříbrných prostějších čtyři sta a deset, nádob jiných na tisíce. 015 EZR 001 011 Všech nádob zlatých i stříbrných pět tisíc a čtyři sta. Všecko to odnesl Sesbazar, když se stěhoval lid zajatý z Babylona do Jeruzaléma. 015 EZR 002 001 Tito pak jsou lidé té krajiny, kteříž se z zajetí a přestěhování toho brali, jakž je byl přestěhoval Nabuchodonozor král Babylonský do Babylona, a navrátili se do Jeruzaléma a do Judstva, jeden každý do města svého, 015 EZR 002 002 Kteříž přišli s Zorobábelem, s Jesua, s Nehemiášem, Saraiášem, Reelaiášem, Mardocheem, Bilsanem, Misparem, Bigvajem, Rechumem a Baanou. Počet mužů z lidu Izraelského: 015 EZR 002 003 Synů Farosových dva tisíce, sto sedmdesáte dva. 015 EZR 002 004 Synů Sefatiášových tři sta sedmdesáte dva. 015 EZR 002 005 Synů Arachových sedm set sedmdesát pět. 015 EZR 002 006 Synů Pachat Moábových, synů Jesue a Joábových dva tisíce, osm set a dvanácte. 015 EZR 002 007 Synů Elamových tisíc, dvě stě padesáte čtyři. 015 EZR 002 008 Synů Zattuových devět set čtyřidceti pět. 015 EZR 002 009 Synů Zakkai sedm set a šedesát. 015 EZR 002 010 Synů Báni šest set čtyřidceti dva. 015 EZR 002 011 Synů Bebai šest set třimecítma. 015 EZR 002 012 Synů Azgadových tisíc, dvě stě dvamecítma. 015 EZR 002 013 Synů Adonikamových šest set šedesáte šest. 015 EZR 002 014 Synů Bigvai dva tisíce, padesáte šest. 015 EZR 002 015 Synů Adinových čtyři sta padesáte čtyři. 015 EZR 002 016 Synů Aterových z Ezechiáše devadesát osm. 015 EZR 002 017 Synů Bezai tři sta třimecítma. 015 EZR 002 018 Synů Jorahových sto a dvanácte. 015 EZR 002 019 Synů Chasumových dvě stě třimecítma. 015 EZR 002 020 Synů Gibbarových devadesáte pět. 015 EZR 002 021 Synů Betlémských sto třimecítma. 015 EZR 002 022 Mužů Netofatských padesáte šest. 015 EZR 002 023 Mužů Anatotských sto osmmecítma. 015 EZR 002 024 Synů Azmavetských čtyřidceti dva. 015 EZR 002 025 Synů Kariatarimských, Kafirských a Berotských sedm set čtyřidceti a tři. 015 EZR 002 026 Synů Ráma a Gabaa šest set jedenmecítma. 015 EZR 002 027 Mužů Michmas sto dvamecítma. 015 EZR 002 028 Mužů z Bethel a Hai dvě stě třimecítma. 015 EZR 002 029 Synů z Nébo padesáte dva. 015 EZR 002 030 Synů Magbisových sto padesáte šest. 015 EZR 002 031 Synů Elama druhého tisíc, dvě stě padesáte čtyři. 015 EZR 002 032 Synů Charimových tři sta dvadceti. 015 EZR 002 033 Synů Lodových, Chadidových a Onových sedm set dvadceti pět. 015 EZR 002 034 Synů Jerecho tři sta čtyřidceti pět. 015 EZR 002 035 Synů Senaa tři tisíce, šest set a třidceti. 015 EZR 002 036 Kněží, synů Jedaiášových z domu Jesua, devět set sedmdesáte tři. 015 EZR 002 037 Synů Immerových tisíc, padesáte dva. 015 EZR 002 038 Synů Paschurových tisíc, dvě stě čtyřidceti sedm. 015 EZR 002 039 Synů Charimových tisíc a sedmnácte. 015 EZR 002 040 Levítů, synů Jesua a Kadmiele, synů Hodaviášových, sedmdesáte čtyři. 015 EZR 002 041 Zpěváků, synů Azafových, sto dvadceti osm. 015 EZR 002 042 Synů vrátných, synů Sallumových, synů Aterových, synů Talmonových, synů Akkubových, synů Chatita, synů Sobai, všech sto třidceti devět. 015 EZR 002 043 Netinejských, synů Zicha, synů Chasufa, synů Tabbaot, 015 EZR 002 044 Synů Keros, synů Siaha, synů Fádon, 015 EZR 002 045 Synů Lebana, synů Chagaba, synů Akkub, 015 EZR 002 046 Synů Chagab, synů Samlai, synů Chanan, 015 EZR 002 047 Synů Giddel, synů Gachar, synů Reaia, 015 EZR 002 048 Synů Rezin, synů Nekoda, synů Gazam, 015 EZR 002 049 Synů Uza, synů Paseach, synů Besai, 015 EZR 002 050 Synů Asna, synů Meunim, synů Nefusim, 015 EZR 002 051 Synů Bakbuk, synů Chakufa, synů Charchur, 015 EZR 002 052 Synů Bazlut, synů Mechida, synů Charsa, 015 EZR 002 053 Synů Barkos, synů Sisera, synů Tamach, 015 EZR 002 054 Synů Neziach, synů Chatifa, 015 EZR 002 055 Synů služebníků Šalomounových, synů Sotai, synů Soferet, synů Feruda, 015 EZR 002 056 Synů Jaala, synů Darkon, synů Giddel, 015 EZR 002 057 Synů Sefatiášových, synů Chattil, synů Pocheret Hazebaim, synů Ami, 015 EZR 002 058 Všech Netinejských a synů služebníků Šalomounových tři sta devadesáte dva. 015 EZR 002 059 Tito také byli, kteříž šli z Telmelach, Telcharsa, Cherub, Addan a Immer, ale nemohli ukázati domu otců svých a semene svého, že by z Izraele byli: 015 EZR 002 060 Synů Delaiášových, synů Tobiášových, synů Nekodových šest set padesáte dva. 015 EZR 002 061 A z synů kněžských synové Chabaiášovi, synové Kózovi, synové Barzillai, kterýž pojav sobě ze dcer Barzillai Galádského manželku, nazván jest jménem jejich. 015 EZR 002 062 Ti vyhledávali zapsání o sobě, chtíce prokázati rod svůj, ale nenašlo se. Protož zbaveni jsou kněžství. 015 EZR 002 063 A zapověděl jim Tirsata, aby nejedli z věcí svatosvatých, dokudž by nestál kněz s urim a thumim. 015 EZR 002 064 Všeho toho shromáždění pospolu čtyřidceti a dva tisíce, tři sta šedesáte, 015 EZR 002 065 Kromě služebníků jejich, a děvek jejich, jichž bylo sedm tisíc, tři sta třidceti sedm. A mezi nimi bylo zpěváků a zpěvakyní dvě stě. 015 EZR 002 066 Koní jejich sedm set třidceti šest, mezků jejich dvě stě čtyřidceti pět. 015 EZR 002 067 Velbloudů jejich čtyři sta třidceti pět, oslů šest tisíc, sedm set a dvadceti. 015 EZR 002 068 Z knížat pak čeledí otcovských, někteří, když přišli k domu Hospodinovu, kterýž byl v Jeruzalémě, dobrovolně se oddavše, aby stavěli dům Boží na gruntech jeho, 015 EZR 002 069 Vedlé možnosti své dali náklad k dílu: Zlata jeden a šedesáte tisíc drachem, stříbra pak pět tisíc liber, a sukní kněžských sto. 015 EZR 002 070 A tak osadili se kněží i Levítové a někteří z lidu, i zpěváci i vrátní a Netinejští v městech svých, i všecken Izrael v městech svých. 015 EZR 003 001 Když pak nastal měsíc sedmý, a byli synové Izraelští v městech, shromáždil se lid jednomyslně do Jeruzaléma. 015 EZR 003 002 Tedy vstav Jesua syn Jozadakův s bratřími svými kněžími, a Zorobábel syn Salatielův s bratřími svými, vzdělali oltář Boha Izraelského, aby obětovali na něm oběti zápalné, jakož psáno jest v zákoně Mojžíše muže Božího. 015 EZR 003 003 A když postavili oltář ten na základích jeho, ačkoli se obávali národů jiných zemí, však obětovali na něm oběti zápalné Hospodinu, oběti zápalné ráno i večer. 015 EZR 003 004 Drželi také slavnost stánků, jakož psáno jest, obětujíce zápal na každý den, vedlé počtu a vedlé obyčeje každého dne, 015 EZR 003 005 A potom obět zápalnou ustavičnou, i na novměsíce i na každou slavnost Hospodinu posvěcenou, i od každého dobrovolně obětujícího dobrovolnou obět Hospodinu. 015 EZR 003 006 Od prvního dne toho měsíce sedmého počali obětovati zápalů Hospodinu, ačkoli chrám Hospodinův ještě nebyl založen. 015 EZR 003 007 I dali peníze kameníkům a řemeslníkům, též potravy a nápoje i oleje Sidonským a Tyrským, aby vezli dříví cedrové z Libánu k moři Joppen, podlé povolení jim Cýra krále Perského. 015 EZR 003 008 Léta pak druhého po jejich se navrácení k domu Božímu do Jeruzaléma, měsíce druhého, začali Zorobábel syn Salatielův, a Jesua syn Jozadakův, i jiní bratří jejich kněží a Levítové a všickni, kteříž byli přišli z toho zajetí do Jeruzaléma, a ustanovili Levíty od dvadcítiletých a výše, aby přihlédali k dílu domu Hospodinova. 015 EZR 003 009 A tak postaven jest Jesua, synové jeho i bratří jeho, Kadmiel i synové jeho, synové Judovi spolu, aby přihlédali k dílu při domě Božím, potomci Chenadadovi, synové jejich i bratří jejich Levítové. 015 EZR 003 010 A když zakládali grunty stavitelé chrámu Hospodinova, postavili kněží zobláčené s trubami, a Levíty, syny Azafovy s cymbály, aby chválili Hospodina vedlé nařízení Davida krále Izraelského. 015 EZR 003 011 I prozpěvovali jedni po druhých, chválíce a oslavujíce Hospodina, nebo dobrý jest, a že na věky trvá milosrdenství jeho nad Izraelem. Všecken také lid prokřikoval hlasem velikým, chválíce Hospodina, proto že založen byl dům Hospodinův. 015 EZR 003 012 Mnozí pak z kněží a z Levítů i z knížat čeledí otcovských, starci, kteříž byli viděli prvnější dům, když zakládali tento dům před očima jejich, plakali hlasem velikým. Mnozí nazpět prokřikovali s radostí hlasem velikým, 015 EZR 003 013 Tak že lid nemohl rozeznati hlasu prokřikování radostného od hlasu plačícího lidu; nebo lid ten prokřikoval hlasem velikým, a hlas ten slyšán byl daleko. 015 EZR 004 001 Uslyšavše pak nepřátelé Judovi a Beniaminovi, že by ti, kteříž přestěhováni byli, stavěli chrám Hospodinu Bohu Izraelskému, 015 EZR 004 002 Přistoupili k Zorobábelovi a k knížatům čeledí otcovských, a řekli jim: Budeme s vámi stavěti; nebo jako i vy hledati budeme Boha vašeho, jemuž i oběti obětujeme ode dnů Esarchaddona krále Assyrského, kterýž nás sem uvedl. 015 EZR 004 003 Tedy řekl jim Zorobábel a Jesua i jiná knížata čeledí otcovských z Izraele: Ne vám, ale nám náleží stavěti dům Bohu našemu; nebo my sami stavěti budeme Hospodinu Bohu Izraelskému, jakž přikázal nám král Cýrus, král Perský. 015 EZR 004 004 A však lid té krajiny zemdléval ruce lidu Judského, a odhrožovali je, aby nestavěli. 015 EZR 004 005 Anobrž i najímali proti nim rádce, aby rušili rady jejich, po všecky dny Cýra krále Perského, až do kralování Daria krále Perského. 015 EZR 004 006 Nebo když kraloval Asverus, při začátku kralování jeho sepsali žalobu proti obyvatelům Judským a Jeruzalémským. 015 EZR 004 007 (Tak jako za dnů Artaxerxa psal Bislam, Mitridates, Tabel a jiní tovaryši jeho k Artaxerxovi králi Perskému.) Písmo pak listu toho psáno bylo Syrsky, i vykládáno Syrsky. 015 EZR 004 008 Rechum totiž kancléř a Simsai písař napsali jeden list proti Jeruzalému Artaxerxovi králi, takový: 015 EZR 004 009 Rechum kancléř a Simsai písař i jiní tovaryši jejich, Dinaiští a Afarsatchaiští, Tarpelaiští, Afarzaiští, Arkevaiští, Babylonští, Susanechaiští, Dehavejští a Elmaiští, 015 EZR 004 010 I jiní národové, kteréž byl převedl Asnapar veliký a slavný, a rozsadil v městech Samařských, a jiní za řekou, i Cheenetští, 015 EZR 004 011 (Tento jest přípis listu, kterýž poslali k Artaxerxovi králi), služebníci tvoji, lidé za řekou a Cheenetští. 015 EZR 004 012 Známo buď králi, že Židé, kteříž se vrátili od tebe, přišedše k nám do Jeruzaléma, město odporné a škodlivé stavějí, i zdi dělají, a základy spojují. 015 EZR 004 013 Protož nyní buď vědomo králi, bude-li to město vystaveno, a zdi dodělány, platuť, cla a úroku dávati nebudou, a tak komoře královské újma bude. 015 EZR 004 014 Nyní tedy poněvadž dobrodiní paláce užíváme, na obnažování krále neslušelo se nám dívati. Tou příčinou poslali jsme a oznámili to králi, 015 EZR 004 015 Aby dal hledati v knihách kronik otců svých, a najdeš v nich, i zvíš, že město to jest město odporné a škodlivé králům i krajinám, a že se v něm puntovávají od starodávna, pročež to město prvé zkaženo bylo. 015 EZR 004 016 Nadto známoť činíme králi, že bude-li to město vystaveno, a zdi dodělány, tedy vládařství za řekou míti nebudeš. 015 EZR 004 017 Tedy odeslal odpověd král Rechumovi kancléři a Simsaiovi písaři i jiným tovaryšům jejich, kteříž bydlili v Samaří, a jiným za řekou v Selam i v Cheet: 015 EZR 004 018 Psání, kteréž jste k nám poslali, zjevně čteno jest přede mnou. 015 EZR 004 019 Protož rozkázal jsem, aby hledali. I nalezli, že to město zdávna povstává proti králům, a zprotivování i puntování bývají v něm. 015 EZR 004 020 Nadto i králové mocní že bývali v Jeruzalémě, a panovali nade vším, co jest za řekou, jimž platové, cla a úrok dáván býval. 015 EZR 004 021 Protož nyní přikažte, ať jest zastaveno mužům těm, aby to město nebylo staveno, dokudž by ode mne poručeno nebylo. 015 EZR 004 022 Hleďtež pak, abyste se v té věci nemýlili, a ať skrze to nezroste něco zlého na škodu králům. 015 EZR 004 023 Když pak ten přípis listu Artaxerxa krále čten byl před Rechumem a Simsaiem písařem a tovaryši jejich, odešli rychle do Jeruzaléma k Židům, a zastavili jim mocí a silou. 015 EZR 004 024 A tak přetrženo jest dílo domu Božího, kterýž byl v Jeruzalémě, a stálo tak až do druhého léta kralování Daria krále Perského. 015 EZR 005 001 Toho času prorokoval Aggeus prorok a Zachariáš syn Iddo, proroci, Židům, kteříž byli v Judstvu a v Jeruzalémě, ve jménu Boha Izraelského mluvíce k nim. 015 EZR 005 002 Tedy povstavše Zorobábel syn Salatielův, a Jesua syn Jozadakův, počali zase stavěti domu Božího, kterýž jest v Jeruzalémě, a byli s nimi proroci Boží, pomáhajíce jim. 015 EZR 005 003 Téhož času přišel k nim Tattenai, vývoda za řekou, a Setarbozenai, i tovaryši jejich, kteříž takto k nim řekli: Kdo vám poručil dům tento stavěti a zdi tyto dělati? 015 EZR 005 004 Tedy jsme jim řekli takto, ano i ty muže, kteří to stavení dělali, jmenovali. 015 EZR 005 005 Nad staršími pak Židovskými byla ochrana Boha jejich, tak že nepřekazili jim, dokudž ta věc nepřišla před Daria, jehož tehdáž odpověd přinesli o té věci. 015 EZR 005 006 Přípis listu, kterýž poslal Tattenai vývoda za řekou, a Setarbozenai s tovaryši svými, i Afarsechaiští, kteříž byli za řekou, k Dariovi králi. 015 EZR 005 007 List poslali jemu, a takto bylo psáno v něm: Dariovi králi pokoj všeliký. 015 EZR 005 008 Známo buď králi, že jsme přišli do Judské krajiny k domu Boha velikého. Kterýžto stavějí kamením velikým, a dříví kladou do stěn, a dílo to spěšně se staví, a daří se v rukou jejich. 015 EZR 005 009 Tedy otázali jsme se těch starších, a takto jsme jim řekli: Kdo vám poručil stavěti dům tento, a zdi tyto dělati? 015 EZR 005 010 Ano i na jména jejich ptali jsme se jich, abychom oznámili tobě, a napsali jména mužů těch, kteříž jsou přední mezi nimi. 015 EZR 005 011 Těmito pak slovy nám odpověděli, řkouce: My jsme služebníci Boha nebe a země, a stavíme dům, kterýž byl ustaven prvé před mnohými lety, jejž byl veliký král Izraelský stavěl i dokonal. 015 EZR 005 012 Ale potom, když popudili otcové naši Boha nebeského, vydal je v ruku Nabuchodonozora krále v Babyloně, Kaldejského, kterýž dům tento zbořil, a lid převedl do Babylona. 015 EZR 005 013 A však léta prvního Cýra krále Babylonského, Cýrus král rozkázal, aby tento Boží dům byl staven. 015 EZR 005 014 Nadto i nádoby domu Božího zlaté a stříbrné, kteréž byl Nabuchodonozor vynesl z chrámu, jenž byl v Jeruzalémě, a vnesl je do chrámu Babylonského, i ty vynesl Cýrus král z chrámu Babylonského, a dány jsou Sesbazarovi, jehož byl vývodou ustanovil. 015 EZR 005 015 A poručil mu, řka: Nádoby tyto vezma, odejdi a slož je v chrámě, kterýž jest v Jeruzalémě, a dům Boží ať stavějí na místě jeho. 015 EZR 005 016 Tedy Sesbazar ten přišed, založil grunty domu Božího, kterýž jest v Jeruzalémě, a od toho času až po dnes staví se, a ještě není dokonán. 015 EZR 005 017 Nyní tedy jestli se za dobré králi vidí, nechť se pohledá mezi poklady královskými, kteříž jsou tam v Babyloně, jest-li tak, že by Cýrus král poručil, aby staven byl dům Boží tento, kterýž jest v Jeruzalémě. Potom vůli královskou nechť nám pošle o té věci. 015 EZR 006 001 Tedy král Darius rozkázal, aby hledali v bibliotéce, mezi poklady složenými v Babyloně. 015 EZR 006 002 I nalezena jest v Achmeta na hradě, kterýž jest v Médské krajině, jedna kniha, a takto zapsána byla v ní pamět: 015 EZR 006 003 Léta prvního Cýra krále Cýrus král rozkázal: Dům Boží, kterýž byl v Jeruzalémě, ať jest v městě staven na místě, kdež se obětují oběti, a grunty jeho ať vzhůru ženou, zvýší loktů šedesáti, a zšíří loktů šedesáti, 015 EZR 006 004 Třmi řady z kamení velikého, a řad z dříví nového, náklad pak z domu královského bude dáván. 015 EZR 006 005 Nadto nádobí domu Božího zlaté i stříbrné, kteréž Nabuchodonozor byl pobral z chrámu, jenž byl v Jeruzalémě, a byl je přenesl do Babylona, ať zase navrátí, aby se dostalo do chrámu Jeruzalémského na místo své, a složeno bylo v domě Božím. 015 EZR 006 006 Protož nyní, ty Tattenai, vývodo za řekou, Setarbozenai s tovaryši svými, i Afarsechaiští, kteříž jste za řekou, ustupte odtud. 015 EZR 006 007 Nechte jich při díle toho domu Božího. Vůdce Židovský a starší jejich nechať ten dům Boží stavějí na místě jeho. 015 EZR 006 008 Ode mne také poručeno jest o tom, co byste měli činiti s staršími Židovskými při stavení toho domu Božího, totiž, aby z zboží královského, z důchodů, jenž jsou za řekou, bez meškání náklad dáván byl mužům těm, aby dílo nemělo překážky. 015 EZR 006 009 A to, čehož by bylo potřebí, buď volků aneb skopců i beránků k zápalným obětem Boha nebeského, obilé, soli, vína i oleje, jakž by rozkázali kněží Jeruzalémští, nechť se jim dává na každý den, a to beze všeho podvodu, 015 EZR 006 010 Aby měli z čeho obětovati vůni příjemnou Bohu nebeskému, a aby se modlili za život krále i za syny jeho. 015 EZR 006 011 Nadto ode mne jest rozkázáno: Kdož by koli zrušil přikázaní toto, aby vybořeno bylo z domu jeho dřevo, a zdviženo bylo, na němž by oběšen byl, a dům jeho ať jest hnojištěm pro takovou věc. 015 EZR 006 012 Bůh pak, jehož jméno tam přebývá, zkaziž všelikého krále i lid, kterýž by vztáhl ruku svou k změnění toho, a zkáze toho domu Božího, jenž jest v Jeruzalémě. Já Darius přikazuji sám, bez meškání ať se stane. 015 EZR 006 013 Tedy Tattenai, vývoda za řekou, a Setarbozenai s tovaryši svými vedlé toho, jakž rozkázal Darius král, tak učinili bez meškání. 015 EZR 006 014 I stavěli starší Židovští, a šťastně se jim vedlo vedlé proroctví Aggea proroka, a Zachariáše syna Iddova. Stavěli tedy a dokonali z rozkázaní Boha Izraelského, a z rozkázaní Cýra a Daria, a Artaxerxa krále Perského. 015 EZR 006 015 A dokonán jest ten dům k třetímu dni měsíce Adar, a ten byl rok šestý kralování Daria krále. 015 EZR 006 016 Tedy synové Izraelští, kněží a Levítové, i jiní, kteříž byli přišli z převedení, posvětili toho domu Božího s radostí. 015 EZR 006 017 A obětovali při posvěcení toho Božího domu sto telat, skopců dvě stě, beránků čtyři sta, a kozlů k oběti za hřích za všecken Izrael dvanáct, vedlé počtu pokolení Izraelského. 015 EZR 006 018 I postavili kněží v třídách jejich, a Levíty v pořádcích jejich při službě Boží v Jeruzalémě, jakož psáno jest v knize Mojžíšově. 015 EZR 006 019 Slavili také ti, kteříž se vrátili z přestěhování, velikunoc čtrnáctého dne měsíce prvního. 015 EZR 006 020 Nebo očistili se byli kněží a Levítové jednomyslně. Všickni čistí byli, a obětovali beránka velikonočního za všecky, jenž zajati byli, i za bratří své kněží, i sami za sebe. 015 EZR 006 021 A jedli synové Izraelští, kteříž se byli navrátili z přestěhování, i každý, kdož odděliv se od poškvrnění pohanů země, připojil se k nim, aby hledal Hospodina Boha Izraelského. 015 EZR 006 022 Drželi také slavnost přesnic za sedm dní s veselím, proto že je rozveselil Hospodin, a obrátil srdce krále Assyrského k nim, aby jich posilnil v díle domu Božího, Boha Izraelského. 015 EZR 007 001 Po těch pak věcech, za kralování Artaxerxa krále Perského, Ezdráš syn Saraiáše, syna Azariášova, syna Helkiášova, 015 EZR 007 002 Syna Sallumova, syna Sádochova, syna Achitobova, 015 EZR 007 003 Syna Amariášova, syna Azariášova, syna Meraiotova, 015 EZR 007 004 Syna Zerachiášova, syna Uzi, syna Bukki, 015 EZR 007 005 Syna Abisuova, syna Fínesova, syna Eleazarova, syna Aronova, kněze nejvyššího, 015 EZR 007 006 Tento Ezdráš vyšel z Babylona, a byl člověk zběhlý v zákoně Mojžíšově, kterýž dal Hospodin Bůh Izraelský, a dal mu král podlé toho, jakž ruka Hospodina Boha jeho byla s ním, všecko, zač ho koli žádal. 015 EZR 007 007 Vyšli také synové Izraelští a kněží, i Levítové a zpěváci, vrátní a Netinejští do Jeruzaléma, léta sedmého Artaxerxa krále. 015 EZR 007 008 A přišel do Jeruzaléma pátého měsíce. Tenť jest rok sedmý krále Daria. 015 EZR 007 009 Prvního zajisté dne měsíce prvního vyšel z Babylona, a prvního dne měsíce pátého přišel do Jeruzaléma s pomocí Boha svého. 015 EZR 007 010 Nebo Ezdráš byl uložil v srdci svém, aby zpytoval zákon Hospodinův i plnil jej, a aby učil lid Izraelský ustanovením a soudům. 015 EZR 007 011 Tento pak jest přípis listu, kterýž dal král Artaxerxes Ezdrášovi knězi umělému v zákoně, zběhlému v těch věcech, kteréž přikázal Hospodin, a v ustanoveních jeho v Izraeli: 015 EZR 007 012 Artaxerxes, král nad králi, Ezdrášovi knězi umělému v zákoně Boha nebeského, muži zachovalému i Cheenetským. 015 EZR 007 013 Ode mne jest přikázáno, kdož by koli v království mém z lidu Izraelského, a z kněží jeho i z Levítů, dobrovolně jíti chtěl s tebou do Jeruzaléma, aby šel. 015 EZR 007 014 Poněvadž jsi od krále a sedmi rad jeho poslán, abys dohlédal k Judstvu a k Jeruzalému podlé zákona Boha svého, kterýž máš v ruce své, 015 EZR 007 015 A abys donesl stříbro a zlato, kteréž král a rady jeho dobrovolně obětovali Bohu Izraelskému, jehož příbytek jest v Jeruzalémě, 015 EZR 007 016 A všecko stříbro a zlato, kteréhož bys dostal ve vší krajině Babylonské u těch, kteříž by z lidu dobrovolně co obětovati chtěli, i s kněžími, kteříž by dobrovolně obětovali k domu Boha svého, kterýž jest v Jeruzalémě, 015 EZR 007 017 Abys rychle nakoupil za to stříbro telat, skopců, beránků s suchými i mokrými obětmi jejich, a obětoval je na oltáři domu Boha vašeho v Jeruzalémě. 015 EZR 007 018 A což se koli tobě a bratřím tvým za dobré viděti bude, s ostatkem stříbra a zlata učiniti, vedlé vůle Boha vašeho učiňte. 015 EZR 007 019 Nádoby pak, kteréžť jsou dány k službě domu Boha tvého, navrať před Bohem v Jeruzalémě, 015 EZR 007 020 I jiné věci přináležející k domu Boha tvého. A což by bylo potřebí dáti, dáš z komory královské. 015 EZR 007 021 A já, já Artaxerxes král poručil jsem všechněm výběrčím, kteříž jste za řekou, aby všecko, čehož by koli žádal od vás Ezdráš kněz, učitel zákona Boha nebeského, rychle se stalo, 015 EZR 007 022 Až do sta centnéřů stříbra, a až do sta měr pšenice, a až do sta sudů vína, a až do sta tun oleje, a soli bez míry. 015 EZR 007 023 Což by koli bylo z rozkazu Boha nebeského, nechť rychle spraví k domu Boha nebeského. Nebo proč má býti prchlivost jeho proti království královu i synům jeho? 015 EZR 007 024 Také vám oznamujeme, aby na žádného z kněží a Levítů, zpěváků, vrátných, Netinejských a služebníků v domě Boha toho, platu, cla a úroku žádný úředník nevzkládal. 015 EZR 007 025 Přesto, ty Ezdráši, podlé moudrosti Boha svého, kterouž jsi obdařen, nařídíš soudce a rádce, kteříž by soudili všecken lid, jenž jest za řekou, ze všech, kteříž povědomi jsou zákona Boha tvého. A kdo by neuměl, budete učiti. 015 EZR 007 026 Kdož by pak koli neplnil zákona Boha tvého a zákona králova, ať se i hned soud vynese o něm, buď k smrti, buďto k vypovědění jeho, neb aby na statku pokutován byl, aneb vězením trestán. 015 EZR 007 027 Požehnaný Hospodin Bůh otců našich, kterýž dal to srdce královo, aby zvelebil dům Hospodinův, kterýž jest v Jeruzalémě, 015 EZR 007 028 A naklonil ke mně milosrdenstvím krále i rad jeho, i všech mocných knížat královských. Protož já posilněn jsa rukou Hospodina Boha svého nade mnou, shromáždil jsem z lidu Izraelského přednější, kteříž by šli se mnou. 015 EZR 008 001 Tito jsou pak přednější po čeledech svých otcovských, a rod těch, kteříž vyšli se mnou za kralování Artaxerxa krále z Babylona: 015 EZR 008 002 Z synů Fínesových Gersom, z synů Itamarových Daniel, z synů Davidových Chattus. 015 EZR 008 003 Z synů Sechaniášových, jenž byl z synů Farosových, Zachariáš, a s ním počet mužů sto a padesáte. 015 EZR 008 004 Z synů Pachat Moábových Eliehoenai syn Zerachiášův, a s ním dvě stě mužů. 015 EZR 008 005 Z synů Sechaniášových syn Jachazielův, a s ním tři sta mužů. 015 EZR 008 006 Z synů Adinových Ebed syn Jonatanův, a s ním padesát mužů. 015 EZR 008 007 Z synů pak Elamových Izaiáš syn Ataliášův, a s ním sedmdesát mužů. 015 EZR 008 008 Z synů Sefatiášových Zebadiáš syn Michaelův, a s ním osmdesáte mužů. 015 EZR 008 009 Z synů Joábových Abdiáš syn Jechielův, a s ním dvě stě a osmnácte mužů. 015 EZR 008 010 Z synů Selomitových syn Josifiášův, a s ním sto a šedesáte mužů. 015 EZR 008 011 Z synů Bebai Zachariáš syn Bebai, a s ním osmmecítma mužů. 015 EZR 008 012 Z synů Azgadových Jochanan syn Hakatanův, a s ním sto a deset mužů. 015 EZR 008 013 Z synů Adonikamových poslednějších, jichž jména jsou tato: Elifelet, Jehiel, Semaiáš, a s ním šedesáte mužů. 015 EZR 008 014 Z synů Bigvai Utai a Zabbud, a s nimi sedmdesáte mužů. 015 EZR 008 015 Shromáždil jsem je pak u potoku, kterýž vpadá do Ahavy, a leželi jsme tu tři dni. Potom přehlédal jsem lid a kněží, a z synů Léví nenašel jsem tu žádného. 015 EZR 008 016 Protož poslal jsem Eliezera, Ariele, Semaiáše, Elnatana, Jariba, Elnatana, Nátana, Zachariáše a Mesullama, přednější, a Joiariba a Elnatana, muže učené, 015 EZR 008 017 A rozkázal jsem jim k Iddovi, knížeti v Chasifia místě, a naučil sem je, jak by měli mluviti k Iddovi, Achivovi a Netinejským v Chasifia místě, aby nám přivedli služebníky domu Boha našeho. 015 EZR 008 018 I přivedli nám s pomocí Boží muže rozumného z synů Moholi, syna Léví, syna Izraelova, a Serebiáše s syny jeho, a bratří jeho osmnácte, 015 EZR 008 019 A Chasabiáše, a s ním Izaiáše z synů Merari, bratří jeho a synů jejich dvadceti. 015 EZR 008 020 Z Netinejských pak, kteréž byl zřídil David a knížata k službě Levítům, dvě stě a dvadceti Netinejských. A ti všickni ze jména vyčteni byli. 015 EZR 008 021 Tedy vyhlásil jsem tu půst u řeky Ahava, abychom se ponižovali před Bohem svým, a hledali od něho cesty přímé sobě a dítkám svým, i všemu jmění našemu. 015 EZR 008 022 Nebo styděl jsem se žádati od krále vojska a jízdných, aby nás bránili před nepřátely na cestě; nebo jsme byli pravili králi, řkouce: Ruka Boha našeho jest nade všemi, kteříž ho hledají upřímě, ale moc a prchlivost jeho proti všechněm, kteříž ho opouštějí. 015 EZR 008 023 A když jsme se postili a hledali v tom Boha svého, tedy vyslyšel nás. 015 EZR 008 024 Oddělil jsem pak přednějších kněží dvanácte: Serebiáše, Chasabiáše, a s nimi z bratří jejich deset. 015 EZR 008 025 I odvážil jsem jim stříbro a zlato, a to nádobí, obět domu Boha našeho, kterouž obětovali král i rady jeho, i knížata jeho a všecken lid Izraelský, což se ho našlo. 015 EZR 008 026 Odvážil jsem, pravím, do rukou jejich stříbra šest set centnéřů a padesát, a nádobí stříbrného sto centnéřů, a zlata sto centnéřů, 015 EZR 008 027 A koflíků zlatých dvadceti, každý v tisíc drachem, a dvě nádoby z mosazi nejlepší, tak vzácné jako zlato. 015 EZR 008 028 Potom jsem jim řekl: Vy jste posvěceni Hospodinu, i tyto nádoby posvěceny jsou, a to stříbro i zlato jest obět dobrovolná Hospodinu Bohu otců vašich. 015 EZR 008 029 Pilni toho buďte a ostříhejte, až to i odvážíte před kněžími přednějšími a Levíty, i předními z čeledí otcovských z Izraele v Jeruzalémě v pokojích domu Hospodinova. 015 EZR 008 030 A tak přijali kněží a Levítové váhu stříbra, zlata a nádobí, aby donesli do Jeruzaléma, do domu Boha našeho. 015 EZR 008 031 Zatím hnuli jsme se od řeky Ahava, dvanáctého dne měsíce prvního, abychom se brali do Jeruzaléma, a ruka Boha našeho byla s námi, a vytrhla nás z ruky nepřátel a úkladníků na cestě. 015 EZR 008 032 I přišli jsme do Jeruzaléma, a pobyli jsme tu tři dni. 015 EZR 008 033 Čtvrtého pak dne odváženo jest stříbro a zlato, a nádobí to v domě Boha našeho k ruce Meremota syna Uriáše kněze, s nímž byl Eleazar syn Fínesův, a pomocníci jejich Jozabad syn Jesua, a Noadiáš syn Binnui, Levítové, 015 EZR 008 034 Vše v počtu a váze, a zapsána jest všecka ta váha toho času. 015 EZR 008 035 Vrátivše se pak z zajetí ti, kteříž byli přestěhováni, obětovali zápaly Bohu Izraelskému, volků dvanáct za všecken lid Izraelský, skopců devadesát a šest, beránků sedmdesát a sedm, kozlů za hřích dvanáct, vše v obět zápalnou Hospodinu. 015 EZR 008 036 I dali výpovědi královy vládařům královským i vývodám za řekou. Kteříž pomocni byli lidu i domu Božímu. 015 EZR 009 001 A když se to vykonalo, přistoupili ke mně knížata, řkouce: Neoddělil se lid Izraelský, ani kněží a Levítové od národů zemí, ale činí podlé ohavností Kananejských, Hetejských, Ferezejských, Jebuzejských, Ammonitských, Moábských, Egyptských a Amorejských. 015 EZR 009 002 Nebo nabrali sobě a synům svým dcer jejich, a smísili se símě svaté s národy zemí, a knížata a vrchnost první byla v tom přestoupení. 015 EZR 009 003 Kteroužto věc když jsem uslyšel, roztrhl jsem roucho své i plášť, a trhal jsem vlasy s hlavy své i z brady, a seděl jsem zděšený. 015 EZR 009 004 I shromáždili se ke mně všickni, třesoucí se před řečmi Boha Izraelského pro přestoupení lidu přestěhovaného, já pak seděl jsem zděšený, až do oběti večerní. 015 EZR 009 005 Ale v čas oběti večerní vstal jsem od trápení svého, maje na sobě roucho roztržené i plášť svůj, a klekl jsem na kolena svá, rozprostíraje ruce své k Hospodinu Bohu svému. 015 EZR 009 006 A řekl jsem: Bože můj, stydím se a hanbím pozdvihnouti, Bože můj, tváři své k tobě; nebo nepravosti naše rozmnožily se nad hlavou, a provinění naše vzrostlo až k nebi. 015 EZR 009 007 Ode dnů otců našich u veliké jsme vině až do tohoto dne, a pro nepravosti naše vydáni jsme my, králové naši i kněží naši v ruku králů zemí pod meč, v zajetí a v loupež, a v zahanbení tváři, tak jakž se to nyní děje. 015 EZR 009 008 Teď pak rychle stala se nám milost od Hospodina Boha našeho, že zanechal nám ostatků, a dal nám obydlí na místě svatém, aby osvítil oči naše Bůh náš, a dal nám maličké povydchnutí od služby naší. 015 EZR 009 009 Nebo ač jsme byli služebníci, však nenechal nás Bůh náš v porobě naší, ale naklonil k nám milostí krále Perské, dav nám život, abychom vyzdvihli dům Boha našeho, a zase obnovili pustiny jeho, nýbrž ohradil nás v Judstvu a v Jeruzalémě. 015 EZR 009 010 Nyní tedy což díme, ó Bože náš, po těch věcech, poněvadž jsme opustili přikázaní tvá, 015 EZR 009 011 Kteráž jsi vydal skrze služebníky své proroky, řka: Země ta, do kteréž jdete, abyste jí dědičně vládli, jest země nečistá, pro nečistotu národů těch zemí, pro ohavnosti jejich, kterýmiž ji naplnili všudy naskrze v nečistotě své. 015 EZR 009 012 Protož nyní dcer vašich nedávejte synům jejich, a dcer jejich nebeřte synům vašim, a nehledejte pokoje jejich a dobrého jejich, až na věky, abyste se zmocnili, a jedli dobré věci země, a k dědičnému vládařství zanechali ji synům svým až na věky. 015 EZR 009 013 Po všech pak těch věcech, kteréž na nás přišly pro zlé skutky naše, a pro veliké naše provinění, poněvadž ty, Bože náš, netrestal jsi nás podlé nepravostí našich, a dal jsi nám vysvobození takové, 015 EZR 009 014 Opět-liž bychom rušiti měli tvá přikázaní, a přízniti se s národy těmito ohavnými? Zdaliž bys se zůřivě nehněval na nás, až bys nás do konce vyhladil, tak že by žádný nezůstal a neušel? 015 EZR 009 015 Hospodine Bože Izraelský, ty jsi spravedlivý; nebo jsme pozůstali ostatkové, jakž se to vidí dnešního dne. Aj, my jsme před tebou s proviněním svým, ač bychom neměli postavovati se před tváří tvou pro věci takové. 015 EZR 010 001 Když se pak Ezdráš, padna před domem Božím, tak modlil a vyznával s pláčem, sešel se k němu z lidu Izraelského zástup velmi veliký mužů i žen i dětí. A když plakal lid pláčem velikým, 015 EZR 010 002 Tedy mluvil Sechaniáš syn Jechielův z synů Elamových, a řekl Ezdrášovi: Myť jsme zhřešili proti Bohu svému, že jsme pojímali ženy cizozemky z národů zemí, a však vždy Izrael může míti naději při té věci. 015 EZR 010 003 Nyní tedy vejděme v smlouvu s Bohem svým, zapudíce všecky ženy i syny jejich podlé rady Páně a těch, jenž se třesou před přikázaním Boha našeho, a tak podlé zákona ať se stane. 015 EZR 010 004 Vstaň, nebo na tobě jest ta věc, a my budeme při tobě. Posilň se a učiň tak. 015 EZR 010 005 I vstal Ezdráš a zavázal přísahou přednější kněží a Levíty a všecken lid Izraelský, aby tak učinili. I přisáhli. 015 EZR 010 006 A vstav Ezdráš od domu Božího, odšel do pokojíka Jochananova, syna Eliasibova, i všel tam, a nejedl chleba, ani vody nepil; nebo zámutek měl pro přestoupení těch, jenž se přestěhovali. 015 EZR 010 007 Zatím dali provolati v Judstvu a v Jeruzalémě všechněm přestěhovaným, aby se shromáždili do Jeruzaléma, 015 EZR 010 008 Kdo by pak koli nepřišel ve třech dnech, podlé rady knížat a starších, aby všecken statek svůj propadl, a sám odloučen byl od shromáždění přestěhovaných. 015 EZR 010 009 A protož shromáždili se všickni muži Judští i Beniamin do Jeruzaléma ke dni třetímu, dvadcátého dne měsíce, (a ten měsíc byl devátý). I seděl všecken lid na ulici domu Božího, třesouce se pro tu věc i pro déšť. 015 EZR 010 010 Tedy vyvstal Ezdráš kněz a řekl k nim: Vy jste zhřešili, že jste pojímali ženy cizozemky, abyste přidali k provinění lidu Izraelského. 015 EZR 010 011 Protož již vyznejte se Hospodinu Bohu otců svých, a čiňte vůli jeho, a oddělte se od národů cizích, i od žen cizozemek. 015 EZR 010 012 I odpovědělo všecko to shromáždění, a řekli hlasem velikým: Podlé slova tvého povinni jsme tak učiniti. 015 EZR 010 013 Ale lidu mnoho jest, a prška, a nemůžeme vně státi. K tomu není ta práce jednoho dne ani dvou, nebo mnoho jest nás, kteříž jsme v tom přestoupili. 015 EZR 010 014 Nechť jsou postavena, prosíme, knížata naše ze všeho shromáždění, a kdož koli jest v městech našich, kterýž pojal ženy cizozemky, ať přijde v čas uložený, a s nimi starší z jednoho každého města i soudcové jejich, až bychom tak odvrátili hněv prchlivosti Boha našeho od sebe pro tu věc. 015 EZR 010 015 Takž Jonatan syn Azahelův, a Jachziáš syn Tekue, postaveni byli nad tím, Mesullam pak a Sabbetai, Levítové, pomáhali jim. 015 EZR 010 016 Tedy učinili tak při těch, jenž přestěhováni byli. I odděleni jsou Ezdráš kněz a muži přední čeledí otcovských po domích otců svých, všickni ti ze jména, a zasedli prvního dne měsíce desátého, aby to vyhledali. 015 EZR 010 017 Což i konali při všech mužích, kteříž byli pojali ženy cizozemky, až do prvního dne prvního měsíce. 015 EZR 010 018 Našli se pak z synů kněžských, jenž zpojímali ženy cizozemky tito: Z synů Jesua syna Jozadakova, a z bratří jeho: Maaseiáš, Eliezer, Jarib a Gedaliáš. 015 EZR 010 019 Ale povolili, aby zapudili ženy své. A ti, kteříž provinili, obětovali skopce z stáda za vinu svou. 015 EZR 010 020 A z synů Immer: Chanani a Zebadiáš. 015 EZR 010 021 Z synů Charim: Maaseiáš, Eliah, Semaiáš, Jechiel a Uziáš. 015 EZR 010 022 Z synů Paschur: Elioenai, Maaseiáš, Izmael, Natanael, Jozabad a Elasa. 015 EZR 010 023 A z Levítů: Jozabad, Simei, Kelaiáš, (jenž jest Kelita), Petachiáš, Juda a Eliezer. 015 EZR 010 024 Z zpěváků pak Eliasib, a z vrátných Sallum, Telem a Uri. 015 EZR 010 025 A z lidu Izraelského, z synů Faresových: Ramiáš, Jeziáš, Malkiáš, Miamin, Eleazar, Malkiáš a Benaiáš. 015 EZR 010 026 Z synů Elamových: Mataniáš, Zachariáš, Jechiel, Abdi, Jeremot a Eliah. 015 EZR 010 027 Z synů Zattu: Elioenai, Eliasib, Mataniáš, Jeremot, Zabad, a Aziza. 015 EZR 010 028 Též z synů Bebai: Jochanan, Chananiáš, Zabbai, Atlai. 015 EZR 010 029 Z synů Báni: Mesullam, Malluch, Adaiáš, Jasub, Seal, Jeramot. 015 EZR 010 030 Z synů Pachat Moábových: Adna a Chélal, Benaiáš, Maaseiáš, Mataniáš, Bezaleel, Binnui a Manasse. 015 EZR 010 031 Z synů Charimových: Eliezer, Isiáš, Malkiáš, Semaiáš, Simeon, 015 EZR 010 032 Beniamin, Malluch, Semariáš. 015 EZR 010 033 Z synů Chasumových: Mattenai, Mattata, Zabad, Elifelet, Jeremai, Manasses, Simei. 015 EZR 010 034 Z synů Báni: Maadai, Amram, Uel, 015 EZR 010 035 Benaiáš, Bediáš, Keluhu, 015 EZR 010 036 Vaniáš, Meremot, Eliasib, 015 EZR 010 037 Mattaniáš, Mattenai, Jaasav, 015 EZR 010 038 Báni, Binnui, Simei, 015 EZR 010 039 Selemiáš, Nátan a Adaiáš, 015 EZR 010 040 Machnadbai, Sasai, Sarai, 015 EZR 010 041 Azarel, Selemiáš, Semariáš, 015 EZR 010 042 Sallum, Amariáš a Jozef. 015 EZR 010 043 Z synů Nébových: Jehiel, Mattitiáš, Zabad, Zebina, Jaddav, Joel a Benaiáš. 015 EZR 010 044 Ti všickni pojali byli ženy cizozemky, a byly z těch žen některé, že i děti zplodily. # # BOOK 016 NEH Nehemiah Nehemiáš 016 NEH 001 001 Slova Nehemiáše syna Chachaliášova. I stalo se měsíce Kislev léta dvadcátého, když jsem byl na hradě Susan, 016 NEH 001 002 Že přišel Chanani, jeden z bratří mých, s některými muži z Judstva. Kterýchžto vzeptal jsem se na Židy, na ostatky pozůstalé z zajetí a na Jeruzalém. 016 NEH 001 003 I řekli mi: Ostatkové ti, kteříž pozůstali z zajetí tam v té krajině, jsou u velikém nátisku a v pohanění, nadto i zed Jeruzalémská rozbořena jest, a brány jeho ohněm zkaženy. 016 NEH 001 004 Kterážto slova když jsem uslyšel, sedna plakal jsem a kvílil za několik dní, a postil jsem se, i modlil před Bohem nebeským. 016 NEH 001 005 A řekl jsem: Prosím, Hospodine Bože nebeský, silný, veliký a hrozný, ostříhající smlouvy a milosrdenství těm, jenž tě milují, a ostříhají přikázaní tvých, 016 NEH 001 006 Budiž, prosím, ucho tvé nakloněné, a oči tvé otevřené, abys slyšel modlitbu služebníka svého, kterouž já se modlím před tebou nyní dnem i nocí za syny Izraelské, služebníky tvé, a vyznávám hříchy synů Izraelských, jimiž jsme hřešili proti tobě. Já také i dům otce mého hřešili jsme. 016 NEH 001 007 Zpronevěřili jsme se tobě, a neostříhali jsme přikázaní a ustanovení a soudů, kteréž jsi vydal skrze Mojžíše služebníka svého. 016 NEH 001 008 Budiž pamětliv, prosím, na slovo, kteréž jsi přikázal Mojžíšovi služebníku svému, řka: Vy přestoupíte, já pak rozptýlím vás mezi národy. 016 NEH 001 009 Ale když se obrátíte ke mně, a budete ostříhati přikázaní mých, a plniti je, by pak někteří z vás až na kraj světa zahnáni byli, i odtud shromáždím je, a přivedu je zase na místo, kteréž jsem vyvolil, aby tam přebývalo jméno mé. 016 NEH 001 010 Však tito jsou služebníci tvoji a lid tvůj, kteréž jsi vykoupil mocí svou převelikou, a rukou svou přesilnou. 016 NEH 001 011 Prosím, ó Hospodine, nechť jest nakloněné ucho tvé k modlitbě služebníka tvého, a k modlitbě služebníků tvých, kteříž žádají báti se jména tvého, a dej šťastný prospěch, prosím, služebníku svému dnes, nakloně k němu lítostí člověka toho. Já pak byl jsem šeňkéřem královským. 016 NEH 002 001 Tedy stalo se měsíce Nísan léta dvadcátého Artaxerxa krále, když víno stálo před ním, že vzav víno, podal jsem ho králi. Nebýval jsem pak smuten před ním. 016 NEH 002 002 Pročež mi řekl král: Proč oblíčej tvůj smutný jest, poněvadž nestůněš? Jiného není, než sevření srdce. Pročež ulekl jsem se velmi velice. 016 NEH 002 003 A řekl jsem králi: Král na věky buď živ. Kterak nemá býti smutný oblíčej můj, když město to, kdež jsou hrobové otců mých, zpuštěno jest, a brány jeho ohněm zkaženy? 016 NEH 002 004 Opět mi řekl král: Čeho žádáš? Mezi tím modlil jsem se Bohu nebeskému. 016 NEH 002 005 Potom řekl jsem králi: Zdá-liť se za dobré králi, a jestliže má lásku služebník tvůj u tebe, žádám, abys mne poslal do Judstva, do města, kdež jsou hrobové otců mých, abych je zase vystavěl. 016 NEH 002 006 Ještě mi řekl král (královna pak seděla podlé něho): Dlouho-li budeš na té cestě, a kdy se zas navrátíš? I líbilo se to králi, a propustil mne, hned jakž jsem mu oznámil jistý čas. 016 NEH 002 007 Zatím řekl jsem králi: Vidí-li se za dobré králi, nechť mi dadí listy k vývodám za řekou, aby mne provedli, až bych přišel do Judstva, 016 NEH 002 008 Tolikéž psání k Azafovi, vládaři lesu královského, aby mi dal dříví na trámy, k branám paláce, při domě Božím, a ke zdem městským, a k domu, do něhož bych vjíti mohl. I dal mi král vedlé štědré ruky Boha mého ke mně. 016 NEH 002 009 Tedy přišed k vývodám za řekou, dal jsem jim psání královské. Poslal pak byl se mnou král hejtmany vojska a jezdce. 016 NEH 002 010 To když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník Ammonitský, velmi je to mrzelo, že přišel člověk, kterýž by obmýšlel dobré synů Izraelských. 016 NEH 002 011 A tak přišed do Jeruzaléma, pobyl jsem tam za tři dni. 016 NEH 002 012 V noci pak vstal jsem, a kolikosi mužů se mnou, a neoznámil jsem žádnému, co mi dal Bůh můj v srdce, abych činil v Jeruzalémě, aniž jsem měl hovada jakého s sebou, kromě hovádka, na němž jsem jel. 016 NEH 002 013 I vyjel jsem branou při údolí v noci k studnici drakové a k bráně hnojné, a ohledoval jsem zdí Jeruzalémských, kteréž byly pobořené, a bran jeho zkažených ohněm. 016 NEH 002 014 Odtud jsem jel k bráně studničné, a k rybníku královskému, kdež nebylo brodu hovádku, na němž jsem jel, aby přejíti mohlo. 016 NEH 002 015 Pročež bral jsem se zhůru podlé potoka v noci, a ohledoval jsem zdi. Odkudž vraceje se, vjel jsem branou při údolí, a tak jsem se navrátil. 016 NEH 002 016 Ale knížata nic nevěděli, kam jsem jezdil, a co jsem činil; nebo jsem Židům, ani kněžím, ani přednějším, ani knížatům, ani jiným úředníkům až do té chvíle neoznámil. 016 NEH 002 017 Protož řekl jsem jim: Vy vidíte, v jakém jsme zlém, a Jeruzalém zpuštěný, a brány jeho ohněm zkaženy. Poďtež, a stavějme zed Jeruzalémskou, abychom nebyli více v pohanění. 016 NEH 002 018 A když jsem jim oznámil, že pomoc Boha mého jest se mnou, ano i slova králova, kteráž ke mně mluvil, teprv řekli: Přičiňmež se a stavějme. I posilnili rukou svých k dobrému. 016 NEH 002 019 Což když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník Ammonitský, a Gesem Arabský, posmívali se, a utrhali nám, pravíce: Což to děláte? Co se králi protivíte? 016 NEH 002 020 Jimž odpovídaje, řekl jsem: Bůh nebeský, tenť nám dá prospěch, a my služebníci jeho přičiníce se, stavěti budeme, vy pak nemáte žádného dílu, ani práva, ani památky v Jeruzalémě. 016 NEH 003 001 Tedy povstal Eliasib, kněz nejvyšší, a příbuzní jeho kněží, a stavěli bránu bravnou, (tiť jsou ji vystavěli, a zavěsili vrata její, až k věži Mea vystavěli ji), až k věži Chananeel. 016 NEH 003 002 A podlé něho stavěli muži Jerecha, též podlé něho stavěl Zakur syn Imrův. 016 NEH 003 003 Bránu pak rybnou stavěli synové Senaa. Ti položili trámy její, a vstavili vrata její s zámky i závorami jejími. 016 NEH 003 004 Podlé těch také opravoval Meremot syn Uriáše, syna Kózova, a podlé nich opravoval Mesullam syn Berechiáše, syna Mesezabelova, a podlé těch opravoval Sádoch syn Baanův. 016 NEH 003 005 A podlé nich opravovali Tekoitští. Ale ti, kteříž byli znamenitější z nich, nepodklonili šíje své k dílu pána svého. 016 NEH 003 006 Bránu pak starou opravovali Joiada syn Paseachův, a Mesullam syn Besodiášův. Ti položili trámy její a vstavili vrata její s zámky a závorami jejími. 016 NEH 003 007 Podlé nich opravoval Melatiáš Gabaonitský, a Jádon Meronotský, muži z Gabaon a z Masfa, až k stolici knížecí z této strany řeky. 016 NEH 003 008 Podlé nich pak opravoval Uziel syn Charhaiášův s zlatníky, a podlé něho opravoval Chananiáš, syn apatekářův. A nechali Jeruzaléma až do zdi široké. 016 NEH 003 009 Dále podlé nich opravoval Refaiáš syn Churův, hejtman nad polovicí kraje Jeruzalémského. 016 NEH 003 010 A podlé nich opravoval Jedaiáš Charumafův proti domu svému. Podlé něhož opravoval Chattus syn Chasabneiášův. 016 NEH 003 011 Druhý pak díl opravoval Malkiáš syn Charimův, a Chasub syn Pachat Moábův, a věži Tannurim. 016 NEH 003 012 Podlé něhož opravoval Sallum syn Lochesův, hejtman nad polovicí kraje Jeruzalémského, se dcerami svými. 016 NEH 003 013 Bránu při údolí opravil Chanun s obyvateli Zanoe. Oni ji stavěli, a vstavili vrata její s zámky i závorami jejími, a zdi na tisíc loket až do brány hnojné. 016 NEH 003 014 Bránu pak hnojnou opravil Malkiáš syn Rechabův, hejtman kraje Betkarem. On ji ustavěl, a vstavil vrata s zámky i závorami jejími. 016 NEH 003 015 Bránu pak studnice opravoval Sallun syn Kolchozův, hejtman kraje Masfa. On ji vystavěl a přikryl ji, a vstavil vrata její s zámky i závorami jejími, a zed rybníka Selach, od zahrady královské až k stupňům sstupujícím z města Davidova. 016 NEH 003 016 Za ním opravoval Nehemiáš syn Azbukův, hejtman nad polovici kraje Betsur, až naproti hrobům Davidovým, a až k rybníku udělanému, až k domu silných. 016 NEH 003 017 Za ním opravovali Levítové, Rechum syn Báni, podlé něhož opravoval Chasabiáš, hejtman nad polovicí kraje Ceily s krajem svým. 016 NEH 003 018 Za ním opravovali bratří jejich, Bavai syn Chenadadův, hejtman nad polovicí kraje Ceily. 016 NEH 003 019 Podlé něho pak opravoval Ezer syn Jesua, hejtman Masfa, díl druhý naproti, kudyž se chodí k skladu zbroje Mikzoa. 016 NEH 003 020 Za ním rozhorliv se, opravoval Báruch syn Zabbai, díl druhý od Mikzoa až ke dveřům domu Eliasiba, kněze nejvyššího. 016 NEH 003 021 Za ním opravoval Meremot syn Uriáše, syna Kózi, díl druhý ode dveří domu Eliasibova až do konce domu jeho. 016 NEH 003 022 Za ním opravovali kněží, kteříž bydlili v rovině. 016 NEH 003 023 Za ním opravoval Beniamin a Chasub proti domům svým. Za ním opravoval Azariáš syn Maaseiáše, syna Ananiášova vedlé domu svého. 016 NEH 003 024 Za ním opravoval Binnui syn Chenadadův díl druhý, od domu Azariášova až do Mikzoa a až k úhlu. 016 NEH 003 025 Pálal syn Uzai proti Mikzoa a věži vysoké, kteráž vyhlédala z domu králova, jenž byla v placu u žaláře. Za ním Pedaiáš syn Farosův. 016 NEH 003 026 Netinejští pak, jenž bydlili v Ofel, až naproti bráně vodné k východu, a věži vysoké. 016 NEH 003 027 Za ním opravovali Tekoitští díl druhý, naproti věži veliké a vysoké, až ke zdi při Ofel. 016 NEH 003 028 Od brány koňské opravovali kněží, jeden každý naproti domu svému. 016 NEH 003 029 Za tím opravoval Sádoch syn Immerův naproti domu svému. Za ním pak opravoval Semaiáš syn Sechaniášův, strážný brány východní. 016 NEH 003 030 Za ním opravoval Chananiáš syn Selemiášův, a Chanun syn Zalafův šestý, díl druhý. Za ním opravoval Mesullam syn Berechiášův proti pokoji svému. 016 NEH 003 031 Za ním opravoval Malkiáš syn zlatníkův až k domu Netinejských a kupců, naproti bráně Mifkad, až do paláce úhlového. 016 NEH 003 032 A mezi palácem úhlovým až do brány bravné opravovali zlatníci a kupci. 016 NEH 004 001 I stalo se, když uslyšel Sanballat, že stavíme zed, rozpálil se hněvem, a rozzlobiv se velmi, posmíval se Židům. 016 NEH 004 002 Nebo mluvil před bratřími svými a před vojskem Samařským, řka: Co ti bídní Židé berou před sebe? Tak-liž mají býti zanecháni? Což budou obětovati? Za jeden-liž den to dodělati mají? Také-liž i kamení z hromad rumu křísiti budou, kteréž spáleno jest? 016 NEH 004 003 Tobiáš pak Ammonitský podlé něho řekl: Nechať stavějí, však liška přiběhna, prorazí zed jejich kamennou. 016 NEH 004 004 Slyš, ó Bože náš, že jsme v pohrdání, a obrať pohanění jejich na hlavu jejich, a dej je v loupež v zemi, do níž by zajati byli. 016 NEH 004 005 A nepřikrývej nepravosti jejich, a hřích jejich od tváři tvé ať není shlazen, proto že jsou tě popouzeli v stavitelích. 016 NEH 004 006 A tak stavěli jsme tu zed, a spojili všecku až do polu, a měl lid srdce k tomu dílu. 016 NEH 004 007 Což když uslyšel Sanballat, a Tobiáš a Arabští, Ammonitští i Azotští, že by na dýl přibývalo zdi Jeruzalémské, a že se již byly počaly mezery zavírati, rozpálili se hněvem velice. 016 NEH 004 008 Protož spuntovali se všickni společně, aby táhli k boji proti Jeruzalému a aby jemu překážku učinili. 016 NEH 004 009 (My pak modlili jsem se Bohu svému, a postavili jsme stráž proti nim ve dne i v noci, bojíce se jich. 016 NEH 004 010 Nebo řekli Judští: Zemdlelať jest síla nosičů, a rumu ještě mnoho jest, neodolaliť bychom jim, stavějíce zed.) 016 NEH 004 011 Anobrž i řekli nepřátelé naši: Nezvědíť, ani spatří, až vpadneme mezi ně, a pomordujeme je, aneb zastavíme to dílo. 016 NEH 004 012 Když pak přišli Židé, kteříž s nimi bydlili, a pravili nám na desetkrát: Mějte pozor na všecka místa, kudyž se chodí k nám: 016 NEH 004 013 Tedy postavil jsem na dolních místech za zdí, i na místech příkrých, a osadil jsem lidem po čeledech s meči, s kopími a lučišti jejich. 016 NEH 004 014 A když jsem to spatřil, vstana, řekl jsem k přednějším a knížatům i k jinému lidu: Nebojte se jich, ale na Pána velikého a hrozného pamatujte, a bojujte za bratří své, za syny své a dcery své, za manželky své a domy své. 016 NEH 004 015 I stalo se, když uslyšeli nepřátelé naši, že jest nám to oznámeno, tožť Bůh rozptýlil radu jejich, a my navrátili jsme se všickni ke zdem, každý k dílu svému. 016 NEH 004 016 Ale však od toho dne polovice služebníků mých dělali, a polovice jich držela kopí, pavézy a lučiště, a pancíře, a knížata stála za vší čeledí Judskou. 016 NEH 004 017 Ti také, kteříž dělali na zdi, i nosiči břemen, i nakladači, každý jednou rukou dělal, a v druhé držel braň. 016 NEH 004 018 Z těch pak, kteříž stavěli, měl jeden každý meč svůj připásaný na bedrách svých, a tak stavěli, a trubač stál podlé mne. 016 NEH 004 019 Nebo jsem řekl k přednějším a knížatům i k jinému lidu: Dílo veliké a široké jest, a my porůznu jsme na zdi, podál jeden od druhého. 016 NEH 004 020 Na kterém byste koli místě uslyšeli hlas trouby, tu se shromažďte k nám. Bůh náš bude bojovati za nás. 016 NEH 004 021 A tak my dělali jsme dílo, a polovice jich držela kopí od svitání až do soumraku. 016 NEH 004 022 Tehdáž také řekl jsem lidu: Každý s služebníkem svým nocuj u prostřed Jeruzaléma, ať je máme k stráži v noci, a ve dne k dílu. 016 NEH 004 023 Pročež i já, i bratří moji, i služebníci moji, i strážní, kteříž chodí za mnou, nebudeme svláčeti oděvu svého. Žádný ho nesloží, leč u vody. 016 NEH 005 001 Byl pak pokřik veliký lidu i žen jejich na bratří jich Židy. 016 NEH 005 002 Nebo někteří pravili: Synů a dcer máme tak mnoho, že za ně obilé jednáme, abychom jísti a živi býti mohli. 016 NEH 005 003 Jiní opět pravili: Pole svá i vinice své, a domy své zzastavovati musíme, abychom obilé jednati mohli v hladu tomto. 016 NEH 005 004 Jiní ještě pravili: Musíme vypůjčiti peněz, abychom dali plat králi, na svá pole i vinice své, 016 NEH 005 005 Ješto aj, jakož tělo bratří našich, tak těla naše, jakož synové jejich, tak i synové naši. A však my musíme podrobovati syny své a dcery své v službu, a některé již ze dcer našich podrobeny jsou, a nemůžeme s nic býti, poněvadž pole naše a vinice naše drží jiní. 016 NEH 005 006 Protož rozhněval jsem se velmi, když jsem slyšel křik jejich a slova taková. 016 NEH 005 007 I uložil jsem v srdci svém, abych domlouval přednějším a knížatům, řka jim: Vy jste ti, jenž obtěžujete jeden každý bratra svého. I svolal jsem proti nim shromáždění veliké. 016 NEH 005 008 A řekl jsem jim: My vyplacujeme bratří své Židy, kteříž prodáni byli pohanům, podlé možnosti naší. Což vy zase prodávati máte bratří vaše, anobrž což je sobě prodávati budete? Kteřížto umlkli a nenalezli odpovědi. 016 NEH 005 009 Řekl jsem dále: Není to dobře, což děláte. Zdali v bázni Boha našeho nemáte choditi raději než v pohanění pohanů, nepřátel našich? 016 NEH 005 010 I já také s bratřími svými a s služebníky svými mohl bych bráti od nich peníze aneb obilé, a však odpusťme jim medle ten dluh. 016 NEH 005 011 Navraťte jim, prosím, ještě dnes pole jejich, vinice jejich, zahrady olivové jejich i domy jejich, i ten stý díl peněz, obilé, vína i oleje, kterýž od nich béřete. 016 NEH 005 012 Odpověděli: Navrátíme, aniž čeho od nich vyhledávati budeme; tak učiníme, jakž ty pravíš. Tedy svolav kněží, zavázal jsem je přísahou, aby tak učinili. 016 NEH 005 013 Vytřásl jsem také podolek svůj, a řekl jsem: Tak vytřes Bůh každého muže, kdož by nenaplnil slova tohoto, z domu jeho, z úsilí jeho, a tak buď vytřesený a prázdný. I řeklo všecko shromáždění: Amen, a chválili Hospodina. I učinil lid tak. 016 NEH 005 014 Anobrž také ode dne, v němž jsem postaven, abych byl vývodou jejich v zemi Judské, od léta dvadcátého až do léta třidcátého druhého Artaxerxa krále, za dvanácte let, ani já ani bratří moji pokrmu knížecího jsme nejedli, 016 NEH 005 015 Ješto vývodové prvnější, kteříž byli přede mnou, obtěžovali lid, berouce od nich chléb a víno mimo čtyřidceti lotů stříbra. Nadto i služebníci jejich ssužovali lid, čehož jsem já nečinil, boje se Boha. 016 NEH 005 016 Alebrž také i při opravování zdi pracoval jsem, aniž jsme skupovali rolí, ano i všickni služebníci moji byli tu shromážděni k dílu. 016 NEH 005 017 Přesto Židé a knížat půl druhého sta osob, a kteříž přicházeli k nám z národů okolních, jídali u stolu mého. 016 NEH 005 018 Pročež strojívalo se toho na každý den jeden vůl, šest ovec výborných, též i ptáci byli mi strojeni, a v jednom z desíti dnů všelijakého vína dávalo se dosti. Však s tím se vším pokrmu knížecího nežádal jsem, nebo těžká poroba vzložena byla na lid ten. 016 NEH 005 019 Budiž pamětliv na mne, Bože můj, k dobrému, což jsem pak koli činil při lidu tomto. 016 NEH 006 001 I stalo se, když uslyšel Sanballat a Tobiáš, a Gesem Arabský i jiní nepřátelé naši, že bych vystavěl zed, a že nezůstalo v ní mezery, ačkoli jsem ještě až do toho času nevstavil vrat do bran, 016 NEH 006 002 Že poslal Sanballat a Gesem ke mně, řka: Přiď, a rozmluvíme spolu ve vsi na rovinách Ono. Ale oni mé zlé obmýšleli. 016 NEH 006 003 Takž jsem poslal k nim posly, řka: Dílo veliké dělám, protož nemohu odjíti. Což se má meškati dílo, když bych je opustě, k vám sjíti měl? 016 NEH 006 004 I posílali ke mně na týž způsob čtyřikrát, a odpověděl jsem jim týmiž slovy. 016 NEH 006 005 Potom poslal ke mně Sanballat na tentýž způsob po páté služebníka svého s listem otevřeným. 016 NEH 006 006 V kterémž bylo psáno: Slyší se mezi národy, jakž Gasmu praví, že ty a Židé myslíte se zprotiviti, a že ty proto stavíš zed, abys králem jejich byl, jakž se to dokoná. 016 NEH 006 007 Také žes i proroky postavil, aby hlásali o tobě v Jeruzalémě, řkouce: Král v Judstvu. Nyní tedy uslyší král ty věci. Protož přiď, a poradíme se spolu. 016 NEH 006 008 Tedy poslal jsem k němu, řka: Neníť toho nic, což ty pravíš, ale sám sobě to vymýšlíš. 016 NEH 006 009 Nebo všickni ti nás ustrašiti se snažovali, myslíce: Oslábnou ruce jejich při díle, a nedokoná se to. Ale však ty, ó Bože, posilň rukou mých. 016 NEH 006 010 A když jsem všel do domu Semaiáše syna Delaiášova, syna Mehetabelova, kterýž se byl zavřel, řekl mi: Sejděme se do domu Božího, do vnitřku chrámu, a zavřeme dvéře chrámové; nebo přijdou, chtíc tě zamordovati. A to v noci přijdou, aby tě zamordovali. 016 NEH 006 011 Jemuž jsem řekl: Takový-liž by muž, jako jsem já, utíkati měl? Aneb kdo jest tak, jako jsem já, ješto by vejda do chrámu, živ byl? Nevejduť. 016 NEH 006 012 I poznal jsem, a aj, Bůh neposlal ho, ale proroctví to mluvil proti mně, že ho Tobiáš a Sanballat byli ze mzdy najali. 016 NEH 006 013 Proto pak ze mzdy byl najat, abych já ustrašen jsa, učinil to a zhřešil, aby mi to bylo u nich k zlé pověsti, čímž by mi utrhali. 016 NEH 006 014 Budiž pamětliv, můj Bože, na Tobiáše a Sanballata, podlé těch skutků jejich, i na Noadii prorokyni, a na jiné proroky, kteříž strašili mne. 016 NEH 006 015 A tak dodělána jest zed ta pětmecítmého dne měsíce Elul v padesáti a dvou dnech. 016 NEH 006 016 To když uslyšeli všickni nepřátelé naši, a viděli všickni národové, kteříž byli vůkol nás, ulekli se velmi; nebo poznali, že od Boha našeho působeno bylo dílo to. 016 NEH 006 017 Také v těch dnech i listy často posílali přednější Judští k Tobiášovi, tolikéž od Tobiáše docházely k nim. 016 NEH 006 018 Nebo mnozí v Judstvu měli s ním přísahu, proto že byl zetěm Sechaniáše syna Arachova, a Jochanan syn jeho pojal byl dceru Mesullama syna Berechiášova. 016 NEH 006 019 K tomu i dobré činy jeho vypravovali přede mnou, a řeči mé vynášeli k němu. Listy pak posílal Tobiáš, aby mne ustrašil. 016 NEH 007 001 A když byla dostavena zed, a zavěsil jsem vrata, a ustanoveni byli vrátní i zpěváci i Levítové, 016 NEH 007 002 Poručil jsem Chananovi bratru svému, a Chananiášovi hejtmanu hradu Jeruzalémského, (proto že on byl muž věrný a bohabojný nad mnohé), 016 NEH 007 003 A řekl jsem jim: Nechť nebývají otvírány brány Jeruzalémské, až obejde slunce, a když ti, jenž tu stávají, zavrou brány, vy ohledejte. A tak postavil jsem stráž z obyvatelů Jeruzalémských, každého v stráži jeho, a každého naproti domu jeho. 016 NEH 007 004 Město pak to bylo široké a veliké, ale lidu málo v ohradě jeho, a domové nebyli vystaveni. 016 NEH 007 005 Protož dal mi to Bůh můj v srdce mé, že jsem shromáždil přednější, a knížata i lid, aby byli vyčteni podlé pořádku rodů. I nalezl jsem knihu o rodu těch, kteříž se byli prvé přestěhovali, a našel jsem v ní napsáno: 016 NEH 007 006 Tito jsou lidé té krajiny, kteříž šli z zajetí a přestěhování toho, jakž je byl přestěhoval Nabuchodonozor král Babylonský, a navrátili se do Jeruzaléma a do Judstva, jeden každý do města svého. 016 NEH 007 007 Kteříž přišli s Zorobábelem, s Jesua, s Nehemiášem, Azariášem, Raamiášem, Nachamanem, Mardocheem, Bilsanem, Misperetem, Bigvajem, Nechumem, Baanou, počet mužů z lidu Izraelského: 016 NEH 007 008 Synů Farosových dva tisíce, sto sedmdesát dva; 016 NEH 007 009 Synů Sefatiášových tři sta sedmdesát dva; 016 NEH 007 010 Synů Arachových šest set padesát dva; 016 NEH 007 011 Synů Pachat Moábových, synů Jesua a Joábových, dva tisíce, osm set a osmnáct; 016 NEH 007 012 Synů Elamových tisíc, dvě stě padesát čtyři; 016 NEH 007 013 Synů Zattuových osm set čtyřidceti pět; 016 NEH 007 014 Synů Zakkai sedm set a šedesát; 016 NEH 007 015 Synů Binnui šest set čtyřidceti osm; 016 NEH 007 016 Synů Bebai šest set dvadceti osm; 016 NEH 007 017 Synů Azgadových dva tisíce, tři sta dvamecítma; 016 NEH 007 018 Synů Adonikamových šest set šedesáte sedm; 016 NEH 007 019 Synů Bigvai dva tisíce, šedesáte sedm; 016 NEH 007 020 Synů Adinových šest set padesát pět; 016 NEH 007 021 Synů Aterových z Ezechiáše devadesát osm; 016 NEH 007 022 Synů Chasumových tři sta dvadceti osm; 016 NEH 007 023 Synů Bezai tři sta dvadceti čtyři; 016 NEH 007 024 Synů Charifových sto a dvanáct; 016 NEH 007 025 Synů Gabaonitských devadesát pět; 016 NEH 007 026 Mužů Betlémských a Netofatských sto osmdesát osm; 016 NEH 007 027 Mužů Anatotských sto dvadceti osm; 016 NEH 007 028 Mužů Betazmavetských čtyřidceti dva; 016 NEH 007 029 Mužů Kariatjeharimských, Kafirských a Berotských sedm set čtyřidceti a tři; 016 NEH 007 030 Mužů Ráma a Gabaa šest set dvadceti jeden; 016 NEH 007 031 Mužů Michmas sto dvadceti dva; 016 NEH 007 032 Mužů z Bethel a Hai sto dvadceti tři; 016 NEH 007 033 Mužů z Nébo druhého padesáte dva; 016 NEH 007 034 Synů Elama druhého tisíc, dvě stě padesát čtyři; 016 NEH 007 035 Synů Charimových tři sta dvadceti; 016 NEH 007 036 Synů Jerecho tři sta čtyřidceti pět; 016 NEH 007 037 Synů Lodových, Chadidových a Onových sedm set dvadceti jeden; 016 NEH 007 038 Synů Senaa tři tisíce, devět set a třidceti. 016 NEH 007 039 Kněží: Synů Jedaiášových z domu Jesua devět set sedmdesát tři; 016 NEH 007 040 Synů Immerových tisíc, padesát dva; 016 NEH 007 041 Synů Paschurových tisíc, dvě stě čtyřidceti sedm; 016 NEH 007 042 Synů Charimových tisíc a sedmnáct. 016 NEH 007 043 Levítů: Synů Jesua a Kadmiele, synů Hodevášových sedmdesát čtyři. 016 NEH 007 044 Zpěváků: Synů Azafových sto čtyřidceti osm. 016 NEH 007 045 Vrátných: Synů Sallumových, synů Aterových, synů Talmonových, synů Akkubových, synů Chatita, synů Sobai, sto třidceti osm. 016 NEH 007 046 Netinejských: Synů Zicha, synů Chasufa, synů Tabbaot, 016 NEH 007 047 Synů Keros, synů Sia, synů Fadon, 016 NEH 007 048 Synů Lebana, synů Chagaba, synů Salmai, 016 NEH 007 049 Synů Chanan, synů Giddel, synů Gachar, 016 NEH 007 050 Synů Reaia, synů Rezin, synů Nekoda, 016 NEH 007 051 Synů Gazam, synů Uza, synů Paseach, 016 NEH 007 052 Synů Besai, synů Meunim, synů Nefisesim, 016 NEH 007 053 Synů Bakbuk, synů Chakufa, synů Charchur, 016 NEH 007 054 Synů Bazlit, synů Mechida, synů Charsa, 016 NEH 007 055 Synů Barkos, synů Sisera, synů Tamach, 016 NEH 007 056 Synů Neziach, synů Chatifa, 016 NEH 007 057 Synů služebníků Šalomounových, synů Sotai, synů Soferet, synů Ferida, 016 NEH 007 058 Synů Jaala, synů Darkon, synů Giddel, 016 NEH 007 059 Synů Sefatiášových, synů Chattil, synů Pocheret Hazebaim, synů Amon, 016 NEH 007 060 Všech Netinejských a synů služebníků Šalomounových tři sta devadesát dva. 016 NEH 007 061 Tito také byli, kteříž vyšli z Telmelach a Telcharsa: Cherub, Addon a Immer. Ale nemohli prokázati rodu otců svých a semene svého, že by z Izraele byli. 016 NEH 007 062 Synů Delaiášových, synů Tobiášových, synů Nekodových šest set čtyřidceti dva. 016 NEH 007 063 A z kněží: Synové Chabaiášovi, synové Kózovi, synové Barzillai toho, kterýž pojav sobě z dcer Barzillai Galádského manželku, nazván jest jménem jejich. 016 NEH 007 064 Ti vyhledávali jeden každý zapsání o sobě, chtíce prokázati rod svůj, ale nenašlo se. A protož zbaveni jsou kněžství. 016 NEH 007 065 A zapověděl jim Tirsata, aby nejedli z věcí svatosvatých, dokudž by nestál kněz s urim a tumim. 016 NEH 007 066 Všeho toho shromáždění pospolu čtyřidceti a dva tisíce, tři sta a šedesát, 016 NEH 007 067 Kromě služebníků jejich a děvek jejich, jichž bylo sedm tisíc, tři sta třidceti sedm. A mezi nimi bylo zpěváků a zpěvakyní dvě stě čtyřidceti pět. 016 NEH 007 068 Koní jejich sedm set třidceti šest, mezků jejich dvě stě čtyřidceti pět, 016 NEH 007 069 Velbloudů čtyři sta třidceti pět, oslů šest tisíc, sedm set a dvadceti. 016 NEH 007 070 Tehdy někteří z knížat čeledí otcovských dávali ku potřebám. Tirsata dal na poklad tisíc drachem zlata, bání padesát, sukní kněžských pět set a třidceti. 016 NEH 007 071 Knížata také čeledí otcovských dali na poklad ku potřebám dvadceti tisíc drachem zlata, a stříbra liber dva tisíce a dvě stě. 016 NEH 007 072 Což pak dali jiní z lidu, bylo zlata dvadcet tisíc drachem, a stříbra dva tisíce liber, a sukní kněžských šedesát sedm. 016 NEH 007 073 A tak osadili se kněží a Levítové, a vrátní i zpěváci, lid a Netinejští, i všecken Izrael v městech svých. I nastal měsíc sedmý, a synové Izraelští byli v městech svých. 016 NEH 008 001 I shromáždil se všecken lid jednomyslně do ulice, kteráž jest proti bráně vodné, a řekli Ezdrášovi učiteli, aby přinesl knihu zákona Mojžíšova, kterýž vydal Hospodin lidu Izraelskému. 016 NEH 008 002 Tedy přinesl Ezdráš kněz zákon před to shromáždění mužů i žen i všech, kteříž by rozumně poslouchati mohli, prvního dne měsíce sedmého. 016 NEH 008 003 I četl v něm na té ulici, kteráž jest proti bráně vodné, od jitra až do poledne, při přítomnosti mužů i žen, i kteřížkoli rozuměti mohli. A uši všeho lidu obráceny byly k knize zákona. 016 NEH 008 004 Stál pak Ezdráš učitel na kazatelnici dřevěné, kterouž byli udělali k té věci, a stál podlé něho Mattitiáš, Sema, Anaiáš, Uriáš, Helkiáš a Maaseiáš, po pravé ruce jeho, po levé pak Pedaiáš, Misael, Malkiáš, Chasum, Chasbaddana, Zachariáš a Mesullam. 016 NEH 008 005 Otevřel tedy Ezdráš knihu před očima všeho lidu, (nebo výše stál než všecken lid). Kterouž jakž otevřel, povstal všecken lid. 016 NEH 008 006 I dobrořečil Ezdráš Hospodinu Bohu velikému, a všecken lid odpovídal: Amen, amen, pozdvihujíce rukou svých, a skloňujíce hlavy, poklonu učinili Hospodinu tváří k zemi. 016 NEH 008 007 Tak i Jesua, Báni, Serebiáš, Jamin, Akkub, Sabbetai, Hodiáš, Maaseiáš, Kelita, Azariáš, Jozabad, Chanan, Pelaiáš, a Levítové vyučovali lid zákonu. Lid pak byl na místě svém. 016 NEH 008 008 Nebo čtli v té knize v zákoně Božím srozumitelně, a vykládajíce smysl, vysvětlovali to, což čtli. 016 NEH 008 009 Potom řekl Nehemiáš, jinak Tirsata, a Ezdráš kněz, učitel, a Levítové, kteříž lid vyučovali, všemu lidu: Den tento posvěcený jest Hospodinu Bohu vašemu, nekvěltež, ani plačte. (Nebo plakal všecken lid, když slyšeli slova zákona.) 016 NEH 008 010 Ale jděte, řekl jim, a jezte tučné věci, a píte sladké, sdílejíce se s těmi, kteříž nemají nic připraveno. Den zajisté tento svatý jest Pánu našemu, protož nermuťtež se, nýbrž radost Hospodinova budiž síla vaše. 016 NEH 008 011 A když tak Levítové pospokojili všeho lidu, mluvíce: Mlčte, nebo den svatý jest, a nermuťte se, 016 NEH 008 012 Odšel všecken lid, aby jedli a pili, a aby se sdíleli. I veselili se velmi, proto že srozuměli slovům těm, kteráž jim v známost uvedli. 016 NEH 008 013 Potom nazejtří sešla se knížata čeledí otcovských ze všeho lidu, kněží i Levítové k Ezdrášovi učiteli, aby vyrozuměli slovům zákona. 016 NEH 008 014 Našli pak napsáno v zákoně, že přikázal Hospodin skrze Mojžíše, aby bydlili synové Izraelští v stáncích na slavnost měsíce sedmého, 016 NEH 008 015 A aby dali prohlásiti a provolati po všech městech svých i v Jeruzalémě, řkouce: Vyjděte na hory, a přineste ratolestí olivových a ratolestí dříví borového, a ratolestí myrtových, i ratolestí palmových, a ratolestí dříví hustého, abyste nadělali stánků, tak jakž psáno jest. 016 NEH 008 016 Protož vyšed lid, přinesli a nadělali sobě stánků, jeden každý na střeše své, i v síních svých, i v síních domu Božího, i v ulici brány vodné, i v ulici brány Efraim. 016 NEH 008 017 A tak nadělali stánků všecko shromáždění těch, jenž se vrátili z zajetí, a bydlili v nich, (ačkoli nečinili tak synové Izraelští ode dnů Jozue syna Nun, až do dne toho). I byla radost velmi veliká. 016 NEH 008 018 Četl pak v knize zákona Božího na každý den, od prvního dne až do posledního, a drželi slavnost za sedm dní. Osmého pak dne byl svátek podlé obyčeje. 016 NEH 009 001 Potom dvadcátého čtvrtého dne téhož měsíce shromáždili se synové Izraelští, a postíce se v žíních, posypali se prstí, 016 NEH 009 002 (Oddělilo se pak bylo símě Izraelské ode všech cizozemců), a stojíce, vyznávali hříchy své i nepravosti otců svých. 016 NEH 009 003 I stáli na místech svých, a čtli v knize zákona Hospodina Boha svého čtyřikrát za den, a čtyřikrát vyznávali a klaněli se Hospodinu Bohu svému. 016 NEH 009 004 Za tím vystoupivše na výstupek Levítský Jesua a Báni, Kadmiel, Sebaniáš, Bunni, Serebiáš, Báni a Chenani, volali hlasem velikým k Hospodinu Bohu svému. 016 NEH 009 005 A řekli Levítové ti, Jesua, Kadmiel, Báni, Chasabniáš, Serebiáš, Hodiáš, Sebaniáš a Petachiáš: Vstaňte, dobrořečte Hospodinu Bohu svému, od věků až na věky, a ať dobrořečí slavnému jménu jeho, a vyššímu nad každé dobrořečení i chválu. 016 NEH 009 006 Ty jsi, Hospodine, sám ten jediný, ty jsi učinil nebesa, nebesa nebes i všecko vojsko jejich, zemi i všecko, což jest na ní, moře i všecko, což jest v nich, obživuješ také všecko, ano i vojska nebeská před tebou se sklánějí. 016 NEH 009 007 Ty jsi, Hospodine, Bůh ten, kterýž jsi vyvolil Abrama, a vyvedl jej z Ur Kaldejských, a dal jsi jemu jméno Abraham. 016 NEH 009 008 A nalezl jsi srdce jeho věrné před sebou, a učinil jsi s ním smlouvu, že dáš zemi Kananejského, Hetejského, Amorejského, Ferezejského, Jebuzejského a Gergezejského, že dáš ji semeni jeho, a naplnils slova svá, nebo spravedlivý jsi ty. 016 NEH 009 009 Popatřil jsi zajisté na trápení otců našich v Egyptě, a křik jejich vyslyšel jsi při moři Rudém. 016 NEH 009 010 A ukazovals znamení a zázraky na Faraonovi i na všech služebnících jeho, i na všem lidu země jeho; nebo věděl jsi, že jsou pýchu provodili nad nimi. Čímž jsi dobyl sobě jména, jakž se to podnes vidí. 016 NEH 009 011 Nadto i moře jsi před nimi rozdělil, tak že přešli prostředkem moře po suše, a ty, jenž je stihali, uvrhl jsi do hlubin, jako kámen do vody veliké. 016 NEH 009 012 A sloupem oblakovým vodils je ve dne, a sloupem ohnivým v noci, osvěcuje jim cestu, kudy by jíti měli. 016 NEH 009 013 Potom jsi sstoupil na horu Sinai, a mluvil jsi s nimi s nebe, a vydal jsi jim soudy přímé a zákony pravé, ustanovení a přikázaní dobrá. 016 NEH 009 014 Též i sobotu svou svatou známu jsi jim učinil, a přikázaní, ustanovení i zákon vydals jim skrze Mojžíše, služebníka svého. 016 NEH 009 015 Také i chléb s nebe dal jsi jim v hladu jejich, a vodu z skály vyvedl jsi jim v žízni jejich, a rozkázal jsi jim, aby šli a dědičně vládli zemí, kterouž jsi zdvihna ruku svou, přisáhl dáti jim. 016 NEH 009 016 Oni pak a otcové naši pyšně sobě počínali, a zatvrdivše šíji svou, neposlouchali přikázaní tvých. 016 NEH 009 017 Nýbrž hned nechtěli slyšeti, aniž se rozpomenuli na divné činy tvé, kteréž jsi působil při nich, a zatvrdivše šíji svou, ustavovali sobě vůdce, chtíce se navrátiti k porobení svému z zarputilosti své. Ty však, Bože, snadný k odpuštění, milostivý a lítostivý, dlouho shovívající a hojný v milosrdenství, neopustils jich. 016 NEH 009 018 Ano i tehdáž, když sobě udělali tele slité a řekli: Tito jsou bohové tvoji, kteříž tě vyvedli z Egypta, a dopustili se velikého rouhání. 016 NEH 009 019 Ty však pro svá mnohá slitování neopustil jsi jich na poušti. Sloup oblakový neodcházel od nich ve dne, veda je po cestě, ani sloup ohnivý v noci, osvěcuje je a cestu, po níž jíti měli. 016 NEH 009 020 Nadto Ducha svého dobrého dal jsi k vyučování jich, manny své také neodjals od úst jejich, a vodu dal jsi jim v žízni jejich. 016 NEH 009 021 A tak za čtyřidceti let krmil jsi je na poušti. V ničemž nedostatku neměli, oděv jejich nezvetšel, a nohy jejich se neodhnetly. 016 NEH 009 022 Potom dal jsi jim království a národy, kteréž jsi rozehnal do koutů, tak že dědičně obdrželi zemi Seonovu, a zemi krále Ezebon, i zemi Oga krále Bázan. 016 NEH 009 023 Syny pak jejich rozmnožil jsi jako hvězdy nebeské, a uvedl jsi je do země, o kteréž jsi byl řekl otcům jejich, že do ní vejdou, aby jí vládli. 016 NEH 009 024 Nebo všedše synové, dědičně obdrželi zemi tu, když jsi snížil před nimi obyvatele té země Kananejské, a dals je v ruku jejich, i krále jejich, i národy té země, aby s nimi nakládali podlé vůle své. 016 NEH 009 025 A tak vzali města hrazená i pole úrodná, a dědičně ujali domy plné všeho dobrého, studnice vykopané, vinice a olivoví, i stromoví ovoce nesoucí velmi mnohé. I jedli, a nasyceni jsouce, vytyli, a v dobrodiní tvém hojném rozkoší oplývali. 016 NEH 009 026 Když pak popouzejíce tě, zprotivili se tobě, zavrhše zákon tvůj za hřbet svůj, a proroky tvé zmordovali, kteříž jim osvědčovali, aby je obrátili k tobě, a dopouštěli se velikého rouhání, 016 NEH 009 027 Dával jsi je v ruku nepřátel jejich, kteříž je ssužovali. A když v čas ssoužení svého volali k tobě, tys je s nebe vyslýchal, a podlé mnohých slitování svých dával jsi jim vysvoboditele, kteříž je vysvobozovali z ruky nepřátel jejich. 016 NEH 009 028 Mezitím, jakž jen oddechnutí měli, zase znovu činili zlé před tebou, a protož pouštěl jsi je v ruku nepřátel jejich, aby panovali nad nimi. Když se pak opět obrátili, a křičeli k tobě, tys je s nebe vyslýchal a vysvobozoval podlé slitování svých po mnohé časy. 016 NEH 009 029 A napomínals jich, abys je obrátil k zákonu svému, ale oni pyšně sobě počínali, a neposlouchali přikázaní tvých, a proti soudům tvým hřešili, v nichžto, činil-li by je člověk, byl by živ. Nýbrž plece svého uchylujíce, šíji svou zatvrzovali, a neposlouchali. 016 NEH 009 030 A však shovíval jsi jim po mnohá léta, osvědčuje jim duchem svým skrze proroky své, a když neposlouchali, dal jsi je v ruku národům zemí. 016 NEH 009 031 Ale pro slitování svá mnohá nedals jim do konce zahynouti, aniž jsi jich opustil, proto že jsi Bůh milostivý a lítostivý. 016 NEH 009 032 Nyní tedy, ó Bože náš, silný, veliký, mocný a hrozný, kterýž ostříháš smlouvy a milosrdenství, nechť to není u tebe za málo, že ty všecky těžkosti na nás přišly, na krále naše, knížata naše, kněží naše, proroky naše i na otce naše, a na všecken lid tvůj, hned ode dnů králů Assyrských, až do tohoto dne, 016 NEH 009 033 Ačkoli ty jsi spravedlivý ve všech těch věcech, kteréž přišly na nás. Nebo jsi spravedlivě to učinil, ale my jsme bezbožně činili. 016 NEH 009 034 I králové naši, knížata naše, kněží naši i otcové naši neplnili zákona tvého, aniž šetřili přikázaní tvých a svědectví tvých, jimiž se jim osvědčoval. 016 NEH 009 035 Nebo oni v království svém a v dobrodiní tvém hojném, kteréž jsi jim ukazoval, a v zemi široké a úrodné, kterouž jsi jim dal, nesloužili tobě, aniž se odvrátili od činů svých zlých. 016 NEH 009 036 Aj, my jsme dnes manové, a to v zemi, kterouž jsi dal otcům našim, aby jedli ovoce její a dobré věci její, aj, jsme v ní manové. 016 NEH 009 037 Jižť úrody své vydává v hojnosti králům, kteréž jsi postavil nad námi pro hříchy naše, a oniť i nad těly našimi se potřásají, i nad hovady našimi podlé vůle své, tak že jsme u veliké úzkosti. 016 NEH 009 038 Se vším však tím činíme smlouvu nepohnutelnou, i zapisujeme, kteréž potvrzují knížata naše, Levítové naši, i kněží naši. 016 NEH 010 001 Kteříž pak potvrzovali, byli tito: Nehemiáš Tirsata, syn Chachaliášův, a Sedechiáš, 016 NEH 010 002 Saraiáš, Azariáš, Jeremiáš, 016 NEH 010 003 Paschur, Amariáš, Malkiáš, 016 NEH 010 004 Chattus, Sebaniáš, Malluch, 016 NEH 010 005 Charim, Meremot, Abdiáš, 016 NEH 010 006 Daniel, Ginneton, Báruch, 016 NEH 010 007 Mesullam, Abiáš, Miamin, 016 NEH 010 008 Maaseiáš, Bilkai, Semaiáš. To kněží. 016 NEH 010 009 Levítové pak: Jesua syn Azaniášův, Binnui z synů Chenadad, Kadmiel. 016 NEH 010 010 Bratří pak jejich: Sebaniáš, Hodiáš, Kelita, Pelaiáš, Chanan, 016 NEH 010 011 Mícha, Rechob, Chasabiáš, 016 NEH 010 012 Zakur, Serebiáš, Sebaniáš, 016 NEH 010 013 Hodiáš, Báni, Beninu. 016 NEH 010 014 Přední z lidu: Paros, Pachat Moáb, Elam, Zattu, Báni, 016 NEH 010 015 Bunni, Azgad, Bebai, 016 NEH 010 016 Adoniáš, Bigvai, Adin, 016 NEH 010 017 Ater, Ezechiáš, Azur, 016 NEH 010 018 Hodiáš, Chasum, Bezai, 016 NEH 010 019 Charif, Anatot, Nebai, 016 NEH 010 020 Magpias, Mesullam, Chezir, 016 NEH 010 021 Mesezabel, Sádoch, Jaddua, 016 NEH 010 022 Pelatiáš, Chanan, Anaiáš, 016 NEH 010 023 Ozeáš, Chananiáš, Chasub, 016 NEH 010 024 Loches, Pilcha, Sobek, 016 NEH 010 025 Rechum, Chasabna, Maaseiáš, 016 NEH 010 026 Achiáš, Chanan, Anan, 016 NEH 010 027 Malluch, Charim, Baana. 016 NEH 010 028 Tak i jiní z lidu, kněží, Levítů, vrátných, zpěváků, Netinejských i všickni, kteříž se oddělili od národů zemí k zákonu Božímu, ženy jejich, synové jejich i dcery jejich, každý umělý a rozumný, 016 NEH 010 029 Chopivše se téhož s bratřími svými a těmi, kteříž byli přednější, přistupovali, prokletím a přísahou se zavazujíce: Že budeme choditi v zákoně Božím, kterýž vydán jest skrze Mojžíše služebníka Božího, a ostříhati i plniti všecka přikázaní Hospodina Pána našeho, i soudy jeho, i ustanovení jeho; 016 NEH 010 030 Také že nebudeme dávati dcer svých národům zemí, ani dcer jejich bráti synům svým, 016 NEH 010 031 Ani od cizozemců, kteříž by nám přinášeli jaké koupě a jakékoli potravy v den sobotní na prodaj, přijímati v sobotu aneb v sváteční den, a že necháme rolí sedmého léta, i všelikého dobývání dluhu. 016 NEH 010 032 I to nařídili jsme mezi sebou, abychom dávali třetí díl lotu na každý rok k službě domu Boha našeho, 016 NEH 010 033 Na chleby zpořádaní, i obět ustavičnou, i na zápal ustavičný k sobotám, novměsícům a slavnostem, i na věci svaté, i oběti za hříchy k očištění Izraele, i na všecko přisluhování domu Boha našeho. 016 NEH 010 034 Metali jsme i losy s strany kněží, Levítů i lidu, příčinou dříví nošení, aby ho dodávali do domu Boha našeho, čeledem otců našich časy vyměřenými, rok po roku, aby hořelo na oltáři Hospodina Boha našeho, jakž psáno jest v zákoně. 016 NEH 010 035 Také, že chceme přinášeti prvotiny země své, i prvotiny všelikého ovoce každého stromu, rok po roku do domu Hospodinova. 016 NEH 010 036 K tomu i prvorozené syny své, i hovádka svá, (jakož psáno jest v zákoně), i prvorozené z skotů i bravů svých, že přinášeti budeme do domu Boha svého, kněžím přisluhujícím v domě Boha našeho. 016 NEH 010 037 A prvotiny těsta svého i obětí svých, i ovoce všelijakého stromu, mstu i oleje nového, aby přinášeli kněžím do pokojů domu Boha našeho, a desátky země naší Levítům. A Levítové desátky ty vybírati budou po všech městech, v nichž pracovati budeme. 016 NEH 010 038 Bude pak při tom kněz, syn Aronův, s Levíty, když Levítové ty desátky vyberou, a Levítové sami vnesou desátek z desátků do domu Boha našeho, do pokojů v domě skladu. 016 NEH 010 039 Nebo do těch pokojů donášeti budou synové Izraelští i synové Léví oběti obilé, mstu a oleje nového, (kdež jsou nádoby svatyně), i kněží přisluhující, vrátní i zpěváci, abychom neopouštěli domu Boha svého. 016 NEH 011 001 I přebývala knížata lidu v Jeruzalémě. Jiný pak lid metali losy, aby vzali desátého člověka k bydlení v Jeruzalémě městě svatém, ale devět dílů v jiných městech, 016 NEH 011 002 Ačkoli dobrořečil lid všechněm mužům těm, kteříž se sami dobrovolně podali k bydlení v Jeruzalémě. 016 NEH 011 003 A tito jsou přednější té krajiny, kteříž se osadili v Jeruzalémě. (V jiných pak městech Judských bydlili jeden každý v vládařství svém, po městech svých, lid Izraelský, kněží a Levítové, i Netinejští, též i synové služebníků Šalomounových.) 016 NEH 011 004 A tak v Jeruzalémě bydlili někteří z synů Judových i z synů Beniaminových. Z Judových: Ataiáš syn Uziáše, syna Zachariášova, syna Amariášova, syna Sefatiášova, syna Mahalaleelova z synů Fáresových. 016 NEH 011 005 Též Maaseiáš syn Bárucha, syna Kolchozy, syna Chazaiášova, syna Adaiášova, syna Joiaribova, syna Zachariášova, syna Silonského. 016 NEH 011 006 Všech synů Fáresových, bydlících v Jeruzalémě, čtyři sta šedesáte osm, mužů udatných. 016 NEH 011 007 Synové Beniaminovi tito: Sallu syn Mesullama, syna Joedova, syna Pedaiášova, syna Kolaiášova, syna Maaseiášova, syna Itielova, syna Izaiášova. 016 NEH 011 008 A po něm Gabai, Sallai. Všech devět set dvadceti osm. 016 NEH 011 009 Joel pak syn Zichri byl jim představen, a Juda syn Senua nad městem druhý po něm. 016 NEH 011 010 Z kněží: Jedaiáš syn Joiaribův a Jachin. 016 NEH 011 011 Saraiáš syn Helkiáše, syna Mesullamova, syna Sádochova, syna Meraiotova, syna Achitobova, přední v domě Božím. 016 NEH 011 012 Bratří pak jejich, přisluhujících v tom domě, osm set dvadceti dva. A Adaiáš syn Jerochama, syna Pelaliášova, syna Amzi, syna Zachariášova, syna Paschurova, syna Malkiášova, 016 NEH 011 013 A bratří jeho, knížat čeledí otcovských, dvě stě čtyřidceti dva. A Amassai syn Azarele, syna Achzai, syna Mesillemotova, syna Immerova. 016 NEH 011 014 Bratří pak jejich, mužů udatných, sto dvadceti osm, jimž představen byl Zabdiel syn Gedolimův. 016 NEH 011 015 Z Levítů tito: Semaiáš syn Chasuby, syna Azrikamova, syna Chasabiášova, syna Bunni. 016 NEH 011 016 A Sabbetai s Jozabadem byli nad dílem při domě Božím vně, z předních Levítů. 016 NEH 011 017 A Mataniáš syn Míchy, syna Zabdi, syna Azafova, přední, začínal chvály a modlitbu. A Bakbukiáš druhý z bratří jeho, a Abda syn Sammua, syna Galalova, syna Jedutunova. 016 NEH 011 018 Všech Levítů v městě svatém dvě stě osmdesát a čtyři. 016 NEH 011 019 Z vrátných: Akkub, Talmon a bratří jejich, strážní u bran, sto sedmdesát a dva. 016 NEH 011 020 Ostatek pak lidu Izraelského, kněží a Levítů, bydlili ve všech městech Judských, jeden každý v dědictví svém. 016 NEH 011 021 Ale Netinejští bydlili v Ofel, Zicha pak a Gispa byli představeni Netinejským. 016 NEH 011 022 Představený pak Levítům v Jeruzalémě byl Uzi syn Báni, syna Chasabiášova, syna Mataniášova, syna Míchova z synů Azafových, jenž byli zpěváci při službě domu Božího. 016 NEH 011 023 Nebo poručení královské bylo o nich, a stálé odměření pro zpěváky na každý den. 016 NEH 011 024 A Petachiáš syn Mesezabelův, z synů Záry syna Judova, místo královské držící v každém jednání k lidu. 016 NEH 011 025 Ve vsech pak s poli jejich, z synů Judových bydlili v Kariatarbe a v vesnicích jeho, v Dibon a vesnicích jeho, v Jekabsael i ve vsech jeho, 016 NEH 011 026 A v Jesua, v Molada, v Betfelet, 016 NEH 011 027 A v Azarsual, v Bersabé i v vesnicích jeho. 016 NEH 011 028 A v Sicelechu, v Mechona, i v vesnicích jeho, 016 NEH 011 029 V Enremmon, v Zaraha, v Jarmut, 016 NEH 011 030 V Zanoe, v Adulam i ve vsech jeho, v Lachis s poli jeho, v Azeka a vesnicích jeho. A tak bydlili od Bersabé až do Gehinnom. 016 NEH 011 031 Synové pak Beniaminovi z Gabaa v Michmas, v Aia, v Bethel i v vesnicích jeho, 016 NEH 011 032 V Anatot, v Nobe, v Anania, 016 NEH 011 033 V Azor, v Ráma, v Gittaim, 016 NEH 011 034 V Chadid, v Seboim, v Neballat, 016 NEH 011 035 V Lod, v Ono a v údolí řemeslníků. 016 NEH 011 036 Z Levítů pak někteří bydlili v dílích Judských a Beniaminských. 016 NEH 012 001 Tito pak jsou kněží a Levítové, kteříž se byli navrátili s Zorobábelem synem Salatielovým, a s Jesua: Saraiáš, Jeremiáš, Ezdráš, 016 NEH 012 002 Amariáš, Malluch, Chattus, 016 NEH 012 003 Sechaniáš, Rechum, Meremot, 016 NEH 012 004 Iddo, Ginnetoi, Abiáš, 016 NEH 012 005 Miamin, Maadiáš, Bilga, 016 NEH 012 006 Semaiáš, Joiarib, Jedaiáš, 016 NEH 012 007 Sallu, Amok, Helkiáš, Jedaiáš. Ti byli přednější z kněží a bratří svých za času Jesua. 016 NEH 012 008 Levítové pak: Jesua, Binnui, Kadmiel, Serebiáš, Juda; Mattaniáš, postavený nad zpěvy chvalitebnými s bratřími svými. 016 NEH 012 009 A Bakbukiáš a Unni, bratří jejich, byli naproti nim v pořádcích svých. 016 NEH 012 010 Jesua pak zplodil Joiakima, a Joiakim zplodil Eliasiba, Eliasib pak zplodil Joiadu. 016 NEH 012 011 A Joiada zplodil Jonatana, Jonatan pak zplodil Jaddua. 016 NEH 012 012 Za času pak Joiakima byli přední kněží z čeledí otcovských: Z Saraiášovy Meraiáš, z Jeremiášovy Chananiáš, 016 NEH 012 013 Z Ezdrášovy Mesullam, z Amariášovy Jochanan, 016 NEH 012 014 Z Melichovy Jonatan, z Sebaniášovy Jozef, 016 NEH 012 015 Z Charimovy Adna, z Meraiotovy Chelkai, 016 NEH 012 016 Z Iddovy Zachariáš, z Ginnetonovy Mesullam, 016 NEH 012 017 Z Abiášovy Zichri, z Miniaminovy a z Moadiášovy Piltai, 016 NEH 012 018 Z Bilgovy Sammua, z Semaiášovy Jonatan, 016 NEH 012 019 Z Joiaribovy Mattenai, z Jedaiášovy Uzi, 016 NEH 012 020 Z Sallaiovy Kallai, z Amokovy Heber, 016 NEH 012 021 Z Helkiášovy Chasabiáš, z Jedaiášovy Natanael. 016 NEH 012 022 Levítové pak přednější z čeledí otcovských za dnů Eliasiba, Joiady, Jochanana a Jaddua, zapsáni jsou až do kralování Daria Perského. 016 NEH 012 023 Synové, pravím, Léví, přední v čeledech otcovských, zapsáni jsou v knize Paralipomenon, až do času Jochanana syna Eliasibova. 016 NEH 012 024 Potom přední Levítové: Chasabiáš, Serebiáš, a Jesua syn Kadmielův, a bratří jejich naproti nim k chválení a oslavování Boha, podlé nařízení Davida muže Božího, třída proti třídě. 016 NEH 012 025 Mataniáš, Bakbukiáš, Abdiáš, Mesullam, Talmon, Akkub, držící stráž vrátných při domu pokladů u bran. 016 NEH 012 026 Ti byli za času Joiakima, syna Jesua, syna Jozadakova, a za času Nehemiáše vůdce, a Ezdráše kněze a učitele. 016 NEH 012 027 Ku posvěcování pak zdí Jeruzalémských shlédávali Levíty ze všech míst jejich, aby je přivedli do Jeruzaléma, aby vykonali posvěcení a veselí, a to s oslavováním a zpěvy, cymbály, loutnami a harfami. 016 NEH 012 028 Protož shromážděni jsou synové zpěváků, i z rovin okolo Jeruzaléma, i ze vsí Netofatských, 016 NEH 012 029 Též z domu Galgal, a z polí Gaba i Azmavet; nebo vsi stavěli sobě zpěváci okolo Jeruzaléma. 016 NEH 012 030 A očistivše se kněží a Levítové, očistili také lid, brány i zed. 016 NEH 012 031 Za tím rozkázal jsem vstoupiti knížatům Judským na zed, a postavil jsem dva houfy veliké oslavujících, z nichž jedni šli na pravo, od horní strany zdi k bráně hnojné. 016 NEH 012 032 A za těmi šel Hosaiáš a polovice knížat Judských, 016 NEH 012 033 Též Azariáš, Ezdráš, a Mesullam, 016 NEH 012 034 Juda, Beniamin, Semaiáš a Jeremiáš. 016 NEH 012 035 Potom za syny kněžskými s trubami Zachariáš syn Jonatana, syna Semaiášova, syna Mattaniášova, syna Michaiášova, syna Zakurova, syna Azafova. 016 NEH 012 036 A bratří jeho: Semaiáš, Azarel, Milalai, Gilalai, Maai, Natanael a Juda, Chanani s nástroji hudebnými Davida muže Božího, Ezdráš pak učitel před nimi. 016 NEH 012 037 Potom k bráně u studnice, kteráž naproti nim byla, vstupovali po stupních města Davidova, kudy se chodí na zed, a ode zdi při domě Davidově, až k bráně vodné k východu. 016 NEH 012 038 Houf pak druhý oslavujících bral se naproti oněmno, a já za nimi, a polovice lidu po zdi od věže Tannurim až ke zdi široké, 016 NEH 012 039 A od brány Efraim k bráně staré, a k bráně rybné, a věži Chananeel, a věži Mea, až k bráně bravné. I zastavili se v bráně stráže. 016 NEH 012 040 Potom zastavili se oba houfové oslavujících v domě Božím, i já, a polovice knížat se mnou. 016 NEH 012 041 Ano i kněží: Eliakim, Maaseiáš, Miniamin, Michaiáš, Elioenai, Zachariáš, Chananiáš, s trubami, 016 NEH 012 042 A Maaseiáš, Semaiáš, Eleazar, Uzi, Jochanan, Malkiáš, Elam a Ezer. Zpěváci pak zvučně zpívali s Izrachiášem představeným svým. 016 NEH 012 043 Obětovali také v ten den oběti veliké, a veselili se; nebo Bůh obveselil je veselím velikým. Ano i ženy a děti veselily se, tak že bylo slyšáno veselí Jeruzaléma opodál. 016 NEH 012 044 Mezi tím zřízeni jsou v ten den muži nad komorami k pokladům a k obětem, i k prvotinám a k desátkům, aby shromažďovali do nich s polí městských díly, zákonem vyměřené kněžím a Levítům; nebo veselil se Juda z kněží a Levítů přístojících, 016 NEH 012 045 Kteříž držeti měli stráž Boha svého, a stráž očišťování, a zpěváků i vrátných, podlé nařízení Davidova a Šalomouna syna jeho. 016 NEH 012 046 Nebo za času Davidova a Azafova od starodávna přední zpěváci k zpívání, chválení a oslavování Boha stáli před ním. 016 NEH 012 047 Pročež všecken Izrael za dnů Zorobábele a za času Nehemiáše dávali díly pro zpěváky a vrátné, na každý den stálé odměření, a odvodili je Levítům, Levítové pak dávali synům Aronovým. 016 NEH 013 001 V ten den čteno jest v knize Mojžíšově, tak že lid slyšeti mohl. I nalezeno v ní napsáno, že nemá vjíti Ammonitský a Moábský do shromáždění Božího až na věky, 016 NEH 013 002 Proto že nevyšli proti synům Izraelským s chlebem a s vodou, ale najali ze mzdy proti nim Baláma, aby jim zlořečil, ačkoli obrátil Bůh náš to zlořečení v požehnání. 016 NEH 013 003 Stalo se pak, když slyšeli zákon, že odmísili všecky přimíšené od Izraele. 016 NEH 013 004 Ale před tím Eliasib kněz, správce komory domu Boha našeho, spříznil se s Tobiášem. 016 NEH 013 005 Kterémuž udělal pokoj veliký, kdež prvé skládali dary, kadidlo a nádoby, a desátky z obilé, mstu a oleje nového, nařízené Levítům a zpěvákům i vrátným, též i obět kněžím. 016 NEH 013 006 Ale když se to vše dálo, nebyl jsem v Jeruzalémě. Nebo léta třidcátého druhého Artaxerxa krále Babylonského přišel jsem k králi, a po přeběhnutí let, vyžádán jsem na králi. 016 NEH 013 007 Když jsem pak přišel do Jeruzaléma, srozuměl jsem tomu zlému, co učinil Eliasib pro Tobiáše, udělav mu pokoj v síních domu Božího. 016 NEH 013 008 Což mi se velmi nelíbilo. Protož vyházel jsem všecko nádobí domu Tobiášova ven z toho pokoje. 016 NEH 013 009 A rozkázal jsem očistiti ty pokoje. I vnesl jsem tam zase nádoby domu Božího, dary a kadidlo. 016 NEH 013 010 Potom dověděv se, že dílové Levítům nebyli dáváni, a že rozběhli se jeden každý na svou rolí, Levítové i zpěváci vedoucí práci, 016 NEH 013 011 Protož domlouval jsem se na starší, řka: Proč jest opuštěn dům Boží? A shromáždiv je, postavil jsem je na místě jejich. 016 NEH 013 012 A všecken Juda přinášeli desátky obilé, mstu a oleje nového do skladů. 016 NEH 013 013 A ustanovil jsem úředníky nad sklady: Selemiáše kněze, a Sádocha učitele, a Pedaiáše z Levítů, přidav k nim Chanana syna Zakurova, syna Mattaniášova; nebo za věrné jmíni byli. A ti měli rozdělovati bratřím svým. 016 NEH 013 014 Budiž pamětliv na mne, Bože můj, pro to, a nevyhlazuj dobrodiní mých, kteráž jsem prokázal k domu Boha svého i k službám jeho. 016 NEH 013 015 V těch dnech viděl jsem v Judstvu, ani tlačí presem v sobotu, a přinášejí snopy, kteréž nakládali na osly, též víno, hrozny, fíky i všeliká břemena, a snášejí v den sobotní do Jeruzaléma. I domlouval jsem jim v ten den, když prodávali potravu. 016 NEH 013 016 Tyrští také, kteříž bydlili v něm, nosili ryby i všelijaké koupě, a prodávali v sobotu synům Juda, a to v Jeruzalémě. 016 NEH 013 017 Protož jsem domlouval starším Judským, a řekl jsem jim: Jaká jest to nepravost, kterouž činíte, poškvrňujíce dne sobotního? 016 NEH 013 018 Zdaliž jsou tak nečinili otcové vaši? Pročež Bůh náš přivedl na nás všecko toto zlé, i na toto město, a vy přidáváte hněvivosti na Izraele, poškvrňujíce soboty. 016 NEH 013 019 Když tedy byly v stínu brány Jeruzalémské před sobotou, rozkázal jsem zavříti brány, a rozkázal jsem, aby jich neotvírali až po sobotě. K tomu i z služebníků svých některé postavil jsem v bráně, aby náklad nebyl vezen do města v sobotu. 016 NEH 013 020 Protož zůstali kupci a prodavači všelijakých věcí prodajných vně před Jeruzalémem, jednou i podruhé. 016 NEH 013 021 I osvědčil jsem se jim, řka jim: Proč zůstáváte přes noc naproti zdi? Učiníte-li to více, vztáhnu ruku na vás. Od té chvíle nepřicházeli v sobotu. 016 NEH 013 022 Rozkázal jsem pak Levítům, aby se očistili, a přijdouce, ostříhali bran, a světili den sobotní. Také i v tom pamatuj na mne, Bože můj, a buď mi milostiv podlé množství milosrdenství svého. 016 NEH 013 023 V těch dnech spatřil jsem také Židy, kteříž byli pojali ženy Azotské, Ammonitské a Moábské, 016 NEH 013 024 An synové jejich mluvili od polu Azotsky, a neuměli mluviti Židovsky, ale podlé jazyku každého toho lidu. 016 NEH 013 025 Protož domlouval jsem jim, a zlořečil jsem jim, a některé z nich bil jsem a rval, přísahou je zavazuje skrze Boha, řka: Budete-li dávati dcery své synům jejich, aneb bráti dcery jejich synům svým neb sobě, zlořečení budete. 016 NEH 013 026 Zdaliž tím nezhřešil Šalomoun král Izraelský? Ješto ve mnohých národech nebylo krále jemu podobného, kterýž byl milý Bohu svému, tak že ustanovil jej Bůh králem nade vším Izraelem, však i toho k hříchu přivedly ženy cizozemky. 016 NEH 013 027 A vám zdali povolíme, abyste se dopouštěli všeho toho zlého velikého, a přestupovali proti Bohu svému, pojímajíce ženy cizozemky? 016 NEH 013 028 Z synů pak Joiady syna Eliasiba, kněze nejvyššího, jeden byl zeť Sanballata Choronského, kteréhož jsem zahnal od sebe. 016 NEH 013 029 Budiž pamětliv na to, Bože můj, proti těm, kteříž poškvrňují kněžství, a smlouvy kněžské i Levítské. 016 NEH 013 030 Protož jsem je vyčistil od všelikého cizozemce, a ustanovil jsem zase třídy kněžím a Levítům, jednomu každému v práci jeho, 016 NEH 013 031 I nošení dříví k obětem časy uloženými, též i prvotin. Budiž pamětliv na mne, Bože můj, k mému dobrému. # # BOOK 017 EST Esther Ester 017 EST 001 001 Stalo se pak za času krále Asvera, (to jest ten Asverus, jenž kraloval od Indie až k Mouřenínské zemi nad sto dvadcíti a sedmi krajinami), 017 EST 001 002 Že toho času, když seděl král Asverus na stolici království svého, jenž byla v Susan, městě královském, 017 EST 001 003 Léta třetího kralování svého, učinil u sebe hody všechněm knížatům svým a služebníkům svým, nejznamenitějším Perským a Médským, hejtmanům a vládařům nad krajinami, 017 EST 001 004 Ukazuje bohatství, slávu království svého a čest, i ozdobu důstojnosti své za mnoho dnů, totiž za sto a osmdesáte dnů. 017 EST 001 005 (A když se vyplnili dnové ti, učinil král všemu lidu, což ho koli bylo v Susan městě královském, od největšího až do nejmenšího, hody za sedm dní na paláci v zahradě při domě královském.) 017 EST 001 006 Též čalouny bílé, zelené a z postavce modrého, zavěšené na provázcích kmentových a šarlatových u kroužků stříbrných, na sloupích mramorových, lůžka zlatá a stříbrná na podlaze porfyretové a mramorové, pariové a socharetové. 017 EST 001 007 Nápoj pak dávali v nádobách zlatých, a to v nádobách jiných a jiných, i vína královského v hojnosti, jakž slušelo na krále. 017 EST 001 008 Ale ku pití, podlé nařízení, žádný nenutil. Nebo tak poručil král všechněm správcům domu svého, aby činili podlé vůle jednoho každého. 017 EST 001 009 Také i královna Vasti učinila hody ženám v domě královském krále Asvera. 017 EST 001 010 Dne pak sedmého, když se podveselil král vínem, rozkázal Mehumanovi, Biztovi, Charbonovi, Bigtovi a Abagtovi, Zetarovi a Karkasovi, sedmi komorníkům, kteříž sloužili před oblíčejem krále Asvera, 017 EST 001 011 Aby přivedli Vasti královnu před oblíčej krále v koruně královské, aby okázal národům i knížatům krásu její; nebo velmi krásná byla. 017 EST 001 012 Ale odepřela královna Vasti přijíti k rozkazu královskému, skrze ty komorníky vzkázanému. Pročež král rozhněval se velmi a rozpálil se hněvem sám v sobě. 017 EST 001 013 I řekl král mudrcům znajícím časy, (nebo tak každé věci podával král na všecky zběhlé v právích a soudech), 017 EST 001 014 A nejbližšímu sebe Charsenovi, Setarovi, Admatovi, Tarsisovi, Meresovi, Marsenovi, Memuchanovi, sedmi vývodám Perským a Médským, jenž vídali tvář královskou, a sedali první po králi: 017 EST 001 015 Co se má podlé práva státi s královnou Vasti, proto že nevyplnila rozkazu krále Asvera, stalého skrze komorníky? 017 EST 001 016 Tedy řekl Memuchan před králem i knížaty: Ne proti samému králi zavinila královna Vasti, ale proti všechněm knížatům, a proti všechněm národům všech krajin Asvera krále. 017 EST 001 017 Nebo když se donese to, co učinila královna, všech žen, zlehčí sobě muže své a řeknou: An král Asverus rozkázal přivésti královnu Vasti před oblíčej svůj, a však nepřišla. 017 EST 001 018 Nýbrž ještě tohoto dne budou to mluviti kněžny Perské a Médské, (kteréž slyšely, co učinila královna), všechněm knížatům královským, i naplodí se hojně pýchy a zpoury. 017 EST 001 019 Jestliže se tedy králi za dobré vidí, nechť se stane výpověď královská od oblíčeje jeho, a nechť jest vepsána mezi práva Perská a Médská, kteráž by nemohla změněna býti, že nechtěla přijíti Vasti před oblíčej krále Asvera, pročež království její dá král jiné, lepší nežli ona. 017 EST 001 020 Tak když uslyší výpověd královskou, kterouž vyhlásiti dá po všem království svém, jakkoli veliké jest, všecky ženy v poctivosti míti budou manžely své, od největšího až do nejmenšího. 017 EST 001 021 I líbila se ta rada králi i knížatům, a učinil král podlé rady Memuchanovy. 017 EST 001 022 A rozeslal listy do všech krajin královských, do jedné každé krajiny písmem jejím, a do každého národu jazykem jeho, aby každý muž byl pánem domu svého. Což oznámil každý hejtman lidu jazykem jeho. 017 EST 002 001 Ty věci když se zběhly, a když se upokojila prchlivost krále Asvera, zpomenul na Vasti a na to, což byla učinila, též i na to, jaká se výpověd stala proti ní. 017 EST 002 002 I řekli mládenci královští, služebníci jeho: Nechť hledají králi mladic, panen krásných. 017 EST 002 003 A nechť zřídí král úředníky ve všech krajinách království svého, kteříž by shromáždili všecky mladice, panny krásné, do Susan města královského, do domu ženského, pod stráž Hegai komorníka královského, strážce žen, a ať jim vydává okrasy jejich. 017 EST 002 004 A mladice, kteráž by se zalíbila králi, aby kralovala místo Vasti. I líbila se ta věc králi, a učinil tak. 017 EST 002 005 Byl pak jeden Žid v Susan, městě královském, jménem Mardocheus syn Jairův, syna Simei, syna Cis, z pokolení Beniamin. 017 EST 002 006 A ten byl přestěhován z Jeruzaléma s přestěhovanými, kteříž přestěhováni byli s Jekoniášem králem Judským, kteréhož přestěhoval Nabuchodonozor král Babylonský. 017 EST 002 007 Ten choval Hadassu, jinak Esteru, dceru strýce svého, proto že neměla otce ani matky. A děvečka ta byla pěkné postavy a krásné tváři, kterouž po smrti otce a matky její vzal sobě Mardocheus za dceru. 017 EST 002 008 Stalo se tedy, když vyšlo slovo královské a rozkaz jeho, a když shromážďováno bylo panen mnoho do Susan, města královského, pod stráž Hegai, že i Ester vzata byla do domu královského pod stráž Hegai, strážného nad ženami. 017 EST 002 009 I líbila se jemu ta mladice, a našla milost u něho. Pročež i hned dal jí okrasu její a díl její, a sedm panen způsobných z domu královského; k tomu opatření její i jejích panen proměnil v lepší v domě ženském. 017 EST 002 010 Neoznámila pak Ester lidu svého, ani rodiny své; nebo přikázal jí byl Mardocheus, aby nepravila. 017 EST 002 011 Ale Mardocheus každého dne chodíval před síní domu ženského, aby zvěděl, jak se má Ester, a co se s ní děje. 017 EST 002 012 Když pak přišel jistý čas jedné každé panny, aby vešla před krále Asvera, když se vyplnilo při ní podlé práva žen, za dvanácte měsíců, (nebo za tolik dnů ozdobovaly se, šest měsíců olejem mirrovým, a šest měsíců věcmi vonnými a ozdobami ženskými), 017 EST 002 013 A tak přicházela panna před krále. Cožkoli řekla, dávalo se jí, aby s tím šla z domu žen až k domu královskému. 017 EST 002 014 U večer vcházela k králi, a ráno zase odcházela do druhého domu ženského, pod stráž Saasgazy, komorníka královského, strážce ženin. Nepřicházela více k králi, ale jestliže se líbila králi, povolána bývala ze jména. 017 EST 002 015 Tedy když přišel čas jistý Estery, dcery Abichaile, strýce Mardocheova, kterouž byl vzal sobě za dceru, aby vešla k králi, nežádala ničeho, než což řekl Hegai komorník královský, strážce žen. I líbila se Ester všechněm, kteříž ji viděli. 017 EST 002 016 A tak vzata jest Ester k králi Asverovi do domu jeho královského, měsíce desátého, (jenž jest měsíc Tebet), léta sedmého kralování jeho. 017 EST 002 017 I zamiloval král Ester nade všecky jiné ženy, a nalezla milost a lásku u něho nade všecky panny, tak že vstavil korunu královskou na hlavu její, a učinil ji královnou místo Vasti. 017 EST 002 018 K tomu také učinil král hody veliké všechněm knížatům svým a služebníkům svým, totiž hody Estery, a dal odpočinutí krajinám, a daroval je tak, jakž slušelo na krále. 017 EST 002 019 A když podruhé shromažďovány byly panny, a Mardocheus seděl u brány královské, 017 EST 002 020 Ester pak neoznámila byla rodiny své a národu svého, jakž jí byl přikázal Mardocheus; nebo rozkázaní Mardocheovo Ester činila, jako i když chována byla u něho: 017 EST 002 021 V těch dnech, (když Mardocheus sedal u brány královské), rozhněval se Bigtan a Teres, dva komorníci královští z strážných prahu, a smýšleli o to, aby vztáhli ruce na krále Asvera. 017 EST 002 022 Čehož dověděv se Mardocheus, oznámil to Ester královně, Ester pak oznámila králi jménem Mardocheovým. 017 EST 002 023 A když bylo toho vyhledáváno, našlo se tak. I oběšeni jsou ti oba na šibenici, a zapsáno jest to do kronik před králem. 017 EST 003 001 Po těch věcech zvelebil král Asverus Amana syna Hammedatova Agagského, a vyvýšil ho, tak že vyzdvihl stolici jeho nade všecka jiná knížata, kteříž byli při něm. 017 EST 003 002 A všickni služebníci královští, kteříž vcházeli do brány královské, klaněli se a padali před Amanem; nebo tak přikázal o něm král. Ale Mardocheus se neklaněl, ani padal. 017 EST 003 003 Protož řekli služebníci královští, kteříž byli v bráně královské, Mardocheovi: Proč přestupuješ přikázaní královské? 017 EST 003 004 I stalo se, když o to s ním mluvívali každého dne, a neposlechl jich, že to oznámili Amanovi, aby viděli, bude-li stálý v svých slovích Mardocheus; nebo oznámil jim, že jest Žid. 017 EST 003 005 Vida pak Aman, že se Mardocheus neklaní, ani padá před ním, naplněn jest Aman prchlivostí. 017 EST 003 006 Ale za malou věc sobě položil, vztáhnouti ruku na Mardochea samého, (nebo byli oznámili jemu, z kterého by lidu byl Mardocheus). Protož smýšlel Aman, aby zahubil národ Mardocheův, totiž všecky Židy, kteříž byli ve všem království Asverovu. 017 EST 003 007 Takž měsíce prvního, totiž měsíce Nísan, léta dvanáctého kralování Asverova, rozkázal uvrci pur, totiž los, před sebou ode dne ke dni, a od měsíce až do měsíce dvanáctého, jenž jest měsíc Adar. 017 EST 003 008 Nebo byl řekl Aman králi Asverovi: Jest lid jakýsi rozptýlený a roztroušený mezi lidem ve všech krajinách království tvého, jejichž práva rozdílná jsou ode všech národů, práv pak královských neostříhají. Protož králi není užitečné, nechati jich. 017 EST 003 009 Jestliže se králi za dobré vidí, nechť se napíše, aby je zahladili, a já deset tisíc centnéřů stříbra odvážím do rukou představeným té práci, aby je vnesli do komory královské. 017 EST 003 010 Tedy král sňav prsten svůj s ruky své, dal jej Amanovi synu Hammedatovu Agagskému, nepříteli Židovskému. 017 EST 003 011 A řekl král Amanovi: Stříbro to daruji tobě i lid ten, abys naložil s ním, jakť se koli líbí. 017 EST 003 012 Protož povoláni jsou písaři královští téhož měsíce prvního třináctého dne, a psáno jest všecko tak, jakž přikázal Aman, k knížatům královským i vývodám, kteříž byli v jedné každé krajině, i hejtmanům jednoho každého národu, každé krajině vedlé písma jejího, a každému národu vedlé jazyku jeho; jménem krále Asvera psáno, a zapečetěno prstenem královským. 017 EST 003 013 I jsou posláni listové po poslích do všech krajin královských, aby hubili, mordovali a vyhladili všecky Židy, od mladého až do starce, děti i ženy, jednoho dne, totiž třináctého, měsíce dvanáctého, (jenž jest měsíc Adar), a loupeže jejich aby rozbitovali. 017 EST 003 014 Summa toho psání byla: Aby vyhlášeno bylo v jedné každé krajině a oznámeno všechněm národům, aby hotovi byli ke dni tomu. 017 EST 003 015 Tedy vyjeli poslové stěží s poručením královským, a vyhlášeno jest to v Susan, městě královském. Král pak a Aman seděli, kvasíce, ale měšťané Susan zkormouceni byli. 017 EST 004 001 Mardocheus pak zvěděv všecko to, což se bylo stalo, roztrhl roucho své, a vzal na sebe žíni a popel, a jda po městě, křičel křikem velikým a žalostným. 017 EST 004 002 A přišel až před bránu královskou; nebo žádný neměl vcházeti do brány královské v oděvu žíněném. 017 EST 004 003 V každé také krajině i místě, kamžkoli slovo královské a výpověd jeho došla, kvílení veliké bylo od Židů, a půst, pláč i úpění, a žíni s popelem podestřeli sobě mnozí. 017 EST 004 004 Pročež přišedše děvečky Estery a komorníci její, oznámili jí to. I zarmoutila se královna velmi, a poslala šaty, aby oblékli Mardochea, a aby vzali žíni jeho od něho. Ale on jich nepřijal. 017 EST 004 005 Tedy zavolavši Ester Hatacha, jednoho z komorníků královských, kteréhož jí byl dal za služebníka, poručila mu o Mardocheovi, aby přezvěděl, co a proč by to bylo. 017 EST 004 006 Takž vyšel Hatach k Mardocheovi na ulici města, kteráž jest před branou královskou. 017 EST 004 007 I oznámil jemu Mardocheus všecko, co se mu přihodilo, i o té summě peněz, kterouž připověděl Aman dáti do komory královské proti Židům, k vyhlazení jich. 017 EST 004 008 K tomu i přípis psané výpovědi, kteráž vyhlášena byla v Susan, aby zhubeni byli, dal jemu, aby ukázal Ester a oznámil jí, a aby jí rozkázal jíti k králi, a milosti hledati u něho, a prositi před tváří jeho za lid svůj. 017 EST 004 009 Tedy přišel Hatach, a oznámil Ester slova Mardocheova. 017 EST 004 010 I řekla Ester Hatachovi, a poručila mu oznámiti Mardocheovi: 017 EST 004 011 Všickni služebníci královští i lid krajin královských vědí, že kterýž by koli muž neb žena všel před krále do síně vnitřní, nejsa povolán, jedno právo o něm jest, aby hrdlo propadl, kromě toho, k komuž by král vztáhl berlu zlatou, že živ zůstane. Já pak nebyla jsem povolána, abych vešla k králi již třidceti dnů. 017 EST 004 012 Ale když oznámili Mardocheovi slova Estery, 017 EST 004 013 Řekl Mardocheus, aby zase oznámeno bylo Esteře: Nemysl sobě, abys zachována býti mohla v domě královském ze všech Židů. 017 EST 004 014 Nebo jestliže se umlčíš v tento čas, oddechnutí a vysvobození Židům přijde odjinud, ty pak a dům otce tvého zahynete. A kdo ví, ne pro tento-lis čas přišla k tomu království? 017 EST 004 015 I řekla Ester, aby zase oznámili Mardocheovi: 017 EST 004 016 Jdi a shromažď všecky Židy, což jest jich v Susan, a posťte se za mne, a nejezte ani píte za tři dni, v noci ani ve dne. Já podobně, i panny mé postiti se budou, a teprv vejdu k králi, což však neobyčejné jest, a jestližeť zahynu, nechť zahynu. 017 EST 004 017 Tedy šel Mardocheus, a učinil všecko tak, jakž mu poručila Ester. 017 EST 005 001 Stalo se potom dne třetího, oblékši se Ester v roucho královské, postavila se v síni vnitřní domu královského, naproti pokoji královskému. Král pak seděl na stolici své královské, v pokoji královském naproti dveřím domu. 017 EST 005 002 Stalo se, pravím, když uzřel král Ester královnu, ana stojí v síni, že milostí jsa k ní nakloněn, vztáhl král k Ester berlu zlatou, kterouž držel v ruce své. Tedy přistoupivši Ester, dotkla se konce berly. 017 EST 005 003 I řekl jí král: Co jest tobě, královno Ester? A jaká jest prosba tvá? Až do polovice království dáno bude tobě. 017 EST 005 004 Odpověděla Ester: Jestliže se králi za dobré vidí, nechať přijde král s Amanem dnes na hody, kteréž jsem jemu připravila. 017 EST 005 005 I řekl král: Zavolejte rychle Amana, ať naplní žádost Estery. A tak přišel král s Amanem na hody, kteréž byla připravila Ester. 017 EST 005 006 Potom řekl král k Ester, napiv se vína. Jaká jest žádost tvá? A budeť dáno. Aneb jaká jest prosba tvá? Bys pak žádala až do polovice království, staneť se. 017 EST 005 007 I odpověděla Ester: Žádost má a prosba má jest: 017 EST 005 008 Nalezla-li jsem milost u krále, a jestliže se králi za dobré vidí povoliti žádosti mé, a naplniti prosbu mou, aby ještě přišel král i Aman na hody, kteréž jim připravím, a zítra učiním podlé slova královského. 017 EST 005 009 A tak vyšel Aman dne toho, vesel jsa a dobré mysli. Ale když viděl Aman Mardochea v bráně královské, že ani nepovstal, ani se nehnul před ním, naplněn jest Aman hněvem proti Mardocheovi. 017 EST 005 010 A však zdržel se Aman, až přišel do domu svého, a poslav, povolal přátel svých a Zeres ženy své. 017 EST 005 011 I vypravoval jim Aman o slávě bohatství svého, i o množství synů svých, i o všem, čímž ho zvelebil král, a jak ho vyvýšil nad knížata i služebníky královské. 017 EST 005 012 A doložil Aman: Nadto nepozvala Ester královna s králem na hody, kteréž byla připravila jen mne, a ještě i k zejtří pozván jsem od ní s králem. 017 EST 005 013 Ale všecko to nic mi neprospívá, pokudžkoli vídám Mardochea, toho Žida, sedati u brány královské. 017 EST 005 014 Řekla jemu Zeres žena jeho, i všickni přátelé jeho: Nechť udělají šibenici zvýši padesáti loket, a ráno rci králi, aby na ní oběsili Mardochea, a vejdi s králem na hody vesele. I líbila se ta rada Amanovi, a rozkázal postaviti šibenici. 017 EST 006 001 Té noci král nemoha spáti, rozkázal přinésti knihy pamětné, kroniky, kteréž čteny byly před králem. 017 EST 006 002 I našli zapsáno, že pověděl Mardocheus na Bigtana a Teresa, dva komorníky královské z těch, jenž ostříhali prahu, že ukládali vztáhnouti ruku na krále Asvera. 017 EST 006 003 Tedy řekl král: Čím jest poctěn, neb jak zveleben Mardocheus za to? Odpověděli služebníci královští, dvořané jeho: Není jemu nic dáno. 017 EST 006 004 I řekl král: Kdo jest v síni? (Aman pak byl přišel do síně domu královského zevnitřní, mluviti s králem, aby oběšen byl Mardocheus na šibenici, kterouž jemu připravil.) 017 EST 006 005 Odpověděli králi služebníci jeho: Aj, Aman stojí v síni. Řekl král: Nechť vejde sem. 017 EST 006 006 Takž všel Aman. Jemuž řekl král: Co sluší učiniti muži tomu, kteréhož by chtěl král ctíti? (Aman řekl sám v sobě: Kohož by jiného chtěl král více ctíti, nežli mne?) 017 EST 006 007 Odpověděl Aman králi: Muži tomu, jehož král ctíti chce, 017 EST 006 008 Ať přinesou roucho královské, do kteréhož se král obláčí, a přivedou koně, na kterémž jezdí král, a vstaví korunu královskou na hlavu jeho. 017 EST 006 009 A dadouce roucho to i koně toho v ruku některého z nejznamenitějších knížat královských, ať oblekou muže toho, jehož král chce ctíti, a ať jej vodí na koni po ulici města, a volají před ním: Tak se má státi muži tomu, jehož král ctíti chce. 017 EST 006 010 Tedy řekl král Amanovi: Pospěš, vezmi to roucho a koně, jakž jsi řekl, a učiň to Mardocheovi Židu, kterýž sedí v bráně královské. Nepomíjejž ničeho ze všeho toho, což jsi mluvil. 017 EST 006 011 Protož vzav Aman roucho i koně, oblékl Mardochea, a vedl jej na koni po ulici města, volaje před ním: Tak se má státi muži tomu, jehož král ctíti chce. 017 EST 006 012 Potom navrátil se Mardocheus k bráně královské. Aman pak rychle pospíšil do domu svého, smuten jsa, s zakrytou hlavou. 017 EST 006 013 I vypravoval Aman Zeres ženě své a všechněm přátelům svým všecko, což se mu přihodilo. I řekli jemu mudrci jeho i Zeres žena jeho: Poněvadž z národu Židovského jest Mardocheus, před jehož oblíčejem počal jsi klesati, neodoláš jemu, ale jistě padneš před oblíčejem jeho. 017 EST 006 014 A když oni ještě mluvili s ním, komorníci královští přišli, a rychle vzali Amana na hody, kteréž připravila Ester. 017 EST 007 001 A tak přišel král i Aman, aby hodovali s Ester královnou. 017 EST 007 002 I řekl král k Ester opět druhého dne, napiv se vína: Jaká jest žádost tvá, Ester královno? A budeť dáno. Aneb jaká jest prosba tvá? Až do polovice království staneť se. 017 EST 007 003 Tedy odpověděla Ester královna a řekla: Jestliže jsem nalezla milost před očima tvýma, ó králi, a jestliže se králi za dobré vidí, nechť mi jest darován život můj k mé žádosti, a národu mému k prosbě mé. 017 EST 007 004 Nebo prodáni jsme, já i národ můj, abychom zbiti, pomordováni a vyhlazeni byli, ješto kdybychom za služebníky a děvky prodáni byli, mlčela bych, ač by i tak ten nepřítel nijakž nemohl nahraditi králi té škody. 017 EST 007 005 Opět odpovídaje král Asverus, řekl Ester královně: I kdož jest to ten, a kde jest ten, jehož srdce tak jest naduté, aby to činil? 017 EST 007 006 I řekla Ester: Muž protivník a nepřítel nejhorší jest Aman tento. Takž Aman zhrozil se před oblíčejem krále a královny. 017 EST 007 007 Tedy král vstal v prchlivosti své od pití vína, a vyšel na zahradu při paláci. Aman pak pozůstal tu, aby prosil za život svůj Estery královny; nebo viděl, že jest o něm zle uloženo od krále. 017 EST 007 008 Potom král navrátil se z zahrady palácu do domu, kdež pil víno, a Aman padl na lůžko, na kterémž seděla Ester. I řekl král: Což ještě násilé učiniti chce královně u mne v domě? A hned jakž slovo to vyšlo z úst krále, tvář Amanovu zakryli. 017 EST 007 009 Mezi tím řekl Charbona, jeden z komorníků, před králem: Aj, ještě šibenice, kterouž připravil Aman Mardocheovi, kterýž mluvil králi k dobrému, stojí při domě Amanově, zvýší padesáti loket. I řekl král: Oběstež ho na ní. 017 EST 007 010 Tedy oběsili Amana na té šibenici, kterouž byl připravil Mardocheovi. A tak prchlivost královská ukojila se. 017 EST 008 001 Téhož dne dal král Asverus Ester královně dům Amana nepřítele Židovského, a Mardocheus přišel před krále, (nebo oznámila Ester, co by jí on byl). 017 EST 008 002 Kdežto král sňav prsten svůj, kterýž vzal od Amana, dal jej Mardocheovi. Ester pak ustanovila Mardochea nad domem Amanovým. 017 EST 008 003 Potom ještě Ester mluvila před králem, padši k nohám jeho, a s pláčem pokorně ho prosila, aby zrušil nešlechetnost Amana Agagského a jeho úklady, kteréž smyslil proti Židům. 017 EST 008 004 (Tedy vztáhl král k Esteře berlu zlatou, a Ester vstavši, postavila se před králem.) 017 EST 008 005 A řekla: Jestliže se králi za dobré vidí, a nalezla-li jsem milost před tváří jeho, a jestliže se ta věc králi slušná býti vidí, a já jsem-li příjemná před očima jeho: nechť jest psáno, aby byli zrušeni listové ti, a tak úkladové Amana syna Hammedatova Agagského, kteréž rozepsal, aby vyhladili Židy, což jest jich ve všech krajinách královských. 017 EST 008 006 Nebo jak bych se mohla dívati na to zlé, kteréž by potkalo lid můj? A jak bych mohla hleděti na zhoubu rodiny své? 017 EST 008 007 I řekl král Asverus Ester královně a Mardocheovi Židu: Ej, dům Amanův dal jsem Esteře, jeho pak oběsili na šibenici, proto že vztáhnouti chtěl ruku svou na Židy. 017 EST 008 008 Vy tedy pište Židům, jakž se vám za dobré zdá, jménem královským, a zapečeťte prstenem královským. (Nebo což se píše jménem krále, a zapečetí prstenem královským, nemůže zpátkem jíti.) 017 EST 008 009 Takž svolali písaře královské v ten čas měsíce třetího, jenž jest měsíc Siban, dvadcátého třetího dne téhož měsíce, a psáno jest všecko tak, jakž přikázal Mardocheus, k Židům a knížatům, i vývodám a hejtmanům krajin, kteréž jsou od Indie až do země Mouřenínské, sto dvadceti sedm krajin, do každé krajiny písmem jejím, každému národu jazykem jeho, též i Židům písmem jejich a jazykem jejich. 017 EST 008 010 A když napsal jménem krále Asvera a zapečetil prstenem královským, rozeslal listy po poslích, kteříž jezdívali na koních rychlých a mezcích mladých: 017 EST 008 011 Že jest povolil král Židům, kteříž by v kterémkoli městě byli, aby shromáždíce se, zastávali života svého, a aby hubili, mordovali a plénili všecka vojska národu i krajiny, útok činících na ně, na děti jejich i ženy jejich, a kořisti jejich aby rozbitovali. 017 EST 008 012 Jednoho a téhož dne ve všech krajinách krále Asvera, totiž třináctého, měsíce dvanáctého, jenž jest měsíc Adar. 017 EST 008 013 Summa toho psání: Aby vyhlášeno bylo v jedné každé krajině, a oznámeno všechněm národům, aby Židé byli hotovi ke dni tomu ku pomstě nad nepřátely svými. 017 EST 008 014 Tedy poslové, kteříž jezdívali na koních prudkých a na mezcích, vyjeli snažným a rychlým během s poručením královským, a vyhlášeno jest to v Susan, městě královském. 017 EST 008 015 Mardocheus pak vycházel od oblíčeje královského v rouše královském z postavce modrého a bílého, v koruně zlaté veliké a v plášti kmentovém a šarlatovém, a město Susan plésalo a veselilo se. 017 EST 008 016 Nebo Židům vzešlo světlo a radost, i veselé a sláva. 017 EST 008 017 Ano i v každé krajině i v každém městě, na kteréžkoli místo poručení královské a výpověd jeho došla, veselé a radost měli Židé, hody a dobrou vůli, a mnozí z národů jiných přistupovali k Židům; nebo připadl na ně strach Židovský. 017 EST 009 001 Potom dvanáctého měsíce, (jenž jest měsíc Adar), třináctého dne téhož měsíce, když přišel čas poručení královského a výpovědi jeho, aby se vyplnila, v ten den, v kterýž se nadáli nepřátelé Židovští, že budou panovati nad nimi, stalo se na odpor, že panovali Židé nad těmi, kteříž je v nenávisti měli. 017 EST 009 002 Nebo se byli shromáždili Židé v městech svých, po všech krajinách krále Asvera, aby vztáhli ruku na ty, kteříž hledali jejich zlého. A žádný před nimi neostál, nebo připadl strach jejich na všecky národy. 017 EST 009 003 A všickni hejtmané krajin, i knížata a vývodové, i správcové díla královského v poctivosti měli Židy; nebo strach Mardocheův na ně připadl. 017 EST 009 004 Byl zajisté Mardocheus veliký v domě královském, a rozcházela se pověst o něm po všech krajinách; nebo muž ten Mardocheus vždy více rostl. 017 EST 009 005 A tak zbili Židé všecky nepřátely své, mečem hubíce, mordujíce a vyhlazujíce je, a nakládajíce s těmi, kteříž je v nenávisti měli, podlé líbosti své. 017 EST 009 006 Ano i v Susan městě královském zmordovali Židé a vyhladili pět set mužů. 017 EST 009 007 A Parsandata, Dalfona i Aspata, 017 EST 009 008 A Porata, Adalia i Aridata, 017 EST 009 009 I Parimasta, Arisai i Aridai a Vajezata, 017 EST 009 010 Deset synů Amana syna Hammedatova, nepřítele Židovského, zmordovali. Ale k loupeži nevztáhli ruky své. 017 EST 009 011 Dne toho, když se donesl krále počet zmordovaných v Susan městě královském, 017 EST 009 012 Řekl král Esteře královně: V Susan městě královském zmordovali Židé a vyhladili pět set mužů, a deset synů Amanových. Co pak učinili v jiných krajinách královských? Již tedy jaká jest žádost tvá? A dánoť bude. Aneb která prosba tvá ještě? A staneť se. 017 EST 009 013 Odpověděla Ester: jestliže se králi za dobré vidí, nechť jest dopuštěno ještě zítra Židům, kteříž jsou v Susan, učiniti podlé výpovědi dnešní, a deset synů Amanových zvěšeti na šibenici. 017 EST 009 014 I přikázal král, aby se tak stalo. Tedy vyhlášena jest výpověd v Susan, a tak deset synů Amanových zvěšeli. 017 EST 009 015 A shromáždivše se Židé, kteříž byli v Susan, také i čtrnáctého dne měsíce Adar, zmordovali v Susan tři sta mužů. Ale k loupeži nevztáhli ruky své. 017 EST 009 016 Jiní také Židé, kteříž byli v krajinách královských, shromáždivše se, a zastávajíce života svého, tak odpočinuli od nepřátel svých. Zmordovali pak těch, jenž je v nenávisti měli, sedmdesáte pět tisíc. Ale k loupeži nevztáhli ruky své. 017 EST 009 017 Stalo se to dne třináctého měsíce Adar. I odpočinuli čtrnáctého dne téhož měsíce, a učinili sobě v ten den hody a veselé. 017 EST 009 018 Ale Židé, kteříž byli v Susan, shromáždili se třináctého dne téhož měsíce a též čtrnáctého, a odpočinuli patnáctého, a učinili sobě na ten den hody a veselé. 017 EST 009 019 Protož Židé, kteříž bydlí ve vsech a v městečkách nehrazených, světí den čtrnáctý měsíce Adar, majíce veselé, hody a dobrou vůli, a posílajíce částky pokrmů jedni druhým. 017 EST 009 020 Nebo rozepsal Mardocheus ty věci, a rozeslal listy ke všem Židům, kteříž byli ve všech krajinách krále Asvera, blízkým i dalekým, 017 EST 009 021 Ustavuje jim, aby slavili den čtrnáctý měsíce Adar, a den patnáctý téhož měsíce každého roku, 017 EST 009 022 Podlé dnů těch, v nichž odpočinuli Židé od nepřátel svých, a měsíce toho, kterýž se jim obrátil z zámutku v radost, a z kvílení v dobrou vůli, aby ty dni slavili, hodujíce a veselíce se, a posílajíce částky pokrmů jeden druhému, i dary chudým. 017 EST 009 023 I přijali to všickni Židé, že budou činiti to, což začali, a což jim psal Mardocheus: 017 EST 009 024 Jak Aman syn Hammedatův Agagský, protivník všech Židů, ukládal o Židech, aby je vyhubil a uvrhl pur, totiž los, k setření a zahlazení jejich. 017 EST 009 025 Ale jak ona vešla před oblíčej krále, poručil král v listech, aby obráceni byli úkladové jeho nešlechetní, kteréž vymyslil proti Židům, na hlavu jeho, a aby ho oběsili i syny jeho na šibenici. 017 EST 009 026 I nazvali ty dny Purim, totiž losů, od jména toho pur. A tak z příčiny všech slov listu toho, a což viděli při tom, i což přišlo k nim, 017 EST 009 027 Ustavili a přijali Židé na sebe i na símě své, i na všecky připojené k sobě, aby to nepominulo, že budou slaviti ty dva dni podlé vypsání jejich, a podlé určitého času jejich každého roku. 017 EST 009 028 A že ti dnové budou pamětní a slavní v každém věku, rodině, krajině a městě; k tomu, že ti dnové Purim nepominou z prostředku Židů, a památka jejich nepřestane u potomků jejich. 017 EST 009 029 Psala také Ester královna, dcera Abichailova, i Mardocheus Žid pro větší upevnění psání z strany dnů Purim po druhé. 017 EST 009 030 A on rozeslal to psání ke všem Židům, do sta dvadcíti sedmi krajin království Asverova, vzkazuje jim pozdravení, 017 EST 009 031 Aby tuze drželi dny ty Purim v určité časy jich, jakž je nařídil jim Mardocheus Žid a Ester královna, a jakž to přijali na sebe a na símě své, na pamět postů a křiku jejich. 017 EST 009 032 A tak výpověd Estery potvrdila ustanovení dnů Purim, což zapsáno jest v knize této. 017 EST 010 001 Potom uložil král Asverus daň na zemi i na ostrovy mořské. 017 EST 010 002 Všickni pak činové síly jeho a moci jeho, i vypsání důstojnosti Mardocheovy, kterouž ho zvelebil král, to vše zapsáno jest v knize o králích Médských a Perských. 017 EST 010 003 Nebo Mardocheus Žid byl druhý po králi Asverovi, a veliký u Židů, i vzácný u všeho množství bratří svých, pečuje o dobré lidu svého, a způsobuje pokoj všemu semeni svému. # # BOOK 018 JOB Job Jób 018 JOB 001 001 Byl muž v zemi Uz, jménem Job, a muž ten byl sprostný a upřímý, boje se Boha, a vystříhaje se zlého. 018 JOB 001 002 Kterémuž se narodilo sedm synů a tři dcery. 018 JOB 001 003 A měl dobytka sedm tisíc ovec, tři tisíce velbloudů, pět set spřežení volů, a pět set oslic, a čeledi služebné velmi mnoho, a byl muž ten vznešenější nade všecky lidi východní. 018 JOB 001 004 I scházívali se synové jeho, a strojívali hody po domích, každý ve dni svém. Posílávali také, a zvávali své tři sestry, aby jedly a pily s nimi. 018 JOB 001 005 A když vypořádali dny hodů, posílával Job, a posvěcoval jich, a vstávaje ráno, obětoval zápaly podlé počtu všech jich. Nebo říkával Job: Snad zhřešili synové moji, aneb zlořečili Bohu v srdci svém. Tak činíval Job po všecky ty dny. 018 JOB 001 006 Jednoho pak dne, když přišli synové Boží, aby se postavili před Hospodinem, přišel také i Satan mezi ně. 018 JOB 001 007 Tedy řekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpověděl Satan Hospodinu, řka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji. 018 JOB 001 008 I řekl Hospodin Satanovi: Spatřil-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, a že jest muž sprostný a upřímý, bojící se Boha a varující se zlého. 018 JOB 001 009 A odpovídaje Satan Hospodinu, řekl: Zdaliž se Job darmo bojí Boha? 018 JOB 001 010 Zdaž jsi ty ho neohradil i domu jeho a všeho, což má, se všech stran? Dílu rukou jeho požehnal jsi, a dobytek jeho rozmnožil se na zemi. 018 JOB 001 011 Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se všeho, což má, nebude-liť zlořečiti v oči. 018 JOB 001 012 Tedy řekl Hospodin Satanovi: Aj, cožkoli má, v moci tvé buď, toliko na něj nevztahuj ruky své. I vyšel Satan od tváři Hospodinovy. 018 JOB 001 013 Jednoho pak dne synové a dcery jeho jedli, a pili víno v domě bratra svého prvorozeného. 018 JOB 001 014 I přišel posel k Jobovi, a řekl: Když volové orali, a oslice se pásly podlé nich, 018 JOB 001 015 Vpád učinivše Sabejští, zajali je, a služebníky zbili ostrostí meče, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobě. 018 JOB 001 016 A když on ještě mluvil, přišed druhý, řekl: Oheň Boží spadl s nebe, a rozpáliv se na dobytek i na služebníky, sehltil je, já pak utekl jsem toliko sám, abych oznámil tobě. 018 JOB 001 017 A když ten ještě mluvil, jiný přišed, řekl: Kaldejští sšikovavše tři houfy, připadli na velbloudy, a zajali je, a služebníky zbili ostrostí meče, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobě. 018 JOB 001 018 A když ten ještě mluvil, jiný přišel a řekl: Synové tvoji a dcery tvé jedli, a pili víno v domě bratra svého prvorozeného. 018 JOB 001 019 A aj, vítr veliký strhl se z té strany od pouště, a udeřil na čtyři úhly domu, tak že se obořil na děti, i zemřeli, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobě. 018 JOB 001 020 Tedy Job vstav, roztrhl roucho své, a oholil hlavu svou, a padna na zem, poklonu učinil. 018 JOB 001 021 A řekl: Nahý jsem vyšel z života matky své, nahý se také zase tam navrátím. Hospodin dal, Hospodin též odjal. Buď požehnáno jméno Hospodinovo. 018 JOB 001 022 V tom ve všem nezhřešil Job, a nepřivlastnil Bohu nic nemoudrého. 018 JOB 002 001 I stalo se opět jednoho dne, že když přišli synové Boží, aby se postavili před Hospodinem, přišel také i Satan mezi ně, aby se postavil před Hospodinem. 018 JOB 002 002 Tedy řekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpověděl Satan Hospodinu, řka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji. 018 JOB 002 003 I řekl Hospodin Satanovi: Spatřil-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, že jest muž sprostný a upřímý, bojící se Boha, a varující se zlého, a že po dnes trvá v upřímnosti své, ačkoli jsi ty mne popudil proti němu, abych jej hubil bez příčiny. 018 JOB 002 004 A odpovídaje Satan Hospodinu, řekl: Kůži za kůži, a všecko, což má člověk, dá za sebe samého. 018 JOB 002 005 Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se kostí jeho, a masa jeho, nebude-liť v oči zlořečiti tobě. 018 JOB 002 006 Tedy řekl Hospodin Satanovi: Aj, v moci tvé buď, a však zachovej ho při životu. 018 JOB 002 007 Protož vyšed Satan od tváři Hospodinovy, ranil Joba nežitem nejhorším, od zpodku nohy jeho až do vrchu hlavy jeho, 018 JOB 002 008 Tak že vzal střepinu, aby se jí drbal, usadiv se v popele. 018 JOB 002 009 I řekla jemu žena jeho: Ještě vždy trváš v své upřímnosti? Zlořeč Bohu a umři. 018 JOB 002 010 Jížto řekl: Mluvíš, jako jedna z bláznivých mluvívá. Dobré-liž jen věci bráti budeme od Boha, zlých pak nebudeme přijímati? V tom ve všem nezhřešil Job rty svými. 018 JOB 002 011 Když pak uslyšeli tři přátelé Jobovi o všem tom zlém, kteréž přišlo na něj, přišli jeden každý z místa svého: Elifaz Temanský, a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, na tom zůstavše spolu, aby přijdouce k němu, politovali ho a těšili jej. 018 JOB 002 012 Kteříž pozdvihše očí svých zdaleka, nepoznali ho. Potom pozdvihše hlasu svého, plakali, a roztrhše jeden každý roucho své, házeli prachem nad hlavy své zhůru. 018 JOB 002 013 A seděli s ním na zemi sedm dní a sedm nocí, a žádný k němu nepromluvil slova; nebo viděli, že se velmi rozmohla bolest jeho. 018 JOB 003 001 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému. 018 JOB 003 002 Nebo mluvě Job, řekl: 018 JOB 003 003 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík. 018 JOB 003 004 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem. 018 JOB 003 005 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní. 018 JOB 003 006 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla. 018 JOB 003 007 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní. 018 JOB 003 008 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba. 018 JOB 003 009 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní. 018 JOB 003 010 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých. 018 JOB 003 011 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul? 018 JOB 003 012 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval? 018 JOB 003 013 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj, 018 JOB 003 014 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá, 018 JOB 003 015 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem. 018 JOB 003 016 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla? 018 JOB 003 017 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali. 018 JOB 003 018 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka. 018 JOB 003 019 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého. 018 JOB 003 020 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého? 018 JOB 003 021 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů? 018 JOB 003 022 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob? 018 JOB 003 023 Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel? 018 JOB 003 024 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé. 018 JOB 003 025 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne. 018 JOB 003 026 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto. 018 JOB 004 001 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl: 018 JOB 004 002 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti? 018 JOB 004 003 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval. 018 JOB 004 004 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval. 018 JOB 004 005 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi. 018 JOB 004 006 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým? 018 JOB 004 007 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou? 018 JOB 004 008 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali. 018 JOB 004 009 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají. 018 JOB 004 010 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají. 018 JOB 004 011 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají. 018 JOB 004 012 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho. 018 JOB 004 013 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi, 018 JOB 004 014 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé. 018 JOB 004 015 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém. 018 JOB 004 016 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas: 018 JOB 004 017 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil? 018 JOB 004 018 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku. 018 JOB 004 019 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol. 018 JOB 004 020 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou. 018 JOB 004 021 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti. 018 JOB 005 001 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš? 018 JOB 005 002 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost. 018 JOB 005 003 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka: 018 JOB 005 004 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl. 018 JOB 005 005 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových. 018 JOB 005 006 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída. 018 JOB 005 007 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají. 018 JOB 005 008 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou, 018 JOB 005 009 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není, 018 JOB 005 010 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole, 018 JOB 005 011 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením, 018 JOB 005 012 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho, 018 JOB 005 013 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá. 018 JOB 005 014 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni. 018 JOB 005 015 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka. 018 JOB 005 016 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá. 018 JOB 005 017 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej. 018 JOB 005 018 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí. 018 JOB 005 019 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé. 018 JOB 005 020 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče. 018 JOB 005 021 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla. 018 JOB 005 022 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské. 018 JOB 005 023 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě. 018 JOB 005 024 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš. 018 JOB 005 025 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská. 018 JOB 005 026 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým. 018 JOB 005 027 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to. 018 JOB 006 001 Odpovídaje pak Job, řekl: 018 JOB 006 002 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla. 018 JOB 006 003 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává. 018 JOB 006 004 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně. 018 JOB 006 005 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou? 018 JOB 006 006 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké? 018 JOB 006 007 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého. 018 JOB 006 008 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh, 018 JOB 006 009 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne. 018 JOB 006 010 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího. 018 JOB 006 011 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého? 018 JOB 006 012 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé? 018 JOB 006 013 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne, 018 JOB 006 014 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil? 018 JOB 006 015 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové, 018 JOB 006 016 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh. 018 JOB 006 017 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého. 018 JOB 006 018 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou. 018 JOB 006 019 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich, 018 JOB 006 020 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou. 018 JOB 006 021 Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se. 018 JOB 006 022 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne? 018 JOB 006 023 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne? 018 JOB 006 024 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění. 018 JOB 006 025 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše? 018 JOB 006 026 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého? 018 JOB 006 027 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému. 018 JOB 006 028 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším. 018 JOB 006 029 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé. 018 JOB 006 030 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd? 018 JOB 007 001 Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka. 018 JOB 007 002 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého: 018 JOB 007 003 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny. 018 JOB 007 004 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A brzo-li pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání. 018 JOB 007 005 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští. 018 JOB 007 006 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení. 018 JOB 007 007 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí, 018 JOB 007 008 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude. 018 JOB 007 009 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, 018 JOB 007 010 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho. 018 JOB 007 011 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své. 018 JOB 007 012 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? 018 JOB 007 013 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 018 JOB 007 014 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 018 JOB 007 015 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 018 JOB 007 016 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 018 JOB 007 017 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 018 JOB 007 018 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 018 JOB 007 019 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 018 JOB 007 020 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 018 JOB 007 021 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. 018 JOB 008 001 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl: 018 JOB 008 002 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný? 018 JOB 008 003 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost? 018 JOB 008 004 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich. 018 JOB 008 005 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil, 018 JOB 008 006 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé. 018 JOB 008 007 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně. 018 JOB 008 008 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich. 018 JOB 008 009 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.) 018 JOB 008 010 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov? 018 JOB 008 011 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody? 018 JOB 008 012 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá. 018 JOB 008 013 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne. 018 JOB 008 014 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka. 018 JOB 008 015 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží. 018 JOB 008 016 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají. 018 JOB 008 017 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se. 018 JOB 008 018 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě: 018 JOB 008 019 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá. 018 JOB 008 020 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává: 018 JOB 008 021 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním, 018 JOB 008 022 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude. 018 JOB 009 001 Odpověděv pak Job, řekl: 018 JOB 009 002 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným? 018 JOB 009 003 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov. 018 JOB 009 004 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil? 018 JOB 009 005 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své. 018 JOB 009 006 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její. 018 JOB 009 007 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje. 018 JOB 009 008 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských. 018 JOB 009 009 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne. 018 JOB 009 010 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu. 018 JOB 009 011 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. 018 JOB 009 012 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? 018 JOB 009 013 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 018 JOB 009 014 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 018 JOB 009 015 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 018 JOB 009 016 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 018 JOB 009 017 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 018 JOB 009 018 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 018 JOB 009 019 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 018 JOB 009 020 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 018 JOB 009 021 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 018 JOB 009 022 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 018 JOB 009 023 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 018 JOB 009 024 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 018 JOB 009 025 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 018 JOB 009 026 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 018 JOB 009 027 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 018 JOB 009 028 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 018 JOB 009 029 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 018 JOB 009 030 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 018 JOB 009 031 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 018 JOB 009 032 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 018 JOB 009 033 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 018 JOB 009 034 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 018 JOB 009 035 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně. 018 JOB 010 001 Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své. 018 JOB 010 002 Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou? 018 JOB 010 003 Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ? 018 JOB 010 004 Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš? 018 JOB 010 005 Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským, 018 JOB 010 006 Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš? 018 JOB 010 007 Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé. 018 JOB 010 008 Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne. 018 JOB 010 009 Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne. 018 JOB 010 010 Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil? 018 JOB 010 011 Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne. 018 JOB 010 012 Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého. 018 JOB 010 013 Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě. 018 JOB 010 014 Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne. 018 JOB 010 015 Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své, 018 JOB 010 016 Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš. 018 JOB 010 017 Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně. 018 JOB 010 018 Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo, 018 JOB 010 019 A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen. 018 JOB 010 020 Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál, 018 JOB 010 021 Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti, 018 JOB 010 022 Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota. 018 JOB 011 001 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl: 018 JOB 011 002 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane? 018 JOB 011 003 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil. 018 JOB 011 004 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma. 018 JOB 011 005 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě, 018 JOB 011 006 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou. 018 JOB 011 007 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš? 018 JOB 011 008 Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? 018 JOB 011 009 Delší jest míra její než země, a širší než moře. 018 JOB 011 010 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati? 018 JOB 011 011 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl? 018 JOB 011 012 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený. 018 JOB 011 013 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš; 018 JOB 011 014 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti: 018 JOB 011 015 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš. 018 JOB 011 016 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš. 018 JOB 011 017 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš. 018 JOB 011 018 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš. 018 JOB 011 019 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou. 018 JOB 011 020 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka. 018 JOB 012 001 Odpověděv pak Job, řekl: 018 JOB 012 002 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost. 018 JOB 012 003 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není? 018 JOB 012 004 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý. 018 JOB 012 005 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu. 018 JOB 012 006 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich. 018 JOB 012 007 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě. 018 JOB 012 008 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě. 018 JOB 012 009 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila? 018 JOB 012 010 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského. 018 JOB 012 011 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí? 018 JOB 012 012 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost. 018 JOB 012 013 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost. 018 JOB 012 014 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno. 018 JOB 012 015 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi. 018 JOB 012 016 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí. 018 JOB 012 017 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí. 018 JOB 012 018 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich. 018 JOB 012 019 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací. 018 JOB 012 020 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře. 018 JOB 012 021 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá. 018 JOB 012 022 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti. 018 JOB 012 023 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je. 018 JOB 012 024 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné, 018 JOB 012 025 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý. 018 JOB 013 001 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu. 018 JOB 013 002 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. 018 JOB 013 003 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. 018 JOB 013 004 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. 018 JOB 013 005 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. 018 JOB 013 006 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 018 JOB 013 007 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 018 JOB 013 008 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 018 JOB 013 009 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 018 JOB 013 010 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 018 JOB 013 011 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 018 JOB 013 012 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 018 JOB 013 013 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 018 JOB 013 014 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 018 JOB 013 015 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 018 JOB 013 016 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 018 JOB 013 017 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 018 JOB 013 018 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 018 JOB 013 019 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 018 JOB 013 020 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 018 JOB 013 021 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 018 JOB 013 022 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 018 JOB 013 023 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 018 JOB 013 024 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 018 JOB 013 025 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 018 JOB 013 026 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 018 JOB 013 027 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 018 JOB 013 028 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. 018 JOB 014 001 Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování. 018 JOB 014 002 Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá. 018 JOB 014 003 A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou. 018 JOB 014 004 Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden. 018 JOB 014 005 Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval: 018 JOB 014 006 Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj. 018 JOB 014 007 O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne, 018 JOB 014 008 By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho: 018 JOB 014 009 Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř. 018 JOB 014 010 Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl? 018 JOB 014 011 Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá: 018 JOB 014 012 Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého. 018 JOB 014 013 Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. 018 JOB 014 014 Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně. 018 JOB 014 015 Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv, 018 JOB 014 016 Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým, 018 JOB 014 017 Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé. 018 JOB 014 018 Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého, 018 JOB 014 019 Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš. 018 JOB 014 020 Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej. 018 JOB 014 021 Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje. 018 JOB 014 022 Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí. 018 JOB 015 001 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl: 018 JOB 015 002 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své, 018 JOB 015 003 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými? 018 JOB 015 004 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ. 018 JOB 015 005 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých. 018 JOB 015 006 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě. 018 JOB 015 007 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován? 018 JOB 015 008 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost? 018 JOB 015 009 Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo? 018 JOB 015 010 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj. 018 JOB 015 011 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě? 018 JOB 015 012 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé, 018 JOB 015 013 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči? 018 JOB 015 014 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy? 018 JOB 015 015 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho, 018 JOB 015 016 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu. 018 JOB 015 017 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu, 018 JOB 015 018 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých. 018 JOB 015 019 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich. 018 JOB 015 020 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem. 018 JOB 015 021 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj. 018 JOB 015 022 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče. 018 JOB 015 023 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností. 018 JOB 015 024 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným. 018 JOB 015 025 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se. 018 JOB 015 026 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých. 018 JOB 015 027 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách. 018 JOB 015 028 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla. 018 JOB 015 029 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových. 018 JOB 015 030 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých. 018 JOB 015 031 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho. 018 JOB 015 032 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati. 018 JOB 015 033 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva. 018 JOB 015 034 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary. 018 JOB 015 035 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest. 018 JOB 016 001 A odpovídaje Job, řekl: 018 JOB 016 002 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé. 018 JOB 016 003 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš? 018 JOB 016 004 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou? 018 JOB 016 005 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest. 018 JOB 016 006 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne. 018 JOB 016 007 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého. 018 JOB 016 008 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje. 018 JOB 016 009 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne. 018 JOB 016 010 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše. 018 JOB 016 011 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne. 018 JOB 016 012 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl. 018 JOB 016 013 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou. 018 JOB 016 014 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný. 018 JOB 016 015 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou. 018 JOB 016 016 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest. 018 JOB 016 017 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest. 018 JOB 016 018 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé. 018 JOB 016 019 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech. 018 JOB 016 020 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé. 018 JOB 016 021 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým. 018 JOB 016 022 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru. 018 JOB 017 001 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem. 018 JOB 017 002 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé. 018 JOB 017 003 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá. 018 JOB 017 004 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš. 018 JOB 017 005 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou. 018 JOB 017 006 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm, 018 JOB 017 007 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni. 018 JOB 017 008 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude. 018 JOB 017 009 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více. 018 JOB 017 010 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého. 018 JOB 017 011 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého. 018 JOB 017 012 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností. 018 JOB 017 013 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. 018 JOB 017 014 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy. 018 JOB 017 015 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří? 018 JOB 017 016 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati. 018 JOB 018 001 Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl: 018 JOB 018 002 Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme. 018 JOB 018 003 Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte. 018 JOB 018 004 Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého? 018 JOB 018 005 Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich. 018 JOB 018 006 Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne. 018 JOB 018 007 Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho. 018 JOB 018 008 Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí. 018 JOB 018 009 Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník. 018 JOB 018 010 Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce. 018 JOB 018 011 Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho. 018 JOB 018 012 Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho. 018 JOB 018 013 Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti. 018 JOB 018 014 Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů. 018 JOB 018 015 V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou. 018 JOB 018 016 Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho. 018 JOB 018 017 Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích. 018 JOB 018 018 Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej. 018 JOB 018 019 Ne pozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých. 018 JOB 018 020 Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou. 018 JOB 018 021 Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného. 018 JOB 019 001 Tedy odpověděv Job, řekl: 018 JOB 019 002 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými? 018 JOB 019 003 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně. 018 JOB 019 004 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj. 018 JOB 019 005 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou: 018 JOB 019 006 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne. 018 JOB 019 007 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení. 018 JOB 019 008 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel. 018 JOB 019 009 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé. 018 JOB 019 010 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou. 018 JOB 019 011 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své. 018 JOB 019 012 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého. 018 JOB 019 013 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí. 018 JOB 019 014 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne. 018 JOB 019 015 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich. 018 JOB 019 016 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím. 018 JOB 019 017 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého. 018 JOB 019 018 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi. 018 JOB 019 019 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně. 018 JOB 019 020 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala. 018 JOB 019 021 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla. 018 JOB 019 022 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti? 018 JOB 019 023 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly, 018 JOB 019 024 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly. 018 JOB 019 025 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví. 018 JOB 019 026 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha. 018 JOB 019 027 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé. 018 JOB 019 028 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá. 018 JOB 019 029 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud. 018 JOB 020 001 Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl: 018 JOB 020 002 Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil, 018 JOB 020 003 Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal. 018 JOB 020 004 Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi, 018 JOB 020 005 Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku? 018 JOB 020 006 Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla, 018 JOB 020 007 Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl? 018 JOB 020 008 Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční. 018 JOB 020 009 Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho. 018 JOB 020 010 Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou. 018 JOB 020 011 Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou. 018 JOB 020 012 A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým; 018 JOB 020 013 Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých: 018 JOB 020 014 Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho. 018 JOB 020 015 Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene. 018 JOB 020 016 Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí. 018 JOB 020 017 Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla. 018 JOB 020 018 Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel. 018 JOB 020 019 Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho. 018 JOB 020 020 Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati. 018 JOB 020 021 Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval. 018 JOB 020 022 Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj. 018 JOB 020 023 By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho. 018 JOB 020 024 Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé. 018 JOB 020 025 Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy. 018 JOB 020 026 Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho. 018 JOB 020 027 Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu. 018 JOB 020 028 Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho. 018 JOB 020 029 Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného. 018 JOB 021 001 A odpovídaje Job, řekl: 018 JOB 021 002 Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás. 018 JOB 021 003 Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se. 018 JOB 021 004 Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj? 018 JOB 021 005 Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa. 018 JOB 021 006 Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza. 018 JOB 021 007 Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou? 018 JOB 021 008 Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich. 018 JOB 021 009 Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich. 018 JOB 021 010 Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu. 018 JOB 021 011 Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují. 018 JOB 021 012 Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky. 018 JOB 021 013 Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. 018 JOB 021 014 Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme. 018 JOB 021 015 Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu? 018 JOB 021 016 Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne. 018 JOB 021 017 Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém? 018 JOB 021 018 Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher? 018 JOB 021 019 Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl, 018 JOB 021 020 A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil? 018 JOB 021 021 O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen? 018 JOB 021 022 Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí? 018 JOB 021 023 Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný. 018 JOB 021 024 Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá. 018 JOB 021 025 Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením. 018 JOB 021 026 Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou. 018 JOB 021 027 Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte. 018 JOB 021 028 Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných? 018 JOB 021 029 Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte, 018 JOB 021 030 Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá? 018 JOB 021 031 Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí? 018 JOB 021 032 A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane. 018 JOB 021 033 Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu. 018 JOB 021 034 Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš. 018 JOB 022 001 A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl: 018 JOB 022 002 Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná? 018 JOB 022 003 Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své? 018 JOB 022 004 Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou? 018 JOB 022 005 Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým. 018 JOB 022 006 Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel. 018 JOB 022 007 Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba. 018 JOB 022 008 Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl. 018 JOB 022 009 Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla. 018 JOB 022 010 A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý, 018 JOB 022 011 Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě. 018 JOB 022 012 Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké. 018 JOB 022 013 Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil? 018 JOB 022 014 Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází. 018 JOB 022 015 Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní? 018 JOB 022 016 Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich. 018 JOB 022 017 Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí? 018 JOB 022 018 On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne). 018 JOB 022 019 Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim, 018 JOB 022 020 Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň. 018 JOB 022 021 Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré. 018 JOB 022 022 Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém. 018 JOB 022 023 Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých, 018 JOB 022 024 Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir. 018 JOB 022 025 Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou. 018 JOB 022 026 A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své, 018 JOB 022 027 Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš. 018 JOB 022 028 Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo. 018 JOB 022 029 Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní. 018 JOB 022 030 Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých. 018 JOB 023 001 Tedy odpověděl Job a řekl: 018 JOB 023 002 Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé? 018 JOB 023 003 Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho. 018 JOB 023 004 Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody. 018 JOB 023 005 Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl. 018 JOB 023 006 Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu. 018 JOB 023 007 Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého. 018 JOB 023 008 Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho. 018 JOB 023 009 By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím. 018 JOB 023 010 Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži. 018 JOB 023 011 Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval. 018 JOB 023 012 Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho. 018 JOB 023 013 On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí. 018 JOB 023 014 A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm. 018 JOB 023 015 Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho. 018 JOB 023 016 Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne, 018 JOB 023 017 Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou ne zakryl mrákoty. 018 JOB 024 001 Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho? 018 JOB 024 002 Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou. 018 JOB 024 003 Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy. 018 JOB 024 004 Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě. 018 JOB 024 005 Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich. 018 JOB 024 006 Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají. 018 JOB 024 007 Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě. 018 JOB 024 008 A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí. 018 JOB 024 009 Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou. 018 JOB 024 010 Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati. 018 JOB 024 011 Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí. 018 JOB 024 012 Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní. 018 JOB 024 013 Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho. 018 JOB 024 014 Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj. 018 JOB 024 015 Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá. 018 JOB 024 016 Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla. 018 JOB 024 017 Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí. 018 JOB 024 018 Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou. 018 JOB 024 019 Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. 018 JOB 024 020 Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom. 018 JOB 024 021 Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní. 018 JOB 024 022 Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj. 018 JOB 024 023 Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich. 018 JOB 024 024 Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají. 018 JOB 024 025 Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou? 018 JOB 025 001 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl: 018 JOB 025 002 Panování a hrůza Boží působí pokoj na výsostech jeho. 018 JOB 025 003 Zdaliž jest počet vojskům jeho? A nad kým nevzchází světlo jeho? 018 JOB 025 004 Jakž by tedy spravedliv býti mohl bídný člověk před Bohem silným, aneb jak čist býti narozený z ženy? 018 JOB 025 005 Hle, ani měsíc nesvítil by, ani hvězdy nebyly by čisté před očima jeho, 018 JOB 025 006 Nadto pak smrtelný člověk, jsa jako červ, a syn člověka, jako hmyz. 018 JOB 026 001 A odpovídaje Job, řekl: 018 JOB 026 002 Komu jsi napomohl? Tomu-li, kterýž nemá síly? Toho-lis retoval, kterýž jest bez moci? 018 JOB 026 003 Komu jsi rady udělil? Nemoudrému-li? Hned jsi základu dostatečně poučil? 018 JOB 026 004 Komužs ty řeči zvěstoval? A čí duch vyšel z tebe? 018 JOB 026 005 Však i mrtvé věci pod vodami a obyvateli jejich sformovány bývají. 018 JOB 026 006 Odkryta jest propast před ním, i zahynutí není zakryto. 018 JOB 026 007 Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž. 018 JOB 026 008 Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi. 018 JOB 026 009 On sám zdržuje stále trůn svůj, a roztahuje na něm oblaky své. 018 JOB 026 010 Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy. 018 JOB 026 011 Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho. 018 JOB 026 012 Mocí svou rozdělil moře, a rozumností svou dutí jeho. 018 JOB 026 013 Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého. 018 JOB 026 014 Aj, toť jsou jen částky cest jeho, a jak nestižitelné jest i to maličko, což jsme slyšeli o něm. Hřímání pak moci jeho kdo srozumí? 018 JOB 027 001 Potom dále Job vedl řeč svou a řekl: 018 JOB 027 002 Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou, 018 JOB 027 003 Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých, 018 JOB 027 004 Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti. 018 JOB 027 005 Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe. 018 JOB 027 006 Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy. 018 JOB 027 007 Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník. 018 JOB 027 008 Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho? 018 JOB 027 009 Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení? 018 JOB 027 010 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času? 018 JOB 027 011 Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím. 018 JOB 027 012 Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte? 018 JOB 027 013 Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají: 018 JOB 027 014 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem. 018 JOB 027 015 Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati. 018 JOB 027 016 Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů: 018 JOB 027 017 Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí. 018 JOB 027 018 Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný. 018 JOB 027 019 Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není. 018 JOB 027 020 Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher. 018 JOB 027 021 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho. 018 JOB 027 022 Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude. 018 JOB 027 023 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého. 018 JOB 028 001 Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění. 018 JOB 028 002 Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď. 018 JOB 028 003 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti. 018 JOB 028 004 Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází. 018 JOB 028 005 Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni. 018 JOB 028 006 V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý, 018 JOB 028 007 K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka, 018 JOB 028 008 Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev. 018 JOB 028 009 K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory. 018 JOB 028 010 Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho. 018 JOB 028 011 Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší. 018 JOB 028 012 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti? 018 JOB 028 013 Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých. 018 JOB 028 014 Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne. 018 JOB 028 015 Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její. 018 JOB 028 016 Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir. 018 JOB 028 017 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata. 018 JOB 028 018 Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty. 018 JOB 028 019 Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti. 018 JOB 028 020 Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti? 018 JOB 028 021 Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest. 018 JOB 028 022 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní. 018 JOB 028 023 Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její. 018 JOB 028 024 Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí, 018 JOB 028 025 Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje. 018 JOB 028 026 On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů. 018 JOB 028 027 Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji. 018 JOB 028 028 Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost. 018 JOB 029 001 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl: 018 JOB 029 002 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával, 018 JOB 029 003 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech, 018 JOB 029 004 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém, 018 JOB 029 005 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé, 018 JOB 029 006 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje, 018 JOB 029 007 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou. 018 JOB 029 008 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli. 018 JOB 029 009 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá. 018 JOB 029 010 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich. 018 JOB 029 011 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi, 018 JOB 029 012 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka. 018 JOB 029 013 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval. 018 JOB 029 014 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj. 018 JOB 029 015 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému. 018 JOB 029 016 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se. 018 JOB 029 017 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež. 018 JOB 029 018 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny. 018 JOB 029 019 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých. 018 JOB 029 020 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se. 018 JOB 029 021 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé. 018 JOB 029 022 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má. 018 JOB 029 023 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému. 018 JOB 029 024 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali. 018 JOB 029 025 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje. 018 JOB 030 001 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého. 018 JOB 030 002 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich. 018 JOB 030 003 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa. 018 JOB 030 004 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim. 018 JOB 030 005 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem, 018 JOB 030 006 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí. 018 JOB 030 007 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali, 018 JOB 030 008 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země. 018 JOB 030 009 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví. 018 JOB 030 010 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati. 018 JOB 030 011 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli. 018 JOB 030 012 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své. 018 JOB 030 013 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 018 JOB 030 014 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 018 JOB 030 015 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 018 JOB 030 016 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 018 JOB 030 017 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 018 JOB 030 018 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 018 JOB 030 019 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 018 JOB 030 020 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 018 JOB 030 021 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 018 JOB 030 022 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 018 JOB 030 023 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 018 JOB 030 024 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 018 JOB 030 025 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 018 JOB 030 026 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 018 JOB 030 027 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 018 JOB 030 028 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 018 JOB 030 029 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 018 JOB 030 030 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 018 JOB 030 031 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. 018 JOB 031 001 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu? 018 JOB 031 002 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti? 018 JOB 031 003 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není? 018 JOB 031 004 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá? 018 JOB 031 005 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má: 018 JOB 031 006 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou. 018 JOB 031 007 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna: 018 JOB 031 008 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni. 018 JOB 031 009 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady: 018 JOB 031 010 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní. 018 JOB 031 011 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná. 018 JOB 031 012 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil. 018 JOB 031 013 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou? 018 JOB 031 014 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu? 018 JOB 031 015 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž? 018 JOB 031 016 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil? 018 JOB 031 017 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní? 018 JOB 031 018 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce. 018 JOB 031 019 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu? 018 JOB 031 020 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel? 018 JOB 031 021 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou: 018 JOB 031 022 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí. 018 JOB 031 023 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl. 018 JOB 031 024 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé? 018 JOB 031 025 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má? 018 JOB 031 026 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící, 018 JOB 031 027 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou? 018 JOB 031 028 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího. 018 JOB 031 029 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo? 018 JOB 031 030 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho. 018 JOB 031 031 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti? 018 JOB 031 032 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem. 018 JOB 031 033 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou? 018 JOB 031 034 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří. 018 JOB 031 035 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj. 018 JOB 031 036 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny. 018 JOB 031 037 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu. 018 JOB 031 038 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali, 018 JOB 031 039 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání: 018 JOB 031 040 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova. 018 JOB 032 001 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál, 018 JOB 032 002 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha. 018 JOB 032 003 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba. 018 JOB 032 004 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on. 018 JOB 032 005 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém. 018 JOB 032 006 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého. 018 JOB 032 007 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost. 018 JOB 032 008 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné. 018 JOB 032 009 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu. 018 JOB 032 010 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své. 018 JOB 032 011 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči, 018 JOB 032 012 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho. 018 JOB 032 013 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk. 018 JOB 032 014 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati. 018 JOB 032 015 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova. 018 JOB 032 016 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více, 018 JOB 032 017 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já. 018 JOB 032 018 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého. 018 JOB 032 019 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se. 018 JOB 032 020 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu. 018 JOB 032 021 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu. 018 JOB 032 022 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj. 018 JOB 033 001 Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj. 018 JOB 033 002 Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých. 018 JOB 033 003 Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji. 018 JOB 033 004 Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život. 018 JOB 033 005 Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se. 018 JOB 033 006 Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já. 018 JOB 033 007 Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení. 018 JOB 033 008 Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem: 018 JOB 033 009 Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není. 018 JOB 033 010 Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele, 018 JOB 033 011 Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých. 018 JOB 033 012 Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk. 018 JOB 033 013 Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje? 018 JOB 033 014 Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk. 018 JOB 033 015 Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci, 018 JOB 033 016 Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje, 018 JOB 033 017 Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil, 018 JOB 033 018 A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč. 018 JOB 033 019 Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí, 018 JOB 033 020 Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější. 018 JOB 033 021 Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati. 018 JOB 033 022 A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran. 018 JOB 033 023 Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho: 018 JOB 033 024 Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení. 018 JOB 033 025 I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své. 018 JOB 033 026 Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho. 018 JOB 033 027 Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné. 018 JOB 033 028 Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval. 018 JOB 033 029 Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku, 018 JOB 033 030 Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých. 018 JOB 033 031 Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím. 018 JOB 033 032 Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe. 018 JOB 033 033 Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti. 018 JOB 034 001 Ještě mluvil Elihu, a řekl: 018 JOB 034 002 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte. 018 JOB 034 003 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu. 018 JOB 034 004 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého. 018 JOB 034 005 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou. 018 JOB 034 006 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění. 018 JOB 034 007 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu? 018 JOB 034 008 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými? 018 JOB 034 009 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu. 018 JOB 034 010 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost. 018 JOB 034 011 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal. 018 JOB 034 012 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu. 018 JOB 034 013 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek? 018 JOB 034 014 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal, 018 JOB 034 015 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil. 018 JOB 034 016 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých. 018 JOB 034 017 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš? 018 JOB 034 018 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní? 018 JOB 034 019 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni. 018 JOB 034 020 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou. 018 JOB 034 021 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje. 018 JOB 034 022 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti. 018 JOB 034 023 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl. 018 JOB 034 024 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich. 018 JOB 034 025 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají. 018 JOB 034 026 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném, 018 JOB 034 027 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili, 018 JOB 034 028 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá. 018 JOB 034 029 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně, 018 JOB 034 030 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu. 018 JOB 034 031 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším. 018 JOB 034 032 Mimo to, ne vidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc. 018 JOB 034 033 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv. 018 JOB 034 034 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne, 018 JOB 034 035 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná. 018 JOB 034 036 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým, 018 JOB 034 037 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu. 018 JOB 035 001 Ještě mluvil Elihu, a řekl: 018 JOB 035 002 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží? 018 JOB 035 003 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil? 018 JOB 035 004 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou. 018 JOB 035 005 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty. 018 JOB 035 006 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš? 018 JOB 035 007 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme? 018 JOB 035 008 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje. 018 JOB 035 009 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených, 018 JOB 035 010 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci. 018 JOB 035 011 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí. 018 JOB 035 012 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni. 018 JOB 035 013 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni. 018 JOB 035 014 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho. 018 JOB 035 015 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké. 018 JOB 035 016 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své. 018 JOB 036 001 Zatím přidal Elihu, a řekl: 018 JOB 036 002 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil. 018 JOB 036 003 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost. 018 JOB 036 004 V pravdě, žeť ne budou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou. 018 JOB 036 005 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného. 018 JOB 036 006 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá. 018 JOB 036 007 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni. 018 JOB 036 008 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení: 018 JOB 036 009 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila. 018 JOB 036 010 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti. 018 JOB 036 011 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení. 018 JOB 036 012 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění. 018 JOB 036 013 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil. 018 JOB 036 014 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky. 018 JOB 036 015 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení. 018 JOB 036 016 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající. 018 JOB 036 017 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází. 018 JOB 036 018 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila. 018 JOB 036 019 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé. 018 JOB 036 020 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své. 018 JOB 036 021 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení. 018 JOB 036 022 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel? 018 JOB 036 023 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost? 018 JOB 036 024 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé, 018 JOB 036 025 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka. 018 JOB 036 026 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný. 018 JOB 036 027 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho, 018 JOB 036 028 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi. 018 JOB 036 029 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho, 018 JOB 036 030 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá? 018 JOB 036 031 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost. 018 JOB 036 032 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.) 018 JOB 036 033 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. 018 JOB 037 001 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. 018 JOB 037 002 Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího. 018 JOB 037 003 Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země. 018 JOB 037 004 Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho. 018 JOB 037 005 Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak. 018 JOB 037 006 Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému. 018 JOB 037 007 Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého. 018 JOB 037 008 Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá. 018 JOB 037 009 Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima. 018 JOB 037 010 Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají. 018 JOB 037 011 Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým. 018 JOB 037 012 A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského. 018 JOB 037 013 Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví. 018 JOB 037 014 Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného. 018 JOB 037 015 Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své? 018 JOB 037 016 Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních? 018 JOB 037 017 A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními? 018 JOB 037 018 Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná? 018 JOB 037 019 Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost. 018 JOB 037 020 Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen. 018 JOB 037 021 Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje, 018 JOB 037 022 Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva. 018 JOB 037 023 Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí. 018 JOB 037 024 Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce. 018 JOB 038 001 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl: 018 JOB 038 002 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými? 018 JOB 038 003 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi. 018 JOB 038 004 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum. 018 JOB 038 005 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni? 018 JOB 038 006 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její, 018 JOB 038 007 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží? 018 JOB 038 008 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se? 018 JOB 038 009 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho, 018 JOB 038 010 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře, 018 JOB 038 011 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého. 018 JOB 038 012 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její, 018 JOB 038 013 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli? 018 JOB 038 014 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho, 018 JOB 038 015 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo? 018 JOB 038 016 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis? 018 JOB 038 017 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis? 018 JOB 038 018 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku. 018 JOB 038 019 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností, 018 JOB 038 020 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho? 018 JOB 038 021 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má? 018 JOB 038 022 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis, 018 JOB 038 023 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje? 018 JOB 038 024 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi? 018 JOB 038 025 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému, 018 JOB 038 026 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka, 018 JOB 038 027 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou? 018 JOB 038 028 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy? 018 JOB 038 029 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí? 018 JOB 038 030 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá. 018 JOB 038 031 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati? 018 JOB 038 032 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li? 018 JOB 038 033 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi? 018 JOB 038 034 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe? 018 JOB 038 035 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme? 018 JOB 038 036 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost? 018 JOB 038 037 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje, 018 JOB 038 038 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely? 018 JOB 038 039 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž, 018 JOB 038 040 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší číhajíce? 018 JOB 038 041 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu? 018 JOB 039 001 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis? 018 JOB 039 002 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich? 018 JOB 039 003 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají? 018 JOB 039 004 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim? 018 JOB 039 005 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal? 018 JOB 039 006 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou. 018 JOB 039 007 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá. 018 JOB 039 008 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. 018 JOB 039 009 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? 018 JOB 039 010 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? 018 JOB 039 011 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 018 JOB 039 012 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 018 JOB 039 013 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 018 JOB 039 014 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 018 JOB 039 015 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 018 JOB 039 016 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 018 JOB 039 017 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 018 JOB 039 018 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 018 JOB 039 019 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 018 JOB 039 020 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 018 JOB 039 021 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 018 JOB 039 022 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 018 JOB 039 023 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 018 JOB 039 024 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 018 JOB 039 025 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 018 JOB 039 026 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 018 JOB 039 027 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 018 JOB 039 028 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 018 JOB 039 029 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 018 JOB 039 030 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. 018 JOB 040 001 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: 018 JOB 040 002 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. 018 JOB 040 003 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: 018 JOB 040 004 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. 018 JOB 040 005 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. 018 JOB 040 006 Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl: 018 JOB 040 007 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi. 018 JOB 040 008 Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil? 018 JOB 040 009 Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš? 018 JOB 040 010 Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se. 018 JOB 040 011 Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho. 018 JOB 040 012 Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich. 018 JOB 040 013 Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě. 018 JOB 040 014 A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá. 018 JOB 040 015 Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl. 018 JOB 040 016 Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho. 018 JOB 040 017 Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené. 018 JOB 040 018 Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný. 018 JOB 040 019 Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj. 018 JOB 040 020 Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam. 018 JOB 040 021 V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem. 018 JOB 040 022 Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej. 018 JOB 040 023 Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá. 018 JOB 040 024 Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho? 018 JOB 041 001 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho? 018 JOB 041 002 Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho? 018 JOB 041 003 Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně? 018 JOB 041 004 Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného? 018 JOB 041 005 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým? 018 JOB 041 006 Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce? 018 JOB 041 007 Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho? 018 JOB 041 008 Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji. 018 JOB 041 009 Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen? 018 JOB 041 010 Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou? 018 JOB 041 011 Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest. 018 JOB 041 012 Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho. 018 JOB 041 013 Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí? 018 JOB 041 014 Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza. 018 JOB 041 015 Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze. 018 JOB 041 016 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně. 018 JOB 041 017 Jedna druhé se přídrží, a nedělí se. 018 JOB 041 018 Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání. 018 JOB 041 019 Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují. 018 JOB 041 020 Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce. 018 JOB 041 021 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází. 018 JOB 041 022 V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost. 018 JOB 041 023 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje. 018 JOB 041 024 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu. 018 JOB 041 025 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují. 018 JOB 041 026 Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř. 018 JOB 041 027 Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé. 018 JOB 041 028 Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové. 018 JOB 041 029 Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím. 018 JOB 041 030 Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě. 018 JOB 041 031 Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři. 018 JOB 041 032 Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny. 018 JOB 041 033 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu. 018 JOB 041 034 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami. 018 JOB 042 001 Tedy odpovídaje Job Hospodinu, řekl: 018 JOB 042 002 Vím, že všecko můžeš, a že nemůže překaženo býti tvému myšlení. 018 JOB 042 003 Kdo jest to ten, ptáš se, ješto zatemňuje radu Boží tak hloupě? Protož přiznávám se, že jsem tomu nerozuměl. Divnějšíť jsou ty věci nad mou stižitelnost, anižť jich mohu poznati. 018 JOB 042 004 Vyslýchejž, prosím, když bych koli mluvil; když bych se tebe tázal, oznamuj mi. 018 JOB 042 005 Tolikoť jsem slýchal o tobě, nyní pak i oko mé tě vidí. 018 JOB 042 006 Pročež mrzí mne to, a želím toho v prachu a v popele. 018 JOB 042 007 Stalo se pak, když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi, že řekl Hospodin Elifazovi Temanskému: Rozpálil se hněv můj proti tobě, a proti dvěma přátelům tvým, proto že jste nemluvili o mně toho, což pravého jest, tak jako služebník můj Job. 018 JOB 042 008 Protož nyní vezměte sobě sedm volků, a sedm skopců, a jděte k služebníku mému Jobovi, abyste dali obětovati obět za sebe, a služebník můj Job, aby se modlil za vás. Nebo jistě oblíčej jeho přijmu, abych neučinil s vámi podlé bláznovství vašeho; nebo nemluvili jste toho, což pravého jest, o mně, tak jako služebník můj Job. 018 JOB 042 009 A tak odšedše Elifaz Temanský a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, učinili, jakž jim byl přikázal Hospodin, a přijal Hospodin oblíčej Jobův. 018 JOB 042 010 Navrátil také Hospodin to, což odjato bylo Jobovi, když se modlil za přátely své, tak že což měl Job, rozmnožil to Hospodin dvénásobně. 018 JOB 042 011 A sšedše se k němu všickni příbuzní, a všecky příbuzné jeho, a všickni známí jeho prvnější, jedli s ním chléb v domě jeho, a lítost majíce nad ním, potěšovali ho nade vším tím zlým, kteréž byl uvedl Hospodin na něj. A dali jemu jeden každý peníz jeden, a jeden každý náušnici zlatou jednu. 018 JOB 042 012 A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho. Nebo měl čtrnácte tisíc ovcí, a šest tisíc velbloudů, a tisíc spřežení volů, a tisíc oslic. 018 JOB 042 013 Měl také sedm synů a tři dcery, 018 JOB 042 014 Z nichž první dal jméno Jemima, jméno pak druhé Keciha, a jméno třetí Kerenhappuch. 018 JOB 042 015 Aniž se nacházely ženy tak krásné, jako dcery Jobovy, ve vší té krajině; kterýmž dal otec jejich dědictví mezi bratřími jejich. 018 JOB 042 016 Byl pak živ Job potom sto a čtyřidceti let, a viděl syny své, a syny synů svých, až do čtvrtého pokolení. 018 JOB 042 017 I umřel Job, stár jsa a pln dnů. # # BOOK 019 PSA Psalms Žalmy 019 PSA 001 001 Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá. 019 PSA 001 002 Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí. 019 PSA 001 003 Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede. 019 PSA 001 004 Ne takť budou bezbožní, ale jako plevy, kteréž rozmítá vítr. 019 PSA 001 005 A protož neostojí bezbožní na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých. 019 PSA 001 006 Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne. 019 PSA 002 001 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují? 019 PSA 002 002 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho, 019 PSA 002 003 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich. 019 PSA 002 004 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim. 019 PSA 002 005 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka: 019 PSA 002 006 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou. 019 PSA 002 007 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě. 019 PSA 002 008 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé. 019 PSA 002 009 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je. 019 PSA 002 010 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští. 019 PSA 002 011 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením. 019 PSA 002 012 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho. 019 PSA 003 001 Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně. 019 PSA 003 002 Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu. 019 PSA 003 003 Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé. 019 PSA 003 004 Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. (Sélah) 019 PSA 003 005 Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin. 019 PSA 003 006 Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně. 019 PSA 003 007 Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel. 019 PSA 003 008 Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. (Sélah) 019 PSA 004 001 Přednímu zpěváku na neginot, žalm Davidův. Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou. 019 PSA 004 002 Synové lidští, dokudž sláva má v potupě bude? Dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete? (Sélah) 019 PSA 004 003 Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu. 019 PSA 004 004 Uleknětež se a nehřešte, přemyšlujte o tom v srdci svém, na ložci svém, a umlkněte. (Sélah) 019 PSA 004 005 Obětujte oběti spravedlnosti, a doufejte v Hospodina. 019 PSA 004 006 Mnozí říkají: Ó bychom viděti mohli dobré věci. Hospodine, pozdvihni nad námi jasného oblíčeje svého, 019 PSA 004 007 I způsobíš radost v srdci mém větší, než oni mívají, když obilé a víno jejich se obrodí. 019 PSA 004 008 Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu; nebo ty, Hospodine, sám způsobíš mi bydlení bezpečné. 019 PSA 005 001 Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův. Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému. 019 PSA 005 002 Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím. 019 PSA 005 003 Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu. 019 PSA 005 004 Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník. 019 PSA 005 005 Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti. 019 PSA 005 006 Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin. 019 PSA 005 007 Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé. 019 PSA 005 008 Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou. 019 PSA 005 009 Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví. 019 PSA 005 010 Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě. 019 PSA 005 011 A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé. 019 PSA 005 012 Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej. 019 PSA 006 001 Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne. 019 PSA 006 002 Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé. 019 PSA 006 003 Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad? 019 PSA 006 004 Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své. 019 PSA 006 005 Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati? 019 PSA 006 006 Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím. 019 PSA 006 007 Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých. 019 PSA 006 008 Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého. 019 PSA 006 009 Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal. 019 PSA 006 010 Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni. 019 PSA 007 001 Osvědčení neviny Davidovy, o čemž zpíval Hospodinu z příčiny slov Chusi syna Jeminova. Hospodine Bože můj, v toběť doufám, vysvoboď mne ode všech protivníků mých, a vytrhni mne, 019 PSA 007 002 Aby neuchvátil jako lev duše mé, a neroztrhal, když by nebyl, kdo by vysvobodil. 019 PSA 007 003 Hospodine Bože můj, učinil-li jsem to, jest-li nepravost při mně, 019 PSA 007 004 Činil-li jsem zle tomu, kdož se ke mně pokojně choval, (nýbrž spomáhal jsem protivícímu se mi bez příčiny), 019 PSA 007 005 Nechať stihá nepřítel duši mou, i popadne, a pošlapá na zemi život můj, a slávu mou v prach uvede. (Sélah) 019 PSA 007 006 Povstaň, Hospodine, v hněvě svém, vyvyš se proti vzteklostem mých nepřátel, a prociť ke mně, nebo jsi soud nařídil. 019 PSA 007 007 I shrne se k tobě shromáždění lidí; pro ně tedy u výsost navrať se zase. 019 PSA 007 008 Hospodin souditi bude lidi. Sudiž mne, Hospodine, podlé spravedlnosti mé, a podlé nevinnosti mé, kteráž při mně jest. 019 PSA 007 009 Ó by již k skončení přišla nešlechetnost bezbožných, spravedlivého pak abys utvrdil ty, kterýž zkušuješ srdce a ledví, Bože spravedlivý. 019 PSA 007 010 Bůh jest štít můj, kterýž spaseny činí upřímé srdcem. 019 PSA 007 011 Bůh jest soudce spravedlivý, Bůh silný hněvá se na bezbožného každý den. 019 PSA 007 012 Neobrátí-li se, naostříť meč svůj; lučiště své natáhl, a naměřil je. 019 PSA 007 013 Připravil sobě i zbroj smrtelnou, střely své proti škůdcím přistrojil. 019 PSA 007 014 Aj, rodí nepravost; nebo počav těžkou bolest, urodí lež. 019 PSA 007 015 Jámu kopal, i vykopal ji, ale padne do dolu, kterýž přistrojil. 019 PSA 007 016 Obrátíť se usilování jeho na hlavu jeho, a na vrch hlavy jeho nepravost jeho sstoupí. 019 PSA 007 017 Slaviti budu Hospodina podlé spravedlnosti jeho, a žalmy zpívati jménu Hospodina nejvyššího. 019 PSA 008 001 Přednímu zpěváku na gittejský nástroj, žalm Davidův. Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! Nebo jsi vyvýšil slávu svou nad nebesa. 019 PSA 008 002 Z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, mocně dokazuješ síly z příčiny svých nepřátel, abys přítrž učinil protivníku a vymstívajícímu se. 019 PSA 008 003 Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám: 019 PSA 008 004 Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ? 019 PSA 008 005 Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej. 019 PSA 008 006 Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých, všecko jsi podložil pod nohy jeho: 019 PSA 008 007 Ovce i voly všecky, také i zvěř polní, 019 PSA 008 008 Ptactvo nebeské, i ryby mořské, a cožkoli chodí stezkami mořskými. 019 PSA 008 009 Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! 019 PSA 009 001 Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův. Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé. 019 PSA 009 002 Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší, 019 PSA 009 003 Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé. 019 PSA 009 004 Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý. 019 PSA 009 005 Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky. 019 PSA 009 006 Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi. 019 PSA 009 007 Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj. 019 PSA 009 008 Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti. 019 PSA 009 009 Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení. 019 PSA 009 010 I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine. 019 PSA 009 011 Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho. 019 PSA 009 012 Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných. 019 PSA 009 013 Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti, 019 PSA 009 014 Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém. 019 PSA 009 015 Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich. 019 PSA 009 016 Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion (Sélah) 019 PSA 009 017 Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem. 019 PSA 009 018 Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky. 019 PSA 009 019 Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou. 019 PSA 009 020 Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. (Sélah) 019 PSA 010 001 Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení? 019 PSA 010 002 Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí. 019 PSA 010 003 Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí. 019 PSA 010 004 Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha. 019 PSA 010 005 Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká, 019 PSA 010 006 Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo ne bojím se zlého. 019 PSA 010 007 Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost. 019 PSA 010 008 Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje. 019 PSA 010 009 Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou. 019 PSA 010 010 Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých. 019 PSA 010 011 Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky. 019 PSA 010 012 Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými. 019 PSA 010 013 Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš? 019 PSA 010 014 Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník. 019 PSA 010 015 Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál. 019 PSA 010 016 Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou. 019 PSA 010 017 Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ, 019 PSA 010 018 Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský. 019 PSA 011 001 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. V Hospodina doufám, kterakž tedy říkáte duši mé: Uleť s hory své jako ptáče? 019 PSA 011 002 Nebo aj, bezbožníci napínají lučiště, přikládají šípy své na tětivo, aby stříleli skrytě na upřímé srdcem. 019 PSA 011 003 Ale těmi usilováními zkaženi budou; nebo spravedlivý co učinil? 019 PSA 011 004 Hospodin jest v chrámě svatém svém, trůn Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských. 019 PSA 011 005 Hospodin zkušuje spravedlivého, bezbožníka pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho. 019 PSA 011 006 Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich. 019 PSA 011 007 Nebo Hospodin spravedlivý jest, spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří. 019 PSA 012 001 Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských. 019 PSA 012 002 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí. 019 PSA 012 003 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný, 019 PSA 012 004 Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším? 019 PSA 012 005 Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo. 019 PSA 012 006 Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované. 019 PSA 012 007 Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. 019 PSA 012 008 Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. 019 PSA 013 001 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Až dokud, Hospodine? Což se na věky zapomeneš na mne? Dokudž tvář svou skrývati budeš přede mnou? 019 PSA 013 002 Dokud rady vyhledávati budu v mysli své, a den ode dne svírati se v srdci svém? Až dokud se zpínati bude nepřítel můj nade mnou? 019 PSA 013 003 Vzhlédni, vyslyš mne, Hospodine Bože můj, osvěť oči mé, abych neusnul snem smrti, 019 PSA 013 004 A aby neřekl nepřítel můj: Svítězil jsem nad ním, a nepřátelé moji aby neplésali, jestliže bych se poklesl. 019 PSA 013 005 Jáť zajisté v milosrdenství tvém doufám, plésati bude srdce mé v spasení tvém; 019 PSA 013 006 zpívati budu Hospodinu, že jest mi tak dobře učinil. 019 PSA 014 001 Přednímu zpěváku, píseň Davidova. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavní v snažnostech; není, kdo by činil dobré. 019 PSA 014 002 Hospodin s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha. 019 PSA 014 003 Všickni se odvrátili, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho. 019 PSA 014 004 Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, že zžírají lid můj, jako by chléb jedli? Hospodina pak nevzývají. 019 PSA 014 005 Tehdáž se náramně strašiti budou; nebo Bůh jest v rodině spravedlivého. 019 PSA 014 006 Radu chudého potupujete, ale Hospodin jest naděje jeho. 019 PSA 014 007 Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Hospodin zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael. 019 PSA 015 001 Žalm Davidův. Hospodine, kdo bude přebývati v stánku tvém? Kdo bydliti bude na hoře svaté tvé? 019 PSA 015 002 Ten, kdož chodí v upřímnosti, a činí spravedlnost, a mluví pravdu z srdce svého. 019 PSA 015 003 Kdož neutrhá jazykem svým, bližnímu svému nečiní zlého, a potupy neuvodí na bližního svého. 019 PSA 015 004 Ten, před jehož očima v nevážnosti jest zavržený, v poctivosti pak bojící se Hospodina; a přisáhl-li by i se škodou, však toho nemění. 019 PSA 015 005 Kdož peněz svých nedává na lichvu, a daru proti nevinnému nebéře. Kdož tyto věci činí, nepohneť se na věky. 019 PSA 016 001 Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám. 019 PSA 016 002 Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje. 019 PSA 016 003 Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má. 019 PSA 016 004 Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své. 019 PSA 016 005 Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj. 019 PSA 016 006 Provazcové padli mi na místech veselých, a dědictví rozkošné dostalo se mi. 019 PSA 016 007 Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má. 019 PSA 016 008 Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu. 019 PSA 016 009 Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude. 019 PSA 016 010 Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení. 019 PSA 016 011 Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky. 019 PSA 017 001 Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti. 019 PSA 017 002 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost. 019 PSA 017 003 Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých. 019 PSA 017 004 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce. 019 PSA 017 005 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé. 019 PSA 017 006 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou. 019 PSA 017 007 Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé. 019 PSA 017 008 Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne, 019 PSA 017 009 Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne, 019 PSA 017 010 Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými. 019 PSA 017 011 Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem. 019 PSA 017 012 Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši. 019 PSA 017 013 Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým, 019 PSA 017 014 Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým. 019 PSA 017 015 Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím. 019 PSA 018 001 Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má. 019 PSA 018 002 Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště. 019 PSA 018 003 Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn. 019 PSA 018 004 Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne. 019 PSA 018 005 Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne. 019 PSA 018 006 V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho. 019 PSA 018 007 Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho. 019 PSA 018 008 Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo. 019 PSA 018 009 Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho. 019 PSA 018 010 A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém. 019 PSA 018 011 Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků. 019 PSA 018 012 Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé. 019 PSA 018 013 I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé. 019 PSA 018 014 Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je. 019 PSA 018 015 I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých. 019 PSA 018 016 Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod. 019 PSA 018 017 Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli. 019 PSA 018 018 Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora. 019 PSA 018 019 Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil. 019 PSA 018 020 Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi. 019 PSA 018 021 Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého. 019 PSA 018 022 Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe. 019 PSA 018 023 Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své. 019 PSA 018 024 Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho. 019 PSA 018 025 Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš. 019 PSA 018 026 K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš. 019 PSA 018 027 Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ. 019 PSA 018 028 Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé. 019 PSA 018 029 Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed. 019 PSA 018 030 Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají. 019 PSA 018 031 Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho? 019 PSA 018 032 Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou. 019 PSA 018 033 Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne. 019 PSA 018 034 Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma. 019 PSA 018 035 Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila. 019 PSA 018 036 Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé. 019 PSA 018 037 Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil. 019 PSA 018 038 Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé. 019 PSA 018 039 Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne. 019 PSA 018 040 Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil. 019 PSA 018 041 Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich. 019 PSA 018 042 I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je. 019 PSA 018 043 Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi. 019 PSA 018 044 Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi. 019 PSA 018 045 Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých. 019 PSA 018 046 Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého, 019 PSA 018 047 Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi. 019 PSA 018 048 Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne. 019 PSA 018 049 A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati, 019 PSA 018 050 Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky. 019 PSA 019 001 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje. 019 PSA 019 002 Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění. 019 PSA 019 003 Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich. 019 PSA 019 004 Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich. 019 PSA 019 005 Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje. 019 PSA 019 006 Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho. 019 PSA 019 007 Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým. 019 PSA 019 008 Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči. 019 PSA 019 009 Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví. 019 PSA 019 010 Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů. 019 PSA 019 011 Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má. 019 PSA 019 012 Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne. 019 PSA 019 013 I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého. 019 PSA 019 014 Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj. 019 PSA 020 001 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Vyslyšiž tě Hospodin v den ssoužení, k zvýšení tě přiveď jméno Boha Jákobova. 019 PSA 020 002 Sešliž tobě pomoc z svatyně, a z Siona utvrzuj tě. 019 PSA 020 003 Rozpomeniž se na všecky oběti tvé, a zápaly tvé v popel obrať. (Sélah) 019 PSA 020 004 Dejž tobě vše podlé srdce tvého, a všelikou radu tvou vyplň. 019 PSA 020 005 I budeme prozpěvovati o spasení tvém, a ve jménu Boha našeho korouhve vyzdvihneme; naplniž Hospodin všecky prosby tvé. 019 PSA 020 006 Nyníť jsme poznali, že Hospodin zachoval svého pomazaného, a že jej vyslyšel s nebe svatého svého; nebo v jeho přesilné pravici jest spasení. 019 PSA 020 007 Tito v vozích, jiní v koních doufají, ale my jméno Hospodina Boha našeho sobě připomínáme. 019 PSA 020 008 A protož oni sehnuti jsou, a padli, ale my povstali jsme, a zmužile stojíme. 019 PSA 020 009 Hospodine, zachovávejž nás, i král ať slyší nás, když k němu volati budeme. 019 PSA 021 001 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně. 019 PSA 021 002 Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. (Sélah) 019 PSA 021 003 Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata. 019 PSA 021 004 Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků. 019 PSA 021 005 Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej. 019 PSA 021 006 Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého. 019 PSA 021 007 A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se. 019 PSA 021 008 Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí. 019 PSA 021 009 Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je. 019 PSA 021 010 Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských, 019 PSA 021 011 Nebo jsou proti tobě ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli. 019 PSA 021 012 Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich. 019 PSA 021 013 Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou. 019 PSA 022 001 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého. 019 PSA 022 002 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti. 019 PSA 022 003 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi. 019 PSA 022 004 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je. 019 PSA 022 005 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni. 019 PSA 022 006 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec. 019 PSA 022 007 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce: 019 PSA 022 008 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo. 019 PSA 022 009 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé. 019 PSA 022 010 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi. 019 PSA 022 011 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka. 019 PSA 022 012 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne. 019 PSA 022 013 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí. 019 PSA 022 014 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých. 019 PSA 022 015 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne. 019 PSA 022 016 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé. 019 PSA 022 017 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi. 019 PSA 022 018 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los. 019 PSA 022 019 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému. 019 PSA 022 020 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou. 019 PSA 022 021 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne. 019 PSA 022 022 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka: 019 PSA 022 023 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova. 019 PSA 022 024 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej. 019 PSA 022 025 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe. 019 PSA 022 026 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky. 019 PSA 022 027 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů. 019 PSA 022 028 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy. 019 PSA 022 029 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati. 019 PSA 022 030 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. 019 PSA 022 031 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. 019 PSA 023 001 Žalm Davidův. Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku. 019 PSA 023 002 Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí. 019 PSA 023 003 Duši mou očerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své. 019 PSA 023 004 Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje. 019 PSA 023 005 Strojíš stůl před oblíčejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá. 019 PSA 023 006 Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy. 019 PSA 024 001 Žalm Davidův. Hospodinova jest země, a plnost její, okršlek země, i ti, kteříž obývají na něm. 019 PSA 024 002 Nebo on ji na moři založil, a na řekách upevnil ji. 019 PSA 024 003 Kdo vstoupí na horu Hospodinovu? A kdo stane na místě svatém jeho? 019 PSA 024 004 Ten, kdož jest rukou nevinných, a srdce čistého, kdož neobrací duše své k marnosti, a nepřisahá lstivě. 019 PSA 024 005 Ten přijme požehnání od Hospodina, a spravedlnost od Boha spasitele svého. 019 PSA 024 006 Toť jest národ hledajících jeho, hledajících tváři tvé, ó Bože Jákobův. (Sélah) 019 PSA 024 007 Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihnětež se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy. 019 PSA 024 008 Kdož jest to ten král slávy? Hospodin silný a mocný, Hospodin udatný válečník. 019 PSA 024 009 Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihněte se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy. 019 PSA 024 010 Kdož jest to ten král slávy? Hospodin zástupů, onť jest král slávy. (Sélah) 019 PSA 025 001 Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji. 019 PSA 025 002 Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou. 019 PSA 025 003 A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny. 019 PSA 025 004 Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne. 019 PSA 025 005 Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého. 019 PSA 025 006 Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků. 019 PSA 025 007 Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine. 019 PSA 025 008 Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své. 019 PSA 025 009 Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své. 019 PSA 025 010 Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho. 019 PSA 025 011 Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká. 019 PSA 025 012 Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl? 019 PSA 025 013 Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi. 019 PSA 025 014 Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou. 019 PSA 025 015 Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé. 019 PSA 025 016 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený. 019 PSA 025 017 Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne. 019 PSA 025 018 Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé. 019 PSA 025 019 Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne. 019 PSA 025 020 Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám. 019 PSA 025 021 Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám. 019 PSA 025 022 Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho. 019 PSA 026 001 Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se. 019 PSA 026 002 Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé. 019 PSA 026 003 Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé. 019 PSA 026 004 S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím. 019 PSA 026 005 V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji. 019 PSA 026 006 Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine, 019 PSA 026 007 Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé. 019 PSA 026 008 Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé. 019 PSA 026 009 Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého, 019 PSA 026 010 V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná. 019 PSA 026 011 Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou. 019 PSA 026 012 Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu. 019 PSA 027 001 Davidův. Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti? 019 PSA 027 002 Útok učinivše na mne zlostníci, k sežrání těla mého, protivníci moji a nepřátelé moji, sami se potkli a padli. 019 PSA 027 003 Protož byť i stany své proti mně rozbili, nebude se lekati srdce mé; byť se pozdvihla proti mně i válka, na toť se já spouštím. 019 PSA 027 004 Jedné věci žádal jsem od Hospodina, téť vždy hledati budu: Abych přebýval v domě Hospodinově po všecky dny života svého, a spatřoval okrasu Hospodinovu, a zpytoval v chrámě jeho. 019 PSA 027 005 Nebo tu mne ukryje v stánku svém, v den zlý schová mne v skrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne. 019 PSA 027 006 A tak vyvýšena bude hlava má nad nepřátely mými, kteříž mne obklíčili; i budu obětovati v stánku jeho oběti plésání, prozpěvovati a chvály vzdávati budu Hospodinu. 019 PSA 027 007 Slyš mne, Hospodine, hlasem volajícího, a smiluj se nade mnou, i vyslyš mne. 019 PSA 027 008 O tobě přemýšlí srdce mé, že velíš, řka: Hledejte tváři mé, a protož tváři tvé, Hospodine, hledati budu. 019 PSA 027 009 Neskrývejž tváři své přede mnou, aniž zamítej v hněvě služebníka svého; spomožení mé býval jsi, neopouštěj mne, aniž se mne zhošťuj, Bože spasení mého. 019 PSA 027 010 Ačkoli otec můj a matka má mne opustili, Hospodin však mne k sobě přivine. 019 PSA 027 011 Vyuč mne, Hospodine, cestě své, a veď mne po stezce přímé pro ty, jenž mne střehou. 019 PSA 027 012 Nevydávejž mne líbosti protivníků mých, neboť by ostáli proti mně svědkové lživí, i ten, jenž dýše ukrutností. 019 PSA 027 013 Bychť nevěřil, že užívati budu dobroty Hospodinovy v zemi živých, nikoli bych neostál. 019 PSA 027 014 Očekávejž na Hospodina, posilň se, a onť posilní srdce tvého; protož očekávej na Hospodina. 019 PSA 028 001 Davidův. K toběť, Hospodine, volám, skálo má, neodmlčujž mi se, abych, neozval-li bys mi se, nebyl podobný učiněn těm, kteříž sstupují do hrobu. 019 PSA 028 002 Vyslýchej hlas pokorných modliteb mých, kdyžkoli k tobě volám, když pozdvihuji rukou svých k svatyni svatosti tvé. 019 PSA 028 003 Nezahrnuj mne s bezbožníky, a s těmi, kteříž páší nepravost, kteříž mluvívají pokoj s bližními svými, ale převrácenost jest v srdcích jejich. 019 PSA 028 004 Dejž jim podlé skutků jejich, a podlé zlosti nešlechetností jejich; podlé práce rukou jejich dej jim, zaplať jim zaslouženou mzdu jejich. 019 PSA 028 005 Nebo nechtí mysli přiložiti k skutkům Hospodinovým, a k dílu rukou jeho; protož podvrátí je, a nebude jich vzdělávati. 019 PSA 028 006 Požehnaný Hospodin, nebo vyslyšel hlas pokorných modliteb mých. 019 PSA 028 007 Hospodin jest síla má a štít můj, v němť jest složilo naději srdce mé, a dána mi pomoc; protož se veselí srdce mé, a písničkou svou oslavovati jej budu. 019 PSA 028 008 Hospodin jest síla svých, a síla hojného spasení pomazaného svého on jest. 019 PSA 028 009 Spas lid svůj, Hospodine, a požehnej dědictví svému, a pas je, i vyvyš je až na věky. 019 PSA 029 001 Žalm Davidův. Vzdejte Hospodinu, velikomocní, vzdejte Hospodinu čest a sílu. 019 PSA 029 002 Vzdejte Hospodinu slávu jména jeho, sklánějte se Hospodinu v ozdobě svatosti. 019 PSA 029 003 Hlas Hospodinův nad vodami, Bůh silný slávy hřímání vzbuzuje, Hospodin to činí nad vodami mnohými. 019 PSA 029 004 Hlas Hospodinův přichází s mocí, hlas Hospodinův s velebností. 019 PSA 029 005 Hlas Hospodinův láme cedry, rozrážíť Hospodin cedry Libánské. 019 PSA 029 006 A činí, aby skákali jako telata, Libán a Sirion, jako mladý jednorožec. 019 PSA 029 007 Hlas Hospodinův rozkřesává plamen ohně. 019 PSA 029 008 Hlas Hospodinův k bolesti přivodí poušť, k bolesti přivodí Hospodin poušť Kádes. 019 PSA 029 009 Hlas Hospodinův to činí, že laně plodu pozbývají, obnažuje i lesy, ale v chrámě svém všecku svou slávu vypravuje. 019 PSA 029 010 Hospodin nad potopou seděl, a budeť seděti Hospodin, jsa králem i na věky. 019 PSA 029 011 Hospodin silou lid svůj daří, Hospodin požehná lidu svému v pokoji. 019 PSA 030 001 Žalm písně, při posvěcení domu Davidova. Vyvyšovati tě budu, Hospodine, nebo jsi vyvýšil mne, aniž jsi obradoval nepřátel mých nade mnou. 019 PSA 030 002 Hospodine Bože můj, k toběť jsem volal, a uzdravil jsi mne. 019 PSA 030 003 Hospodine, vyvedl jsi z pekla duši mou, obživil jsi mne, abych s jinými nesstoupil do hrobu. 019 PSA 030 004 Žalmy zpívejte Hospodinu svatí jeho, a oslavujte památku svatosti jeho. 019 PSA 030 005 Nebo na kratičko trvá v hněvě svém, všecken pak život v dobré líbeznosti své; z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se prozpěvování. 019 PSA 030 006 I jáť jsem řekl, když mi se šťastně vedlo: Nepohnu se na věky. 019 PSA 030 007 Nebo ty, Hospodine, podlé dobře líbezné vůle své silou upevnil jsi horu mou, ale jakž jsi skryl tvář svou, byl jsem přestrašen. 019 PSA 030 008 I volal jsem k tobě, Hospodine, Pánu pokorně jsem se modlil, řka: 019 PSA 030 009 Jaký bude užitek z mé krve, jestliže sstoupím do jámy? Zdaliž tě prach oslavovati bude? Zdaliž zvěstovati bude pravdu tvou? 019 PSA 030 010 Vyslyšiž, Hospodine, a smiluj se nade mnou, Hospodine, budiž můj spomocník. 019 PSA 030 011 I obrátil jsi mi pláč můj v plésání, odvázal jsi pytel můj, a přepásals mne veselím. 019 PSA 030 012 Protož tobě žalmy zpívati bude jazyk můj, a nebude mlčeti. Hospodine Bože můj, na věky tě oslavovati budu. 019 PSA 031 001 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne. 019 PSA 031 002 Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval. 019 PSA 031 003 Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne. 019 PSA 031 004 Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi. 019 PSA 031 005 V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný. 019 PSA 031 006 Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám. 019 PSA 031 007 Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou. 019 PSA 031 008 Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé. 019 PSA 031 009 Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj. 019 PSA 031 010 Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly. 019 PSA 031 011 U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou. 019 PSA 031 012 Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená. 019 PSA 031 013 Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou. 019 PSA 031 014 Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty. 019 PSA 031 015 V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají. 019 PSA 031 016 Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své. 019 PSA 031 017 Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle. 019 PSA 031 018 Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou. 019 PSA 031 019 Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými. 019 PSA 031 020 Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými. 019 PSA 031 021 Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém. 019 PSA 031 022 Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal. 019 PSA 031 023 Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí. 019 PSA 031 024 Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu. 019 PSA 032 001 Žalm Davidův vyučující. Blahoslavený jest ten, jemuž odpuštěno přestoupení, a jehož hřích přikryt jest. 019 PSA 032 002 Blahoslavený člověk, jemuž nepočítá Hospodin nepravosti, a v jehož duchu lsti není. 019 PSA 032 003 Já když jsem mlčel, prahly kosti mé v úpění mém každého dne. 019 PSA 032 004 Nebo dnem i nocí obtížena byla nade mnou ruka tvá, tak že přirozená vlhkost má obrátila se v sucho letní. (Sélah) 019 PSA 032 005 Protož hřích svůj oznámil jsem tobě, a nepravosti své jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám na sebe Hospodinu přestoupení svá, a ty jsi odpustil nepravost hříchu mého. (Sélah) 019 PSA 032 006 Za to se tobě bude modliti každý svatý, v času příhodném k nalezení tebe; pročež vody mnohé v rozvodnění k němu nedosáhnou. 019 PSA 032 007 Ty jsi skrýše má, od ssoužení zachováš mne, a plésáním vítězným obdaříš. (Sélah) 019 PSA 032 008 Já tobě k srozumění posloužím, a vyučím tě cestě, po níž bys choditi měl; dámť radu, oči své na tě obrátě. 019 PSA 032 009 Nebývejte jako kůň a jako mezek, kteříž rozumu nemají, jejichž ústa uzdou a udidly sevříti musíš, aby tobě neškodili. 019 PSA 032 010 Mnohé bolesti jsou bezbožníka, ale toho, jenž naději skládá v Hospodinu, milosrdenství obklíčí. 019 PSA 032 011 Radujte se v Hospodinu, a plésejte spravedliví, a prozpěvujte všickni srdce upřímého. 019 PSA 033 001 Veselte se spravedliví v Hospodinu, na upříméť přísluší chválení. 019 PSA 033 002 Oslavujte Hospodina na harfě, na loutně, a na nástroji o desíti strunách, žalmy zpívejte jemu. 019 PSA 033 003 Zpívejte jemu píseň novou, a huďte dobře a zvučně. 019 PSA 033 004 Nebo pravé jest slovo Hospodinovo, a všeliké dílo jeho stálé. 019 PSA 033 005 Milujeť spravedlnost a soud, milosrdenství Hospodinova plná jest země. 019 PSA 033 006 Slovem Hospodinovým nebesa učiněna jsou, a duchem úst jeho všecko vojsko jejich. 019 PSA 033 007 Onť shrnul jako na hromadu vody mořské, a složil na poklad propasti. 019 PSA 033 008 Boj se Hospodina všecka země, děstež se před ním všickni obyvatelé okršlku zemského. 019 PSA 033 009 Nebo on řekl, a stalo se, on rozkázal, a postavilo se. 019 PSA 033 010 Hospodin ruší rady národů, a v nic obrací přemyšlování lidská. 019 PSA 033 011 Rada pak Hospodinova na věky trvá, myšlení srdce jeho od národu do pronárodu. 019 PSA 033 012 Blahoslavený národ, kteréhož Hospodin jest Bohem jeho, lid ten, kterýž sobě on vyvolil za dědictví. 019 PSA 033 013 Hospodin patře s nebe, vidí všecky syny lidské, 019 PSA 033 014 Z příbytku trůnu svého dohlédá ke všechněm obyvatelům země. 019 PSA 033 015 Ten, kterýž stvořil srdce jednoho každého z nich, spatřuje všecky skutky jejich. 019 PSA 033 016 Nebývá král zachován skrze mnohý zástup, ani udatný rek vysvobozen skrze velikou moc svou. 019 PSA 033 017 Oklamavatelný jest kůň k spomožení, aniž ve množství síly své vytrhuje. 019 PSA 033 018 Aj, oči Hospodinovy patří na ty, kteříž se ho bojí, a na ty, kteříž očekávají milosrdenství jeho, 019 PSA 033 019 Aby vyprostil od smrti duše jejich, a živil je v čas hladu. 019 PSA 033 020 Duše naše očekává na Hospodina, on jest spomožení naše, a pavéza naše. 019 PSA 033 021 V něm zajisté rozveselí se srdce naše, nebo ve jménu jeho svatém naději skládáme. 019 PSA 033 022 Budiž milosrdenství tvé nad námi, Hospodine, jakož naději máme v tobě. 019 PSA 034 001 Davidův, když proměnil oblíčej svůj před Abimelechem; pročež jsa od něho vyhnán, odšel. Dobrořečiti budu Hospodinu každého času, vždycky chvála jeho v ústech mých. 019 PSA 034 002 V Hospodinu chlubiti se bude duše má, což uslyšíc tiší, budou se veseliti. 019 PSA 034 003 Zvelebujtež se mnou Hospodina, a jméno jeho společně vyvyšujme. 019 PSA 034 004 Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mne, a ze všech přístrachů mých vytrhl mne. 019 PSA 034 005 Pročež k němu patřiti budou, a sbíhati se, a nebudou zahanbeny tváři jejich, ale řkou: 019 PSA 034 006 Tento chudý volal a Hospodin vyslyšel, i ze všech úzkostí jeho vysvobodil jej. 019 PSA 034 007 Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich. 019 PSA 034 008 Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho. 019 PSA 034 009 Bojtež se Hospodina svatí jeho; neboť nemívají nedostatku ti, kdož se ho bojí. 019 PSA 034 010 Lvíčátka nedostatek a hlad trpívají, ale ti, kteříž hledají Hospodina, nemívají nedostatku ve všem dobrém. 019 PSA 034 011 Poďtež, dítky, poslouchejte mne, bázni Hospodinově vyučovati vás budu. 019 PSA 034 012 Který člověk žádostiv jest života, a miluje dny, aby užíval dobrých věcí? 019 PSA 034 013 Zdržuj jazyk svůj od zlého, a rty své od mluvení lsti. 019 PSA 034 014 Odstup od zlého, a čiň dobré, hledej pokoje, a stíhej jej. 019 PSA 034 015 Oči Hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým, a uši jeho k volání jejich: 019 PSA 034 016 Ale zůřivý oblíčej Hospodinův proti těm, kteříž páší zlé věci, aby vyplénil z země památku jejich. 019 PSA 034 017 Volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje. 019 PSA 034 018 Nebo blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce skroušeného, a potřeným v duchu spomáhá. 019 PSA 034 019 Mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej vytrhuje. 019 PSA 034 020 Onť ostříhá všech kostí jeho, žádná z nich nebývá zlámána. 019 PSA 034 021 Bezbožníka zahubí zlost, a ti, kteříž nenávidí spravedlivého, zkaženi budou. 019 PSA 034 022 Služebníků pak svých duše vykoupí Hospodin, a nebudou zkaženi, kteříž doufají v něho. 019 PSA 035 001 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují. 019 PSA 035 002 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci. 019 PSA 035 003 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem. 019 PSA 035 004 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí. 019 PSA 035 005 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je. 019 PSA 035 006 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je. 019 PSA 035 007 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé. 019 PSA 035 008 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou. 019 PSA 035 009 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho. 019 PSA 035 010 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí? 019 PSA 035 011 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne. 019 PSA 035 012 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce, 019 PSA 035 013 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil. 019 PSA 035 014 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval. 019 PSA 035 015 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli. 019 PSA 035 016 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými. 019 PSA 035 017 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou. 019 PSA 035 018 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu. 019 PSA 035 019 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima. 019 PSA 035 020 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí. 019 PSA 035 021 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše. 019 PSA 035 022 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne. 019 PSA 035 023 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé. 019 PSA 035 024 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou. 019 PSA 035 025 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej. 019 PSA 035 026 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně. 019 PSA 035 027 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému. 019 PSA 035 028 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou. 019 PSA 036 001 Přednímu z kantorů, služebníka Hospodinova Davida. Převrácenost bezbožníka pojišťuje u vnitřnosti srdce mého, že není žádné bázně Boží před očima jeho. 019 PSA 036 002 Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení. 019 PSA 036 003 Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil. 019 PSA 036 004 Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje. 019 PSA 036 005 Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků. 019 PSA 036 006 Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine. 019 PSA 036 007 Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají. 019 PSA 036 008 Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je. 019 PSA 036 009 Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme. 019 PSA 036 010 Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem. 019 PSA 036 011 Nechažť nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje. 019 PSA 036 012 Tam, kdež padají činitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati. 019 PSA 037 001 Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost. 019 PSA 037 002 Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou. 019 PSA 037 003 Doufej v Hospodina, a čiň dobré, přebývej na zemi a živ se spravedlivě. 019 PSA 037 004 Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého. 019 PSA 037 005 Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví. 019 PSA 037 006 A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne. 019 PSA 037 007 Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil. 019 PSA 037 008 Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl. 019 PSA 037 009 Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou. 019 PSA 037 010 Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není. 019 PSA 037 011 Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje. 019 PSA 037 012 Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škřipí na něj zuby svými, 019 PSA 037 013 Ale Hospodin směje se jemu; nebo vidí, že se přibližuje den jeho. 019 PSA 037 014 Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování; 019 PSA 037 015 Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána. 019 PSA 037 016 Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých. 019 PSA 037 017 Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin. 019 PSA 037 018 Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane. 019 PSA 037 019 Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou; 019 PSA 037 020 Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí. 019 PSA 037 021 Vypůjčuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí, a rozdává. 019 PSA 037 022 Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlořečení od něho budou vypléněni. 019 PSA 037 023 Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje. 019 PSA 037 024 Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho. 019 PSA 037 025 Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba. 019 PSA 037 026 Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání. 019 PSA 037 027 Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky. 019 PSA 037 028 Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno. 019 PSA 037 029 Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou. 019 PSA 037 030 Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud. 019 PSA 037 031 Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho. 019 PSA 037 032 Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti; 019 PSA 037 033 Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl. 019 PSA 037 034 Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš. 019 PSA 037 035 Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom. 019 PSA 037 036 Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen. 019 PSA 037 037 Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené, 019 PSA 037 038 Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati. 019 PSA 037 039 Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení. 019 PSA 037 040 Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho. 019 PSA 038 001 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne. 019 PSA 038 002 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla. 019 PSA 038 003 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj. 019 PSA 038 004 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení. 019 PSA 038 005 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé. 019 PSA 038 006 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím. 019 PSA 038 007 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém. 019 PSA 038 008 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého. 019 PSA 038 009 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto. 019 PSA 038 010 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou. 019 PSA 038 011 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí. 019 PSA 038 012 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí. 019 PSA 038 013 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých; 019 PSA 038 014 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu. 019 PSA 038 015 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj. 019 PSA 038 016 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou, 019 PSA 038 017 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou. 019 PSA 038 018 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím. 019 PSA 038 019 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí. 019 PSA 038 020 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji. 019 PSA 038 021 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. 019 PSA 038 022 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého. 019 PSA 039 001 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou. 019 PSA 039 002 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest. 019 PSA 039 003 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka: 019 PSA 039 004 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám. 019 PSA 039 005 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah) 019 PSA 039 006 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře. 019 PSA 039 007 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe. 019 PSA 039 008 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne. 019 PSA 039 009 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to. 019 PSA 039 010 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem. 019 PSA 039 011 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah) 019 PSA 039 012 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. 019 PSA 039 013 Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. 019 PSA 040 001 Přednímu zpěváku, Davidův žalm. Žádostivě očekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mně, a vyslyšel mé volání. 019 PSA 040 002 A vytáhl mne z čisterny hlučící, i z bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil. 019 PSA 040 003 A tak vložil v ústa má píseň novou, chválu Bohu našemu, což když uhlédají mnozí, i báti se, i doufání skládati budou v Hospodinu. 019 PSA 040 004 Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinu svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují. 019 PSA 040 005 Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může. 019 PSA 040 006 Oběti a daru neoblíbils, ale uši jsi mi otevřel; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi. 019 PSA 040 007 Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, jakož v knihách psáno jest o mně. 019 PSA 040 008 Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých. 019 PSA 040 009 Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždění velikém; aj, rtů svých že jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine. 019 PSA 040 010 Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém. 019 PSA 040 011 Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají. 019 PSA 040 012 Neboť jsou mne obklíčily zlé věci, jimž počtu není; dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad počet vlasů hlavy mé, a srdce mé opustilo mne. 019 PSA 040 013 Račiž ty mne, Hospodine, vysvoboditi; Hospodine, pospěšiž ku pomoci mé. 019 PSA 040 014 Zahanbeni buďte, a zapyřte se všickni, kteříž hledají duše mé, aby ji zahladili; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž líbost mají v neštěstí mém. 019 PSA 040 015 Přijdiž na ně spuštění za to, že mne k hanbě přivésti usilují, říkajíce: Hahá, hahá. 019 PSA 040 016 Ale ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe, a milující spasení tvé ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin. 019 PSA 040 017 Já pak ačkoli chudý a nuzný jsem, Pán však pečuje o mne. Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi. Bože můj, neprodlévejž. 019 PSA 041 001 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Blahoslavený, kdož prozřetelný soud činí o chudém; v den zlý vysvobodí jej Hospodin. 019 PSA 041 002 Hospodin ho ostřeže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho. 019 PSA 041 003 Hospodin ho na ložci ve mdlobě posilí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promění. 019 PSA 041 004 Já řekl jsem: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav duši mou, nebo jsem tobě zhřešil. 019 PSA 041 005 Nepřátelé moji mluvili zle o mně, řkouce: Skoro-liž umřel, a zahyne jméno jeho? 019 PSA 041 006 A jestliže kdo z nich přichází, aby mne navštívil, pochlebenství mluví; srdce jeho sbírá sobě nepravost, a vyjda ven, roznáší ji. 019 PSA 041 007 Sšeptávají se spolu proti mně všickni, kteříž mne nenávidí, a přičítají mi zlé věci, říkajíce: 019 PSA 041 008 Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase. 019 PSA 041 009 Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval, a kterýž jídal chléb můj, pozdvihl paty proti mně. 019 PSA 041 010 Ale ty, Hospodine, smiluj se nade mnou, a pozdvihni mne, a odplatím jim; 019 PSA 041 011 Abych odtud poznal, že mne sobě libuješ, když by se neradoval nade mnou nepřítel můj. 019 PSA 041 012 Mne pak v upřímnosti mé zachováš, a postavíš před oblíčejem svým na věky. 019 PSA 041 013 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, od věků až na věky, Amen i Amen. 019 PSA 042 001 Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující. Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože. 019 PSA 042 002 Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím? 019 PSA 042 003 Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? 019 PSA 042 004 Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících. 019 PSA 042 005 Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho. 019 PSA 042 006 Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar. 019 PSA 042 007 Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila. 019 PSA 042 008 Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého. 019 PSA 042 009 Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi? 019 PSA 042 010 Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? 019 PSA 042 011 Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj. 019 PSA 043 001 Suď mne, ó Bože, a zasaď se o mou při; od národu nemilosrdného, a od člověka lstivého a nepravého vytrhni mne. 019 PSA 043 002 Nebo ty jsi Bůh mé síly. Proč jsi mne zapudil? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám ustavičně choditi? 019 PSA 043 003 Sešliž světlo své a pravdu svou, to ať mne vodí a zprovodí na horu svatosti tvé a do příbytků tvých, 019 PSA 043 004 Abych přistoupil k oltáři Božímu, k Bohu radostného plésání mého, a budu tě oslavovati na harfě, ó Bože, Bože můj. 019 PSA 043 005 Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj. 019 PSA 044 001 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních. 019 PSA 044 002 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil. 019 PSA 044 003 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval. 019 PSA 044 004 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova. 019 PSA 044 005 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám. 019 PSA 044 006 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj. 019 PSA 044 007 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval. 019 PSA 044 008 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah) 019 PSA 044 009 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi. 019 PSA 044 010 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše. 019 PSA 044 011 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás. 019 PSA 044 012 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich. 019 PSA 044 013 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás. 019 PSA 044 014 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo. 019 PSA 044 015 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne, 019 PSA 044 016 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se. 019 PSA 044 017 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé. 019 PSA 044 018 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé, 019 PSA 044 019 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti. 019 PSA 044 020 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu, 019 PSA 044 021 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce. 019 PSA 044 022 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané. 019 PSA 044 023 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky. 019 PSA 044 024 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše? 019 PSA 044 025 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. 019 PSA 044 026 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. 019 PSA 045 001 Přednímu kantoru z synů Chóre, na šošannim, vyučující. Píseň o lásce. Vyneslo srdce mé slovo dobré, vypravovati budu písně své o králi, jazyk můj jako péro hbitého písaře. 019 PSA 045 002 Krásnější jsi nad všecky syny lidské, rozlita jest i milost ve rtech tvých, proto že jest tobě požehnal Bůh až na věky. 019 PSA 045 003 Připaš meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou. 019 PSA 045 004 A v té slávě své šťastně vyjížděj s slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti, a dokáže pravice tvá hrozných věcí. 019 PSA 045 005 Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských. 019 PSA 045 006 Trůn tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý, berla království tvého jestiť berla nejupřímější. 019 PSA 045 007 Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé. 019 PSA 045 008 Mirra, aloe a kassia, všecka roucha tvá voní z paláců, z kostí slonových vzdělaných, nad ty, jenž tě obveselují. 019 PSA 045 009 Dcery králů jsou mezi vzácnými tvými, přístojíť i manželka tobě po pravici v ryzím zlatě. 019 PSA 045 010 Slyšiž, dcerko, a viz, a nakloň ucha svého, a zapomeň na lid svůj a na dům otce svého. 019 PSA 045 011 I zalíbí se králi tvá krása; onť jest zajisté Pán tvůj, protož skláněj se před ním. 019 PSA 045 012 Tuť i Tyrští s dary, před oblíčejem tvým kořiti se budou bohatí národové. 019 PSA 045 013 Všecka slavná jest dcera královská u vnitřku, roucho zlatem vytkávané jest oděv její. 019 PSA 045 014 V rouše krumpovaném přivedena bude králi, i panny za ní, družičky její, přivedeny budou k tobě. 019 PSA 045 015 Přivedeny budou s radostí velikou a plésáním, a vejdou na palác královský. 019 PSA 045 016 Místo otců svých budeš míti syny své, kteréž postavíš za knížata po vší zemi. 019 PSA 045 017 V pamět uvoditi budu jméno tvé po všecky věky, pročež oslavovati tě budou národové na věky věků. 019 PSA 046 001 Přednímu kantoru z synů Chóre, píseň na alamot. Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová. 019 PSA 046 002 A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hory do prostřed moře. 019 PSA 046 003 Byť i ječely, a kormoutily se vody jeho, a hory se rozrážely od dutí jeho. (Sélah) 019 PSA 046 004 Potok a pramenové jeho obveselují město Boží, nejsvětější z příbytků Nejvyššího. 019 PSA 046 005 Bůh jest u prostřed něho, nepohneť se; přispějeť jemu Bůh na pomoc hned v jitře. 019 PSA 046 006 Když hlučeli národové, a pohnula se království, vydal hlas svůj, a rozplynula se země. 019 PSA 046 007 Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. (Sélah) 019 PSA 046 008 Poďte, vizte skutky Hospodinovy, jakýchť jest pustin nadělal na zemi. 019 PSA 046 009 Přítrž činí bojům až do končin země, lučiště láme, kopí posekává, a vozy spaluje ohněm, 019 PSA 046 010 Mluvě: Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh, kterýž vyvýšen budu mezi národy, vyvýšen budu na zemi. 019 PSA 046 011 Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. (Sélah) 019 PSA 047 001 Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm. Všickni národové plésejte rukama, trubte Bohu s hlasitým prozpěvováním. 019 PSA 047 002 Nebo Hospodin nejvyšší, hrozný, jest král veliký nade vší zemi. 019 PSA 047 003 Uvozuje lidi v moc naši, a národy pod nohy naše. 019 PSA 047 004 Oddělil nám za dědictví naše slávu Jákobovu, kteréhož miloval. (Sélah) 019 PSA 047 005 Vstoupil Bůh s troubením, Hospodin s zvukem trouby. 019 PSA 047 006 Žalmy zpívejte Bohu, zpívejte; zpívejte žalmy králi našemu, zpívejte. 019 PSA 047 007 Nebo král vší země Bůh jest, zpívejte žalmy rozumně. 019 PSA 047 008 Kralujeť Bůh nad národy, Bůh sedí na trůnu svém svatém. 019 PSA 047 009 Knížata národů připojili se k lidu Boha Abrahamova; nebo pavézy země Boží jsou, pročež on náramně vyvýšen jest. 019 PSA 048 001 Píseň žalmu synů Chóre. Veliký jest Hospodin, a převelmi chvalitebný v městě Boha našeho, na hoře svatosti své. 019 PSA 048 002 Ozdoba krajiny, útěcha vší země jestiť hora Sion, k straně půlnoční, město krále velikého. 019 PSA 048 003 Bůh na palácích jeho, a znají ho býti vysokým hradem. 019 PSA 048 004 Nebo aj, králové když se shromáždili a spolu táhli, 019 PSA 048 005 Sami to uzřevše, velmi se divili, a předěšeni byvše, náhle utíkali. 019 PSA 048 006 Tuť jest je strach popadl, a bolest jako ženu rodící. 019 PSA 048 007 Větrem východním rozrážíš lodí Tarské. 019 PSA 048 008 Jakž jsme slýchali, tak jsme spatřili, v městě Hospodina zástupů, v městě Boha našeho. Bůh upevní je až na věky. 019 PSA 048 009 Rozjímáme, ó Bože, milosrdenství tvé u prostřed chrámu tvého. 019 PSA 048 010 Jakož jméno tvé, Bože, tak i chvála tvá až do končin země; pravice tvá zajisté plná jest spravedlnosti. 019 PSA 048 011 Raduj se, horo Sione, plésejte, dcery Judské, z příčiny soudů Božích. 019 PSA 048 012 Obejděte Sion, a obstupte jej, sečtěte věže jeho. 019 PSA 048 013 Přiložte mysl svou k ohradě, popatřte na paláce jeho, abyste uměli vypravovati věku potomnímu, 019 PSA 048 014 Že tento Bůh jest Bůh náš na věčné věky, a že on vůdce náš bude až do smrti. 019 PSA 049 001 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští. 019 PSA 049 002 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý. 019 PSA 049 003 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost. 019 PSA 049 004 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou. 019 PSA 049 005 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla? 019 PSA 049 006 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí. 019 PSA 049 007 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení, 019 PSA 049 008 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky), 019 PSA 049 009 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení. 019 PSA 049 010 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce. 019 PSA 049 011 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými. 019 PSA 049 012 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou. 019 PSA 049 013 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah) 019 PSA 049 014 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. 019 PSA 049 015 Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. (Sélah) 019 PSA 049 016 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho. 019 PSA 049 017 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho. 019 PSA 049 018 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje: 019 PSA 049 019 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. 019 PSA 049 020 Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. 019 PSA 050 001 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho. 019 PSA 050 002 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se. 019 PSA 050 003 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná. 019 PSA 050 004 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka: 019 PSA 050 005 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech. 019 PSA 050 006 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah) 019 PSA 050 007 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem. 019 PSA 050 008 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli. 019 PSA 050 009 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů. 019 PSA 050 010 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách. 019 PSA 050 011 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám. 019 PSA 050 012 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho. 019 PSA 050 013 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou? 019 PSA 050 014 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby; 019 PSA 050 015 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti. 019 PSA 050 016 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá, 019 PSA 050 017 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má. 019 PSA 050 018 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš. 019 PSA 050 019 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest. 019 PSA 050 020 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš. 019 PSA 050 021 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé. 019 PSA 050 022 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl. 019 PSA 050 023 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží. 019 PSA 051 001 Přednímu z kantorů, žalm Davidův, Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má. 019 PSA 051 002 Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne. 019 PSA 051 003 Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně. 019 PSA 051 004 Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých. 019 PSA 051 005 Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má. 019 PSA 051 006 Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi. 019 PSA 051 007 Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu. 019 PSA 051 008 Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel. 019 PSA 051 009 Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé. 019 PSA 051 010 Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých. 019 PSA 051 011 Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne. 019 PSA 051 012 Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne. 019 PSA 051 013 I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli. 019 PSA 051 014 Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé. 019 PSA 051 015 Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou. 019 PSA 051 016 Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal. 019 PSA 051 017 Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš. 019 PSA 051 018 Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské. 019 PSA 051 019 A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou. 019 PSA 052 001 Přednímu z kantorů, vyučující žalm Davidův. Když přišel Doeg Idumejský, a zvěstoval Saulovi, a pověděl mu, že David všel do domu Achimelechova. Proč se chlubíš nešlechetností, ty mocný? Milosrdenstvíť Boha silného trvá každého dne. 019 PSA 052 002 Těžkosti obmýšlí jazyk tvůj, tak jako břitva nabroušená lest provodí. 019 PSA 052 003 Miluješ zlé více než dobré, raději lež mluvíš než spravedlnost. (Sélah) 019 PSA 052 004 Miluješ všelijaké řeči k sehlcení, a jazyk ošemetný. 019 PSA 052 005 I tebeť Bůh silný zkazí na věky, pochytí tě, a vytrhne tě z stánku, a vykoření z země živých. (Sélah) 019 PSA 052 006 Což spravedliví vidouce, budou se báti a jemu posmívati: 019 PSA 052 007 Aj, toť jest ten člověk, kterýž neskládal v Bohu síly své, ale doufaje ve množství bohatství svých, zmocňoval se v zlosti své. 019 PSA 052 008 Já pak budu jako oliva zelenající se v domě Božím; neboť jsem naději složil v milosrdenství Božím na věky věků. 019 PSA 052 009 Oslavovati tě budu, Pane, na věky, že jsi to učinil, a poshovím na jméno tvé, neboť jest vzácné před oblíčejem svatých tvých. 019 PSA 053 001 Přednímu z kantorů na machalat, vyučující žalm Davidův. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by činil dobré. 019 PSA 053 002 Bůh s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha. 019 PSA 053 003 Aj, každý z nich nazpět odšel, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho. 019 PSA 053 004 Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, lid můj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají. 019 PSA 053 005 Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi. 019 PSA 053 006 Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Bůh zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael. 019 PSA 054 001 Přednímu z kantorů na neginot, vyučující žalm Davidův, Když přišli Zifejští, a řekli Saulovi: Nevíš-liž, že se David pokrývá u nás? Bože, spasena mne učiň pro jméno své, a v moci své veď při mou. 019 PSA 054 002 Bože, slyš modlitbu mou, pozoruj řeči úst mých. 019 PSA 054 003 Neboť jsou cizí povstali proti mně, a ukrutníci hledají duše mé, nepředstavujíce sobě Boha před oblíčej svůj. (Sélah) 019 PSA 054 004 Aj, Bůhť jest spomocník můj; Pán s těmi jest, kteříž jsou podpůrcové života mého. 019 PSA 054 005 Odplať zlým nepřátelům mým, v pravdě své vypleň je, ó Pane. 019 PSA 054 006 I buduť dobrovolně oběti obětovati, slaviti budu jméno tvé, Hospodine, proto že jest dobré. 019 PSA 054 007 Nebo z ssoužení všelikého vytrhl mne Bůh, nýbrž i pomstu nad nepřátely mými vidělo oko mé. 019 PSA 055 001 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou. 019 PSA 055 002 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se, 019 PSA 055 003 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují. 019 PSA 055 004 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne. 019 PSA 055 005 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne. 019 PSA 055 006 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul. 019 PSA 055 007 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah) 019 PSA 055 008 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici. 019 PSA 055 009 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě. 019 PSA 055 010 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost. 019 PSA 055 011 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho. 019 PSA 055 012 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním: 019 PSA 055 013 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj; 019 PSA 055 014 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali. 019 PSA 055 015 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. 019 PSA 055 016 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne. 019 PSA 055 017 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj. 019 PSA 055 018 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně. 019 PSA 055 019 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha. 019 PSA 055 020 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou. 019 PSA 055 021 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové. 019 PSA 055 022 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. 019 PSA 055 023 Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. 019 PSA 056 001 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne. 019 PSA 056 002 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší. 019 PSA 056 003 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám. 019 PSA 056 004 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo. 019 PSA 056 005 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému. 019 PSA 056 006 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou. 019 PSA 056 007 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty. 019 PSA 056 008 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl? 019 PSA 056 009 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí. 019 PSA 056 010 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho. 019 PSA 056 011 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk. 019 PSA 056 012 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. 019 PSA 056 013 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých. 019 PSA 057 001 Přednímu kantoru, jako: Nevyhlazuj, zlatý žalm Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně. Smiluj se nade mnou, ó Bože, smiluj se nade mnou; neboť v tebe doufá duše má, a v stínu křídel tvých schráním se, až přejde ssoužení. 019 PSA 057 002 Volati budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, kterýž dokonává za mne. 019 PSA 057 003 Onť pošle s nebe, a zachová mne od potupy usilujícího mne sehltiti. (Sélah) Pošle Bůh milosrdenství své a pravdu svou. 019 PSA 057 004 Duše má jest u prostřed lvů, bydlím mezi paliči, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a střely, a jazyk jejich jako ostrý meč. 019 PSA 057 005 Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. 019 PSA 057 006 Tenata roztáhli nohám mým, sklíčili duši mou, vykopali přede mnou jámu, ale sami upadli do ní. (Sélah) 019 PSA 057 007 Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati a oslavovati tě budu. 019 PSA 057 008 Probuď se, slávo má, probuď se, loutno a harfo, když v svitání povstávám. 019 PSA 057 009 Slaviti tě budu mezi lidmi, Pane, žalmy prozpěvovati tobě budu mezi národy. 019 PSA 057 010 Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá. 019 PSA 057 011 Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. 019 PSA 058 001 Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští? 019 PSA 058 002 Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete. 019 PSA 058 003 Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež. 019 PSA 058 004 Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své, 019 PSA 058 005 Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného. 019 PSA 058 006 Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine. 019 PSA 058 007 Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí, 019 PSA 058 008 Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce. 019 PSA 058 009 Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou. 019 PSA 058 010 I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka. 019 PSA 058 011 Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi. 019 PSA 059 001 Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho. Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň. 019 PSA 059 002 Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne. 019 PSA 059 003 Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine. 019 PSA 059 004 Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř. 019 PSA 059 005 Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. (Sélah) 019 PSA 059 006 Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města. 019 PSA 059 007 Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší? 019 PSA 059 008 Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům. 019 PSA 059 009 Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký. 019 PSA 059 010 Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými. 019 PSA 059 011 Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane. 019 PSA 059 012 Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují. 019 PSA 059 013 Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. (Sélah) 019 PSA 059 014 I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města. 019 PSA 059 015 Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí. 019 PSA 059 016 Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého. 019 PSA 059 017 A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný. 019 PSA 060 001 Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám. 019 PSA 060 002 Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje. 019 PSA 060 003 Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení. 019 PSA 060 004 Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. (Sélah) 019 PSA 060 005 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne. 019 PSA 060 006 Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím. 019 PSA 060 007 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj. 019 PSA 060 008 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub. 019 PSA 060 009 Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee? 019 PSA 060 010 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi? 019 PSA 060 011 Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská. 019 PSA 060 012 V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše. 019 PSA 061 001 Přednímu z kantorů na neginot, Davidův. Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé. 019 PSA 061 002 Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne. 019 PSA 061 003 Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele. 019 PSA 061 004 Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. (Sélah) 019 PSA 061 005 Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého. 019 PSA 061 006 Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu, 019 PSA 061 007 Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají. 019 PSA 061 008 A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni. 019 PSA 062 001 Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé. 019 PSA 062 002 Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě. 019 PSA 062 003 Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste. 019 PSA 062 004 Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. (Sélah) 019 PSA 062 005 Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé. 019 PSA 062 006 Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se. 019 PSA 062 007 V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest. 019 PSA 062 008 Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. (Sélah) 019 PSA 062 009 Jistě žeť jsou marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost. 019 PSA 062 010 Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce. 019 PSA 062 011 Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, 019 PSA 062 012 A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho. 019 PSA 063 001 Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody, 019 PSA 063 002 Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou, 019 PSA 063 003 (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji, 019 PSA 063 004 A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých. 019 PSA 063 005 Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má. 019 PSA 063 006 Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě. 019 PSA 063 007 Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu. 019 PSA 063 008 Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne. 019 PSA 063 009 Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země. 019 PSA 063 010 Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl. 019 PSA 063 011 Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou. 019 PSA 064 001 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého. 019 PSA 064 002 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost, 019 PSA 064 003 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou. 019 PSA 064 004 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí. 019 PSA 064 005 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří? 019 PSA 064 006 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest. 019 PSA 064 007 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou. 019 PSA 064 008 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl. 019 PSA 064 009 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. 019 PSA 064 010 Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. 019 PSA 065 001 Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati. 019 PSA 065 002 Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude. 019 PSA 065 003 Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš. 019 PSA 065 004 Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého. 019 PSA 065 005 Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého, 019 PSA 065 006 Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán, 019 PSA 065 007 Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů, 019 PSA 065 008 Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš. 019 PSA 065 009 Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ. 019 PSA 065 010 Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš. 019 PSA 065 011 Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností; 019 PSA 065 012 Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají. 019 PSA 065 013 Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují. 019 PSA 066 001 Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země. 019 PSA 066 002 Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho. 019 PSA 066 003 Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji. 019 PSA 066 004 Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. (Sélah) 019 PSA 066 005 Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských. 019 PSA 066 006 Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm. 019 PSA 066 007 Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. (Sélah) 019 PSA 066 008 Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho. 019 PSA 066 009 Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše. 019 PSA 066 010 Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro. 019 PSA 066 011 Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil, 019 PSA 066 012 Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení. 019 PSA 066 013 A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své, 019 PSA 066 014 Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení. 019 PSA 066 015 Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. (Sélah) 019 PSA 066 016 Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé. 019 PSA 066 017 Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým. 019 PSA 066 018 Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán. 019 PSA 066 019 Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé. 019 PSA 066 020 Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal. 019 PSA 067 001 Přednějšímu z kantorů na neginot, žalm k zpívání. Bože, smiluj se nad námi, a požehnej nám, zasvěť oblíčej svůj nad námi, (Sélah) 019 PSA 067 002 Tak aby poznali na zemi cestu tvou, mezi všemi národy spasení tvé. 019 PSA 067 003 I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé. 019 PSA 067 004 Veseliti se a prozpěvovati budou národové; nebo ty souditi budeš lidi v pravosti, a národy spravovati budeš na zemi. (Sélah) 019 PSA 067 005 I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé. 019 PSA 067 006 Země také vydá úrodu svou. Požehnání svého uděliž nám Bůh, Bůh náš; 019 PSA 067 007 Požehnej nás Bůh, a bojtež se jeho všecky končiny země. 019 PSA 068 001 Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání. Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti. 019 PSA 068 002 Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží. 019 PSA 068 003 Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí. 019 PSA 068 004 Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním. 019 PSA 068 005 Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém. 019 PSA 068 006 Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé. 019 PSA 068 007 Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, (Sélah) 019 PSA 068 008 Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského. 019 PSA 068 009 Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval. 019 PSA 068 010 Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože. 019 PSA 068 011 Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích: 019 PSA 068 012 Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti. 019 PSA 068 013 Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata. 019 PSA 068 014 Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon. 019 PSA 068 015 Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan. 019 PSA 068 016 Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati, jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude. 019 PSA 068 017 Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá. 019 PSA 068 018 Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ. 019 PSA 068 019 Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. (Sélah) 019 PSA 068 020 Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí. 019 PSA 068 021 Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých. 019 PSA 068 022 Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské. 019 PSA 068 023 A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou. 019 PSA 068 024 Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni. 019 PSA 068 025 Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující. 019 PSA 068 026 V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského. 019 PSA 068 027 Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma. 019 PSA 068 028 Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal, 019 PSA 068 029 Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary. 019 PSA 068 030 Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek. 019 PSA 068 031 Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu. 019 PSA 068 032 Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, (Sélah) 019 PSA 068 033 Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný. 019 PSA 068 034 Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích. 019 PSA 068 035 Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný. 019 PSA 069 001 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé. 019 PSA 069 002 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne. 019 PSA 069 003 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého. 019 PSA 069 004 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil. 019 PSA 069 005 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou. 019 PSA 069 006 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský. 019 PSA 069 007 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou. 019 PSA 069 008 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své, 019 PSA 069 009 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla. 019 PSA 069 010 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno. 019 PSA 069 011 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví. 019 PSA 069 012 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno. 019 PSA 069 013 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou. 019 PSA 069 014 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod, 019 PSA 069 015 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně. 019 PSA 069 016 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne. 019 PSA 069 017 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne. 019 PSA 069 018 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne. 019 PSA 069 019 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji. 019 PSA 069 020 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem. 019 PSA 069 021 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem. 019 PSA 069 022 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti. 019 PSA 069 023 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení. 019 PSA 069 024 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí. 019 PSA 069 025 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného. 019 PSA 069 026 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají. 019 PSA 069 027 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé. 019 PSA 069 028 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni. 019 PSA 069 029 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne. 019 PSA 069 030 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním. 019 PSA 069 031 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty. 019 PSA 069 032 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich. 019 PSA 069 033 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí. 019 PSA 069 034 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich. 019 PSA 069 035 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. 019 PSA 069 036 Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. 019 PSA 070 001 Přednímu z kantorů, žalm Davidův, k připomínání. Bože, abys mne vytrhl, Hospodine, abys mi spomohl, pospěš. 019 PSA 070 002 Zahanbeni buďte, a zapyřte se, kteříž hledají duše mé; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž se kochají v neštěstí mém. 019 PSA 070 003 Zpět obráceni buďte za to, že mne k hanbě přivesti usilují ti, kteříž na mne povolávají: Hahá, hahá. 019 PSA 070 004 Ale ať se radují a veselí v tobě všickni ti, kteříž tě hledají, a ti, kteříž milují spasení tvé, ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Bůh náš. 019 PSA 070 005 Já pak chudý a nuzný jsem, ó Bože, pospěšiž ke mně; pomoc má, a vysvoboditel můj ty jsi, neprodlévejž, Hospodine. 019 PSA 071 001 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky. 019 PSA 071 002 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne. 019 PSA 071 003 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi. 019 PSA 071 004 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka. 019 PSA 071 005 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti. 019 PSA 071 006 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky. 019 PSA 071 007 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání. 019 PSA 071 008 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe. 019 PSA 071 009 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne. 019 PSA 071 010 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu, 019 PSA 071 011 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného. 019 PSA 071 012 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc. 019 PSA 071 013 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého. 019 PSA 071 014 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu. 019 PSA 071 015 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím. 019 PSA 071 016 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost. 019 PSA 071 017 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých. 019 PSA 071 018 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou. 019 PSA 071 019 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě? 019 PSA 071 020 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš. 019 PSA 071 021 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne. 019 PSA 071 022 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský. 019 PSA 071 023 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil. 019 PSA 071 024 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali. 019 PSA 072 001 Šalomounovi. Bože, soudy své králi dej, a spravedlnost svou synu královu, 019 PSA 072 002 Aby soudil lid tvůj v spravedlnosti a chudé tvé v pravosti. 019 PSA 072 003 Hory přinesou pokoj lidu i pahrbkové v spravedlnosti. 019 PSA 072 004 Souditi bude chudé z lidu, a vysvobodí syny nuzného, násilníka pak potře. 019 PSA 072 005 Báti se budou tebe, dokudž slunce a měsíc trvati bude, od národu až do pronárodu. 019 PSA 072 006 Jako když sstupuje déšť na přisečenou trávu, a jako tiší déšťové skrápějící zemi: 019 PSA 072 007 Tak zkvete ve dnech jeho spravedlivý, a bude hojnost pokoje, dokud měsíce stává. 019 PSA 072 008 Panovati bude od moře až k moři, a od řeky až do končin země. 019 PSA 072 009 Před ním skláněti se budou obyvatelé pustin vyprahlých, a nepřátelé jeho prach lízati budou. 019 PSA 072 010 Králové při moři a z ostrovů pocty mu přinesou, králové Šebejští a Sabejští dary obětovati budou. 019 PSA 072 011 Nadto klaněti se jemu budou všickni králové, všickni národové jemu sloužiti budou. 019 PSA 072 012 Nebo vytrhne nuzného, volajícího a nátisk trpícího, kterýž nemá spomocníka. 019 PSA 072 013 Smiluje se nad bídným a potřebným, a duše nuzných spasí. 019 PSA 072 014 Od lsti a násilí vysvobodí duši jejich; neboť jest drahá krev jejich před očima jeho. 019 PSA 072 015 Budeť dlouhověký, a dávati mu budou zlato Arabské, a ustavně za něj se modliti, na každý den jemu dobrořečiti budou. 019 PSA 072 016 Když se vrže hrst obilí do země na vrchu hor, klátiti se budou jako Libán klasové jeho, a kvésti budou měšťané jako byliny země. 019 PSA 072 017 Jméno jeho bude na věky; dokudž slunce trvá, děditi bude jméno jeho. A požehnání sobě dávajíce v něm všickni národové, budou ho blahoslaviti. 019 PSA 072 018 Požehnaný Hospodin Bůh, Bůh Izraelský, kterýž sám činí divné věci, 019 PSA 072 019 A požehnané jméno slávy jeho na věky. Budiž také naplněna slávou jeho všecka země, Amen i Amen. 019 PSA 072 020 Skonávají se modlitby Davidovy, syna Izai. 019 PSA 073 001 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce. 019 PSA 073 002 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji, 019 PSA 073 003 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných. 019 PSA 073 004 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich. 019 PSA 073 005 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají. 019 PSA 073 006 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni. 019 PSA 073 007 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, 019 PSA 073 008 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. 019 PSA 073 009 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. 019 PSA 073 010 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, 019 PSA 073 011 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? 019 PSA 073 012 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 019 PSA 073 013 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 019 PSA 073 014 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 019 PSA 073 015 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 019 PSA 073 016 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 019 PSA 073 017 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 019 PSA 073 018 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 019 PSA 073 019 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 019 PSA 073 020 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 019 PSA 073 021 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 019 PSA 073 022 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 019 PSA 073 023 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 019 PSA 073 024 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 019 PSA 073 025 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 019 PSA 073 026 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 019 PSA 073 027 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 019 PSA 073 028 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. 019 PSA 074 001 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé? 019 PSA 074 002 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš. 019 PSA 074 003 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni! 019 PSA 074 004 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých. 019 PSA 074 005 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho. 019 PSA 074 006 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají. 019 PSA 074 007 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého. 019 PSA 074 008 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi. 019 PSA 074 009 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane. 019 PSA 074 010 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému? 019 PSA 074 011 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš? 019 PSA 074 012 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země. 019 PSA 074 013 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách. 019 PSA 074 014 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti. 019 PSA 074 015 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké. 019 PSA 074 016 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil. 019 PSA 074 017 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval. 019 PSA 074 018 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal. 019 PSA 074 019 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky. 019 PSA 074 020 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti. 019 PSA 074 021 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé. 019 PSA 074 022 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den. 019 PSA 074 023 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně. 019 PSA 075 001 Přednímu z kantorů, jako: Nezahlazuj, žalm Azafův, a píseň. Oslavujeme tě, Bože, oslavujeme; nebo že jest blízké jméno tvé, vypravují to předivní skutkové tvoji. 019 PSA 075 002 Když přijde čas uložený, já právě souditi budu. 019 PSA 075 003 Rozplynula se země i všickni obyvatelé její, já utvrdím sloupy její. (Sélah) 019 PSA 075 004 Dím bláznům: Neblázněte, a bezbožným: Nevyzdvihujte rohů. 019 PSA 075 005 Nevyzdvihujte proti Nejvyššímu rohů svých, aniž mluvte tvrdošijně. 019 PSA 075 006 Nebo ne od východu, ani západu, ani od pouště přichází zvýšení; 019 PSA 075 007 Ale Bůh soudce jednoho ponižuje, a druhého povyšuje. 019 PSA 075 008 Kalich zajisté jest v rukou Hospodinových, a to vína kalného plný nalitý, z něhož nalévati bude, tak že i kvasnice jeho vyváží, a vypijí všickni bezbožníci země. 019 PSA 075 009 Já pak zvěstovati budu skutky Páně na věčnost, žalmy zpívati budu Bohu Jákobovu. 019 PSA 075 010 A všecky rohy bezbožníků srážím, rohové pak spravedlivého vyvýšeni budou. 019 PSA 076 001 Přednímu z kantorů na neginot, žalm Azafův a píseň. Znám jest Bůh v Judstvu, a v Izraeli veliké jméno jeho. 019 PSA 076 002 V Sálem jest stánek jeho, a obydlé jeho na Sionu. 019 PSA 076 003 Tamť jest polámal ohnivé šípy lučišť, pavézu a meč, i válku. (Sélah) 019 PSA 076 004 Slavný jsi učiněn a důstojný horami loupeže. 019 PSA 076 005 V loupež dáni jsou udatní srdcem, zesnuli snem svým, aniž nalezly zmužilé hrdiny síly v rukou svých. 019 PSA 076 006 Od žehrání tvého, ó Bože Jákobův, i vůz i kůň tvrdě zesnuli. 019 PSA 076 007 Ty jsi, ty velmi hrozný, a kdo jest, ješto by před tebou ostál v rozhněvání tvém? 019 PSA 076 008 Když s nebe dáváš slyšeti výpověd svou, země se bojí a tichne, 019 PSA 076 009 Když povstává k soudu Bůh, aby zachoval všecky pokorné na zemi. (Sélah) 019 PSA 076 010 Zajisté i hněv člověka chváliti tě musí, a ostatek zůřivosti skrotíš. 019 PSA 076 011 Sliby čiňte a plňte Hospodinu Bohu vašemu; kteřížkoli jste vůkol něho, přinášejte dary Přehroznému. 019 PSA 076 012 Onť odjímá ducha knížatům, a k hrůze jest králům zemským. 019 PSA 077 001 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně. 019 PSA 077 002 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má. 019 PSA 077 003 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah) 019 PSA 077 004 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl. 019 PSA 077 005 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní. 019 PSA 077 006 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě: 019 PSA 077 007 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže? 019 PSA 077 008 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení? 019 PSA 077 009 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah) 019 PSA 077 010 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího. 019 PSA 077 011 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna. 019 PSA 077 012 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti. 019 PSA 077 013 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh? 019 PSA 077 014 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou. 019 PSA 077 015 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah) 019 PSA 077 016 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny. 019 PSA 077 017 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo. 019 PSA 077 018 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země. 019 PSA 077 019 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. 019 PSA 077 020 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. 019 PSA 078 001 Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých. 019 PSA 078 002 Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé. 019 PSA 078 003 Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali, 019 PSA 078 004 Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil. 019 PSA 078 005 Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým, 019 PSA 078 006 Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým, 019 PSA 078 007 Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho, 019 PSA 078 008 Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho. 019 PSA 078 009 Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili, 019 PSA 078 010 Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi. 019 PSA 078 011 Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal. 019 PSA 078 012 Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan. 019 PSA 078 013 Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada. 019 PSA 078 014 Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni. 019 PSA 078 015 Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých. 019 PSA 078 016 Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky. 019 PSA 078 017 A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti. 019 PSA 078 018 A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své. 019 PSA 078 019 A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti? 019 PSA 078 020 Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému? 019 PSA 078 021 A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele, 019 PSA 078 022 Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho, 019 PSA 078 023 Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel, 019 PSA 078 024 A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim. 019 PSA 078 025 Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti. 019 PSA 078 026 Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední. 019 PSA 078 027 I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským. 019 PSA 078 028 Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich. 019 PSA 078 029 I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali. 019 PSA 078 030 Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich, 019 PSA 078 031 A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil. 019 PSA 078 032 S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho. 019 PSA 078 033 A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním. 019 PSA 078 034 Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli, 019 PSA 078 035 Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich: 019 PSA 078 036 (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu. 019 PSA 078 037 A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho), 019 PSA 078 038 On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své. 019 PSA 078 039 Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase. 019 PSA 078 040 Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách. 019 PSA 078 041 Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali. 019 PSA 078 042 Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení, 019 PSA 078 043 Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan, 019 PSA 078 044 Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli. 019 PSA 078 045 Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily. 019 PSA 078 046 A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám. 019 PSA 078 047 Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem. 019 PSA 078 048 Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé. 019 PSA 078 049 Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé. 019 PSA 078 050 Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil. 019 PSA 078 051 A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových. 019 PSA 078 052 Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti. 019 PSA 078 053 Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře, 019 PSA 078 054 Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho. 019 PSA 078 055 Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská. 019 PSA 078 056 Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali. 019 PSA 078 057 Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště. 019 PSA 078 058 Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej. 019 PSA 078 059 Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele, 019 PSA 078 060 Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi, 019 PSA 078 061 Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele. 019 PSA 078 062 Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval. 019 PSA 078 063 Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny. 019 PSA 078 064 Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly. 019 PSA 078 065 Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje. 019 PSA 078 066 A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal. 019 PSA 078 067 Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil, 019 PSA 078 068 Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval. 019 PSA 078 069 A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky. 019 PSA 078 070 A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda. 019 PSA 078 071 Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho. 019 PSA 078 072 Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je. 019 PSA 079 001 Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady. 019 PSA 079 002 Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským. 019 PSA 079 003 Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával. 019 PSA 079 004 Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás. 019 PSA 079 005 Až dokud, ó Hospodine? Na věky-liž se hněvati budeš, a hořeti bude jako oheň horlení tvé? 019 PSA 079 006 Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají. 019 PSA 079 007 Neboť jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili. 019 PSA 079 008 Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni. 019 PSA 079 009 Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a buď milostiv hříchům našim pro jméno své. 019 PSA 079 010 Proč mají říkati pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita. 019 PSA 079 011 Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů, a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných. 019 PSA 079 012 A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za pohanění, kteréž jsou tobě činili, ó Pane. 019 PSA 079 013 My pak, lid tvůj a ovce pastvy tvé, slaviti tě budeme na věky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou. 019 PSA 080 001 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm svědectví, Azafovi. Ó pastýři Izraelský, pozoruj, kterýž vodíš Jozefa jako stádo, kterýž sedíš nad cherubíny, ó zastkvějž se. 019 PSA 080 002 Před Efraimem, Beniaminem a Manasse vzbuď moc svou, a přispěj k spasení našemu. 019 PSA 080 003 Ó Bože, navrať nás, a dejž, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme. 019 PSA 080 004 Hospodine Bože zástupů, dokudž se přísně stavěti budeš k modlitbám lidu svého? 019 PSA 080 005 Nakrmil jsi je chlebem pláče, a dals jim vypiti slz míru velikou. 019 PSA 080 006 Postavils nás k sváru sousedům našim, a nepřátelé naši aby sobě posměch z nás činili. 019 PSA 080 007 Ó Bože zástupů, navrať nás, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme. 019 PSA 080 008 Ty jsi kmen vinný z Egypta přenesl, vyhnal jsi pohany, a vsadils jej. 019 PSA 080 009 Uprázdnil jsi mu, a učinils, aby se vkořenil, i zemi naplnil. 019 PSA 080 010 Přikryty jsou hory stínem jeho, a réví jeho jako nejvyšší cedrové. 019 PSA 080 011 Vypustil ratolesti své až k moři, a až do řeky rozvody své. 019 PSA 080 012 I pročež jsi rozbořil hradbu vinice, tak aby každý, kdož by tudy šel, trhati z ní mohl? 019 PSA 080 013 Vepř divoký zryl ji, a zvěř polní spásla ji. 019 PSA 080 014 Ó Bože zástupů, obrať se již, popatř s nebe, viz a navštěv kmen vinný tento, 019 PSA 080 015 Vinici tu, kterouž štípila pravice tvá, a mladistvé réví, kteréž jsi zmocnil sobě. 019 PSA 080 016 Popálenať jest ohněm a poroubána, od žehrání oblíčeje tvého hyne. 019 PSA 080 017 Budiž ruka tvá nad mužem pravice tvé, nad synem člověka, kteréhož jsi zmocnil sobě, 019 PSA 080 018 A neodstoupímeť od tebe; zachovej nás při životu, ať jméno tvé vzýváme. 019 PSA 080 019 Hospodine Bože zástupů, navratiž nás zase, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme. 019 PSA 081 001 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu. 019 PSA 081 002 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu. 019 PSA 081 003 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší. 019 PSA 081 004 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova. 019 PSA 081 005 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili. 019 PSA 081 006 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly. 019 PSA 081 007 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah) 019 PSA 081 008 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati, 019 PSA 081 009 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu. 019 PSA 081 010 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je. 019 PSA 081 011 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně, 019 PSA 081 012 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých. 019 PSA 081 013 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil, 019 PSA 081 014 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou. 019 PSA 081 015 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. 019 PSA 081 016 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. 019 PSA 082 001 Žalm Azafův. Bůh stojí v shromáždění Božím, u prostřed bohů soud čině, a dí: 019 PSA 082 002 Dokudž souditi budete nespravedlivě, a osoby nešlechetných přijímati? (Sélah) 019 PSA 082 003 Zastávejte bídného a sirotka, utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte. 019 PSA 082 004 Vytrhněte bídného a nuzného, z ruky nešlechetných vytrhněte ho. 019 PSA 082 005 Ale nevědí nic, nerozumějí nic; ve tmách ustavně chodí, až se proto všickni základové země pohybují. 019 PSA 082 006 Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni; 019 PSA 082 007 A však jako i jiní lidé zemřete, a jako jeden z knížat padnete. 019 PSA 082 008 Povstaniž, ó Bože, suď zemi; nebo ty dědičně vládneš všemi národy. 019 PSA 083 001 Píseň a žalm Azafův. Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný. 019 PSA 083 002 Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy. 019 PSA 083 003 Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš, 019 PSA 083 004 Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova. 019 PSA 083 005 Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali, 019 PSA 083 006 Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští, 019 PSA 083 007 Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými. 019 PSA 083 008 Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. (Sélah) 019 PSA 083 009 Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon, 019 PSA 083 010 Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země. 019 PSA 083 011 Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich. 019 PSA 083 012 Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží. 019 PSA 083 013 Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem. 019 PSA 083 014 Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory, 019 PSA 083 015 Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je. 019 PSA 083 016 Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine. 019 PSA 083 017 Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou. 019 PSA 083 018 A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí. 019 PSA 084 001 Přednímu z kantorů na gittit, synů Chóre, žalm. Jak jsou milí příbytkové tvoji, Hospodine zástupů! 019 PSA 084 002 Žádostiva jest a velice touží duše má po síňcích Hospodinových; srdce mé, i tělo mé pléše k Bohu živému. 019 PSA 084 003 Ano i ten vrabec nalezl sobě místo a vlaštovice hnízdo, v němž by schránila mladé své, při oltářích tvých, Hospodine zástupů, králi můj a Bože můj. 019 PSA 084 004 Blahoslavení, kteříž přebývají v domě tvém, tiť tebe na věky chváliti budou. (Sélah) 019 PSA 084 005 Blahoslavený člověk, jehož síla jest Hospodin, a v jejichž srdci jsou stezky kroků jejich, 019 PSA 084 006 Ti, kteříž jdouce přes údolí moruší, za studnici jej sobě pokládají, na něž i déšť požehnání přichází. 019 PSA 084 007 Berou se houf za houfem, a ukazují se před Bohem na Sionu. 019 PSA 084 008 Hospodine Bože zástupů, vyslyš modlitbu mou, pozoruj, ó Bože Jákobův. (Sélah) 019 PSA 084 009 Pavézo naše, popatř, ó Bože, a viz tvář pomazaného svého. 019 PSA 084 010 Nebo lepší jest den v síňcích tvých, než jinde tisíc; zvolil jsem sobě raději u prahu seděti v domě Boha svého, nežli přebývati v stáncích bezbožníků. 019 PSA 084 011 Nebo Hospodin Bůh jest slunce a pavéza; tuť milosti i slávy udílí Hospodin, aniž odepře čeho dobrého chodícím v upřímnosti. 019 PSA 084 012 Hospodine zástupů, blahoslavený člověk, kterýž naději skládá v tobě. 019 PSA 085 001 Přednímu z kantorů, synů Chóre, žalm. Laskavěs se, Hospodine, někdy ukazoval k zemi své, přivedls zase z vězení Jákoba. 019 PSA 085 002 Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký hřích jejich. (Sélah) 019 PSA 085 003 Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou. 019 PSA 085 004 Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám. 019 PSA 085 005 Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás? A protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu? 019 PSA 085 006 Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě? 019 PSA 085 007 Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám. 019 PSA 085 008 Ale poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství. 019 PSA 085 009 Zajisté žeť jest blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení jeho, a přebývati bude sláva v zemi naší. 019 PSA 085 010 Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení. 019 PSA 085 011 Víra z země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati. 019 PSA 085 012 Dáť také Hospodin i časné dobré, tak že země naše vydá úrody své. 019 PSA 085 013 Způsobí to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své. 019 PSA 086 001 Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný. 019 PSA 086 002 Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího. 019 PSA 086 003 Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám. 019 PSA 086 004 Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji. 019 PSA 086 005 Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají. 019 PSA 086 006 Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých. 019 PSA 086 007 V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš. 019 PSA 086 008 Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji. 019 PSA 086 009 Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé. 019 PSA 086 010 Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám. 019 PSA 086 011 Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého. 019 PSA 086 012 I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky, 019 PSA 086 013 Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší. 019 PSA 086 014 Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují. 019 PSA 086 015 Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný, 019 PSA 086 016 Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své. 019 PSA 086 017 Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil. 019 PSA 087 001 Synům Chóre, žalm a píseň. Základ svůj na horách svatých. 019 PSA 087 002 Milujeť Hospodin, totiž brány Sionské, nade všecky příbytky Jákobovy. 019 PSA 087 003 Přeslavnéť jsou to věci, kteréž se o tobě hlásají, ó město Boží. (Sélah) 019 PSA 087 004 Připomínati budu Egypt a Babylon před svými známými, ano i Filistinské a Tyrské i Mouřeníny, že se tu každý z nich narodil. 019 PSA 087 005 An i o Sionu praveno bude: Ten i onen jest rodem z něho, sám pak Nejvyšší utvrdí jej. 019 PSA 087 006 Sečteť Hospodin při popisu národy, a dí, že tento se tu narodil. (Sélah) 019 PSA 087 007 Tou příčinou zpívají s plésáním o tobě všecky moci života mého. 019 PSA 088 001 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám. 019 PSA 088 002 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému. 019 PSA 088 003 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. 019 PSA 088 004 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly. 019 PSA 088 005 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou. 019 PSA 088 006 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa. 019 PSA 088 007 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah) 019 PSA 088 008 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti. 019 PSA 088 009 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje. 019 PSA 088 010 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah) 019 PSA 088 011 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí? 019 PSA 088 012 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí? 019 PSA 088 013 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má. 019 PSA 088 014 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou? 019 PSA 088 015 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se. 019 PSA 088 016 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne. 019 PSA 088 017 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. 019 PSA 088 018 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. 019 PSA 089 001 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými. 019 PSA 089 002 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl: 019 PSA 089 003 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému, 019 PSA 089 004 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. (Sélah) 019 PSA 089 005 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých. 019 PSA 089 006 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných? 019 PSA 089 007 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho. 019 PSA 089 008 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol. 019 PSA 089 009 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ. 019 PSA 089 010 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své. 019 PSA 089 011 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil. 019 PSA 089 012 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají. 019 PSA 089 013 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá. 019 PSA 089 014 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou. 019 PSA 089 015 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou. 019 PSA 089 016 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se. 019 PSA 089 017 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš. 019 PSA 089 018 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš. 019 PSA 089 019 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu. 019 PSA 089 020 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho. 019 PSA 089 021 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu. 019 PSA 089 022 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti. 019 PSA 089 023 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím. 019 PSA 089 024 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho. 019 PSA 089 025 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho. 019 PSA 089 026 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. 019 PSA 089 027 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských. 019 PSA 089 028 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude. 019 PSA 089 029 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes. 019 PSA 089 030 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili, 019 PSA 089 031 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali: 019 PSA 089 032 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich, 019 PSA 089 033 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své. 019 PSA 089 034 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním. 019 PSA 089 035 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi, 019 PSA 089 036 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou, 019 PSA 089 037 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní. 019 PSA 089 038 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého. 019 PSA 089 039 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem. 019 PSA 089 040 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel. 019 PSA 089 041 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým. 019 PSA 089 042 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho. 019 PSA 089 043 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji. 019 PSA 089 044 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem. 019 PSA 089 045 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. (Sélah) 019 PSA 089 046 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá? 019 PSA 089 047 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské? 019 PSA 089 048 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? (Sélah) 019 PSA 089 049 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své. 019 PSA 089 050 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů, 019 PSA 089 051 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. 019 PSA 089 052 Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen. 019 PSA 090 001 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu. 019 PSA 090 002 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný. 019 PSA 090 003 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští. 019 PSA 090 004 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční. 019 PSA 090 005 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející. 019 PSA 090 006 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá. 019 PSA 090 007 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni. 019 PSA 090 008 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého. 019 PSA 090 009 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč. 019 PSA 090 010 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme. 019 PSA 090 011 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé? 019 PSA 090 012 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce. 019 PSA 090 013 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými. 019 PSA 090 014 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše. 019 PSA 090 015 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého. 019 PSA 090 016 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich. 019 PSA 090 017 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď. 019 PSA 091 001 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude. 019 PSA 091 002 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu. 019 PSA 091 003 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního. 019 PSA 091 004 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho. 019 PSA 091 005 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne. 019 PSA 091 006 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího. 019 PSA 091 007 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží. 019 PSA 091 008 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš. 019 PSA 091 009 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil, 019 PSA 091 010 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému. 019 PSA 091 011 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých. 019 PSA 091 012 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své. 019 PSA 091 013 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka. 019 PSA 091 014 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé. 019 PSA 091 015 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej. 019 PSA 091 016 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své. 019 PSA 092 001 Žalm a píseň, ke dni sobotnímu. Dobré jest oslavovati Hospodina, a žalmy zpívati jménu tvému, ó Nejvyšší, 019 PSA 092 002 Zvěstovati každé jitro milosrdenství tvé, a pravdu tvou každé noci, 019 PSA 092 003 Při nástroji o desíti strunách, při loutně, a při harfě s písničkou. 019 PSA 092 004 Nebo jsi mne rozveselil, Hospodine, skutky svými, o skutcích rukou tvých zpívati budu. 019 PSA 092 005 Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá. 019 PSA 092 006 Člověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu, 019 PSA 092 007 Že vyrostají bezbožní jako bylina, a kvetou všickni činitelé nepravosti, aby vyhlazeni byli na věky. 019 PSA 092 008 Ty pak, ó Nejvyšší, že na věky jsi Hospodin. 019 PSA 092 009 Nebo aj, nepřátelé tvoji, Hospodine, nebo aj, nepřátelé tvoji zahynou; rozptýleni budou všickni činitelé nepravosti. 019 PSA 092 010 Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův, pokropen budu olejem novým. 019 PSA 092 011 I podívá se oko mé na ty, jenž mne špehují, a o těch nešlechetnících, jenž proti mně povstávají, ušima svýma uslyším. 019 PSA 092 012 Spravedlivý jako palma kvésti bude, a jako cedr na Libánu rozloží se. 019 PSA 092 013 Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou. 019 PSA 092 014 Ještě i v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou, 019 PSA 092 015 Aby to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při něm není. 019 PSA 093 001 Hospodin kraluje, v důstojnost se oblékl, oblékl se Hospodin v sílu, a přepásal se; také okršlek země upevnil, aby se nepohnul. 019 PSA 093 002 Utvrzenť jest trůn tvůj přede všemi časy, od věčnosti ty jsi. 019 PSA 093 003 Pozdvihují se řeky, ó Hospodine, pozdvihují řeky zvuku svého, pozdvihují řeky vlnobití svých. 019 PSA 093 004 Nad zvuk mnohých vod, nad sílu vln mořských mnohem silnější jest na výsostech Hospodin. 019 PSA 093 005 Svědectví tvá jsou velmi jistá, domu tvému ušlechtilá svatost, Hospodine, až na věky. 019 PSA 094 001 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se. 019 PSA 094 002 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným. 019 PSA 094 003 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati, 019 PSA 094 004 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti? 019 PSA 094 005 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati? 019 PSA 094 006 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti, 019 PSA 094 007 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův? 019 PSA 094 008 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte? 019 PSA 094 009 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří? 019 PSA 094 010 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění? 019 PSA 094 011 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost. 019 PSA 094 012 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ. 019 PSA 094 013 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma. 019 PSA 094 014 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá, 019 PSA 094 015 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce. 019 PSA 094 016 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost? 019 PSA 094 017 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení. 019 PSA 094 018 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne. 019 PSA 094 019 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou. 019 PSA 094 020 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost, 019 PSA 094 021 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují? 019 PSA 094 022 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého. 019 PSA 094 023 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš. 019 PSA 095 001 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho. 019 PSA 095 002 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu. 019 PSA 095 003 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy, 019 PSA 095 004 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou. 019 PSA 095 005 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly. 019 PSA 095 006 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším. 019 PSA 095 007 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho, 019 PSA 095 008 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti, 019 PSA 095 009 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé. 019 PSA 095 010 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých. 019 PSA 095 011 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé. 019 PSA 096 001 Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu všecka země. 019 PSA 096 002 Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jménu jeho, zvěstujte den po dni spasení jeho. 019 PSA 096 003 Vypravujte mezi národy slávu jeho, mezi všemi lidmi divy jeho. 019 PSA 096 004 Nebo veliký Hospodin, a vší chvály hodný, i hrozný jest nade všecky bohy. 019 PSA 096 005 Všickni zajisté bohové národů jsou modly, ale Hospodin nebesa učinil. 019 PSA 096 006 Sláva a důstojnost před ním, síla i okrasa v svatyni jeho. 019 PSA 096 007 Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu čest i moc. 019 PSA 096 008 Vzdejte Hospodinu čest jména jeho, přineste dary, a vejděte do síňcí jeho. 019 PSA 096 009 Sklánějte se Hospodinu v okrase svatosti, boj se oblíčeje jeho všecka země. 019 PSA 096 010 Rcete mezi pohany: Hospodin kraluje, a že i okršlek zemský upevněn bude, tak aby se nepohnul, a že souditi bude lidi spravedlivě. 019 PSA 096 011 Rozveseltež se nebesa, a plésej země, zvuč moře, i což v něm jest. 019 PSA 096 012 Plésej pole a vše, což na něm, tehdáž ať prozpěvuje všecko dříví lesní, 019 PSA 096 013 Před tváří Hospodina; neboť se béře, béře se zajisté, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravdě své. 019 PSA 097 001 Hospodin kraluje, plésej země, a vesel se ostrovů všecko množství. 019 PSA 097 002 Oblak a mrákota jest vůkol něho, spravedlnost a soud základ trůnu jeho. 019 PSA 097 003 Oheň předchází jej, a zapaluje vůkol nepřátely jeho. 019 PSA 097 004 Zasvěcujíť se po okršlku světa blýskání jeho; to viduc země, děsí se. 019 PSA 097 005 Hory jako vosk rozplývají se před oblíčejem Hospodina, před oblíčejem Panovníka vší země. 019 PSA 097 006 Nebesa vypravují o jeho spravedlnosti, a slávu jeho spatřují všickni národové. 019 PSA 097 007 Zastyďte se všickni, kteříž sloužíte rytinám, kteříž se chlubíte modlami; sklánějte se před ním všickni bohové. 019 PSA 097 008 To uslyše Sion, rozveselí se, a zpléší dcery Judské z příčiny soudů tvých, Hospodine. 019 PSA 097 009 Nebo ty, Hospodine, jsi nejvyšší na vší zemi, a velice jsi vyvýšený nade všecky bohy. 019 PSA 097 010 Vy, kteříž milujete Hospodina, mějte v nenávisti to, což zlého jest; onť ostříhá duší svatých svých, a z ruky bezbožníků je vytrhuje. 019 PSA 097 011 Světlo vsáto jest spravedlivým, a radost těm, kteříž jsou upřímého srdce. 019 PSA 097 012 Veselte se, spravedliví v Hospodinu, a oslavujte památku svatosti jeho. 019 PSA 098 001 Žalm. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť jest divné věci učinil; spomohla mu pravice jeho, a rámě svatosti jeho. 019 PSA 098 002 V známost uvedl Hospodin spasení své, před očima národů zjevil spravedlnost svou. 019 PSA 098 003 Rozpomenul se na milosrdenství své, a na pravdu svou k domu Izraelskému; všecky končiny země vidí spasení Boha našeho. 019 PSA 098 004 Prokřikuj Hospodinu všecka země; zvuk vydejte, prozpěvujte, a žalmy zpívejte. 019 PSA 098 005 Žalmy zpívejte Hospodinu na citaře, k citaře i hlasem přizpěvujte. 019 PSA 098 006 Trubami a zvučnými pozouny hlas vydejte před králem Hospodinem. 019 PSA 098 007 Zvuč moře i to, což v něm jest, okršlek světa i ti, kteříž na něm bydlí. 019 PSA 098 008 Řeky rukama plésejte, spolu i hory prozpěvujte, 019 PSA 098 009 Před Hospodinem; neboť se béře, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravosti. 019 PSA 099 001 Hospodin kraluje, užasněte se národové; sedí nad cherubíny, pohniž se země. 019 PSA 099 002 Hospodin na Sionu veliký, a vyvýšený jest nade všecky lidi. 019 PSA 099 003 Oslavujte jméno tvé veliké a hrozné, nebo svaté jest. 019 PSA 099 004 Moc zajisté králova miluje soud; ty jsi ustanovil práva, soud a spravedlnost v Jákobovi ty konáš. 019 PSA 099 005 Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se u podnoží noh jeho, svatýť jest. 019 PSA 099 006 Mojžíš a Aron mezi kněžími jeho, a Samuel mezi vzývajícími jméno jeho; volávali k Hospodinu, a on je vyslýchal. 019 PSA 099 007 V sloupu oblakovém mluvíval k nim; kteřížto když ostříhali svědectví jeho, i ustanovení jim vydal. 019 PSA 099 008 Hospodine Bože náš, tys je vyslýchal, Bože, bývals jim milostiv, i když jsi je trestal pro výstupky jejich. 019 PSA 099 009 Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se na hoře svaté jeho; neboť jest svatý Hospodin Bůh náš. 019 PSA 100 001 Žalm k díků činění. Prokřikuj Hospodinu všecka země. 019 PSA 100 002 Služte Hospodinu s veselím, předstupte před oblíčej jeho s prozpěvováním. 019 PSA 100 003 Vězte, že Hospodin jest Bůh; on učinil nás, a ne my sami sebe, abychom byli lid jeho, a ovce pastvy jeho. 019 PSA 100 004 Vcházejte do bran jeho s díkčiněním, a do síní jeho s chvalami; oslavujte jej, a dobrořečte jménu jeho. 019 PSA 100 005 Nebo dobrý jest Hospodin, na věky milosrdenství jeho, a od národu až do pronárodu pravda jeho. 019 PSA 101 001 Žalm Davidův. O milosrdenství a soudu zpívati budu, tobě, ó Hospodine, žalmy budu zpívati. 019 PSA 101 002 Opatrně se míti budu na cestě přímé, až přijdeš ke mně; choditi budu ustavičně v upřímnosti srdce svého i v domě svém. 019 PSA 101 003 Nepředstavímť sobě před oči věci nešlechetné; skutek uchylujících se v nenávisti mám, nepřichytíť se mne. 019 PSA 101 004 Srdce převrácené odstoupí ode mne, zlého nebudu oblibovati. 019 PSA 101 005 Škodícího jazykem bližnímu svému tajně, tohoť vytnu; očí vysokých a mysli naduté nikoli nebudu moci trpěti. 019 PSA 101 006 Oči mé na pravdomluvné v zemi, aby sedali se mnou; kdož chodí po cestě upřímé, tenť mi sloužiti bude. 019 PSA 101 007 Nebude bydliti v domě mém činící lest, a mluvící lež nebude míti místa u mne. 019 PSA 101 008 Každého jitra pléniti budu všecky nešlechetné z země, abych tak vyplénil z města Hospodinova všecky, kdož páší nepravost. 019 PSA 102 001 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě. 019 PSA 102 002 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. 019 PSA 102 003 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. 019 PSA 102 004 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. 019 PSA 102 005 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. 019 PSA 102 006 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. 019 PSA 102 007 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 019 PSA 102 008 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 019 PSA 102 009 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 019 PSA 102 010 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 019 PSA 102 011 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 019 PSA 102 012 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 019 PSA 102 013 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 019 PSA 102 014 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 019 PSA 102 015 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 019 PSA 102 016 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 019 PSA 102 017 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 019 PSA 102 018 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 019 PSA 102 019 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 019 PSA 102 020 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 019 PSA 102 021 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 019 PSA 102 022 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 019 PSA 102 023 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 019 PSA 102 024 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 019 PSA 102 025 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 019 PSA 102 026 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 019 PSA 102 027 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 019 PSA 102 028 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. 019 PSA 103 001 Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho. 019 PSA 103 002 Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho, 019 PSA 103 003 Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé, 019 PSA 103 004 Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním, 019 PSA 103 005 Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá. 019 PSA 103 006 Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným. 019 PSA 103 007 Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své. 019 PSA 103 008 Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství. 019 PSA 103 009 Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti. 019 PSA 103 010 Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám. 019 PSA 103 011 Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí. 019 PSA 103 012 A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše. 019 PSA 103 013 Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí. 019 PSA 103 014 Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme. 019 PSA 103 015 Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete. 019 PSA 103 016 Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho. 019 PSA 103 017 Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů, 019 PSA 103 018 Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili. 019 PSA 103 019 Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje. 019 PSA 103 020 Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho. 019 PSA 103 021 Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho. 019 PSA 103 022 Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu. 019 PSA 104 001 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl. 019 PSA 104 002 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu. 019 PSA 104 003 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém. 019 PSA 104 004 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající. 019 PSA 104 005 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. 019 PSA 104 006 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. 019 PSA 104 007 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, 019 PSA 104 008 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. 019 PSA 104 009 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. 019 PSA 104 010 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, 019 PSA 104 011 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. 019 PSA 104 012 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. 019 PSA 104 013 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. 019 PSA 104 014 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, 019 PSA 104 015 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. 019 PSA 104 016 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. 019 PSA 104 017 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. 019 PSA 104 018 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. 019 PSA 104 019 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. 019 PSA 104 020 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: 019 PSA 104 021 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. 019 PSA 104 022 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. 019 PSA 104 023 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. 019 PSA 104 024 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. 019 PSA 104 025 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. 019 PSA 104 026 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. 019 PSA 104 027 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. 019 PSA 104 028 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. 019 PSA 104 029 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. 019 PSA 104 030 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. 019 PSA 104 031 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. 019 PSA 104 032 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. 019 PSA 104 033 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. 019 PSA 104 034 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. 019 PSA 104 035 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. 019 PSA 105 001 Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho. 019 PSA 105 002 Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho. 019 PSA 105 003 Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina. 019 PSA 105 004 Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně. 019 PSA 105 005 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho, 019 PSA 105 006 Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho. 019 PSA 105 007 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho. 019 PSA 105 008 Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení, 019 PSA 105 009 Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi. 019 PSA 105 010 Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou, 019 PSA 105 011 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho, 019 PSA 105 012 Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu. 019 PSA 105 013 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu. 019 PSA 105 014 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka: 019 PSA 105 015 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého. 019 PSA 105 016 Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal, 019 PSA 105 017 Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa. 019 PSA 105 018 Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil, 019 PSA 105 019 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho. 019 PSA 105 020 Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil. 019 PSA 105 021 Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého, 019 PSA 105 022 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti. 019 PSA 105 023 Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově. 019 PSA 105 024 Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své. 019 PSA 105 025 Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho. 019 PSA 105 026 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil. 019 PSA 105 027 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově. 019 PSA 105 028 Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho. 019 PSA 105 029 Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich. 019 PSA 105 030 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich. 019 PSA 105 031 Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich. 019 PSA 105 032 Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich, 019 PSA 105 033 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich. 019 PSA 105 034 Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství. 019 PSA 105 035 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich. 019 PSA 105 036 Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich. 019 PSA 105 037 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl. 019 PSA 105 038 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských. 019 PSA 105 039 Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci. 019 PSA 105 040 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je. 019 PSA 105 041 Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka. 019 PSA 105 042 Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené. 019 PSA 105 043 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své. 019 PSA 105 044 A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi, 019 PSA 105 045 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah. 019 PSA 106 001 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho. 019 PSA 106 002 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho? 019 PSA 106 003 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času. 019 PSA 106 004 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým, 019 PSA 106 005 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým. 019 PSA 106 006 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali. 019 PSA 106 007 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém. 019 PSA 106 008 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou. 019 PSA 106 009 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti. 019 PSA 106 010 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele. 019 PSA 106 011 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich. 019 PSA 106 012 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho, 019 PSA 106 013 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho; 019 PSA 106 014 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách. 019 PSA 106 015 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich. 019 PSA 106 016 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu, 019 PSA 106 017 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu. 019 PSA 106 018 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky. 019 PSA 106 019 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině. 019 PSA 106 020 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu, 019 PSA 106 021 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě. 019 PSA 106 022 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém. 019 PSA 106 023 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil. 019 PSA 106 024 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho. 019 PSA 106 025 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova. 019 PSA 106 026 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti, 019 PSA 106 027 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí. 019 PSA 106 028 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch. 019 PSA 106 029 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána, 019 PSA 106 030 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta. 019 PSA 106 031 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky. 019 PSA 106 032 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně. 019 PSA 106 033 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými. 019 PSA 106 034 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil, 019 PSA 106 035 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich, 019 PSA 106 036 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem. 019 PSA 106 037 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům. 019 PSA 106 038 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami. 019 PSA 106 039 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými. 019 PSA 106 040 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své. 019 PSA 106 041 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli, 019 PSA 106 042 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich. 019 PSA 106 043 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou. 019 PSA 106 044 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich. 019 PSA 106 045 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých, 019 PSA 106 046 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi. 019 PSA 106 047 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé. 019 PSA 106 048 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah. 019 PSA 107 001 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. 019 PSA 107 002 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali, 019 PSA 107 003 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře. 019 PSA 107 004 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce. 019 PSA 107 005 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich. 019 PSA 107 006 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je, 019 PSA 107 007 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení. 019 PSA 107 008 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 019 PSA 107 009 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi. 019 PSA 107 010 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy, 019 PSA 107 011 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli. 019 PSA 107 012 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka. 019 PSA 107 013 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje. 019 PSA 107 014 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá. 019 PSA 107 015 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 019 PSA 107 016 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává. 019 PSA 107 017 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají. 019 PSA 107 018 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují. 019 PSA 107 019 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 019 PSA 107 020 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu. 019 PSA 107 021 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, 019 PSA 107 022 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním. 019 PSA 107 023 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách, 019 PSA 107 024 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti. 019 PSA 107 025 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské. 019 PSA 107 026 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se. 019 PSA 107 027 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí. 019 PSA 107 028 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. 019 PSA 107 029 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich. 019 PSA 107 030 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému. 019 PSA 107 031 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými. 019 PSA 107 032 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej. 019 PSA 107 033 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost, 019 PSA 107 034 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích. 019 PSA 107 035 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod. 019 PSA 107 036 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení. 019 PSA 107 037 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody. 019 PSA 107 038 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje. 019 PSA 107 039 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí, 019 PSA 107 040 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné. 019 PSA 107 041 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo. 019 PSA 107 042 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá. 019 PSA 107 043 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu? 019 PSA 108 001 Píseň a žalm Davidův. Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má. 019 PSA 108 002 Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám. 019 PSA 108 003 Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy. 019 PSA 108 004 Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá. 019 PSA 108 005 Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. 019 PSA 108 006 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne. 019 PSA 108 007 Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím. 019 PSA 108 008 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj. 019 PSA 108 009 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu. 019 PSA 108 010 Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země? 019 PSA 108 011 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi? 019 PSA 108 012 Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská. 019 PSA 108 013 V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše. 019 PSA 109 001 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše. 019 PSA 109 002 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým. 019 PSA 109 003 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny. 019 PSA 109 004 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval. 019 PSA 109 005 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé. 019 PSA 109 006 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici. 019 PSA 109 007 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu. 019 PSA 109 008 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný. 019 PSA 109 009 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou. 019 PSA 109 010 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých. 019 PSA 109 011 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí. 019 PSA 109 012 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho. 019 PSA 109 013 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich. 019 PSA 109 014 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen. 019 PSA 109 015 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich, 019 PSA 109 016 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval. 019 PSA 109 017 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho. 019 PSA 109 018 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho. 019 PSA 109 019 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování. 019 PSA 109 020 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé. 019 PSA 109 021 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne. 019 PSA 109 022 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých. 019 PSA 109 023 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou. 019 PSA 109 024 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti. 019 PSA 109 025 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými. 019 PSA 109 026 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého, 019 PSA 109 027 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to. 019 PSA 109 028 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj. 019 PSA 109 029 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou. 019 PSA 109 030 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu, 019 PSA 109 031 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho. 019 PSA 110 001 Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých. 019 PSA 110 002 Berlu moci tvé vyšle Hospodin z Siona, řka: Panuj u prostřed nepřátel svých. 019 PSA 110 003 Lid tvůj dobrovolný v den boje tvého v ozdobě svatosti, z života hned v svitání jako rosa plod tvůj bude. 019 PSA 110 004 Přisáhl Hospodin, a nebude želeti toho, řka: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova. 019 PSA 110 005 Pán po pravici tvé potře v den hněvu svého krále. 019 PSA 110 006 Soud činiti bude mezi národy, porážku hroznou učiní, potře i hlavu panující nad mnohými krajinami. 019 PSA 110 007 Z potoka na cestě píti bude, a protož povýší hlavy. 019 PSA 111 001 Halelujah. Slaviti budu Hospodina z celého srdce, v radě přímých i v shromáždění; 019 PSA 111 002 Veliké skutky Hospodinovy, a patrné všechněm, kteříž v nich líbost mají; 019 PSA 111 003 Slavné a překrásné dílo jeho, a spravedlnost jeho zůstávající na věky. 019 PSA 111 004 Památku způsobil předivnými skutky svými milostivý a milosrdný Hospodin. 019 PSA 111 005 Pokrm dal těm, kteříž se ho bojí, pamětliv jsa věčně na smlouvu svou. 019 PSA 111 006 Mocné skutky své oznámil lidu svému, dav jim dědictví pohanů. 019 PSA 111 007 Skutkové rukou jeho pravda a soud, a nepohnutelní všickni rozkazové jeho. 019 PSA 111 008 Upevnění na věčnou věčnost; učiněni jsou v pravdě a v pravosti. 019 PSA 111 009 Vykoupení poslav lidu svému, přikázal na věky smlouvu svou; svaté a hrozné jest jméno jeho. 019 PSA 111 010 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodina; rozumu výborného nabývají všickni, kteříž činí ty věci; chvála jeho zůstává na věky. 019 PSA 112 001 Halelujah. Blahoslavený muž, kterýž se bojí Hospodina, a v přikázaních jeho má velikou líbost. 019 PSA 112 002 Mocné na zemi bude símě jeho, rodina upřímých požehnání dojde. 019 PSA 112 003 Zboží a bohatství v domě jeho, a spravedlnost jeho zůstává na věky. 019 PSA 112 004 Vzchází ve tmách světlo upřímým, milostivý jest, milosrdný a spravedlivý. 019 PSA 112 005 Dobrý člověk slitovává se i půjčuje, a řídí své věci s soudem. 019 PSA 112 006 Nebo nepohne se na věky, v paměti věčné bude spravedlivý. 019 PSA 112 007 Slyše zlé noviny, nebojí se; stálé jest srdce jeho, a doufá v Hospodina. 019 PSA 112 008 Utvrzené srdce jeho nebojí se, až i uzří pomstu na svých nepřátelích. 019 PSA 112 009 Rozděluje štědře, a dává nuzným; spravedlnost jeho zůstává na věky, roh jeho bude vyvýšen v slávě. 019 PSA 112 010 Bezbožný vida to, zlobiti se, zuby svými škřipěti a schnouti bude; žádost bezbožníků zahyne. 019 PSA 113 001 Halelujah. Chvalte služebníci Hospodinovi, chvalte jméno Hospodinovo. 019 PSA 113 002 Budiž jméno Hospodinovo požehnáno od tohoto času až na věky. 019 PSA 113 003 Od východu slunce až do západu jeho chváleno buď jméno Hospodinovo. 019 PSA 113 004 Vyvýšenť jest nade všecky národy Hospodin, a nad nebesa sláva jeho. 019 PSA 113 005 Kdo jest rovný Hospodinu Bohu našemu, kterýž vysoko bydlí? 019 PSA 113 006 Kterýž snižuje se, aby všecko spatřoval, což jest na nebi i na zemi. 019 PSA 113 007 Vyzdvihuje z prachu nuzného, a z hnoje vyvyšuje chudého, 019 PSA 113 008 Aby jej posadil s knížaty, s knížaty lidu svého. 019 PSA 113 009 Kterýž vzdělává neplodnou v čeled, a matku veselící se z dítek. Halelujah. 019 PSA 114 001 Když vycházel Izrael z Egypta, a rodina Jákobova z národu jazyka cizího, 019 PSA 114 002 Byl Juda posvěcením jeho, Izrael panováním jeho. 019 PSA 114 003 To když vidělo moře, uteklo, Jordán nazpět se obrátil. 019 PSA 114 004 Hory poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata. 019 PSA 114 005 Coť bylo, ó moře, že jsi utíkalo? Jordáne, že jsi nazpět se obrátil? 019 PSA 114 006 Ó hory, že jste poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata? 019 PSA 114 007 Pro přítomnost Panovníka třásla jsem se já země, pro přítomnost Boha Jákobova, 019 PSA 114 008 Kterýž obrací i tu skálu v jezero vod, a škřemen v studnici vod. 019 PSA 115 001 Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou. 019 PSA 115 002 Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich? 019 PSA 115 003 Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí. 019 PSA 115 004 Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských. 019 PSA 115 005 Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí. 019 PSA 115 006 Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí. 019 PSA 115 007 Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým. 019 PSA 115 008 Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají. 019 PSA 115 009 Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest. 019 PSA 115 010 Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest. 019 PSA 115 011 Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest. 019 PSA 115 012 Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu. 019 PSA 115 013 Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým. 019 PSA 115 014 Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše. 019 PSA 115 015 Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi. 019 PSA 115 016 Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským. 019 PSA 115 017 Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení, 019 PSA 115 018 Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah. 019 PSA 116 001 Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé. 019 PSA 116 002 Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých. 019 PSA 116 003 Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne. 019 PSA 116 004 I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou. 019 PSA 116 005 Milostivý Hospodin a spravedlivý, Bůh náš lítostivý. 019 PSA 116 006 Ostříhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi. 019 PSA 116 007 Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj. 019 PSA 116 008 Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oči mé od slz, nohu mou od poklesnutí. 019 PSA 116 009 Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých. 019 PSA 116 010 Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený. 019 PSA 116 011 Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář. 019 PSA 116 012 Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná? 019 PSA 116 013 Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu. 019 PSA 116 014 Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho. 019 PSA 116 015 Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho. 019 PSA 116 016 Ó Hospodine, že jsem služebník tvůj, služebník, pravím, tvůj, syn děvky tvé, rozvázal jsi svazky mé. 019 PSA 116 017 Tobě obětovati budu obět díků činění, a jméno Hospodinovo vzývati budu. 019 PSA 116 018 Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho, 019 PSA 116 019 V síňcích domu Hospodinova, u prostřed tebe, Jeruzaléme. Halelujah. 019 PSA 117 001 Chvalte Hospodina všickni národové, velebtež ho všickni lidé. 019 PSA 117 002 Neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho, a pravda Hospodinova na věky. Halelujah. 019 PSA 118 001 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky trvá milosrdenství jeho. 019 PSA 118 002 Rciž nyní, Izraeli, že na věky milosrdenství jeho. 019 PSA 118 003 Rciž nyní, dome Aronův, že na věky milosrdenství jeho. 019 PSA 118 004 Rcetež nyní bojící se Hospodina, že na věky milosrdenství jeho. 019 PSA 118 005 V úzkosti vzýval jsem Hospodina, a vyslyšev, uprostrannil mi Hospodin. 019 PSA 118 006 Hospodin se mnou, nebudu se báti. Co mi může učiniti člověk? 019 PSA 118 007 Hospodin se mnou jest mezi pomocníky mými, pročež já podívám se těm, kteříž mne mají v nenávisti. 019 PSA 118 008 Lépe jest doufati v Hospodina, než naději skládati v člověku. 019 PSA 118 009 Lépe jest doufati v Hospodina, nežli naději skládati v knížatech. 019 PSA 118 010 Všickni národové obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je. 019 PSA 118 011 Mnohokrát obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je. 019 PSA 118 012 Ssuli se na mne jako včely, však zhasli jako oheň z trní: nebo ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je. 019 PSA 118 013 Velmi jsi ztuha na mne dotíral, abych padl, ale Hospodin spomohl mi. 019 PSA 118 014 Síla má a písnička má jest Hospodin, on byl můj vysvoboditel. 019 PSA 118 015 Hlas prokřikování a spasení v staních spravedlivých. Pravice Hospodinova dokázala síly, 019 PSA 118 016 Pravice Hospodinova vyvýšila se, pravice Hospodinova dokázala síly. 019 PSA 118 017 Neumruť, ale živ budu, abych vypravoval skutky Hospodinovy. 019 PSA 118 018 Trestaltě mne přísně Hospodin, ale smrti mne nevydal. 019 PSA 118 019 Otevřetež mi brány spravedlnosti, a vejda do nich, oslavovati budu Hospodina. 019 PSA 118 020 Tať jest brána Hospodinova, kterouž spravedliví vcházejí. 019 PSA 118 021 Tuť já tě oslavovati budu, nebo jsi mne vyslyšel, a byls můj vysvoboditel. 019 PSA 118 022 Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní. 019 PSA 118 023 Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima. 019 PSA 118 024 Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm. 019 PSA 118 025 Prosím, Hospodine, zachovávejž již; prosím, Hospodine, dávej již šťastný prospěch. 019 PSA 118 026 Požehnaný, jenž se béře ve jménu Hospodinovu; dobrořečíme vám z domu Hospodinova. 019 PSA 118 027 Bůh silný Hospodin, onť se zasvítil nám, važte beránky až k rohům oltáře. 019 PSA 118 028 Bůh silný můj ty jsi, protož slaviti tě budu, Bože můj, vyvyšovati tě budu. 019 PSA 118 029 Oslavujtež Hospodina, neboť jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. 019 PSA 119 001 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově. 019 PSA 119 002 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají. 019 PSA 119 003 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho. 019 PSA 119 004 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. 019 PSA 119 005 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. 019 PSA 119 006 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. 019 PSA 119 007 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. 019 PSA 119 008 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. 019 PSA 119 009 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 019 PSA 119 010 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 019 PSA 119 011 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 019 PSA 119 012 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 019 PSA 119 013 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 019 PSA 119 014 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 019 PSA 119 015 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 019 PSA 119 016 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 019 PSA 119 017 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 019 PSA 119 018 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 019 PSA 119 019 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 019 PSA 119 020 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 019 PSA 119 021 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 019 PSA 119 022 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 019 PSA 119 023 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 019 PSA 119 024 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 019 PSA 119 025 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 019 PSA 119 026 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 019 PSA 119 027 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 019 PSA 119 028 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 019 PSA 119 029 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 019 PSA 119 030 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 019 PSA 119 031 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 019 PSA 119 032 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 019 PSA 119 033 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 019 PSA 119 034 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 019 PSA 119 035 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 019 PSA 119 036 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 019 PSA 119 037 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 019 PSA 119 038 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 019 PSA 119 039 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 019 PSA 119 040 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 019 PSA 119 041 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 019 PSA 119 042 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 019 PSA 119 043 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 019 PSA 119 044 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 019 PSA 119 045 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 019 PSA 119 046 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 019 PSA 119 047 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 019 PSA 119 048 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 019 PSA 119 049 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 019 PSA 119 050 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 019 PSA 119 051 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 019 PSA 119 052 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 019 PSA 119 053 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 019 PSA 119 054 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 019 PSA 119 055 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 019 PSA 119 056 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 019 PSA 119 057 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 019 PSA 119 058 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 019 PSA 119 059 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 019 PSA 119 060 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 019 PSA 119 061 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 019 PSA 119 062 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 019 PSA 119 063 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 019 PSA 119 064 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 019 PSA 119 065 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 019 PSA 119 066 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 019 PSA 119 067 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 019 PSA 119 068 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 019 PSA 119 069 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 019 PSA 119 070 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 019 PSA 119 071 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 019 PSA 119 072 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 019 PSA 119 073 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 019 PSA 119 074 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 019 PSA 119 075 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 019 PSA 119 076 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 019 PSA 119 077 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 019 PSA 119 078 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 019 PSA 119 079 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 019 PSA 119 080 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 019 PSA 119 081 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 019 PSA 119 082 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 019 PSA 119 083 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 019 PSA 119 084 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 019 PSA 119 085 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 019 PSA 119 086 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 019 PSA 119 087 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 019 PSA 119 088 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 019 PSA 119 089 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 019 PSA 119 090 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 019 PSA 119 091 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 019 PSA 119 092 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 019 PSA 119 093 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 019 PSA 119 094 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 019 PSA 119 095 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 019 PSA 119 096 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 019 PSA 119 097 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 019 PSA 119 098 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 019 PSA 119 099 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 019 PSA 119 100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 019 PSA 119 101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 019 PSA 119 102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 019 PSA 119 103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 019 PSA 119 104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 019 PSA 119 105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 019 PSA 119 106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 019 PSA 119 107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 019 PSA 119 108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 019 PSA 119 109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 019 PSA 119 110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 019 PSA 119 111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 019 PSA 119 112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 019 PSA 119 113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 019 PSA 119 114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 019 PSA 119 115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 019 PSA 119 116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 019 PSA 119 117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 019 PSA 119 118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 019 PSA 119 119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 019 PSA 119 120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 019 PSA 119 121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 019 PSA 119 122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili. 019 PSA 119 123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé. 019 PSA 119 124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne. 019 PSA 119 125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá. 019 PSA 119 126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj. 019 PSA 119 127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší. 019 PSA 119 128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím. 019 PSA 119 129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má. 019 PSA 119 130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti. 019 PSA 119 131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv. 019 PSA 119 132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé. 019 PSA 119 133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost. 019 PSA 119 134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých. 019 PSA 119 135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne. 019 PSA 119 136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého. 019 PSA 119 137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých. 019 PSA 119 138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná. 019 PSA 119 139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji. 019 PSA 119 140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj. 019 PSA 119 141 Maličký a opovržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám. 019 PSA 119 142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda. 019 PSA 119 143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše. 019 PSA 119 144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl. 019 PSA 119 145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiž mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých. 019 PSA 119 146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých. 019 PSA 119 147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám. 019 PSA 119 148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých. 019 PSA 119 149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne. 019 PSA 119 150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili. 019 PSA 119 151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda. 019 PSA 119 152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky. 019 PSA 119 153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám. 019 PSA 119 154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne. 019 PSA 119 155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá. 019 PSA 119 156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne. 019 PSA 119 157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji. 019 PSA 119 158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali. 019 PSA 119 159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne. 019 PSA 119 160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé. 019 PSA 119 161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé. 019 PSA 119 162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti. 019 PSA 119 163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji. 019 PSA 119 164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých. 019 PSA 119 165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky. 019 PSA 119 166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám. 019 PSA 119 167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji. 019 PSA 119 168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou. 019 PSA 119 169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti. 019 PSA 119 170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne. 019 PSA 119 171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým. 019 PSA 119 172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost. 019 PSA 119 173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá. 019 PSA 119 174 Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má. 019 PSA 119 175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc. 019 PSA 119 176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám. 019 PSA 120 001 Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem, a vyslyšel mne. 019 PSA 120 002 Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého. 019 PSA 120 003 Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý, 019 PSA 120 004 Podobný k střelám přeostrým silného, a k uhlí jalovcovému? 019 PSA 120 005 Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských. 019 PSA 120 006 Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje. 019 PSA 120 007 Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji. 019 PSA 121 001 Píseň stupňů. Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc. 019 PSA 121 002 Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi. 019 PSA 121 003 Nedopustíť, aby se pohnouti měla noha tvá, nedřímeť strážný tvůj. 019 PSA 121 004 Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten, kterýž ostříhá Izraele. 019 PSA 121 005 Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici. 019 PSA 121 006 Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci. 019 PSA 121 007 Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé. 019 PSA 121 008 Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky. 019 PSA 122 001 Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova, 019 PSA 122 002 A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme. 019 PSA 122 003 Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen. 019 PSA 122 004 Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo. 019 PSA 122 005 Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova. 019 PSA 122 006 Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují. 019 PSA 122 007 Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých. 019 PSA 122 008 Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě. 019 PSA 122 009 Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati. 019 PSA 123 001 Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš. 019 PSA 123 002 Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi. 019 PSA 123 003 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni. 019 PSA 123 004 Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných. 019 PSA 124 001 Píseň stupňů, Davidova. Byť Hospodina s námi nebylo, rciž nyní, Izraeli, 019 PSA 124 002 Byť Hospodina s námi nebylo, když lidé povstali proti nám: 019 PSA 124 003 Tehdáž by nás byli za živa sehltili v rozpálení hněvu svého proti nám; 019 PSA 124 004 Tehdáž by nás byly přikvačily vody, proud zachvátil by byl duši naši; 019 PSA 124 005 Tehdáž zachvátily by byly duši naši ty vody zduté. 019 PSA 124 006 Požehnaný Hospodin, kterýž nás nevydal v loupež zubům jejich. 019 PSA 124 007 Duše naše jako ptáče znikla osídla ptáčníků; osídlo se ztrhalo, i vynikli jsme. 019 PSA 124 008 Pomoc naše jest ve jménu Hospodinovu, kterýž učinil nebe i zemi. 019 PSA 125 001 Píseň stupňů. Ti, kteříž doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje, ale na věky zůstává. 019 PSA 125 002 Okolo Jeruzaléma jsou hory, Hospodin jest vůkol lidu svého, od tohoto času až na věky. 019 PSA 125 003 Neboť nebude státi sceptrum bezbožníků nad losem spravedlivých, aby nevztáhli spravedliví k nepravosti rukou svých. 019 PSA 125 004 Dobře učiň, Hospodine, dobrým, a těm, kteříž jsou upřímého srdce. 019 PSA 125 005 Ty pak, kteříž se uchylují k cestám svým křivým, zapudiž Hospodin s činiteli nepravosti. Pokoj přijdiž na Izraele. 019 PSA 126 001 Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách. 019 PSA 126 002 Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin. 019 PSA 126 003 Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se. 019 PSA 126 004 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu. 019 PSA 126 005 Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou. 019 PSA 126 006 Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své. 019 PSA 127 001 Píseň stupňů, Šalomounova. Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej; nebude-li Hospodin ostříhati města, nadarmo bdí strážný. 019 PSA 127 002 Daremnéť jest vám ráno vstávati, dlouho sedati, a jísti chléb bolesti, poněvadž Bůh dává milému svému i sen. 019 PSA 127 003 Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky, a plod života jest mzda. 019 PSA 127 004 Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky zdárné. 019 PSA 127 005 Blahoslavený muž, kterýž by jimi naplnil toul svůj; nebudouť zahanbeni, když v rozepři budou s nepřátely v branách. 019 PSA 128 001 Píseň stupňů. Blahoslavený každý, kdo se bojí Hospodina, a chodí po cestách jeho. 019 PSA 128 002 Nebo z práce rukou svých živnost míti budeš, blahoslavený budeš, a šťastněť se povede. 019 PSA 128 003 Manželka tvá jako vinný kmen plodný po bocích domu tvého, dítky tvé jako mladistvé olivoví vůkol stolu tvého. 019 PSA 128 004 Aj, takovéť bude míti požehnání muž bojící se Hospodina. 019 PSA 128 005 Požehnání tobě uděliž Hospodin z Siona, a ty spatřuj dobré věci Jeruzaléma po všecky dny života svého; 019 PSA 128 006 A viz syny synů svých, a pokoj nad Izraelem. 019 PSA 129 001 Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli, 019 PSA 129 002 Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli. 019 PSA 129 003 Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své. 019 PSA 129 004 Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných. 019 PSA 129 005 Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona. 019 PSA 129 006 Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá. 019 PSA 129 007 Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy. 019 PSA 129 008 Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu. 019 PSA 130 001 Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine. 019 PSA 130 002 Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých. 019 PSA 130 003 Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí? 019 PSA 130 004 Ale u tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla. 019 PSA 130 005 Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho. 019 PSA 130 006 Duše má čeká Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra. 019 PSA 130 007 Očekávejž, Izraeli, na Hospodina; nebo u Hospodina jest milosrdenství, a hojné u něho vykoupení. 019 PSA 130 008 Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho. 019 PSA 131 001 Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, nepozdvihlotě se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží. 019 PSA 131 002 Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své, jako dítě ostavené od matky své? Ostavenému podobná byla ve mně duše má. 019 PSA 131 003 Doufej, ó Izraeli, v Hospodina, od tohoto času až na věky. 019 PSA 132 001 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho, 019 PSA 132 002 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka: 019 PSA 132 003 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého, 019 PSA 132 004 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati, 019 PSA 132 005 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu. 019 PSA 132 006 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských. 019 PSA 132 007 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho. 019 PSA 132 008 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé. 019 PSA 132 009 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují. 019 PSA 132 010 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého. 019 PSA 132 011 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj. 019 PSA 132 012 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé. 019 PSA 132 013 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka: 019 PSA 132 014 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil. 019 PSA 132 015 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím, 019 PSA 132 016 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou. 019 PSA 132 017 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému. 019 PSA 132 018 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho. 019 PSA 133 001 Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají! 019 PSA 133 002 Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho. 019 PSA 133 003 A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky. 019 PSA 134 001 Píseň stupňů. Ej nuž dobrořečte Hospodinu všickni služebníci Hospodinovi, kteříž stáváte v domě Hospodinově každé noci. 019 PSA 134 002 Pozdvihujte rukou svých k svatyni, a dobrořečte Hospodinu, říkajíce: 019 PSA 134 003 Požehnejž tobě Hospodin z Siona, kterýž učinil nebe i zemi. 019 PSA 135 001 Halelujah. Chvalte jméno Hospodinovo, chvalte služebníci Hospodinovi, 019 PSA 135 002 Kteříž stáváte v domě Hospodinově, v síňcích domu Boha našeho. 019 PSA 135 003 Chvalte Hospodina, nebo jest dobrý Hospodin; žalmy zpívejte jménu jeho, nebo rozkošné jest. 019 PSA 135 004 Jákoba zajisté sobě vyvolil Hospodin, a Izraele za svůj lid zvláštní. 019 PSA 135 005 Jáť jsem jistě seznal, že veliký jest Hospodin, a Pán náš nade všecky bohy. 019 PSA 135 006 Cožkoli chce Hospodin, to činí na nebi i na zemi, v moři i ve všech propastech. 019 PSA 135 007 Kterýž způsobuje to, že páry vystupují od krajů země; blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých. 019 PSA 135 008 Kterýž zbil prvorozené v Egyptě, od člověka až do hovada. 019 PSA 135 009 Poslal znamení a zázraky u prostřed tebe, Egypte, na Faraona i na všecky služebníky jeho. 019 PSA 135 010 Kterýž pobil národy mnohé, a zbil krále mocné, 019 PSA 135 011 Seona krále Amorejského, a Oga krále Bázan, i všecka království Kananejská. 019 PSA 135 012 A dal zemi jejich v dědictví, v dědictví Izraelovi lidu svému. 019 PSA 135 013 Hospodine, jméno tvé na věky, Hospodine, památka tvá od národu až do pronárodu. 019 PSA 135 014 Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a služebníkům svým bude milostiv. 019 PSA 135 015 Ale modly pohanské stříbro a zlato, dílo rukou lidských, 019 PSA 135 016 Ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí. 019 PSA 135 017 Uši mají a neslyší, nýbrž ani ducha není v ústech jejich. 019 PSA 135 018 Buďtež jim podobní, kteříž je dělají, a kdožkoli naději svou v nich skládají. 019 PSA 135 019 Dome Izraelský, dobrořečte Hospodinu; dome Aronův, dobrořečte Hospodinu. 019 PSA 135 020 Dome Léví, dobrořečte Hospodinu; kteříž se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu. 019 PSA 135 021 Požehnaný Hospodin z Siona, kterýž přebývá v Jeruzalémě. Halelujah. 019 PSA 136 001 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo věčné jest milosrdenství jeho. 019 PSA 136 002 Oslavujte Boha bohů, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 003 Oslavujte Pána pánů, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 004 Toho, kterýž sám činí divy veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 005 Kterýž učinil nebesa moudře, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 006 Kterýž roztáhl zemi na vodách, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 007 Kterýž učinil světla veliká, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 008 Slunce, aby panovalo ve dne, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 009 Měsíc a hvězdy, aby panovaly v noci, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 010 Kterýž ranil Egyptské v prvorozených jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 011 A vyvedl Izraele z prostředku jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 012 V ruce silné a v rameni vztaženém, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 013 Kterýž rozdělil moře Rudé na díly, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 014 A převedl Izraele prostředkem jeho, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 015 A uvrhl Faraona s vojskem jeho do moře Rudého, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 016 Kterýž vedl lid svůj přes poušť, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 017 Kterýž pobil krále veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 018 A zbil krále znamenité, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 019 Seona krále Amorejského, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 020 Též Oga krále Bázan, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 021 A dal zemi jejich v dědictví, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 022 V dědictví Izraelovi, služebníku svému, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 023 Kterýž v snížení našem pamatuje na nás, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 024 A vytrhl nás z nepřátel našich, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 025 Kterýž dává pokrm všelikému tělu, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 136 026 Oslavujte Boha silného nebes, neboť jest věčné milosrdenství jeho. 019 PSA 137 001 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion. 019 PSA 137 002 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své. 019 PSA 137 003 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou: 019 PSA 137 004 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců? 019 PSA 137 005 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má. 019 PSA 137 006 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení. 019 PSA 137 007 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm. 019 PSA 137 008 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila. 019 PSA 137 009 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude. 019 PSA 138 001 Davidův. Oslavovati tě budu, Pane, celým srdcem svým, a před mocnými žalmy tobě zpívati. 019 PSA 138 002 Skláněti se budu k chrámu svatému tvému, a oslavovati jméno tvé pro milosrdenství tvé a pro pravdu tvou; nebo jsi zvelebil nade všecko jméno své a slovo své. 019 PSA 138 003 Kteréhokoli dne vzýval jsem tě, vyslyšels mne, a obdařils silou duši mou. 019 PSA 138 004 Oslavovati tě budou, Hospodine, i všickni králové země, když uslyší řeč úst tvých. 019 PSA 138 005 A zpívati budou o cestách Hospodinových, a že veliká jest sláva Hospodinova, 019 PSA 138 006 A ač vyvýšený jest Hospodin, však že na poníženého patří, a vysokomyslného zdaleka zná. 019 PSA 138 007 Bych pak chodil u prostřed ssoužení, obživíš mne; proti vzteklosti nepřátel mých vztáhneš ruku svou, a tak vysvobodí mne pravice tvá. 019 PSA 138 008 Hospodin dokoná za mne; nebo milosrdenství tvé, Hospodine, na věky, aniž díla rukou svých kdy opustíš. 019 PSA 139 001 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal. 019 PSA 139 002 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. 019 PSA 139 003 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi. 019 PSA 139 004 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. 019 PSA 139 005 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou. 019 PSA 139 006 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu. 019 PSA 139 007 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? 019 PSA 139 008 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. 019 PSA 139 009 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: 019 PSA 139 010 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 019 PSA 139 011 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 019 PSA 139 012 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 019 PSA 139 013 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 019 PSA 139 014 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 019 PSA 139 015 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 019 PSA 139 016 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 019 PSA 139 017 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 019 PSA 139 018 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 019 PSA 139 019 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 019 PSA 139 020 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 019 PSA 139 021 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 019 PSA 139 022 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 019 PSA 139 023 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 019 PSA 139 024 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. 019 PSA 140 001 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne, 019 PSA 140 002 Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce. 019 PSA 140 003 Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. (Sélah) 019 PSA 140 004 Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé. 019 PSA 140 005 Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. (Sélah) 019 PSA 140 006 Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých. 019 PSA 140 007 Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje, 019 PSA 140 008 Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. (Sélah) 019 PSA 140 009 Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje. 019 PSA 140 010 Padej na ně uhlí řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati. 019 PSA 140 011 Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne. 019 PSA 140 012 Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných. 019 PSA 140 013 A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým. 019 PSA 141 001 Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám. 019 PSA 141 002 Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní. 019 PSA 141 003 Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých. 019 PSA 141 004 Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich. 019 PSA 141 005 Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich. 019 PSA 141 006 Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá. 019 PSA 141 007 Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým. 019 PSA 141 008 Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé. 019 PSA 141 009 Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost. 019 PSA 141 010 Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu. 019 PSA 142 001 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím. 019 PSA 142 002 Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji. 019 PSA 142 003 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli. 019 PSA 142 004 Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj. 019 PSA 142 005 K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých. 019 PSA 142 006 Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. 019 PSA 142 007 Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. 019 PSA 143 001 Žalm Davidův. Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou. 019 PSA 143 002 A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý. 019 PSA 143 003 Nebo stihá nepřítel duši mou, potírá až k zemi život můj; na to mne přivodí, abych bydlil v mrákotě, jako ti, kteříž již dávno zemřeli, 019 PSA 143 004 Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně, u vnitřnosti mé hyne srdce mé. 019 PSA 143 005 Rozpomínaje se na dny předešlé, a rozvažuje všecky skutky tvé, a dílo rukou tvých rozjímaje, 019 PSA 143 006 Vztahuji ruce své k tobě, duše má jako země vyprahlá žádá tebe. (Sélah) 019 PSA 143 007 Pospěšiž a vyslyš mne, Hospodine, hyne duch můj; neukrývejž tváři své přede mnou, neboť jsem podobný těm, kteříž sstupují do hrobu. 019 PSA 143 008 Učiň to, ať v jitře slyším milosrdenství tvé, neboť v tobě naději mám; oznam mi cestu, po kteréž bych choditi měl, neboť k tobě pozdvihuji duše své. 019 PSA 143 009 Vytrhni mne z nepřátel mých, Hospodine, u tebeť se skrývám. 019 PSA 143 010 Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi. 019 PSA 143 011 Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyveď z úzkosti duši mou. 019 PSA 143 012 A pro milosrdenství své vypleň nepřátely mé, a vyhlaď všecky, kteříž trápí duši mou; nebo já jsem služebník tvůj. 019 PSA 144 001 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě. 019 PSA 144 002 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi. 019 PSA 144 003 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš? 019 PSA 144 004 Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející. 019 PSA 144 005 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou. 019 PSA 144 006 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je. 019 PSA 144 007 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců. 019 PSA 144 008 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá. 019 PSA 144 009 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati, 019 PSA 144 010 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného. 019 PSA 144 011 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá. 019 PSA 144 012 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu. 019 PSA 144 013 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich. 019 PSA 144 014 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich. 019 PSA 144 015 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest. 019 PSA 145 001 Chvalitebná píseň Davidova. Vyvyšovati tě budu, Bože můj králi, a dobrořečiti jménu tvému na věky věků. 019 PSA 145 002 Na každý den dobrořečiti budu tobě, a chváliti jméno tvé na věky věků. 019 PSA 145 003 Hospodin veliký jest, a vší chvály hodný, a velikost jeho nemůž vystižena býti. 019 PSA 145 004 Rodina rodině vychvalovati bude skutky tvé, a předivnou moc tvou zvěstovati. 019 PSA 145 005 O slávě a kráse velebnosti tvé, i o věcech tvých předivných mluviti budu. 019 PSA 145 006 A moc přehrozných skutků tvých rozhlašovati budou; i já důstojnost tvou budu vypravovati. 019 PSA 145 007 Pamět mnohé dobroty tvé hlásati budou, a o spravedlnosti tvé zpívati, řkouce: 019 PSA 145 008 Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a velikého milosrdenství. 019 PSA 145 009 Dobrotivý Hospodin všechněm, a slitování jeho nade všecky skutky jeho. 019 PSA 145 010 Oslavujtež tebe, Hospodine, všickni skutkové tvoji, a svatí tvoji tobě dobrořečte. 019 PSA 145 011 Slávu království tvého ať vypravují, a o síle tvé mluví, 019 PSA 145 012 Aby v známost uvedli synům lidským moci jeho, a slávu i ozdobu království jeho. 019 PSA 145 013 Království tvé jest království všech věků, a panování tvé nad jedním každým pokolením. 019 PSA 145 014 Zdržujeť Hospodin všecky padající, a pozdvihuje všechněch sklíčených. 019 PSA 145 015 Oči všechněch v tebe doufají, a ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný. 019 PSA 145 016 Otvíráš ruku svou, a nasycuješ každý živočich podlé dobře líbezné vůle své. 019 PSA 145 017 Spravedlivý jest Hospodin ve všech cestách svých, a milosrdný ve všech skutcích svých. 019 PSA 145 018 Blízký jest Hospodin všechněm, kteříž ho vzývají, všechněm, kteříž ho vzývají v pravdě. 019 PSA 145 019 Vůli těch, kteříž se ho bojí, činí, a křik jejich slyší, a spomáhá jim. 019 PSA 145 020 Ostříhá Hospodin všech, kdož jej milují, ale všecky bezbožné zatratí. 019 PSA 145 021 Chválu Hospodinovu vypravovati budou ústa má, a dobrořečiti bude všeliké tělo jménu svatému jeho od věků až na věky. 019 PSA 146 001 Halelujah. Chval, duše má, Hospodina. 019 PSA 146 002 Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává. 019 PSA 146 003 Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození. 019 PSA 146 004 Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich. 019 PSA 146 005 Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho, 019 PSA 146 006 Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky, 019 PSA 146 007 Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně. 019 PSA 146 008 Hospodin otvírá oči slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé. 019 PSA 146 009 Hospodin ostříhá příchozích, sirotku a vdově pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací. 019 PSA 146 010 Kralovati bude Hospodin na věky, Bůh tvůj, ó Sione, od národu až do pronárodu. Halelujah. 019 PSA 147 001 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála. 019 PSA 147 002 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje, 019 PSA 147 003 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich, 019 PSA 147 004 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává. 019 PSA 147 005 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu. 019 PSA 147 006 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi. 019 PSA 147 007 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře, 019 PSA 147 008 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách. 019 PSA 147 009 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu. 019 PSA 147 010 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného. 019 PSA 147 011 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho. 019 PSA 147 012 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione. 019 PSA 147 013 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe. 019 PSA 147 014 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě. 019 PSA 147 015 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho. 019 PSA 147 016 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá. 019 PSA 147 017 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí? 019 PSA 147 018 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody. 019 PSA 147 019 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi. 019 PSA 147 020 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah. 019 PSA 148 001 Halelujah. Chvalte Hospodina stvoření nebeská, chvaltež ho na výsostech. 019 PSA 148 002 Chvalte jej všickni andělé jeho, chvalte jej všickni zástupové jeho. 019 PSA 148 003 Chvalte jej slunce i měsíc, chvalte jej všecky jasné hvězdy. 019 PSA 148 004 Chvalte jej nebesa nebes, i vody, kteréž jsou nad nebem tímto. 019 PSA 148 005 Chvalte jméno Hospodinovo všecky věci, kteréž, jakž on řekl, pojednou stvořeny jsou. 019 PSA 148 006 A utvrdil je na věčné věky, uložil cíle, z nichž by nevykračovaly. 019 PSA 148 007 Chvalte Hospodina tvorové zemští, velrybové a všecky propasti, 019 PSA 148 008 Oheň a krupobití, sníh i pára, vítr bouřlivý, vykonávající rozkaz jeho, 019 PSA 148 009 I hory a všickni pahrbkové, stromoví ovoce nesoucí, i všickni cedrové, 019 PSA 148 010 Zvěř divoká i všeliká hovada, zeměplazové i ptactvo létavé, 019 PSA 148 011 Králové zemští i všickni národové, knížata i všickni soudcové země, 019 PSA 148 012 Mládenci, též i panny, starci s dítkami, 019 PSA 148 013 Chvalte jméno Hospodinovo; nebo vyvýšeno jest jméno jeho samého, a sláva jeho nade všecku zemi i nebe. 019 PSA 148 014 A vyzdvihl roh lidu svého, chválu všech svatých jeho, synů Izraelských, lidu s ním spojeného. Halelujah. 019 PSA 149 001 Halelujah. Zpívejte Hospodinu píseň novou, chválu jeho v shromáždění svatých. 019 PSA 149 002 Vesel se Izrael v tom, kterýž ho učinil, synové Sionští plésejte v králi svém. 019 PSA 149 003 Chvalte jméno jeho na píšťalu, na buben a na citaru prozpěvujte jemu. 019 PSA 149 004 Nebo zalíbilo se Hospodinu v lidu jeho; onť ozdobuje pokorné spasením. 019 PSA 149 005 Plésati budou svatí v Boží slávě, a zpívati v pokojích svých. 019 PSA 149 006 Oslavování Boha silného bude ve rtech jejich, a meč na obě straně ostrý v rukou jejich, 019 PSA 149 007 K vykonávání pomsty nad pohany, a k strestání národů, 019 PSA 149 008 K svazování králů jejich řetězy, a šlechticů jejich pouty železnými, 019 PSA 149 009 K nakládání s nimi podlé práva zapsaného, k slávě všechněm svatým jeho. Halelujah. 019 PSA 150 001 Halelujah. Chvalte Boha silného pro svatost jeho, chvalte jej pro rozšíření síly jeho. 019 PSA 150 002 Chvalte jej ze všelijaké moci jeho, chvalte jej podlé veliké důstojnosti jeho. 019 PSA 150 003 Chvalte jej zvukem trouby, chvalte jej na loutnu a citaru. 019 PSA 150 004 Chvalte jej na buben a píšťalu, chvalte jej na husle a varhany. 019 PSA 150 005 Chvalte jej na cymbály hlasité, chvalte jej na cymbály zvučné. 019 PSA 150 006 Všeliký duch chval Hospodina. Halelujah. # # BOOK 020 PRO Proverbs Príslovia 020 PRO 001 001 Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského, 020 PRO 001 002 Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti, 020 PRO 001 003 K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest, 020 PRO 001 004 Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost. 020 PRO 001 005 Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější, 020 PRO 001 006 K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich. 020 PRO 001 007 Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni. 020 PRO 001 008 Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své. 020 PRO 001 009 Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému. 020 PRO 001 010 Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj. 020 PRO 001 011 Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se; 020 PRO 001 012 Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; 020 PRO 001 013 Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží; 020 PRO 001 014 Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni: 020 PRO 001 015 Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich; 020 PRO 001 016 Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve. 020 PRO 001 017 Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva, 020 PRO 001 018 Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým. 020 PRO 001 019 Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje. 020 PRO 001 020 Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj. 020 PRO 001 021 V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka: 020 PRO 001 022 Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění? 020 PRO 001 023 Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá. 020 PRO 001 024 Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval, 020 PRO 001 025 Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili: 020 PRO 001 026 Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte, 020 PRO 001 027 Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení. 020 PRO 001 028 Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne. 020 PRO 001 029 Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili, 020 PRO 001 030 Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým. 020 PRO 001 031 Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou. 020 PRO 001 032 Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je. 020 PRO 001 033 Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí. 020 PRO 002 001 Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe; 020 PRO 002 002 Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti; 020 PRO 002 003 Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li; 020 PRO 002 004 Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí: 020 PRO 002 005 Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš; 020 PRO 002 006 Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost. 020 PRO 002 007 Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti, 020 PRO 002 008 Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá. 020 PRO 002 009 Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré, 020 PRO 002 010 Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí. 020 PRO 002 011 Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě, 020 PRO 002 012 Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené, 020 PRO 002 013 Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých, 020 PRO 002 014 Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších, 020 PRO 002 015 Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých; 020 PRO 002 016 Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí, 020 PRO 002 017 Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná; 020 PRO 002 018 K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její; 020 PRO 002 019 Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života; 020 PRO 002 020 Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal. 020 PRO 002 021 Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní; 020 PRO 002 022 Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní. 020 PRO 003 001 Synu můj, na učení mé nezapomínej, ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé. 020 PRO 003 002 Dlouhosti zajisté dnů, i let života i pokoje přidadí tobě. 020 PRO 003 003 Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě, přivaž je k hrdlu svému, napiš je na tabuli srdce svého, 020 PRO 003 004 A nalezneš milost a prospěch výborný před Bohem i lidmi. 020 PRO 003 005 Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej. 020 PRO 003 006 Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé. 020 PRO 003 007 Nebývej moudrý sám u sebe; boj se Hospodina, a odstup od zlého. 020 PRO 003 008 Toť bude zdraví životu tvému, a rozvlažení kostem tvým. 020 PRO 003 009 Cti Hospodina z statku svého, a z nejpřednějších věcí všech úrod svých, 020 PRO 003 010 A naplněny budou stodoly tvé hojností, a presové tvoji mstem oplývati budou. 020 PRO 003 011 Kázně Hospodinovy, synu můj, nezamítej, aniž sobě oškliv domlouvání jeho. 020 PRO 003 012 Nebo kohož miluje Hospodin, tresce, a to jako otec syna, jejž libuje. 020 PRO 003 013 Blahoslavený člověk nalézající moudrost, a člověk vynášející opatrnost. 020 PRO 003 014 Lépeť jest zajisté těžeti jí, nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato užitek její. 020 PRO 003 015 Dražší jest než drahé kamení, a všecky nejžádostivější věci tvé nevrovnají se jí. 020 PRO 003 016 Dlouhost dnů v pravici její, a v levici její bohatství a sláva. 020 PRO 003 017 Cesty její cesty utěšené, a všecky stezky její pokojné. 020 PRO 003 018 Stromem života jest těm, kteříž jí dosahují, a kteříž ji mají, blahoslavení jsou. 020 PRO 003 019 Hospodin moudrostí založil zemi, utvrdil nebesa opatrností. 020 PRO 003 020 Uměním jeho propasti protrhují se, a oblakové vydávají rosu. 020 PRO 003 021 Synu můj, nechť neodcházejí ty věci od očí tvých, ostříhej zdravého naučení a prozřetelnosti. 020 PRO 003 022 I budeť to životem duši tvé, a ozdobou hrdlu tvému. 020 PRO 003 023 Tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou, a v nohu svou neurazíš se. 020 PRO 003 024 Když lehneš, nebudeš se strašiti, ale odpočívati budeš, a bude libý sen tvůj. 020 PRO 003 025 Nelekneš se strachu náhlého, ani zpuštění bezbožníků, když přijde. 020 PRO 003 026 Nebo Hospodin bude doufání tvé, a ostříhati bude nohy tvé, abys nebyl lapen. 020 PRO 003 027 Nezadržuj dobrodiní potřebujícím, když s to býti můžeš, abys je činil. 020 PRO 003 028 Neříkej bližnímu svému: Odejdi, potom navrať se, a zítrať dám, maje to u sebe. 020 PRO 003 029 Neukládej proti bližnímu svému zlého, kterýž s tebou dověrně bydlí. 020 PRO 003 030 Nevaď se s člověkem bez příčiny, jestližeť neučinil zlého. 020 PRO 003 031 Nechtěj záviděti muži dráči, aniž zvoluj které cesty jeho. 020 PRO 003 032 Nebo ohavností jest Hospodinu převrácenec, ale s upřímými tajemství jeho. 020 PRO 003 033 Zlořečení Hospodinovo jest v domě bezbožníka, ale příbytku spravedlivých žehná: 020 PRO 003 034 Poněvadž posměvačům on se posmívá, pokorným pak dává milost. 020 PRO 003 035 Slávu moudří dědičně obdrží, ale blázny hubí pohanění. 020 PRO 004 001 Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost. 020 PRO 004 002 Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého. 020 PRO 004 003 Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své, 020 PRO 004 004 On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš. 020 PRO 004 005 Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých. 020 PRO 004 006 Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě. 020 PRO 004 007 Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost. 020 PRO 004 008 Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš. 020 PRO 004 009 Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě. 020 PRO 004 010 Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého. 020 PRO 004 011 Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými. 020 PRO 004 012 Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se. 020 PRO 004 013 Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj. 020 PRO 004 014 Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků. 020 PRO 004 015 Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí. 020 PRO 004 016 Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí, 020 PRO 004 017 Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí. 020 PRO 004 018 Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne. 020 PRO 004 019 Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou. 020 PRO 004 020 Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého. 020 PRO 004 021 Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého. 020 PRO 004 022 Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím. 020 PRO 004 023 Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život. 020 PRO 004 024 Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe. 020 PRO 004 025 Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou. 020 PRO 004 026 Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny. 020 PRO 004 027 Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého. 020 PRO 005 001 Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého, 020 PRO 005 002 Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění. 020 PRO 005 003 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její. 020 PRO 005 004 Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý. 020 PRO 005 005 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. 020 PRO 005 006 Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš. 020 PRO 005 007 Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých. 020 PRO 005 008 Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího, 020 PRO 005 009 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému, 020 PRO 005 010 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím. 020 PRO 005 011 I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou, 020 PRO 005 012 A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé, 020 PRO 005 013 A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého! 020 PRO 005 014 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu. 020 PRO 005 015 Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého. 020 PRO 005 016 Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice. 020 PRO 005 017 Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou. 020 PRO 005 018 Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své. 020 PRO 005 019 Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně. 020 PRO 005 020 Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní, 020 PRO 005 021 Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží? 020 PRO 005 022 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne. 020 PRO 005 023 Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude. 020 PRO 006 001 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své, 020 PRO 006 002 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých. 020 PRO 006 003 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého. 020 PRO 006 004 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým. 020 PRO 006 005 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka. 020 PRO 006 006 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti. 020 PRO 006 007 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána, 020 PRO 006 008 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou. 020 PRO 006 009 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého? 020 PRO 006 010 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel, 020 PRO 006 011 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný. 020 PRO 006 012 Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst. 020 PRO 006 013 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými. 020 PRO 006 014 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá. 020 PRO 006 015 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení. 020 PRO 006 016 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho: 020 PRO 006 017 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou, 020 PRO 006 018 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému, 020 PRO 006 019 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími. 020 PRO 006 020 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své. 020 PRO 006 021 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej. 020 PRO 006 022 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati, 020 PRO 006 023 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující), 020 PRO 006 024 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí. 020 PRO 006 025 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými. 020 PRO 006 026 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje. 020 PRO 006 027 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo? 020 PRO 006 028 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily? 020 PRO 006 029 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl. 020 PRO 006 030 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační, 020 PRO 006 031 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje: 020 PRO 006 032 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí; 020 PRO 006 033 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena. 020 PRO 006 034 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty. 020 PRO 006 035 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával. 020 PRO 007 001 Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe. 020 PRO 007 002 Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých. 020 PRO 007 003 Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého. 020 PRO 007 004 Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj, 020 PRO 007 005 Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí. 020 PRO 007 006 Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje, 020 PRO 007 007 Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého. 020 PRO 007 008 Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel, 020 PRO 007 009 V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě. 020 PRO 007 010 A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce, 020 PRO 007 011 Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její, 020 PRO 007 012 Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící. 020 PRO 007 013 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu: 020 PRO 007 014 Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj. 020 PRO 007 015 Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě. 020 PRO 007 016 Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými, 020 PRO 007 017 Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí. 020 PRO 007 018 Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti. 020 PRO 007 019 Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou. 020 PRO 007 020 Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého. 020 PRO 007 021 I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej. 020 PRO 007 022 Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl. 020 PRO 007 023 Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest. 020 PRO 007 024 Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých. 020 PRO 007 025 Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích. 020 PRO 007 026 Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní. 020 PRO 007 027 Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti. 020 PRO 008 001 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého? 020 PRO 008 002 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí, 020 PRO 008 003 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci: 020 PRO 008 004 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským. 020 PRO 008 005 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem. 020 PRO 008 006 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu. 020 PRO 008 007 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost. 020 PRO 008 008 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného. 020 PRO 008 009 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění. 020 PRO 008 010 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější. 020 PRO 008 011 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou. 020 PRO 008 012 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám. 020 PRO 008 013 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím. 020 PRO 008 014 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla. 020 PRO 008 015 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé. 020 PRO 008 016 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští. 020 PRO 008 017 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne. 020 PRO 008 018 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost. 020 PRO 008 019 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné. 020 PRO 008 020 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu, 020 PRO 008 021 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila. 020 PRO 008 022 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy. 020 PRO 008 023 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země. 020 PRO 008 024 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami. 020 PRO 008 025 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem; 020 PRO 008 026 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského. 020 PRO 008 027 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí; 020 PRO 008 028 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti; 020 PRO 008 029 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země: 020 PRO 008 030 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času; 020 PRO 008 031 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými. 020 PRO 008 032 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých. 020 PRO 008 033 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se. 020 PRO 008 034 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých. 020 PRO 008 035 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina. 020 PRO 008 036 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt. 020 PRO 009 001 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm. 020 PRO 009 002 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila. 020 PRO 009 003 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě: 020 PRO 009 004 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká: 020 PRO 009 005 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila. 020 PRO 009 006 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti. 020 PRO 009 007 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění. 020 PRO 009 008 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati. 020 PRO 009 009 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší. 020 PRO 009 010 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost. 020 PRO 009 011 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života. 020 PRO 009 012 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš. 020 PRO 009 013 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí. 020 PRO 009 014 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě, 020 PRO 009 015 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci: 020 PRO 009 016 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká: 020 PRO 009 017 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější. 020 PRO 009 018 Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala. 020 PRO 010 001 Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své. 020 PRO 010 002 Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti. 020 PRO 010 003 Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí. 020 PRO 010 004 K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje. 020 PRO 010 005 Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí. 020 PRO 010 006 Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost. 020 PRO 010 007 Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí. 020 PRO 010 008 Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne. 020 PRO 010 009 Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude. 020 PRO 010 010 Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne. 020 PRO 010 011 Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost. 020 PRO 010 012 Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení. 020 PRO 010 013 Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna. 020 PRO 010 014 Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření. 020 PRO 010 015 Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření. 020 PRO 010 016 Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu. 020 PRO 010 017 Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí. 020 PRO 010 018 Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest. 020 PRO 010 019 Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest. 020 PRO 010 020 Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí. 020 PRO 010 021 Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají. 020 PRO 010 022 Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení. 020 PRO 010 023 Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží. 020 PRO 010 024 Čeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh. 020 PRO 010 025 Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý. 020 PRO 010 026 Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají. 020 PRO 010 027 Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají. 020 PRO 010 028 Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne. 020 PRO 010 029 Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost. 020 PRO 010 030 Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi. 020 PRO 010 031 Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude. 020 PRO 010 032 Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci. 020 PRO 011 001 Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu. 020 PRO 011 002 Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost. 020 PRO 011 003 Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je. 020 PRO 011 004 Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti. 020 PRO 011 005 Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný. 020 PRO 011 006 Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají. 020 PRO 011 007 Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí. 020 PRO 011 008 Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho. 020 PRO 011 009 Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají. 020 PRO 011 010 Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování. 020 PRO 011 011 Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno. 020 PRO 011 012 Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí. 020 PRO 011 013 Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc. 020 PRO 011 014 Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců. 020 PRO 011 015 Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest. 020 PRO 011 016 Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží. 020 PRO 011 017 Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své. 020 PRO 011 018 Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou. 020 PRO 011 019 Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své. 020 PRO 011 020 Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu. 020 PRO 011 021 Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho. 020 PRO 011 022 Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu. 020 PRO 011 023 Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv. 020 PRO 011 024 Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě. 020 PRO 011 025 Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen. 020 PRO 011 026 Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává. 020 PRO 011 027 Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej. 020 PRO 011 028 Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou. 020 PRO 011 029 Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému. 020 PRO 011 030 Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý. 020 PRO 011 031 Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku? 020 PRO 012 001 Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest. 020 PRO 012 002 Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh. 020 PRO 012 003 Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se. 020 PRO 012 004 Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí. 020 PRO 012 005 Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé. 020 PRO 012 006 Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je. 020 PRO 012 007 Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí. 020 PRO 012 008 Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání. 020 PRO 012 009 Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba. 020 PRO 012 010 Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest. 020 PRO 012 011 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest. 020 PRO 012 012 Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji. 020 PRO 012 013 Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení. 020 PRO 012 014 Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh. 020 PRO 012 015 Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest. 020 PRO 012 016 Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá. 020 PRO 012 017 Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest. 020 PRO 012 018 Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství. 020 PRO 012 019 Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý. 020 PRO 012 020 V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí. 020 PRO 012 021 Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým. 020 PRO 012 022 Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu. 020 PRO 012 023 Člověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství. 020 PRO 012 024 Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat. 020 PRO 012 025 Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji. 020 PRO 012 026 Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je. 020 PRO 012 027 Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude. 020 PRO 012 028 Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest. 020 PRO 013 001 Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání. 020 PRO 013 002 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky. 020 PRO 013 003 Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde. 020 PRO 013 004 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne. 020 PRO 013 005 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje. 020 PRO 013 006 Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka. 020 PRO 013 007 Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho. 020 PRO 013 008 Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání. 020 PRO 013 009 Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne. 020 PRO 013 010 Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost. 020 PRO 013 011 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho. 020 PRO 013 012 Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života. 020 PRO 013 013 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude. 020 PRO 013 014 Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti. 020 PRO 013 015 Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá. 020 PRO 013 016 Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství. 020 PRO 013 017 Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství. 020 PRO 013 018 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude. 020 PRO 013 019 Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého. 020 PRO 013 020 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude. 020 PRO 013 021 Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým. 020 PRO 013 022 Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému. 020 PRO 013 023 Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost. 020 PRO 013 024 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce. 020 PRO 013 025 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí. 020 PRO 014 001 Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej. 020 PRO 014 002 Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím. 020 PRO 014 003 V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich. 020 PRO 014 004 Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů. 020 PRO 014 005 Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež. 020 PRO 014 006 Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest. 020 PRO 014 007 Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění. 020 PRO 014 008 Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti. 020 PRO 014 009 Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle. 020 PRO 014 010 Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí. 020 PRO 014 011 Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne. 020 PRO 014 012 Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti. 020 PRO 014 013 Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek. 020 PRO 014 014 Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho. 020 PRO 014 015 Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého. 020 PRO 014 016 Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest. 020 PRO 014 017 Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá. 020 PRO 014 018 Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním. 020 PRO 014 019 Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého. 020 PRO 014 020 Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou. 020 PRO 014 021 Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest. 020 PRO 014 022 Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré. 020 PRO 014 023 Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi. 020 PRO 014 024 Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím. 020 PRO 014 025 Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež. 020 PRO 014 026 V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude. 020 PRO 014 027 Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti. 020 PRO 014 028 Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce. 020 PRO 014 029 Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství. 020 PRO 014 030 Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist. 020 PRO 014 031 Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým. 020 PRO 014 032 Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý. 020 PRO 014 033 V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se. 020 PRO 014 034 Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům. 020 PRO 014 035 Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí. 020 PRO 015 001 Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost. 020 PRO 015 002 Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství. 020 PRO 015 003 Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré. 020 PRO 015 004 Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru. 020 PRO 015 005 Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude. 020 PRO 015 006 V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek. 020 PRO 015 007 Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak. 020 PRO 015 008 Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu. 020 PRO 015 009 Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje. 020 PRO 015 010 Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře. 020 PRO 015 011 Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských? 020 PRO 015 012 Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí. 020 PRO 015 013 Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá. 020 PRO 015 014 Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím. 020 PRO 015 015 Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné. 020 PRO 015 016 Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem. 020 PRO 015 017 Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist. 020 PRO 015 018 Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu. 020 PRO 015 019 Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená. 020 PRO 015 020 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou. 020 PRO 015 021 Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje. 020 PRO 015 022 Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí. 020 PRO 015 023 Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré! 020 PRO 015 024 Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole. 020 PRO 015 025 Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje. 020 PRO 015 026 Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné. 020 PRO 015 027 Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude. 020 PRO 015 028 Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost. 020 PRO 015 029 Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá. 020 PRO 015 030 To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti. 020 PRO 015 031 Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude. 020 PRO 015 032 Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum. 020 PRO 015 033 Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení. 020 PRO 016 001 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka. 020 PRO 016 002 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest. 020 PRO 016 003 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá. 020 PRO 016 004 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému. 020 PRO 016 005 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty. 020 PRO 016 006 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého. 020 PRO 016 007 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu. 020 PRO 016 008 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých. 020 PRO 016 009 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho. 020 PRO 016 010 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho. 020 PRO 016 011 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení. 020 PRO 016 012 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn. 020 PRO 016 013 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují. 020 PRO 016 014 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je. 020 PRO 016 015 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním. 020 PRO 016 016 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra. 020 PRO 016 017 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své. 020 PRO 016 018 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha. 020 PRO 016 019 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými. 020 PRO 016 020 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest. 020 PRO 016 021 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení. 020 PRO 016 022 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství. 020 PRO 016 023 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení. 020 PRO 016 024 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem. 020 PRO 016 025 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti. 020 PRO 016 026 Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho. 020 PRO 016 027 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující. 020 PRO 016 028 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely. 020 PRO 016 029 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou. 020 PRO 016 030 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé. 020 PRO 016 031 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající. 020 PRO 016 032 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města. 020 PRO 016 033 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho. 020 PRO 017 001 Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem. 020 PRO 017 002 Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví. 020 PRO 017 003 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin. 020 PRO 017 004 Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného. 020 PRO 017 005 Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty. 020 PRO 017 006 Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich. 020 PRO 017 007 Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá. 020 PRO 017 008 Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu. 020 PRO 017 009 Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely. 020 PRO 017 010 Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil. 020 PRO 017 011 Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá. 020 PRO 017 012 Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho. 020 PRO 017 013 Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho. 020 PRO 017 014 Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň. 020 PRO 017 015 Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně. 020 PRO 017 016 K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá? 020 PRO 017 017 Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se. 020 PRO 017 018 Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým. 020 PRO 017 019 Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření. 020 PRO 017 020 Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost. 020 PRO 017 021 Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého. 020 PRO 017 022 Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti. 020 PRO 017 023 Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu. 020 PRO 017 024 Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země. 020 PRO 017 025 K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své. 020 PRO 017 026 Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost. 020 PRO 017 027 Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný. 020 PRO 017 028 Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného. 020 PRO 018 001 Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se. 020 PRO 018 002 Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho. 020 PRO 018 003 Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka. 020 PRO 018 004 Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti. 020 PRO 018 005 Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu. 020 PRO 018 006 Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví. 020 PRO 018 007 Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho. 020 PRO 018 008 Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života. 020 PRO 018 009 Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače. 020 PRO 018 010 Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen. 020 PRO 018 011 Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho. 020 PRO 018 012 Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení. 020 PRO 018 013 Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost. 020 PRO 018 014 Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese? 020 PRO 018 015 Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění. 020 PRO 018 016 Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej. 020 PRO 018 017 Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej. 020 PRO 018 018 Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává. 020 PRO 018 019 Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu. 020 PRO 018 020 Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude. 020 PRO 018 021 Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho. 020 PRO 018 022 Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina. 020 PRO 018 023 Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě. 020 PRO 018 024 Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr. 020 PRO 019 001 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen. 020 PRO 019 002 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší. 020 PRO 019 003 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho. 020 PRO 019 004 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá. 020 PRO 019 005 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče. 020 PRO 019 006 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému. 020 PRO 019 007 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich. 020 PRO 019 008 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré. 020 PRO 019 009 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne. 020 PRO 019 010 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval. 020 PRO 019 011 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění. 020 PRO 019 012 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu. 020 PRO 019 013 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá. 020 PRO 019 014 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná. 020 PRO 019 015 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude. 020 PRO 019 016 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne. 020 PRO 019 017 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu. 020 PRO 019 018 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá. 020 PRO 019 019 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš. 020 PRO 019 020 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl. 020 PRO 019 021 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí. 020 PRO 019 022 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý. 020 PRO 019 023 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá. 020 PRO 019 024 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne. 020 PRO 019 025 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění. 020 PRO 019 026 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku. 020 PRO 019 027 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje. 020 PRO 019 028 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost. 020 PRO 019 029 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů. 020 PRO 020 001 Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý. 020 PRO 020 002 Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému. 020 PRO 020 003 Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest. 020 PRO 020 004 Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo. 020 PRO 020 005 Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí. 020 PRO 020 006 Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne? 020 PRO 020 007 Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm. 020 PRO 020 008 Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé. 020 PRO 020 009 Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého? 020 PRO 020 010 Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu. 020 PRO 020 011 Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho. 020 PRO 020 012 Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin. 020 PRO 020 013 Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem. 020 PRO 020 014 Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí. 020 PRO 020 015 Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí. 020 PRO 020 016 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho. 020 PRO 020 017 Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají. 020 PRO 020 018 Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj. 020 PRO 020 019 Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se. 020 PRO 020 020 Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách. 020 PRO 020 021 Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno, 020 PRO 020 022 Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě. 020 PRO 020 023 Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje. 020 PRO 020 024 Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho? 020 PRO 020 025 Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati. 020 PRO 020 026 Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu. 020 PRO 020 027 Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné. 020 PRO 020 028 Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho. 020 PRO 020 029 Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny. 020 PRO 020 030 Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života. 020 PRO 021 001 Jako potůčkové vod jest srdce královo v ruce Hospodinově; kamžkoli chce, nakloňuje ho. 020 PRO 021 002 Všeliká cesta člověka přímá se zdá jemu, ale kterýž zpytuje srdce, Hospodin jest. 020 PRO 021 003 Vykonávati spravedlnost a soud více se líbí Hospodinu nežli obět. 020 PRO 021 004 Vysokost očí, širokost srdce, a orání bezbožných jest hříchem. 020 PRO 021 005 Myšlení bedlivého všelijak ku prospěchu přicházejí, ale každého toho, kdož kvapný jest, toliko k nouzi. 020 PRO 021 006 Pokladové jazykem lživým shromáždění jsou marnost pomíjející hledajících smrti. 020 PRO 021 007 Zhouba, kterouž činí bezbožníci, bydliti bude u nich; nebo se zpěčují činiti soudu. 020 PRO 021 008 Muž, jehož cesta převrácená jest, cizí jest, čistého pak dílo přímé jest. 020 PRO 021 009 Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném. 020 PRO 021 010 Duše bezbožného žádá zlého, ani přítel jeho jemu příjemný nebývá. 020 PRO 021 011 Posměvač když bývá trestán, hloupý bývá moudřejší; a když se uměle nakládá s moudrým, přijímá umění. 020 PRO 021 012 Vyučuje Bůh spravedlivého na domě bezbožného, kterýž vyvrací bezbožné pro zlost. 020 PRO 021 013 Kdo zacpává ucho své k volání chudého, i on sám volati bude, a nebude vyslyšán. 020 PRO 021 014 Dar skrytý ukrocuje prchlivost, a pocta v klíně hněv prudký. 020 PRO 021 015 Radostí jest spravedlivému činiti soud, ale hrůzou činitelům nepravosti. 020 PRO 021 016 Člověk bloudící z cesty rozumnosti v shromáždění mrtvých odpočívati bude. 020 PRO 021 017 Muž milující veselost nuzníkem bývá, a kdož miluje víno a masti, nezbohatne. 020 PRO 021 018 Výplatou za spravedlivého bude bezbožný, a za upřímé ošemetný. 020 PRO 021 019 Lépe jest bydliti v zemi pusté než s ženou svárlivou a zlostnou. 020 PRO 021 020 Poklad žádostivý a olej jest v příbytku moudrého, bláznivý pak člověk zžírá jej. 020 PRO 021 021 Kdo snažně následuje spravedlnosti a milosrdenství, nalézá život, spravedlnost i slávu. 020 PRO 021 022 Do města silných vchází moudrý, a boří pevnost doufání jeho. 020 PRO 021 023 Kdo ostříhá úst svých a jazyka svého, ostříhá od úzkosti duše své. 020 PRO 021 024 Hrdého a pyšného jméno jest posměvač, kterýž vše s neochotností a pýchou dělá. 020 PRO 021 025 Žádost lenivého zabijí jej, nebo nechtí ruce jeho dělati. 020 PRO 021 026 Každého dne žádostí hoří, spravedlivý pak dává a neskoupí se. 020 PRO 021 027 Obět bezbožných ohavností jest, ovšem pak jestliže by ji s nešlechetností obětovali. 020 PRO 021 028 Svědek lživý zahyne, ale muž, kterýž co slyší, stále mluviti bude. 020 PRO 021 029 Muž bezbožný zatvrzuje tvář svou, upřímý pak měří cestu svou. 020 PRO 021 030 Není žádné moudrosti, ani opatrnosti, ani rady proti Hospodinu. 020 PRO 021 031 Kůň strojen bývá ke dni boje, ale Hospodinovo jest vysvobození. 020 PRO 022 001 Vzácnější jest jméno dobré než bohatství veliké, a přízeň lepší než stříbro a zlato. 020 PRO 022 002 Bohatý a chudý potkávají se, učinitel obou jest Hospodin. 020 PRO 022 003 Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí. 020 PRO 022 004 Pokory a bázně Hospodinovy odplata jest bohatství a sláva i život. 020 PRO 022 005 Trní a osídla jsou na cestě převráceného; kdož ostříhá duše své, vzdálí se od nich. 020 PRO 022 006 Vyučuj mladého podlé způsobu cesty jeho; nebo když se i zstará, neuchýlí se od ní. 020 PRO 022 007 Bohatý nad chudými panuje, a vypůjčující bývá služebníkem toho, jenž půjčuje. 020 PRO 022 008 Kdo rozsívá nepravost, žíti bude trápení; prut zajisté prchlivosti jeho přestane. 020 PRO 022 009 Oko dobrotivé, onoť požehnáno bude; nebo udílí z chleba svého chudému. 020 PRO 022 010 Vyvrz posměvače, a odejdeť svada, anobrž přestane svár a lehkost. 020 PRO 022 011 Kdo miluje čistotu srdce, a v čích rtech jest příjemnost, takového král přítelem bývá. 020 PRO 022 012 Oči Hospodinovy ostříhají umění, ale snažnosti ošemetného převrací. 020 PRO 022 013 Říká lenoch: Lev jest vně, naprostřed ulic byl bych zabit. 020 PRO 022 014 Jáma hluboká ústa postranních; ten, na kohož se hněvá Hospodin, vpadne tam. 020 PRO 022 015 Bláznovství přivázáno jest k srdci mladého, ale metla kázně vzdálí je od něho. 020 PRO 022 016 Kdo utiská nuzného, aby rozmnožil své, a dává bohatému, jistotně bude v nouzi. 020 PRO 022 017 Nakloň ucha svého, a slyš slova moudrých, a mysl svou přilož k učení mému. 020 PRO 022 018 Nebo to bude utěšenou věcí, jestliže je složíš v srdci svém, budou-li spolu nastrojena ve rtech tvých. 020 PRO 022 019 Aby bylo v Hospodinu doufání tvé, oznamujiť to dnes. I ty také ostříhej toho. 020 PRO 022 020 Zdaližť jsem nenapsal znamenitých věcí z strany rad a umění, 020 PRO 022 021 Aťbych v známost uvedl jistotu řečí pravých, tak abys vynášeti mohl slova pravdy těm, kteříž by k tobě poslali? 020 PRO 022 022 Nelup nuzného, proto že nuzný jest, aniž potírej chudého v bráně. 020 PRO 022 023 Nebo Hospodin povede při jejich, a vydře duši těm, kteříž vydírají jim. 020 PRO 022 024 Nebývej přítelem hněvivého, a s mužem prchlivým neobcuj, 020 PRO 022 025 Abys se nenaučil stezkám jeho, a nevložil osídla na duši svou. 020 PRO 022 026 Nebývej mezi rukojměmi, mezi slibujícími za dluhy. 020 PRO 022 027 Nemáš-li, čím bys zaplatil, proč má kdo bráti lůže tvé pod tebou? 020 PRO 022 028 Nepřenášej mezníku starodávního, kterýž učinili otcové tvoji. 020 PRO 022 029 Vídáš-li, že muž snažný v díle svém před králi stává? Nestává před nepatrnými. 020 PRO 023 001 Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou. 020 PRO 023 002 Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný. 020 PRO 023 003 Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný. 020 PRO 023 004 Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň. 020 PRO 023 005 K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi. 020 PRO 023 006 Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho. 020 PRO 023 007 Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou. 020 PRO 023 008 Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená. 020 PRO 023 009 Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých. 020 PRO 023 010 Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej. 020 PRO 023 011 Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě. 020 PRO 023 012 Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění. 020 PRO 023 013 Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť. 020 PRO 023 014 Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš. 020 PRO 023 015 Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně; 020 PRO 023 016 A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci. 020 PRO 023 017 Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den. 020 PRO 023 018 Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata. 020 PRO 023 019 Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své. 020 PRO 023 020 Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa. 020 PRO 023 021 Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí. 020 PRO 023 022 Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará. 020 PRO 023 023 Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti. 020 PRO 023 024 Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho. 020 PRO 023 025 Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá. 020 PRO 023 026 Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají. 020 PRO 023 027 Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí. 020 PRO 023 028 Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje. 020 PRO 023 029 Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí? 020 PRO 023 030 Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno. 020 PRO 023 031 Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje. 020 PRO 023 032 Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne. 020 PRO 023 033 Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci, 020 PRO 023 034 A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky. 020 PRO 023 035 Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to. 020 PRO 024 001 Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi. 020 PRO 024 002 Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví. 020 PRO 024 003 Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn. 020 PRO 024 004 Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným. 020 PRO 024 005 Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly. 020 PRO 024 006 Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců. 020 PRO 024 007 Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých. 020 PRO 024 008 Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou. 020 PRO 024 009 Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač. 020 PRO 024 010 Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá. 020 PRO 024 011 Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel? 020 PRO 024 012 Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho? 020 PRO 024 013 Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým. 020 PRO 024 014 Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata. 020 PRO 024 015 Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho. 020 PRO 024 016 Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém. 020 PRO 024 017 Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé, 020 PRO 024 018 Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj. 020 PRO 024 019 Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných. 020 PRO 024 020 Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne. 020 PRO 024 021 Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj. 020 PRO 024 022 Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná? 020 PRO 024 023 Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré. 020 PRO 024 024 Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové. 020 PRO 024 025 Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého. 020 PRO 024 026 Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá. 020 PRO 024 027 Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj. 020 PRO 024 028 Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými. 020 PRO 024 029 Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho. 020 PRO 024 030 Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého, 020 PRO 024 031 A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená. 020 PRO 024 032 A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze. 020 PRO 024 033 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel, 020 PRO 024 034 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný. 020 PRO 025 001 Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského: 020 PRO 025 002 Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc. 020 PRO 025 003 Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení. 020 PRO 025 004 Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá: 020 PRO 025 005 Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho. 020 PRO 025 006 Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj. 020 PRO 025 007 Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé. 020 PRO 025 008 Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj. 020 PRO 025 009 Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj, 020 PRO 025 010 Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět. 020 PRO 025 011 Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně. 020 PRO 025 012 Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá. 020 PRO 025 013 Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje. 020 PRO 025 014 Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým. 020 PRO 025 015 Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti. 020 PRO 025 016 Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho. 020 PRO 025 017 Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti. 020 PRO 025 018 Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému. 020 PRO 025 019 Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti. 020 PRO 025 020 Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému. 020 PRO 025 021 Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou. 020 PRO 025 022 Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě. 020 PRO 025 023 Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající. 020 PRO 025 024 Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném. 020 PRO 025 025 Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké. 020 PRO 025 026 Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený. 020 PRO 025 027 Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné. 020 PRO 025 028 Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým. 020 PRO 026 001 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest. 020 PRO 026 002 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde. 020 PRO 026 003 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna. 020 PRO 026 004 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný. 020 PRO 026 005 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý. 020 PRO 026 006 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu. 020 PRO 026 007 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů. 020 PRO 026 008 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna. 020 PRO 026 009 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů. 020 PRO 026 010 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům. 020 PRO 026 011 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své. 020 PRO 026 012 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém. 020 PRO 026 013 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici. 020 PRO 026 014 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém. 020 PRO 026 015 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým. 020 PRO 026 016 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem. 020 PRO 026 017 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při. 020 PRO 026 018 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné, 020 PRO 026 019 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval? 020 PRO 026 020 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár. 020 PRO 026 021 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady. 020 PRO 026 022 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života. 020 PRO 026 023 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé. 020 PRO 026 024 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest. 020 PRO 026 025 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho. 020 PRO 026 026 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění. 020 PRO 026 027 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací. 020 PRO 026 028 Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád. 020 PRO 027 001 Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese. 020 PRO 027 002 Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji. 020 PRO 027 003 Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé. 020 PRO 027 004 Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí? 020 PRO 027 005 Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné. 020 PRO 027 006 Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího. 020 PRO 027 007 Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká. 020 PRO 027 008 Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého. 020 PRO 027 009 Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní. 020 PRO 027 010 Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký. 020 PRO 027 011 Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá. 020 PRO 027 012 Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí. 020 PRO 027 013 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho. 020 PRO 027 014 Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude. 020 PRO 027 015 Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě; 020 PRO 027 016 Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude. 020 PRO 027 017 Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého. 020 PRO 027 018 Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude. 020 PRO 027 019 Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku. 020 PRO 027 020 Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou. 020 PRO 027 021 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho. 020 PRO 027 022 Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho. 020 PRO 027 023 Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá. 020 PRO 027 024 Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu. 020 PRO 027 025 Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor. 020 PRO 027 026 Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci. 020 PRO 027 027 Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých. 020 PRO 028 001 Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou. 020 PRO 028 002 Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování. 020 PRO 028 003 Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba. 020 PRO 028 004 Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor. 020 PRO 028 005 Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu. 020 PRO 028 006 Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý. 020 PRO 028 007 Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému. 020 PRO 028 008 Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval. 020 PRO 028 009 Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností. 020 PRO 028 010 Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré. 020 PRO 028 011 Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej. 020 PRO 028 012 Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk. 020 PRO 028 013 Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde. 020 PRO 028 014 Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé. 020 PRO 028 015 Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným. 020 PRO 028 016 Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů. 020 PRO 028 017 Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží. 020 PRO 028 018 Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou. 020 PRO 028 019 Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou. 020 PRO 028 020 Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny. 020 PRO 028 021 Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí. 020 PRO 028 022 Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde. 020 PRO 028 023 Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem. 020 PRO 028 024 Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka. 020 PRO 028 025 Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude. 020 PRO 028 026 Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě. 020 PRO 028 027 Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení. 020 PRO 028 028 Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví. 020 PRO 029 001 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství. 020 PRO 029 002 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid. 020 PRO 029 003 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek. 020 PRO 029 004 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji. 020 PRO 029 005 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho. 020 PRO 029 006 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se. 020 PRO 029 007 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění. 020 PRO 029 008 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv. 020 PRO 029 009 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje. 020 PRO 029 010 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho. 020 PRO 029 011 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej. 020 PRO 029 012 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní. 020 PRO 029 013 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin. 020 PRO 029 014 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen. 020 PRO 029 015 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou. 020 PRO 029 016 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich. 020 PRO 029 017 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé. 020 PRO 029 018 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest. 020 PRO 029 019 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví. 020 PRO 029 020 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém. 020 PRO 029 021 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn. 020 PRO 029 022 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší. 020 PRO 029 023 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy. 020 PRO 029 024 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí. 020 PRO 029 025 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen. 020 PRO 029 026 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého. 020 PRO 029 027 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí. 020 PRO 030 001 Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi. 020 PRO 030 002 Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám, 020 PRO 030 003 Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím. 020 PRO 030 004 Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li? 020 PRO 030 005 Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho. 020 PRO 030 006 Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen. 020 PRO 030 007 Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru: 020 PRO 030 008 Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé, 020 PRO 030 009 Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého. 020 PRO 030 010 Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil. 020 PRO 030 011 Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí. 020 PRO 030 012 Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto. 020 PRO 030 013 Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená. 020 PRO 030 014 Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě. 020 PRO 030 015 Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti: 020 PRO 030 016 Peklo a život neplodné, země též nebývá nasycena vodou, a oheň neříká: Dosti. 020 PRO 030 017 Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata. 020 PRO 030 018 Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám: 020 PRO 030 019 Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně. 020 PRO 030 020 Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti. 020 PRO 030 021 Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti: 020 PRO 030 022 Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba; 020 PRO 030 023 Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své. 020 PRO 030 024 Čtyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce: 020 PRO 030 025 Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj; 020 PRO 030 026 Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj; 020 PRO 030 027 Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky; 020 PRO 030 028 Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských. 020 PRO 030 029 Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí: 020 PRO 030 030 Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným; 020 PRO 030 031 Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává. 020 PRO 030 032 Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož. 020 PRO 030 033 Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár. 020 PRO 031 001 Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho. 020 PRO 031 002 Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých? 020 PRO 031 003 Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále. 020 PRO 031 004 Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného, 020 PRO 031 005 Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených. 020 PRO 031 006 Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha, 020 PRO 031 007 Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více. 020 PRO 031 008 Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti, 020 PRO 031 009 Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného. 020 PRO 031 010 Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její. 020 PRO 031 011 Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku. 020 PRO 031 012 Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého. 020 PRO 031 013 Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma. 020 PRO 031 014 Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj. 020 PRO 031 015 Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým. 020 PRO 031 016 Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici. 020 PRO 031 017 Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá. 020 PRO 031 018 Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její. 020 PRO 031 019 Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno. 020 PRO 031 020 Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému. 020 PRO 031 021 Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní. 020 PRO 031 022 Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její. 020 PRO 031 023 Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země. 020 PRO 031 024 Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci. 020 PRO 031 025 Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní. 020 PRO 031 026 Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím. 020 PRO 031 027 Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí. 020 PRO 031 028 Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji, 020 PRO 031 029 Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky. 020 PRO 031 030 Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude. 020 PRO 031 031 Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její. # # BOOK 021 ECC Ecclesiastes Kazatel 021 ECC 001 001 Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě. 021 ECC 001 002 Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost. 021 ECC 001 003 Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem? 021 ECC 001 004 Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá. 021 ECC 001 005 Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází. 021 ECC 001 006 Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr. 021 ECC 001 007 Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely. 021 ECC 001 008 Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením. 021 ECC 001 009 Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem. 021 ECC 001 010 Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi. 021 ECC 001 011 Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou. 021 ECC 001 012 Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě, 021 ECC 001 013 A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.) 021 ECC 001 014 Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha. 021 ECC 001 015 Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti. 021 ECC 001 016 Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění. 021 ECC 001 017 I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha. 021 ECC 001 018 Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest. 021 ECC 002 001 Řekl jsem opět srdci svému: Nuže nyní zkusím tě v veselí, užívejž tedy dobrých věcí. A hle, i to marnost. 021 ECC 002 002 Smíchu jsem řekl: Blázníš, a veselí: Co to děláš? 021 ECC 002 003 Přemyšloval jsem v srdci svém, abych povoloval u víně tělu svému, srdce však své spravuje moudrostí, a přídržel se bláznovství dotud, až bych zkusil, co by lepšího bylo synům lidským, aby činili pod nebem v počtu dnů života svého. 021 ECC 002 004 Veliké jsem skutky činil, vystavěl jsem sobě domy, štípil jsem sobě vinice. 021 ECC 002 005 Vzdělal jsem sobě zahrady a štěpnice, a štípil jsem v nich stromy všelijakého ovoce. 021 ECC 002 006 Nadělal jsem sobě rybníků, abych svlažoval jimi les plodící dříví. 021 ECC 002 007 Najednal jsem sobě služebníků a děvek, a měl jsem čeled v domě svém; k tomu i stáda skotů a bravů veliká měl jsem nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě. 021 ECC 002 008 Nahromáždil jsem sobě také stříbra a zlata a klínotů od králů a krajin; způsobil jsem sobě zpěváky a zpěvakyně i jiné rozkoše synů lidských a nástroje muzické rozličné. 021 ECC 002 009 A tak velikým jsem učiněn, a zrostl jsem nade všecky, kteříž přede mnou byli v Jeruzalémě; nadto moudrost má zůstávala při mně. 021 ECC 002 010 A čehožkoli žádaly oči mé, nezbránil jsem jim, aniž jsem zbraňoval srdci svému jakého veselí; srdce mé zajisté veselilo se ze vší práce mé, a to byl podíl můj ze vší práce mé. 021 ECC 002 011 Ale jakž jsem se ohlédl na všecky skutky své, kteréž činily ruce mé, a na práci úsilně vedenou, a aj, všecko marnost a trápení ducha, a že nic není užitečného pod sluncem. 021 ECC 002 012 Pročež obrátil jsem se, abych spatřoval moudrost a nemoudrost, i bláznovství. (Nebo co by člověk spravil, chtěje následovati krále? To, což již jiní spravili.) 021 ECC 002 013 I viděl jsem, že jest užitečnější moudrost než bláznovství, tak jako jest užitečnější světlo nežli temnost. 021 ECC 002 014 Moudrý má oči v hlavě své, blázen pak ve tmách chodí; a však poznal jsem, že jednostejné příhody všechněm se přiházejí. 021 ECC 002 015 Protož jsem řekl v srdci svém: Má-liť mi se tak díti, jako se děje bláznu, pročež jsem tedy moudrostí předčil? A tak řekl jsem v srdci svém: I to jest marnost. 021 ECC 002 016 Nebo není památka moudrého jako i blázna na věky, proto že to, což nyní jest, ve dnech budoucích všecko v zapomenutí přichází, a že jakož umírá moudrý, tak i blázen. 021 ECC 002 017 Pročež mrzí mne tento život; nebo se mi nelíbí nic, což se děje pod sluncem, poněvadž všecky věci jsou marnost a trápení ducha. 021 ECC 002 018 Ano mrzí mne i všecka práce má, kterouž jsem vedl pod sluncem proto že jí zanechati musím člověku, kterýž bude po mně. 021 ECC 002 019 A kdo ví, bude-li moudrý, či blázen? A však panovati bude nade vší prací mou, kterouž jsem vedl, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem. A i to marnost. 021 ECC 002 020 I přišel jsem na to, abych pochybil v srdci svém o vší práci, kterouž jsem konal, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem. 021 ECC 002 021 Mnohý zajisté člověk pracuje moudře, uměle a spravedlivě, a však jinému, kterýž nepracoval o tom, nechává toho za podíl jemu, ješto i to jest marnost a bídná věc. 021 ECC 002 022 Nebo co má člověk ze vší práce své a z kvaltování srdce svého, kteréž snáší pod sluncem, 021 ECC 002 023 Poněvadž všickni dnové jeho bolestní, a zaměstknání jeho hněv, tak že ani v noci neodpočívá srdce jeho? A i to marnost. 021 ECC 002 024 Zdaliž není to chvalitebné při člověku, jísti a píti, a učiniti životu svému pohodlí z práce své? Ač i to také viděl jsem, že z ruky Boží pochází. 021 ECC 002 025 Nebo kdož by jísti a užívati měl toho nežli já? 021 ECC 002 026 Člověku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umění a veselí; hříšníku pak dává trápení, aby shromažďoval a hrnul, čehož by zanechal tomu, kterýž se líbí Bohu. I to také jest marnost a trápení ducha. 021 ECC 003 001 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli. 021 ECC 003 002 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá; 021 ECC 003 003 Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení; 021 ECC 003 004 Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování; 021 ECC 003 005 Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání; 021 ECC 003 006 Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení; 021 ECC 003 007 Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení; 021 ECC 003 008 Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje. 021 ECC 003 009 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje? 021 ECC 003 010 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili. 021 ECC 003 011 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce. 021 ECC 003 012 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém, 021 ECC 003 013 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží. 021 ECC 003 014 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho. 021 ECC 003 015 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo. 021 ECC 003 016 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost. 021 ECC 003 017 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku. 021 ECC 003 018 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům. 021 ECC 003 019 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost. 021 ECC 003 020 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu. 021 ECC 003 021 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi? 021 ECC 003 022 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm? 021 ECC 004 001 Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele. 021 ECC 004 002 Protož já chválil jsem mrtvé, kteříž již zemřeli, více nežli živé, kteříž jsou živi až po dnes. 021 ECC 004 003 Nýbrž nad oba tyto šťastnější jest ten, kterýž ještě nebyl, a neviděl skutku zlého, dějícího se pod sluncem. 021 ECC 004 004 Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jedněch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha. 021 ECC 004 005 Blázen skládá ruce své, a jí maso své, říkaje: 021 ECC 004 006 Lepší jest plná hrst s odpočinutím, nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha. 021 ECC 004 007 Opět obrátiv se, viděl jsem jinou marnost pod sluncem: 021 ECC 004 008 Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění. 021 ECC 004 009 Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své. 021 ECC 004 010 Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl. 021 ECC 004 011 Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje? 021 ECC 004 012 Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne. 021 ECC 004 013 Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati, 021 ECC 004 014 Ačkoli z žaláře vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti. 021 ECC 004 015 Viděl jsem všecky živé, kteříž chodí pod sluncem, ani se přídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž měl kralovati místo něho. 021 ECC 004 016 Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu, jakž toho, kterýž byl před nimi, takž ani potomci nebudou se těšiti z něho. Protož i to jest marnost a trápení ducha. 021 ECC 005 001 Ostříhej nohy své, když jdeš do domu Božího, a buď hotovější k slyšení nežli k dávání obětí bláznů; nebo oni neznají toho, že zle činí. 021 ECC 005 002 Nebývej rychlý k mluvení, ani srdce tvé kvapné k vynášení slova před oblíčejem Božím, poněvadž Bůh jest na nebi, a ty na zemi; protož nechť jsou slova tvá nemnohá. 021 ECC 005 003 Nebo jakož přichází sen z velikého pracování, tak hlas blázna z množství slov. 021 ECC 005 004 Když bys učinil slib Bohu, neprodlévej ho splniti, nebo nemá líbosti v blázních. Cožkoli slíbíš, splň. 021 ECC 005 005 Lépe jest, abys nesliboval, než abys slibě, neplnil. 021 ECC 005 006 Nedopouštěj ústům svým, aby k hříchu přivodila tělo tvé, aniž říkej před andělem, že to jest poblouzení. Proč máš hněvati Boha řečí svou, kterýž by na zkázu přivedl dílo rukou tvých? 021 ECC 005 007 Nebo kdež jest mnoho snů, tu i marnosti a slova mnohá, ale ty Boha se boj. 021 ECC 005 008 Jestliže bys nátisk chudého a zadržení soudu a spravedlnosti spatřil v krajině, nediv se té věci; nebo vyšší vysokého šetří, a ještě vyšší nad nimi. 021 ECC 005 009 Zemský pak obchod u všech přední místo má; i král rolí slouží. 021 ECC 005 010 Kdo miluje peníze, nenasytí se penězi; a kdo miluje hojnost, nebude míti užitku. I to jest marnost. 021 ECC 005 011 Kde jest mnoho statku, mnoho bývá i těch, kteříž jedí jej. Jakýž tedy má užitek pán jeho? Jediné, že očima svýma hledí na něj. 021 ECC 005 012 Sladký jest sen pracovitému, jez on málo neb mnoho, ale sytost bohatého nedopouští mu spáti. 021 ECC 005 013 Jest přebídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem: Bohatství nachované tomu, kdož je má, k jeho zlému. 021 ECC 005 014 Nebo hyne bohatství takové pro zlou správu; syn, kteréhož zplodí, nebude míti v ruce své ničeho. 021 ECC 005 015 Jakž vyšel z života matky své nahý, tak zase odchází, jakž přišel, aniž čeho odnáší z práce své, což by vzal v ruku svou. 021 ECC 005 016 A toť jest také přebídná věc, že rovně, jakž přišel, tak odjíti musí. Protož jaký užitek míti bude toho, že pracoval u vítr? 021 ECC 005 017 K tomu, že po všecky dny své v temnostech jídal, s mnohým zůřením, nemocí a hněvem? 021 ECC 005 018 Aj, toť jsem já spatřil, že dobrá a čistá jest věc jísti a píti a užívati pohodlí ze vší práce své, kterouž kdo vede pod sluncem v počtu dnů života svého, kteréž dal jemu Bůh, nebo to jest podíl jeho; 021 ECC 005 019 A že kterémukoli člověku dal Bůh bohatství a zboží, a dopustil, aby užíval jich, a bral díl svůj, a veselil se z práce své, to jest dar Boží. 021 ECC 005 020 Nebo nebude mnoho pamatovati na dny života svého, proto že Bůh jemu přeje veselí srdce jeho. 021 ECC 006 001 Jest bídná věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, a lidem obyčejná: 021 ECC 006 002 Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu, tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž, čehokoli žádá, a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí, ale jiný leckdos sžíře to, a toť jest marnost a bídná věc. 021 ECC 006 003 Zplodil-li by kdo sto synů, a byl by živ mnoho let, jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho, nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi, a neměl by ani pohřbu, pravím, že šťastnější jest nedochůdče nežli on. 021 ECC 006 004 Nebo ono v zmaření přicházeje, do temností odchází, a jméno jeho temnostmi přikryto bývá. 021 ECC 006 005 Nýbrž ani slunce nevídá, aniž čeho poznává, a tak odpočinutí má lepší nežli onen. 021 ECC 006 006 A byť pak byl živ dva tisíce let, a pohodlí by neužil, zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí? 021 ECC 006 007 Všecka práce člověka jest pro ústa jeho, a však duše jeho nemůže se nasytiti. 021 ECC 006 008 Nebo co má více moudrý nežli blázen? A co chudý, kterýž se umí chovati mezi lidmi? 021 ECC 006 009 Lépe jest viděti nežli žádati, ale i to jest marnost a trápení ducha. 021 ECC 006 010 Čímžkoli jest, dávno jest tím nazván, a známé bylo, že člověk býti měl, a že se nebude moci souditi s silnějším, nežli jest sám. 021 ECC 006 011 A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost, co na tom má člověk? 021 ECC 006 012 Nebo kdo ví, co by bylo dobrého člověku v tomto životě, v počtu dnů marného života jeho, kteříž pomíjejí jako stín? Aneb kdo oznámí člověku, co se díti bude po něm pod sluncem? 021 ECC 007 001 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka. 021 ECC 007 002 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém. 021 ECC 007 003 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce. 021 ECC 007 004 Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí. 021 ECC 007 005 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů. 021 ECC 007 006 Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost. 021 ECC 007 007 Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce. 021 ECC 007 008 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný. 021 ECC 007 009 Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá. 021 ECC 007 010 Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval. 021 ECC 007 011 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce; 021 ECC 007 012 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají. 021 ECC 007 013 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil? 021 ECC 007 014 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho. 021 ECC 007 015 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své. 021 ECC 007 016 Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti? 021 ECC 007 017 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého? 021 ECC 007 018 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho. 021 ECC 007 019 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě. 021 ECC 007 020 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil. 021 ECC 007 021 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě. 021 ECC 007 022 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným. 021 ECC 007 023 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne. 021 ECC 007 024 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může? 021 ECC 007 025 Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost. 021 ECC 007 026 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat. 021 ECC 007 027 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění, 021 ECC 007 028 Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl. 021 ECC 007 029 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných. 021 ECC 008 001 Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc? Moudrost člověka osvěcuje oblíčej jeho, a nestydatost tváři jeho proměňuje. 021 ECC 008 002 Jáť radím: Výpovědi královské ostříhej, a však podlé přísahy Boží. 021 ECC 008 003 Nepospíchej odjíti od tváři jeho, aniž trvej v zpouře; nebo cožť by koli chtěl, učinil by. 021 ECC 008 004 Nebo kde slovo královské, tu i moc jeho, a kdo dí jemu: Co děláš? 021 ECC 008 005 Kdo ostříhá přikázaní, nezví o ničem zlém. I čas i příčiny zná srdce moudrého. 021 ECC 008 006 Nebo všeliké předsevzetí má čas a příčiny. Ale i to neštěstí veliké člověka se přídrží, 021 ECC 008 007 Že neví, co budoucího jest. Nebo jak se stane, kdo mu oznámí? 021 ECC 008 008 Není člověka, kterýž by moci měl nad životem, aby zadržel duši, aniž má moc nade dnem smrti; nemá ani braně v tom boji, aniž vysvobodí bezbožnost bezbožného. 021 ECC 008 009 Ve všem tom viděl jsem, přiloživ mysl svou ke všemu tomu, co se děje pod sluncem, že časem panuje člověk nad člověkem k jeho zlému. 021 ECC 008 010 A tehdáž viděl jsem bezbožné pohřbené, že se zase navrátili, ale kteříž z místa svatého odešli, v zapomenutí dáni jsou v městě tom, v kterémž dobře činili. I to také jest marnost. 021 ECC 008 011 Nebo že ne i hned ortel dochází pro skutek zlý, protož vroucí jest k tomu srdce synů lidských, aby činili zlé věci. 021 ECC 008 012 A ačkoli hříšník činí zle na stokrát, a vždy se mu odkládá, já však vím, že dobře bude bojícím se Boha, kteříž se bojí oblíčeje jeho. 021 ECC 008 013 S bezbožným pak nedobře se díti bude, aniž se prodlí dnové jeho; minou jako stín, proto že jest bez bázně před oblíčejem Božím. 021 ECC 008 014 Jest marnost, kteráž se děje na zemi: Že bývají spravedliví, jimž se však vede, jako by činili skutky bezbožných; zase bývají bezbožní, kterýmž se však vede, jako by činili skutky spravedlivých. Protož jsem řekl: I to také jest marnost. 021 ECC 008 015 A tak chválil jsem veselí, proto že nic nemá lepšího člověk pod sluncem, jediné aby jedl a pil, a veselil se, a že to pozůstává jemu z práce jeho ve dnech života jeho, kteréž dal jemu Bůh pod sluncem. 021 ECC 008 016 A ač jsem se vydal srdcem svým na to, abych moudrost vystihnouti mohl, a vyrozuměti bídě, kteráž bývá na zemi, pro kterouž ani ve dne ani v noci nespí, 021 ECC 008 017 A však viděl jsem při každém skutku Božím, že nemůže člověk vystihnouti skutku dějícího se pod sluncem. O čež pracuje člověk, vyhledati chtěje, ale nenalézá; nýbrž byť i myslil moudrý, že se doví, nebude moci nic najíti. 021 ECC 009 001 Všecko to zajisté rozvažoval jsem v srdci svém, abych vysvětlil všecko to, že spravedliví a moudří, i skutkové jejich jsou v rukou Božích. Jakož milosti, tak ani nenávisti nezná člověk ze všech věcí, kteréž jsou před oblíčejem jeho. 021 ECC 009 002 Všecko se děje jednostejně při všech; jedna a táž případnost jest spravedlivého jako bezbožného, dobrého a čistého jako nečistého, obětujícího jako toho, kterýž neobětuje, tak dobrého jako hříšníka, přisahajícího jako toho, kterýž se přísahy bojí. 021 ECC 009 003 A toť jest přebídná věc mezi vším tím, což se děje pod sluncem, že případnost jednostejná jest všechněch, ovšem pak že srdce synů lidských plné jest zlého, a že bláznovství přídrží se srdce jejich, pokudž živi jsou, potom pak umírají, 021 ECC 009 004 Ačkoli ten, kterýž tovaryší se všechněmi živými, má naději, an psu živému lépe jest nežli lvu mrtvému. 021 ECC 009 005 Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají odplaty, proto že v zapomenutí přišla památka jejich. 021 ECC 009 006 Anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem. 021 ECC 009 007 Nuže tedy jez s radostí chléb svůj, a pí s veselou myslí víno své, nebo již oblibuje Bůh skutky tvé. 021 ECC 009 008 Každého času ať jest roucho tvé bílé, a oleje na hlavě tvé nechť není nedostatku. 021 ECC 009 009 Živ buď s manželkou, kterouž jsi zamiloval, po všecky dny života marnosti své, kterýžť dán pod sluncem po všecky dny marnosti tvé; nebo to jest podíl tvůj v životě tomto a při práci tvé, kterouž vedeš pod sluncem. 021 ECC 009 010 Všecko, což by před se vzala ruka tvá k činění, podlé možnosti své konej; nebo není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš. 021 ECC 009 011 A obrátiv se, spatřil jsem pod sluncem, že ne záleží běh na rychlých, ani boj na udatných, nýbrž ani živnost na moudrých, ani bohatství na opatrných, ani přízeň na umělých, ale podlé času a příhody přihází se všechněm. 021 ECC 009 012 Nebo tak nezná člověk času svého jako ryby, kteréž loveny bývají sítí škodlivou, a jako ptáci polapeni bývají osídlem; tak zlapáni bývají synové lidští v čas zlý, když na ně připadá v náhle. 021 ECC 009 013 Také i tuto moudrost viděl jsem pod sluncem, kteráž za velikou byla u mne: 021 ECC 009 014 Bylo město malé, a v něm lidí málo, k němuž přitáhl král mocný, a obehnav je, zdělal proti němu náspy veliké. 021 ECC 009 015 I nalezen jest v něm muž chudý moudrý, kterýž vysvobodil to město moudrostí svou, ačkoli žádný nevzpomenul na muže toho chudého. 021 ECC 009 016 Protož řekl jsem já: Lepší jest moudrost než síla, ačkoli moudrost chudého toho byla v pohrdání, a slov jeho neposlouchali. 021 ECC 009 017 Slov moudrých pokojně poslouchati sluší, raději než křiku panujícího mezi blázny. 021 ECC 009 018 Lepší jest moudrost než nástrojové váleční, ale nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého. 021 ECC 010 001 Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje. 021 ECC 010 002 Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho. 021 ECC 010 003 I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest. 021 ECC 010 004 Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým. 021 ECC 010 005 Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti, 021 ECC 010 006 Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají. 021 ECC 010 007 Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci. 021 ECC 010 008 Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had. 021 ECC 010 009 Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho. 021 ECC 010 010 Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost. 021 ECC 010 011 Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače. 021 ECC 010 012 Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej. 021 ECC 010 013 Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství. 021 ECC 010 014 Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí? 021 ECC 010 015 Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti. 021 ECC 010 016 Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují. 021 ECC 010 017 Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství. 021 ECC 010 018 Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu. 021 ECC 010 019 Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají. 021 ECC 010 020 Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou. 021 ECC 011 001 Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej. 021 ECC 011 002 Dej částku sedmi aneb i osmi, nebo nevíš, co zlého bude na zemi. 021 ECC 011 003 Když se naplňují oblakové, déšť na zem vydávají; a když padá dřevo na poledne aneb na půlnoci, na kteréž místo padá to dřevo, tu zůstává. 021 ECC 011 004 Kdo šetří větru, nebude síti; a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti. 021 ECC 011 005 Jakož ty nevíš, která jest cesta větru, a jak rostou kosti v životě těhotné, tak neznáš díla Božího, kterýž činí všecko. 021 ECC 011 006 Hned z jitra rozsívej símě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li či ono, čili obé jednostejně dobré jest. 021 ECC 011 007 Příjemnéť jest zajisté světlo, a milá věc očima viděti slunce; 021 ECC 011 008 A však, by mnoho let živ jsa člověk, ve všech těch veselil by se, tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti, jak jich mnoho bude, cožkoli přeběhlo, počte za marnost. 021 ECC 011 009 Radujž se tedy, mládenče, v mladosti své, a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choď po cestách srdce svého, a podlé žádosti očí svých, než věz, že tě s tím se vším přivede Bůh na soud. 021 ECC 011 010 Anobrž odejmi hněv od srdce svého, a odvrať zlost od těla svého; nebo dětinství a mladost jest marnost. 021 ECC 012 001 A pamatuj na stvořitele svého ve dnech mladosti své, prvé než nastanou dnové zlí, a přiblíží se léta, o nichž díš: Nemám v nich zalíbení; 021 ECC 012 002 Prvé než se zatmí slunce a světlo, a měsíc i hvězdy, a navrátí se hustí oblakové po dešti; 021 ECC 012 003 V ten den, v kterémž se třísti budou strážní domu, a nakřiví se muži silní, a ustanou melící, proto že jich málo bude, a zatmí se ti, kteříž vyhlédají z oken, 021 ECC 012 004 A zavříny budou dvéře od ulice s slabým zvukem mlení, a povstanou k hlasu ptačímu, a přestanou všecky slibnosti zpěvu; 021 ECC 012 005 Ano i vysokosti báti se budou, a úrazu na cestě, a kvésti bude mandlový strom, tak že i kobylka těžká bude, a poruší se žádost; nebo béře se člověk do domu věčného, a choditi budou po ulici kvílící; 021 ECC 012 006 Prvé než se přetrhne provaz stříbrný, a než se rozrazí číše zlatá, a roztříští se věderce nad vrchovištěm, a roztrhne se kolo nad studnicí, 021 ECC 012 007 A navrátí se prach do země, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k Bohu, kterýž jej dal. 021 ECC 012 008 Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, a všecko marnost. 021 ECC 012 009 Čím pak byl kazatel moudřejší, tím více vyučoval lid umění, a rozvažoval, zpytoval, i složil množství přísloví. 021 ECC 012 010 Snažovaltě se kazatel vyhledati věci nejžádostivější, a napsal, což pravého jest, a slova věrná. 021 ECC 012 011 Slova moudrých podobná ostnům a hřebíkům vbitým, slova skladatelů, kteráž jsou vydána od pastýře jednoho. 021 ECC 012 012 A tak tedy jimi, synu můj, hojně dosti osvícen býti můžeš. Dělání knih mnohých žádného konce není, a čísti mnoho jest zemdlení těla. 021 ECC 012 013 Summa všeho, což jsi slyšel: Boha se boj, a přikázaní jeho ostříhej, nebo na tom všecko člověku záleží. 021 ECC 012 014 Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud, i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou. # # BOOK 022 SOL Song of Solomon Pieseò 022 SOL 001 001 Píseň nejpřednější z písní Šalomounových. 022 SOL 001 002 Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno. 022 SOL 001 003 Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují. 022 SOL 001 004 Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě. 022 SOL 001 005 Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy. 022 SOL 001 006 Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem. 022 SOL 001 007 Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých? 022 SOL 001 008 Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů. 022 SOL 001 009 Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má. 022 SOL 001 010 Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi. 022 SOL 001 011 Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými. 022 SOL 001 012 Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou. 022 SOL 001 013 Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje. 022 SOL 001 014 Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi. 022 SOL 001 015 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí. 022 SOL 001 016 Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se. 022 SOL 001 017 Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví. 022 SOL 002 001 Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách. 022 SOL 002 002 Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami. 022 SOL 002 003 Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým. 022 SOL 002 004 Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně. 022 SOL 002 005 Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí, 022 SOL 002 006 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne. 022 SOL 002 007 Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl. 022 SOL 002 008 Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích. 022 SOL 002 009 Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži. 022 SOL 002 010 Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď. 022 SOL 002 011 Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla. 022 SOL 002 012 Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší. 022 SOL 002 013 Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď. 022 SOL 002 014 Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý. 022 SOL 002 015 Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete. 022 SOL 002 016 Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium. 022 SOL 002 017 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter. 022 SOL 003 001 Na ložci svém v noci hledala jsem toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho. 022 SOL 003 002 Již tedy vstanu, a zchodím město; po ryncích i po ulicech hledati budu toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho. 022 SOL 003 003 Našli mne ponocní, kteříž chodí po městě. Viděli-liž jste toho, kteréhož miluje duše má? 022 SOL 003 004 A jakž jsem jich jen pominula, takž jsem našla toho, kteréhož miluje duše má. Chopila jsem ho, aniž ho pustím, až ho uvedu do domu matky své, a do pokojíka rodičky své. 022 SOL 003 005 Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl. 022 SOL 003 006 Která jest to, jenž vstupuje z pouště jako sloupové dymu, okouřena jsuc mirrou a kadidlem, dražším nad všelijaký prach apatekářský? 022 SOL 003 007 Aj, lože Šalomounovo, okolo něhož šedesáte udatných z nejsilnějších Izraelských, 022 SOL 003 008 Vše vládnoucích mečem, vycvičených v boji, z nichž jeden každý má svůj meč při boku svém z příčiny strachu nočního. 022 SOL 003 009 Schranu vystavěl sobě král Šalomoun z dříví Libánského, 022 SOL 003 010 Při níž udělal sloupy stříbrné, dno zlaté a ponebí šarlatové, vnitřek pak jeho postlaný milostí dcer Jeruzalémských. 022 SOL 003 011 Vyjděte a pohleďte, dcery Sionské, na krále Šalomouna v koruně, kterouž ho korunovala matka jeho v den oddávání jeho a v den veselí srdce jeho. 022 SOL 004 001 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí mezi kadeři tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hoře Galád. 022 SOL 004 002 Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné. 022 SOL 004 003 Jako provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného rtové tvoji, a řeč tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými. 022 SOL 004 004 Hrdlo tvé jest jako věže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítů mužů udatných. 022 SOL 004 005 Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních, jenž se pasou v kvítí. 022 SOL 004 006 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému. 022 SOL 004 007 Všecka jsi krásná, přítelkyně má, a není na tobě poškvrny. 022 SOL 004 008 Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu půjdeš, a pohledíš s vrchu hory Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových. 022 SOL 004 009 Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou točenicí hrdla svého. 022 SOL 004 010 Jak utěšené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno, a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci. 022 SOL 004 011 Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vůně roucha tvého jako vůně Libánu. 022 SOL 004 012 Zahrada zamčená jsi, sestro má choti, vrchoviště zamčené, studnice zapečetěná. 022 SOL 004 013 Výstřelkové tvoji jsou zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu, 022 SOL 004 014 Nardu s šafránem, prustvorce s skořicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými. 022 SOL 004 015 Ó ty sám vrchoviště zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu. 022 SOL 004 016 Věj, větříčku půlnoční, a přiď, větříčku polední, prověj zahradu mou, ať tekou vonné věci její, a ať přijde milý můj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své. 022 SOL 005 001 Přišelť jsem do zahrady své, sestro má choti, sbírám mirru svou i vonné věci své, jím plást svůj i med svůj, pijí víno své a mléko své. Jezte, přátelé, píte a hojně se napíte, moji milí. 022 SOL 005 002 Spávámť, a však srdce mé bdí. Hlas milého mého, tlukoucího: Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubičko má, upřímá má; nebo hlava má plná jest rosy, a kadeře mé krůpějí nočních. 022 SOL 005 003 Svlékla jsem sukni svou, kterakž ji obleku? Umyla jsem nohy své, což je mám káleti? 022 SOL 005 004 Milý můj sáhl rukou svou skrze dvéře, a vnitřnosti mé pohnuly se ve mně. 022 SOL 005 005 I vstala jsem, abych otevřela milému svému, a aj, z rukou mých kapala mirra, i z prstů mých, mirra tekutá na rukovětech závory. 022 SOL 005 006 Otevřelať jsem byla milému svému, ale milý můj již byl ušel, a pominul. Duše má byla vyšla, když on promluvil. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi. 022 SOL 005 007 Nalezše mne strážní, kteříž chodí po městě, zbili mne, ranili mne, vzali i rouchu mou se mne strážní zdí městských. 022 SOL 005 008 Zavazuji vás přísahou dcery Jeruzalémské, jestliže byste našly milého mého, co jemu povíte? Že jsem nemocná milostí. 022 SOL 005 009 Což má milý tvůj mimo jiné milé, ó nejkrásnější z žen? Co má milý tvůj nad jiné milé, že nás tak přísahou zavazuješ? 022 SOL 005 010 Milý můj jest bílý a červený, znamenitější nežli deset tisíců jiných. 022 SOL 005 011 Hlava jeho jako ryzí zlato, vlasy jeho kadeřavé, černé jako havran. 022 SOL 005 012 Oči jeho jako holubic nad stoky vod, jako v mléce umyté, stojící v slušnosti. 022 SOL 005 013 Líce jeho jako záhonkové vonných věcí, jako květové vonných věcí; rtové jeho jako lilium prýštící mirru tekutou. 022 SOL 005 014 Ruce jeho prstenové zlatí, vysazení kamením drahým jako postavcem modrým; břicho jeho stkvělost slonové kosti zafiry obložené. 022 SOL 005 015 Hnátové jeho sloupové mramoroví, na podstavcích zlata nejčistšího založení; oblíčej jeho jako Libán, výborný jako cedrové. 022 SOL 005 016 Ústa jeho přesladká, a všecken jest přežádostivý. Takovýť jest milý můj, takový jest přítel můj, ó dcery Jeruzalémské. 022 SOL 006 001 Kamže odšel milý tvůj, ó nejkrásnější z žen? Kam se obrátil milý tvůj? A hledati ho budeme s tebou. 022 SOL 006 002 Milý můj sstoupil do zahrady své, k záhonkům věci vonných, aby pásl v zahradách, a aby zbíral lilium. 022 SOL 006 003 Já jsem milého mého, a milý můj jest můj, kterýž pase mezi lilium. 022 SOL 006 004 Krásná jsi, přítelkyně má, jako Tersa, pěkná jako Jeruzalém, hrozná jako vojsko s praporci. 022 SOL 006 005 Odvrať oči své od patření na mne, nebo ony mne posilují. Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kteréž vídati v Galád. 022 SOL 006 006 Zubové tvoji jsou podobní stádu ovcí, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné. 022 SOL 006 007 Jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými. 022 SOL 006 008 Šedesáte jest královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez počtu; 022 SOL 006 009 Jediná jest však má holubice, má upřímá, jedinká při matce své, nepoškvrněná při své rodičce. Spatřivše ji dcery, blahoslavily ji, královny a ženiny chválily ji, řkouce: 022 SOL 006 010 Která jest to, kterouž viděti jako dennici, krásná jako měsíc, čistá jako slunce, hrozná jako vojsko s praporci? 022 SOL 006 011 Do zahrady vypravené sstoupila jsem, abych spatřila ovoce údolí, abych viděla, kvete-li vinný kmen, a pučí-li se jabloně zrnaté. 022 SOL 006 012 Nezvěděla jsem, a žádost má ponukla mne na vůz přednějších z lidu mého. 022 SOL 006 013 Navrať se, navrať, ó Sulamitská, navrať se, navrať, ať na tě patříme. Co uzříte na Sulamitské? Jako zástup vojenský. 022 SOL 007 001 Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného řemeslníka. 022 SOL 007 002 Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím. 022 SOL 007 003 Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních. 022 SOL 007 004 Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových, oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku. 022 SOL 007 005 Hlava tvá na tobě jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král přivázán by byl na pavlačích. 022 SOL 007 006 Jak jsi ty krásná, a jak utěšená, ó milosti přerozkošná! 022 SOL 007 007 Ta postava tvá podobna jest palmě, a prsy tvé hroznům. 022 SOL 007 008 Řekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchů jejích. Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vůně chřípí tvých jako jablek vonných. 022 SOL 007 009 Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili. 022 SOL 007 010 Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho. 022 SOL 007 011 Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech. 022 SOL 007 012 Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své. 022 SOL 007 013 Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě. 022 SOL 008 001 Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé, abych tě naleznuc vně, políbila, a nebyla zahanbena. 022 SOL 008 002 Vedla bych tě, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyučoval; a jáť bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých. 022 SOL 008 003 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne. 022 SOL 008 004 Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl. 022 SOL 008 005 Která jest to, jenž vstupuje z pouště, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tě; tuť tebe počala matka tvá, tuť tě počala rodička tvá. 022 SOL 008 006 Položiž mne jako pečet na srdce své, jako pečetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí řeřavé, plamen nejprudší. 022 SOL 008 007 Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho řeky zatopí. Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl. 022 SOL 008 008 Sestru máme maličkou, kteráž ještě nemá prsí. Co učiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude řeč o ní? 022 SOL 008 009 Jestliže jest zed, vzděláme na ní palác stříbrný; pakli jest dveřmi, obložíme je dskami cedrovými. 022 SOL 008 010 Já jsem zed, a prsy mé jako věže; takž jsem byla před očima jeho, jako nacházející pokoj. 022 SOL 008 011 Vinici měl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných. 022 SOL 008 012 Ale vinice má, kterouž mám, přede mnou jest. Mějž sobě ten tisíc, ó Šalomoune, a dvě stě ti, kteříž ostříhají ovoce jejího. 022 SOL 008 013 Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, přáteléť pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se. 022 SOL 008 014 Pospěš, milý můj, a připodobni se k srně nebo mladému jelenu, na horách vonných věcí. # # BOOK 023 ISA Isaiah Izaiáš 023 ISA 001 001 Vidění Izaiáše syna Amosova, kteréž viděl o Judovi a Jeruzalému, za dnů Uziáše, Jotama, Achasa a Ezechiáše, králů Judských. 023 ISA 001 002 Slyšte nebesa, a ušima pozoruj země, nebo Hospodin mluví: Syny jsem vychoval a vyvýšil, oni pak strhli se mne. 023 ISA 001 003 Vůl zná hospodáře svého, a osel jesle pánů svých; Izrael nezná, lid můj nesrozumívá. 023 ISA 001 004 Ach, národe hříšný, lide obtížený nepravostí, símě zlostníků, synové nešlechetní, opustili Hospodina, pohrdli svatým Izraelským, odvrátili se zpět. 023 ISA 001 005 Proč, čím více biti býváte, tím více se odvracujete? Všecka hlava jest neduživá, a všecko srdce zemdlené. 023 ISA 001 006 Od zpodku nohy až do vrchu hlavy není na něm místa celého, jen rána a zsinalost, a zbití zahnojené, aniž se vytlačuje, ani uvazuje, ani olejem změkčuje. 023 ISA 001 007 Země vaše spustla, města vaše vypálena ohněm; zemi vaši před vámi cizozemci zžírají, a v poušť obracejí, tak jakž vše kazí cizozemci. 023 ISA 001 008 I zůstala dcera Sionská jako boudka na vinici, jako chaloupka v zahradě tykevné, a jako město zkažené. 023 ISA 001 009 Byť nám byl Hospodin zástupů jakkoli malička ostatků nezanechal, byli bychom jako Sodoma, byli bychom Gomoře podobni. 023 ISA 001 010 Slyšte slovo Hospodinovo, knížata Sodomská, ušima pozorujte zákona Boha našeho, lide Gomorský: 023 ISA 001 011 K čemu jest mi množství obětí vašich? dí Hospodin. Syt jsem zápalných obětí skopců a tuků krmných hovad, a krve volků a beránků a kozlů nejsem žádostiv. 023 ISA 001 012 Že přicházíte, abyste se ukazovali přede mnou, kdož toho z ruky vaší hledal, abyste šlapali síně mé? 023 ISA 001 013 Nepřinášejte více oběti oklamání. Kadění v ohavnosti mám, novměsíců a sobot a svolávání nemohu trpěti, (nepravost jest ), ani shromáždění. 023 ISA 001 014 Novměsíců vašich a slavností vašich nenávidí duše má; jsou mi břemenem, ustal jsem, nesa je. 023 ISA 001 015 Protož, když rozprostíráte ruce vaše, skrývám oči své před vámi, a když množíte modlitbu, neslyším; ruce vaše krve plné jsou. 023 ISA 001 016 Umejte se, očisťte se, odvrzte zlost skutků vašich od očí mých, přestaňte zle činiti. 023 ISA 001 017 Učte se dobře činiti, hledejte soudu, pozdvihněte potlačeného, dopomozte k spravedlnosti sirotku, zastaňte vdovy. 023 ISA 001 018 Poďtež nu, a poukažme sobě, praví Hospodin: Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou. 023 ISA 001 019 Budete-li povolní a poslušní, dobré věci země jísti budete. 023 ISA 001 020 Pakli nebudete povolní, ale zpurní, od meče sežráni budete; nebo ústa Hospodinova mluvila. 023 ISA 001 021 Jak tě nevěstkou učiněno to město věrné, plné soudu! Spravedlnost přebývala v něm, nyní pak vražedlníci. 023 ISA 001 022 Stříbro tvé obrátilo se v trůsky, víno tvé smíšeno s vodou. 023 ISA 001 023 Knížata tvá zpurná a tovaryši zlodějů, jeden každý z nich miluje dary, a dychtí po úplatcích; sirotku k spravedlnosti nedopomáhají, a pře vdovy před ně nepřichází. 023 ISA 001 024 Protož dí Pán, Hospodin zástupů, silný Izraelský: Aj, jáť se potěším nad protivníky svými, a vymstím se nad nepřátely svými, 023 ISA 001 025 Když zase obrátím ruku svou na tě, až přepálím dočista trůsky tvé, a odejmu všecken cín tvůj, 023 ISA 001 026 A obnovím soudce tvé tak jako na počátku, a rádce tvé jako s prvu. A tu potom slouti budeš městem spravedlnosti, městem věrným. 023 ISA 001 027 Sion v soudu vykoupen bude, a kteříž zase uvedeni budou do něho, v spravedlnosti. 023 ISA 001 028 Setření pak přestupníků a nešlechetných v náhle přijde, a kteříž opouštějí Hospodina, docela zahynou. 023 ISA 001 029 Nebo zahanbeni budete pro háje, po nichž jste toužili, a zastydíte se pro zahrady, kteréž jste sobě zvolili. 023 ISA 001 030 Budete zajisté jako dub, s něhož lístí prší, a jako zahrada, v níž vody není. 023 ISA 001 031 I bude nejsilnější jako koudel, a učinitel jeho jako jiskra; i bude to obé hořeti spolu, a nebude žádného, ješto by uhasiti mohl. 023 ISA 002 001 Slovo, kteréž viděl Izaiáš syn Amosův o Judovi a Jeruzalému. 023 ISA 002 002 I stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní všickni národové. 023 ISA 002 003 A půjdou lidé mnozí, říkajíce: Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. 023 ISA 002 004 Onť bude souditi mezi národy, a trestati bude lidi mnohé. I zkují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji. 023 ISA 002 005 Dome Jákobův, poďtež, a choďme v světle Hospodinově. 023 ISA 002 006 Ale ty jsi opustil lid svůj, dům Jákobův, proto že jsou naplněni ohavnostmi národů východních, a jsou pověrní jako Filistinští, a smyšlínky cizozemců že sobě libují. 023 ISA 002 007 K tomu naplněna jest země jejich stříbrem a zlatem, tak že není konce pokladům jejich; naplněna jest země jejich i koňmi, vozům pak jejich počtu není. 023 ISA 002 008 Naplněna jest také země jejich modlami; klanějí se dílu rukou svých, kteréž učinili prstové jejich. 023 ISA 002 009 Klaní se obecný člověk, a ponižuje se i přední muž; protož neodpouštěj jim. 023 ISA 002 010 Vejdi do skály, a skrej se v prachu před hrůzou Hospodinovou, před slávou důstojnosti jeho. 023 ISA 002 011 Tuť oči vysoké člověka sníženy budou, a skloněna bude vysokost lidská, ale Hospodin sám vyvýšen bude v ten den. 023 ISA 002 012 Nebo den Hospodina zástupů se blíží na každého pyšného a zpínajícího se, i na každého vyvýšeného, i bude ponížen, 023 ISA 002 013 I na všecky cedry Libánské vysoké a vyvýšené, i na všecky duby Bázanské, 023 ISA 002 014 I na všecky hory vysoké, i na všecky pahrbky vyvýšené, 023 ISA 002 015 I na všelikou věži vysokou, i na všelikou zed pevnou, 023 ISA 002 016 I na všecky lodí mořské, i na všecka malování slibná. 023 ISA 002 017 A sehnuta bude pýcha člověka, a snížena bude vysokost lidská, ale vyvýšen bude Hospodin sám v ten den, 023 ISA 002 018 Modly pak docela vymizejí. 023 ISA 002 019 Tehdy půjdou do jeskyní skal a do roklí země, před hrůzou Hospodinovou a slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi. 023 ISA 002 020 V ten den zavrže člověk modly své stříbrné a modly své zlaté, kterýchž mu nadělali, aby se klaněl, totiž krtům a netopýřům. 023 ISA 002 021 I vejde do slují skal a do vysedlin jejich před hrůzou Hospodinovou, a před slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi. 023 ISA 002 022 Přestaňtež doufati v člověku, jehož dýchání v chřípích jeho jest. Nebo zač má jmín býti? 023 ISA 003 001 Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody, 023 ISA 003 002 Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce, 023 ISA 003 003 Padesátníka i počestného, i rádci, i vtipného řemeslníka, i výmluvného, 023 ISA 003 004 A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi. 023 ISA 003 005 I bude ssužovati v lidu jeden druhého, a bližní bližního svého; zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému. 023 ISA 003 006 Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého, a dí: Máš oděv, knížetem naším budeš, a pád tento zdrž rukou svou. 023 ISA 003 007 Ale on přisáhne v ten den, řka: Nebuduť vázati těch ran, nebo v domě mém není chleba ani oděvu; neustanovujtež mne knížetem lidu. 023 ISA 003 008 Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho. 023 ISA 003 009 Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé. 023 ISA 003 010 Rcete spravedlivému: Dobře bude; nebo ovoce skutků svých jísti bude. 023 ISA 003 011 Ale běda bezbožnému, zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude. 023 ISA 003 012 Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají. 023 ISA 003 013 Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku s lidmi. 023 ISA 003 014 Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich. 023 ISA 003 015 Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů. 023 ISA 003 016 I dí Hospodin: Proto že se pozdvihují dcery Sionské, a chodí s vytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se, a zdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají, 023 ISA 003 017 Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských, a Hospodin hanbu jejich obnaží. 023 ISA 003 018 V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah, totiž poučníky a halže, 023 ISA 003 019 Jablka zlatá a spinadla a čepce, 023 ISA 003 020 Biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice, 023 ISA 003 021 Prsteny a náčelníky, 023 ISA 003 022 Proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky, 023 ISA 003 023 I zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře. 023 ISA 003 024 A budeť místo vonných věcí hnis, a místo pasů roztržení, a místo strojení kadeří lysina, a místo širokého podolku bude přepásání pytlem, obhoření pak místo krásy. 023 ISA 003 025 Muži tvoji od meče padnou, a silní tvoji v boji. 023 ISA 003 026 I budou plakati a kvíliti brány jeho, a spustlý na zemi seděti bude. 023 ISA 004 001 I chopí se sedm žen muže jednoho v ten den, a řeknou: Chléb svůj jísti budeme, a rouchem svým se odívati, toliko ať po tobě se jmenujeme; odejmi pohanění naše. 023 ISA 004 002 V ten den bude výstřelek Hospodinův ušlechtilý a slavný, a plod země výtečný a krásný, totiž ti, kteříž zachováni budou z Izraele. 023 ISA 004 003 I stane se, že kdož bude zanechán na Sionu, a pozůstaven bude v Jeruzalémě, svatý slouti bude, každý, kdož jest zapsán k životu v Jeruzalémě, 023 ISA 004 004 Když Pán smyje nečistotu dcer Sionských, a krev Jeruzaléma vyplákne z něho v duchu soudu a v duchu horlivosti. 023 ISA 004 005 A stvoří Hospodin nad každým obydlím hory Sion, a nad každým shromážděním jejím oblak ve dne, a dým a blesk plápolajícího ohně v noci; nebo nad všecku slávu bude zastření. 023 ISA 004 006 A bude stánkem k zastěňování ve dne před horkem, a za útočiště a skrýši před přívalem a deštěm. 023 ISA 005 001 Zpívati již budu milému svému píseň milého svého o vinici jeho: Vinici má milý můj na vrchu úrodném. 023 ISA 005 002 Kterouž ohradil, a kamení z ní vybral, a vysadil ji vinným kmenem výborným, a ustavěl věži u prostřed ní, také i pres udělal v ní, a očekával, aby nesla hrozny, ale vydala plané víno. 023 ISA 005 003 Nyní tedy, obyvatelé Jeruzalémští a muži Judští, suďte medle mezi mnou a vinicí mou. 023 ISA 005 004 Což ještě činěno býti mělo vinici mé, ješto bych jí neučinil? Proč, když jsem očekával, aby nesla hrozny, plodila plané víno? 023 ISA 005 005 A protož oznámím vám, co já učiním vinici své: Odejmu plot její, a přijde na spuštění; rozbořím hradbu její, i přijde na pošlapání. 023 ISA 005 006 Zapustím ji, nebude řezána, ani kopána, i vzroste na ní bodláčí a trní; oblakům také zapovím, aby nevydávali více na ni deště. 023 ISA 005 007 Vinice zajisté Hospodina zástupů dům Izraelský jest, a muži Judští révové milí jemu. Očekával pak soudu, a aj, nátisk; spravedlnosti, a aj, křik. 023 ISA 005 008 Běda vám, kteříž připojujete dům k domu, a pole s polem spojujete, tak že místa jiným není, jako byste sami rozsazeni byli k přebývání u prostřed země. 023 ISA 005 009 V uši mé řekl Hospodin zástupů: Jistě žeť domové mnozí zpustnou, velicí a krásní bez obyvatele budou. 023 ISA 005 010 Nadto deset dílců viničných vydá láhvici jednu, a semena chomer vydá efi. 023 ISA 005 011 Běda těm, kteříž ráno vstávajíce, chodí po opilství, a trvají při tom do večera, až je víno i rozpaluje. 023 ISA 005 012 A harfa, loutna a buben, a píšťalka, a víno bývá na hodech jejich; na skutky pak Hospodinovy nehledí, a díla rukou jeho nespatřují. 023 ISA 005 013 Protož v zajetí půjde lid můj, nebo jest bez umění; a slavní jeho budou hladovití, a množství jeho žízní usvadne. 023 ISA 005 014 Pročež rozšířilo i peklo hrdlo své, a rozedřelo nad míru ústa svá, i sstoupí do něho slavní její a množství její, i hluk její, i ti, kteříž se veselí v ní. 023 ISA 005 015 A tak sehnut bude člověk, a ponížen muž, a oči pyšných sníženy budou, 023 ISA 005 016 Hospodin pak zástupů vyvýšen bude v soudu, a Bůh silný a svatý ukáže se svatý v spravedlnosti. 023 ISA 005 017 I pásti se budou beránkové podlé obyčeje svého, a ostatky těch tučných, navrátíce se, jísti budou. 023 ISA 005 018 Běda těm, kteříž táhnou nepravost za provazy marnosti, a jako provazem u vozu hřích; 023 ISA 005 019 Kteříž říkají: Nechať pospíší, a nemešká dílem svým, abychom viděli, a nechať se přiblíží, a přijde rada toho Svatého Izraelského, abychom zvěděli. 023 ISA 005 020 Běda těm, kteříž říkají zlému dobré, a dobrému zlé, kladouce tmu za světlo, a světlo za tmu, pokládajíce hořké za sladké, a sladké za hořké. 023 ISA 005 021 Běda těm, kteříž jsou moudří sami u sebe, a vedlé zdání svého opatrní. 023 ISA 005 022 Běda těm, kteříž jsou silní ku pití vína, a muži udatní k smíšení nápoje opojného; 023 ISA 005 023 Kteříž ospravedlňují bezbožného pro dary, spravedlnost pak spravedlivých odjímají od nich. 023 ISA 005 024 Z té příčiny, jakož plamen ohně zžírá strniště, a plevy plamen v nic obrací, tak kořen jejich bude jako shnilina, a květ jejich jako prach vzejde; nebo zavrhli zákon Hospodina zástupů, a řečí svatého Izraelského pohrdli. 023 ISA 005 025 Pročež rozpáliv se prchlivostí Hospodin na lid svůj, a vztáh ruku svou na něj, porazil jej, tak že se hory zatřásly, a těla mrtvá jejich jako hnůj u prostřed ulic. V tom však ve všem neodvrátila se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho jest vztažená. 023 ISA 005 026 Nebo vyzdvihne korouhev národu dalekému, a zahvízdne naň od končin země, a aj, rychle a prudce přijde. 023 ISA 005 027 Žádného ustalého ani klesajícího nebude mezi nimi; nebude dřímati ani spáti, aniž se rozepne pás bedr jeho, aniž se strhá řemen obuví jeho. 023 ISA 005 028 Střely jeho ostré, a všecka lučiště jeho natažená; kopyta koňů jeho jako škřemen souzena budou, a kola jeho jako vichřice. 023 ISA 005 029 Řvání jeho jako řvání lva, a řváti bude jako lvíčata; a mumlati bude, a pochytí loupež a uteče, aniž bude, kdo by vydřel. 023 ISA 005 030 A zvučeti bude nad ním v ten den, jako zvučí moře. Tehdy pohledíme na zemi, a aj, mrákota a úzkost; nebo se i světlo zatmí při pohubení jejím. 023 ISA 006 001 Léta, kteréhož umřel král Uziáš, viděl jsem Pána sedícího na trůnu vysokém a vyzdviženém, a podolek jeho naplňoval chrám. 023 ISA 006 002 Serafínové stáli nad ním. Šest křídel měl každý z nich: dvěma zakrýval tvář svou, a dvěma přikrýval nohy své, a dvěma létal. 023 ISA 006 003 A volal jeden k druhému, říkaje: Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupů, plná jest všecka země slávy jeho. 023 ISA 006 004 A pohnuly se podvoje veřejí od hlasu volajícího, a dům plný byl dymu. 023 ISA 006 005 I řekl jsem: Běda mně, jižť zahynu, proto že jsem člověk poškvrněné rty maje, k tomu u prostřed lidu rty poškvrněné majícího bydlím, a že krále Hospodina zástupů viděly oči mé. 023 ISA 006 006 I přiletěl ke mně jeden z serafínů, maje v ruce své uhel řeřavý, kleštěmi vzatý z oltáře, 023 ISA 006 007 A dotekl se úst mých, a řekl: Aj hle, dotekl se uhel tento úst tvých; nebo odešla nepravost tvá, a hřích tvůj shlazen jest. 023 ISA 006 008 Potom slyšel jsem hlas Pána řkoucího: Koho pošli? A kdo nám půjde? I řekl jsem: Aj já, pošli mne. 023 ISA 006 009 On pak řekl: Jdi, a rci lidu tomu: Slyšte slyšíce, a nerozumějte, a hleďte hledíce, a nepoznávejte. 023 ISA 006 010 Zatvrď srdce lidu toho, a uši jeho zacpej, a oči jeho zavři, aby neviděl očima svýma, a ušima svýma neslyšel, a srdcem svým nerozuměl, a neobrátil se, a nebyl uzdraven. 023 ISA 006 011 A když jsem řekl: Až dokud, Pane? i odpověděl: Dokudž nezpustnou města, tak aby nebylo žádného obyvatele, a domové, aby nebylo v nich žádného člověka, a země docela nezpustne, 023 ISA 006 012 A nevzdálí Hospodin všelikého člověka, a nebude dokonalého zpuštění u prostřed země; 023 ISA 006 013 Dokudž ještě v ní nebude desateré zhouby, a teprv zkažena bude. Ale jakož ono jilmoví, a jako doubí onoho náspu podporou jest, tak símě svaté jest podpora její. 023 ISA 007 001 I stalo se za dnů Achasa syna Jotamova, syna Uziáše, krále Judského, že přitáhl Rezin král Syrský, a Pekach syn Romeliáše, krále Izraelského, k Jeruzalému, aby bojoval proti němu, ale nemohl ho dobyti. 023 ISA 007 002 I oznámeno jest domu Davidovu v tato slova: Spikla se země Syrská s Efraimem. Pročež pohnulo se srdce jeho, i srdce lidu jeho, tak jako se pohybuje dříví v lese od větru. 023 ISA 007 003 Tedy řekl Hospodin Izaiášovi: Vyjdi nyní vstříc Achasovi, ty a Sear Jašub syn tvůj, až na konec struhy rybníka hořejšího, k silnici pole valchářova, 023 ISA 007 004 A díš jemu: Šetř se, abys se nekormoutil. Neboj se, a srdce tvé nechať se neděsí dvou ostatků hlavní těch kouřících se, před rozpáleným hněvem Rezinovým s Syrskými, a syna Romeliášova, 023 ISA 007 005 Proto že zlou radu složili proti tobě Syrský, Efraim a syn Romeliášův, řkouce: 023 ISA 007 006 Táhněme proti zemi Judské, a vyležme ji, a odtrhněme ji k sobě, a ustavme krále u prostřed ní syna Tabealova. 023 ISA 007 007 Toto praví Panovník Hospodin: Nestaneť se a nebude toho. 023 ISA 007 008 Nebo hlava Syrské země jest Damašek, a hlava Damašku Rezin, a po šedesáti pěti letech potřín bude Efraim, tak že nebude lidem. 023 ISA 007 009 Mezi tím hlava Efraimova Samaří, a hlava Samaří syn Romeliášův. Jestliže nevěříte, jistě že neostojíte. 023 ISA 007 010 I mluvil ještě Hospodin k Achasovi, řka: 023 ISA 007 011 Požádej sobě znamení od Hospodina Boha svého, buď dole hluboko, aneb na hoře vysoko. 023 ISA 007 012 I řekl Achas: Nebudu prositi, aniž budu pokoušeti Hospodina. 023 ISA 007 013 Tedy řekl prorok: Slyšte nyní, dome Davidův, ještě-liž jest vám málo, lidem býti k obtížení, že i Bohu mému k obtížení jste? 023 ISA 007 014 Protož sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel. 023 ISA 007 015 Máslo a med jísti bude, až by uměl zavrci zlé, a vyvoliti dobré. 023 ISA 007 016 Nýbrž prvé než bude uměti dítě to zavrci zlé a vyvoliti dobré, opuštěna bude země, kteréž nenávidíš pro dva krále její. 023 ISA 007 017 Na tebe pak přivede Hospodin, a na lid tvůj, i na dům otce tvého dny, jakýchž nebylo ode dne, v němž odstoupil Efraim od Judy, a to skrze krále Assyrského. 023 ISA 007 018 Nebo stane se v ten den, že pošepce Hospodin muchám, kteréž jsou při nejdalších řekách Egyptských, a včelám, kteréž jsou v zemi Assyrské. 023 ISA 007 019 I přijdou, a usadí se všickni ti v údolích pustých a v děrách skalních, i na všech chrastinách i na všech stromích užitečných. 023 ISA 007 020 V ten den oholí Pán tou břitvou najatou, (skrze ty, kteříž za řekou jsou, skrze krále Assyrského), hlavu a vlasy noh, ano také i bradu do čista sholí. 023 ISA 007 021 I bude tehdáž, že sotva člověk zachová kravičku neb dvě ovce, 023 ISA 007 022 Avšak pro množství mléka, kteréhož nadojí, jísti bude máslo. Máslo zajisté a med jísti bude, kdožkoli v zemi bude zanechán. 023 ISA 007 023 Bude také v ten čas, že každé místo, na němž jest tisíc kmenů vinných za tisíc stříbrných, trním a hložím poroste. 023 ISA 007 024 S střelami a lučištěm tudy jíti musí; hložím zajisté a trním zaroste všecka země. 023 ISA 007 025 Všecky pak hory, kteréž motykou kopány býti mohou, nebudou se báti hloží a trní; nebo budou za pastviště volům, a bravům ku pošlapání. 023 ISA 008 001 I řekl mi Hospodin: Vezmi sobě knihu velikou, a napiš na ní písmem lidským: K rychlé kořisti pospíchá loupežník. 023 ISA 008 002 I vzal jsem sobě za svědky věrné Uriáše kněze, a Zachariáše syna Jeberechiášova. 023 ISA 008 003 V tom přistoupil jsem k prorokyni, kteráž počala, a porodila syna. I řekl mi Hospodin: Dej mu jméno: K rychlé kořisti pospíchá loupežník. 023 ISA 008 004 Nebo prvé než bude uměti dítě to volati: Otče můj, matko má, odejme zboží Damašské a loupeže Samařské lid krále Assyrského. 023 ISA 008 005 I to ještě mluvil Hospodin ke mně, řka: 023 ISA 008 006 Poněvadž pohrdl lid ten vodami Siloe tiše tekoucími, raduje se z Rezina a syna Romeliášova, 023 ISA 008 007 Protož aj, Pán uvede na ně vody, řeky násilné a mnohé, totiž krále Assyrského, a všecku slávu jeho, tak že vystoupí ze všech toků svých, a půjde nad všecky břehy své. 023 ISA 008 008 Půjde i přes Judu, rozleje se a rozejde, až k hrdlu dosáhne, a roztažená křídla jeho naplní širokost země tvé, ó Immanueli. 023 ISA 008 009 Puntujtež se lidé, však potříni budete, (nýbrž pozorujte všickni v daleké zemi), přepašte se, však potříni budete, přepašte se, však potříni budete. 023 ISA 008 010 Vejděte v radu, a zrušena bude, mluvte slovo, a neostojíť; nebo s námi jest Bůh silný. 023 ISA 008 011 Tak zajisté mluvil Hospodin ke mně, ujav mne za ruku, a dav mi výstrahu, abych nechodil cestou lidu tohoto, řka: 023 ISA 008 012 Neříkejte: Spuntování, když lid ten praví: Spuntování; aniž se jako oni strachujte, nerci-li, abyste se děsiti měli. 023 ISA 008 013 Hospodina zástupů samého posvěcujte; on budiž bázeň vaše i strach váš. 023 ISA 008 014 A budeť vám i svatyní, kamenem pak urážky a skalou pádu oběma domům Izraelským, osídlem a léčkou i obyvatelům Jeruzalémským. 023 ISA 008 015 I urazí se o to mnozí, a padnou, a potříni budou, aneb zapletouce se, popadeni budou. 023 ISA 008 016 Zavaž osvědčení, zapečeť zákon mezi učedlníky mými. 023 ISA 008 017 Pročež očekávati budu na Hospodina, kterýž skryl tvář svou od domu Jákobova; na něj, pravím, čekati budu. 023 ISA 008 018 Aj, já a dítky, kteréž mi dal Hospodin, na znamení a zázraky v Izraeli od Hospodina zástupů, kterýž přebývá na hoře Sion. 023 ISA 008 019 Jestliže by vám pak řekli: Dotazujte se na hadačích a věšťcích, kteříž šepcí a šveholí, rcete: Nemá-liž se lid na Bohu svém dotazovati? K mrtvým-liž místo živých má se utíkati? 023 ISA 008 020 K zákonu a svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedlé slova toho, v němž není žádné záře, 023 ISA 008 021 Až by každý toulati se musil, zbědovaný jsa a hladovitý. I stane se, že se bude, hladovitý jsa, sám v sobě zlobiti, a zlořečiti králi svému a Bohu svému, buď že zhůru pohledí, 023 ISA 008 022 Buď že na zemi popatří, a aj, všudy ssoužení a tma, mrákota, bída i nátisk v temnostech. 023 ISA 009 001 A však ne tak obklíčí mrákota té země, kteráž ssoužena bude, jako když se ponejprv nepřítel dotkl země Zabulon a země Neftalím, ani jako potom, když více obtíží, naproti moři, při Jordánu Galilei lidnou. 023 ISA 009 002 Nebo lid tento chodě v temnostech, uzří světlo veliké, a bydlícím v zemi stínu smrti světlo zastkví se. 023 ISA 009 003 Rozmnožil jsi tento národ, ale nezveličils veselé. A však veseliti se budou před tebou, tak jako se veselí ve žni, jako se radují, když dělí kořisti, 023 ISA 009 004 Když jho břemene jeho a prut ramene jeho, hůl násilníka jeho polámeš, jako za dnů Madianských, 023 ISA 009 005 Kdyžto všickni bojovníci předěšeni, a roucha ve krvi zbrocena, ano což hořeti mohlo, i ohněm spáleno. 023 ISA 009 006 Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje. 023 ISA 009 007 K rozmnožování pak toho knížetství a pokoje, jemuž nebude konce, sedne na stolici Davidově, a na království jeho, až je i v řád uvede, a utvrdí v soudu a v spravedlnosti, od tohoto času až na věky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. 023 ISA 009 008 Slovo poslal Pán Jákobovi, a padlo v Izraeli. 023 ISA 009 009 A zvíť všecken lid, Efraim, i obyvatelé Samařští, kteříž v pýše a vysokomyslnosti srdce říkají: 023 ISA 009 010 Padly cihly, ale my tesaným kamenem stavěti budeme; planí fíkové podťati jsou, a my to v cedry směníme. 023 ISA 009 011 Ale zvýší Hospodin protivníky Rezinovy nad něj, a nepřátely jeho svolá, 023 ISA 009 012 Syrské po předu, a Filistinské po zadu. I budou žráti Izraele celými ústy, aniž ve všem tom odvrátí se prchlivost jeho, ale ruka jeho předce bude vztažená. 023 ISA 009 013 Protože se lid ten nenavrací k tomu, kterýž jej bije, a Hospodina zástupů nehledají, 023 ISA 009 014 Protož odetne Hospodin od Izraele hlavu i ocas, ratolest i sítí jednoho dne. 023 ISA 009 015 (Stařec a vzácný člověk, onť jest hlava, prorok pak, kterýž učí lži, onť jest ocas.) 023 ISA 009 016 Nebo vůdcové lidu tohoto jsou svůdcové, a kteříž se jim vésti dadí, zhynuli. 023 ISA 009 017 Protož z mládenců jeho nepotěší se Pán, a nad sirotky a vdovami jeho neslituje se; nebo všickni jsou pokrytci a zločinci, a každá ústa mluví nešlechetnost. Aniž ve všem tom odvrátí se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho bude vztažená. 023 ISA 009 018 Nebo roznícena jsouc jako oheň bezbožnost, bodláčí a trní pálí, potom zapálí i houště lesu; pročež rozptýleni budou jako dým u povětří. 023 ISA 009 019 Pro hněv Hospodina zástupů zatmí se země, a ten lid bude jako pokrm ohně. Žádný ani bratra svého šanovati nebude, 023 ISA 009 020 Ale krájeje sobě po pravé straně, však lačněti bude, a zžíraje po levé, však nenasytí se. Jeden každý maso ramene svého žráti bude, 023 ISA 009 021 Manasses Efraima a Efraim Manessesa, oba pak spolu proti Judovi budou. Ve všem tom však neodvrátí se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho bude vztažená. 023 ISA 010 001 Běda těm, kteříž ustanovují práva nepravá, a spisovatelům, kteříž těžkosti spisují, 023 ISA 010 002 Aby odstrkovali nuzné od soudu, a vydírali spravedlnost chudých lidu mého, vdovy aby byly kořist jejich, a sirotky aby loupili. 023 ISA 010 003 I což učiníte v den navštívení a zpuštění, kteréž zdaleka přijde? K komu se o pomoc utečete? A kde zanecháte slávy své, 023 ISA 010 004 By nemusila skloniti se mezi vězni, a mezi zbitými klesnouti? Ve všem tom neodvrátí se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho bude vztažená. 023 ISA 010 005 Běda Assurovi, metle hněvu mého, ačkoli hůl rozhněvání mého jest v rukou jeho, 023 ISA 010 006 A na národ ošemetný pošli jej, a o lidu hněvu mého přikáži jemu, aby směle bral kořisti, a loupil bez milosti, a položil jej v pošlapání jako bláto na ulicích. 023 ISA 010 007 Ale on ne tak se bude domnívati, ani srdce jeho tak mysliti bude; nebo srdce jeho jest hubiti a pléniti národy mnohé. 023 ISA 010 008 Nebo řekne: Zdaliž knížata má nejsou také i králové? 023 ISA 010 009 Zdaliž jako Charkemis není Chalno? Zdali není jako Arfad Emat? Zdali není jako Damašek Samaří? 023 ISA 010 010 Jakož nalezla ruka má království bohů, ješto rytiny jejich byly nad Jeruzalémských a Samařských, 023 ISA 010 011 Zdaliž jako jsem učinil Samaří a modlám jeho, tak neučiním Jeruzalému a obrazům jeho? 023 ISA 010 012 I staneť se, když dokoná Pán všecko dílo své na hoře Sion a v Jeruzalémě, že navštívím ovoce pyšného srdce krále Assyrského, a nádhernost vysokých očí jeho. 023 ISA 010 013 Nebo řekne: V síle ruky své to jsem vykonal, a v moudrosti své; nebo jsem rozumný byl, a odjal jsem meze národů, a poklady jejich jsem vzebral, a strhl jsem dolů, jako mocný, obyvatele. 023 ISA 010 014 Anobrž jako hnízdo nalezla ruka má zboží národů, a jako zbírána bývají vejce opuštěná, tak všecku zemi já jsem sebral, aniž byl, kdo by křídlem hnul, aneb otevřel ústa a siptěl. 023 ISA 010 015 Zdaliž se bude sekera velebiti nad toho, kdož ní seká? Zdaliž se honositi bude pila nad toho, kdož ní tře? Jako by se zpínala metla proti tomu, kdož by ji zdvihl; jako by se chlubila hůl, že není dřevem. 023 ISA 010 016 Protož pošle Pán, Hospodin zástupů, na vytylé jeho vyzáblost, a po zpodku slávu jeho prudce zapálí, jako silný oheň. 023 ISA 010 017 Nebo světlo Izraelovo bude ohněm, a Svatý jeho plamenem, i spálí a sžíře trní i bodláčí jeho jednoho dne. 023 ISA 010 018 Též spanilost lesu jeho, i úrodných polí jeho, od duše až do těla, všecko vyhubí. I stane se, že předěšený jsa, bude utíkati. 023 ISA 010 019 A pozůstalého dříví lesu jeho malý počet bude, tak že by je mohlo dítě popsati. 023 ISA 010 020 I stane se v ten den, nebudou více ostatkové Izraelští a pozůstalí z domu Jákobova zpoléhati na toho, kdož je tepe, ale zpoléhati budou na Hospodina, Svatého Izraelského v pravdě. 023 ISA 010 021 Ostatkové obrátí se, ostatkové Jákobovi k Bohu silnému, reku udatnému. 023 ISA 010 022 Nebo byť bylo lidu tvého, Izraeli, jako písku mořského, ostatkové jeho obrátí se. Pohubení uložené rozhojní spravedlnost. 023 ISA 010 023 Pohubení, pravím, a to jisté, Pán, Hospodin zástupů, učiní u prostřed vší této země. 023 ISA 010 024 Protož takto praví Pán, Hospodin zástupů: Neboj se Assyrského, lide můj, kterýž přebýváš na Sionu. Prutem umrská tě, a holí svou opřáhne na tebe na cestě Egyptské. 023 ISA 010 025 Po maličkém zajisté času dokoná se hněv a prchlivost má k vyhlazení jich. 023 ISA 010 026 Nebo vzbudí na něj Hospodin zástupů bič, jako porážku Madianských na skále Goréb, a jakož pozdvihl holi své na moře, tak jí pozdvihne na něj, na cestě Egyptské. 023 ISA 010 027 I stane se v ten den, že složeno bude břímě jeho s ramene tvého, a jho jeho s šíje tvé, nýbrž zkaženo bude jho od přítomnosti pomazaného. 023 ISA 010 028 Přitáhne do Aiat, přejde přes Migron, v Michmas složí nádobí svá. 023 ISA 010 029 Projdou průchod, v Gabaa budou míti hospodu k přenocování; ulekne se Ráma, Gabaa Saulovo uteče. 023 ISA 010 030 Naříkej hlasem svým, město Gallim, ať se slyší v Lais: Ach, ubohá Anatot. 023 ISA 010 031 Pohne se Madmena, obyvatelé Gábim schopí se. 023 ISA 010 032 Ještě téhož dne zastavě se v Nobe, pohrozí rukou svou hoře dcery Sionské, pahrbku Jeruzalémskému. 023 ISA 010 033 Aj, Panovník Hospodin zástupů oklestí vší silou ratolesti, ty pak, kteříž jsou vysokého zrostu, podetne; i budou vysocí sníženi. 023 ISA 010 034 Vyseká též houšť lesů sekerou, i Libán od velikomocného padne. 023 ISA 011 001 Ale vyjdeť proutek z pařezu Izai, a výstřelek z kořenů jeho vyroste, a ovoce ponese. 023 ISA 011 002 Na němž odpočine Duch Hospodinův, Duch moudrosti a rozumnosti, Duch rady a síly. Duch umění a bázně Hospodinovy. 023 ISA 011 003 A bude stižitelný v bázni Hospodinově, a nebudeť podlé vidění očí svých souditi, ani podlé slyšení uší svých trestati. 023 ISA 011 004 Ale souditi bude chudé podlé spravedlnosti, a v pravosti trestati tiché v zemi. Bíti zajisté bude zemi holí úst svých, a duchem rtů svých zabije bezbožného. 023 ISA 011 005 Nebo spravedlnost bude pasem bedr jeho, a pravda přepásaním ledví jeho. 023 ISA 011 006 I bude bydliti vlk s beránkem a pardus s kozlátkem ležeti; tolikéž tele a lvíče i krmný dobytek spolu budou, a malé pacholátko je povede. 023 ISA 011 007 Také i kráva a nedvědice spolu pásti se budou, a plod jejich spolu ležeti, lev pak jako vůl plevy jísti bude. 023 ISA 011 008 A lítý had nad děrou pohrávati bude s dítětem prsí požívajícím, a to, kteréž ostaveno jest, směle sáhne rukou svou do díry bazališkovy. 023 ISA 011 009 Neuškodí, aniž zahubí na vší mé hoře svaté; nebo země naplněna bude známostí Hospodina, tak jako vodami moře naplněno jest. 023 ISA 011 010 A budeť v ten den, že na kořen Izai, kterýž stane za korouhev národům, pohané pilně ptáti se budou; nebo odpočívání jeho bude slavné. 023 ISA 011 011 I bude v ten den, že přičiní Pán po druhé ruky své, aby shledal ostatky lidu svého, což jich zanecháno bude od Assura, a od Egypta, a od Patros, a od Chus, a od Elam, a od Sinear, a od Emat, a od ostrovů mořských. 023 ISA 011 012 A vyzdvihne korouhev mezi pohany, a sbéře zahnané Izraelské, a rozptýlené Judovy shromáždí ode čtyř stran země. 023 ISA 011 013 I přestane nenávist Efraimova, a nepřátelé Judovi vyhlazeni budou. Efraim nebude nenáviděti Judy, a Juda nebude ssužovati Efraima. 023 ISA 011 014 Ale vletí na rameno Filistinských k západu, a spolu loupiti budou národy východní. Na Idumejské a Moábské sáhnou rukou svou, a synové Ammon poslouchati jich budou. 023 ISA 011 015 Zkazí též Hospodin zátoku moře Egyptského, a vztáhne ruku svou na řeku v prudkosti větru svého, a rozrazí ji na sedm potůčků, a učiní, aby je v obuvi přejíti mohli. 023 ISA 011 016 I bude silnice ostatkům lidu toho, kterýž zanechán bude od Assyrských, jako byla Izraelovi v ten den, když vycházel z země Egyptské. 023 ISA 012 001 I díš v ten den: Oslavovati tě budu, Hospodine, proto že byv hněviv na mne, odvrátil jsi prchlivost svou, a utěšil jsi mne. 023 ISA 012 002 Aj, Bůh silný spasení mé, doufati budu, a nebudu se strašiti; nebo síla má a píseň a spasení mé jest Bůh Hospodin. 023 ISA 012 003 I budete vážiti vody s radostí z studnic toho spasení, 023 ISA 012 004 A řeknete v ten den: Oslavujte Hospodina, vzývejte jméno jeho, známé čiňte mezi lidmi skutky jeho, připomínejte, že vyvýšené jest jméno jeho. 023 ISA 012 005 Žalmy zpívejte Hospodinu, nebo veliké věci učinil; a to známé buď po vší zemi. 023 ISA 012 006 Prokřikni a zpívej, obyvatelkyně Sionská, nebo veliký jest u prostřed tebe Svatý Izraelský. 023 ISA 013 001 Břímě Babylona, kteréž viděl Izaiáš syn Amosův. 023 ISA 013 002 Na hoře vysoké vyzdvihněte korouhev, povyšte hlasu k nim, dejte návěští rukou, ať vejdou do bran knížecích. 023 ISA 013 003 Já jsem přikázal posvěceným svým, povolal jsem také i udatných reků svých k vykonání hněvu svého, veselících se z vyvýšení mého. 023 ISA 013 004 Hlas množství na horách, jakožto lidu mnohého, hlas a zvuk království a národů shromážděných: Hospodin zástupů sbírá vojsko k válce. 023 ISA 013 005 Táhnou z země daleké od končin nebes. Hospodin a osudí prchlivosti jeho, aby poplénil všecku zemi. 023 ISA 013 006 Kvělte, nebo blízko jest den Hospodinův, jako zpuštění od Všemohoucího přijde. 023 ISA 013 007 A protož všeliké ruce oslábnou, a všeliké srdce člověka rozplyne se. 023 ISA 013 008 I budou předěšeni, svírání a bolesti je zachvátí, jako rodička stonati budou; každý nad bližním svým užasne se, tváře jejich k plameni podobné budou. 023 ISA 013 009 Aj, den Hospodinův přichází přísný, a zůřivost a rozpálení hněvu, aby obrátil tu zemi v poušť, a hříšníky její z ní vyhladil. 023 ISA 013 010 Nebo hvězdy nebeské a planéty jejich nedopustí svítiti světlu svému; zatmí se slunce při vycházení svém, a měsíc nevydá světla svého. 023 ISA 013 011 A navštívím na okršlku země zlost, a na bezbožných nepravost jejich; a káži přestati pýše pyšných, a vysokomyslnost tyranů snížím. 023 ISA 013 012 Způsobím to, že dražší bude člověk nad zlato čisté, člověk, pravím, nad zlato z Ofir. 023 ISA 013 013 Z té příčiny zatřesu nebesy, a pohne se země z místa svého, v prchlivosti Hospodina zástupů, a ve dni rozpálení hněvu jeho. 023 ISA 013 014 I bude jako srna zplašená, a jako stádo, když není, kdo by je shromáždil; jedenkaždý k lidu svému se obrátí, a každý do země své uteče. 023 ISA 013 015 Kdožkoli nalezen bude, bude proboden, a kteříž by se koli shlukli, od meče padnou. 023 ISA 013 016 Nadto i dítky jejich rozrážíny budou před očima jejich, domové jejich zloupeni, a ženy jejich poškvrněny. 023 ISA 013 017 Aj, já vzbudím proti nim Médské, kteříž sobě stříbra nebudou vážiti, a v zlatě nebudou se kochati, 023 ISA 013 018 Ale z luků dítky rozrážeti, aniž se nad plodem života slitují, aniž synům odpustí oko jejich. 023 ISA 013 019 I budeť Babylon, někdy ozdoba království a okrasa důstojnosti Kaldejské, podobný podvrácené Sodomě a Gomoře. 023 ISA 013 020 Nebudou se v něm osazovati na věky, ani bydliti od pokolení až do pokolení; aniž rozbije tam stanu svého Arab, ani pastýři tam odpočívati budou. 023 ISA 013 021 Ale lítá zvěř tam odpočívati bude, a domové jejich šelmami naplněni budou; bydliti budou tam i sovy, a příšery tam skákati budou. 023 ISA 013 022 Ozývati se také budou sobě hrozné potvory na palácích jejich, a draci na hradích rozkošných. A blízkoť jest, že přijde čas jeho, a dnové jeho prodlévati nebudou. 023 ISA 014 001 Nebo slituje se Hospodin nad Jákobem, a vyvolí zase Izraele, a dá jim odpočinutí v zemi jejich; a připojí se k nim cizozemec, a přídržeti se budou domu Jákobova. 023 ISA 014 002 Nebo pojmou ty národy, a přivedou je k místu svému, i uvedou je v dědictví dům Izraelský v zemi Hospodinově, za služebníky a za děvky; a jímati budou ty, kteříž je zjímali, a panovati budou nad násilníky svými. 023 ISA 014 003 I staneť se v ten den, v němž tobě odpočinutí dá Hospodin od těžkosti tvé a strachu tvého, a od poroby těžké, v kterouž jsi byl podroben, 023 ISA 014 004 Že uživeš přísloví tohoto o králi Babylonském, a řekneš: Aj, jak přestal násilník! Přestalo dychtění po zlatě. 023 ISA 014 005 Potřískal Hospodin hůl bezbožných, prut panujících, 023 ISA 014 006 Mrskajícího lidi v prchlivosti mrskáním ustavičným, panujícího v hněvě nad národy, kteříž ssužováni bývali bez lítosti. 023 ISA 014 007 Odpočívá, jest v pokoji všecka země, zvučně prozpěvují. 023 ISA 014 008 I jedloví veselí se nad tebou, i cedroví Libánské, řkouce: Jakž jsi klesl, nepovstal, kdo by nás podtínal. 023 ISA 014 009 I peklo zespod zbouřilo se pro tebe, k vyjití vstříc přicházejícímu tobě vzbudilo pro tě mrtvé, všecka knížata země; kázalo vyvstati z stolic jejich i všechněm králům národů. 023 ISA 014 010 Všickni tito odpovídajíce, mluví tobě: Což ty také jsi zemdlen jako i my, a nám podobný učiněn? 023 ISA 014 011 Svrženať jest do pekla pýcha tvá, i zvuk hudebných nástrojů tvých; moli tobě podestláno, a červi tě přikrývají. 023 ISA 014 012 Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy. 023 ISA 014 013 Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční. 023 ISA 014 014 Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu. 023 ISA 014 015 A ty pak stržen jsi až do pekla, pryč na stranu do jámy. 023 ISA 014 016 Ti, kdož tě uzří, za tebou se ohlédati, a tebe spatřovati budou, říkajíce: To-liž jest ten muž, kterýž nepokojil zemi, a pohyboval královstvími, 023 ISA 014 017 Obracel jako v pustinu okršlek země, a města jeho bořil, vězňů svých nepropouštěl domů? 023 ISA 014 018 Všickni králové národů, což jich koli bylo, pochováni slavně doma jeden každý z nich; 023 ISA 014 019 Ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná, a roucho zbitých, ukrutně zraněných, kteříž se dostávají do jámy mezi kamení, a jako mrcha pošlapaná. 023 ISA 014 020 Nebudeš k oněmno v pohřbu přiúčastněn, nebo jsi poplénil zemi svou, lid svůj jsi pomordoval; nebudeť připomínáno na věky símě zlostníků. 023 ISA 014 021 Připravte se k zmordování synů jeho pro nepravosti otců jejich, aby nepovstali, a dědičně neujali země, a nenaplnili svrchku okršlku zemského městy. 023 ISA 014 022 Nebo povstanu proti nim, praví Hospodin zástupů, a zahladím jméno Babylona i ostatky syna i vnuka, praví Hospodin. 023 ISA 014 023 A obrátím jej v dědictví bukačů, a v jezera vod, a vymetu jej pometlem zahynutí, praví Hospodin zástupů. 023 ISA 014 024 Přisáhl Hospodin zástupů, řka: Jistě že jakž jsem myslil, tak bude, a jakž jsem uložil, stane se, 023 ISA 014 025 Že potru Assyrského v zemi své, a na horách svých pošlapám jej, a odejde z nich jho jeho, břímě také jeho s ramene jejich sňato bude. 023 ISA 014 026 Toť jest ta rada, kteráž zavřína jest o vší té zemi, a to jest ta ruka vztažená proti všechněm těm národům. 023 ISA 014 027 Poněvadž pak Hospodin zástupů usoudil, kdo to tedy zruší? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí? 023 ISA 014 028 Léta kteréhož umřel král Achas, stalo se proroctví toto: 023 ISA 014 029 Neraduj se všecka ty země Filistinská, že zlámán jest prut toho, kterýž tě mrskal; nebo z plemene hadího vyjde bazališkus, jehož plod bude drak ohnivý létající. 023 ISA 014 030 I budou se pásti prvorození chudých, a nuzní bezpečně odpočívati budou; kořen pak tvůj umořím hladem, a ostatky tvé zmorduje. 023 ISA 014 031 Kvěl, ó bráno, křič město, již jsi rozplynula se všecka ty země Filistinská; nebo od půlnoci oheň přijde aniž bude, kdo by stranil z obcí jeho. 023 ISA 014 032 Co pak odpovědí poslové národů? To, že Hospodin upevnil Sion, v němž útočiště mají chudí z lidu jeho. 023 ISA 015 001 Břímě Moábských. Když v noci Ar Moábské popléněno a zkaženo bude, když i Kir Moábské v noci popléněno a zkaženo bude, 023 ISA 015 002 Vstoupí do Baít, a do Dibon a do Bamot s pláčem, nad Nébo a nad Medaba Moáb kvíliti bude, na všech hlavách jeho bude lysina, a každá brada oholena bude. 023 ISA 015 003 Na ulicích jeho přepáší se žíní, na střechách jeho i na ryncích jeho každý kvíliti bude, s pláčem se vraceje. 023 ISA 015 004 A křičeti bude Ezebon a Eleale, až v Jasa slyšán bude hlas jejich, nýbrž i zbrojní Moábští křičeti budou. Duše každého z nich žalostiti bude, a řekne: 023 ISA 015 005 Srdce mé řve nad Moábem a pevnostmi jeho, až slyšeti v Ségor, jako jalovice tříletá; nebo cestou Luchitskou s pláčem půjde, a kudyž se chodí k Choronaim, křik hrozný vydávati budou, 023 ISA 015 006 Proto že vody Nimrim vymizejí, že uschne bylina, usvadne tráva, aniž co zeleného bude. 023 ISA 015 007 A protož zboží nachované a statky jejich odnesou ku potoku Arabim. 023 ISA 015 008 Nebo křik obejde vůkol meze Moábské, až do Eglaim kvílení jeho, a až do Beer Elim kvílení jeho, 023 ISA 015 009 Poněvadž i vody Dimon naplněny budou krví. Přidám zajisté Dimonu přídavků, a pošli na ty, kteříž ujdou z Moábských, lvy, i na pozůstalé v té zemi. 023 ISA 016 001 Pošlete beránky panovníku země, počnouc od Sela až do pouště, k hoře dcery Sionské. 023 ISA 016 002 Sic jinak bude Moáb jako pták místa nemající, a s hnízda sehnaný; budou dcery Moábské při brodech Arnon. 023 ISA 016 003 Svolej radu, učiň soud, připrav stín svůj u prostřed poledne jako noc; skrej vyhnané, místa nemajícího nevyzrazuj. 023 ISA 016 004 Nechať u tebe pobudou vyhnaní moji, ó Moábe, buď skrýší jejich před zhoubcím; nebo přestane násilník, přestane zhoubce, pošlapávající vyhlazen bude z země. 023 ISA 016 005 A upevněn bude milosrdenstvím trůn, a seděti bude na něm stále v stánku Davidovu ten, kterýž by soudil a vyhledával soudu a pospíchal k spravedlnosti. 023 ISA 016 006 Ale slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o pýše jeho, a chloubě jeho i spouzení se jeho, ale nepřijdouť k vykonání myšlénky jeho. 023 ISA 016 007 Protož kvíliti bude Moáb před Moábem, jeden každý kvíliti bude; nad grunty Kirchareset úpěti budete, a říkati: Jižť jsou zkaženi. 023 ISA 016 008 Nýbrž i réví Ezebon usvadlo, i vinní kmenové Sibma. Páni národů potřeli výborné réví jeho, kteréž až do Jazer dosahalo, a bylo se rozšířilo při poušti; rozvodové jeho rozložili se, a dosahali až za moře. 023 ISA 016 009 Protož pláči pro pláč Jazerských a pro vinici Sibma; svlažuji tě slzami svými, ó Ezebon a Eleale, nebo provyskování nad ovocem tvým letním a nad žní tvou kleslo. 023 ISA 016 010 A přestalo veselé a plésání nad polem úrodným, na vinicích se nezpívá, ani prokřikuje, vína v presích netlačí ten, kterýž tlačívá. Takž i já provyskování přestávám. 023 ISA 016 011 Protože střeva má nad Moábem jako harfa znějí, a vnitřnosti mé pro Kircheres. 023 ISA 016 012 I stane se, když zřejmé bude, an ustává Moáb nad výsostmi, že vejde do svatyně své, aby se modlil, však nic nespraví. 023 ISA 016 013 Toť jest to slovo, kteréž mluvil Hospodin o Moábovi již dávno. 023 ISA 016 014 Nyní pak praví Hospodin, řka: Po třech letech, jakáž jsou léta nájemníka, v potupu uvedena bude sláva Moábova se vším množstvím velikým, tak že ostatkové jeho budou skrovní, přemaličcí a mdlí. 023 ISA 017 001 Břímě Damašku. Aj, Damašek přestane býti městem, a bude hromadou rumu. 023 ISA 017 002 Zpuštěná města Aroer pro stáda budou, a odpočívati tam budou, a nebude žádného, kdo by je strašil. 023 ISA 017 003 I bude odjata pevnost od Efraima, a království od Damašku i ostatků Syrských; jako i sláva synů Izraelských na nic přijdou, praví Hospodin zástupů. 023 ISA 017 004 I bude v ten den, že opadne sláva Jákobova, a tuk těla jeho vymizí. 023 ISA 017 005 Nebo bude Assur jako ten, jenž shromažďuje ve žni obilé, a rámě jeho žne klasy, anobrž bude jako ten, jenž zbírá klasy v údolí Refaim. 023 ISA 017 006 Paběrkové však zanecháni v něm budou, jako po očesání olivy dvě neb tři olivky na vrchu větve, a čtyry neb pět na ratolestech jejích plodistvých, praví Hospodin Bůh Izraelský. 023 ISA 017 007 V ten den patřiti bude člověk k Učiniteli svému, a oči jeho k Svatému Izraelskému hleděti budou. 023 ISA 017 008 A nebude patřiti k oltářům, dílu rukou svých; ani k tomu, což učinili prstové jeho, hleděti bude, ani k hájům, ani k obrazům slunečným. 023 ISA 017 009 V ten den budou města síly jeho opuštěna jako chrastinka a růžťka, kteráž opuštěna budou od synů Izraelských, i spustneš, ó země. 023 ISA 017 010 Nebos se zapomněla na Boha spasení svého, a na skálu síly své nezpomenulas. Protož ačkoli štěpy rozkošné štěpuješ, a kmen vinný přespolní sázíš, 023 ISA 017 011 V čas štěpování tvého štípí, aby rostlo, opatruješ, nýbrž téhož jitra o to, což seješ, aby se pučilo, pečuješ: v den však užitku odejde žeň, na žalost tvou přetěžkou. 023 ISA 017 012 Běda množství lidí mnohých, kteříž jako zvuk mořský ječí, a hlučícím národům, kteříž jako zvuk vod násilných hlučí, 023 ISA 017 013 Národům jako zvuk vod mnohých zvučícím; nebo je Bůh okřikne. Pročež daleko utíkati budou, a honěni budou jako plevy po vrších od větru, a jako chumel od vichřice. 023 ISA 017 014 Nebo u večer aj, předěšení, a než jitro přijde, anť ho není. Tenť jest podíl těch, kteříž nás potlačují, a los těch, kteříž nás loupí. 023 ISA 018 001 Běda zemi zastěňující se křídly, kteráž jest při řekách země Mouřenínské, 023 ISA 018 002 Posílající po moři posly, v nástrojích z sítí po vodách, řka: Jděte, poslové rychlí, k národu rozptýlenému a zloupenému, k lidu hroznému zdávna i posavad, k národu všelijak potlačenému, jehož zemi řeky roztrhaly. 023 ISA 018 003 Všickni obyvatelé světa, a přebývající na zemi, když bude korouhev vyzdvižena na horách, uzříte, a když troubiti se bude trubou, uslyšíte. 023 ISA 018 004 Nebo takto praví Hospodin ke mně: Spokojímť se, a podívám z příbytku svého, a budu jako teplo vysušující po dešti, a jako oblak dešťový v čas horké žně. 023 ISA 018 005 Před vinobraním zajisté, když se vypučí pupenec, a květ vydá hrozen trpký, ještě rostoucí, tedy podřeže révíčko noži, a rozvody odejme a zpodtíná. 023 ISA 018 006 I budou zanecháni všickni spolu ptactvu z hor, a šelmám zemským, a bude na nich přes léto ptactvo, a všeliké šelmy zemské na nich přes zimu zůstanou. 023 ISA 018 007 V ten čas přinesen bude dar Hospodinu zástupů ( od lidu rozptýleného a zloupeného, od lidu hrozného zdávna i posavad, národu všelijak potlačeného, jehožto zemi řeky rozchvátaly), k místu jména Hospodina zástupů, hoře Sion. 023 ISA 019 001 Břímě Egyptských. Aj, Hospodin béře se na oblaku lehkém, a přitáhne na Egypt. I pohnou se modly Egyptské před tváří jeho, a srdce Egyptských rozplyne se u prostřed něho. 023 ISA 019 002 Nebo spustím Egyptské s Egyptskými, tak že bojovati budou jeden každý proti bratru svému, a přítel proti příteli svému, město proti městu, království proti království. 023 ISA 019 003 A na nic přijde duch Egyptských u prostřed něho, a radu jeho sehltím. I raditi se budou modl a kouzedlníků a zaklinačů a hadačů. 023 ISA 019 004 Dám zajisté Egypt v ruku pánů ukrutných, a král přísný panovati bude nad nimi, praví Pán, Hospodin zástupů. 023 ISA 019 005 A vymizejí vody z moře, i řeka osákne a vyschne. 023 ISA 019 006 I vzdálí se řeky, opadnou a vyschnou potokové Egyptští, třtí i rákosí usvadne. 023 ISA 019 007 Tráva okolo potoka a při pramenu potoka, i vše, což se seje při potoku, uschne, zmizí a ztratí se. 023 ISA 019 008 I budou žalostiti rybáři, a kvíliti všickni, kteříž mecí do potoka udici; a kteříž rozstírají síti na vody, na nouzi přijdou. 023 ISA 019 009 Zahanbeni budou i ti, kteříž dělají věci lněné a hedbávné, a kteříž tkají kment. 023 ISA 019 010 Nebo síti jeho budou zkaženy, i všickni dělající rybníky pro ryby. 023 ISA 019 011 Jistě žeť jsou blázni knížata Soan, moudrých rádců Faraonových rada zhlupěla. Jakž říkati můžete Faraonovi: Syn moudrých já jsem, syn králů starožitných? 023 ISA 019 012 Kdež jsou, kde ti moudří tvoji? Nechať oznámí nyní tobě, vědí-li, co uložil Hospodin zástupů o Egyptu. 023 ISA 019 013 Zbláznila se knížata Soan, podvedena jsou knížata Nof, svedli Egypt přednější v pokolení jeho. 023 ISA 019 014 Hospodin pustil mezi ně ducha závrativého, i spraví to, že zbloudí Egypt při všelikém předsevzetí svém, tak jako bloudí ožralec při vývratku svém. 023 ISA 019 015 Aniž bude dílo v Egyptě, kteréž by učinila hlava neb ocas, ratolest aneb sítí. 023 ISA 019 016 V ten den bude Egypt podobný ženám; nebo strašiti se a děsiti bude před zdvižením ruky Hospodina zástupů, kterouž on zdvihne proti němu. 023 ISA 019 017 A budeť země Judská Egyptu k hrůzi; každý, kdož zpomene na ni, strašiti se bude, pro radu Hospodina zástupů, kterouž zavřel o něm. 023 ISA 019 018 V ten den bude pět měst v zemi Egyptské, mluvících jazykem Kananejským, a přisahajících skrze Hospodina zástupů, jedno pak nazváno bude město zpuštění. 023 ISA 019 019 V ten den bude oltář Hospodinův u prostřed země Egyptské, a sloup při pomezí jejím Hospodinu; 023 ISA 019 020 Bude, pravím, na znamení a na svědectví Hospodinu zástupů v zemi Egyptské. A když volati budou k Hospodinu příčinou těch, kteříž by je ssužovali, tedy pošle jim spasitele a kníže, i vysvobodí je. 023 ISA 019 021 I bude známý Hospodin Egyptským; nebo poznají Egyptští Hospodina v ten den, a ctíti jej budou obětmi a dary, a činiti budou sliby Hospodinu, i plniti. 023 ISA 019 022 A tak bíti bude Hospodin Egypt, aby zbije, uzdravil jej; nebo obrátí se k Hospodinu, a on je vyslyší a uzdraví. 023 ISA 019 023 V ten den bude silnice z Egypta do Assyrie, i budou choditi Assyrští do Egypta, a Egyptští do Assyrie, a sloužiti budou Egyptští s Assyrskými Hospodinu. 023 ISA 019 024 V ten den bude Izrael Egyptským a Assyrským jako třetí z nich, i budou požehnaní u prostřed země. 023 ISA 019 025 Nebo požehná jim Hospodin zástupů, řka: Požehnaný lid můj Egyptský, a dílo rukou mých Assur, i dědictví mé Izrael. 023 ISA 020 001 Léta, kteréhož přitáhl Tartan do Azotu, poslán jsa od Sargona, krále Assyrského, a když bojoval proti Azotu, a vzal jej, 023 ISA 020 002 Času toho mluvil Hospodin skrze Izaiáše syna Amosova, řka: Jdi a slož žíni z bedr svých, a obuv svou zzuj s noh svých. I učinil tak, a chodil nahý a bosý. 023 ISA 020 003 I řekl Hospodin: Jakož chodí služebník můj Izaiáš nahý a bosý, na znamení a zázrak, třetího roku Egypta a Mouřenínské země, 023 ISA 020 004 Tak povede král Assyrský jaté Egyptské a jaté Mouřenínské, mladé i staré, nahé a bosé, s obnaženými zadky, k hanbě Egyptských. 023 ISA 020 005 I užasnou se a zahanbí nad Mouřeníny, útočištěm svým, a nad Egyptskými, chloubou svou. 023 ISA 020 006 Tedy řekne obyvatel ostrovu tohoto v ten den: Aj hle, toť naše útočiště, k němuž jsme se utíkali o pomoc, abychom vysvobozeni byli z moci krále Assyrského. Jakž bychom my tedy ušli? 023 ISA 021 001 Břímě pustého moře. Jako vichřice na poledne se žene, tak přijde z pouště, z země hrozné. 023 ISA 021 002 Vidění tvrdé jest mi ukázáno. Nešlechetník nešlechetnost páše, a zhoubce hubí. Přitáhniž Elame, Médský oblehni. Všelikému úpění jeho přestati rozkáži. 023 ISA 021 003 Z té příčiny naplněna jsou bedra má bolestí, úzkosti postihly mne jako úzkosti rodičky; sklíčen jsem, slyše to, strnul jsem, vida to. 023 ISA 021 004 Zkormoutilo se srdce mé, hrůza předěsila mne, noc mých rozkoší obrátila se mi v strach. 023 ISA 021 005 Přistroj na stůl, nechť stráž drží strážný, jez, pí. Vstaňte knížata, mažte pavézy. 023 ISA 021 006 Nebo tak řekl ke mně Pán: Jdi, postav strážného, kterýž by to, což uhlédá, oznámil. 023 ISA 021 007 I viděl vozy, a dvěma řady jízdu, vozy, kteréž oslové, a vozy, kteréž velbloudové táhli; šetřil zajisté pilně s velikou bedlivostí. 023 ISA 021 008 A volal jako lev: Jáť, Pane můj, stojím na stráži ustavičně ve dne, nýbrž na stráži své já stávám v každičkou noc. 023 ISA 021 009 (A aj, v tom přijeli na vozích muži a dvěma řady jízda.) Zvolal tedy a řekl: Padl, padl Babylon, a všecky rytiny bohů jeho o zem roztřískány. 023 ISA 021 010 Méť jest humno, a obilé humna mého. Což jsem slyšel od Hospodina zástupů, Boha Izraelského, oznámil jsem vám. 023 ISA 021 011 Břímě Dumy. Slyším hlas z Seir: Strážný, co bylo v noci? Strážný, co se stalo v noci? 023 ISA 021 012 Řekl strážný: Přišlo jitro, a tolikéž noc; chcete-li hledati, hledejte. Navraťte se, přiďte. 023 ISA 021 013 Břímě na Arabii. Po lesích v Arabii nocleh mívati budete, ó pocestní Dedanských. 023 ISA 021 014 Obyvatelé země Tema nechať vynesou vody vstříc žíznivému; s chlebem jeho nechať vyjdou proti utíkajícímu. 023 ISA 021 015 Nebo před mečem utíkati budou, před mečem vytaženým, před lučištěm nataženým, před těžkostí boje. 023 ISA 021 016 Tak zajisté řekl Pán ke mně: Že po roce, jakýž jest rok nájemníka, přestane všecka sláva Cedar, 023 ISA 021 017 A pozůstalý počet střelců udatných synů Cedar zmenšen bude; nebo Hospodin Bůh Izraelský to mluvil. 023 ISA 022 001 Břímě údolí vidění. Cožť se stalo, že jsi vystoupilo všecko na střechy, 023 ISA 022 002 Město plné hřmotu a hluku, město veselící se? Zbití tvoji nejsou zbiti mečem, ani zhynuli v boji. 023 ISA 022 003 Všecka knížata tvá rozprchla se napořád, od střelců svázána jsou. Což jich koli nalezeno jest v tobě, napořád svázáni jsou, zdaleka utíkají. 023 ISA 022 004 Protož jsem řekl: Ponechejte mne, ať hořekuji s pláčem, a neusilujte mne těšiti nad popléněním dcerky lidu mého. 023 ISA 022 005 Nebo jest den ssoužení, a pošlapání, a v mysli sevření ode Pána, Hospodina zástupů, v údolí vidění, den boření zdi, a křiku k horám. 023 ISA 022 006 Byltě zajisté Elam pochytil toul s vozy lidu vojenského, a Kir ukázal pavézu. 023 ISA 022 007 I stalo se, že nejvýbornější údolí tvá naplněna byla vozy, a vojáci silně položili se u brány, 023 ISA 022 008 A odkryto bylo zastření Judovo; však obrátilo jsi zřetel v ten den k zbrojné komoře. 023 ISA 022 009 I k zbořeninám města Davidova dohlédli jste, nebo mnohé byly, a shromáždili jste vody rybníka dolního. 023 ISA 022 010 Domy též Jeruzalémské sečtli jste, i pobořili, abyste utvrdili zed. 023 ISA 022 011 Udělali jste také stav mezi dvěma zdmi pro vody rybníka starého, aniž jste popatřili k Učiniteli jeho, a toho, kdo jej vzdělal od starodávna, neviděli jste. 023 ISA 022 012 Nadto když volal Pán, Hospodin zástupů, v ten den k pláči a k kvílení, a k lysině a k přepásání se žíní. 023 ISA 022 013 A aj, radost a veselí vaše zabijeti voly, a bíti ovce, jísti maso, a píti víno, a říkati: Jezme, píme, nebo zítra zemřeme. 023 ISA 022 014 Ale známéť jest to v uších mých, praví Hospodin zástupů. Protož nikoli vám nebude odpuštěna ta nepravost, až i zemřete, praví Pán, Hospodin zástupů. 023 ISA 022 015 Takto praví Pán, Hospodin zástupů: Jdi, vejdi k Sochitskému tomu, k Sobnovi správci domu, a řekni: 023 ISA 022 016 Co ty zde máš? A koho zde máš, že jsi vytesal sobě zde hrob? Vytesals sobě na vysokém místě hrob svůj, a vystavěls na skále příbytek svůj. 023 ISA 022 017 Aj, Hospodin, kterýž tě přistřel, jakž na muže znamenitého náleží, a kterýž tě výborně přioděl, 023 ISA 022 018 Prudce tě zakulí jako kuli do země všelijak prostranné. Tam umřeš, tam i vozové slávy tvé, ó ohyzdo domu Pána svého. 023 ISA 022 019 A tak seženu tě s místa tvého, a s úřadu tvého svrhu tě. 023 ISA 022 020 I stane se v ten den, že povolám služebníka svého Eliakima syna Helkiášova, 023 ISA 022 021 A obleku jej v sukni tvou, a pasem tvým potvrdím ho, panování tvé také dám v ruku jeho. I bude za otce obyvatelům Jeruzalémským a domu Judovu, 023 ISA 022 022 A vložím klíč domu Davidova na rameno jeho. Když otevře, žádný nezavře, a když zavře, žádný neotevře. 023 ISA 022 023 A vbiji jej jako hřebík v místě pevném, a bude stolicí slávy domu otce svého. 023 ISA 022 024 I zavěsí na něm synové a dcery všecku slávu domu otce jeho, všecko nádobí, i to nejmenší, od nádobí, z něhož se pije, až do všech nádob vinných. 023 ISA 022 025 V ten den, praví Hospodin zástupů, pohne se hřebík, kterýž vbit byl v místě pevném, a vyťat bude, a spadne, odťato bude i břímě, kteréž jest na něm; nebo Hospodin mluvil. 023 ISA 023 001 Břímě Týru. Kvělte lodí mořské; nebo popléněn jest, tak že není ani domu. Aniž kdo přichází z země Citim; známé učiněno jest jim. 023 ISA 023 002 Umlknětež obyvatelé ostrovu, kterýž kupci Sidonští, plavíce se přes moře, naplňovali, 023 ISA 023 003 A jehož úrody na velikých vodách, símě Sichor, žeň jeho, užitek potoka, a kterýž byl skladem národů. 023 ISA 023 004 Zastyď se, Sidone, nebo praví moře, pevnost mořská, řkuc: Nepracuji ku porodu, a nerodím, a nevychovávám mládenců, aniž odchovávám panen. 023 ISA 023 005 Jakož nad pověstí o Egyptu, tak žalostiti budou nad pověstí o Týru. 023 ISA 023 006 Přepravte se do Tarsu, kvělte obyvatelé ostrovu. 023 ISA 023 007 To-liž by se vždycky veselilo? Jestiť starožitnost jeho ode dnů starodávních, ale zavedouť je daleko nohy jeho. 023 ISA 023 008 Kdo že to usoudil proti Týru, korunujícímu jiné, jehož kupci jsou jako knížata, a kramáři jeho znamenití v zemi? 023 ISA 023 009 Hospodin zástupů usoudil to, aby zohavil pýchu všelikého slavného, a za nic položil všecky znamenité země. 023 ISA 023 010 Navrať se do země své jako řeka, ó dcero Tarská, neníť tam více ani pasu. 023 ISA 023 011 Vztáhl ruku svou na moře, pohnul královstvími; Hospodin přikázal o tržišti, aby zkaženy byly pevnosti jeho. 023 ISA 023 012 A řekl: Nebudeš se více veseliti, trpěc nátisk, panno, dcero Sidonská. Povstaň, beř se do Citim, ale i tam nebudeš míti odpočinutí. 023 ISA 023 013 Aj, země Kaldejská, ten lid nebyl lidem. Assur vzdělal ji pro obyvatele pustin, vystavěli věže jejich, vzdělali paláce její, tak že i Assyrii vyvrátil. 023 ISA 023 014 Kvělte lodí mořské, nebo zpuštěna jest pevnost vaše. 023 ISA 023 015 I stane se v ten den, že v zapomenutí bude Týrus za sedmdesáte let, jako za věk krále jednoho. Do skonání sedmdesáti let bude míti Týrus jako písničku nevěstky. 023 ISA 023 016 Vezmi harfu, obcházej město, ó nevěstko v zapomenutí daná, hrej dobře, zpívej dlouho, abys v pamět uvedena byla. 023 ISA 023 017 I bude po dokonání sedmdesáti let, že navštíví Hospodin Týr, ale on navrátí se zase k nevěstčí mzdě své, a smilniti bude se všemi královstvími země na okršlku světa. 023 ISA 023 018 Však kupectví jeho a mzda jeho svatá bude Hospodinu. Nebude na poklad skládána, ani schovávána, ale pro ty, kteříž přebývají před Hospodinem, bude kupectví jeho, aby jedli do sytosti, a měli roucho dobré. 023 ISA 024 001 Aj, Hospodin vyprázdní zemi, a pustou učiní; promění zajisté způsob její, a rozptýlí obyvatele její. 023 ISA 024 002 I budeť jakož lid tak kníže, jakož služebník tak pán jeho, jakož děvka tak paní její, jakož kupující tak prodávající, jakož půjčující tak vypůjčující, jakož lichevník tak ten, jenž lichvu dává. 023 ISA 024 003 Náramně vyprázdněna bude země, a velice zloupena; nebo Hospodin mluvil slovo toto. 023 ISA 024 004 Kvíliti bude a padne země, zemdlí a padne okršlek země, zemdlejí vysocí národové zemští, 023 ISA 024 005 Proto že i ta země poškvrněna jest pod obyvateli svými; nebo přestoupili zákony, změnili ustanovení, zrušili smlouvu věčnou. 023 ISA 024 006 Protož prokletí zžíře zemi, a vypléněni budou obyvatelé její; protož hořeti budou obyvatelé země, a pozůstane lidí maličko. 023 ISA 024 007 Žalostiti bude mest, usvadne vinný kmen, úpěti budou všickni veselého srdce. 023 ISA 024 008 Odpočine radost bubnů, přestane hluk veselících se, utichne veselí harfy. 023 ISA 024 009 Nebudou píti vína s prozpěvováním, zhořkne opojný nápoj pitelům jeho. 023 ISA 024 010 Potříno bude město marnosti; zavřín bude každý dům, aby do něho nechodili. 023 ISA 024 011 Naříkání bude na ulicích pro víno, zatemněno bude všeliké veselí, odstěhuje se radost země. 023 ISA 024 012 Zůstane v městě poušť, i brány zbořeny budou. 023 ISA 024 013 Nebo tak bude u prostřed země, u prostřed národů, jako očesání olivy, jako paběrkování, když se dokoná vinobraní. 023 ISA 024 014 Tiť pozdvihnou hlasu svého, prozpěvovati budou v důstojnosti Hospodinově, prokřikovati budou i při moři. 023 ISA 024 015 Protož v údolích oslavujte Hospodina, na ostrovích mořských jméno Hospodina Boha Izraelského. 023 ISA 024 016 Od končin země slyšíme písničky o slávě spravedlivého. Ale já řekl jsem: Zchuravěl jsem, zchuravěl jsem. Ach, na mé hoře, že nešlechetní nešlechetnost provodí, nešlechetnost, pravím, že tak nestydatě páší. 023 ISA 024 017 Hrůza a jáma a osídlo tě očekává, ó obyvateli země. 023 ISA 024 018 I stane se, že kdož uteče před pověstí strachu, upadne do jámy, a kdož vyleze z jámy, v osídle uvázne; nebo průduchové s výsosti otevříni budou, a zatřesou se základové země. 023 ISA 024 019 Velmi se rozstoupí země, velice se rozpadne země, náramně pohybovati se bude země. 023 ISA 024 020 Motaje, motati se bude země jako opilý, a přenešena bude jako chaloupka; nebo těžce na ni dolehne nepravost její, i padne tak, že nepovstane více. 023 ISA 024 021 I stane se v ten den, navštíví Hospodin vojsko vysoké na výsosti, též i krále zemské na zemi. 023 ISA 024 022 Kteřížto shromážděni budou, tak jako shromažďováni bývají vězňové do žaláře, a zavříni budou u vězení; po mnohých, pravím, dnech navštíveni budou. 023 ISA 024 023 I zahanbí se měsíc, a zastydí slunce, když kralovati bude Hospodin zástupů na hoře Sion, a v Jeruzalémě, a před starci svými slavně. 023 ISA 025 001 Hospodine, ty jsi Bůh můj, vyvyšovati tě budu, a oslavovati budu jméno tvé; nebo jsi učinil předivné věci. Rady tvé zdávna uložené jsou věrná pravda. 023 ISA 025 002 Nebo jsi obrátil město v hromadu, město hrazené v zříceninu, paláce cizozemců, aby nebyli městem, a na věky aby nebyli zase staveni. 023 ISA 025 003 Protož ctíti tě budou lid silný, města národů hrozných báti se tebe budou. 023 ISA 025 004 Nebo jsi byl hradem chudému, hradem nuznému v úzkosti jeho, útočištěm před povodní, zastíněním před horkem; (nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zed). 023 ISA 025 005 Hlučení cizozemců jsi přetrhl jako horkost v sucho, horkost stínem oblaku; zhouba ukrutných přetržena. 023 ISA 025 006 I učiní Hospodin zástupů všechněm národům na hoře této hody z věcí tučných, hody z vína vystálého, z věcí tučných, mozk v sobě majících, z vína vystálého a učištěného. 023 ISA 025 007 A zkazí na hoře této zastření, kteréž zastírá všecky lidi, a přikrytí, jímž přikryti jsou všickni národové. 023 ISA 025 008 Sehltí i smrt u vítězství, a setře Panovník Hospodin slzu s všeliké tváři, a pohanění lidu svého odejme ze vší země; (nebo Hospodin mluvil). 023 ISA 025 009 Pročež řekne v ten den: Aj, Bůh náš tento jest, očekávaliť jsme na něj, a vysvobodil nás. Onť jest Hospodin, jehož jsme očekávali; plésati a veseliti se budeme v spasení jeho. 023 ISA 025 010 Nebo odpočine ruka Hospodinova na hoře této, a mlácen bude Moáb na místě svém, jako vymlacována bývá pleva do hnoje. 023 ISA 025 011 A roztáhneť ruce své u prostřed něho, jako roztahuje ten, kterýž plyne k plování, a poníží pýchy jeho rameny rukou svých. 023 ISA 025 012 A tak pevnost i výsost zdí tvých sehne, poníží a srazí na zem až do prachu. 023 ISA 026 001 V ten den zpívána bude píseň tato v zemi Judské: Město máme pevné, sám Bůh spasením obdařil zdi a valy jeho. 023 ISA 026 002 Otevřete brány, ať vejde národ spravedlivý, ostříhající všeliké pravdy. 023 ISA 026 003 Člověka spoléhajícího na tě ostříháš v pokoji; v pokoji, nebo v tebe doufá. 023 ISA 026 004 Doufejtež v Hospodina až na věky; nebo v Hospodinu, v Hospodinu jest skála věčná. 023 ISA 026 005 Ale obyvatele vysokých míst snižuje, města vyvýšeného ponižuje, ponižuje ho až k zemi, sráží je až do prachu. 023 ISA 026 006 Pošlapává je noha, nohy chudého, krokové nuzných. 023 ISA 026 007 Cesta spravedlivého jest upřímá; stezku spravedlivého vyrovnáváš. 023 ISA 026 008 Také na cestě soudů tvých, Hospodine, očekáváme na tě; ke jménu tvému a k rozpomínání se na tě patří žádost duše. 023 ISA 026 009 Duše má touží po tobě v noci, nýbrž i duchem svým ve mně ráno tě hledám. Nebo když soudové tvoji dějí se na zemi, obyvatelé okršlku zemského učí se spravedlnosti. 023 ISA 026 010 Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu. 023 ISA 026 011 Hospodine, ačkoli vyvýšena jest ruka tvá, však toho nevidí. Uzříť a zahanbeni budou, závidíce lidu tvému; nadto i ohněm ty nepřátely své sehltíš. 023 ISA 026 012 Nám, Hospodine, způsobíš pokoj; nebo i všecko, cožkoli se dálo při nás, dělal jsi pro dobré naše. 023 ISA 026 013 Hospodine, Bože náš, panovaliť jsou nad námi páni jiní než ty, ( my však toliko v tebe doufajíce, rozpomínali jsme se na jméno tvé). 023 ISA 026 014 Ale již zemřevše, neoživouť, mrtví jsouc, nevstanouť, proto že jsi je navštívil, a vyplénil, i zahladil všecku památku jejich. 023 ISA 026 015 Rozmnožil jsi národ, ó Hospodine, rozmnožil jsi národ, a oslaven jsi, ač jsi jej byl vzdálil do všech končin země. 023 ISA 026 016 Hospodine, v úzkosti hledali tebe, vylévali prosby, když jsi je trestával. 023 ISA 026 017 Jako těhotná, blížíc se ku porodu, svírá se, křičí v bolestech svých, tak jsme byli před tváří tvou, Hospodine. 023 ISA 026 018 Počali jsme, svírali jsme se, jako bychom rodili vítr: však jsme žádného vysvobození nezpůsobili zemi, aniž padli obyvatelé okršlku zemského. 023 ISA 026 019 Oživouť mrtví tvoji, těla mrtvá má vstanou. Prociťte a prozpěvujte, obyvatelé prachu. Nebo rosa tvá jako rosa na bylinách, ale bezbožné k zemi zporážíš. 023 ISA 026 020 Ej lide můj, vejdi do pokojů svých, a zavři dvéře své za sebou; schovej se na maličkou chvilku, dokudž nepřejde hněv. 023 ISA 026 021 Nebo aj, Hospodin béře se z místa svého, aby navštívil nepravost na obyvatelích země, a odkryje země zbité své, a nebude přikrývati více zmordovaných svých. 023 ISA 027 001 V ten den navštíví Hospodin mečem svým přísným, velikým a mocným Leviatana, hada dlouhého, a Leviatana, hada stočilého, a zabije draka, kterýž jest v moři. 023 ISA 027 002 V ten den o vinici výborné víno vydávající zpívejte. 023 ISA 027 003 Já Hospodin, kterýž ji ostříhám, každé chvilky budu ji svlažovati, a aby jí někdo neuškodil, v noci i ve dne ji ostříhati. 023 ISA 027 004 Prchlivosti při mně žádné není. Kdož mi dá bodlák a trn, abych proti ní válčil, a spálil ji docela? 023 ISA 027 005 Zdali sváže sílu mou, aby učinil se mnou pokoj, aby pravím, učinil se mnou pokoj? 023 ISA 027 006 Vždyť na to přijde, že se vkoření Jákob, zkvetne a zroste Izrael, a naplní okršlek zemský ovocem. 023 ISA 027 007 Nebo zdaliž jej tak ubil, jako ubil nepřítele jeho? Zdali jej zamordoval, jako jsou jiní zmordováni od něho? 023 ISA 027 008 Vedlé míry trestal jej i tehdáž, když jej zavesti dal, ješto nepřítele zachvátil větrem svým tuhým východním. 023 ISA 027 009 A protož tím způsobem očištěna bude nepravost Jákobova, a toť bude veliký užitek, že odejme hřích jeho, když rozmece všecko kamení oltáře jako kamení vápenné rozsypané, neostojí hájové, ani sluneční obrazové; 023 ISA 027 010 Když město hrazené zpustne, a bude příbytkem zavrženým a opuštěným jako poušť, tam pásti se bude tele, a tam léhati, a pokazí docela výstřelky jeho. 023 ISA 027 011 Když počne zráti žeň jeho, potřína bude; ženy přijdouce, zapálí ji. Nebo ten lid nemá žádného rozumu; protož neslituje se nad ním učinitel jeho, a stvořitel jeho neučiní jemu milosti. 023 ISA 027 012 I stane se v ten den, když pomstu uvoditi bude Hospodin od toku řeky až do potoka Egyptského, že vy, synové Izraelští, po jednom sebráni budete. 023 ISA 027 013 Stane se také v ten den, že troubeno bude trubou velikou, i přijdou, kteříž byli zahynuli v zemi Assyrské, a zahnáni byli do země Egyptské, a klaněti se budou Hospodinu na hoře svaté v Jeruzalémě. 023 ISA 028 001 Běda koruně pýchy, ožralcům Efraimským, květu nestálému v kráse a slávě své, těm, kteříž jsou při vrchu údolí velmi úrodného, a ztupeným od vína. 023 ISA 028 002 Aj, silný a mocný Páně jako příval s krupobitím, jako povětří vyvracející, jako povodeň vod prudkých a rozvodnilých prudce až k zemi porazí. 023 ISA 028 003 Nohami pošlapána bude koruna pýchy, ožralci Efraimští. 023 ISA 028 004 Tehdáž stane se, že květ ten nestálý v kráse a slávě své těch, kteříž jsou při vrchu údolí velmi úrodného, bude jako ranní ovoce, prvé než léto bývá; kteréž vida někdo, nepustil by ho z ruky, až by je snědl. 023 ISA 028 005 V ten den bude Hospodin zástupů korunou ozdoby, a korunou okrasy ostatkům lidu svého, 023 ISA 028 006 A duchem soudu sedícímu na soudu, a silou těm, kteříž zapuzují válku až k bráně. 023 ISA 028 007 Ale i ti od vína bloudí, a od opojného nápoje se potácejí. Kníže i prorok bloudí, přeplňujíce se nápojem opojným, pohlceni jsou od vína, potácejí se od nápoje opojného, bloudí u vidění, chybují v soudu. 023 ISA 028 008 Nebo všickni stolové plní jsou vývratků a lejn, tak že žádného místa čistého není. 023 ISA 028 009 Kohož by vyučoval umění? A komu by posloužil, aby vyrozuměl naučení? Zdali ostaveným od mléka, odtrženým od prsí? 023 ISA 028 010 Poněvadž měli naučení za naučením, naučení za naučením, správu za správou, správu za správou, trošku odtud, trošku od onud. 023 ISA 028 011 A však jako by neznámou řečí a cizím jazykem mluvil lidu tomuto, 023 ISA 028 012 Kdyžto jim řekl: Totoť jest odpočinutí, způsobte odpočinutí ustalému, toť jest, pravím, odpočinutí. Ale nechtěli slyšeti. 023 ISA 028 013 I bude jim slovo Hospodinovo naučení za naučením, naučení za naučením, správa za správou, správa za správou, troška odtud, troška od onud; k tomu aby šli a padajíce nazpět, setříni byli, a zapleteni jsouce, aby polapeni byli. 023 ISA 028 014 Protož slyšte slovo Hospodinovo, muži posměvači, panující nad lidem tímto, kterýž jest v Jeruzalémě: 023 ISA 028 015 Proto že říkáte: Učinili jsme smlouvu s smrtí, a s peklem máme srozumění, pomsta rozvodnilá, ač přecházeti bude, nepřijde na nás, jakžkoli jsme položili svod za útočiště své, a pod falší jsme se ukryli: 023 ISA 028 016 Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin: Aj, já zakládám na Sionu kámen, kámen zkušený, úhelný drahý, základ pevný; kdo věří, nebudeť kvapiti. 023 ISA 028 017 A vykonám soud podlé pravidla, a spravedlnost podlé závaží, i zamete to omylné útočiště krupobití, a skrýši povodeň zatopí. 023 ISA 028 018 A tak zrušena bude smlouva vaše s smrtí, a srozumění vaše s peklem neostojí; a když přecházeti bude pomsta rozvodnilá, budete od ní pošlapáni. 023 ISA 028 019 Jakž jen počne přecházeti, zachvátí vás; každého zajisté jitra přecházeti bude, ve dne i v noci. I stane se, že sám strach tomu, což jste slýchali, k srozumění poslouží, 023 ISA 028 020 Zvlášť když bude tak krátké lůže, že se nebude lze stáhnouti, a přikrýti úzké, by se i skrčil. 023 ISA 028 021 Nebo jako na hoře Perazim povstane Hospodin, jako v údolí Gabaon hněvati se bude, aby dělal dílo své, neobyčejné dílo své, aby vykonal skutek svůj, neobyčejný skutek svůj. 023 ISA 028 022 A protož nebuďtež již posměvači, aby se nezadrhla osídla vaše; nebo o zkažení, a to jistém, vší země slyšel jsem ode Pána, Hospodina zástupů. 023 ISA 028 023 Nastavte uší, a slyšte hlas můj; pozorujte, a poslechněte řeči mé. 023 ISA 028 024 Zdaliž každého dne oře oráč, aby sel, prohání brázdy, a vláčí rolí svou? 023 ISA 028 025 Zdali když srovná svrchek její, nerozsívá viky, a nerozmítá kmínu a neseje pšenice přední a ječmene výborného, i špaldy v místě příhodném? 023 ISA 028 026 Nebo učí jej rozšafnosti, Bůh jeho vyučuje jej. 023 ISA 028 027 Nebýváť pak okovaným smykem mlácena vika, aniž kolem vozním po kmínu se vůkol jezdí; nebo holí vytlouká se vika, a kmín prutem. 023 ISA 028 028 Pšenice mlácena bývá; však i té ne vždycky mlátiti bude, aniž ji potře kolem vozu svého, ani o zuby jeho rozdrobí. 023 ISA 028 029 I to od Hospodina zástupu vyšlo, kterýž jest divný v radě, a veleslavný v skutku. 023 ISA 029 001 Běda Arieli, Arieli městu, v kterémž bydlil David. Přidejte rok po roku, nechať zařezují beránky. 023 ISA 029 002 Však předce ssoužím Ariele. I nastane žalost a zámutek, nebo mi bude jako Ariel. 023 ISA 029 003 Položím se zajisté vůkol proti tobě vojensky, a ssoužím tě bez lítosti, a vzdělám proti tobě šance. 023 ISA 029 004 Tehdy sníženo jsuc, z země mluviti budeš, a z prachu šeptati bude řeč tvá; bude, pravím, jako hadače z země hlas tvůj, a z prachu řeč tvá siptěti. 023 ISA 029 005 Nebo jako prášku drobného bude množství nepřátel tvých, a jako plev létajících množství ukrutníků, a stane se to hned v okamžení. 023 ISA 029 006 Od Hospodina zástupů navštíveno bude hromem a země třesením, a zvukem velikým, vichřicí a bouří a plamenem ohně sžírajícího. 023 ISA 029 007 I budeť jako zdání vidění nočního množství všech národů bojujících proti Arieli, a všech válčících proti němu a pevnostem jeho, a ssužujících jej. 023 ISA 029 008 Bude, pravím, jako když se lačnému ve snách zdá, an jí, ale když procítí, prázdný jest život jeho; a jako když se žíznivému ve snách zdá, an pije, a když procítí, žíznivým zůstává, a duše jeho vždy žádá: tak bude množství všech národů, bojujících proti hoře Sion. 023 ISA 029 009 Jak zpozdilí jste, ješto byste se měli užasnouti; rozkoš provodíte, ješto byste měli na pomoc volati. Zpili se, ale ne vínem; potácejí se, ale ne od nápoje opojného. 023 ISA 029 010 Nebo naplnil vás Hospodin duchem chropotu, a zavřel oči vaše; proroků i knížat vašich nejopatrnějších oči zastřel. 023 ISA 029 011 Protož jest vám všeliké vidění podobné slovům knihy zapečetěné, kterouž dadí-li tomu, kterýž zná písmo, řkouce: Čti ji medle, i řekne: Nemohu, nebo zapečetěná jest. 023 ISA 029 012 Pakli dadí knihu tomu, kterýž nezná písma, řkouce: Čti ji medle, tedy dí: Neznám písma. 023 ISA 029 013 Nebo praví Pán: Proto že lid tento přibližuje se ústy svými, a rty svými ctí mne, srdce pak své vzdaluje a bázeň jejich, již se mne bojí, jest z přikázaní lidských pošlá: 023 ISA 029 014 Z té příčiny, aj, já také divně zajdu s lidem tímto, divně, pravím, a zázračně. I zahyne moudrost moudrých jeho, a opatrnost opatrných jeho vymizí. 023 ISA 029 015 Běda těm, kteříž hluboko před Hospodinem skrývají radu, jejichž každý skutek děje se v temnostech, a říkají: Kdo nás vidí? A kdo nás šetří? 023 ISA 029 016 Převrácená myšlení vaše zdali nejsou podobná hlině hrnčířově? Zdali říká dílo o dělníku svém: Neučinil mne? A účinek říká-liž o učiniteli svém: Nerozuměl? 023 ISA 029 017 Zdaliž po maličkém a kratičkém času neobrátí se Libán v pole, a pole za les nebude počteno? 023 ISA 029 018 I uslyší v ten den hluší slova knihy, a z mrákoty a tmy oči slepých prohlédnou. 023 ISA 029 019 Ale tiší rozveselí se náramně v Hospodinu, a chudí lidé v Svatém Izraelském plésati budou, 023 ISA 029 020 Kdyžto přestane ukrutník, a zahyne posměvač, a všickni, kteříž jsou pilni marnosti, vypléněni budou, 023 ISA 029 021 Kteříž obviňují z hříchu člověka pro slovo, a na toho, kterýž je tresce, v bráně lécejí, a pro nic utiskují spravedlivého. 023 ISA 029 022 Protož takto dí o domu Jákobovu Hospodin, kterýž vykoupil Abrahama: Nebudeť již zahanben Jákob, aniž více tvář jeho zbledne. 023 ISA 029 023 Nebo když uzří syny své, dílo rukou mých u prostřed sebe, an posvěcují jména mého, tedy posvěcovati budou Svatého Jákobova, a k bázni Boha Izraelského sloužiti, 023 ISA 029 024 Aby bloudící duchem nabyli rozumnosti, a reptáci naučili se umění. 023 ISA 030 001 Běda synům zpurným, dí Hospodin, skládajícím radu, kteráž není ze mne, a přikrývajícím ji přikrytím, ale ne z ducha mého, aby hřích k hříchu přidávali; 023 ISA 030 002 Kteříž chodí a sstupují do Egypta, nedotazujíce se úst mých, aby se zmocňovali v síle Faraonově, a doufali v stínu Egyptském. 023 ISA 030 003 Nebo síla Faraonova bude vám k hanbě, a to odpočívání v stínu Egyptském k lehkosti, 023 ISA 030 004 Proto že knížata jeho byli v Soan, a poslové jeho do Chanes chodili. 023 ISA 030 005 Všeckyť k zahanbení přivede skrze lid, kterýž jim nic neprospěje, aniž bude ku pomoci, ani k užitku, ale k hanbě toliko a k útržce. 023 ISA 030 006 Břímě hovad poledních v zemi nátisku a ssoužení, odkudž lev a lvíče, ještěrka a drak ohnivý létající, odnesou na hřbetě hovádek bohatství svá, a na hrbu velbloudů poklady své k lidu, kterýž jim nic neprospěje. 023 ISA 030 007 Nebo Egyptští nadarmo a na prázdno pomáhati budou. Pročež ohlašuji to, že by síla jejich byla s pokojem seděti. 023 ISA 030 008 Nyní jdi, napiš to na tabuli před očima jejich, a na knize vyrej to, aby to zůstávalo do nejposlednějšího dne, a až na věky věků, 023 ISA 030 009 Že lid tento zpurný jest, synové lháři, synové, kteříž nechtí poslouchati zákona Hospodinova; 023 ISA 030 010 Kteříž říkají vidoucím: Nemívejte vidění, a prorokům: Neprorokujte nám toho, což pravého jest; mluvte nám pochlebenství, prorokujte oklamání. 023 ISA 030 011 Sejděte s cesty, svozujte od stezky, nechať se vzdálí od tváří naší Svatý Izraelský. 023 ISA 030 012 Protož takto praví Svatý Izraelský: Proto že pohrdáte slovem tím, a doufáte ve lsti a v převrácenosti, a spoléháte na ni: 023 ISA 030 013 Z té příčiny bude vám tato nepravost jako zed tržená padající, a vydutí na zdi vysoké, jejíž brzké a náhlé bývá oboření. 023 ISA 030 014 A rozrazí ji, jako rozrážejí nádobu hrnčířskou rozbitou; neodpustíť, tak že nebude nalezena po rozražení jejím ani střepina k nabrání ohně z ohniště, anebo k nabrání vody z louže. 023 ISA 030 015 Nebo tak řekl Panovník Hospodin, Svatý Izraelský: Obrátíte-li se, a spokojíte-li se, zachováni budete. V utišení se a v doufání bude síla vaše. Ale nechcete. 023 ISA 030 016 Nýbrž říkáte: Nikoli, ale na koních utečeme. Protož utíkati budete. Na rychlých ujedeme. Ale rychlejší budou stihající vás. 023 ISA 030 017 Jeden tisíc před okřiknutím jednoho, a před okřiknutím pěti utíkati budete, až (jestliže však vás co pozůstane), budete zanecháni jako okleštěné dřevo na vrchu hory, a jako korouhev na pahrbku. 023 ISA 030 018 Protoť pak shovívá Hospodin, milost vám čině, a protoť se vyvýší, aby se smiloval nad vámi; nebo Hospodin jest Bůh spravedlivý. Blahoslavení všickni, kteříž očekávají na něj. 023 ISA 030 019 Lid zajisté na Sionu a v Jeruzalémě bydliti bude. Nikoli plakati nebudeš; k hlasu volání tvého bude všelijak milost činiti s tebou. Hned jakž uslyší, ohlásíť se. 023 ISA 030 020 A ačkoli Pán dá vám chleba úzkosti a vody ssoužení, však nebudou více odjati tobě učitelé tvoji, ale očima svýma vídati budeš učitele své, 023 ISA 030 021 A ušima svýma slýchati slovo tobě po zadu řkoucích: Toť jest ta cesta, choďte po ní, buď že byste se na pravo neb na levo uchýlili. 023 ISA 030 022 Tedy zavržete obestření rytin svých stříbrných, a oděv slitin svých zlatých; odloučíš je jako nemoc svou trpící, řka jim: Táhněte tam. 023 ISA 030 023 Dáť i déšť na rozsívání tvé, kterýmž bys osíval zemi, a chléb z úrody země, kterýž bude jadrný a zdárný; v ten den pásti se bude i dobytek tvůj na pastvišti širokém. 023 ISA 030 024 Volové také i oslové, dělající zemi, píci čistou jísti budou, kteráž opálkou a věječkou vyčištěna bývá. 023 ISA 030 025 Budou také na všeliké hoře vysoké, a na všelikém pahrbku vyvýšeném pramenové a potokové vod, v den porážky veliké, když padnou věže. 023 ISA 030 026 Bude i světlo měsíce jako světlo slunce, světlo pak slunce bude sedmernásobní, jako světlo sedmi dnů, v den, v kterýž uváže Hospodin zlámání lidu svého, a ránu zbití jeho uzdraví. 023 ISA 030 027 Aj, jméno Hospodinovo přichází z daleka, jehožto hněv hořící a těžká pomsta; rtové jeho naplněni jsou prchlivostí, a jazyk jeho jako oheň sžírající. 023 ISA 030 028 Duch pak jeho jako potok rozvodnilý, kterýž až do hrdla dosáhne, aby tříbil národy, až by v nic obráceni byli, a uzdou svíral čelisti národů. 023 ISA 030 029 I budete zpívati, jako když se v noci zasvěcuje slavnost, a veseliti se srdečně, jako ten, kterýž jde s píšťalkou, bera se na horu Hospodinovu, k skále Izraelově, 023 ISA 030 030 Když dá slyšeti Hospodin hlas důstojnosti své, a ukáže vztaženou ruku svou s hněvem prchlivosti a plamenem ohně sžírajícího, an vše rozráží i přívalem i kamenným krupobitím. 023 ISA 030 031 Hlasem zajisté Hospodinovým potřín bude Assur, kterýž jiné kyjem bijíval. 023 ISA 030 032 Ale stane se, že každé udeření holí, kterouž doloží na něj Hospodin, silně dolehne; s bubny a harfami a bitvou veselou bojovati bude proti němu. 023 ISA 030 033 Nebo připraveno jest již dávno peklo, také i samému králi připraveno jest. Hluboké a široké je učinil, hranic jeho, ohně a dříví mnoho; dmýchání Hospodinovo jako potok siry je zapaluje. 023 ISA 031 001 Běda těm, kteříž se utíkají do Egypta o pomoc, a v koních zpoléhají, a doufají v vozích, že jich mnoho, a v jezdcích, že jich množství veliké, a nepatří k Svatému Izraelskému, aniž Hospodina hledají, 023 ISA 031 002 Ještoť i on jest moudrý. Protož uvede pomstu, a nezměníť slov svých, ale povstane proti domu zlostníků a proti pomoci těch, kteříž páší nepravost. 023 ISA 031 003 Egyptští pak jsou lidé, a ne Bůh silný, a koni jejich tělo, a ne duch. A protož jakž jen Hospodin vztáhne ruku svou, padne i pomocník, padne i ten, jemuž byl ku pomoci; a tak jednostejně všickni ti na nic přijdou. 023 ISA 031 004 Nebo tak řekl Hospodin ke mně: Jako když lev řve aneb lvíče nad loupeží svou, proti němuž byl-li by svolán houf pastýřů, křiku jejich se neděsí, aniž se pro hluk jejich koří: tak sstoupí Hospodin zástupů, aby bojoval o horu Sion, a o pahrbek její. 023 ISA 031 005 Jako ptáci létajíce, tak hájiti bude Hospodin zástupů Jeruzaléma, anobrž obhajuje vysvobodí, pomíjeje zachová. 023 ISA 031 006 Navraťtež se k tomu, od něhož hluboko zabředli synové Izraelští. 023 ISA 031 007 Nebo v ten den zavržete jeden každý modly své stříbrné a modly své zlaté, kterýchž vám nadělaly ruce vaše, abyste hřešili. 023 ISA 031 008 I padne Assur od meče ne muže, a meč ne člověka zžíře jej; a utíkati bude před mečem, a nejudatnější jeho pod plat uvedeni budou. 023 ISA 031 009 A tak skála jeho pro strach zmizí, a knížata jeho korouhve děsiti se budou, praví Hospodin, jehož jest oheň na Sionu a pec v Jeruzalémě. 023 ISA 032 001 Aj, v spravedlnosti kralovati bude král, a knížata v soudu panovati budou. 023 ISA 032 002 Nebo bude muž ten jako skrýše před větrem, a schrana před přívalem, jako potokové vod na místě suchém, jako stín skály veliké v zemi vyprahlé. 023 ISA 032 003 A oči vidoucích nebudou blíkati, a uši slyšících pozorovati budou. 023 ISA 032 004 Pročež srdce bláznů nabude umění, a jazyk zajikavých prostranně a světle mluviti bude. 023 ISA 032 005 Nebudeť více nazýván nešlechetný šlechetným, a skrbný nebude slouti štědrým. 023 ISA 032 006 Proto že nešlechetný o nešlechetnosti mluví, a srdce jeho skládá nepravost, jak by provodil ošemetnost, a mluvil proti Hospodinu scestné věci, jak by znuzil duši lačného, a nápoj žíznivému odjal. 023 ISA 032 007 Také i usilování skrbného jsou škodlivá; nebo nešlechetnosti obmýšlí, jak by k záhubě přivedl ponížené slovy lživými, a mluvil proti nuznému před soudem. 023 ISA 032 008 Ješto šlechetný obmýšlí šlechetné věci, a takovýť při tom, což šlechetného jest, státi bude. 023 ISA 032 009 Ženy lhostejné, vstaňte, slyšte hlas můj; dcery bezpečně sobě počínající, ušima pozorujte řeči mé. 023 ISA 032 010 Za mnohé dny a léta vichrovány budete, ó vy v bezpečnosti bydlící; nebo přestane vinobraní, a klizení úrod nepřijde. 023 ISA 032 011 Třestež se strachem, ó lhostejné, pohnětež se, bezpečně sobě počínající; svlecte se, a obnažte se, a přepašte se po bedrách. 023 ISA 032 012 Kvílíce nad prsy, nad poli výbornými a nad kmeny úrodnými. 023 ISA 032 013 Na zemi lidu mého trní a hloží vzejde, anobrž na všech domích veselých a městě plésajícím. 023 ISA 032 014 Nebo rozkošný palác opuštěn bude, hluk města přestane, hrad vysoký a věže obráceny budou v jeskyně na věčnost, k radosti divokým oslům, a ku pastvišti stádům. 023 ISA 032 015 Dokudž nebude vylit na nás duch s výsosti, a nebude obrácena poušť v pole úrodné, a pole úrodné za les počítáno. 023 ISA 032 016 I bude na poušti soud bydliti, a spravedlnost na poli úrodném přebývati. 023 ISA 032 017 A zjeví se skutek spravedlnosti, pokoj, ovoce, pravím, spravedlnosti, pokoj a bezpečnost až na věky. 023 ISA 032 018 Nebo bydliti bude lid můj v obydlí pokojném, totiž v příbytcích nejbezpečnějších a v odpočívání nejpokojnějším, 023 ISA 032 019 Byť pak i krupobití spadlo na les, a velmi sníženo bylo město. 023 ISA 032 020 Blaze vám, kteříž sejete na všelikých místech úrodných, vypouštějíc tam vola i osla. 023 ISA 033 001 Běda tobě, zhoubce, ješto sám nebýváš huben, a kterýž nevěrně děláš, ješto tobě nečinili nevěrně. Když přestaneš býti zhoubcím, pohuben budeš; když přestaneš nevěrně činiti, nevěrněť činiti budou. 023 ISA 033 002 Hospodine, učiň nám milost, na tebeť očekáváme; budiž ramenem svých každého jitra, a vysvobozením naším v čas ssoužení. 023 ISA 033 003 Před zvukem hřmotu rozprchnou se národové, před vyvýšením tvým budou rozptýleni pohané. 023 ISA 033 004 A sebrána bude loupež vaše, tak jako sbíráni bývají chroustové; jako připadají kobylky, tak připadnou na ni. 023 ISA 033 005 Vyvýšíť se Hospodin, nebo na výsosti přebývá, a naplní Sion soudem a spravedlností. 023 ISA 033 006 I bude upevněním časů tvých, silou i hojným spasením; moudrost a umění, a bázeň Hospodinova poklad tvůj. 023 ISA 033 007 Aj, rekové jejich naříkali vně, jednatelé pokoje hořce plakali. 023 ISA 033 008 Zpustly silnice, přestali choditi cestou; zrušil příměří, nevážil sobě měst, za nic položil sobě člověka. 023 ISA 033 009 Kvílila a zemdlela země, styděti se musil Libán a usvadl; Sáron učiněn jako poušť, Bázan pak a Karmel oklácen. 023 ISA 033 010 Jižť povstanu, praví Hospodin, již vyvýšen, již vyzdvižen budu. 023 ISA 033 011 Počnouce slámu, porodíte strniště; oheň dýchání vašeho sžíře vás. 023 ISA 033 012 I budou národové vypálené vápno, trní podťaté, ohněm spáleni budou. 023 ISA 033 013 Slyšte dalecí, co jsem učinil, a poznejte blízcí sílu mou. 023 ISA 033 014 Zděsili se na Sionu hříšníci, podjala hrůza pokrytce, řkoucí: Kdož by z nás mohl ostáti před ohněm sžírajícím? Kdož by z nás mohl ostáti před plamenem věčným? 023 ISA 033 015 Ten, kterýž chodí v spravedlnosti, a mluví pravé věci, kterýž pohrdá ziskem z útisku, kterýž otřásá ruce své, aby darů nepřijímal, kterýž zacpává uši své, aby neslyšel rady o vraždě, a zavírá oči své, aby se na zlé nedíval: 023 ISA 033 016 Ten na vysokých místech přebývati bude, hradové na skalách útočiště jeho, tomu chléb dán bude, vody jeho stálé budou. 023 ISA 033 017 Krále v okrase jeho uzří oči tvé, spatří i zemi dalekou. 023 ISA 033 018 Srdce tvé přemyšlovati bude o strachu, řka: Kdež jest písař, kde výběrčí, kde spisovatel velikých domů? 023 ISA 033 019 Lidu ukrutného neuhlédáš, lidu hluboké řeči, jíž bys neslýchal, a jazyku cizího, jemuž bys nerozuměl. 023 ISA 033 020 Patř na Sion, město slavností našich, oči tvé nechať hledí na Jeruzalém, obydlí pokojné, stánek, kterýž nebude přenešen, kolíkové jeho na věky se nepohnou, a žádný provaz jeho se neztrhá; 023 ISA 033 021 Proto že velikomocný Hospodin jest nám na místě tom řekami toků širokých, po němž nepůjde lodí s vesly, aniž bárka veliká po něm přecházeti bude. 023 ISA 033 022 Nebo Hospodin jest soudce náš, Hospodin ustanovitel práv našich, Hospodin král náš, onť spasí nás. 023 ISA 033 023 Oslábliť jsou provazové tvoji, aniž budou moci utvrditi sloupu bárky své, ani roztáhnouti plachty, anť již rozdělena bude kořist loupeže mnohé; i chromí rozchvátají kořist. 023 ISA 033 024 Aniž dí kdo z obyvatelů: Nemocen jsem. Lid osedlý v něm zproštěn bude nepravosti. 023 ISA 034 001 Přistuptež národové, abyste slyšeli, a lidé pozorujte. Nechať slyší země i plnost její, okršlek zemský i všeliký plod jeho. 023 ISA 034 002 Proto že hněv Hospodinův jest proti všechněm národům, a prchlivost proti všemu vojsku jejich: vyhubí je jako proklaté, a vydá je k zabití. 023 ISA 034 003 I budou povrženi zbití jejich, a z těl mrtvých jejich vzejde smrad, a rozplynou se hory od krve jejich. 023 ISA 034 004 Chřadnouti bude i všecko vojsko nebeské, a svinuta budou nebesa jako kniha, a všecko vojsko jejich sprchne, jako prší list s vinného kmene, a jako nezralé ovoce s fíku. 023 ISA 034 005 Nebo opojen jest na nebi meč můj; na Idumejské sstoupí, a na lid, na nějž jsem klatbu vydal, aby trestán byl. 023 ISA 034 006 Meč Hospodinův bude plný krve, umastí se tukem a krví beranů a kozlů, tukem ledvin skopových; obět zajisté bude míti Hospodin v Bozra, a zabijení veliké v zemi Idumejské. 023 ISA 034 007 Sstoupí s nimi i jednorožcové a volčata s voly, i opije se země jejich krví, a prach jejich tukem se omastí. 023 ISA 034 008 Nebo den pomsty Hospodinovy, léto odplacování se, aby mštěno bylo Siona. 023 ISA 034 009 A obráceni budou potokové její v smolu, a prach její v siru, a země její obrátí se v smolu hořící. 023 ISA 034 010 V noci ani ve dne neuhasne, na věky vystupovati bude dým její, od národu až do pronárodu pustá zůstane, na věky věků nebude, kdo by šel přes ni. 023 ISA 034 011 Ale osednou ji pelikán a výr, kalous také a krkavec budou bydliti v ní, a roztáhne po ní šňůru zahanbení a závaží marnosti. 023 ISA 034 012 Šlechticů jejích volati budou k království, ale nebude tam žádného, nebo všecka knížata její zhynou. 023 ISA 034 013 A vzroste na palácích jejích trní, kopřivy a bodláčí na hradích jejích, a bude příbytkem draků a obydlím sov. 023 ISA 034 014 Tam se budou potkávati spolu zvěř s ptactvem, a příšera jedna druhé se ozývati; tam toliko noční přeluda se usadí, a odpočinutí sobě nalezne. 023 ISA 034 015 Tam se zhnízdí sup, a škřečeti bude, a když vysedí, shromáždí je pod stín svůj; tam také shledají se luňáci jeden s druhým. 023 ISA 034 016 Hledejte v knize Hospodinově, a čtěte. Ani jedno z těch nechybí, a jeden každý bez své druže nebude; nebo to ústa Páně přikázala, a duch jeho shromáždí je. 023 ISA 034 017 Onť zajisté vrže jim losy, a ruka jeho jim rozdělí ji provazcem; až na věky dědičně ji osednou, od národu až do pronárodu v ní přebývati budou. 023 ISA 035 001 Veseliti se budou z toho poušť a pustina, plésati, pravím, bude poušť, a zkvetne jako růže. 023 ISA 035 002 Ušlechtile zkvetne, ano i radostně plésati bude s prozpěvováním. Sláva Libánská dána jí bude, okrasa Karmelská a Sáronská. Tyť věci uzří slávu Hospodinovu, důstojnost Boha našeho. 023 ISA 035 003 Posilňtež rukou opuštěných, a kolena klesající utvrďte. 023 ISA 035 004 Rcete těm, kteříž jsou bázlivého srdce: Posilňte se, nebojte se. Aj, Bůh váš s pomstou přijde, s odplatou Bůh sám přijde, a spasí vás. 023 ISA 035 005 Tehdáž otevrou se oči slepých, otevrou se též i uši hluchých. 023 ISA 035 006 Tehdáž poskočí kulhavý jako jelen, a jazyk němého prozpěvovati bude; nebo se vyprýští vody na poušti, a potokové na pustinách. 023 ISA 035 007 A obrátí se místo vyprahlé v jezero, a žíznivé v prameny vod; v doupatech draků, v pelešech jejich tráva, třtí a sítí. 023 ISA 035 008 Bude také tam silnice a cesta, kteráž cestou svatou slouti bude. Nepůjde po ní nečistý, ale bude samých těchto; tou cestou jdoucí i nejhloupější nezbloudí. 023 ISA 035 009 Nebude tam lva, a lítá zvěř nebude choditi po ní, aniž tam nalezena bude, ale půjdou po ní ti, jenž budou vysvobozeni. 023 ISA 035 010 Vykoupení, pravím, Hospodinovi navrátí se, a přijdou na Sion s prozpěvováním, a veselé věčné bude na hlavě jejich; radosti a veselé dojdou, zámutek pak a úpění uteče od nich. 023 ISA 036 001 Stalo se pak čtrnáctého léta kralování Ezechiášova, přitáhl Senacherib král Assyrský proti všechněm městům Judským hrazeným, a zdobýval jich. 023 ISA 036 002 I poslal král Assyrský Rabsaka z Lachis do Jeruzaléma k králi Ezechiášovi s vojskem velikým. Kterýž se postavil u struhy rybníka hořejšího, při silnici pole valchářova. 023 ISA 036 003 Tedy vyšel k němu Eliakim syn Helkiášův, kterýž byl správce domu, a Sobna písař, a Joach syn Azafův, kancléř. 023 ISA 036 004 I mluvil k nim Rabsaces: Povězte medle Ezechiášovi: Toto praví král veliký, král Assyrský: Jakéž jest to doufání, na kterémž se zakládáš? 023 ISA 036 005 Řekl jsem: Jistě žeť jest věc daremní; radyť jest a síly k válce potřebí. A protož v koho doufáš, že mi se protivíš? 023 ISA 036 006 Aj, spolehl jsi na hůl třtiny té nalomené, na Egypt, na niž zpodepřel-li by se kdo, pronikne ruku jeho, a probodne ji. Takovýť jest Farao král Egyptský všechněm, kteříž v něm doufají. 023 ISA 036 007 Pakli mi díš: V Hospodinu Bohu svém doufáme: zdaliž on není ten, jehož pobořil Ezechiáš výsosti i oltáře, a přikázal Judovi a Jeruzalému, řka: Před tímto oltářem klaněti se budete? 023 ISA 036 008 Ale nu, potkej se medle se pánem mým králem Assyrským. Přidámť ještě dva tisíce koní, můžeš-li jen míti, kdo by na nich jeli. 023 ISA 036 009 Jakž tedy odoláš jednomu knížeti z nejmenších služebníků pána mého, ačkoli máš doufání v Egyptu pro vozy a jezdce? 023 ISA 036 010 Přesto, zdali jsem bez Hospodina přitáhl do země této, abych ji zkazil? Hospodin řekl mi: Táhni na tu zemi, a zkaz ji. 023 ISA 036 011 I řekl Eliakim a Sobna a Joach Rabsakovi: Mluv medle k služebníkům svým Syrsky, však rozumíme, a nemluv k nám Židovsky před lidem tímto, kterýž jest na zdech. 023 ISA 036 012 I odpověděl Rabsaces: Zdaliž ku pánu tvému a k tobě poslal mne pán můj, abych mluvil slova tato? Však k mužům těm, kteříž jsou na zdech, aby lejna svá jedli, a moč svůj spolu s vámi pili. 023 ISA 036 013 A tak stoje Rabsaces, volal hlasem velikým Židovsky, a řekl: Slyšte slova krále velikého, krále Assyrského: 023 ISA 036 014 Toto praví král: Nechť vás nesvodí Ezechiáš, neboť nebude moci vyprostiti vás. 023 ISA 036 015 A nechť vám nevelí Ezechiáš doufati v Hospodina, řka: Zajisté vysvobodí nás Hospodin, a nebudeť dáno město toto v ruku krále Assyrského. 023 ISA 036 016 Neposlouchejte Ezechiáše. Nebo takto praví král Assyrský: Učiňte mi to k líbosti, a vyjděte ke mně, i bude moci jísti jeden každý z vinice své, a jeden každý z fíku svého, a píti jeden každý vodu z čisterny své, 023 ISA 036 017 Dokudž nepřijdu, a nepoberu vás do země podobné zemi vaší, do země úrodné, země chleba a vinic. 023 ISA 036 018 Nechť vás nesvodí Ezechiáš, řka: Hospodin vysvobodí nás. Zdaliž mohli vysvoboditi bohové národů jeden každý zemi svou z ruky krále Assyrského? 023 ISA 036 019 Kde jsou bohové Emat a Arfad? Kde jsou bohové Sefarvaim? Zdaliž jsou vysvobodili i Samaří z ruky mé? 023 ISA 036 020 Kteří jsou mezi všemi bohy těch zemí, ješto by vysvobodili zemi svou z ruky mé? Aby pak Hospodin měl vysvoboditi Jeruzalém z ruky mé? 023 ISA 036 021 Oni pak mlčeli, a neodpověděli jemu slova. Nebo takové bylo rozkázaní královo, řkoucí: Neodpovídejte jemu. 023 ISA 036 022 I přišel Eliakim syn Helkiášův, kterýž byl správcím domu, a Sobna písař, a Joach syn Azafův, kancléř, k Ezechiášovi, majíce roucha roztržená, a oznámili jemu slova Rabsakova. 023 ISA 037 001 I stalo se, když to uslyšel král Ezechiáš, že roztrhl roucho své, a oděl se žíní, a všel do domu Hospodinova. 023 ISA 037 002 I poslal Eliakima správce domu, a Sobnu písaře, a starší z kněží, oblečené v žíně k Izaiášovi proroku, synu Amosovu. 023 ISA 037 003 Kteříž řekli jemu: Toto praví Ezechiáš: Den úzkosti a útržky i rouhání jest den tento, proto že se přiblížil plod k vyjití, ale není síly ku porodu. 023 ISA 037 004 Ó by slyšel Hospodin Bůh tvůj slova Rabsakova, jehož poslal král Assyrský pán jeho, aby utrhal Bohu živému, a pomstil Hospodin Bůh tvůj těch slov, kteráž slyšel. Protož pozdvihni modlitby za tento ostatek lidu, kterýž se nalézá. 023 ISA 037 005 I přišli služebníci krále Ezechiáše k Izaiášovi. 023 ISA 037 006 Jimž odpověděl Izaiáš: Toto povíte pánu svému: Takto praví Hospodin: Nestrachuj se slov těch, kteráž jsi slyšel, jimiž se mně rouhali služebníci krále Assyrského. 023 ISA 037 007 Aj, já pustím naň vítr, aby uslyše pověst, navrátil se do země své, a učiním to, že padne od meče v zemi své. 023 ISA 037 008 Navrátiv se pak Rabsaces, nalezl krále Assyrského, an dobývá Lebna. Nebo uslyšel, (pročež odtrhl od Lachis), 023 ISA 037 009 Uslyšel, pravím, o Tirhákovi králi Mouřenínském, ano pravili: Táhne, aby bojoval s tebou. A však uslyšev to, vždy poslal posly své k Ezechiášovi s těmito slovy: 023 ISA 037 010 Takto povíte Ezechiášovi králi Judskému, řkouce: Nechť tebe nesvodí Bůh tvůj, v němž ty doufáš, říkaje: Nebude dán Jeruzalém v ruku krále Assyrského. 023 ISA 037 011 Aj, slyšels, co jsou učinili králové Assyrští všechněm zemím, pohubivše je, a ty bys měl býti vysvobozen? 023 ISA 037 012 Zdaliž jsou je vysvobodili bohové těch národů, kteréž zahladili předkové moji, Gozana, Charana, Resefa a syny z Eden, kteříž byli v Telasar? 023 ISA 037 013 Kde jest král Emat, a král Arfad, a král města Sefarvaim, Ana i Ava? 023 ISA 037 014 Protož vzav Ezechiáš list z ruky poslů, přečtl jej a vstoupiv do domu Hospodinova, rozvinul jej Ezechiáš před Hospodinem. 023 ISA 037 015 A modlil se Ezechiáš Hospodinu, řka: 023 ISA 037 016 Hospodine zástupů, Bože Izraelský, kterýž sedíš nad cherubíny, ty jsi sám Bůh všech království země, ty jsi učinil nebe i zemi. 023 ISA 037 017 Nakloniž, Hospodine, ucha svého a uslyš; otevři, Hospodine, oči své a pohleď; slyš, pravím, všecka slova Senacheribova, kterýž poslal k činění útržek Bohu živému. 023 ISA 037 018 Takť jest, Hospodine, žeť jsou pohubili králové Assyrští všecky ty krajiny i zemi jejich, 023 ISA 037 019 A uvrhli bohy jejich do ohně; nebo nebyli bohové, ale dílo ruku lidských, dřevo a kámen, protož zahladili je. 023 ISA 037 020 A nyní, Hospodine Bože náš, vysvoboď nás z ruky jeho, aťby poznala všecka království země, že jsi ty Hospodin sám. 023 ISA 037 021 Tedy poslal Izaiáš syn Amosův k Ezechiášovi, řka: Toto praví Hospodin Bůh Izraelský: Zač jsi mi se modlil strany Senacheriba krále Assyrského, 023 ISA 037 022 Totoť jest slovo, kteréž mluvil Hospodin o něm: Pohrdá tebou, a posmívá se tobě panna, dcera Sionská, potřásá hlavou za tebou dcera Jeruzalémská. 023 ISA 037 023 Kohož jsi zhaněl? A komus se rouhal? A proti komus povýšil hlasu, a pozdvihl zhůru očí svých? Proti Svatému Izraelskému. 023 ISA 037 024 Skrze služebníky své utrhal jsi Pánu, a řekl jsi: Ve množství vozů svých já jsem vytáhl na hory vysoké, na stráně Libánské, a zpodtínám vysoké cedry jeho, i spanilé jedle jeho, a vejdu na nejvyšší kraj jeho do lesů a výborných rolí jeho. 023 ISA 037 025 Já jsem vykopal a pil vody; nebo jsem vysušil nohama svýma všecky potoky míst obležených. 023 ISA 037 026 Zdalis neslyšel, že jsem již to dávno učinil, a ode dnů starých to sformoval? Nyní pak k tomu přivozuji, aby v poušť a v hromady rumu města hrazená obrácena byla, 023 ISA 037 027 A jejich obyvatelé ruce oslablé majíc, předěšeni a zahanbeni jsouc, byli jako bylina polní, a zelina vzcházející, jako tráva na střechách, a osení rzí zkažené, prvé než by dorostlo. 023 ISA 037 028 Sedání pak tvé, a vycházení tvé i vcházení tvé znám, i vzteklost tvou proti sobě. 023 ISA 037 029 Poněvadž ty se vztěkáš proti mně, a tvé zpouzení přišlo v uši mé, protož vpustím udici svou v chřípě tvé, a udidla svá v ústa tvá, a odvedu tě zase tou cestou, kterouž jsi přišel. 023 ISA 037 030 A toto měj za znamení: Budete jísti roku prvního, co samo od sebe zroste, též druhého roku, což se samo od sebe zrodí, třetího pak roku budete síti a žíti a štěpovati vinice, a jísti ovoce jejich. 023 ISA 037 031 Ostatek zajisté domu Judova, kterýž pozůstal, vpustí zase kořeny své hluboce, a vydá užitek zhůru. 023 ISA 037 032 Nebo z Jeruzaléma vyjdou ostatkové, a zachovaní z hory Siona. Horlivost Hospodina zástupů učiní to. 023 ISA 037 033 A protož toto praví Hospodin o králi Assyrském: Nevejdeť do města tohoto, aniž sem střely vstřelí, aniž na ně dotrou pavézníci, aniž udělají u něho náspu. 023 ISA 037 034 Cestou, kterouž přitáhl, zase navrátí se, a do města tohoto nevejde, praví Hospodin. 023 ISA 037 035 Nebo chrániti budu města tohoto, abych je zachoval pro sebe a pro Davida služebníka svého. 023 ISA 037 036 Tedy vyšel anděl Hospodinův, a zbil v vojště Assyrském sto osmdesáte a pět tisíců. I vstali velmi ráno, a aj, všickni mrtví. 023 ISA 037 037 A tak odjel, anobrž utekl, a navrátil se Senacherib král Assyrský, a bydlil v Ninive. 023 ISA 037 038 I stalo se, když se klaněl v chrámě Nizrocha boha svého, že Adramelech a Sarasar, synové jeho, zabili jej mečem, a utekli do země Ararat. I kraloval Esarchaddon syn jeho místo něho. 023 ISA 038 001 V těch dnech roznemohl se Ezechiáš až k smrti. I přišel k němu Izaiáš syn Amosův, prorok, a řekl jemu: Toto praví Hospodin: Zřeď dům svůj, nebo umřeš, a nebudeš živ. 023 ISA 038 002 I obrátil Ezechiáš tvář svou k stěně, a modlil se Hospodinu. 023 ISA 038 003 A řekl: Prosím, ó Hospodine, rozpomeň se nyní, že jsem stále chodil před tebou v pravdě a v srdci upřímém, a že jsem to činil, což dobrého jest před očima tvýma. I plakal Ezechiáš pláčem velikým. 023 ISA 038 004 Tedy stalo se slovo Hospodinovo k Izaiášovi, řkoucí: 023 ISA 038 005 Jdi a rci Ezechiášovi: Toto praví Hospodin Bůh Davida otce tvého: Slyšelť jsem modlitbu tvou, viděl jsem slzy tvé; aj, já přidám ke dnům tvým patnácte let. 023 ISA 038 006 A z ruky krále Assyrského vysvobodím tě i město toto, a chrániti budu města tohoto. 023 ISA 038 007 A toto budeš míti znamení od Hospodina, že Hospodin učiní věc tuto, kterouž mluvil: 023 ISA 038 008 Aj, já navrátím zpátkem stín po stupních, po nichž sešel na hodinách slunečných Achasových, o deset stupňů. I navrátilo se slunce o deset stupňů, po týchž stupních, po nichž bylo sešlo. 023 ISA 038 009 Zapsání Ezechiáše krále Judského, když nemocen byl, a ozdravěl po nemoci své: 023 ISA 038 010 Jáť jsem byl řekl v přestřižení dnů svých, že vejdu do bran hrobu, zbaven budu ostatku let svých. 023 ISA 038 011 Řekl jsem byl, že neuzřím Hospodina, Hospodina v zemi živých, nebudu vídati člověka více mezi přebývajícími na světě. 023 ISA 038 012 Přebývání mé pomíjí, a stěhuje se ode mne jako stánek pastýřský; přestřihl jsem jako tkadlec život svůj, od třísní odřeže mne. Dnes dříve než noc přijde, učiníš mi konec. 023 ISA 038 013 Předkládal jsem sobě v jitře, že jako lev tak potře všecky kosti mé, dnes dříve než noc přijde, že mi učiníš konec. 023 ISA 038 014 Jako řeřáb a vlaštovice pištěl jsem, lkal jsem jako holubice, oči mé zhůru pozdvižené byly. Pane, násilé trpím, ó prodliž mi života. 023 ISA 038 015 Ale coť mám více mluviti? I předpověděl mi, i učinil, že živ pobudu mimo všecka léta svá po hořkosti duše své. 023 ISA 038 016 Pane, kdo po nich i v nich živi budou, všechněm znám bude život dýchání mého, žes mi zdraví navrátil, a mne při životu zachoval. 023 ISA 038 017 Aj, v čas pokoje potkala mne byla hořkost nejhořčejší, ale tobě zalíbilo se vytrhnouti duši mou z propasti zkažení, proto že jsi zavrhl za hřbet svůj všecky hříchy mé. 023 ISA 038 018 Nebo ne hrob oslavuje tebe, ani smrt tě chválí, aniž očekávají ti, jenž do jámy sstupují, pravdy tvé. 023 ISA 038 019 Ale živý, živý, tenť oslavovati bude tebe, jako já dnes, a otec synům v známost uvodí pravdu tvou. 023 ISA 038 020 Hospodin vysvobodil mne, a protož písně mé zpívati budeme po všecky dny života našeho v domě Hospodinově. 023 ISA 038 021 Řekl pak byl Izaiáš: Nechať vezmou hrudu suchých fíků, a přiloží na vřed, a zdráv bude. 023 ISA 038 022 I řekl byl Ezechiáš: Jaké jest znamení, že vstoupím do domu Hospodinova? 023 ISA 039 001 Toho času poslal Merodach Baladan syn Baladanův, král Babylonský, list a dary Ezechiášovi, když uslyšel, že nemocen byv, zase ozdravěl. 023 ISA 039 002 I zradoval se z toho Ezechiáš, a ukázal jim dům klénotů svých, stříbra a zlata a vonných věcí, a olej nejvýbornější, tolikéž dům zbroje své, a cožkoli mohlo nalezeno býti v pokladích jeho. Ničeho nebylo, čehož by jim neukázal Ezechiáš v domě svém i ve všem panství svém. 023 ISA 039 003 V tom přišel prorok Izaiáš k králi Ezechiášovi, a řekl jemu: Co pravili ti muži? A odkud přišli k tobě? I odpověděl Ezechiáš: Z země daleké přišli ke mně, z Babylona. 023 ISA 039 004 Řekl ještě: Co jsou viděli v domě tvém? Odpověděl Ezechiáš: Všecko, což jest v domě mém, viděli. Ničeho není v pokladích mých, čehož bych jim neukázal. 023 ISA 039 005 Tedy řekl Izaiáš Ezechiášovi: Slyšiž slovo Hospodina zástupů: 023 ISA 039 006 Aj, dnové přijdou, že odneseno bude do Babylona, cožkoli jest v domě tvém, a cožkoli nachovali otcové tvoji, až do tohoto dne; nezůstaneť ničeho, (praví Hospodin). 023 ISA 039 007 I syny tvé také, kteříž pojdou z tebe, kteréž zplodíš, poberou, a budou komorníci při dvoře krále Babylonského. 023 ISA 039 008 Tedy řekl Ezechiáš Izaiášovi: Dobréť jest slovo Hospodinovo, kteréž jsi mluvil. (A doložil): Proto že pokoj a pravda bude za dnů mých. 023 ISA 040 001 Potěšujte, potěšujte lidu mého, dí Bůh váš. 023 ISA 040 002 Mluvte k srdci Jeruzaléma, a ohlašujte jemu, že se již doplnil čas uložený jeho, že jest odpuštěna nepravost jeho, a že vzal z ruky Hospodinovy dvojnásobně za všecky hříchy své. 023 ISA 040 003 Hlas volajícího: Připravtež na poušti cestu Hospodinovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho. 023 ISA 040 004 Každé údolí ať jest vyvýšeno, a všeliká hora i pahrbek ať jest snížen; což jest křivého, ať jest přímé, a místa nerovná ať jsou rovinou. 023 ISA 040 005 Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzří všeliké tělo spolu, že ústa Hospodinova mluvila. 023 ISA 040 006 Hlas řkoucího: Volej. I řekl: Co mám volati? To, že všeliké tělo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako květ polní. 023 ISA 040 007 Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj. V pravděť jsou lidé ta tráva. 023 ISA 040 008 Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky. 023 ISA 040 009 Na horu vysokou vystup sobě, Sione, zvěstovateli věcí potěšených, povyš mocně hlasu svého, Jeruzaléme, zvěstovateli věcí potěšených, povyš, aniž se boj. Rci městům Judským: Aj, Bůh váš. 023 ISA 040 010 Aj, Panovník Hospodin proti silnému přijde, a rámě jeho panovati bude nad ním; aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho před ním. 023 ISA 040 011 Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede. 023 ISA 040 012 Kdo změřil hrstí svou vody, a nebesa pídí rozměřil? A kdo změřil měrou prach země, a zvážil na váze hory, a pahrbky na závaží? 023 ISA 040 013 Kdo vystihl ducha Hospodinova, a rádcím jeho byl, že by mu oznámil? 023 ISA 040 014 S kým se radil, že by mu přidal srozumění, a naučil jej stezce soudu, a vyučil jej umění, a cestu všelijaké rozumnosti jemu v známost uvedl? 023 ISA 040 015 Aj, národové jako krůpě od okova, a jako prášek na vážkách se počítají, ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje. 023 ISA 040 016 Ani Libán nepostačil by k zanícení ohně, a živočichové jeho nepostačili by k zápalné oběti. 023 ISA 040 017 Všickni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u něho. 023 ISA 040 018 K komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu? 023 ISA 040 019 Jakžkoli rytinu líčí řemeslník, a zlatník zlatem ji potahuje, a řetízky stříbrné k ní slévá; 023 ISA 040 020 A ten, kterýž pro chudobu nemá co obětovati, dřevo, kteréž by nepráchnivělo, vybírá, a řemeslníka umělého sobě hledá k přistrojení rytiny, aby se nepohnula. 023 ISA 040 021 Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku? Zdaliž nesrozumíváte z základů země? 023 ISA 040 022 Ten, kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání, 023 ISA 040 023 Onť přivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje, 023 ISA 040 024 Tak že nebývají štípeni ani sáti, aniž kořene pouští do země pařez jejich. Nebo jakž jen zavane na ně, hned usychají, a vicher jako plevu zanáší je. 023 ISA 040 025 K komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý? 023 ISA 040 026 Pozdvihněte zhůru očí svých, a vizte, kdo to stvořil? Kdo vyvodí v počtu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne. 023 ISA 040 027 Pročež tedy říkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytať jest cesta má před Hospodinem, a pře má před Boha mého nepřichází? 023 ISA 040 028 Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho? 023 ISA 040 029 On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí. 023 ISA 040 030 Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají, 023 ISA 040 031 Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají. 023 ISA 041 001 Umlknětež přede mnou ostrovové, a národové nechať se ssilí, nechať přistoupí, a tu ať mluví. Přistupmež spolu k soudu. 023 ISA 041 002 Kdo vzbudil od východu spravedlivého, aby ho následoval? Kdo jemu podmanil národy, a způsobil, aby nad králi panoval, vydav je jako prach meči jeho, a jako plevy rozptýlené lučišti jeho? 023 ISA 041 003 Sháněje se s nimi, prošel pokojně cestou, po níž nohama svýma nechodíval. 023 ISA 041 004 Kdo to spravil a učinil, povolávaje rodin od počátku? Já Hospodin, první i poslední, já sám. 023 ISA 041 005 Viděli ostrovové, a ulekli se, končiny země předěsily se, shromáždili se a sešli. 023 ISA 041 006 Jeden druhému pomáhal, a bratru svému říkal: Posilň se. 023 ISA 041 007 A tak posilňoval tesař zlatníka, vyhlazujícího kladivo tlučením na nákovadlí, říkaje: K sletování toto dobré jest. I utvrdil to hřebíky, aby se nepohnulo. 023 ISA 041 008 Ale ty, Izraeli služebníče můj, ty Jákobe, kteréhož jsem vyvolil, símě Abrahama, přítele mého, 023 ISA 041 009 Ty, kteréhož jsem vychvátil od končin země, nýbrž pominuv přednějších jejich, povolal jsem tě, řka tobě: Služebník můj jsi, vyvolil jsem tě, aniž jsem zavrhl tebe. 023 ISA 041 010 Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své. 023 ISA 041 011 Aj, zastydí se, a zahanbeni budou všickni, kteříž se zlobí proti tobě; v nic obráceni budou, a zahynou ti, kteříž tobě odporují. 023 ISA 041 012 Hledal-li bys jich, nenalezneš jich. Ti, kteříž se s tebou nesnadní, v nic obráceni budou, a na nic přijdou ti, jenž s tebou válčí. 023 ISA 041 013 Nebo já, Hospodin Bůh tvůj, ujal jsem tě za tvou pravici, a pravímť: Neboj se, já tobě pomáhati budu. 023 ISA 041 014 Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova, já spomáhati budu tobě, praví Hospodin, a vykupitel tvůj, Svatý Izraelský. 023 ISA 041 015 Aj, učinil jsem tě jako smyk i s zuby novými po obou stranách; pomlátíš hory, a zetřeš je, a s pahrbky jako s plevami naložíš. 023 ISA 041 016 Převěješ je, v tom je vítr zachvátí, a vicher rozptýlí, ty pak plésati budeš v Hospodinu, v Svatém Izraelském chlubiti se budeš. 023 ISA 041 017 Chudé a nuzné, kteříž hledají vody, an jí není, jejichž jazyk žízní prahne, já Hospodin vyslyším, já Bůh Izraelský neopustím jich. 023 ISA 041 018 Vyvedu na vysokých místech řeky, a u prostřed rovin studnice; obrátím poušť v jezero vod, a zemi vyprahlou v prameny vod. 023 ISA 041 019 Nasadím na poušti cedrů, výborných cedrů, myrtoví, a olivoví; vysadím poušť jedlovím, jilmem, též i pušpanem, 023 ISA 041 020 Aby viděli, a poznali, a rozvažujíce, srozuměli, že to ruka Hospodinova učinila, a Svatý Izraelský že to stvořil. 023 ISA 041 021 Veďte při svou, praví Hospodin, ukažte mocné důvody své, dí král Jákobův. 023 ISA 041 022 Nechať přistoupí, a nechť nám oznámí to, což se státi má. Věci prvé stalé oznamte, abychom povážili v srdci svém, a poznali cíl jejich, aneb aspoň co jest budoucího, povězte nám. 023 ISA 041 023 Oznamte, co se budoucně státi má, a poznáme, že bohové jste. Pakli, učiňte něco dobrého neb zlého, abychom se děsili, když bychom to viděli spolu. 023 ISA 041 024 Aj, vy naprosto nic nejste, a dílo vaše tolikéž nic není; protož ohavnýť jest, kdo vás zvoluje. 023 ISA 041 025 Vzbudím od půlnoci, ten přitáhne, od východu slunce, ten svolá ve jménu mém, a oboří se na knížata jako na bláto, a pošlapá je jako hrnčíř hlinu. 023 ISA 041 026 Kdo oznámí od počátku, abychom věděli, aneb od starodávna, abychom řekli: Práv jest? Naprosto žádného není, kdo by oznámil, aniž jest kdo, ješto by se dal slyšeti, aneb ješto by slyšel řeči vaše. 023 ISA 041 027 Já jsem první, kterýž Sionu předpovídám: Aj, aj, teď jsou; a Jeruzalému: Zvěstovatele potěšených věcí dám. 023 ISA 041 028 Nebo vidím, že není žádného, není žádného mezi nimi rozumného; ač se jich otazuji, však neodpovídají slova. 023 ISA 041 029 Aj, všickni ti jsou marnost, za nic nestojí dílo jejich, vítr a daremní věc jsou slitiny jejich. 023 ISA 042 001 Aj, služebník můj, na kteréhož se zpodepru, vyvolený můj, jehož libuje duše má. Ducha svého dám jemu, onť soud národům vynášeti bude. 023 ISA 042 002 Nebude křičeti, ani se vyvyšovati, ani slyšán bude vně hlas jeho. 023 ISA 042 003 Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, ale soud podlé pravdy vynášeti bude. 023 ISA 042 004 Nebude neochotný, ani přísný, dokudž soudu na zemi nevykoná, a učení jeho ostrovové očekávati budou. 023 ISA 042 005 Tak praví Bůh silný Hospodin, kterýž stvořil nebesa, a roztáhl je, kterýž rozšířil zemi, i to, což z ní pochází, kterýž dává dýchání lidu na ní, a ducha těm, jenž chodí po ní. 023 ISA 042 006 Já Hospodin povolal jsem tě v spravedlnosti, a ujal jsem tě za ruku tvou; protož ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, a za světlo národům, 023 ISA 042 007 Abys otvíral oči slepé, a vyvodil z žaláře vězně, a z vězení ty, kteříž sedí ve tmách. 023 ISA 042 008 Já jsem Hospodin, toť jest jméno mé, a slávy své jinému nedám, ani chvály své rytinám. 023 ISA 042 009 Aj, prvnější věci přišly, a i nové předpovídaje, dříve než se začnou, dám o nich slyšeti vám. 023 ISA 042 010 Zpívejte Hospodinu píseň novou, chvála jeho jest od končin země, kteříž se plavíte po moři, i všecko, což v něm jest, ostrovové i obyvatelé jejich. 023 ISA 042 011 Pozdvihněte hlasu pustiny i města její, i vsi, v nichž bydlí Cedar, prokřikujte obyvatelé skal, s vrchu hor volejte. 023 ISA 042 012 Vzdejte slávu Hospodinu, a chválu jeho na ostrovích zvěstujte. 023 ISA 042 013 Hospodin jako silný rek vyjde, jako muž válečný rozhorlí se, troubiti, anobrž i prokřikovati bude, a proti nepřátelům svým zmužile sobě počínati, řka: 023 ISA 042 014 Mlčel jsem dosti dlouho, činil jsem se neslyše, zdržoval jsem se, ale již jako pracující ku porodu křičeti budu, pohubím a sehltím vše pojednou. 023 ISA 042 015 V pustinu obrátím hory i pahrbky, a všelikou bylinu jejich usuším, a obrátím řeky v ostrovy, a jezera vysuším. 023 ISA 042 016 I povedu slepé po cestě, kteréž neznali, a po stezkách, kterýchž neuměli, provedu je; obrátím před nimi tmu v světlo, a co nerovného, v rovinu. Toť jest, což jim učiním, a neopustím jich. 023 ISA 042 017 Obrátí se zpět, zahanbeni budou ti, kteříž doufají v rytinu, kteříž říkají slitinám: Vy jste bohové naši. 023 ISA 042 018 Ó hluší, slyštež, a vy slepí, prohlédněte, abyste viděli. 023 ISA 042 019 Kdo jest to slepý, jediné služebník můj? A hluchý, než posel můj, kteréhož posílám? Kdo slepý tak jako dokonalý? Slepý, pravím, jako služebník Hospodinův? 023 ISA 042 020 Hledě na mnohé věci, však nesrozumívá; otevřené maje uši, však neslyší. 023 ISA 042 021 Mělť jest Hospodin líbost v něm pro spravedlnost svou, zvelebil jej zákonem, a slavného učinil. 023 ISA 042 022 Že pak lid tento obloupený jest a potlačený, jehožto mládence, což jich koli, jímají a do žalářů skrývají, že jsou dáni v loupež, aniž jest, kdo by je vytrhl, v rozchvátání, aniž jest, kdo by řekl: Navrať zase, 023 ISA 042 023 Kdo z vás ušima pozoruje toho, srozumívá tomu, aby se bedlivěji chtěl míti napotom? 023 ISA 042 024 Kdo vydal v potlačení Jákoba, a Izraele loupežníkům? Zdali ne Hospodin, proti němuž jsme zhřešili? Nebo nechtěli po cestách jeho choditi, aniž poslouchali zákona jeho. 023 ISA 042 025 A protož vylil na něj s prchlivostí hněv svůj, a násilé boje, a zapálil jej vůkol, a však nepoznal toho. Zapálil jej, pravím, a však nepřipustil toho k srdci. 023 ISA 043 001 Ale nyní takto praví Hospodin stvořitel tvůj, ó Jákobe, a učinitel tvůj, ó Izraeli: Neboj se, nebo vykoupil jsem tě, a povolal jsem tě jménem tvým. Můj jsi ty. 023 ISA 043 002 Když půjdeš přes vody, s tebou budu, pakli přes řeky, nepřikvačí tě; půjdeš-li přes oheň, nespálíš se, aniž plamen chytí se tebe. 023 ISA 043 003 Nebo já Hospodin Bůh tvůj, Svatý Izraelský, jsem spasitel tvůj. Dal jsem na výplatu za tebe Egypt, zemi Mouřenínskou a Sábu místo tebe. 023 ISA 043 004 Hned jakž jsi drahým učiněn před očima mýma, zveleben jsi, a já jsem tě miloval; protož dal jsem lidi za tebe, a národy za život tvůj. 023 ISA 043 005 Nebojž se, nebo já s tebou jsem. Od východu zase přivedu símě tvé, a od západu shromáždím tě. 023 ISA 043 006 Dím půlnoční straně: Navrať, a polední: Nezbraňuj. Přiveď zase syny mé zdaleka, a dcery mé od končin země, 023 ISA 043 007 Každého toho, jenž se nazývá jménem mým, a kteréhož jsem k slávě své stvořil, jejž jsem sformoval, a kteréhož jsem učinil. 023 ISA 043 008 Vyveď lid slepý, kterýž již má oči, a hluché, kteříž již mají uši. 023 ISA 043 009 Všickni národové nechať se spolu shromáždí, a sberou se lidé. Kdo jest mezi nimi, ješto by to zvěstoval, a to, což se předně státi má, aby oznámil nám? Nechť vystaví svědky své, a spravedlivi budou, aneb ať slyší, a řeknou: Pravdať jest. 023 ISA 043 010 Vy svědkové moji jste, praví Hospodin, a služebník můj, kteréhož jsem vyvolil, tak že můžete věděti, a mně věřiti, i rozuměti, že já jsem, a že přede mnou nebyl sformován Bůh silný, aniž po mně bude. 023 ISA 043 011 Já, já jsem Hospodin, a žádného není kromě mne spasitele. 023 ISA 043 012 Já oznamuji, i vysvobozuji, jakž předpovídám, a ne někdo mezi vámi z cizích bohů, a vy mi toho svědkové jste, praví Hospodin, že já Bůh silný jsem. 023 ISA 043 013 Ještě prvé nežli den byl, já jsem, a není žádného, kdož by vytrhl z ruky mé. Když co dělám, kdo ji odvrátí? 023 ISA 043 014 Takto praví Hospodin vykupitel váš, Svatý Izraelský: Pro vás pošli do Babylona, a sházím závory všecky, i Kaldejské s lodimi veselými jejich. 023 ISA 043 015 Já jsem Hospodin svatý váš, stvořitel Izraele, král váš. 023 ISA 043 016 Takto praví Hospodin, kterýž způsobuje na moři cestu, a na prudkých vodách stezku, 023 ISA 043 017 Kterýž vyvodí vozy a koně, vojsko i sílu, činí, že v náhle padají, až i povstati nemohou, hasnou, jako knot hasne: 023 ISA 043 018 Nezpomínejte na první věci, a na starodávní se neohlédejte. 023 ISA 043 019 Aj, já učiním věc novou, a tudíž se zjeví. Zdaliž o tom nezvíte? Nadto způsobím na poušti cestu, a na pustinách řeky. 023 ISA 043 020 I slaviti mne bude zvěř polní, drakové i sovy, že jsem vyvedl na poušti vody a řeky na pustinách, abych dal nápoj lidu svému, vyvolenému svému. 023 ISA 043 021 Lid, kterýž nastrojím sobě, chválu mou vypravovati bude, 023 ISA 043 022 Poněvadž jsi mne nevzýval, ó Jákobe, nýbrž steskloť se se mnou, ó Izraeli. 023 ISA 043 023 Nepřivedl jsi mi hovádka k zápalům svým, a obětmi svými neuctils mne; nenutil jsem tě, abys mi sloužil obětmi suchými, aniž jsem tě tím obtěžoval, abys mi kadil. 023 ISA 043 024 Nekoupil jsi mi za peníze vonných věcí, ani tukem obětí svých zavlažil jsi mne, ale zaměstknal jsi mne hříchy svými, a obtížils mne nepravostmi svými. 023 ISA 043 025 Já, já sám shlazuji přestoupení tvá pro sebe, a na hříchy tvé nezpomínám. 023 ISA 043 026 Přiveď mi ku paměti, suďme se spolu; oznam ty, podlé čeho bys mohl spravedliv býti. 023 ISA 043 027 Otec tvůj první zhřešil, a učitelé tvoji přestoupili proti mně. 023 ISA 043 028 A protož smeci knížata z míst svatých, a vydám v prokletí Jákoba, a Izraele v pohanění. 023 ISA 044 001 A však nyní slyš, Jákobe, služebníče můj, a Izraeli, kteréhož jsem vyvolil. 023 ISA 044 002 Toto dí Hospodin, kterýž tě učinil, a sformoval hned od života matky, a spomáhá tobě: Neboj se, služebníče můj, Jákobe, a upřímý, kteréhož jsem vyvolil. 023 ISA 044 003 Nebo vyleji vody na žíznivého, a potoky na vyprahlost; vyleji Ducha svého na símě tvé, a požehnání své na potomky tvé. 023 ISA 044 004 I porostou jako mezi bylinami, jako vrbí vedlé tekutých vod. 023 ISA 044 005 Tento dí: Hospodinův já jsem, a onen nazůve se jménem Jákobovým, a jiný zapíše se rukou svou Hospodinu, a jménem Izraelským jmenovati se bude. 023 ISA 044 006 Takto praví Hospodin, král Izraelův a vykupitel jeho, Hospodin zástupů: Já jsem první, a já poslední, a kromě mne není žádného Boha. 023 ISA 044 007 Nebo kdo tak jako já ohlašuje a oznamuje to, aneb spořádá mi to hned od toho času, jakž jsem rozsadil lidi na světě? A kdo to, což přijíti má, oznámiti jim mohou? 023 ISA 044 008 Nebojtež se, ani lekejte. Zdali hned zdávna nepověděl jsem tobě a neoznámil, čehož vy sami mně svědkové jste? Zdaliž jest Bůh kromě mne? Neníť jistě žádné skály, jáť o žádné nevím. 023 ISA 044 009 Ti, kteříž formují rytiny, všickni nic nejsou; tolikéž ty milostné jejich nic neprospívají. Čehož ony sobě samy svědectvím jsou; nic nevidí, aniž čeho znají, aby se styděti mohly. 023 ISA 044 010 Kdo formuje Boha silného a rytinu slévá, k ničemu se to nehodí. 023 ISA 044 011 Aj, všickni, i ti, kteříž se k němu přiúčastňují, zahanbeni budou, ovšem řemeslníci ti nad jiné lidi; byť se pak všickni shromáždili a postavili, strašiti se musejí, a spolu zahanbeni budou. 023 ISA 044 012 Kovář pochytě železo, dělá při uhlí, a kladivy formuje modlu. Když ji dělá vší silou svou, ještě k tomu lační až do zemdlení, aniž se vody napije, až i ustává. 023 ISA 044 013 Tesař roztáhna šňůru, znamenává ji hrudkou, spravuje ji úhelnicemi, a kružidlem rozměřuje ji, až ji udělá tvárnost muže mající a podobnost krásy člověka, aby seděla doma. 023 ISA 044 014 Nasekaje sobě cedrů, vezme také cypřiš a dub aneb to, kteréž jest nejcelistvější mezi dřívím lesním; i javor štěpuje, a déšť jej k zrostu přivozuje. 023 ISA 044 015 I bývá člověku k topení; nebo vezma z něho, zhřívá se. Rozněcuje také oheň, aby napekl chleba. Mimo to udělá sobě boha, a klaní se jemu; udělá z něho rytinu, a kleká před ní. 023 ISA 044 016 Částku jeho pálí ohněm, při druhé částce jeho maso jí, peče pečeni, a nasycen bývá. Zhřívá se také, a říká: Aha, zhřel jsem se, viděl jsem oheň. 023 ISA 044 017 Z ostatku pak jeho udělá boha, rytinu svou, před níž kleká, a klaní se, a modlí se jí, řka: Vysvoboď mne, nebo Bůh silný můj jsi. 023 ISA 044 018 Neznají ani soudí, proto že zaslepil oči jejich, aby neviděli, a srdce jejich, aby nerozuměli. 023 ISA 044 019 Aniž považují toho v srdci svém. Není umění, není rozumu, aby kdo řekl: Díl z něho spálil jsem ohněm, a při uhlí jeho napekl jsem chleba, pekl jsem maso, a jedl jsem, a mám z ostatku jeho ohavnost udělati, a před špalkem dřevěným klekati? 023 ISA 044 020 Popelem se pase takový, srdce svedené skloňuje jej, aby nemohl osvoboditi duše své, ani říci: Není-liž omylu v předsevzetí mém? 023 ISA 044 021 Pamatujž na to, Jákobe a Izraeli, proto že jsi ty služebník můj. Já jsem tě sformoval, služebník můj jsi, Izraeli, nebudeš u mne v zapomenutí. 023 ISA 044 022 Zahladím jako hustý oblak přestoupení tvá, a jako mrákotu hříchy tvé; navratiž se ke mně, nebo jsem tě vykoupil. 023 ISA 044 023 Prozpěvujte nebesa, nebo Hospodin to učinil; zvučte nižiny země, zvučně prozpěvujte hory, les i všeliké dříví v něm, nebo vykoupil Hospodin Jákoba, a v Izraeli sebe oslavil. 023 ISA 044 024 Takto praví Hospodin vykupitel tvůj, a ten, kterýž tě sformoval hned od života matky: Já Hospodin činím všecko, roztahuji nebesa sám, rozprostírám zemi mocí svou. 023 ISA 044 025 Rozptyluji znamení lhářů, a z hadačů blázny dělám; obracím moudré nazpět, a umění jejich v bláznovství. 023 ISA 044 026 Potvrzuji slova služebníka svého, a radu poslů svých vykonávám. Kterýž dím o Jeruzalému: Bydleno bude v něm, a o městech Judských: Vystavena budou, nebo pustiny jejich vzdělám. 023 ISA 044 027 Kterýž dím hlubině: Vyschni, nebo potoky tvé vysuším. 023 ISA 044 028 Kterýž dím o Cýrovi: Pastýř můj, nebo všelikou vůli mou vykoná, a řekne Jeruzalému: Zase vystaven buď, a chrámu: Založen buď. 023 ISA 045 001 Takto praví Hospodin pomazanému svému Cýrovi, jehož pravici zmocním, a národy před ním porazím, a bedra králů rozpáši, a zotvírám před ním vrata, a brány nebudou zavírány: 023 ISA 045 002 Já před tebou půjdu, a cesty křivé zpřímím, vrata měděná potru, a závory železné posekám. 023 ISA 045 003 A dám tobě poklady skryté, a klénoty schované, abys poznal, že já jsem Hospodin Bůh Izraelský, kterýž tě ze jména volám. 023 ISA 045 004 Pro služebníka svého Jákoba a Izraele vyvoleného svého jmenoval jsem tě jménem tvým, i příjmím tvým, ačkoli mne neznáš. 023 ISA 045 005 Já jsem Hospodin, a není žádného více, kromě mne není žádného Boha. Přepásal jsem tě, ačkoli mne neznáš, 023 ISA 045 006 Aby poznali od východu slunce i od západu, že není žádného kromě mne. Jáť jsem Hospodin, a není, žádného více. 023 ISA 045 007 Kterýž formuji světlo, a tvořím tmu, působím pokoj, a tvořím zlé, já Hospodin činím to všecko. 023 ISA 045 008 Rosu dejte nebesa s hůry, a nejvyšší oblakové dštěte spravedlnost; otevři se země, a ať vzejde spasení, a spravedlnost ať spolu vykvete. Já Hospodin způsobím to. 023 ISA 045 009 Běda tomu, kdož se v odpory dává s tím, jenž jej sformoval, jsa střep jako jiné střepiny hliněné. Zdaliž dí hlina hrnčíři svému: Což děláš? Dílo tvé zajisté ničemné jest. 023 ISA 045 010 Běda tomu, kterýž říká otci: Co zplodíš? A ženě: Co porodíš? 023 ISA 045 011 Takto praví Hospodin, Svatý Izraelský, a kterýž jej sformoval: Budoucí-liž věci na mně vyzvídati chcete, o synech mých a díle rukou mých mně vyměřovati? 023 ISA 045 012 Já jsem učinil zemi, a člověka na ní stvořil; já jsem, jehož ruce roztáhly nebesa, a všemu vojsku jejich rozkazuji. 023 ISA 045 013 Já vzbudím jej v spravedlnosti, a všecky cesty jeho zpřímím. Onť vzdělá město mé, a zajaté mé propustí, ne ze mzdy, ani pro dar, praví Hospodin zástupů. 023 ISA 045 014 Takto praví Hospodin: Práce Egyptská, a kupectví Mouřenínská, a Sabejští, muži veliké postavy, k tobě přijdou, a tvoji budou. Za tebou se poberou, v poutech půjdou, tobě se klaněti, a tobě se kořiti budou, říkajíce: Toliko u tebe jest Bůh silný, a neníť žádného více kromě toho Boha. 023 ISA 045 015 (Jistě ty jsi Bůh silný, skrývající se, Bůh Izraelský, spasitel.) 023 ISA 045 016 Všickni onino se zastydí, a zahanbeni budou, spolu odejdou s hanbou činitelé obrazů; 023 ISA 045 017 Ale Izrael spasen bude skrze Hospodina spasením věčným. Nebudete zahanbeni, ani v lehkost uvedeni na věky věků. 023 ISA 045 018 Nebo tak praví Hospodin stvořitel nebes, (ten Bůh, kterýž sformoval zemi a učinil ji, kterýž utvrdil ji, ne na prázdno stvořil ji, k bydlení sformoval ji): Já jsem Hospodin, a není žádného více. 023 ISA 045 019 Nemluvím tajně v místě zemském tmavém, neříkám semeni Jákobovu nadarmo: Hledejte mne. Já Hospodin mluvím spravedlnost, a zvěstuji věci pravé. 023 ISA 045 020 Shromažďte se a přiďte, přibližte se spolu vy, kteříž jste pozůstali mezi pohany. Nic neznají ti, kteříž se s dřevem rytiny své nosí; nebo se modlí bohu, kterýž nemůže vysvoboditi. 023 ISA 045 021 Oznamte a přiveďte i jiné, a nechať spolu v radu vejdou, a ukáží, kdo to od starodávna předpověděl, a hned zdávna oznámil? Zdali ne já Hospodin? Neboť není žádného jiného Boha kromě mne, není Boha silného, spravedlivého, a spasitele žádného kromě mne. 023 ISA 045 022 Obraťtež zřetel ke mně, abyste spaseny byly všecky končiny země; nebo já jsem Bůh silný, a není žádného více. 023 ISA 045 023 Skrze sebe přisáhl jsem, vyšlo z úst mých slovo spravedlnosti, kteréž nepůjde na zpět: Že se mně skláněti bude všeliké koleno, a přisahati každý jazyk, 023 ISA 045 024 Říkaje: Toliko v Hospodinu mám všelijakou spravedlnost a sílu, a až k samému přijde; ale zahanbeni budou všickni, kteříž se koli zlobí proti němu. 023 ISA 045 025 V Hospodinu ospravedlněni budou, a chlubiti se všecko símě Izraelovo. 023 ISA 046 001 Klesl Bél, padl Nébo, modly jejich octnou se na hovadech a na dobytku. Tím zajisté, což vy nosíváte, budou náramně obtížena až do ustání. 023 ISA 046 002 Klesly, padly spolu, aniž budou moci retovati břemene, nýbrž i oni sami v zajetí odejdou. 023 ISA 046 003 Slyšte mne, dome Jákobův, a všickni ostatkové domu Izraelova, kteréž pěstuji hned od života, kteréž nosím hned od narození: 023 ISA 046 004 Až i do starosti já sám, nýbrž až do šedin já ponesu; já jsem vás učinil, a já nositi budu, já, pravím, ponesu a vysvobodím. 023 ISA 046 005 K komu mne připodobníte a přirovnáte, aneb podobna učiníte, abychom sobě podobní byli? 023 ISA 046 006 Ti, kteříž marně vynakládají zlato z měšce, a stříbro na vážkách váží, najímají ze mzdy zlatníka, aby udělal z něho boha, před nímž padají a sklánějí se. 023 ISA 046 007 Nosí jej na rameni, pěstují se s ním, a stavějí ho na místě jeho, i stojí, z místa svého se nehýbaje. Volá-li kdo k němu, neozývá se, aniž jej z úzkosti jeho vysvobozuje. 023 ISA 046 008 Pamatujtež na to, a zastyďte se; připusťte to, ó zpronevěřilí, k srdci. 023 ISA 046 009 Rozpomeňte se na první věci od věků stalé, nebo já jsem Bůh silný, a není žádného více Boha, aniž jest mně podobného. 023 ISA 046 010 Kterýž oznamuji při počátku dokonání, a hned zdaleka to, což se ještě nestalo; řeknu-li co, rada má se koná, a vše, což mi se líbí, činím. 023 ISA 046 011 Kterýž zavolám od východu ptáka, z země daleké toho, kterýž by vykonal uložení mé. Řekl jsem, a dovedu toho, umínil jsem, a vykonám to. 023 ISA 046 012 Slyšte mne, vy urputného srdce, kteříž jste dalecí od spravedlnosti. 023 ISA 046 013 Jáť způsobím, aby se přiblížila spravedlnost má. Nebudeť prodlévati, aniž spasení mé bude meškati; nebo složím v Sionu spasení, a v Izraeli slávu svou. 023 ISA 047 001 Sstup a seď v prachu, panno dcero Babylonská, seď na zemi, a ne na trůnu, dcero Kaldejská; nebo nebudou tě více nazývati milostnou a rozkošnou. 023 ISA 047 002 Chyť se žernovu, a mel mouku; odkrej kadeře své, obnaž nohy, odkrej hnáty, břeď přes řeky. 023 ISA 047 003 Odkryta bude hanba tvá, a ukáže se mrzkost tvá. Mstíti budu, a nedám sobě žádnému překaziti, 023 ISA 047 004 Praví vykupitel náš, jehož jméno jest Hospodin zástupů, Svatý Izraelský. 023 ISA 047 005 Sediž mlče, a vejdi do tmy, dcero Kaldejská; nebo nebudou tě více nazývati paní království. 023 ISA 047 006 Rozhněval jsem se na lid svůj, v lehkost jsem uvedl dědictví své, a vydal jsem je v ruku tvou, a neprokázalas k nim milosrdenství. Starce jsi obtížila velmi jhem svým, 023 ISA 047 007 A říkalas: Na věky budu paní, a nikdy jsi nesložila těch věcí v srdci svém, aniž jsi pamatovala na cíl jeho. 023 ISA 047 008 Protož nyní slyšiž toto, ó rozkošná, (kteráž sedíš bezpečně, a říkáš v srdci svém: Já jsem, a není kromě mne žádné; nebuduť vdovou, aniž zvím o sirobě), 023 ISA 047 009 Že obé to přijde na tě pojednou dne jednoho, i siroba i vdovství. Všecko zúplna přijde na tě, i na množství kouzlů tvých, a na velikou moc čárů tvých. 023 ISA 047 010 Nebo doufáš v zlost svou, a říkáš: Žádný mne nevidí. Moudrost tvá a umění tvé, to tě převrátilo, abys říkala v srdci svém: Já jsem, a není kromě mne žádné. 023 ISA 047 011 A protož přijde na tě zlé, jehož východu neznáš, a připadne na tě bída, kteréž nebudeš moci se odžehnati, a přijde na tě pojednou hrozné zpuštění, než zvíš. 023 ISA 047 012 Postav se nyní s čáry svými, a s množstvím kouzlů svých, jimiž jsi se zaměstknávala od mladosti své, budeš-li moci co prospěti, aneb snad zmocniti se. 023 ISA 047 013 Ustáváš s množstvím rad svých. Nechať se nyní postaví hvězdáři, kteříž spatřují hvězdy, a oznamují na každý měsíc, a vysvobodí tě z toho, což přijíti má na tě. 023 ISA 047 014 Aj, jako pleva jsou, oheň popálí je, nevychvátí ani sami sebe z prudkosti plamene; žádného uhlí nezůstane k zhřívání se, ani ohně, aby se mohlo poseděti u něho. 023 ISA 047 015 Takť se stane i kupcům tvým, jimiž jsi se zaměstknávala od mladosti své. Jeden každý svou stranou půjde, aniž bude, kdo by tě vysvobodil. 023 ISA 048 001 Slyštež to, dome Jákobův, kteříž se nazýváte jménem Izraelovým, a z vod Judových jste pošli, kteříž přisaháte ve jménu Hospodinovu, a Boha Izraelského připomínáte, však ne v pravdě, ani v spravedlnosti, 023 ISA 048 002 Ačkoli od města svatého se jmenujete, a na Boha Izraelského, jehož jméno jest Hospodin zástupů, zpoléháte. 023 ISA 048 003 Předešlé věci zdávna jsem oznamoval, a což vyšlo z úst mých, i což jsem ohlašoval, brzce jsem činíval, a stávalo se. 023 ISA 048 004 Věděl jsem, že jsi zatvrdilý, a houžev železná šíje tvá, a čelo tvé ocelivé. 023 ISA 048 005 A protožť jsem oznamoval z dávna, prvé než přicházelo, ohlašovalť jsem, abys neříkal: Modla má učinila ty věci, a rytina má neb slitina má přikázala to. 023 ISA 048 006 Slýchals o tom, pohlediž na to na všecko, vy pak, nebudete-liž toho oznamovati? Již nyní ohlašujiť nové a tajné věci, o nichž jsi ty nic nevěděl. 023 ISA 048 007 Nyní stvořeny jsou, a ne předešlého času, o nichž jsi před tímto dnem nic neslyšel, abys neřekl: Aj, věděl jsem o tom. 023 ISA 048 008 Anobrž aniž jsi slyšel, ani věděl, aniž se to tehdáž doneslo ucha tvého; nebo jsem věděl, že sobě velmi nevážně počínati budeš, a že jsi převrácenec hned od života matky. 023 ISA 048 009 Pro jméno své poshovím s prchlivostí svou, a pro chválu svou poukrotím hněvu proti tobě, abych tě nevyplénil. 023 ISA 048 010 Aj, přepálím tě, ačkoli ne jako stříbro, přeberu tě v peci ssoužení. 023 ISA 048 011 Pro sebe, pro sebe učiním to. Nebo jakž by mohlo v lehkost vydáno býti? Slávy své zajisté jinému nedám. 023 ISA 048 012 Slyš mne, Jákobe a Izraeli, povolaný můj: Já jsem, já první, já jsem i poslední. 023 ISA 048 013 Má zajisté ruka založila zemi, a pravice má dlaní rozměřila nebesa; povolal jsem jich, a hned se postavily. 023 ISA 048 014 Shromažďte se vy všickni, a slyšte. Kdo z nich oznámil tyto věci: Hospodin miluje jej, onť vykoná vůli jeho proti Babylonu, a rámě jeho proti Kaldejským? 023 ISA 048 015 Já, já mluvil jsem, protož povolám ho; přivedu jej, a šťastnou bude míti cestu svou. 023 ISA 048 016 Přistupte ke mně, slyšte to: Nemluvíval jsem z počátku v skrytě; od toho času, v kterémž se to dálo, přítomen jsem byl. A nyní Panovník Hospodin poslal mne a duch jeho. 023 ISA 048 017 Toto praví Hospodin vykupitel tvůj, Svatý Izraelský: Já Hospodin Bůh tvůj učím tě, abys prospěch bral, a vodím tě po cestě, po kteréž bys chodil. 023 ISA 048 018 Ó kdybys byl šetřil přikázaní mých, bylť by jako potok pokoj tvůj, a spravedlnost tvá jako vlny mořské. 023 ISA 048 019 A bylo by jako písku semene tvého, a plodu života tvého jako štěrku jeho, aniž by vyťato, ani vyhlazeno bylo jméno jeho před oblíčejem mým. 023 ISA 048 020 Vyjděte z Babylona, utecte od Kaldejských, hlasem zvučným zvěstujte, ohlašujte to, rozneste to až do končin země. Rcete: Vykoupil Hospodin služebníka svého Jákoba. 023 ISA 048 021 Nebudouť žízniti, když je po pustinách povede, vody z skály vyvede jim; nebo rozetne skálu, aby tekly vody. 023 ISA 048 022 Nemajíť žádného pokoje, praví Hospodin, bezbožní. 023 ISA 049 001 Poslouchejte mne ostrovové, a pozorujte národové dalecí: Hospodin hned z života povolal mne, od života matky mé v pamět uvedl jméno mé, 023 ISA 049 002 A učinil ústa má podobná meči ostrému. V stínu ruky své skryl mne, a učiniv ze mne střelu vypulerovanou, v toule svém schoval mne. 023 ISA 049 003 A řekl mi: Služebník můj jsi, v Izraeli skrze tebe oslaven budu. 023 ISA 049 004 Já pak řekl jsem: Nadarmo jsem pracoval, daremně a marně sílu svou jsem strávil. Ale však soud můj jestiť u Hospodina, a práce má u Boha mého. 023 ISA 049 005 A nyní dí Hospodin, kterýž mne sformoval hned od života za služebníka svého, abych zase přivedl k němu Jákoba; (byť pak i nebyl sebrán Izrael, slávu však mám před očima Hospodinovýma; nebo Bůh můj jest síla má); 023 ISA 049 006 I to řekl Hospodin: Máloť by to bylo, abys mi byl služebníkem ku pozdvižení pokolení Jákobových, a k navrácení ostatků Izraelských; protož dal jsem tě za světlo pohanům, abys byl spasení mé až do končin země. 023 ISA 049 007 Toto praví Hospodin vykupitel Izraelův, Svatý jeho, tomu, jímž pohrdá každý, a jehož sobě oškliví národové, služebníku panujících: Králové, vidouce tě, povstanou, a knížata klaněti se budou pro Hospodina, kterýž věrný jest, Svatého Izraelského, jenž tě vyvolil. 023 ISA 049 008 Toto praví Hospodin: V čas milosti vyslyším tě, a ve dni spasení spomohu tobě. Nadto ostříhati tě budu, a dám tě v smlouvu lidu, abys utvrdil zemi, a v dědictví uvedl dědictví zpuštěná; 023 ISA 049 009 Abys řekl vězňům: Vyjděte, těm, kteříž jsou ve tmách: Zjevte se. I budou se pásti podlé cest, a na všech místech vysokých bude pastva jejich. 023 ISA 049 010 Nebudou lačněti ani žízniti, nebude na ně bíti horko ani slunce; nebo slitovník jejich zprovodí je, a podlé pramenů vod povede je. 023 ISA 049 011 Přes to způsobím na všech horách svých cesty, a silnice mé vyvýšeny budou. 023 ISA 049 012 Aj, tito zdaleka přijdou, aj, onino od půlnoci a od moře, a jiní z země Sinim. 023 ISA 049 013 Prozpěvujte nebesa, a plésej země, a zvučně prokřikujte hory; neboť jest potěšil Hospodin lidu svého, a nad chudými svými slitoval se. 023 ISA 049 014 Ale řekl Sion: Opustiltě mne Hospodin, a Pán zapomenul se na mne. 023 ISA 049 015 I zdaliž se může zapomenouti žena nad nemluvňátkem svým, aby se neslitovala nad plodem života svého? A byť se pak ony zapomněly, já však nezapomenu se na tě. 023 ISA 049 016 Aj, na dlaních vyryl jsem tě, zdi tvé jsou vždycky přede mnou. 023 ISA 049 017 Pospíšíť k tobě synové tvoji, ti pak, kteříž tě bořili a kazili, odejdou od tebe. 023 ISA 049 018 Pozdvihni vůkol očí svých, a pohleď, všickni ti shromáždíce se, přijdou k tobě. Živť jsem já, praví Hospodin, že se jimi všemi jako okrasou přioděješ, a otočíš se jimi jako halží nevěsta, 023 ISA 049 019 Proto že pustiny tvé, a pouště tvé, a zbořeniny země tvé že tehdáž těsné budou, příčinou obyvatelů, když vzdáleni budou ti, kteříž tě zžírali; 023 ISA 049 020 Tak že řeknou před tebou synové siroby tvé: Těsné mi jest toto místo, ustup mi, abych bydliti mohl. 023 ISA 049 021 I díš v srdci svém: Kdo mi naplodil těchto? Nebo jsem já byla osiřelá a osamělá, sem i tam přecházející a odcházející. Tyto, pravím, kdo vychoval? Aj, pozůstala jsem byla sama jediná. Kdež tito byli? 023 ISA 049 022 Toto praví Panovník Hospodin: Aj, já pozdvihnu k národům ruky své, a k lidem vyzdvihnu korouhev svou, aby přinesli syny tvé na rukou, a dcery tvé aby na plecech neseny byly. 023 ISA 049 023 I budou králové pěstounové tvoji, a královny jejich chovačky tvé. Tváří k zemi skláněti se budou před tebou, a prach noh tvých lízati budou, a poznáš, že jsem já Hospodin, a že nebývají zahanbeni, kteříž na mne očekávají. 023 ISA 049 024 Ale díš: Zdaliž odjato bude reku udatnému to, což uchvátil? A zdaž zajatý lid spravedlivého vyproštěn bude? 023 ISA 049 025 Anobrž tak praví Hospodin: I zajatý lid reku udatnému odjat bude, a to, což uchvátil násilník, vyproštěno bude; nebo s tím, kterýž se s tebou nesnadní, já se nesnadniti budu, a syny tvé já vysvobodím. 023 ISA 049 026 A nakrmím ty, kteříž tě utiskují, vlastním masem jejich, a jako mstem krví svou se zpijí. I poznáť všeliké tělo, že já Hospodin jsem spasitel tvůj, a vykupitel tvůj Bůh silný Jákobův. 023 ISA 050 001 Takto praví Hospodin: Kdež jest lístek zapuzení matky vaší, kterýmž jsem ji propustil? Aneb kdo jest z věřitelů mých, jemuž jsem vás prodal? Aj, nepravostmi svými prodali jste sebe, a pro převrácenosti vaše propuštěna jest matka vaše. 023 ISA 050 002 Proč, když přicházím, není žádného, když volám, žádný se neozývá? Zdaliž jest naprosto ukrácena ruka má, aby nemohla vykoupiti? A žádné-liž není ve mně moci k vysvobození? Aj, žehráním svým vysušuji moře, obracím řeky v poušť, až se smrazují ryby jejich, proto že nebývá vody, a mrou žízní. 023 ISA 050 003 Obláčím nebesa v smutek, a žíni dávám jim za oděv. 023 ISA 050 004 Panovník Hospodin dal mi jazyk umělý, abych uměl příhodně ustalému mluviti slova. Probuzuje každého jitra, probuzuje mi uši, abych slyšel, tak jako pilně se učící. 023 ISA 050 005 Panovník Hospodin otvírá mi uši, a já se nepostavuji zpurně, aniž se nazpět odvracím. 023 ISA 050 006 Těla svého nastavuji bijícím, a líce svého rvoucím mne, tváři své neskrývám od pohanění a plvání. 023 ISA 050 007 Nebo Panovník Hospodin spomáhá mi, pročež nebývám zahanben. Pro touž příčinu nastavuji tváři své jako škřemene; nebo vím, že nebudu zahanben. 023 ISA 050 008 Blízkoť jest ten, kterýž mne ospravedlňuje. Kdož se nesnadniti bude se mnou? Postavme se spolu; kdo jest odpůrce můj, nechť přistoupí ke mně. 023 ISA 050 009 Aj, Panovník Hospodin spomáhati mi bude. Kdož jest, ješto by mne potupil? Aj, všickni takoví jako roucho zvetšejí, mol sžíře je. 023 ISA 050 010 Kdo jest mezi vámi, ješto se bojí Hospodina, poslouchej hlasu služebníka jeho. Kdo jest, ješto chodí v temnostech, a nemá žádného světla, doufej ve jméno Hospodinovo, a zpolehni na Boha svého. 023 ISA 050 011 Aj, vy všickni, kteříž zaněcujete oheň, a jiskrami se přepasujete, choďtež v blesku ohně svého, a v jiskrách, kteréž jste roznítili. Od ruky mé toto se vám stane, že v bolesti ležeti budete. 023 ISA 051 001 Poslouchejte mne, následovníci spravedlnosti, kteříž hledáte Hospodina, pohleďte na skálu, odkudž vyťati jste, a na hlubokost jámy, z níž vykopáni jste. 023 ISA 051 002 Pohleďte na Abrahama otce vašeho, a na Sáru, kteráž vás porodila, že jsem jej jediného povolal, a požehnal jsem jemu, i rozmnožil jej. 023 ISA 051 003 Nebo potěší Hospodin Siona, potěší všech pustin jeho, a učiní poušť jeho přerozkošnou, a pustinu jeho podobnou zahradě Hospodinově. Radost a veselí bude nalezeno v něm, díkčinění, a hlas žalmů zpívání. 023 ISA 051 004 Pozorujte mne, lide můj, a rodino má, nastavte mi uší; nebo zákon ode mne vyjde, a soud svůj za světlo národům vystavím. 023 ISA 051 005 Blízko jest spravedlnost má, vyjdeť spasení mé, a ramena má národy souditi budou. Na mneť ostrovové čekají, a po mém rameni touží. 023 ISA 051 006 Pozdvihněte k nebi očí svých, a popatřte na zem dolů. Nebesa zajisté jako dým zmizejí, a země jako roucho zvetší, a obyvatelé její též podobně zemrou: ale spasení mé na věky zůstane, a spravedlnost má nezahyne. 023 ISA 051 007 Poslouchejte mne, kteříž znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci jest zákon můj; nebojte se útržky lidí bídných, a hanění jejich neděste se. 023 ISA 051 008 Nebo jako roucho zžíře je mol, a jako vlnu zžíře je červ, ale spravedlnost má na věky zůstane, a spasení mé od národu do pronárodu. 023 ISA 051 009 Probuď se, probuď se, oblec se v sílu, ó rámě Hospodinovo, probuď se, jako za dnů starodávních a národů předešlých. Zdaliž ty nejsi to, kteréžs poplénilo Egypt, a ranilo draka? 023 ISA 051 010 Zdaliž ty nejsi to, kteréžs vysušilo moře, vody propasti veliké, kteréžs obrátilo hlubiny mořské v cestu, aby přešli ti, jenž byli vysvobozeni? 023 ISA 051 011 A tak ti, kteréž vykoupil Hospodin, ať se navrátí, a přijdou na Sion s prozpěvováním, a veselé věčné ať jest na hlavě jejich; radosti a veselé ať dojdou, zámutek pak a úpění ať utekou. 023 ISA 051 012 Já, já jsem utěšitel váš. Jakáž jsi ty, že se bojíš člověka smrtelného, a syna člověka trávě podobného? 023 ISA 051 013 Že se zapomínáš na Hospodina učinitele svého, kterýž roztáhl nebesa, a založil zemi, a že se děsíš ustavičně každého dne prchlivosti ssužujícího, jakž se jen postrojí, aby hubil? Ale kdež jest pak ta prchlivost toho, kterýž ssužuje? 023 ISA 051 014 Pospíšíť, aby zajatý propuštěn byl; neboť neumře v jámě, aniž bude míti jaký nedostatek chleba svého. 023 ISA 051 015 Jáť jsem zajisté Hospodin Bůh tvůj, kterýž rozděluje moře, jehož vlny zvuk vydávají. Hospodin zástupů jest jméno mé, 023 ISA 051 016 Kterýž jsem vložil slova svá v ústa tvá, a stínem ruky své přikryl jsem tě, abys štípil nebesa, a založil zemi, a řekl Sionu: Lid můj jsi ty. 023 ISA 051 017 Probuď se, probuď, povstaň, Jeruzaléme, kterýž jsi pil z ruky Hospodinovy kalich prchlivosti jeho, kvasnice z kalicha hrůzy vypil jsi, i vyvážil. 023 ISA 051 018 Žádný jí nevedl ze všech synů, kterýchž naplodila, a žádný jí neujal za ruku její ze všech synů, kteréž vychovala. 023 ISA 051 019 Toto dvé tě potkalo, (kdo tě politoval?) zpuštění a setření, hlad a meč. Kdo tě potěšoval? 023 ISA 051 020 Synové tvoji omráčeni jsouc, leží na rozcestí všech ulic, jako bůvol v leči, plni jsouce prchlivosti Hospodinovy, žehrání Boha tvého. 023 ISA 051 021 A protož slyš nyní toto, ztrápená a opilá, ale ne vínem: 023 ISA 051 022 Takto praví Pán tvůj, Hospodin a Bůh tvůj, vedoucí při lidu svého: Aj, beru z ruky tvé kalich hrůzy, i kvasnice kalicha prchlivosti mé, nebudeš ho píti více. 023 ISA 051 023 Ale dám jej do ruky těch, jenž tě ssužují, kteříž říkali duši tvé: Sehni se, ať přes tě přejdeme, jimž jsi podkládala jako zemi hřbet svůj, a jako ulici přecházejícím. 023 ISA 052 001 Probuď se, probuď se, oblec se v sílu svou, Sione, oblec se v roucho okrasy své, ó Jeruzaléme, město svaté; neboť nebude již více na tě dotírati neobřezaný a nečistý. 023 ISA 052 002 Otřes se z prachu, povstaň, posaď se, Jeruzaléme; dobuď se z okovů hrdla svého, ó jatá dcerko Sionská. 023 ISA 052 003 Takto zajisté dí Hospodin: Darmo jste sebe prodali, protož bez peněz budete vykoupeni. 023 ISA 052 004 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Do Egypta sstoupil lid můj předešle, aby tam byl pohostinu, ale Assur bez příčiny jej ssužuje. 023 ISA 052 005 Nyní tedy což mám činiti? praví Hospodin. Poněvadž jest lid můj zajat darmo, a panovníci jeho k úpění jej přivodí, praví Hospodin. Nad to ustavičně každého dne jménu mému útržka se činí. 023 ISA 052 006 Protož poznáť lid můj jméno mé, protož poznáť, pravím, v ten den, že já tentýž, kterýž mluvím, aj, přítomen budu. 023 ISA 052 007 Ó jak krásné na horách nohy toho, ješto potěšené věci zvěstuje, a ohlašuje pokoj, toho, ješto zvěstuje dobré, ješto káže spasení, a mluví k Sionu: Kralujeť Bůh tvůj. 023 ISA 052 008 Strážní tvoji hlasu, hlasu pozdvihnou, a spolu prokřikovati budou; neboť okem v oko uzří, že Hospodin zase přivede Sion. 023 ISA 052 009 Zvučte, prozpěvujte spolu pustiny Jeruzalémské; neboť jest potěšil Hospodin lidu svého, vykoupil Jeruzalém. 023 ISA 052 010 Ohrnul Hospodin rámě svatosti své před očima všech národů, aby viděly všecky končiny země spasení Boha našeho. 023 ISA 052 011 Odejděte, odejděte, vyjděte z Babylona, nečistého se nedotýkejte; vyjděte z prostředku jeho, očisťte se vy, kteříž nosíte nádobí Hospodinovo. 023 ISA 052 012 Nebo ne s chvátáním vyjdete, aniž s utíkáním půjdete; předcházeti zajisté bude vás Hospodin, a zbéře vás Bůh Izraelský. 023 ISA 052 013 Aj, služebníku mému šťastně se povede, vyvýšen, vznešen a zveleben bude velmi. 023 ISA 052 014 A jakož mnozí se nad ním užasnou, že tak zohavena jest nad jiné lidi osoba jeho, způsob jeho nad syny lidské: 023 ISA 052 015 Tak zase skropí národy mnohé, i králové před ním zacpají ústa svá, proto že což jim nebylo vypravováno, to uzří, a tomu, o čemž neslýchali, porozumějí. 023 ISA 053 001 Kdo uvěřil kázaní našemu? A rámě Hospodinovo komu jest zjeveno? 023 ISA 053 002 Nebo před ním vyrostl jako proutek, a jako kořen z země vyprahlé, nemaje podoby ani krásy. Viděliť jsme jej, ale nic nebylo viděti toho, proč bychom ho žádostivi byli. 023 ISA 053 003 Nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí, a jako ukrývající tvář svou; nejpohrdanější, pročež jsme ho za nic nevážili. 023 ISA 053 004 Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl, my však domnívali jsme se, že jest raněn, a ubit od Boha, i strápen. 023 ISA 053 005 On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno. 023 ISA 053 006 Všickni my jako ovce zbloudili jsme, jeden každý na cestu svou obrátili jsme se, a Hospodin uvalil na něj nepravosti všech nás. 023 ISA 053 007 Pokutován jest i strápen, však neotevřel úst svých. Jako beránek k zabití veden byl, a jako ovce před těmi, kdož ji střihou, oněměl, aniž otevřel úst svých. 023 ISA 053 008 Z úzkosti a z soudu vyňat jest, a protož rod jeho kdo vypraví, ačkoli vyťat jest z země živých, a zraněn pro přestoupení lidu mého? 023 ISA 053 009 Kterýžto vydal bezbožným hrob jeho, a bohatému, aby byl usmrcen, ješto však nepravosti neučinil, aniž jest nalezena lest v ústech jeho. 023 ISA 053 010 Taktě se líbilo Hospodinu jej stírati, a nemocí trápiti, aby polože duši svou v oběť za hřích, viděl símě své, byl dlouhověký, a to, což se líbí Hospodinu, skrze něho šťastně konáno bylo. 023 ISA 053 011 Z práce duše své uzří užitek, jímž nasycen bude. Známostí svou ospravedlní spravedlivý služebník můj mnohé; nebo nepravosti jejich on sám ponese. 023 ISA 053 012 A protož dám jemu díl pro mnohé, aby s nesčíslnými dělil se o kořist, proto že vylil na smrt duši svou, a s přestupníky počten jest. Onť sám nesl hřích mnohých, a přestupníků zástupcím byl. 023 ISA 054 001 Prozpěvuj, neplodná, kteráž nerodíš, zvučně prozpěvuj a prokřikni, kteráž ku porodu nepracuješ, nebo více bude synů opuštěné, nežli synů té, kteráž má muže, praví Hospodin. 023 ISA 054 002 Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. 023 ISA 054 003 Nebo na pravo i na levo se rozmůžeš, a símě tvé národy dědičně vládnouti bude, a města pustá osadí. 023 ISA 054 004 Nebojž se, nebo nebudeš zahanbena, aniž se zapyřuj, nebo nebudeš v potupu uvedena; nýbrž na potupu mladosti své zapomeneš, a na pohanění vdovství svého nezpomeneš více. 023 ISA 054 005 Nebo manželem tvým jest Učinitel tvůj, jehož jméno Hospodin zástupů, a vykupitel tvůj Svatý Izraelský Bohem vší země slouti bude. 023 ISA 054 006 Nebo jako ženy propuštěné a v duchu sevřené povolá tě Hospodin, a jako ženy mladice, když v pohrdnutí budeš, praví Bůh tvůj. 023 ISA 054 007 Na maličkou chvilku poopustil jsem tě, ale v slitování převelikém shromáždím tě. 023 ISA 054 008 V maličkém hněvě skryl jsem tvář svou na maličko před tebou, ale v milosrdenství věčném slituji se nad tebou, praví vykupitel tvůj Hospodin. 023 ISA 054 009 Neboť jest to u mne, co při potopě Noé. Jakož jsem přisáhl, že se nebudou více rozlévati vody Noé po zemi, tak jsem přisáhl, že se nerozhněvám na tě, aniž tobě přísně domlouvati budu. 023 ISA 054 010 A byť se i hory pohybovaly, a pahrbkové ustupovali, milosrdenství mé však od tebe neodstoupí, a smlouva pokoje mého se nepohne, praví slitovník tvůj Hospodin. 023 ISA 054 011 Ó ssoužená, vichřicí zmítaná, potěšení zbavená, aj, já položím na karbunkulích kamení tvé, a založím tě na zafiřích. 023 ISA 054 012 A vzdělám z křištálu skla tvá, a brány tvé z kamení třpytícího se, i všecka pomezí tvá z kamení drahého. 023 ISA 054 013 Synové pak tvoji všickni vyučení budou od Hospodina, a hojnost pokoje budou míti synové tvoji. 023 ISA 054 014 Na spravedlnosti upevněna budeš. Vzdálíš se od ssoužení, protož se ho nebudeš báti, a od setření, nebo nepřiblíží se k tobě. 023 ISA 054 015 Aj, budouť nejedni bydliti s tebou, kteříž nejsou moji, ale kdož by bydleje s tebou, byl proti tobě, padne. 023 ISA 054 016 Aj, já stvořil jsem kováře dýmajícího při ohni na uhlí, a vynášejícího nádobí k dílu svému, já také stvořil jsem zhoubce, aby hubil. 023 ISA 054 017 Žádný nástroj proti tobě udělaný nepodaří se, a každý jazyk, povstávající proti tobě na soudu, potupíš. Toť jest dědictví služebníků Hospodinových, a spravedlnost jejich ode mne, praví Hospodin. 023 ISA 055 001 Ej, všickni žízniví, poďte k vodám, i vy, kteříž nemáte žádných peněz. Poďte, kupujte a jezte, poďte, pravím, kupujte bez peněz a bez záplaty víno a mléko. 023 ISA 055 002 Proč vynakládáte peníze ne za chléb, a práci svou za to, což nenasycuje? Poslechněte mne raději, a jezte to, což jest dobrého, a nechť se kochá v tuku duše vaše. 023 ISA 055 003 Nakloňte ucha svého, a poďte ke mně, poslechněte, a budeť živa duše vaše; učiním zajisté s vámi smlouvu věčnou, milosrdenství Davidova přepevná. 023 ISA 055 004 Aj, za svědka národům dal jsem jej, za vůdce a učitele národům. 023 ISA 055 005 Aj, národu, k němužs se neznal, povoláš, a národové, kteříž tě neznali, k tobě se sběhnou, pro Hospodina Boha tvého, a Svatého Izraelského, nebo tě oslaví. 023 ISA 055 006 Hledejte Hospodina, pokudž může nalezen býti; vzývejte ho, pokudž blízko jest. 023 ISA 055 007 Opusť bezbožný cestu svou, a člověk nepravý myšlení svá, a nechť se navrátí k Hospodinu, i slitujeť se nad ním, a k Bohu našemu, nebť jest hojný k odpuštění. 023 ISA 055 008 Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé, praví Hospodin. 023 ISA 055 009 Ale jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše, a myšlení má myšlení vaše. 023 ISA 055 010 Nebo jakož prší déšť neb sníh s nebe, a zase se tam nenavracuje, ale napájí zemi, a činí ji plodistvou a úrodnou, tak že vydává símě rozsívajícímu, a chléb jedoucímu, 023 ISA 055 011 Tak bude slovo mé, kteréž vyjde z úst mých. Nenavrátí se ke mně prázdné, ale učiní to, což mi se líbí, a prospěšně to vykoná, k čemuž je posílám. 023 ISA 055 012 A protož s veselím vyjdete, a v pokoji sprovozeni budete. Hory i pahrbkové zvučně naproti vám prozpěvovati budou, a všecko dříví polní rukama plésati bude. 023 ISA 055 013 Místo chrastiny vzejde jedlé, a místo hloží vyroste myrtus, a bude to Hospodinu k slávě, na znamení věčné, kteréž nebude vyhlazeno. 023 ISA 056 001 Toto praví Hospodin: Ostříhejte soudu, a čiňte spravedlnost; nebo brzo spasení mé přijde, a spravedlnost má zjevena bude. 023 ISA 056 002 Blahoslavený člověk, kterýž činí to, a syn člověka, kterýž se přídrží toho, ostříhaje soboty, aby jí nepoškvrňoval, a ostříhaje ruky své, aby nic zlého neučinila. 023 ISA 056 003 Nechť tedy nemluví cizozemec, kterýž se připojuje k Hospodinu, říkaje: Jistě odloučil mne Hospodin od lidu svého. Též ať neříká kleštěnec: Aj, já jsem dřevo suché. 023 ISA 056 004 Nebo toto praví Hospodin o kleštěncích, kteříž by ostříhali sobot mých, a zvolili to, což mi se líbí, a drželi smlouvu mou: 023 ISA 056 005 Že dám jim v domě svém a mezi zdmi svými místo, a jméno lepší nežli synů a dcer. Jméno věčné dám jim, kteréž nebude vyhlazeno. 023 ISA 056 006 Cizozemce pak, kteříž by se připojili k Hospodinu, aby sloužili jemu, a milovali jméno Hospodinovo, jsouce u něho za služebníky, všecky ostříhající soboty, aby jí nepoškvrňovali, a držící smlouvu mou, 023 ISA 056 007 Ty přivedu k hoře svatosti své, a obveselím je v domě svém modlitebném. Zápalové jejich a oběti jejich příjemné mi budou na oltáři mém; nebo dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů. 023 ISA 056 008 Pravíť Panovník Hospodin, kterýž shromažďuje rozehnané Izraelovy: Ještěť shromáždím k němu a k shromážděným jeho. 023 ISA 056 009 Všecka zvířata polní poďte žráti, i všecka zvířata lesní. 023 ISA 056 010 Strážní jeho jsou slepí, všickni napořád nic neznají, všickni jsou psi němí, aniž mohou štěkati; jsou ospalci, leží, milujíce dřímotu. 023 ISA 056 011 Nadto jsou psi obžerní, nevědí, kdy jsou syti; pročež sami se pasou. Neumějí učiti, všickni k cestám svým patří, jeden každý k zisku svému po své straně. 023 ISA 056 012 Poďte, naberu vína, a opojíme se nápojem opojným, a bude rovně zítřejší jako dnešní den, nýbrž větší a mnohem hojnější. 023 ISA 057 001 Spravedlivý hyne, a žádný nepřipouští toho k srdci, a muži pobožní odcházejí, a žádný nerozvažuje toho, že před příchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý, 023 ISA 057 002 Že dochází pokoje, a odpočívá na ložci svém, kdožkoli chodí v upřímosti své. 023 ISA 057 003 Ale vy přistupte sem, synové kouzedlnice, símě cizoložníka a smilnice. 023 ISA 057 004 Komu se to s takovou chutí posmíváte? Proti komu rozdíráte ústa, vyplazujete jazyk? Zdaliž nejste synové neřádní, símě postranní? 023 ISA 057 005 Kteříž smilníte v hájích pod každým dřevem zeleným, zabíjejíce syny své při potocích, pod vysokými skalami. 023 ISA 057 006 Mezi hladkými kameny potočními jest díl tvůj. Tiť jsou, ti los tvůj, na něž také vyléváš mokrou obět, obětuješ suchou obět. V těch-liž bych věcech se kochal? 023 ISA 057 007 Na hoře vysoké a vyvýšené stavíš lože své, a tam vstupuješ k obětování oběti. 023 ISA 057 008 Pamětné pak znamení své za dvéře a za veřeje stavíš, když ode mne, odkryvši se, vstupuješ, a rozšiřuješ lože své, činíc je prostrannější víc než pohané; miluješ lože jejich, kdež místo oblíbíš. 023 ISA 057 009 Chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu. 023 ISA 057 010 Pro množství cest svých ustáváš, aniž říkáš: Daremnéť jest to. Nalezla jsi sobě zběř ku pomoci, protož neželíš práce. 023 ISA 057 011 A kohož jsi se děsila a bála, že jsi klamala, a na mne se nerozpomínala, ani připustila k srdci svému? Zdali proto, že jsem já mlčel, a to zdávna, nebojíš se mne? 023 ISA 057 012 Já tvou spravedlnost oznámím, a skutky tvé, kteřížť nic neprospějí. 023 ISA 057 013 Když křičeti budeš, nechať tě vysvobodí zběř tvá. Ano pak všecky je zanese vítr, a zachvátí marnost, ale kdož doufá ve mne, vládnouti bude zemí, a dědičně obdrží horu svatou mou. 023 ISA 057 014 Nebo řečeno bude: Vyrovnejte, vyrovnejte, spravte cestu, odkliďte překážky z cesty lidu mého. 023 ISA 057 015 Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených. 023 ISA 057 016 Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati, neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já učinil. 023 ISA 057 017 Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhněval proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého. 023 ISA 057 018 Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu potěšení navrátím, i těm, kteříž kvílí s ním. 023 ISA 057 019 Stvořím ovoce rtů, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej. 023 ISA 057 020 Bezbožní pak budou jako moře zbouřené, když se spokojiti nemůže, a jehož vody vymítají nečistotu a bláto. 023 ISA 057 021 Nemajíť žádného pokoje, praví Bůh můj, bezbožní. 023 ISA 058 001 Volej vším hrdlem, nezadržuj, jako trouba povyš hlasu svého, a oznam lidu mému převrácenost jejich, a domu Jákobovu hříchy jejich. 023 ISA 058 002 Jakkoli každého dne mne hledají, a znáti cesty mé jsou chtiví, jako by byli národ, kterýž spravedlnost činí, a soudu Boha svého neopouští. Dotazují se mne na soudy spravedlnosti, blízcí Boha býti chtějí, 023 ISA 058 003 A říkají: Proč se postíváme, poněvadž nepatříš? Trápíváme duše své, a nechceš věděti o tom? Aj, v den postu vašeho líbost provodíte, a ke všem robotám svým přísně doháníte. 023 ISA 058 004 Aj, k sváru a různici se postíváte, a abyste bili pěstí nemilostivě; nepostíte se tak dnů těch, aby slyšán byl na výsosti hlas váš. 023 ISA 058 005 Zdaliž to jest takový půst, jakýž oblibuji, a den, v němž by trápil člověk duši svou? Zdali, aby svěsil jako třtina hlavu svou, a podstíral žíni a popel? To-liž nazůveš postem a dnem vzácným Hospodinu? 023 ISA 058 006 Není-liž toto půst, kterýž oblibuji: Rozvázati svazky bezbožnosti; roztrhnouti snopky obtěžující, a potřené propustiti svobodné, a tak všelijaké jho abyste roztrhli? 023 ISA 058 007 Není-liž: Abys lámal lačnému chléb svůj, a chudé vypověděné abys uvedl do domu? Viděl-li bys nahého, abys jej přioděl, a před tělem svým abys se neskrýval. 023 ISA 058 008 Tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé, a zdraví tvé rychle zkvetne; předcházeti tě zajisté bude spravedlnost tvá, a sláva Hospodinova zbéře tě. 023 ISA 058 009 Tehdy volati budeš, a Hospodin vyslyší tě; zavoláš, a řekneť: Teď jsem. Jestliže vyvržeš z prostřed sebe jho, a vztahování prstů, a mluvení nepravostí, 023 ISA 058 010 A vyleješ-li lačnému duši svou, a strápenou duši nasytíš-li: vzejde v temnostech světlo tvé, a mrákota tvá bude jako poledne. 023 ISA 058 011 Nebo povede tě Hospodin ustavičně, a nasytí i v náramné sucho duši tvou, a kosti tvé tukem naplní. I budeš jako zahrada svlažená, a jako pramen vod, jehož vody nevysychají. 023 ISA 058 012 A vzdělají od tebe zplození pustiny starodávní; základy od národu do pronárodu vyzdvihneš. I slouti budeš vzdělavatel zbořeniny, a napravovatel stezek k bydlení. 023 ISA 058 013 Jestliže odvrátíš od soboty nohu svou, abys nevykonával líbosti své v den svatý můj, anobrž nazůveš-li sobotu rozkoší, a svatou Hospodinu slavnou, a budeš-li ji slaviti tak, abys nečinil cest svých, ani vykonával, co by se líbilo, ani nemluvil slova: 023 ISA 058 014 Tehdy rozkoš míti budeš v Hospodinu, a uvedu tě na vysoká místa země, a způsobím to, abys užíval dědictví Jákoba otce svého; nebo ústa Hospodinova mluvila. 023 ISA 059 001 Aj, neníť ukrácena ruka Hospodinova, aby nemohla zachovati, aniž jest obtíženo ucho jeho, aby nemohlo slyšeti. 023 ISA 059 002 Ale nepravosti vaše rozloučily vás s Bohem vaším, a hříchové vaši to způsobili, že skryl tvář před vámi, aby neslyšel. 023 ISA 059 003 Nebo ruce vaše jsou poškvrněné krví, a prstové vaši nepravostí; rtové vaši mluví lež, jazyk váš vynáší převrácenost. 023 ISA 059 004 Není žádného, ješto by se zasadil o spravedlnost, aniž jest kdo, ješto by zastával pravdy. Doufají v marnost, a mluví daremné věci; počínají nátisk, a rodí nepravost. 023 ISA 059 005 Vejce bazališková vyseděli, a plátna pavoukového natkali. Kdož by jedl vejce jejich, umře; pakli je roztlačí, vynikne ještěrka. 023 ISA 059 006 Plátna jejich nehodí se na roucho, aniž se odějí dílem svým; skutkové jejich skutkové nepravosti, a dílo ukrutnosti jest v rukou jejich. 023 ISA 059 007 Nohy jejich k zlému běží, a pospíchají k vylévání krve nevinné. Myšlení jejich jsou myšlení nepravá, zpuštění a setření jest na cestách jejich. 023 ISA 059 008 Cesty pokoje neznají, a není žádné spravedlnosti v šlepějích jejich. Stezky své převracejí tajně; kdožkoli po nich chodí, nemívá pokoje. 023 ISA 059 009 Protož vzdálil se od nás soud, a nedochází nás spravedlnost. Čekáme-li na světlo, aj, tma, pakli na blesk, v mrákotách chodíme. 023 ISA 059 010 Makáme jako slepí stěnu, a jako bychom žádných očí neměli, šámáme. Urážíme se o poledni jako v soumrak, u veliké hojnosti podobni jsme mrtvým. 023 ISA 059 011 Mumleme všickni my jako nedvědi, a jako holubice ustavičně lkáme. Očekáváme na soud, ale není ho, na vysvobození, ale daleké jest od nás. 023 ISA 059 012 Nebo rozmnožena jsou přestoupení naše před tebou, a hříchové naši svědčí proti nám, poněvadž přestoupení naše jsou při nás, i nepravosti naše. Známeť to, 023 ISA 059 013 Že jsme se zpronevěřili, a lhali Hospodinu, a odvrátili se od následování Boha svého, že jsme mluvili o nátisku a odvrácení, že jsme ukládali a vynášeli z srdce slova lživá, 023 ISA 059 014 Tak že odvrácen jest nazpět soud, a spravedlnost zdaleka stojí; nebo klesla na ulici pravda, a pravost nemá průchodu. 023 ISA 059 015 Nýbrž zhynula pravda, a ten, kdož se uchyluje od zlého, loupeži bývá vydán; což vidí Hospodin, a nelíbí se to jemu, že není žádného soudu. 023 ISA 059 016 Když tedy viděl, že není žádného muže, až se užasl, že není žádného prostředníka. A protož vysvobození jemu způsobilo rámě jeho, a spravedlnost jeho sama jej zpodepřela. 023 ISA 059 017 Nebo oblékl spravedlnost jako pancíř, a lebka spasení na hlavě jeho. Oblékl se v roucho pomsty jako v sukni, a oděl se horlivostí jako pláštěm, 023 ISA 059 018 Aby podlé skutků, aby podlé nich odplacel prchlivostí protivníkům svým, odměnu nepřátelům svým, i ostrovům odplatu aby dával. 023 ISA 059 019 I budou se báti na západ jména Hospodinova, a na východu slunce slávy jeho, když se přivalí jako řeka nepřítel, jejž duch Hospodinův preč zažene. 023 ISA 059 020 Neboť přijde k Sionu vykupitel, a k těm, kteříž se odvracují od přestoupení v Jákobovi, praví Hospodin. 023 ISA 059 021 Tatoť pak bude smlouva má s nimi, praví Hospodin: Duch můj, kterýž jest v tobě, a slova má, kteráž jsem vložil v ústa tvá, neodejdouť od úst tvých, ani od úst semene tvého, ani od úst potomků semene tvého, praví Hospodin, od tohoto času až na věky. 023 ISA 060 001 Povstaniž, zastkvěj se, poněvadž přišlo světlo tvé, a sláva Hospodinova vzešla nad tebou. 023 ISA 060 002 Nebo aj, tmy přikryjí zemi, a mrákota národy, ale nad tebou vzejde Hospodin, a sláva jeho nad tebou vidína bude. 023 ISA 060 003 I budou choditi národové v světle tvém, a králové v blesku, jenž vzejde nad tebou. 023 ISA 060 004 Pozdvihni vůkol očí svých, a popatř. Všickni tito shromáždíce se, k tobě se poberou, synové tvoji zdaleka přijdou, a dcery tvé při boku tvém chovány budou. 023 ISA 060 005 Tehdáž uzříš to, a rozveselíš se, tehdáž podiví se, a rozšíří se srdce tvé; nebo se obrátí k tobě množství mořské, síla pohanů přijde k tobě. 023 ISA 060 006 Stádo velbloudů přikryje tě, a dromedáři Madianští a Efejští, všickni ti z Sáby přijdou, zlato a kadidlo přinesou, a chvály Hospodinovy zvěstovati budou. 023 ISA 060 007 Všecka stáda Cedarská shromáždí se k tobě, skopcové Nabajotští přisluhovati budou tobě, a obětováni jsouce na mém oltáři, příjemní budou. A takť dům okrasy své ozdobím. 023 ISA 060 008 I díš: Kdo jsou ti, kteříž se jako hustý oblak sletují, a jako holubice k děrám svým? 023 ISA 060 009 Na mneť zajisté ostrovové očekávají, a lodí mořské hned zdávna, aby přivedli syny tvé zdaleka, též stříbro své a zlato své s sebou, k slávě Hospodina, Boha tvého a Svatého Izraelského; nebo tě oslaví. 023 ISA 060 010 I vystavějí cizozemci zdi tvé, a králové jejich přisluhovati budou tobě, když v prchlivosti své ubiji tě, a v dobré líbeznosti své slituji se nad tebou. 023 ISA 060 011 A otevříny budou brány tvé ustavičně, ve dne ani v noci nebudou zavírány, aby přivedli k tobě sílu pohanů, i králové jejich aby přivedeni byli. 023 ISA 060 012 Národ zajisté ten a království, kteréž by nesloužilo tobě, zahyne; národové, pravím, ti docela pohubeni budou. 023 ISA 060 013 Sláva Libánská přijde k tobě, jedle, jilm, též i pušpan k ozdobě místa svatyně mé, abych místo noh svých oslavil. 023 ISA 060 014 Také přijdou k tobě s ponížením synové těch, kteříž tě trápili, a klaněti se budou k zpodku noh tvých, kteřížkoli pohrdali tebou, a nazývati tě budou městem Hospodinovým, Sionem Svatého Izraelského. 023 ISA 060 015 Místo toho, že jsi byla opuštěná a v nenávisti, tak že žádný skrze tě nechodil, způsobímť důstojnost věčnou, a veselí od národu do pronárodu. 023 ISA 060 016 Nebo ssáti budeš mléko národů, a prsy králů ssáti budeš; i poznáš, že jsem já Hospodin vysvoboditel tvůj, a vykupitel tvůj silný Jákobův. 023 ISA 060 017 Místo mědi dodávati budu zlata, a místo železa dodávati budu stříbra, a místo dříví mědi, a místo kamení železa, a představímť správce pokojné a úředníky spravedlivé. 023 ISA 060 018 Nebude více slyšáno o bezpraví v zemi tvé, o zpuštění a zhoubě na hranicích tvých, ale hlásati budeš spasení na zdech svých, a v branách svých chválu. 023 ISA 060 019 Nebudeš míti více slunce za světlo denní, a blesk měsíce nebude tě osvěcovati, ale budeť Hospodin světlem tvým věčným, a Bůh tvůj okrasou tvou. 023 ISA 060 020 Nezajdeť více slunce tvé, a měsíc tvůj neschová se, nebo Hospodin bude světlem tvým věčným, a tak dokonáni budou dnové smutku tvého. 023 ISA 060 021 Lid také tvůj, kteříž by koli byli spravedliví, na věky dědičně obdrží zemi, výstřelek štípení mého, dílo rukou mých, abych v něm oslavován byl. 023 ISA 060 022 Samotný rozmnoží se v tisíce, a nejšpatnější v národ nesčíslný, já Hospodin časem svým brzo způsobím to. 023 ISA 061 001 Duch Panovníka Hospodina jest nade mnou, proto že pomazal mne Hospodin, abych kázal evangelium tichým. Poslal mne, abych uvázal rány skroušených srdcem, abych vyhlásil jatým svobodu, a vězňům otevření žaláře, 023 ISA 061 002 Abych vyhlásil léto milostivé Hospodinovo, a den pomsty Boha našeho, abych těšil všecky kvílící, 023 ISA 061 003 Abych způsobil radost kvílícím Sionským, a dal jim okrasu místo popela, olej veselé místo smutku, oděv chvály místo ducha sevřeného. I nazvání budou stromové spravedlnosti, štípení Hospodinovo, abych oslavován byl. 023 ISA 061 004 Tedy vzdělají pustiny starodávní, pouště staré spraví, a obnoví města zpuštěná, pustá po mnohé národy. 023 ISA 061 005 Nebo postaví se cizozemci, a pásti budou stáda vaše, a synové cizozemců oráči vaši a vinaři vaši budou. 023 ISA 061 006 Vy pak kněží Hospodinovi nazváni budete, služebníci Boha našeho slouti budete, zboží pohanů užívati budete, a v slávě jejich zvýšeni budete. 023 ISA 061 007 Za dvojnásobní zahanbení vaše a pohanění prozpěvovati budete, z podílu jejich a v zemi jejich dvojnásobní dědictví obdržíte, a tak veselé věčné míti budete. 023 ISA 061 008 Já zajisté Hospodin miluji soud, a nenávidím loupeže při oběti, a protož způsobím, aby skutkové jejich dáli se v pravdě, a smlouvu věčnou s nimi učiním. 023 ISA 061 009 I vejdeť v známost mezi pohany símě jejich, a potomci jejich u prostřed národů. Všickni, kteříž je uzří, poznají je, že jsou símě, jemuž požehnal Hospodin. 023 ISA 061 010 Velice se budu radovati v Hospodinu, a plésati bude duše má v Bohu mém; nebo mne oblékl v roucho spasení, a pláštěm spravedlnosti přioděl mne jako ženicha, kterýž se strojí ozdobně, a jako nevěstu okrašlující se ozdobami svými. 023 ISA 061 011 Nebo jakož země vydává zrostlinu svou, a jakož zahrada símě své vyvodí, tak Panovník Hospodin vyvede spravedlnost a chválu přede všemi národy. 023 ISA 062 001 Pro Sion nebudu mlčeti, a pro Jeruzalém neupokojím se, dokudž nevyjde jako blesk spravedlnost jeho, a spasení jeho jako pochodně hořeti nebude. 023 ISA 062 002 I uzří národové spravedlnost tvou, a všickni králové slávu tvou, a nazovou tě jménem novým, kteréž ústa Hospodinova vyřknou. 023 ISA 062 003 Nadto budeš korunou ozdobnou v ruce Hospodinově, a korunou královskou v ruce Boha svého. 023 ISA 062 004 Nebudeš více slouti opuštěná, a země tvá nebude více slouti pustinou, ale ty nazývána budeš rozkoší, a země tvá vdanou; nebo rozkoš míti bude Hospodin v tobě, a země tvá bude vdaná. 023 ISA 062 005 Nebo jakož pojímá mládenec pannu, tak tě sobě pojmou synové tvoji, a jakou má radost ženich z nevěsty, tak radovati se bude z tebe Bůh tvůj. 023 ISA 062 006 Na zdech tvých, Jeruzaléme, postavím strážné, kteříž přes celý den i přes celou noc nikdy nebudou mlčeti. Kteříž tedy připomínáte Hospodina, nemlčtež, 023 ISA 062 007 A nedávejte jemu pokoje, dokudž neutvrdí, a dokudž nezpůsobí, aby Jeruzalém byl slavný na zemi. 023 ISA 062 008 Přisáhltě Hospodin skrze pravici svou, a skrze rámě síly své, řka: Nikoli nedám obilí tvého více za pokrm nepřátelům tvým, aniž píti budou cizozemci vína tvého, o němž jsi pracoval. 023 ISA 062 009 Ale ti, kteříž je shromažďují, budou je jísti, a chváliti Hospodina, a kteříž je zbírají, budou je píti v síňcích svatosti mé. 023 ISA 062 010 Vejdětež, vejdětež branami, spravte cestu lidu, vyrovnejte, vyrovnejte silnici, vybeřte kamení, vyzdvihněte korouhev k národům. 023 ISA 062 011 Aj, Hospodin rozkáže provolati až do končin země: Rcetež dceři Sionské: Aj, Spasitel tvůj béře se, aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho před ním. 023 ISA 062 012 I nazovou syny tvé lidem svatým, vykoupenými Hospodinovými, ty pak slouti budeš městem vzácným a neopuštěným. 023 ISA 063 001 Kdož jest to, ješto se béře z Edom, v ubroceném rouše z Bozra, ten ozdobený rouchem svým, kráčeje u velikosti síly své? Jáť jsem, kterýž mluvím spravedlivě, dostatečný k vysvobození. 023 ISA 063 002 Proč jest červené roucho tvé, a oděv tvůj jako toho, kterýž tlačí v presu? 023 ISA 063 003 Pres jsem tlačil sám, aniž kdo z lidí byl se mnou. Tlačil jsem nepřátely v hněvě svém, a pošlapal jsem je v prchlivosti své, až stříkala krev i nejsilnějších jejich na roucho mé, a tak všecken oděv svůj zkálel jsem. 023 ISA 063 004 Den zajisté pomsty v srdci mém, a léto, v němž mají vykoupeni býti moji, přišlo. 023 ISA 063 005 Když jsem pak viděl, že není žádného spomocníka, až jsem se užasl, že žádného nebylo, kdo by podpíral. A protož mi vysvobození způsobilo rámě mé, a prchlivost má, ta mne podepřela. 023 ISA 063 006 I pošlapal jsem národy v hněvě svém, a opojil jsem je prchlivostí svou, a porazil jsem na zem nejsilnější reky jejich. 023 ISA 063 007 Milosrdenství Hospodinova připomínati budu, a chvály Hospodinovy ze všeho, což učinil nám Hospodin, i množství dobroty, kteréž dokazoval k domu Izraelskému z veliké lítosti své, a z velikého milosrdenství svého. 023 ISA 063 008 Nebo řekl: Vždyť jsou lidem mým, jsou synové, neučiníť mi nevěrně. A protož byl jejich spasitelem. 023 ISA 063 009 Ve všelikém ssoužení jejich i on měl ssoužení, a anděl přístojící jemu vysvobozoval je. Z milování svého a z lítosti své on sám vykoupil je, a pěstoval je, i nosil je po všecky dny věků. 023 ISA 063 010 Ale oni zpurní byli, a zarmucovali Ducha svatého jeho; pročež obrátil se jim v nepřítele, a sám bojoval proti nim. 023 ISA 063 011 I rozpomínal se lid jeho na dny starodávní, i na Mojžíše: Kdež jest ten, kterýž je vyvedl z moře s pastýřem stáda svého? Kde jest ten, kterýž položil u prostřed něho Ducha svatého svého? 023 ISA 063 012 Kterýž je vedl ramenem velebnosti své po pravici Mojžíšově, kterýž rozdělil vody před nimi, aby sobě způsobil jméno věčné, 023 ISA 063 013 Kterýž je provedl skrze hlubiny jako koně po poušti, ani se nepoklesli. 023 ISA 063 014 Jako když hovádko do údolí sstupuje, tak Duch Hospodinův poznenáhlu vedl z nich každého. Tak jsi vedl lid svůj, abys sobě způsobil jméno slavné. 023 ISA 063 015 Popatřiž s nebe, a pohleď z příbytku svatosti své a okrasy své. Kdež jest horlivost tvá a veliká síla tvá? Kde množství milosrdenství tvých a slitování tvých? Mně-liž se zadržovati budou? 023 ISA 063 016 Ty jsi zajisté otec náš; nebo Abraham nic neví o nás, a Izrael nezná nás. Ty jsi, Hospodine, otec náš, vykupitel náš, toť jest od věčnosti jméno tvé. 023 ISA 063 017 Pročež jsi nám dal zblouditi, Hospodine, od cest svých, zatvrdil jsi srdce naše, abychom se nebáli tebe? Navratiž se zase pro služebníky své, pokolení dědictví svého. 023 ISA 063 018 Nejšpatnější vládne lidem svatosti tvé, nepřátelé naši pošlapali svatyni tvou. 023 ISA 063 019 My tvoji jsme od věků; nad nimi jsi nikdy nepanoval, aniž nad nimi jméno tvé vzýváno jest. 023 ISA 064 001 Ó bys protrhl nebesa a sstoupil, aby se od přítomnosti tvé hory rozplynouti musily, 023 ISA 064 002 (Jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře), abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým, a aby se před tváří tvou národové třásli; 023 ISA 064 003 Jako když jsi činil hrozné věci, jichž jsme se nenadáli, sstoupil jsi, před oblíčejem tvým hory se rozplývaly; 023 ISA 064 004 Čehož se od věků neslýchalo, a ušima nepochopilo, oko nevídalo Boha kromě tebe, aby tak činil tomu, kterýž naň očekává. 023 ISA 064 005 Vyšel jsi vstříc tomu, kdož ochotně činí spravedlnost, a na cestách tvých na tě se rozpomínali. Aj, ty rozhněvals se, proto že jsme hřešili na nich ustavičně, a však zachováni budeme, 023 ISA 064 006 Ačkoli jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás. 023 ISA 064 007 Nadto není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k tomu, aby se chopil tebe, aspoň když jsi skryl tvář svou před námi, a způsobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše. 023 ISA 064 008 Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak učinitel náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé. 023 ISA 064 009 Nehněvejž se tak velmi, Hospodine, aniž se na věky rozpomínej na nepravost. Ó vzhlédniž, prosíme, všickni my lid tvůj jsme. 023 ISA 064 010 Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť, Sion v poušť, i Jeruzalém v pustinu obrácen. 023 ISA 064 011 Dům svatosti naší a okrasy naší, v kterémž tě chválívali otcové naši, ohněm zkažen, a cožkoli jsme měli nejvzácnějšího, jest popléněno. 023 ISA 064 012 I zdaliž pro ty věci, Hospodine, se zdržíš? Mlčeti a nás tak velmi trápiti budeš? 023 ISA 065 001 Dal jsem se najíti těm, kteříž se na mne neptávali, nalezen jsem od těch, kteříž mne nehledali, a národu, kterýž se nenazýval jménem mým, řekl jsem: Teď jsem, teď jsem. 023 ISA 065 002 Rozprostíral jsem ruce své na každý den k lidu zpurnému, kteříž chodí cestou nedobrou za myšlénkami svými, 023 ISA 065 003 K lidu, kteříž zjevně popouzejí mne ustavičně, obětujíce v zahradách, a kadíce na cihlách, 023 ISA 065 004 Kteříž sedají při hrobích, a při svých modlách nocují, kteříž jedí maso sviňské, a polívku nečistého z nádob svých, 023 ISA 065 005 Říkajíce: Táhni preč, nepřistupuj ke mně, nebo světější jsem nežli ty. Tiť jsou dymem v chřípích mých a ohněm hořícím přes celý den. 023 ISA 065 006 Aj, zapsáno jest to přede mnou: Nebuduť mlčeti, nýbrž nahradím a odplatím do lůna jejich, 023 ISA 065 007 Za nepravosti vaše, a spolu za nepravosti otců vašich, praví Hospodin, kteříž kadívali na horách, a na pahrbcích v lehkost uvodili mne; pročež odměřím za dílo jejich předešlé do lůna jejich. 023 ISA 065 008 Takto praví Hospodin: Jako někdo nalezna víno v hroznu, i řekl by: Nekaz ho, proto že požehnání jest v něm, tak i já učiním pro služebníky své, že nevyhladím všech těchto. 023 ISA 065 009 Nebo vyvedu z Jákoba símě, a z Judy toho, kterýž by dědičně obdržel hory mé, i budou ji dědičně držeti vyvolení moji, a služebníci moji bydliti budou tam. 023 ISA 065 010 Lid pak můj, kteříž by mne hledali, budou míti Sáron za pastviště ovcím, a údolí Achor za odpočivadlo skotům. 023 ISA 065 011 Ale vás, kteříž opouštíte Hospodina, kteříž se zapomínáte na horu svatosti mé, kteříž strojíte vojsku tomu stůl, a kteříž vykonáváte tomu počtu oběti, 023 ISA 065 012 Vás, pravím, sečtu pod meč, tak že všickni vy k zabití na kolena padati budete, proto že, když jsem volal, neohlásili jste se, mluvil jsem, a neslyšeli jste, ale činili jste to, což zlého jest před očima mýma, a to, čehož neoblibuji, vyvolili jste. 023 ISA 065 013 A protož takto dí Panovník Hospodin: Aj, služebníci moji jísti budou, vy pak hlad trpěti budete: aj, služebníci moji píti budou, vy pak žízniti budete; aj, služebníci moji veseliti se budou, vy pak zahanbeni budete. 023 ISA 065 014 Aj, služebníci moji prozpěvovati budou pro radost srdce, vy pak křičeti budete pro bolest srdce, a pro setření ducha kvíliti budete, 023 ISA 065 015 A zanecháte jména svého k proklínání vyvoleným mým, když vás pomorduje Panovník Hospodin, služebníky pak své nazůve jménem jiným. 023 ISA 065 016 Ten, kterýž bude sobě požehnání dávati na zemi, požehnání dávati sobě bude v Bohu pravém, a kdož přisahati bude na zemi, přisahati bude skrze Boha pravého; v zapomenutí zajisté dána budou ta ssoužení první, a budou skryta od očí mých. 023 ISA 065 017 Nebo aj, já stvořím nebesa nová a zemi novou, a nebudou připomínány první věci, aniž vstoupí na srdce. 023 ISA 065 018 Anobrž radujte se a veselte se na věky věků z toho, což já stvořím; nebo aj, já stvořím Jeruzalém k plésání, a lid jeho k radosti. 023 ISA 065 019 I já plésati budu v Jeruzalémě, a radovati se v lidu svém, aniž se více bude slýchati v něm hlasu pláče, aneb hlasu křiku. 023 ISA 065 020 Nebude tam více žádného v věku dětinském, ani starce, kterýž by dnů svých nevyplnil; nebo dítě ve stu letech umře, hříšníku pak, by došel i sta let, zlořečeno bude. 023 ISA 065 021 Nastavějí též domů, a bydliti budou v nich, i vinice štěpovati budou, a jísti budou ovoce jejich. 023 ISA 065 022 Nebudou stavěti tak, aby jiný bydlil, nebudou štěpovati, aby jiný jedl; nebo jako dnové dřeva budou dnové lidu mého, a díla rukou svých do zvetšení užívati budou vyvolení moji. 023 ISA 065 023 Nebudouť pracovati nadarmo, aniž ploditi budou k strachu; nebo budou símě požehnaných od Hospodina, i potomkové jejich s nimi. 023 ISA 065 024 Nadto stane se, že prvé než volati budou, já se ohlásím; ještě mluviti budou, a já vyslyším. 023 ISA 065 025 Vlk s beránkem budou se pásti spolu, a lev jako vůl bude jísti plevy, hadu pak za pokrm bude prach. Neuškodíť, aniž zahubí na vší mé hoře svaté, praví Hospodin. 023 ISA 066 001 Takto praví Hospodin: Nebe jest mi stolice, a země podnože noh mých. Kdež ten dům bude, kterýž mi vzděláte? Aneb kde bude místo odpočívání mého? 023 ISA 066 002 Nebo všecko to ruka má učinila, a jí stojí všecko, praví Hospodin. I však na toho patřím, kdož jest chudý a skroušeného ducha, a třese se před slovem mým. 023 ISA 066 003 Sic jinak ten, kdož zabijí vola, zabil člověka; kdo zabijí hovádko, psa sťal; kdo obětuje obět suchou, krev sviňskou obětoval; kdo kadí kadidlem, dary dával modle. To oni vyvolili na cestách svých, proto že, v ohavnostech svých duše jejich se kochá. 023 ISA 066 004 I jáť také vyvolím za nešlechetnosti jejich, a to, čehož se strachují, na ně uvedu, proto že, když jsem volal, žádný se neohlásil, když jsem mluvil, neslyšeli, ale činili to, což zlého jest před očima mýma, a to, čehož neoblibuji, vyvolili. 023 ISA 066 005 Slyšte slovo Hospodinovo, kteříž se třesete před slovem jeho: Říkávají bratří vaši, v nenávisti majíce vás, a vypovídajíce vás pro jméno mé: Nechť se zjeví sláva Hospodinova. Ukážeť se zajisté ku potěšení vašemu, ale oni zahanbeni budou. 023 ISA 066 006 Hlas hřmotu z města, hlas z chrámu, hlas Hospodinův, an odplatu dává nepřátelům svým. 023 ISA 066 007 Prvé než pracovala ku porodu, porodila; prvé než přišla na ni bolest, porodila pacholátko. 023 ISA 066 008 Kdo slýchal co takového? Kdo vídal co podobného? Zdaliž může způsobeno býti, aby země zplodila lid dne jednoho? Zdaliž zplozen bývá národ pojednou? Ale Sion jen počal pracovati ku porodu, a porodil syny své. 023 ISA 066 009 Což bych já, kterýž otvírám život matky, neplodil? praví Hospodin. Což bych já, kterýž činím to, aby rodily, zavřín byl? praví Bůh tvůj. 023 ISA 066 010 Veselte se s Jeruzalémem, a plésejte v něm všickni, kteříž jej milujete. Radujte se s ním velice, kteříž jste koli kvílili nad ním, 023 ISA 066 011 Proto že ssáti budete, a sytiti se z prs potěšení jeho, ssáti budete, a rozkoš míti v blesku slávy jeho. 023 ISA 066 012 Nebo takto praví Hospodin: Aj, já obrátím na něj jako řeku pokoj, a jako potok rozvodnilý slávu národů. I budete ssáti, na rukou pěstováni a na klíně rozkošně chováni budete. 023 ISA 066 013 Jako ten, kteréhož matka jeho těší, tak já vás těšiti budu, a tak v Jeruzalémě potěšováni budete. 023 ISA 066 014 Uzříte zajisté, a radovati se bude srdce vaše, a kosti vaše jako bylinka zkvetnou. I seznána bude ruka Hospodinova při služebnících jeho, a prchlivost proti nepřátelům jeho. 023 ISA 066 015 Nebo aj, Hospodin v ohni přijde, a jako vichřice budou vozové jeho, aby vypustil v prchlivosti hněv svůj, a žehrání své v plameni ohně. 023 ISA 066 016 Hospodin, pravím, ohněm mstíti bude, a mečem svým nad všelikým tělem, tak že mnoho bude zbitých od Hospodina. 023 ISA 066 017 I ti, kteříž se posvěcují a očišťují v zahradách, jeden po druhém zjevně, kteříž jedí maso sviňské, a věc ohavnou i myši, též konec vezmou, praví Hospodin. 023 ISA 066 018 Nebo já, když skutkové a myšlení jejich přijdou, shromáždím všecky národy a jazyky. I přijdou, a uzří slávu mou. 023 ISA 066 019 A položím na ně znamení, a pošli z nich, kteříž zachováni budou, k národům do Tarsu, Pul a Lud, jenž natahují lučiště, do Tubal a Javan, na ostrovy daleké, kteříž neslýchali pověsti o mně, aniž vídali slávy mé. I budou zvěstovati slávu mou mezi národy. 023 ISA 066 020 A přivedou všecky bratří vaše ze všech národů za dar Hospodinu, na koních a na vozích, a na nůších a na mezcích, a na dromedářích, na horu svatosti mé do Jeruzaléma, praví Hospodin, tak jako přinášejí synové Izraelští dar v nádobě čisté do domu Hospodinova. 023 ISA 066 021 A z těchť také vezmu za kněží a za Levíty, praví Hospodin. 023 ISA 066 022 Nebo jakož ta nebesa nová, a země ta nová, kterouž já učiním, stane přede mnou, praví Hospodin, tak stane símě vaše a jméno vaše. 023 ISA 066 023 I stane se, že od novměsíce do novměsíce, od soboty do soboty přicházeti bude všeliké tělo, aby se klanělo přede mnou, praví Hospodin. 023 ISA 066 024 A vyjdouce, uzří těla mrtvá lidí těch, kteříž se mi zpronevěřili; nebo červ jejich neumře, a oheň jejich neuhasne. I budouť v ošklivosti všelikému tělu. # # BOOK 024 JER Jeremiah Jeremiáš 024 JER 001 001 Slova Jeremiáše syna Helkiášova, z kněží, kteříž byli v Anatot, v zemi Beniamin, 024 JER 001 002 K němuž se stalo slovo Hospodinovo za dnů Joziáše syna Amonova, krále Judského, třináctého léta kralování jeho. 024 JER 001 003 Byl i za dnů Joakima syna Joziášova, krále Judského, až do vyplnění jedenáctého léta Sedechiáše syna Joziášova, krále Judského, až do zajetí Jeruzaléma měsíce pátého. 024 JER 001 004 Stalo se, pravím, slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 024 JER 001 005 Dříve než jsem tě sformoval v životě, znal jsem tebe, a dříve nežlis vyšel z života, posvětil jsem tě, za proroka národům dal jsem tebe. 024 JER 001 006 I řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, aj, neumím mluviti, nebo dítě jsem. 024 JER 001 007 Ale Hospodin řekl mi: Neříkej, dítě jsem, nýbrž k čemuž tě koli pošli, jdi, a vše, cožť přikáži, mluv. 024 JER 001 008 Neboj se jich, neboť jsem s tebou, abych tě vysvobozoval, dí Hospodin. 024 JER 001 009 A vztáhna ruku svou Hospodin, dotekl se úst mých, a řekl mi Hospodin: Aj, vložil jsem slova svá v ústa tvá. 024 JER 001 010 Hle, ustanovuji tě dnešního dne nad národy a nad královstvími, abys plénil a kazil, a hubil a bořil, abys stavěl a štěpoval. 024 JER 001 011 Potom se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: Co vidíš, Jeremiáši? I řekl jsem: Prut mandlový vidím. 024 JER 001 012 Tedy řekl mi Hospodin: Dobře vidíš; nebo pospíchám já s slovem svým, abych je vykonal. 024 JER 001 013 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně po druhé, řkoucí: Co vidíš? I řekl jsem: Vidím hrnec, an vře, a přední strana jeho k straně půlnoční. 024 JER 001 014 Tedy řekl mi Hospodin: Od půlnoci přivalí se to zlé na všecky obyvatele této země. 024 JER 001 015 Nebo aj, já svolám všecky rodiny království půlnočních, dí Hospodin, aby přitáhnouce, postavili jeden každý stolici svou v branách Jeruzalémských, a při všech zdech jeho vůkol, a při všech městech Judských. 024 JER 001 016 A tak vypovím úsudky své proti nim, pro všelikou nešlechetnost těch, kteříž opustili mne, a kadili bohům cizím, a skláněli se dílu rukou svých. 024 JER 001 017 Protož ty přepaš bedra svá, a vstana, mluv k nim, cožkoli já přikazuji tobě. Nelekej se jich, abych tě nepotřel před oblíčejem jejich. 024 JER 001 018 Nebo aj, já postavuji tě dnes jako město hrazené, a jako sloup železný, a jako zdi měděné proti vší této zemi, proti králům Judským, proti knížatům jejím, proti kněžím jejím, a lidu země této. 024 JER 001 019 Kteříž bojovati budou proti tobě, ale neodolají proti tobě. Nebo já jsem s tebou, praví Hospodin, abych tě vysvobozoval. 024 JER 002 001 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 024 JER 002 002 Jdi a volej, tak aby slyšel Jeruzalém, řka: Takto praví Hospodin: Rozpomínám se na tě pro milosrdenství mladosti tvé, a pro lásku snětí tvého, když jsi za mnou chodila po poušti v zemi, kteráž nebývá osívána. 024 JER 002 003 Tehdáž svatost Hospodinova byl Izrael, prvotiny úrod jeho. Všickni, kteříž jej zžírali, obviněni byli; zlé věci na ně přišly, praví Hospodin. 024 JER 002 004 Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, a všecky čeledi domu Izraelského. 024 JER 002 005 Takto praví Hospodin: Jakou shledali otcové vaši při mně nepravost, že se vzdálili ode mne, a chodíce za marností, marní učiněni jsou, 024 JER 002 006 Tak že ani neřekli: Kde jest Hospodin, kterýž nás vyvedl z země Egyptské, kterýž nás vodil po poušti, po zemi pusté a strašlivé, po zemi vyprahlé a stínu smrti, po zemi, skrze niž nechodil žádný, a kdež žádný člověk nebydlil? 024 JER 002 007 Nýbrž, když jsem vás uvedl do země úrodné, abyste jedli ovoce její i dobré věci její, všedše tam, poškvrnili jste země mé, a dědictví mé zohavili jste. 024 JER 002 008 Kněží neřekli: Kde jest Hospodin? a ti, kteříž se obírají s zákonem, nepoznali mne, pastýři pak odstoupili ode mne, a proroci prorokovali skrze Bále, a za věcmi neužitečnými chodili. 024 JER 002 009 Pročež vždy nesnáz mám s vámi, praví Hospodin, i s syny synů vašich nesnáz míti musím. 024 JER 002 010 Projděte ale ostrovy Citim, a pohleďte, i do Cedar pošlete, a pošetřte pilně, a pohleďte, stalo-li se co takového. 024 JER 002 011 Zdali změnil který národ bohy, ačkoli nejsou bohové? Lid pak můj změnil slávu svou v věc neužitečnou. 024 JER 002 012 Užasněte se nebesa nad tím, a děste se, chřadněte velmi, praví Hospodin. 024 JER 002 013 Nebo dvojí zlost spáchal lid můj: Mne opustili pramen vod živých, aby sobě vykopali čisterny, čisterny děravé, kteréž nedrží vody. 024 JER 002 014 Zdali otrok jest Izrael? Zdali man doma zplozený? Pročež vydán jest v loupež? 024 JER 002 015 Lvíčata řvou na něj, a vydávají hlas svůj, a obracejí zemi jeho v pustinu; města jeho vypálena jsou, tak že není žádného obyvatele. 024 JER 002 016 Obyvatelé také Nof a Tachpanes pasou na vrchu hlavy tvé. 024 JER 002 017 Zdaliž toho sobě nepůsobíš, opouštějíc Hospodina Boha svého v ten čas, když tě vodí po cestě své? 024 JER 002 018 A nyní co tobě do cesty Egyptské, že piješ vodu z Níle? Aneb co tobě do cesty Assyrské, že piješ vodu z řeky? 024 JER 002 019 Trestati tě bude zlost tvá, a odvrácení tvá domlouvati budou tobě. Poznejž tedy a viz, že zlá a hořká věc jest, že opouštíš Hospodina Boha svého, a není bázně mé při tobě, dí Panovník Hospodin zástupů. 024 JER 002 020 Ačkoli dávno polámal jsem jho tvé, potrhal jsem to, čím jsi svázána byla, a řeklas: Nebuduť sloužiti modlám, však po každém pahrbku vysokém, a pod každým dřevem zeleným touláš se, ó nevěstko. 024 JER 002 021 Ješto jsem já tě vysadil vinným kmenem výborným, všecku napořád semenem čistotným, i kterakž jsi mi proměnila se v plané réví cizího kmene? 024 JER 002 022 Nebo bys ty se pak umyla sanitrem, a mnoho na sebe mýdla vypotřebovala, předceť patrná jest nepravost tvá před oblíčejem mým, praví Panovník Hospodin. 024 JER 002 023 Kterakž můžeš říci: Nepoškvrňovala jsem se, za Báli jsem nechodila? Pohleď na cestu svou v tomto údolí, poznej, cos činila, dromedářko rychlá, kteráž znamení necháváš na cestách svých. 024 JER 002 024 Jsi divoká oslice, zvyklá na poušti, kteráž podlé líbosti duše své hltá vítr, když se jí příčina dá. Kdo jí překážku učiní? Všickni ti, kteříž jí hledají, nepotřebí se jim kvaltovati, naleznouť ji v měsíci jejím. 024 JER 002 025 Dí-liť kdo: Zdržuj nohu svou, aby bosá nebyla, a hrdlo své od žízně, tedy říkáš: To nic, nikoli; nebo jsem zamilovala cizí, a za nimi choditi budu. 024 JER 002 026 Jakož k hanbě přichází zloděj, když postižen bývá, tak zahanben bude dům Izraelský, oni, králové jejich, knížata jejich, a kněží jejich, i proroci jejich, 024 JER 002 027 Kteříž říkají dřevu: Otec můj jsi, a kameni: Ty jsi mne zplodil. Nebo se hřbetem ke mně obracejí a ne tváří, ale v čas trápení svého říkají: Vstaň a vysvoboď nás. 024 JER 002 028 I kdež jsou bohové tvoji, kterýchž jsi nadělal sobě? Nechť vstanou, budou-li tě moci vysvoboditi v čas trápení tvého, poněvadž podlé počtu měst svých máš bohy své, ó Judo. 024 JER 002 029 Co se vaditi budete se mnou? Vy všickni odstoupili jste ode mne, dí Hospodin. 024 JER 002 030 Nadarmo jsem bil syny vaše, kázně nepřijali; sežral meč váš proroky vaše jako lev, kterýž dáví. 024 JER 002 031 Ó národe, vy posuďte slova Hospodinova, zdali jsem byl pouští Izraelovi, zdali zemí tmavou? Proč říká lid můj: Panujeme, nepřijdeme více k tobě? 024 JER 002 032 Zdali se zapomíná panna na ozdoby své, a nevěsta na tkanice své? Lid pak můj zapomněl se na mne za dny nesčíslné. 024 JER 002 033 Proč zastáváš cesty své, hledajíc toho, což miluješ? Pročež i jiné nešlechetnice učíš cestám svým. 024 JER 002 034 Nad to, na podolcích tvých nalézá se krev duší chudých nevinných. Nenesnadně nalézám to, nebo viděti to na těch všech podolcích. 024 JER 002 035 A vždy říkáš: Poněvadž nevinná jsem, jistě odvrácena jest prchlivost jeho ode mne. Aj, já v soud vejdu s tebou, proto že pravíš: Nehřešila jsem. 024 JER 002 036 Proč tak běháš, proměňujíc cestu svou? Jakož jsi zahanbena od Assyrských, tak i od Egyptských zahanbena budeš. 024 JER 002 037 Také odtud vyjdeš, a ruce tvé budou nad hlavou tvou; nebo zamítá Hospodin troštování tvá, a nepovedeť se šťastně v nich. 024 JER 003 001 Dí dále: Propustil-li by muž ženu svou, a ona odejduc od něho, vdala by se za jiného muže, zdaliž se navrátí k ní více? Zdaliž by hrozně nebyla poškvrněna země ta? Ale ty, ač jsi smilnila s milovníky mnohými, a však navratiž se ke mně, dí Hospodin. 024 JER 003 002 Pozdvihni očí svých k vysokým místům, a pohleď, kdes necizoložila? Na cestách usazovalas se jim jako Arab na poušti, a poškvrnila jsi země smilstvím svým a nešlechetností svou. 024 JER 003 003 A ačkoli zadržáni jsou podzimní dešťové, a deště jarního nebývalo, však čelo ženy nevěstky majíc, nechtělas se styděti. 024 JER 003 004 Zdali od nynějšího času volati budeš ke mně: Otče můj, ty jsi vůdce mladosti mé? 024 JER 003 005 Zdaliž Bůh držeti bude hněv na věčnost? Zdali chovati jej bude na věky? Aj, mluvíš i pášeš zlé věci, jakž jen můžeš. 024 JER 003 006 Tedy řekl mi Hospodin za dnů Joziáše krále: Viděl-lis, co činila zpurná dcera Izraelská? Chodívala na každou horu vysokou, i pod každé dřevo zelené, a tam smilnila. 024 JER 003 007 A ačkoli jsem řekl, když ty všecky věci ona činila: Nechť se navrátí ke mně, však se nenavrátila. Načež hleděla zpronevěřilá sestra její, dcera Judská. 024 JER 003 008 Pročež vidělo mi se pro ty všecky příčiny, poněvadž cizoložila zpurná dcera Izraelská, propustiti ji, a dáti jí lístek zapuzení jejího. Však se vždy neulekla zpronevěřilá sestra její, dcera Judská, ale šedši, smilnila také sama. 024 JER 003 009 I stalo se, že hanebným smilstvím svým poškvrnila země; nebo cizoložila s kamenem i s dřevem. 024 JER 003 010 A však s tím se vším neobrátila se ke mně zpronevěřilá sestra její, dcera Judská, celým srdcem svým, ale pokrytě, praví Hospodin. 024 JER 003 011 Protož řekl Hospodin ke mně: Ospravedlnila duši svou zpurná dcera Izraelská, více nežli zpronevěřilá Judská. 024 JER 003 012 Jdi a volej slovy těmito ku půlnoci, a rci: Navrať se, zpurná dcero Izraelská, dí Hospodin, a neoboří se tvář má zůřivá na vás; nebo já dobrotivý jsem, dí Hospodin, aniž držím hněvu na věčnost. 024 JER 003 013 Jen toliko poznej nepravost svou, že jsi od Hospodina Boha svého odstoupila, a sem i tam běhala cestami svými k cizím pod každé dřevo zelené, a hlasu mého neposlouchali jste, dí Hospodin. 024 JER 003 014 Navraťte se synové zpurní, dí Hospodin; nebo já jsem manžel váš, a přijmu vás, jednoho z města, a dva z čeledi, abych vás uvedl na Sion. 024 JER 003 015 Kdežto dám vám pastýře podlé srdce svého, kteříž pásti vás budou uměle a rozumně. 024 JER 003 016 I stane se, když se rozmnožíte a rozplodíte v této zemi za dnů těch, dí Hospodin, že nebudou říkati více: Truhla smlouvy Hospodinovy, aniž jim vstoupí na srdce, aniž zpomenou na ni, ani k ní choditi, aniž bude více u vážnosti. 024 JER 003 017 V ten čas nazývati budou Jeruzalém stolicí Hospodinovou, a shromáždí se tam všickni národové ke jménu Hospodinovu do Jeruzaléma, a nebudou choditi více podlé zdání srdce svého zlého. 024 JER 003 018 V těch dnech přijdou dům Judský s domem Izraelským, a přiberou se spolu z země půlnoční do země, kterouž jsem v dědictví uvedl otcům vašim; 024 JER 003 019 Ač já pravím: Kterakž bych tě počísti mohl mezi syny, a dáti tobě zemi žádostivou, dědictví slavné zástupů pohanských, leč abys mne vzýval, říkaje: Otče můj, a od následování mne abys se neodvracel? 024 JER 003 020 Poněvadž jakož žena zpronevěřuje se manželu svému, tak jste se zpronevěřili mně, dome Izraelský, dí Hospodin. 024 JER 003 021 Hlas po místech vysokých buď slyšán, pláč pokorné modlitby synů Izraelských. Nebo převrátivše cesty své, zapomněli se na Hospodina Boha svého, řkoucího: 024 JER 003 022 Navraťte se, synové zpurní, a uzdravím odvrácení vaše. Rcete: Aj, my jdeme k tobě, nebo ty, Hospodine, jsi Bůh náš. 024 JER 003 023 Právě marné jest v pahrbcích a v množství hor doufání; zajisté v Hospodinu Bohu našem jest spasení Izraelovo. 024 JER 003 024 Nebo ohavnost ta zžírala práci otců našich od dětinství našeho, bravy jejich i skoty jejich, syny jejich i dcery jejich. 024 JER 003 025 Ležíme v hanbě své, a přikrývá nás pohanění naše, že jsme proti Hospodinu Bohu svému hřešili, my i otcové naši, od dětinství svého až do dne tohoto, a neposlouchali jsme hlasu Hospodina Boha svého. 024 JER 004 001 Budeš-li se míti navrátiti, Izraeli, dí Hospodin, ke mně se navrať. Nebo odejmeš-li ohavnosti své od tváři mé a nebudeš-li se toulati, 024 JER 004 002 A budeš-li přisahati právě, náležitě a spravedlivě, říkaje: Živť jest Hospodin, tedy požehnání dávati sobě v něm budou národové, a v něm se chlubiti. 024 JER 004 003 Nebo takto praví Hospodin mužům Judským a Jeruzalémským: Zořte sobě ouhor, a nerozsívejte do trní. 024 JER 004 004 Obřežte se Hospodinu, a odejměte neobřízky srdce vašeho, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, aby nevyšla jako oheň prchlivost má, a nehořela, tak že by nebyl kdo uhasiti, pro nešlechetnost předsevzetí vašich. 024 JER 004 005 Oznamte v Judstvu, a v Jeruzalémě ohlaste, a rcete: Trubte trubou v zemi, svolejte a sbeřte lid, a rcete: Shromažďte se, a vejděme do měst hrazených. 024 JER 004 006 Vyzdvihněte korouhev na Sionu, zmužile se mějte, nepostávejte; nebo já zlé věci uvedu od půlnoci, a potření veliké. 024 JER 004 007 Vychází lev z houště své, a ten, kterýž hubí národy, vyšed z místa svého, táhne, aby obrátil zemi tvou v pustinu, a města tvá aby zbořena byla, tak aby nebylo žádného obyvatele. 024 JER 004 008 Protož přepašte se žíněmi, kvělte a naříkejte; nebo není odvrácen hněv prchlivosti Hospodinovy od nás. 024 JER 004 009 Stane se zajisté v ten den, dí Hospodin, že zhyne srdce královo a srdce knížat, užasnou se i kněží, a proroci diviti se budou. 024 JER 004 010 I řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, jistě že jsi velice podvedl lid tento, i Jeruzalém, říkaje: Pokoj míti budete, a však pronikl meč až k duši. 024 JER 004 011 V ten čas řečeno bude lidu tomuto i Jeruzalému: Vítr tuhý z míst vysokých na poušti jde upřímo na lid můj, ne aby převíval, ani přečišťoval. 024 JER 004 012 Vítr silnější než oni přijde mi, nyní já také vypovím jim úsudky. 024 JER 004 013 Aj, jako oblakové vystupuje, a jako vicher vozové jeho, rychlejší jsou nežli orlice koni jeho. Běda nám, nebo popléněni jsme. 024 JER 004 014 Obmej od nešlechetnosti srdce své, Jeruzaléme, abys vysvobozen byl. Dokudž zůstávati budou u prostřed tebe myšlení marnosti tvé? 024 JER 004 015 Nebo hlas oznamujícího přichází od Dan, a toho, kterýž ohlašuje nepravost, s hory Efraim. 024 JER 004 016 Připomínejte těmto národům, aj, ohlašujte Jeruzalémským, že strážní táhnou z země daleké, a vydávají proti městům Judským hlas svůj. 024 JER 004 017 Jako ti, kteříž hlídají polí, položí se proti němu vůkol; nebo jest mi odporný, dí Hospodin. 024 JER 004 018 Cesta tvá a skutkové tvoji to způsobili tobě; toť nešlechetnost tvá, žeť to hořké jest, a že dosahá až do srdce tvého. 024 JER 004 019 Ó, střeva má, střeva má, bolest trpím, ó osrdí mé, kormoutí se ve mně srdce mé, nemohuť mlčeti. Nebo hlas trouby slyšíš, duše má, a prokřikování vojenské. 024 JER 004 020 Potření za potřením provolává se, popléněna zajisté bude všecka země, náhle popléněni budou stanové moji, v okamžení kortýny mé. 024 JER 004 021 Až dokud vídati budu korouhev, slýchati hlas trouby? 024 JER 004 022 Nebo bláznivý lid můj nezná mne, synové nemoudří a nerozumní jsou. Moudří jsou k činění zlého, ale činiti dobře neumějí. 024 JER 004 023 Hledím-li na zemi, a aj, nesličná jest a prázdná; pakli na nebe, není na něm žádného světla. 024 JER 004 024 Hledím-li na hory, a aj, třesou se, a všickni pahrbkové pohybují se. 024 JER 004 025 Hledím-li, a aj, není žádného člověka, a všeliké ptactvo nebeské zaletělo. 024 JER 004 026 Hledím-li, a aj, pole úrodné jest pouští, a všecka města jeho zbořena jsou od Hospodina a od hněvu prchlivosti jeho. 024 JER 004 027 Nebo takto praví Hospodin: Spustne všecka země, a však konce ještě neučiním. 024 JER 004 028 Kvíliti bude nad tím země, a zasmuší se na hoře nebe, proto že jsem mluvil, co jsem myslil, a nelituji, aniž se odvrátím od toho. 024 JER 004 029 Před hřmotem jezdců a těch, kteříž střílejí z lučiště, uteče všecko město. Vejdou do hustých oblaků, a na skálí vylezou; všecka města opuštěna budou, a žádný nebude bydliti v nich. 024 JER 004 030 Ty pak pohubena jsuc, což činiti budeš? Ačkoli obláčíš se v šarlat, ačkoli se ozdobuješ ozdobou zlatou, ačkoli líčíš tvář svou líčidlem, darmo se okrašluješ. Pohrdají tebou frejíři, bezživotí tvého hledají. 024 JER 004 031 Nebo slyším hlas jako rodičky, svírání jako té, kteráž po nejprvé ku porodu pracuje, hlas dcery Sionské, ustavičně vzdychající, a lomící rukama svýma, říkající: Běda mně nyní, nebo ustala duše má pro vrahy. 024 JER 005 001 Zběhejte ulice Jeruzalémské, pohleďte nyní, a zvězte, a hledejte v ulicích jeho, naleznete-li muže, jest-li kdo, ješto by činil soud, a vyhledával toho, což pravého jest, a odpustím jemu. 024 JER 005 002 Ale i když říkají: Živť jest Hospodin, takovým způsobem křivě přisahají. 024 JER 005 003 Ó Hospodine, zdaliž oči tvé nepatří na pravdu? Biješ je, ale necítí bolesti; hubíš je, ale nechtí přijímati kázně. Tvrdší jsou tváře jejich než skála, nechtí se navrátiti. 024 JER 005 004 I řekl jsem já: Snad tito prostí jsou, nerozumně sobě počínají; nebo nejsou povědomi cesty Hospodinovy, soudu Boha svého. 024 JER 005 005 Půjdu aspoň k přednějším, a mluviti budu k nim; nebo oni povědomi jsou cesty Hospodinovy, soudu Boha svého. Ale i ti spolu polámali jho, roztrhali svazky. 024 JER 005 006 Protož je podáví lev z lesa, vlk večerní pohubí je, pardus číhati bude u měst jejich. Kdožkoli vyjde z nich, roztrhán bude; nebo mnohá jsou přestoupení jejich, rozmohly se převrácenosti jejich. 024 JER 005 007 Kdež jest to, pročež bych měl odpustiti tobě? Synové tvoji opouštějí mne, a přisahají skrze ty, kteříž nejsou bohové. Jakž jsem jen nasytil je, hned cizoloží, a do domu nevěstky houfem se valí. 024 JER 005 008 Ráno vstávajíce, jsou jako koni vytylí; každý k ženě bližního svého řehce. 024 JER 005 009 Zdaliž pro takové věci nemám navštíviti? dí Hospodin. A zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má? 024 JER 005 010 Vstupte na zdi jeho, a zkazte je, a nepřestávejte; svrzte štítky zdí jeho, nebo nejsou Hospodinovy. 024 JER 005 011 Velice zajisté zpronevěřili se mi dům Izraelský a dům Judský, dí Hospodin. 024 JER 005 012 Sčítali klam na Hospodina, a říkali: Není tak, nikoli nepřijde na nás zlé, a meče ani hladu nepocítíme. 024 JER 005 013 Ti pak proroci pominou s větrem, a žádného slova není v nich. Takť se stane jim. 024 JER 005 014 Protož takto praví Hospodin Bůh zástupů: Proto že tak mluvíte, aj, já způsobím, aby slova tvá v ústech tvých byla jako oheň, a lid tento dřívím, kteréž on zžíře. 024 JER 005 015 Aj, já přivedu na vás národ zdaleka, ó dome Izraelský, dí Hospodin, národ silný, národ starodávní, národ, jehož jazyka nebudeš uměti, ani rozuměti, co mluví. 024 JER 005 016 Jehož toul jako hrob otevřený, všickni jsou silní. 024 JER 005 017 A vytráví obilé tvé a chléb tvůj, požerou syny tvé a dcery tvé, pojí bravy tvé i skot tvůj, pojí vinné kmeny tvé i fíkoví tvé, města tvá hrazená, v nichž ty doufáš, znuzí mečem. 024 JER 005 018 A však ani těch časů, dí Hospodin, neučiním s vámi konce. 024 JER 005 019 Nebo stane se, když řeknete: Proč nám činí Hospodin Bůh náš všecko toto? že řekneš jim: Jakož jste opustili mne, a sloužili bohům cizozemců v zemi své, tak sloužiti budete cizozemcům v zemi ne své. 024 JER 005 020 Oznamtež to v domě Jákobově, a rozhlaste v Judstvu, řkouce: 024 JER 005 021 Slyštež nyní toto, lide bláznivý a nesmyslný, kteříž oči mají a nevidí, kteříž uši mají a neslyší: 024 JER 005 022 Což se mne nebudete báti? dí Hospodin. Což před oblíčejem mým nebudete se třásti? Kterýž jsem položil písek za cíl moři ustanovením věčným, jehož nepřekračuje. Ačkoli zmítají se, však neodolají, ačkoli zvučí vlnobití jeho, však ho nepřecházejí. 024 JER 005 023 Ale lid tento má srdce zarputilé a zpurné, odstoupili a odešli. 024 JER 005 024 Ani neřekli v srdci svém: Bojme se již Hospodina Boha našeho, kterýž dává déšť jarní i podzimní časem svým, téhodnů nařízených ke žni ostříhá nám. 024 JER 005 025 Nepravostiť vaše překážku činí těm věcem, a hříchové vaši připravují vás o to dobré. 024 JER 005 026 Nebo nalézají se v lidu mém bezbožníci; střeže jako čižebníci, kteříž lécejí, stavějí osídla, lidi lapají. 024 JER 005 027 Jako klece plná ptáků, tak domové jejich plní jsou lsti. Protož zrostli a zbohatli, 024 JER 005 028 Vytylí jsou, lsknou se, nadto umějí se vyhýbati bídám. Pře nesoudí, ani pře sirotka, a však šťastně se jim vede, ačkoli k spravedlnosti chudým nedopomáhají. 024 JER 005 029 Zdaliž pro takové věci nemám navštíviti jich? dí Hospodin. Zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má? 024 JER 005 030 Věc užasnutí hodná a hrozná děje se v zemi této. 024 JER 005 031 Proroci prorokují lživě, a kněží panují skrze ně, a lid můj miluje to. Čeho byste pak neučinili naposledy? 024 JER 006 001 Shromažďte se, synové Beniaminovi, z prostředku Jeruzaléma, a v Tekoa trubte trubou, a nad Betkarem vyzdvihněte korouhev; nebo viděti zlé od půlnoci, a potření veliké. 024 JER 006 002 Panně krásné a rozkošné připodobnil jsem byl dceru Sionskou. 024 JER 006 003 Ale přitáhnou k ní pastýři s stády svými, rozbijí proti ní stany vůkol, spase každý místo své. 024 JER 006 004 Vyzdvihněte proti ní válku, vstaňte a přitrhněme o poledni. Běda nám, že pomíjí den, že se roztáhli stínové večerní. 024 JER 006 005 Vstaňte a přitrhněme v noci, a zkazme paláce její. 024 JER 006 006 Takto zajisté praví Hospodin zástupů: Nasekejte dříví, a zdělejte proti Jeruzalému náspy. Toť jest to město, kteréž navštíveno býti musí; což ho koli, jen nátisk jest u prostřed něho. 024 JER 006 007 Jakož studnice vypryšťuje vodu svou, tak ono vypryšťuje zlost svou. Nátisk a zhoubu slyšeti v něm před oblíčejem mým ustavičně, bolest i bití. 024 JER 006 008 Usmysl sobě, ó Jeruzaléme, aby se neodloučila duše má od tebe, abych tě neobrátil v pustinu, v zemi nebydlitelnou. 024 JER 006 009 Takto praví Hospodin zástupů: Jistě paběrovati budou jako vinný kmen ostatek Izraele, říkajíce: Sahej rukou svou jako ten, kterýž víno zbírá do putny. 024 JER 006 010 Komuž mluviti budu, a kým osvědčovati, aby slyšeli? Aj, neobřezané jsou uši jejich, tak že nemohou pozorovati; aj, slovo Hospodinovo mají v posměchu, a nemají líbosti v něm. 024 JER 006 011 Protož plný jsem prchlivosti Hospodinovy, ustal jsem, drže ji v sobě. Vylita bude i na maličké vně, spolu i na shromáždění mládenců, ovšem pak muž s ženou jat bude, stařec s kmetem. 024 JER 006 012 A dostanou se domové jejich jiným, též pole i ženy, když vztáhnu ruku svou na obyvatele této země, dí Hospodin. 024 JER 006 013 Od nejmenšího zajisté z nich, až do největšího z nich, všickni napořád vydali se v lakomství, anobrž od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš. 024 JER 006 014 A hojí potření dcery lidu mého povrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje. 024 JER 006 015 Styděli-liž se pak co proto, že ohavnost páchali? Aniž se lid co styděl, aniž jich proroci k zahanbení přivesti uměli. Protož padnou mezi padajícími; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin. 024 JER 006 016 Když takto říkával Hospodin: Zastavte se na cestách, a pohleďte, a vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i choďte po ní, a naleznete odpočinutí duši své, tedy říkávali: Nebudeme choditi. 024 JER 006 017 Když jsem pak ustanovil nad vámi strážné, řka: Mějtež pozor na zvuk trouby, tedy říkávali: Nebudeme pozorovati. 024 JER 006 018 Protož slyšte, ó národové, a poznej, ó shromáždění, co se děje mezi nimi. 024 JER 006 019 Slyš, ó země: Aj, já uvedu zlé na lid tento, ovoce myšlení jejich, proto že nepozorují slov mých, ani zákona mého, ale jím pohrdají. 024 JER 006 020 K čemuž mi kadidlo z Sáby přichází, a vonná třtina výborná z země daleké? Zápalů vašich nelibuji sobě, aniž oběti vaše jsou mi příjemné. 024 JER 006 021 Protož takto praví Hospodin: Aj, já nakladu lidu tomuto úrazů, a zurážejí se o ně otcové, tolikéž i synové, soused i bližní jeho, a zahynou. 024 JER 006 022 Takto praví Hospodin: Aj, lid přitáhne z země půlnoční, a národ veliký povstane od končin země. 024 JER 006 023 Lučiště i kopí pochytí, každý ukrutný bude, a neslitují se. Hlas jejich jako moře zvučeti bude, a na koních jezditi budou, zšikovaní jako muž k boji, proti tobě, ó dcero Sionská. 024 JER 006 024 Jakž uslyšíme pověst o něm, opadnou ruce naše; ssoužení zachvátí nás, a bolest jako rodičku. 024 JER 006 025 Nevycházejte na pole, a na cestu nechoďte; nebo meč nepřítele a strach jest vůkol. 024 JER 006 026 Ó dcero lidu mého, přepaš se žíní, a válej se v popele. Vydej se v kvílení, jako po synu jednorozeném, v kvílení přehořké; nebo náhle přitáhne zhoubce na nás. 024 JER 006 027 Dal jsem tě za věži v lidu tvém, a za baštu, abys spatřoval a zkušoval cesty jejich. 024 JER 006 028 Všickni jsou z zarputilých nejzarputilejší, chodí jako utrhač, jsou ocel a železo, všickni napořád zhoubcové jsou. 024 JER 006 029 Prahnou měchy, od ohně mizí olovo, nadarmo ustavičně přepaluje zlatník; nebo zlé věci nemohou býti odděleny. 024 JER 006 030 Stříbrem falešným nazovou je, nebo Hospodin zavrhl je. 024 JER 007 001 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí: 024 JER 007 002 Postav se v braně domu Hospodinova, a ohlašuj tam slovo toto, a rci: Slyšte slovo Hospodinovo všickni Judští, kteříž vcházíte do bran těchto, abyste se klaněli Hospodinu. 024 JER 007 003 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Polepšte cest svých i předsevzetí svých, a způsobím to, abyste bydlili na místě tomto. 024 JER 007 004 Neskládejte naděje své v slovích lživých, říkajíce: Chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův jest. 024 JER 007 005 Ale jestliže všelijak polepšíte cest svých, a předsevzetí svých, jestliže spravedlivě soud konati budete mezi mužem a mezi bližním jeho; 024 JER 007 006 Příchozího, sirotka a vdovy neutisknete, a krve nevinné nevylejete na místě tomto, a za bohy cizími nebudete-li choditi k svému zlému: 024 JER 007 007 Tedy způsobím, abyste bydlili na místě tomto, v zemi, kterouž jsem dal otcům vašim, od věků až na věky. 024 JER 007 008 Aj, vy skládáte naději svou v slovích lživých, kteráž neprospívají. 024 JER 007 009 Zdaliž kradouce, mordujíce a cizoložíce i křivě přisahajíce a kadíce Bálovi; též chodíce za bohy cizími, jichž neznáte, 024 JER 007 010 Předce choditi a postavovati se budete před oblíčejem mým v domě tomto, kterýž nazván jest od jména mého, a říkati: Vyproštěni jsme, abyste páchali ty všecky ohavnosti? 024 JER 007 011 Což peleší lotrovskou jest dům tento před očima vašima, kterýž nazván jest od jména mého? Aj, takéť já vidím, dí Hospodin. 024 JER 007 012 Ale jděte aspoň na místo mé, kteréž bylo v Sílo, kdež jsem byl způsobil příbytek jménu svému z počátku, a vizte, co jsem učinil jemu pro nešlechetnost lidu svého Izraelského. 024 JER 007 013 Protož nyní, že činíte všecky skutky tyto, dí Hospodin, a když mluvím k vám, ráno vstávaje, a to ustavičně, tedy neposloucháte, a když volám na vás, tedy neozýváte se: 024 JER 007 014 Protož učiním domu tomuto, kterýž nazván jest od jména mého, v němž vy doufáte, i místu tomuto, kteréž jsem dal vám a otcům vašim, jako jsem učinil Sílo; 024 JER 007 015 A zavrhu vás od tváři své, jako jsem zavrhl bratří vaše, všecko símě Efraimovo. 024 JER 007 016 Ty tedy nemodl se za lid tento, aniž pozdvihuj za ně hlasu a modlitby, aniž se přimlouvej ke mně; nebo tě nikoli nevyslyším. 024 JER 007 017 Zdaliž sám nevidíš, co oni činí v městech Judských a po ulicích Jeruzalémských? 024 JER 007 018 Synové zbírají dříví, a otcové zaněcují oheň, ženy pak zadělávají těsto, aby pekly koláče tvoru nebeskému, a obětovali oběti mokré bohům cizím, aby mne popouzeli. 024 JER 007 019 Zdaliž to proti mně jest, že mne oni popouzejí? dí Hospodin. Zdali není proti nim k zahanbení tváři jejich? 024 JER 007 020 Pročež takto praví Panovník Hospodin: Aj, hněv můj a prchlivost má vylita bude na místo toto, na lidi i na hovada, i na dříví polní, i na úrody země, a hořeti bude, tak že neuhasne. 024 JER 007 021 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Zápaly své přidejte k obětem svým, a jezte maso. 024 JER 007 022 Nebo jsem nemluvil s otci vašimi, aniž jsem přikázal jim v ten den, v kterýž jsem je vyvedl z země Egyptské, o zápalích a obětech. 024 JER 007 023 Ale toto přikázal jsem jim, řka: Poslouchejte hlasu mého, a budu vaším Bohem, a vy budete mým lidem, a choďte po vší cestě, kterouž jsem vám přikázal, aby vám dobře bylo. 024 JER 007 024 Však neposlechli, aniž naklonili ucha svého, ale chodili po radách, a podlé zdání srdce svého zlého. Obrátili se ke mně hřbetem a ne tváří svou. 024 JER 007 025 Od toho času, jakž vyšli otcové vaši z země Egyptské, až do tohoto dne posílal jsem k vám všecky služebníky své proroky, každý den ráno vstávaje, a to ustavičně. 024 JER 007 026 Však neposlechli mne, aniž naklonili ucha svého, ale zatvrdivše šíji svou, hůře činili nežli otcové jejich. 024 JER 007 027 Když jim mluvíš všecka slova tato, ani tebe neposlouchají, a když voláš na ně, neohlašují se tobě. 024 JER 007 028 Protož rciž jim: Tento jest národ, kteříž neposlouchají hlasu Hospodina Boha svého, aniž přijímají naučení. Zhynula pravda, a vymizela z úst jejich. 024 JER 007 029 Ohol vlasy své a zavrz, a naříkej hlasem na místech vysokých; nebo zavrhl Hospodin a opustil rodinu, na kterouž se velmi hněvá. 024 JER 007 030 Činili zajisté synové Judovi, což zlého jest před očima mýma, dí Hospodin. Nastavěli ohavností svých v domě tom, kterýž nazván jest od jména mého, aby poškvrnili jej. 024 JER 007 031 Nadto vzdělali výsosti Tofet, kteréž jest v údolí syna Hinnom, aby pálili syny své i dcery své ohněm, čehož jsem nepřikázal, aniž vstoupilo na srdce mé. 024 JER 007 032 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, kdyžto nebude slouti více Tofet, ani údolí syna Hinnom, ale údolí mordu, a pochovávati budou v Tofet, nebo nebude dostávati místa. 024 JER 007 033 I budou mrtvá těla lidu tohoto za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám zemským, a nebude žádného, kdo by odstrašil. 024 JER 007 034 Způsobím také, aby přestal v městech Judských a v ulicích Jeruzalémských hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas nevěsty; nebo pustinou učiněna bude země. 024 JER 008 001 V ten čas, dí Hospodin, vyberou kosti králů Judských, i kosti knížat jejich, i kosti kněží, i kosti proroků, ano i kosti obyvatelů Jeruzalémských z hrobů jejich, 024 JER 008 002 A rozmecí je proti slunci a měsíci, i proti všemu vojsku nebeskému, kteréž milují, a kterýmž slouží, a za kterýmiž chodí, a kterýchž hledají, a kterýmž se klanějí. Nebudou sebrány, ani pochovány, budou místo hnoje na svrchku země. 024 JER 008 003 I bude žádostivější smrt nežli život všechněm ostatkům těm, kteříž pozůstanou z rodiny této nešlechetné na všech místech, kdež by koli pozůstali, tam kamž je zaženu, dí Hospodin zástupů. 024 JER 008 004 Protož díš jim: Takto praví Hospodin: Tak-liž padli, aby nemohli povstati? Tak-liž se odvrátil, aby se nemohl zase navrátiti? 024 JER 008 005 Proč se odvrátil lid tento Jeruzalémský odvrácením věčným? Chytají se lsti, a nechtí se navrátiti. 024 JER 008 006 Pozoroval jsem a poslouchal. Nemluví, což pravého jest; není, kdo by želel zlosti své, říkaje: Což jsem učinil? Každý obrácen jest k běhu svému jako kůň, kterýž prudce běží k boji. 024 JER 008 007 Ješto čáp u povětří zná nařízené časy své, a hrdlička i řeřáb i vlaštovice šetří času příletu svého, lid pak můj nezná soudu Hospodinova. 024 JER 008 008 Jakž můžete říci: Moudří jsme a zákon Hospodinův máme? Aj, jistě nadarmo dělá písař péro, nadarmo jsou v zákoně zběhlí. 024 JER 008 009 Kohož zahanbili ti moudří? Kdo jsou předěšeni a jati? Aj, slovem Hospodinovým pohrdají, jakáž tedy jest moudrost jejich? 024 JER 008 010 A protož dám ženy jejich jiným, pole jejich těm, kteříž by je opanovali; nebo od nejmenšího až do největšího všickni napořád vydali se v lakomství, od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš. 024 JER 008 011 Nebo hojí potření dcery lidu mého po vrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje. 024 JER 008 012 Jsou-liž zahanbováni, proto že ohavnost páchali? Ba ani se co ustydli, ani zahanbiti uměli. Protož padnou, když oni padati budou; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin. 024 JER 008 013 Do konce vykořením je, dí Hospodin. Nebude žádného hroznu na vinném kmenu, ani žádných fíků na fíku, ano i list sprchne, a což dám jim, odjato bude. 024 JER 008 014 Proč my tu sedíme? Shromažďte se, a vejděme do měst hrazených, a odpočineme tam. Ale Hospodin Bůh náš káže odpočívati nám, když vodou jedovatou napojí nás, proto že jsme hřešili proti Hospodinu. 024 JER 008 015 Čekej pokoje, ale nic dobrého, času uzdravení, ale aj, hrůza. 024 JER 008 016 Od Dan slyšeti frkání koní jeho, od hlasu prokřikování silných jeho všecka země se třese, kteříž táhnou, aby zžírali zemi i všecko, což jest na ní, město i ty, kteříž bydlejí v něm. 024 JER 008 017 Nebo aj, já pošli na vás hady nejjedovatější, proti nimž nic neprospívá zaklínání, a štípati vás budou, dí Hospodin. 024 JER 008 018 Srdce mé ve mně, kteréž by mne mělo občerstvovati v zármutku, mdlé jest. 024 JER 008 019 Aj, hlas křiku dcery lidu mého z země velmi daleké: Zdali Hospodina není na Sionu? Zdali krále jeho není na něm? Proč mne popouzeli rytinami svými, marnostmi cizozemců? 024 JER 008 020 Pominula žeň, dokonalo se léto, a my nejsme vyproštěni. 024 JER 008 021 Pro potření dcery lidu mého potřín jsem, smutek nesu, užasnutí podjalo mne. 024 JER 008 022 Což není žádného lékařství v Galád? Což není žádného lékaře tam? Proč tedy není zhojena dcera lidu mého? 024 JER 009 001 Ó kdo mi to dá, aby hlava má byla vodou, a oči mé pramenem slzí, abych dnem i nocí oplakati mohl zmordovaných dcerky lidu svého. 024 JER 009 002 Ó kdo mne postaví na poušti v hospodě pocestných, abych opustil lid svůj, a odešel od nich; nebo všickni jsou cizoložníci, zběř zpronevěřilých, 024 JER 009 003 A natahují jazyka svého ke lži jako lučiště své. Zmocnili se na zemi, ale ne k pravdě; nebo ze zlého ve zlé jdou, a mne neznají, praví Hospodin. 024 JER 009 004 Každý střez se bližního svého, a nekaždému bratru se dověřuj; nebo každý bratr hledí všelijak podtrhnouti, a každý bližní jako utrhač chodí. 024 JER 009 005 A jeden každý bližního svého oklamává, a pravdy nemluví; učí jazyk svůj mluviti lež, neprávě činíce, ustávají. 024 JER 009 006 Tvůj byt jest u prostřed lidu přelstivého; pro lest nechtějí mne poznati, dí Hospodin. 024 JER 009 007 Z té příčiny takto praví Hospodin zástupů: Aj, já přeháněje, pruboval jsem je. Jakž tedy již naložiti mám s dcerou lidu svého? 024 JER 009 008 Střela zabíjející jest jazyk jejich, lest mluví. Ústy svými pokojně s bližním svým mluví, ale v srdci svém skládá úklady své. 024 JER 009 009 Zdali pro takové věci nemám jich navštíviti? dí Hospodin. Zdaliž nad národem takovým nemá mstíti duše má? 024 JER 009 010 Pro tyto hory dám se v pláč a v naříkání, a pro pastviště, kteráž jsou na poušti, v kvílení; nebo popálena budou, tak že nebude žádného, kdo by skrze ně šel, aniž bude slyšán hlas dobytka. Od ptactva nebeského až do hovada všecko se odbéře a odejde. 024 JER 009 011 A obrátím Jeruzalém v hromady, příbytek draků, a města Judská obrátím v pustinu, tak že nebude obyvatele. 024 JER 009 012 Kdo jest ten muž moudrý, ješto by rozuměl tomu? A k komu mluvila ústa Hospodinova, ješto by oznamoval to, proč zahynouti má tato země, a vypálena býti jako poušť, tak aby nebylo, kdo by skrze ni šel? 024 JER 009 013 Nebo praví Hospodin: Proto že opustili zákon můj, kterýž jsem jim předložil, a neposlouchali hlasu mého, aniž chodili za ním, 024 JER 009 014 Ale chodili za myšlénkami srdce svého a za Báli, čemuž je naučili otcové jejich: 024 JER 009 015 Protož takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já nakrmím je, totiž lid tento, pelynkem, a napojím je vodou jedovatou. 024 JER 009 016 Nebo rozptýlím je mezi národy, kterýchž neznali oni, ani otcové jejich, a posílati budu za nimi meč, až je do konce vyhladím. 024 JER 009 017 Takto praví Hospodin zástupů: Pilně považte, a svolejte ty, kteréž naříkávají, ať přijdou, a k těm, kteréž jsou vycvičené, pošlete, aby přišly. 024 JER 009 018 Nechť pospíší, a dadí se nad námi v naříkání, aby slzy tekly z očí našich, a víčka naše oplývala vodou. 024 JER 009 019 Hlas zajisté naříkání slyšeti z Siona: Jak jsme pohubeni! Stydíme se náramně, že jsme ztratili zemi, že boří příbytky naše. 024 JER 009 020 Anobrž slyšte, ženy, slovo Hospodinovo, a nechť přijme ucho vaše slovo úst jeho, abyste učily dcerky své naříkání, a jedna každá tovaryšku svou kvílení. 024 JER 009 021 Nebo vlezla smrt okny našimi, vešla na paláce naše, aby vyhubila děti z rynků a mládence z ulic. 024 JER 009 022 (Mluv i to: Takto dí Hospodin: ) A padla mrtvá těla lidská jako hnůj po poli, a jako snopové za žencem, a není žádného, kdo by pochoval. 024 JER 009 023 Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, ani se chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém. 024 JER 009 024 Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž činím milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi; nebo v těch věcech líbost mám, dí Hospodin. 024 JER 009 025 Aj, dnové jdou, praví Hospodin, v nichž navštívím každého, obřezaného i neobřezaného, 024 JER 009 026 Egyptské i Judské, a Idumejské i Ammonitské, a Moábské, i všecky, kteříž v nejzadnějším koutě bydlí na poušti. Nebo ti všickni národové jsou neobřezaní, tolikéž všecken dům Izraelský jest neobřezaného srdce. 024 JER 010 001 Slyšte slovo toto, kteréž mluví k vám Hospodin, ó dome Izraelský. 024 JER 010 002 Takto praví Hospodin: Cestě pohanů neučte se, aniž se znamení nebeských děste, neboť se jich děsí pohané. 024 JER 010 003 Ustanovení zajisté těch národů jsou pouhá marnost. Nebo setna dřevo sekerou v lese, dílo rukou řemeslníka, 024 JER 010 004 Stříbrem a zlatem ozdobí je, hřebíky a kladivy utvrzují je, aby se neviklalo. 024 JER 010 005 Jsou jako palmový špalek tvrdý, ani nemluví; nošeni býti musejí, nebo choditi nemohou. Nebojtež se jich, nebo zle učiniti nemohou, aniž také dobře učiniti mohou. 024 JER 010 006 Z nichž není žádného tobě podobného, ó Hospodine; veliký jsi, i jméno tvé veliké jest v moci. 024 JER 010 007 Kdož by se nebál tebe, králi národů? Na tebeť zajisté to sluší, poněvadž mezi všemi mudrci národů, i ve všem království jejich nikdá nebylo podobného tobě. 024 JER 010 008 A však ze spolka zhlupěli, a blázni jsou; z dřeva učiti se jest pouhá marnost. 024 JER 010 009 Stříbro tažené z zámoří přivážíno bývá, a zlato z Ufaz, dílo řemeslníka a rukou zlatníka; z postavce modrého a šarlatový jest oděv jejich, všecko to jest dílo umělých. 024 JER 010 010 Ale Hospodin jest Bůh pravý, jest Bůh živý a král věčný, před jehož prchlivostí země se třese, aniž mohou snésti národové rozhněvání jeho. 024 JER 010 011 (Takto říkejte jim: Bohové ti, kteříž nebe ani země neučinili, nechť zahynou z země, a nechť jich není pod nebem.) 024 JER 010 012 Kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa. 024 JER 010 013 Kterýžto když vydává hlas, ječení vod bývá na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých. 024 JER 010 014 Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník pro rytinu; nebo slitina jeho jest faleš, a není ducha v nich. 024 JER 010 015 Marnost jsou a dílo podvodů; v čas, v němž je navštívím, zahynou. 024 JER 010 016 Neníť podobný těmto díl Jákobův, nebo on jest stvořitel všeho; Izrael tolikéž jest pokolení dědictví toho, jehož jméno jest Hospodin zástupů. 024 JER 010 017 Sbeř z země koupi svou, ty kteráž bydlíš v pevnosti této. 024 JER 010 018 Nebo takto praví Hospodin: Aj, já vyhodím z praku obyvatele země této pojednou, a ssoužím je, aby shledali toto: 024 JER 010 019 Běda mně pro setření mé, přebolestná jest rána má, ješto jsem já byl řekl: Jistě tuto nemoc budu moci snésti. 024 JER 010 020 Stan můj popléněn jest, a všickni provazové moji potrháni jsou. Synové moji odebrali se ode mne, a není žádného; není žádného, kdo by více rozbíjel stan můj, a roztáhl kortýny mé. 024 JER 010 021 Nebo zhlupěli pastýři, a Hospodina se nedotazovali; protož nevede se jim šťastně, a všecko stádo pastvy jejich rozptýleno jest. 024 JER 010 022 Aj, pověst jistá přichází, a pohnutí veliké z země půlnoční, aby obrácena byla města Judská v pustinu a v příbytek draků. 024 JER 010 023 Vím, Hospodine, že není v moci člověka cesta jeho, aniž jest v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svůj. 024 JER 010 024 Kárej mne, Hospodine, však milostivě, ne v hněvě svém, abys nesetřel mne. 024 JER 010 025 Vylí hněv svůj na ty národy, kteříž tebe neznají, a na rodiny, kteréž jména tvého nevzývají; nebo zžírají Jákoba, a tak zžírají jej, aby jej všeho sežrali, a obydlí jeho v poustku obrátili. 024 JER 011 001 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí: 024 JER 011 002 Slyšte slova smlouvy této, kteráž byste mluvili mužům Judským, a obyvatelům Jeruzalémským, 024 JER 011 003 A rci jim: Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Zlořečený ten člověk, kterýž by neposlechl slov smlouvy této, 024 JER 011 004 Kterouž jsem vydal otcům vašim tehdáž, když jsem je vyvedl z země Egyptské, z peci železné, řka: Poslouchejte hlasu mého, a čiňte to všecko, tak jakž přikazuji vám, i budete lidem mým, a já budu Bohem vaším, 024 JER 011 005 Abych splnil přísahu, kterouž jsem učinil otcům vašim, že jim dám zemi oplývající mlékem a strdí, jakž dnešní den jest. Jemuž odpověděv, řekl jsem: Amen, Hospodine. 024 JER 011 006 Potom řekl mi Hospodin: Ohlašuj všecka slova tato po městech Judských, a po ulicích Jeruzalémských, řka: Slyšte slova smlouvy této, a čiňte je. 024 JER 011 007 Nebo častokrát osvědčoval jsem se otcům vašim, od toho dne, jakž jsem je vyvedl z země Egyptské, až do dne tohoto; ráno přivstávaje a osvědčuje se, říkával jsem: Poslouchejte hlasu mého. 024 JER 011 008 Ale neposlouchali, aniž naklonili ucha svého, nýbrž chodil jeden každý po zdání srdce svého zlého. Pročež uvedl jsem na ně všecka slova smlouvy této, kterouž jsem přikázal plniti, ale neplnili. 024 JER 011 009 Tehdy řekl mi Hospodin: Nalézá se spiknutí mezi muži Judskými, a mezi obyvateli Jeruzalémskými. 024 JER 011 010 Obrátili se k nepravostem otců svých starých, kteříž nechtěli poslouchati slov mých. Tolikéž tito chodí za bohy cizími, sloužíce jim; dům Izraelský a dům Judský zrušili smlouvu mou, kterouž jsem učinil s otci jejich. 024 JER 011 011 Protož takto praví Hospodin: Aj, já uvedu na ně zlé, z něhož nebudou moci vyjíti. By pak volali ke mně, nevyslyším jich. 024 JER 011 012 I půjdou města Judská i obyvatelé Jeruzalémští, a budou volati k bohům těm, kterýmž kadí, ale nikoli nevysvobodí jich v čas bídy jejich, 024 JER 011 013 Ačkoli podlé počtu měst máš bohy své, ó Judo, a podlé počtu ulic Jeruzalémských nastavěli jste oltářů ohavnosti té, oltářů, na nichž byste kadili Bálovi. 024 JER 011 014 Protož ty nemodl se za lid tento, aniž pozdvihuj za ně hlasu a modlitby; neboť nikoli nevyslyším jich v ten čas, když by volali ke mně příčinou svého zlého. 024 JER 011 015 Co jest milému mému do mého domu, poněvadž nestydatě páše nešlechetnosti s mnohými, a oběti svaté odešly od tebe, a že v zlosti své pléšeš? 024 JER 011 016 Byltě Hospodin nazval jméno tvé olivou zelenající se, pěknou pro ovoce ušlechtilé, ale s zvukem bouře veliké zapálí ji s hůry, když polámí ratolesti její. 024 JER 011 017 Nebo Hospodin zástupů, kterýž tě byl štípil, vyřkl zlé proti tobě, pro nešlechetnost domu Izraelského a domu Judského, kterouž mezi sebou páchali, aby mne popouzeli, kadíce Bálovi. 024 JER 011 018 Hospodin zajisté oznámil mi, i dověděl jsem se. Tehdáž jsi mi ukázal předsevzetí jejich, 024 JER 011 019 Když jsem já byl jako beránek a volček, kterýž veden bývá k zabití. Nebo nevěděl jsem, by proti mně rady skládali: Zkazme strom s ovocem jeho, a vyhlaďme jej z země živých, aby jméno jeho nebylo připomínáno více. 024 JER 011 020 Ale ó Hospodine zástupů, soudce spravedlivý, kterýž zkušuješ ledví i srdce, nechť se podívám na pomstu tvou nad nimi; nebo jsem tobě zjevil při svou. 024 JER 011 021 Protož takto praví Hospodin o Anatotských, kteříž hledají bezživotí tvého, říkajíce: Neprorokuj ve jménu Hospodinovu, abys neumřel v ruce naší: 024 JER 011 022 Protož takto praví Hospodin zástupů: Aj, já navštívím je. Mládenci zbiti budou mečem, synové jejich i dcery jejich zemrou hladem, 024 JER 011 023 A nebudou míti potomků, když uvedu zlé na Anatotské, času toho, v němž je navštívím. 024 JER 012 001 Spravedlivý zůstaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobě, a však o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proč se cestě bezbožníků šťastně vede? Mají pokoj všickni, kteříž se pyšně zpronevěřili. 024 JER 012 002 Štěpuješ je, ano i vkořeňují se; rostou, ano i ovoce nesou ti, jejichžto úst blízko jsi, ale daleko od ledví jejich. 024 JER 012 003 Ale ty, Hospodine, znáš mne, prohlédáš mne, a zkusils srdce mého, že s tebou jest, onyno pak táhneš jako ovce k zabíjení, a připravuješ je ke dni zabití. 024 JER 012 004 Dokudž by žalostila země, a bylina všeho pole svadla pro zlost přebývajících v ní, a hynulo každé hovado i ptactvo? Nebo říkají: Nevidíť Bůh skončení našeho. 024 JER 012 005 Poněvadž tebe s pěšími běžícího k ustání přivodí, kterakž bys tedy stačil při koních? A poněvadž v zemi pokojné, jíž jsi se dověřil, ustáváš, což pak spravíš při tom zdutém Jordánu? 024 JER 012 006 Nebo i bratří tvoji i dům otce tvého zpronevěřili se tobě, a ti také povolávají za tebou plnými ústy. Nevěř jim, byť pak mluvili s tebou přátelsky. 024 JER 012 007 Opustil jsem dům svůj, zavrhl jsem dědictví své, dal jsem to, což velice milovala duše má, v ruce nepřátel jeho. 024 JER 012 008 Učiněno jest mi dědictví mé podobné lvu v lese, vydává proti mně hlas svůj, pročež ho nenávidím. 024 JER 012 009 A což ptákem dravým jest mi dědictví mé? Což ptactvo vůkol bude proti němu? Jdětež nu, shromažďte se všecka zvířata polní, sejděte se k jídlu. 024 JER 012 010 Mnozí pastýři zkazí vinici mou, pošlapají podíl můj, podíl mně velmi milý obrátí v poušť nejhroznější, 024 JER 012 011 Obrátí jej v pustinu. Kvíliti bude, spuštěn jsa ode mne; spustne všecka tato země, nebo není žádného, kdo by to v srdci skládal. 024 JER 012 012 Na všecka místa vysoká po poušti potáhnou zhoubcové, meč zajisté Hospodinův zžíře od jednoho kraje země až do druhého, nebude míti pokoje žádné tělo. 024 JER 012 013 Nasejí pšenice, ale trní žíti budou; bolestně to ponesou, že užitku nevezmou, a styděti se budou za úrody své pro prchlivost hněvu Hospodinova. 024 JER 012 014 Takto praví Hospodin o všech mých sousedech zlých, jenž se dotýkají dědictví, kteréž jsem uvedl v dědictví lidu svému Izraelskému: Aj, já vypléním je z země jejich, když dům Judský vypléním z prostředku jejich. 024 JER 012 015 Stane se však, když je vypléním, že se navrátím a smiluji se nad nimi, a přivedu zase jednoho každého z nich k dědictví jeho, a jednoho každého do země jeho. 024 JER 012 016 Stane se také, jestliže by se pilně učili cestám lidu mého, a přisahali by ve jménu mém, říkajíce: Živť jest Hospodin, jakž oni učívali lid můj přisahati skrze Bále, že vzděláni budou u prostřed lidu mého. 024 JER 012 017 Jestliže by pak neposlouchali, tedy pléniti budu národ ten ustavičně a hubiti, dí Hospodin. 024 JER 013 001 Takto řekl Hospodin ke mně: Jdi a zjednej sobě pás lněný, a opaš jím bedra svá, do vody pak nedávej ho. 024 JER 013 002 Tedy zjednal jsem ten pás podlé slova Hospodinova, a opásal jsem bedra svá. 024 JER 013 003 Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně podruhé, řkoucí: 024 JER 013 004 Vezmi ten pás, kterýž jsi zjednal, kterýž jest na bedrách tvých, a vstana, jdi k Eufrates, a skrej jej tam do díry skalní. 024 JER 013 005 I šel jsem, a skryl jsem jej u Eufrates, jakž mi byl přikázal Hospodin. 024 JER 013 006 Stalo se pak po přeběhnutí dnů mnohých, že řekl Hospodin ke mně: Vstana, jdi k Eufrates, a vezmi odtud ten pás, kterýžť jsem přikázal skrýti tam. 024 JER 013 007 I šel jsem k Eufrates, a vykopav, vzal jsem ten pás z místa toho, kdež jsem jej byl skryl. A aj, zkažený byl ten pás, aniž se k čemu hodil. 024 JER 013 008 Tehdy stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 024 JER 013 009 Takto praví Hospodin: Takť zkazím pýchu Judských i pýchu Jeruzalémských velikou. 024 JER 013 010 Lidu toho přenešlechetného, kteříž nechtí poslouchati slov mých, kteříž chodí podlé zdání srdce svého, a chodí za bohy cizími, sloužíce jim, a klanějíce se jim. I bude podoben pasu tomu, kterýž se nehodí k ničemu. 024 JER 013 011 Nebo jakož se drží pás na bedrách muže, tak jsem byl připojil k sobě všecken dům Izraelský i všecken dům Judský, dí Hospodin, aby byli lidem mým, a to k slávě, a k chvále, i k ozdobě, ale nebyli poslušni. 024 JER 013 012 Protož rci jim slovo toto: Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Všeliká nádoba vinná naplňována bývá vínem. Kdyžť pak řeknou: Zdaliž nevíme dobře, že všeliká nádoba vinná naplňována bývá vínem? 024 JER 013 013 I díš jim: Takto praví Hospodin: Aj, já naplním všecky obyvatele země této i krále, kteříž sedí místo Davida na stolici jeho, i kněží i proroky, a tolikéž všecky obyvatele Jeruzalémské opilstvím, 024 JER 013 014 A rozrazím jednoho o druhého, jakož otce, tak také syny, dí Hospodin. Nebudu šanovati, aniž odpustím, aniž se smiluji, abych zkaziti jich neměl. 024 JER 013 015 Poslouchejte a ušima pozorujte, nepovyšujte se, neboť Hospodin mluví. 024 JER 013 016 Dejte Hospodinu Bohu svému čest, dřív než by tmu uvedl, a dříve nežli by se zurážely nohy vaše o hory tmavé. I čekali byste světla, ale obrátil by je v stín smrti, proměnil by je v mrákotu. 024 JER 013 017 Jestliže pak toho neuposlechnete, v skrýších plakati bude duše má pro pýchu vaši, a náramně kvíliti bude. Potekou, pravím, z očí mých slzy, nebo zajato bude stádce Hospodinovo. 024 JER 013 018 Rci králi i královně: Seďte na zemi; nebo odjata bude přednost vaše, koruna ozdoby vaší. 024 JER 013 019 Města polední uzavírána budou, tak že nebude žádného, kdo by otevříti mohl. Zastěhováno bude všecko Judstvo, zastěhováno bude docela. 024 JER 013 020 Pozdvihněte očí svých, a vizte ty, kteříž táhnou od půlnoci. Kdež jest to stádo, kteréžť dáno bylo, stádce ozdoby tvé? 024 JER 013 021 Co díš, když tě navštíví, ještos ty naučila je, aby byli nad tebou vůdcové přední? Zdaliž bolesti tebe nezachvátí jako ženu rodící? 024 JER 013 022 Díš-li v srdci svém: Proč by mne to potkati mělo? Pro množství nepravosti tvé odkryti budou podolkové tvoji, násilně odjata bude obuv tvá. 024 JER 013 023 Může-li změniti Mouřenín kůži svou, aneb pardus peřestost svou, také vy budete moci dobře činiti, naučivše se zle činiti. 024 JER 013 024 Protož rozptýlím je, jako vítr pouště rozptyluje plevy. 024 JER 013 025 Ten bude los tvůj a díl odměřený tobě ode mne, praví Hospodin, proto žes se zapomněla nade mnou, a úfalas v lež. 024 JER 013 026 A tak i já také odkryji podolek tvůj nad hlavu tvou, aby spatřína byla hanba tvá, 024 JER 013 027 Cizoložství tvá, a řehtání tvá, nešlechetná smilství tvá, na pahrbcích i na poli. Vidělť jsem ty ohavnosti tvé; běda tobě, Jeruzaléme. A což se ještě neočistíš? I až dokud pak? 024 JER 014 001 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi o suchu. 024 JER 014 002 Kvíliti bude země Judská, a brány její zemdlejí, smutek ponesou na zemi, a naříkání Jeruzaléma vzejde. 024 JER 014 003 Také nejznamenitější z nich rozsílati budou i nejšpatnější své pro vodu. Přijdouce k čisternám, a nenaleznouce vody, navrátí se s nádobami svými prázdnými, hanbíce a stydíce se; protož přikryjí hlavu svou. 024 JER 014 004 I oráči stydíce se, přikryjí hlavu svou příčinou země vyprahlé, proto že deště nebude na zemi. 024 JER 014 005 Anobrž i laň na poli, což porodí, opustí; nebo mladistvé trávy nebude. 024 JER 014 006 A divocí oslové stojíce na vysokých místech, hltati budou vítr jako draci; přehledí se oči jejich, nebo nebude žádné trávy. 024 JER 014 007 Ó Hospodine, poněvadž nepravosti naše svědčí proti nám, slituj se pro jméno své. Nebo mnohá jsou odvrácení naše, toběť jsme zhřešili. 024 JER 014 008 Ó naděje Izraelova, vysvoboditeli jeho v čas ssoužení, proč býti máš jako příchozí v této zemi, a jako pocestný stavující se na noclehu? 024 JER 014 009 Proč se ukazuješ jako muž ustalý, jako silný, kterýž nemůže vysvoboditi? Všaks ty u prostřed nás, Hospodine, a jméno tvé nad námi vzýváno jest; neopouštějž nás. 024 JER 014 010 Takto praví Hospodin o lidu tomto: Tak milují toulky, noh svých nezdržují, až Hospodin nemá v nich líbosti, a nyní zpomíná nepravost jejich, a navštěvuje hříchy jejich. 024 JER 014 011 Potom řekl ke mně Hospodin: Nemodl se za lid tento k dobrému. 024 JER 014 012 Když se postiti budou, já nikoli nevyslyším volání jejich, a když obětovati budou obět zápalnou a suchou, já nikoli neoblíbím sobě těch věcí, ale mečem a hladem a morem já do konce zhubím je. 024 JER 014 013 Tedy řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, aj, tito proroci říkají jim: Neuzříte meče, a hlad nepřijde na vás, ale pokoj pravý dám vám na místě tomto. 024 JER 014 014 I řekl Hospodin ke mně: Lež prorokují ti proroci ve jménu mém. Neposlalť jsem jich, aniž jsem přikázal jim, anobrž aniž jsem mluvil k nim. Vidění lživé a hádání, a marné věci i lest srdce svého oni prorokují vám. 024 JER 014 015 Protož takto praví Hospodin o prorocích, kteříž prorokují ve jménu mém, ješto jsem já jich neposlal, a kteříž říkají: Meče ani hladu nebude v zemi této: Mečem a hladem i ti sami proroci zhynou. 024 JER 014 016 Lid pak ten, jemuž oni prorokují, rozmetán bude po ulicích Jeruzalémských hladem a mečem, aniž bude, kdo by je pochovával, je, manželky jejich, a syny jejich, a dcery jejich. Tak vyleji na ně nešlechetnost jejich. 024 JER 014 017 Protož rciž jim slovo toto: Z očí mých tekou slzy dnem i nocí bez přestání; nebo potřína bude velmi velice panna dcera lidu mého ranou náramně bolestnou. 024 JER 014 018 Vyjdu-li na pole, aj, tam zbití mečem; pakli vejdu do města, aj, tam nemocní hladem. Nebo jakož prorok tak kněz obcházejíce, kupčí zemí, a lidé toho neznají. 024 JER 014 019 Zdaliž do konce zamítáš Judu? Zdali Sion oškliví sobě duše tvá? Proč nás biješ, tak abychom již nebyli uzdraveni? Čekáme-li pokoje, a aj, nic dobrého pakli času uzdravení, a aj, hrůza. 024 JER 014 020 Poznávámeť, Hospodine, bezbožnost svou i nepravost otců svých, že jsme hřešili proti tobě. 024 JER 014 021 Nezamítejž pro jméno své, nezlehčuj stolice slávy své; rozpomeň se, neruš smlouvy své s námi. 024 JER 014 022 Zdaliž jsou mezi marnostmi pohanskými ti, kteříž by déšť dávali? A zdaliž nebesa dávají přívaly? Zdaliž ty nejsi sám, Hospodine, Bůh náš? Protož na tebeť očekáváme, nebo ty působíš všecko to. 024 JER 015 001 Tedy řekl Hospodin ke mně: Byť se postavil Mojžíš i Samuel před oblíčejem mým, nikoli srdce nemohu míti k lidu tomuto. Pusť je ode mne, a nechť jdou pryč. 024 JER 015 002 A řeknou-liť: Kam bychom šli? tedy díš jim: Takto praví Hospodin: Kdo k smrti, na smrt, a kdo k meči, pod meč, a kdo k hladu, k hladu, a kdo k zajetí, do zajetí. 024 JER 015 003 Představím zajisté jim to čtvero, dí Hospodin: Meč k zmordování, a psy, aby je rozsmýkali, a ptactvo nebeské i zvěř zemskou, aby je sežrala a zkazila. 024 JER 015 004 A musejí se smýkati po všech královstvích země příčinou Manassesa syna Ezechiášova, krále Judského, pro ty věci, kteréž páchal v Jeruzalémě. 024 JER 015 005 Nebo kdo by se slitoval nad tebou, Jeruzaléme? A kdo by tě politoval? Aneb kdo by přišel, aby se zeptal, jakť se vede? 024 JER 015 006 Tys opustil mne, dí Hospodin, odšels nazpět; protož vztáhnu ruku svou na tebe, abych tě zkazil. Ustal jsem, želeje. 024 JER 015 007 Protož přetříbím je věječkou skrze brány země této, na sirobu přivedu a zkazím lid svůj, nebo se od cest svých nenavracují. 024 JER 015 008 Větší bude počet vdov jeho než písku mořského. Přivedu na ně, na matky, na mládence zhoubce i v poledne; způsobím to, aby náhle připadli na to město, i budou zděšeni. 024 JER 015 009 Zemdlí i ta, kteráž rodívala po sedmerém; vypustí duši svou, zapadne jí slunce ještě ve dne, hanbiti a styděti se bude. Ostatek pak jich vydám pod meč před oblíčejem nepřátel jejich, dí Hospodin. 024 JER 015 010 Běda mně, matko má, že jsi mne porodila, muže sváru a muže různice vší zemi. Nepůjčoval jsem jim, aniž mi oni půjčovali, a každý mi zlořečí. 024 JER 015 011 I řekl Hospodin: Zdaliž tobě, kterýž pozůstaneš, nebude dobře? Zdaliž nebudu tvým zástupcím u nepřítele v čas trápení a v čas ssoužení? 024 JER 015 012 Zdaliž železo poláme půlnoční železo a ocel? 024 JER 015 013 Jmění tvé, ó Judo, i poklady tvé vydám v rozchvátání darmo, po všech končinách tvých, a to pro všelijaké hříchy tvé. 024 JER 015 014 A způsobím to, že musíš jíti s nepřátely svými do země cizí, když oheň zanícený v prchlivosti mé na vás pálati bude. 024 JER 015 015 Ty znáš mne, Hospodine, rozpomeň se na mne, a navštěv mne, a pomsti mne nad těmi, kteříž dotírají na mne. Shovívaje jim, nezachvacuj mne; věz, že snáším pro tebe pohanění. 024 JER 015 016 Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem je, a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého, poněvadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástupů. 024 JER 015 017 Nesedám v radě posměvačů, aniž pléši; pro přísnost tvou samotný sedám, nebo prchlivostí naplnils mne. 024 JER 015 018 Proč má býti bolest má věčná, a rána má smrtelná, kteráž se nechce zhojiti? Proč mi býti máš naprosto jako oklamavatelný, jako vody nestálé? 024 JER 015 019 Protož takto praví Hospodin: Jestliže se obrátíš, také tě zase obrátím, abys stál před oblíčejem mým; oddělíš-li věc drahou od ničemné, jako ústa má budeš. Nechť se oni obrátí k tobě, ty pak neobracej se k nim. 024 JER 015 020 Nebo jsem tě postavil proti lidu tomuto jako zed měděnou pevnou. Kteříž bojovati budou proti tobě, ale neodolají tobě; nebo já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval a vytrhoval, dí Hospodin. 024 JER 015 021 Vytrhnu tě zajisté z rukou nešlechetníků, a vykoupím tě z ruky násilníků. 024 JER 016 001 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 024 JER 016 002 Nepojímej sobě ženy, aniž měj synů neb dcer na místě tomto. 024 JER 016 003 Nebo takto praví Hospodin o synech i dcerách zplozených v místě tomto, a o matkách jejich, kteréž zrodily je, i o jejich otcích, kteříž zplodili je v zemi této: 024 JER 016 004 Smrtmi přebolestnými pomrou, nebudou oplakáni, ani pochováni; místo hnoje na svrchku země budou, a mečem i hladem do konce zhubeni budou. I budou mrtvá těla jejich za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám zemským. 024 JER 016 005 Nebo takto praví Hospodin: Nevcházej do domu smutku, aniž choď kvíliti, aniž jich lituj; odjal jsem zajisté pokoj svůj od lidu tohoto, dobrotivost i slitování, dí Hospodin. 024 JER 016 006 Když pomrou velicí i malí v zemi této, nebudou pochováni, aniž kvíliti budou nad nimi, aniž se zřeží, aniž sobě lysiny zdělají pro ně. 024 JER 016 007 Aniž jim dadí jísti, aby v truchlosti potěšovali jich nad mrtvým, aniž jich napojí z číše potěšení po otci jejich neb matce jejich. 024 JER 016 008 Tolikéž do domu hodování nechoď, abys sedati měl s nimi při jídle a pití. 024 JER 016 009 Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já způsobím, aby nebývalo na místě tomto před očima vašima a za dnů vašich hlasu radosti, ani hlasu veselé, hlasu ženicha, ani hlasu nevěsty. 024 JER 016 010 Když pak oznámíš lidu tomuto všecka slova tato, a řeknou-liť: Proč vyřkl Hospodin proti nám všecko zlé veliké toto, a jaká jest nepravost naše, aneb jaký hřích náš, jímž jsme hřešili proti Hospodinu Bohu svému? 024 JER 016 011 Tedy rci jim: Proto že opustili mne otcové vaši, dí Hospodin, a chodíce za bohy cizími, sloužili jim, a klaněli se jim, mne pak opustili, a zákona mého neostříhali. 024 JER 016 012 Vy pak mnohem jste hůře činili nežli otcové vaši; nebo aj, vy chodíte jeden každý podlé zdání srdce svého zlého, neposlouchajíce mne. 024 JER 016 013 Pročež hodím vámi z země této do země, o níž nevíte vy, ani otcové vaši, a sloužiti budete tam bohům cizím dnem i nocí, dokudž neučiním vám milosti. 024 JER 016 014 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž nebude říkáno více: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z země Egyptské, 024 JER 016 015 Ale: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z země půlnoční a ze všech zemí, do nichž je byl rozehnal, když je zase přivedu do země jejich, kterouž jsem dal otcům jejich. 024 JER 016 016 Aj, já pošli k rybářům mnohým, dí Hospodin, aby je vylovili; potom pošli i k mnohým lovcům, aby je zlapali na všeliké hoře, a na všelikém pahrbku, i v děrách skalních. 024 JER 016 017 Hledím na všecky cesty jejich, nejsouť tajné přede mnou, aniž jest skryta nepravost jejich před očima mýma. 024 JER 016 018 I odplatím jim prvé dvojnásobně za nepravost jejich a hřích jejich, proto že zemi mnou poškvrnili těly mrtvými ohyzdnými, a ohavnostmi svými naplnili dědictví mé. 024 JER 016 019 Hospodine, sílo má a hrade můj, i útočiště mé v den ssoužení, k toběť přijdou národové od končin země, a řeknou: Jistě žeť se falše drželi otcové naši, marnosti a právě neužitečných věcí. 024 JER 016 020 Zdaliž udělá sobě člověk bohy, poněvadž sami nejsou bohové? 024 JER 016 021 Protož aj, já způsobím to, aby poznali té chvíle, způsobím, aby poznali ruku mou i moc mou, a zvědíť, že jméno mé jest Hospodin. 024 JER 017 001 Hřích Judův napsán jest pérem železným, rafijí kamene přetvrdého, vyryt jest na tabuli srdce jejich, a na rozích oltářů vašich, 024 JER 017 002 Tak když zpomínají synové jejich na oltáře jejich i háje jejich, pod dřívím zeleným, na pahrbcích vysokých. 024 JER 017 003 Ó horo, s tím polem jmění tvé i všecky poklady tvé vydám v rozchvátání, pro hřích výsostí tvých, ve všech končinách tvých. 024 JER 017 004 A ty musíš lhůtu dáti z strany sebe dědictví svému, kteréž jsem byl dal tobě, a podrobím tě v službu nepřátelům tvým v zemi, o níž nevíš; nebo jste oheň zanítili v prchlivosti mé, kterýž až na věky hořeti bude. 024 JER 017 005 Takto praví Hospodin: Zlořečený ten muž, kterýž doufá v člověka, a kterýž klade tělo za rámě své, od Hospodina pak odstupuje srdce jeho. 024 JER 017 006 Nebo bude podobný vřesu na pustině, kterýž necítí, když co přichází dobrého, ale bývá na vyprahlých místech na poušti v zemi slatinné, a v níž se nebydlí. 024 JER 017 007 Požehnaný ten muž, kterýž doufá v Hospodina, a jehož naděje jest Hospodin. 024 JER 017 008 Nebo podobný bude stromu štípenému při vodách, a při potoku pouštějícímu kořeny své, kterýž necítí, když přichází vedro, ale list jeho bývá zelený, a v rok suchý nestará se, aniž přestává nésti ovoce. 024 JER 017 009 Nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější. Kdo vyrozumí jemu? 024 JER 017 010 Já Hospodin, kterýž zpytuji srdce, a zkušuji ledví, tak abych odplatil jednomu každému podlé cesty jeho, podlé ovoce skutků jeho. 024 JER 017 011 Koroptva škřečí, ale nevysedí. Tak kdož dobývá statku však s křivdou, v polovici dnů svých musí opustiti jej, a naposledy bude bláznem. 024 JER 017 012 Místo svatyně naší, stolice slavná Nejvyššího, věčně trvá. 024 JER 017 013 Ó naděje Izraelova, Hospodine, všickni, kteříž tě opouštějí, nechť jsou zahanbeni. Kárání má v zemi této nechť jsou zapsána; nebo opustili pramen vod živých, Hospodina. 024 JER 017 014 Uzdrav mne, Hospodine, a zdráv budu; vysvoboď mne, a vysvobozen budu, ty jsi zajisté chvála má. 024 JER 017 015 Aj, oni říkají mi: Kdež jest to, což předpovídal Hospodin? Nechť již přijde. 024 JER 017 016 Ješto jsem já se nevetřel, abych pastýřem byl tvým, a dne bolesti nebylť jsem žádostiv, ty víš. Cožkoli vyšlo z rtů mých, před oblíčejem tvým jest. 024 JER 017 017 Nebudiž mi k strachu, útočiště mé jsi v čas trápení. 024 JER 017 018 Nechť jsou zahanbeni, kteříž mne stihají, já pak ať nejsem zahanben; nechť se oni děsí, já pak ať se neděsím. Uveď na ně den trápení, a dvojím setřením setři je. 024 JER 017 019 Takto řekl Hospodin ke mně: Jdi a postav se v bráně lidu tohoto, skrze kterouž chodívají králové Judští, a skrze kterouž vycházívají, anobrž ve všech branách Jeruzalémských, 024 JER 017 020 A rci jim: Slyšte slovo Hospodinovo, králové Judští, i všecken Judo, a všickni obyvatelé Jeruzaléma, kteříž chodíváte skrze brány tyto: 024 JER 017 021 Takto praví Hospodin: Vystříhejte se s pilností, abyste nenosili břemen v den sobotní, ani vnášeli skrze brány Jeruzalémské. 024 JER 017 022 Ani nevynášejte břemen z domů svých v den sobotní, a žádného díla nedělejte, ale svěťte den sobotní, jakž jsem přikázal otcům vašim. 024 JER 017 023 (Však neuposlechli, aniž naklonili ucha svého, ale zatvrdili šíji svou, neposlouchajíce a nepřijímajíce naučení.) 024 JER 017 024 Stane se zajisté, jestliže s ochotností mne uposlechnete, dí Hospodin, abyste nenosili břemen skrze brány města tohoto v den sobotní, ale světili den sobotní, nedělajíce v něm žádného díla, 024 JER 017 025 Že poberou se skrze brány města tohoto králové i knížata sedící na stolici Davidově, jezdíce na vozích i na koních, oni i knížata jejich, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, a státi bude toto město až na věčnost. 024 JER 017 026 I budou přicházeti z měst Judských a z okolí Jeruzaléma, jakož z země Beniaminovy, tak z roviny, i z té hory, i od poledne, nesouce zápal, a obět i dar s kadidlem, také i díků činění nesouce do domu Hospodinova. 024 JER 017 027 Jestliže pak neuposlechnete mne, abyste světili den sobotní, a nenosili břemen, chodíce skrze brány Jeruzalémské v den sobotní, tedy zanítím oheň v branách jeho, kterýžto zžíře paláce Jeruzalémské, a neuhasne. 024 JER 018 001 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí: 024 JER 018 002 Vstaň a sejdi do domu hrnčířova, a tam způsobím to, abys slyšel slova má. 024 JER 018 003 I sešel jsem do domu hrnčířova, a aj, on dělal dílo na kruzích. 024 JER 018 004 Když se pak zkazila nádoba v ruce hrnčířově, kterouž on dělal z hliny, tehdy zase udělal z ní nádobu jinou, jakouž se dobře líbilo hrnčíři udělati. 024 JER 018 005 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 024 JER 018 006 Zdaliž jako hrnčíř tento nemohl bych nakládati s vámi, ó dome Izraelský? dí Hospodin. Aj, jakož hlina v ruce hrnčíře, tak jste vy v ruce mé, ó dome Izraelský. 024 JER 018 007 Mluvil-li bych proti národu a proti království, že je v okamžení vypléním a zkazím, i vyhubím, 024 JER 018 008 Však odvrátil-li by se národ ten od nešlechetnosti své, proti němuž bych mluvil: i já litoval bych toho zlého, kteréž jsem myslil učiniti jemu. 024 JER 018 009 Zase mluvil-li bych o národu a o království, že je v okamžení vzdělám a vštípím, 024 JER 018 010 Však činil-li by, což zlého jest před očima mýma, neposlouchaje hlasu mého: i já litoval bych dobrodiní toho, kteréž bych řekl učiniti jemu. 024 JER 018 011 Protož nyní rci mužům Judským i obyvatelům Jeruzalémským, řka: Takto praví Hospodin: Aj, já strojím na vás zlou věc, a obrátím na vás pohromu; navraťtež se již jeden každý od cesty své zlé, a polepšte cest svých i předsevzetí svých. 024 JER 018 012 Kteřížto řekli: To nic, nebo za myšlénkami svými půjdeme, a jeden každý zdání srdce svého nešlechetného vykonávati budeme. 024 JER 018 013 Protož takto praví Hospodin: Vyptejte se nyní mezi pohany, slýchal-li kdo takové věci? Mrzkosti veliké dopustila se panna Izraelská. 024 JER 018 014 Zdaliž kdo pohrdá čerstvou vodou Libánskou z skály? Zdaž pohrdají vodami studenými odjinud běžícími? 024 JER 018 015 Lid pak můj zapomenuvše se na mne, kadí marnosti. Nebo k úrazu je přivodí na cestách jejich, na stezkách starobylých, chodíce stezkami cesty neprotřené, 024 JER 018 016 Tak abych musil obrátiti zemi jejich v poušť na odivu věčnou; každý, kdož by šel skrze ni, aby se užasl, a pokynul hlavou svou. 024 JER 018 017 Větrem východním rozptýlím je před nepřítelem; hřbetem a ne tváří pohledím na ně v čas bídy jejich. 024 JER 018 018 I řekli: Poďte a vymyslme proti Jeremiášovi nějakou chytrost; neboť nezhyne zákon od kněze, ani rada od moudrého, ani slovo od proroka. Poďte a zarazme jej jazykem, a nemějme pozoru na žádná slova jeho. 024 JER 018 019 Pozoruj mne, Hospodine, a slyš hlas těch, kteříž se vadí se mnou. 024 JER 018 020 Zdaliž má odplacováno býti za dobré zlým, že mi jámu kopají? Rozpomeň se, že jsem se postavoval před oblíčejem tvým, abych se přimlouval k jejich dobrému, a odvrátil prchlivost tvou od nich. 024 JER 018 021 Protož dopusť na syny jejich hlad, a způsob to, ať jsou násilně zmordování mečem, a nechť jsou ženy jejich osiřelé a ovdovělé, a muži jejich ať jsou ukrutně zmordováni, a mládenci jejich zbiti mečem v boji. 024 JER 018 022 Nechť jest slýchati křik z domů jejich, když přivedeš na ně vojsko náhle. Nebo vykopali jámu, aby popadli mne, a osídla polékli nohám mým; 024 JER 018 023 Ješto ty, Hospodine, povědom jsi vší rady jejich o mém usmrcení. Nebuď milostiv nepravosti jejich, a hříchu jejich před tváří svou neshlazuj, ale nechť jsou k úrazu dostrčeni před oblíčejem tvým, a v čas prchlivosti své s nimi zacházej. 024 JER 019 001 Takto řekl Hospodin: Jdi a zjednej báni záhrdlitou od hrnčíře, hliněnou, a pojma některé z starších lidu a z starších kněží, 024 JER 019 002 Vejdi do údolí Benhinnom, kteréž jest u vrat brány východní, a ohlašuj tam slova ta, kteráž mluviti budu tobě. 024 JER 019 003 A rci: Slyšte slovo Hospodinovo, králové Judští i obyvatelé Jeruzalémští: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já uvedu bídu na místo toto, o kteréž kdokoli uslyší, zníti mu bude v uších jeho, 024 JER 019 004 Proto že mne opustili, a poškvrnili místa tohoto, kadíce na něm bohům cizím, jichž neznali oni, ani otcové jejich, ani králové Judští, a naplnili toto místo krví nevinných. 024 JER 019 005 Vzdělali také výsosti Bálovi, aby pálili syny své ohněm v zápaly Bálovi, čehož jsem nepřikázal, aniž jsem o tom mluvil, nýbrž ani nevstoupilo na mé srdce. 024 JER 019 006 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž nebude slouti více toto místo Tofet, ani údolí Benhinnom, ale údolí mordu. 024 JER 019 007 Nebo v nic obrátím radu Judovu i Jeruzalémských v místě tomto, způsobě to, aby padli od meče před nepřátely svými, a od ruky těch, kteříž hledají bezživotí jejich, i dám mrtvá těla jejich za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám zemským. 024 JER 019 008 Obrátím také město toto v poušť na odivu. Každý, kdožkoli půjde mimo ně, užasne se, a ckáti bude pro všelijaké rány jeho. 024 JER 019 009 A způsobím to, že žráti budou maso synů svých a maso dcer svých, tolikéž jeden každý maso bližního svého žráti bude, v obležení a v ssoužení, kterýmž ssouží je nepřátelé jejich, a ti, kteříž hledají bezživotí jejich. 024 JER 019 010 Potom roztluc tu záhrdlitou báni před očima těch lidí, kteříž půjdou s tebou, 024 JER 019 011 A rci jim: Takto praví Hospodin zástupů: Tak potluku lid tento i město toto, jako ten, kdož rozráží nádobu hrnčířskou, kteráž nemůže opravena býti více, a v Tofet pochovávati budou, proto že nebude žádného místa ku pohřbu. 024 JER 019 012 Tak učiním místu tomuto, dí Hospodin, i obyvatelům jeho, a naložím s městem tímto tak jako s Tofet. 024 JER 019 013 Nebo budou domové Jeruzalémských i domové králů Judských tak jako toto místo Tofet zanečištěni se všechněmi domy těmi, na jejichž střechách kadili všemu vojsku nebeskému, a obětovali oběti mokré bohům cizím. 024 JER 019 014 Tedy navrátiv se Jeremiáš z Tofet, kamž jej byl poslal Hospodin, aby prorokoval tam, postavil se v síňci domu Hospodinova, a řekl ke všemu lidu: 024 JER 019 015 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já uvedu na město toto i na všecka města jeho všecko to zlé, kteréž jsem vyřkl proti němu; nebo zatvrdili šíji svou, aby neposlouchali slov mých. 024 JER 020 001 Tedy slyšev Paschur syn Immerův, kněz, kterýž byl přední správce v domě Hospodinově, Jeremiáše prorokujícího o těch věcech, 024 JER 020 002 Ubil Paschur Jeremiáše proroka, a dal jej do vězení v bráně Beniaminově hořejší, kteráž byla při domě Hospodinově. 024 JER 020 003 Stalo se pak nazejtří, když vyvedl Paschur Jeremiáše z vězení, že řekl jemu Jeremiáš: Nenazval Hospodin jména tvého Paschur, ale Magor missabib. 024 JER 020 004 Nebo takto praví Hospodin: Aj, já pustím na tebe strach, na tebe i na všecky přátely tvé, kteříž padnou od meče nepřátel svých, načež oči tvé hleděti budou, když všecken lid Judský vydám v ruku krále Babylonského, kterýž zavede je do Babylona, a mečem je pobije. 024 JER 020 005 Vydám i všelijaké bohatství města tohoto, a všecko úsilé jeho, i všelijakou věc drahou jeho, i všecky poklady králů Judských vydám v ruku nepřátel jejich, a rozchvátají je, i poberou je, a dovezou je do Babylona. 024 JER 020 006 Ty pak Paschur i všickni, kteříž bydlí v domě tvém, půjdete do zajetí, a do Babylona se dostaneš, a tam umřeš, i tam pochován budeš ty i všickni milující tebe, jimž jsi prorokoval lživě. 024 JER 020 007 Namlouvals mne, Hospodine, a dalť jsem se přemluviti; silnějšís byl nežli já, protož zmocnils se mne. Jsem v posměchu každý den, každý se mi posmívá. 024 JER 020 008 Nebo jakž jsem začal mluviti, úpím, pro ukrutenství a zhoubu křičím; slovo zajisté Hospodinovo jest mi ku potupě a ku posměchu každého dne. 024 JER 020 009 I řekl jsem: Nebuduť ho připomínati, ani mluviti více ve jménu jeho. Ale jest v srdci mém jako oheň hořící, zavřený v kostech mých, jehož snažuje se zdržeti, však nemohu, 024 JER 020 010 Ačkoli slýchám utrhání mnohých, i Magor missabiba, říkajících: Povězte něco na něj, a oznámíme to králi. Všickni, kteříž by měli býti přátelé moji, číhají na poklesnutí mé, říkajíce: Snad někde podveden bude, a zmocníme se ho, a pomstíme se nad ním. 024 JER 020 011 Ale Hospodin jest se mnou jakožto rek udatný, protož ti, kteříž mne stihají, zurážejí se, a neodolají; styděti se budou náramně, nebo se jim šťastně nezvede, aniž potupa věčná v zapomenutí dána bude. 024 JER 020 012 Protož ó Hospodine zástupů, kterýž zkušuješ spravedlivého, kterýž spatřuješ ledví a srdce, nechť se podívám na pomstu tvou nad nimi, tobě zajisté zjevil jsem při svou. 024 JER 020 013 Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vytrhl duši nuzného z ruky nešlechetných. 024 JER 020 014 Zlořečený ten den, v němžto zplozen jsem, den, v němž porodila mne matka má, ať není požehnaný. 024 JER 020 015 Zlořečený ten muž, kterýž zvěstoval otci mému, chtěje zvláštně obradovati jej, řka: Narodiloť se dítě pohlaví mužského. 024 JER 020 016 A nechť jest ten muž podobný městům, kteráž podvrátil Hospodin, a neželel; nebo slyšel křik v jitře, a provyskování v čas polední. 024 JER 020 017 Ó že mne neusmrtil od života, ješto by mi matka má byla hrobem mým, a život její věčně těhotný. 024 JER 020 018 Proč jsem jen z života vyšel, abych okoušel těžkosti a zámutku, a aby stráveni byli v pohanění dnové moji? 024 JER 021 001 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, když poslal k němu král Sedechiáš Paschura syna Malkiášova a Sofoniáše syna Maaseiášova, kněze, aby řekli: 024 JER 021 002 Poraď se medle o nás s Hospodinem, nebo Nabuchodonozor král Babylonský bojuje proti nám, zdali by snad naložil Hospodin s námi podlé všech divných skutků svých, aby on odtáhl od nás. 024 JER 021 003 Tedy řekl Jeremiáš k nim: Tak rcete Sedechiášovi: 024 JER 021 004 Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Aj, já odvrátím nástroje válečné, kteréž jsou v rukou vašich, jimiž vy bojujete proti králi Babylonskému a Kaldejským, kteříž oblehli vás vně za zdí, a shromáždím je do prostřed města tohoto. 024 JER 021 005 Bojovati zajisté budu já proti vám rukou vztaženou a ramenem silným, a to v hněvě a v rozpálení i v prchlivosti veliké. 024 JER 021 006 A raním obyvatele města tohoto, tak že lidé i hovada morem velikým pomrou. 024 JER 021 007 Potom pak (dí Hospodin), dám Sedechiáše krále Judského a služebníky jeho i lid, totiž ty, kteříž pozůstanou v městě tomto po moru, po meči a po hladu, v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, a v ruku nepřátel jejich, a tak v ruku hledajících bezživotí jejich. Kterýžto je zbije ostrostí meče, neodpustí jim, aniž jich šanovati bude, aniž se smiluje. 024 JER 021 008 Protož rci lidu tomuto: Takto praví Hospodin: Aj, já kladu před vás cestu života i cestu smrti. 024 JER 021 009 Kdokoli zůstane v městě tomto, zahyne od meče, neb hladem, neb morem, ale kdož vyjde a poddá se Kaldejským, kteříž oblehli vás, jistotně živ zůstane, a bude míti život svůj místo kořisti. 024 JER 021 010 Nebo postavil jsem zůřivou tvář svou proti městu tomuto k zlému, a ne k dobrému, dí Hospodin. V ruku krále Babylonského vydáno bude, i vypálí je ohněm. 024 JER 021 011 Domu pak krále Judského rci: Slyšte slovo Hospodinovo, 024 JER 021 012 Ó dome Davidův, takto praví Hospodin: Držívejte každého jitra soud, a vychvacujte obloupeného z ruky násilníka, aby nevyšla jako oheň prchlivost má, a nehořela, tak že by nebylo žádného, kdo by uhasiti mohl, pro nešlechetnost předsevzetí vašich. 024 JER 021 013 Aj já, dí Hospodin, na tebe, kteráž přebýváš v údolí tomto, skálo roviny této, kteříž říkáte: Kdo by přitáhl na nás, aneb kdo by všel do příbytků našich? 024 JER 021 014 Nebo trestati vás budu podlé skutků vašich, dí Hospodin, a zanítím oheň v lese tvém, kterýž zžíře všecko vůkol něho. 024 JER 022 001 Takto řekl Hospodin: Sejdi do domu krále Judského, a mluv tam slovo toto, 024 JER 022 002 A rci: Slyš slovo Hospodinovo, králi Judský, kterýž sedíš na stolici Davidově, ty i služebníci tvoji i lid tvůj, kteříž chodíte skrze brány tyto. 024 JER 022 003 Takto praví Hospodin: Konejte soud a spravedlnost, a vychvacujte obloupeného z ruky násilníka; příchozímu tolikéž, sirotku, ani vdově nečiňte křivdy, aniž jich utiskujte, a krve nevinné nevylévejte na místě tomto. 024 JER 022 004 Nebo budete-li to pilně vykonávati, jistě že poberou se skrze brány domu tohoto králové, sedící místo Davida na stolici jeho, jezdíce na vozích, neb na koních, král s služebníky svými i s lidem svým. 024 JER 022 005 Jestliže pak neuposlechnete slov těchto, skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že poušť bude dům tento. 024 JER 022 006 Nebo takto praví Hospodin o domu krále Judského: Byl jsi mi jako Galád a vrch Libánský, ale obrátím tě jistotně v poušť jako města, v nichž se bydliti nemůže. 024 JER 022 007 A přistrojím na tebe zhoubce, jednoho každého se zbrojí jeho, kteřížto zpodtínají nejvýbornější cedry tvé, a vmecí na oheň. 024 JER 022 008 A když půjdou národové mnozí mimo město toto, a řekne jeden druhému: Proč tak učinil Hospodin městu tomuto velikému? 024 JER 022 009 Tedy řeknou: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha svého, a klaněli se bohům cizím a sloužili jim. 024 JER 022 010 Neplačtež mrtvého, aniž ho litujte, ale ustavičně plačte příčinou toho, kterýž odchází; neboť se nenavrátí více, aby pohleděl na zemi, v níž se narodil. 024 JER 022 011 Nebo takto praví Hospodin o Sallumovi synu Joziáše, krále Judského, kterýž kraluje místo Joziáše otce svého: Když vyjde z místa tohoto, nenavrátí se sem více. 024 JER 022 012 Ale tam v tom místě, kamž jej zastěhují, umře, a tak země této neuzří více. 024 JER 022 013 Běda tomu, kdož staví dům svůj s útiskem, a paláce své s křivdou, kterýž bližního svého v službu podrobuje darmo, mzdy pak jeho nedává jemu; 024 JER 022 014 Kterýž říká: Vystavím sobě dům veliký a paláce prostranné, kterýž prolamuje sobě okna, a tafluje cedrovím, a maluje barvou. 024 JER 022 015 Zdaliž kralovati budeš, že se pleteš v to cedrové stavení? Otec tvůj zdaliž nejídal a nepíjel? Když konal soud a spravedlnost, tedy dobře bylo jemu. 024 JER 022 016 Když soudíval při chudého a nuzného, tedy dobře bylo. Zdaliž mně to není známé? dí Hospodin. 024 JER 022 017 Ale oči tvé i srdce tvé nehledí než lakomství tvého, a abys krev nevinnou proléval, a nátisk a křivdu činil. 024 JER 022 018 Protož takto praví Hospodin o Joakimovi synu Joziáše, krále Judského: Nebudouť ho kvíliti: Ach, bratře můj, aneb ach, sestro. Nebudou ho kvíliti: Ach, pane, aneb ach, kdež důstojnost jeho? 024 JER 022 019 Pohřbem osličím pohřben bude, vyvlečen a vyvržen jsa za brány Jeruzalémské. 024 JER 022 020 Vstup na Libán a křič, i na hoře Bázan vydej hlas svůj; křič také přes brody, když potříni budou všickni milovníci tvoji. 024 JER 022 021 Mluvíval jsem s tebou v největším štěstí tvém, říkávalas: Nebuduť poslouchati. Tať jest cesta tvá od dětinství tvého; neuposlechlas zajisté hlasu mého. 024 JER 022 022 Všecky pastýře tvé zpase vítr, a milovníci tvoji v zajetí půjdou. Tehdáž jistě hanbiti a styděti se budeš za všelikou nešlechetnost svou. 024 JER 022 023 Ó ty, kteráž jsi usadila se na Libánu, jenž se hnízdíš na cedroví, jak milostná budeš, když na tě přijdou svírání a bolest jako rodičky! 024 JER 022 024 Živť jsem já, dí Hospodin, že byť pak byl Koniáš syn Joakima, krále Judského, prstenem pečetním na mé ruce pravé, však tě i odtud strhnu. 024 JER 022 025 A vydám tě v ruku těch, kteříž hledají bezživotí tvého, a v ruku těch, jejichž ty se oblíčeje lekáš, totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, a v ruku Kaldejských. 024 JER 022 026 A hodím tebou i matkou tvou, kteráž tě porodila, do země cizí, tam, kdež jste se nezrodili, a tam zemřete. 024 JER 022 027 Do země pak, po níž toužiti budete, abyste se navrátili tam, tam se nenavrátíte. 024 JER 022 028 Zdaliž modlou ničemnou, kteráž roztřískána bývá, bude muž tento Koniáš? Zdali nádobou, v níž není žádné líbosti? Proč by vyházíni byli on i símě jeho, a uvrženi do země, o níž nevědí? 024 JER 022 029 Ó země, země, země, slyš slovo Hospodinovo. 024 JER 022 030 Takto praví Hospodin: Zapište to, že muž tento bez dětí bude, a že se jemu nepovede šťastně za dnů jeho. Anobrž nepovede se šťastně i tomu muži, kterýž by z semene jeho seděl na stolici Davidově, a panoval ještě nad Judou. 024 JER 023 001 Běda pastýřům hubícím a rozptylujícím stádce pastvy mé, dí Hospodin. 024 JER 023 002 Protož takto praví Hospodin Bůh Izraelský o pastýřích, kteříž pasou lid můj: Vy rozptylujete ovce mé, anobrž rozháníte je, a nenavštěvujete jich; aj, já navštívím vás pro nešlechetnost předsevzetí vašich, dí Hospodin. 024 JER 023 003 Ostatek pak ovcí svých já shromáždím ze všech zemí, do nichž jsem je rozehnal, a přivedu je zase do ovčinců jejich, kdežto ploditi a množiti se budou. 024 JER 023 004 Nadto ustanovím nad nimi pastýře, kteříž by je pásli, aby se nebály více, ani strachovaly, ani hynuly, dí Hospodin. 024 JER 023 005 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vzbudím Davidovi výstřelek spravedlivý, i kralovati bude král, a šťastně se jemu povede; soud zajisté a spravedlnost na zemi konati bude. 024 JER 023 006 Za dnů jeho spasen bude Juda, a Izrael bydliti bude bezpečně, a toť jest jméno jeho, kterýmž ho nazývati bude: Hospodin spravedlnost naše. 024 JER 023 007 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž nebude říkáno více: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl syny Izraelské z země Egyptské, 024 JER 023 008 Ale: Živť jest Hospodin, kterýž vyvedl a kterýž zprovodil símě domu Izraelského z země půlnoční i ze všech zemí, do nichž jsem byl je rozehnal, když se osadí v zemi své. 024 JER 023 009 Příčinou proroků potříno jest srdce mé ve mně, pohnuly se všecky kosti mé; jsem jako člověk opilý, a jako muž, kteréhož rozešlo víno, pro Hospodina a pro slova svatosti jeho. 024 JER 023 010 Nebo cizoložníků plná jest tato země, a příčinou křivých přísah kvílí země, usvadla pastviska na poušti; jest zajisté utiskování těchto nešlechetné, a moc jejich nepravá. 024 JER 023 011 Nebo jakož prorok, tak kněz pokrytství páchají. Také v domě svém nacházím nešlechetnost jejich, dí Hospodin. 024 JER 023 012 Pročež budou míti cestu svou podobnou plzkosti v mrákotě, na níž postrčeni budou a padnou, když uvedu na ně bídu v čas navštívení jejich, dí Hospodin. 024 JER 023 013 Při prorocích zajisté Samařských viděl jsem nesmyslnost; prorokovali skrze Bále, a svodili lid můj Izraelský. 024 JER 023 014 Ale při prorocích Jeruzalémských vidím hroznou věc, že cizoložíce a se lží se obcházejíce, posilňují také rukou nešlechetníků, aby se neobrátil žádný od nešlechetnosti své. Mám všecky za podobné Sodomě, a obyvatele jeho za podobné Gomoře. 024 JER 023 015 Protož takto praví Hospodin zástupů o prorocích těchto: Aj, já nakrmím je pelynkem, a napojím je vodami jedovatými; nebo od proroků Jeruzalémských vyšla poškvrna na všecku tuto zemi. 024 JER 023 016 Takto praví Hospodin zástupů: Neposlouchejtež slov těch proroků, jenž prorokují vám, prázdných vás zanechávajíce. Vidění srdce svého mluví, ne z úst Hospodinových. 024 JER 023 017 Ustavičně říkají těm, kteříž mnou pohrdají: Pravil Hospodin: Pokoj míti budete, a každému chodícímu podlé zdání srdce svého říkají: Nepřijdeť na vás nic zlého. 024 JER 023 018 Nebo kdož jest stál v radě Hospodinově, a viděl neb slyšel slovo jeho? Kdo pozoroval slova jeho, neb vyslechl je? 024 JER 023 019 Aj, vichřice Hospodinova s prchlivostí vyjde, a to vichřice trvající; nad hlavou nešlechetných trvati bude. 024 JER 023 020 Neodvrátíť se hněv Hospodinův, dokudž neučiní a nevykoná úmyslu srdce svého. A tehdáž porozumíte tomu cele, 024 JER 023 021 Žeť jsem neposílal těch proroků, ale sami běželi, že jsem nemluvil k nim, a však oni prorokovali. 024 JER 023 022 Nebo byť byli stáli v radě mé, jistě že by byli ohlašovali slova má lidu mému, a byliť by je odvraceli od cesty jejich zlé, a od nešlechetnosti předsevzetí jejich. 024 JER 023 023 Zdaliž jsem já Bůh jen z blízka? dí Hospodin. A nejsem Bůh i z daleka? 024 JER 023 024 Zdaž se ukryje kdo v skrýších, abych já ho neshlédl? dí Hospodin. Zdaliž nebe i země já nenaplňuji? dí Hospodin. 024 JER 023 025 Slýchávámť, co říkají ti proroci, kteříž prorokují lež ve jménu mém, říkajíce: Měl jsem sen, měl jsem sen. 024 JER 023 026 I dokudž to bude? Zdaliž v srdci těch proroků, kteříž prorokují, není lež? Anobrž jsou proroci lsti srdce svého, 024 JER 023 027 Kteříž obmýšlejí to, jak by vyrazili z paměti lidu mému jméno mé sny svými, kteréž vypravují jeden každý bližnímu svému, jako se zapomněli otcové jejich na jméno mé za příčinou Bále. 024 JER 023 028 Prorok, kterýž má sen, nechť vypravuje sen, ale kterýž má slovo mé, nechť mluví slovo mé právě. Co jest té plevě do pšenice? dí Hospodin. 024 JER 023 029 Zdaliž není slovo mé takové jako oheň, dí Hospodin, a jako kladivo rozrážející skálu? 024 JER 023 030 Protož aj já, dí Hospodin, proti těm prorokům, kteříž ukrádají slova má jeden každý před bližním svým. 024 JER 023 031 Aj já, dí Hospodin, proti těm prorokům, kteříž chlubně mluví, říkajíce: Praví Hospodin. 024 JER 023 032 Aj já, dí Hospodin, proti těm, kteříž prorokují sny lživé, a vypravujíce je, svodí lid můj lžmi svými a žvavostí svou, ješto jsem já jich neposlal, aniž jsem jim přikázal. Pročež naprosto nic neprospívají lidu tomuto, dí Hospodin. 024 JER 023 033 Protož, když by se tázal tebe lid tento, neb některý prorok neb kněz, řka: Jaké jest břímě Hospodinovo? tedy rci jim: Jaké břímě? I to: Opustím vás, dí Hospodin. 024 JER 023 034 Nebo proroka a kněze toho i lid ten, kterýž by řekl: Břímě Hospodinovo, jistě trestati budu muže toho i dům jeho. 024 JER 023 035 Ale takto říkejte jeden každý bližnímu svému a jeden každý bratru svému: Co odpověděl Hospodin? aneb: Co mluvil Hospodin? 024 JER 023 036 Břemene pak Hospodinova nepřipomínejte více, sic by břemenem bylo jednomu každému slovo jeho, když byste převraceli slova Boha živého, Hospodina zástupů, Boha našeho. 024 JER 023 037 Takto říkati budeš proroku: Coť odpověděl Hospodin? aneb: Co mluvil Hospodin? 024 JER 023 038 Ale poněvadž říkáte: Břímě Hospodinovo, tedy takto praví Hospodin: Poněvadž říkáte slovo to: Břímě Hospodinovo, ješto jsem posílal k vám, říkaje: Neříkejte: Břímě Hospodinovo, 024 JER 023 039 Protož aj, já jistě zapomenu se na vás do konce, a zavrhu vás i to město, kteréž jsem byl dal vám i otcům vašim, od tváři své, 024 JER 023 040 A uvedu na vás pohanění věčné i potupu věčnou, kteráž nepřijde v zapomenutí. 024 JER 024 001 Ukázal mi Hospodin, a aj, dva košové fíků postaveni byli před chrámem Hospodinovým, když byl přestěhoval Nabuchodonozor král Babylonský Jekoniáše syna Joakimova, krále Judského, a knížata Judská, i tesaře a kováře z Jeruzaléma, a přivedl je do Babylona. 024 JER 024 002 Jeden koš byl fíků velmi dobrých, jacíž bývají fíkové ranní, druhý pak koš fíků velmi zlých, jakýchž nelze jísti pro trpkost. 024 JER 024 003 Tedy řekl mi Hospodin: Co vidíš, Jeremiáši? I řekl jsem: Fíky, dobré fíky, a to velmi dobré, zlé pak, a to velmi zlé, jichž nelze jísti pro trpkost. 024 JER 024 004 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 024 JER 024 005 Takto praví Hospodin, Bůh Izraelský: Jako fíkové tito dobří, tak mně příjemní budou zajatí Judští, kteréž jsem zaslal z místa tohoto do země Kaldejské k dobrému. 024 JER 024 006 Obrátím zajisté oči své k nim k dobrému, a přivedu je zase do země této, kdežto vzdělám je, a nezkazím, štípím je, a nevypléním. 024 JER 024 007 Nebo dám jim srdce, aby znali mne, že já jsem Hospodin. I budou mým lidem, a já budu jejich Bohem, když se obrátí ke mně celým srdcem svým. 024 JER 024 008 Naodpor, jako fíky zlé, kterýchž nelze jísti pro trpkost, tak zavrhu (toť zajisté praví Hospodin), Sedechiáše krále Judského s knížaty jeho, a ostatek Jeruzalémských pozůstalých v zemi této, i ty, kteříž bydlí v zemi Egyptské. 024 JER 024 009 Vydám je, pravím, v posmýkání k zlému po všech královstvích země, v pohanění a v přísloví, v rozprávku a v proklínání po všech těch místech, kamž je rozženu. 024 JER 024 010 A budu posílati na ně meč, hlad a mor, dokudž by do konce vyhlazeni nebyli z země, kterouž jsem byl dal jim i otcům jejich. 024 JER 025 001 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proti všemu lidu Judskému, léta čtvrtého Joakima syna Joziášova, krále Judského, (jenž jest první rok Nabuchodonozora krále Babylonského), 024 JER 025 002 Kteréž mluvil Jeremiáš prorok ke všemu lidu Judskému, i ke všechněm obyvatelům Jeruzalémským, řka: 024 JER 025 003 Od třináctého léta Joziáše syna Amonova, krále Judského, až do tohoto dne, po těchto třimecítma let, bývalo slovo Hospodinovo ke mně, kteréž jsem vám mluvíval, ráno přivstávaje, a to ustavičně, ale neposlouchali jste. 024 JER 025 004 Posílal také Hospodin k vám všecky slouhy své proroky, ráno přivstávaje, a to ustavičně, (jichžto neposlouchali jste, aniž jste naklonili ucha svého, abyste slyšeli). 024 JER 025 005 Kteříž říkali: Navraťtež se již jeden každý z cesty své zlé a od nešlechetnosti předsevzetí svých, a tak osazujte se v té zemi, kterouž dal Hospodin vám i otcům vašim od věků až na věky. 024 JER 025 006 A nechoďte za bohy cizími, abyste sloužiti měli jim, aniž se jim klanějte, aniž hněvejte mne dílem rukou svých, a neučinímť vám zle. 024 JER 025 007 Ale neposlouchali jste mne, dí Hospodin, abyste jen hněvali mne dílem rukou svých k svému zlému. 024 JER 025 008 Protož takto praví Hospodin zástupů: Proto že jste neuposlechli slov mých, 024 JER 025 009 Aj, já pošli, a pojmu všecky národy půlnoční, dí Hospodin, i k Nabuchodonozorovi králi Babylonskému, služebníku svému, a přivedu je na zemi tuto i na obyvatele její, i na všecky národy tyto okolní, kteréž jako proklaté vyhladím, a způsobím to, aby byli k užasnutí, na odivu, a poustkou věčnou. 024 JER 025 010 Také způsobím to, aby zahynul jim hlas radosti i hlas veselé, hlas ženicha i hlas nevěsty, hluk žernovu i světlo svíce. 024 JER 025 011 I bude všecka země tato pustinou a pouští, a sloužiti budou národové tito králi Babylonskému sedmdesáte let. 024 JER 025 012 Potom pak po vyplnění sedmdesáti let trestati budu na králi Babylonském a na tom národu, dí Hospodin, nepravost jejich, totiž na zemi Kaldejské, tak že obrátím ji v pustiny věčné. 024 JER 025 013 A uvedu na zemi tu všecka slova svá, kteráž jsem mluvil o ní, všecko, což psáno jest v knize této, cožkoli prorokoval Jeremiáš o všech národech. 024 JER 025 014 Když je v službu podrobí, i jiné národy mnohé a krále veliké, tehdáž odplatím jim podlé skutků jejich a podlé činů rukou jejich. 024 JER 025 015 Nebo takto mi řekl Hospodin, Bůh Izraelský: Vezmi kalich vína prchlivosti této z ruky mé, a napájej jím všecky ty národy, k kterýmž já pošli tebe, 024 JER 025 016 Aby pili a potáceli se, anobrž bláznili příčinou meče, kterýž já pošli mezi ně. 024 JER 025 017 I vzal jsem kalich z ruky Hospodinovy, a napájel jsem všecky ty národy, k nimž mne poslal Hospodin, 024 JER 025 018 Jeruzalémské i města země Judské, a krále její i knížata její, abych je oddal v pustinu a v zpuštění, na odivu, i k proklínání tohoto dnešního dne, 024 JER 025 019 Faraona krále Egyptského i služebníky jeho, i knížata jeho, i všecken lid jeho, 024 JER 025 020 I všecku tu směsici, totiž všecky krále země Uz, všecky také krále země Filistinské, i Aškalon, i Gázy, i Akaron, i ostatek Azotu, 024 JER 025 021 Idumejské, i Moábské, i syny Ammon, 024 JER 025 022 I všecky krále Tyrské, i všecky krále Sidonské, i krále krajiny té, kteráž jest při moři, 024 JER 025 023 Dedana a Temu, a Buzu i všecky přebývající v koutech nejzadnějších, 024 JER 025 024 I všecky krále Arabské, i všecky krále té směsice, kteříž bydlí na poušti, 024 JER 025 025 Všecky také krále Zamritské, i všecky krále Elamitské, též všecky krále Médské, 024 JER 025 026 Anobrž všecky krále půlnoční, blízké i daleké, jednoho jako druhého, všecka také království země, kterážkoli jsou na svrchku země. Král pak Sesák píti bude po nich. 024 JER 025 027 A rci jim: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Pítež a opojte se, anobrž vyvracejte z sebe, a padejte, tak abyste nepovstali pro meč, kterýž já pošli mezi vás. 024 JER 025 028 Jestliže by pak nechtěli vzíti kalichu z ruky tvé, aby pili, tedy díš jim: Takto praví Hospodin zástupů: Konečně že píti musíte. 024 JER 025 029 Nebo poněvadž na to město, kteréž nazváno jest od jména mého, já začínám uvozovati zlé věci, a vy abyste bez hodné pomsty byli? Nebudete bez pomsty, nebo já zavolám meče na všecky obyvatele té země, dí Hospodin zástupů. 024 JER 025 030 Protož ty prorokuj proti nim všecka slova tato, a rci jim: Hospodin s výsosti řváti bude, a z příbytku svatosti své vydá hlas svůj, mocně řváti bude z obydlí svého. Křik ponoukajících se, jako presovníků, rozléhati se bude proti všechněm obyvatelům té země, 024 JER 025 031 I průjde hřmot až do konce země. Nebo rozepři má Hospodin s těmi národy, v soud vchází sám se všelikým tělem; bezbožníky vydá pod meč, dí Hospodin. 024 JER 025 032 Takto praví Hospodin zástupů: Aj, bída půjde z národu na národ, a vichřice veliká strhne se od končin země. 024 JER 025 033 I budou zbiti od Hospodina v ten čas od konce země až do konce země; nebudou oplakáni, ani sklizeni, ani pochováni, místo hnoje na svrchku země budou. 024 JER 025 034 Kvělte pastýři a křičte, anobrž válejte se v popele, vy nejznamenitější toho stáda; nebo naplnili se dnové vaši, abyste zbiti byli, a abyste rozptýleni byli, i budete padati jako nádoba drahá. 024 JER 025 035 I zahyne útočiště pastýřům a utíkání nejznamenitějším toho stáda. 024 JER 025 036 Hlas žalostný pastýřů a kvílení nejznamenitějších toho stáda; nebo zkazí Hospodin pastvu jejich. 024 JER 025 037 Zkažena budou i pastviska pokoj mající, pro prchlivost hněvu Hospodinova, 024 JER 025 038 Jako lev opustí jeskyni svou; nebo přijde země jejich na spuštění, pro prchlivost zhoubce a pro prchlivost hněvu jeho. 024 JER 026 001 Na počátku kralování Joakima syna Joziášova, krále Judského, stalo se slovo toto od Hospodina, řkoucí: 024 JER 026 002 Takto praví Hospodin: Postav se v síňci domu Hospodinova, a mluv ke všechněm městům Judským, přicházejícím klaněti se v domě Hospodinově, všecka slova, kteráž tobě přikazuji mluviti k nim, neujímejž slova, 024 JER 026 003 Zdali by aspoň uposlechli, a odvrátili se jeden každý od cesty své zlé, abych litoval zlého kteréž myslím učiniti jim pro nešlechetnost předsevzetí jejich. 024 JER 026 004 Rciž tedy jim: Takto praví Hospodin: Neuposlechnete-li mne, abyste chodili v zákoně mém, kterýž jsem předložil vám, 024 JER 026 005 Poslouchajíce slov služebníků mých proroků, kteréž já posílám k vám, jakož jste, když jsem je, ráno přivstávaje posílal, neposlouchali: 024 JER 026 006 Jistě žeť naložím s domem tímto jako s Sílo, a město toto vydám v proklínání všechněm národům země. 024 JER 026 007 Slyšeli pak kněží a proroci, i všecken lid Jeremiáše mluvícího slova ta v domu Hospodinovu. 024 JER 026 008 I stalo se, že hned, jakž přestal Jeremiáš mluviti všeho, cožkoli přikázal Hospodin mluviti ke všemu lidu, jali jej ti kněží a proroci i všecken lid ten, řkouce: Smrtí umřeš. 024 JER 026 009 Proč jsi prorokoval ve jménu Hospodinovu, řka: Stane se jako Sílo domu tomuto, a město toto tak spustne, že nebude v něm žádného obyvatele? Shromažďoval se pak všecken lid k Jeremiášovi do domu Hospodinova. 024 JER 026 010 Tedy uslyšavše knížata Judská ty věci, přišli z domu královského do domu Hospodinova, a posadili se u dveří brány Hospodinovy nové. 024 JER 026 011 I řekli kněží a proroci těm knížatům a všemu lidu, řkouce: Hoden jest smrti muž tento; nebo prorokoval proti městu tomuto, jakž jste slyšeli v své uši. 024 JER 026 012 Tedy promluvil Jeremiáš ke všechněm knížatům těm i ke všemu lidu, řka: Hospodin poslal mne, abych prorokoval o domu tomto i o městě tomto všecky ty věci, kteréž jste slyšeli. 024 JER 026 013 Protož nyní polepšte cest svých a předsevzetí svých, a poslouchejte hlasu Hospodina Boha svého, i bude litovati Hospodin toho zlého, kteréž vyřkl proti vám. 024 JER 026 014 Já pak aj, v rukou vašich jsem, učiňte mi, což se vám za dobré a spravedlivé vidí. 024 JER 026 015 Ale však jistotně vězte, usmrtíte-li mne, že krev nevinnou na sebe uvedete, i na město toto, i na obyvatele jeho; nebo v pravdě poslal mne Hospodin k vám, abych mluvil v uši vaše všecka slova tato. 024 JER 026 016 I řekli knížata i všecken lid kněžím a těm prorokům: Nemáť nikoli muž tento odsuzován býti na smrt, poněvadž ve jménu Hospodina Boha našeho mluvil nám. 024 JER 026 017 Tedy povstali někteří z starších té země, a promluvili ke všemu shromáždění lidu, řkouce: 024 JER 026 018 Micheáš Moraštický prorokoval za času Ezechiáše krále Judského, a pravil všemu lidu Judskému, řka: Takto praví Hospodin zástupů: Sion jako pole orán bude, a Jeruzalém jako hromady, hora pak domu tohoto jako lesové vysocí. 024 JER 026 019 Zdaliž hned proto usmrtil jej Ezechiáš král Judský a všecken Juda? Zdaliž neulekl se Hospodina, a nemodlil se Hospodinu? I litoval Hospodin toho zlého, kteréž vyřkl proti nim. Protož my činíme velmi zlou věc proti dušem svým. 024 JER 026 020 A byl také muž prorokující ve jménu Hospodinovu, Uriáš syn Semaiášův z Kariatjeharim, kterýž prorokoval o městě tomto i o zemi této v táž všecka slova jako Jeremiáš. 024 JER 026 021 A když uslyšel král Joakim a všickni udatní jeho, i všecka knížata slova jeho, hned usiloval král usmrtiti jej. O čemž uslyšev Uriáš, bál se, a utíkaje, přišel do Egypta. 024 JER 026 022 Ale poslal král Joakim některé do Egypta, Elnatana syna Achborova i jiné s ním do Egypta. 024 JER 026 023 Kteříž vyvedše Uriáše z Egypta, přivedli jej k králi Joakimovi. I zabil jej mečem, a vhodil tělo jeho do hrobů lidu obecného. 024 JER 026 024 A však ruka Achikamova syna Safanova byla při Jeremiášovi, aby ho nevydával v ruku lidu k usmrcení jeho. 024 JER 027 001 Na počátku kralování Joakima syna Joziášova, krále Judského, stalo se slovo toto k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí: 024 JER 027 002 Takto řekl Hospodin ke mně: Zdělej sobě oboječky a jha, a dej je na šíji svou. 024 JER 027 003 Potom je pošli k králi Idumejskému, a k králi Moábskému, a k králi synů Ammonových, a k králi Tyrskému, a k králi Sidonskému po těch poslích, kteříž přijedou do Jeruzaléma k Sedechiášovi králi Judskému. 024 JER 027 004 A přikaž jim, ať pánům svým řeknou: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Tak rcete pánům svým: 024 JER 027 005 Já jsem učinil zemi, člověka i hovada, kterážkoli jsou na svrchku země, mocí svou velikou a ramenem svým vztaženým. Protož dávám ji, komuž se mi dobře líbí. 024 JER 027 006 Jako nyní já dal jsem všecky země tyto v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, služebníka svého, ano i živočichy polní dal jsem jemu, aby sloužili jemu. 024 JER 027 007 Protož budouť sloužiti jemu všickni ti národové, i synu jeho, i synu syna jeho, dokudž by nepřišel čas země jeho i jeho samého, když v službu podrobí jej sobě národové znamenití a králově velicí. 024 JER 027 008 Stane se pak, že národ ten i království to, kteréž by nesloužilo jemu, Nabuchodonozorovi králi Babylonskému, a kterýž by nepoddal šíje své pod jho krále Babylonského, mečem a hladem i morem navštívím národ ten, dí Hospodin, dokudž bych do konce nevyplénil jich rukou jeho. 024 JER 027 009 Protož vy neposlouchejte proroků svých, ani hadačů svých, ani snů svých, ani planetářů svých, ani kouzedlníků svých, kteříž mluvívají k vám, říkajíce: Nebudete sloužiti králi Babylonskému. 024 JER 027 010 Nebo oni vám lež prorokují, abych vzdálil vás od země vaší, a vyhnal vás, abyste zahynuli. 024 JER 027 011 Národu pak, kterýž skloní šíji svou pod jho krále Babylonského a sloužiti bude jemu, toho zajisté nechám v zemi jeho, dí Hospodin, aby dělal ji, a bydlil v ní. 024 JER 027 012 Sedechiášovi také, králi Judskému, mluvil jsem naskrze ta všecka slova, řka: Skloňte šíje své pod jho krále Babylonského, a služte jemu i lidu jeho, a buďte živi. 024 JER 027 013 Proč máte zahynouti, ty i lid tvůj, mečem, hladem a morem, jakž mluvil Hospodin o národu, kterýž by nesloužil králi Babylonskému? 024 JER 027 014 Neposlouchejtež tedy slov proroků těch, kteříž mluvíce k vám, říkají: Nebudete sloužiti králi Babylonskému. Nebo oni vám lež prorokují. 024 JER 027 015 Neposlalť jsem jich zajisté, dí Hospodin, a však oni prorokují ve jménu mém lživě, abych zahnal vás, kdež byste zahynuli vy i ti proroci, kteříž prorokují vám. 024 JER 027 016 Kněžím také i všemu lidu tomu mluvil jsem, řka: Takto praví Hospodin: Neposlouchejte slov proroků svých, kteříž prorokují vám, říkajíce: Aj, nádobí domu Hospodinova navrácena budou z Babylona již brzo. Neboť lež oni prorokují vám. 024 JER 027 017 Neposlouchejtež jich, služte králi Babylonskému a živi buďte. Proč má býti toto město pouští? 024 JER 027 018 Jestliže pak oni jsou proroci, a jestliže slovo Hospodinovo jest v nich, nechť se medle přimluví k Hospodinu zástupů, ať nádobí to, pozůstávající v domě Hospodinově a v domě krále Judského a v Jeruzalémě, nedostává se do Babylona. 024 JER 027 019 Nebo takto praví Hospodin zástupů o těch sloupích, a o tom moři, a o těch podstavcích, i o ostatku nádobí pozůstávajícím v městě tomto, 024 JER 027 020 Kteréhož nepobral Nabuchodonozor král Babylonský, když přestěhoval Jekoniáše syna Joakimova, krále Judského, z Jeruzaléma do Babylona, a všecky nejpřednější Judské i Jeruzalémské, 024 JER 027 021 Takto zajisté dí Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, o těch nádobách, pozůstávajících v domě Hospodinově a v domě krále Judského i v Jeruzalémě: 024 JER 027 022 Do Babylona zavezeny budou, a tam budou až do dne toho, v němž je navštívím, dí Hospodin, a rozkáži je přivezti, a zase navrátím je na místo toto. 024 JER 028 001 Stalo se pak léta toho, na počátku kralování Sedechiáše krále Judského, léta totiž čtvrtého, měsíce pátého, mluvil ke mně Chananiáš syn Azurův, prorok, kterýž byl z Gabaon, v domě Hospodinově, před očima kněží i všeho lidu, řka: 024 JER 028 002 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, řka: Polámal jsem jho krále Babylonského. 024 JER 028 003 Po dvou letech já navrátím zase na místo toto všecka nádobí domu Hospodinova, kteráž pobral Nabuchodonozor král Babylonský z místa tohoto, a zavezl je do Babylona. 024 JER 028 004 Jekoniáše také syna Joakimova, krále Judského, i všecky zajaté Judské, kteříž se dostali do Babylona, já zase přivedu na místo toto, dí Hospodin; nebo polámi jho krále Babylonského. 024 JER 028 005 Tedy řekl Jeremiáš prorok Chananiášovi proroku tomu před očima kněží a před očima všeho lidu, kteříž stáli v domě Hospodinově, 024 JER 028 006 Řekl, pravím, Jeremiáš prorok: Amen, učiniž tak Hospodin. Potvrdiž Hospodin slov tvých, kteráž jsi prorokoval o navrácení nádobí domu Hospodinova, a všech zajatých z Babylona na místo toto. 024 JER 028 007 Ale však poslechni medle slova tohoto, kteréž já mluvím při tvé přítomnosti a při přítomnosti všeho tohoto lidu. 024 JER 028 008 Proroci, kteříž bývali přede mnou i před tebou od věků, ti prorokovali proti zemím znamenitým a proti královstvím velikým o válce a o ssoužení a o moru. 024 JER 028 009 Prorok ten, kterýž prorokuje o pokoji, když dojde slovo toho proroka, ten prorok znám bývá, že jej poslal Hospodin v pravdě. 024 JER 028 010 Tedy sňal Chananiáš prorok to jho z šíje Jeremiáše proroka, a polámal je. 024 JER 028 011 A mluvil Chananiáš před očima všeho lidu, řka: Takto praví Hospodin: Tak polámi jho Nabuchodonozora krále Babylonského po dvou letech z šíje všech národů. I počal jíti Jeremiáš prorok cestou svou. 024 JER 028 012 Ale stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, když polámal Chananiáš prorok to jho z šíje Jeremiáše proroka, řkoucí: 024 JER 028 013 Jdi a mluv k Chananiášovi, řka: Takto praví Hospodin: Jha dřevěná jsi polámal, protož zdělej místo nich jha železná. 024 JER 028 014 Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Jho železné vložím na šíji všech národů těchto, aby sloužili Nabuchodonozorovi králi Babylonskému, a budouť sloužiti jemu. Také i živočichy polní dám jemu. 024 JER 028 015 Zatím řekl Jeremiáš prorok Chananiášovi proroku: Slyšiž nyní, Chananiáši: Neposlal tebe Hospodin, ale ty jsi k tomu přivedl, aby lid tento ve lži skládal doufání. 024 JER 028 016 Protož takto praví Hospodin: Aj, já sklidím tě se svrchku země, tento rok ty umřeš; nebo jsi mluvil to, čímž bys odvrátil lid od Hospodina. 024 JER 028 017 I umřel Chananiáš prorok roku toho měsíce sedmého. 024 JER 029 001 Tato jsou slova listu, kterýž poslal Jeremiáš prorok z Jeruzaléma k ostatku starších zajatých a k kněžím i k prorokům i ke všemu lidu, kterýž přestěhoval Nabuchodonozor z Jeruzaléma do Babylona, 024 JER 029 002 Když vyšel Jekoniáš král a královna, i komorníci, knížata Judská i Jeruzalémská, tolikéž tesaři i kováři z Jeruzaléma, 024 JER 029 003 Po Elasovi synu Safanovu, a Gemariášovi synu Helkiášovu, (kteréž byl poslal Sedechiáš král Judský k králi Babylonskému do Babylona), řka: 024 JER 029 004 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, všechněm zajatým, kteréž jsem přestěhoval z Jeruzaléma do Babylona: 024 JER 029 005 Stavějte domy, a osazujte se, štěpujte také štěpnice, a jezte ovoce jejich. 024 JER 029 006 Pojímejte ženy, a ploďte syny i dcery, dávejte také synům svým ženy, dcery též své dávejte za muže, ať rodí syny a dcery; množte se tam, a nebeřte umenšení. 024 JER 029 007 A hledejte pokoje města toho, do kteréhož jsem zastěhoval vás, a modlívejte se za ně Hospodinu; nebo v pokoji jeho budete míti pokoj. 024 JER 029 008 Takto zajisté praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Nechť vás nesvodí proroci vaši, kteříž jsou mezi vámi, ani hadači vaši, a nespravujte se sny svými, jichž vy příčinou jste, aby je mívali. 024 JER 029 009 Nebo vám oni lživě prorokují ve jménu mém; neposlalť jsem jich, dí Hospodin. 024 JER 029 010 Takto zajisté praví Hospodin: Že jakž se jen vyplní Babylonu sedmdesáte let, navštívím vás, a potvrdím vám slova svého výborného o navrácení vás na místo toto. 024 JER 029 011 Nebo já nejlépe znám myšlení, kteráž myslím o vás, dí Hospodin, myšlení o pokoji, a ne o trápení, abych učinil vašemu očekávání konec přežádostivý. 024 JER 029 012 Když mne vzývati budete, a půjdete, a modliti se mně budete, tedy vyslyším vás. 024 JER 029 013 A hledajíce mne, naleznete, když mne hledati budete celým srdcem svým. 024 JER 029 014 Dám se zajisté nalezti vám, dí Hospodin, a přivedu zase zajaté vaše, a shromáždím vás ze všech národů i ze všech míst, kamžkoli jsem zahnal vás, dí Hospodin, a uvedu vás zase na místo toto, odkudž jsem vás zastěhoval, 024 JER 029 015 Když řeknete: Vzbuzovalť nám Hospodin proroky v Babyloně. 024 JER 029 016 Nebo takto praví Hospodin o králi sedícím na stolici Davidově, a o všem lidu obývajícím v městě tomto, bratřích vašich, kteříž nevyšli s vámi v tom zajetí, 024 JER 029 017 Takto dí Hospodin zástupů: Aj, já pošli na ně meč, hlad a mor, a naložím s nimi jako s fíky trpkými, kterýchž nelze jísti pro trpkost. 024 JER 029 018 Nebo stihati je budu mečem, hladem i morem, a vydám je ku posmýkání po všech královstvích země, k proklínání, a k užasnutí, anobrž na odivu, a k utrhání mezi všemi národy, tam kdež je vypudím, 024 JER 029 019 Proto že neposlouchají slov mých, dí Hospodin, když posílám k nim služebníky své proroky, ráno přivstávaje, a to ustavičně, a neposlouchali jste, dí Hospodin. 024 JER 029 020 Protož slyštež vy slovo Hospodinovo, všickni zajatí, kteréž jsem vyslal z Jeruzaléma do Babylona. 024 JER 029 021 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, o Achabovi synu Kolaiášovu, a o Sedechiášovi synu Maaseiášovu, kteříž prorokují vám ve jménu mém lež: Aj, já vydám je v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, aby je zbil před očima vašima. 024 JER 029 022 I bude vzato na nich klnutí mezi všecky zajaté Judské, kteříž jsou v Babyloně, aby říkali: Nechť nakládá Hospodin s tebou, jako s Sedechiášem a jako s Echabem, kteréž upekl král Babylonský na ohni, 024 JER 029 023 Proto že páchali nešlechetnost v Izraeli, cizoložíce s ženami bližních svých, a mluvíce slovo ve jménu mém lživě, čehož jsem nepřikázal jim. Já pak o tom vím, a jsem toho i svědkem, dí Hospodin. 024 JER 029 024 Semaiášovi Nechelamitskému mluv, řka: 024 JER 029 025 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, řka: Proto že jsi poslal jménem svým listy ke všemu lidu, kterýž jest v Jeruzalémě, a Sofoniášovi synu Maaseiášovu knězi i ke všechněm kněžím, řka: 024 JER 029 026 Hospodin dal tě za kněze na místo Joiady kněze, abyste pozor měli v domě Hospodinově na každého muže pošetilého a vystavujícího se za proroka, a abys dal takového do žaláře a do klady. 024 JER 029 027 Pročež jsi pak nyní neokřikl Jeremiáše Anatotského, kterýž se vám vystavuje za proroka? 024 JER 029 028 Nebo posílal k nám do Babylona, řka: Protáhneť se to dlouho, stavějte domy, a osazujte se, štěpujte také štěpnice, a jezte ovoce jejich. 024 JER 029 029 Nebo Sofoniáš kněz četl ten list před Jeremiášem prorokem. 024 JER 029 030 I stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, řkoucí: 024 JER 029 031 Pošli ke všechněm zajatým, řka: Takto praví Hospodin o Semaiášovi Nechelamitském: Proto že prorokuje vám Semaiáš, ješto jsem já ho neposlal, a přivodí vás k tomu, abyste doufání skládali ve lži, 024 JER 029 032 Protož takto praví Hospodin: Aj, já trestati budu Semaiáše Nechelamitského i símě jeho. Nebude míti žádného, kdo by bydlil u prostřed lidu tohoto, aniž uzří toho dobrého, kteréž já učiním lidu svému, dí Hospodin; nebo mluvil to, čímž by odvrátil lid od Hospodina. 024 JER 030 001 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí: 024 JER 030 002 Takto praví Hospodin, Bůh Izraelský, řka: Spiš sobě do knihy všecka slova, kterážť jsem mluvil. 024 JER 030 003 Aj, dnové zajisté jdou, dí Hospodin, přivedu zase zajaté lidu svého Izraelského i Judského, praví Hospodin, a uvedu je do země, kterouž jsem byl dal otcům jejich, a dědičně ji obdrží, 024 JER 030 004 Tatoť pak jsou slova, kteráž mluvil Hospodin o Izraelovi a Judovi: 024 JER 030 005 Takto zajisté praví Hospodin: Hlas předěšení a hrůzy slyšíme, a že není žádného pokoje. 024 JER 030 006 Ptejte se nyní, a vizte rodívá-li samec. Pročež tedy vidím, an každý muž rukama svýma drží se za bedra svá jako rodička, a obrácené všechněch oblíčeje v zsinalost? 024 JER 030 007 Ach, nebo veliký jest den tento, tak že nebylo žádného jemu podobného. Ale jakť koli čas jest ssoužení Jákobova, předceť z něho vysvobozen bude. 024 JER 030 008 Stane se zajisté v ten den, dí Hospodin zástupů, že polámi jho jeho z šíje tvé, a svazky tvé potrhám, i nebudou ho více v službu podrobovati cizozemci. 024 JER 030 009 Ale sloužiti budou Hospodinu Bohu svému, a Davidovi králi svému, kteréhož jim vzbudím. 024 JER 030 010 Protož ty neboj se, služebníče můj Jákobe, dí Hospodin, aniž se strachuj, ó Izraeli, nebo aj, já vysvobodím tě zdaleka, i símě tvé z země zajetí jejich. I navrátí se Jákob, aby odpočíval, a pokoj měl, a nebude žádného, kdo by jej předěsil. 024 JER 030 011 Neboť já s tebou jsem, dí Hospodin, abych tě vysvobodil, když učiním konec všechněm národům, mezi kteréž tě rozptýlím. Tobě však neučiním konce, ale budu tě trestati v soudu, ačkoli tě bez trestání naprosto nenechám. 024 JER 030 012 Takto zajisté praví Hospodin: Přetěžké bude potření tvé, přebolestná rána tvá. 024 JER 030 013 Nebude, kdo by přisoudil při tvou k uléčení; lékařství platného žádného míti nebudeš. 024 JER 030 014 Všickni, kteříž tě milují, zapomenou se nad tebou, aniž tě navštíví, když tě raním ranou nepřítele, a trestáním přísným pro mnohou nepravost tvou a nesčíslné hříchy tvé. 024 JER 030 015 Proč křičíš nad svým potřením a těžkou bolestí svou? Pro mnohou nepravost tvou a nesčíslné hříchy tvé to činím tobě. 024 JER 030 016 A však všickni, kteříž zžírají tebe, sežráni budou, a všickni, kteříž utiskají tebe, všickni, pravím, do zajetí půjdou, a kteříž tě pošlapávají, pošlapáni budou, a všecky, kteříž tě loupí, v loupež vydám, 024 JER 030 017 Tehdáž když tobě navrátím zdraví, a na rány tvé zhojím tě, dí Hospodin, proto že zahnanou nazývali tebe, říkajíce: Tato jest Sion, není žádného, kdo by ji navštívil. 024 JER 030 018 Takto praví Hospodin: Aj, já zase přivedu zajaté stánků Jákobových, a nad příbytky jeho slituji se, i budeť zase vzděláno město na prvním místě svém, a palác podlé způsobu svého vystaven. 024 JER 030 019 A bude pocházeti od nich díků činění a hlas veselících se; nebo je rozmnožím, a nebudou umenšení bráti, zvelebím je, a nebudou sníženi. 024 JER 030 020 A budou synové jeho tak jako i prvé, a shromáždění jeho přede mnou utvrzeno bude, trestati pak budu všecky, kteříž jej ssužují. 024 JER 030 021 A povstane z něho nejdůstojnější jeho, a panovník jeho z prostředku jeho vyjde, kterémuž rozkáži přiblížiti se, aby předstoupil přede mne. Nebo kdo jest ten, ješto by slíbil za sebe, že předstoupí přede mne? dí Hospodin. 024 JER 030 022 I budete mým lidem, a já budu vaším Bohem. 024 JER 030 023 Aj, vicher Hospodinův s prchlivostí vyjde, vicher trvající nad hlavou nešlechetných trvati bude. 024 JER 030 024 Neodvrátíť se prchlivost hněvu Hospodinova, dokudž neučiní toho, a dokudž nevykoná úmyslu srdce svého. Tehdáž porozumíte tomu. 024 JER 031 001 Toho času, dí Hospodin, budu Bohem všech čeledí Izraelových, a oni budou mým lidem. 024 JER 031 002 Takto praví Hospodin: Lid z těch pozůstalých po meči nalezl milost na poušti, když jsem chodil před ním, abych odpočinutí způsobil Izraelovi. 024 JER 031 003 Za starodávnať se mi ukazoval Hospodin. I však milováním věčným miluji tě, pročež ustavičně činím tobě milosrdenství. 024 JER 031 004 Ještě vždy vzdělávati tě budu, a vzdělána budeš, panno Izraelská; ještě se obveselovati budeš bubny svými, a vycházeti s houfem plésajících. 024 JER 031 005 Ještě štěpovati budeš vinice v horách Samařských, štěpovati budou štěpaři i jísti. 024 JER 031 006 Nebo nastane den, v němž volati budou strážní na hoře Efraimově: Vstaňte a vstupme na Sion k Hospodinu Bohu svému. 024 JER 031 007 Takto zajisté praví Hospodin: Prozpěvujte Jákobovi o věcech veselých, prokřikujte zjevně před těmi národy; dejte se slyšeti, chválu vzdávejte, a rcete: Vysvoboď, Hospodine, ostatek lidu svého Izraelského. 024 JER 031 008 Aj, já přivedu je z země půlnoční, a shromáždím je ze všech stran země, s nimi spolu slepého i kulhavého, těhotnou i rodící; shromáždění veliké sem se navrátí. 024 JER 031 009 Kteréžto s pláčem jdoucí a s pokornými modlitbami zase přivedu, a povedu je podlé tekutých vod cestou přímou, na níž by se nepoklesli; neboť jsem Izraelův otec, a Efraim jest prvorozený můj. 024 JER 031 010 Slyšte slovo Hospodinovo, ó národové, a zvěstujte na ostrovích dalekých, a rcete: Ten, kterýž rozptýlil Izraele, shromáždí jej, a ostříhati ho bude jako pastýř stáda svého. 024 JER 031 011 Neboť vykoupil Hospodin Jákoba, protož vysvobodí jej z ruky toho, kterýž silnější jest nad něj. 024 JER 031 012 I přijdou, a prozpěvovati budou na výsosti Siona, a pohrnou se k dobrotě Hospodinově s obilím, a s vínem, a s olejem, a s plodem skotů a bravů, duše pak jejich bude podobná zahradě svlažené, a nebudouť se rmoutiti více. 024 JER 031 013 Tehdáž veseliti se bude panna s plésáním, a mládenci i starci spolu; obrátím zajisté kvílení jejich v radost, a potěším jich, a obveselím je po zámutku jejich. 024 JER 031 014 Rozvlažím i duši kněží tukem, a lid můj dobroty mé nasytí se, dí Hospodin. 024 JER 031 015 Takto praví Hospodin: Hlas v Ráma slyšán jest, naříkání a pláč přehořký. Ráchel plačeci synů svých, nedala se potěšiti po synech svých, proto že žádného není. 024 JER 031 016 Takto praví Hospodin: Zdrž hlas svůj od pláče, a oči své od slz, nebo budeš míti mzdu za práci svou, praví Hospodin, že se navrátí z země nepřátelské. 024 JER 031 017 Jest, pravím, čáka, žeť se potom, dí Hospodin, navrátí synové do svého kraje. 024 JER 031 018 V pravdě slyším Efraima, an sobě stýště, pravě: Trestals mne, abych strestán byl jako telátko neupřáhané; obrať mne, abych obrácen byl, ty jsi zajisté, Hospodine, Bůh můj. 024 JER 031 019 Nebo po obrácení svém pokání činiti budu, a když mi k známosti sebe poslouženo bude, udeřím se v bedra. Stydímť se, anobrž i pýřím, že snáším útržku dětinství svého. 024 JER 031 020 Zdali Efraim jest mým synem milým, aneb dítě velmi milostné? A však jakž jsem mluvil proti němu, ustavičně se vždy na něj rozpomínám. Pročež pohybují se vnitřnosti mé příčinou jeho; jistě žeť se slituji nad ním, dí Hospodin. 024 JER 031 021 Nastavěj sobě pamětných znamení, naklaď sobě hromad kamení, pamatuj na tu silnici a cestu, kterouž jsi šla; navrať se, panno Izraelská, navrať se k městům svým těmto. 024 JER 031 022 Dokudž se toulati budeš, ó dcero zpurná? Neboť učiní Hospodin novou věc na zemi: Žena bude vůkol obcházeti muže. 024 JER 031 023 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Ještěť říkati budou slovo toto v zemi Judově a v městech jeho, když zase přivedu zajaté jejich: Požehnejž tobě Hospodin, ó příbytku spravedlnosti, horo svatosti. 024 JER 031 024 Nebo osazovati se budou v zemi Judské, ve všech městech jeho spolu oráči, a kteříž zacházejí s stádem. 024 JER 031 025 Rozvlažím zajisté duši ustalou, a všelikou duši truchlou nasytím. 024 JER 031 026 V tom jsem procítil, a ohlédl se, a ten můj sen byl mi vděčný. 024 JER 031 027 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichžto oseji dům Izraelský a dům Judský semenem lidským a semenem hovad. 024 JER 031 028 I stane se, že jakož jsem se snažoval, abych je plénil, a bořil, a kazil a hubil, a trápil, tak se snažím, abych je vzdělal a rozsazoval, dí Hospodin. 024 JER 031 029 Těch časů nebudou říkati více: Otcové jedli hrozen trpký, pročež zubové synů laskominy mají, 024 JER 031 030 Nýbrž raději: Jeden každý pro nepravost svou umře. Každého člověka, kterýž by jedl hrozen trpký, laskominy míti budou zubové jeho. 024 JER 031 031 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž učiním s domem Izraelským a s domem Judským smlouvu novou. 024 JER 031 032 Ne takovou smlouvu, jakouž jsem učinil s otci jejich v ten den, v kterýž jsem je ujal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Kteroužto smlouvu mou oni zrušili, a já abych zůstati měl manželem jejich? dí Hospodin. 024 JER 031 033 Ale tatoť jest smlouva, kterouž učiním s domem Izraelským po těchto dnech, dí Hospodin: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich, a na srdci jejich napíši jej; i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem. 024 JER 031 034 A nebudou učiti více jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznejte Hospodina. Všickni zajisté napořád znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich, dí Hospodin; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na hřích jejich nezpomenu více. 024 JER 031 035 Takto praví Hospodin, kterýž dává slunce za světlo ve dne, zřízení měsíce a hvězd za světlo v noci, kterýž rozděluje moře, a zvučí vlnobití jeho, jehož jméno jest Hospodin zástupů: 024 JER 031 036 Jestliže se pohnou ta nařízení před oblíčejem mým, dí Hospodin, takéť símě Izraelovo přestane býti národem před oblíčejem mým po všecky dny. 024 JER 031 037 Takto praví Hospodin: Budou-li moci býti změřena nebesa zhůru, a vyhledáni základové země dolů, takéť já zavrhu docela símě Izraelovo pro všecko to, což činili, dí Hospodin. 024 JER 031 038 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vystaveno bude město toto Hospodinu, od věže Chananeel až k bráně úhlu. 024 JER 031 039 A půjde ještě šňůra měřící naproti ní, ku pahrbku Gareb, a přitočí se k Gou. 024 JER 031 040 A všecko údolí těl mrtvých a popela, i všecko to pole až ku potoku Cedron, až k úhlu brány východní koňské posvěcené bude Hospodinu; nebudeť pléněno, ani kaženo více na věky. 024 JER 032 001 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina léta desátého Sedechiáše krále Judského, kterýžto rok jest osmnáctý Nabuchodonozorův. 024 JER 032 002 (Bylo pak tehdáž vojsko krále Babylonského oblehlo Jeruzalém, a Jeremiáš prorok byl zavřín v síni stráže, kteráž byla v domě krále Judského. 024 JER 032 003 Nebo dal jej byl vsaditi Sedechiáš král Judský, řka: Proč ty prorokuješ, právě: Takto praví Hospodin: Aj, já dám město toto v ruku krále Babylonského, aby je vzal. 024 JER 032 004 Sedechiáš také král Judský neznikne ruky Kaldejských, ale jistotně vydán bude v ruku krále Babylonského, a budou mluviti ústa jeho s ústy jeho, a oči jeho uzří oči jeho. 024 JER 032 005 Nýbrž do Babylona zavede Sedechiáše, aby tam byl, až ho navštívím, dí Hospodin. Poněvadž bojujete s Kaldejskými, nepovede se vám šťastně.) 024 JER 032 006 Tehdy řekl Jeremiáš: Stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 024 JER 032 007 Aj, Chanameel syn Salluma, strýce tvého, jde k tobě, aťby řekl: Kup sobě dvůr můj, kterýž jest v Anatot; nebo tobě právem příbuznosti náleží koupiti jej. 024 JER 032 008 Když pak přišel ke mně Chanameel syn strýce mého, podlé slova Hospodinova, do síně stráže, a řekl ke mně: Kup medle dvůr můj, kterýž jest v Anatot, jenž jest v zemi Beniaminově; nebo tvůj jest právem dědičným, a právem příbuznosti, kupiž jej sobě: tedy porozuměv, že jest to slovo Hospodinovo, 024 JER 032 009 I koupil jsem od Chanameele syna strýce svého ten dvůr, kterýž jest v Anatot, a odvážil jsem jemu peněz sedmnácte lotů stříbra. 024 JER 032 010 A zapsav to do cedule, zapečetil jsem, a osvědčil jsem svědky, odváživ peníze na váze. 024 JER 032 011 Potom vzal jsem, podlé přikázaní a ustanovení, cedule té koupě zapečetěnou i otevřenou, 024 JER 032 012 A dal jsem ceduli té koupě Báruchovi synu Neriášovu, synu Maaseiášovu, před očima Chanameele strýce svého, a před očima svědků, kteříž se podepsali v ceduli té koupě, před očima všech Judských, kteříž se byli posadili v síni stráže. 024 JER 032 013 A přikázal jsem Báruchovi před očima jejich, řka: 024 JER 032 014 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Vezmi cedule tyto, tuto ceduli té koupě, jakož zapečetěnou, tak ceduli otevřenou tuto, a vlož je do nádoby hliněné, aby trvaly za mnohá léta. 024 JER 032 015 Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Ještěť kupováni budou domové, a rolí, i vinice v zemi této. 024 JER 032 016 Potom modlil jsem se Hospodinu, když jsem dal ceduli té koupě Báruchovi synu Neriášovu, řka: 024 JER 032 017 Ach, Panovníče Hospodine, aj, ty jsi učinil nebe i zemi mocí svou velikou a ramenem svým vztaženým, nemůžeť skryta býti před tebou žádná věc. 024 JER 032 018 Činíš milosrdenství nad tisíci, a odplacíš za nepravost otců do lůna synů jejich po nich, Bůh veliký, silný, mocný, jehož jméno Hospodin zástupů, 024 JER 032 019 Veliký v radě a znamenitý v správě, poněvadž oči tvé otevřené jsou na všecky cesty synů lidských, abys odplatil jednomu každému podlé cest jeho, a podlé ovoce předsevzetí jeho. 024 JER 032 020 Kterýž jsi činil divy a zázraky v zemi Egyptské až do tohoto dne, jakož v Izraelovi tak mezi jinými lidmi, a dobyls sobě jména, jakéž jest po dnešní den. 024 JER 032 021 Nebo vyvedl jsi lid svůj Izraelský z země Egyptské v divích a v zázracích, a rukou silnou, a ramenem vztaženým, a v strachu velikém, 024 JER 032 022 A dals jim zemi tuto, kterouž jsi přisáhl dáti otcům jejich, zemi oplývající mlékem a strdí. 024 JER 032 023 Ale že všedše do ní, a dědičně ujavše ji, neposlouchali hlasu tvého, a v zákoně tvém nechodili, všeho, což jsi koli přikázal jim činiti, nečinili, protož způsobils to, aby je potkalo všecko toto zlé. 024 JER 032 024 Aj, střelci přitáhli na město, aby je vzali, a město skrze meč a hlad a mor dáno jest v ruku Kaldejských, bojujících proti němu; a tak, což jsi koli promluvil, děje se, jakž to sám vidíš. 024 JER 032 025 Ty pak pravíš mi, Panovníče Hospodine: Zjednej sobě dvůr tento za peníze, a osvědč to svědky, ano již město toto dáno jest v ruku Kaldejských. 024 JER 032 026 I stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, řkoucí: 024 JER 032 027 Aj, já jsem Hospodin Bůh všelikého těla, zdaliž přede mnou může býti skryta která věc? 024 JER 032 028 Protož takto praví Hospodin: Aj, já dávám toto město v ruku Kaldejských a v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, aby je vzal. 024 JER 032 029 A vejdouce Kaldejští, kteříž bojují proti městu tomuto, zapálí ohněm toto město, a vypálí je, i domy ty, na jejichž střechách kadívali Bálovi, a obětovali oběti mokré bohům cizím, aby mne hněvali. 024 JER 032 030 Nebo synové Izraelští a synové Judští od dětinství svého jen toliko činí to, což jest zlého před očima mýma; synové, pravím, Izraelští jen toliko hněvají mne dílem rukou svých, dí Hospodin. 024 JER 032 031 Toto zajisté město od toho dne, jakž je vystavěli, až do tohoto dne k hněvu mému a prchlivosti mé popouzí mne, tak že je sklidím od tváři své, 024 JER 032 032 Pro všelikou nešlechetnost synů Izraelských a synů Judských, kterouž páchali, aby mne k hněvu popouzeli, oni, králové jejich, knížata jejich, kněží jejich i proroci jejich, jakož muži Judští, tak obyvatelé Jeruzalémští, 024 JER 032 033 Obracejíce se ke mně hřbetem, a ne tváří. A když je učím, ráno přivstávaje, a to ustavičně, však nikoli neposlouchají, aby přijímali naučení. 024 JER 032 034 Nadto nastavěli ohavností svých v domě tom, kterýž nazván jest od jména mého, aby jej zanečistili. 024 JER 032 035 Nastavěli, pravím, výsostí Bálovi, kteréž jsou v údolí Benhinnom, aby vodili syny své a dcery své Molochovi, ješto jsem jim toho nepřikázal, aniž vstoupilo na srdce mé, aby páchati měli tu ohavnost, a Judu k hřešení přivodili. 024 JER 032 036 A nyní z příčiny té takto dí Hospodin. Bůh Izraelský, o městě tomto, o kterémž vy říkáte: Dánoť jest v ruku krále Babylonského skrze meč a hlad a mor: 024 JER 032 037 Aj, já shromáždím je ze všech zemí, do nichž jsem je rozehnal v hněvě svém, a v rozpálení svém, i v prchlivosti veliké, a přivedu je zase na toto místo, a způsobím to, aby bydlili bezpečně. 024 JER 032 038 I budou lidem mým, a já budu jejich Bohem. 024 JER 032 039 Dám zajisté jim srdce jedno a cestu jednu, aby se mne báli po všecky dny, tak aby jim dobře bylo i synům jejich po nich. 024 JER 032 040 A učiním s nimi smlouvu věčnou, že se neodvrátím od nich, abych jim neměl dobře činiti; nadto bázeň svou dám v srdce jejich, aby neodstupovali ode mne. 024 JER 032 041 I veseliti se budu z nich, dobře jim čině, když je štípím v zemi této pevně, celým srdcem svým a vší duší svou. 024 JER 032 042 Nebo takto praví Hospodin: Jakož jsem uvedl všecko toto zlé veliké na lid tento, tak uvedu na ně všecko to dobré, o němž jim mluvím. 024 JER 032 043 Tehdáž kupováno bude pole v zemi této, o níž vy říkáte: Pustá jest, tak že není v ní žádného člověka ani hovada, dánať jest v ruku Kaldejských. 024 JER 032 044 Pole za peníze kupovati budou, a zapisovati do cedulí, a zpečetíce, svědky osvědčovati v zemi Beniaminově a vůkol Jeruzaléma v městech Judských, jakož v městech, kteráž jsou při horách, tak v městech na rovinách, a v městech poledních, když zase přivedu zajaté jejich, dí Hospodin. 024 JER 033 001 Potom stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi po druhé, když ještě zavřín byl v síni stráže, řkoucí: 024 JER 033 002 Takto praví Hospodin, kterýž učiní to, Hospodin, kterýž sformuje to, potvrdí toho, Hospodin jméno jeho: 024 JER 033 003 Volej ke mně, a ohlásímť se, a oznámímť věci veliké a tajné, o nichž nevíš. 024 JER 033 004 Nebo takto praví Hospodin, Bůh Izraelský, o domích města tohoto, a o domích králů Judských, kteříž zkaženi býti mají berany válečnými a mečem: 024 JER 033 005 Potáhnouť k boji proti Kaldejským, ale aby naplnili tyto domy mrtvými těly lidskými, kteréž zbiji v hněvě svém a v prchlivosti své, pro jejichž všelikou nešlechetnost skryl jsem tvář svou od města tohoto. 024 JER 033 006 Aj, já zopravuji je a vzdělám, a uzdravím obyvatele, a zjevím jim hojnost pokoje, a to stálého. 024 JER 033 007 Nebo přivedu zase zajaté Judské a zajaté Izraelské, a vzdělám je jako prvé, 024 JER 033 008 A očistím je od všeliké nepravosti jejich, kterouž hřešili proti mně, a odpustím všecky nepravosti jejich, kterýmiž hřešili proti mně, a jimiž zpronevěřovali se mně. 024 JER 033 009 A toť mi bude k jménu, k radosti, k chvále, a k zvelebení mezi všemi národy země, kteříž uslyší o všem tom dobrém, kteréž já jim učiním, a děsíce se, třásti se budou nade vším tím dobrým a nade vším pokojem tím, kterýž já jim způsobím. 024 JER 033 010 Takto praví Hospodin: Na tomto místě, o kterémž vy říkáte: Popléněno jest, tak že není ani člověka ani žádného hovada v městech Judských a na ulicích Jeruzalémských zpustlých, tak že není žádného člověka, ani žádného obyvatele, ani žádného hovada, 024 JER 033 011 Ještěť bude slýchán hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas nevěsty, hlas řkoucích: Oslavujte Hospodina zástupů, nebo dobrý jest Hospodin, nebo na věky milosrdenství jeho, a obětujících díkčinění v domě Hospodinově, když zase přivedu zajaté země této jako na počátku, praví Hospodin. 024 JER 033 012 Takto praví Hospodin zástupů: Na místě tomto popléněném, tak že není žádného člověka ani hovada, i ve všech městech jeho bude ještě obydlé pastýřů, kdež by chovali stáda. 024 JER 033 013 V městech při horách, v městech na rovinách a v městech v straně polední, tolikéž v zemi Beniaminově a vůkol Jeruzaléma, i v městech Judských, ještě procházívati budou stáda skrze ruce počítajícího, praví Hospodin. 024 JER 033 014 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vykonám slovo to výborné, kteréž jsem mluvil o domu Izraelovu a o domu Judovu. 024 JER 033 015 V těch dnech a za času toho způsobím to, aby zrostl Davidovi výstřelek spravedlivý, kterýž konati bude soud a spravedlnost na zemi. 024 JER 033 016 V těch dnech spasen bude Juda, a Jeruzalém bydliti bude bezpečně, a toť jest, což jemu přivolá Hospodin, spravedlnost naše. 024 JER 033 017 Nebo takto praví Hospodin: Nebudeť vypléněn muž z rodu Davidova, ješto by neseděl na stolici domu Judského. 024 JER 033 018 Z kněží také Levítských nebude vypléněn muž od tváři mé, ješto by neobětoval zápalu, a zapaloval suchou obět, a obětoval obět po všecky dny. 024 JER 033 019 Potom stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, řkoucí: 024 JER 033 020 Takto praví Hospodin: Jestliže budete moci zrušiti smlouvu mou se dnem, a smlouvu mou s nocí, aby nebývalo dne ani noci časem svým: 024 JER 033 021 Takéť smlouva má zrušena bude s Davidem služebníkem mým, aby neměl syna, kterýž by kraloval na stolici jeho, a s Levítskými kněžími, aby nebyli služebníky mými. 024 JER 033 022 A jakož nemůže sečteno býti vojsko nebeské, ani změřen býti písek mořský, tak rozmnožím símě Davida služebníka svého, a Levítů mně přisluhujících. 024 JER 033 023 Opět stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, řkoucí: 024 JER 033 024 Což nesoudíš, co lid tento mluví, říkaje: Že dvojí čeled, kterouž byl vyvolil Hospodin, již ji zavrhl, a lidem mým že pohrdají, jako by nebyl více národem před oblíčejem jejich. 024 JER 033 025 Takto praví Hospodin: Nebude-liť smlouva má se dnem a nocí, a ustanovení nebes i země zdržáno, 024 JER 033 026 Také símě Jákobovo a Davida služebníka svého zavrhu, abych nebral z semene jeho těch, kteříž by panovati měli nad semenem Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým, když zase přivedu zajaté jejich, a smiluji se nad nimi. 024 JER 034 001 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, (když Nabuchodonozor král Babylonský, a všecko vojsko jeho, i všecka království země pod moc jeho přináležející, všickni také národové bojovali proti Jeruzalému a proti všechněm městům jeho), řkoucí: 024 JER 034 002 Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Jdi a rci Sedechiášovi králi Judskému, rci, pravím, jemu: Takto dí Hospodin: Aj, já dám toto město v ruku krále Babylonského, aby je vypálil ohněm. 024 JER 034 003 I ty neznikneš ruky jeho, ale jistotně jat a v ruku jeho vydán budeš, a oči tvé uzří oči krále Babylonského, i ústa jeho s ústy tvými mluviti budou, a do Babylona se dostaneš. 024 JER 034 004 A však slyš slovo Hospodinovo, Sedechiáši králi Judský: Takto praví Hospodin o tobě: Neumřeš od meče, 024 JER 034 005 V pokoji umřeš. A jakož pálívali otcům tvým, králům předešlým, kteříž byli před tebou, tak páliti budou tobě, a říkajíce: Ach, pane, kvíliti budou nad tebou; nebo slovo toto já mluvil jsem, dí Hospodin. 024 JER 034 006 I mluvil Jeremiáš prorok Sedechiášovi, králi Judskému, všecka slova ta v Jeruzalémě, 024 JER 034 007 Když vojsko krále Babylonského bojovalo proti Jeruzalému a proti všechněm městům Judským ostatním, proti Lachis a proti Azeku; nebo ta byla pozůstala z měst Judských města hrazená. 024 JER 034 008 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, když učinil král Sedechiáš smlouvu se vším lidem, kterýž byl v Jeruzalémě, o vyhlášení jim svobody, 024 JER 034 009 Aby propustil jeden každý služebníka svého a jeden každý děvku svou, Hebrejského neb Hebrejskou, svobodné, aby nepodroboval sobě v službu Žida, bratra svého, nižádný. 024 JER 034 010 Tedy uposlechla všecka knížata a všecken lid, kterýž byl v smlouvu všel, aby propustil jeden každý služebníka svého a jeden každý děvku svou svobodné, aby nepodroboval jich v službu více; uposlechli, pravím, a propustili. 024 JER 034 011 Potom pak rozmyslivše se, zase pobrali služebníky své a děvky své, kteréž byli propustili svobodné, a podrobili je sobě za služebníky a děvky. 024 JER 034 012 I stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí: 024 JER 034 013 Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Já jsem učinil smlouvu s otci vašimi toho dne, když jsem je vyvedl z země Egyptské, z domu služebníků, řka: 024 JER 034 014 Po vyplnění sedmi let propouštívejte jeden každý bratra svého Žida, kterýž by prodán byl tobě, a sloužilť by šest let, propusť, pravím, jej svobodného od sebe. Ale neuposlechli otcové vaši mne, aniž naklonili ucha svého. 024 JER 034 015 Vy zajisté usmyslivše sobě dnes, učinili jste to, což jest spravedlivého před očima mýma, že jste vyhlásili svobodu jeden každý bližnímu svému, učinivše smlouvu před oblíčejem mým v domě tom, kterýž nazván jest od jména mého. 024 JER 034 016 Ale zase zpáčivše se, zlehčili jste jméno mé, že jste vzali zase jeden každý služebníka svého a jeden každý děvku svou, kteréž jste byli propustili svobodné podlé žádosti jejich, a podrobili jste je, aby byli vaši služebníci a děvky. 024 JER 034 017 Protož takto praví Hospodin: Vy neuposlechli jste mne, abyste vyhlásili svobodu jeden každý bratru svému, a jeden každý bližnímu svému, aj, já vyhlašuji proti vám svobodu, dí Hospodin, meči, moru a hladu, a vydám vás ku posmýkání po všech královstvích země. 024 JER 034 018 Vydám zajisté ty lidi, jenž přestoupili smlouvu mou, kteříž nevykonali slov smlouvy té, kterouž učinili před oblíčejem mým, když tele rozťali na dvé, a prošli mezi díly jeho, 024 JER 034 019 Totiž knížata Judská a knížata Jeruzalémská, komorníci, a kněží, i všecken lid té země, kteříž prošli mezi díly toho telete. 024 JER 034 020 Vydám je, pravím, v ruku nepřátel jejich, a v ruku hledajících bezživotí jejich, i budou těla mrtvá jejich za pokrm ptactvu nebeskému, a šelmám zemským. 024 JER 034 021 Sedechiáše také krále Judského, i knížata jeho vydám v ruku nepřátel jejich, a v ruku hledajících bezživotí jejich, v ruku, pravím, vojska krále Babylonského, kteříž odtáhli od vás. 024 JER 034 022 Aj, já přikáži, dí Hospodin, a přivedu je zase na město toto, aby bojovali proti němu, a vezmouce je, vypálili je ohněm; města také Judská obrátím v poušť, tak že nebude žádného obyvatele. 024 JER 035 001 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina za dnů Joakima syna Joziášova, krále Judského, řkoucí: 024 JER 035 002 Jdi mezi Rechabitské, a promluvě s nimi, doveď je k domu Hospodinovu do jednoho z pokojů, a dej jim píti vína. 024 JER 035 003 Tedy pojav Jazaniáše syna Jeremiášova, syna Chabaciniášova, a bratří jeho i všecky syny jeho se vší rodinou Rechabitských, 024 JER 035 004 Dovedl jsem je k domu Hospodinovu do pokoje synů Chanana syna Igdaliášova, muže Božího, kterýž byl při pokoji knížat, jenž byl nad pokojem Maaseiáše syna Sallumova, ostříhajícího prahu. 024 JER 035 005 Potom postavě před syny domu Rechabitských koflíky plné vína a číše, i řekl jsem jim: Píte víno. 024 JER 035 006 Kteříž řekli: Nepíjíme vína. Nebo Jonadab syn Rechabův, otec náš, zapověděl nám, řka: Nepíjejte vína, vy, ani synové vaši na věky. 024 JER 035 007 A domu nestavějte, ani semene nerozsívejte, vinice také neštěpujte, ani mívejte, ale v staních přebývejte po všecky dny vaše, abyste živi byli mnoho dnů na tváři země, v níž pohostinu jste. 024 JER 035 008 Protož uposlechli jsme hlasu Jonadaba syna Rechabova, otce našeho, ve všem, což přikázal nám, abychom nepili vína po všecky dny své, my, manželky naše, synové naši, i dcery naše, 024 JER 035 009 Abychom nestavěli domů k bydlení svému, a vinice, ani rolí, ani nic osátého nemívali. 024 JER 035 010 Ale abychom bydlili v staních. Uposlechli jsme, pravím, a děláme všecko, jakž přikázal nám Jonadab otec náš. 024 JER 035 011 Stalo se pak, když vtrhl Nabuchodonozor král Babylonský do země, že jsme řekli: Poďte, a ujděme do Jeruzaléma před vojskem Kaldejským, a před vojskem Syrským. Takž bydlíme v Jeruzalémě. 024 JER 035 012 Tedy stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, řkoucí: 024 JER 035 013 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Jdi a rci mužům Judským a obyvatelům Jeruzalémským: Což nepřijmete naučení, abyste poslouchali slov mých? dí Hospodin. 024 JER 035 014 K vykonání přichází všeliké slovo Jonadaba syna Rechabova, kterýž přikázal synům svým, aby nepili vína. Nepili zajisté až do tohoto dne, nebo poslouchají přikázaní otce svého. Já pak mluvím k vám, ráno přivstávaje, a to ustavičně, a však neposloucháte mne. 024 JER 035 015 Nadto posílám k vám všecky služebníky své proroky, ráno přivstávaje, a to ustavičně, říkaje: Navraťte se již jeden každý z cesty své zlé, a polepšte předsevzetí svých, a nechoďte za bohy cizími, sloužíce jim, a tak přebývejte v zemi této, kterouž jsem dal vám i otcům vašim: však nenakloňujete uší svých, aniž mne posloucháte. 024 JER 035 016 Ješto synové Jonadabovi syna Rechabova plní přikázaní otce svého, kteréž přikázal jim, lid pak tento neposlouchají mne. 024 JER 035 017 Protož takto praví Hospodin Bůh zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já uvedu na Judu a na všecky obyvatele Jeruzalémské všecko to zlé, kteréž jsem vyřkl proti nim, proto že jsem mluvíval k nim, a neposlouchali, a volával jsem na ně, ale neohlásili se. 024 JER 035 018 Rodině pak Rechabitských řekl Jeremiáš: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Protože posloucháte přikázaní Jonadaba otce vašeho, a ostříháte všech přikázaní jeho, anobrž děláte všecko, jakž přikázal vám, 024 JER 035 019 Protož takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Nebudeť vypléněn muž z rodu Jonadabova syna Rechabova, ješto by nestál před oblíčejem mým po všecky dny. 024 JER 036 001 Stalo se pak léta čtvrtého Joakima syna Joziášova, krále Judského, stalo se slovo toto k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí: 024 JER 036 002 Vezmi sobě knihu, a zapiš do ní všecka slova, kteráž jsem mluvil tobě proti Izraelovi, a proti Judovi, i všechněm národům od toho dne, jakž jsem mluvíval s tebou, ode dnů Joziášových, až do dne tohoto, 024 JER 036 003 Zdali aspoň uslyšíce dům Judský o všem tom zlém, kteréž já myslím učiniti jim, navrátí se jeden každý z cesty své zlé, abych odpustil nepravost jejich a hřích jejich. 024 JER 036 004 Protož zavolal Jeremiáš Bárucha syna Neriášova, i sepsal Báruch do knihy z úst Jeremiášových všecka slova Hospodinova, kteráž mluvil jemu. 024 JER 036 005 Potom přikázal Jeremiáš Báruchovi, řka: Já zápověd maje, nemohu jíti do domu Hospodinova. 024 JER 036 006 Protož jdi ty, a čti v knize této, což jsi napsal z úst mých, slova Hospodinova, při přítomnosti lidu v domě Hospodinově, v den postu, též také při přítomnosti všech Judských, kteříž by se z měst svých sešli, čti je, 024 JER 036 007 Zda by snad poníženě a pokorně modléce se před Hospodinem, i navrátili by se jeden každý z cesty své zlé; neboť jest veliký hněv a prchlivost, v níž mluvil Hospodin proti lidu tomuto. 024 JER 036 008 I učinil Báruch syn Neriášův všecko, jakž přikázal jemu Jeremiáš prorok, čta v knize té slova Hospodinova v domě Hospodinově. 024 JER 036 009 Stalo se pak léta pátého za Joakima syna Joziášova, krále Judského, měsíce devátého, že vyhlásili půst před Hospodinem všemu lidu v Jeruzalémě, a všemu lidu, kteříž se byli sešli z měst Judských do Jeruzaléma. 024 JER 036 010 I četl Báruch z knihy slova Jeremiášova v domě Hospodinově, v pokoji Gemariáše syna Safanova, písaře, na síni hořejší, u dveří brány domu Hospodinova nové, při přítomnosti všeho lidu. 024 JER 036 011 Když pak vyslyšel Micheáš syn Gemariášův, syna Safanova, všecka slova Hospodinova z té knihy, 024 JER 036 012 Hned šel do domu královského, do pokoje kancléřova, a aj, tam všecka knížata seděla: Elisama ten kancléř, a Delaiáš syn Semaiášův, a Elnatan syn Achborův, a Gemariáš syn Safanův, a Sedechiáš syn Chananiášův, i všecka knížata. 024 JER 036 013 A oznámil jim Micheáš všecka slova, kteráž slyšel, když četl Báruch v knize při přítomnosti lidu. 024 JER 036 014 Protož poslala všecka knížata k Báruchovi Judu syna Netaniášova, syna Selemiášova, syna Chuzova, aby řekl: Tu knihu, v níž jsi četl při přítomnosti lidu, vezmi do ruky své a poď. I vzal Báruch syn Neriášův tu knihu do ruky své, a přišel k nim. 024 JER 036 015 Kteříž řekli jemu: Seď medle a čti ji před námi. I četl Báruch před nimi. 024 JER 036 016 Stalo se pak, když uslyšeli všecka slova ta, že předěšeni byli všickni, a řekli Báruchovi: Jistotně oznámíme králi všecka slova tato. 024 JER 036 017 Potom otázali se Bárucha, řkouce: Oznam již nám, jak jsi všecka slova ta sepsal z úst jeho? 024 JER 036 018 Jimž řekl Báruch: Z úst svých pravil mi všecka slova tato, a já psal jsem na knihách černidlem. 024 JER 036 019 Tedy řekla ta knížata Báruchovi: Jdi schovej se ty i Jeremiáš, ať žádný neví, kde jste. 024 JER 036 020 Potom vešli k králi na síň, když tu knihu schovati dali v pokoji Elisama kancléře, a oznámili králi všecka slova ta. 024 JER 036 021 I poslal král Judu, aby vzal tu knihu. Kterýžto vzal ji z pokoje Elisama kancléře, a četl ji Juda při přítomnosti krále, a při přítomnosti všech knížat stojících před králem. 024 JER 036 022 Král pak seděl v domě, v němž v zimě býval, měsíce devátého, a na ohništi před ním hořelo. 024 JER 036 023 Tedy stalo se, jakž jen přečtl Juda tři listy neb čtyři, že pořezal ji škriptorálem, a házel na oheň, kterýž byl na ohništi, až shořela všecka kniha ta ohněm tím, kterýž byl na ohništi. 024 JER 036 024 Ale neulekli se, aniž roztrhl roucha svá král a všickni služebníci jeho, kteříž slyšeli všecka slova ta. 024 JER 036 025 Nýbrž ještě když Elnatan a Delaiáš a Gemariáš přimlouvali se k králi, aby nepálil té knihy, tedy neuposlechl jich. 024 JER 036 026 Ale přikázal král Jerachmeelovi synu královu, a Saraiášovi synu Azrielovu, a Selemiášovi synu Abdeelovu, aby jali Bárucha písaře a Jeremiáše proroka. Ale skryl je Hospodin. 024 JER 036 027 Stalo se pak slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, když spálil král tu knihu a slova, kteráž byl sepsal Báruch z úst Jeremiášových, řkoucí: 024 JER 036 028 Vezmi sobě zase knihu jinou, a napiš na ní všecka slova první, kteráž byla v té knize prvnější, kterouž spálil Joakim král Judský. 024 JER 036 029 O Joakimovi pak králi Judském rci: Takto praví Hospodin: Ty jsi spálil knihu tuto, pravě: Proč jsi psal v ní, řka: Jistotně přitáhne král Babylonský, a zkazí zemi tuto, a vyhladí z ní lidi i hovada? 024 JER 036 030 Protož takto praví Hospodin o Joakimovi králi Judském: Nebude míti, kdo by seděl na stolici Davidově, a tělo jeho mrtvé bude vyvrženo na horko ve dne a na mráz v noci. 024 JER 036 031 Nebo trestati budu na něm, a na semeni jeho, i na služebnících jeho nepravost jejich, a uvedu na ně, a na obyvatele Jeruzalémské, i na muže Judské všecko to zlé, o kterémž jsem mluvíval jim, a neposlouchali. 024 JER 036 032 I vzal Jeremiáš knihu jinou, a dal ji Báruchovi synu Neriášovu, písaři, kterýž sepsal do ní z úst Jeremiášových všecka slova té knihy, kterouž byl spálil Joakim král Judský ohněm. A ještě přidáno jest k těm slovům mnoho těm podobných. 024 JER 037 001 Potom kraloval král Sedechiáš syn Joziášův místo Koniáše syna Joakimova, kteréhož ustanovil králem Nabuchodonozor král Babylonský v zemi Judské. 024 JER 037 002 Ale neposlouchal on, ani služebníci jeho, ani lid té země slov Hospodinových, kteráž mluvil skrze Jeremiáše proroka. 024 JER 037 003 Ač byl poslal Sedechiáš Jehuchale syna Selemiášova a Sofoniáše syna Maaseiášova, kněze, k Jeremiášovi proroku, aby řekli: Modl se medle za nás Hospodinu Bohu našemu. 024 JER 037 004 Nebo Jeremiáš ještě bydlil svobodně u prostřed lidu, aniž ho ještě byli dali do žaláře. 024 JER 037 005 A vojsko Faraonovo bylo vytáhlo z Egypta; (nebo uslyšavše Kaldejští, kteříž oblehli byli Jeruzalém, pověst o nich, odtrhli od Jeruzaléma). 024 JER 037 006 Stalo se pak slovo Hospodinovo k Jeremiášovi proroku, řkoucí: 024 JER 037 007 Toto praví Hospodin Bůh Izraelský: Takto rcete králi Judskému, kterýž vás poslal ke mně, abyste se radili se mnou: Aj, vojsko Faraonovo, kteréž potáhne vám na pomoc, navrátí se zase do země své Egyptské. 024 JER 037 008 Kaldejští pak navrátí se zase, a bojovati budou proti městu tomuto, a vezmouce je, vypálí je ohněm. 024 JER 037 009 Takto praví Hospodin: Nesvoďte sami sebe, říkajíce: Konečně odtrhnou od nás Kaldejští, neboť neodtrhnou. 024 JER 037 010 Nýbrž byste pobili všecko vojsko Kaldejských bojujících s vámi, tak že by pozůstali z nich toliko ranění, tiť z stanů svých povstanou, a toto město ohněm vypálí. 024 JER 037 011 Stalo se pak, když odtrhlo vojsko Kaldejské od Jeruzaléma před vojskem Faraonovým, 024 JER 037 012 Že vycházel Jeremiáš z Jeruzaléma, jíti chtěje do země Beniaminovy, aby tak vynikl z prostředku lidu. 024 JER 037 013 Když pak byl v bráně Beniaminské, byl tu hejtman nad stráží, jménem Jiriáš syn Selemiáše, syna Chananiášova, kterýž jal Jeremiáše proroka, řka: K Kaldejským ty ustupuješ. 024 JER 037 014 Jemuž řekl Jeremiáš: Není pravda, neustupujiť já k Kaldejským. Ale nechtěl ho slyšeti, nýbrž jal Jiriáš Jeremiáše, a dovedl jej k knížatům. 024 JER 037 015 Tedy rozhněvavše se knížata na Jeremiáše, ubili jej, a dali jej do vězení, do domu Jonatana písaře; nebo z něho byli udělali žalář. 024 JER 037 016 Když pak vešel Jeremiáš do té jámy a do sklípků jejích, a seděl tam Jeremiáš mnoho dní. 024 JER 037 017 Teprv poslav král Sedechiáš, vzal jej, a tázal se ho král v domě svém tajně, řka: Stalo-li se slovo od Hospodina? Jemuž řekl Jeremiáš: Stalo. Potom řekl: V ruku krále Babylonského vydán budeš. 024 JER 037 018 Při tom řekl Jeremiáš králi Sedechiášovi: Coť jsem zavinil aneb služebníkům tvým, aneb lidu tomuto, že jste mne dali do žaláře tohoto? 024 JER 037 019 A kdež jsou proroci vaši, kteříž prorokují vám, říkajíce: Nepřitáhneť král Babylonský na vás, ani na zemi tuto? 024 JER 037 020 Nyní tedy slyš, žádám, pane můj králi, nechť, prosím, místo má před tebou pokorná prosba má; nedopouštěj mne zase voditi do domu Jonatana písaře, abych tam neumřel. 024 JER 037 021 I přikázal král Sedechiáš, aby vsadili Jeremiáše do síně stráže, a dávali jemu pecník chleba na den z ulice pekařů, dokudž by nebyl vytráven všecken chléb v městě. A tak seděl Jeremiáš v síni stráže. 024 JER 038 001 Slyšel pak Sefatiáš syn Matanův, a Gedaliáš syn Paschurův, a Juchal syn Selemiášův, a Paschur syn Malkiášův slova, kteráž Jeremiáš mluvil ke všemu lidu, řka: 024 JER 038 002 Takto praví Hospodin: Kdo by zůstal v městě tomto, zahyne mečem, hladem aneb morem, ale kdož by vyšel k Kaldejským, že bude živ, a že bude míti život svůj místo kořisti, a živ zůstane. 024 JER 038 003 Takto praví Hospodin: Jistotně vydáno bude město toto v ruku vojska krále Babylonského, a vezme je. 024 JER 038 004 Protož řekla ta knížata králi: Nechť jest usmrcen muž ten, poněvadž zemdlívá ruce mužů bojovných, pozůstalých v městě tomto, i ruce všeho lidu, mluvě jim slova taková; nebo muž ten nikoli neobmýšlí pokoje lidu tomuto, ale zlé. 024 JER 038 005 Tedy řekl král Sedechiáš: Aj, v ruce vaší jest, neboť král zhola nic nemůže proti vám. 024 JER 038 006 I vzali Jeremiáše, kterýž byl v síni stráže, a uvrhli jej do jámy Malkiášovy, syna králova, a spustili Jeremiáše po provazích. V té pak jámě nebylo nic vody, ale bláto, tak že Jeremiáš tonul v tom blátě. 024 JER 038 007 Ale jakž uslyšel Ebedmelech Mouřenín, dvořan, kterýž byl v domě královském, že dali Jeremiáše do té jámy, (král pak seděl v bráně Beniaminské), 024 JER 038 008 Hned vyšel Ebedmelech z domu královského, a mluvil s králem, řka: 024 JER 038 009 Pane můj, králi, zle učinili muži tito všecko, což učinili Jeremiášovi proroku, že jej uvrhli do té jámy; neboť by byl umřel i na prvním místě hladem, poněvadž již není žádného chleba v městě. 024 JER 038 010 Protož poručil král Ebedmelechovi Mouřenínu, řka: Vezmi s sebou odsud třidceti mužů, a vytáhni Jeremiáše proroka z té jámy, prvé než by umřel. 024 JER 038 011 Tedy vzal Ebedmelech ty muže s sebou, a všel do domu královského pod pokladnici, a nabral starých hadrů strhaných, hadrů, pravím, zkažených, kteréž spustil k Jeremiášovi do té jámy po provazích. 024 JER 038 012 A řekl Ebedmelech Mouřenín Jeremiášovi: Nu, podlož ty staré, strhané hadry a zkažené pod paže rukou svých s provazy. I učinil tak Jeremiáš. 024 JER 038 013 Takž vytáhli Jeremiáše po provazích, a dobyli jej z té jámy. I seděl Jeremiáš v síni stráže. 024 JER 038 014 Potom poslav král Sedechiáš, vzal Jeremiáše proroka k sobě do třetího průchodu, kterýž byl při domu Hospodinovu, a řekl král Jeremiášovi: Zeptám se tebe na něco, netaj přede mnou ničehož. 024 JER 038 015 I řekl Jeremiáš Sedechiášovi: Oznámím-liť, zdaliž mne konečně neusmrtíš? A poradím-liť, neuposlechneš mne. 024 JER 038 016 Tedy přisáhl král Sedechiáš Jeremiášovi tajně, řka: Živť jest Hospodin, kterýž učinil nám život tento, že tě neusmrtím, aniž tě vydám v ruku mužů těch, kteříž hledají bezživotí tvého. 024 JER 038 017 I řekl Jeremiáš Sedechiášovi: Takto praví Hospodin Bůh zástupů, Bůh Izraelský: Jestliže dobrovolně vyjdeš k knížatům krále Babylonského, i duše tvá živa bude, i město toto nebude vypáleno ohněm, a tak živ zůstaneš ty i dům tvůj. 024 JER 038 018 Jestliže pak nevyjdeš k knížatům krále Babylonského, jistě že vydáno bude město toto v ruku Kaldejských, a vypálí je ohněm, ano i ty neznikneš ruky jejich. 024 JER 038 019 Tedy řekl král Sedechiáš Jeremiášovi: Velmi se bojím Židů, kteříž ustoupili k Kaldejským, aby mne snad nevydali v ruku jejich, i učinili by sobě ze mne posměch. 024 JER 038 020 Ale Jeremiáš řekl: Nevydadí. Uposlechni, prosím, hlasu Hospodinova, o kterémž já mluvím tobě, a bude dobře tobě, i duše tvá živa bude. 024 JER 038 021 Jestliže pak nebudeš chtíti vyjíti, toto jest slovo to, kteréž mi ukázal Hospodin, 024 JER 038 022 Že aj, všecky ženy, kteréž pozůstaly v domě krále Judského, přivedeny budou knížatům krále Babylonského, a samyť říkati budou: Nabádaliť jsou tě, a obdrželi na tobě ti, kteříž tě troštovali pokojem; uvázlyť v bahně nohy tvé, a nazpět obráceny. 024 JER 038 023 Všecky také manželky tvé i syny tvé dovedou k Kaldejským, i ty sám neznikneš ruky jejich, ale rukou krále Babylonského jat budeš, a město toto vypálíš ohněm, 024 JER 038 024 Tedy řekl Sedechiáš Jeremiášovi: Žádný ať neví o věcech těchto, abys neumřel. 024 JER 038 025 Pakli uslyšíce knížata, že jsem mluvil s tebou, přišli by k tobě, a řekliť by: Oznam medle nám, cos mluvil s králem, netaj před námi, a neusmrtíme tě, a co mluvil s tebou král? 024 JER 038 026 Tedy rci jim: Předkládal jsem poníženou a pokornou prosbu svou před krále, aby mne nedal zase voditi do domu Jonatanova, abych tam neumřel. 024 JER 038 027 I sešla se všecka knížata k Jeremiášovi, aby se ho tázali. Kterýžto oznámil jim podlé toho všeho, jakž přikázal král. Takž mlčkem odešli od něho, když nebylo slyšeti o té věci. 024 JER 038 028 Jeremiáš pak seděl v síni stráže až do toho dne, v němž dobyt jest Jeruzalém, kdežto byl, když dobýván byl Jeruzalém. 024 JER 039 001 Léta devátého Sedechiáše krále Judského, měsíce desátého, přitáhl Nabuchodonozor král Babylonský se vším vojskem svým k Jeruzalému, a oblehli jej. 024 JER 039 002 Jedenáctého pak léta Sedechiášova, měsíce čtvrtého, devátého dne měsíce, prolomeno jest město. 024 JER 039 003 I vešla tam všecka knížata krále Babylonského, a posadila se v bráně prostřední: Nergalšaretser, Samgarnebu, Sarsechim, Rabsaris, Nergalšaretser, Rabmag, a všecka jiná knížata krále Babylonského. 024 JER 039 004 Stalo se pak, když je uzřel Sedechiáš král Judský, a že všickni muži bojovní utekli, a vyšli v noci z města cestou zahrady královské skrze bránu mezi dvěma zdmi, ušel také cestou pouště. 024 JER 039 005 I honilo je vojsko Kaldejské, a postihli Sedechiáše na rovinách Jerišských, a jali jej a přivedli ho k Nabuchodonozorovi králi Babylonskému do Ribla, do země Emat. Kdežto učinil soud. 024 JER 039 006 Nebo zmordoval král Babylonský syny Sedechiášovy v Ribla před očima jeho, i všecky nejpřednější Judské zmordoval král Babylonský. 024 JER 039 007 Oči pak Sedechiášovy oslepil, a svázav ho řetězy ocelivými, dovedl jej do Babylona. 024 JER 039 008 Dům také královský i domy toho lidu vypálili Kaldejští ohněm, a zdi Jeruzalémské pobořili. 024 JER 039 009 Ostatek pak lidu, kterýž byl zůstal v městě, i poběhlce, kteříž byli ustoupili k němu, a jiný lid pozůstalý zavedl Nebuzardan, hejtman nad žoldnéři, do Babylona. 024 JER 039 010 Toliko nejchaternějších z lidu, kteříž nikdež neměli nic, zanechal Nebuzardan, hejtman nad žoldnéři, v zemi Judské, jimž rozdal vinice a rolí v ten den. 024 JER 039 011 Přikázal pak Nabuchodonozor král Babylonský o Jeremiášovi Nebuzardanovi, hejtmanu nad žoldnéři, řka: 024 JER 039 012 Vezmi jej, a pilně ho opatruj, aniž jemu čiň co zlého, ale jakž tobě řekne, tak nalož s ním. 024 JER 039 013 Protož poslav Nebuzardan, hejtman nad žoldnéři, a Nebušazban, Rabsaris, a Nergalšaretser, Rabmag, a všickni hejtmané krále Babylonského, 024 JER 039 014 Poslavše, pravím, vzali Jeremiáše z síně stráže, a dali jej Godoliášovi synu Achikamovu, syna Safanova, aby jej domů dovedl. Takž bydlil u prostřed lidu. 024 JER 039 015 Stalo se pak k Jeremiášovi slovo Hospodinovo, když ještě byl zavřín v síni stráže, řkoucí: 024 JER 039 016 Jdi a rci Ebedmelechovi Mouřenínu, řka: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já způsobím to, aby došla slova má na město toto ke zlému a ne k dobrému, a splní se před oblíčejem tvým v ten den. 024 JER 039 017 Ale vysvobodím tě v ten den, dí Hospodin, aniž budeš vydán v ruku mužů těch, jejichž oblíčeje se lekáš. 024 JER 039 018 Nebo jistotně vychvátím tě, abys od meče nepadl, a budeš míti život svůj místo kořisti, proto že jsi naději složil ve mně, dí Hospodin. 024 JER 040 001 Slovo to, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, když jej propustil Nebuzardan, hejtman nad žoldnéři, z Ráma, vzav jej, když byl svázaný řetězy u prostřed všech zajatých Jeruzalémských a Judských, zajatých do Babylona. 024 JER 040 002 Tedy vzal hejtman nad žoldnéři Jeremiáše, a řekl jemu: Hospodin Bůh tvůj byl vyřkl zlé toto proti místu tomuto. 024 JER 040 003 Protož je uvedl a učinil Hospodin, jakž mluvil; nebo jste hřešili proti Hospodinu, a neposlouchali jste hlasu jeho, pročež stala se vám věc tato. 024 JER 040 004 Již tedy, aj, rozvazuji tě dnes z řetězů těch, kteříž jsou na rukou tvých. Vidí-liť se za dobré jíti se mnou do Babylona, poď, a budu tě pilně opatrovati; jestližeť se pak nevidí za dobré jíti se mnou do Babylona, nech tak. Aj, všecka tato země jest před tebou; kamžť se za dobré a slušné vidí jíti, tam jdi. 024 JER 040 005 Pakli, (poněvadž se nenavracuje), obrať se k Godoliášovi synu Achikamovu, syna Safanova, kteréhož ustanovil král Babylonský nad městy Judskými, a zůstaň s ním u prostřed lidu, aneb kamžť se koli dobře líbí jíti, jdi. I dal jemu hejtman nad žoldnéři na cestu, a dar, a propustil jej. 024 JER 040 006 Takž přišel Jeremiáš k Godoliášovi synu Achikamovu do Masfa, a bydlil s ním u prostřed lidu pozůstalého v zemi. 024 JER 040 007 Uslyšeli pak všickni hejtmané vojsk, kteříž byli na poli, oni i všecken lid jejich, že ustanovil král Babylonský Godoliáše syna Achikamova nad tou zemí, a že jemu poručil muže a ženy i děti, a to z nejchaternějších té země, z těch kteříž nebyli zajati do Babylona. 024 JER 040 008 Protož přišli k Godoliášovi do Masfa, totiž Izmael syn Netaniášův, též Jochanan a Jonatan, synové Kareachovi, a Saraiáš syn Tanchumetův, a synové Efai Netofatského, a Jazaniáš syn Machatův, oni i lid jejich. 024 JER 040 009 Tedy přisáhl jim Godoliáš syn Achikamův, syna Safanova, i lidu jejich, řka: Nebojte se služby Kaldejských, zůstaňte v zemi, a služte králi Babylonskému, a dobře vám bude. 024 JER 040 010 Nebo aj, já bydlím v Masfa, abych sloužil Kaldejským, kteříž přicházejí k nám, vy pak slízejte víno a letní ovoce i olej, a skládejte do nádob svých, a zůstaňte v městech svých, kteráž držíte. 024 JER 040 011 Tak i všickni Judští, kteříž byli u Moábských a mezi Ammonitskými, a mezi Idumejskými, a kteříž byli ve všech zemích, uslyšavše, že by pozůstavil král Babylonský ostatek Judských, a že by ustanovil nad nimi Godoliáše syna Achikamova, syna Safanova, 024 JER 040 012 Navrátili se všickni Judští ze všech míst, kamž rozehnaní byli, a přišli do země Judské k Godoliášovi do Masfa. I nazbírali vína a letního ovoce velmi mnoho. 024 JER 040 013 Jochanan pak syn Kareachův, a všecka knížata vojsk, kteráž byla v poli, přišli k Godoliášovi do Masfa, 024 JER 040 014 A řekli jemu: Víš-li co o tom, že Baalis král Ammonitský poslal Izmaele syna Netaniášova, aby tě zabil? Ale nevěřil jim Godoliáš syn Achikamův. 024 JER 040 015 Nadto Jochanan syn Kareachův řekl Godoliášovi tajně v Masfa, řka: Nechť jdu medle, a zabiji Izmaele syna Netaniášova, však žádný nezví. Proč má zabiti tebe, a mají rozptýleni býti všickni Judští, kteříž shromážděni jsou k tobě, a zahynouti ostatek Judských? 024 JER 040 016 Ale řekl Godoliáš syn Achikamův Jochananovi synu Kareachovu: Nečiň toho, nebo lež ty mluvíš o Izmaelovi. 024 JER 041 001 Stalo se pak měsíce sedmého, že přišel Izmael syn Netaniášův, syna Elisamova z semene královského, a hejtmané královští, totiž deset mužů s ním, k Godoliášovi synu Achikamovu do Masfa, a jedli tam chléb spolu v Masfa. 024 JER 041 002 Potom vstav Izmael syn Netaniášův, a deset mužů, kteříž byli s ním, zabili Godoliáše syna Achikamova, syna Safanova, mečem; zamordoval, pravím, toho, kteréhož ustanovil král Babylonský nad tou zemí. 024 JER 041 003 Všecky také Židy, kteříž byli s ním, s Godoliášem, v Masfa, i ty Kaldejské, kteříž postiženi byli tam, muže bojovné, pobil Izmael. 024 JER 041 004 Stalo se pak druhého dne, jakž zamordoval Godoliáše, (o čemž žádný nezvěděl), 024 JER 041 005 Že přišli někteří z Sichem, z Sílo a z Samaří, mužů osmdesáte, oholivše bradu, a roztrhše roucha, a řežíce se, kteřížto suchou obět a kadidlo v rukou svých měli, aby je nesli do domu Hospodinova. 024 JER 041 006 Tedy Izmael syn Netaniášův vyšel jim vstříc z Masfa, ustavičně jda a plače. Stalo se pak, když je potkal, že řekl jim: Poďte k Godoliášovi synu Achikamovu. 024 JER 041 007 Ale stalo se, když přišli do prostřed města, že pobiv je Izmael syn Netaniášův, vmetal je do prostřed jámy, on i muži, kteříž s ním byli. 024 JER 041 008 Deset pak mužů nalezlo se mezi nimi, kteříž řekli Izmaelovi: Nemorduj nás; nebo máme sklady skryté v poli, pšenice a ječmene, též oleje a medu. I nechal tak, a nemordoval jich u prostřed bratří jejich. 024 JER 041 009 Jáma pak, do níž Izmael vmetal k Godoliášovi všecka těla mužů těch, kteréž pobil, ta jest, kterouž udělal král Aza, boje se Bázy krále Izraelského. Kterouž naplnil Izmael syn Netaniášův zbitými. 024 JER 041 010 A zajal Izmael všecken ostatek lidu, kteříž byli v Masfa, dcery královské a všecken lid, kteříž byli pozůstali v Masfa, nad nimiž byl ustanovil Nebuzardan, hejtman nad žoldnéři, Godoliáše syna Achikamova. Kteréžto zajav Izmael syn Netaniášův, šel, aby se dopravil k Ammonitským. 024 JER 041 011 V tom uslyšel Jochanan syn Kareachův, i všickni hejtmané těch vojsk, kteříž s ním byli, o všem tom zlém, kteréž učinil Izmael syn Netaniášův. 024 JER 041 012 I vzali všecken svůj lid, a táhli k boji proti Izmaelovi synu Netaniášovu, jehož nalezli při vodách velikých, kteréž jsou v Gabaon. 024 JER 041 013 Stalo se pak, že když uzřel všecken lid, kterýž byl s Izmaelem, Jochanana syna Kareachova a všecka knížata vojsk, kteříž s ním byli, zradovali se. 024 JER 041 014 A obrátiv se všecken ten lid, kterýž byl zajal Izmael z Masfa, navrátil se zase, a přišel k Jochananovi synu Kareachovu. 024 JER 041 015 Izmael pak syn Netaniášův ušel před Jochananem s osmi muži, a přišel k Ammonitským. 024 JER 041 016 Protož vzal Jochanan syn Kareachův, a všecka knížata vojsk, kteříž s ním byli, všecken ostatek lidu, kterýž zase přivedl od Izmaele syna Netaniášova z Masfa, když zabil Godoliáše syna Achikamova, muže bojovné, též ženy a děti i komorníky, kteréž zase přivedl z Gabaon, 024 JER 041 017 A odšedše, pobyli v hospodě Chimhamově, kteráž jest u Betléma, aby jdouce, vešli do Egypta, 024 JER 041 018 Před Kaldejskými. Nebo báli se jich, proto že zabil Izmael syn Netaniášův Godoliáše syna Achikamova, kteréhož byl ustanovil král Babylonský nad tou zemí. 024 JER 042 001 Potom přistoupili všecka knížata vojsk, i Jochanan syn Kareachův i Jazaniáš syn Hosaiášův, i všecken lid, od nejmenšího až do největšího, 024 JER 042 002 A řekli Jeremiášovi proroku: Uslyš medle nás v ponížené prosbě naší, a modl se za nás Hospodinu Bohu svému, za všecken ostatek tento, nebo nás maličko zůstalo z mnohých, jakž oči tvé nás vidí, 024 JER 042 003 Ať nám oznámí Hospodin Bůh tvůj cestu, po níž bychom jíti, a co činiti měli. 024 JER 042 004 Jimž řekl Jeremiáš prorok: Uslyšel jsem. Aj, já modliti se budu Hospodinu Bohu vašemu podlé slov vašich, a cožkoli vám odpoví Hospodin, oznámím vám; nezatajím před vámi slova. 024 JER 042 005 Oni zase řekli Jeremiášovi: Nechť jest Hospodin mezi námi svědkem pravým a věrným, jestliže podlé každého slova, pro něž poslal tě Hospodin Bůh tvůj k nám, tak se chovati nebudeme. 024 JER 042 006 Buď dobré aneb zlé, hlasu Hospodina Boha našeho, pro nějž tě vysíláme k němu, uposlechneme, aby nám dobře bylo, když uposlechneme hlasu Hospodina Boha našeho. 024 JER 042 007 Stalo se pak po přeběhnutí desíti dnů, když se stalo slovo Hospodinovo k Jeremiášovi, 024 JER 042 008 Že povolal Jochanana syna Kareachova, a všech knížat vojsk, kteříž s ním byli, i všeho lidu, od nejmenšího až do největšího, 024 JER 042 009 A řekl jim: Takto praví Hospodin Bůh Izraelský, k němuž jste mne poslali, abych rozprostíral poníženou prosbu vaši před oblíčejem jeho: 024 JER 042 010 Jestliže navrátíce se, zůstanete v zemi této, zajisté že vzdělám vás, a nezkazím, anobrž vštípím vás, a nevypléním; neboť lituji toho zlého, kteréž jsem učinil vám. 024 JER 042 011 Nebojtež se krále Babylonského, jehož se bojíte, nebojte se ho, dí Hospodin; neboť s vámi jsem, abych vás vysvobozoval, a vytrhoval vás z ruky jeho. 024 JER 042 012 Nadto způsobím vám milost, aby se slitoval nad vámi, a dal se vám navrátiti do země vaší. 024 JER 042 013 Ale řeknete-li: Nezůstaneme v zemi této, neposlouchajíce hlasu Hospodina boha svého, 024 JER 042 014 A říkajíce: Nikoli, ale do země Egyptské vejdeme, kdež neuzříme boje, ani zvuku trouby neuslyšíme, a chleba lačněti nebudeme, pročež tam se osadíme: 024 JER 042 015 Protož nyní slyštež slovo Hospodinovo, ostatkové Judští: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Jestliže vy zarputile na tom zůstanete, abyste vešli do Egypta, a vejdete-li, abyste tam pobyli, 024 JER 042 016 Jistě stane se to, že meč, kteréhož se bojíte, tam v zemi Egyptské vás postihne, a hlad, jehož se obáváte, přijde na vás v Egyptě, a tam pomřete. 024 JER 042 017 Tak se stane všechněm těm mužům, kteříž uložili předce jíti do Egypta, aby tam byli pohostinu, že zhynou mečem, hladem a morem, a nezůstane z nich žádného, aniž kdo znikne toho zlého, kteréž já uvedu na ně. 024 JER 042 018 Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Jakož vylit jest hněv můj a prchlivost má na obyvatele Jeruzalémské, tak vylita bude prchlivost má na vás, když vejdete do Egypta, a budete k proklínání, a k užasnutí, a k zlořečení, a za útržku; nadto neuzříte více místa tohoto. 024 JER 042 019 K vámť mluví Hospodin, ó ostatkové Judští: Nevcházejte do Egypta. Jistotně vězte, (neboť se vám dnes osvědčuji), 024 JER 042 020 Poněvadž jste se neupřímě ke mně měli v myšleních svých, poslavše mne k Hospodinu Bohu vašemu, řkouce: Modl se za nás Hospodinu Bohu našemu, a všecko, jakžť koli dí Hospodin Bůh náš, tak nám oznam, a učiníme, 024 JER 042 021 Když pak oznamuji vám dnes, však neposloucháte hlasu Hospodina Boha vašeho hned v ničemž, pročež mne k vám poslal: 024 JER 042 022 Protož pravím, vězte jistotně, že mečem, hladem a morem pomřete v tom místě, kamž se vám zachtělo jíti, abyste tam byli pohostinu. 024 JER 043 001 Stalo se pak, když přestal Jeremiáš mluviti ke všemu lidu všech slov Hospodina Boha jejich, s nimiž poslal jej Hospodin Bůh jejich k nim, všech, pravím, slov těch, 024 JER 043 002 Že řekl Azariáš syn Hosaiášův, a Jochanan syn Kareachův, i všickni muži ti pyšní, řkouce Jeremiášovi: Lež ty mluvíš, neposlalť tebe Hospodin Bůh náš, abys řekl: Nevcházejte do Egypta, abyste tam byli pohostinu. 024 JER 043 003 Ale Báruch syn Neriášův ponouká tě proti nám, aby vydal nás v ruku Kaldejských k usmrcení nás, aneb zajetí nás do Babylona. 024 JER 043 004 I neuposlechl Jochanan syn Kareachův, i všecka knížata vojsk, též i všecken lid hlasu Hospodinova, aby zůstal v zemi Judské. 024 JER 043 005 Ale Jochanan syn Kareachův, a všecka knížata vojsk vzali všecken ostatek Judských, kteříž se byli navrátili ze všech národů, kamž byli rozehnáni, k obývání v zemi Judské, 024 JER 043 006 Muže i ženy, též dítky a dcery královské, i všelikou duši, kterýchž Nebuzardan, hejtman nad žoldnéři, s Godoliášem synem Achikamovým, syna Safanova, zanechal, i s Jeremiášem prorokem a Báruchem synem Neriášovým, 024 JER 043 007 A šli do země Egyptské, (nebo neuposlechli hlasu Hospodinova), a přišli až do Tachpanches. 024 JER 043 008 Stalo se pak slovo Hospodinovo k Jeremiášovi v Tachpanches, řkoucí: 024 JER 043 009 Nabeř do ruky své kamení velikého, a schovej je v hlině v cihelni, kteráž jest u brány domu Faraonova v Tachpanches, před očima mužů Judských. 024 JER 043 010 A rci jim: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já pošli, a vezmu Nabuchodonozora krále babylonského, služebníka svého, a postavím stolici jeho na tomto kamení, kteréž jsem schoval, i rozbije majestát svůj na něm. 024 JER 043 011 Nebo přitáhne a popléní zemi Egyptskou: Kteříž k smrti, k smrti, a kteříž k zajetí, do zajetí, a kteříž pod meč, 024 JER 043 012 A zanítím oheň v domích bohů Egyptských, aby je popálil, a zajal je. A přioděje se zemí Egyptskou, tak jako se odívá pastýř rouchem svým, a vyjde odtud s pokojem, 024 JER 043 013 Když poláme sochy Betsemes, kteréž jest v zemi Egyptské, a domy bohů Egyptských popálí ohněm. 024 JER 044 001 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proti všechněm Judským bydlícím v zemi Egyptské, kteříž bydlili v Magdol a v Tachpanches, a v Nof, a v zemi Patros, řkoucí: 024 JER 044 002 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Vy jste viděli všecko to zlé, kteréž jsem uvedl na Jeruzalém a na všecka města Judská, že aj, pustá jsou podnes, tak že v nich není žádného obyvatele, 024 JER 044 003 Pro nešlechetnost jejich, kterouž páchali, aby jen popouzeli mne, chodíce kaditi a sloužiti bohům cizím, jichž neznali sami, vy, ani otcové vaši, 024 JER 044 004 Ješto posílal jsem k vám všecky služebníky své proroky, ráno přivstávaje, a to ustavičně, říkaje: Nečiňte medle této věci ohavné, kteréž nenávidím. 024 JER 044 005 Ale neuposlechli, aniž naklonili ucha svého, aby se navrátili od nešlechetnosti své, a aby nekadili bohům cizím. 024 JER 044 006 Protož vylita jest prchlivost má i hněv můj, a rozpálil se v městech Judských i po ulicích Jeruzalémských, tak že obrácena jsou v poušť a v pustinu, jakž viděti v dnešní den. 024 JER 044 007 Nyní pak takto praví Hospodin Bůh zástupů, Bůh Izraelský: Proč vy činíte zlé převeliké proti dušem svým, abyste vyplénili z sebe muže i ženu, dítě i prsí požívajícího z prostředku Judy, abyste nepozůstavili sobě ostatků, 024 JER 044 008 Popouzejíce mne dílem ruku svých, kadíce bohům cizím v zemi Egyptské, do níž jste vešli, abyste tam byli pohostinu, abyste vyplénili sebe, a byli k zlořečení a za útržku u všech národů země? 024 JER 044 009 Zdali jste zapomenuli na nešlechetnosti otců svých, a na nešlechetnosti králů Judských, a na nešlechetnosti manželek jejich, a na nešlechetnosti své, i na nešlechetnosti manželek svých, kteréž páchali v zemi Judské a po ulicích Jeruzalémských? 024 JER 044 010 Nekořili se až do tohoto dne, aniž se báli, aniž chodili v zákoně mém a v ustanoveních mých, kteráž předkládám vám jako i otcům vašim. 024 JER 044 011 Protož takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já obracím tvář svou proti vám k zlému, totiž abych vyplénil všecky Judské. 024 JER 044 012 Zhubím zajisté ostatek Judských, kteříž svévolně vešli do země Egyptské, aby tam byli pohostinu, tak že zhynou docela všickni v zemi Egyptské. Padnou od meče, hladem docela zhynou, od nejmenšího až do největšího, mečem a hladem pomrou; nadto budou k proklínání a k užasnutí, a k zlořečení a za útržku. 024 JER 044 013 Nebo navštívím ty, kteříž bydlí v zemi Egyptské, jako jsem navštívil Jeruzalém mečem, hladem a morem, 024 JER 044 014 Tak že nebude, kdo by ušel, neb pozůstal z ostatků Judských, kteříž přišli do země Egyptské, aby tam byli pohostinu, aby se zase navrátiti mohli do země Judské. Čímž se však troštují, že se zase navrátí, aby přebývali tam, ale nenavrátíť se, než ti, kteříž sami ujdou. 024 JER 044 015 Tedy odpověděli Jeremiášovi všickni ti muži, věděvše, že kadívaly manželky jejich bohům cizím, ty všecky ženy, jichž stál veliký zástup, i všecken lid přebývající v zemi Egyptské v Patros, řkouce: 024 JER 044 016 V té věci, o kteréž jsi nám mluvil ve jménu Hospodinovu, neuposlechneme tebe. 024 JER 044 017 Ale dosti činiti chceme každému slovu, kteréž by pošlo z úst našich, kadíce tvoru nebeskému, a obětujíce jemu oběti mokré, jakž jsme činívali my i otcové naši, králové naši i knížata naše po městech Judských a po ulicích Jeruzalémských; nebo nasyceni jsme bývali chlebem, a bývali jsme veseli, zlého pak neokoušeli jsme. 024 JER 044 018 Ale jakž jsme přestali kaditi tvoru nebeskému, a obětovati jemu oběti mokré, nedostatek trpíme ve všem, a mečem i hladem hyneme. 024 JER 044 019 Že pak kadíme tvoru nebeskému, a obětujeme jemu oběti mokré, zdaliž bez znamenitých mužů našich pečeme jemu koláče, službu jemu konajíce, a obětujíce jemu oběti mokré? 024 JER 044 020 Tedy řekl Jeremiáš všemu lidu, mužům i ženám a všemu lidu, kteříž jemu to odpověděli, řka: 024 JER 044 021 Zdaliž na kadidlo, jímž jste kadívali po městech Judských a po ulicích Jeruzalémských vy i otcové vaši, králové vaši i knížata vaše i lid země, nerozpomenul se Hospodin, a zdaž jím to nepohnulo, 024 JER 044 022 Tak že nemohl Hospodin více snášeti nešlechetnosti předsevzetí vašich a ohavností, kteréž jste činili? Pročež obrácena jest země vaše v poušť a v pustinu a v zlořečenství, tak že není v ní žádného obyvatele, jakž dnešní den jest. 024 JER 044 023 Proto že jste kadívali, a že jste hřešili proti Hospodinu, a neposlouchali jste hlasu Hospodinova, a tak v zákoně jeho a v ustanoveních jeho ani v svědectvích jeho nechodili jste, protož potkalo vás zlé toto, jakž viděti dnešní den. 024 JER 044 024 Nadto řekl Jeremiáš všemu tomu lidu i všechněm těm ženám: Slyšte slovo Hospodinovo všickni Judští, kteříž jste v zemi Egyptské: 024 JER 044 025 Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, řka: Vy i ženy vaše ústy svými jste mluvili, a rukami doplnili, říkajíce: Konečněť budeme plniti sliby své, kteréž jsme slíbili, kadíce tvoru nebeskému, a obětujíce jemu oběti mokré, a tak vší snažností vyplňujete sliby vaše, a všelijak slibům vašim dosti činíte. 024 JER 044 026 Protož slyšte slovo Hospodinovo všickni Judští, kteříž bydlíte v zemi Egyptské: Aj, já přisahám skrze jméno své veliké, praví Hospodin, že nebude více vzýváno jméno mé ústy žádného muže Judského po vší zemi Egyptské, kterýž by řekl: Živť jest Panovník Hospodin. 024 JER 044 027 Aj, já bdíti budu nad nimi k zlému a ne k dobrému, i budou pléněni všickni muži Judští, kteříž jsou v zemi Egyptské, mečem a hladem, dokudž by docela nezhynuli. 024 JER 044 028 Kteříž pak ujdou meče, navrátí se z země Egyptské do země Judské, lidu malý počet. I zvědíť všickni ostatkové Judští, kteříž přišli do země Egyptské, aby tam byli pohostinu, čí slovo ostojí, mé-li čili jejich. 024 JER 044 029 A toto mějte za znamení, dí Hospodin, že já trestati budu vás v místě tomto, abyste věděli, že jistotně ostojí slova má proti vám k zlému. 024 JER 044 030 Takto praví Hospodin: Aj, já vydám Faraona Chofra krále Egyptského v ruku nepřátel jeho a v ruku hledajících bezživotí jeho, jako jsem vydal Sedechiáše krále Judského v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, nepřítele jeho, a hledajícího bezživotí jeho. 024 JER 045 001 Slovo, kteréž promluvil Jeremiáš prorok k Báruchovi synu Neriášovu, když spisoval slova tato do knihy z úst Jeremiášových, léta čtvrtého Joakima syna Joziášova, krále Judského, řka: 024 JER 045 002 Takto praví Hospodin Bůh Izraelský o tobě, ó Báruchu. 024 JER 045 003 Řekls: Jižtě mi běda, nebo přičiní Hospodin zámutku k bolesti mé. Ustávám v úpění svém, a odpočinutí nenalézám. 024 JER 045 004 Takto rci jemu: Takto praví Hospodin: Aj, což jsem vystavěl, já bořím, a což jsem vštípil, já pléním, totiž všecku zemi tuto. 024 JER 045 005 A ty bys hledal sobě velikých věcí? Nehledej. Nebo aj, já uvedu bídu na všeliké tělo, dí Hospodin, ale dám tobě život tvůj místo kořisti na všech místech, kamž půjdeš. 024 JER 046 001 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proroku proti národům těmto: 024 JER 046 002 O Egyptských. Proti vojsku Faraona Néchy krále Egyptského, (jenž bylo při řece Eufrates u Charkemis, kteréž zbil Nabuchodonozor král Babylonský), léta čtvrtého Joakima syna Joziášova, krále Judského: 024 JER 046 003 Připravtež štít a pavézu, a jděte k boji. 024 JER 046 004 Zapřáhejte koně, a vsedejte jezdci, postavte se s lebkami, vytírejte kopí, zobláčejte se v pancíře. 024 JER 046 005 Proč vidím tyto zděšené, zpět obrácené, a nejsilnější jejich potřené, anobrž prudce utíkající, tak že se ani neohlédnou? Strach jest vůkol, dí Hospodin, 024 JER 046 006 Aby neutekl čerstvý, a neušel silný, aby na půlnoci o břeh řeky Eufrates zavadili a padli. 024 JER 046 007 Kdo se to valí jako potok, jako řeky, jejichž vody sebou zmítají? 024 JER 046 008 Egypt jako potok se valí a jako řeky, když se vody hýbají, tak pravě: Potáhnu, přikryji zemi, zkazím město i přebývající v něm. 024 JER 046 009 Křepčtež, ó koni, a běžte s hřmotem, ó vozové; nechť vytáhnou i silní, Mouřenínové a Putští, kteříž užívají pavézy, i Ludimští, kteříž užívají a natahují lučiště. 024 JER 046 010 A však ten den Panovníka Hospodina zástupů bude den pomsty, aby uvedl pomstu na nepřátely své, kteréžto zžíře meč a nasytí se, anobrž opojí se krví jejich; nebo obět Panovníka Hospodina zástupů bude v zemi půlnoční u řeky Eufrates. 024 JER 046 011 Vyprav se do Galád, a nabeř masti, panno dcero Egyptská, nadarmo však užíváš mnohého lékařství, nebo ty zhojena býti nemůžeš. 024 JER 046 012 Slyšíť národové o zlehčení tvém, a naříkání tvého plná jest země, proto že silný na silném se ustrkuje, tak že spolu zaroveň padají. 024 JER 046 013 Slovo, kteréž mluvil Hospodin k Jeremiášovi proroku o přitažení Nabuchodonozora krále Babylonského, aby zkazil zemi Egyptskou. 024 JER 046 014 Oznamte v Egyptě, a ohlaste v Magdol, rozhlaste také v Nof, i v Tachpanches rcete: Postůj a připrav se, ale však zžíře meč všecko, což vůkol tebe jest. 024 JER 046 015 Proč poražen jest každý z nejsilnějších tvých? Nemůže ostáti, proto že Hospodin pudí jej. 024 JER 046 016 Mnohoť bude těch, kteříž klesnou a padnou jeden na druhého, a řeknou: Vstaň, a navraťme se k lidu svému, a do země, v níž jsme se zrodili, před mečem toho zhoubce. 024 JER 046 017 Budou křičeti tam: Faraona krále Egyptského není než sám chřest, jižť pominul volný jeho čas. 024 JER 046 018 Živť jsem já, (dí král ten, jehož jméno Hospodin zástupů), že jakž jest Tábor mezi horami, a jako Karmel při moři, tak toto přijde. 024 JER 046 019 Připraviž sobě to, co bys s sebou vystěhovati měla, ó ty, kteráž jsi usadila se, dcero Egyptská; neboť Nof v poušť obrácen a vypálen bude, tak že nebude tam žádného obyvatele. 024 JER 046 020 Velmi pěkná jalovice jest Egypt, ale zabití její od půlnoci jistotně přijde. 024 JER 046 021 Ano i nájemníci jeho u prostřed něho jsou jako telata vytylá, ale takéť i ti obrátíce se, utekou. Neostojí, když den bídy jejich přijde na ně, v čas navštívení jejich. 024 JER 046 022 Hlas jeho jako hadí siptěti bude, když s vojskem přitáhnou, a s sekerami přijdou na něj jako ti, kteříž sekají dříví. 024 JER 046 023 Posekají les jeho, dí Hospodin, ačkoli mu konce není; více jest jich než kobylek, aniž mají počtu. 024 JER 046 024 Zahanbenať bude dcera Egyptská, vydána bude v ruku lidu půlnočního. 024 JER 046 025 Praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já navštívím lidné město No, též Faraona i Egypt s bohy jeho a králíky jeho, Faraona, pravím, a ty, kteříž v něm doufají. 024 JER 046 026 A vydám je v ruku těch, kteříž hledají bezživotí jejich, totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, a v ruku služebníků jeho; potom však bydleno bude v něm, jako za dnů starodávních, dí Hospodin. 024 JER 046 027 Ale ty neboj se, služebníče můj Jákobe, aniž se strachuj, ó Izraeli; nebo aj, já vysvobodím tě zdaleka, i símě tvé z země zajetí jejich. I navrátí se Jákob, aby odpočíval a pokoj měl, a aby nebylo žádného, kdo by předěsil. 024 JER 046 028 Ty, pravím, neboj se, služebníče můj Jákobe, dí Hospodin; neboť jsem s tebou. Učiním zajisté konec všechněm národům, mezi kteréž tě zaženu, tobě pak neučiním konce, ale budu tě trestati v soudu, ačkoli tě naprosto bez trestání nenechám. 024 JER 047 001 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proroku proti Filistinským, prvé než dobyl Farao Gázy. 024 JER 047 002 Takto praví Hospodin: Aj, vody vystupují od půlnoci, a obrátí se v potok rozvodnilý, tak že zatopí zemi, i cožkoli jest na ní, město i ty, kteříž bydlí v něm; pročež křičeti budou lidé, a kvíliti všeliký obyvatel té země; 024 JER 047 003 Pro zvuk dusání kopyt silných jeho, pro hřmot vozů jeho, a hrčení kol jeho, neohlédnou se otcové na syny, majíce opuštěné ruce; 024 JER 047 004 Pro ten den, kterýž přijíti má, aby pohubil všecky Filistinské, aby zahladil Týr a Sidon, i všelikou pozůstávající pomoc, když hubiti bude Hospodin Filistinské, ostatek krajiny Kaftor. 024 JER 047 005 Přijde lysina na Gázu, vypléněn bude Aškalon i ostatek údolí jejich. Dokudž se řezati budeš? 024 JER 047 006 Ach, meči Hospodinův, dokudž se nespokojíš? Navrať se do pošvy své, utiš se, a zastav se. 024 JER 047 007 I jakž by se spokojil? Však Hospodin přikázal jemu. Proti Aškalon a proti břehu mořskému, tam postavil jej. 024 JER 048 001 Proti Moábovi. Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Běda městu Nébo, neboť popléněno bude; zahanbeno a vzato bude Kariataim, zahanbeno bude Misgab a děsiti se bude. 024 JER 048 002 Nebudeť míti více žádné pochvaly Moáb z Ezebon, obmýšlejí proti němu zlé: Poďte, a vyhlaďme je z národu. I ty, ó Madmen, vypléněno budeš, půjde za tebou meč. 024 JER 048 003 Hlas žalostný z Choronaim: Ó poplénění a potření veliké. 024 JER 048 004 Potřín bude Moáb, slyšán bude křik maličkých jeho. 024 JER 048 005 Proto že na cestě Luchitské ustavičný bude pláč, a že kudyž se chodí k Choronaim, nepřátelé křik hrozný slyšeti budou: 024 JER 048 006 Utecte, vysvoboďte život svůj, a buďte jako vřes na poušti. 024 JER 048 007 Nebo proto, že doufáš v statku svém a v pokladích svých, také ty jat budeš; i půjde Chámos do zajetí, kněží jeho, též i knížata jeho. 024 JER 048 008 Přitáhne zajisté zhoubce na každé město, aniž ho které město znikne; zahyne i údolí, a zahlazena bude rovina, jakž praví Hospodin. 024 JER 048 009 Dejte brky Moábovi, ať rychle uletí; nebo města jeho v poušť obrácena budou, tak že nebude žádného obyvatele v nich. 024 JER 048 010 Zlořečený ten, kdož dělá dílo Hospodinovo lstivě, a zlořečený ten, kdož zdržuje meč svůj od krve. 024 JER 048 011 Mělť jest pokoj Moáb od dětinství svého, a usadil se na kvasnicích svých, aniž býval přelíván z nádoby do nádoby, totiž do zajetí nechodíval; pročež zůstala v něm chuť jeho, a vůně jeho není proměněna. 024 JER 048 012 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, že pošli na něj ty, kteříž vpády činí, a zajmou jej, sudy pak jeho vyprázdní, a nádoby jeho roztříští. 024 JER 048 013 I zahanben bude Moáb od Chámos, jako zahanbeni jsou dům Izraelský od Bethel naděje své. 024 JER 048 014 Kterakž říkáte: Silní jsme a muži stateční k boji? 024 JER 048 015 Pohuben bude Moáb a z měst svých vyjde, a nejvýbornější mládenci jeho půjdou k zabití, dí král, jehož jméno Hospodin zástupů. 024 JER 048 016 Blízkoť jest bída Moábova, aby přišla, a trápení jeho pospíchá velice. 024 JER 048 017 Litujte ho všickni okolní jeho, a všickni, kteříž víte o jménu jeho, rcete: Jak polámána jest hůl nejpevnější, prut nejozdobnější? 024 JER 048 018 Sejdi z slávy své, a seď v žíni, ó ty, kterážs se usadila, dcero Dibonská; neboť zhoubce Moábův přitáhne proti tobě, zkazí ohrady tvé. 024 JER 048 019 Postav se na cestě, a ohlédni se pilně, obyvatelkyně Aroer; vyptej se toho, kdož utíká, a té, kteráž uchází, rci: Co se děje? 024 JER 048 020 Stydí se Moáb, že jest potřín. Kvělte a křičte, oznamte u Arnon, že hubí Moába. 024 JER 048 021 Nebo soud přišel na zemi té roviny, na Holon a na Jasa a na Mefat, 024 JER 048 022 I na Dibon a Nébo, a na Betdiblataim, 024 JER 048 023 I na Kariataim a na Betgamul, a na Betmeon, 024 JER 048 024 A na Kariot, a na Bozru i na všecka města země Moábské, daleká i blízká. 024 JER 048 025 Odťat bude roh Moábův, a rámě jeho zlámáno bude, dí Hospodin. 024 JER 048 026 Opojte jej, poněvadž se proti Hospodinu zpínal, až by se válel Moáb v vývratku svém, a byl za smích i on také. 024 JER 048 027 Nebo zdali v posměchu nebyl u tebe Izrael? Zdali mezi zloději zastižen jest, že jakž jen promluvíš o něm, poskakuješ? 024 JER 048 028 Zanechte měst, a přebývejte v skále, ó obyvatelé Moábští, a buďte podobni holubici hnízdící se daleko v rozsedlinách. 024 JER 048 029 Slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o vysokomyslnosti jeho a pýše jeho, i o nadutosti jeho, a povyšování se srdce jeho. 024 JER 048 030 Známť já, dí Hospodin, vzteklost jeho, ale špatnáť jest ona k tomu; lži jeho nedovedouť toho. 024 JER 048 031 Protož nad Moábskými kvílím, a nade vším Moábem křičím, pro obyvatele Kircheres úpí srdce. 024 JER 048 032 Více než plakáno bylo Jazerských, plači tebe, ó vinný kmene Sibma. Rozvodové tvoji dostanouť se za moře, až k moři Jazerskému dosáhnou; na letní ovoce tvé a na vinobraní tvé zhoubce připadne. 024 JER 048 033 I přestane veselé a plésání nad polem úrodným v zemi Moábské, a vínu z presu přítrž učiním; nebudou ho tlačívati s prokřikováním. Prokřikování nebudeť prokřikováním. 024 JER 048 034 Více křičeti budou než Ezebonští, až do Eleale, až do Jasa vydávati budou hlas svůj, od Ségor až do Choronaim jako jalovice tříletá; nebo také i vody Nimrim vymizejí. 024 JER 048 035 A tak učiním, dí Hospodin, přítrž Moábovi, obětujícímu na výsosti a kadícímu bohům jeho. 024 JER 048 036 Protož srdce mé nad Moábem jako píšťalky zníti bude, srdce mé i nad obyvateli Kircheres jako píšťalky zníti bude, proto že i zboží nashromážděná se v nic obrátí. 024 JER 048 037 Nebo na každé hlavě bude lysina, a každá brada oholena, na všech rukou řezání, a na bedrách žíně. 024 JER 048 038 Na všech střechách Moábových i po ulicích jeho všudy jen kvílení; nebo rozrazím Moába jako nádobu neužitečnou, dí Hospodin. 024 JER 048 039 Kvíliti budou: Jakť jest potřín, jak se obrátil zpět Moáb s hanbou! A jest Moáb v posměchu a k předěšení všechněm, kteříž jsou vůkol něho. 024 JER 048 040 Nebo takto praví Hospodin: Aj, jako orlice přiletí a roztáhne křídla svá na Moába. 024 JER 048 041 Vzato bude Kariot, i pevnosti pobrány budou, a bude srdce silných Moábských v ten den podobné srdci ženy svírající se. 024 JER 048 042 I vyhlazen bude Moáb z lidu, proto že se proti Hospodinu zpínal. 024 JER 048 043 Strach a jáma a osídlo nad tebou, ó obyvateli Moábský, praví Hospodin. 024 JER 048 044 Kdo uteče před strachem, vpadne do jámy, a kdo vyleze z jámy, osídlem lapen bude; nebo uvedu na něj, totiž na Moába, rok navštívení jejich, dí Hospodin. 024 JER 048 045 Stávaliť jsou v stínu Ezebon ti, kteříž utíkávali před násilím, ale oheň vyjde z Ezebon, a plamen z prostřed Seon, a zžíře kout Moábův a vrch hlavy těch, kteříž jen bouří. 024 JER 048 046 Běda tobě, Moábe, zahyneť lid Chámosův; nebo pobráni budou synové tvoji do zajetí, i dcery tvé do zajetí. 024 JER 048 047 A však zase přivedu zajaté Moábské v posledních dnech, dí Hospodin. Až potud soud o Moábovi. 024 JER 049 001 Proti Ammonitským. Takto praví Hospodin: Což nemá žádných synů Izrael? Což dědice žádného nemá? Proč dědičně opanoval král jejich Gádu, a lid jeho v městech tohoto bydlí? 024 JER 049 002 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, že způsobím, aby slyšáno bylo proti Rabba Ammonitských troubení válečné, a aby bylo obráceno v hromadu rumu, a jiná města jeho ohněm vypálena. I opanuje Izrael ty, kteříž jej byli opanovali, praví Hospodin. 024 JER 049 003 Kvěl Ezebon, když popléněno bude Hai, křičte, ó dcery Rabba, přepašte se žíněmi, plačte, a běžte přes ploty; nebo král váš do zajetí půjde, kněží jeho i knížata jeho spolu. 024 JER 049 004 Což se chlubíš údolími, když oplývá údolí tvé, ó dcero zpurná, kteráž doufáš v pokladech svých, říkajíc: Kdo by táhl na mne? 024 JER 049 005 Aj, já uvedu na tebe strach, praví Panovník Hospodin zástupů, ze všeho vůkolí tvého, jímž rozehnáni budete všickni, a nebude žádného, kdo by shromáždil toulající se. 024 JER 049 006 A však potom zase přivedu zajaté Ammonitské, dí Hospodin. 024 JER 049 007 Proti Idumejským. Takto praví Hospodin zástupů: Což není více moudrosti v Teman? Zahynula rada od rozumných? Zmařena moudrost jejich? 024 JER 049 008 Utíkejte, obraťte se, a hluboko se schovejte, obyvatelé Dedan; nebo bídu uvedu na Ezau v čas navštívení jeho. 024 JER 049 009 Kdyby ti, kteříž zbírají víno, přišli na tebe, zdaž by nepozůstavili paběrků? Pakli zloději v noci, zdaž by škodili více nad potřebu svou? 024 JER 049 010 Ale já obnažím Ezau, zodkrývám skrýše jeho, tak že se nebude moci ukryti. Pohubenoť bude símě jeho i bratří jeho i sousedé jeho, tak že nebude naprosto, kdo by řekl: 024 JER 049 011 Zanech sirotků svých, já živiti je budu, a vdov svých mně se dověřte. 024 JER 049 012 Takto zajisté praví Hospodin: Aj, ti, kteříž nemají žádného práva píti kalichu tohoto, předce pijí, ty pak sám abys toho naprosto prázen byl? Nebudeš prázen, ale jistotně píti budeš. 024 JER 049 013 Nebo skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že pustinou, útržkou, pouští a prokletím bude Bozra, a všecka města jeho budou pouští věčnou. 024 JER 049 014 Pověst slyšel jsem od Hospodina, že posel k národům poslán jest: Shromažďte se, a táhněte proti němu; nuže, vstaňte k boji. 024 JER 049 015 Nebo aj, způsobím to, abys byl za nejšpatnějšího mezi národy, v nevážnosti mezi lidmi. 024 JER 049 016 To, že jsi hrozný, zklamá tě, i pýcha srdce tvého, ó ty, kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních, kterýž se držíš vysokých pahrbků. Bys pak vysoko udělal hnízdo své jako orlice, i odtud tě strhnu, dí Hospodin. 024 JER 049 017 I bude země Idumejská pustinou. Každý, kdož půjde skrze ni, užasne se, a diviti se bude nade všemi ranami jejími; 024 JER 049 018 Jako podvrácení Sodomy a Gomory a sousedů jejich, praví Hospodin. Neosadí se tam žádný, aniž bydliti bude v ní syn člověka. 024 JER 049 019 Aj, jako lev vystupuje i více než zdutí Jordána proti příbytku Nejsilnějšího, a však v okamžení zaženu jej z této země, a toho, kterýž jest vyvolený, ustanovím nad ní. Nebo kdo jest mně rovný? A kdo mi složí rok? A kdo jest ten pastýř, kterýž by se postavil proti mně? 024 JER 049 020 Protož slyšte radu Hospodinovu, kterouž zavřel o Idumejských, a to, což myslil proti obyvatelům Temanským: Zajisté žeť je vyvlekou nejmenší tohoto stáda, zajisté že je popléní i příbytky jejich. 024 JER 049 021 Od hřmotu pádu jejich třásti se bude ta země, hlas a křik jejich slyšán bude u moře Rudého. 024 JER 049 022 Aj, jako orlice přitáhne a přiletí, a roztáhne křídla svá na Bozru, i bude srdce silných Idumejských v ten den podobné srdci ženy svírající se. 024 JER 049 023 Proti Damašku. Zastydí se Emat i Arfad, nebo novinu zlou uslyší, a užasnou se, tak že se i moře zkormoutí, aniž se bude moci upokojiti. 024 JER 049 024 Oslábne Damašek, obrátí se k utíkání, a hrůza podejme jej, svírání a bolesti zachvátí jej jako rodičku. 024 JER 049 025 Ale řkou: Jakž by nemělo ostáti město slovoutné, město radosti mé? 024 JER 049 026 Protož padnou mládenci jeho na ulicích jeho, a všickni muži bojovní vypléněni budou v ten den, dí Hospodin zástupů. 024 JER 049 027 A zanítím oheň ve zdi Damašské, kterýž do konce zkazí paláce Benadadovy. 024 JER 049 028 Proti Cedar a královstvím Azor, kteráž pohubiti má Nabuchodonozor král Babylonský. Takto praví Hospodin: Vstaňte, táhněte proti Cedar, a vypleňte národy východní. 024 JER 049 029 Stany jejich i stáda jejich vezmou, kortýny jejich se vším nádobím jejich, i velbloudy jejich poberou sobě, a volati budou na ně: Strach jest vůkol. 024 JER 049 030 Utecte, rozprchněte se rychle, skrejte se hluboce, obyvatelé Azor, dí Hospodin, neboť Nabuchodonozor král Babylonský složil proti vám radu, a vymyslil proti vám chytrost. 024 JER 049 031 Vstaňte, táhněte proti národu upokojenému, kterýž sedí bezpečně, praví Hospodin. Nemá ani vrat ani závory, a samotní bydlejí. 024 JER 049 032 Budou zajisté velbloudi jejich v loupež, a množství dobytků jejich v kořist, a rozptýlím na všeliký vítr ty, kteříž i v nejzadnějších koutech bydlejí, a ze všech stran uvedu bídu na ně, dí Hospodin. 024 JER 049 033 I bude Azor příbytkem draků, pustinou až na věky; neosadí se tam žádný, aniž bude bydleti v něm syn člověka. 024 JER 049 034 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi proroku proti Elamitským, na počátku kralování Sedechiáše krále Judského, řkoucí: 024 JER 049 035 Takto praví Hospodin zástupů: Aj, já polámi lučiště Elamitských, největší sílu jejich. 024 JER 049 036 Uvedu zajisté na Elamitské čtyři větry ode čtyř stran světa, a rozptýlím je na všecky ty větry, tak že nebude národu, do něhož by se nedostal někdo z vyhnaných Elamitských. 024 JER 049 037 A předěsím Elamitské před nepřátely jejich a před těmi, kteříž hledají bezživotí jejich. Uvedu, pravím, na ně zlé, prchlivost hněvu svého, dí Hospodin, a budu posílati za nimi meč, dokudž jim konce neučiním. 024 JER 049 038 I postavím stolici svou mezi Elamitskými, a vypléním odtud krále i knížata, praví Hospodin. 024 JER 049 039 A však stane se v posledních dnech, že zase přivedu zajaté Elamitské, dí Hospodin. 024 JER 050 001 Slovo, kteréž mluvil Hospodin proti Babylonu a proti zemi Kaldejské skrze Jeremiáše proroka: 024 JER 050 002 Oznamujte mezi národy a rozhlašujte, zdvihněte korouhev, rozhlašujte, netajte, rcete: Vzat bude Babylon, zahanben bude Bél, potřín bude Merodach, zahanbeny budou modly jeho, potříni budou ukydaní bohové jeho. 024 JER 050 003 Nebo přitáhne na něj národ od půlnoci, kterýž obrátí zemi jeho v pustinu, tak že nebude obyvatele v ní. Od člověka až do hovada vystěhují se, odejdou. 024 JER 050 004 V těch dnech a toho času, dí Hospodin, přijdou synové Izraelští, oni i synové Judští spolu; plačíce, ochotně půjdou, a Hospodina Boha svého hledati budou. 024 JER 050 005 Na cestu k Sionu ptáti se budou, a obrátíce se tam, řeknou: Poďte a připojte se k Hospodinu smlouvou věčnou, nepřicházející v zapomenutí. 024 JER 050 006 Ovce hynoucí jsou lid můj, pastýři jejich působí to, aby bloudily, a po horách se toulaly, s hůry na pahrbek chodily, zapomenuvše na příbytky své. 024 JER 050 007 Všickni, kteříž je nalézají, zžírají je, a nepřátelé jejich říkají: Nebudeme nic vinni, proto že hřeší proti Hospodinu. Příbytek spravedlnosti a otců jejich naděje jest Hospodin. 024 JER 050 008 Vystěhujte se z prostředku Babylona, a z země Kaldejské vyjděte, a buďte jako kozlové před stádem. 024 JER 050 009 Nebo aj, já vzbudím a přivedu na Babylon shromáždění národů velikých z země půlnoční, kteřížto sšikují se proti němu, i bude dobyt odtud. Kterýchžto střely jsou jako silného, jenž sirobu uvodí; žádnáť se nenavrátí na prázdno. 024 JER 050 010 I bude země Kaldejských v loupež; všickni, kteříž ji loupiti budou, nasytí se, dí Hospodin. 024 JER 050 011 Proto že se veselíte, proto že pléšete, ó dráči dědictví mého, proto že jste zbujněli jako jalovice vytylá, a provyskujete jako rekové, 024 JER 050 012 Zahanbena bude matka vaše velice, a zapýří se rodička vaše: Aj, nejzadnější z národů, poušť, země vyprahlá a pustina. 024 JER 050 013 Pro prchlivost Hospodinovu nebude v ní bydleno, ale velmi spustne všecko. Každý, kdož půjde mimo Babylon, užasne se, a diviti se bude nade všemi ranami jeho. 024 JER 050 014 Sšikujte se proti Babylonu vůkol všickni, kteříž natahujete lučiště, střílejte proti němu, nelitujte střely; nebo hřešil proti Hospodinu. 024 JER 050 015 Křičte proti němu vůkol: Poddal se, padli základové jeho, pobořeny jsou zdi jeho. Nebo pomsta Hospodinova jest, uveďte pomstu na něj; jakž činíval, učiňte jemu. 024 JER 050 016 Vypleňte rozsevače z Babylona, i držícího srp v čas žně; před mečem hubícím každý nechť se k lidu svému obrátí, a každý do země své nechť uteče. 024 JER 050 017 Hovádko zahnané jest Izrael, kteréž lvové splašili. Nejprvé zžíral je král Assyrský, tento pak poslednější, Nabuchodonozor král Babylonský, kosti jeho potřel. 024 JER 050 018 Protož toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já navštívím krále Babylonského i zemi jeho, jako jsem navštívil krále Assyrského. 024 JER 050 019 A přivedu zase Izraele do příbytku jeho, aby se pásl na Karmeli a Bázan, a na hoře Efraim, a v Galád aby se sytila duše jeho. 024 JER 050 020 V těch dnech a toho času, dí Hospodin, byla-li by vyhledávána nepravost Izraelova, nebude žádné, a hříchové Judovi, však nebudou nalezení; nebo odpustím těm, kteréž pozůstavím. 024 JER 050 021 Proti té zemi zpurných táhni, a proti obyvatelům pomsty; zhub je a zahlaď jako proklaté i utíkající, dí Hospodin. Učiniž, pravím, všecko, jakž přikazuji tobě, 024 JER 050 022 Ať jest hluk boje v té zemi a potření veliké. 024 JER 050 023 Jakž by posekáno a polámáno býti mohlo kladivo vší země? Jak by k užasnutí Babylon býti mohl mezi národy? 024 JER 050 024 Polékl jsem na tě, ó Babylone, pročež vzat budeš, než zvíš. Nalezen, ano i polapen budeš, proto že jsi směl potýkati se s Hospodinem. 024 JER 050 025 Otevřel Hospodin poklad svůj, a vynesl nástroje hněvu svého; nebo dílo toto jest Panovníka Hospodina zástupů v zemi Kaldejské. 024 JER 050 026 Přitáhněte na ni od konce země, zotvírejte obilnice její, šlapejte po ní jako po stozích, a zahlaďte ji jako proklatou, tak aby z ní ničeho nepozůstalo. 024 JER 050 027 Zbíte mečem všecky volky její, nechť sstoupí k zabití; běda jim, když přijde den jejich, čas navštívení jejich. 024 JER 050 028 Hlas utíkajících a ucházejících z země babylonské, aby oznámili na Sionu pomstu Hospodina Boha našeho, pomštění chrámu jeho. 024 JER 050 029 Shromažďte proti babylonu nejudatnější, všickni natahující lučiště, položte se proti němu vůkol, ať nelze jemu ujíti. Odplaťte jemu podlé skutků jeho, všecko, jakž dělával, učiňte jemu; nebo proti Hospodinu pýchal, proti Svatému Izraelskému. 024 JER 050 030 Protož padnou mládenci jeho na ulicích jeho, a všickni muži bojovní jeho vypléněni budou v ten den, dí Hospodin. 024 JER 050 031 Aj, já jsem proti tobě, ó pýcho, praví Panovník Hospodin zástupů; neboť přišel den tvůj, čas, abych tě navštívil. 024 JER 050 032 Poklesne se zajisté ten pyšný a padne, a nebude žádného, kdo by jej zdvihl; a zanítím oheň v městech jeho, kterýžto zžíře všecka vůkolí jeho. 024 JER 050 033 Takto praví Hospodin zástupů: Utištěni jsou synové Izraelští, i s syny Judskými, a všickni, kteříž je zjímali, drží je, nechtí propustiti jich. 024 JER 050 034 Ale vykupitel jejich silný, jehož jméno jest Hospodin zástupů, jistotně povede při jejich, aby pokoj způsobil této zemi, a pohnul obyvateli Babylonskými. 024 JER 050 035 Meč na Kaldejské, dí Hospodin, a na obyvatele Babylonské, i na knížata jeho i na mudrce jeho. 024 JER 050 036 Meč na lháře, aby se zbláznili, meč na silné jeho, aby potříni byli. 024 JER 050 037 Meč na koně jeho a na vozy jeho, i na všecku tu směsici, kteráž jest u prostřed něho, aby byli jako ženy; meč na poklady jeho, aby rozchvátáni byli. 024 JER 050 038 Sucho na vody jeho, aby vyschly; nebo země plná jest rytin, a při modlách bláznívají. 024 JER 050 039 Protož bydliti budou tam šelmy s hroznými potvorami, bydliti budou v ní i mladé sovy; a nebude tam bydleno na věky, ani přebýváno od národu až do pronárodu. 024 JER 050 040 Podobná bude k podvrácení hroznému Sodomy a Gomory i sousedů jejich, dí Hospodin; neosadí se tam žádný, aniž bydliti bude v ní syn člověka. 024 JER 050 041 Aj, lid přitáhne od půlnoci, a národ veliký, i králové znamenití, vzbuzeni jsouce od stran země. 024 JER 050 042 Lučiště a kopí pochytí, ukrutní budou, a neslitují se; hlas jejich jako moře zvučeti bude, a na koních pojedou, sšikovaní jako muž udatný k boji proti tobě, ó dcero Babylonská. 024 JER 050 043 Král Babylonský jakž uslyší pověst o nich, opadnou ruce jeho, úzkost zachvátí jej, bolest jako rodičku. 024 JER 050 044 Aj, jako lev vystupuje, více než zdutí Jordána proti příbytku Nejsilnějšího, a však v okamžení zaženu jej z této země, a toho, kterýž jest vyvolený, ustanovím nad ní. Nebo kdo jest mně rovný? A kdo mi složí rok? A kdo jest ten pastýř, kterýž by se postavil proti mně? 024 JER 050 045 Protož slyšte radu Hospodinovu, kterouž zavřel o Babylonu, a to, což myslil proti zemi Kaldejské: Zajisté žeť je vyvlekou nejmenší tohoto stáda, zajisté že je popléní i příbytek jejich. 024 JER 050 046 Od zvuku při dobývání Babylona třásti se bude ta země, a křik mezi národy slyšán bude. 024 JER 051 001 Takto praví Hospodin: Aj, já vzbudím proti Babylonu a proti těm, kteříž bydlejí u prostřed povstávajících proti mně, vítr hubící. 024 JER 051 002 A pošli na Babylon ty, jenž vějí, kteřížto převívati budou jej, a vyprázdní zemi jeho, když budou proti němu vůkol v den bídy. 024 JER 051 003 Natahujícímu, kterýž silně natahuje lučiště své, a kráčí v pancíři svém, dím: Neslitovávejtež se nad mládenci jeho, zahlaďte jako proklaté všecko vojsko jeho. 024 JER 051 004 Ať padnou zbití v zemi Kaldejské, a probodnutí na ulicích jeho. 024 JER 051 005 Nebo není opuštěn Izrael a Juda od Boha svého, od Hospodina zástupů, ačkoli země jejich plná jest provinění proti Svatému Izraelskému. 024 JER 051 006 Utecte z prostředku Babylona, a zachovejte jeden každý život svůj, abyste nebyli vypléněni v nepravosti jeho. Nebo čas bude pomsty Hospodinovy, sám odplatu dá jemu. 024 JER 051 007 Byltě koflíkem zlatým Babylon v ruce Hospodinově, opojujícím všecku zemi; víno jeho pili národové, protož se zbláznili národové. 024 JER 051 008 Ale v náhle padne Babylon, a potřín bude. Kvělte nad ním, nabeřte masti pro bolesti jeho, snad bude moci zhojen býti. 024 JER 051 009 Hojili jsme babylon, ale není zhojen, opusťme jej, a poďme jeden každý do země své; nebo až k nebi dosahá soud jeho, a vznesen jest až k nejvyšším oblakům. 024 JER 051 010 Vyvedl Hospodin při naši; poďte, a vypravujme na Sionu dílo Hospodina Boha našeho. 024 JER 051 011 Vytřete střely, shledejte, což nejvíc můžete, pavéz, Hospodin vzbudil ducha králů Médských, proto že proti Babylonu usouzení jeho jest, aby jej zkazil; pomsta zajisté jest Hospodinova, pomštění chrámu jeho. 024 JER 051 012 Na zdech babylonských zdvihněte korouhev, osaďte stráž, postavte strážné, připravte zálohy; nebo i myslil Hospodin, i učiní, což řekl proti obyvatelům Babylonským. 024 JER 051 013 Ó ty, kterýž bydlíš při vodách velikých, ó kterýž máš množství pokladů, přišloť skončení tvé, cíl lakomství tvého. 024 JER 051 014 Přisáhlť jest Hospodin zástupů skrze samého sebe: Jistotně naplním tě lidmi jako brouky, kteříž by prokřikovali nad tebou radostně: 024 JER 051 015 Ten, kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa, 024 JER 051 016 Kterýžto, když vydává hlas, ječí vody na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých. 024 JER 051 017 Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník od rytiny; nebo faleš jest slitina jeho, a není ducha v nich. 024 JER 051 018 Marnost jsou a dílo podvodů; v čas, v němž navštíveni budou, zahynou. 024 JER 051 019 Neníť jim podobný díl Jákobův; nebo on jest stvořitelem všeho, a částka dědictví jeho, Hospodin zástupů jest jméno jeho. 024 JER 051 020 Ty jsi mým kladivem rozrážejícím, nástroji válečnými, abych rozrážel skrze tebe národy, a kazil skrze tebe království, 024 JER 051 021 Abych rozrážel skrze tebe koně s jezdcem jeho, abych rozrážel skrze tebe vůz s tím, kdož jezdí na něm. 024 JER 051 022 Abych rozrážel skrze tebe muže i ženu, abych rozrážel skrze tebe starého i dítě, abych rozrážel skrze tebe mládence i pannu, 024 JER 051 023 Abych rozrážel skrze tebe pastýře s stádem jeho, abych rozrážel skrze tebe oráče s spřežením jeho, abych rozrážel skrze tebe vývody a knížata. 024 JER 051 024 Ale jižť odplatím Babylonu i všechněm obyvatelům Kaldejským za všecko bezpráví jejich, kteréž činili Sionu před očima vašima, dí Hospodin. 024 JER 051 025 Aj, já jsem proti tobě, ó horo, kteráž hubíš, dí Hospodin, kteráž hubíš všecku zemi; a vztáhna ruku svou na tebe, svalím tě z těch skal, a obrátím tě v horu spálenou. 024 JER 051 026 A nevezmou z tebe kamene k úhlu, ani kamene k základům; nebo pustinou věčnou budeš, praví Hospodin. 024 JER 051 027 Vyzdvihněte korouhev v zemi, trubte trubou mezi národy, připravte proti němu národy, svolejte proti němu království Ararat, Minni, Ascenez, ustanovte hejtmana proti němu, přiveďte koní jako brouků počet nesčíslný. 024 JER 051 028 Připravte proti Babylonu národy, krále země Médské, vývody její a všecka knížata její, i všecku zemi panování jejich. 024 JER 051 029 I bude se třásti země a bolestiti, když vykonáváno bude usouzení Hospodinovo proti Babylonu, aby obrátil zemi Babylonskou v pustinu, v níž by se žádný neosazoval. 024 JER 051 030 Přestanou silní Babylonští bojovati, seděti budou v ohradách, zhyne síla jejich, budou jako ženy, zapálí příbytky jejich, polámány budou závory jejich. 024 JER 051 031 Pošta jedna druhou potká, a posel posla, aby oznámeno bylo králi Babylonskému, že vzato jest město jeho na kraji, 024 JER 051 032 A že brodové vzati, i jezera vypálena ohněm, a muži bojovní předěšeni. 024 JER 051 033 Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Dcera Babylonská jest jako humno, jehož nabíjení čas; ještě maličko, a přijde čas žně její. 024 JER 051 034 Vyjídá mne, potírá mne Nabuchodonozor král Babylonský, vystavuje mne nádobu prázdnou, požírá mne jako drak, naplňuje břich svůj rozkošemi mými, vyhání mne. 024 JER 051 035 Násilé, kteréž se mně a mému tělu děje, přijdiž na Babylon, praví obyvatelkyně Sionská, a krev má na obyvatele země Kaldejské, praví Jeruzalém. 024 JER 051 036 Protož takto praví Hospodin: Aj, já vyvedu při tvou, a pomstím tě; nebo vysuším moře jeho, vysuším i vrchoviště jeho. 024 JER 051 037 I bude Babylon v hromady, v příbytek draků, v užasnutí a ckání, tak že nebude v něm žádného obyvatele. 024 JER 051 038 Jako lvové spolu řváti budou, skučeti budou jako lvíčata. 024 JER 051 039 Když se rozpálí, učiním jim hody, a tak je opojím, že zkřiknouti a snem věčným zesnouti musejí, tak aby neprocítili, dí Hospodin. 024 JER 051 040 Povedu je jako berany k zabití, jako skopce s kozly. 024 JER 051 041 Jakž by dobyt býti mohl Sesák? Jakž by vzata býti mohla chvála vší země? Jakž by přijíti mohl na spuštění Babylon mezi národy? 024 JER 051 042 Vystoupí proti Babylonu moře, množstvím vlnobití jeho přikryt bude. 024 JER 051 043 Města jeho budou pustinou, zemí vyprahlou a pustou, zemí, v jejíchž městech neosadí se žádný, aniž projde skrze ně syn člověka. 024 JER 051 044 Navštívím také Béle v Babyloně, a vytrhnu, což sehltil, z úst jeho, i nepohrnou se k němu více národové; také i zdi Babylonské padnou. 024 JER 051 045 Vyjděte z prostředku jeho, lide můj, a vysvoboďte jeden každý duši svou od prchlivosti hněvu Hospodinova. 024 JER 051 046 A nebuďtež choulostivého srdce, aniž se bojte pověsti, kteráž slyšána bude v té zemi, když přijde tohoto roku pověst, a potom druhého roku pověst, i ukrutenství v zemi, a pán na pána. 024 JER 051 047 Protož aj, dnové přijdou, že navštívím rytiny Babylonské, a všecka země jeho zahanbena bude, i všickni zbití jeho padnou u prostřed něho. 024 JER 051 048 I budou prozpěvovati nad Babylonem nebesa i země, a cožkoli v nich jest, když na něj od půlnoci přitáhnou ti zhoubcové, dí Hospodin. 024 JER 051 049 Ano i Babylon padnouti musí, ó zbití Izraelovi, i s Babylonem padnou zbití vší země jeho. 024 JER 051 050 Ó kdož jste znikli meče, jděte, nezastavujte se; zpomínejte, daleko jsouce, na Hospodina, a Jeruzalém nechť vstupuje na srdce vaše. 024 JER 051 051 Rcete: Stydímeť se, že slýcháme útržku, hanbí se tváře naše, že cizozemci chodí do svatyní domu Hospodinova. 024 JER 051 052 Protož aj, dnové přijdou, dí Hospodin, že navštívím rytiny jeho, a po vší zemi jeho stonati bude zraněný. 024 JER 051 053 Byť pak vstoupil Babylon na nebe, a byť pak ohradil velmi vysokou pevnost svou, přitáhnou ode mne na něj zhoubcové, praví Hospodin. 024 JER 051 054 Zvuk křiku z Babylona, a potření veliké z země Kaldejské. 024 JER 051 055 Nebo Hospodin popléní Babylon, a vyhladí z něho hřmot veliký, byť pak zvučela vlnobití jejich jako vody mnohé, vydáván byl hluk hlasu jejich, 024 JER 051 056 Když přitáhne na něj, na Babylon zhoubce. I budou jati silní jeho, potříno bude lučiště jejich; nebo Bůh silný odplatí, Hospodin vrchovatě odplatí. 024 JER 051 057 Opojím knížata jeho i moudré jeho, vývody jeho i znamenitější jeho i silné jeho, aby zesnuli snem věčným, a neprocítili, dí král, jehož jméno jest Hospodin zástupů. 024 JER 051 058 Takto praví Hospodin zástupů: Oboje zed Babylonská velmi široká do gruntu zbořena bude, a brány jeho vysoké ohněm spáleny budou, a tak nadarmo pracovati budou lidé a národové při ohni, až ustanou. 024 JER 051 059 Slovo, kteréž přikázal Jeremiáš prorok Saraiášovi synu Neriášovu, synu Maaseiášovu, když se vypravil od Sedechiáše krále Judského do Babylona, léta čtvtého kralování jeho, (byl pak Saraiáš kníže Menuchské), 024 JER 051 060 Když sepsal Jeremiáš všecko zlé, kteréž přijíti mělo na Babylon, do knihy jedné, všecka ta slova, kteráž jsou psána proti Babylonu. 024 JER 051 061 I řekl Jeremiáš Saraiášovi: Když přijdeš do Babylona, a uzříš jej, tedy čti všecka ta slova. 024 JER 051 062 A rci: Ó Hospodine, ty jsi mluvil o místě tomto, že je zkazíš, tak že nebude v něm obyvatele, od člověka až do hovada, ale že hrozně zpuštěno na věky bude. 024 JER 051 063 Když pak do konce přečteš knihu tuto, přivaž k ní kámen, a hoď ji do prostřed Eufrates, 024 JER 051 064 A rci: Tak potopen bude Babylon, a nepovstane z toho zlého, kteréž já uvedu na něj, ačkoli ustávati budou. Až potud slova Jeremiášova. 024 JER 052 001 V jedenmecítma letech byl Sedechiáš, když počal kralovati, a jedenácte let kraloval v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Chamutal, dcera Jeremiášova z Lebna. 024 JER 052 002 I činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, všecko tak, jakž byl dělal Joakim. 024 JER 052 003 Nebo se to dálo pro rozhněvání Hospodinovo proti Jeruzalému a Judovi, až je i zavrhl od tváři své. V tom zprotivil se Sedechiáš králi Babylonskému. 024 JER 052 004 Stalo se pak léta devátého kralování jeho, měsíce desátého, v desátý den téhož měsíce, že přitáhl Nabuchodonozor král Babylonský se vším vojskem svým k Jeruzalému, a položili se u něho, a vzdělali proti němu hradbu vůkol. 024 JER 052 005 A bylo město obleženo až do jedenáctého léta krále Sedechiáše. 024 JER 052 006 V kterémžto, měsíce čtvrtého, devátého dne téhož měsíce, rozmohl se hlad v městě, a neměl chleba lid země. 024 JER 052 007 I prolomeny jsou zdi městské, a všickni muži bojovní utekli, a vyšli z města v noci skrze bránu mezi dvěma zdmi, u zahrady královské, (Kaldejští pak leželi okolo města), a ušli cestou pouště. 024 JER 052 008 I honilo vojsko Kaldejské krále, a postihli Sedechiáše na rovinách Jerišských, a všecko vojsko jeho rozprchlo se od něho. 024 JER 052 009 A tak javše krále, přivedli ho k králi Babylonskému do Ribla v zemi Emat, kdežto učinil o něm soud. 024 JER 052 010 I zmordoval král Babylonský syny Sedechiášovy před očima jeho, ano i všecka knížata Judská zmordoval v Ribla. 024 JER 052 011 Oči pak Sedechiášovy oslepil, a svázav ho řetězy ocelivými král Babylonský, dal jej dovésti do Babylona, a dal jej do vězení až do dne smrti jeho. 024 JER 052 012 Potom měsíce pátého, desátého dne téhož měsíce, léta devatenáctého kralování Nabuchodonozora krále Babylonského, přitáhl Nebuzardan, hejtman nad žoldnéři, kterýž sloužíval králi Babylonskému, do Jeruzaléma. 024 JER 052 013 A zapálil dům Hospodinův, i dům královský, i všecky domy v Jeruzalémě, a tak všecky domy veliké vypálil ohněm. 024 JER 052 014 Všecky také zdi Jeruzalémské vůkol pobořilo všecko vojsko Kaldejské, kteréž bylo s tím hejtmanem nad žoldnéři. 024 JER 052 015 Přitom z chaterného lidu, totiž ostatek lidu, kterýž byl zůstal v městě, i poběhlce, kteříž byli ustoupili k králi Babylonskému, a jiný obecný lid zavedl Nebuzardan, hejtman nad žoldnéři. 024 JER 052 016 Toliko něco chaterného lidu země zanechal Nebuzardan, hejtman nad žoldnéři, aby byli vinaři a oráči. 024 JER 052 017 Nadto sloupy měděné, kteříž byli v domě Hospodinově, i podstavky i moře měděné, kteréž bylo v domě Hospodinově, ztloukli Kaldejští, a odvezli všecku měď z nich do Babylona. 024 JER 052 018 Též hrnce. lopaty a nástroje hudebné, a kotlíky a kadidlnice, i všecky nádoby měděné, jimiž sloužili, pobrali. 024 JER 052 019 I medenice a nádoby k oharkům, s kotlíky a hrnci, a svícny, a kadidlnice a koflíky, a cožkoli zlatého a stříbrného bylo, pobral hejtman nad žoldnéři; 024 JER 052 020 Sloupy dva, moře jedno, a volů dvanáct měděných, kteříž byli pod podstavky, jichž byl nadělal král Šalomoun do domu Hospodinova. Nebylo váhy mědi všech těch nádob. 024 JER 052 021 Nebo sloupů těch, osmnácti loket byla výška sloupu jednoho, kterýž okolek měl dvanácti loktů, ztlouští pak čtyř prstů byl dutý. 024 JER 052 022 A makovice na něm měděná, a makovice jedné výška pěti loket, a mřežování i jablka zrnatá na té makovici vůkol; všecko bylo měděné. Takovýž byl i sloup druhý s zrnatými jablky. 024 JER 052 023 A bylo jablek zrnatých devadesát a šest po každé straně; všudy jablek zrnatých bylo po stu na mřežování vůkol. 024 JER 052 024 Vzal také hejtman nad žoldnéři Saraiáše kněze předního, a Sofoniáše kněze nižšího, a tři strážné prahu. 024 JER 052 025 A z města vzal komorníka jednoho, kterýž byl hejtmanem nad muži bojovnými, a sedm mužů, jenž bývali při králi, kteříž nalezeni byli v městě, a předního spisovatele vojska, kterýž popisoval vojsko z lidu země, a šedesáte mužů z lidu země, kteříž nalezeni byli v městě. 024 JER 052 026 Zjímav tedy je Nebuzardan, hejtman nad žoldnéři, přivedl je k králi Babylonskému do Ribla. 024 JER 052 027 I pobil je král Babylonský, a zmordoval je v Ribla v zemi Emat, a tak zaveden jest Juda z země své. 024 JER 052 028 Tenť jest lid, kterýž zavedl Nabuchodonozor léta sedmého, Judských tři tisíce a třimecítma. 024 JER 052 029 Léta osmnáctého Nabuchodonozora zavedl z Jeruzaléma duší osm set třidceti a dvě. 024 JER 052 030 Léta třimecítmého Nabuchodonozora zavedl Nebuzardan, hejtman nad žoldnéři, Judské, duší sedm set čtyřidceti a pět, všech duší čtyry tisíce a šest set. 024 JER 052 031 Stalo se také třidcátého sedmého léta po zajetí Joachina krále Judského, dvanáctého měsíce, dvadcátého pátého dne téhož měsíce, povýšil Evilmerodach král Babylonský toho léta, když počal kralovati, Joachina krále Judského, pustiv ho z žaláře. 024 JER 052 032 A mluvil s ním dobrotivě, i stolici jeho postavil nad stolice králů, kteříž s ním byli v Babyloně. 024 JER 052 033 Změnil též roucho jeho, kteréž měl v žaláři, a jídal chléb před ním vždycky, po všecky dny života svého. 024 JER 052 034 Nebo vyměřený pokrm ustavičně dáván byl jemu od krále Babylonského, a to na každý den, až do dne smrti jeho, po všecky dny života jeho. # # BOOK 025 LAM Lamentations Plaè 025 LAM 001 001 Ach, město tak lidné, jakť jest samotné zůstalo, a učiněno jako vdova! Nejznamenitější mezi národy, přední mezi krajinami pod plat uvedeno. 025 LAM 001 002 Ustavičně pláče v noci, a slzy jeho na lících jeho, ze všech milovníků svých nemá žádného potěšitele; všickni přátelé jeho nevěrně se k němu mají, obrátili se mu v nepřátely. 025 LAM 001 003 Zastěhoval se Juda, proto že byl trápen a u veliké porobě, však osadiv se mezi pohany, nenalézá odpočinutí; všickni, kteříž jej honí, postihají jej v těsně. 025 LAM 001 004 Cesty Siona kvílí, že žádný nepřichází k slavnosti. Všecky brány jeho zpustly, kněží jeho vzdychají, panny jeho smutné jsou, on pak sám pln jest hořkosti. 025 LAM 001 005 Nepřátelé jeho jsou hlavou, odpůrcům jeho šťastně se vede; nebo jej Hospodin zarmoutil pro množství přestoupení jeho. Maličcí jeho odešli do zajetí před oblíčejem nepřítele. 025 LAM 001 006 A tak odňata od dcery Sionské všecka okrasa její. Knížata její jsou podobná jelenům, kteříž nenalézají pastvy, a ucházejí bez moci před tím, kdož je honí. 025 LAM 001 007 Rozpomínáť se dcera Jeruzalémská ve dnech trápení svého a kvílení svého na všecka svá utěšení, kteráž mívala ode dnů starodávních, když padá lid její od ruky nepřítele, nemajíc žádného, kdo by ji retoval. Protivníciť se jí dívajíce, posmívají se klesnutí jejímu. 025 LAM 001 008 Těžce hřešila dcera Jeruzalémská, protož jako nečistá odloučena jest. Všickni, kteříž ji v poctivosti mívali, neváží jí sobě, proto že vidí nahotu její; ona pak vzdychá, obrácena jsuci zpět. 025 LAM 001 009 Nečistota její na podolcích jejích; nepamatovala na skončení své, protož patrně klesá, nemajíc žádného, kdo by ji potěšil. Popatřiž, Hospodine, na trápení mé, neboť se vyvýšil nepřítel. 025 LAM 001 010 Sáhl rukou svou nepřítel na všecky drahé věci její; nebo musí se dívati pohanům, an chodí do svatyně její, o čemž jsi byl přikázal, aby tobě nevcházeli do shromáždění. 025 LAM 001 011 Všecken lid její vzdychajíce, hledají chleba, vynakládají nejdražší věci své za pokrm k očerstvení života. Vzezřiž, Hospodine, a popatřiž, neboť jsem v nevážnosti. 025 LAM 001 012 Nic-liž vám do toho, ó všickni, kteříž tudyto jdete? Pohleďte a vizte, jest-li bolest podobná bolesti mé, kteráž jest mi učiněna, jak mne zámutkem naplnil Hospodin v den prchlivosti hněvu svého. 025 LAM 001 013 Seslal s výsosti oheň do kostí mých, kterýž opanoval je; roztáhl sít nohám mým, obrátil mne zpět, obrátil mne v pustinu, celý den neduživá jsem. 025 LAM 001 014 Tuze svázáno jest rukou jeho jho přestoupení mých, tuze spletené houžve připadly na hrdlo mé, porazilo sílu mou; vydal mne Pán v ruku nepřátel, nemohuť povstati. 025 LAM 001 015 Pošlapal Pán všecky mé silné u prostřed mne, svolal proti mně zástupy, aby potřel mládence mé, tlačil Pán presem pannu dceru Judskou. 025 LAM 001 016 Pro tyť věci já pláči, z očí mých, z očí mých tekou vody, a že jest vzdálen ode mne potěšitel, kterýž by očerstvil duši mou; synové moji jsou pohubeni, nebo ssilil se nepřítel. 025 LAM 001 017 Rozprostírá dcera Sionská ruce své, nemá žádného, kdo by ji potěšil; vzbudiltě Hospodin proti Jákobovi všudy vůkol něho nepřátely jeho, mezi nimiž jest dcera Jeruzalémská jako pro nečistotu oddělená. 025 LAM 001 018 Spravedlivý jest Hospodin, neboť jsem na odpor činila ústům jeho. Slyšte medle všickni lidé, a vizte bolest mou; panny mé i mládenci moji odebrali se do zajetí. 025 LAM 001 019 Volala jsem na milovníky své, oni oklamali mne; kněží moji a starci moji v městě pomřeli, hledajíce pokrmu, aby posilnili života svého. 025 LAM 001 020 Popatřiž, ó Hospodine, neboť mi úzko; vnitřnosti mé zkormouceny jsou, srdce mé svadne ve mně, proto že jsem na odpor velice činila. Vně meč na sirobu přivodí, v domě pouhá smrt. 025 LAM 001 021 Slýchajíť, že já vzdychám, ale není žádného, kdo by mne potěšil. Všickni nepřátelé moji slyšíce o mých bídách, radují se, že jsi to učinil, a přivedl den předohlášený, ale budouť mně podobní. 025 LAM 001 022 Nechť přijde všecka nešlechetnost jejich před oblíčej tvůj, a učiň jim, jakož jsi učinil mně pro všecka přestoupení má; neboť jsou mnohá úpění má, a srdce mé neduživé. 025 LAM 002 001 Jak hustým oblakem prchlivosti své přikryl Pán dceru Sionskou! Shodil s nebe na zem slávu Izraelovu, aniž se rozpomenul na podnože noh svých v den prchlivosti své. 025 LAM 002 002 Sehltil Pán beze vší lítosti všecky příbytky Jákobovy, zbořil v prchlivosti své ohrady dcery Judské, udeřil jimi o zem, v potupu uvedl království i knížata její. 025 LAM 002 003 Odťal v rozpálení hněvu všecken roh Izraelův, odvrátil zpět pravici svou od nepřítele, a rozpáliv se proti Jákobovi jako oheň plápolající, pálí do cela vůkol. 025 LAM 002 004 Natáhl lučiště své jako nepřítel, postavil pravici svou jako protivník, i zbil všecky nejzdařilejší z lidu, a vylil do stánku dcery Sionské jako oheň prchlivost svou. 025 LAM 002 005 Učiněn jest Pán podobný nepříteli, sehltil Izraele, sehltil všecky paláce jeho, zkazil ohrady jeho, a rozmnožil v lidu Judském zámutek a žalost. 025 LAM 002 006 Mocí zajisté odtrhl jako od zahrady plot svůj, zkazil stánek svůj, v zapomenutí uvedl Hospodin na Sionu slavnost a sobotu, a v prchlivosti hněvu svého zavrhl krále i kněze. 025 LAM 002 007 Zavrhl Pán oltář svůj, v ošklivost vzal svatyni svou, vydal v ruku nepřítele zdi a paláce Sionské; křičeli v domě Hospodinově jako v den slavnosti. 025 LAM 002 008 Uložiltě Hospodin zkaziti zed dcery Sionské, roztáhl šňůru, a neodvrátil ruky své od zhouby; pročež val i zed kvílí, a spolu mdlejí. 025 LAM 002 009 Poraženy jsou na zem brány její, zkazil a polámal závory její; král její i knížata její mezi pohany. Není ani zákona, proroci také její nemívají vidění od Hospodina. 025 LAM 002 010 Starší dcery Sionské usadivše se na zemi, mlčí, posýpají prachem hlavy své, a přepasují se žíněmi panny Jeruzalémské, svěšují k zemi hlavy své. 025 LAM 002 011 Zhynuly od slz oči mé, zkormoutily se vnitřnosti mé, a vykydla se na zem játra má, pro potření dcery lidu mého, když i nemluvňátka a prsí požívající na ulicích města se svírají. 025 LAM 002 012 A říkají matkám svým: Kdež jest obilé a víno? když se jako zraněný svírají po ulicích města, a vypouštějí duše své na klíně matek svých. 025 LAM 002 013 Kohoť za svědka přivedu? Koho připodobním k tobě, ó dcero Jeruzalémská? Koho tobě přirovnám, abych tě potěšil, panno dcero Sionská? Nebo veliké jest jako moře potření tvé. Kdož by tě zhojiti mohl? 025 LAM 002 014 Proroci tvoji předpovídali tobě lživé a ničemné věci, a neodkrývali nepravosti tvé, aby odvrátili zajetí tvé, ale předpovídali tobě těžkosti, oklamání a vyhnání. 025 LAM 002 015 Všickni, kteříž jdou cestou, tleskají nad tebou rukama, diví se a potřásají hlavou svou za tebou, dcero Jeruzalémská, říkajíce: To-li jest to město, o němž říkávali, že jest nejkrásnější a utěšením vší země? 025 LAM 002 016 Všickni nepřátelé tvoji rozdírají na tebe ústa svá, hvízdají a škřipí zuby, říkajíce: Sehlťme ji. Totoť jest jistě ten den, jehož jsme očekávali; jižtě nastal, vidíme. 025 LAM 002 017 Učinil Hospodin to, což byl uložil, splnil řeč svou, kterouž přikazoval ode dnů starodávních, bořil bez lítosti, a obveselil nad tebou nepřítele, povýšil rohu protivníků tvých. 025 LAM 002 018 Vykřikovalo srdce jejich proti Pánu. Ó ty zdi dcery Sionské, vylévej jako potok slzy dnem i nocí, nedávej sobě odpočinutí, aniž se spokojuj zřítelnice oka tvého. 025 LAM 002 019 Vstaň, křič v noci, při počátku bdění, vylévej jako vodu srdce své před oblíčejem Páně; pozdvihuj k němu rukou svých za život dítek svých svírajících se hladem, na rohu všech ulic, a rci: 025 LAM 002 020 Pohleď, Hospodine, a popatř, komu jsi tak kdy učinil? Zdaliž jídají ženy plod svůj, nemluvňátka rozkošná? Zdaliž mordován býti má v svatyni Páně kněz a prorok? 025 LAM 002 021 Leží na zemi po ulicích mladý i starý, panny mé i mládenci moji padli od meče, zmordoval jsi je, a zbil v den prchlivosti své bez lítosti. 025 LAM 002 022 Svolal jsi jako ke dni slavnosti z vůkolí ty, jichž se velice straším, a nebylo v den prchlivosti Hospodinovy, kdo by ušel neb pozůstal. Kteréž jsem na rukou pěstovala a vychovala, ty nepřítel můj do konce zhubil. 025 LAM 003 001 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího. 025 LAM 003 002 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu. 025 LAM 003 003 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den. 025 LAM 003 004 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé. 025 LAM 003 005 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí. 025 LAM 003 006 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli. 025 LAM 003 007 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj. 025 LAM 003 008 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou. 025 LAM 003 009 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl. 025 LAM 003 010 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších. 025 LAM 003 011 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý. 025 LAM 003 012 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám. 025 LAM 003 013 Postřelil ledví má střelami toulu svého. 025 LAM 003 014 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den. 025 LAM 003 015 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem. 025 LAM 003 016 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela. 025 LAM 003 017 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí, 025 LAM 003 018 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu. 025 LAM 003 019 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč, 025 LAM 003 020 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně. 025 LAM 003 021 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám), 025 LAM 003 022 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho, 025 LAM 003 023 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá. 025 LAM 003 024 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm. 025 LAM 003 025 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá. 025 LAM 003 026 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo. 025 LAM 003 027 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého, 025 LAM 003 028 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo, 025 LAM 003 029 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje, 025 LAM 003 030 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou. 025 LAM 003 031 Neboť nezamítá Pán na věčnost; 025 LAM 003 032 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého. 025 LAM 003 033 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských. 025 LAM 003 034 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi, 025 LAM 003 035 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího, 025 LAM 003 036 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje. 025 LAM 003 037 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal? 025 LAM 003 038 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré? 025 LAM 003 039 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své? 025 LAM 003 040 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu. 025 LAM 003 041 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe. 025 LAM 003 042 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš. 025 LAM 003 043 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ. 025 LAM 003 044 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba. 025 LAM 003 045 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto. 025 LAM 003 046 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši. 025 LAM 003 047 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření. 025 LAM 003 048 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého. 025 LAM 003 049 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení, 025 LAM 003 050 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe. 025 LAM 003 051 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého. 025 LAM 003 052 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny. 025 LAM 003 053 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením. 025 LAM 003 054 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně. 025 LAM 003 055 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší. 025 LAM 003 056 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým. 025 LAM 003 057 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se. 025 LAM 003 058 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj. 025 LAM 003 059 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti. 025 LAM 003 060 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně. 025 LAM 003 061 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně, 025 LAM 003 062 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den. 025 LAM 003 063 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich. 025 LAM 003 064 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich. 025 LAM 003 065 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně. 025 LAM 003 066 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým. 025 LAM 004 001 Jak tě zašlo zlato, změnilo se ryzí zlato nejvýbornější, rozmetáno jest kamení svaté sem i tam po všech ulicích. 025 LAM 004 002 Synové Sionští nejdražší, kteříž ceněni býti měli za zlato nejčištší, jakť jsou počteni za nádoby hliněné, dílo rukou hrnčíře! 025 LAM 004 003 An draci vynímajíce prsy, krmí mladé své, dcera pak lidu mého příčinou ukrutníka podobná jest sovám na poušti. 025 LAM 004 004 Jazyk prsí požívajícího přilnul žízní k dásním jeho; děti prosí za chléb, ale není žádného, kdo by lámal jim. 025 LAM 004 005 Ti, kteříž jídali rozkošné krmě, hynou na ulicích; kteříž chováni byli v šarlatě, octli se v hnoji. 025 LAM 004 006 Větší jest trestání dcery lidu mého, než pomsta Sodomy, kteráž podvrácena jest jako v okamžení, aniž trvaly při ní rány. 025 LAM 004 007 Čistší byli Nazareové její než sníh, bělejší než mléko, rděla se těla jejich více než drahé kamení, jako by z zafiru vytesáni byli. 025 LAM 004 008 Ale již vzezření jejich temnější jest než černost, nemohou poznáni býti na ulicích; přischla kůže jejich k kostem jejich, prahne, jest jako dřevo. 025 LAM 004 009 Lépe se stalo těm, jenž zbiti jsou mečem, nežli kteříž mrou hladem, (oni zajisté zhynuli, probodeni byvše), pro nedostatek úrod polních. 025 LAM 004 010 Ruce žen lítostivých vařily syny své, aby jim byli za pokrm v potření dcery lidu mého. 025 LAM 004 011 Všelijak vypustil Hospodin prchlivost svou, vylévá zůřivost hněvu svého, a zapálil oheň na Sionu, kterýž sežral základy jeho. 025 LAM 004 012 Králové země i všickni obyvatelé okršlku světa nikoli by neuvěřili, by měl byl vjíti protivník a nepřítel do bran Jeruzalémských, 025 LAM 004 013 Pro hříchy proroků jeho a nepravosti kněží jeho, vylévajících u prostřed něho krev spravedlivých. 025 LAM 004 014 Toulali se jako slepí po ulicích, kálejíce se ve krvi, kteréž nemohli se než dotýkati oděvy svými. 025 LAM 004 015 Volali na ně: Ustupujte nečistí, ustupujte, ustupujte, nedotýkejte se. Právěť jsou ustoupili, anobrž sem i tam se rozlezli, až mezi národy říkají: Nebudouť více míti vlastního bydlení. 025 LAM 004 016 Tvář hněvivá Hospodinova rozptýlila je, aniž na ně více popatří; nepřátelé kněží nešanují, starcům milosti nečiní. 025 LAM 004 017 A vždy ještě až do ustání očí svých hledíme o pomoc sobě neprospěšnou, zření majíce k národu, nemohoucímu vysvoboditi. 025 LAM 004 018 Šlakují kroky naše, tak že ani po ulicích našich choditi nemůžeme; přiblížilo se skončení naše, doplnili se dnové naši, přišlo zajisté skončení naše. 025 LAM 004 019 Rychlejší jsou ti, kteříž nás stihají, než orlice nebeské; po horách stihají nás, na poušti zálohy nám zdělali. 025 LAM 004 020 Dýchání chřípí našich, totiž pomazaný Hospodinův, lapen jest v jamách jejich, o němž jsme říkali: V stínu jeho živi budeme mezi národy. 025 LAM 004 021 Raduj se a vesel se, dcero Idumejská, kteráž jsi se usadila v zemi Uz. Takéť k tobě přijde kalich, opiješ se a obnažíš se. 025 LAM 004 022 Ó dcero Sionská, když vykonána bude kázeň nepravosti tvé, nenechá tě déle v zajetí tvém. Ale tvou nepravost, ó dcero Idumejská, trestati bude a odkryje hříchy tvé. 025 LAM 005 001 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše. 025 LAM 005 002 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům. 025 LAM 005 003 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy. 025 LAM 005 004 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází. 025 LAM 005 005 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti. 025 LAM 005 006 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem. 025 LAM 005 007 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme. 025 LAM 005 008 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich. 025 LAM 005 009 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti. 025 LAM 005 010 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu. 025 LAM 005 011 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí. 025 LAM 005 012 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti. 025 LAM 005 013 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají. 025 LAM 005 014 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých. 025 LAM 005 015 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše. 025 LAM 005 016 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili. 025 LAM 005 017 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše, 025 LAM 005 018 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní. 025 LAM 005 019 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu. 025 LAM 005 020 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy? 025 LAM 005 021 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna. 025 LAM 005 022 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice? # # BOOK 026 EZE Ezekiel Ezechiel 026 EZE 001 001 Stalo se pak třidcátého léta, čtvrtého měsíce, dne pátého, když jsem byl mezi zajatými u řeky Chebar, že otevřína byla nebesa, a viděl jsem vidění Boží. 026 EZE 001 002 Pátého dne téhož měsíce, pátého léta zajetí krále Joachina, 026 EZE 001 003 V pravdě stalo se slovo Hospodinovo k Ezechielovi knězi, synu Buzi, v zemi Kaldejské u řeky Chebar, a byla nad ním ruka Hospodinova. 026 EZE 001 004 I viděl jsem, a aj, vítr tuhý přicházel od půlnoci, a oblak veliký, a oheň plápolající, a okolo něho byl blesk, a z prostředku jeho jako nějaká velmi prudká světlost, z prostředku toho ohně. 026 EZE 001 005 Z prostředku jeho také ukázalo se podobenství čtyř zvířat, jejichž takový byl způsob: Podobenství člověka měli. 026 EZE 001 006 A po čtyřech tvářích jedno každé, a po čtyřech křídlích jedno každé mělo. 026 EZE 001 007 Jejichž nohy nohy přímé, ale zpodek noh jejich jako zpodek nohy telecí, a blyštěly se podobně jako ocel pulerovaná. 026 EZE 001 008 Ruce pak lidské pod křídly jejich, po čtyřech stranách jejich, a tváři jejich i křídla jejich na čtyřech těch stranách. 026 EZE 001 009 Spojena byla křídla jejich jednoho s druhým. Neobracela se, když šla; jedno každé přímo na svou stranu šlo. 026 EZE 001 010 Podobenství pak tváří jejich s předu tvář lidská, a tvář lvová po pravé straně každého z nich; tvář pak volovou po levé straně všech čtvero, též tvář orličí s zadu mělo všech čtvero z nich. 026 EZE 001 011 A tváři jejich i křídla jejich pozdvižena byla zhůru. Každé zvíře dvě křídla pojilo s křídly dvěma druhého, dvěma pak přikrývala těla svá. 026 EZE 001 012 A každé přímo na svou stranu šlo. Kamkoli ukazoval duch, aby šla, tam šla, neuchylovala se, když chodila. 026 EZE 001 013 Podobnost také těch zvířat na pohledění byla jako uhlí řeřavého, na pohledění jako pochodně. Kterýžto oheň ustavičně chodil mezi zvířaty, a ten oheň měl blesk, a z téhož ohně vycházelo blýskání. 026 EZE 001 014 Také ta zvířata běhala, a navracovala se jako prudké blýskání. 026 EZE 001 015 A když jsem hleděl na ta zvířata, a aj, kolo jedno bylo na zemi při zvířatech u čtyř tváří jednoho každého z nich. 026 EZE 001 016 Na pohledění byla kola, a udělání jich jako barva tarsis, a podobnost jednostejnou měla všecka ta kola, a byla na pohledění i udělání jejich, jako by bylo kolo u prostřed kola. 026 EZE 001 017 Na čtyři strany své jíti majíce, chodila, a neuchylovala se, když šla. 026 EZE 001 018 A loukoti své, i vysokost měla, že hrůza z nich šla, a šínové jejich vůkol všech čtyř kol plní byli očí. 026 EZE 001 019 Když pak chodila zvířata, chodila kola podlé nich, a když se vznášela zvířata vzhůru od země, vznášela se i kola. 026 EZE 001 020 Kdekoli chtěl Duch, aby šla, tam šla; kde Duch chtěl jíti, i kola vznášela se naproti nim, nebo duch zvířat byl v kolách. 026 EZE 001 021 Když ona šla, šla, a když ona stála, stála, a když se vznášela od země, vznášela se také kola s nimi, nebo duch zvířat byl v kolách. 026 EZE 001 022 Podobenství pak oblohy bylo nad hlavami zvířat jako podobenství křištálu roztaženého nad hlavami jejich svrchu. 026 EZE 001 023 A pod oblohou křídla jejich pozdvižená byla, jedno připojené k druhému. Každé mělo dvě, jimiž se přikrývalo, každé, pravím, mělo dvě, jimiž přikrývalo tělo své. 026 EZE 001 024 I slyšel jsem zvuk křídel jejich jako zvuk vod mnohých, jako zvuk Všemohoucího, když chodila, zvuk hluku jako zvuk vojska. Když pak stála, spustila křídla svá. 026 EZE 001 025 Byl také zvuk svrchu nad oblohou, kteráž byla nad hlavou jejich, když stála a spustila křídla svá. 026 EZE 001 026 Svrchu pak na obloze, kteráž byla nad hlavou jejich, bylo podobenství trůnu, na pohledění jako kámen zafirový, a nad podobenstvím trůnu na něm svrchu, na pohledění jako tvárnost člověka. 026 EZE 001 027 I viděl jsem na pohledění jako velmi prudkou světlost, a u vnitřku jejím vůkol na pohledění jako oheň, od bedr jeho vzhůru; od bedr pak jeho dolů viděl jsem na pohledění jako oheň, a blesk vůkol něho. 026 EZE 001 028 Na pohledění jako duha, kteráž bývá na oblace v čas deště, takový na pohledění byl blesk vůkol. To bylo vidění podobenství slávy Hospodinovy. Kteréžto viděv, padl jsem na tvář svou, a slyšel jsem hlas mluvícího. 026 EZE 002 001 Kterýž řekl ke mně: Synu člověčí, postav se na nohy své, ať mluvím s tebou. 026 EZE 002 002 I vstoupil do mne duch, když promluvil ke mně, a postavil mne na nohy mé, a slyšel jsem, an mluví ke mně. 026 EZE 002 003 Kterýž řekl mi: Synu člověčí, já tě posílám k synům Izraelským, k národům zpurným, kteříž zpurně se postavovali proti mně; oni i otcové jejich zpronevěřovali se mi, až právě do tohoto dne. 026 EZE 002 004 K těch, pravím, synům nestydaté tváři a zatvrdilého srdce já posílám tě, a díš k nim: Takto praví Panovník Hospodin, 026 EZE 002 005 Již oni slyšte neb nechte: Že dům zpurný jsou. Ať vědí, že prorok byl u prostřed nich. 026 EZE 002 006 Ty pak synu člověčí, neboj se jich, aniž se boj slov jejich, že zpurní a jako trní jsou proti tobě, a že mezi štíry bydlíš. Slov jejich neboj se, a tváři jejich se nestrachuj, proto že dům zpurný jsou. 026 EZE 002 007 Ale mluv slova má k nim, již oni slyšte neb nechte: Že zpurní jsou. 026 EZE 002 008 Ty pak synu člověčí, slyš, co já pravím tobě: Nebuď zpurný jako ten dům zpurný. Otevři ústa svá, a sněz, co já tobě dám. 026 EZE 002 009 I viděl jsem, a aj, ruka vztažena byla ke mně, a aj, v ní svinutá kniha. 026 EZE 002 010 Kteroužto rozvinul přede mnou, a byla popsaná s předu i z zadu, a bylo v ní psáno naříkání, kvílení a běda. 026 EZE 003 001 Tedy řekl mi: Synu člověčí, což před tebou jest, sněz, sněz knihu tuto, a jdi, mluv k domu Izraelskému. 026 EZE 003 002 I otevřel jsem ústa svá, a dal mi snísti knihu tu, 026 EZE 003 003 Řka ke mně: Synu člověčí, nakrm břicho své, a střeva svá naplň knihou touto, kteroužť dávám. I snědl jsem, a byla v ústech mých jako med sladká. 026 EZE 003 004 Za tím řekl mi: Synu člověčí, jdiž k domu Izraelskému, a mluv k nim slovy mými. 026 EZE 003 005 Nebo nebudeš poslán k lidu hluboké řeči a nesnadného jazyka, ale k domu Izraelskému. 026 EZE 003 006 Ne k národům mnohým hluboké řeči a nesnadného jazyka, jejichž bys slovům nerozuměl, ješto, kdybych tě k nim poslal, uposlechli by tebe. 026 EZE 003 007 Ale dům Izraelský nebudou tě chtíti poslouchati, poněvadž nechtí poslouchati mne; nebo všecken dům Izraelský jest tvrdočelný a zatvrdilého srdce. 026 EZE 003 008 Ale učinil jsem tvář tvou tvrdou proti tváři jejich, a čelo tvé tvrdé proti čelu jejich. 026 EZE 003 009 Jako kámen přetvrdý, pevnější než skálu učinil jsem čelo tvé; nebojž se jich, aniž se strachuj tváři jejich, proto že dům zpurný jsou. 026 EZE 003 010 I řekl ke mně: Synu člověčí, všecka slova má, kterážť mluviti budu, přijmi v srdce své, a ušima svýma slyš. 026 EZE 003 011 A jdi k zajatým, k synům lidu svého, a mluv k nim, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin, již oni slyšte neb nechte. 026 EZE 003 012 Tehdy odnesl mne Duch, a slyšel jsem za sebou hlas hřmotu velikého: Požehnaná sláva Hospodinova z místa svého. 026 EZE 003 013 A hlas křídel těch zvířat, kteráž se vespolek dotýkala, a hlas kol naproti nim, a hlas hřmotu velikého. 026 EZE 003 014 Duch pak odnesl mne, a vzal mne, a odšel jsem truchliv, v hněvě ducha svého, ale ruka Hospodinova nade mnou silnější byla. 026 EZE 003 015 I přišel jsem k zajatým do Telabib, bydlícím při řece Chebar, a seděl jsem, kdež oni bydlili. Seděl jsem, pravím, sedm dní u prostřed nich s užasnutím. 026 EZE 003 016 I stalo se po dokonání sedmi dnů, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 003 017 Synu člověčí, strážným jsem tě postavil nad domem Izraelským, abys slyše slovo z úst mých, napomínal jich ode mne. 026 EZE 003 018 Když bych já řekl bezbožnému: Smrtí umřeš, a nenapomenul bys ho, ani nemluvil, abys ho odvedl od cesty jeho bezbožné, proto abys ho při životu zachoval: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám. 026 EZE 003 019 Paklibys ty napomenul bezbožného, a neodvrátil by se od bezbožnosti své, a od cesty své bezbožné, onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš. 026 EZE 003 020 Odvrátil-li by se pak spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, a já bych položil urážku před něj, a tak by umřel, ty pak bys ho nenapomenul: pro hříchť svůj umře, aniž na pamět přijde která spravedlnost jeho, kterouž činil, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám. 026 EZE 003 021 Pakli bys ty napomenul spravedlivého, aby nehřešil spravedlivý, a on by nehřešil, jistě že bude živ; nebo napomenut byl. Ty také duši svou vysvobodíš. 026 EZE 003 022 I byla tam nade mnou ruka Hospodinova, kterýžto řekl mi: Vstaň, jdi do tohoto údolí, a tam mluviti budu s tebou. 026 EZE 003 023 A tak vstav, šel jsem do toho údolí, a aj, sláva Hospodinova stála tam, jako sláva, kterouž jsem viděl u řeky Chebar. I padl jsem na tvář svou. 026 EZE 003 024 Tehdy vstoupil do mne Duch, a postaviv mne na nohy, mluvil ke mně, a řekl mi: Jdiž, zavři se v domě svém. 026 EZE 003 025 Nebo na tě, synu člověčí, aj, dadí na tě provazy, a sváží tě jimi, a nebudeš moci vyjíti mezi ně. 026 EZE 003 026 A já učiním, aby jazyk tvůj přilnul k dásním tvým, a abys oněměl, a nebyl jim mužem domlouvajícím, protože dům zpurný jsou. 026 EZE 003 027 Ale když mluviti budu s tebou, otevru ústa tvá, a díš jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo slyšeti chce, nechť slyší, a kdo nechce, nechť nechá, že dům zpurný jsou. 026 EZE 004 001 Ty pak synu člověčí, vezmi sobě cihlu, a polože ji před sebe, vyrej na ní město Jeruzalém. 026 EZE 004 002 A postav na ní obležení, a vzdělaje na ní šance, vysyp na ní násyp, a polož na ní vojska, a postav na ní berany válečné vůkol. 026 EZE 004 003 Potom vezmi sobě pánev železnou, a polož ji místo zdi železné, mezi tebou a mezi městem, a zatvrď tvář svou proti němu, ať jest obleženo, a oblehneš je. Toť bude znamením domu Izraelskému. 026 EZE 004 004 Ty pak lehni na levý bok svůj, a vlož na něj nepravost domu Izraelského. Podlé počtu dnů, v němž ležeti budeš na něm, poneseš nepravost jejich. 026 EZE 004 005 A já dávám tobě léta nepravosti jejich v počtu dnů, tři sta a devadesáte dnů, v nichž poneseš nepravost domu Izraelského. 026 EZE 004 006 Když je pak vyplníš, budeš ležeti na pravém boku podruhé, a poneseš nepravost domu Judova čtyřidceti dnů. Den za rok, den za rok dávám tobě. 026 EZE 004 007 K obležení, pravím, Jeruzaléma zatvrď tvář svou, ohrna ruku svou, a prorokuje proti němu. 026 EZE 004 008 A aj, dávám na tě provazy, abys se neobracel z boku jednoho na druhý, dokudž nevyplníš dnů obležení svého. 026 EZE 004 009 Protož ty vezmi sobě pšenice a ječmene, též bobu, šočovice, i prosa, a špaldy, a dej to do jedné nádoby, abys sobě nastrojil z toho pokrmu podlé počtu dnů, v nichž ležeti budeš na boku svém. Za tři sta a devadesáte dnů jísti jej budeš. 026 EZE 004 010 Pokrmu pak tvého, kterýž jísti budeš, váha bude dvadceti lotů na den. Od času až do času jísti jej budeš. 026 EZE 004 011 Vodu také na míru píti budeš, šestý díl hin; od času do času píti budeš. 026 EZE 004 012 Podpopelný pak chléb ječný, kterýž jísti budeš, ten lejny nečistoty lidské pec před očima jejich. 026 EZE 004 013 I řekl Hospodin: Tak budou jísti synové Izraelští chléb svůj nečistý pro pohany, kteréž tam shromáždím. 026 EZE 004 014 Tedy řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, aj, duše má není poškvrněna mrchami, a udáveného nejedl jsem od dětinství svého až podnes, aniž vešlo v ústa má maso ohavné. 026 EZE 004 015 Kterýž řekl mi: Aj, dávámť kravince místo lejn lidských, abys sobě jimi napekl chleba. 026 EZE 004 016 Za tím řekl mi: Synu člověčí, aj, já zlámi hůl chleba v Jeruzalémě, tak že jísti budou chléb na váhu, a to s zámutkem, a vodu na míru píti, a to s předěšením, 026 EZE 004 017 Aby nedostatek majíce v chlebě a v vodě, děsili se jeden každý z nich, a svadli pro nepravost svou. 026 EZE 005 001 Potom ty synu člověčí, vezmi sobě nůž ostrý, totiž břitvu holičů, vezmi jej sobě, a ohol ním hlavu i bradu svou. Potom vezma sobě váhu, rozděl to. 026 EZE 005 002 Třetinu ohněm spal u prostřed města, když se vyplní dnové obležení; zatím vezma druhou třetinu, posekej mečem okolo něho; ostatní pak třetinu rozptyl u vítr. Nebo mečem dobytým budu je stihati. 026 EZE 005 003 A však odejmi odtud něco málo, a zavaž do křídel svých. 026 EZE 005 004 A i z těch ještě vezma, uvrz je do prostřed ohně, a spal je ohněm, odkudž vyjde oheň na všecken dům Izraelský. 026 EZE 005 005 Takto praví Panovník Hospodin: Tento Jeruzalém, kterýž jsem postavil u prostřed pohanů, a vůkol otočil krajinami, 026 EZE 005 006 Změnil soudy mé v bezbožnost více než pohané, a ustanovení má více než jiné země, kteréž jsou vůkol něho; nebo soudy mými pohrdli, a v ustanoveních mých nechodili. 026 EZE 005 007 Protož takto praví Panovník Hospodin: Proto že mnohem více než pohané, kteříž jsou vůkol vás, v ustanoveních mých nechodili jste, a soudů mých nečinili jste, nýbrž ani tak jako pohané, kteříž jsou vůkol vás, soudů nekonali jste: 026 EZE 005 008 Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já na tebe, aj já, a vykonám u prostřed tebe soudy před očima pohanů. 026 EZE 005 009 Nebo učiním při tobě to, čehož jsem prv neučinil, a čehož podobně neučiním více pro všecky ohavnosti tvé, 026 EZE 005 010 Tak že otcové jísti budou syny u prostřed tebe, a synové jísti budou otce své, a vykonám proti tobě soudy, a rozptýlím všecky ostatky tvé na všecky strany. 026 EZE 005 011 Protož živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že poněvadž jsi ty svatyně mé poškvrnil všelikými mrzkostmi svými, a všelikými ohavnostmi svými, i já také zlehčím tebe, a neodpustíť oko mé, a nikoli se neslituji. 026 EZE 005 012 Třetina tebe morem zemře a hladem zhyne u prostřed tebe, a třetina druhá mečem padne vůkol tebe, ostatní pak třetinu na všecky stany rozptýlím, a mečem dobytým stihati je budu. 026 EZE 005 013 A tak do konce vylit bude hněv můj, a dotru prchlivostí svou na ně, i potěším se. I zvědíť, že já Hospodin mluvil jsem v horlivosti své, když vykonám prchlivost svou na nich, 026 EZE 005 014 A obrátím tě v poušť, a dám tě v útržku mezi národy, kteříž jsou vůkol tebe, před očima každého tudy jdoucího. 026 EZE 005 015 A tak budeš k útržce, posměchu, k hroznému příkladu a k užasnutí národům, kteříž jsou vůkol tebe, tehdáž když vykonám proti tobě soudy v hněvě a v prchlivosti a v žehrání zůřivém. Já Hospodin mluvil jsem. 026 EZE 005 016 Tehdáš když vystřelím jízlivé střely hladu k záhubě vaší, kteréž vystřelím, abych vás vyhubil, a hlad shromáždě proti vám, zlámi vám hůl chleba. 026 EZE 005 017 Pošli zajisté na vás hlad a zvěř lítou, kteráž tě na sirobu přivede; i mor a krev přijde na tebe, když uvedu na tě meč. Já Hospodin mluvil jsem. 026 EZE 006 001 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo, řkoucí: 026 EZE 006 002 Synu člověčí, obrať tvář svou proti horám Izraelským, a prorokuj proti nim, 026 EZE 006 003 A rci: Hory Izraelské, slyšte slovo Panovníka Hospodina: Takto praví Panovník Hospodin horám a pahrbkům, prudkým potokům a údolím: Aj, já, já uvedu na vás meč, a zkazím výsosti vaše. 026 EZE 006 004 A tak zpustnou oltářové vaši, a ztroskotáni budou sluneční obrazové vaši, a rozmeci zbité vaše před ukydanými bohy vašimi. 026 EZE 006 005 Povrhu také mrtvá těla synů Izraelských před ukydanými bohy jejich, a rozptýlím kosti vaše okolo oltářů vašich. 026 EZE 006 006 Kdekoli bydliti budete, města zpuštěna budou, a výsosti zpustnou. Pročež popléněni budou a zpustnou i oltářové vaši, potroskotáni budou a přestanou ukydaní bohové vaši, a sluneční obrazové vaši zpodtínáni, a tak vyhlazena budou díla vaše. 026 EZE 006 007 I padnou zbití u prostřed vás, a zvíte, že já jsem Hospodin. 026 EZE 006 008 A pozůstavím některé z vás, kteříž by ušli meče, mezi pohany, když rozptýleni budete do zemí. 026 EZE 006 009 I budou se rozpomínati na mne, kteříž z vás zachováni budou mezi národy, mezi něž budou zajati, že jsem kormoucen byl srdcem jejich smilným, kteréž odstoupilo ode mne, a očima jejich, kteréž smilníce, chodily za ukydanými bohy svými, a tak sami se býti hodné ošklivosti seznají pro nešlechetnosti, kteréž páchali ve všech ohavnostech svých. 026 EZE 006 010 A zvědí, že já jsem Hospodin, a že jsem ne nadarmo mluvil, že na ně uvedu zlé toto. 026 EZE 006 011 Takto praví Panovník Hospodin: Tleskni rukou svou, a dupni nohou svou, a rci: Nastojte na dům Izraelský, že pro všecky ohavnosti nejhorší mečem, hladem a morem padnouti mají. 026 EZE 006 012 Ten, kdož daleko bude, morem umře, a kdo blízko, mečem padne, ostatní pak a obležený hladem umře, a tak docela vyleji prchlivost svou na ně. 026 EZE 006 013 A zvíte, že já jsem Hospodin, když budou zbití jejich u prostřed ukydaných bohů jejich vůkol oltářů jejich, na všelikém pahrbku vysokém, na všech vrších hor, a pod všelikým dřevem zeleným, i pod všelikým dubem hustým, na kterémkoli místě obětovávali vůni libou všelikým ukydaným bohům svým. 026 EZE 006 014 Nebo vztáhnu ruku svou na ně, a učiním zemi tuto zpustlou, zpustlejší než poušť Diblat, po všech obydlích jejich. I zvědí, že já jsem Hospodin. 026 EZE 007 001 Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 007 002 Slyš, synu člověčí: Takto praví Panovník Hospodin o zemi Izraelské: Ach, skončení, přišlo skončení její na čtyři strany země. 026 EZE 007 003 Jižtě skončení nastalo tobě; nebo vypustím hněv svůj na tě, a budu tě souditi podlé cest tvých, a uvrhu na tě všecky ohavnosti tvé. 026 EZE 007 004 Neodpustí zajisté oko mé tobě, aniž se slituji, ale cesty tvé na tebe uvrhu, a ohavnosti tvé u prostřed tebe budou. I zvíte, že já jsem Hospodin. 026 EZE 007 005 Takto praví Panovník Hospodin: Bída jedna, aj hle, přichází bída. 026 EZE 007 006 Skončení přichází, přichází skončení, procítil na tě, aj, přicházíť. 026 EZE 007 007 Přicházíť to jitro na tebe, obyvateli země, přicházíť ten čas, přibližuje se ten den hřmotu, a ne hlas rozléhající se po horách. 026 EZE 007 008 Již tudíž vyliji prchlivost svou na tě, a docela vypustím hněv svůj na tebe, a budu tě souditi podlé cest tvých, a uvrhu na tě všecky ohavnosti tvé. 026 EZE 007 009 Neodpustíť zajisté oko mé, aniž se slituji, ale podlé cest tvých zaplatím tobě, a budou ohavnosti tvé u prostřed tebe. A tak zvíte, že já jsem Hospodin, ten, kterýž biji. 026 EZE 007 010 Aj, teď jest ten den, aj, přicházeje, přišlo to jitro, zkvetl prut, vypučila se z něho pýcha, 026 EZE 007 011 Ukrutnost vzrostla v prut bezbožnosti. Nezůstaneť z nich nic, ani z množství jejich, ani z hluku jejich, aniž bude naříkáno nad nimi. 026 EZE 007 012 Přicházíť ten čas, blízko jest ten den. Kdo koupí, nebude se veseliti, a kdo prodá, nic toho nebude litovati; nebo prchlivost přijde na všecko množství její. 026 EZE 007 013 Ten zajisté, kdož prodal, k věci prodané nepůjde nazpět, by pak ještě byl mezi živými život jejich, poněvadž vidění na všecko množství její nenavrátí se, a žádný v nepravosti života svého nezmocní se. 026 EZE 007 014 Troubiti budou v troubu, a připraví všecko, ale nebude žádného, kdo by šel k boji; nebo prchlivost má oboří se na všecko množství její. 026 EZE 007 015 Meč bude vně, mor pak a hlad doma; kdo bude na poli, mečem zabit bude, toho pak, kdož bude v městě, hlad a mor zahubí. 026 EZE 007 016 Kteříž pak z nich utekou, ti na horách, jako holubice v údolí, všickni lkáti budou, jeden každý pro nepravost svou. 026 EZE 007 017 Všeliké ruce klesnou, a všeliká kolena rozplynou se jako voda. 026 EZE 007 018 I přepáší se žíněmi, a hrůza je přikryje, a na všeliké tváři bude stud, a na všech hlavách jejich lysina. 026 EZE 007 019 Stříbro své po ulicích rozházejí, a zlato jejich bude jako nečistota; stříbro jejich a zlato jejich nebude jich moci vysvoboditi v den prchlivosti Hospodinovy. Nenasytí se, a střev svých nenaplní, proto že nepravost jejich jest jim k urážce, 026 EZE 007 020 A že v slávě okrasy své, v té, kterouž k důstojnosti postavil Bůh, obrazu ohavností svých a mrzkostí svých nadělali. Protož obrátil jsem jim ji v nečistotu. 026 EZE 007 021 Nebo vydám ji v ruku cizozemců k rozchvátání, a bezbožným na zemi za loupež, kteříž poškvrní jí. 026 EZE 007 022 Odvrátím též tvář svou od nich, i poškvrní svatyně mé, a vejdou do ní, boříce a poškvrňujíce jí. 026 EZE 007 023 Udělej řetěz, nebo země plná jest soudů ukrutných, a město plné jest nátisku. 026 EZE 007 024 Protož přivedu nejhorší z pohanů, aby dědičně vládli domy jejich; i učiním přítrž pýše silných, a poškvrněni budou, kteříž jich posvěcují. 026 EZE 007 025 Zkažení přišlo, protož hledati budou pokoje, ale žádného nebude. 026 EZE 007 026 Bída za bídou přijde, a novina bude za novinou, i budou hledati vidění od proroka, ale zákon zahyne od kněze, a rada od starců. 026 EZE 007 027 Král ustavičně kvíliti bude, a kníže obleče se v smutek, a ruce lidu v zemi předěšeny budou. Podlé cesty jejich učiním jim, a podlé soudů jejich souditi je budu. I zvědí, že já jsem Hospodin. 026 EZE 008 001 I stalo se léta šestého, v pátý den šestého měsíce, že jsem seděl v domě svém, a starší Judští seděli přede mnou. I připadla na mne tu ruka Panovníka Hospodina. 026 EZE 008 002 A viděl jsem, a aj, podobenství na pohledění jako oheň. Od bedr jeho dolů oheň, od bedr pak jeho vzhůru na pohledění jako blesk, na pohledění jako nějaká velmi prudká světlost. 026 EZE 008 003 Tedy vztáh podobenství ruky, vzal mne za kštici hlavy mé, a vyzdvihl mne Duch mezi nebe a mezi zemi, a uvedl mne do Jeruzaléma u viděních Božích, k vratům brány vnitřní, kteráž patří na půlnoci, kdež byla stolice modly k horlivosti a k zůřivosti popouzející. 026 EZE 008 004 A aj, sláva Boha Izraelského byla tam na pohledění jako ta, kterouž jsem viděl v údolí. 026 EZE 008 005 I řekl mi: Synu člověčí, pozdvihni nyní očí svých k cestě na půlnoci. Tedy pozdvihl jsem oči svých k cestě na půlnoci, a aj, na půlnoci u brány oltářové ta modla horlení, právě kudyž se vchází. 026 EZE 008 006 V tom řekl mi: Synu člověčí, vidíš-liž ty, co tito činí, ohavnosti tak veliké, kteréž činí dům Izraelský tuto, tak že se vzdáliti musím od svatyně své? Ale obrátě se, uzříš ještě větší ohavnosti. 026 EZE 008 007 I přivedl mne ke dveřům síně, kdež jsem uzřel, a aj, díra jedna byla v stěně. 026 EZE 008 008 A řekl mi: Synu člověčí, kopej medle tu stěnu. I kopal jsem stěnu, a aj, dvéře jedny. 026 EZE 008 009 Tedy řekl mi: Vejdi, a viz ohavnosti tyto nejhorší, kteréž oni činí zde. 026 EZE 008 010 Protož všed, uzřel jsem, a aj, všeliké podobenství zeměplazů a hovad ohyzdných, i všech ukydaných bohů domu Izraelského vyryto bylo na stěně vůkol a vůkol. 026 EZE 008 011 A sedmdesáte mužů z starších domu Izraelského, s Jazaniášem synem Safanovým, stojícím u prostřed nich, stáli před nimi, maje každý kadidlnici svou v ruce své, tak že hustý oblak kadění vzhůru vstupoval. 026 EZE 008 012 I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí, co starší domu Izraelského činí ve tmě, jeden každý v pokojích svých malovaných? Nebo říkají: Nikoli na nás nepatří Hospodin, opustil Hospodin zemi. 026 EZE 008 013 Dále mi řekl: Obrátě se, uzříš ještě větší ohavnosti, kteréž oni činí. 026 EZE 008 014 I přivedl mne k vratům brány domu Hospodinova, kteráž jest na půlnoci, a aj, ženy seděly tam, plačíce Tammuze. 026 EZE 008 015 I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí? Obrátě se, uzříš ještě větší ohavnosti nad tyto. 026 EZE 008 016 Tedy uvedl mne do síně domu Hospodinova vnitřní, a aj, u vrat chrámu Hospodinova, mezi síňcí a oltářem bylo okolo pětmecítma mužů, jejichž záda byla k chrámu Hospodinovu, tváři pak jejich k východu, kteříž klaněli se proti východu slunce. 026 EZE 008 017 I řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí? Zdali lehká věc jest domu Judovu, aby činili ohavnosti tyto, kteréž činí zde? Nebo naplnivše zemi nátiskem, obrátili se, aby mne popouzeli, a aj, přičinějí ratolest vinnou k nosům svým. 026 EZE 008 018 Protož i já také učiním podlé prchlivosti; neslitujeť se oko mé, aniž se smiluji. I budou volati v uši mé hlasem velikým, a nevyslyším jich. 026 EZE 009 001 Potom zavolal hlasem velikým, tak že jsem slyšel, řka: Přistupte hejtmané k tomuto městu, a jeden každý s zbrojí svou hubící v ruce své. 026 EZE 009 002 A aj, šest mužů přišlo cestou k bráně hořejší, kteráž patří na půlnoci, maje každý zbroj svou rozrážející v ruce své. Muž pak jeden byl u prostřed nich, oděný rouchem lněným, a kalamář písařský při bedrách jeho; a přišedše, stáli u oltáře měděného. 026 EZE 009 003 Sláva pak Boha Izraelského sstoupila byla s cherubína, na kterémž byla, k prahu domu, a zvolala na muže toho oděného rouchem lněným, při jehož bedrách byl kalamář písařský. 026 EZE 009 004 I řekl jemu Hospodin: Přejdi prostředkem města, prostředkem Jeruzaléma, a znamenej znamením na čelích muže ty, kteříž vzdychají a naříkají nade všemi ohavnostmi dějícími se u prostřed něho. 026 EZE 009 005 Oněmno pak řekl tak, že jsem slyšel: Projděte skrze město za ním, a bíte; neodpouštějž oko vaše, aniž se slitovávejte. 026 EZE 009 006 Starce, mládence i pannu, maličké i ženy mordujte do vyhubení, ale ke všelikému muži, na němž by bylo znamení, nepřistupujte, a od svatyně mé počněte. Takž začali od mužů těch starších, kteříž byli před chrámem. 026 EZE 009 007 (Nebo jim byl řekl: Poškvrňte domu, a naplňte síně zbitými. Jdětež.) A vyšedše, bili v městě. 026 EZE 009 008 I stalo se, když je bili, a já pozůstal, že jsem padl na tvář svou, a zvolal jsem, řka: Ach, Panovníče Hospodine, zdaliž zahubíš všecken ostatek Izraelský, vylévaje prchlivost svou na Jeruzalém? 026 EZE 009 009 I řekl mi: Nepravost domu Izraelského a Judského veliká jest velmi velice, a naplněna jest země mordy, a město plné jest převrácenců. Nebo říkali: Opustil Hospodin zemi tuto, a Hospodin nikoli nevidí nás. 026 EZE 009 010 Protož já také cestu jejich na hlavu jejich obrátím; neodpustí oko mé, aniž se slituji. 026 EZE 009 011 A aj, muž oděný rouchem lněným, při jehož bedrách byl kalamář, oznámil to, řka: Učinil jsem, jakž jsi mi rozkázal. 026 EZE 010 001 I viděl jsem, a aj, na obloze, kteráž byla nad hlavou cherubínů, jako kámen zafirový na pohledění, jako podobenství trůnu se ukázalo nad nimi. 026 EZE 010 002 Tedy promluviv k muži tomu oděnému rouchem lněným, řekl: Vejdi do prostřed kol pod cherubíny, a naplň hrsti své uhlím řeřavým z prostředku cherubínů, a roztrus po městě. Kterýžto všel před očima mýma. 026 EZE 010 003 (Cherubínové pak stáli po pravé straně domu, když vcházel muž ten, a oblak hustý naplnil síň vnitřní. 026 EZE 010 004 Nebo když se byla zdvihla sláva Hospodinova s cherubínů k prahu domu, tedy naplněn byl dům tím hustým oblakem, a síň naplněna byla bleskem slávy Hospodinovy. 026 EZE 010 005 Zvuk také křídel cherubínů slyšán byl až k té síni zevnitřní jako hlas Boha silného, všemohoucího, když mluví.) 026 EZE 010 006 I stalo se, když přikázal muži tomu oděnému rouchem lněným, řka: Vezmi ohně z prostředku kol, z prostředku cherubínů, že všel a postavil se podlé kol. 026 EZE 010 007 Tedy vztáhl cherubín jeden ruku svou z prostředku cherubínů k ohni tomu, kterýž byl u prostřed cherubínů, a vzav, dal do hrsti toho oděného rouchem lněným. Kterýžto vzal a vyšel. 026 EZE 010 008 Nebo ukazovalo se na cherubíních podobenství ruky lidské pod křídly jejich. 026 EZE 010 009 I viděl jsem, a aj, čtyři kola podlé cherubínů, jedno kolo podlé jednoho každého cherubína, podobenství pak kol jako barva kamene tarsis. 026 EZE 010 010 A na pohledění měla podobnost jednostejnou ta kola, jako by bylo kolo u prostřed kola. 026 EZE 010 011 Když chodili, na čtyři strany jejich chodili. Neuchylovali se, když šli, ale k tomu místu, kamž se obracel vůdce, za ním šli. Neuchylovali se, když šli. 026 EZE 010 012 Všecko také tělo jejich i hřbetové jejich, i ruce jejich, i křídla jejich, též i kola plná byla očí vůkol jich samých čtyř i kol jejich. 026 EZE 010 013 Kola pak ta nazval okršlkem, jakž slyšely uši mé. 026 EZE 010 014 Čtyři tváři mělo každé. Tvář první tvář cherubínová, tvář pak druhá tvář člověčí, a třetí tvář lvová, čtvrtá pak tvář orličí. 026 EZE 010 015 I zdvihli se cherubínové. To jsou ta zvířata, kteráž jsem viděl u řeky Chebar. 026 EZE 010 016 Když pak šli cherubínové, šla i kola podlé nich, a když vznášeli cherubínové křídla svá, aby se pozdvihli od země, neuchylovala se také kola od nich. 026 EZE 010 017 Když stáli oni, stála, a když se vyzdvihovali, vyzdvihovala se s nimi; nebo duch zvířat byl v nich. 026 EZE 010 018 I odešla sláva Hospodinova od prahu domu, a stála nad cherubíny, 026 EZE 010 019 Hned jakž pozdvihli cherubínové křídel svých a vznesli se od země, před očima mýma odcházejíce, a kola naproti nim, a stála u vrat brány domu Hospodinova východní, a sláva Boha Izraelského svrchu nad nimi. 026 EZE 010 020 To jsou ta zvířata, kteráž jsem viděl pod Bohem Izraelským u řeky Chebar, a poznal jsem, že cherubínové byli. 026 EZE 010 021 Po čtyřech tvářích měl jeden každý, a po čtyřech křídlích jeden každý; podobenství také rukou lidských pod křídly jejich. 026 EZE 010 022 Podobenství pak tváří jejich bylo jako tváří, kteréž jsem byl viděl u řeky Chebar, oblíčej jejich i oni sami. Jeden každý přímo k své straně chodil. 026 EZE 011 001 I vznesl mne Duch, a přivedl mne k bráně východní domu Hospodinova, kteráž patří na východ, a aj, ve vratech brány té pětmecítma mužů, mezi kterýmiž jsem viděl Jazaniáše syna Azurova, a Pelatiáše syna Banaiášova, knížata lidu. 026 EZE 011 002 Tedy řekl mi: Synu člověčí, to jsou ti muži, kteříž smýšlejí nepravost, a skládají radu zlou v městě tomto, 026 EZE 011 003 Říkajíce: Nestavějme domů blízko, sic město bude hrnec a my maso. 026 EZE 011 004 Protož prorokuj proti nim, prorokuj, synu člověčí. 026 EZE 011 005 I sstoupil na mne Duch Hospodinův, a řekl mi: Rci: Takto dí Hospodin: Tak říkáte, dome Izraelský. Nebo což vám koli vstupuje na mysl, o tom já vím. 026 EZE 011 006 Veliké množství zmordovali jste v městě tomto, a naplnili jste ulice jeho zbitými. 026 EZE 011 007 Protož takto praví Panovník Hospodin: Ti, kteříž jsou zbiti od vás, kteréž jste skladli u prostřed něho, oniť jsou maso, město pak hrnec, ale vás vyvedu z prostředku jeho. 026 EZE 011 008 Báli jste se meče, ale meč uvedu na vás, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 011 009 A vyvedu vás z prostředku jeho, a dám vás v ruku cizích, a vykonám nad vámi soudy. 026 EZE 011 010 Mečem padnete, na pomezí Izraelském souditi vás budu, a zvíte, že já jsem Hospodin. 026 EZE 011 011 Město nebude vám hrnec, aniž vy budete u prostřed něho maso, na pomezí Izraelském souditi vás budu. 026 EZE 011 012 I zvíte, že já jsem Hospodin, poněvadž jste v ustanoveních mých nechodili, a soudů mých nečinili, a podlé soudů těch národů, kteříž jsou vůkol vás, činili jste. 026 EZE 011 013 Stalo se pak, když jsem prorokoval, že Pelatiáš syn Banaiášův umřel. Pročež padl jsem na tvář svou, a zvolal jsem hlasem velikým, řka: Ach, Panovníče Hospodine, skonání, činíš ostatkům Izraelským. 026 EZE 011 014 Tedy stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 011 015 Synu člověčí, bratří tvoji, bratří tvoji, příbuzní tvoji, a všecken dům Izraelský, všecken dům, kterýmž říkali obyvatelé Jeruzalémští: Daleko zajděte od Hospodina, nám jest dána země tato v dědictví. 026 EZE 011 016 Protož rci: Takto praví Panovník Hospodin: Ačkoli daleko zahnal jsem je mezi národy, a ačkoli rozptýlil jsem je do zemí, však budu jim svatyní i za ten malý čas v zemích těch, do kterýchž přijdou. 026 EZE 011 017 Protož rci: Takto praví Panovník Hospodin: Shromáždím vás z národů a zberu vás z zemí, do kterýchž rozptýleni jste, a dám vám zemi Izraelskou. 026 EZE 011 018 I vejdou tam, a vyvrhou všecky mrzkosti její, i všecky ohavnosti její z ní. 026 EZE 011 019 Nebo dám jim srdce jedno, a Ducha nového dám do vnitřností vašich, a odejmu srdce kamenné z těla jejich, a dám jim srdce masité, 026 EZE 011 020 Aby v ustanoveních mých chodili, a soudů mých ostříhali, a činili je. I budou lidem mým, a já budu jejich Bohem. 026 EZE 011 021 Kterýchž pak srdce chodilo by po žádostech mrzkostí svých a ohavností svých, těch cestu na hlavu jejich obrátím, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 011 022 Tedy vznesli cherubínové křídla svá i kola s nimi, sláva pak Boha Izraelského nad nimi svrchu. 026 EZE 011 023 I odešla sláva Hospodinova z prostředku města, a stála na hoře, kteráž jest na východ městu. 026 EZE 011 024 Duch pak vznesl mne, a zase mne přivedl do země Kaldejské k zajatým, u vidění skrze Ducha Božího. I odešlo ode mne vidění, kteréž jsem viděl. 026 EZE 011 025 A mluvil jsem k zajatým všecky ty věci Hospodinovy, kteréž mi ukázal. 026 EZE 012 001 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 012 002 Synu člověčí, u prostřed domu zpurného ty bydlíš, kteříž mají oči, aby viděli, však nevidí; uši mají, aby slyšeli, však neslyší, proto že dům zpurný jsou. 026 EZE 012 003 Protož ty, synu člověčí, připrav sobě to, s čím bys se stěhoval, a stěhuj se ve dne před očima jejich. Přestěhuješ se pak z místa svého na místo jiné před očima jejich, zdaby aspoň viděli; nebo dům zpurný jsou. 026 EZE 012 004 Vynesa pak své věci, jakožto ty, s nimiž se stěhovati máš ve dne před očima jejich, vyjdi u večer před očima jejich, jako ti, kteříž se stěhují. 026 EZE 012 005 Před očima jejich prokopej sobě zed, a vynes skrze ni. 026 EZE 012 006 Před očima jejich na rameni nes, po tmě vynes, tvář svou přikrej, a nehleď na zemi; nebo za zázrak dal jsem tě domu Izraelskému. 026 EZE 012 007 I učinil jsem tak, jakž rozkázáno bylo. Věci své vynesl jsem, jakožto ty, s nimiž bych se stěhoval ve dne, u večer pak prokopal jsem sobě zed rukou; po tmě jsem je vynesl, na rameni nesa před očima jejich. 026 EZE 012 008 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně ráno, řkoucí: 026 EZE 012 009 Synu člověčí, zdaližť řekli dům Izraelský, dům ten zpurný: Co ty děláš? 026 EZE 012 010 Rciž jim: Takto praví Panovník Hospodin: Na kníže v Jeruzalémě vztahuje se břímě toto a na všecken dům Izraelský, kteříž jsou u prostřed něho. 026 EZE 012 011 Rciž jim: Já jsem zázrakem vaším. Jakož jsem činil, tak se stane jim, postěhují se a v zajetí půjdou. 026 EZE 012 012 A kníže, kteréž jest u prostřed nich, na rameni ponese po tmě a vyjde. Zed prokopají, aby jej vyvedli skrze ni; tvář svou zakryje, tak že nebude viděti okem svým země. 026 EZE 012 013 Nebo roztáhnu sít svou na něj, a polapen bude do vrše mé, a zavedu jej do Babylona, země Kaldejské, kteréž neuzří, a tam umře. 026 EZE 012 014 Všecky také, kteříž jsou vůkol něho na pomoc jemu, i všecky houfy jeho rozptýlím na všecky strany, a mečem dobytým budu je stihati. 026 EZE 012 015 I zvědí, že já jsem Hospodin, když je rozptýlím mezi národy, a rozženu je po krajinách. 026 EZE 012 016 Pozůstavím pak z nich muže nemnohé po meči, po hladu a po moru, aby vypravovali všecky ohavnosti své mezi národy, kamž se dostanou, i zvědí, že já jsem Hospodin. 026 EZE 012 017 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 012 018 Synu člověčí, chléb svůj s strachem jez, a vodu svou s třesením a s zámutkem pí, 026 EZE 012 019 A rci lidu země této: Takto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzalémských, o zemi Izraelské: Chléb svůj s zámutkem jísti budou, a vodu svou s předěšením píti, aby obloupena byla země jeho z hojnosti své, pro nátisk všech přebývajících v ní. 026 EZE 012 020 Města také, v nichž bydlejí, zpustnou, a země pustá bude, a tak zvíte, že já jsem Hospodin. 026 EZE 012 021 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 012 022 Synu člověčí, jaké to máte přísloví o zemi Izraelské, říkajíce: Prodlí se dnové, aneb zahyne všeliké vidění? 026 EZE 012 023 Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Učiním, aby přestalo přísloví toto, aniž užívati budou přísloví toho více v Izraeli. Rci jim: Nýbrž přiblížili se dnové ti a splnění všelikého vidění. 026 EZE 012 024 Nebo nebude více žádného vidění marného, a hádání pochlebníka u prostřed domu Izraelského, 026 EZE 012 025 Proto že já Hospodin mluviti budu, a kterékoli slovo promluvím, stane se. Neprodlíť se dlouho, ale za dnů vašich, dome zpurný, mluviti budu slovo, a naplním je, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 012 026 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 012 027 Synu člověčí, aj, dům Izraelský říkají: Vidění to, kteréž vidí tento, ke dnům mnohým patří, a na dlouhé časy tento prorokuje. 026 EZE 012 028 Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Neprodlíť se dlouho všeliké slovo mé, ale slovo, kteréž mluviti budu, stane se, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 013 001 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 013 002 Synu člověčí, prorokuj proti prorokům Izraelským, kteříž prorokují, a rci prorokujícím z srdce svého: Slyšte slovo Hospodinovo: 026 EZE 013 003 Takto praví Panovník Hospodin: Běda prorokům bláznivým, kteříž následují ducha svého, ješto však nic neviděli. 026 EZE 013 004 Podobni jsou liškám na pustinách proroci tvoji, Izraeli. 026 EZE 013 005 Nevstupujete k mezerám, aniž děláte hradby okolo domu Izraelského, aby ostáti mohl v boji v den Hospodinův. 026 EZE 013 006 Vídají marnost a hádání lživé. Říkají: Praví Hospodin, ješto jich neposlal Hospodin, a troštují lidi, aby jen utvrdili slovo své. 026 EZE 013 007 Zdaliž vidění marného nevídáte, a hádání lživého nevypravujete? A říkáte: Praví Hospodin, ješto jsem já nemluvil. 026 EZE 013 008 Pročež takto praví Panovník Hospodin: Proto že mluvíte marnost, a vídáte lež, protož aj, já jsem proti vám, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 013 009 Nebo bude ruka má proti prorokům, kteříž vídají marnost a hádají lež. V losu lidu mého nebudou, a v popisu domu Izraelského nebudou zapsáni, aniž do země Izraelské vejdou. I zvíte, že já jsem Panovník Hospodin, 026 EZE 013 010 Proto, proto že v blud uvedli lid můj, říkajíce: Pokoj, ješto nebylo žádného pokoje. Jeden zajisté ustavěl stěnu hliněnou, a jiní obmítali ji vápnem ničemným. 026 EZE 013 011 Rciž těm, kteříž obmítají vápnem ničemným: I však to padne. Přijde příval rozvodnilý, a vy, kamenové krupobití velikého, spadnete, a vítr bouřlivý roztrhne ji. 026 EZE 013 012 A aj, když padne ta stěna, zdaliž vám nebude řečeno: Kdež jest to obmítání, jímž jste obmítali? 026 EZE 013 013 Protož takto praví Panovník Hospodin: Roztrhnu ji, pravím, větrem bouřlivým v prchlivosti své, a příval rozvodnilý v hněvě mém přijde, a kamení krupobití velikého v prchlivosti mé k vyhlazení jí. 026 EZE 013 014 Nebo rozbořím stěnu tu, kterouž jste obmetali vápnem ničemným, a porazím ji na zem, tak že odkryt bude grunt její. I padne, a zkaženi budete u prostřed ní, a zvíte, že já jsem Hospodin. 026 EZE 013 015 A tak vykonaje prchlivost svou na té stěně, a na těch, kteříž ji obmítají vápnem ničemným, dím vám: Není více té stěny, není ani těch, kteříž ji obmítali, 026 EZE 013 016 Totiž proroků Izraelských, kteříž prorokují Jeruzalému, a ohlašují jemu vidění pokoje, ješto není žádného pokoje, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 013 017 Ty pak, synu člověčí, obrať tvář svou k dcerám lidu svého, kteréž prorokují z srdce svého, a prorokuj i proti nim. 026 EZE 013 018 A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Běda těm, kteréž šijí polštáříky pod všeliké lokty rukou lidu mého, a dělají kukly na hlavu všeliké postavy, aby lovily duše. Zdaliž loviti máte duše lidu mého, abyste se živiti mohly? 026 EZE 013 019 Nebo zlehčujete mne u lidu mého pro hrst ječmene a pro kus chleba, umrtvujíce duše, kteréž neumrou, a obživujíce duše, kteréž živy nebudou, lhouce lidu mému, kteříž poslouchají lži. 026 EZE 013 020 Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já dám se v polštáříky vaše, jimiž vy lovíte tam duše, abyste je oklamaly. Nebo strhnu je s ramenou vašich, a propustím duše, duše, kteréž vy lovíte, abyste je oklamaly. 026 EZE 013 021 I strhnu kukly vaše, a vytrhnu lid svůj z ruky vaší, tak abyste jich nemohly více loviti, i zvíte, že já jsem Hospodin; 026 EZE 013 022 Proto že kormoutíte srdce spravedlivého lžmi, ješto jsem já ho nekormoutil, a posilujete rukou bezbožného, aby se neodvrátil od zlé cesty své, obživujíce jej. 026 EZE 013 023 Protož nebudete vídati marnosti, a s hádáním nebudete se obírati více; nebo vytrhnu lid svůj z ruky vaší, i zvíte, že já jsem Hospodin. 026 EZE 014 001 Potom přišedše ke mně muži z starších Izraelských, seděli přede mnou. 026 EZE 014 002 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 014 003 Synu člověčí, muži tito složili ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž jim k urážce jest, položili před tváři své. Zdaliž se upřímě radí se mnou? 026 EZE 014 004 Protož mluv jim a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo by koli z domu Izraelského složil ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil před tvář svou, a přišel by k proroku: já Hospodin odpovídati budu tomu, kterýž přišel, o množství ukydaných bohů jeho, 026 EZE 014 005 Abych polapil dům Izraelský v srdci jejich, že se odvrátili ode mne k ukydaným bohům svým všickni napořád. 026 EZE 014 006 Protož rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Obraťte se a odvraťte od ukydaných bohů vašich, a ode všech ohavností vašich odvraťte tvář svou. 026 EZE 014 007 Nebo kdož by koli z domu Izraelského i z pohostinných, kteříž jsou pohostinu v Izraeli, odvrátil se od následování mne, a složil by ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil by před tvář svou a přišel by k proroku, aby se mne tázal skrze něho: já Hospodin odpovím jemu o sobě, 026 EZE 014 008 A obrátím tvář svou hněvivou proti muži tomu, a dám jej za znamení a za přísloví, a vytnu jej z prostřed lidu svého, i zvíte, že já jsem Hospodin. 026 EZE 014 009 Prorok pak, dal-li by se přivábiti, aby mluvil slovo, já Hospodin přivábil jsem proroka toho. Než vztáhnuť ruku svou na něj, a vyhladím jej z prostřed lidu svého Izraelského. 026 EZE 014 010 A tak ponesou nepravost svou. Jakáž pokuta na toho, kdož by se tázal, takováž pokuta na proroka bude, 026 EZE 014 011 Aby nebloudili více dům Izraelský ode mne, a nepoškvrňovali se více žádnými převrácenostmi svými, aby byli lidem mým, a já abych byl jejich Bohem, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 014 012 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 014 013 Synu člověčí, když by země zhřešila proti mně, dopouštějíc se přestoupení, tehdy vztáhl-li bych ruku svou na ni, a zlámal jí hůl chleba, a poslal bych na ni hlad, a vyhubil z ní lidi i hovada: 026 EZE 014 014 By pak byli u prostřed ní tito tři muži, Noé, Daniel a Job, oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 014 015 Pakli bych zvěř lítou uvedl na zemi, tak že by ji na sirobu přivedla, a byla by pustá, aniž by kdo přes ni jíti mohl pro zvěř: 026 EZE 014 016 Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť tři muži tito u prostřed ní byli, nikoli by nevysvobodili synů ani dcer. Oni by sami vysvobozeni byli, země pak byla by pustá. 026 EZE 014 017 Aneb meč uvedl-li bych na zemi tu, a řekl bych meči: Projdi skrz zemi tu, abych vyhubil z ní lidi i hovada: 026 EZE 014 018 Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť pak tři muži tito byli u prostřed ní, nikoli by nevysvobodili synů ani dcer, ale oni sami by vysvobozeni byli. 026 EZE 014 019 Aneb mor poslal-li bych na zemi tu, a vylil prchlivost svou na ni k zhoubě, aby vyhlazeni byli z ní lidé i hovada: 026 EZE 014 020 Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť pak Noé, Daniel a Job u prostřed ní byli, nikoli by ani syna ani dcery nevysvobodili. Oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe. 026 EZE 014 021 Nýbrž takto praví Panovník Hospodin: Bych pak čtyři pokuty své zlé, meč a hlad, zvěř lítou a mor poslal na Jeruzalém, abych vyhubil z něho lidi i hovada, 026 EZE 014 022 A aj, pozůstali-li by v něm, kteříž by toho ušli, a vyvedeni byli, synové neb dcery: aj, i oni musejí jíti k vám, a uzříte cestu jejich a skutky jejich, i potěšíte se nad tím zlým, kteréž uvedu na Jeruzalém, nade vším, což uvedu na něj. 026 EZE 014 023 A tak potěší vás, když uzříte cestu jejich a skutky jejich. I zvíte, že jsem ne nadarmo učinil všecko to, což jsem učinil při něm, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 015 001 Tedy stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 015 002 Synu člověčí, co jest dřevo révové proti všelijakému dřevu, aneb proti ratolestem dříví lesního? 026 EZE 015 003 Zdaliž vzato bude z něho dřevo k udělání něčeho? Zdaliž udělají z něho hřebík k zavěšování na něm všelijaké nádoby? 026 EZE 015 004 Aj, na oheň dává se k sežrání. Když oba konce jeho sežere oheň, a prostředek jeho obhoří, zdaž se k čemu hoditi může? 026 EZE 015 005 Aj, když byl celý, nic nemohlo býti z něho uděláno, ovšem když jej oheň sežral, a shořel, k ničemu se více hoditi nebude. 026 EZE 015 006 Protož takto praví Panovník Hospodin: Jakož jest dřevo révové mezi dřívím lesním, kteréž jsem oddal ohni k sežrání, tak jsem oddal obyvatele Jeruzalémské. 026 EZE 015 007 Nebo postavím tvář svou hněvivou proti nim. Z ohně jednoho vyjdou, a oheň druhý zžíře je. I zvíte, že já jsem Hospodin, když obrátím tvář svou hněvivou proti nim. 026 EZE 015 008 A obrátím zemi tuto v poušť, proto že se přestoupení dopouštěli, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 016 001 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 016 002 Synu člověčí, oznam Jeruzalému ohavnosti jeho, 026 EZE 016 003 A rci: Takto praví Panovník Hospodin dceři Jeruzalémské: Obcování tvé a rod tvůj jest z země Kananejské, otec tvůj jest Amorejský, a matka tvá Hetejská. 026 EZE 016 004 Narození pak tvé: V den, v němž jsi se narodila, nebyl přiřezán pupek tvůj, a vodou nebylas obmyta, abys ošetřena byla, aniž jsi byla solí posolena, ani plénkami obvinuta. 026 EZE 016 005 Neslitovalo se nad tebou oko, aťby v jednom z těch věcí posloužilo, maje lítost nad tebou, ale bylas povržena na svrchku pole, proto že jsi ošklivá byla v den, v kterémž jsi narodila se. 026 EZE 016 006 A jda mimo tebe, a vida tě ku potlačení vydanou ve krvi tvé, řekl jsem tobě: Ve krvi své živa buď. Řekl jsem, pravím, tobě: Ve krvi své živa buď. 026 EZE 016 007 Rozmnožil jsem tě jako z rostliny polní, i rozmnožena jsi a zveličena, a přišlas k největší ozdobě. Prsy tvé oduly se, a vlasy tvé zrostly, ač jsi byla nahá a odkrytá. 026 EZE 016 008 Protož jda mimo tě, a vida tě, an aj, čas tvůj čas milování, vztáhl jsem křídlo své na tě, a přikryl jsem nahotu tvou, a přísahou zavázav se tobě, všel jsem v smlouvu s tebou, praví Panovník Hospodin, a tak jsi má učiněna. 026 EZE 016 009 I umyl jsem tě vodou, a splákl jsem krev tvou s tebe, a pomazal jsem tě olejem. 026 EZE 016 010 Nadto přioděl jsem tě rouchem krumpovaným, a obul jsem tě v drahé střevíce, a opásal jsem tě kmentem, a přioděl jsem tě rouchem hedbávným. 026 EZE 016 011 Ozdobil jsem tě také ozdobou, a dal jsem náramky na ruce tvé, a točenici na hrdlo tvé. 026 EZE 016 012 Dalť jsem ozdobu i na čelo tvé, a náušnice na uši tvé, a korunu krásnou na hlavu tvou. 026 EZE 016 013 A tak bylas ozdobena zlatem a stříbrem, a oděv tvůj byl kment a roucho hedbávné, a proměnných barev roucho. Běl a med a olej jídala jsi, a krásná jsi učiněna velmi velice, a šťastněť se vedlo v království, 026 EZE 016 014 Tak že se rozešla pověst o tobě mezi národy pro krásu tvou; nebo dokonalá byla, pro slávu mou, kterouž jsem byl vložil na tebe, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 016 015 Ale úfalas v krásu svou, a smilnilas příčinou pověstí své; nebo jsi páchala smilství s každým mimo tebe jdoucím. Každý snadně užil krásy tvé. 026 EZE 016 016 A vzavši z roucha svého, nadělalas sobě výsostí rozličných barev, a páchalas smilství při nich, jemuž podobné nikdy nepřijde, aniž kdy potom bude. 026 EZE 016 017 Nad to, vzavši přípravy ozdoby své z zlata mého a stříbra mého, kteréžť jsem byl dal, nadělalas sobě obrazů pohlaví mužského, a smilnilas s nimi. 026 EZE 016 018 Vzalas také roucha svá krumpovaná, a přiodílas je, olej můj i kadidlo mé kladlas před nimi. 026 EZE 016 019 Ano i chléb můj, kterýžť jsem byl dal, běl a olej i med, jímž jsem tě krmil, kladlas před nimi u vůni příjemnou, a bylo tak, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 016 020 Bralas i syny své a dcery své, kteréž jsi mně zplodila, a obětovalas jim k spálení. Cožť se ještě zdálo málo, taková smilství tvá, 026 EZE 016 021 Žes i syny mé zabíjela a dávalas je, aby je provodili jim? 026 EZE 016 022 K tomu ve všech ohavnostech svých a smilstvích svých nerozpomenulas se na dny mladosti své, když jsi byla nahá a odkrytá, ku potlačení vydaná ve krvi své. 026 EZE 016 023 Ale stalo se přes všecku tuto nešlechetnost tvou, (běda, běda tobě), praví Panovník Hospodin, 026 EZE 016 024 Že jsi vystavěla sobě i vysoké místo, a vzdělalas sobě výsost v každé ulici. 026 EZE 016 025 Při všelikém rozcestí udělalas výsost svou, a zohavilas krásu svou, roztahujíc nohy své každému tudy jdoucímu, a příliš jsi smilnila. 026 EZE 016 026 Nebo smilnila jsi s syny Egyptskými, sousedy svými velikého těla, a příliš jsi smilnila, abys mne k hněvu popouzela. 026 EZE 016 027 Protož aj, vztáhl jsem ruku svou na tebe, a ujal jsem vyměřeného pokrmu tvého, a vydal jsem tě k líbosti nenávidících tě dcer Filistinských, kteréžto styděly se za cestu tvou nešlechetnou. 026 EZE 016 028 Smilnilas též s syny Assyrskými, proto že jsi nemohla nasytiti se, a smilnivši s nimi, aniž jsi tak se nasytila. 026 EZE 016 029 A tak příliš jsi smilnila v zemi Kananejské s Kaldejskými, a aniž jsi tak se nasytila. 026 EZE 016 030 Jakť jest zmámeno srdce tvé, praví Panovník Hospodin, poněvadž se dopouštíš všech těchto skutků ženy nevěstky přenestydaté, 026 EZE 016 031 Stavěje sobě vysoké místo na rozcestí všeliké silnice, a výsost sobě stroje i v každé ulici. Nýbrž pohrdaje darem, nejsi ani jako nevěstka, 026 EZE 016 032 A žena cizoložná, kteráž místo muže svého povoluje cizím. 026 EZE 016 033 Všechněm nevěstkám dávají mzdu, ale ty dávalas mzdu svou všechněm frejířům svým, a darovalas je, aby vcházeli k tobě odevšad pro smilství tvá. 026 EZE 016 034 A tak jest při tobě naproti obyčeji těch žen při smilstvích tvých, poněvadž tě k smilství nehledají, nýbrž ty dáváš dary, a ne tobě dar dáván bývá. A toť jest naopak. 026 EZE 016 035 Protož ó nevěstko, slyš slovo Hospodinovo: 026 EZE 016 036 Takto praví Panovník Hospodin: Proto že vylita jest mrzkost tvá, a odkrývána byla nahota tvá při smilstvích tvých s frejíři tvými, a se všemi ukydanými bohy ohavností tvých, též pro krev synů tvých, kteréž jsi dala jim: 026 EZE 016 037 Proto aj, já shromáždím všecky frejíře tvé, s nimiž jsi obcovala, a všecky, kteréž jsi milovala, se všechněmi, jichž jsi nenáviděla, a shromáždě je proti tobě odevšad, odkryji nahotu tvou před nimi, aby viděli všecku nahotu tvou. 026 EZE 016 038 A budu tě souditi soudem cizoložnic, a těch, kteříž krev vylévají, a oddám tě k smrti, kteráž přijde na tě z prchlivosti a horlení. 026 EZE 016 039 Nebo vydám tě v ruku jejich. I rozboří vysoké místo tvé, a rozválejí výsosti tvé, a svlekouce tě z roucha tvého, poberou přípravy ozdoby tvé, a nechají tě nahé a odkryté. 026 EZE 016 040 I přivedou proti tobě shromáždění, a uházejí tě kamením, a probodnou tě meči svými. 026 EZE 016 041 Popálí také domy tvé ohněm, a vykonají na tobě pomstu před očima žen mnohých, a tak přítrž učiním tvému smilství, a aniž budeš dávati daru více. 026 EZE 016 042 A tak odpočineť sobě hněv můj na tobě, a horlení mé odejde od tebe, abych upokojil se a nehněval se více, 026 EZE 016 043 Proto žes se nerozpomenula na dny mladosti své, ale postavovalas se proti mně ve všem tom. Aj hle, já také cestu tvou na hlavu tvou obrátil jsem, praví Panovník Hospodin, tak že nebudeš páchati nešlechetnosti, ani kterých ohavností svých. 026 EZE 016 044 Aj, kdožkoli užívá přísloví, o tobě užive přísloví, řka: Jakáž matka, takáž dcera její. 026 EZE 016 045 Dcera matky své jsi, té, kteráž sobě zošklivila muže svého a dítky své, a sestra obou sestr svých jsi, kteréž zošklivily sobě muže své a dítky své. Matka vaše jest Hetejská, a otec váš Amorejský. 026 EZE 016 046 Sestra pak tvá starší, kteráž sedí po levici tvé, jest Samaří a dcery její, a sestra tvá mladší, kteráž sedí po pravici tvé, jest Sodoma a dcery její. 026 EZE 016 047 Nýbrž aniž jsi po cestách jejich chodila, ani podlé ohavností jejich činila, zošklivivši sobě jako věc špatnou, pročež pokazilas se více než ony na všech cestách svých. 026 EZE 016 048 Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že Sodoma sestra tvá i dcery její nečinily, jako jsi ty činila s dcerami svými. 026 EZE 016 049 Aj, tatoť byla nepravost Sodomy sestry tvé: Pýcha, sytost chleba a hojnost pokoje. To ona majíc i dcery její, ruky však chudého a nuzného neposilňovala. 026 EZE 016 050 Ale pozdvihše se, páchaly ohavnost přede mnou; protož sklidil jsem je, jakž mi se vidělo. 026 EZE 016 051 Samaří také ani polovice hříchů tvých nenahřešila. Nebo jsi rozhojnila ohavnosti své nad ně, a tak jsi spravedlivější býti ukázala sestry své všemi ohavnostmi svými, kteréž jsi páchala. 026 EZE 016 052 Nesiž i ty také potupu svou, kterouž jsi přisoudila sestrám svým, pro hříchy své, kteréž jsi ohavně páchala více než ony. Spravedlivějšíť byly než ty. I ty, pravím, styď se, a nes potupu svou, poněvadž spravedlivější býti ukazuješ sestry své. 026 EZE 016 053 Přivedu-li zase zajaté jejich, totiž zajaté Sodomy a dcer jejich, též zajaté Samaří a dcer jejich, takéť zajetí zajatých tvých u prostřed nich, 026 EZE 016 054 Proto, abys musila nésti potupu svou a hanbiti se za všecko, což jsi páchala, jsuc jejich potěšením. 026 EZE 016 055 Jestližeť sestry tvé, Sodoma a dcery její, navrátí se k prvnímu způsobu svému, též Samaří a dcery její navrátí-li se k prvnímu způsobu svému: i ty také s dcerami svými navrátíte se k prvnímu způsobu svému. 026 EZE 016 056 Poněvadž nebyla Sodoma sestra tvá pověstí v ústech tvých v den zvýšení tvého, 026 EZE 016 057 Prvé než zjevena byla zlost tvá, jako za času útržky od dcer Syrských a všech, kteříž jsou vůkol nich, dcer Filistinských, kteréž tě hubily se všech stran: 026 EZE 016 058 Nešlechetnost svou a ohavnosti své poneseš, praví Hospodin. 026 EZE 016 059 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Tak učiním tobě, jakž jsi učinila, když jsi pohrdla přísahou, a zrušila smlouvu. 026 EZE 016 060 A však rozpomenu se na smlouvu svou s tebou ve dnech mladosti tvé, potvrdím, pravím, tobě smlouvy věčné. 026 EZE 016 061 I rozpomeneš se na cesty své, a hanbiti se budeš, když přijmeš sestry své starší, nežli jsi ty, i mladší, nežli jsi ty, a dám je tobě za dcery, ale ne podlé smlouvy tvé. 026 EZE 016 062 A tak utvrdím smlouvu svou s tebou, i zvíš, že já jsem Hospodin, 026 EZE 016 063 Abys se rozpomenula a styděla, a nemohla více úst otevříti pro hanbu svou, když tě očistím ode všeho, což jsi činila, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 017 001 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 017 002 Synu člověčí, vydej pohádku, a předlož podobenství o domu Izraelském, 026 EZE 017 003 A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Orlice veliká, velikých křídel a dlouhých brků, plná peří, strakatá, přiletěvši na Libán, vzala vrch cedru. 026 EZE 017 004 Vrch mladistvých ratolestí jeho ulomila, a přenesla jej do země kupecké; v městě kupeckém položila jej. 026 EZE 017 005 Potom vzavši z semene té země, vsadila je v poli úrodném, a vsadila je velmi opatrně při vodách mnohých. 026 EZE 017 006 Kteréžto bylo by vzešlo, a bylo by révem bujným, jakžkoli nízké postavy, a byly by patřily ratolesti jeho k ní, a kořenové jeho poddáni byli by jí, a tak bylo by kmenem vinným, kterýž by vydal byl ratolesti, a vypustil rozvody. 026 EZE 017 007 Ale byla orlice jedna veliká velikých křídel a vypeřená, a aj, ten kmen vinný připjal kořeny své k ní, a ratolesti své vztáhl k ní, aby svlažovala jej z brázd štípení svého, 026 EZE 017 008 Ješto v poli dobrém, při vodách mnohých štípen byl, aby vypustil ratolesti, a nesl ovoce, a byl kmenem slavným. 026 EZE 017 009 Rci: Takto praví Panovník Hospodin: Zdaliž se podaří? Zdaliž kořenů jeho nevytrhá, a ovoce jeho neotrhá a neusuší? Zdaž všech ratolestí vyrostlých z něho neusuší? Zdaliž s velikou silou a s mnohým lidem nevyhladí ho z kořenů jeho? 026 EZE 017 010 Aj, jakžkoli štípen, zdaliž se podaří? Zdaliž, jakž se ho dotkne vítr východní, do konce neuschne? Při brázdách, při nichž se ujal, zdaž neuschne? 026 EZE 017 011 Za tím stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 017 012 Rci nyní domu zpurnému: Nevíte-liž, co je toto? Rci: Aj, přitáhl král Babylonský do Jeruzaléma, a vzal krále jeho i knížata jeho, a zavedl je s sebou do Babylona. 026 EZE 017 013 Vzal také z semene královského, a učiniv s ním smlouvu, přísahou jej zavázal, a silné země té pobral, 026 EZE 017 014 Aby bylo království snížené, proto aby se nepozdvihovalo, aby ostříhaje smlouvy jeho, tak stálo. 026 EZE 017 015 Ale zprotivil se jemu, poslav posly své do Egypta, aby jemu podal koní a lidu mnohého. Zdaž se mu to podaří? Zdaž pomsty ujde ten, kdož tak činí? Ten kdož ruší smlouvu, zdaliž pomsty ujde? 026 EZE 017 016 Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že v místě krále toho, kterýž jej králem učinil, jehož přísahou pohrdl, a jehož smlouvu zrušil, u něho v Babyloně umře. 026 EZE 017 017 Aniž mu Farao s vojskem velikým a s zástupem mnohým co napomůže v boji, když vysype násyp, a vzdělá šance, aby zahubil množství lidí, 026 EZE 017 018 Poněvadž pohrdl přísahou, zrušiv smlouvu. Neb aj, podal ruky své, a však všecko toto činí. Neujdeť pomsty. 026 EZE 017 019 Protož takto praví Panovník Hospodin: Živť jsem já, že přísahu svou, kterouž pohrdl, a smlouvu svou, kterouž zrušil, jistotně obrátím na hlavu jeho. 026 EZE 017 020 Nebo roztáhnu na něj sít svou, a polapen bude do vrše mé, i zavedu jej do Babylona, a souditi se s ním budu tam pro přestoupení jeho, kteréhož se dopustil proti mně. 026 EZE 017 021 Všickni též, kteříž utekli od něho se všemi houfy jeho, od meče padnou, ostatní pak na všecky strany rozprostříni budou. I zvíte, že já Hospodin mluvil jsem. 026 EZE 017 022 Takto praví Panovník Hospodin: A však vezmu z vrchu cedru toho vysokého a vsadím, z vrchu mladistvých ratolestí jeho mladou větvičku ulomím, a štípím na hoře vysoké a vyvýšené. 026 EZE 017 023 Na hoře vysoké Izraelské štípím ji, i vypustí ratolesti, a ponese ovoce, a tak učiněna bude cedrem slavným, a bude bydliti pod ním všeliké ptactvo; všecko, což křídla má, v stínu ratolestí jeho bydliti bude. 026 EZE 017 024 A tak zvědí všecka dříví polní, že já Hospodin snížil jsem dřevo vysoké, a povýšil jsem dřeva nízkého; usušil jsem strom zelený, a způsobil to, aby zkvetl strom suchý. Já Hospodin mluvil jsem to i učiním. 026 EZE 018 001 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 018 002 Což jest vám, že užíváte přísloví tohoto o zemi Izraelské, říkajíce: Otcové jedli hrozen trpký, a zubové synů laskominy mají? 026 EZE 018 003 Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že nebudete moci více užívati přísloví tohoto v Izraeli. 026 EZE 018 004 Aj, všecky duše mé jsou, jakož duše otcova, tak i duše synova mé jsou. Duše, kteráž hřeší, ta umře. 026 EZE 018 005 Nebo byl-li by někdo spravedlivý, a činil by soud a spravedlnost; 026 EZE 018 006 Na horách by nejídal, a očí svých nepozdvihoval k ukydaným bohům domu Izraelského, a manželky bližního svého by nepoškvrnil, a k ženě pro nečistotu oddělené nepřistoupil; 026 EZE 018 007 Kterýž by žádného neutiskal, základ dlužníku svému by navracoval, cizího mocí nebral, chleba svého by lačnému udílel, a nahého přiodíval rouchem; 026 EZE 018 008 Na lichvu by nedával, a úroku nebral, od nepravosti ruku svou by odvracoval, soud pravý mezi jedním i druhým by činil; 026 EZE 018 009 V ustanoveních mých by chodil, a soudů mých ostříhal, čině, což pravého jest: spravedlivý ten jistě žeť živ bude, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 018 010 Zplodil-li by pak syna lotra, prolevače krve, kterýž by čímkoli z těch věcí škodil bratru, 026 EZE 018 011 Onoho pak všeho nečinil by, anobrž i na horách by jídal, a ženy bližního svého by poškvrnil; 026 EZE 018 012 Chudého a nuzného by utiskl, cizí věci mocí vzal, základu by nenavrátil, a k ukydaným bohům očí svých by pozdvihoval, ohavnost provodil, 026 EZE 018 013 Na lichvu by dával, a úrok bral: zdaž bude živ? Nebude živ. Poněvadž všecky ohavnosti tyto činil, jistotně umře, krev jeho přijde na něj. 026 EZE 018 014 A aj, zplodil-li by syna, kterýž by spatřil všecky hříchy otce svého, kteréž činil, a vida, nečinil by tak; 026 EZE 018 015 Na horách by nejídal, a očí svých nepozdvihoval k ukydaným bohům domu Izraelského, manželky bližního svého by nepoškvrnil, 026 EZE 018 016 A aniž by koho utiskal, základu by nezadržoval, cizího mocí nebral, chleba svého lačnému by udílel, a nahého rouchem by přiodíl; 026 EZE 018 017 Od chudého by zdržel ruku svou, lichvy a úroku by nebral, soudy mé činil, v ustanoveních mých by chodil: tenť neumře pro nepravost otce svého, jistě živ bude. 026 EZE 018 018 Otec pak jeho, proto že se bezpráví dopouštěl, cizí věci bratru mocí bral, a to, což není dobré, činil u prostřed lidu svého: protož aj, umře pro nepravost svou. 026 EZE 018 019 Ale říkáte: Jak by to bylo? Zdaž nenese syn nepravosti otcovy? Když syn činí soud a spravedlnost, všech ustanovení mých ostříhá a činí je, jistě žeť živ bude. 026 EZE 018 020 Duše, kteráž hřeší, ta umře. Syn neponese nepravosti otcovy, aniž otec ponese nepravosti synovy; spravedlnost spravedlivého při něm zůstane, též bezbožnost bezbožného na něj připadne. 026 EZE 018 021 Pakli by se bezbožný odvrátil ode všech hříchu svých, kteréž činil, a ostříhal by všech ustanovení mých, a činil by soud a spravedlnost, jistě živ bude a neumře. 026 EZE 018 022 Žádná přestoupení jeho, jichž se dopustil, nebudou jemu připomínána; v spravedlnosti své, kterouž by činil, živ bude. 026 EZE 018 023 Zdaliž jakou líbost mám, když umírá bezbožný? dí Panovník Hospodin. Zdali ne raději když se odvrací od cest svých, aby živ byl? 026 EZE 018 024 Pakli by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, čině podlé všech ohavností, kteréž činí bezbožný, takový-liž by živ byl? Na žádné spravedlnosti jeho, kteréž činil, nebude pamatováno. Pro přestoupení své, jehož se dopouštěl, a pro hřích svůj, kterýž páchal, pro tyť věci umře. 026 EZE 018 025 Že pak říkáte: Není pravá cesta Páně, poslyštež nyní, ó dome Izraelský: Zdali má cesta není pravá? Zdali nejsou cesty vaše nepravé? 026 EZE 018 026 Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a čině nepravost, v tom by umřel, pro nepravost svou, kterouž činil, umře. 026 EZE 018 027 A když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, kterouž činil, a činil by soud a spravedlnost, tenť duši svou zachová při životu. 026 EZE 018 028 Nebo prohlédl, a odvrátil, se ode všech přestoupení svých, jichž se dopouštěl; jistě žeť živ bude a neumře. 026 EZE 018 029 A však vždy říká dům Izraelský: Není pravá cesta Páně. Zdali mé cesty nepravé jsou, ó dome Izraelský? Zdaliž nejsou cesty vaše nepravé? 026 EZE 018 030 A protož každého z vás podlé cest jeho souditi budu, ó dome Izraelský, dí Panovník Hospodin. Navraťtež se a odvraťte ode všech přestoupení svých, aby vám nebyla k úrazu nepravost. 026 EZE 018 031 Odvrzte od sebe všecka přestoupení vaše, jichž jste se dopouštěli, a učiňte sobě srdce nové a ducha nového. I pročež mřete, ó dome Izraelský? 026 EZE 018 032 Však nemám líbosti v smrti toho, jenž umírá, dí Panovník Hospodin. Obraťte se tedy, a živi buďte. 026 EZE 019 001 Ty pak vydej se v naříkání nad knížaty Izraelskými. 026 EZE 019 002 A rci: Co byla matka tvá? Lvice mezi lvy odpočívající, a u prostřed dravých lvů vychovávala lvíčátka svá. 026 EZE 019 003 A když odchovala jedno z lvíčat svých, udělal se z něho dravý lev, tak že naučiv se bráti loupeže, žrával lidi. 026 EZE 019 004 To když uslyšeli národové, v jámě jejich polapen jest, a doveden v řetězích do země Egyptské. 026 EZE 019 005 To viduc lvice, že očekávaná zhynula jí naděje její, vzavši jedno z lvíčat svých, učinila z něho silného lva; 026 EZE 019 006 Kterýž ustavičně chodě mezi lvy, udělal se dravým lvem, a naučiv se bráti loupeže, žrával lidi. 026 EZE 019 007 Pobořil i pusté paláce jejich, a města jejich v poušť uvedl, tak že spustla země, i což v ní bylo, od hlasu řvání jeho. 026 EZE 019 008 I polékli na něj národové z okolních krajin, a rozestřeli na něj tenata svá, a do jámy jejich lapen jest. 026 EZE 019 009 I dali jej do klece v řetězích, a dopravili ho k králi Babylonskému, a uvedli jej do vězení nejtěžšího, aby nebyl slýchán hlas jeho více po horách Izraelských. 026 EZE 019 010 Matka tvá v čas pokoje tvého jako vinný kmen při vodách štípený; plodistvý a rozkladitý byl pro hojnost vod. 026 EZE 019 011 A měl pruty mocné k berlám panovníků, zrůst pak jeho vyvýšil se nad prostředek hustého větvoví, tak že patrný byl pro svou vysokost a pro množství ratolestí svých. 026 EZE 019 012 Ale vytržen jsa v prchlivosti, na zemi povržen jest, a vítr východní usušil ovoce jeho; vylomily se a uschly ratolesti silné jeho, oheň sežral je. 026 EZE 019 013 A nyní štípen jest na poušti, v zemi vyprahlé a žíznivé. 026 EZE 019 014 Nadto vyšed oheň z prutu ratolestí jeho, sežral ovoce jeho, tak že není na něm prutu mocného k berle panovníka. Toť jest naříkání, a budeť v naříkání. 026 EZE 020 001 Tedy stalo se léta sedmého, a dne desátého, pátého měsíce, přišli někteří z starších Izraelských raditi se s Hospodinem, a posadili se přede mnou. 026 EZE 020 002 Tehdy stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 020 003 Synu člověčí, mluv k starším Izraelským a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Zdali, abyste se se mnou radili, vy přicházíte? Živ jsem já, že vy se neradíte se mnou, dí Panovník Hospodin. 026 EZE 020 004 Zdali jich zastávati budeš? Zdali zastávati budeš, synu člověčí? Oznam jim ohavnosti otců jejich, 026 EZE 020 005 A rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: V ten den, v kterýž jsem zvolil Izraele, zdvihl jsem ruku svou semeni domu Jákobova, a v známost jsem se uvedl jim v zemi Egyptské; zdvihlť jsem jim ruku svou, řka: Já jsem Hospodin Bůh váš. 026 EZE 020 006 V ten den zdvihl jsem jim ruku svou, že je vyvedu z země Egyptské do země, kterouž jsem jim obhlédl, tekoucí mlékem a strdí, jenž jest okrasa všech jiných zemí. 026 EZE 020 007 A řekl jsem jim: Jeden každý ohavnosti očí svých zavrzte, a ukydanými bohy Egyptskými se nepoškvrňujte, nebo já jsem Hospodin Bůh váš. 026 EZE 020 008 Ale zpurně se postavovali proti mně, aniž mne chtěli slyšeti, aniž kdo ohavnosti očí svých zavrhl, a ukydaných bohů Egyptských nezanechali. Protož jsem řekl: Vyleji prchlivost svou na ně, a vyplním hněv svůj na nich u prostřed země Egyptské. 026 EZE 020 009 A však učinil jsem pro jméno své, aby nebylo zlehčeno před očima těch národů, mezi nimiž byli, před jejichž očima jsem se jim v známost uvedl, že je chci vyvesti z země Egyptské. 026 EZE 020 010 Takž jsem je vyvedl z země Egyptské, a přivedl jsem je na poušť, 026 EZE 020 011 A dal jsem jim ustanovení svá, a soudy své v známost jsem jim uvedl, ješto činil-li by je kdo, jistě že by živ byl skrze ně. 026 EZE 020 012 Nadto i soboty své vydal jsem jim, aby byly na znamení mezi mnou a mezi nimi, aby znali, že já Hospodin jsem posvětitel jejich. 026 EZE 020 013 Ale dům Izraelský zpurně se postavovali proti mně na poušti, v ustanoveních mých nechodili, a soudy mými pohrdli, ješto činil-li by je kdo, jistě že by živ byl skrze ně; též soboty mé poškvrnili náramně. Pročež jsem řekl: Že vyleji prchlivost svou na ně na poušti, abych je docela vyhladil. 026 EZE 020 014 Ale učinil jsem pro jméno své, aby nebylo zlehčeno před očima těch národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. 026 EZE 020 015 A však i já také přisáhl jsem jim na té poušti, že jich neuvedu do země, kterouž jsem byl dal, tekoucí mlékem a strdí, jenž jest okrasa všech jiných zemí, 026 EZE 020 016 Proto že soudy mými pohrdli, a v ustanoveních mých nechodili, a soboty mé poškvrnili, a že za ukydanými bohy jejich srdce jejich chodí. 026 EZE 020 017 Však odpustilo jim oko mé, tak že jsem jich nezahladil, a neučinil jim konce na poušti. 026 EZE 020 018 A řekl jsem synům jejich na též poušti: V ustanoveních otců svých nechoďte, a soudů jejich neostříhejte, a ukydanými bohy jejich se nepoškvrňujte. 026 EZE 020 019 Já jsem Hospodin Bůh váš, v ustanoveních mých choďte, a soudů mých ostříhejte, a čiňte je. 026 EZE 020 020 Též soboty mé svěťte, i budou na znamení mezi mnou a vámi, aby známé bylo, že já jsem Hospodin Bůh váš. 026 EZE 020 021 Ale zpurně se měli ke mně ti synové, v ustanoveních mých nechodili, a soudů mých nešetřili, aby je činili, (ješto činil-li by je kdo, jistě že by živ byl skrze ně), i soboty mé poškvrnili. I řekl jsem: Že vyleji prchlivost svou na ně, abych vyplnil hněv svůj na nich na té poušti. 026 EZE 020 022 Ale odvrátil jsem zase ruku svou; což jsem učinil pro jméno své, aby nebylo zlehčeno před očima těch národů, před jejichž očima jsem je vyvedl. 026 EZE 020 023 Také i těm přisáhl jsem na poušti, že je rozptýlím mezi pohany, a že je rozženu po krajinách, 026 EZE 020 024 Proto že soudů mých nečinili, a ustanoveními mými pohrdli, a soboty mé poškvrnili, a že k ukydaným bohům otců svých zření měli. 026 EZE 020 025 Pročež já také dal jsem jim ustanovení nedobrá, a soudy, skrze něž nebudou živi. 026 EZE 020 026 A poškvrnil jsem jich s jejich dary, (proto že provodili všecko, což otvírá život), abych je zkazil, aby poznali, že já jsem Hospodin. 026 EZE 020 027 Protož mluv k domu Izraelskému, synu člověčí, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Ještě i tímto rouhali se mi otcové vaši, dopouštějíce se proti mně přestoupení, 026 EZE 020 028 Že, když jsem je uvedl do země, o kteréž jsem přisáhl, že jim ji dám, kdež spatřili který pahrbek vysoký, aneb které dřevo husté, hned tu obětovali oběti své, a tu dávali popouzející dary své, tu kladli i vůni svou příjemnou, a tu obětovali mokré oběti své. 026 EZE 020 029 A ačkoli jsem říkal jim: Což jest ta výsost, kamž vy chodíváte? ale ona slove výsostí až do tohoto dne. 026 EZE 020 030 Protož rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Cestou-liž otců vašich vy se máte poškvrňovati, a s ohavnostmi jejich máte smilniti? 026 EZE 020 031 Též přinášejíce dary své, vodíce syny své skrze oheň, máte-liž se poškvrňovati při všech ukydaných bozích vašich až do tohoto dne, a ode mne vždy rady hledati, ó dome Izraelský? Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, že vy se nebudete mne více raditi. 026 EZE 020 032 To pak, což jste sobě v mysli uložili, nikoli se nestane, že říkáte: Budeme jako jiní národové, jako čeledi jiných zemí, sloužíce dřevu a kameni. 026 EZE 020 033 Živ jsem já, praví Panovník Hospodin, že rukou silnou a ramenem vztaženým, a prchlivostí vylitou kralovati budu nad vámi. 026 EZE 020 034 Vyvedu vás zajisté z národů, a shromáždím vás z zemí, do nichž jste rozptýleni, rukou silnou a ramenem vztaženým, i prchlivostí vylitou. 026 EZE 020 035 A vodě vás po poušti těch národů, souditi se budu s vámi tam tváří v tvář. 026 EZE 020 036 Tak jako jsem se soudil s otci vašimi na poušti země Egyptské, tak se budu souditi s vámi, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 020 037 A proženu vás pod hůl, abych vás uvedl do závazku smlouvy. 026 EZE 020 038 Ale ty, jenž se mi zprotivili a zpronevěřili, vymísím z vás; z země, v níž pohostinu jsou, vyvedu je, do země však Izraelské nevejdou. I zvíte, že já jsem Hospodin. 026 EZE 020 039 Vy tedy, ó dome Izraelský, takto praví Panovník Hospodin: Jdětež, služte každý ukydaným bohům svým i napotom, poněvadž neposloucháte mne, a jména mého svatého nepoškvrňujte více dary svými, a ukydanými bohy svými. 026 EZE 020 040 Nebo na hoře mé svaté, na hoře vysoké Izraelské, dí Panovník Hospodin, tam mi sloužiti budou všecken dům Izraelský, což jich koli bude v té zemi. Tam je laskavě přijmu, a tam vyhledávati budu od vás obětí vzhůru pozdvižení i prvotin darů vašich, se všemi svatými věcmi vašimi. 026 EZE 020 041 S vůní libou laskavě vás přijmu, když vás vyvedu z národů, a shromáždím vás z těch zemí, do nichž jste rozptýleni byli, a tak posvěcen budu v vás před očima těch národů. 026 EZE 020 042 I poznáte, že já jsem Hospodin, když vás uvedu do země Izraelské, do země té, o kteréž jsem přisáhl, že ji dám otcům vašim. 026 EZE 020 043 A tu se rozpomenete na cesty své a na všecky činy své, jimiž jste se poškvrňovali, tak že sami se býti hodné ošklivosti uznáte, pro všecky nešlechetnosti vaše, kteréž jste činívali. 026 EZE 020 044 Tu poznáte, že já jsem Hospodin, když vám to učiním pro jméno své, ne podlé cest vašich zlých, ani podlé činů vašich porušených, dome Izraelský, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 020 045 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 020 046 Synu člověčí, obrať tvář svou k straně polední, a vypusť jako rosu na poledne, a prorokuj proti lesu toho pole, kteréž jest na poledne. 026 EZE 020 047 A rci lesu polednímu: Slyš slovo Hospodinovo: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já zanítím v tobě oheň, kterýž sežere v tobě každé dřevo zelené i každé dřevo suché; nezhasneť plamen přeprudký, a budou jím opáleny všecky tváře od poledne až na půlnoci. 026 EZE 020 048 I uzří všeliké tělo, že jsem já Hospodin zapálil jej; nezhasneť. 026 EZE 020 049 I řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, oni mi říkají: Však tento v přísloví nám toliko mluví. 026 EZE 021 001 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 021 002 Synu člověčí, obrať tvář svou k Jeruzalému, a vypusť jako rosu proti místům svatým, a prorokuj proti zemi Izraelské. 026 EZE 021 003 A rci zemi Izraelské: Takto praví Hospodin: Aj, já jsem proti tobě, a vytáhnu meč svůj z pošvy jeho, a vypléním z tebe spravedlivého i bezbožného. 026 EZE 021 004 Proto, abych vyplénil z tebe spravedlivého i bezbožného, proto vyjde meč můj z pošvy své proti všelikému tělu, od poledne až na půlnoci. 026 EZE 021 005 I zvíť všeliké tělo, že jsem já Hospodin vytáhl meč svůj z pošvy jeho; nenavrátíť se zase více. 026 EZE 021 006 Ty pak synu člověčí, vzdychej, jako bys zlámaná měl bedra, a to s hořekováním vzdychej před očima jejich. 026 EZE 021 007 I stane se, žeť řeknou: Nad čím ty vzdycháš? Tedy řekneš: Nad pověstí, kteráž přichází, k níž rozplyne se každé srdce, a každé ruce klesnou, a všeliký duch skormoutí se, a každá kolena rozplynou se jako voda. Aj, přicházíť a děje se, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 021 008 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 021 009 Synu člověčí, prorokuj a rci: Takto praví Hospodin: Rci: Meč, meč nabroušen, také i vyčištěn jest. 026 EZE 021 010 Aby zabíjel k zabití oddané, nabroušen jest; aby se blyštěl, vyčištěn jest. Radovati-liž se budeme, když prut syna mého pohrdá každým dřevem? 026 EZE 021 011 Dalť jej vyčistiti, aby v ruku vzat byl; jestiť nabroušený meč, jest i vyčištěný, aby dán byl do ruky mordujícího. 026 EZE 021 012 Křič a kvěl, synu člověčí, proto že ten bude proti lidu mému, tentýž proti všechněm knížatům Izraelským; uvrženi budou na meč s lidem mým, protož bí se v bedra. 026 EZE 021 013 Když jsem je trestával, co bylo? Nemám-liž metly hubící již přičiniti? dí Hospodin zástupů. 026 EZE 021 014 Ty tedy synu člověčí, prorokuj a tleskej rukama; nebo po druhé i po třetí přijde meč, meč mordujících, ten meč mordujících bez lítosti, pronikajících i do pokojů jejich. 026 EZE 021 015 Tak aby se rozplynulo srdce, a rozmnoženi byli úrazové, v každé bráně jejich postavím ostří meče. Ach, vyčištěnť jest, aby se blyštěl, zaostřen, aby zabíjel. 026 EZE 021 016 Shlukni se a pusť se na pravo i na levo, kamžkoli a načkoli se tobě nahodí. 026 EZE 021 017 I jáť také tleskati budu rukama svýma, a doložím prchlivost svou. Já Hospodin mluvil jsem. 026 EZE 021 018 V tom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 021 019 Ty pak synu člověčí, předlož sobě dvě cesty, kudy by jíti měl meč krále Babylonského. Z země jedné ať vycházejí obě dvě, a na rozcestí vybeř tu k městu, tu vybeř. 026 EZE 021 020 Ukaž cestu, kudy by jíti měl meč, k Rabbat-li synů Ammon, čili k Judstvu, na Jeruzalémské pevnosti, 026 EZE 021 021 Proto že stane král Babylonský na rozcestí, na počátku dvou cest, obíraje se s hádáním, vyčistí střely, doptávati se bude modl, hleděti bude do jater. 026 EZE 021 022 Po pravé ruce jeho hádání ukáže Jeruzalém, aby sšikoval hejtmany, kteříž by ponoukali k mordování, a pozdvihovali hlasu s prokřikováním, aby přistavili berany válečné proti branám, aby vysypán byl násyp, a vzdělání byli šancové. 026 EZE 021 023 I budou to míti za hádání marné před očima svýma ti, jenž se zavázali přísahami; a toť přivede na pamět nepravost, kterouž by popadeni byli. 026 EZE 021 024 Protož takto praví Panovník Hospodin: Proto že ku paměti přivodíte nepravost svou, a odkrývá se nevěra vaše, tak že jsou patrní hříchové vaši ve všech činech vašich, proto že na pamět přicházíte, rukou tou popadeni budete. 026 EZE 021 025 Ty pak nečistý bezbožníče, kníže Izraelské, jehož den přichází, a čas skonání nepravosti, 026 EZE 021 026 Takto praví Panovník Hospodin: Sejmi tu čepici, a svrz tu korunu, kteráž nikdy již taková nebude; toho, kterýž na snížení přišel, povyš, a vyvýšeného poniž. 026 EZE 021 027 Zmotanou, zmotanou, zmotanou učiním ji, (čehož prvé nebývalo), až přijde ten, jenž má právo, kteréž jsem jemu dal. 026 EZE 021 028 Ty pak synu člověčí, prorokuj a rci: Takto praví Panovník Hospodin o synech Ammon, i o pohanění jejich, rci, pravím: Meč, meč dobyt jest, k zabíjení vyčištěn jest, aby hubil všecko, a aby se blyštěl. 026 EZE 021 029 A ačkoli předpovídají tobě marné věci, a hádají tobě lež, aby tě přiložili k hrdlům zbitých bezbožníků, jejichž den přichází a čas skonání nepravosti: 026 EZE 021 030 Schovej meč do pošvy jeho. Na místě, na kterémž jsi zplozena, v zemi přebývání tvého, budu tě souditi. 026 EZE 021 031 A vyleji na tě rozhněvání své, ohněm prchlivosti své na tě dmýchati budu, a dám tě v ruku lidí vzteklých, řemeslníků všecko kazících. 026 EZE 021 032 Budeš ohni k sežrání, krev tvá bude u prostřed země, nebudeš připomínána; neboť jsem já Hospodin mluvil. 026 EZE 022 001 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 022 002 Ty pak synu člověčí, zastával-li bys, zastával-liž bys toho města vražedlného? Raději mu oznam všecky ohavnosti jeho, 026 EZE 022 003 A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Přicházíť čas města toho, jenž prolévá krev u prostřed sebe, a dělá ukydané bohy proti sobě, aby se poškvrňovalo. 026 EZE 022 004 Ty krví svou, kterouž jsi prolilo, zavinivši, a ukydanými bohy svými, jichž jsi nadělalo, sebe poškvrnivši, to jsi způsobilo, že se přiblížili dnové tvoji, a přišlo jsi k letům svým. Protož vydám tě v pohanění národům, a ku posměchu všechněm zemím. 026 EZE 022 005 Blízké i daleké od tebe budou se tobě posmívati, ó zlopověstné a různic plné. 026 EZE 022 006 Aj, knížata Izraelská jeden každý vší silou na to se vydali, aby krev v tobě prolévali. 026 EZE 022 007 Otce i matku zlehčují v tobě, pohostinnému činí nátisk u prostřed tebe, sirotka a vdovu utiskují v tobě. 026 EZE 022 008 Svatými věcmi mými zhrdáš, a sobot mých poškvrňuješ. 026 EZE 022 009 Utrhači jsou v tobě, aby prolévali krev, a na horách jídají v tobě; nešlechetnost páší u prostřed tebe. 026 EZE 022 010 Nahotu otce syn odkrývá v tobě, a nečisté v oddělení ponižují v tobě. 026 EZE 022 011 Jiný pak s ženou bližního svého páše ohavnost, a jiný s nevěstou svou poškvrňuje se nešlechetností, a jiný sestry své, dcery otce svého, ponižuje v tobě. 026 EZE 022 012 Dar berou v tobě, aby krev prolili; lichvu a úrok béřeš, a zisku hledáš s útiskem bližního svého, na mne se pak zapomínáš, dí Panovník Hospodin. 026 EZE 022 013 Protož aj, já tleskl jsem rukama svýma nad ziskem tvým, jehož dobýváš, i nad tou krví, kteráž byla u prostřed tebe. 026 EZE 022 014 Zdali ostojí srdce tvé? Zdaž odolají ruce tvé dnům, v nichž já budu zacházeti s tebou? Já Hospodin mluvil jsem i učiním. 026 EZE 022 015 Nebo rozptýlím tě mezi pohany, a rozženu tě po krajinách, a do konce vyprázdním nečistotu tvou z tebe. 026 EZE 022 016 A zavrženo jsuc před očima pohanů, poznáš, že já jsem Hospodin. 026 EZE 022 017 Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 022 018 Synu člověčí, obrátili se mi dům Izraelský v trůsku, všickni napořád jsou měď, cín, železo a olovo u prostřed peci, trůsky stříbra jsou. 026 EZE 022 019 Pročež takto praví Panovník Hospodin: Proto že jste vy všickni obrátili se v trůsky, protož aj, já shromáždím vás do Jeruzaléma. 026 EZE 022 020 Jakž se shromažďuje stříbro a měď, železo, olovo i cín do prostřed peci, k rozdmýchání ohně vůkol něho a k rozpouštění: tak shromáždím v hněvě a v prchlivosti své, a slože, rozpouštěti vás budu. 026 EZE 022 021 Sberu vás, pravím, a rozdmýchám okolo vás oheň prchlivosti své, i rozpustíte se u prostřed města. 026 EZE 022 022 Jakž se stříbro rozpouští v peci, tak se rozpustíte u prostřed něho, i zvíte, že já Hospodin vylil jsem prchlivost svou na vás. 026 EZE 022 023 Ještě stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 022 024 Synu člověčí, rci: Ty země jsi nečistá, nebudeš deštěm svlažena v den rozhněvání. 026 EZE 022 025 Spiknutí proroků jejích u prostřed ní, jsou podobni lvu řvoucímu, uchvacujícímu loupež, duše žerou, bohatství a věci drahé berou, a činí mnoho vdov u prostřed ní. 026 EZE 022 026 Kněží její natahují zákona mého, a svaté věci mé poškvrňují, mezi svatým a poškvrněným rozdílu nečiní, a mezi nečistým a čistým nerozeznávají. Nadto od sobot mých skrývají oči své, tak že zlehčován bývám mezi nimi. 026 EZE 022 027 Knížata její u prostřed ní jsou jako vlci uchvacující loupež, vylévajíce krev, hubíce duše, aby sháněli mrzký zisk. 026 EZE 022 028 Proroci pak jejich obmítají jim vápnem ničemným, předpovídají marné věci, a hádají jim lež, říkajíce: Takto praví Panovník Hospodin, ješto Hospodin nemluvil. 026 EZE 022 029 Lid této země činí nátisk, a cizí věci mocí béře, chudému a nuznému ubližují, a pohostinného utiskují nespravedlivě. 026 EZE 022 030 Hledaje pak někoho z nich, kterýž by udělal hradbu, a postavil se v mezeře před tváří mou za tuto zemi, abych jí nezkazil, žádného nenacházím. 026 EZE 022 031 Protož vyleji na ně rozhněvání své, ohněm prchlivosti své konec jim učiním, cestu jejich jim na hlavu obrátím, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 023 001 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 023 002 Synu člověčí, dvě ženy, dcery jedné mateře byly. 026 EZE 023 003 Ty smilnily v Egyptě, v mladosti své smilnily. Tam jsou mačkány prsy jejich, tam opiplány prsy panenství jejich. 026 EZE 023 004 Jména pak jejich: větší Ahola, sestry pak její Aholiba. Tyť jsou byly mé, a rozplodily syny a dcery. Jména, pravím, jejich jsou: Samaří Ahola, Jeruzaléma pak Aholiba. 026 EZE 023 005 Ale Ahola maje mne, smilnila a frejů hleděla s milovníky svými, s Assyrskými blízkými, 026 EZE 023 006 Oděnými postavcem modrým, s vývodami a knížaty, i všemi napořád mládenci krásnými, a s jezdci jezdícími na koních. 026 EZE 023 007 Vydala se, pravím, v smilství svá s nimi, se všemi nejpřednějšími syny Assyrskými, a se všemi, jimž frejovala, a poškvrnila se všemi ukydanými bohy jejich. 026 EZE 023 008 A tak smilství svých Egyptských nenechala; nebo ji zléhali v mladosti její, a oni mačkali prsy panenství jejího, a vylili smilství svá na ni. 026 EZE 023 009 Protož dal jsem ji v ruku frejířů jejích, v ruku Assyrských, jimž frejovala. 026 EZE 023 010 Oniť jsou odkryli nahotu její, syny i dcery její pobrali, ji pak samu mečem zamordovali. Takž vzata jest na slovo od jiných žen, když soudy vykonali při ní. 026 EZE 023 011 To viděla sestra její Aholiba, však mnohem více než onano frejovala, a smilství její větší byla než smilství sestry její. 026 EZE 023 012 S Assyrskými frejů hleděla, s vývodami a knížaty blízkými, oděnými nádherně, s jezdci jezdícími na koních, a všemi mládenci krásnými. 026 EZE 023 013 I viděl jsem, že se poškvrnila, a že cesta jednostejná jest obou dvou. 026 EZE 023 014 Ale tato ještě to přičinila k smilstvím svým, že viduc muže vyryté na stěně, obrazy Kaldejských vymalované barvou, 026 EZE 023 015 Přepásané pasem po bedrách jejich, a klobouky barevné na hlavách jejich, a že jsou všickni na pohledění jako hejtmané, podobní synům Babylonským v Kaldejské zemi, jejichž ona vlast jest, 026 EZE 023 016 I zahořela k nim z pohledění očima svýma, a vyslala posly k nim do země Kaldejské. 026 EZE 023 017 Tedy vešli k ní Babylonští na lůže nepoctivé, a poškvrnili ji smilstvím svým. A když se poškvrnila s nimi, odloučila se duše její od nich. 026 EZE 023 018 A odkryla smilství svá, odkryla též nahotu svou, i odloučila se duše má od ní, tak jako se odloučila duše má od sestry její. 026 EZE 023 019 Nebo rozmnožila smilství svá, rozpomínajíc se na dny mladosti své, v nichž smilnila v zemi Egyptské, 026 EZE 023 020 A frejovala s kuběnáři jejich, jejichž tělo jest jako tělo oslů, a tok jejich jako tok koňský. 026 EZE 023 021 A tak jsi zase navrátila se k nešlechetnosti mladosti své, když mačkali Egyptští prsy tvé z příčiny prsů mladosti tvé. 026 EZE 023 022 Protož ó Aholiba, takto praví Panovník Hospodin: Aj, já vzbudím frejíře tvé proti tobě, ty, od nichž se odloučila duše tvá, a přivedu je na tě odevšad, 026 EZE 023 023 Babylonské a všecky Kaldejské, Pekodské, a Šohejské, i Kohejské, všecky syny Assyrské s nimi, mládence krásné, vývody a knížata všecka, hejtmany a slovoutné, všecky jezdící na koních. 026 EZE 023 024 A přitáhnou na tě na vozích železných a přikrytých, i kárách, a to s zběří národů, s pavézami a štíty i lebkami, položí se proti tobě vůkol, i předložím jim právo, aby tě soudili soudy svými. 026 EZE 023 025 Vyleji zajisté horlení své na tebe, tak že naloží s tebou prchlivě, nos tvůj i uši tvé odejmou, a ostatek tebe mečem padne. Ti syny tvé i dcery tvé poberou, a ostatek tebe spáleno bude ohněm. 026 EZE 023 026 A vyvlekou tě z roucha tvého, a rozberou šperky okrasy tvé. 026 EZE 023 027 A tak přítrž učiním při tobě nešlechetnosti tvé, i smilství tvému z země Egyptské vzatému, a nepozdvihneš očí svých k nim, a na Egypt nezpomeneš více. 026 EZE 023 028 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Aj, já dám tebe v ruku těch, kterýchž nenávidíš, v ruku těch, od nichž se odloučila duše tvá, 026 EZE 023 029 I budou nakládati s tebou podlé nenávisti, a poberou všecko úsilé tvé, a nechají tě nahé a obnažené. A tak bude zřejmá nahota smilství tvého a nešlechetnosti tvé, smilství, pravím, tvého. 026 EZE 023 030 Což vše učiní tobě proto, že jsi smilnila, následujíc pohanů, proto že jsi poškvrnila se ukydanými bohy jejich. 026 EZE 023 031 Cestou sestry své chodila jsi, protož dám kalich její v ruku tvou. 026 EZE 023 032 Takto praví Panovník Hospodin: Kalich sestry své píti budeš hluboký a široký; budeť sporý, tak že smích a žert budou míti z tebe. 026 EZE 023 033 Opilstvím a zámutkem naplněna budeš, kalichem pustiny a zpuštění, kalichem sestry své Samaří. 026 EZE 023 034 I vypiješ jej a vyvážíš, a než jej polámeš, snáze prsy své roztrháš; neboť jsem já mluvil, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 023 035 Protož takto praví Panovník Hospodin: Z té příčiny, že jsi zapomenula na mne, a zavrhlas mne za hřbet svůj, i ty také vezmi za svou nešlechetnost, a za smilství svá. 026 EZE 023 036 I řekl Hospodin ke mně: Synu člověčí, budeš-liž zastávati Ahole neb Aholiby? Nýbrž oznam jim ohavnosti jejich, 026 EZE 023 037 Že cizoložily, a krev jest na rukou jejich, a s ukydanými bohy svými cizoložily. Také i syny své, kteréž mně zplodily, vodily jim, aby sežráni byli. 026 EZE 023 038 Ještě i toto činily mi, že zanečišťovaly svatyni mou v tentýž den, a sobot mých poškvrňovaly. 026 EZE 023 039 Nebo obětovavše syny své ukydaným bohům svým, vcházely do svatyně mé v tentýž den, aby ji poškvrnily. Aj hle, takť jsou činívaly u prostřed mého domu. 026 EZE 023 040 Nadto, že vysílaly k mužům, jenž by přišli zdaleka, kteříž, jakž posel vyslán k nim, aj, hned přicházívali. Jimž jsi se umývala, a tvář svou líčila, a okrašlovalas se okrasou. 026 EZE 023 041 A usazovalas se na loži slavném, před nímž stůl připravený byl, na něž jsi i kadidlo mé i masti mé vynakládala. 026 EZE 023 042 Když pak hlas toho množství poutichl, tedy i k mužům z obecného lidu vysílaly, jenž bývali přivozováni ožralí z pouště. I dávali náramky na ruce jejich, i koruny ozdobné na hlavy jejich. 026 EZE 023 043 A ačkoli jsem se domlouval na cizoložství té lotryně, a že oni jednak s jednou, jednak s druhou smilství provodí, 026 EZE 023 044 A že každý z nich vchází k ní, tak jako někdo vchází k ženě nevěstce: však vždy vcházeli k Ahole a Aholibě, ženám přenešlechetným. 026 EZE 023 045 Protož muži spravedliví, tiť je souditi budou soudem cizoložných a soudem těch, jenž vylévaly krev, proto že cizoložily, a krev jest na rukou jejich. 026 EZE 023 046 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Přivedu na ně vojsko, a dám je v posmýkání i v loupež. 026 EZE 023 047 I uhází je to shromáždění kamením, a poseká je meči svými; syny jejich i dcery jejich pomordují, a domy jejich ohněm popálí. 026 EZE 023 048 A tak přítrž učiním nešlechetnosti v zemi této, i budou se tím káti všecky ženy, a nedopustí se nešlechetnosti podobné vaší. 026 EZE 023 049 Nebo vzložena bude na vás nešlechetnost vaše, a ponesete hříchy ukydaných bohů svých. I zvíte, že já jsem Panovník Hospodin. 026 EZE 024 001 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně léta devátého, měsíce desátého, desátého dne téhož měsíce, řkoucí: 026 EZE 024 002 Synu člověčí, napiš sobě jméno tohoto dne, vlastně dnešního dne tohoto: nebo oblehl král Babylonský Jeruzalém právě tohoto dnešního dne. 026 EZE 024 003 A předlož tomu domu zpurnému podobenství, řka k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Přistav tento hrnec, přistav a nalej také do něho vody. 026 EZE 024 004 A sebera kusy náležité do něho, každý kus dobrý, stehno i plece, a nejlepšími kostmi naplň jej. 026 EZE 024 005 Přivezmi i nejlepších bravů, a udělej oheň z kostí pod ním, způsob, ať to vře, ažby kypělo, ať se i kosti jeho rozvaří v něm. 026 EZE 024 006 Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu tomu vražedlnému, hrnci, v němž zůstává připálenina jeho, z něhož, pravím, připálenina jeho nevychází. Po kusích, po kusích vytahuj z něho, nepadneť na něj los. 026 EZE 024 007 Nebo krev jest u prostřed něho. Na vysedlou skálu vystavilo ji; nevylilo jí na zemi, aby ji prach přikryl. 026 EZE 024 008 I já zanítě prchlivost k vykonání pomsty, vystavím krev na vysedlou skálu, aby nebyla přikryta. 026 EZE 024 009 Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu vražedlnému, i já udělám veliký oheň, 026 EZE 024 010 Přikládaje dříví, rozněcuje oheň, v nic obraceje maso, a kořeně kořením, tak že i kosti spáleny budou. 026 EZE 024 011 A postavím ten hrnec na uhlí jeho prázdný, aby se zhřela i rozpálila měď jeho, ažby se vyvařila u prostřed něho nečistota jeho, a vyprázdnila připálenina jeho. 026 EZE 024 012 Klamy svými bylo mi těžké, protož nevyjde z něho množství šumu jeho; do ohně musí šum jeho. 026 EZE 024 013 V tvé nečistotě jest nešlechetnost, proto že jsem tě očišťoval, však nejsi očištěno. Nebudeš více očišťováno od nečistoty své, až i doložím prchlivost svou na tebe. 026 EZE 024 014 Já Hospodin mluvil jsem, dojdeť, a učiním to; neustoupímť, aniž se slituji, ani želeti budu. Podlé cest tvých a činů tvých budou tě souditi, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 024 015 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 024 016 Synu člověčí, aj, já odejmu od tebe žádost očí tvých v náhle, však nekvěl ani plač, a nechť nevycházejí slzy tvé. 026 EZE 024 017 Stonati přestaň, smutku, jakž bývá nad mrtvým, nenes, klobouk svůj vstav na sebe, a střevíce své obuj na nohy své, a nezastírej brady své, aniž pokrmu čího jez. 026 EZE 024 018 Což když jsem pověděl lidu ráno, tedy umřela žena má u večer. I učinil jsem na ráno, jakž mi rozkázáno bylo. 026 EZE 024 019 I řekl ke mně lid: Což nám neoznámíš, co tyto věci nám znamenají, kteréž činíš? 026 EZE 024 020 Tedy řekl jsem jim: Slovo Hospodinovo stalo se ke mně, řkoucí: 026 EZE 024 021 Rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já poškvrním svatyně své, vyvýšenosti síly vaší, žádosti očí vašich a toho, čehož šanuje duše vaše. Též synové vaši i dcery vaše, kterýchž jste zanechali, mečem padnou. 026 EZE 024 022 I budete tak činiti, jakž já činím. Brady nezastřete, aniž čího pokrmu jísti budete. 026 EZE 024 023 A majíce klobouky své na hlavách svých a střevíce na nohách svých, nebudete kvíliti ani plakati, ale svadnouce pro nepravosti své, úpěti budete jeden s druhým. 026 EZE 024 024 Nebo jest vám Ezechiel zázrakem. Všecko, což on činí, budete činiti, a když to přijde, tedy zvíte, že já jsem Panovník Hospodin. 026 EZE 024 025 Ty pak synu člověčí, zdali v ten den, když já odejmu od nich sílu jejich, veselé okrasy jejich, žádost očí jejich, a to, po čemž touží duše jejich, syny jejich i dcery jejich, 026 EZE 024 026 Zdali v ten den přijde k tobě ten, kdož uteče, vypravuje tu novinu? 026 EZE 024 027 V ten den otevrou se ústa tvá při přítomnosti toho, kterýž ušel, i budeš mluviti, a nebudeš více němým. Takž jim budeš zázrakem, i zvědí, že já jsem Hospodin. 026 EZE 025 001 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 025 002 Synu člověčí, obrať tvář svou proti synům Ammon, a prorokuj proti nim. 026 EZE 025 003 A rci synům Ammon: Slyšte slovo Panovníka Hospodina: Takto praví Panovník Hospodin: Proto že jsi nad svatyní mou, když poškvrněna byla, říkal: To dobře to, a nad zemí Izraelskou, když zpuštěna byla, a nad domem Judským, když šel v zajetí, 026 EZE 025 004 Protož aj, já dám tě národům východním za dědictví, i vzdělají sobě hrady v tobě, a vystavějí v tobě příbytky své. Tiť budou jísti ovoce tvé, a ti budou píti mléko tvé. 026 EZE 025 005 A dám Rabbu za obydlé velbloudům, a města synů Ammon za odpočivadlo stádům, i zvíte, že já jsem Hospodin. 026 EZE 025 006 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Proto že jsi tleskal rukou, a dupal nohou, a veselil se srdečně, že jsi všelijak loupil zemi Izraelskou, 026 EZE 025 007 Protož aj, já vztáhnu ruku svou na tebe, a vydám tě v loupež národům, a vypléním tě z lidí, a vyhubím tě z zemí, i zahladím tě. Tu zvíš, že já jsem Hospodin. 026 EZE 025 008 Takto praví Panovník Hospodin: Z té příčiny, že říkal Moáb a Seir: Hle, podobný jest všechněm jiným národům dům Judský, 026 EZE 025 009 Protož aj, já otevru bok Moábských, (hned od Arim, od měst jejich na pomezí jejich, rozkošnou zemi Betjesimotských, Balmeonských i Kariataimských), 026 EZE 025 010 Národům východním s zemí synů Ammon; nebo jsem ji dal v dědictví, tak aby nebylo zpomínáno na syny Ammon mezi národy. 026 EZE 025 011 A tak i nad Moábem soudy vykonám, i zvědí, že já jsem Hospodin. 026 EZE 025 012 Takto praví Panovník Hospodin: Proto že Idumejští nenáležitě se vymstívajíce, ukrutně se měli k domu Judskému, a tak uvodili na se vinu velikou, vymstívajíce se na nich, 026 EZE 025 013 Protož takto dí Panovník Hospodin: I na Idumea vztáhnu ruku svou, a vypléním z něho lidi i hovada, a obrátím jej v pustinu. Hned od Teman až do Dedan mečem padati budou. 026 EZE 025 014 A tak uvedu pomstu svou na Idumejské skrze ruku lidu mého Izraelského, a naloží s Idumejskými podlé hněvu mého a podlé prchlivosti mé, i poznají pomstu mou, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 025 015 Takto praví Panovník Hospodin: Proto že se Filistinští ukrutně měli z příčiny pomsty, nenáležitě se vymstívajíce, loupíce zlostně, a zhoubu uvodíce z nenávisti starodávní, 026 EZE 025 016 Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já vztáhnu ruku svou na Filistinské, a vypléním Ceretejské, a zkazím ostatek přístavu mořského. 026 EZE 025 017 A tak vykonám při nich pomsty veliké káraními zůřivými, a zvědí, že já jsem Hospodin, když uvedu pomstu svou na ně. 026 EZE 026 001 Bylo pak jedenáctého léta, prvního dne měsíce, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 026 002 Synu člověčí, proto že Týrus o Jeruzalému říká: Dobře se stalo, že jest potříno město bran velmi lidných, obrací se ke mně, naplněn budu, kdyžtě zpuštěno, 026 EZE 026 003 Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já proti tobě, ó Týre, a přivedu na tě národy mnohé, tak jako bych přivedl moře s vlnami jeho. 026 EZE 026 004 I zkazí zdi Týru, a zboří věže jeho; vymetu také z něho prach jeho, a obrátím jej v skálu vysedlou, 026 EZE 026 005 Tak že budou vysušovati síti u prostřed moře. Nebo jsem já mluvil, praví Panovník Hospodin, protož bude v loupež národům. 026 EZE 026 006 Dcery pak jeho, kteréž na poli budou, mečem zmordovány budou, i zvědí, že já jsem Hospodin. 026 EZE 026 007 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Aj, já přivedu na Týr Nabuchodonozora krále Babylonského od půlnoci, krále nad králi, s koňmi a s vozy, i s jezdci i s vojskem a s lidem mnohým. 026 EZE 026 008 Dcery tvé na poli mečem zmorduje, a vzdělá proti tobě šance, a vysype proti tobě násyp, a postaví proti tobě pavézníky. 026 EZE 026 009 I střelbu zasadí proti zdem tvým, a věže tvé poboří nosatci svými. 026 EZE 026 010 Od množství koní jeho přikryje tě prach jejich; od hřmotu jezdců a kár i vozů zatřesou se zdi tvé, když on vcházeti bude do bran tvých, jako do průchodů města probořeného. 026 EZE 026 011 Kopyty koní svých pošlapá všecky ulice tvé, lid tvůj mečem pomorduje, a sloupové pamětní síly tvé na zem padnou. 026 EZE 026 012 I rozberou zboží tvá, a rozchvátají kupectví tvá, a rozválejí zdi tvé, i domy tvé rozkošné poboří, a kamení tvé i dříví tvé, i prach tvůj do vody vmecí. 026 EZE 026 013 A tak přítrž učiním hluku zpěvů tvých, a zvuku citar tvých aby nebylo slýcháno více. 026 EZE 026 014 A obrátím tě v skálu vysedlou, budeš k vysušování sítí, nebudeš vystaven více; nebo já Hospodin mluvil jsem, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 026 015 Takto praví Panovník Hospodin Týru: Zdaliž od hřmotu padání tvého, když stonati budou zranění, když ukrutný mord bude u prostřed tebe, nepohnou se ostrovové? 026 EZE 026 016 A vyvstanou z stolic svých všecka knížata pomořská, a složí z sebe pláště své, i roucha svá krumpovaná svlekou; v hrůzu se oblekou, na zemi seděti budou, a třesouce se každé chvíle, trnouti budou nad tebou. 026 EZE 026 017 I vydadí se nad tebou v naříkání, a řeknou tobě: Jak jsi zahynulo, ó město, v němž bydleno bylo pro moře, město slovoutné, ješto bylo pevné na moři, ono i s obyvateli svými, kteříž pouštěli strach svůj na všecky obyvatele jeho! 026 EZE 026 018 Tehdáž třásti se budou ostrovové v den pádu tvého; předěšeni, pravím, budou ostrovové, kteříž jsou na moři, nad zahynutím tvým. 026 EZE 026 019 Nebo tak praví Panovník Hospodin: Když tě učiním městem zpuštěným jako města, v nichž se nebydlí, když uvedu na tě hlubinu, tak že tě přikryjí vody mnohé, 026 EZE 026 020 Když učiním, že sstoupíš s sstupujícími do jámy k lidu dávnímu, a posadím tě v nejnižších stranách země, na pustinách starodávních s těmi, jenž sstupují do jámy, aby nebylo bydleno v tobě: prokáži slávu v zemi živých. 026 EZE 026 021 Nebo učiním to, že budeš k náramné hrůze, když tě nestane, a bys pak bylo hledáno, abys nebylo na věky nalezeno, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 027 001 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 027 002 Ty pak synu člověčí, vydej se nad Týrem v naříkání, 026 EZE 027 003 A rci Týru, jenž sedě tu, kdež se na moře pouštějí, kupectví provodí s národy na ostrovích mnohých: Takto praví Panovník Hospodin: Ó Týre, ty jsi říkal: Já jsem nejkrásnější. 026 EZE 027 004 U prostřed moře byly hranice tvé, stavitelé tvoji dokonale tě ozdobovali. 026 EZE 027 005 Z jedloví z Sanir dělávali všecka taflování tvá, cedry z Libánu brávali k dělání sloupů tvých. 026 EZE 027 006 Z dubů Bázanských dělávali vesla tvá, a lavičky tvé dělávali z kostí slonových, a z pušpanu z ostrovů Citejských. 026 EZE 027 007 Kment s krumpováním Egyptským býval plátno tvé, z něhož jsi plachty míval; modrý postavec a šarlat z ostrovů Elisa přikrýval tě. 026 EZE 027 008 Obyvatelé Sidonští i Arvadští bývali plavci tvoji, moudří tvoji v tobě, ó Týre, ti bývali správcové tvoji. 026 EZE 027 009 Starší Gebalští a moudří jejich opravovali v tobě zbořeniny tvé; všecky lodí mořské i plavci jejich bývali v tobě, směňujíce s tebou kupectví. 026 EZE 027 010 Perští a Ludští i Putští bývali v vojště tvém bojovníci tvoji, pavézu a lebku zavěšovali v tobě. Tiť jsou přidávali tobě ozdoby. 026 EZE 027 011 Arvadští s vojskem tvým na zdech tvých vůkol, též Gamadští na věžech tvých bývali, štíty své zavěšovali na zdech tvých vůkol. Tiť jsou tě zvláštně ozdobovali. 026 EZE 027 012 Zámořští kupci tvoji v množství všelijakého zboží, v stříbře, železe, cínu i olově kupčili na jarmarcích tvých. 026 EZE 027 013 Javan, Tubal a Mešech, kupci tvoji, lidi a nádobí měděné dávali za směnu tobě. 026 EZE 027 014 Z domu Togarma v koních a jezdcích i mezcích kupčili na jarmarcích tvých. 026 EZE 027 015 Synové Dedanovi kupci tvoji, a ostrovové mnozí překupníci byli koupí tvých, tobě k ruce; rohy, kosti slonové i dříví hebénové směňovali za mzdu tvou. 026 EZE 027 016 Syrští kupci tvoji pro množství věcí tvých řemeslně udělaných, v karbunkulích, šarlatu, krumpování i kmentu, a korálích a křištálích kupčívali na jarmarcích tvých. 026 EZE 027 017 Judští i země Izraelská kupci tvoji, pšenici Mennitskou i Fenickou, a med, olej i kadidlo dávali za směnu tobě. 026 EZE 027 018 Damašští kupci tvoji, pro množství věcí tvých řemeslně udělaných, kupčili ve množství všelijakého zboží, ve víně Chelbonském a vně bělostkvoucí. 026 EZE 027 019 Též Dan i Javan chodíce na jarmarky tvé, kupčili, a železo pulerované, kassii i třtinu vonnou tobě směňovali. 026 EZE 027 020 Dedan kupčíval v tobě v suknech drahých k vozům. 026 EZE 027 021 Arabští i všecka knížata Cedarská kupčívali tobě k ruce v beranech a skopcích i kozlích, tím kupčívali v tobě. 026 EZE 027 022 Kupci Sabejští i Ragmejští bývali kupci tvoji ve všelijakých nejpřednějších vonných věcech, i ve všelijakém kamení drahém i zlatě, kupčívali na jarmarcích tvých. 026 EZE 027 023 Cháran a Kanne i Eden, kupci Sabejští, Assur i Kilmad kupčíval v tobě. 026 EZE 027 024 Ti bývali kupci tvoji na jarmarcích tvých s nejvýbornějšími věcmi, s štoučkami postavce modrého, a s krumpováním i s klénoty drahých věcí, kteréž se provazy svazují a zavírají do cedru. 026 EZE 027 025 Lodí mořské předek měly v kupectví tvém. Summou, naplněno jsi i zvelebeno náramně u prostřed moře. 026 EZE 027 026 Na vodu velikou zavezli tě ti, kteříž tě vesly táhli; vítr východní potříská tě u prostřed moře. 026 EZE 027 027 Zboží tvá i jarmarkové tvoji, kupectví tvá, plavci tvoji a správcové tvoji, i ti, kteříž opravovali zbořeniny tvé, a směňovali s tebou kupectví, a všickni muži váleční tvoji, kteříž byli v tobě, i všecko shromáždění tvé, kteréž bylo u prostřed tebe, padnou do hlubokosti mořské v den pádu tvého. 026 EZE 027 028 Od hřmotu křiku správců tvých zbouří se i vlnobití. 026 EZE 027 029 I vystoupí z lodí svých všickni ti, kteříž táhnou veslem, plavci i všickni správcové lodí mořských na zemi stanou, 026 EZE 027 030 A hlasem velikým nad tebou naříkati a žalostně křičeti budou, a sypouce prach na hlavy své, v popele se váleti. 026 EZE 027 031 Nadto zdělajíce příčinou tvou lysiny, přepáší se žíněmi, a kvílením hořkým nad tebou s žalostí srdečnou plakati budou. 026 EZE 027 032 Vydadí se, pravím, nad tebou s hořekováním svým v naříkání, a budou naříkati nad tebou: Které město podobné Týru, zahlazenému u prostřed moře? 026 EZE 027 033 Když vycházely koupě tvé z moře, nasycovalo jsi národy mnohé; množstvím zboží svého i kupectví svých zbohacovalos krále zemské. 026 EZE 027 034 Ale když ztroskotáno budeš od moře v hlubokých vodách, kupectví tvé i všecko shromáždění tvé u prostřed tebe klesne. 026 EZE 027 035 Všickni obyvatelé ostrovů ztrnou nad tebou, a králové jejich ohromeni jsouce, zhrozí se náramně. 026 EZE 027 036 Kupci mezi národy ckáti budou nad tebou; k hrůze veliké budeš, a nebude tě na věky. 026 EZE 028 001 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 028 002 Synu člověčí, rci vývodovi Tyrskému: Takto praví Panovník Hospodin: Proto že se vyvyšuje srdce tvé, a říkáš: Bůh silný jsem, na stolici Boží sedím u prostřed moře, ješto jsi člověk a ne Bůh silný, ačkoli sobě přivlastňuješ srdce podobné srdci Božímu, 026 EZE 028 003 Aj hle, moudřejší jsi nad Daniele, žádná věc tajná není před tebou ukrytá; 026 EZE 028 004 Moudrosti svou a rozumností svou nashromáždils sobě zboží, a nahrnuls zlata a stříbra do pokladů svých; 026 EZE 028 005 Velikou moudrostí svou v kupectví svém rozmnožil jsi zboží svá, a tak pozdvihlo se srdce tvé zbožím tvým; 026 EZE 028 006 Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin: Proto že sobě přivlastňuješ srdce podobné srdci Božímu, 026 EZE 028 007 Protož aj, já přivedu na tě cizozemce, nejukrutnější národy, kteříž vytrhnouce meče své na krásu moudrosti tvé, zabijí jasnost tvou. 026 EZE 028 008 Do jámy spustí tě, a umřeš smrtí hroznou u prostřed moře. 026 EZE 028 009 Budeš-liž tu ještě říkati před oblíčejem mordéře svého: Bohem jsem, poněvadž jsi člověk a ne Bůh silný, jsa v ruce toho, jenž tě mordovati bude? 026 EZE 028 010 Smrtí neobřezanců umřeš od ruky cizozemců; nebo já mluvil jsem, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 028 011 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 028 012 Synu člověčí, vydej se v naříkání nad králem Tyrským, a rci jemu: Takto praví Panovník Hospodin: Ty, jenž zapečeťuješ summy, plný moudrosti a nejkrásnější, 026 EZE 028 013 V Eden, zahradě Boží, byl jsi, všelijaké drahé kamení přikrývalo tě, sardius, topazius, jaspis, tarsis, onychin, beryl, zafir, karbunkulus a smaragd i zlato; nástrojové bubnů tvých a píšťal tvých v tobě, hned jakžs se narodil, připraveni jsou. 026 EZE 028 014 Ty jsi cherubem od pomazání. Jakž jsem tě za ochránce představil, na hoře svaté Boží jsi byl, u prostřed kamení ohnivého ustavičně jsi chodil. 026 EZE 028 015 Byl jsi dokonalý na cestách svých, hned jakžs se narodil, až se našla nepravost při tobě. 026 EZE 028 016 Pro množství kupectví tvého u prostřed tebe plno jest bezpráví, a velmi jsi prohřešil. Pročež zahubím tě, a vyhladím z hory Boží, ó cherube ochránce, z prostřed kamenů ohnivých. 026 EZE 028 017 Pozdvihlo se srdce tvé slávou tvou, k zlému jsi užíval moudrosti své příčinou jasnosti své. Porazím tě na zemi, před oblíčej králů povrhu tě, aby se dívali na tebe. 026 EZE 028 018 Pro množství nepravostí tvých, a pro nespravedlnosti kupectví tvého poškvrnil jsi svatyně své. Protož vyvedu oheň z prostřed tebe, kterýž tě sžíře, a obrátí tě v popel na zemi před očima všech na tě hledících. 026 EZE 028 019 Všickni, kdož tě znali mezi národy, ztrnou nad tebou; k hrůze veliké budeš, a nebude tě na věky. 026 EZE 028 020 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 028 021 Synu člověčí, obrať tvář svou proti Sidonu, a prorokuj proti němu, 026 EZE 028 022 A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já proti tobě jsem, ó Sidone, a budu oslaven u prostřed tebe. I zvědí, že já jsem Hospodin, když vykonám při něm soudy, a posvěcen budu v něm. 026 EZE 028 023 Pošli zajisté na něj mor, a krev na ulice jeho, a padati budou zranění u prostřed něho od meče na všecky strany, i zvědí, že já jsem Hospodin. 026 EZE 028 024 A tak nebude více míti dům Izraelský trnu urážejícího a bodláku bodoucího ze všech okolních pohrdajících jimi, a zvědí, že já jsem Panovník Hospodin. 026 EZE 028 025 Takto praví Panovník Hospodin: Když shromáždím dům Izraelský z národů, mezi něž rozptýleni jsou, a posvěcen budu v nich před očima pohanů, a bydliti budou v zemi své, kterouž jsem byl dal služebníku svému Jákobovi: 026 EZE 028 026 Tehdy bydliti budou v ní bezpečně, a nastavějí domů, a štípí vinice. Bydliti, pravím, budou bezpečně, když vykonám soudy, při všech zhoubcích jejich vůkol nich, i zvědí, že já jsem Hospodin Bůh jejich. 026 EZE 029 001 Léta desátého, desátého měsíce, dvanáctého dne téhož měsíce, stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 029 002 Synu člověčí, obrať tvář svou proti Faraonovi králi Egyptskému, a prorokuj proti němu i proti všemu Egyptu. 026 EZE 029 003 Mluv a rci: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já proti tobě jsem, ó Faraone králi Egyptský, draku veliký, kterýž ležíš u prostřed řek svých, ješto říkáš: Já mám řeku svou, já zajisté jsem ji přivedl sobě. 026 EZE 029 004 Protož dám udici do čelistí tvých, a učiním, že zváznou ryby řek tvých na tvých šupinách; i vyvleku tě z prostředku řek tvých, i všecky ryby řek tvých na šupinách tvých zvázlé. 026 EZE 029 005 A nechám tě na poušti, tebe i všech ryb řek tvých. Na svrchku pole padneš, nebudeš sebrán ani shromážděn; šelmám zemským i ptactvu nebeskému dám tě k sežrání. 026 EZE 029 006 I zvědí všickni obyvatelé Egyptští, že já jsem Hospodin, proto že jste holí třtinovou domu Izraelskému. 026 EZE 029 007 Když se chytají tebe rukou, lámeš se, a roztínáš jim všecko rameno; a když se na tě zpodpírají, ztroskotána býváš, ačkoli nastavuješ jim všech bedr. 026 EZE 029 008 Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já přivedu na tě meč, a vypléním z tebe lidi i hovada. 026 EZE 029 009 I bude země Egyptská pustinou a pouští, i zvědí, že já jsem Hospodin, proto že říkal: Řeka má jest, já zajisté jsem ji přivedl. 026 EZE 029 010 Protož aj, já budu proti tobě i proti řece tvé, a obrátím zemi Egyptskou v pustiny, v poušť přehroznou od věže Sevéne až do pomezí Mouřenínského. 026 EZE 029 011 Nepůjdeť přes ni noha člověka, ani noha dobytčete půjde přes ni, a nebude v ní bydleno za čtyřidceti let. 026 EZE 029 012 A tak uvedu zemi Egyptskou v pustinu nad jiné země pusté, a města její nad jiná města zpuštěná pustá budou za čtyřidceti let, když rozptýlím Egyptské mezi národy, a rozženu je do rozličných zemí. 026 EZE 029 013 A však takto praví Panovník Hospodin: Po skonání čtyřidceti let shromáždím Egyptské z národů, kamž rozptýleni budou. 026 EZE 029 014 A přivedu zase zajaté Egyptské, a uvedu je zase do země Patros, do země přebývání jejich, i budou tam královstvím sníženým. 026 EZE 029 015 Mimo jiná království bude sníženější, aniž se bude vynášeti více nad jiné národy; zmenším je zajisté, aby nepanovali nad národy. 026 EZE 029 016 I nebude více domu Izraelskému doufáním, kteréž by na pamět přivodilo nepravost, když by se obraceli za nimi; nebo zvědí, že já jsem Panovník Hospodin. 026 EZE 029 017 Potom bylo dvadcátého sedmého léta, prvního měsíce, prvního dne, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 029 018 Synu člověčí, Nabuchodonozor král Babylonský podrobil vojsko své v službu velikou proti Týru. Každá hlava oblezla, a každé rameno odříno jest, mzdy pak nemá, on ani vojsko jeho, z Týru za tu službu, kterouž sloužili proti němu. 026 EZE 029 019 Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin: Aj, já dávám Nabuchodonozorovi králi Babylonskému zemi Egyptskou, aby pobral zboží její, a rozebral loupeže její, i rozchvátal kořisti její, aby mělo mzdu vojsko jeho. 026 EZE 029 020 Za práci jejich, kterouž mi sloužili, dám jim zemi Egyptskou, proto že mně pracovali, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 029 021 V ten den rozkáži vypučiti se rohu domu Izraelského. Tobě též způsobím, že otevřeš ústa u prostřed nich, i zvědí, že já jsem Hospodin. 026 EZE 030 001 Opět se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 030 002 Synu člověčí, prorokuj a rci: Takto praví Panovník Hospodin: Kvělte: Ach, nastojte na tento den. 026 EZE 030 003 Nebo blízko jest den, blízko jest, pravím, den Hospodinův, den mrákoty, čas národů bude. 026 EZE 030 004 A přijde meč do Egypta, a bude přetěžká bolest v Mouřenínské zemi, když padati budou zbití v Egyptě, a poberou zboží jeho, a zbořeni budou základové jeho. 026 EZE 030 005 Mouřenínové a Putští i Ludští i všelijaká směsice, též Kubští i obyvatelé země smlouvy s nimi mečem padnou. 026 EZE 030 006 Takť praví Hospodin, že padnou podpůrcové Egypta, a snížena bude vyvýšenost síly jeho; od věže Sevéne mečem padati budou v ní, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 030 007 I budou v pustinu obráceni nad jiné země pusté, a města jejich nad jiná města pustá budou. 026 EZE 030 008 I zvědí, že já jsem Hospodin, když zapálím oheň v Egyptě, a potříni budou všickni pomocníci jeho. 026 EZE 030 009 V ten den vyjdou poslové od tváři mé na lodech, aby přestrašili Mouřenínskou zemi ubezpečenou, i budou míti bolest přetěžkou, jakáž byla ve dni Egypta; nebo aj, přicházíť. 026 EZE 030 010 Takto praví panovník Hospodin: Učiním zajisté konec množství Egyptskému skrze ruku Nabuchodonozora krále Babylonského. 026 EZE 030 011 On i lid jeho s ním, nejukrutnější národové přivedeni budou, aby zkazili tu zemi; nebo vytrhnou meče své na Egypt, a naplní tu zemi zbitými. 026 EZE 030 012 A obrátě řeky v sucho, prodám tu zemi v ruku nešlechetných, a tak v pustinu uvedu zemi, i což v ní jest, skrze ruku cizozemců. Já Hospodin mluvil jsem. 026 EZE 030 013 Takto praví Panovník Hospodin: Zkazím i ukydané bohy, a konec učiním modlám v Nof, a knížete z země Egyptské nebude více, když pustím strach na zemi Egyptskou. 026 EZE 030 014 Nebo pohubím Patros, a zapálím oheň v Soan, a vykonám soudy v No. 026 EZE 030 015 Vyleji prchlivost svou i na Sin, pevnost Egyptskou, a vypléním množství No. 026 EZE 030 016 Když zapálím oheň v Egyptě, velikou bolest bude míti Sin, a No bude roztrháno, Nof pak nepřátely bude míti ve dne. 026 EZE 030 017 Mládenci On a Bubastští mečem padnou, panny pak v zajetí půjdou. 026 EZE 030 018 A v Tachpanches zatmí se den, když tam polámi závory Egypta, a přítrž se stane v něm vyvýšenosti síly jeho. Mrákota jej přikryje, dcery pak jeho v zajetí půjdou. 026 EZE 030 019 A tak vykonám soudy při Egyptu, i zvědí, že já jsem Hospodin. 026 EZE 030 020 Opět bylo jedenáctého léta, prvního měsíce, sedmého dne, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 030 021 Synu člověčí, rámě Faraona krále Egyptského zlámal jsem, a aj, nebudeť uvázáno, ani přičiněno lékařství, aniž přiložen bude šat pro obvázání jeho a posilnění jeho k držení meče. 026 EZE 030 022 Protož takto praví panovník Hospodin: Aj, já jsem proti Faraonovi králi Egyptskému, a polámi ramena jeho, i sílu jeho, i budeť zlámané, a vyrazím meč z ruky jeho. 026 EZE 030 023 A rozptýlím Egyptské mezi národy, a rozženu je do zemí. 026 EZE 030 024 Posilním zajisté ramen krále Babylonského, a dám meč svůj v ruku jeho, i polámi ramena Faraonova, tak že stonati bude před ním, jakž stonává smrtelně raněný. 026 EZE 030 025 Posilním, pravím, ramen krále Babylonského, ramena pak Faraonova klesnou. I zvědí, že já jsem Hospodin, když dám meč svůj v ruku krále Babylonského, aby jej vztáhl na zemi Egyptskou. 026 EZE 030 026 A tak rozptýlím Egyptské mezi národy, a rozženu je do zemí, i zvědí, že já jsem Hospodin. 026 EZE 031 001 Bylo pak jedenáctého léta, třetího měsíce, prvního dne téhož měsíce, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 031 002 Synu člověčí, rci Faraonovi králi Egyptskému i množství jeho: K komu jsi podoben v své velikosti? 026 EZE 031 003 Aj, Assur byl jako cedr na Libánu, pěkných ratolestí, a větvovím zastěňující, a vysokého zrůstu, jehož vrchové byli mezi hustými větvemi. 026 EZE 031 004 Vody k zrůstu přivedly jej, propast jej vyvýšila, potoky jejími opuštěn byl vůkol kmen jeho, ješto jen praménky své vypouštěla na všecka dříví polní. 026 EZE 031 005 Takž se vyvýšil zrůst jeho nade všecka dříví polní, a rozmnožili se výstřelkové jeho, a pro hojnost vod roztáhly se ratolesti jeho, kteréž vypustil. 026 EZE 031 006 Na ratolestech jeho hnízdilo se všelijaké ptactvo nebeské, a pod větvemi jeho rodili se všelijací živočichové polní, a v stínu jeho sedali všickni národové velicí. 026 EZE 031 007 I byl ušlechtilý pro svou velikost, a pro dlouhost větví svých; nebo kořen jeho byl při vodách mnohých. 026 EZE 031 008 Cedrové v zahradě Boží nepřikryli ho, jedle nevrovnaly se ratolestem jeho, a stromové kaštanoví nebyli podobni větvem jeho. Žádné dřevo v zahradě Boží nebylo rovné jemu v kráse své. 026 EZE 031 009 Ozdobil jsem jej množstvím větvoví jeho, tak že mu záviděla všecka dříví Eden, kteráž byla v zahradě Boží. 026 EZE 031 010 Protož takto praví Panovník Hospodin: Proto že vysoce vyrostl, a vypustil vrch svůj mezi husté větvoví, a pozdvihlo se srdce jeho příčinou vysokosti jeho: 026 EZE 031 011 Protož vydal jsem jej v ruku nejsilnějšího z národů, aby s ním přísně nakládal; pro bezbožnost jeho vyhnal jsem jej. 026 EZE 031 012 A tak vyťali jej cizozemci, nejukrutnější národové, a nechali ho tu. Po horách i po všech údolích opadly větve jeho, a slomeny jsou ratolesti jeho na všecky prudké potoky té země. Pročež vystoupili z stínu jeho všickni národové země, a opustili jej. 026 EZE 031 013 Na němž padlém bydlí všelijaké ptactvo nebeské, a na ratolestech jeho jsou všelijací živočichové polní, 026 EZE 031 014 Proto aby se nevyvyšovalo v zrostu svém žádné dříví při vodách, a aby nevypouštělo vrchů svých mezi hustými větvemi, a nevypínalo se nad jiné vysokostí svou žádné dřevo zapojené vodami, proto že všickni ti oddáni jsou k smrti, dolů do země mezi syny lidské s těmi, kteříž sstupují do jámy. 026 EZE 031 015 Takto praví Panovník Hospodin: Toho dne, v kterýž on sstoupil do hrobu, přivedl jsem k kvílení, a přikryl jsem příčinou jeho propast, a zadržel jsem potoky její, aby se zastavily vody mnohé, a učinil jsem, aby smutek nesl příčinou jeho Libán, a všecko dříví polní příčinou jeho aby umdlelo. 026 EZE 031 016 Od hřmotu pádu jeho učinil jsem, že se třásli národové, když jsem jej svedl do hrobu s těmi, kteříž sstupují do jámy. Nad čímž se potěšila na zemi dole všecka dříví Eden, což výborného a dobrého jest na Libánu, vše což zapojeného jest vodou. 026 EZE 031 017 I ti s ním sstoupili do hrobu k těm, kteříž jsou zbiti mečem, i rámě jeho, i kteříž sedali v stínu jeho u prostřed národů. 026 EZE 031 018 Kterému z stromů Eden podoben jsi tak v slávě a velikosti? Však svržen budeš s dřívím Eden dolů na zem, mezi neobřezanci s zbitými mečem lehneš. Toť jest Farao i všecko množství jeho, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 032 001 Opět bylo dvanáctého léta, dvanáctého měsíce, prvního dne téhož měsíce, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 032 002 Synu člověčí, vydej se v naříkání nad Faraonem králem Egyptským, a rci jemu: Lvu mladému mezi národy podoben jsi, a jsi jako velryb v moři, když procházeje se v potocích svých, kalíš vodu nohama svýma, a kormoutíš potoky její. 026 EZE 032 003 Takto praví Panovník Hospodin: Rozestruť na tě síť svou skrze shromáždění národů mnohých, kteříž tě vytáhnou nevodem mým. 026 EZE 032 004 I nechám tě na zemi, povrhu tě na svrchku pole, a učiním, že na tobě přebývati bude všelijaké ptactvo nebeské, a nasytím tebou živočichy vší země. 026 EZE 032 005 A rozmeci maso tvé po horách, a naplním údolí vysokostí tvou. 026 EZE 032 006 A napojím zemi, v níž ploveš, krví tvou až do hor, tak že i potokové naplněni budou tebou. 026 EZE 032 007 V tom, když tě zhasím, zakryji nebesa, a zasmušilé učiním hvězdy jejich; slunce mrákotou zastru, a měsíc nebude svítiti světlem svým. 026 EZE 032 008 Všecka světla jasná na nebesích zasmušilá učiním příčinou tvou, a uvedu tmu na zemi tvou, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 032 009 Nadto zkormoutím srdce národů mnohých, když způsobím, aby došla pověst o potření tvém mezi národy, do zemí, jichž jsi neznal. 026 EZE 032 010 Učiním, pravím, že trnouti budou nad tebou národové mnozí, a králové jejich hroziti se příčinou tvou velice, když šermovati budu mečem svým před tváří jejich. Budou se zajisté lekati každé chvilky, každý sám za sebe v den pádu tvého. 026 EZE 032 011 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Meč krále Babylonského přijde na tě. 026 EZE 032 012 Meči udatných porazím množství tvé, nejukrutnějších ze všech národů; tiť zkazí pýchu Egypta, a zahlazeno bude všecko množství jeho. 026 EZE 032 013 Zahladím i všecka hovada jeho, kteráž jsou při vodách mnohých, tak že jich nezakalí noha člověčí více, aniž jich kaliti budou kopyta hovad. 026 EZE 032 014 Tuť učiním, že se usadí vody jejich, a potokové jejich že jako olej půjdou, praví Panovník Hospodin, 026 EZE 032 015 Když obrátím zemi Egyptskou v poušť přehroznou, v zemi prázdnou toho, což prvé v ní bylo, a když zbiji v ní všecky obyvatele. I zvědí, že já jsem Hospodin. 026 EZE 032 016 Toť jest naříkání, jímž naříkati budou. Tak dcery národů naříkati budou, tak nad Egyptem i nade vším jeho množstvím naříkati budou, dí Panovník Hospodin. 026 EZE 032 017 Potom bylo dvanáctého léta, patnáctého dne téhož měsíce, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 032 018 Synu člověčí, naříkej nad množstvím Egypta, a snes jej i dcery národů těch slavných do zpodních míst země k těm, kteříž sstupují do jámy. 026 EZE 032 019 A rci: Nad kohož bys utěšenější byl? Sstupiž a lež s neobřezanci. 026 EZE 032 020 Mezi zbitými mečem padnou, meči vydán jest, vlectež jej i všecko množství jeho. 026 EZE 032 021 Budouť k němu mluviti hrdiny s jeho pomocníky z prostřed hrobu, kdež neobřezanci mečem zbití sstoupivše, leží. 026 EZE 032 022 Tam jest Assur i všecka zběř jeho, jehož hrobové jsou vůkol tohoto. Všickni ti byvše zbiti, padli od meče. 026 EZE 032 023 Jehož hrobové jsou po stranách jámy, aby byla zběř jeho vůkol hrobu tohoto. Všickni ti byvše zbiti, padli od meče, kteříž pouštívali strach v zemi živých. 026 EZE 032 024 Tam Elam i všecko množství jeho vůkol hrobu tohoto. Všickni ti neobřezanci byvše zbiti, padli od meče, a sstoupili do zpodních míst země, kteříž pouštívali strach svůj v zemi živých. Jižť nesou potupu svou s těmi, kteříž sstupují do jámy. 026 EZE 032 025 Mezi zbitými postavili jemu lože, i všemu množství jeho, vůkol něhož jsou hrobové tohoto. Všickni ti neobřezanci zbiti mečem, nebo pouštín býval strach jejich v zemi živých. Jižť nesou potupu svou s těmi, jenž sstupují do jámy, mezi zbitými položeni jsouce. 026 EZE 032 026 Tam Mešech, Tubal i všecko množství jeho, a vůkol něho hrobové tohoto. Všickni ti neobřezanci zbiti mečem, nebo pouštívali strach svůj v zemi živých. 026 EZE 032 027 Ačťkoli ti ještě nelehli s hrdinami, kteříž padli z neobřezanců, kteříž sstoupili do hrobu s zbrojí svou vojenskou, a podložili meče své pod hlavy své, a však důjdeť nepravost jejich na kosti jejich; nebo strach hrdin byl v zemi živých. 026 EZE 032 028 I ty mezi neobřezanci potřín budeš, a lehneš s zbitými mečem. 026 EZE 032 029 Tam Edom, králové jeho, i všecka knížata jeho, kteříž položeni jsou i s svou mocí s zbitými mečem. I ti s neobřezanci lehnou a s těmi, kteříž sstupují do jámy. 026 EZE 032 030 Tam knížata půlnoční strany všickni napořád, i všickni Sidonští, kteříž sstoupí k zbitým, s strachem svým, za svou moc stydíce se, a ležeti budou ti neobřezanci s zbitými mečem, a ponesou potupu svou s těmi, kteříž sstupují do jámy. 026 EZE 032 031 Ty uhlédaje Farao, potěší se nade vším množstvím svým, Farao i všecko vojsko jeho, zbiti jsouce mečem, dí Panovník Hospodin. 026 EZE 032 032 Nebo pustím strach svůj v zemi živých, a položen bude mezi neobřezanci s zbitými mečem Farao i všecko množství jeho, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 033 001 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 033 002 Synu člověčí, mluv k synům lidu svého a rci jim: Když uvedu na zemi některou meč, jestliže vezme lid té země muže jednoho od končin svých, a ustanoví jej sobě za strážného, 026 EZE 033 003 A ten vida meč přicházející na tu zemi, troubil-li by na troubu a napomínal lidu, 026 EZE 033 004 A slyše někdo zvuk trouby, však by se nedal napomenouti, a v tom přijda meč, shladil by jej: krev jeho na hlavu jeho bude. 026 EZE 033 005 Nebo slyšel hlas trouby, však nedal se napomenouti; krev jeho na něm zůstane. Byť se byl napomenouti dal, duši svou byl by vysvobodil. 026 EZE 033 006 Pakli strážný vida, an meč přichází, však by nezatroubil na troubu, a lid by nebyl napomenut, a přijda meč, zachvátil by někoho z nich: ten pro nepravost svou zachvácen bude, ale krve jeho z ruky strážného toho vyhledávati budu. 026 EZE 033 007 Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne. 026 EZE 033 008 Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu. 026 EZE 033 009 Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní odvrátil, a však neodvrátil by se od cesty své: onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš. 026 EZE 033 010 Protož ty synu člověčí, rci domu Izraelskému: Takto mluvíte, říkajíce: Proto že přestoupení naše a hříchové naši jsou na nás, a my v nich svadneme, i jakž bychom živi byli? 026 EZE 033 011 Rci jim: Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, žeť nemám líbosti v smrti bezbožného, ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své a živ byl. Odvraťtež se, odvraťte od cest svých zlých. I proč mříti máte, ó dome Izraelský? 026 EZE 033 012 Ty tedy synu člověčí, rci synům lidu svého: Spravedlnost spravedlivého nevytrhne ho v den přestoupení jeho, aniž bezbožný v své bezbožnosti padne, v kterýž by se den odvrátil od bezbožnosti své; tolikéž spravedlivý nebude moci živ býti v ní, v kterýž by den zhřešil. 026 EZE 033 013 Jestliže dím spravedlivému: Jistě živ budeš, a on doufaje v spravedlnost svou, činil by nepravost: žádná spravedlnost jeho nepřijde na pamět, ale pro tu nepravost svou, kterouž činil, umře. 026 EZE 033 014 Zase řeknu-li bezbožnému: Smrtí umřeš, však odvrátí-li se od hříchu svého, a činiti bude soud a spravedlnost, 026 EZE 033 015 Což v zástavě jest, navrátí-li bezbožný, což vydřel, nahradí-li, v ustanoveních života bude-li choditi, nečině nepravosti: jistě že bude živ, neumře. 026 EZE 033 016 Žádní hříchové jeho, jimiž hřešil, nebudou mu zpomínáni; soud a spravedlnost činil, jistě že bude živ. 026 EZE 033 017 A vždy říkají synové lidu tvého: Není pravá cesta Páně, ješto jejich cesta není pravá. 026 EZE 033 018 Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, umřeť pro ty věci. 026 EZE 033 019 Ale když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, a činil by soud a spravedlnost, podlé těch věcí živ bude. 026 EZE 033 020 A předce říkáte: Není pravá cesta Páně. Každého z vás podlé cest jeho souditi budu, ó dome Izraelský. 026 EZE 033 021 Stalo se pak dvanáctého léta, desátého měsíce, pátého dne téhož měsíce od zajetí našeho, že přišel ke mně jeden, kterýž ušel z Jeruzaléma, řka: Dobyto jest město. 026 EZE 033 022 Ruka pak Hospodinova byla při mně u večer před tím, než přišel ten, kterýž utekl, a otevřela ústa má, až i ke mně přišel ráno; otevřela, pravím, ústa má, abych nebyl němým déle. 026 EZE 033 023 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 033 024 Synu člověčí, obyvatelé pustin těchto v zemi Izraelské mluví, řkouce: Jedinký byl Abraham, a dědičně držel zemi tuto, nás pak mnoho jest; námť dána jest země tato v dědictví. 026 EZE 033 025 Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Se krví jídáte, a očí svých pozdvihujete k ukydaným modlám svým, i krev vyléváte, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti? 026 EZE 033 026 Stojíte na meči svém, pášete ohavnost, a každý ženy bližního svého poškvrňujete, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti? 026 EZE 033 027 Takto mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Živť jsem já, že ti, kteříž jsou na pustinách, mečem padnou, a kdo na poli, toho zvěři dám k sežrání, kdo pak na hradích neb v jeskyních, morem zemrou. 026 EZE 033 028 I obrátím zemi tu v hroznou poušť a přestane vyvýšenost moci její, a zpustnou hory Izraelské, tak že nebude žádného, kdo by šel přes ně. 026 EZE 033 029 I zvědí, že já jsem Hospodin, když obrátím zemi tu v hroznou poušť pro všecky ohavnosti jejich, kteréž páchali. 026 EZE 033 030 Ty pak synu člověčí, slyš, synové lidu tvého často mluvívají o tobě, za stěnami i ve dveřích domů, a říkají jeden druhému a každý bratru svému, řka: Poďte medle a poslechněte, jaké slovo vyšlo od Hospodina. 026 EZE 033 031 I scházejí se k tobě, tak jako se schází lid, a sedají před tebou lid můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich. A ačkoli je sobě ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází. 026 EZE 033 032 A aj, ty jsi jim jako zpěv libý pěkného zvuku a dobře vznějící. Slyšíť zajisté slova tvá, ale žádný jich nečiní. 026 EZE 033 033 Než když to přijde, (aj, přicházíť), tedy zvědí, že prorok byl u prostřed nich. 026 EZE 034 001 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 034 002 Synu člověčí, prorokuj proti pastýřům Izraelským. Prorokuj a rci jim, těm pastýřům: Takto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraelským, kteříž pasou sami sebe. Zdaliž pastýři nemají stáda pásti? 026 EZE 034 003 Tuk jídáte, a vlnou se odíváte, což tučného, zabijíte, stáda však nepasete. 026 EZE 034 004 Neduživých neposilujete, a nemocné nehojíte, a zlámané neuvazujete, a zaplašené zase nepřivodíte, a zahynulé nehledáte, ale přísně a tvrdě panujete nad nimi, 026 EZE 034 005 Tak že rozptýleny jsou, nemajíce pastýře, a rozptýleny jsouce, jsou za pokrm všelijaké zvěři polní. 026 EZE 034 006 Bloudí stádo mé po všech horách, a na každém pahrbku vysokém, nýbrž po vší země širokosti rozptýleny jsou ovce stáda mého, a není žádného, kdo by se po nich ptal, ani žádného, kdo by jich hledal. 026 EZE 034 007 Protož ó pastýři, slyšte slovo Hospodinovo: 026 EZE 034 008 Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, zajisté proto že stádo mé bývá v loupež, a ovce stáda mého bývají k sežrání všelijaké zvěři polní, nemajíce žádného pastýře, aniž se ptají pastýři moji po stádu mém, ale pasou pastýři sami sebe, stáda pak mého nepasou: 026 EZE 034 009 Protož vy pastýři, slyšte slovo Hospodinovo: 026 EZE 034 010 Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já jsem proti pastýřům těm, a budu vyhledávati stáda mého z ruky jejich, a zastavím jim pasení stáda, aby nepásli více ti pastýři samých sebe. Vytrhnu zajisté ovce své z úst jejich, aby jim nebyly za pokrm. 026 EZE 034 011 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Aj já, já ptáti se budu po ovcích svých a shledávati je. 026 EZE 034 012 Jakož shledává pastýř stádo své tehdáž, když bývá u prostřed ovec svých rozptýlených: tak shledávati budu stádo své, a vytrhnu je ze všech míst, kamž v den oblaku a mrákoty rozptýleny byly. 026 EZE 034 013 A vyvedu je z národů, a shromáždím je z zemí, a uvedu je do země jejich, a pásti je budu na horách Izraelských, při potocích i na všech místech k bydlení příhodných v zemi té. 026 EZE 034 014 Na pastvě dobré pásti je budu, a na horách vysokých Izraelských bude ovčinec jejich. Tamť léhati budou v ovčinci veselém, a pastvou tučnou pásti se budou na horách Izraelských. 026 EZE 034 015 Já pásti budu stádo své, a já způsobím to, že odpočívati budou, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 034 016 Zahynulé hledati budu, a zaplašenou zase přivedu, a polámanou uvíži, a nemocné posilím, tučnou pak a silnou zahladím; nebo je pásti budu v soudu. 026 EZE 034 017 Vy pak, stádo mé, slyšte: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já soudím mezi dobytčetem a dobytčetem, mezi skopci a kozly. 026 EZE 034 018 Což jest vám málo pastvou dobrou se pásti, že ještě ostatek pastvy vaší pošlapáváte nohama svýma? a učištěnou vodu píti, že ostatek nohama svýma kalíte, 026 EZE 034 019 Tak aby ovce mé tím, což vy nohama pošlapáte, se pásti, a kal noh vašich píti musily? 026 EZE 034 020 Protož takto praví Panovník Hospodin k nim: Aj já, já souditi budu mezi dobytčetem tučným a mezi dobytčetem hubeným, 026 EZE 034 021 Proto že boky i plecemi strkáte, a rohy svými trkáte všecky neduživé, tak že je vyháníte i ven. 026 EZE 034 022 Protož vysvobodím stádo své, aby nebylo více v loupež, a souditi budu mezi dobytčetem a dobytčetem. 026 EZE 034 023 A vzbudím nad nimi pastýře jednoho, kterýž je pásti bude, služebníka svého Davida. Tenť je pásti bude, a ten bude jejich pastýřem. 026 EZE 034 024 Já pak Hospodin budu jejich Bohem, a služebník můj David knížetem u prostřed nich. Já Hospodin mluvil jsem. 026 EZE 034 025 A učině s nimi smlouvu pokoje, způsobím, že přestane zvěř zlá na zemi; i budou bydleti na poušti bezpečně, a spáti i po lesích. 026 EZE 034 026 K tomu obdařím je i okolí pahrbku svého požehnáním, a ssílati budu déšť časem svým; dešťové požehnání budou bývati; 026 EZE 034 027 Tak že vydá dřevo polní ovoce své a země vydá úrodu svou; i budou v zemi své bezpeční, a zvědí, že já jsem Hospodin, když polámi závory jha jejich, a vytrhnu je z ruky těch, jenž je v službu podrobují. 026 EZE 034 028 I nebudou více loupeží národům, a zvěř zemská nebude jich žráti, ale bydliti budou bezpečně, aniž jich kdo přestraší. 026 EZE 034 029 Nadto vzbudím jim výstřelek k slávě, a nebudou více mříti hladem v té zemi, aniž ponesou více potupy od pohanů. 026 EZE 034 030 I zvědí, že já Hospodin Bůh jejich jsem s nimi, a oni lid můj, dům Izraelský, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 034 031 Vy pak ovce mé, ovce pastvy mé, jste vy lidé, a já Bůh váš, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 035 001 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 035 002 Synu člověčí, obrať tvář svou proti hoře Seir, a prorokuj proti ní. 026 EZE 035 003 A rci jí: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já jsem proti tobě, horo Seir, a vztáhnu ruku svou na tebe, a obrátím tě v hroznou poušť. 026 EZE 035 004 Města tvá v poušť obrátím, a ty budeš pustinou, i zvíš, že já jsem Hospodin, 026 EZE 035 005 Proto že máš nepřátelství věčné, a rozptyluješ syny Izraelské mečem v čas bídy jejich, v čas dokonání nepravosti. 026 EZE 035 006 Protož živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že k zabití připravím tě, a krev tě stihati bude. Poněvadž krve vylévání v nenávisti nemáš, také tě krev stihati bude. 026 EZE 035 007 Obrátím, pravím, horu Seir v hroznou poušť, a vypléním z ní jdoucího přes ni i vracujícího se. 026 EZE 035 008 A naplním hory její zbitými jejími; na pahrbcích tvých i v údolích tvých, i při všech potocích tvých zbití mečem padati budou. 026 EZE 035 009 V pustiny věčné obrátím tě, tak že města tvá nebudou zase vzdělána, i zvíte, že já jsem Hospodin. 026 EZE 035 010 Proto že říkáš: Tito dva národové a tyto dvě země mé budou, a budeme dědičně vládnouti tou, v níž Hospodin přebýval, 026 EZE 035 011 Protož živť jsem já, praví Panovník Hospodin, žeť učiním podlé hněvu tvého a podlé závisti tvé, kterouž jsi prokázala z nenávisti své proti nim. I budu poznán od nich, když tě budu souditi. 026 EZE 035 012 A zvíš, že já Hospodin slyšel jsem všecka hanění tvá, kteráž jsi mluvila o horách Izraelských, řkuci: Zpuštěnyť jsou, námť jsou dány k sežrání. 026 EZE 035 013 Nebo jste se honosili proti mně ústy svými, a množili proti mně slova svá, což jsem sám slyšel. 026 EZE 035 014 Takto praví Panovník Hospodin: Jakž se veselí všecka ta země, tak pustinu učiním z tebe. 026 EZE 035 015 Jakž se veselíš nad dědictvím domu Izraelského, proto že zpustl, tak učiním i tobě. Pustinou budeš, ó horo Seir, i všecka země Idumejská naskrze, i zvědíť, že já jsem Hospodin. 026 EZE 036 001 Ty synu člověčí, prorokuj i o horách Izraelských a rci: Hory Izraelské, slyšte slovo Hospodinovo. 026 EZE 036 002 Takto praví Panovník Hospodin: Proto že říká ten nepřítel o vás: Aj, to dobře, takéť i výsosti věčné v dědictví se nám dostanou, 026 EZE 036 003 Protož prorokuj a rci: Takto praví Panovník Hospodin: Proto, proto že poplénili a sehltili vás vůkol, abyste byli za dědictví ostatku národů, a vydáni jste v pomluvu a v zlou pověst lidem, 026 EZE 036 004 Protož hory Izraelské, slyšte slovo Panovníka Hospodina: Takto praví Panovník Hospodin horám i pahrbkům, potokům i údolím, pustinám hrozným i městům opuštěným, jenž jsou za loupež a posměch ostatku národů okolních, 026 EZE 036 005 Protož takto dí Panovník Hospodin: jistě že v ohni horlivosti své mluviti budu proti ostatku těch národů, i proti vší zemi Idumejské, kteříž sobě osobili zemi mou za dědictví, veselíce se z celého srdce, a pléníce s chutí, aby sídlo vyhnaných z něho bylo v loupež. 026 EZE 036 006 Protož prorokuj o zemi Izraelské, a mluv k horám a pahrbkům, potokům i k údolím: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já v horlivosti své a v prchlivosti své mluvím, proto že pohanění od národů snášíte. 026 EZE 036 007 Protož takto praví Panovník Hospodin: já zdvihna ruku svou, přisahám, že ti národové, kteříž jsou vůkol vás, pohanění své nésti musejí. 026 EZE 036 008 Vy pak hory Izraelské, ratolesti své vypouštěti, a ovoce své přinášeti budete lidu mému Izraelskému, když se přiblíží a přijdou. 026 EZE 036 009 Nebo aj, já jsem s vámi, a patřím na vás, abyste dělány a osívány byly. 026 EZE 036 010 A rozmnožím v vás lidi, všecken dům Izraelský, jakýžkoli jest, i budou se osazovati města, a pustiny vzdělávati. 026 EZE 036 011 Rozmnožím, pravím, v vás lidi i hovada, a budou se množiti a ploditi, i učiním, že bydliti budete jako za předešlých let vašich, čině vám dobře, více než v prvotinách vašich. A zvíte, že já jsem Hospodin. 026 EZE 036 012 Nebo uvedu do vás lidi, lid svůj Izraelský, a budou tebou dědičně vládnouti; a budeš jim za dědictví, aniž kdy více siroby na ně uvedeš. 026 EZE 036 013 Takto praví Panovník Hospodin: Proto že říkají vám, že jsi ty ta země, kteráž zžíráš lidi, a sirotky činíš z národů svých, 026 EZE 036 014 Protož nebudeš více zžírati lidi, a národů svých více k sirobě přivoditi, praví panovník Hospodin. 026 EZE 036 015 Aniž dopustím, aby více slýcháno bylo v tobě potupy národů, aniž útržky lidské snášeti budeš více, ani ku pádu přivoditi více národů svých, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 036 016 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 036 017 Synu člověčí, dům Izraelský, bydlíce v zemi své, poškvrnili jí cestou svou a skutky svými; podobná nečistotě ženy pro nečistotu oddělené byla cesta jejich před očima mýma. 026 EZE 036 018 Pročež vylil jsem prchlivost svou na ně, proto že krev vylévali na zemi, a ukydanými bohy svými poškvrnili jí. 026 EZE 036 019 I rozptýlil jsem je po národech, tak že rozplašeni jsou po zemích; podlé cesty jejich a podlé skutků jejich soudil jsem je. 026 EZE 036 020 Nýbrž odšedše mezi národy, kamž přišli, poškvrnili jména svatosti mé, když říkáno o nich: Že jsou lid Hospodinův, a že z jeho země vyšli. 026 EZE 036 021 Ale slitoval jsem se pro jméno svatosti své, kteréhož poškvrnili dům Izraelský mezi národy, kamž přišli. 026 EZE 036 022 Protož rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Ne pro vás já to učiním, ó dome Izraelský, ale pro jméno svatosti své, kteréhož jste poškvrnili mezi národy, kamž jste přišli, 026 EZE 036 023 Abych posvětil jména svého velikého, kteréž bylo poškvrněno mezi národy, kteréhož jste poškvrnili u prostřed nich, aby poznali národové, že já jsem Hospodin, praví Panovník Hospodin, když posvěcen budu v vás před očima jejich. 026 EZE 036 024 Nebo poberu vás z národů, a shromáždím vás ze všech zemí, a uvedu vás do země vaší. 026 EZE 036 025 A pokropím vás vodou čistou, a čisti budete; ode všech poškvrn vašich, i ode všech ukydaných bohů vašich očistím vás. 026 EZE 036 026 A dám vám srdce nové, a ducha nového dám do vnitřností vašich, a odejma srdce kamenné z těla vašeho, dám vám srdce masité. 026 EZE 036 027 Ducha svého, pravím, dám do vnitřností vašich, a učiním, abyste v ustanoveních mých chodili, a soudů mých ostříhali a činili je. 026 EZE 036 028 I budete bydliti v zemi, kterouž jsem byl dal otcům vašim, a budete lidem mým, a já budu vaším Bohem. 026 EZE 036 029 Nebo vysvobodím vás ze všelijakých poškvrn vašich, a přivolám obilé, a rozmnožím je, a nedopustím na vás hladu. 026 EZE 036 030 Rozmnožím i ovoce stromů a úrody polní, tak že neponesete více potupy hladu mezi národy. 026 EZE 036 031 I rozpomenete se na zlé cesty vaše a na skutky vaše nedobré, tak že sami se býti hodné ošklivosti uznáte pro nepravosti vaše a pro ohavnosti vaše. 026 EZE 036 032 Ne pro vás já to učiním, praví Panovník Hospodin, známo vám buď. Zahanbětež se a zastyďte za cesty své, dome Izraelský. 026 EZE 036 033 Takto praví Panovník Hospodin: V ten den, v kterémž vás očistím ode všech nepravostí vašich, osadím města, a vzdělány budou pustiny. 026 EZE 036 034 A tak země pustá bude dělána, kteráž prvé byla pouští před očima každého tudy jdoucího. 026 EZE 036 035 I řeknou: Země tato zpuštěná jest jako zahrada Eden, ano i města pustá, zkažená a zbořená jsou ohrazena a osazena. 026 EZE 036 036 I zvědí národové, kteříž pozůstanou vůkol vás, že já Hospodin vystavěl jsem zbořeniny, a vysadil pustiny. Já Hospodin mluvil jsem i učiním. 026 EZE 036 037 Takto praví Panovník Hospodin: Ještě toho hledati bude při mně dům Izraelský, abych je rozmnožil. Rozmnožím je lidmi jako stády. 026 EZE 036 038 Jako stádo k obětem, jako stádo Jeruzalémské při slavnostech jeho, tak města pustá budou plná stád lidí, i zvědí, že já jsem Hospodin. 026 EZE 037 001 Byla nade mnou ruka Hospodinova, a vyvedl mne Hospodin v duchu, a postavil mne u prostřed údolí, kteréž bylo plné kostí. 026 EZE 037 002 I provedl mne skrze ně vůkol a vůkol, a aj, bylo jich velmi mnoho v tom údolí, a aj, byly velmi suché. 026 EZE 037 003 I řekl mi: Synu člověčí, mohly-li by ožiti kosti tyto? I řekl jsem: Panovníče Hospodine, ty víš. 026 EZE 037 004 V tom řekl mi: Prorokuj o těch kostech a rci jim: Kosti suché, slyšte slovo Hospodinovo. 026 EZE 037 005 Toto praví Panovník Hospodin kostem těmto: Aj, já uvedu do vás ducha, abyste ožily. 026 EZE 037 006 A dám na vás žily, a učiním, že zroste na vás maso, a otáhnu vás koží; dám, pravím, do vás ducha, abyste ožily, i zvíte, že já jsem Hospodin. 026 EZE 037 007 Tedy prorokoval jsem tak, jakž mi rozkázáno bylo. I stal se zvuk, když jsem já prorokoval, a aj, hřmot, když se přibližovaly kosti jedna k druhé. 026 EZE 037 008 I viděl jsem, a aj, žily a maso na nich se ukázalo, i koží potaženy byly po vrchu, ale ducha žádného nebylo v nich. 026 EZE 037 009 I řekl mi: Prorokuj k duchu, prorokuj, synu člověčí, a rci duchu: Takto praví Panovník Hospodin: Ode čtyř větrů přiď, duchu, a věj na tyto zmordované, ať oživou. 026 EZE 037 010 Tedy prorokoval jsem, jakž mi rozkázal. I všel do nich duch, a ožili, a postavili se na nohách svých, zástup velmi veliký. 026 EZE 037 011 I řekl mi: Synu člověčí, kosti tyto jsou všecken dům Izraelský. Aj, říkají: Uschly kosti naše, a zhynula čáka naše, jižť jest po nás. 026 EZE 037 012 Protož prorokuj a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já otevru hroby vaše, a vyvedu vás z hrobů vašich, lide můj, a uvedu vás do země Izraelské. 026 EZE 037 013 I zvíte, že já jsem Hospodin, když otevru hroby vaše, a vyvedu vás z hrobů vašich, lide můj. 026 EZE 037 014 A dám Ducha svého do vás, abyste ožili, a osadím vás v zemi vaší, i zvíte, že já Hospodin mluvím i činím, dí Hospodin. 026 EZE 037 015 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 037 016 Ty pak synu člověčí, vezmi sobě dřevo jedno, a napiš na něm: Judovi, a synům Izraelským, tovaryšům jeho. Zatím vezma dřevo druhé, napiš na něm: Jozefovi dřevo Efraimovo, a všechněm synům Izraelským, tovaryšům jeho. 026 EZE 037 017 I spojž je sobě jedno k druhému v jedno dřevo, aby byla jako jedno v ruce tvé. 026 EZE 037 018 A když mluviti budou k tobě synové lidu tvého, řkouce: Což nám neoznámíš, co ty věci znamenají: 026 EZE 037 019 Mluv k nim: Takto praví panovník Hospodin: Aj, já vezmu dřevo Jozefovo, kteréž jest v ruce Efraimově, a pokolení Izraelských, tovaryšů jeho, a přiložím je s ním k dřevu Judovu, a učiním je dřevem jedním, i budou jedno v ruce mé. 026 EZE 037 020 A když budou ta dřeva, na kterýchž jsi psal, v ruce tvé před očima jejich, 026 EZE 037 021 Tedy mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já vezmu syny Izraelské z prostřed národů těch, kamž odešli, a shromáždě je odevšad, uvedu je do země jejich. 026 EZE 037 022 A učiním je, aby byli národem jedním v té zemi na horách Izraelských, a král jeden bude nad nimi nade všemi králem. A nebudou více dva národové, aniž se již více děliti budou na dvoje království. 026 EZE 037 023 Aniž se budou poškvrňovati více ukydanými bohy svými, a ohavnostmi svými, ani jakými přestoupeními svými, i vysvobodím je ze všech obydlí jejich, v nichž hřešili, a očistím je. I budou mým lidem, a já budu jejich Bohem. 026 EZE 037 024 A služebník můj David bude králem nad nimi, a pastýře jednoho všickni míti budou, aby v soudech mých chodili, a ustanovení mých ostříhali, i činili je. 026 EZE 037 025 I budou bydliti v té zemi, kterouž jsem byl dal služebníku svému Jákobovi, v níž bydlili otcové vaši. Budou, pravím, v ní bydliti oni i synové jejich, i synové synů jejich až na věky, a David služebník můj knížetem jejich bude na věky. 026 EZE 037 026 Nadto učiním s nimi smlouvu pokoje; smlouva věčná bude s nimi. A rozsadím je, i rozmnožím je, a postavím svatyni svou u prostřed nich na věky. 026 EZE 037 027 Bude i příbytek můj mezi nimi, a budu jejich Bohem, a oni budou lidem mým. 026 EZE 037 028 I zvědí národové, že jsem já Hospodin, jenž posvěcuji Izraele, když bude svatyně má u prostřed nich na věky. 026 EZE 038 001 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 026 EZE 038 002 Synu člověčí, obrať tvář svou proti Gogovi, země Magog, knížeti a hlavě v Mešech a Tubal, a prorokuj proti němu, 026 EZE 038 003 A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já budu proti tobě, Gogu, kníže a hlavo v Mešech a Tubal. 026 EZE 038 004 A odvedu tě zpět, dada udice do čelistí tvých, když tě vyvedu i všecko vojsko tvé, koně i jezdce, všecky oblečené v celou zbroj, zástup veliký s pavézami a štíty, všecky ty, kteříž užívají meče: 026 EZE 038 005 Perské, Mouřeníny i Putské s nimi, všecky ty s štíty a lebkami, 026 EZE 038 006 Gomera i všecky houfy jeho, dům Togarmy od stran půlnočních, i všecky houfy jeho, národy mnohé s tebou. 026 EZE 038 007 Budiž hotov, a připrav se, ty i všecko shromáždění tvé, těch, kteříž se k tobě sebrali, a buď strážcím jejich. 026 EZE 038 008 Po mnohých dnech navštíven budeš, v potomních letech přitáhneš na lid vysvobozený od meče, a shromážděný z národů mnohých na hory Izraelské, kteréž byly pustinou ustavičně, když oni z národů jsouce vyvedeni, budou bydliti bezpečně všickni. 026 EZE 038 009 V tom přitáhneš a přijdeš jako bouře, budeš jako oblak přikrývající zemi, ty i všickni houfové tvoji, i národové mnozí s tebou. 026 EZE 038 010 Takto praví Panovník Hospodin: I stane se v ten den, že vstoupí mnohé věci na srdce tvé, a budeš mysliti myšlení zlé. 026 EZE 038 011 A díš: Potáhnu na zemi, v níž jsou vsi, přitáhnu na ty, jenž pokoje užívají, bydlíce bezpečně, na všecky, kteříž bydlejí beze všech zdí, a nemají žádné závory ani bran, 026 EZE 038 012 Abych vzebral kořisti, a rozchvátal loupeže, obraceje ruku svou proti pouštěm již osazeným, a proti lidu zase shromážděnému z národů, zacházejícímu s dobytkem a jměním, bydlejícím u prostřed země. 026 EZE 038 013 Sába a Dedan, a kupci mořští, i všecka lvíčata jeho řeknou tobě: K rozebrání-liž kořistí ty se béřeš? K rozchvátání-li loupeže shromáždil jsi množství své, abys bral stříbro a zlato, abys nabral dobytka i zboží, a nashromáždil loupeže veliké? 026 EZE 038 014 Protož synu člověčí, prorokuj a rci Gogovi: Takto praví Panovník Hospodin: Zdaliž toho dne, když bude lid můj Izraelský bydliti bezpečně, nezvíš, 026 EZE 038 015 Kdyžto přitáhnouce z místa svého od stran půlnočních, ty i národové mnozí s tebou, sedíce na koních všickni, shromáždění veliké a vojsko znamenité, 026 EZE 038 016 Potáhneš na lid můj Izraelský jako oblak, abys přikryl tu zemi? V potomních dnech stane se, že tě přivedu na zemi svou, aby mne poznali národové, když posvěcen budu v tobě před očima jejich, ó Gogu. 026 EZE 038 017 Takto praví Panovník Hospodin: Zdaliž ty nejsi ten, o kterémž jsem mluvil za dnů starodávních skrze služebníky své, proroky Izraelské, kteříž prorokovali za těch dnů a let, že tě přivedu na ně? 026 EZE 038 018 A však stane se v ten den, v den, v kterýž přitáhne Gog na zemi Izraelskou, praví Panovník Hospodin, že povstane prchlivost má s hněvem mým, 026 EZE 038 019 A v rozhorlení svém, v ohni prchlivosti své mluviti budu. Jistě že v ten den bude pohnutí veliké v zemi Izraelské, 026 EZE 038 020 Tak že se pohnou před tváří mou ryby mořské i ptactvo nebeské, a zvěř polní i všeliký zeměplaz plazící se po zemi, i všickni lidé, kteříž jsou na svrchku země. I rozválejí se hory, a padnou výsosti, i každá zed na zem upadne. 026 EZE 038 021 Nebo zavolám proti němu po všech horách mých meče, praví Panovník Hospodin; meč každého proti bratru jeho bude. 026 EZE 038 022 A vykonám při něm soud morem a krve prolitím a přívalem rozvodnilým, a kamením krupobití velikého, ohněm a sirou dštíti budu na něj i na houfy jeho, a na národy mnohé, kteříž jsou s ním. 026 EZE 038 023 A tak zveleben, a posvěcen, a v známost uveden budu před očima národů mnohých, a zvědí, že já jsem Hospodin. 026 EZE 039 001 Ty synu člověčí, prorokuj ještě proti Gogovi a rci: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já povstanu proti tobě, ó Gogu, kníže a hlavo v Mešech a Tubal. 026 EZE 039 002 A odvedu tě zpět, navštívě tě šesti ranami, když tě vzbudím, abys přitáhl od stran půlnočních, a přivedu tě na hory Izraelské. 026 EZE 039 003 Nebo vyrazím lučiště tvé z ruky tvé levé, a střely z ruky tvé pravé vyvrhu. 026 EZE 039 004 Na horách Izraelských padneš ty i všickni houfové tvoji i národové, kteříž budou s tebou; ptákům a všemu ptactvu křídla majícímu i zvěři polní dám tě k sežrání. 026 EZE 039 005 Na svrchku pole padneš; neboť jsem já mluvil, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 039 006 Vypustím také oheň na Magoga i na ty, kteříž přebývají na ostrovích bezpečně, i zvědíť, že já jsem Hospodin. 026 EZE 039 007 A jméno svatosti své uvedu v známost u prostřed lidu svého Izraelského. Nedopustím, pravím, více poškvrňovati jména svatosti své, i zvědíť národové, že já jsem Hospodin Svatý v Izraeli. 026 EZE 039 008 Aj, přijdeť a stane se to, praví Panovník Hospodin, téhož dne, o kterémž jsem mluvil. 026 EZE 039 009 Tehdy vyjdou obyvatelé měst Izraelských, a zapálíce, popálí zbroj a štíty i pavézy, lučiště i střely, dřevce i kopí, a budou je páliti ohněm sedm let. 026 EZE 039 010 Aniž nositi budou dříví s pole, ani sekati v lesích, proto že zbrojí zaněcovati budou oheň, když zloupí ty, kteříž je loupívali, a mocí poberou těm, kteříž jim mocí brávali, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 039 011 I stane se v ten den, že dám Gogovi místo ku pohřbu tam v Izraeli, údolí, kudyž se jde k východní straně k moři, kteréžto zacpá ústa tudy jdoucích. I pohřbí tam Goga i všecko množství jeho, a nazovou je údolí množství Gogova. 026 EZE 039 012 Nebo pochovávati je budou dům Izraelský za sem měsíců proto, aby vyčistili zemi. 026 EZE 039 013 A tak pohřbí je všecken lid té země, a bude jim to ku poctivosti v den, v kterýž oslaven budu, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 039 014 Oddělíť pak muže statečné, kteříž by procházeli tu zemi, proto aby pochovávali ty, kteříž by pozůstali na svrchku země, aby ji vyčistili. Po vyjití sedmi měsíců přehledávati začnou. 026 EZE 039 015 A ti procházejíce, choditi budou po zemi, a když uzří kosti člověčí, vzdělají při nich znamení pamětné, aby je pohřbili hrobaři v údolí množství Gogova. 026 EZE 039 016 Nýbrž to množství jeho bude k slávě i městu, když vyčistí tu zemi. 026 EZE 039 017 Ty pak synu člověčí, takto praví Panovník Hospodin: Rci ke všelijakým ptákům křídla majícím i ke všelijaké zvěři polní: Shromažďte se a přiďte, zbeřte se odevšad k obětem mým, kterýchž já nabiji vám, obětí velikých na horách Izraelských, a budete jísti maso a píti krev. 026 EZE 039 018 Maso silných reků jísti budete, a krev knížat zemských píti, skopců, beranů a kozlů, volků, všecko tučných Bázanských. 026 EZE 039 019 A budete jísti tuk do sytosti, a píti krev do opití z obětí mých, kterýchž vám nabiji. 026 EZE 039 020 A nasytíte se z stolu mého koňmi i jezdci, silnými reky i všemi muži válečnými, dí Panovník Hospodin. 026 EZE 039 021 A tak zjevím slávu svou mezi národy, aby viděli všickni národové soud můj, kterýž jsem vykonal, i ruku mou, kterouž jsem doložil na ně. 026 EZE 039 022 I zvíť dům Izraelský, že já jsem Hospodin Bůh jejich, od tohoto dne i potom. 026 EZE 039 023 Zvědí také i národové, že pro svou nepravost zajat jest dům Izraelský, proto že se dopouštěli přestoupení proti mně; pročež jsem skryl tvář svou před nimi, a vydal jsem je v ruku protivníků jejich, aby padli mečem všickni napořád. 026 EZE 039 024 Podlé nečistoty jejich a podlé zpronevěření se jejich učinil jsem jim, a skryl jsem tvář svou před nimi. 026 EZE 039 025 Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin: Jižť zase přivedu zajaté Jákobovy, a smiluji se nade vším domem Izraelským a horliti budu příčinou jména svatosti své, 026 EZE 039 026 Ač ponesou potupu svou a všecko přestoupení své, kteréhož se dopustili proti mně, když bydlili v zemi své bezpečně, aniž byl, kdo by je přestrašil. 026 EZE 039 027 A však je zase přivedu z národů, a shromáždím je z zemí nepřátel jejich, a posvěcen budu v nich před očima národů mnohých. 026 EZE 039 028 A tak poznají, že já jsem Hospodin Bůh jejich, když zaveda je do národů, shromáždím je do země jejich, a nepozůstavím tam žádného z nich. 026 EZE 039 029 Aniž skryji více tváři své před nimi, když vyleji Ducha svého na dům Izraelský, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 040 001 Dvadcátého pátého léta od zajetí našeho, na počátku roku, desátého dne měsíce, čtrnáctého léta po dobytí města, právě v tentýž den byla nade mnou ruka Hospodinova, a uvedl mne tam. 026 EZE 040 002 U viděních Božích přivedl mne do země Izraelské, a postavil mne na hoře velmi vysoké, při níž bylo jako stavení města, ku poledni. 026 EZE 040 003 I uvedl mne tam, a aj, muž, kterýž na pohledění byl jako měď, maje šňůru lněnou v ruce své, a prut k rozměřování, a ten stál v bráně. 026 EZE 040 004 I mluvil ke mně ten muž: Synu člověčí, viz očima svýma, a ušima svýma slyš, a přilož srdce své ke všemu, což já ukáži tobě; nebo proto aťbych ukazoval, přiveden jsi sem. Ty pak oznámíš všecko domu Izraelskému, což vidíš. 026 EZE 040 005 A aj, zed zevnitř při domu vůkol a vůkol, a v ruce muže toho prut míry, šesti loket, (loket o dlaň delší než obecní ). Změřil šířku toho stavení jednoho prutu, a výšku jednoho prutu. 026 EZE 040 006 A všed do brány, kteráž byla naproti východu, šel na horu po stupních jejích, i změřil prah brány jednoho prutu zšíří, a prah druhý jednoho prutu zšíří. 026 EZE 040 007 A pokojíky jednoho prutu zdélí, a jednoho prutu zšíří, mezi pokojíky pak pět loket, a prah brány podlé síňce brány vnitř prutu jednoho. 026 EZE 040 008 I změřil síňci brány vnitř na jeden prut. 026 EZE 040 009 Změřil také síňci brány osmi loket, a veřeje její dvou loket, totiž síňce brány vnitř. 026 EZE 040 010 I pokojíky brány východní, tři s jedné a tři s druhé strany. Jedné míry byly všecky tři, a míra jednostejná veřejí po obou stranách. 026 EZE 040 011 Změřil též i širokost dveří té brány desíti loket, a dlouhost též brány třinácti loket, 026 EZE 040 012 A přístřeší před pokojíky jednoho lokte, a na jeden loket přístřeší s této strany, pokojíky pak šesti loket s jedné, a šesti loket s druhé strany. 026 EZE 040 013 A tak změřil bránu od střechy pokojíka do střechy druhého, širokost pětmecítma loket, dvéře naproti dveřím. 026 EZE 040 014 A udělal veřeje šedesáti loket, a každé veřeje síně i brány vůkol a vůkol jedna míra. 026 EZE 040 015 Od předku pak brány, kudyž se vchází do předku síňce brány vnitřní, bylo padesáte loket. 026 EZE 040 016 A byla okna possoužená v pokojících i nad veřejemi jejich, do vnitřku brány vůkol a vůkol, takž i při klenutí, a na okních vůkol a vůkol do vnitřku, a na veřejích byly palmy. 026 EZE 040 017 Potom mne uvedl do síně zevnitřní, a aj, komůrky a půda udělaná při síni vůkol a vůkol. Třidceti komůrek na té půdě bylo. 026 EZE 040 018 Ta pak půda po straně těch bran, naproti dlouhosti bran, půda nižší byla. 026 EZE 040 019 Změřil také šířku od předku brány dolejší až k předku síně vnitřní, zevnitř na sto loket k východu a půlnoci. 026 EZE 040 020 Též bránu, kteráž byla na půlnoci při síni zevnitřní, změřil na dél i na šíř. 026 EZE 040 021 (Jejíž pokojíkové tři s jedné a tři s druhé strany, i veřeje její i síňce její byly podlé míry brány prvnější.) Padesáti loket dlouhost její, širokost pak pětmecítma loket. 026 EZE 040 022 Okna také její i síňce její i palmy její byly podlé míry brány té, kteráž byla k východu, a vstupovalo se k ní po sedmi stupních, před nimiž síňce její byly. 026 EZE 040 023 A byla ta brána u síně vnitřní naproti bráně půlnoční a východní; i odměřil od brány k bráně sto loket. 026 EZE 040 024 Potom mne vedl ku poledni, a aj, brána ku poledni; i změřil veřeje její, i síňce její podlé těch měr, 026 EZE 040 025 (A okna v ní i síňce její vůkol a vůkol podobná oknům oněm), padesáti loket zdélí a pětmecítma loket zšíří. 026 EZE 040 026 A k vstupování k ní stupňů sedm, a síňce její před nimi; též palmy při ní, jedna s jedné a druhá s druhé strany při veřejích jejích. 026 EZE 040 027 Též bránu síně vnitřní ku poledni změřil od brány k bráně, na poledne, sto loket. 026 EZE 040 028 I uvedl mne do síně vnitřní branou polední, a změřil tu bránu polední podlé týchž měr, 026 EZE 040 029 I pokojíky její i veřeje její, i síňce její podlé týchž měr, i okna její i síňce její vůkol a vůkol, padesáti loket na dél, a na šíř pětmecítma loket. 026 EZE 040 030 A síňce vůkol a vůkol zšíří pětmecítma loket, a zdélí padesáti loket. 026 EZE 040 031 A síňce její jako síň zevnitřní, i palmy při veřejích jejích, též stupňů osm k vstupování k ní. 026 EZE 040 032 Uvedl mne také do síně vnitřní k východu, i změřil bránu tu podlé týchž měr, 026 EZE 040 033 Též pokojíky její i veřeje její, i síňce její, podlé týchž měr, i okna její i síňce její vůkol a vůkol, zdélí padesáti loket, zšíří pak pětmecítma loket. 026 EZE 040 034 Též síňce její při síni zevnitřní, a palmy při veřejích s obou stran, a osm stupňů k vstupování k ní. 026 EZE 040 035 Přivedl mne též k bráně půlnoční, a změřil ji podlé týchž měr, 026 EZE 040 036 Pokojíky její, veřeje její i síňce její i okna její vůkol a vůkol, zdélí padesáti loket, a zšíří pětmecítma loket. 026 EZE 040 037 I veřeje její při síni zevnitřní a palmy při veřejích s obou stran, též osm stupňů k vstupování k ní, 026 EZE 040 038 I komůrky a dvéře její při veřejích bran, kdež obmývali oběti zápalné. 026 EZE 040 039 A v síňci brány byli dva štokové s jedné strany, a dva štokové s druhé strany, aby na nich zabíjeli oběti zápalné, a za hřích i vinu. 026 EZE 040 040 A po boku, kudyž se tam vstupuje při dveřích brány půlnoční, dva štokové; tolikéž po boku druhém síňce též brány dva štokové. 026 EZE 040 041 Čtyři štokové s jedné, a čtyři štokové s druhé strany po boku brány, osm štoků, na nichž zabíjeli. 026 EZE 040 042 Čtyři pak štokové k zápalu byli z kamení tesaného, zdélí půldruhého lokte, a zšíří půldruhého lokte, a zvýší lokte jednoho, na nichž nechávali nádobí, kterýmž zabíjeli k zápalům a obětem. 026 EZE 040 043 A kotliska ztlouští na jednu dlaň připravená v domě vůkol a vůkol, na štocích pak maso věcí obětovaných. 026 EZE 040 044 Potom zevnitř, při bráně vnitřní, komůrky zpěváků v síni vnitřní, kteráž byla po boku brány půlnoční, a ty byly na poledne; jedna při boku brány východní byla na půlnoci. 026 EZE 040 045 I mluvil ke mně: Tyto komůrky na poledne jsou kněží stráž držících nad domem; 026 EZE 040 046 Ty pak komůrky na půlnoci jsou kněží stráž držících nad oltářem, totiž synů Sádochových, kteříž přistupují z synů Léví k Hospodinu, aby sloužili jemu. 026 EZE 040 047 I změřil tu síň čtverhranou zdélí sto loket, a zšíří sto loket, i oltář před domem. 026 EZE 040 048 I přivedl mne k síňci domu, a změřil veřeje té síňce, pěti loket s jedné a pěti loket s druhé strany, širokost pak brány byla tří loket s jedné a tří loket s druhé strany. 026 EZE 040 049 Dlouhost síňce dvadcíti loket, širokost pak jedenácti loket i s stupni, po nichž se vstupovalo k ní; sloupové pak byli při veřejích, jeden s jedné, a druhý s druhé strany. 026 EZE 041 001 Opět přivedl mne k chrámu, a změřil veřeje, šesti loket zšíří s jedné strany, a šesti loket zšíří s druhé strany, podlé širokosti stánku. 026 EZE 041 002 A širokost dveří desíti loket, boky pak dveří pěti loket s jedné a pěti loket s druhé strany. Změřil také i dlouhost jejich čtyřidcíti loket, širokost pak dvadcíti loket. 026 EZE 041 003 Přišel také do vnitřku, a změřil veřeje dveří dvou loket, a dvéře šesti loket, širokost pak dveří sedmi loket. 026 EZE 041 004 Změřil také dlouhost svatyně dvadcíti loket, a širokost dvadcíti loket v chrámě, a řekl mi: Tato jest svatyně svatých. 026 EZE 041 005 Změřil též zed domu šesti loket, a širokost pavlače čtyř loket, vůkol a vůkol okolo domu. 026 EZE 041 006 Ty pak pavlače, pavlač nad pavlačí, byly tři, a třidcíti noh zdélí, a scházely se při zdi domu vespolek, tak že se pavlače vůkol a vůkol držely, a nedržely se na zdi domu. 026 EZE 041 007 Nebo se rozšiřovala vůkol více a více, svrchu pro pavlače, kteréž byly okolo domu, od vrchu až dolů, vůkol a vůkol domu, poněvadž nejširší dům byl na hoře, a tak nejnižší porozšiřovala se k vrchu pro prostřední. 026 EZE 041 008 Tak podobně spatřil jsem při domu pavlače, i nejvyšší vůkol a vůkol, jejichž půdy zouplna odměřeny byly šesti loket k výstupkům. 026 EZE 041 009 Širokost zdi, kteráž byla při pavlačích zevnitř, pěti loket byla, i plac pavlačí, kteréž byly při domu. 026 EZE 041 010 Mezi nimiž a komůrkami byla širokost dvadcíti loket okolo domu vůkol a vůkol. 026 EZE 041 011 A dvéře pavlačí byly k placu, dvéře jedny na půlnoci, a druhé dvéře na poledne, a širokost placu byla pěti loket vůkol a vůkol. 026 EZE 041 012 Stavení pak, kteréž bylo před příhradkem v úhlu k západu, širokost byla sedmdesáti loket, a zed téhož stavení pěti loket zšíří vůkol a vůkol, a zdélí devadesáti loket. 026 EZE 041 013 Potom změřil dům, zdélí sto loket, totiž příhradek i stavení, a zdi jeho zdélí sto loket. 026 EZE 041 014 Též širokost předku domu i příhradku k východu sto loket. 026 EZE 041 015 Změřil i dlouhost stavení před příhradkem, kteréž bylo za ním, též i paláce jeho s jedné i s druhé strany, a bylo sto loket; též chrám vnitř i síňce s síní, 026 EZE 041 016 Prahy i okna possoužená, i paláce vůkol po třech stranách jejich, naproti prahu taflování dřevěné vůkol a vůkol, i od země až do oken, též i okna otaflovaná, 026 EZE 041 017 Od svrchku dveří až do vnitřní i zevnitřní strany domu, i všecku zed vůkol a vůkol vnitř i zevnitř změřené. 026 EZE 041 018 Kteréž taflování bylo uděláno s cherubíny a palmami, a to vše palma mezi cherubínem a cherubínem. A cherubín měl dvě tváře. 026 EZE 041 019 Totiž tvář lidskou naproti palmě s jedné strany, a tvář lvíčete naproti palmě s druhé strany. Tak uděláno bylo ve všem domu vůkol a vůkol. 026 EZE 041 020 Od země až do vrchu dveří cherubínové a palmy zdělány byly i na zdi chrámu. 026 EZE 041 021 Chrámu veřeje byly čtverhrané, a předek svatyně podobný jemu. 026 EZE 041 022 Oltář dřevěný tří loket zvýší, zdélí pak dvou loket s úhly svými, jehož dlouhost i pobočnice jeho dřevěné byly. I mluvil ke mně: Tento jest stůl, kterýž stojí před Hospodinem. 026 EZE 041 023 A dvojnásobní dvéře byly u chrámu i u svatyně, 026 EZE 041 024 A dvojnásobní dvéře ve vratech, totiž dvojnásobní dvéře obracející se, dvojnásobní ve vratech jedněch, a dvojnásobní dvéře v druhých. 026 EZE 041 025 Byli pak uděláni na nich, na těch dveřích chrámu, cherubínové a palmy, tak jakž uděláni byli na stěnách, trámové také dřevění byli před síňcí vně. 026 EZE 041 026 Též na oknech possoužených byly palmy s obou stran po bocích síňce, i na pavlačích domu toho i trámích. 026 EZE 042 001 Potom mne vyvedl k síni zevnitřní, kteráž byla na půlnoci, a přivedl mne k těm komůrkám, kteréž byly před příhradkem, a kteréž byly naproti stavení na půlnoci, 026 EZE 042 002 Jehož délka při dveřích půlnočních na pohledění byla sto loket, a šířka padesát loket. 026 EZE 042 003 Naproti síni vnitřní, kteráž měla dvadceti loket, a naproti dlážení, kteréž bylo v síni zevnitřní, byl palác naproti paláci třmi řady. 026 EZE 042 004 Před komůrkami pak byli pláckové desíti loket zšíří vnitř, cesta k nim lokte jednoho, a dvéře jejich na půlnoci. 026 EZE 042 005 Komůrky pak nejvyšší byly užší, proto že palácové byli širší než ony, nežli nejzpodnější a prostřední stavení. 026 EZE 042 006 Nebo o trojím ponebí bylo, ale nemělo žádných sloupů, jacíž byli sloupové síní; protož užší bylo nežli dolejší i než prostřední od země. 026 EZE 042 007 Ohrady pak, kteráž byla vně naproti komůrkám k síni zevnitřní, před komůrkami, dlouhost byla padesáti loket. 026 EZE 042 008 Nebo dlouhost komůrek, kteréž byly v síni zevnitřní, byla padesáti loket, před chrámem pak sto loket. 026 EZE 042 009 Pod těmi pak komůrkami bylo vcházení od východu, skrze kteréž by se vcházelo do nich z síně té zevnitřní. 026 EZE 042 010 Na šíř ohrady té síně k východu před příhradkem i před stavením byly komůrky. 026 EZE 042 011 Cesta pak před nimi byla podobná cestě komůrek, kteréž byly na půlnoci. Jakáž byla dlouhost jejich, tak širokost jejich, a všecka vycházení jejich i dvéře jejich podobná oněmno. 026 EZE 042 012 A dvéře těch komůrek, kteréž byly na poledne, podobné byly dveřím při začátku cesty, cesty před ohradou přímou k východu, kudyž se vchází do nich. 026 EZE 042 013 I řekl mi: Komůrky na půlnoci a komůrky na poledne, kteréž jsou před příhradkem, jsou komůrky svaté, kdežto jídají kněží, kteříž přistupují k Hospodinu, věci nejsvětější. Tam nechávati budou věcí nejsvětějších a obětí suchých, též za hřích a za vinu; nebo to místo svaté jest. 026 EZE 042 014 Když tam vejdou kněží, tedy nevyjdou z svatyně do síně zevnitřní, leč tam nechají roucha svého, v němž přisluhovali; nebo svaté jest. A oblekou roucha jiná, když budou míti přistupovati k tomu, což se dotýče lidu. 026 EZE 042 015 A dokonav rozměřování domu vnitřního, i vedl mne k bráně, kteráž byla na východ, a změřil jej vůkol a vůkol. 026 EZE 042 016 Změřil stranu východní prutem, pět set loket prutových tím prutem vůkol. 026 EZE 042 017 Změřil stranu půlnoční tím prutem, pět set prutů vůkol. 026 EZE 042 018 Změřil stranu polední tím prutem, pět set prutů. 026 EZE 042 019 A obrátiv se k straně západní, naměřil tím prutem pět set prutů. 026 EZE 042 020 Na čtyři strany změřil to, totiž zed vůkol a vůkol, zdélí pěti set, a zšíří pěti set, aby dělila svaté místo od obecného. 026 EZE 043 001 Potom vedl mne k bráně, kterážto brána patřila k východu. 026 EZE 043 002 A aj, sláva Boha Izraelského přicházela od východu, jejíž zvuk byl jako zvuk vod mnohých, a země svítila se od slávy jeho. 026 EZE 043 003 A podobné bylo to vidění, kteréž jsem viděl, právě tomu vidění, kteréž jsem byl viděl, když jsem šel, abych kazil město, vidění, pravím, podobná vidění onomu, kteréž jsem viděl při řece Chebar. I padl jsem na tvář svou. 026 EZE 043 004 A když sláva Boží vcházela do domu, cestou brány patřící k východu, 026 EZE 043 005 Tedy pojal mne Duch, a uvedl mne do síně vnitřní, a aj, dům plný byl slávy Hospodinovy. 026 EZE 043 006 I slyšel jsem, an mluví ke mně z domu, a muž stál podlé mne. 026 EZE 043 007 I řekl mi: Synu člověčí, místo stolice mé a místo šlepějí noh mých, kdežto bydliti budu u prostřed synů Izraelských na věky, a nebudou poškvrňovati více dům Izraelský jména svatosti mé, oni ani králové jejich smilstvím svým a mrtvými těly králů svých, ani výsostmi svými, 026 EZE 043 008 Když kladli prah svůj podlé prahu mého, a veřeji svou podlé veřeje mé, a stěnu mezi mnou a mezi sebou, a tak poškvrňovali jména svatosti mé ohavnostmi svými, kteréž páchali, pročež jsem je sehltil v hněvě svém. 026 EZE 043 009 Ale nyní vzdálí smilství svá i mrtvá těla králů svých, ode mne, a budu bydliti u prostřed nich na věky. 026 EZE 043 010 Ty synu člověčí, oznam domu Izraelskému o tomto domu, a nechť se zahanbí pro nepravosti své, a ať změří všecko naskrze. 026 EZE 043 011 A když se hanbiti budou za všecko, což páchali, způsob domu i formu jeho, i vycházení jeho, též vcházení jeho, i všecky způsoby jeho, všecka ustanovení jeho, všecky, pravím, způsoby jeho i všecky zákony jeho v známost jim uveď, a napiš před očima jejich, ať ostříhají všeho způsobu jeho i všech ustanovení jeho a činí je. 026 EZE 043 012 Tento jest zákon toho domu: Na vrchu hory všecko obmezení jeho vůkol a vůkol, nejsvětějšíť jest. Aj, ten jest zákon toho domu. 026 EZE 043 013 Tyto pak jsou míry oltáře na též lokty, o dlaň delší: Předně zpodek lokte zvýší a lokte zšíří, obruba pak jeho při kraji jeho vůkol pídi jedné. Takový jest výstupek oltáře, 026 EZE 043 014 Totiž od zpodku při zemi až do přepásaní dolejšího dva lokty, širokost pak lokte jednoho, a od přepásání menšího až do přepásaní většího čtyři lokty, širokost též na loket. 026 EZE 043 015 Ale sám oltář ať jest čtyř loket, a z oltáře zhůru čtyři rohové. 026 EZE 043 016 Oltář pak dvanácti loket zdélí a dvanácti zšíří, čtyřhranatý po čtyřech stranách svých. 026 EZE 043 017 Přepásaní pak čtrnácti loket zdélí a čtrnácti zšíří po čtyřech stranách jeho, a obruba vůkol něho na půl lokte, a zpodek při něm na loket vůkol, a stupňové jeho naproti východu. 026 EZE 043 018 I řekl ke mně: Synu člověčí, takto praví Panovník Hospodin: Ta jsou ustanovení oltáře v den, v kterýž bude udělán, k obětování na něm zápalů a kropení na něj krví. 026 EZE 043 019 Nebo dáš kněžím Levítským, kteříž jsou z semene Sádochova, kteříž přistupují ke mně, dí Panovník Hospodin, aby mi sloužili, volka mladého za hřích. 026 EZE 043 020 A nabera krve jeho, dáš na čtyři rohy jeho, i na čtyři úhly toho přepásaní, i na obrubu vůkol, a tak jej očistíš i vyčistíš. 026 EZE 043 021 A vezmeš toho volka za hřích, i spálí jej na místě uloženém v tom domě, vně před svatyní. 026 EZE 043 022 V den pak druhý obětovati budeš kozla bez poškvrny za hřích, a očistí oltář, tak jakž vyčistili volkem. 026 EZE 043 023 A když dokonáš očišťování, obětuj volka mladého bez vady, a skopce z stáda bez poškvrny. 026 EZE 043 024 Kteréž když obětovati budeš před Hospodinem, uvrhou kněží na ně soli, a budou je obětovati v zápal Hospodinu. 026 EZE 043 025 Po sedm dní obětuj kozla za hřích, na každý den; též i volka mladého a skopce z stáda bez poškvrny obětovati budou. 026 EZE 043 026 Sedm dní očišťovati budou oltář, a vyčistí jej, a posvětí ruky své. 026 EZE 043 027 A když vyplní ty dny, osmého dne i potom obětovati budou kněží na oltáři zápaly vaše, a pokojné oběti vaše, i přijmu vás laskavě, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 044 001 Tedy přivedl mne zase cestou k bráně svatyně zevnitřní, kteráž patří k východu, a ta byla zavřená. 026 EZE 044 002 I řekl ke mně Hospodin: Brána tato zavřená bude, nebudeť otvírána, aniž kdo bude vcházeti skrze ni. Nebo Hospodin Bůh Izraelský všel skrze ni; protož budeť zavřená. 026 EZE 044 003 Knížecí jest, kníže samo v ní sedati bude, aby jídalo chléb před Hospodinem. Cestou síně této brány vejde, a cestou její vyjde. 026 EZE 044 004 I vedl mne cestou k bráně půlnoční, k přední straně domu, i viděl jsem, a aj, naplnila sláva Hospodinova dům Hospodinův. I padl jsem na tvář svou. 026 EZE 044 005 I řekl ke mně Hospodin: Synu člověčí, přilož srdce své, a viz očima svýma, i ušima svýma slyš, cožkoli já mluvím tobě o všech ustanoveních domu Hospodinova, i o všech zákonech jeho. Přilož, pravím, srdce své k vcházení do domu, i ke všemu vycházení z svatyně, 026 EZE 044 006 A rci zpurnému domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Dosti mějte na všech ohavnostech svých, ó dome Izraelský, 026 EZE 044 007 Že jste uvodili cizozemce neobřezaného srdce a neobřezaného těla, aby bývali v svatyni mé, a poškvrňovali i domu mého, když jste obětovali chléb můj, tuk i krev, ješto oni sic rušili smlouvu mou, mimo všecky ohavnosti vaše, 026 EZE 044 008 A nedrželi jste stráže nad svatými věcmi mými, ale postavili jste strážné na stráži mé, v svatyni mé místo sebe. 026 EZE 044 009 Takto praví Panovník Hospodin: Žádný cizozemec neobřezaného srdce a neobřezaného těla nevejde do svatyně mé, ze všech cizozemců, kteříž mezi syny Izraelskými jsou. 026 EZE 044 010 Nýbrž i Levítové, kteříž se vzdalovali ode mne, když bloudil Izrael, kteříž zbloudili ode mne za ukydanými bohy svými, ponesou nepravost svou. 026 EZE 044 011 Nebo budou v svatyni mé za služebníky, v povinnostech při branách domu, a za slouhy při domu. Oni budou zabíjeti oběti zápalné i oběti lidu, a oni stávati budou před nimi k sloužení jim, 026 EZE 044 012 Proto že přisluhovali jim před ukydanými bohy jejich, a byli domu Izraelskému příčinou pádu v nepravost. Pročež přisáhl jsem jim, praví Panovník Hospodin, že ponesou nepravost svou. 026 EZE 044 013 Aniž přistoupí ke mně, aby mi kněžský úřad konali, ovšem aby přistupovati měli k kterým svatým věcem mým, neb k nejsvětějším, ale ponesou pohanění své i ohavnosti své, kteréž páchali. 026 EZE 044 014 Protož postavím je za strážné u domu, ke vší službě jeho i ke všemu, což činěno býti má v něm. 026 EZE 044 015 Kněží pak Levítští, synové Sádochovi, kteříž drželi stráž nad svatyní mou, když zbloudili synové Izraelští ode mne, ti budou přistupovati ke mně, aby mi přisluhovali, a státi před tváří mou, obětujíce mi tuk i krev, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 044 016 Ti přicházeti budou k svatyni mé, a ti přistupovati k stolu mému, aby mi sloužili a drželi stráž mou. 026 EZE 044 017 I stane se, když budou míti vcházeti do bran síně vnitřní, že roucha lněná oblekou, aniž na se vezmou vlněného, když by služby konati měli v branách síně vnitřní i u vnitřku. 026 EZE 044 018 Klobouky lněné míti budou na hlavě své, a košilky lněné ať mají na bedrách svých, a nepřepasují se ničímž, což by pot vyvodilo. 026 EZE 044 019 A majíce vyjíti do síně zevnitřní, do síně zevnitřní k lidu, svlekou roucha svá, v kterýchž služby konali, a nechají jich v komůrkách svatyně, a oblekou roucha jiná, a nebudou posvěcovati lidu rouchem svým. 026 EZE 044 020 Aniž hlavy své holiti budou, ani vlasů nositi, ale slušně ostříhají vlasy své. 026 EZE 044 021 Vína též nebude píti žádný z kněží, když budou míti vcházeti do síně vnitřní. 026 EZE 044 022 Vdovy také aneb zahnané nebudou sobě pojímati za manželky, ale panny z semene domu Izraelského, aneb vdovu, kteráž by ovdověla po knězi, pojíti mohou. 026 EZE 044 023 A lid můj budou rozdílu učiti mezi svatým a nesvatým, též mezi nečistým a čistým ať je učí rozeznávati. 026 EZE 044 024 V rozepři pak ať se postavují k souzení, a podlé soudu mého soudí ji. Zákonů mých i ustanovení mých při všech slavnostech mých ať ostříhají, a soboty mé světí. 026 EZE 044 025 K mrtvému pak člověku nepůjde, aby se poškvrniti měl, leč při otci neb při mateři, též při synu a při dceři, při bratru a sestře, kteráž nebyla za mužem, může se poškvrniti. 026 EZE 044 026 Po očištění pak jeho (sedm dní odečtou jemu), 026 EZE 044 027 V ten den, v kterýž vejde do svatyně, do síně vnitřní, aby služby konal v svatyni, obětovati bude za hřích svůj, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 044 028 Dědictví pak jejich toto: Já jsem dědictví jejich, protož vládařství nedávejte jim v Izraeli; já jsem vládařství jejich. 026 EZE 044 029 Oběti suché a za hřích i vinu, to oni jísti budou, i všelijaká věc, oddána Bohu v Izraeli, jejich bude. 026 EZE 044 030 I přední věci všech prvotin ze všeho, i každá obět zhůru pozdvižení všeliké věci, ze všech obětí zhůru pozdvižení vašich, kněžské bude. I prvotiny těsta vašeho dávati budete knězi, aby odpočinulo požehnání v domě tvém. 026 EZE 044 031 Žádné mrchy a udáveného, ani z ptactva ani z hovad nebudou jídati kněží. 026 EZE 045 001 Když pak ujmete zemi v dědictví, obětovati budete obět Hospodinu, díl svatý té země, zdélí pětmecítma tisíc loket, zšíří pak deset tisíc, a budeť svatý po všem pomezí svém vůkol. 026 EZE 045 002 Z něhož bude místo svaté pět set zdélí, a pět set zšíří, čtyřhrané vůkol, a ať má padesáte loket prostranství vůkol. 026 EZE 045 003 Z toho pak odměření odměříš dýlku pětmecítma tisíc loket, a šířku deset tisíc, aby na něm byla svatyně, i svatyně svatých. 026 EZE 045 004 Díl ten země svatý jest. Kněží služebníků při svatyni býti má, těch, kteříž přistupují, aby přisluhovali Hospodinu, aby měli místo pro domy i místo svaté pro svatyni. 026 EZE 045 005 Těch pak pětmecítma tisíc loket dýlka a deset tisíc šířka ať jest také Levítům, služebníkům domu, jim k držení dvadceti komůrek. 026 EZE 045 006 Místo pak k vystavení na něm města oddělíte pět tisíc loket na šíř, a na dýl pětmecítma tisíc, naproti oběti místa svatého; bude pro všecken dům Izraelský. 026 EZE 045 007 Knížeti pak s obou stran té oběti místa svatého, i položení města před oběti místa svatého, a před položením města od strany západní díl k západu, a po straně východní díl k východu, dlouhost pak naproti každému z těch dílů od pomezí západního ku pomezí východnímu. 026 EZE 045 008 To bude míti za vládařství v Izraeli, a nebudou více utiskati knížata má lidu mého, ale rozdadí zemi domu Izraelskému po pokoleních jejich. 026 EZE 045 009 Takto praví Panovník Hospodin: Dostitě již, ó knížata Izraelská, nátisk a zhoubu odložte, a soud a spravedlnost konejte, sejměte těžké roboty vaše s lidu mého, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 045 010 Váhu spravedlivou a efi spravedlivou i bát spravedlivý míti budete. 026 EZE 045 011 Efi i bát v jednu míru ať jest, aby chomer bral v se deset bátů, efi pak desátý díl chomeru; podlé chomeru ať jest míra. 026 EZE 045 012 Lot dvadceti peněz; dvadceti lotů, pětmecítma lotů, a patnácte lotů libra bude vám. 026 EZE 045 013 Tato pak obět pozdvižení bude, kterouž obětovati budete: Šestý díl efi z chomeru pšenice, též šestý díl efi dáte z chomeru ječmene. 026 EZE 045 014 Nařízení pak o oleji (bát jest míra oleje): Desátý díl bátu z míry chomeru, desíti bátů; nebo deset bátů jest chomer. 026 EZE 045 015 A dobytče jedno ze dvou set bravů z dobrých pastvišť Izraelských, k oběti suché a zápalné a k obětem pokojným, k očištění vás, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 045 016 Všecken lid té země, i s knížetem Izraelským zavázán bude k té oběti zhůru pozdvižení. 026 EZE 045 017 Nebo kníže povinen bude zápaly, a suché i mokré oběti, v svátky a na novměsíce, i v soboty, na všecky slavnosti domu Izraelského; on obětovati bude za hřích, i obět suchou i zápalnou, i oběti pokojné, aby se očištění dálo za dům Izraelský. 026 EZE 045 018 Takto praví Panovník Hospodin: Prvního měsíce, prvního dne vezmeš volka mladého bez poškvrny, kterýmž očistíš svatyni. 026 EZE 045 019 I nabéře kněz krve té oběti za hřích, a pomaže veřejí domu, a čtyř rohů toho přepásání na oltáři, i veřeje brány síně vnitřní. 026 EZE 045 020 Takž také učiní sedmého dne téhož měsíce, za každého pobloudilého i za hloupého. Tak očistíte dům. 026 EZE 045 021 Prvního měsíce, čtrnáctého dne, budete míti Fáze, svátek sedmi dnů, chlebové přesní jísti se budou. 026 EZE 045 022 A bude obětovati kníže v ten den za sebe i za všecken lid té země volka za hřích. 026 EZE 045 023 A po sedm dní svátku obětovati bude zápal Hospodinu, sedm volků a sedm skopců bez poškvrny na den, po těch sedm dní, a za hřích kozla na den. 026 EZE 045 024 A obět suchou, efi na volka a efi na skopce, připraví též oleje hin na efi. 026 EZE 045 025 Sedmého měsíce, patnáctého dne, v svátek tolikéž obětovati bude po sedm dní, jakož za hřích, tak zápal, tak obět suchou i olej. 026 EZE 046 001 Takto praví Panovník Hospodin: Brána síně vnitřní, kteráž patří k východu, bude zavřená po šest dní všedních, v den pak sobotní otevřína bude; též v den novměsíce otvírána bude. 026 EZE 046 002 I přijde kníže cestou síně brány zevnitř, a postaví se u veřeje té brány, a budou obětovati kněží obět zápalnou jeho, i oběti pokojné jeho, a pokloně se na prahu brány, potom vyjde. Brána pak nebude zavírána do večera, 026 EZE 046 003 Aby se klaněl lid země té u dveří brány té ve dny sobotní, i na novměsíce před Hospodinem. 026 EZE 046 004 Obět pak zápalná, kterouž obětovati má kníže Hospodinu v den sobotní, šest beránků bez vady a skopec bez poškvrny, 026 EZE 046 005 A obět suchá, efi na skopce, i na beránky obět suchá, podlé toho, jakž naděleno, a oleje hin na efi. 026 EZE 046 006 Ke dni pak novměsíce ať jest volek mladý bez poškvrny, a šest beránků i skopec bez poškvrny. 026 EZE 046 007 Též ať obětuje efi oběti suché při volku, a efi při skopci i při beráncích, seč bude moci býti, a oleje hin na efi. 026 EZE 046 008 Kníže pak vcházeje, cestou síňce též brány půjde, a cestou její odejde. 026 EZE 046 009 Ale když vcházeti bude lid země té před Hospodina na slavnosti, ten kdož vejde cestou brány půlnoční, aby se klaněl, vyjde cestou brány polední; a ten kdož vejde cestou brány polední, vyjde cestou brány půlnoční. Nenavrátí se cestou té brány, kterouž všel, ale naproti ní vyjde. 026 EZE 046 010 A když oni vcházeti budou, kníže mezi nimi vcházeti bude, a když odcházeti budou, odejde. 026 EZE 046 011 Též na svátky i na slavnosti ať jest suchá obět, efi na volka a efi na skopce, a na beránky, což naděleno, a oleje hin na efi. 026 EZE 046 012 Bude-li pak obětovati kníže obět dobrovolnou, zápal aneb oběti pokojné dobrovolně Hospodinu, tedy ať jest mu otevřína brána, kteráž k východu patří, a ať obětuje zápal svůj aneb pokojné oběti své, tak jakž obětuje v den sobotní. Potom odejde, a brána bude zavřína po odchodu jeho. 026 EZE 046 013 K tomu beránka ročního bez poškvrny obětovati bude v zápal každý den Hospodinu; každého jitra beránka obětovati bude. 026 EZE 046 014 Též suchou obět přičiní k němu, každého jitra šestý díl efi, též oleje třetinu hin k skropení mouky bělné, suchou obět Hospodinu, nařízením věčným ustavičně. 026 EZE 046 015 A tak budou obětovati beránka i obět suchou, i olej každého jitra, zápal ustavičný. 026 EZE 046 016 Taktoť praví Panovník Hospodin: Dá-li kníže dar někomu z synů svých, dědictvíť jeho jest, synů jeho buď, k vládařství jejich dědičnému. 026 EZE 046 017 Jestliže pak dá dar z dědictví svého některému z služebníků svých, také bude jeho až do léta svobodného, kdyžto navrátí se knížeti tomu; však dědictví jeho budou míti synové jeho. 026 EZE 046 018 Aniž bude bráti kníže z dědictví lidu, z vládařství jejich je vytiskuje; z svého vládařství dědictví dá synům svým, aby nebyl rozptylován lid můj žádný z vládařství svého. 026 EZE 046 019 Potom vedl mne průchodem, kterýž jest po straně brány, k kněžím do komůrek svatých, kteréž patřily na půlnoci, a aj, tu bylo místo po dvou bocích k západu. 026 EZE 046 020 I řekl mi: Toto jest místo, kdež vaří kněží oběti za vinu a za hřích, kdež smaží oběti suché, aby nevynášeli do síně zevnitřní ku posvěcování lidu. 026 EZE 046 021 Vyvedl mne též do síně zevnitřní, a vodil mne po čtyřech koutech síně, a aj, síň byla v každém rohu té síně. 026 EZE 046 022 Ve čtyřech úhlech té síně byly síně s komíny, čtyřidcíti loket zdélí a třidcíti zšíří; míra jednostejná těch čtyř síní nárožních. 026 EZE 046 023 A v těch čtyřech byly kuchyňky vůkol, též ohniště zdělána v těch kuchyňkách vůkol. 026 EZE 046 024 I řekl mi: Ta jsou místa těch, kteříž vaří, kdežto vaří služebníci domu oběti lidu. 026 EZE 047 001 Potom přivedl mne zase ke dveřím domu, a aj, vody vycházely od spodku prahu domu na východ; nebo přední strana domu k východu byla, a vody scházely pozpodu po pravé straně domu, po straně polední oltáře. 026 EZE 047 002 Odtud mne vyvedl cestou brány půlnoční, a obvedl mne cestou zevnitřní k bráně zevnitřní, cestou, kteráž patří k východu, a aj, vody vyplývaly po pravé straně. 026 EZE 047 003 Když pak vycházel ten muž k východu, v jehož rukou míra, i naměřil tisíc loket, a provedl mne skrze vodu, vodu do kůtků. 026 EZE 047 004 Potom naměřiv tisíc, provedl mne skrze vodu, vodu do kolenou; ještě naměřiv tisíc, provedl mne vodou do pasu. 026 EZE 047 005 Opět když naměřil tisíc, byl potok, kteréhož jsem nemohl přebřísti; nebo vyzdvihly se vody, vody, přes něž by se musilo plynouti, potok, kterýž by nemohl přebředen býti. 026 EZE 047 006 Tedy řekl mi: Viděl-lis, synu člověčí? I vedl mne, a posadil mne na břeh toho potoka. 026 EZE 047 007 Když jsem se pak obrátil, aj, na břehu toho potoka bylo dříví velmi veliké po obou stranách. 026 EZE 047 008 I řekl mi: Vody tyto vycházejí od Galilee první, a sstupujíce po rovině, vejdou do moře, a když do moře vpadnou, opraví se vody. 026 EZE 047 009 I stane se, že každý živočich, kterýž se plazí, všudy, kamžkoli přijdou potokové, ožive, a bude ryb velmi mnoho, proto že když přijdou tam tyto vody, očerstvějí, a živy budou všudy, kdežkoli dojde tento potok. 026 EZE 047 010 Stane se i to, že se postaví podlé něho rybáři od Engadi až do studnice Eglaim; budou tu rozstírány síti. Podlé rozličnosti své bude ryb jejich, jako ryb moře velikého, velmi mnoho. 026 EZE 047 011 Bahna a louže jeho, kteréž se neopraví, soli oddány budou. 026 EZE 047 012 Při potoku pak poroste na břehu jeho po obou stranách všelijaké dříví ovoce nesoucí, jehož list neprší, aniž ovoce jeho přestává, v měsících svých nese prvotiny; nebo vody jeho z svatyně vycházejí, protož ovoce jeho jest ku pokrmu, a lístí jeho k lékařství. 026 EZE 047 013 Takto praví Panovník Hospodin: Totoť jest obmezení, v němž sobě dědičně přivlastníte zemi po pokoleních Izraelských dvanácti; Jozefovi dva provazcové. 026 EZE 047 014 Dědičně, pravím, jí vládnouti budete, jeden rovně jako druhý, o níž přisáhl jsem, že ji dám otcům vašim. I připadne vám země tato v dědictví. 026 EZE 047 015 Toto jest tedy pomezí té země: K straně půlnoční od moře velikého cestou Chetlonu, kudyž se vchází do Sedad, 026 EZE 047 016 Emat, Berota, Sibraim, kteříž jsou mezi pomezím Damašským, a mezi pomezím Emat, vsi prostřední, kteréž jsou při pomezí Chavrón. 026 EZE 047 017 A tak bude pomezí od moře Azar Enon, pomezí Damašek, a půlnoční strana na půlnoci, a pomezí Emat. A to jest strana půlnoční. 026 EZE 047 018 Strana pak východní mezi Chavrón a mezi Damaškem, a mezi Galád, a mezi zemí Izraelskou při Jordánu; od toho pomezí při moři východním měřiti budete. A toť jest strana východní. 026 EZE 047 019 Strana pak polední na poledne, od Támar až k vodám sváru v Kádes, od potoka až k moři velikému. A to jest strana polední na poledne. 026 EZE 047 020 Strana pak západní moře veliké, od pomezí až naproti, kudyž se vchází do Emat. Ta jest strana západní. 026 EZE 047 021 A tak rozdělíte zemi tuto sobě po pokoleních Izraelských. 026 EZE 047 022 I stane se, že když ji rozměříte, bude vám v dědictví i příchozím, kteříž by pohostinu byli mezi vámi, kteříž by zplodili syny mezi vámi; nebo budou vám jako tu zrodilí mezi syny Izraelskými, s vámiť ujmou dědictví mezi pokoleními Izraelskými. 026 EZE 047 023 Protož nechť jest v tom pokolení příchozí, u něhož pohostinu jest. Tu dědictví dáte jemu, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 048 001 Tato jsou pak jména pokolení: V končinách na půlnoční stranu podlé cesty Chetlon, kudyž se vchází do Emat, Azar Enan, ku pomezí Damašskému na půlnoční stranu, podlé Emat, od východní strany až do západní, osadí se pokolení jedno, totiž Dan, 026 EZE 048 002 A při pomezí Dan, od strany východní až k straně západní jedno, totiž Asser, 026 EZE 048 003 A při pomezí Asser, od strany východní až do strany západní jedno, totiž Neftalím, 026 EZE 048 004 A při pomezí Neftalím, od strany východní až do strany západní jedno, totiž Manasses, 026 EZE 048 005 A při pomezí Manasses, od strany východní až do strany západní jedno, totiž Efraim, 026 EZE 048 006 A při pomezí Efraim, od strany východní až k straně západní jedno, totiž Ruben, 026 EZE 048 007 A při pomezí Ruben, od strany východní až k straně západní jedno, totiž Juda. 026 EZE 048 008 A při pomezí Juda, od strany východní až k straně západní bude obět, kterouž obětovati budete, pětmecítma tisíc loket zšíří, zdélí pak zaroveň s jedním z jiných dílů, od strany východní až k straně západní, a bude svatyně u prostřed něho. 026 EZE 048 009 Ta obět, kterouž obětovati máte Hospodinu, bude zdélí pětmecítma tisíc loket, zšíří pak deset tisíc. 026 EZE 048 010 Těmto pak se dostane ta obět svatá, totiž kněžím, na půlnoci pětmecítma tisíc loket, k západu pak zšíří desíti tisíc, a na východ zšíří desíti tisíc, na poledne též zdélí pětmecítma tisíc, a bude svatyně Hospodinova u prostřed něho, 026 EZE 048 011 Kněžím, posvěcenému každému z synů Sádochových, kteříž drží stráž mou, kteříž nebloudili, když bloudili synové Izraelští, jako bloudili Levítové. 026 EZE 048 012 I bude díl jejich obětovaný z oběti té země, věc nejsvětější při pomezí Levítů. 026 EZE 048 013 Levítů pak díl bude naproti pomezí kněžskému, pětmecítma tisíc loket zdélí, a zšíří deset tisíc; každá dlouhost pětmecítma tisíc, a širokost deset tisíc. 026 EZE 048 014 A nebudou ho uprodávati, ani směňovati, ani přenášeti prvotin země, proto že jest posvěcená Hospodinu. 026 EZE 048 015 Pět pak tisíc loket pozůstalých na šíř, proti těm pětmecítma tisícům, bude místo obecné, pro město k bydlení a k předměstí, i bude město u prostřed něho. 026 EZE 048 016 Tyto pak jsou míry jeho: Strana půlnoční na čtyři tisíce a pět set loket, též strana polední na čtyři tisíce a pět set, od strany též východní čtyři tisíce a pět set, takž strana západní na čtyři tisíce a pět set. 026 EZE 048 017 Bude i předměstí při městě k půlnoci na dvě stě a padesáte loket, a ku poledni na dvě stě a padesáte, takž na východ na dvě stě a padesáte, též k západu na dvě stě a padesáte. 026 EZE 048 018 Ostatek pak na dél, naproti oběti svaté, deset tisíc loket k východu, a deset tisíc k západu; a z toho, což bude naproti té oběti svaté, budou míti důchody ku pokrmu služebníci města. 026 EZE 048 019 A ti služebníci města sloužiti budou Izraelovi ze všech pokolení Izraelských. 026 EZE 048 020 Všecku tuto oběť, pětmecítma tisíc loket, podlé těch pětmecítma tisíc, čtverhranou obětovati budete v obět svatou k vládařství městu. 026 EZE 048 021 Což pak pozůstane, knížeti, s obou stran oběti svaté a vládařství města, před těmi pětmecítma tisíci loket oběti, až ku pomezí východnímu, a od západu proti týmž pětmecítma tisíc loket, podlé pomezí západního naproti těm dílům, knížeti bude. A to bude obět svatá, a svatyně domu u prostřed něho. 026 EZE 048 022 Od vládařství pak Levítů a od vládařství města, u prostřed toho, což jest knížecího, mezi pomezím Judovým a mezi pomezím Beniaminovým, knížecí bude. 026 EZE 048 023 Ostatní pak pokolení, od strany východní až k straně západní, osadí se pokolení jedno, totiž Beniamin. 026 EZE 048 024 A při pomezí Beniamin, od strany východní až k straně západní jedno, totiž Simeon, 026 EZE 048 025 A při pomezí Simeon, od strany východní až k straně západní jedno, totiž Izachar, 026 EZE 048 026 A při pomezí Izachar, od strany východní až k straně západní jedno, totiž Zabulon, 026 EZE 048 027 A při pomezí Zabulon, od strany východní až k straně západní jedno, totiž Gád. 026 EZE 048 028 A při pomezí Gád, k straně polední na poledne, tu bude pomezí od Támar až k vodám sváru v Kádes, ku potoku při moři velikém. 026 EZE 048 029 Toť jest ta země, kterouž ujmete hned od potoka, po pokoleních Izraelských, a ti dílové jejich, praví Panovník Hospodin. 026 EZE 048 030 Tato pak jsou vymezení města: Od strany půlnoční čtyř tisíc a pět set loket míra. 026 EZE 048 031 Brány pak města podlé jmen pokolení Izraelských, brány tři na půlnoci, brána Rubenova jedna, brána Judova jedna, brána Léví jedna. 026 EZE 048 032 A od strany východní čtyř tisíc a pět set, a brány tři, totiž brána Jozefova jedna, brána Beniaminova jedna, brána Danova jedna. 026 EZE 048 033 Též od strany polední čtyř tisíc a pět set loket míra, a brány tři, brána Simeonova jedna, brána Izacharova jedna, brána Zabulonova jedna. 026 EZE 048 034 Od strany západní čtyř tisíc a pět set, brány jejich tři, brána Gádova jedna, brána Asserova jedna, brána Neftalímova jedna. 026 EZE 048 035 Okolek osmnácti tisíc loket, jméno pak města od dnešního dne bude: Hospodin tam přebývá. # # BOOK 027 DAN Daniel Daniel 027 DAN 001 001 Léta třetího kralování Joakima krále Judského, přitáhl Nabuchodonozor král Babylonský k Jeruzalému, a oblehl jej. 027 DAN 001 002 I vydal Pán v ruku jeho Joakima krále Judského, a něco nádobí domu Božího. Kterýž zavezl je do země Sinear, do domu boha svého, a nádobí to dal vnésti do domu pokladu boha svého. 027 DAN 001 003 Rozkázal také král Ašpenazovi, správci dvořanů svých, aby přivedl z synů Izraelských, z semene královského a z knížat, 027 DAN 001 004 Mládence, na nichž by nebylo žádné poškvrny, a krásného oblíčeje, a vtipné ke vší moudrosti, a schopné k umění i k nabývání jeho, a v kterýchž by byla síla, aby stávali na palácu královském, a učili se liternímu umění a jazyku Kaldejskému. 027 DAN 001 005 I nařídil jim král odměřený pokrm na každý den z stolu královského, i vína, kteréž on sám pil, a aby je tak choval za tři léta, a po dokonání jich aby stávali před králem. 027 DAN 001 006 Byli pak mezi nimi z synů Juda: Daniel, Chananiáš, Mizael a Azariáš. 027 DAN 001 007 I dal jim správce dvořanů jména. Nazval Daniele Baltazarem, Chananiáše pak Sidrachem, a Mizaele Mizachem, a Azariáše Abdenágem. 027 DAN 001 008 Ale Daniel uložil v srdci svém, aby se nepoškvrňoval pokrmem z stolu královského, a vínem, kteréž král pil. Pročež hledal toho u správce nad dvořany, aby se nemusil poškvrňovati. 027 DAN 001 009 I způsobil Bůh Danielovi milost a lásku u správce nad dvořany. 027 DAN 001 010 A řekl správce nad dvořany Danielovi: Já se bojím pána svého krále, kterýž vyměřil pokrm váš a nápoj váš, tak že uzřel-li by, že tváře vaše opadlejší jsou, nežli mládenců těch, kteříž podobně jako i vy chování býti mají, způsobíte mi to u krále, že přijdu o hrdlo. 027 DAN 001 011 I řekl Daniel služebníku, kteréhož ustanovil správce dvořanů nad Danielem, Chananiášem, Mizaelem a Azariášem: 027 DAN 001 012 Zkus, prosím, služebníků svých za deset dní, a nechť se nám vaření dává, kteréž bychom jedli, a voda, kterouž bychom pili. 027 DAN 001 013 A potom nechť se spatří před tebou tváře naše a tváře mládenců, kteříž jídají pokrm z stolu královského, a jakž uhlédáš, učiň s služebníky svými. 027 DAN 001 014 I uposlechl jich v té věci, a zkusil jich za deset dní. 027 DAN 001 015 Po skonání pak desíti dnů spatříno jest, že tváře jejich byly krásnější, a byli tlustší na těle než všickni mládenci, kteříž jídali pokrm z stolu královského. 027 DAN 001 016 Protož služebník brával ten vyměřený pokrm jejich, a víno nápoje jejich, a dával jim vaření. 027 DAN 001 017 Mládence pak ty čtyři obdařil Bůh povědomostí a rozumností ve všelikém literním umění a moudrostí; nadto Danielovi dal, aby rozuměl všelikému vidění a snům. 027 DAN 001 018 A když se dokonali dnové, po kterýchž rozkázal král, aby je přivedli, přivedl je správce dvořanů před Nabuchodonozora. 027 DAN 001 019 I mluvil s nimi král. Ale není nalezen mezi všemi těmi, jako Daniel, Chananiáš, Mizael a Azariáš. I stávali před králem. 027 DAN 001 020 A ve všelikém slovu moudrosti a rozumnosti, na kteréž se jich doptával král, nalezl je desetkrát zběhlejší nade všecky mudrce a hvězdáře, kteříž byli ve všem království jeho. 027 DAN 001 021 I zůstával tu Daniel až do léta prvního Cýra krále. 027 DAN 002 001 Léta pak druhého kralování Nabuchodonozora měl Nabuchodonozor sen, a děsil se duch jeho, až se tudy i ze sna protrhl. 027 DAN 002 002 I rozkázal král svolati mudrce, a hvězdáře i kouzedlníky a Kaldejské, aby oznámili králi sen jeho. Kteřížto přišli, a postavili se před králem. 027 DAN 002 003 Tedy řekl jim král: Měl jsem sen, a předěsil se duch můj, tak že nevím, jaký to byl sen. 027 DAN 002 004 I mluvili Kaldejští králi Syrsky: Králi, na věky buď živ. Pověz sen služebníkům svým, a oznámímeť výklad. 027 DAN 002 005 Odpověděl král a řekl Kaldejským: Ten sen mi již z paměti vyšel. Neoznámíte-li mi snu i výkladu jeho, na kusy rozsekáni budete, a domové vaši v záchody obráceni budou. 027 DAN 002 006 Pakli mi sen i výklad jeho oznámíte, daru, odplaty a slávy veliké důjdete ode mne. A protož sen i výklad jeho mi oznamte. 027 DAN 002 007 Odpověděli po druhé a řekli: Nechať král sen poví služebníkům svým, a výklad jeho oznámíme. 027 DAN 002 008 Odpověděl král a řekl: Jistotně rozumím tomu, že naschvál odtahujete, vidouce, že mi vyšel z paměti ten sen. 027 DAN 002 009 Neoznámíte-li mi toho snu, jistý jest ten úsudek o vás. Nebo řeč lživou a chytrou smyslili jste sobě, abyste mluvili přede mnou, ažby se čas proměnil. A protož sen mi povězte, a zvím, budete-li mi moci i výklad jeho oznámiti. 027 DAN 002 010 Odpověděli Kaldejští králi a řekli: Není člověka na zemi, kterýž by tu věc králi oznámiti mohl. Nadto žádný král, kníže neb potentát takové věci se nedoptával na žádném mudrci a hvězdáři aneb Kaldeovi. 027 DAN 002 011 Nebo ta věc, na niž se král ptá, nesnadná jest, a není jiného, kdo by ji oznámiti mohl králi, kromě bohů, kteříž bydlení s lidmi nemají. 027 DAN 002 012 Z té příčiny rozlítil se král a rozhněval velmi, a přikázal, aby zhubili všecky mudrce Babylonské. 027 DAN 002 013 A když vyšel ortel, a mudrci mordováni byli, hledali i Daniele a tovaryšů jeho, aby zmordováni byli. 027 DAN 002 014 Tedy Daniel odpověděl moudře a opatrně Ariochovi, hejtmanu nad žoldnéři královskými, kterýž vyšel, aby mordoval mudrce Babylonské. 027 DAN 002 015 A odpovídaje, řekl Ariochovi, hejtmanu královskému: Proč ta výpověd náhle vyšla od krále? I oznámil tu věc Arioch Danielovi. 027 DAN 002 016 Pročež Daniel všed, prosil krále, aby jemu prodlel času k oznámení výkladu toho králi. 027 DAN 002 017 A odšed Daniel do domu svého, oznámil tu věc Chananiášovi, Mizaelovi a Azariášovi, tovaryšům svým, 027 DAN 002 018 Aby se za milosrdenství modlili Bohu nebeskému příčinou té věci tajné, a nebyli zahubeni Daniel a tovaryši jeho s pozůstalými mudrci Babylonskými. 027 DAN 002 019 I zjevena jest Danielovi u vidění nočním ta věc tajná. Pročež Daniel dobrořečil Bohu nebeskému. 027 DAN 002 020 Mluvil pak Daniel a řekl: Buď jméno Boží požehnáno od věků až na věky, nebo moudrost a síla jeho jest. 027 DAN 002 021 A on proměňuje časy i chvíle; ssazuje krále, i ustanovuje krále; dává moudrost moudrým a umění majícím rozum. 027 DAN 002 022 On zjevuje věci hluboké a skryté; zná to, což jest v temnostech, a světlo s ním přebývá. 027 DAN 002 023 Ó Bože otců mých, těť oslavuji a chválím, že jsi mne moudrostí a silou obdařil, ovšem nyní, že jsi mi oznámil to, čehož jsme žádali od tebe; nebo věc královu oznámil jsi nám. 027 DAN 002 024 A protož Daniel všel k Ariochovi, kteréhož ustanovil král, aby zhubil mudrce Babylonské. A přišed, takto řekl jemu: Mudrců Babylonských nezahlazuj; uveď mne před krále a výklad ten oznámím. 027 DAN 002 025 Tedy Arioch s chvátáním uvedl Daniele před krále, a takto řekl jemu: Našel jsem muže z zajatých synů Judských, kterýž výklad ten králi oznámí. 027 DAN 002 026 Odpověděl král a řekl Danielovi, jehož jméno bylo Baltazar: Budeš-liž ty mi moci oznámiti sen, kterýž jsem viděl, i výklad jeho? 027 DAN 002 027 Odpověděl Daniel králi a řekl: Té věci tajné, na niž se král doptává, nikoli nemohou mudrci, hvězdáři, věšťci a hadači králi oznámiti. 027 DAN 002 028 Ale však jest Bůh na nebi, kterýž zjevuje tajné věci, a on ukázal králi Nabuchodonozorovi, co se díti bude v potomních dnech. Sen tvůj, a což jsi ty viděl na ložci svém, toto jest: 027 DAN 002 029 Tobě, ó králi, na mysl přicházelo na ložci tvém, co bude potom, a ten, kterýž zjevuje tajné věci, ukázalť to, což budoucího jest. 027 DAN 002 030 Strany pak mne, ne skrze moudrost, kteráž by při mně byla nade všecky lidi, ta věc tajná mně zjevena jest, ale skrze modlitbu, aby ten výklad králi oznámen byl, a ty myšlení srdce svého abys zvěděl. 027 DAN 002 031 Ty králi, viděl jsi, a aj, obraz nějaký veliký, (obraz ten byl znamenitý a blesk jeho náramný), stál naproti tobě, kterýž na pohledění byl hrozný. 027 DAN 002 032 Toho obrazu hlava byla z zlata výborného, prsy jeho a ramena jeho z stříbra, a břicho jeho i bedra jeho z mědi, 027 DAN 002 033 Hnátové jeho z železa, nohy jeho z částky z železa a z částky z hliny. 027 DAN 002 034 Hleděls na to, až se utrhl kámen, kterýž nebýval v rukou, a udeřil obraz ten v nohy jeho železné a hliněné, a potřel je. 027 DAN 002 035 A tak potříno jest spolu železo, hlina, měď, stříbro i zlato, a bylo to všecko jako plevy z placu letního, a zanesl to vítr, tak že místa jejich není nalezeno. Kámen pak ten, kterýž udeřil v obraz, učiněn jest horou velikou, a naplnil všecku zemi. 027 DAN 002 036 Toť jest ten sen. Výklad jeho také povíme králi: 027 DAN 002 037 Ty králi, jsi král králů; nebo Bůh nebeský dal tobě království, moc a sílu i slávu. 027 DAN 002 038 A všeliké místo, na němž přebývají synové lidští, zvěř polní i ptactvo nebeské dal v ruku tvou, a pánem tě ustavil nade všemi těmi věcmi. Ty jsi ta hlava zlatá. 027 DAN 002 039 Ale po tobě povstane království jiné, nižší než tvé, a jiné království třetí měděné, kteréž panovati bude po vší zemi. 027 DAN 002 040 Království pak čtvrté bude tvrdé jako železo. Nebo jakož železo drobí a zemdlévá všecko, tak, pravím, jako železo, kteréž potírá všecko, i ono potře a potříská všecko. 027 DAN 002 041 Že jsi pak viděl nohy a prsty z částky z hliny hrnčířské a z částky z železa, království rozdílné znamená, v němž bude něco mocnosti železa, tak jakž jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou. 027 DAN 002 042 Ale prstové noh z částky z železa a z částky z hliny znamenají království z částky mocné a z částky ku potření snadné. 027 DAN 002 043 A že jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou, ukazuje, že se přízniti budou vespolek lidé, a však nebude se přídržeti jeden druhého, tak jako železo nedrží se z hlinou. 027 DAN 002 044 Za dnů pak těch králů vzbudí Bůh nebeský království, kteréž na věky nebude zkaženo, a království to na žádného jiného nespadne, ale ono potře a konec učiní všechněm těm královstvím, samo pak státi bude na věky, 027 DAN 002 045 Tak jakž jsi viděl, že se s hory utrhl kámen, kterýž nebýval v rukou, a potřel železo, měď, hlinu, stříbro a zlato. Bůh veliký oznámil králi, co býti má potom, a pravý jest sen ten i věrný výklad jeho. 027 DAN 002 046 Tedy král Nabuchodonozor padl na tvář svou, a poklonil se Danielovi, a rozkázal, aby oběti a vůně libé obětovali jemu. 027 DAN 002 047 A odpovídaje král Danielovi, řekl: V pravdě že Bůh váš jest Bůh bohů a Pán králů, kterýž zjevuje skryté věci, poněvadž jsi mohl vyjeviti tajnou věc tuto. 027 DAN 002 048 Tedy král zvelebil Daniele, a dary veliké a mnohé dal jemu, a pánem ho učinil nade vší krajinou Babylonskou, a knížetem nad vývodami, a nade všemi mudrci Babylonskými. 027 DAN 002 049 Daniel pak vyžádal na králi, aby představil krajině Babylonské Sidracha, Mizacha a Abdenágo. Ale Daniel býval v bráně královské. 027 DAN 003 001 Potom Nabuchodonozor král udělav obraz zlatý, jehož výška byla šedesáti loket, šířka pak šesti loket, postavil jej na poli Dura v krajině Babylonské. 027 DAN 003 002 I poslal Nabuchodonozor král, aby shromáždili knížata, vývody a vůdce, starší, správce nad poklady, v právích zběhlé, úředníky a všecky, kteříž panovali nad krajinami, aby přišli ku posvěcování obrazu, kterýž postavil Nabuchodonozor král. 027 DAN 003 003 Tedy shromáždili se knížata, vývodové a vůdcové, starší, správcové nad poklady, v právích zběhlí, úředníci a všickni, kteříž panovali nad krajinami ku posvěcování obrazu toho, kterýž postavil Nabuchodonozor král, a stáli před obrazem, kterýž postavil Nabuchodonozor. 027 DAN 003 004 Biřic pak volal ze vší síly: Vám se to praví lidem, národům a jazykům, 027 DAN 003 005 Jakž uslyšíte zvuk trouby, píšťalky, citary, huslí, loutny, zpívání a všelijaké muziky, padněte a klanějte se obrazu zlatému, kterýž postavil Nabuchodonozor král. 027 DAN 003 006 Kdož by pak nepadl a neklaněl se, té hodiny uvržen bude do prostřed peci ohnivé rozpálené. 027 DAN 003 007 A protož hned, jakž uslyšeli všickni lidé zvuk trouby, píšťalky, citary, huslí, loutny a všelijaké muziky, padli všickni lidé, národové a jazykové, klanějíce se obrazu zlatému, kterýž postavil Nabuchodonozor král. 027 DAN 003 008 A hned téhož času přistoupili muži Kaldejští, a s křikem žalovali na Židy, 027 DAN 003 009 A mluvíce, řekli Nabuchodonozorovi králi: Králi, na věky buď živ. 027 DAN 003 010 Ty králi, vynesls výpověd, aby každý člověk, kterýž by slyšel zvuk trouby, píšťalky, citary, huslí, loutny, zpívání a všelijaké muziky, padl a klaněl se obrazu zlatému, 027 DAN 003 011 A kdož by nepadl a neklaněl se, aby uvržen byl do prostřed peci ohnivé rozpálené. 027 DAN 003 012 Našli se pak někteří Židé, kteréž jsi představil krajině Babylonské, totiž Sidrach, Mizach a Abdenágo, kteřížto muži nedbali na tvé, ó králi, nařízení. Bohů tvých nectí, a obrazu zlatému, kterýž jsi postavil, se neklanějí. 027 DAN 003 013 Tedy Nabuchodonozor v hněvě a v prchlivosti rozkázal přivésti Sidracha, Mizacha a Abdenágo. I přivedeni jsou muži ti před krále. 027 DAN 003 014 I mluvil Nabuchodonozor a řekl jim: Zoumyslně-li, Sidrachu, Mizachu a Abdenágo, bohů mých nectíte, a obrazu zlatému, kterýž jsem postavil, se neklaníte? 027 DAN 003 015 Protož nyní, jste-liž hotovi, abyste hned, jakž uslyšíte zvuk trouby, píšťalky, citary, huslí, loutny, zpívání a všelijaké muziky, padli a klaněli se obrazu tomu, kterýž jsem učinil? Pakli se klaněti nebudete, té hodiny uvrženi budete do prostřed peci ohnivé rozpálené, a který jest ten Bůh, ješto by vás vytrhl z ruky mé? 027 DAN 003 016 Odpověděli Sidrach, Mizach a Abdenágo, a řekli králi: My se nestaráme o to, ó Nabuchodonozoře, co bychom měli odpovědíti tobě. 027 DAN 003 017 Nebo aj, buďto že Bůh, jehož my ctíme, (kterýž mocen jest vytrhnouti nás z peci ohnivé rozpálené, a tak z ruky tvé, ó králi), vytrhne nás. 027 DAN 003 018 Buď že nevytrhne, známo buď tobě, ó králi, žeť bohů tvých ctíti a obrazu zlatému, kterýž jsi postavil, klaněti se nebudeme. 027 DAN 003 019 Tedy Nabuchodonozor naplněn jsa prchlivostí, tak že oblíčej tváři jeho se proměnil proti Sidrachovi, Mizachovi a Abdenágovi, a odpovídaje, rozkázal rozpáliti pec sedmkrát více, než obyčej měli ji rozpalovati. 027 DAN 003 020 A mužům silným, kteříž byli mezi rytíři jeho, rozkázal, aby svížíce Sidracha, Mizacha a Abdenágo, uvrhli do peci ohnivé rozpálené. 027 DAN 003 021 Tedy svázali muže ty v pláštích jejich, v košilkách jejich, i v kloboucích jejich a v oděvu jejich, a uvrhli je do prostřed peci ohnivé rozpálené. 027 DAN 003 022 Že pak rozkaz královský náhlý byl, a pec velmi rozpálená, z té příčiny muže ty, kteříž uvrhli Sidracha, Mizacha a Abdenágo, zadusil plamen ohně. 027 DAN 003 023 Ale ti tři muži, Sidrach, Mizach a Abdenágo, padli do prostřed peci ohnivé rozpálené svázaní. 027 DAN 003 024 Tedy Nabuchodonozor král zděsil se, a vstal s chvátáním, a promluviv, řekl hejtmanům svým: Zdaliž jsme neuvrhli tří mužů do prostřed peci svázaných? Odpověděli a řekli králi: Pravda jest, králi. 027 DAN 003 025 On pak odpovídaje, řekl: Aj, vidím čtyři muže rozvázané, procházející se u prostřed ohně, a není žádného porušení při nich, a čtvrtý na pohledění podobný jest synu Božímu. 027 DAN 003 026 A přistoupiv Nabuchodonozor k čelisti peci ohnivé rozpálené, mluvil a řekl: Sidrachu, Mizachu a Abdenágo, služebníci Boha nejvyššího, vyjděte a poďte sem. I vyšli Sidrach, Mizach a Abdenágo z prostředku ohně. 027 DAN 003 027 Shromáždivše se pak knížata, vývodové a vůdcové a hejtmané královští, hleděli na ty muže, an žádné moci neměl oheň při tělích jejich, ani vlas hlavy jejich nepřiškvrkl, ani plášťové jejich se nezměnili, aniž co ohněm páchli. 027 DAN 003 028 I mluvil Nabuchodonozor a řekl: Požehnaný Bůh jejich, totiž Sidrachův, Mizachův a Abdenágův, kterýž poslal anděla svého, a vytrhl služebníky své, kteříž doufali v něho, až i rozkazu královského neuposlechli, ale těla svá vydali, aby nesloužili a neklaněli se žádnému bohu, kromě Bohu svému. 027 DAN 003 029 A protož toto já přikazuji, aby každý ze všelikého lidu, národu a jazyku, kdož by koli co rouhavého řekl proti Bohu Sidrachovu, Mizachovu a Abdenágovu, na kusy rozsekán byl, a dům jeho v záchod obrácen, proto že není Boha jiného, kterýž by mohl vytrhovati, jako tento. 027 DAN 003 030 Tedy zvelebil zase král Sidracha, Mizacha a Abdenága v krajině Babylonské. 027 DAN 004 001 Nabuchodonozor král všechněm lidem, národům i jazykům, kteříž bydlí na vší zemi: Pokoj váš rozmnožen buď. 027 DAN 004 002 Znamení a divy, kteréž učinil při mně Bůh nejvyšší, vidělo mi se za slušné, abych vypravoval. 027 DAN 004 003 Znamení jeho jak veliká jsou, a divové jeho jak mocní jsou, království jeho království věčné, a panování jeho od národu do pronárodu. 027 DAN 004 004 Já Nabuchodonozor, užívaje pokoje v domě svém, a kveta na palácu svém, 027 DAN 004 005 Měl jsem sen, kterýž mne zhrozil, a myšlení na ložci svém, a to, což jsem viděl, znepokojilo mne. 027 DAN 004 006 A protož vyšla ode mne ta výpověd, aby uvedeni byli přede mne mudrci Babylonští, kteříž by mi výklad toho snu oznámili. 027 DAN 004 007 Tedy předstoupili mudrci, hvězdáři, Kaldejští a hadači. I pověděl jsem jim sen, a však výkladu jeho nemohli mi oznámiti. 027 DAN 004 008 Až naposledy předstoupil přede mne Daniel, jehož jméno Baltazar, podlé jména boha mého, a v němž jest duch bohů svatých. Jemuž jsem oznámil sen: 027 DAN 004 009 Baltazaře, kníže mudrců, já vím, že duch bohů svatých jest v tobě, a nic tajného není tobě nesnadného. Vidění snu mého, kterýž jsem měl, i výklad jeho oznam. 027 DAN 004 010 U vidění pak, kteréž jsem viděl na ložci svém, viděl jsem, a aj, strom u prostřed země, jehož vysokost byla veliká. 027 DAN 004 011 Veliký byl strom ten a mocný, a výsost jeho dosahovala až k nebi, a patrný byl až do končin vší země. 027 DAN 004 012 Lístí jeho bylo pěkné, a ovoce jeho hojné, všechněm za pokrm, pod stínem pak jeho byla zvěř polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští, a z něho potravu měl všeliký živočich. 027 DAN 004 013 Viděl jsem také u viděních svých na ložci svém, a aj, hlásný a svatý s nebe sstoupiv, 027 DAN 004 014 Volal ze vší síly, a tak pravil: Podetněte strom ten, a osekejte ratolesti jeho, a otlucte lístí jeho, a rozmecte ovoce jeho; nechať se vzdálí zvěř od něho, a ptáci z ratolestí jeho. 027 DAN 004 015 A však kmene kořenů jeho v zemi zanechejte, a v poutech železných a ocelivých na trávě polní, aby rosou nebeskou smáčín byl, a díl jeho s zvěří v bylině zemské. 027 DAN 004 016 Srdce jeho od lidského ať jest rozdílné, a srdce zvířecí nechť jest dáno jemu, ažby sedm let vyplnilo se při něm. 027 DAN 004 017 Usouzení hlásných a řeč žádosti svatých stane se, ažby k tomu přišlo, aby poznali lidé, že Nejvyšší panuje nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je, a toho, kterýž jest ponížený mezi lidmi, ustanovuje nad ním. 027 DAN 004 018 Tento sen viděl jsem já Nabuchodonozor král, ty pak, Baltazaře, oznam výklad jeho. Nebo všickni mudrci v království mém nemohli mi výkladu oznámiti, ale ty můžeš, proto že duch bohů svatých jest v tobě. 027 DAN 004 019 Tedy Daniel, jemuž jméno Baltazar, předěšený stál za jednu hodinu, a myšlení jeho strašila ho. A odpověděv král, řekl: Baltazaře, sen ani výklad jeho nechť nestraší tebe. Odpověděl Baltazar a řekl: Pane můj, sen tento přiď na ty, kteříž tě v nenávisti mají, a výklad jeho na tvé nepřátely. 027 DAN 004 020 Strom ten, kterýž jsi viděl, veliký a mocný, jehož výsost dosahovala až k nebi, a kterýž patrný byl po vší zemi. 027 DAN 004 021 A lístí jeho pěkné, a ovoce jeho hojné, a z něhož všickni pokrm měli, pod nímž byla zvěř polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští, 027 DAN 004 022 Ty jsi ten, ó králi, kterýž jsi rozšířil se a zmocnil, a velikost tvá vzrostla a vznesla se až k nebi, a panování tvé až do konce země. 027 DAN 004 023 Že pak viděl král hlásného a svatého sstupujícího s nebe, kterýž řekl: Podetněte strom ten a zkazte jej, a však kmene kořenů jeho v zemi zanechejte, a v okovách železných a ocelivých ať jest na trávě polní, aby rosou nebeskou smáčín byl, a s zvěří polní díl jeho, ažby sedm let vyplnilo se při něm: 027 DAN 004 024 Tenť jest výklad, ó králi, a ortel Nejvyššího, kterýž vyšel na pána mého krále. 027 DAN 004 025 Nebo zaženou tě lidé od sebe, a s zvěří polní bude bydlení tvé, a bylinu jako volům tobě jísti dávati budou, a rosou nebeskou smáčín budeš, až se vyplní sedm let při tobě, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je. 027 DAN 004 026 Že pak řekli, aby zanechán byl kmen kořenů toho stromu, království tvé tobě zůstane, jakž jen poznáš, že nebesa panují. 027 DAN 004 027 Protož ó králi, přijmi radu mou, a hříchy své spravedlností přetrhuj, a nepravosti své milostivostí k ssouženým, zdaby prodloužen byl pokoj tvůj. 027 DAN 004 028 Všecko to přišlo na krále Nabuchodonozora. 027 DAN 004 029 Nebo po dokonání dvanácti měsíců, procházeje se po palácu královském v Babyloně, 027 DAN 004 030 Mluvil král a řekl: Zdaliž toto není ten Babylon veliký, kterýž jsem já vystavěl mocí síly své, aby byl stolicí království k ozdobě slávy mé? 027 DAN 004 031 Ještě ta řeč byla v ústech krále, a aj, hlas s nebe přišel: Toběť se praví, Nabuchodonozoře králi, že království odešlo od tebe, 027 DAN 004 032 Nýbrž tě lidé i z sebe vyvrhou, a s zvěří polní bydliti budeš. Bylinu jako volům tobě jísti dávati budou, ažby sedm let vyplnilo se při tobě, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je. 027 DAN 004 033 V touž hodinu řeč ta naplnila se při Nabuchodonozorovi. Nebo z spolku lidí vyvržen byl, a bylinu jako vůl jedl, a rosou nebeskou tělo jeho smáčíno bylo, až na něm vlasy zrostly jako peří orličí, a nehty jeho jako pazoury ptačí. 027 DAN 004 034 Při skonání pak těch dnů já Nabuchodonozor pozdvihl jsem očí svých k nebi, a rozum můj ke mně se zase navrátil. I dobrořečil jsem Nejvyššímu, a živého na věky chválil jsem a oslavoval; nebo panování jeho jest panování věčné, a království jeho od národu do pronárodu. 027 DAN 004 035 A všickni obyvatelé země jako za nic počteni jsou, a podlé vůle své činí mezi vojskem nebeským i obyvateli země, aniž jest kdo, ješto by mu přes ruku dáti mohl, a říci jemu: Co to děláš? 027 DAN 004 036 Téhož času rozum můj navrátil se ke mně, a k slávě království mého ozdoba má, i důstojnost má navrátila se ke mně; nadto i hejtmané moji a knížata má hledali mne, a zmocněn jsem v království svém, a velebnost větší jest mi přidána. 027 DAN 004 037 Nyní tedy já Nabuchodonozor chválím, vyvyšuji a oslavuji krále nebeského, jehož všickni skutkové jsou pravda, a stezky jeho soud, a kterýž chodící v pýše může snižovati. 027 DAN 005 001 Balsazar král učinil hody veliké tisíci knížatům svým, a před nimi víno pil. 027 DAN 005 002 A když pil víno Balsazar, rozkázal přinésti nádobí zlaté a stříbrné, kteréž vynesl Nabuchodonozor otec jeho z chrámu Jeruzalémského, aby z něho pili král i knížata jeho, ženy jeho i ženiny jeho. 027 DAN 005 003 I přineseno jest nádobí zlaté, kteréž vynesli z chrámu domu Božího, kterýž byl v Jeruzalémě, a pili z něho král i knížata jeho, ženy jeho i ženiny jeho. 027 DAN 005 004 Pili víno, a chválili bohy zlaté a stříbrné, měděné, železné, dřevěné a kamenné. 027 DAN 005 005 V touž hodinu vyšli prstové ruky lidské, a psali naproti svícnu na stěně paláce královského, a král hleděl na částky ruky, kteráž psala. 027 DAN 005 006 Tedy jasnost královská změnila se, a myšlení jeho zkormoutila ho, a pasové bedr jeho rozpásali se, i kolena jeho jedno o druhé se tlouklo. 027 DAN 005 007 A zkřikl král ze vší síly, aby přivedeni byli hvězdáři, Kaldejští a hadači. I mluvil král a řekl mudrcům Babylonským: Kdokoli přečte psání toto, a výklad jeho mi oznámí, šarlatem odín bude, a řetěz zlatý na hrdlo jeho, a třetím v království po mně bude. 027 DAN 005 008 I předstoupili všickni mudrci královští, ale nemohli písma toho čísti, ani výkladu oznámiti králi. 027 DAN 005 009 Pročež král Balsazar velmi předěšen byl, a jasnost jeho změnila se na něm, ano i knížata jeho zkormouceni byli. 027 DAN 005 010 Královna pak, příčinou té věci královské a knížat jeho, do domu těch hodů vešla, a promluvivši královna, řekla: Králi, na věky živ buď. Nechť tě neděsí myšlení tvá, a jasnost tvá nechť se nemění. 027 DAN 005 011 Jest muž v království tvém, v němž jest duch bohů svatých, v kterémž za dnů otce tvého osvícení, rozumnost a moudrost, jako moudrost bohů, nalezena, jehož král Nabuchodonozor otec tvůj knížetem mudrců, hvězdářů, Kaldejských a hadačů ustanovil, otec tvůj, ó králi, 027 DAN 005 012 Proto že duch znamenitý, i umění a rozumnost vykládání snů a oznámení pohádek, i rozvázání věcí nesnadných nalezeno při Danielovi, jemuž král jméno dal Baltazar. Nechať nyní zavolán jest Daniel, a oznámíť výklad ten. 027 DAN 005 013 Tedy přiveden jest Daniel před krále. I mluvil král a řekl Danielovi: Ty-li jsi ten Daniel, jeden z synů zajatých Judských, kteréhož přivedl král otec můj z Judstva? 027 DAN 005 014 Slyšel jsem zajisté o tobě, že duch bohů svatých jest v tobě, a osvícení i rozumnost a moudrost znamenitá nalezena jest v tobě. 027 DAN 005 015 A nyní přivedeni jsou přede mne mudrci a hvězdáři, aby mi písmo toto přečtli, a výklad jeho oznámili, a však nemohli výkladu věci té oznámiti. 027 DAN 005 016 Já pak slyšel jsem o tobě, že můžeš to, což jest nesrozumitelného, vykládati, a což nesnadného, rozvázati. Protož nyní, budeš-li moci písmo to přečísti, a výklad jeho mně oznámiti, v šarlat oblečen budeš, a řetěz zlatý na hrdlo tvé, a třetím v království po mně budeš. 027 DAN 005 017 Tedy odpověděl Daniel a řekl před králem: Darové tvoji nechť zůstávají tobě, a odplatu svou dej jinému, a však písmo přečtu králi, a výklad oznámím jemu. 027 DAN 005 018 Ty králi, slyš: Bůh nejvyšší královstvím a důstojností i slávou a okrasou obdařil Nabuchodonozora otce tvého, 027 DAN 005 019 A pro důstojnost, kterouž ho obdařil, všickni lidé, národové a jazykové třásli a báli se před ním. Kohokoli chtěl, zabil, a kterékoli chtěl, bil, kteréž chtěl, povyšoval, a kteréž chtěl, ponižoval. 027 DAN 005 020 Když se pak bylo pozdvihlo srdce jeho, a duch jeho zmocnil se v pýše, ssazen byl z stolice království svého, a slávu odjali od něho. 027 DAN 005 021 Ano i z spolku synů lidských vyvržen byl, a srdce jeho zvířecímu podobné učiněno bylo, a s divokými osly bylo bydlení jeho. Bylinu jako volům dávali jemu jísti, a rosou nebeskou tělo jeho smáčíno bylo, dokudž nepoznal, že panuje Bůh nejvyšší nad královstvím lidským, a že kohož chce, ustanovuje nad ním. 027 DAN 005 022 Ty také, synu jeho Balsazaře, neponížil jsi srdce svého, ačkolis o tom o všem věděl. 027 DAN 005 023 Ale pozdvihls se proti Pánu nebes; nebo nádobí domu jeho přinesli před tebe, a ty i knížata tvá, ženy tvé i ženiny tvé pili jste víno z něho. Nadto bohy stříbrné a zlaté, měděné, železné, dřevěné a kamenné, kteříž nevidí, ani slyší, aniž co vědí, chválil jsi, Boha pak, v jehož ruce jest dýchání tvé i všecky cesty tvé, neoslavoval jsi. 027 DAN 005 024 Protož nyní od něho poslána jest částka ruky této, a písmo to napsáno jest. 027 DAN 005 025 A totoť jest písmo napsané: Mene, mene, tekel, ufarsin, totiž: Zčetl jsem, zčetl, zvážil a rozděluji. 027 DAN 005 026 Tento pak jest výklad slov: Mene, zčetl Bůh království tvé, a k konci je přivedl. 027 DAN 005 027 Tekel, zvážen jsi na váze, a nalezen jsi lehký. 027 DAN 005 028 Peres, rozděleno jest království tvé, a dáno jest Médským a Perským. 027 DAN 005 029 Tedy z rozkazu Balsazarova oblékli Daniele v šarlat, a řetěz zlatý dali na hrdlo jeho, a rozhlašovali o něm, že má býti pánem třetím v království. 027 DAN 005 030 V touž noc zabit jest Balsazar král Kaldejský. 027 DAN 005 031 Darius pak Médský ujal království v letech okolo šedesáti a dvou. 027 DAN 006 001 Líbilo se pak Dariovi, aby ustanovil nad královstvím úředníků sto a dvadceti, kteříž by byli po všem království. 027 DAN 006 002 Nad těmi pak hejtmany tři, z nichžto Daniel přední byl, kterýmž by úředníci onino vydávali počet, aby se králi škoda nedála. 027 DAN 006 003 Tedy Daniel převyšoval ty hejtmany a úředníky, proto že duch znamenitější v něm byl. Pročež král myslil ustanoviti jej nade vším královstvím. 027 DAN 006 004 Tedy hejtmané a úředníci hledali příčiny proti Danielovi s strany království, a však žádné příčiny ani vady nemohli najíti; nebo věrný byl, aniž jaký omyl neb vada nalézala se při něm. 027 DAN 006 005 Protož muži ti řekli: Nenajdeme proti Danielovi tomuto žádné příčiny, jediné leč bychom našli něco proti němu s strany zákona Boha jeho. 027 DAN 006 006 Tedy hejtmané a úředníci ti shromáždivše se k králi, takto mluvili k němu: Darie králi, na věky buď živ. 027 DAN 006 007 Uradili se všickni hejtmané království, vývodové, úředníci, správcové a vůdcové, abys ustanovil nařízení královské, a utvrdil zápověd: Kdož by koli vložil žádost na kteréhokoli boha neb člověka do třidcíti dnů, kromě na tebe, králi, aby uvržen byl do jámy lvové. 027 DAN 006 008 Nyní tedy, ó králi, potvrď zápovědi této, a vydej mandát, kterýž by nemohl změněn býti podlé práva Médského a Perského, kteréž jest neproměnitelné. 027 DAN 006 009 Pročež král Darius vydal mandát a zápověd. 027 DAN 006 010 Daniel pak, když se dověděl, že jest vydán mandát, všel do domu svého, kdež otevřená byla okna v pokoji jeho proti Jeruzalému, a třikrát za den klekal na kolena svá, a modlíval se a vyznával se Bohu svému, tak jakož prvé to činíval. 027 DAN 006 011 Tedy muži ti shromáždivše se a nalezše Daniele, an se modlí a pokorně prosí Boha svého, 027 DAN 006 012 Tedy přistoupili a mluvili k králi o zápovědi královské: Zdaliž jsi nevydal mandátu, aby každý člověk, kdož by koli něčeho žádal od kterého boha neb člověka až do třidcíti dnů, kromě od tebe, králi, uvržen byl do jámy lvové? Odpověděv král, řekl: Pravéť jest slovo to, podlé práva Médského a Perského, kteréž jest neproměnitelné. 027 DAN 006 013 Tedy odpovídajíce, řekli králi: Daniel ten, kterýž jest z zajatých synů Judských, nechtěl dbáti na tvé, ó králi, nařízení, ani na mandát tvůj, kterýž jsi vydal, ale třikrát za den modlívá se modlitbou svou. 027 DAN 006 014 Tedy král, jakž uslyšel tu řeč, velmi se zarmoutil nad tím, a uložil král v mysli své vysvoboditi Daniele, a až do západu slunce usiloval ho vytrhnouti. 027 DAN 006 015 Ale muži ti shromáždivše se k králi, mluvili jemu: Věz, králi, že jest takové právo u Médských a Perských, aby každá výpověd a nařízení, kteréž by král ustanovil, neproměnitelné bylo. 027 DAN 006 016 I řekl král, aby přivedli Daniele, a uvrhli jej do jámy lvové. Mluvil pak král a řekl Danielovi: Bůh tvůj, kterémuž sloužíš ustavičně, on vysvobodí tebe. 027 DAN 006 017 A přinesen jest kámen jeden, a položen na díru té jámy, a zapečetil ji král prstenem svým a prsteny knížat svých, aby nebyl změněn ortel při Danielovi. 027 DAN 006 018 I odšel král na palác svůj, a šel ležeti, nic nejeda, a ničímž se obveseliti nedal, tak že i sen jeho vzdálen byl od něho. 027 DAN 006 019 Tedy král hned ráno vstav na úsvitě, s chvátáním šel k jámě lvové. 027 DAN 006 020 A jakž se přiblížil k jámě, hlasem žalostným zavolal na Daniele, a promluviv král, řekl Danielovi: Danieli, služebníče Boha živého, Bůh tvůj, kterémuž ty sloužíš ustavičně, mohl-liž tě vysvoboditi od lvů? 027 DAN 006 021 Tedy Daniel mluvil s králem, řka: Králi, na věky buď živ. 027 DAN 006 022 Bůh můj poslal anděla svého, kterýž zavřel ústa lvů, aby mi neuškodili; nebo před ním nevina nalezena jest při mně, nýbrž ani proti tobě, králi, nic zlého jsem neučinil. 027 DAN 006 023 Tedy král velmi se z toho zradoval, a rozkázal Daniele vytáhnouti z jámy. I vytažen byl Daniel z jámy, a žádného úrazu není nalezeno na něm; nebo věřil v Boha svého. 027 DAN 006 024 I rozkázal král, aby přivedeni byli muži ti, kteříž osočili Daniele, a uvrženi jsou do jámy lvové, oni i synové jejich i ženy jejich, a prvé než dopadli dna té jámy, zmocnili se jich lvové, a všecky kosti jejich zetřeli. 027 DAN 006 025 Tedy Darius král napsal všechněm lidem, národům a jazykům, kteříž bydlili po vší zemi: Pokoj váš rozmnožen buď. 027 DAN 006 026 Ode mne vyšlo nařízení toto, aby na všem panství království mého třásli a báli se před Bohem Danielovým; nebo on jest Bůh živý a zůstávající na věky, a království jeho nebude zrušeno, ani panování jeho až do konce. 027 DAN 006 027 Vysvobozuje a vytrhuje, a činí znamení a divy na nebi i na zemi, kterýž vysvobodil Daniele z moci lvů. 027 DAN 006 028 Danielovi pak šťastně se vedlo v království Dariovu, a v království Cýra Perského. 027 DAN 007 001 Léta prvního Balsazara krále Babylonského Daniel měl sen a vidění svá na ložci svém, i napsal ten sen krátkými slovy. 027 DAN 007 002 Mluvil Daniel a řekl? Viděl jsem u vidění svém v noci, a aj, čtyři větrové nebeští bojovali na moři velikém. 027 DAN 007 003 A čtyři šelmy veliké vystupovaly z moře, jedna od druhé rozdílná. 027 DAN 007 004 První podobná lvu, a křídla orličí měla. Hleděl jsem, až vytrhána byla křídla její, jimiž se vznášela od země, tak že na nohách jako člověk státi musila, a srdce lidské dáno jest jí. 027 DAN 007 005 A aj, jiná šelma druhá podobná nedvědu, kteráž panství jedno vyzdvihla, a tři žebra v ústech jejích, mezi zuby jejími, a tak mluveno bylo k ní: Vstaň, nažer se hojně masa. 027 DAN 007 006 Potom jsem viděl, a aj, jiná podobná pardovi, kteráž měla čtyři křídla ptačí na hřbetě svém, a čtyřhlavá byla šelma ta, jíž moc dána byla. 027 DAN 007 007 Potom viděl jsem u viděních nočních, a aj, šelma čtvrtá strašlivá a hrozná a velmi silná, mající zuby železné veliké, kteráž zžírala a potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala; a ta byla rozdílná ode všech šelm, kteréž byly před ní, a měla rohů deset. 027 DAN 007 008 Pilně jsem šetřil těch rohů, a hle, roh poslední malý vyrostal mezi nimi, a tři z těch rohů prvních vyvráceni jsou před ním; a aj, oči podobné očím lidským v rohu tom, a ústa mluvící pyšně. 027 DAN 007 009 Hleděl jsem, až trůnové ti svrženi byli, a Starý dnů posadil se, jehož roucho jako sníh bílé, a vlasové hlavy jeho jako vlna čistá, trůn jako jiskry ohně, kola jeho jako oheň hořící. 027 DAN 007 010 Potok ohnivý tekl a vycházel od něho, tisícové tisíců sloužili jemu, a desetkrát tisíckrát sto tisíců stálo před ním; soud zasedl, a knihy otevříny byly. 027 DAN 007 011 Patřil jsem tehdáž, hned jakž se začal zvuk té řeči pyšné, kterouž roh mluvil; patřil jsem, dokudž ta šelma nebyla zabita, a vyhlazeno tělo její, a dáno k spálení ohni. 027 DAN 007 012 A i ostatkům šelm odjali panství; nebo dlouhost života jim odměřena byla až do času, a to uloženého času. 027 DAN 007 013 Viděl jsem u vidění nočním, a aj, s oblaky nebeskými podobný Synu člověka přicházel; potom až k Starému dnů přišel, a před něj postaven byl. 027 DAN 007 014 I dáno jest jemu panství a sláva i království, aby všickni lidé, národové a jazykové sloužili jemu; jehož panství jest panství věčné, kteréž nepomíjí, a království jeho, kteréž se neruší. 027 DAN 007 015 I zhrozil se duch můj ve mně Danielovi u prostřed těla, a vidění má předěsila mne. 027 DAN 007 016 Tedy přistoupil jsem k jednomu z přístojících, a ptal jsem se ho na jistotu vší té věci. I pověděl mi, a výklad řečí mi oznámil: 027 DAN 007 017 Ty šelmy veliké, kteréž jsou čtyry, jsou čtyři králové, kteříž povstanou z země, 027 DAN 007 018 A ujmou království svatých výsostí, kteříž obdržeti mají království až na věky, a až na věky věků. 027 DAN 007 019 Tedy žádostiv jsem byl zprávy o šelmě čtvrté, kteráž rozdílná byla ode všech jiných, hrozná velmi; zubové její železní, a pazoury její ocelivé, kteráž zžírala, potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala. 027 DAN 007 020 Tolikéž o rozích desíti, kteříž byli na hlavě její, a o posledním, kterýž vyrostl, a před ním spadli tři; o tom rohu, pravím, kterýž měl oči a ústa mluvící pyšně, a byl na pohledění větší než jiní. 027 DAN 007 021 Viděl jsem, an roh ten válku vedl s svatými, a přemáhal je, 027 DAN 007 022 Až přišel Starý dnů, a oddán jest soud svatým výsostí, a čas přišel, aby to království svatí obdrželi. 027 DAN 007 023 Řekl takto: Šelma čtvrtá znamená království čtvrté na zemi, kteréž rozdílné bude ode všech království, a zžíře všecku zemi, a zmlátí ji a potře ji. 027 DAN 007 024 Rohů pak deset znamená, že z království toho deset králů povstane, a poslední povstane po nich, kterýž bude rozdílný od prvních, a poníží tří králů. 027 DAN 007 025 A slova proti Nejvyššímu mluviti bude, a svaté výsostí potře; nadto pomýšleti bude, aby proměnil časy i práva, když vydáni budou v ruku jeho, až do času a časů, i do částky časů. 027 DAN 007 026 V tom bude soud osazen, a panství jeho odejmou, vypléní a vyhladí je docela. 027 DAN 007 027 Království pak i panství, a důstojnost královská pode vším nebem dána bude lidu svatých výsostí; jehož království bude království věčné, a všickni páni jemu sloužiti a jeho poslouchati budou. 027 DAN 007 028 Až potud konec té řeči. Mne pak Daniele myšlení má velice zkormoutila, a krása má proměnila se při mně, slovo však toto v srdci svém zachoval jsem. 027 DAN 008 001 Léta třetího kralování Balsazara krále ukázalo mi se vidění, mně Danielovi po onom, kteréž se mi ukázalo na počátku. 027 DAN 008 002 I viděl jsem u vidění, (tehdáž pak, když jsem viděl, byl jsem v Susan, na hradě, kterýž jest v krajině Elam), viděl jsem, pravím, byv u potoka Ulai. 027 DAN 008 003 A pozdvih očí svých, viděl jsem, a aj, u toho potoka stál skopec jeden, kterýž měl dva rohy. A ti dva rohové byli vysocí, a však jeden vyšší než druhý, ale ten vyšší zrostl posléze. 027 DAN 008 004 Viděl jsem skopce toho, an trkal k západu, půlnoci a poledni, jemuž žádná šelma odolati nemohla, aniž kdo co mohl vytrhnouti z moci jeho; pročež činil podlé vůle své, a to věci veliké. 027 DAN 008 005 A když jsem to rozvažoval, aj, kozel přicházel od západu na svrchek vší země, a žádný se ho nedotýkal na zemi, a ten kozel měl roh znamenitý mezi očima svýma. 027 DAN 008 006 A přišel až k tomu skopci majícímu dva rohy, kteréhož jsem byl viděl stojícího u potoka, a přiběhl k němu v prchlivosti síly své. 027 DAN 008 007 Viděl jsem také, an dotřel na toho skopce, a rozlítiv se proti němu, udeřil jej, tak že zlámal oba rohy jeho, a nebylo síly v skopci k odpírání jemu. A poraziv ho na zemi, pošlapal jej, aniž byl, kdo by vytrhl skopce z moci jeho. 027 DAN 008 008 Kozel pak velikým učiněn jest velmi. A když se ssilil, zlámal se roh ten veliký, i zrostli znamenití čtyři místo něho, na čtyři strany světa. 027 DAN 008 009 Z těch pak jednoho vyšel roh jeden maličký, a zrostl velmi ku poledni a východu, a k zemi Judské. 027 DAN 008 010 A zpjal se až k vojsku nebeskému, a svrhl na zemi některé z vojska toho i z hvězd, a pošlapal je. 027 DAN 008 011 Anobrž až k vojska toho knížeti zpjal se, nebo od něho zastavena byla ustavičná obět, a zavržen příbytek svatyně Boží, 027 DAN 008 012 Tak že vojsko to vydáno v převrácenost proti ustavičné oběti, a povrhlo pravdu na zemi, a což činilo, šťastně mu se dařilo. 027 DAN 008 013 Tedy slyšel jsem jednoho svatého mluvícího, a řekl ten svatý tomu, kterýž tajné věci v počtu maje, mluví: Dokudž toto vidění o oběti ustavičné, a převrácenost na zpuštění přivodící trvati bude, a svaté služby vydávány budou i vojsko v pošlapání? 027 DAN 008 014 A řekli mi: Až do dvou tisíc a tří set večerů a jiter, a přijdou k obnovení svému svaté služby. 027 DAN 008 015 Stalo se pak, že když jsem já Daniel hleděl na to vidění, a ptal jsem se na rozum jeho, aj, postavil se podlé mne na pohledění jako muž. 027 DAN 008 016 Slyšel jsem také hlas lidský mezi Ulaiem, kterýžto zavolav, řekl: Gabrieli, vylož tomuto vidění to. 027 DAN 008 017 I přišel ke mně, kdež jsem stál, a když přišel, zhrozil jsem se, a padl jsem na tvář svou. I řekl ke mně: Pozoruj, synu člověčí; nebo v času uloženém vidění toto se naplní. 027 DAN 008 018 Když pak on mluvil se mnou, usnul jsem tvrdě, leže tváří svou na zemi. I dotekl se mne, a postavil mne tu, kdež jsem byl stál, 027 DAN 008 019 A řekl: Aj, já oznámím tobě to, což se díti bude až do vykonání hněvu toho; nebo v uloženém času konec bude. 027 DAN 008 020 Skopec ten, kteréhož jsi viděl, an měl dva rohy, jsou králové Médský a Perský. 027 DAN 008 021 Kozel pak ten chlupatý jest král Řecký, a roh ten veliký, kterýž jest mezi očima jeho, jest král první. 027 DAN 008 022 Že pak zlámán jest, a povstali čtyři místo něho, čtvero království z svého národu povstane, ale ne s takovou silou. 027 DAN 008 023 Při dokonání pak království jejich, když na vrch vzejdou nešlechetníci, povstane král nestydatý a chytrý. 027 DAN 008 024 Jehož síla zmocní se, ačkoli ne jeho silou, tak že ku podivení hubiti bude, a šťastně se mu povede, až i vše vykoná; nebo hubiti bude silné i lid svatý. 027 DAN 008 025 A obmyslností svou šťastně svede lest v předsevzetí svém, a v srdci svém zvelebí sebe, a v čas pokoje zhubí mnohé; nadto i proti knížeti knížat se postaví, a však bez rukou potřín bude. 027 DAN 008 026 Vidění pak to večerní a jitřní, o němž povědíno, jest jistá pravda; pročež ty zavři to vidění, nebo jest mnohých dnů. 027 DAN 008 027 Tedy já Daniel zchuravěl jsem, a nemocen jsem byl několik dnů. Potom povstav, konal jsem povinnost od krále poručenou, byv předěšen nad tím viděním, čehož však žádný na mně neseznal. 027 DAN 009 001 Léta prvního Daria syna Asverova z semene Médského, kteréhož učiněn jest králem v království Kaldejském, 027 DAN 009 002 Léta prvního kralování jeho já Daniel porozuměl jsem z knih počtu let, o nichž se stalo slovo Hospodinovo k Jeremiášovi proroku, že se vyplní zpuštění Jeruzaléma sedmdesátého léta. 027 DAN 009 003 A obrátil jsem tvář svou ku Pánu Bohu, hledaje ho modlitbou a pokornými prosbami, v postu, v žíni a popele. 027 DAN 009 004 I modlil jsem se Hospodinu Bohu svému, a vyznávaje se, řekl jsem: Prosím, Pane Bože silný, veliký a všeliké cti hodný, ostříhající smlouvy a dobrotivosti k těm, kteříž tě milují, a ostříhají přikázaní tvých. 027 DAN 009 005 Zhřešiliť jsme a převráceně jsme činili, bezbožnost jsme páchali, a protivili jsme se, a odvrátili od přikázaní tvých a soudů tvých. 027 DAN 009 006 Aniž jsme poslouchali služebníků tvých proroků, kteříž mluvívali ve jménu tvém králům našim, knížatům našim a otcům našim, i všemu lidu země. 027 DAN 009 007 Toběť, ó Pane, přísluší spravedlnost, nám pak zahanbení tváři, jakž se to děje nyní mužům Judským a obyvatelům Jeruzalémským, a všechněm Izraelským, blízkým i dalekým, ve všech zemích, kamž jsi je zahnal pro přestoupení jejich, jímž přestupovali proti tobě. 027 DAN 009 008 Námť, ó Hospodine, sluší zahanbení tváři, králům našim, knížatům našim a otcům našim, neboť jsme zhřešili proti tobě, 027 DAN 009 009 Pánu Bohu pak našemu milosrdenství a slitování, poněvadž jsme se protivili jemu, 027 DAN 009 010 A neposlouchali jsme hlasu Hospodina Boha našeho, abychom chodili v naučeních jeho, kteréž předkládal před oči naše skrze služebníky své proroky. 027 DAN 009 011 Nýbrž všickni Izraelští přestoupili zákon tvůj a odvrátili se, aby neposlouchali hlasu tvého; protož vylito jest na nás to prokletí a klatba, kteráž jest zapsána v zákoně Mojžíše služebníka Božího, nebo jsme zhřešili proti němu. 027 DAN 009 012 Pročež splnil slovo své, kteréž mluvil proti nám a proti soudcům našim, kteříž nás soudili, a uvedl na nás toto zlé veliké, jehož se nestalo pode vším nebem, jakéž se stalo v Jeruzalémě. 027 DAN 009 013 Tak jakž zapsáno jest v zákoně Mojžíšově, všecko to zlé přišlo na nás, a však ani tak jsme se nekořili před tváří hněvivou Hospodina Boha našeho, abychom se odvrátili od nepravostí svých, a šetřili pravdy jeho. 027 DAN 009 014 Protož neobmeškal Hospodin s tím zlým, ale uvedl je na nás; nebo spravedlivý jest Hospodin Bůh náš ve všech skutcích svých, kteréž činí, jehož hlasu poslušni jsme nebyli. 027 DAN 009 015 Nyní však, ó Pane Bože náš, kterýž jsi vyvedl lid svůj z země Egyptské rukou silnou, a způsobils sobě jméno, jakéž jest dnešního dne, zhřešili jsme, bezbožně jsme činili. 027 DAN 009 016 Ó Pane, podlé vší tvé dobrotivosti nechť se, prosím, odvrátí hněv tvůj a prchlivost tvá od města tvého Jeruzaléma, hory svatosti tvé; nebo pro hříchy naše a pro nepravosti otců našich Jeruzalém a lid tvůj v pohanění jest u všech, kteříž jsou vůkol nás. 027 DAN 009 017 Nyní tedy, ó Bože náš, vyslyš modlitbu služebníka svého, a pokorné prosby jeho, a zasvěť tvář svou nad svatyní svou spuštěnou, pro Pána. 027 DAN 009 018 Nakloň, Bože můj, ucha svého a slyš, otevři oči své a viz zpuštění naše i města, kteréž jest nazváno od jména tvého; nebo ne pro nějaké naše spravedlnosti padajíce, pokorně prosíme tebe, ale pro milosrdenství tvá mnohá. 027 DAN 009 019 Vyslyšiž, ó Pane, Pane, odpusť, Pane, pozoruj a učiň; neprodlévejž pro sebe samého, můj Bože, nebo od jména tvého nazváno jest město toto i lid tvůj. 027 DAN 009 020 Ještě jsem mluvil a modlil se, a vyznával hřích svůj i hřích lidu svého Izraelského, a padna, pokorně jsem se modlil před tváří Hospodina Boha svého, za horu svatosti Boha svého, 027 DAN 009 021 Ještě, pravím, mluvil jsem při modlitbě, a muž ten Gabriel, kteréhož jsem viděl v tom vidění na počátku, rychle přiletěv, dotekl se mne v čas oběti večerní. 027 DAN 009 022 A slouže mi k srozumění, mluvil se mnou a řekl: Danieli, nyní jsem vyšel, abych tě naučil vyrozumívati tajemstvím. 027 DAN 009 023 Při počátku pokorných proseb tvých vyšlo slovo, a já jsem přišel, aťbych je oznámil, nebo jsi velmi milý; pročež pozoruj slova toho, a rozuměj vidění tomu. 027 DAN 009 024 Sedmdesáte téhodnů odečteno jest lidu tvému a městu svatému tvému k zabránění převrácenosti a k zapečetění hříchů, i vyčištění nepravosti a k přivedení spravedlnosti věčné, a k zapečetění vidění i proroctví, a ku pomazání Svatého svatých. 027 DAN 009 025 Věziž tedy a rozuměj, že od vyjití výpovědi o navrácení a o vystavení Jeruzaléma až do Mesiáše vývody bude téhodnů sedm, potom téhodnů šedesáte dva, když již zase vzdělána bude ulice a příkopa, a ti časové budou přenesnadní. 027 DAN 009 026 Po téhodnech pak těch šedesáti a dvou zabit bude Mesiáš, však jemu to nic neuškodí; nýbrž to město i tu svatyni zkazí, i lid ten svůj budoucí, tak že skončení jeho bude hrozné, ano i do vykonání boje bude boj stálý všelijak do vyplénění. 027 DAN 009 027 Utvrdí však smlouvu mnohým v téhodni posledním, u prostřed pak toho téhodne učiní konec oběti zápalné i oběti suché; a skrze vojsko ohavné, až do posledního a uloženého poplénění hubící, na popléněné vylito bude zpuštění. 027 DAN 010 001 Léta třetího Cýra krále Perského, zjeveno bylo slovo Danielovi, kterýž sloul jménem Baltazar, a pravé bylo slovo to, i uložený čas dlouhý, a rozum toho slova i smysl zjeven jemu u vidění. 027 DAN 010 002 V těch dnech já Daniel kvílil jsem za tři téhodny dnů. 027 DAN 010 003 Pokrmu pochotného jsem nejedl, ani maso ani víno nevešlo do úst mých, aniž jsem se mastí mazal, až se vyplnili dnové tří téhodnů. 027 DAN 010 004 Dne pak dvadcátého čtvrtého měsíce prvního, když jsem byl na břehu řeky veliké, to jest Hiddekel. 027 DAN 010 005 Pozdvih očí svých, viděl jsem, a aj, muž jeden oděný v roucho lněné, a bedra jeho přepásaná byla zlatem ryzím z Ufaz. 027 DAN 010 006 Tělo pak jeho jako tarsis, a oblíčej jeho na pohledění jako blesk, a oči jeho podobné pochodním hořícím, a ramena jeho i nohy jeho na pohledění jako měď vypulerovaná, a zvuk slov jeho podobný zvuku množství. 027 DAN 010 007 Viděl jsem pak já Daniel sám vidění to, ale muži ti, kteříž se mnou byli, neviděli toho vidění, než hrůza veliká připadla na ně, až i utekli, aby se skryli. 027 DAN 010 008 Pročež já zůstal jsem sám, a viděl jsem vidění to veliké, ale nezůstalo i ve mně síly, a krása má změnila se, a porušila na mně, aniž jsem mohl zadržeti síly. 027 DAN 010 009 Tedy slyšel jsem zvuk slov jeho, a uslyšav zvuk slov jeho, usnul jsem tvrdě na tváři své, na tváři své na zemi. 027 DAN 010 010 V tom aj, ruka dotkla se mne, a pozdvihla mne na kolena má a na dlaně rukou mých. 027 DAN 010 011 I řekl mi: Danieli, muži velmi milý, pozoruj slov, kteráž já mluviti budu tobě, a stůj na místě svém, nebo nyní poslán jsem k tobě. A když promluvil ke mně slovo to, stál jsem, třesa se. 027 DAN 010 012 Pročež řekl mi: Nebojž se, Danieli; nebo od prvního dne, jakž jsi přiložil srdce své, abys rozuměl, a trápil se před Bohem svým, vyslyšána jsou slova tvá, a já přišel jsem příčinou slov tvých. 027 DAN 010 013 Ale kníže království Perského postavovalo se proti mně za jedenmecítma dnů, až aj, Michal, jeden přední z knížat, přišel mi na pomoc; protož jsem já zůstával tam při králích Perských. 027 DAN 010 014 Již pak přišel jsem, aťbych oznámil, co potkati má lid tvůj v potomních dnech; nebo ještě vidění bude o těch dnech. 027 DAN 010 015 A když mluvil ke mně ta slova, sklopiv tvář svou k zemi, oněměl jsem. 027 DAN 010 016 A aj, jako podobnost člověka dotkla se rtů mých, a otevřev ústa svá, mluvil jsem a řekl tomu, kterýž stál naproti mně: Pane můj, příčinou toho vidění obrátili se bolesti mé na mne, a aniž jsem síly zadržeti mohl. 027 DAN 010 017 Jakž tedy bude moci služebník Pána mého takový mluviti se Pánem mým takovým, poněvadž ve mně od toho času, ve mně, pravím, nezůstalo síly, ani dchnutí nepozůstalo ve mně? 027 DAN 010 018 Pročež opět dotkl se mne na pohledění jako člověk, a posilnil mne. 027 DAN 010 019 A řekl: Neboj se, muži velmi milý, pokoj tobě, posilň se, posilň se, pravím. Když pak on mluvil se mnou, posilněn jsa, řekl jsem: Nechť mluví Pán můj, nebo jsi mne posilnil. 027 DAN 010 020 I řekl: Víš-liž, proč jsem přišel k tobě? Nebo již navrátím se, abych bojoval s knížetem Perským. A já odcházím, a aj, kníže Řecké přitáhne. 027 DAN 010 021 Ale oznámímť to, což jest zapsáno v psání pravdomluvném; nebo ani jednoho není, ješto by sobě zmužile počínal se mnou v těch věcech, kromě Michala knížete vašeho. 027 DAN 011 001 A tak já léta prvního Daria Médského postavil jsem se, abych ho zmocňoval a posiloval. 027 DAN 011 002 Již pak oznámímť pravdu: Aj, ještě tři králové kralovati budou v Perské zemi; potom čtvrtý zbohatne bohatstvím velikým nade všecky, a když se zmocní v bohatství svém, vzbudí všecky proti království Řeckému. 027 DAN 011 003 I povstane král mocný, kterýž bude míti panství široké, a bude činiti podlé vůle své. 027 DAN 011 004 Když se pak zmocní, potříno bude království jeho, a rozděleno bude na čtyři strany světa, však ne mezi potomky jeho, aniž bude panství jeho takové, jakéž bylo; nebo vykořeněno bude království jeho, a jiným mimo ně se dostane. 027 DAN 011 005 Pročež posilní se král polední, ano i jedno z knížat jeho, a mocnější bude nad něho, a panovati bude; panství široké bude panství jeho. 027 DAN 011 006 Po některých pak letech spřízní se; nebo dcera krále poledního dostane se za krále půlnočního, aby učinila příměří. Ale neobdrží síly ramene, aniž on ostojí s ramenem svým, ale vydána bude ona i ti, kteříž ji přivedou, i syn její, i ten, kterýž ji posilňoval v ty časy. 027 DAN 011 007 Potom povstane z výstřelku kořenů jejích na místo jeho, kterýž přitáhne s vojskem svým, a udeří na pevnost krále půlnočního, a přičiní se, aby se jich zmocnil. 027 DAN 011 008 Nadto i bohy jejich s knížaty jejich, s nádobami drahými jejich, stříbrem a zlatem v zajetí zavede do Egypta, a bude bezpečen za mnoho let před králem půlnočním. 027 DAN 011 009 A tak přijde do království král polední, a navrátí se do země své. 027 DAN 011 010 Ale synové onoho válčiti budou, a seberou množství vojsk velikých. A nenadále přijda, jako povodeň procházeti bude, a navracuje se, válkou dotírati bude až k jeho pevnostem. 027 DAN 011 011 Pročež rozdrážděn jsa král polední, vytáhne, a bojovati bude s ním, s králem půlnočním, a sšikuje množství veliké, i bude vydáno množství to v ruku jeho. 027 DAN 011 012 I pozdvihne se množství to, a povýší se srdce jeho, a ačkoli porazí na tisíce, a však se nezmocní. 027 DAN 011 013 Potom navrátě se král půlnoční, sšikuje množství větší než prvé, a po dokonání času některých let, nenadále přijde s vojskem velikým a s dostatkem hojným. 027 DAN 011 014 V těch časích mnozí se postaví proti králi polednímu, ale synové nešlechetní z lidu tvého zhubeni budou, a pro stvrzení vidění tohoto padnou. 027 DAN 011 015 Nebo přitáhne král půlnoční, a vzdělaje náspy, dobude měst hrazených, tak že ramena poledního neostojí, ani lid vybraný jeho, aniž budou míti síly k odpírání. 027 DAN 011 016 A přitáhna proti němu, bude činiti podlé vůle své, a nebude žádného, ješto by se postavil proti němu. Postaví se také v zemi Judské, kterouž docela zkazí rukou svou. 027 DAN 011 017 Potom obrátí tvář svou, aby přitáhna s mocí všeho království svého, a ukazuje se jako by vše upřímě jednal, dovede něčeho. Nebo dá jemu krásnou pannu, aby ho zahubil skrze ni, ale ona nedostojí aniž bude držeti s ním. 027 DAN 011 018 Zatím obrátí tvář svou k ostrovům, a dobude mnohých, ale vůdce přítrž učiní pohanění jeho, anobrž to hanění jeho na něj obrátí. 027 DAN 011 019 Pročež obrátí tvář svou k pevnostem země své, ale klesne a padne, i zahyne. 027 DAN 011 020 I povstane na místo jeho v slávě královské ten, kterýž rozešle výběrčí, ale ten po nemnohých dnech potřín bude, a to ne v hněvě, ani v boji. 027 DAN 011 021 Na místě tohoto postaví se nevzácný, ačkoli nevloží na něj ozdoby královské, a však přijda pokojně, ujme království skrze úlisnost. 027 DAN 011 022 A rameny jako povodní zachváceni budou před oblíčejem jeho mnozí, a potříni budou jako i ten vůdce, kterýž s ním smlouvu učinil. 027 DAN 011 023 Nebo v tovaryšství s ním vejda, prokáže nad ním lest, a přijeda, zmocní se království s malým počtem lidu. 027 DAN 011 024 Bezpečně také i do nejúrodnějších míst té krajiny vpadne, a činiti bude to, čehož nečinili otcové jeho, ani otcové otců jeho; loupež a kořisti a zboží jim rozdělí, ano i proti pevnostem chytrosti své vymýšleti bude, a to do času. 027 DAN 011 025 Potom vzbudí sílu svou a srdce své proti králi polednímu s vojskem velikým, s nímž král polední vojensky se potýkati bude, s vojskem velikým a velmi silným, ale neostojí, proto že vymyslí proti němu chytrost. 027 DAN 011 026 Nebo kteříž jídají pokrm, potrou jej, když vojsko onoho se rozvodní; i padnou, zbiti jsouce mnozí. 027 DAN 011 027 Tehdáž obou těch králů srdce bude činiti zlé, a za jedním a týmž stolem lež mluviti budou, ale nepodaří se, proto že cíl uložený na jiný ještě čas odložen. 027 DAN 011 028 A protož navrátí se do země své s zbožím velikým, a srdce jeho bude proti smlouvě svaté. Což učině, navrátí se do země své. 027 DAN 011 029 V uložený čas navrátě se, potáhne na poledne, ale to nebude podobné prvnímu ani poslednímu. 027 DAN 011 030 Nebo přijdou proti němu lodí Citejské, pročež bude jej to boleti, tak že opět zlobiti se bude proti smlouvě svaté. Což učině, navrátí se, a srozumění míti bude s těmi, kteříž opustili smlouvu svatou. 027 DAN 011 031 A vojska veliká podlé něho státi budou, a poškvrní svatyně a pevnosti; odejmou také obět ustavičnou, a postaví ohavnost zpuštění, 027 DAN 011 032 Tak aby ty, kteříž se bezbožně proti smlouvě chovati budou, v pokrytství posiloval úlisnostmi, lid pak, kterýž zná Boha svého, aby jímali. Což i učiní. 027 DAN 011 033 Pročež vyučující lid, vyučující mnohé, padati budou od meče a ohně, zajetí a loupeže za mnohé dny. 027 DAN 011 034 A když padati budou, malou pomoc míti budou; nebo připojí se k nim mnozí pochlebně. 027 DAN 011 035 Z těch pak, kteříž jiné vyučují, padati budou, aby prubováni a čištěni a bíleni byli až do času jistého; neboť to ještě potrvá až do času uloženého. 027 DAN 011 036 Král zajisté ten bude činiti podlé vůle své, a pozdvihne se a zvelebí nad každého boha, i proti Bohu nade všemi bohy nejsilnějšímu mluviti bude divné věci; a šťastně se mu povede až do vykonání prchlivosti, ažby se to, což uloženo jest, vykonalo. 027 DAN 011 037 Ani k bohům otců svých se nenakloní, ani k milování žen, aniž k komu z bohů se nakloní, proto že se nade všecko velebiti bude. 027 DAN 011 038 A na místě Boha nejsilnějšího ctíti bude boha, kteréhož neznali otcové jeho; ctíti bude zlatem a stříbrem, a kamením drahým a klénoty. 027 DAN 011 039 A tak dovede toho, že pevnosti Nejsilnějšího budou boha cizího, a kteréž se mu viděti bude, poctí slávou, a způsobí, aby panovali nad mnohými, a zemi rozdělí místo mzdy. 027 DAN 011 040 Při dokonání pak toho času trkati se s ním bude král polední, ale král půlnoční oboří se na něj s vozy a s jezdci a lodími mnohými, a přitáhna do zemí, jako povodeň projde. 027 DAN 011 041 Potom přitáhne do země Judské, a mnohé země padnou. Tito pak ujdou ruky jeho, Idumejští a Moábští, a prvotiny synů Ammon. 027 DAN 011 042 A když ruku svou vztáhne na země, ani země Egyptská nebude moci jeho zniknouti. 027 DAN 011 043 Nebo opanuje poklady zlata a stříbra, a všecky klénoty Egyptské; Lubimští také a Mouřenínové za ním půjdou. 027 DAN 011 044 V tom noviny od východu a od půlnoci přestraší jej; pročež vytáhne s prchlivostí velikou, aby hubil a mordoval mnohé. 027 DAN 011 045 I rozbije stany paláce svého mezi mořemi, na hoře okrasy svatosti; a když přijde k skonání svému, nebude míti žádného spomocníka. 027 DAN 012 001 Toho času postaví se Michal, kníže veliké, kterýž zastává synů lidu tvého, a bude čas ssoužení, jakéhož nebylo, jakž jest národ, až do toho času; toho, pravím, času vysvobozen bude lid tvůj, kdožkoli nalezen bude zapsaný v knize. 027 DAN 012 002 Tuť mnozí z těch, kteříž spí v prachu země, procítí, jedni k životu věčnému, druzí pak ku pohanění a ku potupě věčné. 027 DAN 012 003 Ale ti, kteříž jiné vyučují, stkvíti se budou jako blesk oblohy, a kteříž k spravedlnosti přivozují mnohé, jako hvězdy na věčné věky. 027 DAN 012 004 Ty pak Danieli, zavři slova tato, a zapečeť knihu tuto až do času jistého. Mnozíť budou pilně zpytovati, a rozmnoženo bude umění. 027 DAN 012 005 Zatím viděl jsem já Daniel, a aj, jiní dva stáli, jeden z této strany břehu řeky, a druhý z druhé strany břehu též řeky. 027 DAN 012 006 A řekl muži tomu oblečenému v roucho lněné, kterýž stál nad vodou té řeky: Když bude konec těm divným věcem? 027 DAN 012 007 I slyšel jsem muže toho oblečeného v roucho lněné, kterýž stál nad vodou té řeky, an zdvihl pravici svou i levici svou k nebi, a přisáhl skrze Živého na věky, že po uloženém času, a uložených časích, i půl času, a když do cela rozptýlí násilí lidu svatého, dokonají se všecky tyto věci. 027 DAN 012 008 A když jsem já slyše, nerozuměl, řekl jsem: Pane můj, jaký konec bude těch věcí? 027 DAN 012 009 Tedy řekl: Odejdi, Danieli, nebo zavřína jsou a zapečetěna slova ta až do času jistého. 027 DAN 012 010 Přečišťováni a bíleni a prubováni budou mnozí; bezbožní zajisté bezbožnost páchati budou, aniž co porozumějí kteří z nich, ale moudří porozumějí. 027 DAN 012 011 Od toho pak času, v němž odjata bude obět ustavičná, a postavena ohavnost hubící, bude dnů tisíc, dvě stě a devadesát. 027 DAN 012 012 Blahoslavený, kdož dočeká a přijde ke dnům tisíci, třem stům, třidcíti a pěti. 027 DAN 012 013 Ty pak odejdi k místu svému, a odpočívati budeš, a zůstaneš v losu svém na skonání dnů. # # BOOK 028 HOS Hosea Hozeáš 028 HOS 001 001 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Ozeášovi synu Bérovu za dnů Uziáše, Jotama, Achasa, Ezechiáše, králů Judských, a za dnů Jeroboáma syna Joasova, krále Izraelského. 028 HOS 001 002 Když Hospodin začal mluviti k Ozeášovi, řekl Hospodin Ozeášovi: Jdi, pojmi sobě ženu smilnou, a děti z smilstva; nebo nestydatě smilněci tato země, odvrátila se od Hospodina. 028 HOS 001 003 A tak šel a pojal Gomeru, dceru Diblaimskou, kterážto počala a porodila jemu syna. 028 HOS 001 004 Tedy řekl jemu Hospodin: Nazoviž jméno jeho Jezreel; nebo po malém času já vyhledávati budu krve Jezreel na domu Jéhu, a přestati káži království domu toho. 028 HOS 001 005 I stane se v ten den, že polámi lučiště Izraelovo v údolí Jezreel. 028 HOS 001 006 Opět počala znovu a porodila dceru. I řekl jemu: Nazov jméno její Lorucháma; nebo již více neslituji se nad domem Izraelským, abych jim co prominouti měl. 028 HOS 001 007 Ale nad domem Judským se slituji, a vysvobodím je skrze Hospodina Boha jejich; nebo nevysvobodím jich lučištěm a mečem, ani bojem, koňmi neb jezdci. 028 HOS 001 008 Potom ostavivši Loruchámu, opět počala a porodila syna. 028 HOS 001 009 I řekl: Nazov jméno jeho Loammi; nebo vy nejste lid můj, a já také nebudu váš. 028 HOS 001 010 A však bude počet synů Izraelských jako písku mořského, kterýž ani změřen, ani sečten býti nemůže. A stane se, že místo toho, kdež řečeno jim bylo: Nejste vy lid můj, řečeno jim bude: Synové Boha silného a živého jste. 028 HOS 001 011 I budou shromážděni synové Judští a synové Izraelští spolu, a ustanovíce nad sebou hlavu jednu, vyjdou z této země, ačkoli veliký bude den Jezreel. 028 HOS 002 001 Rcete bratřím vašim: Ó lide můj, a sestrám vašim: Ó milosrdenství došlá. 028 HOS 002 002 Odpor veďte proti matce vaší, dokažte, že ona není manželka má, a že já nejsem muž její, leč odvaruje smilství svých od tváři své, a cizoložství svých z prostřed prsí svých, 028 HOS 002 003 Abych jí nesvlékl do naha, a nepostavil jí tak, jakž byla v den narození svého, a učině ji podobnou poušti, a obrátě ji jako v zemi vyprahlou, umořil bych ji žízní. 028 HOS 002 004 Neslitoval bych se ani nad syny jejími, proto že jsou synové z smilstva. 028 HOS 002 005 Nebo smilní matka jejich, hanebnost páše rodička jejich; říká zajisté: Půjdu za frejíři svými, kteříž mi dodávají chleba mého, vody mé, vlny mé, lnu mého, oleje mého i nápojů mých. 028 HOS 002 006 A protož aj, já opletu cestu její trním, a ohradím hradbou, aby stezek svých nalezti nemohla. 028 HOS 002 007 Tehdy běhati bude za frejíři svými, a však nedostihne jich, hledati jich bude, ale nenalezne. I dí: Ej nu, již se navrátím k manželu svému prvnímu, proto že mi lépe tehdáž bylo než nyní. 028 HOS 002 008 Nebo ona nezná toho, že jsem já dával jí obilé, a mest a olej, anobrž rozmnožoval stříbro i zlato, kteréž vynakládají na Bále. 028 HOS 002 009 Protož poberu zase obilé své v čas jeho, i mest svůj v jistý čas jeho, a odejmu jí vlnu svou i len svůj k přiodívání nahoty její, 028 HOS 002 010 A tak v brzce odkryji mrzkost její před očima frejířů jejích, a žádný jí nevytrhne z ruky mé. 028 HOS 002 011 A učiním přítrž vší radosti její, svátkům jejím, novoměsícům jejím i sobotám jejím, a všechněm slavnostem jejím. 028 HOS 002 012 Pohubím také révoví její a fíkoví její, proto že říká: Ty věci jsou mzda má, kterouž mi dali frejíři moji; a obrátím je v les, a sžerou je živočichové polní. 028 HOS 002 013 A budu na ní vyhledávati dnů Bálů, v nichž jim kadí, a ozdoběci se náušnicemi svými a záponami svými, chodí za frejíři svými, na mne se pak zapomíná, praví Hospodin. 028 HOS 002 014 Protož aj, já namluvím ji, když ji uvedu na poušť; nebo mluviti budu k srdci jejímu. 028 HOS 002 015 A dám jí vinice její od téhož místa, i údolé Achor místo dveří naděje, i bude tam zpívati jako za dnů mladosti své, totiž jako tehdáž, když vycházela z země Egyptské. 028 HOS 002 016 I stane se v ten den, dí Hospodin, že volati budeš: Muži můj, a nebudeš mne volati více: Báli můj. 028 HOS 002 017 Nebo vyprázdním jména Bálů z úst tvých, aniž připomínáni budou více v jménu svém. 028 HOS 002 018 A učiním pro tebe smlouvu v ten den s živočichy polními, a s ptactvem nebeským i s zeměplazy, lučiště pak a meč polámi, i válku odejmu z země, a způsobím to, aby bydleli bezpečně. 028 HOS 002 019 I zasnoubím tě sobě na věčnost, zasnoubím tě sobě, pravím, v spravedlnosti a v soudu a v dobrotivosti a v hojném milosrdenství. 028 HOS 002 020 Zasnoubím tě sobě také u víře, abys poznala Hospodina. 028 HOS 002 021 I stane se v ten den, že vyslýchati budu, dí Hospodin, vyslýchati budu nebesa, a ona vyslyší zemi. 028 HOS 002 022 Země pak vyslyší obilé, i mest, i olej, a ty věci vyslyší Jezreele. 028 HOS 002 023 Nebo ji rozseji sobě na zemi, a smiluji se nad Loruchámou, Loammi pak řeknu: Lid můj jsi ty, a on dí: Bože můj. 028 HOS 003 001 Opět řekl mi Hospodin: Ještě jdi, a zamiluj ženu, milou frejíři a cizoložnou, tak jako miluje Hospodin syny Izraelské, ačkoli oni hledí k bohům cizím, a milují kádě vína. 028 HOS 003 002 Tedy zjednal jsem ji sobě z patnácti stříbrných a z půldruhého chomeru ječmene. 028 HOS 003 003 A řekl jsem jí: Za mnoho dnů seď mi, nesmilni, aniž se vdávej za muže, a já také příčinou tvou. 028 HOS 003 004 Nebo za mnohé dny budou synové Izraelští bez krále, bez knížete, bez oběti, bez modly, bez efodu a terafim. 028 HOS 003 005 Potom pak obrátí se synové Izraelští, a hledati budou Hospodina Boha svého i Davida krále svého; a předěšeni jsouce, poběhnou k Hospodinu a k dobrotě jeho v posledních časích. 028 HOS 004 001 Slyšte slovo Hospodinovo, ó synové Izraelští, neboť má rozepři Hospodin s obyvateli země této, proto že není žádné věrnosti, ani žádného milosrdenství, ani žádné známosti Boží v této zemi. 028 HOS 004 002 Proklínání a lži a vraždy, a zlodějství i cizoložství na vrch zrostlo, a vražda vraždu postihá. 028 HOS 004 003 Protož kvíliti bude tato země, a umdlí všecko, což v ní přebývá, živočichové polní i ptactvo nebeské, ano i ryby mořské zhynou. 028 HOS 004 004 A však žádný jim nedomlouvej, aniž jich kdo tresci; nebo lid tvůj podobni jsou těm, kteříž se vadí s knězem. 028 HOS 004 005 Protož ve dne padneš, padne také i prorok s tebou v noci, zahladím i matku tvou. 028 HOS 004 006 Vyhlazen bude lid můj pro neumění. Poněvadž jsi ty pohrdl uměním, i tebou pohrdnu, abys mi kněžství nekonal; a že jsi zapomněl na zákon Boha svého, já také zapomenu se na syny tvé. 028 HOS 004 007 Čím se více rozmohli, tím více hřešili proti mně; slávu jejich v pohanění směním. 028 HOS 004 008 Oběti za hřích lidu mého jedí, protož k nepravosti jejich duše své pozdvihují. 028 HOS 004 009 Pročež stane se jakž lidu tak knězi. Nebo vyhledávati budu na něm cest jeho, a skutky jeho jemu vrátím. 028 HOS 004 010 I budou jísti, a však se nenasytí, smilniti budou, ale nerozmnoží se; nebo nechtějí pozoru míti na Hospodina. 028 HOS 004 011 Smilství a víno a mest odjímá srdce. 028 HOS 004 012 Lid můj dřeva svého se dotazuje, a hůl jeho oznamuje jemu; nebo je duch smilství v blud uvodí, aby smilnili, odcházejíce od Boha svého. 028 HOS 004 013 Na vrších hor obětují, a na pahrbcích kadí, pod doubím a topolím a jilmovím, nebo jest příhodný stín jejich; protož smilní dcery vaše, a nevěsty vaše cizoloží. 028 HOS 004 014 Nevyhledával-liž bych na dcerách vašich, že smilní, a na nevěstách vašich, že cizoloží, že tito s nevěstkami se oddělují, a s ženkami obětují? Anobrž lid, kterýž sobě nesrozumívá, padne. 028 HOS 004 015 Jestliže smilníš ty Izraeli, nechažť nehřeší Juda. Protož nechoďtež do Galgala, aniž vstupujte do Betaven, aniž přisahejte: Živť jest Hospodin. 028 HOS 004 016 Nebo jako jalovice tvrdošijná tvrdošijný jest Izrael, jižť je pásti bude Hospodin jako beránka na prostranně. 028 HOS 004 017 Efraim stovaryšil se s modlami, nechej ho. 028 HOS 004 018 Zpurné je činí nápoj jejich, velice smilní, milují: Dejte. Ochráncové jeho jsou ohyzda. 028 HOS 004 019 Zachvátí je vítr křídly svými, i budou zahanbeni pro své oběti. 028 HOS 005 001 Slyštež to, ó kněží, a pozorujte, dome Izraelský, i dome královský, poslouchejte, nebo proti vám soud tento jest, proto že jste osídlo v Masfa, a sítka rozestřená na vrchu Tábor. 028 HOS 005 002 Nýbrž k zabíjení uchylujíce se, připadají k zemi, ale já ztresci každého z nich. 028 HOS 005 003 Známť já Efraima, a Izrael není ukryt přede mnou; nebo nyní smilníš, Efraime, poškvrňuje se Izrael. 028 HOS 005 004 Nemají se k tomu, aby se obrátili k Bohu svému, proto že duch smilství mezi nimi jest, Hospodina pak znáti nechtějí, 028 HOS 005 005 Tak že hrdost Izraelova svědčí vůči proti němu; protož Izrael i Efraim padnou pro nepravost svou, padne také i Juda s nimi. 028 HOS 005 006 S stády bravů a skotů svých půjdou hledati Hospodina, však nenaleznou; vzdáliltě se od nich. 028 HOS 005 007 Hospodinu se zpronevěřili, nebo syny cizí zplodili; jižť je zžíře měsíc i s jměním jejich. 028 HOS 005 008 Trubte trubou v Gabaa, a na pozoun v Ráma; křičte v Betaven: Po tobě, ó Beniamine. 028 HOS 005 009 Efraim zpuštěn bude v den kázně, v němž po pokoleních Izraelských uvedu v známost pravdu. 028 HOS 005 010 Knížata Judská jsou podobná těm, kteříž přenášejí mezník; vyleji na ně jako vodu prchlivost svou. 028 HOS 005 011 Utištěn jest Efraim, potřín soudem, však sobě libuje choditi za rozkazem. 028 HOS 005 012 Protož i já byl jsem jako mol Efraimovi, a jako hnis domu Judovu. 028 HOS 005 013 Pročež vida Efraim neduh svůj, a Juda nežit svůj, utekl se Efraim k Assurovi, a poslal k králi, kterýž by se o něj zasadil. Ale on nebude moci zhojiti vás, ani uzdraviti vás od nežitů. 028 HOS 005 014 Nebo já jsem jako lítý lev Efraimovi, a jako lvíče domu Judovu; já, já uchvátím a ujdu, vezmu, a žádný nevytrhne. 028 HOS 005 015 Odejda, navrátím se na místo své, až se vinni dadí, a hledati budou tváři mé. 028 HOS 006 001 V úzkosti své ráno hledati mne budou: Poďte, a navraťme se k Hospodinu; nebo on uchvátil a zhojí nás, ubil a uvíže rány naše. 028 HOS 006 002 Obživí nás po dvou dnech, dne třetího vzkřísí nás, a budeme živi před oblíčejem jeho, 028 HOS 006 003 Tak abychom znajíce Hospodina, více poznávati se snažovali; nebo jako jitřní svitání jest vycházení jeho, a přijde nám jako déšť jarní a podzimní na zemi. 028 HOS 006 004 Což mám činiti s tebou, ó Efraime? Což mám činiti s tebou, ó Judo, ano vaše dobrota jest jako oblak ranní, a jako rosa jitřní pomíjející? 028 HOS 006 005 Protož otesával jsem skrze proroky, zbil jsem je řečmi úst svých, aby soudů tvých světlo vzešlo. 028 HOS 006 006 Nebo milosrdenství oblibuji a ne obět, a známost Boha více než zápaly. 028 HOS 006 007 Ale oni smlouvu mou jako lidskou přestoupili, a tu se mi zpronevěřili. 028 HOS 006 008 Galád město činitelů nepravosti, plné šlepějí krvavých. 028 HOS 006 009 Rota pak kněžstva jsou jako lotři, kteříž na někoho čekají na cestě, kudyž se jde do Sichem; nebo zúmyslnou nešlechetnost páší. 028 HOS 006 010 V domě Izraelském vidím hroznou věc: Tam smilstvím Efraimovým poškvrňuje se Izrael. 028 HOS 006 011 Ano i u tebe, ó Judo, vsadil rouby, když jsem já zase vedl zajatý lid svůj. 028 HOS 007 001 Když léčím Izraele, tedy zjevuje se nepravost Efraimova a zlosti Samařské; nebo provodí faleš. Vnitř zlodějství, a vně provozují loupežnictví. 028 HOS 007 002 Aniž na to pomýšlejí v srdci svém, že na všecku nešlechetnost jejich pamatují; již je obkličují skutkové jejich, a před mým oblíčejem jsou. 028 HOS 007 003 Nešlechetností svou obveselují krále, a klamy svými knížata. 028 HOS 007 004 Všickni napořád cizoloží, podobni jsouce peci zanícené od pekaře, kterýž přestává bdíti, jen ažby zadělané těsto zkynulo. 028 HOS 007 005 V den krále našeho k nemoci jej přivodí knížata láhvicí vína; vztahuje ruku svou s posměvači. 028 HOS 007 006 Nebo přiložili k úkladům svým srdce své podobné peci; celou noc spí pekař jejich, v jitře hoří jako plamen ohně. 028 HOS 007 007 Všickni napořád rozpáleni jsou jako pec, a zžírají soudce své; všickni králové jejich padají, aniž kdo z nich volá ke mně. 028 HOS 007 008 Efraim s národy smísil se, Efraim bude chléb podpopelný neobrácený. 028 HOS 007 009 Cizozemci zžírají sílu jeho, ačkoli on toho nezná; i šedinami prokvítaje, však vždy toho nezná. 028 HOS 007 010 A ačkoli pýcha Izraelova svědčí vůči proti němu, však se nenavracují k Hospodinu Bohu svému, aniž ho hledají s tím se vším. 028 HOS 007 011 A Efraim jest jako holubice hloupá bez srdce; k Egyptskému králi volají, k Assyrskému se utíkají. 028 HOS 007 012 Když odejdou, roztáhnu na ně sítku svou, a jako ptactvo nebeské přitrhnu je; kárati je budu tak, jakž slýcháno bylo o tom v shromáždění jejich. 028 HOS 007 013 Běda jim, že jsou poběhli mne. Zpuštění na ně, proto že se mi zpronevěřili, ješto jsem já je vykoupil, ale oni mluvili proti mně lži. 028 HOS 007 014 Aniž volají ke mně z srdce svého, když kvílí na ložcích svých, a když pro obilé a mest shromažďujíce se, obracejí se ke mně, 028 HOS 007 015 Ješto já potrestav, posiloval jsem ramen jejich, ale oni proti mně zlé vymýšlejí. 028 HOS 007 016 Navracujíť se, ale ne k Nejvyššímu, jsou jako lučiště omylné, padají od meče knížata jejich, od rozhněvání jazyka jejich, což jim ku posměchu jest v zemi Egyptské. 028 HOS 008 001 Přičině k ústům svým troubu, rci: Aj, letí jako orlice na dům Hospodinův, proto že přestoupili smlouvu mou, a proti zákonu mému převráceně činili. 028 HOS 008 002 Budouť sic volati: Bože můj, znáť tebe Izrael, 028 HOS 008 003 Ale opustilť jest Izrael dobré, nepřítel jej stihati bude. 028 HOS 008 004 Oniť ustanovují krále, ale beze mne; knížata vyzdvihují, k nimž já se neznám; z stříbra i z zlata svého činí sobě modly k svému zkažení. 028 HOS 008 005 Opustíť je tele tvé, ó Samaří, když se zažhne prchlivost má na ně. Až dokudž nebudou moci ostříhati nevinnosti? 028 HOS 008 006 Však i ono jest od Izraele, řemeslník je udělal, a neníť Bohem; nebo drtiny budou z toho telete Samařského. 028 HOS 008 007 Poněvadž větru rozsívají, takéť vichřici žíti budou; ani stébla žádného míti nebudou; úroda nevydá mouky, a by pak i vydala, cizozemci to sehltí. 028 HOS 008 008 Sehlcen bude Izrael, tudíž budou mezi pohany jako nádoba, v níž není žádné líbosti. 028 HOS 008 009 Proto že se oni utíkají k Assurovi, oslu divokému, kterýž jest toliko sám svůj, a že Efraim sobě najímá milovníky, 028 HOS 008 010 A že posílali dary mezi pohany: protož tudíž je zberu i já, anobrž jižť jsou okusili něčeho pro břímě krále knížat. 028 HOS 008 011 Nebo vzdělal Efraim mnoho oltářů k hřešení, máť oltáře k hřešení. 028 HOS 008 012 Vypsal jsem jemu znamenité věci v zákoně svém, ale neváží sobě rovně jako cizí věci. 028 HOS 008 013 Z obětí darů mých obětují maso a jedí, Hospodin neoblibuje jich. Jižť zpomene na nepravost jejich, a vyhledávati bude hříchy jejich, že se oni do Egypta navracují, 028 HOS 008 014 A že se zapomenul Izrael na Učinitele svého, a nastavěl chrámů, a Juda vzdělal mnoho měst hrazených. Protož pošli oheň na města jeho, a zžíře paláce jeho. 028 HOS 009 001 Neraduj se, Izraeli, s plésáním jako jiní národové, že smilníš, odcházeje od Boha svého, a miluješ mzdu po všech obilnicích. 028 HOS 009 002 Obilnice ani pres nebude jich pásti, a mest pochybí jim. 028 HOS 009 003 Aniž budou bydliti v zemi Hospodinově, ale navrátí se Efraim do Egypta, a v Assyrii věci nečisté jísti budou. 028 HOS 009 004 Nebudou obětovati Hospodinu vína, aniž příjemné jemu bude. Oběti jejich budou jako chléb kvílících, z něhož kdož by koli jedli, poškvrnili by se, protože chléb jejich pro mrtvé jejich nemá přicházeti do domu Hospodinova. 028 HOS 009 005 Co pak činiti budete v den slavnosti, a v den svátku Hospodinova? 028 HOS 009 006 Nebo aj, zahynou skrze poplénění, Egypt zbéře je, a pohřbí je Memfis; nejrozkošnějšími schranami stříbra jejich kopřiva dědičně vládnouti bude, a bodláčí v domích jejich. 028 HOS 009 007 Přijdou dnové navštívení, přijdou dnové odplacení, poznají Izraelští, že ten prorok jest blázen šílený a člověk ničemný, pro množství nepravosti tvé a velikou nenávist tvou. 028 HOS 009 008 Prorok, kterýž stráž drží nad Efraimem spolu s Bohem mým, jest osídlem čihařským na všech cestách svých, nenávist jest v domě Boha jeho. 028 HOS 009 009 Hlubokoť jsou zabředli a porušili se, tak jako za dnů Gabaa; zpomeneť na nepravost jejich, a vyhledávati bude hříchy jejich. 028 HOS 009 010 Jako hrozny na poušti nalezl jsem byl Izraele, jako ranní fíky v prvotinách jejich popatřil jsem na otce vaše; oni odešli za Belfegor, a oddali se té ohavnosti, protož budouť ohavní, tak jakž se jim líbilo. 028 HOS 009 011 Efraim jako pták zaletí, i sláva jejich od narození a od života, nýbrž od početí. 028 HOS 009 012 A byť pak i odchovali syny své, však je zbavím věku zmužilého; nýbrž i jim běda, když já se od nich odvrátím. 028 HOS 009 013 Efraim, jakýž vidím Týr, vštípen jest v obydlí, a však Efraim vyvede k mordéři syny své. 028 HOS 009 014 Dej jim, Hospodine; co bys dal? Dej jim život neplodný a prsy vyschlé. 028 HOS 009 015 Vrch zlosti jejich jest v Galgala, protož i tam jich nenávidím. Pro zlost skutků jejich vyženu je z domu svého, aniž jich více budu milovati; všecka knížata jejich jsou zpurná. 028 HOS 009 016 Bit bude Efraim, kořen jejich uschne, ovoce nepřinesou, a byť pak zplodili, tedy zmořím nejmilejší života jejich. 028 HOS 009 017 Pohrdne jimi Bůh můj, nebo nechtí ho poslouchati, i budou tuláci mezi pohany. 028 HOS 010 001 Izrael jest vinný kmen prázdný, ovoce skládá sobě. Čím více mívá ovoce svého, tím více rozmnožuje oltáře, a čím lepší jest země jeho, tím více vzdělává obrazy. 028 HOS 010 002 Klade díly srdce jejich, pročež vinni jsou. Onť poboří oltáře jejich, popléní obrazy jejich, 028 HOS 010 003 Poněvadž i říkají: Nemáme žádného krále, nýbrž aniž se bojíme Hospodina, a král co by nám učinil? 028 HOS 010 004 Mluví slova, klnouce se lživě, když činí smlouvu, a soud podobný jedu roste na záhonech polí mých. 028 HOS 010 005 Z příčiny jalovic Betavenských děsiti se budou obyvatelé Samařští, když kvíliti bude nad nimi lid jejich i kněží jejich, (kteříž příčinou jejich nyní pléší), proto že sláva jejich zastěhuje se od nich. 028 HOS 010 006 Ano i sám lid do Assyrie zaveden bude v dar králi, kterýž obhájce býti měl; Efraim hanbu ponese, a Izrael styděti se bude za své předsevzetí. 028 HOS 010 007 Vyhlazen bude král Samařský jako pěna na svrchku vody. 028 HOS 010 008 Vypléněny budou také výsosti Avenu, hřích Izraelských, trní a hloží zroste na oltářích jejich. I dějí horám: Přikrejte nás, a pahrbkům: Padněte na nás. 028 HOS 010 009 Ode dnů Gabaa hřešil jsi, Izraeli. Tamť jsou ostáli, nepostihla jich v Gabaa válka proti nešlechetným. 028 HOS 010 010 A protož podlé líbosti své svíži je; nebo sberou se na ně národové k svázání jich, pro dvojí nepravost jejich. 028 HOS 010 011 Nebo Efraim jest jalovička, kteráž byla vyučována; mlatbu miluje, ačkoli jsem já nastupoval na tučný krk její, abych k jízdě užíval Efraima, Juda aby oral, a Jákob vláčil. A říkal jsem: 028 HOS 010 012 Rozsívejte sobě k spravedlnosti, žněte k milosrdenství, ořte sobě ouhor, poněvadž čas jest k hledání Hospodina, ažby přišel a dštil vám spravedlností. 028 HOS 010 013 Ale orali jste bezbožnost, žali jste nepravost, jedli jste ovoce lži; nebo doufáš v cestu svou a ve množství reků svých. 028 HOS 010 014 Protož povstane rozbroj mezi lidem tvým, i každá pevnost tvá zpuštěna bude, tak jako zpustil Salman Bet Arbel v den boje; matky s syny rozrážíny budou. 028 HOS 010 015 Aj, toť vám způsobí Bethel pro přílišnou nešlechetnost vaši; na svitání docela vyhlazen bude král Izraelský. 028 HOS 011 001 Když dítětem byl Izrael, miloval jsem jej, a z Egypta povolal jsem syna svého. 028 HOS 011 002 Volali jich, oni tím více ucházeli před nimi, Bálům obětovali, a rytinám kadili, 028 HOS 011 003 Ješto jsem já na nohy stavěl Efraima, on pak bral je na lokty své; aniž znáti chtěli, že jsem já je uzdravoval. 028 HOS 011 004 Potahoval jsem jich provázky lidskými, provazy milování, a činil jsem jim tak jako ti, kteříž pozdvihují jha na čelistech hovádka, podávaje potravy jemu. 028 HOS 011 005 Nenavrátíť se do země Egyptské, ale Assur bude králem jeho, proto že se nechtěli obrátiti. 028 HOS 011 006 Nadto bude trvati meč v městech jeho, a zkazí závory jeho, a sžíře je pro rady jejich. 028 HOS 011 007 Nebo lid můj ustrnul na odvrácení se ode mne, a ač ho k Nejvyššímu volají, však žádný ho neoslavuje. 028 HOS 011 008 Jakž bych tě vydal, ó Efraime? Jakž bych tě vydal, ó Izraeli? Kterak bych tě položil jako Adamu, podvrátil jako Seboim? Zkormouceno jest ve mně srdce mé, ano i střeva slitování mých pohnula se. 028 HOS 011 009 Nevykonámť prchlivosti hněvu svého, nezkazím více Efraima; nebo jsem já Bůh silný, a ne člověk, u prostřed tebe svatý, aniž přitáhnu na město. 028 HOS 011 010 I půjdou za Hospodinem řvoucím jako lev; on zajisté řváti bude, tak že s strachem přiběhnou synové od moře. 028 HOS 011 011 S strachem poběhnou jako ptactvo z Egypta, a jako holubice z země Assyrské, i osadím je v domích jejich, dí Hospodin. 028 HOS 011 012 Obklíčili mne Efraimští lží, a dům Izraelský lstí, když ještě Juda panoval s Bohem silným, a s svatými věrný byl. 028 HOS 012 001 Efraim se větrem pase, a vítr východní honí, každého dne lež a zhoubu množí; nebo smlouvu s Assurem činí, a masti do Egypta donášejí se. 028 HOS 012 002 I s Judou má soud Hospodin; pročež navštívě Jákoba podlé cest jeho, podlé snažností jeho odplatí jemu. 028 HOS 012 003 V životě za patu držel bratra svého, a silou svou knížetsky se potýkal s Bohem. 028 HOS 012 004 Knížetsky, pravím, potýkal se s andělem, a přemohl; plakal a pokorně ho prosil; v Bethel jej nalezl, a tam s námi mluvil. 028 HOS 012 005 Toť jest Hospodin Bůh zástupů, pamětné jeho jest Hospodin. 028 HOS 012 006 Protož ty k Bohu svému se obrať, milosrdenství a soudu ostříhej, a očekávej na Boha svého ustavičně. 028 HOS 012 007 Kramářem jest, v jehož ruce jsou vážky falešné, rád utiskuje, 028 HOS 012 008 A říká Efraim: Však jsem zbohatl, dobyl jsem sobě zboží; ve všech mých pracech nenajdou mi nepravosti, jenž by hříchem byla. 028 HOS 012 009 Já pak Hospodin jsa Bohem tvým od vyjití z země Egyptské, ještě-liž bych tě seděti nechal v stáncích jako ve dnech svátečních? 028 HOS 012 010 A mluvě skrze proroky, já abych vidění mnoho ukazoval, a skrze proroky podobenství předkládal? 028 HOS 012 011 Zdali toliko v Galád byla nepravost a marnost? I v Galgala voly obětují, přes to i oltářů jejich jest jako kopců na záhonech polí mých. 028 HOS 012 012 Tamto utekl byl Jákob z krajiny Syrské, kdež sloužil Izrael pro ženu, a pro ženu byl pastýřem; 028 HOS 012 013 Sem pak skrze proroka přivedl Hospodin Izraele z Egypta, též skrze proroka ostříhán jest. 028 HOS 012 014 Vzbudilť Efraim hněv přehořký, a protož krev jeho na něj se vztáhne, a potupu svou vrátí jemu Pán jeho. 028 HOS 013 001 Když mluvíval Efraim, býval strach; vznešený byl v Izraeli, ale prohřešiv při Bálovi, tožť umřel. 028 HOS 013 002 A i nyní ještě předce hřeší. Nebo dělají sobě a slévají z stříbra svého podlé rozumu svého strašidla, ješto všecko to není než dílo řemeslníků, o čemž říkají: Lidé, kteříž obětují, telata ať líbají. 028 HOS 013 003 Protož budou jako oblak ranní a jako rosa jitřní, kteráž odchází, jako plevy vichřicí zachvácené z humna, a jako dým z komínu, 028 HOS 013 004 Ješto já jsem Hospodin Bůh tvůj od vyjití z země Egyptské, a Boha kromě mne nepoznal jsi, aniž jest jiný vysvoboditel kromě mne. 028 HOS 013 005 Jáť jsem tě poznal na poušti v zemi velmi vyprahlé. 028 HOS 013 006 Dobré pastvy měvše, nasyceni jsou, ale když se nasytili, pozdvihlo se srdce jejich, protož zapomenuli na mne. 028 HOS 013 007 Pročež budu jim jako lítý lev, jako pardus vedlé cesty číhati budu. 028 HOS 013 008 Potkám se s nimi jako nedvěd osiřelý, a roztrhám všecko srdce jejich, a sežeru je tam jako lev, jako zvěř divoká roztrhující je. 028 HOS 013 009 Z tebeť jest zhouba tvá, ó Izraeli, ješto ve mně všecka pomoc tvá. 028 HOS 013 010 Kdež jest král tvůj? Kdež jest? Nechť tě zachová ve všech městech tvých. Aneb soudcové tvoji, o nichž jsi řekl: Dej mi krále a knížata? 028 HOS 013 011 Dal jsem tobě krále v hněvě svém, a odjal jsem v prchlivosti své. 028 HOS 013 012 Svázánať jest nepravost Efraimova, schován jest hřích jeho. 028 HOS 013 013 Bolesti rodičky přijdou na něj; jest syn nemoudrý, sic jinak nezůstával by tak dlouho v životě matky. 028 HOS 013 014 Z ruky hrobu vyplatím je, od smrti vykoupím je; budu zhoubcím tvým, ó smrti, budu zkažením tvým, ó hrobe, želení skryto bude od očí mých. 028 HOS 013 015 Nebo on mezi bratřími ovoce ponese, ač prv přijde vítr východní, vítr Hospodinův od pouště vstupující, a vysuší studnice jeho, osuší i vrchoviště jeho; onenno rozchvátá poklad všech nejdražších klénotů. 028 HOS 013 016 Zpuštěna bude Samaří, proto že se protivila Bohu svému; od meče padnou, dítky jejich zrozrážíny budou, a těhotné ženy jejich zroztínány. 028 HOS 014 001 Obratiž se, ó Izraeli, cele k Hospodinu Bohu svému, nebo jsi padl příčinou nepravosti své. 028 HOS 014 002 Vezměte s sebou slova, a obraťte se k Hospodinu, a rcete jemu: Sejmi všelikou nepravost, a dej to, což dobrého jest, a budemeť se odplaceti volky rtů našich. 028 HOS 014 003 Assurť nemůže zachovati nás, na koních nepojedeme, aniž díme více dílu rukou našich: Bůh náš; nebo v tobě smilování nalézá sirotek. 028 HOS 014 004 Uzdravím odvrácení jejich, budu je milovati dobrovolně; nebo odvrácen bude hněv můj od nich. 028 HOS 014 005 Budu jako rosa Izraelovi, zkvetne jako lilium, a hluboce vpustí kořeny své jako Libán. 028 HOS 014 006 Rozloží se ratoléstky jeho, a bude jako oliva okrasa jeho, a vůně jeho jako Libánská. 028 HOS 014 007 Ti, kteříž by seděli pod stínem jeho, navrátí se, oživou jako obilé, a pučiti se budou jako kmen vinný, jehož památka bude jako vína Libánského. 028 HOS 014 008 Efraime, což jest mi již do modl? Já vyslýchati, a patřiti budu na tě; já jsem jako jedle zelenající se, ze mneť ovoce tvé jest. 028 HOS 014 009 Kdo jest moudrý, porozuměj těmto věcem, a rozumný poznej je; nebo přímé jsou cesty Hospodinovy, a spravedliví choditi budou po nich, přestupníci pak na nich padnou. # # BOOK 029 JOE Joel Joel 029 JOE 001 001 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Joelovi synu Petuelovu: 029 JOE 001 002 Slyšte to starší, a pozorujte všickni obyvatelé této země, stalo-li se to za dnů vašich, aneb za dnů otců vašich? 029 JOE 001 003 Vypravujte o tom synům svým, a synové vaši synům svým, synové pak jejich rodině potomní. 029 JOE 001 004 Co pozůstalo po housenkách, snědly kobylky, a co pozůstalo po kobylkách, snědli brouci, co pak pozůstalo po broucích, dojedli chroustové. 029 JOE 001 005 Prociťte opilci, a plačte a kvělte všickni, kteříž píjíte víno, proto že odtržen jest mest od úst vašich. 029 JOE 001 006 Nebo přitáhl do země mé národ silný a nesčíslný, jehož zubové zubové lva, a střenovní zubové jeho lvoví. 029 JOE 001 007 Přivedl vinné kmeny mé v pustinu, a fíkoví mé na zkázu; docela obnažil je a zporážel, zbělely ratolesti jejich. 029 JOE 001 008 Kvěl jako mladice přepásaná žíní pro muže mladosti své. 029 JOE 001 009 Odjata jest suchá i mokrá obět z domu Hospodinova, kvílí kněží, služebníci Hospodinovi. 029 JOE 001 010 Zpustlo pole, kvílí země, proto že pohubeno obilé, vyschl mest, olej zhynul. 029 JOE 001 011 Stydí se oráči, kvílí vinaři z příčiny pšenice a ječmene; nebo zahynula žeň polní. 029 JOE 001 012 Vinný kmen usechl, a fík usvadl, strom zrnatých jablek, též i palma i jabloň, všecko dříví polní poschlo, a že odňato potěšení od synů lidských. 029 JOE 001 013 Přepašte se a kvělte, ó kněží, úpějte přisluhující oltáři, vejděte a léhejte i v noci v žíních, služebníci Boha mého. Nebo nevnáší se do domu Boha vašeho suché ani mokré oběti. 029 JOE 001 014 Uložte půst, svolejte shromáždění, shromažďte starší i všecky obyvatele země do domu Hospodina Boha vašeho, a volejte k Hospodinu: 029 JOE 001 015 Ach, nastojte na tento den; nebo blízký jest den Hospodinův, a jako poplénění od Všemohoucího přichází. 029 JOE 001 016 Ano před očima našima pokrm odjat jest, z domu Boha našeho veselé a plésání. 029 JOE 001 017 Vyhynulo símě pod hrudami svými, zpustly stodoly, zbořeny jsou obilnice; nebo vyschlo obilé. 029 JOE 001 018 Aj, jak vzdychá dobytek, svírají se stáda skotů, proto že nemají žádné pastvy, ano i stáda bravů hynou. 029 JOE 001 019 K toběť, ó Hospodine, volám; nebo oheň sežral pastviska pouště; a plamen popálil všecka dříví polní. 029 JOE 001 020 Také i zvěř polní všecka lká k tobě, proto že vyschli potokové vod, a oheň sežral pastviska na poušti. 029 JOE 002 001 Trubte trubou na Sionu, a křičte na hoře svaté mé, nechť se třesou všickni obyvatelé této země, nebo přichází den Hospodinův, nebo blízký jest, 029 JOE 002 002 Den temnosti a mračna, den oblaku a mrákoty, jako záře jitřní rozprostřená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů. 029 JOE 002 003 Před tváří jeho oheň zžírati bude, a za ním plamen plápolati; před ním země tato jako zahrada Eden, ale po něm bude poušť přehrozná, a aniž bude, což by ušlo před ním. 029 JOE 002 004 Způsob jeho bude jako způsob koní, a jako jízdní, tak poběhnou. 029 JOE 002 005 Jako s hřmotem vozů po vrších hor skákati budou, jako hluk plamene ohně zžírajícího strniště, jako lid silný zšikovaný k bitvě. 029 JOE 002 006 Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec. 029 JOE 002 007 Jako rekové poběhnou, jako muži váleční vstoupí na zed, a jeden každý cestou svou půjde, aniž se uchýlí z stezek svých. 029 JOE 002 008 Jeden druhého nebude tlačiti, každý silnicí svou půjde, a byť i na meč upadli, nebudou raněni. 029 JOE 002 009 Po městě těkati budou, po zdech běhati, na domy vstupovati, a okny polezou jako zloděj. 029 JOE 002 010 Před tváří jeho třásti se bude země, pohnou se nebesa, slunce i měsíc se zatmí, a hvězdy potratí blesk svůj. 029 JOE 002 011 Hospodin pak sám vydá hlas svůj před vojskem svým, proto že velmi veliký bude tábor jeho, proto že silný ten, kdož vykoná slovo jeho. (Nebo veliký bude den Hospodinův a hrozný náramně), i kdož jej bude moci snésti? 029 JOE 002 012 A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením. 029 JOE 002 013 A roztrhněte srdce vaše, a ne roucha vaše, a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu; neboť jest on milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituje zlého. 029 JOE 002 014 Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li želeti, a nezůstaví-li po něm požehnání, oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu. 029 JOE 002 015 Trubte trubou na Sionu, uložte půst, svolejte shromáždění. 029 JOE 002 016 Shromažďte lid, posvěťte shromáždění, shromažďte starce, shromažďte maličké i ty, jenž prsí požívají; nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své. 029 JOE 002 017 Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich? 029 JOE 002 018 I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své, a slituje se nad lidem svým. 029 JOE 002 019 A ohlásí se Hospodin, a řekne lidu svému: Aj, já pošli vám obilé, mest a olej, i budete jím nasyceni, aniž vás vydám více v pohanění mezi pohany. 029 JOE 002 020 Nebo půlnoční vojsko vzdálím od vás, a zaženu je do země vyprahlé a pusté, přední houf jeho k moři východnímu, konec pak jeho k moři nejdalšímu; i vzejde z něho smrad a puch, jakžkoli sobě mocně počíná. 029 JOE 002 021 Neboj se země, plésej a vesel se; neboť mocně dělati bude Hospodin dílo své. 029 JOE 002 022 Nebojtež se zvířátka polí mých; neboť se zotaví pastviska na poušti, a stromoví přinese ovoce své, fík i vinný kmen vydadí moc svou. 029 JOE 002 023 I vy, synové Sionští, plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem; nebo vám dá déšť příhodný, a sešle vám déšť hojný, podzimní i jarní, v čas. 029 JOE 002 024 I budou naplněny stodoly obilím, a oplývati budou presové mstem a olejem. 029 JOE 002 025 A tak nahradím vám léta, kteráž sežraly kobylky, brouci, chroustové a housenky, vojsko mé veliké, kteréž jsem posílal na vás. 029 JOE 002 026 Budete zajisté míti co jísti, a nasyceni jsouce, chváliti budete jméno Hospodina Boha svého, kterýž učinil s vámi divné věci, aniž zahanben bude lid můj na věky. 029 JOE 002 027 A poznáte, že já jsem u prostřed Izraele, a že já Hospodin jsem Bohem vaším, a že není žádného jiného; neboť nebude zahanben lid můj na věky. 029 JOE 002 028 I stane se potom, že vyleji Ducha svého na všeliké tělo, a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou. 029 JOE 002 029 Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého, 029 JOE 002 030 A ukáži zázraky na nebi i na zemi, krev a oheň a sloupy dymové. 029 JOE 002 031 Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný, 029 JOE 002 032 A však stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, vysvobozen bude; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození, jakož pověděl Hospodin, totiž v ostatcích, kterýchž povolá Hospodin. 029 JOE 003 001 Nebo aj, v těch dnech a v ten čas, když zase přivedu zajatý lid Judský a Jeruzalémský, 029 JOE 003 002 Shromáždím také všecky národy, a svedu je do údolí Jozafat, abych se tam soudil s nimi o lid svůj a dědictví své, Izraele, jejž rozptýlili mezi pohany a zemi mou rozdělili. 029 JOE 003 003 Také o lid můj metali los, a dávali mládence za nevěstku, mladice pak prodávali za víno, aby pili. 029 JOE 003 004 Anobrž, co vy máte proti mně, ó Tyrští a Sidonští, i všecky končiny Filistinské? Zdaliž se mi odplacujete? Jestliže mi se odplacujete, snadněť a vnáhleť i já obrátím odplatu vaši na hlavu vaši, 029 JOE 003 005 Kteříž stříbro mé i zlato mé béřete, a klénoty mé výborné vnášíte do chrámů svých, 029 JOE 003 006 A syny Judské i syny Jeruzalémské prodáváte synům Javanovým, aby je pryč zavodili od pomezí jejich. 029 JOE 003 007 Aj, já vzbudím je z toho místa, kamž jste je prodali, a obrátím odplatu vaši na hlavu vaši. 029 JOE 003 008 Prodám zajisté syny i dcery vaše v moc synů Judských, i prodadí je Sabejským, do národu dalekého; neboť jest Hospodin mluvil. 029 JOE 003 009 Provolejte to mezi národy, vyhlaste boj, probuďte reků, nechť přitáhnou, a dadí se najíti všickni muži váleční. 029 JOE 003 010 Skujte motyky své v meče, a srpy své v oštípy; ten, kterýž jest mdlý, nechť řekne: Udatný jsem. 029 JOE 003 011 Shromažďte se a přitáhněte všickni národové okolní, a shlukněte se; způsobiž to, ať tam sstoupí, ó Hospodine, rekové tvoji. 029 JOE 003 012 Probudíť se a přitáhnou národové ti do údolé Jozafat; nebo tam se posadím, abych soudil všecky ty národy okolní. 029 JOE 003 013 Přičiňte srp, nebo uzralo obilé; poďte, sstupte, nebo plný jest pres, oplývají kádě; mnohá zajisté jest zlost jejich. 029 JOE 003 014 Ale více hromad, hromad v údolí posekání; nebo blízký jest den Hospodinův, v údolí posekání. 029 JOE 003 015 Slunce a měsíc zatmí se, a hvězdy potratí blesk svůj. 029 JOE 003 016 A Hospodin řváti bude z Siona, a z Jeruzaléma vydá hlas svůj, tak že se třásti budou nebesa i země; nebo Hospodin jest útočiště lidu svého, a síla synů Izraelských. 029 JOE 003 017 I zvíte, že já Hospodin jsem Bohem vaším, kterýž bydlím na Sionu, hoře svatosti své, a tak Jeruzalém bude svatý, a cizí nepůjdou přes něj více. 029 JOE 003 018 I stane se v ten čas, že hory dštíti budou mstem, a pahrbkové oplývati mlékem, a všickni potokové Judští budou plní vody, a studnice z domu Hospodinova vyjde, kteráž zapojí údolé Setim. 029 JOE 003 019 Egypt na zpuštění přijde, a země Idumejská hrozně zpuštěna bude pro násilí synům Judským činěné; nebo vylévali krev nevinnou v zemi jejich. 029 JOE 003 020 Juda pak na věky trvati bude, a Jeruzalém od národu do pronárodu. 029 JOE 003 021 A očistím ty, jejichž jsem krve neočistil; nebo Hospodin přebývá na Sionu. # # BOOK 030 AMO Amos Ámos 030 AMO 001 001 Slova Amosova, (kterýž byl mezi pastýři) z Tekoa, kteráž viděl o Izraelovi za dnů Uziáše krále Judského, a za dnů Jeroboáma syna Joasova, krále Izraelského, dvě létě před země třesením. 030 AMO 001 002 I řekl: Hospodin řváti bude z Siona, a z Jeruzaléma vydá hlas svůj, i budou kvíliti salášové pastýřů, a vyschnou pole nejvýbornější. 030 AMO 001 003 Takto praví Hospodin: Pro troji nešlechetnost Damašku, ovšem pro čtveru neodpustím jemu, proto že mlátili Galáda cepami okovanými. 030 AMO 001 004 Ale pošli oheň na dům Hazaelův, kterýžto zžíře paláce Benadadovy. 030 AMO 001 005 I polámi závoru Damašku, a vypléním obyvatele z údolí Aven, a toho, kterýž drží berlu, z domu Eden, i půjde v zajetí lid Syrský do Kir, dí Hospodin. 030 AMO 001 006 Takto praví Hospodin: Pro troji nešlechetnost Gázy, ovšem pro čtveru neslituji se nad ním, proto že je zajímajíce, v zajetí věčné podrobovali Idumejským. 030 AMO 001 007 Ale pošli oheň na zed Gázy, kterýžto zžíře paláce její, 030 AMO 001 008 A vypléním obyvatele z Azotu, i toho, kterýž drží berlu, z Aškalon, a obrátím ruku svou proti Akaron, i zahyne ostatek Filistinských, praví Panovník Hospodin. 030 AMO 001 009 Takto praví Hospodin: Pro troji nešlechetnost Týru, ovšem pro čtveru neodpustím jemu, proto že je v zajetí věčné podrobili Idumejským, a nepamatovali na smlouvu bratrskou. 030 AMO 001 010 Ale pošli oheň na zed Tyrskou, kterýžto zžíře paláce jeho. 030 AMO 001 011 Takto praví Hospodin: Pro troji nešlechetnost Edoma, ovšem pro čtveru neslituji se nad ním, proto že udusiv v sobě všecku lítostivost, stihá mečem bratra svého, a hněv jeho ustavičně rozsapává, anobrž vzteklost jeho špehuje bez přestání. 030 AMO 001 012 Ale pošli oheň na Teman, kterýžto zžíře paláce v Bozra. 030 AMO 001 013 Toto praví Hospodin: Pro troji nešlechetnost synů Ammon, ovšem pro čtveru neodpustím jemu, proto že roztínali těhotné Galádské, jen aby rozšiřovali pomezí své. 030 AMO 001 014 Ale zanítím oheň na zdi Rabba, kterýžto zžíře paláce její, s troubením v den boje a s bouří v den vichřice. 030 AMO 001 015 I půjde král jejich v zajetí, on i knížata jeho s ním, praví Hospodin. 030 AMO 002 001 Takto praví Hospodin: Pro troji nešlechetnost Moábovu, ovšem pro čtveru neodpustím jemu, proto že spálil kosti krále Idumejského na vápno. 030 AMO 002 002 Ale pošli oheň na Moába, kterýžto zžíře paláce Kariot, i umře s hlukem Moáb, s křikem a s hlasem trouby. 030 AMO 002 003 A vypléním soudce jeho, i všecka knížata jeho zmorduji s ním, praví Hospodin. 030 AMO 002 004 Takto praví Hospodin: Pro troji nešlechetnost Judovu, ovšem pro čtveru neslituji se nad ním, proto že oni pohrdají zákonem Hospodinovým, a ustanovení jeho neostříhají, a svodí se lžmi svými, jichž následovali otcové jejich. 030 AMO 002 005 Ale pošli oheň na Judu, kterýžto zžíře paláce Jeruzalémské. 030 AMO 002 006 Takto praví Hospodin: Pro troji nešlechetnost Izraelovu, ovšem pro čtveru neodpustím jemu, proto že prodávají spravedlivého za peníze, a nuzného za pár střevíců. 030 AMO 002 007 Kteříž dychtí, aby chudé s prstí smísili, a cestu tichých převracejí; nadto syn i otec vcházejí k jedné a též mladici, aby poškvrnili jména svatosti mé. 030 AMO 002 008 A na oděvu zastaveném klanějí se při každém oltáři, a víno pokutovaných pijí v domě bohů svých, 030 AMO 002 009 Ješto jsem já vyhladil Amorejského od tváři jejich, jehož vysokost byla jako vysokost cedrů. Ačkoli pevně stál jako dub, však jsem zkazil svrchu ovoce jeho, pospodu pak kořeny jeho. 030 AMO 002 010 A vás já jsem vyvedl z země Egyptské, a vyvedl jsem vás po poušti čtyřidceti let, abyste dědičně vládli zemí Amorejského. 030 AMO 002 011 A vzbuzoval jsem z synů vašich proroky, a z mládenců vašich Nazarejské. Zdaliž není tak, ó synové Izraelští? praví Hospodin. 030 AMO 002 012 Ale vy jste napájeli Nazarejské vínem, a prorokům jste zapovídali, řkouce: Neprorokujte. 030 AMO 002 013 Aj, já tlačiti budu zemi vaši tak, jako vůz těžký tlačí snopy. 030 AMO 002 014 I zahyne utíkání od rychlého, silný též neužive síly své, a udatný nevysvobodí života svého. 030 AMO 002 015 A ten, kterýž se chápá lučiště, neostojí, a čerstvý na nohy své neuteče, a ten, kterýž jezdí na koni, nevysvobodí života svého. 030 AMO 002 016 Ale i zmužilého srdce mezi nejudatnějšími nahý utíkati bude v ten den, praví Hospodin. 030 AMO 003 001 Slyšte slovo to, kteréž mluví Hospodin proti vám, synové Izraelští, proti vší té rodině, kterouž jsem vyvedl z země Egyptské, řka: 030 AMO 003 002 Toliko vás samy poznal jsem ze všeliké rodiny země, protož trestati vás budu ze všech nepravostí vašich. 030 AMO 003 003 Zdaliž půjdou dva spolu, leč by se snesli? 030 AMO 003 004 Zdaliž zařve lev v lese, když by nebylo žádné loupeže? Vydá-liž lvíček hlas svůj z peleše své, kdyby lapiti neměl? 030 AMO 003 005 Padne-liž ptáče do osídla na zem, když by žádné léčky nebylo? Bude-liž zdviženo osídlo z země, když by nic neuvázlo? 030 AMO 003 006 Zdaliž když se troubí trubou v městě, lid s strachem se nezbíhá? Zdaž když se má státi v městě co zlého, Hospodin toho známa nečiní? 030 AMO 003 007 Nečiníť zajisté Panovník Hospodin ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům. 030 AMO 003 008 Lev řve, kdož by se nebál? Panovník Hospodin velí, kdož by neprorokoval? 030 AMO 003 009 Rozhlaste po palácích v Azotu, a po palácích v zemi Egyptské, a rcete: Sbeřte se na hory Samaří, a vizte znepokojení veliká u prostřed něho a nátisk trpící v něm, 030 AMO 003 010 A že neumějí dělati upřímě, dí Hospodin. Poklady skládají z nátisku a loupeže na palácích svých. 030 AMO 003 011 Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, nepřítel, a to na zemi tuto vůkol, a tenť odejme od tebe sílu tvou, i budou rozchvátáni palácové tvoji. 030 AMO 003 012 Takto praví Hospodin: Jako když vytrhne pastýř z úst lva dva hnáty aneb kus ucha, tak vytrženi budou synové Izraelští, sedící v Samaří lhostejně na postelích, a na ložcích rozkošných. 030 AMO 003 013 Slyšte a osvědčte v domě Jákobově, dí Panovník Hospodin, Bůh zástupů, 030 AMO 003 014 Že v ten den, když Izraele trestati budu pro přestoupení jeho, navštívím také oltáře v Bethel, a odťati budou rohové oltáře, tak že spadnou na zem. 030 AMO 003 015 A udeřím domem zimním o dům letní, i zahynou domové z kostí slonových, a konec vezmou domové velicí, praví Hospodin. 030 AMO 004 001 Slyšte slovo toto, ó krávy Bázanské, kteréž jste na horách Samařských, kteréž nátisk činíte chudým, a potíráte nuzné, kteréž říkáte pánům jejich: Přineste, ať pijeme. 030 AMO 004 002 Přisáhl Panovník Hospodin skrze svatost svou, že aj, dnové jdou na vás, v nichž vezme vás na háky, a potomky vaše na udice rybářské. 030 AMO 004 003 I vyjdete mezerami, každá tak, jakž stojí, a budete rozhazovati, což na palácích, dí Hospodin. 030 AMO 004 004 Jdětež do Bethel, a buďtež poběhlci Galgala, rozmnožujte převrácenost, a přinášejte každého jitra oběti své, třetího roku desátky své. 030 AMO 004 005 A pálíce obět chvály z kvašených věcí, provolejte i oběti dobrovolné, a rozhlaste, poněvadž se vám tak líbí, ó synové Izraelští, dí Panovník Hospodin. 030 AMO 004 006 A ačkoli já dal jsem vám čistotu zubů po všech městech vašich, totiž nedostatek chleba na všech místech vašich, a však jste se ke mně neobrátili, dí Hospodin. 030 AMO 004 007 Já také zadržel jsem vám déšť, když ještě tři měsícové byli do žně, a dštil jsem na jedno město, a na druhé město jsem nedštil; jeden díl deštěm svlažen byl, a ten díl, na kterýž nepršelo, uschl. 030 AMO 004 008 A toulali se dvě i tři města k jednomu městu, aby se napili vody, aniž se napiti mohli, a však jste se neobrátili ke mně, dí Hospodin. 030 AMO 004 009 Bil jsem vás suchem a rzí; hojnost, kterouž přinášely zahrady vaše a vinice vaše, i fíkoví vaše, i olivoví vaše, pojedly housenky, a však jste se neobrátili ke mně, dí Hospodin. 030 AMO 004 010 Poslal jsem na vás mor tak jako na Egypt, zbil jsem mečem mládence vaše, v zajetí jsem vydal koně vaše, a učinil jsem, že vstupoval smrad vojsk vašich i v chřípě vaše, a však jste se neobrátili ke mně, dí Hospodin. 030 AMO 004 011 Podvrátil jsem vás, jako podvrátil Bůh Sodomu a Gomoru, tak že jste byli jako hlavně vychvácená z ohně, vždy však neobrátili jste se ke mně, dí Hospodin. 030 AMO 004 012 A protož takť učiním, ó Izraeli, a poněvadž takť učiniti míním, připraviž se vstříc Bohu svému, ó Izraeli. 030 AMO 004 013 Nebo aj, on jest sformovatel hor a stvořitel větrů, a oznamuje člověku, jaké by bylo jeho myšlení; činí z záře jitřní tmu, a šlapá po vysokostech země. Hospodin Bůh zástupů jest jméno jeho. 030 AMO 005 001 Slyšte slovo toto, kteréž já vynáším proti vám, totiž naříkání nad domem Izraelským. 030 AMO 005 002 Padneť, aniž více povstane panna Izraelská; opuštěna bude v zemi své, nebude žádného, kdo by jí pozdvihl. 030 AMO 005 003 Nebo takto praví Panovník Hospodin: V městě, z kteréhož vycházelo tisíc, zůstane sto, v tom pak, z kteréhož vycházelo sto, zůstane deset domu Izraelskému. 030 AMO 005 004 Nebo takto praví Hospodin domu Izraelskému: Hledejte mne a živi buďte. 030 AMO 005 005 A nehledejte Bethel, aniž choďte do Galgala, a do Bersabé se nesmýkejte; nebo Galgal jistotně se přestěhuje, a Bethel přijde na nic. 030 AMO 005 006 Hledejte Hospodina, (a živi buďte, aby nepronikl jako oheň domu Jozefova, a nesehltil, a nebylo by žádného, kdo by uhasil Bethelské, 030 AMO 005 007 Kteříž proměňují v pelynek soud, a spravedlnosti na zemi zanechávají, ) 030 AMO 005 008 Toho, kterýž učinil Kuřátka i Oriona, kterýž proměňuje stín smrti v jitro, a den v temnosti noční, kterýž přivolává vody mořské, a vylévá je na svrchek země, jehož jméno jest Hospodin, 030 AMO 005 009 Kterýž očerstvuje zemdleného proti silnému, tak že zemdlený do pevnosti vchází. 030 AMO 005 010 Nenávidí trescícího v bráně, a toho, kdož mluví věci pravé, v ohavnosti mají. 030 AMO 005 011 A protož, proto že loupíte chudého, a břímě obilé béřete od něho, domů z tesaného kamení nastavěli jste, ale nebudete bydliti v nich; vinic výborných naštěpovali jste, ale nebudete píti vína z nich. 030 AMO 005 012 Nebo já vím o mnohých nešlechetnostech vašich a velikých hříších vašich, že trápíte spravedlivého, berouce poctu, a nuzných při v bráně převracíte. 030 AMO 005 013 Protož rozumný v ten čas mlčeti musí, nebo čas ten zlý jest. 030 AMO 005 014 Hledejte dobrého a ne zlého, abyste živi byli, a budeť tak Hospodin Bůh zástupů s vámi, jakž pravíte. 030 AMO 005 015 Mějte v nenávisti zlé, a milujte dobré, a ustanovte v bráně soud; snad Hospodin Bůh zástupů milost učiní ostatkům Jozefovým. 030 AMO 005 016 Protož takto praví Panovník Hospodin, Bůh zástupů: Po všech ulicích bude kvílení, a na všecky strany zkřiknou: Ouvech, ouvech, a povolají oráče k pláči a kvílení s těmi, kteříž umějí naříkati. 030 AMO 005 017 Nýbrž i po všech vinicích bude kvílení, když projdu prostředkem tebe, dí Hospodin. 030 AMO 005 018 Běda těm, kteříž žádají dne Hospodinova. K čemuž jest vám ten den Hospodinův, poněvadž jest tmy a ne světla? 030 AMO 005 019 Jako když by někdo utíkal před lvem, potkal by se s ním nedvěd; aneb když by všel do domu, a zpolehna rukou svou na stěnu, ušťkl by ho had. 030 AMO 005 020 Zdali není tmy a ne světla den Hospodinův, v němž není blesku, ale mrákota? 030 AMO 005 021 Nenávidím, zavrhl jsem svátky vaše, aniž sobě chutnám slavností vašich. 030 AMO 005 022 Nebo budete-li mi obětovati zápaly a suché oběti vaše, neoblíbím jich, a na pokojné oběti krmného dobytka vašeho nepopatřím. 030 AMO 005 023 Odejmi ode mne hluk písní svých, ani hudby louten vašich nechci poslouchati. 030 AMO 005 024 Ale povalí se jako voda soud, a spravedlnost jako potok silný. 030 AMO 005 025 Zdali jste mně oběti a dary obětovali na poušti za čtyřidceti let, dome Izraelský? 030 AMO 005 026 Nýbrž nosili jste stánek Melecha vašeho a Kijuna, obrazy vaše, hvězdu boha vašeho, kteréžto věci sami jste sobě zdělali. 030 AMO 005 027 Protož přestěhuji vás dále než Damašské, praví Hospodin, jehož jméno jest Bůh zástupů. 030 AMO 006 001 Běda pokoj majícím na Sionu, a doufajícím v horu Samařskou, kteréžto hory jsou slovoutné mimo jiné u těch národů, k nimž se scházejí dům Izraelský. 030 AMO 006 002 Projděte až do Chalne, a odtud jděte do Emat veliké, a sstupte do Gát Filistinských, a shlédněte, jsou-li která království lepší nežli tato? Jest-li větší jejich kraj nežli kraj váš? 030 AMO 006 003 Kteříž smyslíte, že jest daleko den bídy, a přistavujete stolici nátisku. 030 AMO 006 004 Kteříž léhají na ložcích slonových, a rozkošně sobě počínají na postelích svých, kteříž jídají berany z stáda a telata nejtučnější, 030 AMO 006 005 Přizpěvujíce k loutně jako David, vymýšlejíce sobě nástroje muzické. 030 AMO 006 006 Kteříž pijí z bání vinných, a drahými mastmi se maží, aniž jsou čitelni bolesti pro potření Jozefovo. 030 AMO 006 007 Pročež jižť půjdou v zajetí v prvním houfu stěhujících se, a tak nastane žalost těm, kteříž sobě rozkošně počínají. 030 AMO 006 008 Přisáhl Panovník Hospodin skrze sebe samého, dí Hospodin Bůh zástupů: V ohavnosti mám pýchu Jákobovu, i paláců jeho nenávidím, pročež vydám město i vše, což v něm jest. 030 AMO 006 009 I stane se, že pozůstane-li deset osob v domě jednom, i ti zemrou. 030 AMO 006 010 A vezme někoho strýc jeho, aneb ten, kterýž mu strojí pohřeb, aby vynesl kosti z domu, a dí tomu, kdož jest v pokoji domu: Jest-liž ještě s tebou kdo? I dí: Není žádného. I řekne: Mlč, proto že nepřipomínali jména Hospodinova. 030 AMO 006 011 Nebo aj, Hospodin přikáže, a bíti bude na dům veliký přívaly, a na dům menší rozsedlinami. 030 AMO 006 012 Zdaliž koni běžeti mohou po skále? Zdaliž ji kdo orati může voly? Nebo jste proměnili soud v jed, a ovoce spravedlnosti v pelynek, 030 AMO 006 013 Vy, kteříž se veselíte, ano není z čeho, říkajíce: Zdaliž jsme svou silou nevzali sobě rohů? 030 AMO 006 014 Ale aj, já vzbudím proti vám, ó dome Izraelský, praví Hospodin Bůh zástupů, národ, kterýž vás ssouží, odtud, kudy se jde do Emat, až do potoka roviny. 030 AMO 007 001 Toto mi ukázal Panovník Hospodin, že aj, formoval kobylky, když nejprvé počala růsti otava, když aj, otava byla po královském posečení. 030 AMO 007 002 I stalo se, když snědly byliny zemské, že jsem řekl: Panovníče Hospodine, odpustiž, prosím. Kdož zůstane Jákobovi? Neboť ho maličko jest. 030 AMO 007 003 I želel Hospodin toho. Nestaneť se, řekl Hospodin. 030 AMO 007 004 Tedy ukázal mi Panovník Hospodin, a aj, Panovník Hospodin volal, že při svou povede ohněm. A spáliv propast velikou, spálil i díl. 030 AMO 007 005 Já pak řekl jsem: Panovníče Hospodine, přestaniž, prosím. Kdož zůstane Jákobovi? Neboť ho maličko jest. 030 AMO 007 006 I želel Hospodin toho. A ani toho se nestane, řekl Panovník Hospodin. 030 AMO 007 007 Potom ukázal mi, a aj, Pán stál na zdi podlé pravidla vzdělané, v jehož ruce bylo pravidlo. 030 AMO 007 008 I řekl mi Hospodin: Co vidíš, Amose? Řekl jsem: Pravidlo. I řekl Pán: Aj, já položím pravidlo u prostřed lidu svého Izraelského, nebuduť již více promíjeti jemu. 030 AMO 007 009 Nebo zpuštěny budou výsosti Izákovy, a svatyně Izraelovy zpustnou, tehdáž, když povstanu proti domu Jeroboámovu s mečem. 030 AMO 007 010 Tedy poslal Amaziáš kněz Bethelský k Jeroboámovi králi Izraelskému, řka: Spuntoval se proti tobě Amos u prostřed domu Izraelského, ta země nemohla by snésti všech slov jeho. 030 AMO 007 011 Nebo takto praví Amos: Od meče umře Jeroboám, a Izrael jistotně přestěhován bude z země své. 030 AMO 007 012 Potom řekl Amaziáš Amosovi: Ó vidoucí, ujdi, radímť, utec do země Judské, a jez tam chléb, a tam prorokuj. 030 AMO 007 013 Ale v Bethel již více neprorokuj, nebo ono svatyně králova i dům královský jest. 030 AMO 007 014 Tedy odpovídaje Amos, řekl Amaziášovi: Nebylť jsem já prorokem, ano ani synem prorockým, ale byl jsem skotákem, a česával jsem plané fíky. 030 AMO 007 015 Ale Hospodin mne vzal, když jsem chodil za stádem, a řekl mi Hospodin: Jdi, prorokuj lidu mému Izraelskému. 030 AMO 007 016 Nyní tedy slyšiž slovo Hospodinovo. Ty pravíš: Neprorokuj v Izraeli, a nekaž v domě Izákově. 030 AMO 007 017 Protož takto praví Hospodin: Žena tvá cizoložiti bude v městě, synové pak tvoji i dcery tvé od meče padnou; a země tvá provazcem dělena bude, a ty v zemi nečisté umřeš, Izrael pak jistotně přestěhován bude z země své. 030 AMO 008 001 Také mi ukázal Panovník Hospodin, a aj, byl koš ovoce letního. 030 AMO 008 002 A řekl: Co ty vidíš, Amose? I řekl jsem: Koš ovoce letního. Opět mi řekl Hospodin: Přišeltě konec lidu mému Izraelskému, nebuduť již více promíjeti jemu. 030 AMO 008 003 Pročež kvíliti budou zpěvové chrámoví v ten den, praví Panovník Hospodin. Množství mrtvých, mlče, namece na všelijaké místo. 030 AMO 008 004 Slyštež to vy, kteříž sehlcujete chudého, abyste vyhladili nuzné z země, 030 AMO 008 005 Říkajíce: Skoro-liž pomine novměsíce, abychom prodávali obilé, a sobota, abychom otevřeli obilnice, abychom ujímali efi, a přivětšovali váhy, a faleš provodili vážkami falešnými, 030 AMO 008 006 Kupujíce za peníze nuzné, a chudého za pár střevíců, nadto abychom plevy obilné prodávali? 030 AMO 008 007 Přisáhl Hospodin skrze důstojnost Jákobovu: Žeť se nezapomenu na věky na všecky skutky jejich. 030 AMO 008 008 Nad tím-liž by se netřásla i země, a nekvílil by každý, kdož přebývá na ní? Proto-liž by neměla vystoupiti všecka jako potok, a zachvácena i zatopena býti jako potokem Egyptským? 030 AMO 008 009 Anobrž stane se v ten den, praví Panovník Hospodin, učiním, že slunce zajde o poledni, a uvedu tmy na zemi v jasný den. 030 AMO 008 010 A proměním svátky vaše v kvílení, a všecky zpěvy vaše v naříkání, a způsobím to, že bude na každých bedrách žíně, a na každé hlavě lysina, a bude v zemi této kvílení jako nad jednorozeným, a poslední věci její jako den hořkosti. 030 AMO 008 011 Aj, dnové jdou, dí Panovník Hospodin, že pošli hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Hospodinových, 030 AMO 008 012 Tak že toulati se budou od moře až k moři, a od půlnoci až na východ běhati, hledajíce slova Hospodinova, však nenajdou. 030 AMO 008 013 V ten čas umdlévati budou panny krásné, ano i mládenci tou žízní, 030 AMO 008 014 Kteříž přisahají skrze ohavnost Samařskou, a říkají: Živť jest Bůh tvůj, ó Dan, a živa jest cesta Bersabé. I padnou, a nepovstanou více. 030 AMO 009 001 Viděl jsem Pána, an se postavil na oltáři a řekl: Udeř v makovici, až se zatřesou ty veřeje, a rozetni je všecky od vrchu jejich, ostatek pak mečem zmorduji. Neutečeť žádný z nich, aniž kdo z nich bude, ješto by toho znikl. 030 AMO 009 002 Byť se pak do země zakopali, i odtud by je ruka má vzala; pakli by vstoupili do nebe, i odtud bych je strhl. 030 AMO 009 003 A jestliže by se schovali na vrchu Karmele, vyhledám a vezmu je odtud; pakli by se skryli před očima mýma na dně moře, přikáži hadu, aby je i odtud vyhryzl. 030 AMO 009 004 Pakliť by šli v zajetí před nepřátely svými, i tam přikáži meči, aby je zmordoval; obrátím zajisté oko své proti nim k zlému, a ne k dobrému. 030 AMO 009 005 Nebo Panovník Hospodin zástupů když se jen dotkne země, rozplývá se, a kvílí všickni přebývající na ní, a vystupuje všecka jako potok, a zatopena bývá jako potokem Egyptským, 030 AMO 009 006 Kterýž vzdělal na nebesích paláce své, a zástup svůj na zemi sšikoval, kterýž může zavolati vody mořské, a vyliti ji na svrchek země, jehož jméno jest Hospodin. 030 AMO 009 007 Zdaliž nejste podobni synům Mouřenínů přede mnou, ó synové Izraelovi? dí Hospodin. Zdaliž jsem Izraele nevyvedl z země Egyptské, tak jako Filistinské z Kaftor, a Syrské z Kir? 030 AMO 009 008 Aj, oči Panovníka Hospodina proti království tomuto hřešícímu, abych je vyhladil se svrchku země, a však nevyhladím docela domu Jákobova, dí Hospodin. 030 AMO 009 009 Nebo aj, já přikázal jsem, a budu zmítati domem Izraelským mezi všemi národy, tak jako zmítáno bývá na říčici, tak že ani kameníčko nepropadne na zem. 030 AMO 009 010 Mečem zbiti budou všickni hříšníci z lidu mého, kteříž říkají: Nepřiblížíť se, aniž potká nás to zlé. 030 AMO 009 011 V ten den zdvihnu stánek Davidův, kterýž klesá, a zahradím mezery jeho, a zbořeniny jeho opravím, a vzdělám jej jako za dnů starodávních, 030 AMO 009 012 Aby dědili s ostatky Idumejských a se všechněmi národy, nad kterýmiž jest vzýváno jméno mé, dí Hospodin, kterýž to učiní. 030 AMO 009 013 Aj, dnové jdou, dí Hospodin, že postihati bude oráč žence, a ten, kdož tlačí hrozny, rozsevače, hory pak dštíti budou mstem, a všickni pahrbkové oplývati. 030 AMO 009 014 Přivedu také zase zajatý lid svůj Izraelský, a vystavějí města zpuštěná, aby v nich bydlili; a budou štěpovati vinice, a píti víno jejich, nadělají i zahrad, a jísti budou ovoce jejich. 030 AMO 009 015 A tak je štípím v zemi jejich, že nebudou vykořeněni více z země své, kterouž jsem dal jim, praví Hospodin Bůh tvůj. # # BOOK 031 OBA Obadiah Obadiáš 031 OBA 001 001 Vidění Abdiášovo. Takto praví Panovník Hospodin o zemi Idumejské: Pověst jsme slyšeli od Hospodina, a legáta k národům vyslaného: Nuže, povstaňmež k boji proti ní. 031 OBA 001 002 Aj, způsobím to, abys byl nejšpatnější mezi národy, a abys byl v náramném pohrdání. 031 OBA 001 003 Pýcha srdce tvého zklamá tě, ó ty, kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních, v převysokém obydlí svém, říkaje v srdci svém: Kdož by mne strhl na zem? 031 OBA 001 004 Bys pak vysoko udělal jako orlice, nýbrž bys mezi hvězdami položil hnízdo své, i odtud strhnu tě, praví Hospodin. 031 OBA 001 005 Kterak jsi popléněn? Zdali zloději přišli na tebe? Zdali loupežníci noční? Zdaliž by kradli přes spotřebu svou? Kdyby ti, kteříž zbírají víno, přišli na tebe, zdaž by nepozůstavili aspoň paběrků? 031 OBA 001 006 Jakť jsou vystiženy věci Ezau, vyhledáni pokladové jeho! 031 OBA 001 007 Až ku pomezí vystrčí tě všickni, s kterýmiž smlouvu máš; podvedou tě, zmocní se tebe ti, s nimiž pokoj máš; náchlebníci tvoji udělajíť ránu zrádně, již nebude lze vyrozuměti. 031 OBA 001 008 Zdaliž v ten den, praví Hospodin, nevyhladím moudrých z země Idumejské, a rozumných s hory Ezau? 031 OBA 001 009 I budou se děsiti udatní tvoji, ó Temane, proto, že poraženi jsouce, vypléněni budou všickni s hory Ezau. 031 OBA 001 010 Pro nátisk bratru tvému Jákobovi činěný přikryje tě hanba, a vypléněn budeš na věčnost. 031 OBA 001 011 Stál jsi v ten den naproti, a když zajímali cizí vojsko jeho, a když cizozemci vcházeli do bran jeho, a o Jeruzalém metali losy, ty jsi také byl jako jeden z nich. 031 OBA 001 012 Nedívejž se tedy na den bratra svého, na den zajetí jeho, aniž se vesel nad syny Judskými v den zahynutí jejich, aniž pyšně mluv ústy svými v den úzkosti. 031 OBA 001 013 Nevcházej do brány lidu mého v den bídy jejich, aniž se dívej trápení jeho v den bídy jeho, a nechtěj sahati na statek jeho v den bídy jeho. 031 OBA 001 014 Aniž stůj při mezeře, abys hubil ty, kteříž z nich ucházejí, aniž vydávej nepříteli v moc těch, kteříž z nich pozůstali v den úzkosti. 031 OBA 001 015 Nebo blízko jest den Hospodinův proti všechněm těm národům. Jakž jsi činil, tak se stane tobě, odplata tvá navrátí se na hlavu tvou. 031 OBA 001 016 Nebo poněvadž vy na mé hoře svaté píti budete, nadtoť píti budou všickni národové ustavičně. Píti, pravím, a požírati budou, až budou, jako by jich nebylo. 031 OBA 001 017 Na hoře pak Sion bude vysvobození, a bude svatá, a tak dědičně držeti bude dům Jákobův dědictví svá. 031 OBA 001 018 I bude dům Jákobův oheň, a dům Jozefův plamen, dům pak Ezau plevy, i rozpálí se na ně a sehltí je, aniž kdo pozůstane z domu Ezau; nebo Hospodin mluvil. 031 OBA 001 019 A tak děditi budou v krajině polední s horou Ezau, i v rovině s Filistinskými; vládnouti také budou krajinou Efraimovou i krajinou Samařskou, a Beniaminovou i Galádskou. 031 OBA 001 020 I zajaté vojsko toto synů Izraelských v tom, což bylo Kananejských až do Sarepty, zajatí pak Jeruzalémští v tom, což jest na konci panství, děditi budou s městy na poledne. 031 OBA 001 021 I vstoupí vysvoboditelé na horu Sion, aby soudili horu Ezau, a tak bude Hospodinovo království. # # BOOK 032 JON Jonah Jonáš 032 JON 001 001 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi synu Amaty, řkoucí: 032 JON 001 002 Vstaň, jdi do Ninive města toho velikého, a volej proti němu; neboť jest vstoupila nešlechetnost jejich před oblíčej můj. 032 JON 001 003 Ale Jonáš vstal, aby utekl do Tarsu od tváři Hospodinovy. A přišed do Joppe, našel lodí, ana jde do Tarsu, a zaplativ od ní, vstoupil na ni, aby se plavil s nimi do Tarsu od tváři Hospodinovy. 032 JON 001 004 Ale Hospodin vzbudil vítr veliký na moři. I stala se bouře veliká na moři, až se domnívali, že se lodí ztroskoce. 032 JON 001 005 A bojíce se plavci, volali jeden každý k bohu svému, a vyhazovali to, což měli na lodí, do moře, aby sobě tím polehčili. Jonáš pak byl sešel k bokům lodí, a položiv se, spal tvrdě. 032 JON 001 006 Tedy přišed k němu správce lodí, řekl jemu: Což ty děláš, ospalče? Vstaň, volej k Bohu svému. Snad ten Bůh rozpomene se na nás, abychom nezahynuli. 032 JON 001 007 I řekli jeden druhému: Poďte, vrzme losy, abychom zvěděli, pro koho to zlé přišlo na nás. Tedy metali losy, a padl los na Jonáše. 032 JON 001 008 I řekli jemu: Pověz nám medle, pro koho toto zlé na nás? Jaký jest obchod tvůj, a odkud jdeš? Z které jsi země a z kterého národu? 032 JON 001 009 I řekl jim: Hebrejský jsem, a Hospodina Boha nebes, kterýž učinil moře i zemi, já ctím. 032 JON 001 010 Pročež báli se ti muži bázní velikou, a dověděvše se muži ti, že od tváři Hospodinovy utíká, (nebo jim byl oznámil, ) řekli jemu: Což jsi to učinil? 032 JON 001 011 Řekli ještě k němu: Což máme učiniti s tebou, aby se moře spokojilo? (Nebo moře vždy více a více bouřilo se.) 032 JON 001 012 Jimžto řekl: Vezměte mne, a uvrzte mne do moře, a utichne moře před vámi; nebo já vím, že příčinou mou bouře tato veliká jest proti vám. 032 JON 001 013 Ale muži ti statečně táhli, chtíce k břehu přistati, však nemohli; nebo moře vždy více a více se bouřilo proti nim. 032 JON 001 014 I zvolali k Hospodinu, řkouce: Prosímeť, ó Hospodine, abychom nezahynuli pro smrt člověka tohoto, aniž na nás vyhledávej krve nevinné; nebo ty, ó Hospodine, jakž chceš, tak činíš. 032 JON 001 015 Tedy vzavše Jonáše, uvrhli ho do moře. I přestalo moře bouřiti se. 032 JON 001 016 Pročež báli se muži ti bázní velikou Hospodina, a obětovali obět Hospodinu, a sliby činili. 032 JON 001 017 Nastrojil pak byl Hospodin rybu velikou, aby požřela Jonáše. I byl Jonáš v střevách té ryby tři dni a tři noci. 032 JON 002 001 I modlil se Jonáš Hospodinu Bohu svému v střevách té ryby, 032 JON 002 002 A řekl: Z ssoužení svého volal jsem k Hospodinu, a ozval se mi; z břicha hrobu křičel jsem, a vyslyšel jsi hlas můj. 032 JON 002 003 Nebo jsi mne uvrhl do hlubiny, do prostřed moře, a řeka obklíčila mne; všecka vlnobití tvá i rozvodnění tvá na mne se svalila. 032 JON 002 004 Bylť jsem již řekl: Vyhnán jsem od očí tvých, ale ještěť pohledím na tvůj svatý chrám. 032 JON 002 005 Obklíčily mne vody až k duši, propast obklíčila mne, lekno otočilo se okolo hlavy mé. 032 JON 002 006 Až k spodkům hor dostal jsem se, země závorami svými zalehla mi na věčnost, ty jsi však vysvobodil od porušení život můj, ó Hospodine Bože můj. 032 JON 002 007 Když se svírala ve mně duše má, na Hospodina jsem se rozpomínal, i přišla k tobě modlitba má do chrámu svatého tvého. 032 JON 002 008 Kteříž ostříhají marností pouhých, dobroty Boží se zbavují. 032 JON 002 009 Já pak s hlasem díkčinění obětovati budu tobě; což jsem slíbil, splním. Hojné vysvobození jest u Hospodina. 032 JON 002 010 Rozkázal pak byl Hospodin rybě té, i vyvrátila Jonáše na břeh. 032 JON 003 001 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé, řkoucí: 032 JON 003 002 Vstaň, jdi do Ninive města toho velikého, a kaž proti němu to, což já poroučím tobě. 032 JON 003 003 Tedy vstav Jonáš, šel do Ninive podlé slova Hospodinova. (Bylo pak Ninive město velmi veliké, cesty tří dnů.) 032 JON 003 004 A jakž počal byl Jonáš jíti po městě cestou dne jednoho a volati, pravě: Po čtyřidcíti dnech Ninive vyvráceno bude, 032 JON 003 005 Tedy uvěřili Ninivitští Bohu, a vyhlásivše půst, oblékli se v žíně, od největšího z nich až do nejmenšího z nich. 032 JON 003 006 Nebo jakž došla ta řeč krále Ninivitského, vstav s trůnu svého, složil s sebe oděv svůj, a přioděv se žíní, seděl v popele. 032 JON 003 007 A dal provolati a oznámiti v Ninive z usouzení královského i knížat svých, takto řka: Lidé i hovada, volové i ovce, neokoušejte ničeho, nepaste se, ani vody nepíte. 032 JON 003 008 Ale přiodějte se žíněmi lidé i hovada, a volejte k Bohu horlivě, a odvrať se jeden každý od cesty své zlé, i loupeže, kteráž jest v rukou jeho. 032 JON 003 009 Kdo ví, neobrátí-li se a nebude-li želeti toho Bůh; neodvrátí-li se, pravím, od prchlivosti hněvu svého, abychom nezahynuli. 032 JON 003 010 I viděl Bůh skutky jejich, že se odvrátili od cesty své zlé, a lítost měl Bůh nad tím zlým, kteréž řekl učiniti jim. A neučinil. 032 JON 004 001 I mrzelo to Jonáše velmi, a rozpálen byl hněv jeho. 032 JON 004 002 Pročež modlil se Hospodinu a řekl: Prosím, Hospodine, zdaliž jsem toho neřekl, když jsem ještě byl v zemi své? Protož jsem pospíšil uteci do Tarsu; nebo jsem věděl, že jsi ty Bůh milostivý a lítostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství, a kterýž lituješ zlého. 032 JON 004 003 Nyní tedy, ó Hospodine, vezmi, prosím, duši mou ode mne; nebo lépe jest mi umříti nežli živu býti. 032 JON 004 004 I řekl Hospodin: Jest-liž to dobře, že tak horlíš? 032 JON 004 005 Nebo vyšel byl Jonáš z města, a seděl na východ proti městu, a udělav sobě tu boudu, seděl pod ní v stínu, ažby viděl, co se bude díti s tím městem. 032 JON 004 006 Přistrojil pak byl Hospodin Bůh břečtan, kterýž vyrostl nad Jonáše, aby zastěňoval hlavu jeho, a chránil ho před horkem. I radoval se Jonáš z toho břečtanu radostí velikou. 032 JON 004 007 V tom nazejtří v svitání nastrojil Bůh červa, kterýž ranil ten břečtan, tak že uschl. 032 JON 004 008 I stalo se, že když vzešlo slunce, nastrojil Bůh vítr východní žhoucí, a bilo slunce na hlavu Jonášovu, tak že umdléval, a žádal sobě, aby umřel, řka: Lépeť mi jest umříti nežli živu býti. 032 JON 004 009 I řekl Bůh Jonášovi: Jest-liž to dobře, že se tak hněváš pro ten břečtan? Kterýžto řekl: An dobře jest, že se hněvám až na smrt. 032 JON 004 010 Jemuž řekl Hospodin: Ty lituješ toho břečtanu, o němž jsi nepracoval, aniž jsi ho k zrostu přivedl, kterýž za jednu noc zrostl, a jedné noci zahynul, 032 JON 004 011 A já abych nelitoval Ninive města tak velikého, v němž jest více nežli sto a dvadceti tisíc lidí, kteříž neznají rozdílu mezi pravicí svou a levicí svou, a dobytka mnoho? # # BOOK 033 MIC Micah Micheáš 033 MIC 001 001 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Micheášovi Moraštickému za dnů Jotama, Achasa a Ezechiáše králů Judských, kteréž u vidění slyšel o Samaří a Jeruzalému. 033 MIC 001 002 Slyšte všickni lidé napořád, pozoruj země, i což na ní jest, a nechť jest Panovník Hospodin proti vám svědkem, Panovník z chrámu svatosti své. 033 MIC 001 003 Nebo aj, Hospodin vyjde z místa svého, a sstoupě, šlapati bude po vysokostech země. 033 MIC 001 004 I budou se rozplývati hory pod ním, a údolé se roztrhovati, tak jako vosk od ohně, a jako vody mající spád dolů, 033 MIC 001 005 A to všecko pro Jákobovo zpronevěření, a pro hříchy domu Izraelského. Kdo jest příčina zpronevěření Jákobova? Zdali ne Samaří? A kdo výsostí Judských: Zdali ne Jeruzalém? 033 MIC 001 006 Protož obrátím Samaří v hromadu rumu, k štípení vinic, a svalím do údolí kamení její, i základy její odkryji. 033 MIC 001 007 A všecky rytiny její ztlučeny budou, i všickni darové její ohněm spáleni, a všecky modly její obrátím v pustinu. Nebo ze mzdy nevěstčí toho nashromáždila, protož se zase ke mzdě nevěstčí to navrátí. 033 MIC 001 008 Nad čímž kvíliti a naříkati budu, chodě svlečený a nahý, vydám se v naříkání jako drakové, a v kvílení jako mladé sovy, 033 MIC 001 009 Proto že zneduživěla od ran svých, a že přišlo to až k Judovi, dosáhlo až k bráně lidu mého, až do Jeruzaléma. 033 MIC 001 010 Neoznamujtež v Gát, aniž hned plačte; v domě Ofra v prachu se válej. 033 MIC 001 011 Ty, kteráž bydlíš v Safir, zajdi, obnaženou majíc hanbu. Nevyjdeť ta, kteráž bydlí v Zaanan pro kvílení v Betezel, od vás maje živnost svou. 033 MIC 001 012 Bude, pravím, bolestiti pro dobré věci obyvatelkyně Marót, proto že sstoupí zlé od Hospodina až do brány Jeruzalémské. 033 MIC 001 013 Zapřáhni do vozu rychlé koně, obyvatelkyně Lachis, kteráž jsi původ hřícha dceři Sionské; nebo v tobě nalezena jsou přestoupení Izraelova. 033 MIC 001 014 Protož pošleš dary své s Morešet v Gát; domové Achzib zklamají krále Izraelské. 033 MIC 001 015 Ó obyvatelkyně Maresa, i toběť tudíž přivedu dědice; až do Adulam přijde, k slávě Izraelské. 033 MIC 001 016 Učiniž sobě lysinu, a ohol se pro syny rozkoší svých; rozšiř lysinu svou jako orlice, nebo stěhují se od tebe. 033 MIC 002 001 Běda těm, kteříž vymýšlejí nepravost a ukládají zlé na ložcích svých, a na úsvitě ráno vykonávají je, když jest v moci rukou jejich. 033 MIC 002 002 Požádají polí, i vydírají, takž i domů, a odjímají; a tak provozují moc nad mužem i domem jeho, nad jedním každým i dědictvím jeho. 033 MIC 002 003 Protož takto praví Hospodin: Aj, já myslím proti čeledi té věc zlou, odkudž nevyňmete hrdel vašich, aniž budete choditi vysokomyslně; nebo čas zlý bude. 033 MIC 002 004 V ten den užívati budou o vás přísloví, a naříkati budou naříkáním žalostným, řkouce: Do cela zpuštěni jsme, podíl lidu mého proměnil. Jaktě mi jej odjal, a vzav pole naše, rozdělil! 033 MIC 002 005 Protož nebudeš míti, kdožť by vztáhl provazec na los v shromáždění Hospodinovu. 033 MIC 002 006 Neprorokujte. Budou prorokovati, ale nebudou těmto prorokovati, a neponesou pohanění. 033 MIC 002 007 Ó kteráž sloveš domem Jákobovým, zdali do těsna vehnán býti má duch Hospodinův? To-liž by skutkové jeho byli? Zdaliž slova má nejsou dobrá tomu, kdož upřímě chodí? 033 MIC 002 008 Včera byl lidem mým, již jako nepřítel povstává. Majíce oděv, plášť strhujete s těch, kteříž chodí bezpečně, vyhýbajíce se bitvě. 033 MIC 002 009 Manželky lidu mého vyháníte z domu rozkoší jejich, od dítek jejich odjímáte slávu mou na věky. 033 MIC 002 010 Vstaňte a odejděte, neboť tato není sídlem pro nečistotu. Ztratí vás, a to ztracením jistým. 033 MIC 002 011 Jestliže za proroka se vydávaje a lež mluvě, říká: Budu tobě prorokovati o víně aneb o nápoji opojujícím, takový bývá prorokem lidu tohoto. 033 MIC 002 012 Jistotně zberu tě, Jákobe, docela, jistotně shromáždím ostatky Izraele, a seženu je v hromadu jako ovce v Bozra, jako stádo do prostřed ovčince jeho, i vzejde hluk od lidu. 033 MIC 002 013 Vstoupí ten, kterýž prolamovati bude před nimi. Prolomí, a projdou bránu, a vyjdou skrze ni; ano i král jejich půjde před nimi, a Hospodin na špici jejich. 033 MIC 003 001 Protož pravím: Slyštež již přední v Jákobovi, a vůdcové domu Izraelského: Zdaliž vy nemáte povědomi býti soudu? 033 MIC 003 002 Nenávidí dobrého a milují zlé, sdírají s lidu kůži jejich, a maso jejich s kostí jejich. 033 MIC 003 003 A jedí maso lidu mého, a kůži jejich s nich svláčejí, i kosti jejich rozlamují, a rozdělují jako do hrnce, a jako maso do kotlíku. 033 MIC 003 004 Tehdy volati budou k Hospodinu, a nevyslyší jich, ale skryje tvář svou před nimi v ten čas, tak jakž oni vykonávali zlá předsevzetí svá. 033 MIC 003 005 Takto praví Hospodin o těch prorocích, kteříž v blud uvodí lid můj, a hryzouce zuby svými, vyhlašují pokoj, a proti tomu, kdož by jim nic do úst nedal, válku vyzdvihují. 033 MIC 003 006 A protož obrátí se vám vidění v noc, a předpovídání vaše v tmu; nebo zajde slunce těm prorokům, a zatmí se jim den. 033 MIC 003 007 I budou se hanbiti ti vidoucí, a styděti ti věštci, a zastrou bradu svou všickni napořád, proto že nebude žádné odpovědi Boží. 033 MIC 003 008 Ale já naplněn jsem silou Ducha Hospodinova, a soudem i udatností, abych oznámil Jákobovi zpronevěření jeho, a Izraelovi hřích jeho. 033 MIC 003 009 Slyštež již toto přední v domě Jákobově, a vůdcové domu Izraelského, kteříž v ošklivosti mají soud, a cožkoli jest pravého, převracejí: 033 MIC 003 010 Každý vzdělává Sion vraždami, a Jeruzalém nepravostí. 033 MIC 003 011 Jehož přední podlé darů soudí, a kněží jeho ze mzdy učí, a proroci jeho z peněz hádají, a však na Hospodina zpoléhají, říkajíce: Zdaliž Hospodina není u prostřed nás? Nepřijdeť na nás nic zlého. 033 MIC 003 012 A protož vaší příčinou Sion jako pole orán bude, a Jeruzalém v hromady obrácen bude, a hora domu toho v vysoké lesy. 033 MIC 004 001 Ale stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní národové. 033 MIC 004 002 A půjdou lidé mnozí, říkajíce: Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu, totiž do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. 033 MIC 004 003 Onť bude souditi mezi národy mnohými, a trestati bude národy silné za dlouhé časy. I skují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji. 033 MIC 004 004 Ale seděti bude každý pod vinným kmenem svým, a pod fíkovím svým, a nebude žádného, kdo by přestrašil; nebo ústa Hospodina zástupů mluvila. 033 MIC 004 005 Všickni zajisté národové choditi budou jeden každý ve jménu boha svého, ale my choditi budeme ve jménu Hospodina Boha našeho na věky věků. 033 MIC 004 006 V ten den, dí Hospodin, zberu zase kulhavou, a zahnanou shromáždím, i tu, kteréž jsem zle činil. 033 MIC 004 007 I dám té kulhavé potomky, a pryč zahnané národ silný, a bude kralovati Hospodin nad nimi na hoře Sion od tohoto času až na věky. 033 MIC 004 008 A tak ty věže bravná, bašto dcery Sionské, až k tobě přijde, přijde, pravím, panování první, a království k dceři Jeruzalémské. 033 MIC 004 009 Pročež nyní tak velice křičíš? Zdaliž není žádného krále v tobě? Zdali rádce tvůj zahynul, že tě zachvátila bolest jako rodičku? 033 MIC 004 010 Pracujž ku porodu a úpěj, dcero Sionská, jako rodička; nebo již vyjdeš z města, a budeš bydliti na poli, a přijdeš až do Babylona. Tam vytržena budeš, tam tě vykoupí Hospodin z ruky nepřátel tvých. 033 MIC 004 011 Sbírajíť se nyní sic proti tobě národové mnozí, říkající: Nechť jest poškvrněn Sion, a nechť se podívají na to oči naše. 033 MIC 004 012 Však oni neznají myšlení Hospodinových, aniž rozumějí radě jeho, že je shromažďuje jako snopy na humno. 033 MIC 004 013 Vstaniž a mlať, dcero Sionská; nebo rok tvůj učiním železný, a kopyta tvá učiním ocelivá. I zetřeš národy mnohé, a posvětím Hospodinu jmění jejich, a zboží jejich Pánu vší země. 033 MIC 005 001 Sbeřiž se nyní po houfích, ó záškodnice, oblehni nás, nechať bijí holí v líce soudce Izraelského. 033 MIC 005 002 A ty Betléme Efrata, jakžkoli jsi nejmenší mezi tisíci Judskými, z tebe mi vyjde ten, kterýž má býti Panovníkem v Izraeli, a jehož východové jsou od starodávna, ode dnů věčných. 033 MIC 005 003 Protož, ač je vydá v rozptýlení, ažby ta, kteráž rodí, porodila, však ostatek bratří jeho navrátí se s syny Izraelskými. 033 MIC 005 004 I stane a pásti bude v síle Hospodinově, a u velebnosti jména Hospodina Boha svého. I budou bydliti, nebo již velikomocný bude až do končin země. 033 MIC 005 005 I budeť takový pokoj, že když Assur přitáhne do země naší, a šlapati bude po palácích našich, tedy postavíme proti němu sedm pastýřů, a osmero knížat z lidu, 033 MIC 005 006 Kteříž spasou zemi Assyrskou mečem, a zemi Nimrodovu v pomezích jejích. A tak vytrhne od Assura, když přitáhne do země naší, a šlapati bude po našem pomezí. 033 MIC 005 007 A protož ostatkové Jákobovi u prostřed národů mnohých budou jako rosa od Hospodina, jako tiší dešťové skrápějící bylinu, jichž neočekává od žádného, aniž čeká od synů lidských. 033 MIC 005 008 Budou též ostatkové Jákobovi mezi pohany, a u prostřed národů mnohých, jako lev mezi zvěří divokou, jako mladý lev mezi stády ovec. Kterýžto když jde, a pošlapává, i lapá, není žádného, kdo by vytrhl. 033 MIC 005 009 Vyvýšiť se ruka tvá nad tvými nepřátely, a všickni protivníci tvoji vypléněni budou. 033 MIC 005 010 I stane se v ten den, dí Hospodin, že vypléním koně tvé z prostředku tvého, a zkazím vozy tvé. 033 MIC 005 011 A vypléním města země tvé, a rozbořím všecky pevnosti tvé. 033 MIC 005 012 Vypléním též kouzly z tebe, a planetářů nebude v tobě. 033 MIC 005 013 Zahladím i rytiny tvé, i obrazy tvé z prostředku tvého, a nebudeš se klaněti více dílu rukou svých. 033 MIC 005 014 Vykořením i háje tvé z prostředku tvého, a zkazím nepřátely tvé. 033 MIC 005 015 A tak v hněvu a v prchlivosti vykonám pomstu nad těmi národy, kteříž nebyli poslušni. 033 MIC 006 001 Slyštež nyní, co praví Hospodin: Vstaň, suď se s těmito horami, a nechť slyší pahrbkové hlas tvůj. 033 MIC 006 002 Slyštež hory rozepři Hospodinovu, i nejpevnější základové země; nebo má rozepři Hospodin s lidem svým, a proti Izraelovi odpor povede. 033 MIC 006 003 Lide můj, cožť jsem učinil? A čím jsem tě obtěžoval? Vydej svědectví proti mně. 033 MIC 006 004 Ješto jsem tě vyvedl z země Egyptské, a z domu služebníků vykoupil jsem tě, a poslal jsem před tváří tvou Mojžíše, Arona a Marii. 033 MIC 006 005 Lide můj, rozpomeň se nyní, jakou radu skládal Balák král Moábský, a co jemu odpovídal Balám syn Beorův, od Setim až do Galgala, abys poznal hojnou spravedlnost Hospodinovu. 033 MIC 006 006 Čímž předejdu Hospodina? Skloniti-liž se mám před Bohem nejvyšším? Předejdu-liž ho zápaly, volky ročními? 033 MIC 006 007 Zalíbí-liž sobě Hospodin v tisících skopců, v mnohokrát desíti tisících potoků oleje? Dám-liž prvorozeného svého za přestoupení své, plod života svého za hřích duše své? 033 MIC 006 008 Oznámiltě tobě, ó člověče, co jest dobrého, i čehož Hospodin vyhledává od tebe, jediné, abys činil soud, a miloval milosrdenství, a pokorně chodil s Bohem svým. 033 MIC 006 009 Hlas Hospodinův na město volá (ale sám rozumný spatřuje jméno tvé, ): Slyštež o metle, a kdo ji uložil. 033 MIC 006 010 Ještě-liž jsou v domě bezbožného pokladové nespravedliví, a míra nespravedlivá a ohavná? 033 MIC 006 011 Zdaliž ospravedlniti mám vážky nepravé, a v pytlíku kamení falešné? 033 MIC 006 012 Bohatí jeho plní jsou nátisku, a obyvatelé jeho mluví lež, a jazyk jejich lstivý jest v ústech jejich. 033 MIC 006 013 Pročež i já také nemoc dopustím, bíti a pléniti tě budu pro hříchy tvé. 033 MIC 006 014 Ty budeš jísti, a nenasytíš se, a snížení tvé bude u prostřed tebe. Vyneseš zajisté, ale neodneseš, a co vyneseš, vydám pod meč. 033 MIC 006 015 Ty budeš síti, ale nebudeš žíti; ty tlačiti budeš olivky, ale nebudeš se pomazovati olejem, i mest, ale nebudeš píti vína. 033 MIC 006 016 Nebo snažně ostříhá ustanovení Amri, i každého skutku domu Achabova, a spravujete se radami jejich, tak abych tě vydal v zpuštění, a obyvatele jeho v posměch. A protož pohanění lidu mého ponesete. 033 MIC 007 001 Běda mně, že jsem jako paběrek úrod letních, jako paběrkové po vinobraní. Není žádného hroznu k jídlu, prvotiny z ovoce žádá duše má. 033 MIC 007 002 Zahynul pobožný z země této, a upřímého mezi lidmi není žádného; všickni napořád o vylití krve úklady činí, jeden každý bratra svého loví sítí. 033 MIC 007 003 Co zlého oběma rukama páchají, to aby za dobré počteno bylo. Kníže žádá, a soudce z úplatku soudí, a kdož veliký jest, ten mluví převrácenost duše své, a v hromadu ji pletou. 033 MIC 007 004 Nejlepší z nich jest jako bodlák, nejupřímější převyšuje trní. Přicházíť den strážných tvých, navštívení tvé přichází; jižť nastane zpletení jejich. 033 MIC 007 005 Nedověřujte se příteli, nedoufejte v vůdce; před tou, jenž leží v lůnu tvém, ostříhej dveří úst svých. 033 MIC 007 006 Nebo syn v lehkost uvodí otce, dcera povstává proti mateři své, nevěsta proti svegruši své, a nepřátelé jednoho každého jsou vlastní jeho. 033 MIC 007 007 Protož já na Hospodina vyhlédati budu, očekávati budu na Boha spasení svého, vyslyšíť mne Bůh můj. 033 MIC 007 008 Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má. Upadla-liť jsem, povstanu; sedím-liť v temnostech, svítí mi Hospodin. 033 MIC 007 009 Zůřivost Hospodinovu ponesu, nebo jsem proti němu zhřešila, až se vždy zasadí o mou při, a mne zastane. Vyvedeť mne na světlo, budu viděti spravedlnost jeho. 033 MIC 007 010 Uzříť to nepřítelkyně má, a přikryje ji hanba, ješto mi říká: Kdež jest Hospodin Bůh tvůj? Oči mé podívají se na ni; jižť bude rozšlapána jako bláto na ulicích. 033 MIC 007 011 Toho dne, v němž vystaveny budou hradby tvé, toho dne daleko se rozejde výpověd. 033 MIC 007 012 Toho dne k tobě přicházeti budou i z Assyrské země až do pevností, a od pevností až k řece, a od moře k moři, a od hory k hoře. 033 MIC 007 013 A však země tato zpuštěna bude pro obyvatele své, pro ovoce činů jejich. 033 MIC 007 014 Pasiž lid svůj berlou svou, stádce dědictví svého, kteréž přebývá osamělé v lese u prostřed polí, ať spasou Bázan a Galád jako za dnů starodávních, 033 MIC 007 015 Jako za dnů v nichž jsi vyšel z země Egyptské. Ukáži jemu divné věci. 033 MIC 007 016 Což vidouce národové, styděti se budou za všecku sílu svou; vloží ruku na ústa, a uši jejich ohlechnou. 033 MIC 007 017 Lízati budou prach jako had, a jako hadové zemští s třesením polezou z děr svých; k Hospodinu Bohu našemu, předěšeni jsouce, poběhnou, a báti se tebe budou. 033 MIC 007 018 Kdo jest Bůh silný podobný tobě, kterýž by snímal nepravost a promíjel přestoupení ostatkům dědictví svého, kterýž by nedržel na věky hněvu svého, proto že líbost má v slitování se? 033 MIC 007 019 Navrátě se, slituje se nad námi, podmaní nepravosti naše; nýbrž uvržeš do hlubin mořských všecky hříchy naše. 033 MIC 007 020 Pravdomluvným se ukážeš Jákobovi, milosrdným Abrahamovi, jakož jsi přisáhl otcům našim ode dnů starodávních. # # BOOK 034 NAH Nahum Náhum 034 NAH 001 001 Břímě Ninive: Kniha vidění Nahuma Elkošského. 034 NAH 001 002 Hospodin jest Bůh horlivý a mstitel, mstitel jestiť Hospodin, a zůřivý. Hospodin uvodí pomstu na protivníky své, a drží hněv proti nepřátelům svým. 034 NAH 001 003 Hospodin dlouhočekající jest a velikomocný, však nikoli neospravedlňuje vinného. U vichru a bouři jest cesta Hospodinova, a oblak jest prach noh jeho. 034 NAH 001 004 Když domlouvá moři, vysušuje je, i všecky řeky vysušuje; chřadne Bázan i Karmel, i květ Libánský chřadne. 034 NAH 001 005 Hory se třesou před ním, a pahrbkové se rozplývají, země pak hoří před tváří jeho, i okršlek zemský a všickni, kteříž přebývají na něm. 034 NAH 001 006 Před rozhněváním jeho kdo ostojí? A kdo se postaví proti prchlivosti hněvu jeho? Prchlivost jeho vylévá se jako oheň, a skály vyvracejí se před ním. 034 NAH 001 007 Dobrýť jest Hospodin, silou jest v den ssoužení, a zná ty, kdož v něho doufají. 034 NAH 001 008 Protož povodní prudkou konec učiní místu jeho, a nepřátely Boží stihati budou temnosti. 034 NAH 001 009 Co myslíte proti Hospodinu? Onť konec učiní, nezdvihne druhé rány. 034 NAH 001 010 Nebo rovně jako trní spleteni jsouce, a jako vínem opojeni, jako strniště suché docela sehlceni budou. 034 NAH 001 011 Z tebeť vyšel ten, kterýž myslí proti Hospodinu zlé, rádce nešlechetný. 034 NAH 001 012 Takto dí Hospodin: Byť se byli pokojně měli, byliť by tak v rozšíření zůstali aneb by toliko přemrštěni byli; i bylo by to pominulo, a netrápil bych jich více, tak jako jsem trápil. 034 NAH 001 013 Nyní pak polámi jho jeho, aby neleželo na tobě, a to, čímž jsi svázán, roztrhám. 034 NAH 001 014 Nebo přikázaní vydal proti tobě Hospodin, nebudeť rozsíváno ze jména tvého více; z domu Boha tvého vyhladím rytinu i slitinu, a když zlehčen budeš, způsobímť hrob. 034 NAH 001 015 Aj hle na horách těchto nohy potěšené věci zvěstujícího, ohlašujícího pokoj. Slaviž, o Judo, slavnosti své, plň sliby své. Neboť nepokusí se více ani mimo tebe choditi nešlechetný, docelať jest vyhlazen. 034 NAH 002 001 Táhneť zhoubce na tebe, ostříhejž pevnosti, vyhlídej na cestu, posilň bedr, dobře se silou opatř. 034 NAH 002 002 Neboť jest odjal Hospodin pýchu Jákobovu jako pýchu Izraelovu, proto že vyprázdnili je zhoubcové, a réví jejich pokazili. 034 NAH 002 003 Pavéza udatných jeho červená, bojovníci červcem odění, vozové jako pochodně hořící jiskřiti budou v den mustruňku jeho, a jedle hrozně třásti se budou. 034 NAH 002 004 Po ulicích jezditi budou vozové, a hrčeti po ryncích; na pohledění budou jako pochodně, a jako blesk pronikati budou. 034 NAH 002 005 Sšikuje nejznamenitější své, klesnou v šiku svém, pospíší ke zdem jeho, a skrýše připravována bude. 034 NAH 002 006 Brány při řekách se otevrou, chrám se rozplyne. 034 NAH 002 007 A Hutsab zajata jsuc, zavedena bude, a děvečky její poberou se, lkajíce jako holubice, a tepouce prsy své. 034 NAH 002 008 A ačkoli jako rybník vod bylo Ninive od začátku svého, však již sami utíkají. Stůjte, stůjte a však žádný se neohlédne. 034 NAH 002 009 Rozchvátejtež stříbro, rozchvátejte zlato a nesčíslná zboží, a cožkoli nejvzácnějšího na všelikých klénotích drahých. 034 NAH 002 010 Prázdné a vyprázdněné, nýbrž docela zpuštěné bude, a srdce se rozplyne, a tlučení kolen vespolek i bolest na všech bedrách bude, a tváře všech zčernají jako hrnec. 034 NAH 002 011 Kdež jest peleš lvů a to pastviště lvíčat, kamž chodíval lev, lev i lvíče, a nebylo žádného, kdo by přestrašil. 034 NAH 002 012 Lev, kterýž hojně lovíval mladým svým, a dávíval lvicím svým, kterýž naplňoval loupeží jeskyně své, a peleše své tím, což nahonil? 034 NAH 002 013 Aj, já proti tobě, praví Hospodin zástupů, a popálím na prach vozy tvé, a lvíčata tvá sžíře meč; i vypléním z země loupež tvou, a nebude slyšán více hlas poslů tvých. 034 NAH 003 001 Běda městu vražednému, kteréž všecko lži a ukrutenství plné jest, neodchází z něho loupež. 034 NAH 003 002 Praskání bičů a hřmot kol, a dusání koní, a vozů skákání bude. 034 NAH 003 003 Jezdec vyzdvihne třpytící se meč, a blýskající se kopí, i bude množství zbitých, a veliké hromady těl mrtvých, tak že nebude žádného počtu těl mrtvých, až i padati budou přes těla jejich, 034 NAH 003 004 Pro množství smilství smilnice, velmi milé, mistryně kouzlů, kteráž prodávala národy smilstvými svými, a lidi kouzly svými. 034 NAH 003 005 Aj, já proti tobě, dí Hospodin zástupů, a odkryji podolek tvůj nad hlavu tvou, a ukáži národům nahotu tvou, a královstvím hanbu tvou. 034 NAH 003 006 A ukydaje tě ohavnými věcmi, uvedu tě v lehkost, a vystavím tě za divadlo. 034 NAH 003 007 I stane se, že kdožkoli uzří tě, vzdálí se od tebe, a dí: Vyplundrováno jest Ninive. Kdož by ho litovati měl? Kdež bych shledal ty, kteříž by tě těšiti měli? 034 NAH 003 008 Což by se tobě lépe díti mělo, nežli No lidnému, kteréž sedělo mezi řekami, vodami byvši opuštěno, jehož val bylo moře, zed mělo od moře? 034 NAH 003 009 Mouřenínská země i Egypt silou jeho byla, a nesčíslní, Putští a Lubimští, byli jemu na pomoc. 034 NAH 003 010 A však i to v přestěhování přišlo a v zajetí, tak že i maličcí jeho rozrážíni byli na úhlech všech ulic, a o nejslavnější jeho metali los, a všickni znamenití jeho sevříni byli pouty. 034 NAH 003 011 Takž i ty opiješ se, a pokrývati se musíš, i ty hledati budeš pomoci proti nepříteli. 034 NAH 003 012 Všecky tvé pevnosti jsou jako fíkové s ovocem ranním, jimž jakž se zatřese, prší do úst toho, kdož by jedl. 034 NAH 003 013 Aj, lid tvůj jsou ženy u prostřed tebe, nepřátelům tvým dokořen otevříny budou brány země tvé, a oheň sžíře závory tvé. 034 NAH 003 014 Navaž sobě vody k obležení, upevni ohrady své, vejdi do bláta a šlapej hlinu, oprav cihelnu. 034 NAH 003 015 Tam tě sžíře oheň, vytne tě meč, sžíře tě jako brouky, nechť jest vás veliký počet jako brouků, nechť jest vás veliký počet jako kobylek. 034 NAH 003 016 Rozmnožilo jsi kupce své nad hvězdy nebeské, brouci připadnou i zaletují. 034 NAH 003 017 Znamenití tvoji jako kobylky, a hejtmané tvoji jako velicí chroustové, kteříž se kladou vojensky po plotích v čas studena. Slunce vzešlo, tožť letí, aniž znáti místa jejich, kde byli. 034 NAH 003 018 Zdřímají pastýři tvoji, ó králi Assyrský, ležeti budou znamenití tvoji, hojnost lidu tvého bude po horách, ale nebude žádného, kdo by shromáždil. 034 NAH 003 019 K potření tvému není žádného léku, bolest rány tvé rozmohla se. Kteřížkoli uslyší pověst o tobě, rukama plésati budou nad tebou. Nebo na koho ustavičně nedocházelo ukrutenství tvé? # # BOOK 035 HAB Habakkuk Habakuk 035 HAB 001 001 Břímě, kteréž u vidění viděl Abakuk prorok. 035 HAB 001 002 Až dokud, ó Hospodine, křičeti budu, a nevyslyšíš? Volati budu k tobě pro nátisk, a nespomůžeš? 035 HAB 001 003 Proč dopouštíš, abych hleděti musil na nepravost, a na bezpráví se dívati, též na zhoubu a na nátisk proti mně? A vždy jest, kdož svár a různici vzbuzuje. 035 HAB 001 004 Odkudž se děje opuštění zákona, a nedochází nikdá soud. Nebo bezbožný obkličuje spravedlivého, pročež vychází soud převrácený. 035 HAB 001 005 Pohleďte na národy a popatřte, nýbrž s velikým podivením se užasněte, proto že dělám dílo ve dnech vašich, o němž když vypravováno bude, neuvěříte. 035 HAB 001 006 Nebo aj, já vzbudím Kaldejské, národ lítý a rychlý, kterýž zjezdí všecku širokost země, aby dědičně opanoval příbytky jiných, 035 HAB 001 007 Strašlivý a hrozný, od něhož soud jeho i vyvýšenost jeho vyjde. 035 HAB 001 008 Koni jeho rychlejší budou než rysové, a lítější nad vlky večerní; veliké množství bude jezdců jeho, kteřížto jezdci jeho zdaleka přijedou, a přiletí jako orlice, kteráž chvátá na pastvu. 035 HAB 001 009 Každý z nich k utiskování přijde, obrátíce tváři své k východu, když seberou jako písek zajaté. 035 HAB 001 010 Tentýž i králům se posmívati bude, a knížata smích jemu budou; tentýž každé pevnosti smáti se bude, a zdělaje náspy, dobude jí. 035 HAB 001 011 Tehdy promění se duch jeho, a přestoupí i zaviní, mysle, že ta moc jeho boha jeho jest. 035 HAB 001 012 Hospodine Bože můj, Svatý můj, zdaliž ty nejsi od věčnosti? Myť nezemřeme. Hospodine, k soudu postavil jsi jej, ty, ó skálo, k trestání nastrojil jsi ho. 035 HAB 001 013 Čistéť jsou tvé oči, tak že na zlé věci hleděti, a na bezpráví se dívati nemůžeš. Pročež přehlídati máš nešlechetníkům a mlčeti, poněvadž bezbožník sehlcuje spravedlivějšího, než sám jest. 035 HAB 001 014 A zanechávati lidí jako ryb mořských, jako zeměplazu, kterýž nemá pána? 035 HAB 001 015 Všecky napořád udicí vytahuje, zatahuje je sítí svou, a zahrnuje je nevodem svým, protož veselí se a pléše. 035 HAB 001 016 Protož síti své obětuje, a kadí nevodu svému; nebo skrze ně ztučněl díl jeho, a strava jeho zlepšena. 035 HAB 001 017 S tím-liž se vším předce zatahovati má sít svou, a ustavičně národy mordovati bez lítosti? 035 HAB 002 001 Na stráži své státi budu, a postavím se na baště, vyhlédaje, abych viděti mohl, co mluviti bude ke mně Bůh, a co bych odpovídati měl po svém trestání. 035 HAB 002 002 I odpověděl mi Hospodin, a řekl: Napiš vidění, a to zřetelně na dskách, aby je přeběhl čtenář, 035 HAB 002 003 Proto že ještě do jistého času bude vidění, a směle mluviti bude až do konce, a nesklamáť. Jestliže by pak poprodlilo, posečkej na ně; neboť jistotně dojde, aniž bude meškati. 035 HAB 002 004 Aj ten, kdož se zpíná, tohoť duše není upřímá v něm, ale spravedlivý z víry své živ bude. 035 HAB 002 005 Ovšem pak více opilec, nešlechetnost a pýchu provodě, neostojí v příbytku; kterýž rozšiřuje jako peklo duši svou, jest jako smrt, kteráž se nemůže nasytiti, byť pak shromáždil k sobě všecky národy, a shrnul k sobě všecky lidi. 035 HAB 002 006 Zdaliž všickni ti proti němu přísloví nevynesou, a světlých slov i pohádek o něm? A neřeknou-liž: Běda tomu, kterýž rozmnožuje věci ne své, (až dokud pak?) a obtěžuje se hustým blátem? 035 HAB 002 007 Zdaliž nepovstanou rychle, kteříž by tě hryzli, a neprocítí, kteříž by tebou smýkali? A budeš u nich v ustavičném potlačení. 035 HAB 002 008 Proto že jsi ty zloupil národy mnohé, zloupí tě všickni ostatkové národů, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm. 035 HAB 002 009 Běda tomu, kdož lakomě hledá mrzkého zisku domu svému, aby postavil na místě vysokém hnízdo své, a tak znikl nebezpečenství. 035 HAB 002 010 Uradils se k hanbě domu svému, abys plénil národy mnohé, a zhřešil sobě samému. 035 HAB 002 011 Nebo kamení ze zdi křičeti bude, a suk z dřeva posvědčovati bude toho. 035 HAB 002 012 Běda tomu, kterýž staví město krví, a utvrzuje město nepravostí. 035 HAB 002 013 Aj, zdaliž to není od Hospodina zástupů, že, o čemž pracují lidé a národové až do ustání nadarmo, oheň zkazí. 035 HAB 002 014 Nebo naplněna bude země známostí slávy Hospodinovy, jako vody naplňují moře. 035 HAB 002 015 Běda tomu, kterýž napájí bližního svého, přičiněje nádoby své, tak aby jej opojil, a díval se na jeho nahotu. 035 HAB 002 016 Sytíš se potupou, proto že jsi slavný. Píti budeš i ty, a obnažen budeš; obejdeť k tobě kalich pravice Hospodinovy, a vývratek mrzutý na slávu tvou. 035 HAB 002 017 Nebo nátisk Libánu a zhouba zvěři, kteráž ji děsila, přikryje tě, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm. 035 HAB 002 018 Co prospívá rytina, že ji vyryl řemeslník její? Slitina i učitel lži, že doufá učinitel v účinek svůj, dělaje modly němé? 035 HAB 002 019 Běda tomu, kterýž říká dřevu: Prociť, a kameni němému: Probuď se. On-liž by učiti mohl? Pohleď na něj. Obloženť jest zlatem a stříbrem, ale není v něm žádného ducha. 035 HAB 002 020 Hospodin pak v chrámě svatosti své jest, umlkniž před oblíčejem jeho všecka země. 035 HAB 003 001 Modlitba Abakuka proroka podlé Šigejonót: 035 HAB 003 002 Ó Hospodine, uslyšev pohrůžku tvou, ulekl jsem se. Hospodine, dílo své u prostřed let při životu zachovej, u prostřed let známé učiň, v hněvě na milosrdenství se rozpomeň. 035 HAB 003 003 Když se Bůh bral od poledne, a Svatý s hory Fáran, (Sélah) slávu jeho přikryla nebesa, a země byla plná chvály jeho. 035 HAB 003 004 Blesk byl jako světlo, rohy po bocích svých měl, a tu skryta byla síla jeho. 035 HAB 003 005 Před tváří jeho šlo morní nakažení, a uhlí řeřavé šlo před nohama jeho. 035 HAB 003 006 Zastavil se, a změřil zemi; pohleděl, a rozptýlil národy. Zrozrážíny jsou hory věčné, sklonili se pahrbkové věční, cesty jeho jsou věčné. 035 HAB 003 007 Viděl jsem, že stanové Chusan jsou pouhá marnost, a třásli se kobercové země Madianské. 035 HAB 003 008 Zdaliž se na řeky, ó Hospodine, zdaliž se na řeky rozpálil hněv tvůj? Zdali proti moři rozhněvání tvé, když jsi jel na koních svých a na vozích svých spasitelných? 035 HAB 003 009 Patrně jest zjeveno lučiště tvé pro přísahy pokolením lidu tvého stalé, (Sélah) Řeky země jsi rozdělil, 035 HAB 003 010 Viděly tě hory, třásly se, povodeň vod ustoupila; vydala propast hlas svůj, hlubina rukou svých pozdvihla. 035 HAB 003 011 Slunce a měsíc v obydlí svém zastavil se, při světle střely tvé létaly, při blesku stkvoucí kopí tvé. 035 HAB 003 012 V hněvě šlapal jsi zemi, v prchlivosti mlátil jsi pohany. 035 HAB 003 013 Vyšel jsi k vysvobození lidu svého, k vysvobození s pomazaným svým; srazil jsi hlavu s domu bezbožníka až do hrdla, obnaživ základ. (Sélah) 035 HAB 003 014 Holemi jeho probodl jsi hlavu vsí jeho, když se bouřili jako vichřice k rozptýlení mému, plésali, jako by sežrati měli chudého v skrytě. 035 HAB 003 015 Bral jsi se po moři na koních svých, skrze hromadu vod mnohých. 035 HAB 003 016 Slyšel jsem, a zatřáslo se břicho mé, k hlasu tomu drkotali rtové moji, kosti mé práchnivěly, a všecken jsem se třásl, že se mám upokojiti v den ssoužení, když přitáhne na lid, aby jej válečně hubil. 035 HAB 003 017 Byť pak fík nekvetl, a nebylo úrody na vinicích; byť i ovoce olivy pochybilo, a rolí nepřinesla užitky; a od ovčince odřezován byl brav, a nebylo žádného skotu v chlévích: 035 HAB 003 018 Já však v Hospodinu veseliti se budu, plésati budu v Bohu spasení svého. 035 HAB 003 019 Hospodin Panovník jest síla má, kterýž činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých cestu mi způsobuje. Přednímu zpěváku na můj neginot. # # BOOK 036 ZEP Zephaniah Sofoniáš 036 ZEP 001 001 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Sofoniášovi synu Chusi, syna Godoliášova, syna Amariášova, syna Ezechiášova, za dnů Joziáše syna Amonova, krále Judského. 036 ZEP 001 002 Zajisté že sklidím všecko se svrchku té země, praví Hospodin. 036 ZEP 001 003 Sklidím lidi i hovada, sklidím ptactvo nebeské i ryby mořské, i pohoršení s bezbožnými; vypléním, pravím, lidi se svrchku této země, praví Hospodin. 036 ZEP 001 004 Nebo vztáhna ruku svou na Judu a na všecky obyvatele Jeruzalémské, zahladím z místa tohoto ostatek Bále, i kněží jeho s jich pomocníky, 036 ZEP 001 005 I ty, kteříž se klanějí na střechách vojsku nebeskému, i ty, kteříž klanějíce se, přisahají skrze Hospodina, i ty, kteříž přisahají skrze Melecha svého. 036 ZEP 001 006 I ty, kteříž zpět odcházejí, aby nenásledovali Hospodina, a kteříž nehledají Hospodina, aniž se ho dotazují. 036 ZEP 001 007 Umlkni před oblíčejem Panovníka Hospodina, nebo blízký jest den Hospodinův; přistrojil zajisté Hospodin obět, povolal pozvaných svých. 036 ZEP 001 008 I stane se v den oběti Hospodinovy, že navštívím knížata a syny královy i všecky, kteříž se obláčejí v roucho cizozemců. 036 ZEP 001 009 Navštívím v ten den i každého, kterýž vskakuje na prah, kteříž naplňují dům pánů svých nátiskem a lstí. 036 ZEP 001 010 I stane se v ten den, praví Hospodin, hlas křiku od brány rybné, a kvílení od druhé strany a třeskot veliký od pahrbků. 036 ZEP 001 011 Kvělte vy, kteříž bydlíte u vnitřku; nebo vyhlazen bude všecken obor kupců, vypléněni budou všickni snášející stříbro. 036 ZEP 001 012 I stane se v ten čas, že přehledávati budu Jeruzalém s lucernami, a navštívím muže, kteříž ulnuli v kvasnicích svých, kteříž říkají v srdci svém: Nečiníť dobře Hospodin, aniž zle činí. 036 ZEP 001 013 Nebo přijde statek jejich na rozchvátání, a domové jejich na zpuštění. Stavějí zajisté domy, ale nebudou v nich bydliti; a štěpují vinice, ale nebudou píti vína z nich. 036 ZEP 001 014 Blízký jest den Hospodinův veliký, blízký jest a rychlý velmi zvuk dne Hospodinova, tuť hořce křičeti bude udatný. 036 ZEP 001 015 Den rozhněvání bude ten den, den úzkosti a trápení, den zpuštění a to hrozného, den temnosti a mračna, den oblaku a mrákoty, 036 ZEP 001 016 Den trouby a troubení proti městům hrazeným, a proti úhlům vysokým, 036 ZEP 001 017 V němž úzkostmi sevru lidi, aby chodili jako slepí, nebo proti Hospodinu zhřešili. I vylita bude krev jejich jako prach, a těla jejich jako lejna. 036 ZEP 001 018 Ani stříbro jejich, ani zlato jejich nebude jich moci vytrhnouti v den rozhněvání Hospodinova; nebo ohněm horlivosti jeho sehlcena bude tato všecka země, proto že konec jistě rychlý učiní všechněm obyvatelům země. 036 ZEP 002 001 Ohledejte sebe, ohledejte, pravím, ó národe nemilý, 036 ZEP 002 002 Prvé než uložení přijde, a den jako plevy pomine, prvé než přijde na vás prchlivost hněvu Hospodinova, prvé než přijde na vás den hněvu Hospodinova. 036 ZEP 002 003 Hledejte Hospodina všickni tiší země, kteříž soud jeho činíte; hledejte spravedlnosti, hledejte tichosti. Snad se ukryjete v den hněvu Hospodinova. 036 ZEP 002 004 Nebo Gáza bude opuštěno, a Aškalon zpustne; Azot o polednách zaženou, a Akaron vykořeněn bude. 036 ZEP 002 005 Běda těm, kteříž bydlí v krajině pomořské, národu Ceretejských. Slovo Hospodinovo proti vám jest, ó země Kananejská Filistinských, že tě tak zahladím, aby nebylo žádného obyvatele. 036 ZEP 002 006 I bude krajina pomořská místo ovčinců, jam pastýřských a stájí dobytka. 036 ZEP 002 007 Bude také i ostatku domu Judského krajinou, kdež by pásli. V domích Aškalonu u večer léhati budou, když je navštíví Hospodin Bůh jejich, a přivede zase zajaté jejich. 036 ZEP 002 008 Slyšelť jsem hanění Moábských a utrhání synů Ammonitských, kterýmiž haněli můj lid, a honosili se na pomezí jejich. 036 ZEP 002 009 Protož živ jsem já, praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, že Moáb jako Sodoma bude, a synové Ammonitští jako Gomora, místem kopřiv a domem solným a pustinou až na věky. Ostatkové lidu mého rozchvátají je, a pozůstalí z lidu mého dědičně je obdrží. 036 ZEP 002 010 To jim pro pýchu jejich, že zhaněli a zpínali se nad lid Hospodina zástupů. 036 ZEP 002 011 Hrozný jim bude Hospodin; nebo způsobí, aby zhubeněli všickni bohové země. I bude se jemu klaněti každý z místa svého, všickni ostrovové národu. 036 ZEP 002 012 Také i vy, Mouřenínové, mečem mým zbiti budete. 036 ZEP 002 013 Nebo vztáhne ruku svou na půlnoci, a zhubí Assyrii, a obrátí Ninive v pustinu, a v suchost jako poušť. 036 ZEP 002 014 I budou u prostřed něho léhati stáda, všecky šelmy národů, pelikán i výr na makovicích jeho nocovati budou; hlas zníti bude na okně, pustina na veřeji, když cedroví jeho obnaží. 036 ZEP 002 015 Takovéť bude to město plésající, kteréž sedí bezpečně, říkaje v srdci svém: Já jsem, a kromě mne není žádného více. Jakť jest učiněno pusté, peleší šelmám! Kdožkoli půjde skrze ně, ckáti bude a zmítati rukou svou. 036 ZEP 003 001 Běda městu tomuto hltavému a poškvrněnému a utiskujícímu. 036 ZEP 003 002 Neposlouchá hlasu, aniž přijímá kázně; v Hospodina nedoufá, k Bohu svému nepřibližuje se. 036 ZEP 003 003 Knížata jeho jsou u prostřed něho lvové řvoucí, soudcové jeho vlci večerní, nehryzou kostí až do rána. 036 ZEP 003 004 Proroci jeho kvapní, muži velmi nešlechetní; kněží jeho poškvrňují věci svaté, natahují zákona. 036 ZEP 003 005 Hospodin spravedlivý u prostřed něho jest, nelibuje nepravosti, každého dne soud svůj vynáší na světlo bez přestání, a však nešlechetník neumí se styděti. 036 ZEP 003 006 Vyplénil jsem národy, zpustli zámkové jejich, v pustinu obrátil jsem ulice jejich, tak že žádný přes ně nechodí; zpustla města jejich, tak že není člověka, není žádného obyvatele. 036 ZEP 003 007 Řekl jsem: Jistotně báti se mne budeš, přijmeš kázeň, aby nebyl vypléněn příbytek tvůj tím, čím jsem tě navštíviti chtěl. Ale ráno vstanouce, porušují všecky snažnosti své. 036 ZEP 003 008 Protož očekávejtež na mne, praví Hospodin, do dne toho, v kterémž povstanu k loupeži. Nebo soud můj jest, abych sebral národy, shromáždil království, abych vylil na ně rozhněvání své a všecku prchlivost hněvu svého; ohněm zajisté horlivosti mé sehlcena bude všecka tato země. 036 ZEP 003 009 Tehdáž zajisté způsobím národům rty čisté, jimiž by vzývali všickni jméno Hospodinovo, a sloužili jemu jedním ramenem. 036 ZEP 003 010 Ti, kteříž jsou za řekami Mouřenínské země, koříce se mi, se dcerou rozptýlených mých dary mi přinesou. 036 ZEP 003 011 V ten den nebudeš se hanbiti za žádné skutky své, jichž jsi se dopustil proti mně; nebo tehdáž odejmu z prostředku tvého ty, kteříž pléší v důstojnosti tvé, a nebudeš se více vyvyšovati na hoře svatosti mé. 036 ZEP 003 012 A pozůstavím u prostřed tebe lid chudý a nuzný, i budou doufati ve jménu Hospodinovu. 036 ZEP 003 013 Ostatkové Izraele neučiní nepravosti, aniž mluviti budou lži, aniž se nalezne v ústech jejich jazyk lstivý, ale pásti se budou a odpočívati, a nebude žádného, kdo by je přestrašil. 036 ZEP 003 014 Prozpěvuj, dcero Sionská, prokřikujte, Izraelští, vesel se a plésej vším srdcem, dcero Jeruzalémská, 036 ZEP 003 015 Že odjal Hospodin soudy tvé, odklidil nepřítele tvého. Král Izraelský Hospodin jest u prostřed tebe, nebudeš se báti více zlého. 036 ZEP 003 016 V ten den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, a Sionu: Nechť nemdlejí ruce tvé. 036 ZEP 003 017 Hospodin Bůh tvůj u prostřed tebe mocný zachová tě, radovati se bude z tebe velice, přestane na milování svém tebe, plésati bude nad tebou s prozpěvováním, řka: 036 ZEP 003 018 Toužící po Jeruzalému zase sberu, z tebeť jsou, bolestící pro břímě pohanění vzložené na tebe. 036 ZEP 003 019 Aj, já konec učiním všechněm, kteříž tě trápiti budou v ten čas, a zachovám kulhavou, a zahnanou shromáždím; nýbrž způsobím jim chválu a jméno po vší zemi, v níž pohanění nesli. 036 ZEP 003 020 V ten čas přivedu vás, v ten čas, pravím, shromáždím vás; nebo dám vám jméno a chválu mezi všemi národy země, když zase přivedu zajaté vaše před očima vašima, dí Hospodin. # # BOOK 037 HAG Haggai Haggeus 037 HAG 001 001 Léta druhého Daria krále, měsíce šestého, prvního dne téhož měsíce, stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka k Zorobábelovi synu Salatielovu, knížeti Judskému, a k Jozue synu Jozadakovu, knězi nejvyššímu, řkoucí: 037 HAG 001 002 Takto dí Hospodin zástupů, řka: Lid tento praví, že nepřišel čas, čas, v němž by dům Hospodinův staven byl. 037 HAG 001 003 Pročež stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, řkoucí: 037 HAG 001 004 Jest-liž vám čas, abyste vy seděli v domích svých taflovaných, a dům tento pustý stál? 037 HAG 001 005 Protož nyní takto praví Hospodin zástupů: Přiložte srdce své k cestám svým. 037 HAG 001 006 Sejete mnoho, a shromažďujete málo; jíte, ale nebýváte nasyceni; pijete, ale neuhašujete žízně; obláčíte se, ale žádný nemůže se zahříti; a ten, kdož sobě mzdu shromažďuje, shromažďuje ji do pytlíka děravého. 037 HAG 001 007 Takto praví Hospodin zástupů: Přiložte srdce své k cestám svým. 037 HAG 001 008 Vstupte na tuto horu, a svezouce dříví, stavějte dům tento, i oblíbím sobě to, a budu oslaven, praví Hospodin. 037 HAG 001 009 Patříte na mnoho, a aj, maličko jest, a což vnášíte do domu, já to rozdmychuji. Proč se to děje? dí Hospodin zástupů. I pro dům můj, že pustý jest, ješto vy jeden každý pečlivi jste o dům svůj. 037 HAG 001 010 Protož zavřelo se nebe nad vámi, aby nedávalo rosy, země také zavřela se, aby nevydávala úrody své. 037 HAG 001 011 A tak zavolal jsem sucha na zemi tuto, a na tyto hory, i na obilé, i na víno, a na olej, i na to, což by měla vydávati země, i na lidi, i na dobytek, i na všecku práci rukou. 037 HAG 001 012 I uposlechl Zorobábel syn Salatielův, a Jozue syn Jozadakův, kněz nejvyšší, i všickni ostatkové lidu hlasu Hospodina Boha svého, a slov Aggea proroka, poněvadž jej poslal Hospodin Bůh jejich; nebo se bál lid tváři Hospodinovy. 037 HAG 001 013 Tedy Aggeus posel Hospodinův mluvil lidu v poselství Hospodinovu, řka: Já s vámi jsem, praví Hospodin. 037 HAG 001 014 V tom vzbudil Hospodin ducha Zorobábele syna Salatielova, knížete Judského, a ducha Jozue syna Jozadakova, kněze nejvyššího, a ducha ostatků všeho lidu, a přišedše, dělali dílo v domě Hospodina zástupů, Boha svého. 037 HAG 001 015 Dne dvadcátého čtvrtého, měsíce šestého, léta druhého Daria krále. 037 HAG 002 001 Měsíce sedmého, dvadcátého prvního dne téhož měsíce, stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, řkoucí: 037 HAG 002 002 Mluv nyní k Zorobábelovi synu Salatielovu, knížeti Judskému, a Jozue synu Jozadakovu, knězi nejvyššímu, i k ostatkům lidu, řka: 037 HAG 002 003 Kdo jest mezi vámi pozůstalý, ješto viděl dům ten v slávě jeho první? A jaký vy jej nyní vidíte? Zdaliž není proti onomu jako nic před očima vašima? 037 HAG 002 004 A však nyní posilň se Zorobábeli, praví Hospodin, posilň se i Jozue synu Jozadakův, kněže nejvyšší, a posilň se všecken lide země této, praví Hospodin, a dodělejte; nebo já s vámi jsem, praví Hospodin zástupů, 037 HAG 002 005 Podlé slova, jímž jsem smlouvu učinil s vámi, když jste vycházeli z Egypta. Duch také můj stane u prostřed vás, nebojtež se. 037 HAG 002 006 Nebo takto praví Hospodin zástupů: Po malém času, aj, já ještě jednou pohnu nebem i zemí, a mořem i suchostí. 037 HAG 002 007 Pohnu, pravím, všemi národy, a přijdou k Žádoucímu všechněm národům, i naplním dům tento slávou, praví Hospodin zástupů. 037 HAG 002 008 Méť jest stříbro a mé jest zlato, praví Hospodin zástupů. 037 HAG 002 009 Větší bude sláva domu tohoto posledního, než onoho prvního, praví Hospodin zástupů; nebo na tomto místě způsobím pokoj, praví Hospodin zástupů. 037 HAG 002 010 Dvadcátého čtvrtého dne, devátého měsíce, léta druhého Daria, stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, řkoucí: 037 HAG 002 011 Takto praví Hospodin zástupů: Vzeptej se nyní kněží na zákon, řka: 037 HAG 002 012 Ej, kdyby někdo nesl maso svaté v křídle sukně své, aneb dotkl by se křídlem svým chleba, neb vaření, neb vína, neb oleje, neb jakéžkoli krmě, zdali bude posvěcen? I odpověděli kněží a řekli: Nikoli. 037 HAG 002 013 Tedy řekl Aggeus: Jestliže někdo jsa nečistý od těla mrtvého, dotkl by se něčeho z těch věcí, bude-li nečisté? I odpověděli kněží a řekli: Nečisté bude. 037 HAG 002 014 Tedy odpovídaje Aggeus, řekl: Tak lid tento a tak národ tento před tváří mou, praví Hospodin, a tak všecko dílo rukou jejich, i cožkoli obětovali tam, nečisté bylo. 037 HAG 002 015 Nyní tedy přiložte medle srdce své od tohoto dne až do onoho, jakž přestal kladen býti kámen na kameni v domě Hospodinově, 037 HAG 002 016 Od toho času, když přišel někdo k hromadě dvadcíti, bylo jen deset; když přišel k kádi, aby nabral padesáte z presu, bylo jen dvadcet. 037 HAG 002 017 Bil jsem vás suchem a rzí, i krupobitím všecko dílo rukou vašich, však žádný z vás neobrátil se ke mně, praví Hospodin. 037 HAG 002 018 Přiložte již srdce své od tohoto dne až do onoho, ode dne dvadcátého čtvrtého, měsíce devátého, až do dne, v kterémž založen byl chrám Hospodinův, (přiložte srdce své). 037 HAG 002 019 Zdali již jest semeno v obilnici? Anobrž ani vinný kmen, ani fík, ani strom jablek zrnatých, ani strom olivový nevydal ovoce. Od tohoto dne požehnám. 037 HAG 002 020 Potom stalo se slovo Hospodinovo po druhé k Aggeovi, dvadcátého čtvrtého dne téhož měsíce, řkoucí: 037 HAG 002 021 Mluv k Zorobábelovi knížeti Judskému, řka: Já pohnu nebem i zemí, 037 HAG 002 022 A podvrátím stolici království, a zkazím sílu království pohanských; podvrátím, pravím, vůz i ty, kteříž na něm jezdí, a sejdou koni i jezdci jejich jeden každý od meče bratra svého. 037 HAG 002 023 V ten den, praví Hospodin zástupů, vezmu tebe, Zorobábeli synu Salatielův, služebníče můj, praví Hospodin, a učiním tě jako pečetní prsten; nebo jsem tě vyvolil, praví Hospodin zástupů. # # BOOK 038 ZEC Zechariah Zachariáš 038 ZEC 001 001 Měsíce osmého, léta druhého Dariova, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi synu Barachiáše, syna Iddova, proroku, řkoucí: 038 ZEC 001 002 Rozhněval se Hospodin na otce vaše velice. 038 ZEC 001 003 Protož rci těmto: Takto praví Hospodin zástupů: Navraťte se ke mně, praví Hospodin zástupů, a navrátím se k vám, praví Hospodin zástupů. 038 ZEC 001 004 Nebuďte jako otcové vaši, na něž volávali proroci onino předešlí, říkajíce: Takto praví Hospodin zástupů: Navraťte se nyní od cest svých zlých, i od skutků vašich zlých, ale neuposlechli, ani pozorovali mne, praví Hospodin. 038 ZEC 001 005 Otcové vaši kde jsou? A proroci ti zdali na věky živi jsou? 038 ZEC 001 006 Ale však slova má a soudové moji, kteréž jsem přikázal služebníkům svým prorokům, zdali nepostihli otců vašich? tak že obrátivše se, řekli: Jakž uložil Hospodin zástupů učiniti nám podlé cest našich, a podlé skutků našich, tak učinil nám. 038 ZEC 001 007 Dne čtyřmecítmého, jedenáctého měsíce, kterýž jest měsíc Šebat, léta druhého Dariova, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi synu Barachiáše, syna Iddova, proroku, řkoucí: 038 ZEC 001 008 Viděl jsem v noci, a aj, muž sedí na koni ryzím, kterýž stál mezi myrtovím, kteréž bylo v dolině, za ním pak koně ryzí, strakaté a bílé. 038 ZEC 001 009 I řekl jsem: Kdo jsou tito, Pane můj? Řekl mi anděl ten, kterýž mluvil se mnou: Já ukáži tobě, kdo jsou tito. 038 ZEC 001 010 Tedy odpovídaje muž ten, kterýž stál mezi myrtovím, řekl: Tito jsou, kteréž poslal Hospodin, aby zchodili zemi. 038 ZEC 001 011 I odpověděli andělu Hospodinovu tomu, kterýž stál mezi myrtovím, a řekli: Zchodili jsme zemi, a aj, všecka země bezpečně bydlí, a pokoje užívá. 038 ZEC 001 012 Tedy odpověděl anděl Hospodinův a řekl: Ó Hospodine zástupů, až dokudž ty se nesmiluješ nad Jeruzalémem a nad městy Judskými, na kteréž jsi hněval se již sedmdesáte let? 038 ZEC 001 013 I odpověděl Hospodin andělu tomu, kterýž mluvil se mnou, slovy dobrými, slovy potěšitelnými. 038 ZEC 001 014 Tedy řekl mi anděl, kterýž mluvil ke mně: Volej a rci: Takto praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a Sion horlením velikým. 038 ZEC 001 015 A hněvám se náramně na ty národy, kteříž mají pokoj; nebo když jsem já se málo rozhněval, oni pomáhali k zlému. 038 ZEC 001 016 Protož takto praví Hospodin: Navrátil jsem se k Jeruzalému milosrdenstvím, dům můj staven bude v něm, praví Hospodin zástupů, a pravidlo vztaženo bude na Jeruzalém. 038 ZEC 001 017 Ještě volej a rci: Takto praví Hospodin zástupů: Ještěť se rozsadí města má pro hojnost dobrého; neboť utěší ještě Hospodin Sion, a vyvolí ještě Jeruzalém. 038 ZEC 001 018 Tedy pozdvihl jsem očí svých, a uzřel jsem, a aj, čtyři rohové. 038 ZEC 001 019 I řekl jsem andělu, kterýž mluvil se mnou: Co jest toto? I řekl mi: To jsou ti rohové, kteříž zmítali Judou, Izraelem a Jeruzalémem. 038 ZEC 001 020 Ukázal mi také Hospodin čtyři kováře. 038 ZEC 001 021 I řekl jsem: Co jdou dělati tito? I mluvil, řka: Tito jsou rohové, kteříž zmítali Judou, tak že žádný nemohl pozdvihnouti hlavy své. Protož přišli tito, aby je přestrašili, a srazili rohy těch národů, kteříž pozdvihli rohu proti zemi Judské, aby ní zmítali. 038 ZEC 002 001 Opět pozdvihl jsem očí svých, a uzřel jsem, a aj muž, v jehož ruce byla šnůra míry. 038 ZEC 002 002 I řekl jsem: Kam jdeš? I řekl mi: Měřiti Jeruzaléma, abych viděl, jak veliká širokost jeho, a jak veliká dlouhost jeho. 038 ZEC 002 003 A aj, když anděl ten, kterýž mluvil se mnou, vycházel, jiný anděl vycházel jemu vstříc. 038 ZEC 002 004 A řekl jemu: Běž, mluv k mládenci tomu, řka: Po vsech bydliti budou Jeruzalémští, pro množství lidu a dobytka u prostřed něho. 038 ZEC 002 005 A já budu, praví Hospodin, jeho zdí ohnivou vůkol, a slávou budu u prostřed něho. 038 ZEC 002 006 Nuže, nuže, utectež již z země půlnoční, praví Hospodin, poněvadž se čtyř stran světa volný průchod učinil jsem vám, praví Hospodin. 038 ZEC 002 007 Nuže, Sione, kterýž přebýváš u dcery Babylonské, vydobuď se. 038 ZEC 002 008 Nebo takto praví Hospodin zástupů: Po slávě poslal mne proti národům těm, kteříž zloupili vás; nebo kdož se dotýká vás, dotýká se zřítelnice oka mého. 038 ZEC 002 009 Nebo aj, já zdvihnu ruku svou proti nim, a budou loupež služebníkům svým, i zvíte, že Hospodin zástupů poslal mne. 038 ZEC 002 010 Prozpěvuj a vesel se, dcero Sionská; nebo aj, já přijdu a budu bydliti u prostřed tebe, praví Hospodin. 038 ZEC 002 011 I připojí se národové mnozí k Hospodinu v ten den, a budou mým lidem, a budu bydliti u prostřed tebe, i zvíš, že Hospodin zástupů poslal mne k tobě. 038 ZEC 002 012 Tehdy dědičně ujme Hospodin Judu, díl svůj, v zemi svaté, a vyvolí zase Jeruzalém. 038 ZEC 002 013 Umlkniž všeliké tělo před oblíčejem Hospodinovým, neboť procítí z příbytku svatosti své. 038 ZEC 003 001 Potom mi ukázal Jozue kněze nejvyššího, stojícího před andělem Hospodinovým, a satana stojícího po pravici jeho, aby se mu protivil. 038 ZEC 003 002 Ale Hospodin řekl satanu: Potresciž tě Hospodin, satane, potresciž tě, pravím, Hospodin, kterýž vyvoluje Jeruzalém. Zdaliž tento není jako hlavně vychvácená z ohně? 038 ZEC 003 003 Jozue pak oblečen byl v roucha zmazaná, a stál před andělem. 038 ZEC 003 004 I odpověděl a řekl těm, kteříž stáli před ním, řka: Vezměte roucho to zmazané s něho. A řekl jemu: Pohleď, přenesl jsem s tebe nepravost tvou, a oblékl jsem tě v roucha proměnná. 038 ZEC 003 005 Opět řekl: Nechť vstaví čepici pěknou na hlavu jeho. I vstavili čepici pěknou na hlavu jeho, a oblékli ho v roucha. Anděl pak Hospodinův tu stál. 038 ZEC 003 006 A osvědčil anděl Hospodinův Jozue, řka: 038 ZEC 003 007 Takto praví Hospodin zástupů: Jestliže po cestách mých choditi budeš, a jestliže stráž mou držeti budeš, budeš-li také souditi dům můj, a budeš-li ostříhati síní mých: dámť zajisté to, abys chodil mezi těmito přístojícími. 038 ZEC 003 008 Slyš nyní, Jozue, kněže nejvyšší, ty i tovaryši tvoji, kteříž sedí před tebou: Ačkoli muži ti jsou za zázrak, aj, já však přivedu služebníka svého, Výstřelek. 038 ZEC 003 009 Nebo aj, totoť jest ten kámen, kterýž kladu před Jozue, na kámen jeden sedm očí; aj, já vyřeži na něm řezbu, praví Hospodin zástupů, a odejmu nepravost té země jednoho dne. 038 ZEC 003 010 V ten den, praví Hospodin zástupů, povoláte jeden každý bližního svého pod vinný kmen a pod fík. 038 ZEC 004 001 Potom navrátil se anděl, kterýž mluvil se mnou, a zbudil mne jako muže, kterýž zbuzen bývá ze sna svého. 038 ZEC 004 002 I řekl mi: Co vidíš? Jemuž jsem řekl: Vidím, že aj, svícen zlatý všecken, a olejný dčbán na vrchu jeho, a sedm lamp jeho na něm, a sedm nálevek k těm sedmi lampám, kteréž jsou na vrchu jeho. 038 ZEC 004 003 A dvě olivy při něm, jedna po pravé straně dčbánu olejného, a druhá po levé straně jeho. 038 ZEC 004 004 Tehdy odpověděl jsem a řekl jsem andělu tomu, kterýž mluvil ke mně, řka: Co ty věci jsou, pane můj? 038 ZEC 004 005 A odpovídaje anděl, kterýž mluvil se mnou, řekl mi: Což nevíš, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj. 038 ZEC 004 006 Tedy odpovídaje, mluvil ke mně, řka: Toto jest slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, řkoucí: Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů. 038 ZEC 004 007 Co jsi ty, ó horo veliká, před Zorobábelem? Rovina. Nebo doloží nejvyšší kámen s hlučným prokřikováním: Milost, milost jemu. 038 ZEC 004 008 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 038 ZEC 004 009 Ruce Zorobábelovy založily dům tento, a ruce jeho dokonají. I zvíš, že Hospodin zástupů poslal mne k vám. 038 ZEC 004 010 Nebo kdož by pohrdal dnem malých začátků, poněvadž se veselí, hledíce na ten kámen, totiž na závaží v ruce Zorobábelově, těch sedm očí Hospodinových, procházejících všecku zemi? 038 ZEC 004 011 Tedy odpovídaje jemu, řekl jsem? Co ty dvě olivy po pravé straně toho svícnu, i po levé straně jeho? 038 ZEC 004 012 Opět odpovídaje jemu, řekl jsem: Co ty dvě olivky, kteréž jsou mezi dvěma trubicemi zlatými, kteréž vylévají z sebe zlato? 038 ZEC 004 013 I mluvil ke mně, řka: Víš-liž, co ty věci jsou? I řekl jsem: Nevím, pane můj. 038 ZEC 004 014 Tedy řekl: To jsou ty dvě olivy, kteréž jsou u Panovníka vší země. 038 ZEC 005 001 Potom opět pozdvihna očí svých, uzřel jsem, a aj, kniha letěla. 038 ZEC 005 002 I řekl mi: Co vidíš? Jemuž jsem řekl: Vidím knihu letící, jejíž dlouhost byla dvadcíti loktů a širokost desíti loktů. 038 ZEC 005 003 Tedy řekl mi: Toto prokletí vyjde na širokost vší země. Nebo každý zloděj podlé něho jako i ona vyhlazen, a každý přisahající podlé něho jako i ona vyhlazen bude. 038 ZEC 005 004 Vynesu je, praví Hospodin zástupů, aby došlo na dům zloděje, a na dům přisahajícího skrze jméno mé falešně; anobrž bude bydliti u prostřed domu jeho, a docela zkazí jej, i dříví jeho i kamení jeho. 038 ZEC 005 005 Tedy vyšel anděl ten, kterýž mluvil se mnou, a řekl mi: Pozdvihni nyní očí svých a viz, co jest to, což pochází. 038 ZEC 005 006 I řekl jsem: Co jest? Kterýž odpověděl: Toto jest efi pocházející. Řekl také: Toto jest oko její prohlédající všecku zemi. 038 ZEC 005 007 A aj, plech tlustý olověný nesen byl, a přitom žena jedna, kteráž seděla u prostřed té efi. 038 ZEC 005 008 I řekl: Toto jest ta bezbožnost. I uvrhl ji do prostřed té efi, uvrhl i ten plech olověný na vrch její. 038 ZEC 005 009 A pozdvihna očí svých, uzřel jsem, a aj, dvě ženy vycházely, majíce vítr v křídlách svých. Měly pak křídla podobná křídlům čápím, a vyzdvihly tu efi mezi zemi a mezi nebe. 038 ZEC 005 010 I řekl jsem andělu tomu, kterýž mluvil se mnou: Kam ony nesou tu efi? 038 ZEC 005 011 Kterýž řekl mi: Aby sobě vystavěla dům v zemi Sinear, kdež by utvrzena byla a postavena na podstavku svém. 038 ZEC 006 001 Potom opět pozdvihna očí svých, viděl jsem, a aj, čtyři vozové vycházeli z prostředku dvou hor, hory pak ty byly hory ocelivé. 038 ZEC 006 002 V prvním voze byli koni ryzí, a v druhém voze byli koni vraní, 038 ZEC 006 003 V voze pak třetím koni bílí, a v voze čtvrtém koni strakatí a hnědí. 038 ZEC 006 004 Tedy odpovídaje, řekl jsem andělu, kterýž mluvil se mnou: Co tyto věci, pane můj? 038 ZEC 006 005 I odpověděl anděl ten a řekl mi: To jsou čtyři větrové nebeští, vycházející odtud, kdež stáli před Panovníkem vší země. 038 ZEC 006 006 Koni vraní zapřežení vycházejí do země půlnoční, a bílí vycházejí za nimi, strakatí pak vycházejí do země polední. 038 ZEC 006 007 Hnědí také vyšedše, chtěli jíti, aby schodili zemi. Protož řekl: Jděte, schoďte zemi. I schodili zemi. 038 ZEC 006 008 A povolav mne, mluvil ke mně, řka: Aj ti, kteříž vyšli do země půlnoční, spokojili ducha mého v zemi půlnoční. 038 ZEC 006 009 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 038 ZEC 006 010 Vezmi od zajatých, od Cheldaje a od Tobiáše a od Jedaiáše, (a přijdeš ty téhož dne, a vejdeš do domu Joziáše syna Sofoniášova), kteříž jdou z Babylona, 038 ZEC 006 011 Vezmi, pravím, stříbro a zlato, a udělej koruny, a vstav na hlavu Jozue syna Jozadakova, kněze nejvyššího. 038 ZEC 006 012 A mluviti budeš k němu, řka: Takto praví Hospodin zástupů, řka: Aj muž, jehož jméno jest Výstřelek, kterýž z místa svého pučiti se bude, ten vystaví chrám Hospodinův. 038 ZEC 006 013 Nebo ten má vystavěti chrám Hospodinův, a tentýž zase přinese slávu, a seděti a panovati bude na trůnu svém, a bude knězem na trůnu svém, a rada pokoje bude mezi nimi oběma. 038 ZEC 006 014 Budou pak ty koruny Chelemovi, a Tobiášovi, a Jedaiášovi, a Chenovi synu Sofoniášovu na památku v chrámě Hospodinově. 038 ZEC 006 015 Nebo dalecí přijdou, a budou stavěti chrám Hospodinův, i zvíte, že Hospodin zástupů poslal mne k vám. A to se stane, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu Hospodina Boha svého. 038 ZEC 007 001 Potom stalo se léta čtvrtého Daria krále, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, čtvrtého dne měsíce devátého, kterýž jest Kislef, 038 ZEC 007 002 Když poslal do domu Božího Sarezer a Regemmelech, i muži jeho, aby se kořili tváři Hospodinově, 038 ZEC 007 003 A aby mluvili k kněžím, kteříž byli v domě Hospodina zástupů, i k prorokům, řkouce: Budeme-li plakati měsíce pátého, oddělujíce se, jako jsme činili již po mnoho let? 038 ZEC 007 004 I stalo se slovo Hospodina zástupů ke mně, řkoucí: 038 ZEC 007 005 Rci všemu lidu této země i kněžím takto: Když jste se postívali a kvílili, pátého a sedmého měsíce, a to po sedmdesáte let, zdaliž jste se opravdu mně, mně, pravím, postili? 038 ZEC 007 006 A když jíte aneb pijete, zdaliž ne pro sebe jíte a ne pro sebe pijete? 038 ZEC 007 007 Zdaliž tato nejsou slova, kteráž prohlásil Hospodin skrze proroky předešlé, když ještě Jeruzalém seděl bezpečně a užíval pokoje, i města jeho vůkol něho, a lid v straně polední i na rovinách bydlil? 038 ZEC 007 008 I stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, řkoucí: 038 ZEC 007 009 Takto mluvíval Hospodin zástupů, řka: Soud pravý vynášejte, a milosrdenství a lítosti dokazujte jeden každý k bližnímu svému. 038 ZEC 007 010 A vdovy ani sirotka, příchozího ani chudého neutiskejte, a zlého žádný bližnímu svému neobmýšlejte v srdci svém. 038 ZEC 007 011 Ale nechtěli pozorovati, a nastavili ramene urputného, a uši své obtížili, aby neslyšeli. 038 ZEC 007 012 A srdce své učinili kámen přetvrdý, aby neslyšeli zákona toho a slov těch, kteráž posílal Hospodin zástupů Duchem svým skrze proroky předešlé. Pročež přišel hněv veliký od Hospodina zástupů. 038 ZEC 007 013 Nebo stalo se, že jakož volajícího neslyšeli, tak když volali, neslyšel jsem, praví Hospodin zástupů. 038 ZEC 007 014 A vichřicí rozptýlil jsem je mezi všecky ty národy, kterýchž neznali, a země tato spustla po nich, tak že nebylo žádného, kdo by tudy chodil, a tak přivedli zemi žádoucí na spuštění. 038 ZEC 008 001 Opět stalo se slovo Hospodina zástupů, řkoucí: 038 ZEC 008 002 Takto praví Hospodin zástupů: Horlil jsem pro Sion horlením velikým, nýbrž rozhněváním velikým horlil jsem pro něj. 038 ZEC 008 003 Takto praví Hospodin: Navrátil jsem se k Sionu, a bydlím u prostřed Jeruzaléma, aby sloul Jeruzalém městem věrným, a hora Hospodina zástupů horou svatosti. 038 ZEC 008 004 Takto praví Hospodin zástupů: Ještěť sedati budou starci i baby na ulicích Jeruzalémských, maje každý z nich hůl v ruce své pro sešlost věku. 038 ZEC 008 005 Ulice také města plné budou pacholat a děvčat, hrajících na ulicích jeho. 038 ZEC 008 006 Takto praví Hospodin zástupů: Zdali, že se to nepodobné zdá před očima ostatků lidu tohoto dnů těchto, také před očima mýma nepodobné bude? praví Hospodin zástupů. 038 ZEC 008 007 Takto praví Hospodin zástupů: Aj, já vysvobozuji lid svůj z země východní, a z země na západ slunce, 038 ZEC 008 008 A přivedu je zase. I budou bydliti u prostřed Jeruzaléma, a budou lidem mým, a já budu jejich Bohem v pravdě a v spravedlnosti. 038 ZEC 008 009 Takto praví Hospodin zástupů: Posilňtež se ruce vaše, kteříž jste slyšeli těchto dnů slova tato z úst proroků, od toho dne, v němž založen jest dům Hospodina zástupů, že má chrám dostaven býti. 038 ZEC 008 010 Nebo před těmito dny práce lidská, ani práce hovádek se nenahražovala, nýbrž ani vycházejícímu ani vcházejícímu nebylo pokoje pro nepřítele, nebo já spustil jsem všecky lidi jedny s druhými. 038 ZEC 008 011 Nyní pak, ne jako ve dnech těch předešlých, činím ostatkům lidu tohoto, praví Hospodin zástupů. 038 ZEC 008 012 Ale rozsívání máte pokojné, vinný kmen vydává ovoce své, a země vydává úrodu svou, nebesa také dávají rosu svou, a to všecko dávám v dědictví ostatkům lidu tohoto. 038 ZEC 008 013 A tak stane se, že jakož jste byli zlořečením mezi pohany, ó dome Judský a dome Izraelský, tak zase vás chrániti budu, a budete požehnáním. Nebojtež se, posilňte se ruce vaše. 038 ZEC 008 014 Nebo takto praví Hospodin zástupů: Jakož jsem byl myslil zle učiniti vám, když mne hněvali otcové vaši, praví Hospodin zástupů, aniž jsem litoval: 038 ZEC 008 015 Tak obrátě se, myslím v těchto dnech dobře činiti Jeruzalému a domu Judskému. Nebojtež se. 038 ZEC 008 016 Tyto pak věci jsou, kteréž činiti budete: Mluvte pravdu každý s bližním svým, pravý a pokojný soud vynášejte v branách svých. 038 ZEC 008 017 Aniž kdo bližnímu svému zlého obmýšlej v srdci svém, též přísahy falešné nemilujte; nebo všecko to jest, čehož nenávidím, praví Hospodin. 038 ZEC 008 018 I stalo se slovo Hospodina zástupů ke mně, řkoucí: 038 ZEC 008 019 Takto praví Hospodin zástupů: Půst čtvrtého měsíce, a půst pátého, a půst sedmého, a půst desátého obrátí se domu Judskému v radost a veselí, i v slavnosti rozkošné, ale pravdu a pokoj milujte. 038 ZEC 008 020 Takto praví Hospodin zástupů: Ještěť budou přicházeti národové a obyvatelé měst mnohých, 038 ZEC 008 021 Přicházeti budou, pravím, obyvatelé jednoho k druhému, řkouce: Poďmež s ochotností kořiti se tváři Hospodinově, a hledati Hospodina zástupů. Půjdu i já. 038 ZEC 008 022 A tak přijdou lidé mnozí a národové nesčíslní, aby hledali Hospodina zástupů v Jeruzalémě, a kořili se tváři Hospodinově. 038 ZEC 008 023 Takto praví Hospodin zástupů: V těch dnech chopí se deset mužů ze všech jazyků těch národů, chopí se, pravím, podolka jednoho Žida, řkouce: Půjdeme s vámi; nebo slyšíme, že jest Bůh s vámi. 038 ZEC 009 001 Břímě slova Hospodinova proti zemi, kteráž jest v vůkolí tvém, a Damašek bude odpočinutí jeho. Nebo k Hospodinu zřetel člověka i všech pokolení Izraelských. 038 ZEC 009 002 Ano i do Emat dosáhne, do Týru i Sidonu, ačkoli jest moudrý velmi. 038 ZEC 009 003 Vystavěltě sobě Týrus pevnost, a nashromáždil stříbra jako prachu, a ryzího zlata jako bláta na ulicích. 038 ZEC 009 004 Aj, Pán vyžene jej, a vrazí do moře sílu jeho, i on od ohně sežrán bude. 038 ZEC 009 005 Vida to Aškalon, báti se bude, i Gáza velikou bolest míti bude, též i Akaron, proto že jej zahanbilo očekávání jeho. I zahyne král z Gázy, a Aškalon neosedí. 038 ZEC 009 006 A bude bydliti pankhart v Azotu, a tak vypléním pýchu Filistinských. 038 ZEC 009 007 Když pak odejmu vraždu jednoho každého od úst jeho, a ohavnosti jeho od zubů jeho, připojen bude také i on Bohu našemu, aby byl jako vývoda v Judstvu, a Akaron jako Jebuzejský. 038 ZEC 009 008 A položím se vojensky u domu svého pro vojsko a pro ty, kteříž tam i zase jdou; aniž půjde skrze ně více násilník, proto že se tak nyní vidí očím mým. 038 ZEC 009 009 Plésej velice, dcerko Sionská, prokřikuj, dcerko Jeruzalémská. Aj, král tvůj přijde tobě spravedlivý a spasení plný, chudý a sedící na oslu, totiž na oslátku mladém. 038 ZEC 009 010 Nebo vypléním vozy z Efraima a koně z Jeruzaléma, a vypléněna budou lučiště válečná; nadto rozhlásí pokoj národům, a panování jeho od moře až k moři, a od řeky až do končin země. 038 ZEC 009 011 Anobrž ty, pro krev smlouvy své vypustil jsem vězně tvé z jámy, v níž není žádné vody. 038 ZEC 009 012 Navraťtež se k ohradě, ó vězňové v naději postavení. A tak v ten den, jakžť oznamuji, dvojnásobně nahradím tobě, 038 ZEC 009 013 Když sobě napnu Judu a lučiště naplním Efraimem, a vzbudím syny tvé, ó Sione, proti synům tvým, ó Javane, a nastrojím tě jako meč udatného. 038 ZEC 009 014 Nebo Hospodin proti nim se ukáže, a vynikne jako blesk střela jeho. Panovník, pravím, Hospodin trubou troubiti bude, a pobéře se s vichřicemi poledními. 038 ZEC 009 015 Hospodin zástupů chrániti bude lidu svého, aby zmocníce se kamením z praku, jedli a pili, prokřikujíce jako od vína, a naplní jakož číši tak i rohy oltáře. 038 ZEC 009 016 A tak je vysvobodí v ten den Hospodin Bůh jejich, jakožto stádce lid svůj, a vystaveno bude kamení pěkně tesané místo korouhví v zemi jeho. 038 ZEC 009 017 Nebo aj, jaké blahoslavenství jeho, a jak veliká okrasa jeho! Obilé mládence a mest panny učiní mluvné. 038 ZEC 010 001 Žádejte od Hospodina deště v čas příhodný, i způsobí Hospodin pršku, a dá vám déšť hojný, a každému bylinu na poli. 038 ZEC 010 002 Nebo obrazové mluví marnost, a věšťci prorokují faleš, a sny marné mluví, marností potěšují. Protož šli jako stádo, ztrestáni jsou, proto že žádného nebylo pastýře. 038 ZEC 010 003 Proti pastýřům takovým zažžen jest hněv můj, a kozly ty trestati budu, ale stádo své, dům Judský, navštíví Hospodin zástupů, a učiní je jako koně ozdobného k boji. 038 ZEC 010 004 Od něho úhel, od něho hřeb, od něho lučiště válečné, od něho též pojde všeliký úředník. 038 ZEC 010 005 A budou podobni rekům, pošlapávajíce do bláta na ulicích v boji, když bojovati budou; nebo Hospodin s nimi, a zahanbí ty, kteříž jedou na koních. 038 ZEC 010 006 Posilním zajisté domu Judova, a dům Jozefův vysvobodím, a bezpečně je osadím. Nebo lítost mám nad nimi, i budou, jako bych jich nezahnal; nebo já jsem Hospodin Bůh jejich, a vyslyším je. 038 ZEC 010 007 I budou Efraimští jako silný rek, a veseliti se bude srdce jejich jako od vína. I jejich synové vidouce to, rozveselí se, a zpléše srdce jejich v Hospodinu. 038 ZEC 010 008 Šeptati jim budu, a tak je shromáždím; nebo je vykoupím, a rozmnoženi budou, jakož rozmnoženi byli. 038 ZEC 010 009 Nadto rozseji je mezi národy, aby na místech dalekých rozpomínali se na mne, a živi jsouce s syny svými, navrátili se. 038 ZEC 010 010 A tak je zase přivedu z země Egyptské, i z Assyrské shromáždím je, a do země Galád a k Libánu přivedu je, ale nepostačí jim. 038 ZEC 010 011 Protož pro těsnost přejde přes moře, a prorazí na moři vlnobití, i vyschnou všecky hlubiny řeky, budeť snížena i pýcha Assyrie, a berla Egypta odjata bude. 038 ZEC 010 012 A posilním jich v Hospodinu, aby ve jménu jeho ustavičně chodili, praví Hospodin. 038 ZEC 011 001 Otevři, Libáne, vrata svá, ať zžíře oheň cedry tvé. 038 ZEC 011 002 Kvěl jedle, nebo padl cedr, nebo znamenití vypléněni jsou; kvělte dubové Bázanští, nebo klesl les ohražený. 038 ZEC 011 003 Hlas kvílení pastýřů, proto že popléněno důstojenství jejich; hlas řvání lvů, proto že popléněna pýcha Jordánu. 038 ZEC 011 004 Takto praví Hospodin Bůh můj: Pas ovce tyto k zbití oddané, 038 ZEC 011 005 Kteříž držitelé jejich mordují, aniž bývají obviňováni, a kdož je prodávají, říkají: Požehnaný Hospodin, že jsme zbohatli, a kteříž je pasou, nemají lítosti nad nimi. 038 ZEC 011 006 Protož nebudu míti lítosti více nad obyvateli této země, praví Hospodin, ale aj, já uvedu ty lidi jednoho druhému v ruku, a v ruku krále jejich. I budou potírati zemi tuto, a nevytrhnu jí z ruky jejich. 038 ZEC 011 007 Nebo jsem pásl ovce k zbití oddané, totiž vás chudé toho stáda, a vzav sobě dvě hole, nazval jsem jednu utěšením, a druhou jsem nazval svazujících. A pásl jsem, pravím, ty ovce, 038 ZEC 011 008 A zahladil jsem tři pastýře měsíce jednoho, ale duše má stýskala sobě s nimi, proto že duše jejich nenáviděla mne. 038 ZEC 011 009 Pročež řekl jsem: Nebudu vás pásti. Kteráž umříti má, nechť umře, a kteráž má vyhlazena býti, nechť jest vyhlazena, a jiné nechažť jedí maso jedna druhé. 038 ZEC 011 010 Protož vzav hůl svou utěšení, posekal jsem ji, zrušiv smlouvu svou, kterouž jsem učinil se vším tím lidem. 038 ZEC 011 011 A v ten den, když zrušena byla, právě poznali chudí toho stáda, kteříž na mne pozor měli, že řeč Hospodinova jest. 038 ZEC 011 012 Nebo jsem řekl jim: Jestliže se vám vidí, dejte mzdu mou; pakli nic, nechte tak. I odvážili mzdu mou třidceti stříbrných. 038 ZEC 011 013 I řekl mi Hospodin: Povrz je před hrnčíře. Znamenitá mzda, kterouž jsem tak draze šacován od nich. A tak vzav třidceti stříbrných, uvrhl jsem je v domě Hospodinově před hrnčíře. 038 ZEC 011 014 Potom posekal jsem hůl svou druhou svazujících, zrušiv bratrství mezi Judou a mezi Izraelem. 038 ZEC 011 015 I řekl mi Hospodin: Vezmi sobě ještě oruží pastýře bláznivého. 038 ZEC 011 016 Nebo aj, já vzbudím pastýře v této zemi. Pobloudilých nebude navštěvovati, ani jehňátka hledati, ani což polámaného jest, léčiti, ani toho, což se zastavuje, nositi, ale maso toho, což tučnějšího jest, jísti bude, a kopyta jejich poláme. 038 ZEC 011 017 Běda pastýři tomu ničemnému, kterýž opouští stádo. Meč na rameno jeho a na oko pravé jeho, rámě jeho docela uschne, a oko pravé jeho naprosto zatmí se. 038 ZEC 012 001 Břímě slova Hospodinova příčinou Izraele. Praví Hospodin, kterýž roztáhl nebesa, a založil zemi, a sformoval ducha člověka, kterýž jest v něm: 038 ZEC 012 002 Aj, já postavím Jeruzalém jako číši, kteráž ku potácení přivede všecky národy vůkol, kteříž budou proti Judovi v obležení, i proti Jeruzalému. 038 ZEC 012 003 Nýbrž stane se v ten den, že položím Jeruzalém jako kámen přetěžký všechněm národům, jejž kdožkoli zdvihati budou, velmi se urazí, byť se pak shromáždili proti němu všickni národové země. 038 ZEC 012 004 V ten den, praví Hospodin, raním všelikého koně strnutím, a jezdce jeho zblázněním, ale na dům Judský otevru oči své, a všecky koně národů raním slepotou. 038 ZEC 012 005 I dějí vůdcové Judští v srdci svém: Mámeť sílu, i obyvatelé Jeruzalémští, v Hospodinu zástupů, Bohu svém. 038 ZEC 012 006 V ten den učiním vůdce Judské podobné ohni zanícenému mezi dřívím, a pochodni hořící mezi snopy, i zžíře na pravo i na levo všecky národy vůkol, a ostojí Jeruzalém ještě na místě svém v Jeruzalémě. 038 ZEC 012 007 Zachová Hospodin i stánky Judské prvé, aby se nevelebila ozdoba domu Davidova a ozdoba, přebývajících v Jeruzalémě nad Judu. 038 ZEC 012 008 V ten den chrániti bude Hospodin obyvatelů Jeruzalémských, a bude nejnestatečnější z nich v ten den podobný Davidovi, a dům Davidův podobný bohům, podobný andělu Hospodinovu před nimi. 038 ZEC 012 009 Nebo stane se v ten den, že shledám všecky národy, kteříž přitáhnou proti Jeruzalému, abych je zahladil. 038 ZEC 012 010 A vyleji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzalémské Ducha milosti a pokorných proseb. I obrátí zřetel ke mně, kteréhož jsou bodli, a kvíliti budou nad ním jako kvílením nad jednorozeným; hořce, pravím, plakati budou nad ním, jako hořce plačí nad prvorozeným. 038 ZEC 012 011 V ten den bude veliké kvílení v Jeruzalémě, jako kvílení v Adadremmon na poli Mageddo. 038 ZEC 012 012 Nebo kvíliti bude země, každá čeled obzvláštně, čeled domu Davidova obzvláštně, a ženy jejich obzvláštně, čeled domu Nátanova obzvláštně, a ženy jejich obzvláštně, 038 ZEC 012 013 Čeled domu Léví obzvláštně, a ženy jejich obzvláštně, čeled Semei obzvláštně, a ženy jejich obzvláštně, 038 ZEC 012 014 I všecky čeledi jiné, každá čeled obzvláštně, a ženy jejich obzvláštně. 038 ZEC 013 001 V ten den bude studnice otevřená domu Davidovu a obyvatelům Jeruzalémským, k obmytí hřícha i nečistoty. 038 ZEC 013 002 Stane se také v ten den, praví Hospodin zástupů, že vyhladím jména modl z země, tak že nebudou připomínány více, nýbrž také i ty proroky a ducha nečistoty vyprázdním z země. 038 ZEC 013 003 I stane se, prorokoval-li by někdo více, že jemu řeknou otec jeho a matka jeho, kteříž jej zplodili: Nebudeš živ, proto že jsi lež mluvil ve jménu Hospodinovu. I probodnou jej otec jeho a matka jeho, kteříž jej zplodili, že prorokoval. 038 ZEC 013 004 A tak stane se v ten den, že se budou styděti proroci ti, každý za vidění své, když by prorokovali, aniž oblekou sukně z srstí, aby klamali. 038 ZEC 013 005 Ale dí každý: Nejsem já prorok. Muž, kterýž zemi dělá, jsem já; nebo mne učil tomu člověk od dětinství mého. 038 ZEC 013 006 A dí-li kdo jemu: Jaké to máš rány na rukou svých? I odpoví: Jimiž jsem zbit v domě těch, kteříž mne milují. 038 ZEC 013 007 Ó meči, prociť na pastýře mého, a na muže bližního mého, praví Hospodin zástupů. Bí pastýře, a rozprchnou se ovce, ale zase obrátím ruku svou k maličkým. 038 ZEC 013 008 Nebo stane se po vší zemi této, praví Hospodin, že dvě částky vyhlazeny budou v ní a zemrou, a třetí v ní zanechána bude. 038 ZEC 013 009 A i tu třetí uvedu do ohně, a přeženu je, jako se přehání stříbro, a zprubuji je, jako prubováno bývá zlato. Každý vzývati bude jméno mé, a já vyslyším jej. Řeknu: Lid můj jest: a on dí: Hospodin jest Bůh můj. 038 ZEC 014 001 Aj, den Hospodinův přichází, a rozděleny budou kořisti tvé u prostřed tebe. 038 ZEC 014 002 Nebo shromáždím všecky národy proti Jeruzalému k boji, i bude dobyto město, a domové zloupeni, a ženy zhanobeny budou. A když vyjde díl města v zajetí, ostatek lidu nebude vyhlazeno z města. 038 ZEC 014 003 Nebo Hospodin vytáhna, bude bojovati proti těm národům, jakž bojuje v den potýkání. 038 ZEC 014 004 I stanou nohy jeho v ten den na hoře Olivetské, kteráž jest naproti Jeruzalému od východu, a rozdvojí se hora Olivetská napoly k východu a k západu údolím velmi velikým, a odstoupí díl té hory na půlnoci, a díl její na poledne. 038 ZEC 014 005 I budete utíkati před údolím hor; nebo dosáhne údolí hor až k Azal. Budete, pravím, utíkati, jako jste utíkali před země třesením za dnů Uziáše krále Judského, když přijde Hospodin Bůh můj, a všickni svatí s ním. 038 ZEC 014 006 I stane se v ten den, že nebude světla drahého, ani tmy husté. 038 ZEC 014 007 A tak bude den jeden, kterýž jest znám Hospodinu, aniž bude den, ani noc; a však stane se, že v čas večera bude světlo. 038 ZEC 014 008 Stane se také v ten den, že vycházeti budou vody živé z Jeruzaléma, díl jich k moři východnímu, a díl jich k moři nejdalšímu. V létě i v zimě bude. 038 ZEC 014 009 A bude Hospodin králem nade vší zemí; v ten den bude Hospodin jediný, a jméno jeho jedno. 038 ZEC 014 010 A učiněna bude všecka tato země jako rovina od Gaba k Remmon na polední straně Jeruzalému, kterýž vyvýšen jsa, státi bude na místě svém, od brány Beniaminovy až k místu brány první, a až k bráně úhlové, a od věže Chananeel až k presu královskému. 038 ZEC 014 011 A budou bydliti v něm, a nebude více v prokletí; město Jeruzalém zajisté bezpečně seděti bude. 038 ZEC 014 012 Tato pak bude rána, kterouž raní Hospodin všecky národy, kteříž by bojovali proti Jeruzalému: Usuší tělo jednoho každého, stojícího na nohách svých, a oči jednoho každého usvadnou v děrách svých, a jazyk jednoho každého usvadne v ústech jejich. 038 ZEC 014 013 I stane se v ten den, že bude znepokojení Hospodinovo veliké mezi nimi, tak že uchopí jeden druhého ruku, a vztažena bude ruka jednoho na ruku druhého. 038 ZEC 014 014 Také i ty, Judo, bojovati budeš v Jeruzalémě, a shromážděno bude zboží všech národů vůkol, zlato a stříbro, i roucha velmi mnoho. 038 ZEC 014 015 A podobná bude rána koní, mezků, velbloudů a oslů i všech hovad, kteráž budou v tom ležení, podobná ráně té. 038 ZEC 014 016 I stane se, že kdožkoli pozůstane ze všech národů, kteříž by přitáhli proti Jeruzalému, přicházeti budou z rok do roka klaněti se králi Hospodinu zástupů a slaviti slavnost stánků. 038 ZEC 014 017 I stane se, kdo z čeledí země nebude přicházeti do Jeruzaléma klaněti se králi Hospodinu zástupů, že nebude na ně pršeti déšt. 038 ZEC 014 018 A jestliže čeled Egyptská nevstoupí, ani přijde, jakkoli na ně ne pršívá, přijde však táž rána, kterouž raní Hospodin národy, kteříž by nepřicházeli k slavení slavnosti stánků. 038 ZEC 014 019 Tať bude pokuta pro hřích Egyptských a pokuta pro hřích všech národů, kteříž by nechodili k slavení slavnosti stánků. 038 ZEC 014 020 V ten den bude na zvoncích koňských: Svatost Hospodinu; a bude hrnců v domě Hospodinově jako číší před oltářem. 038 ZEC 014 021 Nýbrž bude všeliký hrnec v Jeruzalémě a v Judstvu svatost Hospodinu zástupů; a přicházejíce všickni, kteříž obětovati mají, budou je bráti a vařiti v nich. Aniž bude Kananejský více v domě Hospodina zástupů v ten den. # # BOOK 039 MAL Malachi Malachiáš 039 MAL 001 001 Břímě slova Hospodinova proti Izraelovi skrze Malachiáše. 039 MAL 001 002 Miluji vás, praví Hospodin, vy pak říkáte: V čem nás miluješ? Zdaliž Ezau nebyl bratr Jákobův? praví Hospodin. A však jsem miloval Jákoba. 039 MAL 001 003 Ezau pak měl jsem v nenávisti; protož zanechal jsem hor jeho pustých, a dědictví jeho drakům pouště. 039 MAL 001 004 Řekne-li Idumejská země: Ochuzeniť jsme, ale navrátíme se zase, a vystavíme místa pustá, takto praví Hospodin zástupů: Oni nechť stavějí, a já budu bořiti. I budou je nazývati pomezím bezbožnosti a lidem, na nějž hněviv bude Hospodin až na věky. 039 MAL 001 005 Což oči vaše uzří, a vy díte: Veleben buď Hospodin po pomezích Izraelských. 039 MAL 001 006 Syn ctí otce, a služebník pána svého. Protož jestližeť jsem já otec, kdež jest čest má? A jestliže jsem pán, kde jest bázeň má? Vám to mluví Hospodin zástupů, ó kněží, kteříž sobě zlehčujete jméno mé. A však říkáte: V čem zlehčujeme jméno tvé? 039 MAL 001 007 Kteříž přinášejíce na oltář můj obět poškvrněnou, říkáte: Čímž jsme tě poškvrnili? Tím, když říkáte: Stůl Hospodinův v pohrdání jest. 039 MAL 001 008 Nebo když přivodíte slepé k obětování, což to není nic zlého? A když přivodíte chromé aneb nemocné, což to není nic zlého? Daruj je medle knížeti svému, zalíbíš-li mu se tím, a přijme-li tvář tvou, praví Hospodin zástupů. 039 MAL 001 009 A protož nyní kořtež se tváři Boha silného, aby nám milost učinil. Ale když to z rukou vašich jest, přijme-liž kterého z vás oblíčej? praví Hospodin zástupů. 039 MAL 001 010 Anobrž kdo jest mezi vámi, aby zavřel dvéře, aneb zapálil na oltáři mém darmo? Nemámť v vás žádné líbosti, praví Hospodin zástupů, a oběti nepřijmu z ruky vaší. 039 MAL 001 011 Nebo od východu slunce až na západ jeho veliké bude jméno mé mezi národy, a na všelikém místě kadění přinášíno bude jménu mému, a obět čistá. Veliké zajisté jméno mé bude mezi národy, praví Hospodin zástupů, 039 MAL 001 012 Ačkoli vy ho poškvrňujete, když říkáte: Stůl Hospodinův v pohrdání jest, a což kladeno bývá na něj, že jest chaterný pokrm. 039 MAL 001 013 Říkáte také: Ach, větší práce, ješto byste to zdmýchnouti mohli, praví Hospodin zástupů. Nebo přinášíte to, což jest vydřeno, a chromé i nemocné, přinášejíce dar. To-liž mám přijímati z ruky vaší? praví Hospodin. 039 MAL 001 014 Anobrž zlořečený jest fortelný, kterýž maje v svém stádě samce, činí slib, a obětuje Pánu to, což jest churavého. Nebo král veliký já jsem, praví Hospodin zástupů, a jméno mé jest hrozné mezi národy. 039 MAL 002 001 A tak nyní k vám přikázání to, ó kněží. 039 MAL 002 002 Neuposlechnete-li a nesložíte-li v srdci, abyste dali slávu jménu mému, praví Hospodin zástupů, zajisté že pošli na vás zlořečenství, a zlořečiti budu požehnáním vašim. Anobrž již jsem zlořečil každému z nich, nebo jste nikoli nesložili toho v srdci. 039 MAL 002 003 Aj, já pokazím vám to, což nasejete, a vkydnu lejno na tváře vaše, lejno obětí vašich, tak že vás zachvátí k sobě. 039 MAL 002 004 Nebo víte, že jsem poslal k vám přikázaní to, aby byla stálá smlouva s Léví, praví Hospodin zástupů. 039 MAL 002 005 Smlouva má byla s ním života a pokoje, a dal jsem jemu to pro bázeň; nebo se bál mne, a pro jméno mé potřín byl. 039 MAL 002 006 Zákon pravdy byl v ústech jeho, a nepravost nebyla nalezena ve rtech jeho, v pokoji a upřímosti chodil se mnou, a mnohé odvrátil od nepravosti. 039 MAL 002 007 Nebo rtové kněze mají ostříhati umění, a na zákon doptávati se z úst jeho; posel zajisté Hospodina zástupů jest. 039 MAL 002 008 Vy pak sešli jste s cesty, byli jste příčinou mnohým, aby činili proti zákonu; zrušili jste smlouvu Levítskou, praví Hospodin zástupů. 039 MAL 002 009 Pročež i já také vydal jsem vás v potupu a v nevážnost všemu lidu, jakož vy v ničemž neostříháte cest mých, a přijímáte osoby v zákoně. 039 MAL 002 010 Zdaliž není jeden otec všech nás? Zdaliž Bůh jeden nestvořil nás? Proč nevěrně činiti máme jeden druhému a zlehčovati smlouvu otců našich? 039 MAL 002 011 Nevěrně činí Juda, a ohavnost se děje v Izraeli a v Jeruzalémě; nebo poškvrňuje Juda svatosti Hospodinovy, kterouž by milovati měl, pojímaje za manželku dceru boha jiného. 039 MAL 002 012 Vypléní Hospodin muže, kterýž to činí, z stánků Jákobových, bdícího i odpovídajícího, i obětujícího dar Hospodinu zástupů. 039 MAL 002 013 Již to podruhé činíte, že přikrýváte slzami oltář Hospodinův, pláčem a křikem, pročež nikoli nepatří již více k daru, aniž přijímá oběti vzácné z ruky vaší. 039 MAL 002 014 A však říkáte? Pro kterou příčinu? Proto že Hospodin jest svědkem mezi tebou a manželkou mladosti tvé, kteréž ty nevěrně činíš, ješto ona jest tovaryška tvá, a manželka smlouvy tvé. 039 MAL 002 015 Zdaliž neučinil jedno, ačkoli ještě více ducha měl? Proč pak jedno? Aby hledali semene Božího. Protož ostříhejte ducha svého, a manželce mladosti své nečiňte nevěrně. 039 MAL 002 016 Proto že v nenávisti má propouštění, praví Hospodin Bůh Izraelský, proto že takový přikrývá ukrutnost pláštěm jeho, praví Hospodin zástupů, protož ostříhejte ducha svého, abyste nečinili nevěrně. 039 MAL 002 017 Těžcí jste Hospodinu slovy svými, a však říkáte: V čem jsme těžcí? Když říkáte: Každý, kdož činí zlé, líbí se Hospodinu, a v těch on líbost má, aneb: Kde jest Bůh soudu? 039 MAL 003 001 Aj, já posílám anděla svého, kterýž připraví cestu před tváří mou. V tom hned přijde do chrámu svého Panovník, kteréhož vy hledáte, a anděl smlouvy, v němž vy líbost máte. Aj, přijdeť, praví Hospodin zástupů. 039 MAL 003 002 Ale kdo bude moci snésti den příchodu jeho? A kdo ostojí, když se on ukáže? Nebo on jest jako oheň rozpouštějící a jako mýdlo běličů. 039 MAL 003 003 I sedna, přeháněti bude a přečišťovati stříbro, a přečistí syny Léví, a vyčistí je jako zlato a jako stříbro. I budou Hospodinovi, obětujíce oběti v spravedlnosti. 039 MAL 003 004 I zachutná sobě Hospodin obět Judovu a Jeruzalémských, jako za dnů prvních, a jako za let starodávních. 039 MAL 003 005 K vám pak přikročím s pomstou, a budu rychlým svědkem proti kouzedlníkům, a proti cizoložníkům, a proti křivopřísežníkům, i proti těm, kteříž s útiskem zadržují mzdu nájemníka, vdově a sirotku, a příchozímu křivdu činíce, nebojí se mne, praví Hospodin zástupů. 039 MAL 003 006 Nebo já Hospodin neměním se, protož vy, synové Jákobovi, nevzali jste skončení. 039 MAL 003 007 Hned ode dnů otců vašich odešli jste od ustanovení mých, a neostříhali jste jich. Navraťtež se ke mně, a navrátím se k vám, praví Hospodin zástupů. Ale říkáte: V čem bychom se navrátiti měli? 039 MAL 003 008 Loupiti-liž má člověk Boha, že vy loupíte mne? A však říkáte: V čem tě loupíme? V desátcích a obětech. 039 MAL 003 009 Naprosto zlořečení jste, proto že mne loupíte, vy pokolení všecko. 039 MAL 003 010 Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém, a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-liť vám průduchů nebeských, a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte. 039 MAL 003 011 A přimluvím pro vás tomu, což zžírá, a nebude vám kaziti úrod zemských, aniž vám pochybí vinný kmen na poli, praví Hospodin zástupů. 039 MAL 003 012 I budou vás blažiti všickni národové; nebo vy budete zemí rozkošnou, praví Hospodin zástupů. 039 MAL 003 013 Rozmohlať se proti mně slova vaše, praví Hospodin, a však říkáte: Což jsme mluvili proti tobě? 039 MAL 003 014 Říkáte: Daremná jest věc sloužiti Bohu, a jaký zisk, budeme-li ostříhati nařízení jeho, a budeme-li choditi zasmušile, bojíce se Hospodina zástupů? 039 MAL 003 015 Nýbrž nyní blahoslavíme pyšné. Ti, kteříž páší bezbožnost, vzdělávají se, a pokoušející Boha vysvobozeni bývají. 039 MAL 003 016 Tehdy ti, kteříž se bojí Hospodina, tytýž mluvili jeden k druhému. I pozoroval Hospodin a slyšel, a psána jest kniha pamětná před ním pro ty, kteříž se bojí Hospodina, a myslí na jméno jeho. 039 MAL 003 017 Tiť budou, praví Hospodin zástupů, v den, kterýž já učiním, mým klínotem, a slituji se nad nimi, jako se slitovává otec nad synem svým, kterýž mu slouží. 039 MAL 003 018 Tehdy obrátíte se, a uzříte rozdíl mezi spravedlivým a bezbožným, mezi tím, kdo slouží Bohu, a tím, kdo jemu neslouží. 039 MAL 004 001 Nebo aj, den ten přichází hořící jako pec, v němž budou všickni pyšní, a všickni pášící bezbožnost jako strniště. I zažhne je ten den, kterýž přijíti má, praví Hospodin zástupů, tak že neostaví jim ani kořene ani ratolesti. 039 MAL 004 002 Vám pak, kteříž se bojíte jména mého, vzejde slunce spravedlnosti, a zdraví bude na paprslcích jeho. Tedy vycházeti budete, a porostete jako telata vykrmená. 039 MAL 004 003 A pošlapáte bezbožné, tak že budou jako popel pod nohami vašimi v den, kterýž já učiním, praví Hospodin zástupů. 039 MAL 004 004 Pamatujtež na zákon Mojžíše služebníka mého, jemuž jsem přikázal na Orébě přednesti všemu Izraeli ustanovení a soudy. 039 MAL 004 005 Aj, já pošli vám Eliáše proroka, prvé nežli přijde den Hospodinův veliký a hrozný, 039 MAL 004 006 Aby obrátil srdce otců k synům, a srdce synů k otcům jejich, abych přijda, neranil země prokletím. # # BOOK 040 MAT Matthew Matouš 040 MAT 001 001 Kniha rodu Ježíše Krista syna Davidova, syna Abrahamova. 040 MAT 001 002 Abraham zplodil Izáka. Izák pak zplodil Jákoba. Jákob zplodil Judu a bratří jeho. 040 MAT 001 003 Judas pak zplodil Fáresa a Záru z Támar. Fáres pak zplodil Ezroma. Ezrom zplodil Arama. 040 MAT 001 004 Aram pak zplodil Aminadaba. Aminadab pak zplodil Názona. Názon zplodil Salmona. 040 MAT 001 005 Salmon zplodil Bóza z Raab. A Bóz zplodil Obéda z Rut. Obéd pak zplodil Jesse. 040 MAT 001 006 Jesse zplodil Davida krále. David pak král zplodil Šalomouna, z té, kteráž byla Uriášova. 040 MAT 001 007 Šalomoun zplodil Roboáma. Roboám zplodil Abiáše. Abiáš zplodil Azu. 040 MAT 001 008 Aza zplodil Jozafata. Jozafat zplodil Joráma. Jorám zplodil Oziáše. 040 MAT 001 009 Oziáš pak zplodil Joátama. Joátam pak zplodil Achasa. Achas zplodil Ezechiáše. 040 MAT 001 010 Ezechiáš pak zplodil Manassesa. A Manasses zplodil Amona. Amon pak zplodil Joziáše. 040 MAT 001 011 Joziáš pak zplodil Jekoniáše a bratří jeho v zajetí Babylonském. 040 MAT 001 012 A po zajetí Babylonském Jekoniáš zplodil Salatiele. Salatiel pak zplodil Zorobábele. 040 MAT 001 013 A Zorobábel zplodil Abiuda. Abiud pak zplodil Eliakima. Eliakim zplodil Azora. 040 MAT 001 014 Azor potom zplodil Sádocha. Sádoch zplodil Achima. Achim pak zplodil Eliuda. 040 MAT 001 015 Eliud zplodil Eleazara. Eleazar zplodil Mátana. Mátan zplodil Jákoba. 040 MAT 001 016 Jákob pak zplodil Jozefa, muže Marie, z nížto narodil se JEŽÍŠ, kterýž slove Kristus. 040 MAT 001 017 A tak všech rodů od Abrahama až do Davida bylo rodů čtrnácte, a od Davida až do zajetí Babylonského rodů čtrnácte, a od zajetí Babylonského až do Krista rodů čtrnácte. 040 MAT 001 018 Jezukristovo pak narození takto se stalo: Když matka jeho Maria zasnoubena byla Jozefovi, prvé než se sešli, nalezena jest těhotná z Ducha svatého. 040 MAT 001 019 Ale Jozef muž její spravedlivý jsa, a nechtěv jí v lehkost uvésti, chtěl ji tajně propustiti. 040 MAT 001 020 Když pak on o tom přemyšloval, aj, anděl Páně ve snách ukázal se jemu, řka: Jozefe synu Davidův, neboj se přijíti Marie manželky své; nebo což v ní jest počato, z Ducha svatého jest. 040 MAT 001 021 Porodíť pak syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš; onť zajisté vysvobodí lid svůj od hříchů jejich. 040 MAT 001 022 Toto pak všecko stalo se, aby se naplnilo, což povědíno bylo ode Pána skrze proroka, řkoucího: 040 MAT 001 023 Aj, panna těhotná bude, a porodí syna, a nazůveš jméno jeho Emmanuel, kteréž se vykládá: S námi Bůh. 040 MAT 001 024 Procítiv pak Jozef ze sna, učinil, jakož mu přikázal anděl Páně, a přijal manželku svou. 040 MAT 001 025 Ale nepoznal jí, až i porodila Syna svého prvorozeného, a nazvala jméno jeho Ježíš. 040 MAT 002 001 Když se pak narodil Ježíš v Betlémě Judově za dnů Heródesa krále, aj, mudrci od východu slunce vypravili se do Jeruzaléma, 040 MAT 002 002 Řkouce: Kde jest ten narozený král Židovský? Nebo viděli jsme hvězdu jeho na východu slunce, a vypravili jsme se, abychom se klaněli jemu. 040 MAT 002 003 To uslyšev Heródes král, zarmoutil se i všecken Jeruzalém s ním. 040 MAT 002 004 A protož svolav všecky přední kněží a učitele lidu, tázal se jich, kde by se Kristus měl naroditi. 040 MAT 002 005 Oni pak řekli jemu: V Betlémě Judově. Nebo tak jest psáno skrze proroka: 040 MAT 002 006 A ty Betléme, země Judská, nikoli nejsi nejmenší mezi knížaty Judskými; neboť z tebe vyjde vývoda, kterýž pásti bude lid můj Izraelský. 040 MAT 002 007 Tehdy Heródes tajně povolav mudrců, pilně se jich vyptával, kterého by se jim času hvězda ukázala. 040 MAT 002 008 A když je propouštěl do Betléma, řekl: Jdouce, vyptejte se pilně na to děťátko, a když naleznete, zvěstujtež mi, ať i já přijda, pokloním se jemu. 040 MAT 002 009 Oni pak vyslyševše krále, jeli. A aj, hvězda, kterouž byli viděli na východu slunce, předcházela je, až i přišedši, stála nad místem, kdež bylo děťátko. 040 MAT 002 010 A uzřevše hvězdu, zradovali se radostí velmi velikou. 040 MAT 002 011 I všedše do domu, nalezli děťátko s Marií matkou jeho, a padše, klaněli se jemu; a otevřevše poklady své, obětovali jemu dary, zlato a kadidlo a mirru. 040 MAT 002 012 A od Boha napomenuti jsouce ve snách, aby se nenavraceli k Heródesovi, jinou cestou navrátili se do krajiny své. 040 MAT 002 013 Když pak oni odjeli, aj, anděl Páně ukázal se Jozefovi ve snách, řka: Vstana, vezmi děťátko i matku jeho, a utec do Egypta, a buď tam, dokudž nepovím tobě; neboť bude Heródes hledati děťátka, aby je zahubil. 040 MAT 002 014 Kterýž vstav v noci, vzal děťátko i matku jeho, a odšel do Egypta. 040 MAT 002 015 A byl tam až do smrti Heródesovy, aby se naplnilo povědění Páně skrze proroka, řkoucího: Z Egypta povolal jsem Syna svého. 040 MAT 002 016 Tehdy Heródes uzřev, že by oklamán byl od mudrců, rozhněval se náramně, a poslav, zmordoval všecky dítky, kteréž byly v Betlémě i ve všech končinách jeho, od dvouletých a níže, podlé času, na kterýž se byl pilně vyptal od mudrců. 040 MAT 002 017 Tehdy naplněno jest to povědění Jeremiáše proroka, řkoucího: 040 MAT 002 018 Hlas v Ráma slyšán jest, naříkání a pláč a kvílení mnohé; Ráchel plačící synů svých, a nedala se potěšiti, proto že jich není. 040 MAT 002 019 Když pak umřel Heródes, aj, anděl Páně ukázal se Jozefovi ve snách v Egyptě, 040 MAT 002 020 Řka: Vstana, vezmi dítě i matku jeho, a jdiž do země Izraelské; neboť jsou zemřeli ti, kteříž hledali bezživotí dítěte. 040 MAT 002 021 Kterýžto vstav, vzal dítě i matku jeho, a přišel do země Izraelské. 040 MAT 002 022 Ale uslyšev, že by Archelaus kraloval v Judstvu místo Heródesa otce svého, obával se tam jíti; avšak napomenut byv od Boha ve snách, obrátil se do krajin Galilejských. 040 MAT 002 023 A přišed, bydlil v městě, kteréž slove Nazarét, aby se naplnilo, což povědíno bylo skrze proroky, že Nazaretský slouti bude. 040 MAT 003 001 V těch pak dnech přišel Jan Křtitel, káže na poušti v zemi Judské, 040 MAT 003 002 A řka: Pokání čiňte, nebo přiblížilo se království nebeské. 040 MAT 003 003 Totoť jest zajisté ten předpověděný od Izaiáše proroka, řkoucího: Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho. 040 MAT 003 004 Ten pak Jan měl roucho z srstí velbloudových, a pás kožený okolo bedr svých, a pokrm jeho byl kobylky a med lesní. 040 MAT 003 005 Tedy vycházel k němu Jeruzalém a všecko Judstvo, i všecka okolní krajina Jordánská, 040 MAT 003 006 A křtěni byli od něho v Jordáně, vyznávajíce hříchy své. 040 MAT 003 007 Uzřev pak mnohé z farizeů a z saduceů, že jdou k jeho křtu, řekl jim: Pokolení ještěrčí, i kdo vám ukázal, kterak byste utéci měli budoucího hněvu? 040 MAT 003 008 Protož neste ovoce hodné pokání. 040 MAT 003 009 A nemyslte, že můžete říkati sami u sebe: Otce máme Abrahama. Neboť pravím vám, že může Bůh z kamení tohoto vzbuditi syny Abrahamovi. 040 MAT 003 010 A jižť jest i sekera k kořenu stromů přiložena. Každý tedy strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá. 040 MAT 003 011 Jáť křtím vás vodou ku pokání, ten pak, kterýž po mně přichází, jestiť mocnější nežli já, jehožto nejsem hoden obuvi nositi. Onť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm. 040 MAT 003 012 Jehožto věječka v ruce jeho, a vyčistíť humno své, a shromáždí pšenici svou do obilnice, ale plevy páliti bude ohněm neuhasitelným. 040 MAT 003 013 Tehdy přišel Ježíš od Galilee k Jordánu k Janovi, aby pokřtěn byl od něho. 040 MAT 003 014 Ale Jan velmi zbraňoval jemu, řka: Já mám od tebe křtěn býti, a ty pak jdeš ke mně? 040 MAT 003 015 A odpovídaje Ježíš, dí jemu: Nechej nyní; neboť tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost. Tedy nechal ho. 040 MAT 003 016 A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil i hned z vody; a aj, otevřína jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sstupujícího jako holubici, a přicházejícího na něj. 040 MAT 003 017 A aj, hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo. 040 MAT 004 001 Tehdy Ježíš veden jest na poušť od Ducha, aby pokoušín byl od ďábla. 040 MAT 004 002 A postiv se čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí, potom zlačněl. 040 MAT 004 003 A přistoupiv k němu pokušitel, řekl: Jsi-li Syn Boží, rciž, ať kamení toto chlebové jsou. 040 MAT 004 004 On pak odpovídaje, řekl: Psánoť jest: Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží. 040 MAT 004 005 Tedy pojal jej ďábel do svatého města, a postavil ho na vrchu chrámu. 040 MAT 004 006 A řekl mu: Jsi-li Syn Boží, spustiž se dolů; nebo psáno jest, že andělům svým přikázal o tobě, a na ruce uchopí tebe, abys někde o kámen nohy své neurazil. 040 MAT 004 007 I řekl mu Ježíš: Zase psáno jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého. 040 MAT 004 008 Opět pojal ho ďábel na horu vysokou velmi, a ukázal mu všecka království světa i slávu jejich, 040 MAT 004 009 A řekl jemu: Toto všecko tobě dám, jestliže padna, budeš mi se klaněti. 040 MAT 004 010 Tedy řekl mu Ježíš: Odejdiž, satane; neboť psáno jest: Pánu Bohu svému klaněti se budeš, a jemu samému sloužiti budeš. 040 MAT 004 011 Tedy opustil ho ďábel, a aj, andělé přistoupili a sloužili jemu. 040 MAT 004 012 A když uslyšel Ježíš, že by Jan byl vsazen, navrátil se do Galilee. 040 MAT 004 013 A opustiv Nazarét, přišed, bydlil v Kafarnaum při moři, v krajinách Zabulon a Neftalím, 040 MAT 004 014 Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího: 040 MAT 004 015 Země Zabulon a Neftalím při moři za Jordánem, Galilea pohanská, 040 MAT 004 016 Lid, kterýž bydlil v temnostech, viděl světlo veliké, a sedícím v krajině a stínu smrti, světlo vzešlo jim. 040 MAT 004 017 Od toho času počal Ježíš kázati a praviti: Pokání čiňte; neboť se přiblížilo království nebeské. 040 MAT 004 018 A chodě Ježíš podlé moře Galilejského, uzřel dva bratry, Šimona, kterýž slove Petr, a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí síť do moře, (nebo byli rybáři.) 040 MAT 004 019 I dí jim: Poďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí. 040 MAT 004 020 A oni hned opustivše síti, šli za ním. 040 MAT 004 021 A poodšed odtud, uzřel jiné dva bratry, Jakuba syna Zebedeova, a Jana bratra jeho, na lodí s Zebedeem otcem jejich, ani tvrdí síti své. I povolal jich. 040 MAT 004 022 A oni hned opustivše lodí a otce svého, šli za ním. 040 MAT 004 023 I procházel Ježíš všecku Galilei, uče v shromážděních jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu. 040 MAT 004 024 A rozešla se o něm pověst po vší Syrii. I vodili k němu všecky nemocné, rozličnými neduhy a trápeními obklíčené, i ďábelníky, i náměsičníky, i šlakem poražené, a uzdravoval je. 040 MAT 004 025 I šli za ním zástupové mnozí z Galilee a z Desíti měst, i z Jeruzaléma i z Judstva i z Zajordání. 040 MAT 005 001 Vida pak Ježíš zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu učedlníci jeho. 040 MAT 005 002 I otevřev ústa svá, učil je, řka: 040 MAT 005 003 Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské. 040 MAT 005 004 Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou. 040 MAT 005 005 Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi. 040 MAT 005 006 Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou. 040 MAT 005 007 Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou. 040 MAT 005 008 Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou. 040 MAT 005 009 Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou. 040 MAT 005 010 Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, nebo jejich jest království nebeské. 040 MAT 005 011 Blahoslavení budete, když vám zlořečiti budou a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne. 040 MAT 005 012 Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi. 040 MAT 005 013 Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí pošlapána. 040 MAT 005 014 Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti. 040 MAT 005 015 Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž jsou v domě. 040 MAT 005 016 Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích. 040 MAT 005 017 Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona aneb proroků. Nepřišelť jsem rušiti, ale naplniti. 040 MAT 005 018 Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci stanou. 040 MAT 005 019 Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázaní těchto nejmenších, a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i učil, ten veliký slouti bude v království nebeském. 040 MAT 005 020 Nebo pravím vám: Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákonníků a farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského. 040 MAT 005 021 Slyšeli jste, že říkáno jest starým: Nezabiješ. Pakli by kdo zabil, povinen trpěti soud. 040 MAT 005 022 Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny, musí trpěti soud. Kdož by pak řekl bratru svému: Rácha, povinen bude před radou státi; a kdož by řekl: Blázne, musí pekelný oheň trpěti. 040 MAT 005 023 Protož obětoval-li bys dar svůj na oltář, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvůj má něco proti tobě: 040 MAT 005 024 Nechejž tu daru svého před oltářem a odejdi; prvé smiř se s bratrem svým, a potom přijda, obětuj dar svůj. 040 MAT 005 025 Vejdi v dobrou vůli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na cestě, aťby snad nedal tebe protivník tvůj soudci, a soudce dal by tě služebníku, a byl bys uvržen do žaláře. 040 MAT 005 026 Amen pravím tobě: Nevyjdeš odtud, dokudž i posledního haléře nenavrátíš. 040 MAT 005 027 Slyšeli jste, že říkáno bylo starým: Nezcizoložíš. 040 MAT 005 028 Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém. 040 MAT 005 029 Jestliže pak oko tvé pravé horší tě, vylup je a vrz od sebe; neboť jest užitečněji tobě, aby zahynul jeden oud tvůj, než by celé tělo tvé uvrženo bylo do ohně pekelného. 040 MAT 005 030 A pakli ruka tvá pravá horší tě, utni ji a vrz od sebe; nebo užitečněji jest tobě, aby zahynul jeden oud tvůj, než by všecko tělo tvé uvrženo bylo do pekelného ohně. 040 MAT 005 031 Též řečeno jest: Kdož by koli propustil manželku svou, aby jí dal lístek rozloučení. 040 MAT 005 032 Jáť pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromě příčiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštěnou pojme, cizoloží. 040 MAT 005 033 Opět slyšeli jste, že říkáno bylo starým: Nebudeš křivě přisahati, ale splníš Pánu přísahy své. 040 MAT 005 034 Ale jáť pravím vám: Abyste nepřisahali všelijak, ani skrze nebe, nebo trůn Boží jest; 040 MAT 005 035 Ani skrze zemi, nebo podnož jeho jest; ani skrze Jeruzalém, nebo město velikého toho Krále jest. 040 MAT 005 036 Ani skrze hlavu svou budeš přisahati, nebo nemůžeš jednoho vlasu učiniti bílého aneb černého. 040 MAT 005 037 Ale buď řeč vaše: Jistě, jistě; nikoli, nikoli. Což pak nad to více jest, to od zlého jest. 040 MAT 005 038 Slyšeli jste, že říkáno bylo: Oko za oko, a zub za zub. 040 MAT 005 039 Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého. 040 MAT 005 040 A tomu, kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti, nech mu i pláště. 040 MAT 005 041 A nutil-li by tě kdo míli jednu, jdi s ním dvě. 040 MAT 005 042 A prosícímu tebe dej, a od toho, kdo by chtěl vypůjčiti od tebe, neodvracuj se. 040 MAT 005 043 Slyšeli jste, že říkáno bylo: Milovati budeš bližního svého, a nenáviděti budeš nepřítele svého. 040 MAT 005 044 Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely své, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují a vám se protiví, 040 MAT 005 045 Abyste byli synové Otce svého, kterýž jest v nebesích; nebo slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé. 040 MAT 005 046 Nebo milujete-li ty, kdož vás milují, jakou odplatu máte? Zdaliž i publikáni téhož nečiní? 040 MAT 005 047 A budete-li pozdravovati toliko bratří svých, což více činíte? Však i publikáni to činí. 040 MAT 005 048 Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest. 040 MAT 006 001 Pilně se varujte, abyste almužny své nedávali před lidmi, proto abyste vidíni byli od nich, jinak nebudete míti odplaty u Otce svého, kterýž jest v nebesích. 040 MAT 006 002 Protož když dáváš almužnu, netrub před sebou, jako pokrytci činí v školách a na ryncích, aby chváleni byli od lidí. Amen pravím vám, majíť odplatu svou. 040 MAT 006 003 Ale ty když almužnu dáváš, nechť neví levice tvá, co činí pravice tvá, 040 MAT 006 004 Aby almužna tvá byla v skrytě, Otec pak tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně. 040 MAT 006 005 A když bys se modlil, nebývej jako pokrytci. Obyčej zajisté mají, v školách a na úhlech ulic stojíce, modliti se, aby byli vidíni od lidí. Amen pravím vám, žeť mají odplatu svou. 040 MAT 006 006 Ale ty když bys se modlil, vejdi do pokojíka svého, a zavra dvéře své, modliž se Otci svému, kterýž jest v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně. 040 MAT 006 007 Modléce se pak, nebuďtež marnomluvní jako pohané; nebo se domnívají, že pro tu svou mnohomluvnost vyslyšáni budou. 040 MAT 006 008 Nepřirovnávejtež se tedy jim, neboť ví Otec váš, čeho jest vám potřebí, prvé než byste vy ho prosili. 040 MAT 006 009 A protož vy takto se modlte: Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. 040 MAT 006 010 Přiď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi. 040 MAT 006 011 Chléb náš vezdejší dej nám dnes. 040 MAT 006 012 A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim. 040 MAT 006 013 I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen. 040 MAT 006 014 Nebo jestliže odpustíte lidem poklésky jejich, odpustíť i vám nebeský Otec váš. 040 MAT 006 015 Jestliže pak neodpustíte lidem pádů jejich, aniž Otec váš odpustí vám pádů vašich. 040 MAT 006 016 Když byste se pak postili, nebývejtež jako pokrytci zasmušilí; neboť pošmuřují tváří svých, aby vědomé bylo lidem, že se postí. Amen pravím vám, vzaliť jsou odplatu svou. 040 MAT 006 017 Ty pak, když se postíš, pomaž hlavy své a tvář svou umej, 040 MAT 006 018 Aby nebylo zjevné lidem, že se postíš, ale Otci tvému, kterýž jest v skrytě. A Otec tvůj, kterýž vidí v skrytosti, odplatí tobě zjevně. 040 MAT 006 019 Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdež mol a rez kazí, a kdež zloději vykopávají a kradou. 040 MAT 006 020 Ale skládejte sobě poklady v nebi, kdež ani mol ani rez nekazí, a kdež zloději nevykopávají ani nekradou. 040 MAT 006 021 Nebo kdež jest poklad váš, tuť jest i srdce vaše. 040 MAT 006 022 Svíce těla jestiť oko; protož jestliže by oko tvé sprostné bylo, všecko tělo tvé světlé bude. 040 MAT 006 023 Pakliť by oko tvé bylo nešlechetné, všecko tělo tvé tmavé bude. Jestliže tedy světlo, kteréž jest v tobě, jest tma, sama tma jaká bude? 040 MAT 006 024 Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Neb zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti i mammoně. 040 MAT 006 025 Protož pravím vám: Nepečujte o život svůj, co byste jedli a co pili, ani o tělo své, čím byste se odívali. Zdaliž není život více nežli pokrm, a tělo nežli oděv? 040 MAT 006 026 Hleďte na ptactvo nebeské, žeť nesejí ani žnou, ani shromažďují do stodol, ale Otec váš nebeský živí je. I zdaliž vy jich mnohem nepřevyšujete? 040 MAT 006 027 A kdo z vás pečlivě mysle, může přidati ku postavě své loket jeden? 040 MAT 006 028 A o oděv proč se staráte? Považte kvítí polního, kterak roste, nepracuje ani přede. 040 MAT 006 029 Pravímť pak vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své tak odín nebyl, jako jedno z nich. 040 MAT 006 030 Poněvadž tedy trávu polní, ješto dnes jest, a zítra do peci bývá vložena, Bůh tak odívá, i zdaliž mnohem více vás neodívá, ó malé víry? 040 MAT 006 031 Nepečujtež tedy, říkajíce: Co budeme jísti? aneb co budeme píti? aneb čím se budeme odívati? 040 MAT 006 032 Nebo toho všeho pohané hledají. Víť zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete. 040 MAT 006 033 Ale hledejte nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno. 040 MAT 006 034 Protož nepečujte o zítřejší den, nebo zítřejší den pečovati bude o své věci. Dostiť má den na svém trápení. 040 MAT 007 001 Nesuďtež, abyste nebyli souzeni. 040 MAT 007 002 Nebo kterýmž soudem soudíte, týmž budete souzeni, a kterou měrou měříte, bude vám zase odměřeno. 040 MAT 007 003 Kterakž pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a v oku svém břevna neznamenáš? 040 MAT 007 004 Aneb kterak díš bratru svému: Nech ať vyjmu mrvu z oka tvého? A aj, břevno v oku tvém. 040 MAT 007 005 Pokrytče, vyjmi nejprv břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu z oka bratra svého. 040 MAT 007 006 Nedávejte svatého psům, aniž mecte perel svých před svině, aťby snad nepotlačily jich nohama svýma, a obrátíce se, neroztrhaly vás. 040 MAT 007 007 Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno. 040 MAT 007 008 Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno. 040 MAT 007 009 An který z vás jest člověk, jehož kdyby prosil syn jeho za chléb, dal by jemu kámen? 040 MAT 007 010 A prosil-li by za rybu, zdali dá jemu hada? 040 MAT 007 011 Poněvadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš, kterýž jest v nebesích, dá dobré věci těm, kteříž ho, prosí? 040 MAT 007 012 A protož všecko, jakž byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim; toť zajisté jest zákon i proroci. 040 MAT 007 013 Vcházejte těsnou branou; nebo prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí, a mnoho jest těch, kteříž vcházejí skrze ni. 040 MAT 007 014 Nebo těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji. 040 MAT 007 015 Pilně se pak varujte falešných proroků, kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím, ale vnitř jsou vlci hltaví. 040 MAT 007 016 Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž zbírají z trní hrozny, aneb z bodláčí fíky? 040 MAT 007 017 Takť každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese. 040 MAT 007 018 Nemůžeť dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati. 040 MAT 007 019 Všeliký strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá. 040 MAT 007 020 A tak tedy po ovocích jejich poznáte je. 040 MAT 007 021 Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest. 040 MAT 007 022 Mnozíť mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu divů mnohých nečinili? 040 MAT 007 023 A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti. 040 MAT 007 024 A protož každého, kdož slyší slova má tato a plní je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále. 040 MAT 007 025 I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, ale nepadl; nebo založen byl na skále. 040 MAT 007 026 Každý pak, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, kterýž ustavěl dům svůj na písku. 040 MAT 007 027 I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, i padl, a byl pád jeho veliký. 040 MAT 007 028 Stalo se pak, když dokonal Ježíš řeči tyto, že se převelmi divili zástupové učení jeho. 040 MAT 007 029 Nebo učil je jako moc maje, a ne jako zákonníci. 040 MAT 008 001 A když sstupoval s hory, šli za ním zástupové mnozí. 040 MAT 008 002 A aj, malomocný přišed, klaněl se jemu, řka: Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mne očistiti. 040 MAT 008 003 I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned očištěno jest malomocenství jeho. 040 MAT 008 004 I dí jemu Ježíš: Viziž, abys žádnému nepravil. Ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj dar ten, kterýž přikázal Mojžíš, na svědectví jim. 040 MAT 008 005 A když vcházel Ježíš do Kafarnaum, přistoupil k němu setník, prose ho, 040 MAT 008 006 A řka: Pane, služebník můj leží doma šlakem poražený, velmi se trápě. 040 MAT 008 007 I dí jemu Ježíš: Já přijdu a uzdravím ho. 040 MAT 008 008 A odpovídaje setník, řekl: Pane, nejsemť hoden, abys všel pod střechu mou, ale toliko rci slovo, a uzdraven bude služebník můj. 040 MAT 008 009 Nebo i já jsem člověk pod mocí, maje pod sebou žoldnéře, a dím-li tomuto: Jdi, tedy jde, a jinému: Přiď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní. 040 MAT 008 010 To uslyšev Ježíš, podivil se, a jdoucím za sebou řekl: Amen pravím vám, ani v Izraeli tak veliké víry jsem nenalezl. 040 MAT 008 011 Pravím pak vám, žeť přijdou mnozí od východu i od západu, a stoliti budou s Abrahamem, s Izákem a s Jákobem v království nebeském, 040 MAT 008 012 Ale synové království vyvrženi budou do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů. 040 MAT 008 013 I řekl Ježíš setníkovi: Jdiž, a jakžs uvěřil, staň se tobě. I uzdraven jest služebník jeho v tu hodinu. 040 MAT 008 014 A přišed Ježíš do domu Petrova, uzřel svegruši jeho, ana leží, a má zimnici. 040 MAT 008 015 I dotekl se ruky její, a přestala jí zimnice. I vstala a posluhovala jim. 040 MAT 008 016 A když byl večer, přivedli k němu mnohé, kteříž ďábelství měli, a on vymítal duchy slovem, a všecky, kteříž se zle měli, uzdravil, 040 MAT 008 017 Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího: Onť vzal na se mdloby naše, a neduhy nesl. 040 MAT 008 018 Vida pak Ježíš zástupy mnohé okolo sebe, kázal přeplaviti se na druhou stranu. 040 MAT 008 019 A přistoupiv jeden zákonník, řekl jemu: Mistře, půjdu za tebou, kamžkoli půjdeš. 040 MAT 008 020 I dí jemu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptactvo nebeské hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil. 040 MAT 008 021 Jiný pak z učedlníků jeho řekl jemu: Pane, dopusť mi prvé odjíti a pochovati otce mého. 040 MAT 008 022 Ale Ježíš řekl jemu: Poď za mnou, a nech ať mrtví pochovávají mrtvé své. 040 MAT 008 023 A když vstoupil na lodí, vstoupili za ním i učedlníci jeho. 040 MAT 008 024 A aj, bouře veliká stala se na moři, tak že vlny přikrývaly lodí. On pak spal. 040 MAT 008 025 A přistoupivše učedlníci jeho, zbudili jej, řkouce: Pane, zachovej nás, hynemeť. 040 MAT 008 026 I dí jim: Proč se bojíte, ó malé víry? Tehdy vstav, přimluvil větrům a moři, i stalo se utišení veliké. 040 MAT 008 027 Lidé pak divili se, řkouce: Kteraký jest tento, že ho i větrové i moře poslouchají? 040 MAT 008 028 A když se přeplavil na druhou stranu do krajiny Gergezenských, potkali se s ním dva ďábelníci z hrobů vyšlí, ukrutní náramně, tak že žádný nemohl tou cestou choditi. 040 MAT 008 029 A aj, volali, řkouce: Co je nám po tobě, Ježíši, Synu Boží? Přišel jsi sem před časem trápiti nás. 040 MAT 008 030 A bylo opodál od nich stádo veliké vepřů, pasoucích se. 040 MAT 008 031 Ďáblové pak prosili ho, řkouce: Jestliže nás vymítáš, dopustiž nám vjíti do toho stáda vepřů. 040 MAT 008 032 I řekl jim: Jděte. A oni vyšedše, vešli do stáda těch vepřů. A aj, hnalo se prudce všecko stádo těch vepřů s vrchu dolů do moře, i ztonuli v vodách. 040 MAT 008 033 Pastýři pak utekli. A přišedše do města, vypravovali to všecko, i o těch ďábelnících. 040 MAT 008 034 A aj, všecko město vyšlo v cestu Ježíšovi, a uzřevše ho, prosili, aby šel z končin jejich. 040 MAT 009 001 A vstoupiv na lodí, přeplavil se, a přišel do města svého. 040 MAT 009 002 A aj, přinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji. 040 MAT 009 003 A aj, někteří z zákonníků řekli sami v sobě: Tento se rouhá. 040 MAT 009 004 A viděv Ježíš myšlení jejich, řekl: Proč vy myslíte zlé věci v srdcích svých? 040 MAT 009 005 Nebo co jest snáze říci: Odpuštěniť jsou tobě hříchové, čili říci: Vstaň a choď? 040 MAT 009 006 Ale abyste věděli, žeť má moc Syn člověka na zemi odpouštěti hříchy, tehdy dí šlakem poraženému: Vstana, vezmi na sebe lože své, a jdi do domu svého. 040 MAT 009 007 Tedy vstav, odšel do domu svého. 040 MAT 009 008 A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem. 040 MAT 009 009 A jda odtud Ježíš, uzřel člověka sedícího na cle, jménem Matouše. I dí mu: Poď za mnou. I vstav, šel za ním. 040 MAT 009 010 Stalo se pak, když seděl Ježíš za stolem v domě, a aj, mnozí celní a hříšníci přišedše, stolili s Ježíšem a s učedlníky jeho. 040 MAT 009 011 A vidouce to farizeové, řekli učedlníkům jeho: Proč s celnými a hříšníky jí mistr váš? 040 MAT 009 012 Ježíš pak uslyšev to, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní. 040 MAT 009 013 Jdouce pak, učte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti. Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání. 040 MAT 009 014 Tehdy přistoupili k němu učedlníci Janovi, řkouce: Proč my a farizeové postíme se často, učedlníci pak tvoji se nepostí? 040 MAT 009 015 I řekl jim Ježíš: Zdaliž mohou synové ženichovi rmoutiti se, dokudž s nimi jest ženich? Ale přijdou dnové, když bude od nich odjat ženich, a tehdyť se budou postiti. 040 MAT 009 016 Žádný zajisté nepřišívá záplaty sukna nového k rouchu vetchému; nebo ta záplata jeho odtrhla by díl od roucha, a větší by díra byla. 040 MAT 009 017 Aniž lejí vína nového do nádob starých; sic jinak rozpuknou se sudové, a víno se vyleje, a sudové se zkazí. Ale víno nové lejí do nových nádob, a bývá obé zachováno. 040 MAT 009 018 A když on to k nim mluvil, aj, kníže přistoupivši, klanělo se jemu, řkuc: Dcera má nyní umřela. Ale poď, vlož na ni ruku svou, a budeť živa. 040 MAT 009 019 A vstav Ježíš, šel za ním, i učedlníci jeho. 040 MAT 009 020 (A aj žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, přistoupivši po zadu, dotkla se podolka roucha jeho. 040 MAT 009 021 Nebo řekla sama v sobě: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu. 040 MAT 009 022 Ježíš pak obrátiv se, a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. I ozdravěla ta žena té chvíle.) 040 MAT 009 023 Přišed pak Ježíš do domu knížete, a uzřev trubače i zástup hlučící, 040 MAT 009 024 Řekl jim: Odejdětež; nebo neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu. 040 MAT 009 025 A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její. I vstala ta děvečka. 040 MAT 009 026 A roznesla se pověst ta po vší té zemi. 040 MAT 009 027 A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův. 040 MAT 009 028 A když všel do domu, přistoupili k němu ti slepí. I dí jim Ježíš: Věříte-li, že to mohu učiniti? Řekli jemu: Ovšem, Pane. 040 MAT 009 029 Tedy dotekl se očí jejich, řka: Podlé víry vaší staň se vám. 040 MAT 009 030 I otevříny jsou oči jejich. Zapověděl jim pak tuze Ježíš, řka: Viztež, ať nižádný nezví. 040 MAT 009 031 Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po vší té zemi. 040 MAT 009 032 A když oni vycházeli, aj, přivedli mu člověka němého, majícího ďábelství. 040 MAT 009 033 A když vyvrženo bylo ďábelství, mluvil němý. I divili se zástupové, řkouce: Že nikdy nic nebylo vídáno takového v Izraeli. 040 MAT 009 034 Farizeové pak pravili: Mocí knížete ďábelského vymítá ďábly. 040 MAT 009 035 I obcházel Ježíš všecka města i městečka, uče v školách jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu. 040 MAT 009 036 A když hleděl na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli opuštěni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýře. 040 MAT 009 037 Tehdy řekl učedlníkům svým: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo. 040 MAT 009 038 Protož proste Pána žně, ať vypudí dělníky na žeň svou. 040 MAT 010 001 A svolav dvanácte učedlníků svých, dal jim moc nad duchy nečistými, aby je vymítali, a aby uzdravovali všelikou nemoc, i všeliký neduh. 040 MAT 010 002 Dvanácti pak apoštolů jména jsou tato: První Šimon, kterýž slove Petr, a Ondřej bratr jeho, Jakub Zebedeův a Jan bratr jeho, 040 MAT 010 003 Filip a Bartoloměj, Tomáš a Matouš, kterýž býval celný, Jakub Alfeův a Lebbeus, přijmím Taddeus, 040 MAT 010 004 Šimon Kananitský, a Jidáš Iškariotský, kterýž i zradil ho. 040 MAT 010 005 Těchto dvanácte poslal Ježíš, přikazuje jim, řka: Na cestu pohanů nechoďte, a do města Samaritánských nevcházejte. 040 MAT 010 006 Ale raději jděte k ovcem zahynulým z domu Izraelského. 040 MAT 010 007 Jdouce pak, kažte, řkouce: Že se přiblížilo království nebeské. 040 MAT 010 008 Nemocné uzdravujte, malomocné čisťte, mrtvé křeste, ďábelství vymítejte; darmo jste vzali, darmo dejte. 040 MAT 010 009 Nebeřte s sebou zlata, ani stříbra, ani peněz do opasků svých, 040 MAT 010 010 Ani mošny na cestu, ani dvou sukní, ani obuvi, ani hůlky; hodenť jest zajisté dělník pokrmu svého. 040 MAT 010 011 A do kteréhožkoli města neb městečka vešli byste, vzeptejte se, kdo by v něm hodný byl, a tu pobuďte, až i vyjdete. 040 MAT 010 012 A vcházejíce do domu, pozdravte ho. 040 MAT 010 013 A jestliže bude dům ten hodný, pokoj váš přijdiž naň; pakli by nebyl hodný, pokoj váš navratiž se k vám. 040 MAT 010 014 A kdožkoli nepřijal by vás, a neuposlechl by řečí vašich, vyjdouce ven z domu neb z města toho, vyrazte prach z noh svých. 040 MAT 010 015 Amen pravím vám: Lehčeji bude zemi Sodomských a Gomorských v den soudný nežli městu tomu. 040 MAT 010 016 Aj, já posílám vás jako ovce mezi vlky; protož buďte opatrní jako hadové, a sprostní jako holubice. 040 MAT 010 017 Vystříhejte se pak lidí; neboť vás vydávati budou do sněmů, a v shromážděních svých budou vás bičovati. 040 MAT 010 018 Ano i před vládaře i před krále vedeni budete pro mne, na svědectví proti nim, i národům. 040 MAT 010 019 Když pak vás vydadí, nebuďtež pečliví, kterak aneb co byste mluvili; dánoť bude zajisté vám v tu hodinu, co budete míti mluviti. 040 MAT 010 020 Nebo ne vy jste, kteříž mluvíte, ale Duch Otce vašeho, kterýž mluví v vás. 040 MAT 010 021 Vydáť pak bratr bratra na smrt, i otec syna, a povstanouť dítky proti rodičům, a zmordují je. 040 MAT 010 022 A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé, ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude. 040 MAT 010 023 Když se pak vám budou protiviti v tom městě, utecte do jiného. Amen zajisté pravím vám, nezchodíte měst Izraelských, až přijde Syn člověka. 040 MAT 010 024 Neníť učedlník nad mistra, ani služebník nad pána svého. 040 MAT 010 025 Dostiť jest učedlníku, aby byl jako mistr jeho, a služebník jako pán jeho. Poněvadž hospodáře Belzebubem nazývali, čím pak více domácí jeho? 040 MAT 010 026 Protož nebojte se jich; nebo není nic skrytého, což by nemělo býti zjeveno, ani tajného, ješto by nemělo zvědíno býti. 040 MAT 010 027 Což vám pravím ve tmách, pravte na světle, a co v uši slyšíte, hlásejte na domích. 040 MAT 010 028 A nebojte se těch, kteříž mordují tělo, ale duše nemohou zamordovati; než raději se bojte toho, kterýž může i duši i tělo zatratiti v pekelném ohni. 040 MAT 010 029 Zdaliž nebývají prodáváni dva vrabečkové za penízek? A však jeden z nich nepadá na zem bez Otce vašeho. 040 MAT 010 030 Vaši pak i vlasové na hlavě všickni sečteni jsou. 040 MAT 010 031 Protož nebojte se, dražší jste vy nežli mnoho vrabců. 040 MAT 010 032 Kdožkoli tedy vyzná mne před lidmi, vyznámť i já jej před Otcem svým, kterýž jest v nebesích. 040 MAT 010 033 Kdož by pak mne zapřel před lidmi, zapřímť ho i já před Otcem svým, kterýž jest v nebesích. 040 MAT 010 034 Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Nepřišelť jsem, abych pokoj uvedl, ale meč. 040 MAT 010 035 Přišel jsem zajisté, abych rozdělil člověka proti otci jeho, a dceru proti mateři její, a nevěstu proti svegruši její. 040 MAT 010 036 A nepřátelé člověka domácí jeho. 040 MAT 010 037 Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, neníť mne hoden; a kdož miluje syna neb dceru více nežli mne, neníť mne hoden. 040 MAT 010 038 A kdož nebéře kříže svého a nenásleduje mne, neníť mne hoden. 040 MAT 010 039 Kdo nalezne duši svou, ztratíť ji; a kdo by ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji. 040 MAT 010 040 Kdo vás přijímá, mne přijímá; a kdo mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal. 040 MAT 010 041 Kdo přijímá proroka ve jménu proroka, odplatu proroka vezme; a kdož přijímá spravedlivého ve jménu spravedlivého, odplatu spravedlivého vezme. 040 MAT 010 042 A kdož by koli dal jednomu z těchto maličkých toliko číši vody studené k nápoji ve jménu učedlníka, zajisté pravím vám, neztratíť odplaty své. 040 MAT 011 001 I stalo se, když přestal Ježíš těch přikázaní dávati dvanácti učedlníkům svým, bral se odtud, aby učil a kázal v městech jejich. 040 MAT 011 002 Jan pak uslyšev v vězení o skutcích Kristových, poslav dva z učedlníků svých, 040 MAT 011 003 Řekl jemu: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme? 040 MAT 011 004 I odpovídaje Ježíš, řekl jim: Jdouce, zvěstujtež Janovi, co slyšíte a vidíte. 040 MAT 011 005 Slepí vidí, a kulhaví chodí, malomocní se čistí, a hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, a chudým evangelium se zvěstuje. 040 MAT 011 006 A blahoslavený jest, kdož se nehorší na mně. 040 MAT 011 007 A když oni odešli, počal Ježíš praviti zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť viděti? Třtinu-li větrem se klátící? 040 MAT 011 008 Aneb co jste vyšli viděti? Člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž se měkkým rouchem odívají, v domích královských jsou. 040 MAT 011 009 Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám, i více nežli proroka. 040 MAT 011 010 Tento jest zajisté, o němž psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou. 040 MAT 011 011 Amen pravím vám, mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křtitele; ale kdo jest nejmenší v království nebeském, jestiť větší nežli on. 040 MAT 011 012 Ode dnů pak Jana Křtitele až dosavad království nebeské násilí trpí, a ti, kteříž násilí činí, uchvacujíť je. 040 MAT 011 013 Nebo všickni proroci i ten zákon až do Jana prorokovali. 040 MAT 011 014 A chcete-li přijíti, onť jest Eliáš, kterýž přijíti měl. 040 MAT 011 015 Kdo má uši k slyšení, slyš. 040 MAT 011 016 Ale k komu připodobním pokolení toto? Podobné jest dětem, sedícím na ryncích a na tovaryše své volajícím, 040 MAT 011 017 A říkajícím: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali, a neplakali jste. 040 MAT 011 018 Přišel zajisté Jan, nejeda ani nepije, a řkou: Ďábelství má. 040 MAT 011 019 Přišel Syn člověka, jeda a pije, a řkou: Aj, člověk žráč a piján vína, přítel publikánů a hříšníků. Ale ospravedlněna jest moudrost od synů svých. 040 MAT 011 020 Tehdy počal přimlouvati městům, v nichž bylo činěno nejvíce divů jeho, že pokání nečinili: 040 MAT 011 021 Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a Sidonu byli činěni divové ti, kteříž jsou činěni v vás, dávno by byli v žíni a v popele pokání činili. 040 MAT 011 022 Nýbrž pravím vám: Týru a Sidonu lehčeji bude v den soudný nežli vám. 040 MAT 011 023 A ty Kafarnaum, kteréž jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla sstrčeno budeš. Nebo kdyby v Sodomě činěni byli divové ti, kteříž jsou činěni v tobě, byliť by zůstali až do dnes. 040 MAT 011 024 Ano více pravím vám, že zemi Sodomských lehčeji bude v den soudný nežli tobě. 040 MAT 011 025 V ten čas odpověděv Ježíš, řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými, a zjevil jsi je nemluvňátkům. 040 MAT 011 026 Jistě, Otče, žeť se tak líbilo před tebou. 040 MAT 011 027 Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti. 040 MAT 011 028 Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. 040 MAT 011 029 Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým. 040 MAT 011 030 Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké. 040 MAT 012 001 V ten čas šel Ježíš v sobotu skrze obilí, učedlníci pak jeho lační jsouce, počali vymínati klasy a jísti. 040 MAT 012 002 Farizeové pak spatřivše to, řekli jemu: Hle, učedlníci tvoji činí, čehož nesluší činiti v sobotu. 040 MAT 012 003 On pak řekl jim: Co jste nečtli, co učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? 040 MAT 012 004 Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterýchž jemu neslušelo jísti, ani těm, kteříž s ním byli, než toliko samým kněžím? 040 MAT 012 005 Aneb zdali jste nečtli v zákoně, že kněží v sobotu v chrámě sobotu ruší, a jsou bez hříchu? 040 MAT 012 006 Ale pravímť vám, že větší jest tuto nežli chrám. 040 MAT 012 007 Než kdybyste věděli, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti, nepotupovali byste nevinných. 040 MAT 012 008 Syn zajisté člověka jest pánem i soboty. 040 MAT 012 009 A odšed odtud, přišel do školy jejich. 040 MAT 012 010 A aj, byl tu člověk, maje ruku uschlou. I tázali se ho, řkouce: Sluší-li v sobotu uzdravovati? aby jej obžalovali. 040 MAT 012 011 On pak dí jim: Který z vás bude člověk, ješto by měl ovci jednu, a kdyby ta upadla do jámy v sobotu, i zdaliž nedosáhne jí a nevytáhne? 040 MAT 012 012 A čím lepší jest člověk než ovce? A protož slušíť v sobotu dobře činiti. 040 MAT 012 013 Tedy řekl člověku tomu: Vztáhni tu ruku svou. I vztáhl, a přivedena jest k zdraví jako druhá. 040 MAT 012 014 Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti němu, kterak by jej zahladili. 040 MAT 012 015 A věděv to Ježíš, šel odtud. I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je všecky. 040 MAT 012 016 A s pohrůžkou přikázal jim, aby ho nezjevovali, 040 MAT 012 017 Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího: 040 MAT 012 018 Aj, služebník ten můj, kteréhož jsem vyvolil, ten milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovati bude. 040 MAT 012 019 Nebude se vaditi, ani křičeti, aniž kdo na ulicích uslyší hlas jeho. 040 MAT 012 020 Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítězství. 040 MAT 012 021 A ve jménu jeho národové doufati budou. 040 MAT 012 022 Tehdy přiveden k němu ďábelstvím posedlý, slepý a němý. I uzdravil jej, tak že ten slepý a němý i mluvil i viděl. 040 MAT 012 023 I děsili se všickni zástupové a pravili: Není-liž tento ten Syn Davidův? 040 MAT 012 024 Ale farizeové to uslyševše, řekli: Tento nevymítá ďáblů než skrze Belzebuba, kníže ďábelské. 040 MAT 012 025 Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdělené samo proti sobě spustne, a každé město neb dům proti sobě rozdělený nestane. 040 MAT 012 026 A jestližeť satan satana vymítá, proti sobě rozdělen jest. Kterak tedy stane království jeho? 040 MAT 012 027 A vymítám-liť já ďábly skrze Belzebuba, synové vaši skrze koho vymítají? Protož oni soudcové vaši budou. 040 MAT 012 028 Pakliť já Duchem Božím ďábly vymítám, přišloť jest jistě mezi vás království Boží. 040 MAT 012 029 Aneb kterak kdo může do domu silného vjíti a jeho nádobí pobrati, leč by prvé svázal toho silného, a teprv by dům jeho obloupiti mohl? 040 MAT 012 030 Kdož není se mnou, proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptylujeť. 040 MAT 012 031 Protož pravím vám: Všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu nebude odpuštěno lidem. 040 MAT 012 032 A kdyby kdo řekl slovo proti Synu člověka, bude jemu odpuštěno, ale kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani v tomto věku, ani v budoucím. 040 MAT 012 033 Čiňtež aneb strom dobrý, i ovoce jeho dobré; aneb čiňte strom zlý, i ovoce jeho zlé. Neboť po ovoci strom bývá poznán. 040 MAT 012 034 Pokolení ještěrčí, kterakž byste mohli dobré věci mluviti, jsouce zlí? Nebo z hojnosti srdce ústa mluví. 040 MAT 012 035 Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. 040 MAT 012 036 Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydadí počet v den soudný. 040 MAT 012 037 Nebo z slov svých spravedliv budeš, a z řečí svých budeš odsouzen. 040 MAT 012 038 Tehdy odpověděli někteří z zákonníků a farizeů, řkouce: Mistře, chceme od tebe znamení viděti. 040 MAT 012 039 On pak odpovídaje, dí jim: Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá, ale znamení jemu nebude dáno, jediné to znamení Jonáše proroka. 040 MAT 012 040 Nebo jakož byl Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci, takť bude Syn člověka v srdci země tři dni a tři noci. 040 MAT 012 041 Muži Ninivitští stanou na soudu s pokolením tímto, a potupí je, proto že pokání činili k Jonášovu kázaní, a aj, víceť nežli Jonáš tuto. 040 MAT 012 042 Královna od poledne povstane k soudu s pokolením tímto, a potupí je; nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, víceť tuto nežli Šalomoun. 040 MAT 012 043 Když pak nečistý duch vyjde od člověka, chodí po místech suchých, hledaje odpočinutí, ale nenalézá. 040 MAT 012 044 Tedy říká: Navrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel. A přijda, nalezne prázdný, vyčištěný a ozdobený. 040 MAT 012 045 Tedy jde a vezme s sebou sedm jiných duchů horších, nežli jest sám, a vejdouce, přebývají tam, i bývají poslední věci člověka toho horší nežli první. Takť se stane i tomuto zlému pokolení. 040 MAT 012 046 A když on ještě mluvil k zástupům, aj, matka a bratří jeho stáli vně, žádajíce s ním promluviti. 040 MAT 012 047 I řekl jemu jeden: Aj, matka tvá i bratří tvoji stojí vně, chtíce s tebou mluviti. 040 MAT 012 048 On pak odpovídaje, řekl tomu, kterýž jemu pověděl: Kdo jest matka má? A kdo jsou bratří moji? 040 MAT 012 049 A vztáhna ruku svou na učedlníky své, řekl: Aj, matka má i bratří moji. 040 MAT 012 050 Nebo kdož by koli činil vůli Otce mého nebeského, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka má. 040 MAT 013 001 A v ten den vyšed Ježíš z domu, sedl podlé moře. 040 MAT 013 002 I sešli se k němu zástupové mnozí, tak že vstoupiv na lodí, seděl, všecken pak zástup stál na břehu. 040 MAT 013 003 I mluvil jim mnoho v podobenstvích, řka: Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval. 040 MAT 013 004 A když on rozsíval, některá padla podlé cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je. 040 MAT 013 005 Jiná pak padla na místa skalnatá, kdež neměla mnoho země; a rychle vzešla, proto že neměla hlubokosti země. 040 MAT 013 006 Ale když slunce vzešlo, vyhořela, a proto že neměla kořene, uschla. 040 MAT 013 007 Jiná pak padla do trní; i zrostlo trní, a udusilo je. 040 MAT 013 008 A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý. 040 MAT 013 009 Kdo má uši k slyšení, slyš. 040 MAT 013 010 Tedy přistoupivše učedlníci, řekli jemu: Proč jim v podobenstvích mluvíš? 040 MAT 013 011 On pak odpověděv, řekl jim: Proto že vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno. 040 MAT 013 012 Nebo kdož má, dáno bude jemu, a rozhojníť se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od něho odjato. 040 MAT 013 013 Protoť v podobenstvích mluvím jim, že vidouce, nevidí, a slyšíce, neslyší, ani rozumějí. 040 MAT 013 014 A plní se na nich proroctví Izaiáše, řkoucí: Slyšením slyšeti budete, ale nesrozumíte; a hledíce, hleděti budete, a nepoznáte. 040 MAT 013 015 Nebo ztučnělo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby někdy neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil. 040 MAT 013 016 Ale oči vaše blahoslavené, že vidí, i uši vaše, že slyší. 040 MAT 013 017 Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali viděti to, co vidíte, ale neviděli, a slyšeti to, což slyšíte, ale neslyšeli. 040 MAT 013 018 Vy tedy slyšte podobenství rozsevače. 040 MAT 013 019 Každý, kdož slyší slovo o tom království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho. To jest ten, kterýž podlé cesty vsát jest. 040 MAT 013 020 V skalnatou pak zemi vsátý jest ten, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí přijímá. 040 MAT 013 021 Než nemá v sobě kořene, ale jest časný, a když přichází ssoužení neb protivenství pro slovo, hned se horší. 040 MAT 013 022 Mezi trní pak vsátý jest ten, kterýž slyší slovo, ale pečování tohoto světa a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá bez užitku. 040 MAT 013 023 V dobrou pak zemi vsátý ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, totiž kterýž užitek nese. Neseť pak někdo stý, a jiný šedesátý, jiný pak třidcátý. 040 MAT 013 024 Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské člověku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém. 040 MAT 013 025 Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho, a nasál koukole mezi pšenici, a odšel. 040 MAT 013 026 A když zrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol. 040 MAT 013 027 I přistoupivše služebníci hospodáře toho, řekli jemu: Pane, zdaližs dobrého semene nenasál na poli svém? Kde že se pak vzal koukol? 040 MAT 013 028 A on řekl jim: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž tedy, ať jdeme a vytrháme jej? 040 MAT 013 029 On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice. 040 MAT 013 030 Nechte ať obé spolu roste až do žně. A v čas žně dím žencům: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé. 040 MAT 013 031 Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, vsál na poli svém. 040 MAT 013 032 Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak zroste, větší jest nežli jiné byliny, a bývá strom, tak že ptáci nebeští přiletíce, hnízda sobě dělají na ratolestech jeho. 040 MAT 013 033 Jiné podobenství mluvil jim: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko. 040 MAT 013 034 Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům, a bez podobenství nemluvil jim, 040 MAT 013 035 Aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa. 040 MAT 013 036 Tedy propustiv zástupy, šel domů Ježíš. I přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole. 040 MAT 013 037 On pak odpovídaje, řekl jim: Rozsevač dobrého semene jest Syn člověka. 040 MAT 013 038 A pole jest tento svět, dobré pak símě jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka. 040 MAT 013 039 A nepřítel, kterýž jej rozsívá, jestiť ďábel, žeň pak jest skonání světa, a ženci jsou andělé. 040 MAT 013 040 Protož jakož vybrán bývá koukol a ohněm spálen, takť bude při skonání tohoto světa. 040 MAT 013 041 Pošle Syn člověka anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost, 040 MAT 013 042 A uvrhouť je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů. 040 MAT 013 043 A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš. 040 MAT 013 044 Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí naplněn jsa pro něj, odchází a prodává všecko, což má, a koupí pole to. 040 MAT 013 045 Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu pěkných perel. 040 MAT 013 046 Kterýž když nalezl jednu velmi drahou perlu, odšed, prodal všecko, což měl, a koupil ji. 040 MAT 013 047 Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře, a ze všelikého plodu shromažďující. 040 MAT 013 048 Kteroužto, když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, do nádob, a což bylo zlého, preč zamítali. 040 MAT 013 049 Takť bude při skonání světa. Vyjdou andělé, a oddělí zlé z prostředku spravedlivých, 040 MAT 013 050 A uvrhou je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů. 040 MAT 013 051 Dí jim Ježíš: Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane. 040 MAT 013 052 On pak řekl jim: Protož každý učitel umělý v království nebeském podobný jest člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci. 040 MAT 013 053 I stalo se, když dokonal Ježíš podobenství ta, bral se odtud. 040 MAT 013 054 A přišed do vlasti své, učil je v škole jejich, tak že se velmi divili, a říkali: Odkud má tento moudrost tuto a moc? 040 MAT 013 055 Zdaliž tento není syn tesařův? Zdaliž matka jeho neslove Maria, a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas? 040 MAT 013 056 A sestry jeho zdaliž všecky u nás nejsou? Odkudž tedy má tyto všecky věci? 040 MAT 013 057 I zhoršili se na něm. Ježíš pak řekl jim: Neníť prorok beze cti, než v své vlasti a v domě svém. 040 MAT 013 058 I neučinil tu mnoho divů pro nevěru jejich. 040 MAT 014 001 V tom čase uslyšel Heródes čtvrták pověst o Ježíšovi. 040 MAT 014 002 I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho. 040 MAT 014 003 Nebo jav Heródes Jana, svázal jej byl a dal do žaláře, pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého. 040 MAT 014 004 Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí. 040 MAT 014 005 A chtěv zabiti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli. 040 MAT 014 006 Když pak slaven byl den narození Heródesova, tancovala dcera Herodiady u prostřed, i zalíbila se Heródesovi. 040 MAT 014 007 Pročež s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho jen požádala. 040 MAT 014 008 A ona jsuci prvé navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na mise hlavu Jana Křtitele. 040 MAT 014 009 I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal dáti. 040 MAT 014 010 A poslav kata, sťal Jana v žaláři. 040 MAT 014 011 I přinesena jest hlava jeho na mise, a dána té děvečce. I nesla mateři své. 040 MAT 014 012 A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo a pochovali je; a šedše, pověděli Ježíšovi. 040 MAT 014 013 To uslyšev Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. Což uslyševše zástupové, šli za ním pěšky z měst. 040 MAT 014 014 A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich. 040 MAT 014 015 A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Propusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů. 040 MAT 014 016 Ježíš pak řekl jim: Není jim potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti. 040 MAT 014 017 A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě. 040 MAT 014 018 On pak dí jim: Přinestež mi je sem. 040 MAT 014 019 A rozkázav zástupu posaditi se na trávě, a vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dával učedlníkům ty chleby, a učedlníci zástupům. 040 MAT 014 020 I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali, což zbylo drobtů, dvanácte košů plných. 040 MAT 014 021 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí. 040 MAT 014 022 A i hned přinutil Ježíš učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej na druhou stranu, dokudž by nepropustil zástupů. 040 MAT 014 023 A propustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam. 040 MAT 014 024 Lodí pak již byla u prostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný. 040 MAT 014 025 Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři. 040 MAT 014 026 A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zlekali se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli. 040 MAT 014 027 Ale i hned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. 040 MAT 014 028 I odpověděv jemu Petr, řekl: Pane, jestliže jsi ty, rozkaž mi k sobě přijíti po vodě. 040 MAT 014 029 On pak řekl: Poď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi. 040 MAT 014 030 Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi. 040 MAT 014 031 A i hned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu, Ó malé víry, pročežs pochyboval? 040 MAT 014 032 A jakž oni vstoupili na lodí, utišil se vítr. 040 MAT 014 033 Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi. 040 MAT 014 034 A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské. 040 MAT 014 035 A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé. 040 MAT 014 036 A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou. 040 MAT 015 001 A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákonníci a farizeové, řkouce: 040 MAT 015 002 Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb. 040 MAT 015 003 A on odpovídaje, řekl jim: Proč i vy přestupujete přikázaní Boží pro ustanovení svá? 040 MAT 015 004 Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře. 040 MAT 015 005 Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar jest to, čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. A neuctil by otce svého neb mateře své. 040 MAT 015 006 I zlehčili jste přikázaní Boží pro své ustanovení. 040 MAT 015 007 Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka: 040 MAT 015 008 Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne. 040 MAT 015 009 Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských. 040 MAT 015 010 A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte. 040 MAT 015 011 Ne to, což vchází v ústa, poškvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poškvrňuje člověka. 040 MAT 015 012 Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se? 040 MAT 015 013 A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj ten nebeský, vykořeněno bude. 040 MAT 015 014 Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých. Povede-liť pak slepý slepého, oba v jámu upadnou. 040 MAT 015 015 I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství. 040 MAT 015 016 Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste? 040 MAT 015 017 Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde, a vypouští se ven? 040 MAT 015 018 Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poškvrňují člověka. 040 MAT 015 019 Z srdce zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání. 040 MAT 015 020 Tyť jsou věci poškvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť nepoškvrňuje člověka. 040 MAT 015 021 A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských. 040 MAT 015 022 A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala, řkuci jemu: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství. 040 MAT 015 023 On pak neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Odbuď ji, neboť volá za námi. 040 MAT 015 024 On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského. 040 MAT 015 025 Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi. 040 MAT 015 026 On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům. 040 MAT 015 027 A ona řekla: Takť jest, Pane. A však štěňátka jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich. 040 MAT 015 028 Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu. 040 MAT 015 029 A odšed odtud Ježíš, šel k moři Galilejskému, a vstoupiv na horu, posadil se tam. 040 MAT 015 030 I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on je uzdravoval, 040 MAT 015 031 Tak že se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského. 040 MAT 015 032 Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu. Nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli; a propustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě. 040 MAT 015 033 I řkou mu učedlníci jeho: Kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili? 040 MAT 015 034 I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm, a málo rybiček. 040 MAT 015 035 I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi. 040 MAT 015 036 A vzav těch sedm chlebů a ty ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, učedlníci pak zástupu. 040 MAT 015 037 I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných. 040 MAT 015 038 Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí. 040 MAT 015 039 A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala. 040 MAT 016 001 I přistoupivše farizeové a saduceové, pokoušejíce, prosili ho, aby jim znamení s nebe ukázal. 040 MAT 016 002 On pak odpovídaje, řekl jim: Když bývá večer, říkáte: Jasno bude, nebo se červená nebe. 040 MAT 016 003 A ráno: Dnes bude nečas, nebo se červená zasmušilé nebe. Pokrytci, způsob zajisté nebe rozsouditi umíte, znamení pak časů těchto nemůžete? 040 MAT 016 004 Národ zlý a cizoložný znamení hledá, ale znamení jemu nebude dáno, než toliko znamení ono Jonáše proroka. A opustiv je, odšel. 040 MAT 016 005 A plavivše se učedlníci jeho přes moře, zapomenuli vzíti chleba. 040 MAT 016 006 Ježíš pak řekl jim: Hleďte a varujte se kvasu farizejského a saducejského. 040 MAT 016 007 Oni pak rozjímali mezi sebou, řkouce: Nevzali jsme chleba. 040 MAT 016 008 A znaje to Ježíš, řekl jim: Co to rozjímáte mezi sebou, ó malé víry, že jste chlebů nevzali? 040 MAT 016 009 Ještě-liž nerozumíte, ani nepamatujete na těch pět chlebů a na pět tisíců, a kolik jste košů nazbírali? 040 MAT 016 010 Ani na těch sedm chlebů, a na čtyři tisíce, a kolik jste košů nazbírali? 040 MAT 016 011 I kterakž nerozumíte, že ne o chlebu mluvil jsem vám, pravě, abyste se varovali kvasu farizejského a saducejského? 040 MAT 016 012 Tedy srozuměli, že neřekl, aby se varovali od kvasu chleba, ale od učení farizeů a saduceů. 040 MAT 016 013 Přišed pak Ježíš do krajin Cesaree Filipovy, otázal se učedlníků svých, řka: Kým praví lidé býti mne, Syna člověka? 040 MAT 016 014 A oni řekli: Někteří Janem Křtitelem, jiní pak Eliášem, jiní pak Jeremiášem, aneb jedním z proroků. 040 MAT 016 015 I dí jim: Vy pak kým mne býti pravíte? 040 MAT 016 016 I odpověděv Šimon Petr, řekl: Ty jsi Kristus, ten Syn Boha živého. 040 MAT 016 017 A odpovídaje Ježíš, řekl mu: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě, ale Otec můj, kterýž jest v nebesích. 040 MAT 016 018 I jáť pravím tobě, že jsi ty Petr, a na téť skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí. 040 MAT 016 019 A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi. 040 MAT 016 020 Tedy přikázal učedlníkům svým, aby žádnému nepravili, že by on byl ten Ježíš Kristus. 040 MAT 016 021 A od té chvíle počal Ježíš oznamovati učedlníkům svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpěti od starších a předních kněží a od zákonníků, a zabit býti, a třetího dne z mrtvých vstáti. 040 MAT 016 022 I odved ho Petr, počal mu přimlouvati, řka: Odstup to od tebe, Pane, nikoli nestane se tobě toho. 040 MAT 016 023 Kterýžto obrátiv se, řekl Petrovi: Jdi za mnou, satane, ku pohoršení jsi mi; nebo nechápáš těch věcí, kteréž jsou Boží, ale kteréž jsou lidské. 040 MAT 016 024 Tedy řekl Ježíš učedlníkům svým: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne. 040 MAT 016 025 Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji. 040 MAT 016 026 Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, své pak duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou? 040 MAT 016 027 Syn zajisté člověka přijde v slávě Otce svého s anděly svými, a tehdáž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho. 040 MAT 016 028 Amen pravím vám: Jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří Syna člověka, přicházejícího v království svém. 040 MAT 017 001 A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana bratra jeho, i uvedl je na horu vysokou soukromí, 040 MAT 017 002 A proměnil se před nimi. I zastkvěla se tvář jeho jako slunce, roucho pak jeho učiněno bílé jako světlo. 040 MAT 017 003 A aj, ukázali se jim Mojžíš a Eliáš, rozmlouvající s ním. 040 MAT 017 004 A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi: Pane, dobré jest nám tuto býti. Chceš-li, uděláme tuto tři stánky, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden. 040 MAT 017 005 Když pak on ještě mluvil, aj, oblak světlý zastínil je. A aj, hlas z toho oblaku řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo, toho poslouchejte. 040 MAT 017 006 To uslyšavše učedlníci, padli na tváři své a báli se velmi. 040 MAT 017 007 A přistoupiv Ježíš, dotekl se jich, řka: Vstaňte a nebojte se. 040 MAT 017 008 Pozdvihše pak očí svých, žádného neviděli, než samého Ježíše. 040 MAT 017 009 Když pak sstupovali s té hory, přikázal jim Ježíš, řka: Žádnému nepravte tohoto vidění, dokudž by Syn člověka nevstal z mrtvých. 040 MAT 017 010 I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Což to pak zákonníci praví, že má Eliáš prvé přijíti? 040 MAT 017 011 Ježíš pak odpovídaje, řekl jim: Eliáš zajisté přijde prvé, a napraví všecky věci. 040 MAT 017 012 Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a však nepoznali ho, ale učinili mu, což chtěli. Takť i Syn člověka trpěti bude od nich. 040 MAT 017 013 Tedy srozuměli učedlníci, že jim to pravil o Janovi Křtiteli. 040 MAT 017 014 A když přišli k zástupu, přistoupil k němu člověk, a poklekl před ním na kolena, 040 MAT 017 015 A řekl: Pane, smiluj se nad synem mým, nebo náměsičník jest, a těžce se trápí. Často zajisté padá do ohně a častokrát do vody. 040 MAT 017 016 I přivedl jsem ho učedlníkům tvým, ale nemohli ho uzdraviti. 040 MAT 017 017 Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Ó národe nevěrný a převrácený, dokud budu s vámi? Dokudž vás snášeti budu? Přiveďte mi jej sem. 040 MAT 017 018 I přimluvil tomu ďábelství Ježíš. I vyšlo od něho; a uzdraven jest ten mládenec v tu hodinu. 040 MAT 017 019 Tedy přistoupivše učedlníci k Ježíšovi soukromí, řekli: Proč jsme my ho nemohli vyvrci? 040 MAT 017 020 Ježíš pak řekl jim: Pro nevěru svou. Amen zajisté pravím vám: Budete-li míti víru jako zrno horčičné, díte hoře této: Přejdi odsud tam, i přejde, a nebudeť vám nic nemožného. 040 MAT 017 021 Toto pak pokolení nevychází, jediné skrze modlitbu a půst. 040 MAT 017 022 A když byli v Galilei, řekl jim Ježíš: Syn člověka bude vydán v ruce lidské, 040 MAT 017 023 A zamordujíť jej, ale třetího dne z mrtvých vstane. I zarmoutili se náramně. 040 MAT 017 024 A když přišli do Kafarnaum, přistoupili ku Petrovi ti, kteříž plat vybírali, a řekli: Což mistr váš nedává platu? 040 MAT 017 025 A on řekl: Dává. A když přišel domů, předšel jej Ježíš, řka: Co se tobě zdá, Šimone? Králové zemští od kterých berou daň aneb plat? Od synů-li svých, čili od cizích? 040 MAT 017 026 Dí jemu Petr: Od cizích. I řekl mu Ježíš: Tedy synové jsou svobodní. 040 MAT 017 027 Ale abychom jich nepohoršili, jda k moři, vrz udici, a tu rybu, kteráž nejprvé uvázne, vezmi, a otevra ústa její, nalezneš groš. Ten vezma, dej jim za mne i za sebe. 040 MAT 018 001 V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest největší v království nebeském? 040 MAT 018 002 A zavolav Ježíš pacholátka, postavil je u prostřed nich, 040 MAT 018 003 A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského. 040 MAT 018 004 Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest největší v království nebeském. 040 MAT 018 005 A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá. 040 MAT 018 006 Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské. 040 MAT 018 007 Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení. 040 MAT 018 008 Protož jestliže ruka tvá aneb noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému aneb bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do ohně věčného. 040 MAT 018 009 A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně. 040 MAT 018 010 Viztež, abyste nepotupovali žádného z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky hledí na tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest. 040 MAT 018 011 Přišel zajisté Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo. 040 MAT 018 012 Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá těch devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé? 040 MAT 018 013 A nahodí-liť mu se nalezti ji, amen pravím vám, že se raduje nad ní více, než nad těmi devadesáti devíti nepobloudilými. 040 MAT 018 014 Takť není vůle Otce vašeho, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto. 040 MAT 018 015 Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého. 040 MAT 018 016 Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě ještě jednoho aneb dva, aby v ústech dvou neb tří svědků stálo každé slovo. 040 MAT 018 017 Pakliť by jich neuposlechl, pověz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán. 040 MAT 018 018 Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi. 040 MAT 018 019 Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského. 040 MAT 018 020 Nebo kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu mém, tuť jsem já u prostřed nich. 040 MAT 018 021 Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmi-likrát? 040 MAT 018 022 I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát. 040 MAT 018 023 A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými. 040 MAT 018 024 A když počal klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven. 040 MAT 018 025 A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti. 040 MAT 018 026 Tedy padna služebník ten, klaněl se jemu, řka: Pane, poshověj mi, a všecko zaplatím tobě. 040 MAT 018 027 I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil. 040 MAT 018 028 Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen. 040 MAT 018 029 Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všecko zaplatím tobě. 040 MAT 018 030 On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu. 040 MAT 018 031 Vidouce pak spoluslužebníci jeho, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo. 040 MAT 018 032 Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil. 040 MAT 018 033 Zdaliž i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou? 040 MAT 018 034 I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen. 040 MAT 018 035 Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí svých provinění jejich. 040 MAT 019 001 I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto, bral se z Galilee, a přišel do končin Judských za Jordán. 040 MAT 019 002 I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je tam. 040 MAT 019 003 I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku propustiti manželku svou z kterékoli příčiny? 040 MAT 019 004 On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste nečtli, že ten, kterýž stvořil s počátku, muže a ženu učinil je? 040 MAT 019 005 A řekl: Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo. 040 MAT 019 006 A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož, což Bůh spojil, člověk nerozlučuj. 040 MAT 019 007 Řekli jemu: Pročež tedy Mojžíš rozkázal dáti lístek rozloučení, a propustiti ji? 040 MAT 019 008 Dí jim: Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštěti manželky vaše, ale s počátku nebylo tak. 040 MAT 019 009 Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leč pro smilství, ) a jinou pojme, cizoloží, i kdož propuštěnou pojme, cizoloží. 040 MAT 019 010 Řekli jemu učedlníci jeho: Poněvadž jest taková pře s manželkou, není dobré ženiti se. 040 MAT 019 011 On pak řekl jim: Ne všickniť chápají slova toho, ale ti, jimž jest dáno. 040 MAT 019 012 Jsouť zajisté panicové, kteříž se tak z života matky zrodili; a jsouť panicové, kteříž učiněni jsou od lidí; a jsouť panicové, kteříž se sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo může pochopiti, pochop. 040 MAT 019 013 Tehdy přineseny jsou k němu dítky, aby na ně ruce vzkládal a modlil se. Učedlníci pak přimlouvali jim. 040 MAT 019 014 Ale Ježíš řekl: Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mně; nebo takovýchť jest království nebeské. 040 MAT 019 015 A po vzkládání na ně rukou odebral se odtud. 040 MAT 019 016 A aj, jeden přistoupiv, řekl jemu: Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych měl život věčný? 040 MAT 019 017 Ale on řekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. Chceš-li pak vjíti do života, ostříhej přikázaní. 040 MAT 019 018 Dí jemu: Kterých? Ježíš pak řekl: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví. 040 MAT 019 019 Cti otce svého i matku, a milovati budeš bližního svého jako sebe samého. 040 MAT 019 020 Dí jemu mládenec: Všeho toho ostříhal jsem od své mladosti. Čehož mi se ještě nedostává? 040 MAT 019 021 Řekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne. 040 MAT 019 022 Uslyšev pak mládenec tu řeč, odšel, smuten jsa; nebo měl statku mnoho. 040 MAT 019 023 Ježíš pak řekl učedlníkům svým: Amen pravím vám, že bohatý nesnadně vejde do království nebeského. 040 MAT 019 024 A opět pravím vám: Snázeť jest velbloudu skrze uši jehly projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. 040 MAT 019 025 A uslyšavše to učedlníci jeho, užasli se velmi, řkouce: I kdož tedy může spasen býti? 040 MAT 019 026 Pohleděv pak Ježíš, řekl jim: U lidíť jest to nemožné, ale u Boha všecko jest možné. 040 MAT 019 027 Tehdy odpověděv Petr, řekl mu: Aj, my opustili jsme všecky věci, a šli jsme za tebou. Což pak nám bude? 040 MAT 019 028 Ježíš pak řekl jim: Amen pravím vám, že vy, kteříž jste následovali mne, v druhém narození, když se posadí Syn člověka na trůnu velebnosti své, sednete i vy na dvanácti trůních, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. 040 MAT 019 029 A každý, kdož opustil by domy, neb bratry, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb pole pro jméno mé, stokrát více vezme, a život věčný dědičně obdrží. 040 MAT 019 030 Mnozí pak první budou poslední, a poslední první. 040 MAT 020 001 Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou. 040 MAT 020 002 Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou. 040 MAT 020 003 A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce. 040 MAT 020 004 I těm řekl: Jdětež i vy na vinici, a co bude spravedlivého, dám vám. 040 MAT 020 005 A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též. 040 MAT 020 006 Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce? 040 MAT 020 007 Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici, a což by bylo spravedlivého, vezmete. 040 MAT 020 008 Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních. 040 MAT 020 009 A přišedše ti při jedenácté hodině najatí, vzali jeden každý po penízi. 040 MAT 020 010 Přišedše pak první, domnívali se, že více vezmou, ale vzali i oni jeden každý po penízi. 040 MAT 020 011 A vzavše, reptali proti hospodáři, 040 MAT 020 012 Řkouce: Tito poslední jednu hodinu dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko. 040 MAT 020 013 On pak odpovídaje, řekl jednomu z nich: Příteli, nečiním tobě křivdy. Zdaliž jsi z peníze nesmluvil se mnou? 040 MAT 020 014 Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce, já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě. 040 MAT 020 015 Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem? 040 MAT 020 016 Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. 040 MAT 020 017 A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků soukromí na cestě. I řekl jim: 040 MAT 020 018 Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákonníkům, a odsoudí ho na smrt. 040 MAT 020 019 A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k zbičování a ukřižování, ale třetího dne z mrtvých vstane. 040 MAT 020 020 Tehdy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějici se a proseci něco od něho. 040 MAT 020 021 Kterýž řekl jí: Co chceš? Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sedají, jeden po pravici tvé a druhý po levici, v království tvém. 040 MAT 020 022 Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme. 040 MAT 020 023 Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti po pravici mé a po levici mé, neníť mé dáti, ale těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého. 040 MAT 020 024 A uslyšavše to deset jiných, rozhněvali se na ty dva bratry. 040 MAT 020 025 Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad nimi, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi. 040 MAT 020 026 Ale ne tak bude mezi vámi. Nýbrž kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš. 040 MAT 020 027 A kdož by koli mezi vámi chtěl býti přední, budiž váš služebník; 040 MAT 020 028 Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil, a aby dal život svůj mzdu na vykoupení za mnohé. 040 MAT 020 029 A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký. 040 MAT 020 030 A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyšavše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův. 040 MAT 020 031 Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův. 040 MAT 020 032 I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám učinil? 040 MAT 020 033 Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše. 040 MAT 020 034 I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a hned prohlédly oči jejich. I šli za ním. 040 MAT 021 001 A když se přiblížili k Jeruzalému, a přišli do Betfage k hoře Olivetské, tedy Ježíš poslal dva učedlníky své, 040 MAT 021 002 Řka jim: Jdětež do městečka, kteréž proti vám jest, a hned naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní. Odvěžtež je a přiveďte ke mně. 040 MAT 021 003 A řekl-liť by kdo co vám, rcete, že Pán jich potřebuje, a hnedť propustí je. 040 MAT 021 004 Toto se pak všecko stalo, aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: 040 MAT 021 005 Povězte dceři Sionské: Aj, král tvůj béře se tobě tichý, a sedě na oslici, a na oslátku té jhu podrobené. 040 MAT 021 006 I jdouce učedlníci, a učinivše tak, jakž jim byl přikázal Ježíš, 040 MAT 021 007 Přivedli oslici i oslátko, a vložili na ně roucha svá, a jej na vrchu na ně posadili. 040 MAT 021 008 Mnohý pak zástup stlali roucha svá na cestě, jiní pak ratolesti z stromů sekali, a metali na cestu. 040 MAT 021 009 A zástupové, kteříž s předu i s zadu šli, volali, řkouce: Hosanna synu Davidovu. Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně. Hosanna na výsostech. 040 MAT 021 010 A když vjel do Jeruzaléma, zbouřilo se všecko město, řkouce: I kdo jest tento? 040 MAT 021 011 Zástupové pak pravili: Toto jest ten Ježíš, prorok z Nazaréta Galilejského. 040 MAT 021 012 I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodávající a kupující v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holubice převracel, 040 MAT 021 013 A řekl jim: Psánoť jest: Dům můj dům modlitby slouti bude, ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou. 040 MAT 021 014 I přistoupili k němu slepí a kulhaví v chrámě, a uzdravil je. 040 MAT 021 015 Vidouce pak přední kněží a zákonníci divy, kteréž činil, a dítky, any volají v chrámě a praví: Hosanna synu Davidovu, rozhněvali se. 040 MAT 021 016 A řekli jemu: Slyšíš-liž, co tito praví? Ježíš pak řekl jim: I ovšem. Nikdá-liž jste nečtli, že z úst nemluvňátek a těch, kteříž prsí požívají, dokonal jsi chválu? 040 MAT 021 017 A opustiv je, šel ven z města do Betany, a tu zůstal. 040 MAT 021 018 Ráno pak navracuje se do města, zlačněl. 040 MAT 021 019 A vida jeden fíkový strom podlé cesty, šel k němu, a nic na něm nenalezl, než lístí toliko. I dí jemu: Nikdy více neroď se z tebe ovoce na věky. I uschl fík ten pojednou. 040 MAT 021 020 A vidouce to učedlníci, divili se, řkouce: Kterak hned usechl fík ten! 040 MAT 021 021 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Amen pravím vám: Budete-li míti víru a nebudete-li pochybovati, netoliko to fíkovému stromu učiníte, ale kdybyste i této hoře řekli: Zdvihni se a vrz sebou do moře, staneť se. 040 MAT 021 022 A všecko, zač byste koli prosili na modlitbě, věříce, vezmete. 040 MAT 021 023 A když přišel do chrámu, přistoupili k němu přední kněží a starší lidu, když učil, řkouce: Jakou mocí tyto věci činíš? A kdo tobě tu moc dal? 040 MAT 021 024 Odpovídaje pak Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc, kterouž povíte-li mi, i já vám povím, jakou mocí tyto věci činím? 040 MAT 021 025 Křest Janův odkud byl? S nebe-li, čili z lidí? A oni rozvažovali mezi sebou, řkouce: Díme-li s nebe, díť nám: Proč jste pak nevěřili jemu? 040 MAT 021 026 Pakli díme: Z lidí, bojíme se zástupu. Nebo všickni mají Jana za proroka. 040 MAT 021 027 I odpovídajíce Ježíšovi, řekli: Nevíme. Řekl jim i on: Aniž já vám povím, jakou mocí tyto věci činím. 040 MAT 021 028 Ale co se vám zdá? Člověk jeden měl dva syny. A přistoupiv k prvnímu, řekl: Synu, jdi na vinici mou dnes, a dělej. 040 MAT 021 029 Ale on odpověděv, řekl: Nechci. A potom usmysliv sobě, šel. 040 MAT 021 030 I přistoupiv k druhému, řekl též. A on odpověděv, řekl: Jdu, pane. Ale nešel. 040 MAT 021 031 Který z těch dvou naplnil vůli otcovu? Řekli jemu: Ten první. Dí jim Ježíš: Amen pravím vám, že publikáni a nevěstky předcházejí vás do království Božího. 040 MAT 021 032 Nebo přišel k vám Jan cestou spravedlnosti, a nevěřili jste mu, ale publikáni a nevěstky uvěřili jemu. Vy pak viděvše to, aniž jste potom usmyslili sobě, abyste věřili jemu. 040 MAT 021 033 Jiné podobenství slyšte: Byl jeden hospodář, kterýž vzdělal vinici, a opletl ji plotem, a vkopal v ní pres, a ustavěl věži, i pronajal ji vinařům, a odšel pryč přes pole. 040 MAT 021 034 A když se přiblížil čas ovoce, poslal služebníky své k vinařům, aby vzali užitky její. 040 MAT 021 035 Vinaři pak zjímavše služebníky jeho, jiného zmrskali, jiného zabili, a jiného ukamenovali. 040 MAT 021 036 Opět poslal jiných služebníků více než prvé. I učinili jim též. 040 MAT 021 037 Naposledy pak poslal k nim syna svého, řka: Ustýdnouť se syna mého. 040 MAT 021 038 Vinaři pak uzřevše toho syna, řekli mezi sebou: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, a uvažme se v dědictví jeho. 040 MAT 021 039 I chytivše ho, vyvrhli jej ven z vinice, a zabili. 040 MAT 021 040 Protož když přijde pán vinice, co učiní vinařům těm? 040 MAT 021 041 Řekli jemu: Zlé ty zle zatratí, a vinici svou pronajme jiným vinařům, kteříž budou vydávati jemu užitek časy svými. 040 MAT 021 042 Řekl jim Ježíš: Nikdy-li jste nečtli v písmích: Kámen, kterýž zavrhli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhlovou? Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima. 040 MAT 021 043 Protož pravím vám, že bude odjato od vás království Boží, a bude dáno lidu činícímu užitky jeho. 040 MAT 021 044 A kdož by padl na ten kámen, rozrazíť se; a na kohož upadne, setřeť jej. 040 MAT 021 045 A slyšavše přední kněží ta podobenství jeho, porozuměli, že by o nich mluvil. 040 MAT 021 046 I hledajíce ho jíti, báli se zástupů; nebo ho měli za proroka. 040 MAT 022 001 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka: 040 MAT 022 002 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému. 040 MAT 022 003 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti. 040 MAT 022 004 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu. 040 MAT 022 005 Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém. 040 MAT 022 006 Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali. 040 MAT 022 007 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil. 040 MAT 022 008 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni. 040 MAT 022 009 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu. 040 MAT 022 010 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky. 040 MAT 022 011 Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním. 040 MAT 022 012 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl. 040 MAT 022 013 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů. 040 MAT 022 014 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. 040 MAT 022 015 Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči. 040 MAT 022 016 I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou. 040 MAT 022 017 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic? 040 MAT 022 018 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci? 040 MAT 022 019 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze. 040 MAT 022 020 I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis? 040 MAT 022 021 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu. 040 MAT 022 022 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli. 040 MAT 022 023 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, 040 MAT 022 024 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému. 040 MAT 022 025 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému. 040 MAT 022 026 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého. 040 MAT 022 027 Nejposléze pak po všech umřela i žena. 040 MAT 022 028 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli. 040 MAT 022 029 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží. 040 MAT 022 030 Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi. 040 MAT 022 031 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí: 040 MAT 022 032 Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých. 040 MAT 022 033 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho. 040 MAT 022 034 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno. 040 MAT 022 035 I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka: 040 MAT 022 036 Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně? 040 MAT 022 037 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své. 040 MAT 022 038 To jest přední a veliké přikázaní. 040 MAT 022 039 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. 040 MAT 022 040 Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci. 040 MAT 022 041 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš, 040 MAT 022 042 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův. 040 MAT 022 043 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka: 040 MAT 022 044 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých? 040 MAT 022 045 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest? 040 MAT 022 046 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati. 040 MAT 023 001 Tehdy Ježíš mluvil zástupům a učedlníkům svým, 040 MAT 023 002 Řka: Na stolici Mojžíšově posadili se zákonníci a farizeové. 040 MAT 023 003 Protož všecko, což by koli rozkázali vám zachovávati, zachovávejte a čiňte, ale podlé skutků jejich nečiňte; neboť praví, ale nečiní. 040 MAT 023 004 Svazujíť zajisté břemena těžká a nesnesitelná, a vzkládají na ramena lidská, ale prstem svým nechtí jimi ani pohnouti. 040 MAT 023 005 Všecky pak své skutky činí, aby byli vidíni od lidí. Rozšiřují zajisté nápisy své, a veliké dělají podolky plášťů svých, 040 MAT 023 006 A milují přední místa na večeřích, a přední stolice v shromážděních, 040 MAT 023 007 A pozdravování na trhu, a aby byli nazýváni od lidí: Mistři, mistři. 040 MAT 023 008 Ale vy nebývejte nazýváni mistři; nebo jeden jest Mistr váš, Kristus, vy pak všickni bratří jste. 040 MAT 023 009 A otce nenazývejte sobě na zemi; nebo jeden jest Otec váš, kterýž jest v nebesích. 040 MAT 023 010 Ani se nazývejte vůdcové; nebo jeden jest vůdce váš, Kristus. 040 MAT 023 011 Ale kdo z vás největší jest, buď služebníkem vaším. 040 MAT 023 012 Kdož by pak sám se povyšoval, bude ponížen; a kdož by se ponížil, bude povýšen. 040 MAT 023 013 Ale běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že zavíráte království nebeské před lidmi; nebo sami tam nevcházíte, a těm, kteříž by vjíti chtěli, vcházeti nedopouštíte. 040 MAT 023 014 Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že zžíráte domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhého modlení; protož těžší soud ponesete. 040 MAT 023 015 Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že obcházíte moře i zemi, abyste učinili jednoho novověrce, a když bude učiněn, učiníte jej syna zatracení, dvakrát více, nežli jste sami. 040 MAT 023 016 Běda vám, vůdcové slepí, kteříž říkáte: Přisáhl-li by kdo skrze chrám, to nic není; ale kdo by přisáhl skrze zlato chrámové, povinen jest. 040 MAT 023 017 Blázni a slepci, což jest většího, zlato-li, či chrám, kterýž posvěcuje zlata? 040 MAT 023 018 A přisáhl-li by kdo skrze oltář, nic není; ale kdo by přisáhl skrze ten dar, kterýž jest na něm, povinen jest. 040 MAT 023 019 Blázni a slepci, i co jest většího, dar-li, či oltář, kterýž posvěcuje daru? 040 MAT 023 020 A protož kdožkoli přisahá skrze oltář, přisahá skrze něj, i skrze to všecko, což na něm jest. 040 MAT 023 021 A kdož přisahá skrze chrám, přisahá skrze něj, i skrze toho, kterýž přebývá v něm. 040 MAT 023 022 A kdož přisahá skrze nebe, přisahá skrze trůn Boží, i skrze toho, kterýž na něm sedí. 040 MAT 023 023 Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že dáváte desátky z máty a z kopru a z kmínu, a opouštíte to, což těžšího jest v zákoně, soud a milosrdenství a věrnost. Tyto věci měli jste činiti a oněch neopouštěti. 040 MAT 023 024 Vůdcové slepí, kteříž cedíte komára, velblouda pak požíráte. 040 MAT 023 025 Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že čistíte po vrchu konvice a misy, a vnitř plné jsou loupeže a nestředmosti. 040 MAT 023 026 Farizei slepče, vyčisť prvé to, což vnitř jest v konvi a v mise, aby i to, což jest zevnitř, bylo čisto. 040 MAT 023 027 Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že jste se připodobnili hrobům zbíleným, kteříž sic zdadí se zevnitř krásní, ale vnitř jsou plní kostí umrlčích i vší nečistoty. 040 MAT 023 028 Tak i vy zevnitř zajisté zdáte se lidem spravedliví, ale vnitř plní jste pokrytství a nepravosti. 040 MAT 023 029 Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, nebo vzděláváte hroby proroků, a ozdobujete hroby spravedlivých, 040 MAT 023 030 A říkáte: kdybychom byli za dnů otců našich, nebyli bychom účastníci jejich ve krvi proroků. 040 MAT 023 031 Protož osvědčujete sami proti sobě, že jste synové těch, kteříž proroky zmordovali. 040 MAT 023 032 I vy také naplňte míru otců svých. 040 MAT 023 033 Hadové, plémě ještěrčí, i jakž byste ušli odsudku do pekelného ohně? 040 MAT 023 034 Protož aj, já posílám k vám proroky a moudré a učitele, a vy z těch některé zmordujete a ukřižujete, a některé z nich bičovati budete v školách svých, a budete je honiti z města do města, 040 MAT 023 035 Aby přišla na vás všeliká krev spravedlivá, vylitá na zemi, od krve Abele spravedlivého, až do krve Zachariáše syna Barachiášova, kteréhož jste zabili mezi chrámem a oltářem. 040 MAT 023 036 Amen pravím vám: Přijdou tyto všecky věci na pokolení toto. 040 MAT 023 037 Jeruzaléme, Jeruzaléme, mordéři proroků, a kterýž kamenuješ ty, kteříž byli k tobě posíláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky tvé, tak jako slepice shromažďuje kuřátka svá pod křídla, a nechtěli jste. 040 MAT 023 038 Aj, zanecháváť se vám dům váš pustý. 040 MAT 023 039 Neboť pravím vám, že mne již více nikoli neuzříte od této chvíle, až i díte: Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně. 040 MAT 024 001 A vyšed Ježíš, bral se z chrámu. I přistoupili učedlníci jeho, aby ukázali jemu stavení chrámové. 040 MAT 024 002 Ježíš pak řekl jim: Vidíte-liž tyto všecky věci? Amen pravím vám: Nebude zůstaven tuto kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen. 040 MAT 024 003 A když se posadil na hoře Olivetské, přistoupili k němu učedlníci soukromí, řkouce: Pověz nám, kdy to bude, a které znamení příchodu tvého a skonání světa? 040 MAT 024 004 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Vizte, aby vás někdo nesvedl. 040 MAT 024 005 Nebo mnozí přijdou pod jménem mým, řkouce: Jáť jsem Kristus, a svedouť mnohé. 040 MAT 024 006 Budete slýchati zajisté boje a pověsti bojů. Hleďtež, abyste se nekormoutili; nebo musí to všecko býti; ale ne i hned bude konec. 040 MAT 024 007 Nebo povstane národ proti národu a království proti království, a budou hladové a morové a země třesení po místech. 040 MAT 024 008 Ale tyto všecky věci jsou počátkové bolestí. 040 MAT 024 009 A tehdy vydadí vás v ssoužení, a budou vás mordovati, a budete v nenávisti u všech národů pro jméno mé. 040 MAT 024 010 A tehdyť se zhorší mnozí, a vespolek se budou zrazovati, a jedni druhých nenáviděti. 040 MAT 024 011 A mnozí falešní proroci povstanou, a svedou mnohé. 040 MAT 024 012 A že rozmnožena bude nepravost, ustydne láska mnohých. 040 MAT 024 013 Ale kdož by setrval až do konce, ten spasen bude. 040 MAT 024 014 A bude kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všechněm národům, a tehdáž přijde skonání. 040 MAT 024 015 Protož když uzříte ohavnost zpuštění, předpověděnou od Daniele proroka, ana stojí na místě svatém, (kdo čte, rozuměj, ) 040 MAT 024 016 Tehdáž ti, kteříž by byli v Judstvu, nechť utekou na hory. 040 MAT 024 017 A kdo na střeše, nesstupuj, aby něco vzal z domu svého. 040 MAT 024 018 A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucha svá. 040 MAT 024 019 Běda pak těhotným a těm, kteréž kojí v těch dnech. 040 MAT 024 020 Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě aneb v svátek. 040 MAT 024 021 Nebo bude tehdáž ssoužení veliké, jakéhož nebylo od počátku světa až do té chvíle, aniž kdy potom bude. 040 MAT 024 022 A byť nebyli ukráceni dnové ti, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené ukráceni budou ti dnové. 040 MAT 024 023 Tehdy řekl-li by vám kdo: Aj, tutoť jest Kristus, aneb tamto, nevěřte. 040 MAT 024 024 Nebo povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a činiti budou divy veliké a zázraky, tak že by svedli, (by možné bylo, ) také i vyvolené. 040 MAT 024 025 Aj, předpověděl jsem vám. 040 MAT 024 026 Protož řeknou-liť vám: Aj, na poušti jest, nevycházejte. Aj, v skrýších, nevěřte. 040 MAT 024 027 Nebo jakož blesk vychází od východu slunce, a ukazuje se až na západ, tak bude i příchod Syna člověka. 040 MAT 024 028 Nebo kdežkoli bude tělo, tuť se shromáždí i orlice. 040 MAT 024 029 A hned po ssoužení těch dnů slunce se zatmí, a měsíc nedá světla svého, a hvězdy budou padati s nebe, a moci nebeské budou se pohybovati. 040 MAT 024 030 Tehdážť se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdyť budou kvíliti všecka pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou. 040 MAT 024 031 Kterýž pošle anděly své s hlasem velikým trouby, i shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř větrů, a od končin nebes až do končin jejich. 040 MAT 024 032 Od stromu pak fíkového naučte se podobenství tomuto: Když již ratolest jeho odmladne, a lístí se pučí, porozumíváte, že blízko jest léto. 040 MAT 024 033 Takéž i vy, když byste uzřeli toto všecko, vězte, žeť blízko jest a ve dveřích. 040 MAT 024 034 Amen pravím vám, že nepomine věk tento, až se tyto všecky věci stanou. 040 MAT 024 035 Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou. 040 MAT 024 036 O tom pak dni a hodině té žádný neví, ani andělé nebeští, jediné sám Otec můj. 040 MAT 024 037 Ale jakož bylo za dnů Noé, takť bude i příchod Syna člověka. 040 MAT 024 038 Nebo jakož za dnů těch před potopou žrali a pili, ženili se a vdávaly se, až do toho dne, když Noé všel do korábu, 040 MAT 024 039 A nezvěděli, až přišla potopa, a zachvátila všecky: takť bude i příští Syna člověka. 040 MAT 024 040 Tehdyť dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán. 040 MAT 024 041 Dvě budou mleti ve mlýně; jedna bude vzata, a druhá zanechána. 040 MAT 024 042 Bdětež tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijíti má. 040 MAT 024 043 Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v které by bdění zloděj měl přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého. 040 MAT 024 044 Protož i vy buďte hotovi; nebo v tu hodinu, v kterouž se nenadějete, Syn člověka přijde. 040 MAT 024 045 Kdož tedy jest ten služebník věrný a opatrný, kteréhož ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v čas? 040 MAT 024 046 Blahoslavený služebník ten, kteréhož přijda pán jeho, nalezl by, an tak činí. 040 MAT 024 047 Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej. 040 MAT 024 048 Jestliže by pak řekl zlý služebník ten v srdci svém: Prodlívá pán můj přijíti, 040 MAT 024 049 I počal by bíti spoluslužebníky, jísti pak a píti s opilci: 040 MAT 024 050 Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, v kterouž neví. 040 MAT 024 051 I oddělíť jej, a díl jeho položí s pokrytci. Tamť bude pláč a škřipení zubů. 040 MAT 025 001 Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti ženichovi. 040 MAT 025 002 Pět pak z nich bylo opatrných, a pět bláznivých. 040 MAT 025 003 Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje. 040 MAT 025 004 Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými. 040 MAT 025 005 A když prodlíval ženich, zdřímaly všecky a zesnuly. 040 MAT 025 006 O půlnoci pak stal se křik: Aj, ženich jde, vyjděte proti němu. 040 MAT 025 007 Tedy vstaly všecky ty panny, a ozdobily lampy své. 040 MAT 025 008 Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám oleje svého, nebo lampy naše hasnou. 040 MAT 025 009 I odpověděly ty opatrné, řkouce: Aby se snad nám i vám nenedostalo. Jděte raději k prodavačům, a kupte sobě. 040 MAT 025 010 A když odešly kupovati, přišel ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu. I zavříny jsou dvéře. 040 MAT 025 011 Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám. 040 MAT 025 012 A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás. 040 MAT 025 013 Bdětež tedy; nevíte zajisté dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde. 040 MAT 025 014 Nebo jako člověk vycházeje na cestu, povolal služebníků svých, a poručil jim statek svůj. 040 MAT 025 015 I dal jednomu pět hřiven, jinému pak dvě, a jinému jednu, každému podlé možnosti jeho, i odšel hned na cestu. 040 MAT 025 016 Odšed pak ten, kterýž vzal pět hřiven, těžel jimi, i vydělal jiných pět hřiven. 040 MAT 025 017 Též i ten, kterýž dvě, získal i on jiné dvě. 040 MAT 025 018 Ale ten, kterýž vzal jednu, odšed, zakopal ji v zemi, a skryl peníze pána svého. 040 MAT 025 019 Po mnohém pak času přišel pán těch služebníků, i činil s nimi počet. 040 MAT 025 020 A přistoupiv ten, kterýž byl pět hřiven vzal, podal jiných pět hřiven, řka: Pane, pět hřiven dal jsi mi, aj, jiných pět hřiven získal jsem jimi. 040 MAT 025 021 I řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého. 040 MAT 025 022 Přistoupiv pak ten, kterýž byl dvě hřivně vzal, dí: Pane, dvě hřivně jsi mi dal, aj, jiné dvě hřivně získal jsem jimi. 040 MAT 025 023 Řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého. 040 MAT 025 024 Přistoupiv pak i ten, kterýž vzal jednu hřivnu, řekl: Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a zbíraje, kde jsi nerozsypal. 040 MAT 025 025 I boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. Aj, teď máš, což tvého jest. 040 MAT 025 026 A odpovídaje pán jeho, řekl mu: Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval, a zbírám, kdež jsem nerozsypal. 040 MAT 025 027 Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijda, byl bych vzal, což jest mého, s požitkem. 040 MAT 025 028 Nu vezmětež od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven. 040 MAT 025 029 (Nebo každému majícímu bude dáno, a bude více míti, od nemajícího pak i to, což má, bude odjato.) 040 MAT 025 030 A toho neužitečného služebníka uvrzte do těch temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů. 040 MAT 025 031 Když pak přijde Syn člověka v slávě své, a všickni svatí andělé s ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti své, 040 MAT 025 032 A shromážděni budou před něj všickni národové. I rozdělí je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů. 040 MAT 025 033 A postaví ovce zajisté na pravici své, kozly pak na levici. 040 MAT 025 034 Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Poďtež požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa. 040 MAT 025 035 Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem byl, a přijímali jste mne; 040 MAT 025 036 Nah, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně. 040 MAT 025 037 Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme, neb žíznivého, a dávaliť jsme píti? 040 MAT 025 038 Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme, neb nahého, a přioděli jsme? 040 MAT 025 039 Aneb kdy jsme tě viděli nemocného neb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě? 040 MAT 025 040 A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili. 040 MAT 025 041 Potom i těm na levici dí: Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho. 040 MAT 025 042 Neboť jsem lačněl, a nedali jste mi jísti; žíznil jsem, a nedali jste mi píti; 040 MAT 025 043 Hostem jsem byl, a nepřijali jste mne; nah, a neodívali jste mne; nemocen a v žaláři, a nenavštívili jste mne. 040 MAT 025 044 Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, neb hostě, neb nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě? 040 MAT 025 045 Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, ani mně jste nečinili. 040 MAT 025 046 I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného. 040 MAT 026 001 I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým: 040 MAT 026 002 Víte, že po dvou dnech velikanoc bude, a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován. 040 MAT 026 003 Tehdy sešli se přední kněží a zákonníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze, kterýž sloul Kaifáš. 040 MAT 026 004 A radili se spolu, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali. 040 MAT 026 005 Ale pravili: Ne v den sváteční, aby nebyl rozbroj v lidu. 040 MAT 026 006 Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného, 040 MAT 026 007 Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem. 040 MAT 026 008 A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato? 040 MAT 026 009 Nebo mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým. 040 MAT 026 010 A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou. 040 MAT 026 011 Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete. 040 MAT 026 012 Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila. 040 MAT 026 013 Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť i to bude praveno, co učinila tato, na památku její. 040 MAT 026 014 Tedy odšed k předním kněžím jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský, 040 MAT 026 015 Řekl: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni odvážili jemu třidceti stříbrných. 040 MAT 026 016 A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil. 040 MAT 026 017 Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka? 040 MAT 026 018 On pak řekl: Jděte do města k jednomu, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Čas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými. 040 MAT 026 019 I učinili učedlníci tak, jakž jim poručil Ježíš, a připravili beránka. 040 MAT 026 020 A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti. 040 MAT 026 021 A když jedli, řekl: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí. 040 MAT 026 022 I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane? 040 MAT 026 023 On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčívá se mnou rukou v mise, ten mne zradí. 040 MAT 026 024 Syn zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten. 040 MAT 026 025 Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl. 040 MAT 026 026 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. 040 MAT 026 027 A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Píte z toho všickni. 040 MAT 026 028 Nebo to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů. 040 MAT 026 029 Ale pravímť vám, žeť nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce svého. 040 MAT 026 030 A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou. 040 MAT 026 031 Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda. 040 MAT 026 032 Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee. 040 MAT 026 033 Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším. 040 MAT 026 034 Řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. 040 MAT 026 035 Dí jemu Petr: Bychť pak měl s tebou i umříti, nikoli nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili. 040 MAT 026 036 Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto. 040 MAT 026 037 A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti. 040 MAT 026 038 Tedy dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto, a bděte se mnou. 040 MAT 026 039 A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. A však ne jakž já chci, ale jakž ty. 040 MAT 026 040 I přišel k učedlníkům a nalezl je, a oni spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou? 040 MAT 026 041 Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno. 040 MAT 026 042 Opět podruhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá. 040 MAT 026 043 I přišed, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy. 040 MAT 026 044 A nechav jich, opět odšel, a modlil se potřetí, touž řeč říkaje. 040 MAT 026 045 Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných. 040 MAT 026 046 Vstaňtež, poďme. Aj, přiblížil se ten, kterýž mne zrazuje. 040 MAT 026 047 A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, od předních kněží a starších lidu. 040 MAT 026 048 Ten pak, kterýž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhokoli políbím, ten jest; držtež jej. 040 MAT 026 049 A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej. 040 MAT 026 050 Ale Ježíš řekl jemu: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili, a ruce vztáhli na Ježíše, a jali ho. 040 MAT 026 051 A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze, uťal ucho jeho. 040 MAT 026 052 Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou. 040 MAT 026 053 Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů. 040 MAT 026 054 Kterakž by se pak naplnila písma, svědčící, že tak musí býti? 040 MAT 026 055 V tu hodinu řekl Ježíš zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. 040 MAT 026 056 Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli. 040 MAT 026 057 A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi, kdež zákonníci a starší byli se sešli. 040 MAT 026 058 Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl konec. 040 MAT 026 059 Přední pak kněží a starší i všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali, 040 MAT 026 060 Ale nenalezli. Ani, když mnozí falešní svědkové předstupovali, nic nenalezli. Naposledy pak přišedše dva falešní svědkové, 040 MAT 026 061 Řekli: Tento pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží, a ve třech dnech jej ustavěti. 040 MAT 026 062 A povstav nejvyšší kněz, řekl jemu: Nic neodpovídáš, co tito proti tobě svědčí? 040 MAT 026 063 Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz, řekl jemu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží? 040 MAT 026 064 Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží, a přicházejícího na oblacích nebeských. 040 MAT 026 065 Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své, řka: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho. 040 MAT 026 066 Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti. 040 MAT 026 067 Tedy plili na tvář jeho, a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili, 040 MAT 026 068 Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil? 040 MAT 026 069 Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským. 040 MAT 026 070 On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš. 040 MAT 026 071 A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským. 040 MAT 026 072 I zapřel opět s přísahou: Neznám toho člověka. 040 MAT 026 073 A po malé chvíli přistoupivše ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, nebo i řeč tvá známa tebe činí. 040 MAT 026 074 Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval. 040 MAT 026 075 I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce. 040 MAT 027 001 A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali. 040 MAT 027 002 I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu. 040 MAT 027 003 Tedy vida Jidáš zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím a starším, 040 MAT 027 004 Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz. 040 MAT 027 005 A povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se. 040 MAT 027 006 Přední kněží pak vzavše ty stříbrné, řekli: Neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest. 040 MAT 027 007 A poradivše se, koupili za ně pole to hrnčířovo, ku pohřebu poutníků. 040 MAT 027 008 Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne. 040 MAT 027 009 A tehdy naplnilo se povědění proroka řkoucího: A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských, 040 MAT 027 010 A dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán. 040 MAT 027 011 Ježíš pak stál před vládařem. I otázal se ho vládař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Ježíš pak řekl jemu: Ty pravíš. 040 MAT 027 012 A když na něj přední kněží a starší žalovali, nic neodpověděl. 040 MAT 027 013 Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí? 040 MAT 027 014 Ale neodpověděl jemu ani k jednomu slovu, tak že se vládař velmi divil. 040 MAT 027 015 Měl pak obyčej vládař v svátek propouštěti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli. 040 MAT 027 016 I měli v ten čas vězně znamenitého, kterýž sloul Barabáš. 040 MAT 027 017 Protož když se lidé sešli, řekl jim Pilát: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabáše-li, čili Ježíše, kterýž slove Kristus? 040 MAT 027 018 Nebo věděl, že jej z závisti vydali. 040 MAT 027 019 A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho. 040 MAT 027 020 Ale přední kněží a starší navedli lid, aby prosili za Barabáše, Ježíše pak aby zahubili. 040 MAT 027 021 I odpověděv vládař, řekl jim: Kterého chcete z těch dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabáše. 040 MAT 027 022 Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, kterýž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď. 040 MAT 027 023 Vládař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více křičeli, řkouce: Ukřižován buď. 040 MAT 027 024 A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte. 040 MAT 027 025 A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše dítky. 040 MAT 027 026 Tedy propustil jim Barabáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován. 040 MAT 027 027 Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do rathouzu, shromáždili k němu všecku rotu. 040 MAT 027 028 A svlékše jej, přioděli ho pláštěm brunátným. 040 MAT 027 029 A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský. 040 MAT 027 030 A plijíce na něho, brali tu třtinu a bili jej v hlavu. 040 MAT 027 031 A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován. 040 MAT 027 032 A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho. 040 MAT 027 033 I přišedše na místo, kteréž slove Golgota, to jest popravné místo, 040 MAT 027 034 Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv, nechtěl píti. 040 MAT 027 035 Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce los, aby se naplnilo povědění proroka: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los. 040 MAT 027 036 A sedíce, ostříhali ho tu. 040 MAT 027 037 I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský. 040 MAT 027 038 I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici. 040 MAT 027 039 Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali se jemu, ukřivujíce hlav svých. 040 MAT 027 040 A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám a ve třech dnech vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sstupiž s kříže. 040 MAT 027 041 Tak podobně i přední kněží posmívajíce se s zákonníky a staršími, pravili: 040 MAT 027 042 Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Izraelský, nech ať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu. 040 MAT 027 043 Doufalť v Boha, nech ať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem. 040 MAT 027 044 Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu. 040 MAT 027 045 Od šesté pak hodiny tma se stala po vší zemi až do hodiny deváté. 040 MAT 027 046 A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? 040 MAT 027 047 A někteří z těch, kteříž tu stáli, slyšíce, pravili: Eliáše volá tento. 040 MAT 027 048 A hned jeden z nich běžev, a vzav hubu, naplnil ji octem, a vloživ na tresť, napájel ho. 040 MAT 027 049 Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil. 040 MAT 027 050 Ježíš pak opět zvolav hlasem velikým, vypustil duši. 040 MAT 027 051 A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla, a skálé se pukalo, 040 MAT 027 052 A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala. 040 MAT 027 053 A vyšedše z hrobů po vzkříšení jeho, přišli do svatého města, a ukázali se mnohým. 040 MAT 027 054 Tedy centurio a ti, kteříž s ním ostříhali Ježíše, vidouce země třesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento. 040 MAT 027 055 Byly také tu ženy mnohé, z daleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu, 040 MAT 027 056 Mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových. 040 MAT 027 057 A když byl večer, přišel člověk bohatý z Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův. 040 MAT 027 058 Ten předstoupil před Piláta, a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo. 040 MAT 027 059 A vzav tělo Jozef, obvinul je v plátno čisté. 040 MAT 027 060 A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel. 040 MAT 027 061 A byla tu Maria Magdaléna, a druhá Maria, sedíce naproti hrobu. 040 MAT 027 062 Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží a farizeové ku Pilátovi, 040 MAT 027 063 Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu. 040 MAT 027 064 Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých. I budeť poslední blud horší nežli první. 040 MAT 027 065 Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte. 040 MAT 027 066 A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen. 040 MAT 028 001 Na skonání pak soboty, když již svitalo na první den toho téhodne, přišla Maria Magdaléna, a druhá Maria, aby pohleděly na hrob. 040 MAT 028 002 A aj, země třesení stalo se veliké. Nebo anděl Páně sstoupiv s nebe a přistoupiv, odvalil kámen ode dveří, a posadil se na něm. 040 MAT 028 003 A byl oblíčej jeho jako blesk, a roucho jeho bílé jako sníh. 040 MAT 028 004 A pro strach jeho zděsili se strážní, a učiněni jsou jako mrtví. 040 MAT 028 005 I odpověděv anděl, řekl ženám: Nebojte se vy, neboť vím, že Ježíše ukřižovaného hledáte. 040 MAT 028 006 Neníť ho tuto; nebo vstalť jest, jakož předpověděl. Poďte, vizte místo, kdež ležel Pán. 040 MAT 028 007 A rychle jdouce, povězte učedlníkům jeho, že vstal z mrtvých. A aj, předchází vás do Galilee, tam jej uzříte. Aj, pověděl jsem vám. 040 MAT 028 008 I vyšedše rychle z hrobu s bázní a s radostí velikou, běžely, aby učedlníkům jeho zvěstovaly. 040 MAT 028 009 Když pak šly zvěstovati učedlníkům jeho, aj, Ježíš potkal se s nimi, řka: Zdrávy buďte. A ony přistoupivše, chopily se noh jeho, a klaněly se jemu. 040 MAT 028 010 Tedy dí jim Ježíš: Nebojtež se. Jděte, zvěstujte bratřím mým, ať jdou do Galilee, a tamť mne uzří. 040 MAT 028 011 Když pak ony odešly, aj, někteří z stráže přišedše do města, oznámili předním kněžím všecko, co se stalo. 040 MAT 028 012 Kteřížto shromáždivše se s staršími, a uradivše se, mnoho peněz dali žoldnéřům, 040 MAT 028 013 Řkouce: pravte, že učedlníci jeho nočně přišedše, ukradli jej, když jsme my spali. 040 MAT 028 014 A uslyší-liť o tom hejtman, myť ho spokojíme, a vás bezpečny učiníme. 040 MAT 028 015 A oni vzavše peníze, učinili, jakž naučeni byli. I rozhlášeno jest slovo to u Židů až do dnešního dne. 040 MAT 028 016 Jedenácte pak učedlníků šli do Galilee na horu, kdež jim byl uložil Ježíš. 040 MAT 028 017 A uzřevše ho, klaněli se jemu. Ale někteří pochybovali. 040 MAT 028 018 A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi. 040 MAT 028 019 Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, 040 MAT 028 020 Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen. # # BOOK 041 MAR Mark Marek 041 MAR 001 001 Počátek evangelium Ježíše Krista, Syna Božího; 041 MAR 001 002 Jakož psáno jest v prorocích: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou. 041 MAR 001 003 Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho. 041 MAR 001 004 Křtil Jan na poušti, a kázal křest pokání na odpuštění hříchů. 041 MAR 001 005 I vycházela k němu všecka krajina Judská i Jeruzalémští, a křtěni byli od něho všickni v Jordáně řece, vyznávajíce hříchy své. 041 MAR 001 006 Byl pak Jan odín srstmi velbloudovými, a pás kožený na bedrách jeho, a jídal kobylky a med lesní. 041 MAR 001 007 A kázal, řka: Jde za mnou silnější nežli já, kterémuž nejsem hoden, sehna se, rozvázati řeménka u obuvi jeho. 041 MAR 001 008 Já zajisté křtil jsem vás vodou, ale onť vás křtíti bude Duchem svatým. 041 MAR 001 009 I stalo se v těch dnech, přišel Ježíš z Nazarétu Galilejského, a pokřtěn jest od Jana v Jordáně. 041 MAR 001 010 A hned vystoupiv z vody, uzřel nebesa otevřená a Ducha jako holubici sstupujícího na něj. 041 MAR 001 011 A hlas stal se s nebe: Ty jsi ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo. 041 MAR 001 012 A i hned ho Duch vypudil na poušť. 041 MAR 001 013 I byl tam na poušti čtyřidceti dnů, a pokoušín byl od satana; a byl s zvěří, a andělé přisluhovali jemu. 041 MAR 001 014 Když pak byl vsazen Jan, přišel Ježíš do Galilee, káže evangelium království Božího, 041 MAR 001 015 A pravě: Že se naplnil čas, a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání, a věřte evangelium. 041 MAR 001 016 A chodě podlé moře Galilejského, uzřel Šimona a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí síti do moře, (nebo rybáři byli.) 041 MAR 001 017 I řekl jim Ježíš: Poďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí. 041 MAR 001 018 A hned opustivše síti své, šli za ním. 041 MAR 001 019 A poodšed odtud maličko, uzřel Jakuba syna Zebedeova, a Jana bratra jeho, ani na lodí tvrdí síti. 041 MAR 001 020 A hned povolal jich. A oni opustivše otce svého Zebedea na lodí s pacholky, šli za ním. 041 MAR 001 021 I vešli do Kafarnaum. A hned v sobotu šed do školy, učil. 041 MAR 001 022 I divili se náramně učení jeho; nebo učil je, jako moc maje, a ne jako zákonníci. 041 MAR 001 023 I byl v škole jejich člověk, maje ducha nečistého. Kterýž zvolal, 041 MAR 001 024 Řka: Ach, což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás. Znám tě, kdo jsi, že ten Svatý Boží. 041 MAR 001 025 I přimluvil mu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi z něho. 041 MAR 001 026 I polomcovav jím duch nečistý a křiče hlasem velikým, vyšel z něho. 041 MAR 001 027 I lekli se všickni, tak že se tázali mezi sebou, řkouce: I co jest toto? Jakéž toto nové učení, že mocně i těm duchům nečistým rozkazuje, a poslouchají ho? 041 MAR 001 028 I roznesla se pověst o něm hned po vší krajině Galilejské. 041 MAR 001 029 A hned vyšedše ze školy, přišli do domu Šimonova a Ondřejova s Jakubem a s Janem. 041 MAR 001 030 Šimonova pak svegruše ležela, majíc zimnici. A hned jemu pověděli o ní. 041 MAR 001 031 A přistoupiv, pozdvihl jí, ujav ji za ruku její, a hned přestala jí zimnice. I posluhovala jim. 041 MAR 001 032 Večer pak při západu slunce, nosili k němu všecky nemocné i ďábelníky. 041 MAR 001 033 A bylo se všecko město zběhlo ke dveřím. 041 MAR 001 034 I uzdravoval mnohé ztrápené rozličnými neduhy, a ďábelství mnohá vymítal, a nedopouštěl mluviti ďáblům; nebo znali ho. 041 MAR 001 035 A přede dnem velmi ráno vstav, vyšel a odšel na pusté místo, a tam se modlil. 041 MAR 001 036 I šli za ním Šimon i ti, kteříž s ním byli. 041 MAR 001 037 A nalezše jej, řekli jemu: Všickni tě hledají. 041 MAR 001 038 I dí jim: Poďmež do okolních městeček, abych i tam kázal. Nebo na to jsem přišel. 041 MAR 001 039 I kázal v školách jejich ve vší Galilei, a ďábelství vymítal. 041 MAR 001 040 Tedy přišel k němu malomocný, prose ho, a klekna před ním, řekl jemu: Chceš-li, můžeš mne očistiti. 041 MAR 001 041 Ježíš pak slitovav se, vztáhl ruku, dotekl se ho a řekl jemu: Chci, buď čist. 041 MAR 001 042 A když to řekl, hned odstoupilo od něho malomocenství, a očištěn jest. 041 MAR 001 043 I zapověděv mu přísně, hned ho odbyl, 041 MAR 001 044 A řekl mu: Viziž, abys žádnému nic nepravil. Ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své to, což přikázal Mojžíš, na svědectví proti nim. 041 MAR 001 045 On pak vyšed, počal vypravovati mnoho a ohlašovati tu věc, tak že již nemohl Ježíš do města zjevně vjíti, ale vně na místech pustých byl. I scházeli se k němu odevšad. 041 MAR 002 001 A opět všel do Kafarnaum po kolikas dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl. 041 MAR 002 002 A hned sešlo se jich množství, tak že již nemohli se směstknati ani přede dveřmi. I mluvil jim slovo. 041 MAR 002 003 Tedy přišli k němu, nesouce šlakem poraženého, kterýž ode čtyř nesen byl. 041 MAR 002 004 A když k němu nemohli přistoupiti pro zástupy, loupali střechu, kdež byl, a probořivše ji, spustili po provazích dolů ložce, na němž ležel šlakem poražený. 041 MAR 002 005 A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji. 041 MAR 002 006 A byli tu někteří z zákonníků, sedíce a myslíce v srdcích svých: 041 MAR 002 007 Co tento tak mluví rouhavě? Kdo můž odpustiti hříchy, jediné sám Bůh? 041 MAR 002 008 I poznav Ježíš hned duchem svým, že by tak přemyšlovali sami v sobě, řekl jim: Proč o tom přemyšlujete v srdcích svých? 041 MAR 002 009 Co jest snáze, říci šlakem poraženému: Odpouštějí se tobě hříchové, čili říci: Vstaň, vezmi lože své a choď? 041 MAR 002 010 Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, dí šlakem poraženému: 041 MAR 002 011 Toběť pravím: Vstaň, a vezmi lože své, a jdi do domu svého. 041 MAR 002 012 I vstal hned, a vzav lože své přede všemi, odšel, tak že se děsili všickni, a chválili Boha, řkouce: Nikdy jsme toho neviděli. 041 MAR 002 013 I vyšel opět k moři, a všecken zástup přicházel k němu, i učil je. 041 MAR 002 014 A pomíjeje, uzřel Léví Alfeova, sedícího na cle. I dí jemu: Poď za mnou. A on vstav, šel za ním. 041 MAR 002 015 I stalo se, když seděl Ježíš za stolem v domě jeho, že i publikáni mnozí a hříšníci seděli spolu s Ježíšem a s učedlníky jeho; nebo mnoho jich bylo, a šlo za ním. 041 MAR 002 016 Zákonníci pak a farizeové viděvše, že jedl s publikány a s hříšníky, řekli učedlníkům jeho: Což to, že s publikány a hříšníky jí a pije? 041 MAR 002 017 To uslyšav Ježíš, dí jim: Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání. 041 MAR 002 018 Učedlníci pak Janovi a farizejští postívali se. I přišli a řekli jemu: Proč učedlníci Janovi a farizejští postí se, a tvoji učedlníci se nepostí? 041 MAR 002 019 I řekl jim Ježíš: Kterakž mohou synové ženichovi postiti se, když jest s nimi ženich? Dokudž mají s sebou ženicha, nemohouť se postiti. 041 MAR 002 020 Ale přijdouť dnové, když od nich odjat bude ženich, a tehdáž se budou postiti v těch dnech. 041 MAR 002 021 Ano žádný záplaty sukna nového nepřišívá k rouchu starému; jinak odtrhne ta záplata nová od starého, i bývá větší díra. 041 MAR 002 022 A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; jinak rozpučí nové víno nádoby, a víno se vyleje, a nádoby se pokazí. Ale víno nové má lito býti do nádob nových. 041 MAR 002 023 I stalo se, že šel Ježíš v sobotu skrze obilí, i počali učedlníci jeho, cestou jdouce, vymínati klasy. 041 MAR 002 024 Tedy farizeové řekli jemu: Pohleď, coť dělají v sobotu, čehož nenáleží. 041 MAR 002 025 I řekl jim: Nikdy-liž jste nečtli, co učinil David, když nouze byla, a lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? 041 MAR 002 026 Kterak všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího kněze, a jedl chleby posvátné, (jichž neslušelo jísti než samým kněžím, ) a dal i těm, kteříž s ním byli? 041 MAR 002 027 I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. 041 MAR 002 028 Protož Syn člověka jest pánem také i soboty. 041 MAR 003 001 I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou. 041 MAR 003 002 I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali. 041 MAR 003 003 I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Povstaň u prostřed. 041 MAR 003 004 I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Oni pak mlčeli. 041 MAR 003 005 A když pohleděl na ně vůkol s hněvem, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni tu ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ta ruka jeho zdravá jako druhá. 041 MAR 003 006 A vyšedše farizeové, hned s Herodiány drželi radu proti němu, kterak by ho zahubili. 041 MAR 003 007 Ježíš pak odšel s učedlníky svými k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva, 041 MAR 003 008 I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu. 041 MAR 003 009 I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli pro zástup, aby ho netiskli. 041 MAR 003 010 Nebo mnohé uzdravoval, tak že naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli neduhy. 041 MAR 003 011 A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi ten Syn Boží. 041 MAR 003 012 Ale on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali. 041 MAR 003 013 I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu. 041 MAR 003 014 I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, a aby je poslal kázati, 041 MAR 003 015 A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství: 041 MAR 003 016 Šimona, jemuž dal jméno Petr, 041 MAR 003 017 A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi, ) 041 MAR 003 018 A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananitského, 041 MAR 003 019 A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů. 041 MAR 003 020 A opět sšel se zástup, tak že nemohli ani chleba pojísti. 041 MAR 003 021 A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul. 041 MAR 003 022 Zákonníci pak, kteříž byli přišli z Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má, a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly. 041 MAR 003 023 A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati? 041 MAR 003 024 A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to. 041 MAR 003 025 A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi. 041 MAR 003 026 Tak jestliže povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře. 041 MAR 003 027 Žádný nemůže nádobí silného, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prvé silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí. 041 MAR 003 028 Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali, 041 MAR 003 029 Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení. 041 MAR 003 030 Nebo pravili: Ducha nečistého má. 041 MAR 003 031 Tehdy přišli bratří a matka jeho, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali. 041 MAR 003 032 A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe. 041 MAR 003 033 Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji? 041 MAR 003 034 A obezřev učedlníky vůkol sebe sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji. 041 MAR 003 035 Nebo kdož by koli činil vůli Boží, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka. 041 MAR 004 001 A opět počal učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, tak že vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podlé moře. 041 MAR 004 002 I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém: 041 MAR 004 003 Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval. 041 MAR 004 004 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podlé cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i zzobalo je. 041 MAR 004 005 A jiné padlo na místo skalnaté, kdež nemělo mnoho země, a hned vzešlo, proto že nemělo hlubokosti země. 041 MAR 004 006 A když vyšlo slunce, vyhořelo, a proto, že nemělo kořene, uschlo. 041 MAR 004 007 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku. 041 MAR 004 008 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek zhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý. 041 MAR 004 009 I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš. 041 MAR 004 010 Když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství. 041 MAR 004 011 I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství to všecko se děje, 041 MAR 004 012 Aby hledíce, hleděli, ale neuzřeli a slyšíce, slyšeli, ale nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové. 041 MAR 004 013 I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak všecka podobenství poznáte? 041 MAR 004 014 Rozsevač ten slovo rozsívá. 041 MAR 004 015 Tito pak jsou, ješto podlé cesty, jimž se rozsívá slovo, ale když oni slyší, i hned přichází satan, a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich. 041 MAR 004 016 A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteříž jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je. 041 MAR 004 017 Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne ssoužení a protivenství pro slovo, hned se horší. 041 MAR 004 018 Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší, 041 MAR 004 019 Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá. 041 MAR 004 020 Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý. 041 MAR 004 021 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu neb pod postel? Však aby na svícen vstavena byla. 041 MAR 004 022 Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby na jevo nevyšlo. 041 MAR 004 023 Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš. 041 MAR 004 024 I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, bude vám odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím. 041 MAR 004 025 Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato. 041 MAR 004 026 I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě do země. 041 MAR 004 027 A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a zrostlo, jakž on neví. 041 MAR 004 028 Nebo sama od sebe země užitek plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu. 041 MAR 004 029 A když sezrá úroda, i hned přičiní srp; nebo nastala žeň. 041 MAR 004 030 I řekl: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterým podobenstvím je ukážeme? 041 MAR 004 031 Jest jako zrno horčičné, kteréž, když vsáto bývá do země, nejmenší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi. 041 MAR 004 032 Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činí ratolesti veliké, tak že pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati. 041 MAR 004 033 A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti. 041 MAR 004 034 Bez podobenství pak nemluvil jim, ale učedlníkům svým soukromí vykládal všecko. 041 MAR 004 035 I řekl jim v ten den, když již byl večer: Plavme se na druhou stranu. 041 MAR 004 036 A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním. 041 MAR 004 037 Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, tak že se již naplňovala lodí. 041 MAR 004 038 A on z zadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, nedbáš, že hyneme? 041 MAR 004 039 I probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké. 041 MAR 004 040 I řekl jim: Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry? 041 MAR 004 041 I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: I kdo jest medle tento, že i vítr i moře poslouchají jeho? 041 MAR 005 001 Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských. 041 MAR 005 002 A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého. 041 MAR 005 003 Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo mohl řetězy svázati, 041 MAR 005 004 Proto že často byv pouty a řetězy okován, polámal řetězy, a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho skrotiti. 041 MAR 005 005 A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením. 041 MAR 005 006 Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu, 041 MAR 005 007 A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil. 041 MAR 005 008 (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.) 041 MAR 005 009 I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, nebo jest nás mnoho. 041 MAR 005 010 I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny. 041 MAR 005 011 Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se. 041 MAR 005 012 I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme. 041 MAR 005 013 I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do těch vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům, ) i ztonuli v moři. 041 MAR 005 014 Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli, a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli, aby viděli, co by to bylo, což se stalo. 041 MAR 005 015 I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž býval trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa, a maje zdravý rozum, toho, kterýž míval množství. I báli se. 041 MAR 005 016 A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství i o vepřích. 041 MAR 005 017 Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich. 041 MAR 005 018 A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen býval od ďábelství, aby s ním byl. 041 MAR 005 019 Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak veliké věci učinil tobě Pán, a že slitoval se nad tebou. 041 MAR 005 020 I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni. 041 MAR 005 021 A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A byl u moře. 041 MAR 005 022 A aj, přišel jeden z knížat školy, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho. 041 MAR 005 023 A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Poď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa. 041 MAR 005 024 I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskl jej. 041 MAR 005 025 (Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let, 041 MAR 005 026 A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla, 041 MAR 005 027 Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu po zadu, a dotkla se roucha jeho. 041 MAR 005 028 Nebo řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu. 041 MAR 005 029 A hned přestal krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého. 041 MAR 005 030 A hned Ježíš poznav sám v sobě, že z něho moc vyšla, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého? 041 MAR 005 031 I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl? 041 MAR 005 032 I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která to učinila. 041 MAR 005 033 Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu. 041 MAR 005 034 On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.) 041 MAR 005 035 A když on ještě mluvil, přišli z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra? 041 MAR 005 036 Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř. 041 MAR 005 037 I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu. 041 MAR 005 038 I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi. 041 MAR 005 039 I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať děvečka, ale spí. 041 MAR 005 040 I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela. 041 MAR 005 041 A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi. Což se vykládá: Děvečko, (toběť pravím, ) vstaň. 041 MAR 005 042 A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým. 041 MAR 005 043 A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti. 041 MAR 006 001 I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho. 041 MAR 006 002 A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, děsili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest dána jemu, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho? 041 MAR 006 003 Zdaliž tento není ten tesař, syn Marie, bratr pak Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I horšili se na něm. 041 MAR 006 004 I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domě svém. 041 MAR 006 005 I nemohl tu divu žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil. 041 MAR 006 006 I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče. 041 MAR 006 007 A svolav k sobě těch dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými. 041 MAR 006 008 A přikázal jim, aby ničeho nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani do opasku peněz, 041 MAR 006 009 Ale aby obuté měli nohy v střevíce, a neobláčeli dvou sukní. 041 MAR 006 010 A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud. 041 MAR 006 011 A kdož by koli vás nepřijali, ani vás neposlouchali, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh svých na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný než městu tomu. 041 MAR 006 012 Tedy vyšedše, kázali, aby pokání činili. 041 MAR 006 013 A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, i uzdravovali. 041 MAR 006 014 A uslyšev o tom Heródes král, (nebo zjevné učiněno bylo jméno jeho, ) pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož divové dějí se skrze něho. 041 MAR 006 015 Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z těch proroků. 041 MAR 006 016 To uslyšev Heródes, řekl: Totoť jest ten Jan, kteréhož jsem já sťal. Ontě z mrtvých vstal. 041 MAR 006 017 Ten zajisté Heródes poslav, jal Jana, a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal. 041 MAR 006 018 Nebo pravil Jan Heródesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého. 041 MAR 006 019 Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla. 041 MAR 006 020 Nebo Heródes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal. 041 MAR 006 021 Když pak přišel den příhodný, v němž Heródes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee, 041 MAR 006 022 A když dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, a zalíbila se Heródesovi i spoluhodovníkům, řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť. 041 MAR 006 023 I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého. 041 MAR 006 024 Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele. 041 MAR 006 025 A všedši hned s chvátáním k králi, prosila, řkuci: Chci, abys mi dal hned na mise hlavu Jana Křtitele. 041 MAR 006 026 Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti. 041 MAR 006 027 Protož král ten poslav hned kata, rozkázal přinesti hlavu Janovu. 041 MAR 006 028 A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na mise, a dal ji děvečce, a děvečka dala ji mateři své. 041 MAR 006 029 Tedy uslyševše to učedlníci jeho, přišli, a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě. 041 MAR 006 030 Tehdy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili. 041 MAR 006 031 I řekl jim: Poďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, tak že ani k jídlu chvíle neměli. 041 MAR 006 032 I plavili se na lodí na pusté místo soukromí. 041 MAR 006 033 A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I zběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu. 041 MAR 006 034 Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemajíce pastýře. I počal je učiti mnohým věcem. 041 MAR 006 035 A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo. 041 MAR 006 036 Propusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli. 041 MAR 006 037 On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Jdouce, koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti? 041 MAR 006 038 I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě. 041 MAR 006 039 I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě. 041 MAR 006 040 I usadili se rozdílně, po stu a po padesáti. 041 MAR 006 041 A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil mezi všecky. 041 MAR 006 042 I jedli všickni, a nasyceni jsou. 041 MAR 006 043 Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb. 041 MAR 006 044 A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pěti tisíců mužů. 041 MAR 006 045 A hned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí, a předešli jej přes moře k Betsaidě, až by on propustil zástup. 041 MAR 006 046 A propustiv je, šel na horu, aby se modlil. 041 MAR 006 047 A když byl večer, byla lodí u prostřed moře, a on sám na zemi. 041 MAR 006 048 A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl jich pominouti. 041 MAR 006 049 Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla. I zkřikli. 041 MAR 006 050 (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) Ale hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. 041 MAR 006 051 I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni mnohem více sami v sobě se děsili a divili. 041 MAR 006 052 Nebo nerozuměli z strany chlebů; bylo zajisté srdce jejich zhrublo. 041 MAR 006 053 A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili. 041 MAR 006 054 A když vyšli z lodí, hned jej poznali. 041 MAR 006 055 A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích nositi nemocné, kdežkoli uslyšeli o něm, že by byl. 041 MAR 006 056 A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst neb do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotklo, uzdraveni byli. 041 MAR 007 001 I sešli se k němu farizeové a někteří z zákonníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma. 041 MAR 007 002 A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama, (to jest neumytýma, ) jísti chleby, reptali o to. 041 MAR 007 003 Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších. 041 MAR 007 004 A po trhu nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby je zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů. 041 MAR 007 005 Potom otázali se ho farizeové a zákonníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb? 041 MAR 007 006 On pak odpověděv, řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne. 041 MAR 007 007 Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská. 041 MAR 007 008 Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte. 041 MAR 007 009 I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázaní Boží, abyste ustanovení svá zachovali. 041 MAR 007 010 Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci neb mateři, ať smrtí umře. 041 MAR 007 011 Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, (totiž, dar jest to, ) čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. 041 MAR 007 012 A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému neb mateři své, 041 MAR 007 013 Rušíce slovo Boží ustanovením svým, kteréž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte. 041 MAR 007 014 I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte. 041 MAR 007 015 Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poškvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poškvrňuje člověka. 041 MAR 007 016 Má-li kdo uši k slyšení, slyš. 041 MAR 007 017 A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství. 041 MAR 007 018 I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poškvrniti? 041 MAR 007 019 Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy. 041 MAR 007 020 Pravil pak, že to, což pochází z člověka, to poškvrňuje člověka. 041 MAR 007 021 Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy, 041 MAR 007 022 Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství. 041 MAR 007 023 Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka. 041 MAR 007 024 A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo věděl, ale nemohl se tajiti. 041 MAR 007 025 Nebo uslyševši o něm žena, jejíž dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho. 041 MAR 007 026 (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery. 041 MAR 007 027 Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prvé nasytí dítky; nebť není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům. 041 MAR 007 028 A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů. 041 MAR 007 029 I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery. 041 MAR 007 030 I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo. 041 MAR 007 031 Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst. 041 MAR 007 032 I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil. 041 MAR 007 033 A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho. 041 MAR 007 034 A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se. 041 MAR 007 035 A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě. 041 MAR 007 036 I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, oni mnohem více ohlašovali. 041 MAR 007 037 A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti. 041 MAR 008 001 V těch dnech když velmi veliký zástup byl, a neměli, co by jedli, svolav Ježíš učedlníky své, řekl jim: 041 MAR 008 002 Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli. 041 MAR 008 003 A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli. 041 MAR 008 004 Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti? 041 MAR 008 005 I otázal se jich: Kolik máte chlebů? A oni řekli: Sedm. 041 MAR 008 006 I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav těch sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup. 041 MAR 008 007 A měli rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti. 041 MAR 008 008 I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů. 041 MAR 008 009 Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I propustil je. 041 MAR 008 010 Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských. 041 MAR 008 011 I vyšli farizeové, a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho. 041 MAR 008 012 A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto. 041 MAR 008 013 A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se dále. 041 MAR 008 014 I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí. 041 MAR 008 015 Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Heródesova. 041 MAR 008 016 I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme. 041 MAR 008 017 A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani nerozumíte? Ještě máte oslepené své srdce? 041 MAR 008 018 Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte, 041 MAR 008 019 Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? Kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte. 041 MAR 008 020 A když také sedm chlebů mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm. 041 MAR 008 021 I řekl jim: Kterakž nerozumíte? 041 MAR 008 022 I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl. 041 MAR 008 023 I ujav toho slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho, a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co. 041 MAR 008 024 A on pohleděv zhůru, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové. 041 MAR 008 025 Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti zhůru. I uzdraven jest, tak že i zdaleka jasně viděl všecky. 041 MAR 008 026 I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka prav. 041 MAR 008 027 Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé? 041 MAR 008 028 Kteříž odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků. 041 MAR 008 029 Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus. 041 MAR 008 030 I přikázal jim s pohrůžkou, aby o něm žádnému nepravili. 041 MAR 008 031 I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží a zákonníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti. 041 MAR 008 032 A zjevně to slovo mluvil. Protož chytiv jej Petr, počal mu domlouvati. 041 MAR 008 033 Kterýžto obrátiv se, a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského. 041 MAR 008 034 A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne. 041 MAR 008 035 Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová. 041 MAR 008 036 Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil? 041 MAR 008 037 Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou? 041 MAR 008 038 Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými. 041 MAR 009 001 I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci. 041 MAR 009 002 A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi. 041 MAR 009 003 A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého bělič na zemi učiniti nemůže. 041 MAR 009 004 I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví. 041 MAR 009 005 A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden. 041 MAR 009 006 Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni. 041 MAR 009 007 I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte. 041 MAR 009 008 A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou. 041 MAR 009 009 A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane. 041 MAR 009 010 I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti. 041 MAR 009 011 I otázali se ho, řkouce: Což to pak zákonníci praví, že Eliáš musí přijíti prvé? 041 MAR 009 012 On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprvé, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že musí mnoho trpěti, a za nic položen býti. 041 MAR 009 013 Ale pravím vám, že i Eliáš přišel, i učinili mu, což chtěli, jakož psáno jest o něm. 041 MAR 009 014 Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich, a zákonníky, an se hádají s nimi. 041 MAR 009 015 A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a zběhše se, přivítali ho. 041 MAR 009 016 I otázal se zákonníků: Co se hádáte spolu? 041 MAR 009 017 A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého. 041 MAR 009 018 Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami svými, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, ale nemohli. 041 MAR 009 019 A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný. Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně. 041 MAR 009 020 I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned ním duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil. 041 MAR 009 021 I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Od dětinství. 041 MAR 009 022 A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi. 041 MAR 009 023 A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu. 041 MAR 009 024 A i hned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé. 041 MAR 009 025 Uzřev pak Ježíš, že se zbíhá zástup, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Duchu němý a hluchý, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho. 041 MAR 009 026 Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel. I učiněn jest jako mrtvý, tak že mnozí pravili, že umřel. 041 MAR 009 027 Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho. I vstal. 041 MAR 009 028 A když všel do domu, učedlníci jeho otázali se ho soukromí: Proč jsme my ho nemohli vyvrci? 041 MAR 009 029 I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyjíti, jediné skrze modlitbu a půst. 041 MAR 009 030 A jdouce odtud, šli spolu skrze Galilei, ale nechtěl, aby kdo věděl. 041 MAR 009 031 Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetího dne z mrtvých vstane. 041 MAR 009 032 Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a však ostýchali se ho otázati. 041 MAR 009 033 I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali? 041 MAR 009 034 Ale oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší. 041 MAR 009 035 A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť ze všech nejposlednější a všech služebník. 041 MAR 009 036 A vzav pacholátko, postavil je u prostřed nich, a vzav je na lokty, řekl jim: 041 MAR 009 037 Kdož by koli jedno z takových pacholátek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal. 041 MAR 009 038 I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, proto že s námi nechodí. 041 MAR 009 039 Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Neboť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, aby mohl snadně zle mluviti o mně. 041 MAR 009 040 Nebo kdož není proti nám, s námiť jest. 041 MAR 009 041 Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, proto že jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své. 041 MAR 009 042 A kdož by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by mu lépe bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře. 041 MAR 009 043 A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, nežli obě ruce majícímu jíti do pekla v ten oheň neuhasitelný, 041 MAR 009 044 Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne. 041 MAR 009 045 A pakli noha tvá horšila by tě, utni ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v ten oheň neuhasitelný, 041 MAR 009 046 Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne. 041 MAR 009 047 Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného, 041 MAR 009 048 Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne. 041 MAR 009 049 Nebo každý ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena. 041 MAR 009 050 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl sami v sobě, a pokoj mějte mezi sebou. 041 MAR 010 001 A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil. 041 MAR 010 002 Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: sluší-li muži propustiti ženu? pokoušejíce ho. 041 MAR 010 003 On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš? 041 MAR 010 004 Kteříž řekli: Mojžíš dopustil lístek rozloučení napsati a propustiti. 041 MAR 010 005 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám to přikázaní. 041 MAR 010 006 Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh. 041 MAR 010 007 Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své. 041 MAR 010 008 I budou ti dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. 041 MAR 010 009 Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj. 041 MAR 010 010 A v domě opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci. 041 MAR 010 011 I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží proti ní. 041 MAR 010 012 A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží. 041 MAR 010 013 Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli. 041 MAR 010 014 To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechte dítek jíti ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží. 041 MAR 010 015 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde. 041 MAR 010 016 A bera je na lokty své, a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával. 041 MAR 010 017 Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel? 041 MAR 010 018 I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný Bůh. 041 MAR 010 019 Přikázaní umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáž, cti otce svého i matku. 041 MAR 010 020 A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti. 041 MAR 010 021 Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl jemu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a poď, následuj mne, vezma kříž. 041 MAR 010 022 On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží. 041 MAR 010 023 A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Jak nesnadně ti, kteříž statky mají, vejdou do království Božího. 041 MAR 010 024 Tedy učedlníci užasli se nad těmi řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti. 041 MAR 010 025 Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. 041 MAR 010 026 Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti? 041 MAR 010 027 A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest. 041 MAR 010 028 I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou. 041 MAR 010 029 Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb rolí pro mne a pro evangelium, 041 MAR 010 030 Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sester a matek a dítek a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný. 041 MAR 010 031 Mnozíť pak první budou poslední, a poslední první. 041 MAR 010 032 Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi, 041 MAR 010 033 Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákonníkům i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům. 041 MAR 010 034 Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí i zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane. 041 MAR 010 035 Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám. 041 MAR 010 036 On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil? 041 MAR 010 037 I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé. 041 MAR 010 038 Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím? 041 MAR 010 039 A oni řekli jemu: Můžeme. Ježíš pak řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete, 041 MAR 010 040 Ale seděti na pravici mé neb na levici mé, neníť má věc dáti, ale kterýmž připraveno jest. 041 MAR 010 041 A uslyšavše to deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana. 041 MAR 010 042 Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi. 041 MAR 010 043 Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník. 041 MAR 010 044 A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech. 041 MAR 010 045 Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé. 041 MAR 010 046 Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podlé cesty, žebře. 041 MAR 010 047 A když uslyšel, že by byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou. 041 MAR 010 048 I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou. 041 MAR 010 049 Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě. 041 MAR 010 050 On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi. 041 MAR 010 051 I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím. 041 MAR 010 052 Tedy Ježíš řekl jemu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem. 041 MAR 011 001 A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře Olivetské, poslal dva z učedlníků svých. 041 MAR 011 002 A řekl jim: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž nižádný z lidí neseděl. Odvížíce, přiveďte. 041 MAR 011 003 A řekl-liť by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A hned je pošle sem. 041 MAR 011 004 I odešli, a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí. I odvázali je. 041 MAR 011 005 Tedy někteří z těch, kteříž tu stáli, řekli jim: Co činíte, odvazujíce oslátko? 041 MAR 011 006 Oni pak řekli jim, jakož byl přikázal Ježíš. I nechali jich. 041 MAR 011 007 Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I vsedl na ně. 041 MAR 011 008 Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z stromů, a metali na cestu. 041 MAR 011 009 A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce: Hosanna. Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně. 041 MAR 011 010 Požehnané království otce našeho Davida, kteréž přišlo ve jménu Páně. Hosanna na výsostech. 041 MAR 011 011 I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti. 041 MAR 011 012 A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl. 041 MAR 011 013 A uzřev z daleka fík, an má lístí, šel, zda by co nalezl na něm. A když přišel k němu, nic nenalezl kromě lístí; nebo nebyl čas fíků. 041 MAR 011 014 Tedy odpověděv Ježíš, řekl jemu: Již více na věky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to učedlníci jeho. 041 MAR 011 015 I přišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, počal vymítati ty, kteříž prodávali a kupovali v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holuby převracel. 041 MAR 011 016 A nedopustil, aby kdo nádobu nesl skrze chrám. 041 MAR 011 017 I učil je, řka jim: Zdaliž není psáno, že dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů. 041 MAR 011 018 Slyšeli pak to zákonníci i přední kněží, a hledali, kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, proto že všecken zástup divil se učení jeho. 041 MAR 011 019 A když byl večer, vyšel z města. 041 MAR 011 020 A jdouce ráno, uzřeli ten fík, an usechl z kořene. 041 MAR 011 021 Tedy zpomenuv Petr, řekl jemu: Mistře, aj, ten fík, kterémuž jsi zlořečil, usechl. 041 MAR 011 022 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží. 041 MAR 011 023 Nebo amen pravím vám, že kdož by koli řekl hoře této: Zdvihni se a vrz sebou do moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se stane, cožkoli dí, staneť se jemu tak, což by koli řekl. 041 MAR 011 024 Protož pravím vám: Zač byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám. 041 MAR 011 025 A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše. 041 MAR 011 026 Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich. 041 MAR 011 027 I přišli zase do Jeruzaléma. A když on procházel se v chrámě, přistoupili k němu přední kněží a zákonníci a starší. 041 MAR 011 028 I řekli jemu: Jakou mocí to činíš? A kdo tobě dal tu takovou moc, abys tyto věci činil? 041 MAR 011 029 Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí to činím. 041 MAR 011 030 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? Odpovězte mi. 041 MAR 011 031 I rozjímali sami mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť: Proč jste tedy neuvěřili jemu? 041 MAR 011 032 Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi smyslili, že právě byl prorok. 041 MAR 011 033 I odpověděvše, řekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to činím. 041 MAR 012 001 Tedy počal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil člověk, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavěl věži, a pronajal ji vinařům, i odšel na cestu. 041 MAR 012 002 A když toho čas byl, poslal k vinařům služebníka, aby od vinařů vzal ovoce z vinice. 041 MAR 012 003 Oni pak javše jej, zmrskali ho, a odeslali prázdného. 041 MAR 012 004 I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu, a odeslali zohaveného. 041 MAR 012 005 I poslal opět jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž některé zmrskali, a jiné zmordovali. 041 MAR 012 006 Ještě pak maje jediného syna milého, i toho poslal k nim naposledy, řka: Ustýdnouť se syna mého. 041 MAR 012 007 Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, a budeť naše dědictví. 041 MAR 012 008 Tedy javše jej, zabili ho, a vyvrhli ven z vinice. 041 MAR 012 009 Což tedy učiní pán vinice? Přijde, a zatratí vinaře ty, a dá vinici jiným. 041 MAR 012 010 Zdaliž jste písma toho nečtli? Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, ten učiněn jest hlavou úhlovou. 041 MAR 012 011 Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima. 041 MAR 012 012 I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim pověděl. A nechavše ho, odešli pryč. 041 MAR 012 013 Potom poslali k němu některé z farizeů a Herodiánů, aby jej polapili v řeči. 041 MAR 012 014 Kteřížto přišedše, řekli jemu: Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li daň dávati císaři, čili nic? Dáme-liž, čili nedáme? 041 MAR 012 015 On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte? Přineste mi peníz, ať pohledím. 041 MAR 012 016 A oni podali. Tedy řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis? A oni řekli mu: Císařův. 041 MAR 012 017 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Dávejtež tedy, což jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu. 041 MAR 012 018 Potom přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, řkouce: 041 MAR 012 019 Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho, a vzbudil símě bratru svému. 041 MAR 012 020 I bylo sedm bratrů. A první pojav manželku, a umřev, nepozůstavil semene. 041 MAR 012 021 A druhý pojav ji, také umřel, a aniž ten ostavil semene. A třetí tolikéž. 041 MAR 012 022 A tak ji pojalo těch sedm, a nezůstavili semene. Nejposléze pak po všech umřela i ta žena. 041 MAR 012 023 Protož při vzkříšení, když z mrtvých vstanou, čí z těch bude manželka? Nebo jich sedm mělo ji za manželku. 041 MAR 012 024 A odpovídaje Ježíš, řekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte písem ani moci Boží? 041 MAR 012 025 Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé nebeští. 041 MAR 012 026 O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nečtli v knize Mojžíšově, kterak ve kři promluvil k němu Bůh, řka: Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? 041 MAR 012 027 Neníť Bůh mrtvých, ale Bůh živých. Protož vy velmi bloudíte. 041 MAR 012 028 Tedy přistoupil jeden z zákonníků, slyšev je spolu se hádající, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho: Které jest přikázaní první ze všech? 041 MAR 012 029 A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázaní jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest. 041 MAR 012 030 Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázaní. 041 MAR 012 031 Druhé pak podobné toto: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázaní jiného nad tato není. 041 MAR 012 032 I řekl jemu ten zákonník: Mistře, dobře jsi v pravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho; 041 MAR 012 033 A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého jest nade všecky zápaly a oběti. 041 MAR 012 034 A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více nesměl se ho tázati. 041 MAR 012 035 I odpovídaje Ježíš, řekl, uče v chrámě: Kterak praví zákonníci, že Kristus jest syn Davidův? 041 MAR 012 036 Nebo David praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, ažť i položím nepřátely tvé za podnože noh tvých. 041 MAR 012 037 Poněvadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž tedy syn jeho jest? A mnohý zástup rád ho poslouchal. 041 MAR 012 038 I mluvil jim v učení svém: Varujte se zákonníků, kteříž chtějí v krásném rouše choditi, a pozdravováni býti na trzích, 041 MAR 012 039 A na předních stolicech seděti v školách, a přední místa míti na večeřech, 041 MAR 012 040 Kteřížto zžírají domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhých modliteb. Tiť vezmou soud těžší. 041 MAR 012 041 A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho. 041 MAR 012 042 A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, což jest čtvrtá částka peníze. 041 MAR 012 043 I svolav učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice. 041 MAR 012 044 Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou. 041 MAR 013 001 A když vycházel z chrámu, dí jemu jeden z učedlníků jeho: Mistře, pohleď, kteraké kamení a jaké stavení! 041 MAR 013 002 Tedy Ježíš odpovídaje, řekl jemu: Vidíš tato tak veliká stavení? Nebudeť ostaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen. 041 MAR 013 003 A když se posadil na hoře Olivetské proti chrámu, otázali se jeho soukromí Petr, Jakub a Jan a Ondřej: 041 MAR 013 004 Pověz nám, kdy to bude? A které znamení, když se toto všecko bude plniti? 041 MAR 013 005 Ježíš pak odpovídaje jim, počal praviti: Vizte, aby vás někdo nesvedl. 041 MAR 013 006 Neboť mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem Kristus, a mnohéť svedou. 041 MAR 013 007 Když pak uslyšíte o boji a pověst o válkách, nestrachujte se; nebo musí to býti, ale ne i hned konec. 041 MAR 013 008 Povstaneť zajisté národ proti národu a království proti království, a budou země třesení po místech, a hladové i bouřky. 041 MAR 013 009 A toť počátkové bolestí. Vy pak šetřte se. Nebo vydávati vás budou na sněmy a do shromáždění; budete biti, a před vládaři a králi stanete pro mne, na svědectví jim. 041 MAR 013 010 Ale ve všech národech nejprv musí býti kázáno evangelium. 041 MAR 013 011 Když pak vás povedou, vyzrazujíce, nestarejte se předtím, co byste mluvili, aniž pečlivě přemyšlujte, ale což vám bude dáno v tu hodinu, to mluvte; nebo nejste vy, kteříž mluvíte, ale Duch svatý. 041 MAR 013 012 Vydáť pak bratr bratra na smrt a otec syna, a povstanou děti proti rodičům, a budou je mordovati. 041 MAR 013 013 A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé. Ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude. 041 MAR 013 014 Když pak uzříte ohavnost zpuštění, o kteréž povědíno jest skrze Daniele proroka, ana stojí, kdež by státi neměla, (kdo čte, rozuměj, ) tehdáž ti, kdož by v Židovstvu byli, ať utekou na hory. 041 MAR 013 015 A kdož by na střeše byl, nesstupuj do domu, ani vcházej, aby co vzal z domu svého. 041 MAR 013 016 A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucho své. 041 MAR 013 017 Běda pak těhotným a těm, kteréž krmí v těch dnech. 041 MAR 013 018 Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě. 041 MAR 013 019 Neboť budou ti dnové ssoužení, jakéhož nebylo od počátku stvoření, kteréž Bůh stvořil, až dosavad, aniž bude. 041 MAR 013 020 A byť nebyl ukrátil Pán těch dnů, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené, kteréž vyvolil, ukrátil těch dnů. 041 MAR 013 021 A tehdáž řekl-li by vám kdo: Aj, teď jest Kristus, aneb aj, tamto, nevěřte. 041 MAR 013 022 Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a budou činiti divy a zázraky k svedení, by možné bylo, také i vyvolených. 041 MAR 013 023 Vy pak šetřte se. Aj, předpověděl jsem vám všecko. 041 MAR 013 024 V těch pak dnech, po ssoužení tom, slunce se zatmí, a měsíc nedá světla svého. 041 MAR 013 025 A hvězdy nebeské budou padati, a moci, které jsou na nebi, pohnou se. 041 MAR 013 026 A tehdážť uzří Syna člověka, an se béře v oblacích s mocí velikou a s slávou. 041 MAR 013 027 I tehdyť pošle anděly své, a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe. 041 MAR 013 028 Od fíku pak učte se podobenství tomuto: Když již ratolest jeho odmladne, a vypučí se lístí, znáte, že blízko jest léto. 041 MAR 013 029 Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest a ve dveřích. 041 MAR 013 030 Amen pravím vám, žeť nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou. 041 MAR 013 031 Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou. 041 MAR 013 032 Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, kteříž jsou v nebesích, ani Syn, jediné Otec. 041 MAR 013 033 Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas. 041 MAR 013 034 Jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vládařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl. 041 MAR 013 035 Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno. 041 MAR 013 036 Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte. 041 MAR 013 037 A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte. 041 MAR 014 001 Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží a zákonníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali. 041 MAR 014 002 Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu. 041 MAR 014 003 A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši alabastrovou nádobu, vylila ji na hlavu jeho. 041 MAR 014 004 I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se? 041 MAR 014 005 Nebo mohlo toto prodáno býti, dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I zpouzeli se na ni. 041 MAR 014 006 Ale Ježíš řekl: Nechte jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť skutek učinila nade mnou. 041 MAR 014 007 Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždycky míti budete. 041 MAR 014 008 Ona což mohla, to učinila; předešlať, aby těla mého pomazala ku pohřebu. 041 MAR 014 009 Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, takéť i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její. 041 MAR 014 010 Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby jim ho zradil. 041 MAR 014 011 Oni pak uslyševše, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil. 041 MAR 014 012 Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka? 041 MAR 014 013 I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním. 041 MAR 014 014 A kamžkoli vejde, rcete hospodáři: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými? 041 MAR 014 015 A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte. 041 MAR 014 016 I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka. 041 MAR 014 017 Když pak byl večer, přišel se dvanácti. 041 MAR 014 018 A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou. 041 MAR 014 019 A oni se počali rmoutiti, a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já? 041 MAR 014 020 On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčívá se mnou v mise. 041 MAR 014 021 Syn zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten. 041 MAR 014 022 A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. 041 MAR 014 023 A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni. 041 MAR 014 024 I řekl jim: To jest krev má smlouvy té nové, kteráž se za mnohé vylévá. 041 MAR 014 025 Amen pravím vám, žeť již více nikoli nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím. 041 MAR 014 026 A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou. 041 MAR 014 027 Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce. 041 MAR 014 028 Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee. 041 MAR 014 029 Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic. 041 MAR 014 030 I řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prvé než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. 041 MAR 014 031 On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nikoliť nezapřím tebe. A takž také i všickni mluvili. 041 MAR 014 032 I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, až se pomodlím. 041 MAR 014 033 A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti. 041 MAR 014 034 I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte. 041 MAR 014 035 A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta. 041 MAR 014 036 I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty. 041 MAR 014 037 I přišel a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti? 041 MAR 014 038 Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno. 041 MAR 014 039 A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě. 041 MAR 014 040 A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí, (nebo oči jejich byly obtíženy; ) aniž věděli, co by jemu odpověděli. 041 MAR 014 041 I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišlať ta hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných. 041 MAR 014 042 Vstaňte, poďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest. 041 MAR 014 043 A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, kterýž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, od předních kněží a od zákonníků a starších. 041 MAR 014 044 Zrádce pak jeho byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest; jmětež ho, a veďte opatrně. 041 MAR 014 045 A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho. 041 MAR 014 046 Tedy oni vztáhli naň ruce své, a jali jej. 041 MAR 014 047 Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal jemu ucho. 041 MAR 014 048 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali? 041 MAR 014 049 Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale aby se naplnila písma. 041 MAR 014 050 Tedy opustivše jej, všickni utekli. 041 MAR 014 051 Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci. 041 MAR 014 052 On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich. 041 MAR 014 053 I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákonníci. 041 MAR 014 054 Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně. 041 MAR 014 055 Ale přední kněží i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, a však nenalezli. 041 MAR 014 056 Nebo ač mnozí křivé svědectví vydávali proti němu, však svědectví jejich nebyla jednostejná. 041 MAR 014 057 Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce: 041 MAR 014 058 My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím. 041 MAR 014 059 Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné. 041 MAR 014 060 Tedy povstav nejvyšší kněz u prostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničeho, což tito na tebe svědčí? 041 MAR 014 061 Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, ten Syn toho Požehnaného? 041 MAR 014 062 A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými. 041 MAR 014 063 Tedy nejvyšší kněz roztrh roucha svá, řekl: I což ještě potřebujeme svědků? 041 MAR 014 064 Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni potupili jej, že jest hoden smrti. 041 MAR 014 065 I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a jej poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj. A služebníci kyji jej bili. 041 MAR 014 066 A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děvek nejvyššího kněze. 041 MAR 014 067 A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi. 041 MAR 014 068 Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval. 041 MAR 014 069 Tedy děvka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest. 041 MAR 014 070 A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest. 041 MAR 014 071 On pak počal se proklínati a přisahati: Neznám člověka toho, o němž pravíte. 041 MAR 014 072 A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prvé než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal. 041 MAR 015 001 A hned ráno, uradivše se přední kněží s staršími a s zákonníky i se vším shromážděním, svázavše Ježíše, vedli jej a dali Pilátovi. 041 MAR 015 002 I otázal se ho Pilát: Ty-li jsi ten král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš. 041 MAR 015 003 I žalovali na něj přední kněží mnoho. On pak nic neodpovídal. 041 MAR 015 004 Tedy Pilát otázal se ho opět, řka: Nic neodpovídáš? Hle, jak mnoho proti tobě svědčí. 041 MAR 015 005 Ale Ježíš předce nic neodpověděl, tak že se podivil Pilát. 041 MAR 015 006 V svátek pak propouštíval jim jednoho z vězňů, za kteréhož by koli prosili. 041 MAR 015 007 I byl jeden, kterýž sloul Barabáš, s svárlivými v vězení, kteříž v svadě vraždu byli spáchali. 041 MAR 015 008 A zvolav zástup, počal prositi, aby učinil, jakož jim vždycky činíval. 041 MAR 015 009 Pilát pak odpověděl jim, řka: Chcete-li, propustím vám krále Židovského? 041 MAR 015 010 (Nebo věděl, že jej z závisti vydali přední kněží.) 041 MAR 015 011 Ale přední kněží ponukli zástupu, aby jim raději propustil Barabáše. 041 MAR 015 012 A Pilát odpověděv, řekl jim zase: Což pak chcete, ať učiním tomu, kteréhož králem Židovským nazýváte? 041 MAR 015 013 A oni opět zvolali: Ukřižuj ho. 041 MAR 015 014 A Pilát pravil jim: I co zlého učinil? Oni pak více volali: Ukřižuj ho. 041 MAR 015 015 Tedy Pilát, chtě lidu dosti učiniti, pustil jim Barabáše, a dal jim Ježíše ubičovaného, aby byl ukřižován. 041 MAR 015 016 Žoldnéři pak uvedli jej vnitř do síně, do rathouzu, a svolali všecku zběř. 041 MAR 015 017 I oblékli jej v šarlat, a korunu zpletše z trní, vložili naň. 041 MAR 015 018 I počali ho pozdravovati: Zdráv buď, králi Židovský. 041 MAR 015 019 A bili hlavu jeho třtinou, a plili na něj, a sklánějíce kolena, klaněli se jemu. 041 MAR 015 020 A když se jemu naposmívali, svlékli s něho šarlat, a oblékli jej v roucho jeho vlastní. I vedli jej, aby ho ukřižovali. 041 MAR 015 021 I přinutili nějakého Šimona Cyrenenského, pomíjejícího, (kterýž šel z pole, otce Alexandrova a Rufova, ) aby nesl kříž jeho. 041 MAR 015 022 I vedli jej až na místo Golgota, to jest, (vyložil-li by, ) popravné místo. 041 MAR 015 023 I dávali mu píti víno s mirrou, ale on nepřijal. 041 MAR 015 024 A ukřižovavše jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, kdo by co vzíti měl. 041 MAR 015 025 A byla hodina třetí, když ho ukřižovali. 041 MAR 015 026 A byl nápis viny jeho napsán: Král Židovský. 041 MAR 015 027 Ukřižovali také s ním dva lotry, jednoho na pravici, a druhého na levici jeho. 041 MAR 015 028 I naplněno jest písmo, řkoucí: A s nepravými počten jest. 041 MAR 015 029 A kteříž chodili mimo něj, rouhali se jemu, potřásajíce hlavami svými, a říkajíce: Hahá, kterýž rušíš chrám, a ve třech dnech vzděláváš, 041 MAR 015 030 Spomoz sobě samému, a sstup s kříže. 041 MAR 015 031 Též i přední kněží posmívajíce se, jeden k druhému s zákonníky pravili: Jinýmť pomáhal, sám sobě pomoci nemůže. 041 MAR 015 032 Kristus, ten král Izraelský, nechažť nyní sstoupí s kříže, ať uzříme, a uvěříme. A i ti, kteříž s ním ukřižování byli, útržku mu činili. 041 MAR 015 033 A když byla hodina šestá, stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté. 041 MAR 015 034 A v hodinu devátou zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Elói, Elói, lama zabachtani? Což se vykládá: Bože můj, Bože můj, pročs mne opustil? 041 MAR 015 035 A někteří z okolo stojících, slyševše to, pravili: Hle, Eliáše volá. 041 MAR 015 036 A běžev jeden, naplnil hubu octem, a vloživ na tresť, dával jemu píti, řka: Ponechte, uzříme, přijde-li Eliáš, aby jej složil. 041 MAR 015 037 Ježíš pak zvolav hlasem velikým, pustil duši. 041 MAR 015 038 A opona v chrámě roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů. 041 MAR 015 039 Viděv pak centurio, kterýž tu naproti stál, že tak volaje, vypustil duši, řekl: Jistě člověk tento Syn Boží byl. 041 MAR 015 040 Byly pak tu i ženy, zdaleka se dívajíce, mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria Jakuba menšího, a Jozesova mátě, a Salome, 041 MAR 015 041 Kteréž, když ještě byl v Galilei, chodily za ním a posluhovaly jemu, i jiné mnohé, kteréž byly s ním vstoupily do Jeruzaléma. 041 MAR 015 042 A když již byl večer, (že byl den připravování, to jest před sobotou, ) 041 MAR 015 043 Přišed Jozef z Arimatie, počestná osoba úřadná, kterýž také očekával království Božího, směle všel ku Pilátovi, a prosil za tělo Ježíšovo. 041 MAR 015 044 Pilát pak podivil se, již-li by umřel. A povolav centuriona, otázal se ho, dávno-li je umřel. 041 MAR 015 045 A zvěděv od centuriona, dal tělo Jozefovi. 041 MAR 015 046 I koupiv plátna, a sňav ho, obvinul v plátno, a položil do hrobu, kterýž byl vytesán z skály, a přivalil kámen ke dveřům hrobovým. 041 MAR 015 047 Ale Maria Magdaléna a Maria Jozesova dívaly se, kde by byl položen. 041 MAR 016 001 A když pominula sobota, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Ježíše. 041 MAR 016 002 Protož velmi ráno v první den po sobotě přišly k hrobu, an již slunce vzešlo. 041 MAR 016 003 I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových? 041 MAR 016 004 (A vzhlédše, uzřely odvalený kámen.) Byl zajisté veliký velmi. 041 MAR 016 005 A všedše do hrobu, uzřely mládence, an sedí na pravici, oděného rouchem bílým. I ulekly se. 041 MAR 016 006 On pak řekl jim: Nebojte se. Ježíše hledáte Nazaretského, toho ukřižovaného. Vstalť jest, neníť ho tuto; aj, místo, kdež jej byli položili. 041 MAR 016 007 Ale jděte, povězte učedlníkům jeho i Petrovi, žeť vás předejde do Galilee. Tam jej uzříte, jakž pověděl vám. 041 MAR 016 008 A vyšedše rychle, utekly od hrobu; nebo přišel na ně strach a hrůza. A aniž komu co řekly, nebo se bály. 041 MAR 016 009 (note: The most reliable and earliest manuscripts do not include Mark 16:9-20.) Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v neděli, ukázal se nejprv Marii Magdaléně, z níž byl vyvrhl sedm ďáblů. 041 MAR 016 010 Ona pak šedši, zvěstovala těm, kteříž s ním bývali, lkajícím a plačícím. 041 MAR 016 011 A oni slyšavše, že by živ byl, a vidín od ní, nevěřili. 041 MAR 016 012 Potom pak dvěma z nich jdoucím ukázal se v jiné způsobě, když šli přes pole. 041 MAR 016 013 A ti šedše, pověděli jiným. Ani těm nevěřili. 041 MAR 016 014 Potom sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedověru jejich a tvrdost srdce, že těm, kteříž jej viděli vzkříšeného, nevěřili. 041 MAR 016 015 A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření. 041 MAR 016 016 Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen. 041 MAR 016 017 Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti, 041 MAR 016 018 Hady bráti, a jestliže by co jedovatého pili, nikoliť jim neuškodí; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou. 041 MAR 016 019 Když pak jim odmluvil Pán, zhůru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží. 041 MAR 016 020 A oni vyšedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval činěním divů. # # BOOK 042 LUK Luke Lukáš 042 LUK 001 001 Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž u nás jisté jsou, 042 LUK 001 002 Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli: 042 LUK 001 003 Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile, 042 LUK 001 004 Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován. 042 LUK 001 005 Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta. 042 LUK 001 006 Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony. 042 LUK 001 007 A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých. 042 LUK 001 008 I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem, 042 LUK 001 009 Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně. 042 LUK 001 010 A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu. 042 LUK 001 011 Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu. 042 LUK 001 012 A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj. 042 LUK 001 013 I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan. 042 LUK 001 014 Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati. 042 LUK 001 015 Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své. 042 LUK 001 016 A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich. 042 LUK 001 017 Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový. 042 LUK 001 018 I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých. 042 LUK 001 019 I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval. 042 LUK 001 020 A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým. 042 LUK 001 021 Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě. 042 LUK 001 022 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý. 042 LUK 001 023 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého. 042 LUK 001 024 A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci: 042 LUK 001 025 Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi. 042 LUK 001 026 V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét, 042 LUK 001 027 Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria. 042 LUK 001 028 I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami. 042 LUK 001 029 Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení. 042 LUK 001 030 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha. 042 LUK 001 031 A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš. 042 LUK 001 032 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho. 042 LUK 001 033 A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce. 042 LUK 001 034 I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám? 042 LUK 001 035 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží. 042 LUK 001 036 A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná. 042 LUK 001 037 Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo. 042 LUK 001 038 I řekla Maria: Aj, děvka Páně, staniž mi se podlé slova tvého. I odšel od ní anděl. 042 LUK 001 039 Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova. 042 LUK 001 040 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty. 042 LUK 001 041 I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta. 042 LUK 001 042 I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého. 042 LUK 001 043 A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně? 042 LUK 001 044 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém. 042 LUK 001 045 A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána. 042 LUK 001 046 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina, 042 LUK 001 047 A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém, 042 LUK 001 048 Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové. 042 LUK 001 049 Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho, 042 LUK 001 050 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho. 042 LUK 001 051 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich. 042 LUK 001 052 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených. 042 LUK 001 053 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné. 042 LUK 001 054 Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství, 042 LUK 001 055 Jakož mluvil otcům našim, Abrahamovi a semeni jeho na věky. 042 LUK 001 056 I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu svého. 042 LUK 001 057 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna. 042 LUK 001 058 A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní. 042 LUK 001 059 Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem. 042 LUK 001 060 Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan. 042 LUK 001 061 I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím. 042 LUK 001 062 I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati. 042 LUK 001 063 A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni. 042 LUK 001 064 A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha. 042 LUK 001 065 Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova. 042 LUK 001 066 A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním. 042 LUK 001 067 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval, řka: 042 LUK 001 068 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu svému. 042 LUK 001 069 A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého, 042 LUK 001 070 Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků, 042 LUK 001 071 O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli, 042 LUK 001 072 Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou, 042 LUK 001 073 Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to dá, 042 LUK 001 074 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni, sloužili jemu, 042 LUK 001 075 V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny života svého. 042 LUK 001 076 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho, 042 LUK 001 077 Aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich, 042 LUK 001 078 Skrze střeva milosrdenství Boha našeho, v nichž navštívil nás, vyšed z výsosti, 042 LUK 001 079 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje. 042 LUK 001 080 Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému. 042 LUK 002 001 I stalo se v těch dnech, vyšlo poručení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět. 042 LUK 002 002 (To popsání nejprvé stalo se, když vládařem Syrským byl Cyrenius.) 042 LUK 002 003 I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého města. 042 LUK 002 004 Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém, (proto že byl z domu a z čeledi Davidovy, ) 042 LUK 002 005 Aby zapsán byl s Marií, zasnoubenou sobě manželkou těhotnou. 042 LUK 002 006 I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové, aby porodila. 042 LUK 002 007 I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, proto že neměli místa v hospodě. 042 LUK 002 008 A pastýři byli v krajině té, ponocujíce, a stráž noční držíce nad svým stádem. 042 LUK 002 009 A aj, anděl Páně postavil se podlé nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou. 042 LUK 002 010 Tedy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu. 042 LUK 002 011 Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově. 042 LUK 002 012 A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, ležící v jeslech. 042 LUK 002 013 A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích: 042 LUK 002 014 Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle. 042 LUK 002 015 I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti pastýři řekli vespolek: Poďme až do Betléma, a vizme tu věc, kteráž se stala, o níž Pán oznámil nám. 042 LUK 002 016 I přišli, chvátajíce, a nalezli Marii a Jozefa, i to nemluvňátko ležící v jeslech. 042 LUK 002 017 A viděvše, rozhlašovali, což jim povědíno bylo o tom děťátku. 042 LUK 002 018 I divili se všickni, kteříž slyšeli o tom, což jim bylo mluveno od pastýřů. 042 LUK 002 019 Ale Maria zachovávala všecky věci tyto, skládajici je v srdci svém. 042 LUK 002 020 I navrátili se pastýři, velebíce a chválíce Boha ze všeho, což slyšeli a viděli, tak jakž bylo jim povědíno. 042 LUK 002 021 A když se naplnilo dní osm, aby obřezáno bylo to děťátko, i nazváno jest jméno jeho Ježíš, kterýmž bylo nazváno od anděla, prvé než se v životě počalo. 042 LUK 002 022 A když se naplnili dnové očišťování Marie podlé zákona Mojžíšova, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili Pánu, 042 LUK 002 023 (Jakož psáno jest v zákoně Páně, že každý pacholík, otvíraje život, svatý Pánu slouti bude, ) 042 LUK 002 024 A aby dali obět, jakož povědíno jest v zákoně Páně, dvě hrdličky aneb dvé holoubátek. 042 LUK 002 025 A aj, byl člověk v Jeruzalémě, jemuž jméno Simeon. A člověk ten byl spravedlivý a nábožný, očekávající potěšení Izraelského, a Duch svatý byl v něm. 042 LUK 002 026 A bylo jemu zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrti, až by prvé uzřel Krista Páně. 042 LUK 002 027 Ten přišel, ponuknut byv od Ducha, do chrámu. A když uvodili rodičové Ježíše děťátko, aby učinili podlé obyčeje zákona při něm, 042 LUK 002 028 Tedy on vzal jej na lokty své, i chválil Boha a řekl: 042 LUK 002 029 Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podlé slova svého, v pokoji. 042 LUK 002 030 Nebo viděly oči mé spasení tvé, 042 LUK 002 031 Kteréž jsi připravil před oblíčejem všech lidí, 042 LUK 002 032 Světlo k zjevení národům, a slávu lidu tvého Izraelského. 042 LUK 002 033 Otec pak a matka jeho divili se těm věcem, kteréž praveny byly o něm. 042 LUK 002 034 I požehnal jim Simeon, a řekl Marii, matce jeho: Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémuž bude odpíráno, 042 LUK 002 035 (A tvou vlastní duši pronikne meč, ) aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení. 042 LUK 002 036 Byla také Anna prorokyně, dcera Fanuelova z pokolení Asser. Ta se byla zstarala ve dnech mnohých, a živa byla s mužem sedm let od panenství svého. 042 LUK 002 037 A ta vdova byla, v letech okolo osmdesáti a čtyřech, kteráž nevycházela z chrámu, posty a modlitbami sloužeci Bohu dnem i nocí. 042 LUK 002 038 A ta v touž hodinu přišedši, chválila Pána, a mluvila o něm všechněm, kteříž čekali vykoupení v Jeruzalémě. 042 LUK 002 039 Vykonavše pak všecko podlé zákona Páně, vrátili se do Galilee, do města svého Nazaréta. 042 LUK 002 040 Děťátko pak rostlo, a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm. 042 LUK 002 041 I chodívali rodičové jeho každého roku do Jeruzaléma na den slavný velikonoční. 042 LUK 002 042 A když byl ve dvanácti letech, a oni vstupovali do Jeruzaléma, podlé obyčeje toho dne svátečního, 042 LUK 002 043 A když vykonali ty dni, a již se navracovali, zůstalo dítě Ježíš v Jeruzalémě, a nevěděli Jozef a matka jeho. 042 LUK 002 044 Domnívajíce se pak o něm, že by byl v zástupu, ušli den cesty. I hledali ho mezi příbuznými a mezi známými. 042 LUK 002 045 A nenalezše jeho, navrátili se do Jeruzaléma, hledajíce ho. 042 LUK 002 046 I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich, a otazuje se jich. 042 LUK 002 047 A děsili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad rozumností a odpovědmi jeho. 042 LUK 002 048 A uzřevše ho, ulekli se. I řekla matka jeho k němu: Synu, proč jsi nám tak učinil? Aj, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe. 042 LUK 002 049 I řekl jim: Co, že jste mne hledali? Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti? 042 LUK 002 050 Ale oni nesrozuměli těm slovům, kteráž jim mluvil. 042 LUK 002 051 I šel s nimi, a přišel do Nazaréta, a byl poddán jim. Matka pak jeho zachovávala všecka slova ta v srdci svém. 042 LUK 002 052 A Ježíš prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí. 042 LUK 003 001 Léta pak patnáctého císařství Tiberia císaře, když Pontský Pilát spravoval Judstvo, a Heródes byl čtvrtákem v Galilei, Filip pak bratr jeho byl čtvrtákem Iturejské a Trachonitidské krajiny, a Lyzaniáš čtvrtákem Abilinským, 042 LUK 003 002 Za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Páně k Janovi synu Zachariášovu na poušti. 042 LUK 003 003 I chodil po vší okolní krajině Jordánské, káže křest pokání na odpuštění hříchů, 042 LUK 003 004 Jakož psáno jest v knize proroctví Izaiáše proroka, řkoucího: Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho. 042 LUK 003 005 Každé údolí bude vyplněno, a každá hora a pahrbek bude ponížen; i budou křivé věci spraveny, a ostré cesty budou hladké. 042 LUK 003 006 A uzříť všeliké tělo spasení Boží. 042 LUK 003 007 Pravil pak zástupům vycházejícím, aby se křtili od něho: Plemeno ještěrčí, kdo vám ukázal, kterak byste utekli budoucího hněvu? 042 LUK 003 008 Protož neste ovoce hodné pokání, a neříkejtež u sebe: Otce máme Abrahama. Neboť pravím vám, že jest mocen Bůh z kamení tohoto vzbuditi syny Abrahamovi. 042 LUK 003 009 A jižť jest i sekera k kořenu stromů přiložena. Protož každý strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá. 042 LUK 003 010 I tázali se ho zástupové, řkouce: Což tedy činiti budeme? 042 LUK 003 011 A odpovídaje, pravil jim: Kdo má dvě sukně, dej nemajícímu, a kdo má pokrmy, tolikéž učiň. 042 LUK 003 012 Přišli pak i celní křtíti se, i řekli jemu: Mistře, co budeme činiti? 042 LUK 003 013 A on řekl jim: Nic více nevybírejte mimo to, což jest ustaveno. 042 LUK 003 014 I tázali se ho také i žoldnéři, řkouce: A my což činiti budeme? I řekl jim: Nad žádným se nepotřásejte, aniž podvodně čiňte, a dosti mějte na svých žoldích. 042 LUK 003 015 A když pak lid očekával, a myslili všickni v srdcích svých o Janovi, nebyl-li by snad on Kristus, 042 LUK 003 016 Odpověděl Jan všechněm, řka: Jáť zajisté křtím vás vodou, ale jdeť silnější nežli já, kterémuž nejsem hoden rozvázati řeménka u obuvi jeho. Tenť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm. 042 LUK 003 017 Jehožto věječka v ruce jeho, a vyčistíť humno své, a shromáždí pšenici do obilnice své, ale plevy páliti bude ohněm neuhasitelným. 042 LUK 003 018 A tak mnohé i jiné věci, napomínaje, zvěstoval lidu. 042 LUK 003 019 Heródes pak čtvrták, když od něho byl trestán pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, i ze všech nešlechetností, kteréž činil Heródes, 042 LUK 003 020 Přidal i toto nade všecko, že vsadil Jana do žaláře. 042 LUK 003 021 I stalo se, když se křtil všecken lid, a když se pokřtil i Ježíš, a modlil se, že otevřelo se nebe. 042 LUK 003 022 A sstoupil Duch svatý v tělesné způsobě jako holubice na něj, a stal se hlas s nebe, řkoucí: Ty jsi ten Syn můj milý, v toběť mi se zalíbilo. 042 LUK 003 023 Ježíš pak počínal býti jako ve třidcíti letech, jakž domnín byl, syn Jozefův, kterýž byl syn Heli, 042 LUK 003 024 Kterýž byl Matatův, kterýž byl Léví, kterýž byl Melchův, kterýž byl Jannův, kterýž byl Jozefův, 042 LUK 003 025 Kterýž byl Matatiášův, kterýž byl Amosův, kterýž byl Naum, kterýž byl Esli, kterýž byl Nagge, 042 LUK 003 026 Kterýž byl Mahatův, kterýž byl Matatiášův, kterýž byl Semei, kterýž byl Jozefův, kterýž byl Judův, 042 LUK 003 027 Kterýž byl Johannův, kterýž byl Resův, kterýž byl Zorobábelův, kterýž byl Salatielův, kterýž byl Neriův, 042 LUK 003 028 Kterýž byl Melchiův, kterýž byl Addiův, kterýž byl Kozamův, kterýž byl Elmódamův, kterýž byl Erův, 042 LUK 003 029 Kterýž byl Józův, kterýž byl Eliezerův, kterýž byl Jórimův, kterýž byl Matatův, kterýž byl Léví, 042 LUK 003 030 Kterýž byl Simeonův, kterýž byl Judův, kterýž byl Jozefův, kterýž byl Jónamův, kterýž byl Eliachimův, 042 LUK 003 031 Kterýž byl Meleův, kterýž byl Ménamův, kterýž byl Matatanův, kterýž byl Nátanův, kterýž byl Davidův, 042 LUK 003 032 Kterýž byl Jesse, kterýž byl Obédův, kterýž byl Bózův, kterýž byl Salmonův, kterýž byl Názonův, 042 LUK 003 033 Kterýž byl Aminadabův, kterýž byl Aramův, kterýž byl Ezromův, kterýž byl Fáresův, kterýž byl Judův, kterýž byl Jákobův, 042 LUK 003 034 Kterýž byl Izákův, kterýž byl Abrahamův, kterýž byl Táre, kterýž byl Náchorův, 042 LUK 003 035 Kterýž byl Sáruchův, kterýž byl Ragaův, kterýž byl Fálekův, kterýž byl Heberův, kterýž byl Sále, 042 LUK 003 036 Kterýž byl Kainanův, kterýž byl Arfaxadův, kterýž byl Semův, kterýž byl Noé, kterýž byl Lámechův, 042 LUK 003 037 Kterýž byl Matuzalémův, kterýž byl Enochův, kterýž byl Járedův, kterýž byl Malalehelův, kterýž byl Kainanův. 042 LUK 003 038 Kterýž byl Enosův, kterýž byl Setův, kterýž byl Adamův, kterýž byl Boží. 042 LUK 004 001 Ježíš pak, pln byv Ducha svatého, vrátil se od Jordánu, a puzen jest v Duchu na poušť. 042 LUK 004 002 A za čtyřidceti dní pokoušín byl od ďábla, a nic nejedl v těch dnech. Ale když se skonali, potom zlačněl. 042 LUK 004 003 I řekl jemu ďábel: Jestliže jsi Syn Boží, rci kamenu tomuto, ať jest chléb. 042 LUK 004 004 I odpověděl jemu Ježíš, řka: Psánoť jest: Že ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem Božím. 042 LUK 004 005 I vedl jej ďábel na horu vysokou, a ukázal mu všecka království okršlku země pojednou. 042 LUK 004 006 A řekl jemu ďábel: Toběť dám tuto všecku moc i slávu; nebo mně dána jest, a komuž bych koli chtěl, dám ji. 042 LUK 004 007 Protož ty pokloníš-li se přede mnou, budeť všecko tvé. 042 LUK 004 008 I odpověděv Ježíš, řekl jemu: Jdi pryč ode mne, satanáši; nebo psáno jest: Pánu Bohu svému budeš se klaněti, a jemu samému sloužiti. 042 LUK 004 009 Tedy vedl jej do Jeruzaléma, a postavil ho na vrchu chrámu, a řekl mu: Jsi-li Syn Boží, pusť se odtud dolů. 042 LUK 004 010 Nebo psáno jest: Že andělům svým přikáže o tobě, aby tě ostříhali, 042 LUK 004 011 A že tě na ruce uchopí, abys neurazil o kámen nohy své. 042 LUK 004 012 A odpovídaje, dí mu Ježíš: Povědínoť jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého. 042 LUK 004 013 A dokonav všecka pokušení ďábel, odšel od něho až do času. 042 LUK 004 014 I navrátil se Ježíš v moci Ducha do Galilee, a vyšla pověst o něm po vší té okolní krajině. 042 LUK 004 015 A on učil v školách jejich, a slaven byl ode všech. 042 LUK 004 016 I přišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podlé obyčeje svého v den sobotní do školy. I vstal, aby četl. 042 LUK 004 017 I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno: 042 LUK 004 018 Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu, 042 LUK 004 019 A zvěstovati léto Páně vzácné. 042 LUK 004 020 A zavřev knihu, a vrátiv služebníku, posadil se. A všech v škole oči byly obráceny naň. 042 LUK 004 021 I počal mluviti k nim: Že dnes naplnilo se písmo toto v uších vašich. 042 LUK 004 022 A všickni jemu posvědčovali, a divili se libým slovům, pocházejícím z úst jeho, a pravili: Zdaliž tento není syn Jozefův? 042 LUK 004 023 I dí k nim: Zajisté díte mi toto podobenství: Lékaři, uzdrav se sám. Které věci slyšeli jsme, žes činil v Kafarnaum, učiň i zde v své vlasti. 042 LUK 004 024 I řekl jim: Amen pravím vám, žeť žádný prorok není vzácen v vlasti své. 042 LUK 004 025 Ale v pravdě pravím vám, že mnoho vdov bylo za dnů Eliáše v lidu Izraelském, když zavříno bylo nebe za tři léta a za šest měsíců, a když byl hlad veliký po vší zemi, 042 LUK 004 026 Však Eliáš k žádné z nich není poslán, než toliko do Sarepty Sidonské k ženě vdově. 042 LUK 004 027 A mnoho malomocných bylo v lidu Izraelském za Elizea proroka, a však žádný z nich není očištěn, než Náman Syrský. 042 LUK 004 028 I naplněni byli všickni v škole hněvem, slyšíce to. 042 LUK 004 029 A povstavše, vyvedli jej ven z města, a vedli ho až na vrch hory, na níž město jejich bylo vzděláno, aby jej dolů sstrčili. 042 LUK 004 030 Ale on bera se prostředkem jich, ušel. 042 LUK 004 031 I sstoupil do Kafarnaum, města Galilejského, a učil je ve dny sobotní. 042 LUK 004 032 I divili se velmi učení jeho, nebo mocná byla řeč jeho. 042 LUK 004 033 Byl pak v škole člověk, mající ducha ďábelství nečistého. I zvolal hlasem velikým, 042 LUK 004 034 Řka: Ach, což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás? Znám tě, kdo jsi, že ten Svatý Boží. 042 LUK 004 035 I přimluvil jemu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi od něho. A povrha jej ďábel mezi ně, vyšel od něho, a nic mu neuškodil. 042 LUK 004 036 I přišel strach na všecky, a rozmlouvali vespolek, řkouce: Jaké jest toto slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům, a vycházejí? 042 LUK 004 037 I rozcházela se o něm pověst po všelikém místě té okolní krajiny. 042 LUK 004 038 Vstav pak ze školy, všel do domu Šimonova. Svegruše pak Šimonova trápena byla těžkou zimnicí. I prosili ho za ni. 042 LUK 004 039 Tedy stoje nad ní, přimluvil zimnici, i přestala jí. A ona hned vstavši, posluhovala jim. 042 LUK 004 040 Při západu pak slunce všickni, kteříž měli nemocné rozličnými neduhy, vodili je k němu, a on na jednoho každého z nich ruce vzkládav, uzdravoval je. 042 LUK 004 041 Od mnohých také ďábelství vycházela, křičící a říkající: Ty jsi Kristus, Syn Boží. Ale přimlouvaje, nedopouštěl jim mluviti; nebo věděli, že jest on Kristus. 042 LUK 004 042 A jakž byl den, vyšed, bral se na pusté místo. I hledali ho zástupové, a přišli až k němu, a zdržovali ho, aby neodcházel od nich. 042 LUK 004 043 On pak řekl jim: I jinýmť městům musím zvěstovati království Boží; nebo na to poslán jsem. 042 LUK 004 044 I kázal v školách Galilejských. 042 LUK 005 001 Stalo se pak, když se zástup na něj valil, aby slyšeli slovo Boží, že on stál podlé jezera Genezaretského. 042 LUK 005 002 I uzřel dvě lodí, any stojí u jezera, rybáři pak sstoupivše z nich, vypírali sítí. 042 LUK 005 003 I vstoupiv na jednu z těch lodí, kteráž byla Šimonova, prosil ho, aby od země odvezl maličko. A posadiv se, učil z lodí zástupy. 042 LUK 005 004 A když přestal mluviti, dí k Šimonovi: Vez na hlubinu, a rozestřete síti své k lovení. 042 LUK 005 005 I odpověděv Šimon, řekl jemu: Mistře, přes celou noc pracovavše, nic jsme nepopadli, ale k slovu tvému rozestru síť. 042 LUK 005 006 A když to učinili, zahrnuli množství veliké ryb, tak že se trhala síť jejich. 042 LUK 005 007 I ponukli tovaryšů, kteříž byli na druhé lodí, aby přišli a pomohli jim. I přišli a naplnili obě lodí, tak že se pohřižovaly. 042 LUK 005 008 To uzřev Šimon Petr, padl k nohám Ježíšovým, řka: Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný. 042 LUK 005 009 Hrůza zajisté byla jej obklíčila, i všecky, kteříž s ním byli, nad tím lovením ryb, kteréž byli popadli, 042 LUK 005 010 A též Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteříž byli tovaryši Šimonovi. I dí Šimonovi Ježíš: Nebojž se. Již od tohoto času lidi budeš loviti. 042 LUK 005 011 A přivezše k břehu lodí, a všecko opustivše, šli za ním. 042 LUK 005 012 I stalo se, když byl v jednom městě, a aj, muž plný malomocenství. A uzřev Ježíše, padl na tvář, a prosil ho, řka: Pane, kdybys chtěl, můžeš mne očistiti. 042 LUK 005 013 I vztáhl ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned odešlo od něho malomocenství. 042 LUK 005 014 I přikázal jemu, aby žádnému nepravil, ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své, jakož přikázal Mojžíš, na svědectví jim. 042 LUK 005 015 Tedy rozhlašovala se více řeč o něm, a scházeli se zástupové mnozí, aby jej slyšeli, a uzdravováni byli od něho v svých nemocech. 042 LUK 005 016 On pak odcházel na pouště, a modlil se. 042 LUK 005 017 I stalo se v jeden den, že on učil. A seděli také tu i farizeové a zákona učitelé, kteříž se byli sešli ze všech městeček Galilejských a Judských i z Jeruzaléma, a moc Páně přítomna byla k uzdravování jich. 042 LUK 005 018 A aj, muži nesli na loži člověka, kterýž byl šlakem poražený, i hledali vnésti ho a položiti před něj. 042 LUK 005 019 A nenalezše, kterou by jej stranou vnesli pro zástup, vstoupili na dům, a skrze podlahu spustili jej s ložem u prostřed před Ježíše. 042 LUK 005 020 Kterýžto viděv víru jejich, řekl mu: Člověče, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji. 042 LUK 005 021 Tedy počali přemyšlovati zákonníci a farizeové, řkouce: Kdo jest tento, kterýž mluví rouhání? Kdo může odpustiti hříchy, jediné sám Bůh? 042 LUK 005 022 Poznav pak Ježíš myšlení jejich, odpovídaje, řekl jim: Co přemyšlujete v srdcích svých? 042 LUK 005 023 Co jest snáze říci: Odpouštějí se tobě hříchové tvoji, čili říci: Vstaň a choď? 042 LUK 005 024 Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, řekl šlakem poraženému: Toběť pravím: Vstaň, a vezma lože své, jdi do domu svého. 042 LUK 005 025 A hned vstav před nimi, vzal, na čemž ležel, i odšel do domu svého, velebě Boha. 042 LUK 005 026 I užasli se všickni, a velebili Boha, a naplněni jsou bázní, řkouce: Viděli jsme dnes divné věci. 042 LUK 005 027 A potom vyšel a uzřel celného, jménem Léví, sedícího na cle. I řekl jemu: Poď za mnou. 042 LUK 005 028 A opustiv všecko, vstav, šel za ním. 042 LUK 005 029 I učinil jemu hody veliké Léví v domě svém, a byl zástup veliký publikánů i jiných, kteříž s ním stolili. 042 LUK 005 030 Tedy reptali zákonníci a farizeové, řkouce učedlníkům jeho: Proč s publikány a hříšníky jíte a pijete? 042 LUK 005 031 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní. 042 LUK 005 032 Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání. 042 LUK 005 033 A oni řekli jemu: Proč učedlníci Janovi postí se často a modlí se, podobně i farizejští, tvoji pak jedí a pijí? 042 LUK 005 034 On pak řekl jim: Zdali můžete synům ženicha, dokudž s nimi jest ženich, kázati se postiti? 042 LUK 005 035 Přijdouť pak dnové, když odjat bude od nich ženich, tehdážť se budou postiti v těch dnech. 042 LUK 005 036 Pravil pak jim i podobenství. Že žádný záplaty roucha nového nepřišívá k rouchu vetchému; sic jinak to nové roztrhuje, a vetchému nepřipadá záplata z nového. 042 LUK 005 037 A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; sic jinak víno nové rozpučí nádoby, a samo vyteče, a nádoby se pokazí. 042 LUK 005 038 Ale víno nové v nádoby nové má lito býti, a obé bude zachováno. 042 LUK 005 039 A aniž kdo, když pije staré, hned chce nového, ale díť: Staré lepší jest. 042 LUK 006 001 I stalo se v druhou sobotu, že šel Ježíš skrze obilí. I trhali učedlníci jeho klasy, a rukama vymínajíce, jedli. 042 LUK 006 002 Tehdy někteří z farizeů řekli jim: Proč činíte, čehož nesluší činiti v sobotu? 042 LUK 006 003 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Což jste ani toho nečtli, co učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? 042 LUK 006 004 Kterak všel do domu Božího, a chleby posvátné vzal a jedl, a dal i těm, kteříž s ním byli, jichž nenáleží jísti než toliko samým kněžím? 042 LUK 006 005 I řekl jim: Že jest Syn člověka pánem také i dne sobotního. 042 LUK 006 006 Stalo se pak i v jinou sobotu, že všel do školy Ježíš a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá. 042 LUK 006 007 I šetřili ho zákonníci a farizeové, bude-li v sobotu uzdravovati, aby nalezli, z čeho by jej obžalovali. 042 LUK 006 008 Ale on znal přemyšlování jejich. I dí člověku, kterýž měl ruku uschlou: Vstaň, a stůj v prostředku. A on vstav, stál. 042 LUK 006 009 Tedy řekl jim Ježíš: Otíži se vás na jednu věc: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, duši zachovati, čili zatratiti? 042 LUK 006 010 A pohleděv na ně na všecky vůkol, dí člověku tomu: Vztáhni tu ruku svou. A on učinil tak. I přivedena jest k zdraví ruka jeho jako druhá. 042 LUK 006 011 Oni pak naplněni jsou hněvivou nemoudrostí, a rozmlouvali mezi sebou, co by učiniti měli Ježíšovi. 042 LUK 006 012 I stalo se v těch dnech, vyšel na horu k modlení. I byl tam přes noc na modlitbě Boží. 042 LUK 006 013 A když byl den, povolal učedlníků svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval: 042 LUK 006 014 (Šimona, kterémuž také dal jméno Petr, a Ondřeje bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje, 042 LUK 006 015 Matouše a Tomáše, Jakuba Alfeova, a Šimona, kterýž slove Zelótes, 042 LUK 006 016 Judu Jakubova, a Jidáše Iškariotského, kterýž potom byl zrádce.) 042 LUK 006 017 I sstoupiv s nimi, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, kteříž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli, a uzdraveni byli od neduhů svých, 042 LUK 006 018 I kteříž trápeni byli od duchů nečistých. A byli uzdravováni. 042 LUK 006 019 A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z něho vycházela, a uzdravovala všecky. 042 LUK 006 020 A on pozdvih očí svých na učedlníky, pravil: Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží. 042 LUK 006 021 Blahoslavení, kteříž nyní lačníte, nebo nasyceni budete. Blahoslavení, kteříž nyní plačete, nebo smáti se budete. 042 LUK 006 022 Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budou lidé, a když vás vyobcují, a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jako zlé, pro Syna člověka. 042 LUK 006 023 Radujte se v ten den, a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá v nebesích. Takť zajisté činívali prorokům otcové jejich. 042 LUK 006 024 Ale běda vám bohatým, nebo vy již máte potěšení své. 042 LUK 006 025 Běda vám, kteříž jste nasyceni, nebo lačněti budete. Běda vám, kteříž se nyní smějete, nebo kvíliti a plakati budete. 042 LUK 006 026 Běda vám, když by dobře o vás mluvili všickni lidé; nebo tak činívali falešným prorokům otcové jejich. 042 LUK 006 027 Ale vámť pravím, kteříž slyšíte: Milujte nepřátely své, dobře čiňte těm, kteříž vás nenávidí, 042 LUK 006 028 Dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a modlte se za ty, kteříž vám bezpráví činí. 042 LUK 006 029 A udeřil-li by tebe kdo v líce, nasaď mu i druhého, a tomu, kterýž tobě odjímá plášť, také i sukně nebraň. 042 LUK 006 030 Každému pak prosícímu tebe dej, a od toho, kterýž béře tvé věci, zase nežádej. 042 LUK 006 031 A jakž chcete, aby vám lidé činili, i vy jim též podobně čiňte. 042 LUK 006 032 Nebo jestliže milujete ty, kteříž vás milují, jakou míti budete milost? Nebo i hříšníci milují ty, od nichž milováni bývají. 042 LUK 006 033 A budete-li dobře činiti těm, kteříž vám dobře činí, jakou máte milost? Však i hříšnící totéž činí. 042 LUK 006 034 A budete-li půjčovati těm, od kterýchž se nadějete zase vzíti, jakou máte milost? Však i hříšníci hříšníkům půjčují, aby tolikéž zase vzali. 042 LUK 006 035 Nýbrž milujte nepřátely své, a dobře čiňte, a půjčujte, nic se odtud nenadějíce, a budeť odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevděčným a zlým. 042 LUK 006 036 Protož buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest. 042 LUK 006 037 Nesuďte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštějte, a budeť vám odpuštěno. 042 LUK 006 038 Dávejte, a budeť vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, a natřesenou, a osutou dadíť v lůno vaše; touž zajisté měrou, kterouž měříte, bude vám zase odměřeno. 042 LUK 006 039 Pověděl jim také i podobenství: Zdali může slepý slepého vésti? Zdaž oba do jámy neupadnou? 042 LUK 006 040 Neníť učedlník nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho. 042 LUK 006 041 Což pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a břevna, kteréž jest v tvém vlastním oku, neznamenáš? 042 LUK 006 042 Aneb kterak můžeš říci bratru svému: Bratře, nechať vyňmu mrvu, kteráž jest v oku tvém, sám v oku svém břevna nevida? Pokrytče, vyvrz prvé břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu, kteráž jest v oku bratra tvého. 042 LUK 006 043 Neboť není ten strom dobrý, kterýž nese ovoce zlé, aniž jest strom zlý, kterýž nese ovoce dobré. 042 LUK 006 044 Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; nebo nezbírají s trní fíků, ani s hloží zbírají hroznů. 042 LUK 006 045 Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho. 042 LUK 006 046 Co pak mi říkáte: Pane, Pane, a nečiníte, což pravím? 042 LUK 006 047 Každý kdož přichází ke mně, a slyší slovo mé, a zachovává je, ukáži vám, komu by podoben byl. 042 LUK 006 048 Podoben jest člověku stavějícímu dům, kterýž kopal a vytesal hluboko, a založil grunty v skále. A když se povodeň strhla, obořila se řeka na dům ten, ale nemohla ním pohnouti, nebo byl založen na skále. 042 LUK 006 049 Ale kdož slyší a nečiní, podoben jest člověku, kterýž staví dům svůj na zemi bez gruntu. Na kterýž obořila se řeka, a on hned padl, i byl pád domu toho veliký. 042 LUK 007 001 A když vykonal všecka slova svá při přitomnosti lidu, všel do Kafarnaum. 042 LUK 007 002 Setníka pak nějakého služebník nemocen jsa, k smrti se přibližoval, kteréhož on sobě mnoho vážil. 042 LUK 007 003 I uslyšav o Ježíšovi, poslal k němu starší Židovské, prose ho, aby přišel a uzdravil služebníka jeho. 042 LUK 007 004 A oni přišedše k Ježíšovi, prosili ho snažně, řkouce: Hoden jest, abys mu to učinil. 042 LUK 007 005 Nebo miluje národ náš, a školu on nám vystavěl. 042 LUK 007 006 Tedy Ježíš šel s nimi. A když již nedaleko byl od domu, poslal k němu ten setník přátely, řka jemu: Pane, nepřidávej sobě práce. (Nejsem zajisté hoden, abys všel pod střechu mou. 042 LUK 007 007 A protož jsem i sebe samého za nehodného položil, abych přišel k tobě.) Ale rci slovem, a budeť uzdraven služebník můj. 042 LUK 007 008 Nebo i já jsem člověk pod mocí postavený, maje pod sebou žoldnéře, a dím tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Přiď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní. 042 LUK 007 009 Tedy uslyšav to Ježíš, podivil se jemu, a obrátiv se, řekl zástupu, kterýž za ním šel: Pravím vám, že ani v Izraeli nenalezl jsem tak veliké víry. 042 LUK 007 010 Vrátivše se pak domů ti, kteříž posláni byli, nalezli služebníka, kterýž nemocen byl, zdravého. 042 LUK 007 011 I stalo se potom, šel do města, kteréž slove Naim, a šli s ním učedlníci jeho mnozí a zástup veliký. 042 LUK 007 012 A když se přiblížil k bráně města, aj, mrtvý byl nesen ven, syn jediný matky své, a ta vdova byla, a zástup města mnohý s ní. 042 LUK 007 013 Kteroužto uzřev Pán, milosrdenstvím hnut jest k ní, a řekl jí: Neplačiž. 042 LUK 007 014 A přistoupiv, dotekl se már. (Ti pak, kteříž nesli, zastavili se.) I řekl: Mládenče, toběť pravím, vstaň. 042 LUK 007 015 I posadil se ten mrtvý, a počal mluviti. I dal jej mateři jeho. 042 LUK 007 016 Tedy podjala všecky bázeň, i velebili Boha, řkouce: Prorok veliký povstal mezi námi, a Bůh navštívil lid svůj. 042 LUK 007 017 I vyšla řeč ta o něm po všem Judstvu i po vší okolní krajině. 042 LUK 007 018 I zvěstovali Janovi učedlníci jeho o všech těchto věcech. A zavolav kterýchs dvou z učedlníků svých Jan, 042 LUK 007 019 Poslal k Ježíšovi, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme? 042 LUK 007 020 Přišedše pak k němu muži ti, řekli: Jan Křtitel poslal nás k tobě řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme? 042 LUK 007 021 A v touž hodinu mnohé uzdravil od neduhů, od nemocí a duchů zlých, a slepým mnohým zrak dal. 042 LUK 007 022 Odpověděv pak Ježíš, řekl jim: Jdouce, povězte Janovi, co jste viděli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní očištění přijímají, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. 042 LUK 007 023 A blahoslavený jest, kdož by se na mně nezhoršil. 042 LUK 007 024 A když odešli poslové Janovi, počal praviti zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť spatřovati? Třtinu-li, kteráž se větrem klátí? 042 LUK 007 025 Aneb nač jste hleděti vyšli? Na člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž v rouše slavném a v rozkoši jsou, v domích královských jsou. 042 LUK 007 026 Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám, i více nežli proroka. 042 LUK 007 027 Tentoť jest, o kterémž jest psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou. 042 LUK 007 028 Nebo pravím vám, většího proroka mezi syny ženskými nad Jana Křtitele není žádného, ale kdož jest menší v království Božím, většíť jest nežli on. 042 LUK 007 029 Tedy všecken lid slyše to i publikáni, velebili Boha, byvše pokřtěni křtem Janovým. 042 LUK 007 030 Ale farizeové a zákonníci pohrdli radou Boží sami proti sobě, nebyvše pokřtěni od něho. 042 LUK 007 031 I řekl Pán: Komu tedy přirovnám lidi pokolení tohoto, a čemu podobni jsou? 042 LUK 007 032 Podobni jsou dětem, kteříž na rynku sedí, a jedni na druhé volají, říkajíce: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali vám, a neplakali jste. 042 LUK 007 033 Nebo přišel Jan Křtitel, ani chleba nejeda, ani nepije vína, a pravíte: Ďábelství má. 042 LUK 007 034 Přišel Syn člověka, jeda a pije, a pravíte: Aj, člověk žráč a piján vína, přítel publikánů a hříšníků. 042 LUK 007 035 Ale ospravedlněna jest moudrost ode všech synů svých. 042 LUK 007 036 Prosil ho pak jeden z farizeů, aby jedl s ním. Pročež všed do domu toho farizea, posadil se za stůl. 042 LUK 007 037 A aj, žena v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za stolem v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti. 042 LUK 007 038 A stojeci z zadu u noh jeho s pláčem, počala slzami smáčeti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala. 042 LUK 007 039 Uzřev pak to farizeus, kterýž ho byl pozval, řekl sám v sobě tak: Byť tento byl prorok, vědělť by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo hříšnice jest. 042 LUK 007 040 I odpověděv Ježíš, dí jemu: Šimone, mámť něco povědíti. A on řekl: Mistře, pověz. 042 LUK 007 041 Dva dlužníky měl nějaký věřitel. Jeden dlužen byl pět set peněz, a druhý padesát. 042 LUK 007 042 A když neměli, odkud by zaplatili, odpustil oběma. Pověziž tedy, který z nich více bude jej milovati? 042 LUK 007 043 I odpověděv Šimon, řekl: Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil. A on řekl jemu: Právě jsi rozsoudil. 042 LUK 007 044 A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do domu tvého, vody nohám mým nedal jsi, ale tato slzami smáčela nohy mé, a vlasy hlavy své vytřela. 042 LUK 007 045 Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepřestala líbati noh mých. 042 LUK 007 046 Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí mazala nohy mé. 042 LUK 007 047 Protož pravím tobě: Odpuštěniť jsou jí hříchové mnozí, neboť milovala mnoho. Komuť se pak málo odpouští, málo miluje. 042 LUK 007 048 I řekl jí: Odpuštěniť jsou tobě hříchové. 042 LUK 007 049 Tedy počali, kteříž tu spolu seděli za stolem, říci sami mezi sebou: Kdo jest tento, kterýž i hříchy odpouští? 042 LUK 007 050 I řekl ženě: Víra tvá tebe k spasení přivedla. Jdiž u pokoji. 042 LUK 008 001 I stalo se potom, že on chodil po městech a po městečkách, káže a zvěstuje království Boží, a dvanácte s ním. 042 LUK 008 002 I ženy některé, kteréž byl uzdravil od duchů zlých a od nemocí: Maria, kteráž slove Magdaléna, z níž bylo sedm ďáblů vyšlo, 042 LUK 008 003 A Johanna manželka Chuzova, úředníka Heródesova, a Zuzanna, a jiné mnohé, kteréž posluhovaly jemu z statků svých. 042 LUK 008 004 Když se pak scházel zástup mnohý, a z měst hrnuli se k němu, mluvil v podobenství: 042 LUK 008 005 Vyšel rozsevač, aby rozsíval símě své. A když on rozsíval, jedno padlo podlé cesty, i pošlapáno jest, a ptáci nebeští zzobali je. 042 LUK 008 006 A jiné padlo na skálu, a vzešlé uvadlo, proto že nemělo vláhy. 042 LUK 008 007 Jiné pak padlo mezi trní, a spolu zrostlé trní udusilo je. 042 LUK 008 008 A jiné padlo v zemi dobrou, a když vzešlo, učinilo užitek stý. To pověděv, volal: Kdo má uši k slyšení, slyš. 042 LUK 008 009 I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Jaké jest to podobenství? 042 LUK 008 010 A on řekl: Vám dáno jest znáti tajemství království Božího, ale jiným v podobenství, aby hledíce, neviděli, a slyšíce, nerozuměli. 042 LUK 008 011 Jestiť pak podobenství toto: Símě jest slovo Boží. 042 LUK 008 012 A kteréž padlo podlé cesty, jsou ti, kteříž slyší, a potom přichází ďábel, a vynímá slovo z srdce jejich, aby nevěříce, spaseni nebyli. 042 LUK 008 013 Ale kteříž na skálu, ti když slyší, s radostí přijímají slovo, ale ti kořenů nemají; ti na čas věří, a v čas pokušení odstupují. 042 LUK 008 014 Kteréž pak mezi trní padlo, tiť jsou, kteříž slyší, ale po pečování a zboží a rozkošech života jdouce, bývají udušeni, a nepřinášejí užitku. 042 LUK 008 015 Ale kteréž v zemi dobrou, ti jsou, kteříž v srdci ctném a dobrém, slyšíce slovo, zachovávají, a užitek přinášejí v trpělivosti. 042 LUK 008 016 Žádný pak rozsvítě svíci, nepřikrývá jí nádobou, ani staví pod postel, ale na svícen staví, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli. 042 LUK 008 017 Nebo nic není tajného, což by nemělo býti zjeveno, ani co ukrytého, což by nemělo poznáno býti, a na světlo vyjíti. 042 LUK 008 018 Protož vizte, jak slyšíte. Nebo kdož má, tomu bude dáno, a kdo nemá, i to, což domnívá se míti, bude odjato od něho. 042 LUK 008 019 Tedy přišli k němu matka a bratří jeho, ale nemohli ho dojíti pro zástup. 042 LUK 008 020 I pověděli mu, řkouce: Matka tvá a bratří tvoji stojí vně, chtíce tebe viděti. 042 LUK 008 021 A on odpověděv, řekl jim: Matka má a bratří moji jsou ti, kteříž slovo Boží slyší a plní je. 042 LUK 008 022 Stalo se pak v jeden den, že on vstoupil na lodí i učedlníci jeho. I řekl jim: Přeplavme se přes jezero. I pustili se. 042 LUK 008 023 A když se plavili, usnul. Tedy přišel vítr bouřlivý na jezero, a lodí se naplňovala, tak že v nebezpečenství byli. 042 LUK 008 024 I přistoupivše, zbudili ho, řkouce: Mistře, Mistře, hyneme. A on procítiv, přimluvil větru a zdutí vod. I spokojili se, a stalo se utišení. 042 LUK 008 025 I řekl jim: Kdež jest víra vaše? Kteřížto bojíce se, podivili se, vespolek řkouce: I kdo jest tento, že i větrům přikazuje i vodám, a poslouchají ho? 042 LUK 008 026 I přeplavili se do krajiny Gadarenské, kteráž jest proti Galilei. 042 LUK 008 027 A když vystoupil na zemi, potkal jej muž nějaký z města, kterýž měl ďábelství od mnoha časů, a rouchem se neodíval, ani v domě nebýval, ale v hrobích. 042 LUK 008 028 Uzřev pak Ježíše a zkřikna, padl před ním, a hlasem velikým řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Prosím tebe, netrap mne. 042 LUK 008 029 Nebo přikazoval tomu duchu nečistému, aby vyšel z toho člověka. Po mnohé zajisté časy jím lomcoval, tak že býval ukován řetězy, a v poutech ostříhán, ale on polámaje okovy, býval od ďábelství puzen na poušť. 042 LUK 008 030 I otázal se ho Ježíš, řka: Jakť říkají? A on řekl: Množství. Nebo bylo mnoho ďáblů vešlo do něho. 042 LUK 008 031 Tedy prosili ho, aby jim nepřikazoval odtud odjíti do propasti. 042 LUK 008 032 Bylo pak tu veliké stádo vepřů, kteříž se pásli na hoře. I prosili ho, aby jim dopustil do nich vjíti. I dopustil jim. 042 LUK 008 033 I vyšedše ďáblové z toho člověka, vešli do vepřů, i hnalo se to stádo prudce s vrchu do jezera, a ztonulo. 042 LUK 008 034 A viděvše pastýři, co se stalo, utekli, a šedše, vypravovali to v městě i po vsech. 042 LUK 008 035 I vyšli, aby viděli, co se stalo. I přišli k Ježíšovi, a nalezli člověka toho, z kteréhož ďáblové vyšli, oděného a majícího rozum, an sedí u noh Ježíšových. I báli se. 042 LUK 008 036 A vypravovali jim také ti, kteříž byli viděli, kterak jest ten vyproštěn, kterýž ďábelství měl. 042 LUK 008 037 I prosilo ho všecko množství té okolní krajiny Gadarenských, aby odšel od nich; nebo bázní velikou naplněni byli. A on vstoupiv na lodí, navrátil se. 042 LUK 008 038 Prosil ho pak muž ten, z kteréhož ďáblové vyšli, aby s ním byl. Ale Ježíš propustil ho, řka: 042 LUK 008 039 Navrať se do domu svého, a vypravuj, kterak veliké věci učinil tobě Bůh. I odšel, po všem městě vypravuje, jak veliké věci učinil jemu Ježíš. 042 LUK 008 040 Stalo se pak, když se navrátil Ježíš, že přijal jej zástup; nebo všickni očekávali ho. 042 LUK 008 041 A aj, přišel muž, kterémuž jméno bylo Jairus, a ten byl kníže školy. I padna k nohám Ježíšovým, prosil ho, aby všel do domu jeho. 042 LUK 008 042 Nebo měl dceru jedinou, asi ve dvanácti letech, a ta umírala. A když šel, tiskli jej zástupové. 042 LUK 008 043 Tedy žena, kteráž nemoc svou trpěla od let dvanácti, a byla na lékaře vynaložila všecken statek, a od žádného nemohla uzdravena býti, 042 LUK 008 044 Přistoupivši po zadu, dotkla se podolka roucha jeho, a hned přestala nemoc její. 042 LUK 008 045 I řekl Ježíš: Kdo jest, ješto se mne dotekl? A když všickni zapírali, řekl Petr, a kteříž s ním byli: Mistře, zástupové tebe tisknou a tlačí, a pravíš: Kdo se mne dotekl? 042 LUK 008 046 I řekl Ježíš: Dotekl se mne někdo, nebo poznal jsem já, že moc ode mne vyšla. 042 LUK 008 047 A viduci ta žena, že by tajno nebylo, třesuci se, přistoupila a padla před ním, a pro kterou příčinu dotkla se ho, pověděla jemu přede vším lidem, a kterak jest hned uzdravena. 042 LUK 008 048 A on řekl jí: Dobré mysli buď, dcero, víra tvá tebe uzdravila. Jdiž u pokoji. 042 LUK 008 049 A když on ještě mluvil, přišel jeden od knížete školy, řka jemu: Umřela dcera tvá, nezaměstknávej Mistra. 042 LUK 008 050 Ale Ježíš uslyšav to, odpověděl jemu: Neboj se, věř toliko, a zdrávať bude. 042 LUK 008 051 A všed do domu, nedopustil s sebou vjíti žádnému, než Petrovi a Jakubovi a Janovi, a otci a mateři té děvečky. 042 LUK 008 052 Plakali jí pak všickni a kvílili. A on řekl: Neplačtež. Neumřelať, ale spí. 042 LUK 008 053 I posmívali se jemu, vědouce, že umřela. 042 LUK 008 054 On pak vyhnav ven všecky, a ujav ruku její, zvolal, řka: Děvečko, vstaň. 042 LUK 008 055 I navrátil se duch její, a vstala hned. I kázal jí dáti jísti. 042 LUK 008 056 I divili se náramně rodičové její. A on jim kázal, aby žádnému nepravili o tom, co se bylo stalo. 042 LUK 009 001 I svolav dvanácte učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali. 042 LUK 009 002 I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné. 042 LUK 009 003 A řekl jim: Nic nebeřte na tu cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte. 042 LUK 009 004 A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zůstaňte, a odtud vyjděte. 042 LUK 009 005 A kteříž by vás koli nepřijali, vyjdouce z města toho, také i ten prach z noh svých vyrazte na svědectví proti nim. 042 LUK 009 006 I vyšedše, chodili po městečkách vůkol, zvěstujíce evangelium, a uzdravujíce všudy. 042 LUK 009 007 Uslyšel pak Heródes čtvrták o všech věcech, kteréž se dály od něho. I rozjímal to v mysli své, proto že bylo praveno od některých, že by Jan vstal z mrtvých, 042 LUK 009 008 A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od některých pak, že by jeden z proroků starých vstal. 042 LUK 009 009 I řekl Heródes: Jana jsem já sťal. Kdož pak jest tento, o kterémž já slyším takové věci? I žádostiv byl ho viděti. 042 LUK 009 010 Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli činili. A pojav je, odšel soukromí na místo pusté města řečeného Betsaida. 042 LUK 009 011 Zvěděvše pak zástupové, šli za ním; i přijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteříž uzdravení potřebovali, uzdravoval. 042 LUK 009 012 Den pak počal se nachylovati. I přistoupivše dvanácte, řekli jemu: Propusť zástupy, ať rozejdouce se do městeček okolních a do vesnic, jdou a hledají pokrmů, nebo jsme tuto na místě pustém. 042 LUK 009 013 I řekl jim: Dejte vy jim jísti. A oni řekli: Nemámeť víc než pět chlebů a dvě rybě, leč bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken lid pokrmů? 042 LUK 009 014 Nebo bylo mužů okolo pěti tisíců. I řekl učedlníkům svým. Rozkažte se jim posaditi v každém řadu po padesáti. 042 LUK 009 015 I učinili tak, a posadili se všickni. 042 LUK 009 016 A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, vzhlédl v nebe, a dobrořečil jim, i lámal, a rozdával učedlníkům, aby kladli před zástup. 042 LUK 009 017 I jedli, a nasyceni jsou všickni. A sebráno jest, což jim bylo ostalo drobtů, dvanácte košů. 042 LUK 009 018 I stalo se, když se on modlil obzvláštně, že byli s ním učedlníci. I otázal se jich, řka: Kým mne praví býti zástupové? 042 LUK 009 019 A oni odpověděvše, řekli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak, že prorok jeden z starých vstal. 042 LUK 009 020 I řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl: Krista toho Božího. 042 LUK 009 021 A on s pohrůžkou jim přikázal, aby toho žádnému nepravili, 042 LUK 009 022 Pravě: Že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a od předních kněží i od zákonníků, a zamordován býti, a třetího dne z mrtvých vstáti. 042 LUK 009 023 I pravil všechněm: Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne. 042 LUK 009 024 Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, tenť ji zachová, 042 LUK 009 025 Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, kdyby sám sebe ztratil, aneb sám sebe zmrhal? 042 LUK 009 026 Nebo kdož by se za mne styděl a za mé řeči, za tohoť se Syn člověka styděti bude, když přijde v slávě své a Otcově i svatých andělů. 042 LUK 009 027 Ale pravímť vám jistě: Jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až uzří království Boží. 042 LUK 009 028 I stalo se po těch řečech, jako po osmi dnech, že vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil. 042 LUK 009 029 A když se modlil, učiněna jest tvář jeho proměněná, a oděv jeho bílý a stkvoucí. 042 LUK 009 030 A aj, dva muži mluvili s ním, a ti byli Mojžíš a Eliáš. 042 LUK 009 031 Kteříž okázavše se v slávě, vypravovali o smrti jeho, kterouž měl podstoupiti v Jeruzalémě. 042 LUK 009 032 Petr pak a ti, kteříž s ním byli, obtíženi byli snem, a procítivše, viděli slávu jeho a ty dva muže, ani stojí s ním. 042 LUK 009 033 I stalo se, když oni odešli od něho, řekl Petr Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám zde býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, a Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden, nevěda, co mluví. 042 LUK 009 034 A když on to mluvil, stal se oblak, i zastínil je. Báli se pak, když onino vcházeli do oblaku. 042 LUK 009 035 I stal se hlas z oblaku řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, toho poslouchejte. 042 LUK 009 036 A když se ten hlas stal, nalezen jest Ježíš sám. A oni mlčeli, a nepravili žádnému v těch dnech ničeho z těch věcí, kteréž viděli. 042 LUK 009 037 Stalo se pak druhého dne, když sstupovali s hory, potkal jej zástup mnohý. 042 LUK 009 038 A aj, muž z zástupu zvolal, řka: Mistře, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, neboť jediného toho mám. 042 LUK 009 039 A aj, duch jej napadá, a on i hned křičí, a lomcuje jím slinícím se, a nesnadně odchází od něho, sápaje jím. 042 LUK 009 040 I prosil jsem učedlníků tvých, aby jej vyvrhli, ale nemohli. 042 LUK 009 041 I odpověděv Ježíš, řekl: Ó pokolení nevěrné a převrácené, dokudž budu u vás, a snášeti budu vás? Přiveď sem syna svého. 042 LUK 009 042 A v tom, když on přicházel, porazil jej ďábel, a lomcoval jím. I přimluvil duchu nečistému Ježíš, a uzdravil toho mládence, a navrátil jej otci jeho. 042 LUK 009 043 I děsili se všickni nad velikomocností Božskou. A když se všickni divili všem věcem, kteréž činil Ježíš, řekl učedlníkům svým: 042 LUK 009 044 Složte vy v uších svých řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské. 042 LUK 009 045 Ale oni nesrozuměli slovu tomu, a bylo před nimi skryto, aby nevyrozuměli jemu. A nesměli se ho otázati o tom slovu. 042 LUK 009 046 I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl největší. 042 LUK 009 047 Ježíš pak viděv přemyšlování srdce jejich, vzav dítě, postavil je podlé sebe, 042 LUK 009 048 A řekl jim: Kdožkoli přijal by dítě toto ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by koli mne přijal, přijímá toho, kterýž mne poslal. Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, tenť bude veliký. 042 LUK 009 049 I odpověděv Jan, řekl: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá; i bránili jsme mu, proto že nechodí s námi. 042 LUK 009 050 I dí jemu Ježíš: Nebraňtež. Nebo kdoť není proti nám, s námiť jest. 042 LUK 009 051 I stalo se, když se doplnili dnové vzetí jeho zhůru, že on se na tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma. 042 LUK 009 052 I poslal posly před sebou. A oni jdouce, vešli do městečka Samaritánského, aby jemu připravili. 042 LUK 009 053 Ale nepřijali ho, proto že oblíčej jeho byl obrácen k jití do Jeruzaléma. 042 LUK 009 054 A viděvše to učedlníci jeho Jakub a Jan, řekli: Pane, chceš-li, ať díme, aby oheň sstoupil s nebe, a spálil je, jako i Eliáš učinil? 042 LUK 009 055 Ale obrátiv se, potrestal jich, řka: Nevíte, čího jste vy duchu. 042 LUK 009 056 Syn zajisté člověka nepřišel zatracovati duší lidských, ale aby spasil. I odešli do jiného městečka. 042 LUK 009 057 Stalo se pak, když šli, že řekl jemu na cestě jeden: Pane, půjdu za tebou, kam se koli obrátíš. 042 LUK 009 058 I řekl jemu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil. 042 LUK 009 059 I řekl jinému: Poď za mnou. Ale on řekl: Pane, dopusť mi prvé jíti a pochovati otce mého. 042 LUK 009 060 I dí jemu Ježíš: Nech ať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvěstuj království Boží. 042 LUK 009 061 I řekl opět jiný: Půjdu za tebou, Pane, ale prvé dopusť mi, ať se rozžehnám s těmi, kteříž jsou v domě mém. 042 LUK 009 062 Řekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpět, není způsobný k království Božímu. 042 LUK 010 001 Potom pak vyvolil Pán i jiných sedmdesát, a poslal je po dvou před tváří svou do každého města i místa, kamž měl sám přijíti. 042 LUK 010 002 A pravil jim: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo. Protož proste Pána žně, ať vypudí dělníky na žeň svou. 042 LUK 010 003 Jdětež. Aj, já posílám vás jako berany mezi vlky. 042 LUK 010 004 Nenostež pytlíka, ani mošny, ani obuvi, a žádného na cestě nepozdravujte. 042 LUK 010 005 A do kteréhožkoli domu vejdete, nejprvé rcete: Pokoj tomuto domu. 042 LUK 010 006 A bude-liť tu syn pokoje, odpočineť na něm pokoj váš; pakli nic, k vámť se navrátí. 042 LUK 010 007 A v témž domu ostaňte, jedouce a pijíce, což u nich jest, nebo hoden jest dělník mzdy své. Nechoďtež z domu do domu. 042 LUK 010 008 Ale do kteréhožkoli města vešli byste, a přijali by vás, jezte, což před vás předloží. 042 LUK 010 009 A uzdravujte nemocné, kteříž by v něm byli, a rcete jim: Přiblížiloť se k vám království Boží. 042 LUK 010 010 A do kteréhožkoli města vešli byste, a nepřijali by vás, vyjdouce na ulice jeho, rcetež: 042 LUK 010 011 Také i ten prach, kterýž se přichytil nás z města vašeho, vyrážíme na vás. Ale však to vězte, žeť se jest přiblížilo k vám království Boží. 042 LUK 010 012 Pravím zajisté vám, že Sodomským v onen den lehčeji bude než tomu městu. 042 LUK 010 013 Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a v Sidonu činěni byli divové ti, kteříž v vás činěni jsou, dávno by v žíni a v popele sedíce, pokání činili. 042 LUK 010 014 A protož Týru a Sidonu lehčeji bude na soudu nežli vám. 042 LUK 010 015 A ty Kafarnaum, kteréž jsi až do nebe zvýšeno, až do pekla sníženo budeš. 042 LUK 010 016 Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdáť tím, kdož mne poslal. 042 LUK 010 017 Potom navrátilo se s radostí těch sedmdesáte, řkouce: Pane, také i ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém. 042 LUK 010 018 I řekl jim: Viděl jsem satana jako blesk padajícího s nebe. 042 LUK 010 019 Aj, dávámť vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc nepřítele, a nic vám neuškodí. 042 LUK 010 020 A však z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové, ale raději se radujte, že jména vaše napsána jsou v nebesích. 042 LUK 010 021 V tu hodinu rozveselil se v duchu Ježíš, a řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a zjevils je nemluvňátkům. Ovšem, Otče, nebo se tak líbilo před tebou. 042 LUK 010 022 Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádný neví, kdo by byl Syn, jediné Otec, a kdo by byl Otec, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti. 042 LUK 010 023 A obrátiv se k učedlníkům obzvláštně, řekl: Blahoslavené oči, kteréž vidí, co vy vidíte. 042 LUK 010 024 Nebo pravím vám, že mnozí proroci i králové chtěli viděti, což vy vidíte, ale neviděli, a slyšeti, což vy slyšíte, ale neslyšeli. 042 LUK 010 025 A aj, jeden zákonník vstal, pokoušeje ho, a řka: Mistře, co čině, život věčný dědičně obdržím? 042 LUK 010 026 A on řekl jemu: V zákoně co jest psáno? Kterak čteš? 042 LUK 010 027 A on odpověděv, řekl: Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého. 042 LUK 010 028 I řekl mu: Právě jsi odpověděl. To čiň, a živ budeš. 042 LUK 010 029 On pak chtěje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi: A kdo jest můj bližní? 042 LUK 010 030 I odpověděv Ježíš, řekl: Člověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho, i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše. 042 LUK 010 031 I přihodilo se, že kněz jeden šel touž cestou, a uzřev jej, pominul. 042 LUK 010 032 Též i Levíta přišed až k tomu místu, a uzřev jej, pominul. 042 LUK 010 033 Samaritán pak jeden, cestou se ubíraje, přišel až k němu, a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest. 042 LUK 010 034 A přistoupiv, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péči o něj měl. 042 LUK 010 035 Druhého pak dne odjíti maje, vyňav dva peníze, dal hospodáři, a řekl jemu: Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě. 042 LUK 010 036 Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry? 042 LUK 010 037 A on řekl: Ten, kterýž prokázal milosrdenství nad ním. I řekl jemu Ježíš: Jdi, i ty učiň též. 042 LUK 010 038 I stalo se, když šli, že on všel do jednoho městečka. Žena pak jedna, jménem Marta, přijala jej do domu svého. 042 LUK 010 039 A ta měla sestru, jménem Marii, kteráž seděci u noh Ježíšových, poslouchala slova jeho. 042 LUK 010 040 Ale Marta pečlivá byla při mnohé službě. Kteráž přistoupivši, řekla: Pane, nemáš-liž o to péče, že sestra má nechala mne samé sloužiti? Protož rci jí, ať mi pomůž. 042 LUK 010 041 A odpověděv, řekl jí Ježíš: Marta, Marta, pečlivá jsi, a rmoutíš se při mnohých věcech. 042 LUK 010 042 Ale jednohoť jest potřebí. Mariať dobrou stránku vyvolila, kteráž nebude odjata od ní. 042 LUK 011 001 I stalo se, když se na jednom místě modlil, když přestal, řekl jemu jeden z učedlníků jeho: Pane, nauč nás modliti se, jako i Jan učil učedlníky své. 042 LUK 011 002 I řekl jim: Když se modlíte, říkejte: Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přiď království tvé. Buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi. 042 LUK 011 003 Chléb náš vezdejší dávej nám každého dne. 042 LUK 011 004 I odpusť nám hříchy naše, nebo i my odpouštíme všelikému vinníku svému. A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. 042 LUK 011 005 I řekl jim: Kdo z vás bude míti přítele, a půjde k němu o půlnoci, a dí jemu: Příteli, půjč mi tří chlebů. 042 LUK 011 006 Nebo přítel můj přišel s cesty ke mně, a nemám, co bych předložil před něj. 042 LUK 011 007 A on vnitř jsa, odpověděl by: Nečiň mi nevole; dvéře již zavříny, a dítky mé se mnou jsou v pokoji. Nemohuť vstáti a dáti tobě. 042 LUK 011 008 Pravím vám: Ačť nedá jemu, vstana, proto že jest přítel jeho, ale však pro nezbednost jeho vstana, dá jemu, kolikžkoli potřebuje. 042 LUK 011 009 I jáť pravím vám: Proste, a budeť vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a budeť vám otevříno. 042 LUK 011 010 Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno. 042 LUK 011 011 Kterého pak z vás otce prosil by syn za chléb, zdali kamene podá jemu? Aneb za rybu, zdali místo ryby dá jemu hada? 042 LUK 011 012 Aneb prosil-li by za vejce, zdali podá jemu štíra? 042 LUK 011 013 Poněvadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš nebeský dá Ducha svatého těm, kteříž ho prosí? 042 LUK 011 014 I vymítal ďábelství, a to bylo němé. Stalo se pak, když vyšlo ďábelství, mluvil ten němý. I divili se zástupové. 042 LUK 011 015 Ale někteří z nich pravili: Skrze Belzebuba, kníže ďábelské, vymítá ďábly. 042 LUK 011 016 A jiní pokoušejíce, znamení od něho hledali s nebe. 042 LUK 011 017 Ale on znaje myšlení jejich, řekl jim: Každé království samo v sobě rozdělené pustne, i dům rozdvojený padá. 042 LUK 011 018 Jestližeť jest pak i satan proti sobě rozdělen, kterakž stane království jeho? Nebo pravíte, že já skrze Belzebuba vymítám ďábly. 042 LUK 011 019 Jestliže já skrze Belzebuba vymítám ďábly, synové vaši skrze koho vymítají? Protož oni soudcové vaši budou. 042 LUK 011 020 Pakliť prstem Božím vymítám ďábly, jistěť přišlo k vám království Boží. 042 LUK 011 021 Když silný oděnec ostříhá síně své, v pokoji jsou všecky věci, kteréž má. 042 LUK 011 022 Pakli by silnější než on přijda, přemohl jej, všecka odění jeho odejme, v něž úfal, a loupeže jeho rozdělí. 042 LUK 011 023 Kdož není se mnou, proti mně jest; a kdož neshromažďuje se mnou, rozptylujeť. 042 LUK 011 024 Když nečistý duch vyjde od člověka, chodí po místech suchých, hledaje odpočinutí. A nenalezna, dí: Vrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel. 042 LUK 011 025 A přijda, nalezne vymetený a ozdobený. 042 LUK 011 026 Tehdy jde, a přijme k sobě jiných sedm duchů horších, než jest sám, a vejdouce, přebývají tam. I jsou poslední věci člověka toho horší nežli první. 042 LUK 011 027 I stalo se, když on to mluvil, že pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu, řekla jemu: Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsy, kterýchž jsi požíval. 042 LUK 011 028 On pak řekl: Anobrž blahoslavení, kteříž slyší slovo Boží, a ostříhají jeho. 042 LUK 011 029 A když se zástupové scházeli k němu, počal praviti: Pokolení toto nešlechetné jest. Znamení vyhledává, ale znamení jemu nebude dáno, než znamení to Jonáše proroka. 042 LUK 011 030 Nebo jakož Jonáš učiněn byl znamením Ninivitským, takť bude i Syn člověka pokolení tomuto. 042 LUK 011 031 Královna od poledne stane na soudu s muži pokolení tohoto, a odsoudí je. Nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, více než Šalomoun tuto. 042 LUK 011 032 Muži Ninivitští povstanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je. Nebo činili pokání k kázaní Jonášovu, a aj, více nežli Jonáš tuto. 042 LUK 011 033 Žádný rozsvítě svíci, nepostaví jí do skrýše, ani pod kbelec, ale na svícen, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli. 042 LUK 011 034 Svíce těla jest oko. Když by tedy oko tvé sprostné bylo, i tělo tvé všecko bude světlé; a pakliť bude nešlechetné, i tělo tvé tmavé bude. 042 LUK 011 035 Viziž tedy, aby světlo, kteréž jest v tobě, nebylo tmou. 042 LUK 011 036 Pakli celé tělo tvé světlé bude, nemaje žádné částky tmavé, budeť všecko tak světlé, že tě jako svíce bleskem osvítí. 042 LUK 011 037 A když on mluvil, prosil ho jeden farizeus, aby obědval u něho. A všed, posadil se za stůl. 042 LUK 011 038 Farizeus pak viděv to, podivil se, že se neumyl před obědem. 042 LUK 011 039 I řekl Pán jemu: Nyní vy farizeové povrchu konvice a misy čistíte, ale to, což vnitř jest u vás, plno jest loupeže a nešlechetnosti. 042 LUK 011 040 Blázni, zdaliž ten, kterýž učinil, což zevnitř jest, neučinil také i toho, což jest vnitř? 042 LUK 011 041 Ale však i z toho, což máte, dávejte almužnu, a aj, všecky věci vaše čisté budou. 042 LUK 011 042 Ale běda vám farizeům, že desátky dáváte z máty a z routy a ze všeliké byliny, ale opouštíte soud a lásku Boží. Tyto věci měli jste činiti, a oněch neopouštěti. 042 LUK 011 043 Běda vám farizeům, nebo milujete první místa v školách a pozdravování na trzích. 042 LUK 011 044 Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, nebo jste jako hrobové nepatrní, a lidé chodíce po nich, nevědí. 042 LUK 011 045 I odpověděv jeden z zákonníků, řekl jemu: Mistře, tyto věci mluvě, i nám také lehkost činíš. 042 LUK 011 046 A on řekl: I vám zákonníkům běda, nebo obtěžujete lidi břemeny nesnesitelnými, a sami se těch břemen jedním prstem nedotýkáte. 042 LUK 011 047 Běda vám, proto že vzděláváte hroby prorocké, kteréž otcové vaši zmordovali. 042 LUK 011 048 A tak osvědčujete a potvrzujete skutků otců svých. Nebo oni zajisté zmordovali je, vy pak vzděláváte hroby jejich. 042 LUK 011 049 Protož i Moudrost Boží řekla: Pošliť k nim proroky a apoštoly, a z těch některé mordovati budou, a jiné vyháněti, 042 LUK 011 050 Aby požádáno bylo od tohoto pokolení krve všech proroků, kteráž vylita jest od ustanovení světa, 042 LUK 011 051 Od krve Abelovy až do krve Zachariášovy, kterýž zahynul mezi oltářem a chrámem. Jistě, pravím vám, požádáno jí bude od pokolení tohoto. 042 LUK 011 052 Běda vám zákonníkům, nebo jste vzali klíč umění; sami jste nevešli, a těm, kteříž vcházeli, zbránili jste. 042 LUK 011 053 A když jim to mluvil, počali zákonníci a farizeové přísně na něj dotírati, a k mnohým řečem příčiny jemu dávati. 042 LUK 011 054 Úklady činíce jemu, a hledajíce popadnouti něco z úst jeho, aby jej obžalovali. 042 LUK 012 001 A v tom, když se na tisíce lidu sešlo, tak že jedni druhé velmi tlačili, počal mluviti k učedlníkům svým: Nejpředněji se varujte od kvasu farizeů, kterýž jest pokrytství. 042 LUK 012 002 Neboť nic není skrytého, což by nemělo býti zjeveno; aniž jest co tajného, ješto by nemělo býti zvědíno. 042 LUK 012 003 Protož to, co jste pravili ve tmách, bude na světle slyšáno, a co jste v uši šeptali v pokojích, hlásánoť bude na střechách. 042 LUK 012 004 Pravím pak vám přátelům svým: Nestrachujte se těch, kteříž tělo zabíjejí, a potom nemají, co by více učinili. 042 LUK 012 005 Ale ukážiť vám, koho se máte báti: Bojte se toho, kterýž, když zabije, má moc uvrci do pekelného ohně. Jistě pravím vám, toho se bojte. 042 LUK 012 006 Zdaliž nebývá pět vrabečků prodáváno za dva penížky? A jeden z nich není v zapomenutí před Bohem. 042 LUK 012 007 Nýbrž i vlasové hlavy vaší všickni v počtu jsou. Protož nebojtež se, mnohoť vy vrabečků převyšujete. 042 LUK 012 008 Pravímť pak vám: Každý kdož by koli vyznal mne před lidmi, i Syn člověka vyzná jej před anděly Božími. 042 LUK 012 009 Kdož by mne pak zapřel před lidmi, zapřínť bude před anděly Božími. 042 LUK 012 010 A každý kdož dí slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale tomu, kdož by se Duchu svatému rouhal, nebudeť odpuštěno. 042 LUK 012 011 Když pak vás voditi budou do škol a k vládařům a k mocným, nepečujte, kterak aneb co byste odpovídali, aneb co byste mluvili. 042 LUK 012 012 Duch svatý zajisté naučí vás v tu hodinu, co byste měli mluviti. 042 LUK 012 013 I řekl jemu jeden z zástupu: Mistře, rci bratru mému, ať rozdělí se mnou dědictví. 042 LUK 012 014 A on řekl jemu: Člověče, kdo mne ustavil soudcím aneb děličem nad vámi? 042 LUK 012 015 I řekl jim: Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží. 042 LUK 012 016 Pověděl pak jim podobenství, řka: Člověka jednoho bohatého hojné úrody pole přineslo. 042 LUK 012 017 I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním? Nebo nemám, kde bych shromáždil úrody své. 042 LUK 012 018 I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své, a větších nastavím, a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá. 042 LUK 012 019 A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného za mnohá léta, odpočívej, jez, pí, měj dobrou vůli. 042 LUK 012 020 I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude? 042 LUK 012 021 Takť jest, kdož sobě poklady shromažďuje, a není v Bohu bohatý. 042 LUK 012 022 Řekl pak učedlníkům svým: Protož pravím vám: Nebuďte pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali. 042 LUK 012 023 Život více jest nežli pokrm, i tělo nežli oděv. 042 LUK 012 024 Patřte na havrany, žeť nesejí, ani nežnou, a nemají špižírny, ani stodoly a však Bůh živí je. I čím v větší vážnosti jste vy než ptactvo? 042 LUK 012 025 A kdož pak z vás pečlivě mysle, můž přidati ku postavě své loket jeden? 042 LUK 012 026 Poněvadž tedy nemůžete s to býti, což nejmenšího jest, proč se o jiné věci staráte? 042 LUK 012 027 Patřte na kvítí, kterak rostou, nedělají, ani předou, pravímť pak vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své nebyl tak odín, jako jedno z těchto. 042 LUK 012 028 A poněvadž trávu, kteráž dnes na poli jest, a zítra do peci uvržena bývá, Bůh tak odívá, čím více vás, ó malé víry? 042 LUK 012 029 I vy nehledejtež toho, co byste jedli, aneb co byste pili, aniž o to roztržité mysli buďte. 042 LUK 012 030 Nebo těch všech věcí národové světa tohoto hledají, Otec pak váš ví, že těch věcí potřebujete. 042 LUK 012 031 Ale raději hledejte království Božího, a tyto všecky věci budou vám přidány. 042 LUK 012 032 Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království. 042 LUK 012 033 Prodávejte statky své, a dávejte almužnu. Dělejte sobě pytlíky, kteříž nevetšejí, poklad, kterýž nehyne v nebesích, kdež zloděj dojíti nemůž, aniž mol kazí. 042 LUK 012 034 Nebo kdež jest poklad váš, tuť bude i srdce vaše. 042 LUK 012 035 Buďtež bedra vaše přepásaná, a svíce hořící. 042 LUK 012 036 A vy podobni lidem očekávajícím Pána svého, až by se vrátil z svadby, aby hned, jakž by přišel a potloukl, otevřeli jemu. 042 LUK 012 037 Blaze služebníkům těm, kteréž přijda Pán, nalezl by, a oni bdí. Amen pravím vám, že přepáše se, a vsadí je za stůl, a chodě, bude jim sloužiti. 042 LUK 012 038 A přišel-liť by v druhé bdění, a pakliť by v třetím bdění přišel, a tak je nalezl, blahoslavení jsou ti služebníci, 042 LUK 012 039 Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v kterou by hodinu měl zloděj přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého. 042 LUK 012 040 Protož i vy buďte hotovi, nebo v kterou hodinu nenadějete se, Syn člověka přijde. 042 LUK 012 041 I řekl jemu Petr: Pane, nám-li pravíš toto podobenství, čili všechněm? 042 LUK 012 042 I dí Pán: Kdo jest věrný šafář a opatrný, jehož by ustanovil pán nad čeledí svou, aby jim v čas dával vyměřený pokrm? 042 LUK 012 043 Blahoslavený služebník ten, kteréhož, když by přišel pán jeho, nalezne, an tak činí. 042 LUK 012 044 V pravdě pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej. 042 LUK 012 045 Pakli by řekl služebník ten v srdci svém: Prodlévá přijíti pán můj, i počal by bíti služebníky a děvky, a jísti a píti i opíjeti se: 042 LUK 012 046 Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, kteréž neví. I oddělíť jej, a díl jeho položí s nevěrnými. 042 LUK 012 047 Služebník pak ten, kterýž by znal vůli pána svého, a nebyl hotov, a nečinil podlé vůle jeho, bit bude velmi. 042 LUK 012 048 Ale kterýž neznal, a činil hodné věci trestání, bit bude méně. Každému pak, komuž jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požádáno; a komuť mnoho poručili, víceť požádají od něho. 042 LUK 012 049 Oheň přišel jsem pustiti na zemi, a co chci, jestliže již hoří? 042 LUK 012 050 Ale křtem mám křtěn býti, a kterak jsem ssoužen, dokudž se nevykoná! 042 LUK 012 051 Což se domníváte, že bych přišel pokoj uvésti na zemi? Nikoli, pravím vám, ale rozdělení. 042 LUK 012 052 Nebo již od této chvíle bude jich pět v jednom domě rozděleno, tři proti dvěma, a dva proti třem. 042 LUK 012 053 Bude rozdělen otec proti synu, a syn proti otci, mátě proti dceři, a dcera proti mateři, svegruše proti nevěstě své, a nevěsta proti svegruši své. 042 LUK 012 054 Pravil také i zástupům: Když vídáte oblak, an vzchází od západu, hned pravíte: Příval jde, a tak bývá. 042 LUK 012 055 A když od poledne vítr věje, říkáte: Bude horko, a býváť. 042 LUK 012 056 Pokrytci, způsob země i nebe umíte souditi, a kterakž pak tohoto času nesoudíte? 042 LUK 012 057 Ano proč i sami od sebe nesoudíte, což spravedlivého? 042 LUK 012 058 Když pak jdeš s protivníkem svým k vrchnosti, na cestě přičiň se o to, abys byl zproštěn od něho, aby snad netáhl tebe k soudci, a soudce dal by tebe biřici, a biřic vsadil by tě do žaláře. 042 LUK 012 059 Pravím tobě: Nevyjdeš odtud, dokudž bys i toho posledního haléře nenavrátil. 042 LUK 013 001 Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchž krev Pilát smísil s obětmi jejich. 042 LUK 013 002 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni Galilejští, že takové věci trpěli? 042 LUK 013 003 Nikoli, pravím vám. Nýbrž nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete. 042 LUK 013 004 Aneb oněch osmnácte, na kteréž upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi, přebývající v Jeruzalémě? 042 LUK 013 005 Nikoli, pravím vám. Nýbrž nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete. 042 LUK 013 006 Pověděl pak toto podobenství: Člověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl. 042 LUK 013 007 I řekl vinaři: Aj, po tři léta přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, ale nenalézám. Vytniž jej. Proč i tu zemi darmo kazí? 042 LUK 013 008 On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím, 042 LUK 013 009 Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej. 042 LUK 013 010 Učil pak v jedné škole v sobotu. 042 LUK 013 011 A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnáct let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zpřímiti. 042 LUK 013 012 A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své. 042 LUK 013 013 I vložil na ni ruce, a i hned zdvihla se, a velebila Boha. 042 LUK 013 014 Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sobotní uzdravoval Ježíš, řekl zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní. 042 LUK 013 015 I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v sobotu neodvazuje vola svého neb osla od jeslí, a nevodí napájeti? 042 LUK 013 016 Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan, aj, již osmnácte let, což neměla býti rozvázána z svazku tohoto v den sobotní? 042 LUK 013 017 A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho. 042 LUK 013 018 I řekl: Čemu podobno jest království Boží, a k čemu je přirovnám? 042 LUK 013 019 Podobno jest zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a učiněno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobě dělali na ratolestech jeho. 042 LUK 013 020 A opět řekl: K čemu připodobním království Boží? 042 LUK 013 021 Podobno jest kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až zkysalo všecko. 042 LUK 013 022 I chodil po městech a městečkách, uče, bera se do Jeruzaléma. 042 LUK 013 023 I řekl jemu jeden: Pane, co nemnozí jsou ti, kteří spaseni býti mají? On pak řekl jim: 042 LUK 013 024 Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám, ) mnozí usilovati budou vjíti, ale nebudou moci. 042 LUK 013 025 Když vstane hospodář, a zavře dvéře, a počnete vně státi a tlouci na dvéře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám: Neznám vás, odkud jste: 042 LUK 013 026 Tedy počnete říci: Jídali jsme a píjeli před tebou, a na ulicech našich jsi učíval. 042 LUK 013 027 I dí: Pravím vám, neznám vás, odkud jste. Odejdětež ode mne všickni činitelé nepravosti. 042 LUK 013 028 Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama, a Izáka, a Jákoba, a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven. 042 LUK 013 029 I přijdouť od východu, a od západu, a od půlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím. 042 LUK 013 030 A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž budou poslední. 042 LUK 013 031 A v ten den přistoupili někteří z farizeů, řkouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Heródes chce tě zamordovati. 042 LUK 013 032 I řekl jim: Jdouce, povězte lišce té: Aj, vymítám ďábly, a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dokonám. 042 LUK 013 033 Ale však musím dnes a zítra i po zejtří choditi; neboť nelze proroku zahynouti kromě Jeruzaléma. 042 LUK 013 034 Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky, a kamenuješ ty, kteříž k tobě bývají posláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky tvé, jako slepice kuřátka svá pod křídla? Ale nechtěli jste. 042 LUK 013 035 Aj, zanechán bude vám dům váš pustý. Ale jistě pravím vám, že nikoli mne neuzříte, ažť přijde, když díte: Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně. 042 LUK 014 001 I stalo se, když všel Ježíš do domu nějakého knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho. 042 LUK 014 002 A aj, člověk nějaký vodnotelný byl před ním. 042 LUK 014 003 I odpověděv Ježíš, dí zákonníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati? 042 LUK 014 004 Oni pak mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil. 042 LUK 014 005 A odpověděv jim, řekl: Čí z vás osel aneb vůl upadl by do studnice, a ne i hned by ho vytáhl v den sobotní? 042 LUK 014 006 I nemohli jemu na to odpovědíti. 042 LUK 014 007 Pověděl také i pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak přední místa vyvolovali, ) řka jim: 042 LUK 014 008 Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, aťby snad vzácnější než ty nebyl pozván od něho. 042 LUK 014 009 A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti. 042 LUK 014 010 Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, řekl by tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími. 042 LUK 014 011 Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen. 042 LUK 014 012 Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd neb večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani příbuzných svých, ani sousedů bohatých, aťby snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu. 042 LUK 014 013 Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých, 042 LUK 014 014 A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých. 042 LUK 014 015 I uslyšav to jeden z spolupřísedících, řekl jemu: Blahoslavený, kdož jí chléb v království Božím. 042 LUK 014 016 On pak řekl jemu: Člověk nějaký učinil večeři velikou, a pozval mnohých. 042 LUK 014 017 I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Poďte, nebo již připraveno jest všecko. 042 LUK 014 018 I počali se všickni jednomyslně vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, i musím vyjíti a shlédnouti ji; prosím tebe, vymluv mne. 042 LUK 014 019 A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne. 042 LUK 014 020 A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti. 042 LUK 014 021 I navrátiv se ten služebník, zvěstoval ty věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem. 042 LUK 014 022 I řekl služebník: Pane, stalo se, jakž jsi rozkázal, a ještěť místo jest. 042 LUK 014 023 Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj. 042 LUK 014 024 Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé. 042 LUK 014 025 Šli pak mnozí zástupové s ním. A obrátiv se, řekl jim: 042 LUK 014 026 Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem. 042 LUK 014 027 A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem. 042 LUK 014 028 Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prvé sedna, nepočetl nákladu, má-li to, nač by ji dokonal? 042 LUK 014 029 Aby snad, když by základ položil, a dokonati nemohl, všickni, kteříž by to viděli, nepočali se posmívati jemu, 042 LUK 014 030 Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati. 042 LUK 014 031 Aneb který král, bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prvé nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu? 042 LUK 014 032 Sic jinak, když by onen ještě podál od něho byl, pošle posly k němu, žádaje za to, což jest ku pokoji. 042 LUK 014 033 Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem. 042 LUK 014 034 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena? 042 LUK 014 035 Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ven ji vymítají. Kdo má uši k slyšení, slyš. 042 LUK 015 001 Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli. 042 LUK 015 002 I reptali farizeové a zákonníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá, a jí s nimi. 042 LUK 015 003 I pověděl jim podobenství toto, řka: 042 LUK 015 004 Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji? 042 LUK 015 005 A nalezna, vložil by na ramena svá s radostí. 042 LUK 015 006 A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula. 042 LUK 015 007 Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání. 042 LUK 015 008 Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne? 042 LUK 015 009 A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila. 042 LUK 015 010 Takť, pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím. 042 LUK 015 011 Řekl také: Člověk jeden měl dva syny. 042 LUK 015 012 Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek. 042 LUK 015 013 A po nemnohých dnech, shromáždiv všecko mladší ten syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, byv prostopašně živ. 042 LUK 015 014 A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti. 042 LUK 015 015 I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal na pole své, aby pásl vepře. 042 LUK 015 016 I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, ale žádný nedával jemu. 042 LUK 015 017 Přišed pak sám k sobě, řekl: Jak mnozí nájemníci u otce mého hojnost mají chleba, a já hladem mru! 042 LUK 015 018 Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, 042 LUK 015 019 Aniž jsem hoden více slouti synem tvým. Učiň mne jako jednoho z nájemníků svých. 042 LUK 015 020 I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím byv hnut, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho. 042 LUK 015 021 I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž jsem hoden více slouti synem tvým. 042 LUK 015 022 I řekl otec služebníkům svým: Přineste to roucho první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy. 042 LUK 015 023 A přivedouce to tele tučné, zabíte, a hodujíce, buďme veseli. 042 LUK 015 024 Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti. 042 LUK 015 025 Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se. 042 LUK 015 026 I povolav jednoho z služebníků, otázal se, co by to bylo. 042 LUK 015 027 A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal. 042 LUK 015 028 I rozhněval se, a nechtěl vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho. 042 LUK 015 029 A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázaní tvého nepřestoupil, a však nikdy jsi mi nedal kozelce, abych s přátely svými vesel pobyl. 042 LUK 015 030 Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu to tele tučné. 042 LUK 015 031 A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé. 042 LUK 015 032 Ale veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest. 042 LUK 016 001 Pravil pak i učedlníkům svým: Člověk jeden byl bohatý, kterýž měl šafáře; a ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho. 042 LUK 016 002 I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vládařství svého, nebo již nebudeš moci déle vládnouti. 042 LUK 016 003 I dí vládař sám v sobě: Co učiním? Teď pán můj odjímá ode mne vládařství. Kopati nemohu, žebrati se stydím. 042 LUK 016 004 Vím, co učiním, aby, když budu zsazen z vládařství, přijali mne do svých domů. 042 LUK 016 005 I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému? 042 LUK 016 006 A on řekl: Sto tun oleje. I řekl mu: Vezmi rejistra svá, a sedna rychle, napiš padesát. 042 LUK 016 007 Potom druhému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl: Sto korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá, a napiš osmdesát. 042 LUK 016 008 I pochválil ten pán vládaře toho nepravého, že opatrně učinil. Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou, než synové světla v svých věcech. 042 LUK 016 009 I jáť pravím vám: Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do oněch věčných stanů. 042 LUK 016 010 Kdo jest věrný v mále, i ve mnoze věrný jest. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnozeť nepravý jest. 042 LUK 016 011 Poněvadž tedy v mamoně nepravé věrni jste nebyli, spravedlivé kdo vám svěří? 042 LUK 016 012 A když jste v cizím věrni nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá? 042 LUK 016 013 Žádný čeledín nemůž dvěma pánům sloužiti. Nebť zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti a mamoně. 042 LUK 016 014 Slyšeli pak toto všecko i farizeové, kteříž byli lakomí, a posmívali se jemu. 042 LUK 016 015 I dí jim: Vy jste, ješto se sami spravedliví činíte před lidmi, ale Bůhť zná srdce vaše; nebo což jest u lidí vysokého, ohavnost jest před Bohem. 042 LUK 016 016 Zákon a proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne. 042 LUK 016 017 Snázeť jest zajisté nebi i zemi pominouti, nežli v zákoně jednomu tytlíku zahynouti. 042 LUK 016 018 Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a kdož propuštěnou od muže pojímá, cizoloží. 042 LUK 016 019 Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně. 042 LUK 016 020 A byl jeden žebrák, jménem Lazar, kterýž ležel u vrat jeho vředovitý, 042 LUK 016 021 Žádaje nasycen býti těmi drobty, kteříž padali z stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho. 042 LUK 016 022 I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest. 042 LUK 016 023 Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama zdaleka, a Lazara v lůnu jeho. 042 LUK 016 024 I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni. 042 LUK 016 025 I řekl Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty vzal dobré věci své v životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se těší, ale ty se mučíš. 042 LUK 016 026 A nad to nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani od onud k nám přejíti. 042 LUK 016 027 I řekl: Ale prosím tebe, otče, abys ho poslal do domu otce mého. 042 LUK 016 028 Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk. 042 LUK 016 029 I řekl jemu Abraham: Majíť Mojžíše a proroky, nechť jich poslouchají. 042 LUK 016 030 A on řekl: Nic, otče Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel s nim, budou pokání činiti. 042 LUK 016 031 I řekl mu: Poněvadž Mojžíše a proroků neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu. 042 LUK 017 001 Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda, skrze kohož přicházejí. 042 LUK 017 002 Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, než by pohoršil jednoho z těchto maličkých. 042 LUK 017 003 Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu. 042 LUK 017 004 A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu. 042 LUK 017 005 I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry. 042 LUK 017 006 I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se, a přesaď se do moře, a uposlechla by vás. 042 LUK 017 007 Kdo pak jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Poď a sedni za stůl? 042 LUK 017 008 Anobrž zdali nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pí? 042 LUK 017 009 Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu bylo rozkázáno? Nezdá mi se. 042 LUK 017 010 Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme. 042 LUK 017 011 I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei. 042 LUK 017 012 A když vcházel do nějakého městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteříž stáli zdaleka. 042 LUK 017 013 A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi. 042 LUK 017 014 Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou. 042 LUK 017 015 Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se, s velikým hlasem velebě Boha. 042 LUK 017 016 A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán. 042 LUK 017 017 I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jich devět? 042 LUK 017 018 Nenalezli se, aby vrátíce se, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento? 042 LUK 017 019 I řekl jemu: Vstana jdi, víra tvá tě uzdravila. 042 LUK 017 020 Byv pak otázán od farizeů, kdy přijde království Boží, odpověděl jim, a řekl: Nepřijdeť království Boží s šetřením. 042 LUK 017 021 Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi. 042 LUK 017 022 I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti v jeden den Syna člověka, ale neuzříte. 042 LUK 017 023 A dějíť vám: Aj, zde, aneb hle, tamto. Ale nechoďte, aniž následujte. 042 LUK 017 024 Nebo jakož blesk osvěcující se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém. 042 LUK 017 025 Ale nejprvé musí mnoho trpěti, a zavržen býti od národu tohoto. 042 LUK 017 026 A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka. 042 LUK 017 027 Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémž Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky. 042 LUK 017 028 A též podobně, jakž se dálo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli. 042 LUK 017 029 Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, dštil ohněm a sirou s nebe, a zahladil všecky. 042 LUK 017 030 Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví. 042 LUK 017 031 V ten den kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase. 042 LUK 017 032 Pomněte na Lotovu ženu. 042 LUK 017 033 Kdož by koli hledal duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož by ji koli ztratil, obživíť ji. 042 LUK 017 034 Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. 042 LUK 017 035 Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna. 042 LUK 017 036 Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. 042 LUK 017 037 I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice. 042 LUK 018 001 Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati, 042 LUK 018 002 Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál, a člověka nestyděl. 042 LUK 018 003 Byla pak vdova v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým. 042 LUK 018 004 On pak dlouho nechtěl. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, ani člověka nestydím, 042 LUK 018 005 Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne. 042 LUK 018 006 I dí Pán: Slyšte, co praví ten soudce nepravý. 042 LUK 018 007 A což by pak Bůh nepomstil vyvolených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim? 042 LUK 018 008 Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi? 042 LUK 018 009 I řekl také proti některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných za nic nevážíce, podobenství toto: 042 LUK 018 010 Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus, a druhý publikán. 042 LUK 018 011 Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán. 042 LUK 018 012 Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu. 042 LUK 018 013 Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému. 042 LUK 018 014 Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen. 042 LUK 018 015 Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim. 042 LUK 018 016 Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží. 042 LUK 018 017 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť nikoli do něho. 042 LUK 018 018 I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím? 042 LUK 018 019 I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. 042 LUK 018 020 Umíš přikázaní: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou. 042 LUK 018 021 On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti. 042 LUK 018 022 Ale slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne. 042 LUK 018 023 On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi. 042 LUK 018 024 A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou! 042 LUK 018 025 Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. 042 LUK 018 026 Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti? 042 LUK 018 027 A on dí: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha. 042 LUK 018 028 I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou. 042 LUK 018 029 On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, neb dítky, pro království Boží, 042 LUK 018 030 Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku života věčného. 042 LUK 018 031 Tedy pojav dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko Synu člověka to, což psáno jest skrze proroky. 042 LUK 018 032 Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen, i uplván. 042 LUK 018 033 A ubičujíce, zamordují jej, ale třetího dne z mrtvých vstane. 042 LUK 018 034 Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo. 042 LUK 018 035 I stalo se, když se přibližovali k Jericho, slepý jeden seděl podlé cesty, žebře. 042 LUK 018 036 A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo. 042 LUK 018 037 I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde. 042 LUK 018 038 I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou. 042 LUK 018 039 A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou. 042 LUK 018 040 Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho, 042 LUK 018 041 Řka: Co chceš, ať učiním? On pak dí: Pane, ať vidím. 042 LUK 018 042 A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila. 042 LUK 018 043 A i hned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu. 042 LUK 019 001 A všed, bral se přes Jericho. 042 LUK 019 002 A aj, muž, jménem Zacheus, a ten byl hejtman nad celnými, a byl bohatý. 042 LUK 019 003 I žádostiv byl viděti Ježíše, kdo by byl; a nemohl pro zástup, nebo postavy malé byl. 042 LUK 019 004 A předběh napřed, vstoupil na strom planého fíku, aby jej viděl; nebo tudy měl jíti. 042 LUK 019 005 A když přišel k tomu místu, pohleděv zhůru Ježíš, uzřel jej, i řekl jemu: Zachee, spěšně sstup dolů, nebo dnes v domu tvém musím zůstati. 042 LUK 019 006 I sstoupil rychle, a přijal jej radostně. 042 LUK 019 007 A viděvše to všickni, reptali, řkouce: K člověku hříšnému se obrátil. 042 LUK 019 008 Stoje pak Zacheus, řekl Pánu: Aj, polovici statku svého, Pane, dávám chudým, a oklamal-li jsem v čem koho, navracuji to čtvernásob. 042 LUK 019 009 I dí jemu Ježíš: Dnes spasení stalo se domu tomuto, proto že i on jest syn Abrahamův. 042 LUK 019 010 Nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo. 042 LUK 019 011 Toho když oni poslouchali, promluvil k nim dále podobenství, proto že byl blízko od Jeruzaléma, a že se oni domnívali, že by se hned mělo zjeviti království Boží. 042 LUK 019 012 I řekl: Člověk jeden rodu znamenitého odšel do daleké krajiny, aby přijal království, a zase se navrátil. 042 LUK 019 013 I povolav desíti služebníků svých, dal jim deset hřiven, a řekl jim: Kupčtež, dokudž nepřijdu. 042 LUK 019 014 Měšťané pak jeho nenáviděli ho, a poslali poselství za ním, řkouce: Nechcemeť, aby tento kraloval nad námi. 042 LUK 019 015 I stalo se, když se navrátil, přijav království, že rozkázal zavolati těch svých služebníků, kterýmž byl dal peníze, aby zvěděl, jak kdo mnoho získal. 042 LUK 019 016 I přišel první, řka: Pane, hřivna tvá deset hřiven získala. 042 LUK 019 017 I řekl jemu: To dobře, služebníče dobrý. Že jsi nad málem byl věrný, mějž moc nad desíti městy. 042 LUK 019 018 A druhý přišel, řka: Pane, hřivna tvá získala pět hřiven. 042 LUK 019 019 I tomu řekl: I ty budiž nad pěti městy. 042 LUK 019 020 A jiný přišel, řka: Pane, aj, teď hřivna tvá, kterouž jsem měl složenou v šátku. 042 LUK 019 021 Nebo jsem se bál tebe, ješto jsi člověk přísný; béřeš, čeho jsi nepoložil, a žneš, čeho jsi nerozsíval. 042 LUK 019 022 I řekl jemu: Z úst tvých soudím tebe, služebníče zlý. Věděl jsi, že jsem já člověk přísný, bera, což jsem nepoložil, a žna, čehož jsem nerozsíval. 042 LUK 019 023 I proč jsi tedy nedal peněz mých na stůl, a já přijda, byl bych je vzal i s užitky. 042 LUK 019 024 I řekl těm, kteříž tu stáli: Vezměte od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven. 042 LUK 019 025 I řekli jemu: Pane, máť deset hřiven. 042 LUK 019 026 Jistě pravím vám: Že každému, kdož má, bude dáno, ale od toho, kterýž nemá, i to, což má, bude odjato. 042 LUK 019 027 Ty pak nepřátely mé, kteříž nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem, a zmordujte přede mnou. 042 LUK 019 028 To pověděv, šel napřed, vstupuje k Jeruzalému. 042 LUK 019 029 I stalo se, když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal dva učedlníky své, 042 LUK 019 030 Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhož vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němž nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně. 042 LUK 019 031 A optal-liť by se vás kdo, proč odvazujete, tak díte jemu: Proto že Pán ho potřebuje. 042 LUK 019 032 Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli, jakž jim byl pověděl. 042 LUK 019 033 A když odvazovali to oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko? 042 LUK 019 034 A oni řekli: Pán ho potřebuje. 042 LUK 019 035 I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na to oslátko, vsadili na ně Ježíše. 042 LUK 019 036 A když on jel, stlali roucha svá na cestě. 042 LUK 019 037 Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli, 042 LUK 019 038 Řkouce: Požehnaný král, kterýž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech. 042 LUK 019 039 Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli jemu: Mistře, potresci učedlníků svých. 042 LUK 019 040 I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kamení hned bude volati. 042 LUK 019 041 A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním, 042 LUK 019 042 Řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly, ale skrytoť jest to nyní před očima tvýma. 042 LUK 019 043 Nebo přijdou na tě dnové, obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran. 042 LUK 019 044 A s zemí srovnají tě, i syny tvé v tobě, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, proto že jsi nepoznalo času navštívení svého. 042 LUK 019 045 A všed do chrámu, počal vymítati prodavače a kupce z něho, 042 LUK 019 046 Řka jim: Psáno jest: Dům můj dům modlitby jest, vy jste jej pak učinili peleší lotrovskou. 042 LUK 019 047 I učil na každý den v chrámě. Přední pak kněží a zákonníci i přední v lidu hledali ho zahladiti. 042 LUK 019 048 Ale nenalezli, co by učinili. Nebo všecken lid jej sobě liboval, poslouchaje ho. 042 LUK 020 001 I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákonníci s staršími. 042 LUK 020 002 I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal? 042 LUK 020 003 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi: 042 LUK 020 004 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? 042 LUK 020 005 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu? 042 LUK 020 006 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok. 042 LUK 020 007 I odpověděli: Že nevědí, odkud byl. 042 LUK 020 008 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím. 042 LUK 020 009 I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy. 042 LUK 020 010 A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného. 042 LUK 020 011 I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného. 042 LUK 020 012 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven. 042 LUK 020 013 Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se. 042 LUK 020 014 Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví. 042 LUK 020 015 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice? 042 LUK 020 016 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to. 042 LUK 020 017 Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní? 042 LUK 020 018 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej. 042 LUK 020 019 I hledali přední kněží a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to. 042 LUK 020 020 Tedy střehouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu. 042 LUK 020 021 I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš. 042 LUK 020 022 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic? 042 LUK 020 023 Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte? 042 LUK 020 024 Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův. 042 LUK 020 025 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu. 042 LUK 020 026 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli. 042 LUK 020 027 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho, 042 LUK 020 028 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému. 042 LUK 020 029 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí. 042 LUK 020 030 I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí. 042 LUK 020 031 Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli. 042 LUK 020 032 Nejposléze po všech umřela i ta žena. 042 LUK 020 033 Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku? 042 LUK 020 034 A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto věku žení se a vdávají. 042 LUK 020 035 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati. 042 LUK 020 036 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. 042 LUK 020 037 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým. 042 LUK 020 038 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi. 042 LUK 020 039 Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl. 042 LUK 020 040 I nesměli se jeho na nic více tázati. 042 LUK 020 041 Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým? 042 LUK 020 042 A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, 042 LUK 020 043 Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých? 042 LUK 020 044 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest? 042 LUK 020 045 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem: 042 LUK 020 046 Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích. 042 LUK 020 047 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení. 042 LUK 021 001 A pohleděv, uzřel bohaté, kteříž metali dary své do pokladnice. 042 LUK 021 002 Uzřel pak i jednu vdovu chudičkou, ana uvrhla tam dva šarty. 042 LUK 021 003 I řekl: V pravdě pravím vám, že vdova tato chudá více než všickni uvrhla. 042 LUK 021 004 Nebo všickni tito z toho, což jim zbývalo, dali dary Bohu, tato pak z své chudoby všecku živnost svou, kterouž měla, uvrhla. 042 LUK 021 005 A když někteří pravili o chrámu, kterak by kamením pěkným i okrasami ozdoben byl, řekl: 042 LUK 021 006 Nač se to díváte? Přijdouť dnové, v nichž nebude zůstaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen. 042 LUK 021 007 I otázali se ho, řkouce: Mistře, kdy to bude? A které znamení, když se to bude míti státi? 042 LUK 021 008 On pak řekl: Vizte, abyste nebyli svedeni. Nebo mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem, a čas se blíží. Protož nepostupujte po nich. 042 LUK 021 009 Když pak uslyšíte o válkách a různicech, nestrachujte se; neboť musí to prvé býti, ale ne i hned konec. 042 LUK 021 010 Tehdy pravil jim: Povstaneť národ proti národu, a království proti království. 042 LUK 021 011 A země třesení veliká budou po místech, a hladové, a morové, hrůzy i zázrakové s nebe velicí. 042 LUK 021 012 Ale před tím přede vším vztáhnou ruce své na vás, a protiviti se budou, vydávajíce vás do škol a žalářů, vodíce k králům a k vládařům pro jméno mé. 042 LUK 021 013 A toť se vám díti bude na svědectví. 042 LUK 021 014 Protož složtež to v srdcích svých, abyste se nestarali, kterak byste odpovídati měli. 042 LUK 021 015 Jáť zajisté dám vám ústa a moudrost, kteréž nebudou moci odolati, ani proti ní ostáti všickni protivníci vaši. 042 LUK 021 016 Budete pak zrazováni i od rodičů a od bratří, od příbuzných i od přátel, a zmordují některé z vás. 042 LUK 021 017 A budete v nenávisti u všech pro jméno mé. 042 LUK 021 018 Ale ani vlas s hlavy vaší nikoli nezahyne. 042 LUK 021 019 V trpělivosti své vládněte dušemi svými. 042 LUK 021 020 Když pak uzříte obležený od vojska Jeruzalém, tehdy vězte, žeť se přiblížilo zkažení jeho. 042 LUK 021 021 Tehdy ti, kdož jsou v Judstvu, utíkejte k horám, a kdo u prostřed něho, vyjděte, a kteří v končinách, nevcházejte do něho. 042 LUK 021 022 Neboť budou dnové pomsty, aby se naplnilo všecko, což psáno jest. 042 LUK 021 023 Ale běda těhotným a těm, kteréž kojí v těch dnech. Neboť bude dav veliký v této zemi, a hněv nad lidem tímto. 042 LUK 021 024 I padati budou ostrostí meče, a zjímaní vedeni budou mezi všecky národy, a Jeruzalém tlačen bude od pohanů, dokudž se nenaplní časové pohanů. 042 LUK 021 025 I budouť znamení na slunci a na měsíci i na hvězdách, a na zemi ssoužení národů, nevědoucích se kam díti, když zvuk vydá moře a vlnobití, 042 LUK 021 026 Tak že zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání těch věcí, kteréž přijdou na všecken svět. Nebo moci nebeské pohybovati se budou. 042 LUK 021 027 A tehdyť uzří Syna člověka, an se béře v oblace s mocí a slavou velikou. 042 LUK 021 028 A když se toto počne díti, pohleďtež a pozdvihnětež hlav svých, proto že se přibližuje vykoupení vaše. 042 LUK 021 029 I pověděl jim podobenství: Patřte na fíkový strom i na všecka stromoví. 042 LUK 021 030 Když se již pučí, vidouce to, sami to znáte, že blízko jest již léto. 042 LUK 021 031 Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest království Boží. 042 LUK 021 032 Amen pravím vám, že nepomine věk tento, až se všecko stane. 042 LUK 021 033 Nebe a země pominou, ale slova má nepominou. 042 LUK 021 034 Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížená srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, a v náhle přikvačil by vás ten den. 042 LUK 021 035 Nebo jako osídlo přijde na všecky, kteříž přebývají na tváři vší země. 042 LUK 021 036 Protož bděte, všelikého času modléce se, abyste hodni byli ujíti všech těch věcí, kteréž se budou díti, a postaviti se před Synem člověka. 042 LUK 021 037 I býval ve dne v chrámě, uče, ale v noci vycházeje, přebýval na hoře, kteráž slove Olivetská. 042 LUK 021 038 A všecken lid na úsvitě přicházel k němu do chrámu, aby ho poslouchal. 042 LUK 022 001 Přibližoval se pak svátek přesnic, kterýž slove velikanoc. 042 LUK 022 002 I hledali přední kněží a zákonníci, kterak by jej vyhladili; nebo obávali se lidu. 042 LUK 022 003 Tedy vstoupil satan do Jidáše, přijmím Iškariotského, kterýž byl z počtu dvanácti. 042 LUK 022 004 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky, kterak by ho jim zradil. 042 LUK 022 005 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti. 042 LUK 022 006 I slíbil, a hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu. 042 LUK 022 007 Tedy přišel den přesnic, v kterémž zabit měl býti beránek. 042 LUK 022 008 I poslal Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli. 042 LUK 022 009 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme? 042 LUK 022 010 On pak řekl jim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde. 042 LUK 022 011 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdež budu jísti beránka s učedlníky svými? 042 LUK 022 012 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte. 042 LUK 022 013 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka. 042 LUK 022 014 A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. 042 LUK 022 015 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl. 042 LUK 022 016 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím. 042 LUK 022 017 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou. 042 LUK 022 018 Nebo pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde. 042 LUK 022 019 A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. 042 LUK 022 020 Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. 042 LUK 022 021 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou za stolem. 042 LUK 022 022 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje. 042 LUK 022 023 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. 042 LUK 022 024 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti největší. 042 LUK 022 025 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. 042 LUK 022 026 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož největší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, jako sloužící. 042 LUK 022 027 Nebo kdo větší, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. 042 LUK 022 028 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali. 042 LUK 022 029 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, 042 LUK 022 030 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. 042 LUK 022 031 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici. 042 LUK 022 032 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých. 042 LUK 022 033 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti. 042 LUK 022 034 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prvé třikrát zapříš, že neznáš mne. 042 LUK 022 035 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž. 042 LUK 022 036 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi a též i mošnu; a kdož meče nemá, prodej sukni svou, a kup sobě. 042 LUK 022 037 Nebo pravím vám, že se ještě to písmo naplniti musí na mně: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž svědčí o mně, konec berou. 042 LUK 022 038 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest. 042 LUK 022 039 A vyšed, šel podlé obyčeje svého na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho. 042 LUK 022 040 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení. 042 LUK 022 041 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, 042 LUK 022 042 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se. 042 LUK 022 043 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho. 042 LUK 022 044 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi. 042 LUK 022 045 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem. 042 LUK 022 046 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. 042 LUK 022 047 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. 042 LUK 022 048 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ. 042 LUK 022 049 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem? 042 LUK 022 050 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé. 042 LUK 022 051 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotek se ucha jeho, uzdravil jej. 042 LUK 022 052 I dí Ježíš těm, kteříž přišli na něho, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi. 042 LUK 022 053 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina, a moc temnosti. 042 LUK 022 054 I javše jej, vedli, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka. 042 LUK 022 055 A když zanítili oheň u prostřed síně, a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně. 042 LUK 022 056 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním. 042 LUK 022 057 On pak zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho. 042 LUK 022 058 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem. 042 LUK 022 059 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, nebo také Galilejský jest. 042 LUK 022 060 I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval. 042 LUK 022 061 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. 042 LUK 022 062 I vyšed ven Petr, plakal hořce. 042 LUK 022 063 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho. 042 LUK 022 064 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil? 042 LUK 022 065 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu. 042 LUK 022 066 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákonníci, a vedli ho do rady své, 042 LUK 022 067 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám. I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte. 042 LUK 022 068 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani nepropustíte. 042 LUK 022 069 Od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží. 042 LUK 022 070 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, nebo já jsem. 042 LUK 022 071 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho. 042 LUK 023 001 Tehdy povstavši všecko množství jich, vedli jej ku Pilátovi. 042 LUK 023 002 A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem. 042 LUK 023 003 Pilát pak otázal se ho, řka: Jsi-liž ty král ten Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš. 042 LUK 023 004 I dí Pilát předním kněžím a zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku. 042 LUK 023 005 Oni pak více se silili, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem. 042 LUK 023 006 Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský. 042 LUK 023 007 A když zvěděl, že by byl z panství Heródesova, poslal jej k Heródesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni. 042 LUK 023 008 Heródes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, proto že mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div uzří od něho učiněný. 042 LUK 023 009 I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal. 042 LUK 023 010 Stáli pak přední kněží a zákonníci, tuze na něj žalujíce. 042 LUK 023 011 A pohrdna jím Heródes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi. 042 LUK 023 012 I učiněni jsou přátelé Pilát s Heródesem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek. 042 LUK 023 013 Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid, 042 LUK 023 014 Řekl jim: Dali jste mi tohoto člověka, jako by lid odvracel, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku v tom, což na něj žalujete. 042 LUK 023 015 Ano ani Heródes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu. 042 LUK 023 016 Protože potrestaje, propustím ho. 042 LUK 023 017 Musil pak propouštívati jim jednoho v svátek. 042 LUK 023 018 Protož zkřiklo spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabáše. 042 LUK 023 019 Kterýž byl pro bouřku nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře. 042 LUK 023 020 Tedy Pilát opět mluvil, chtěje propustiti Ježíše. 042 LUK 023 021 Oni pak vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj. 042 LUK 023 022 A on potřetí řekl jim: Což pak zlého učinil tento? Žádné příčiny smrti nenalezl jsem na něm. Protož potresce, propustím ho. 042 LUK 023 023 Oni pak předce dotírali křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich i předních kněží. 042 LUK 023 024 Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich. 042 LUK 023 025 I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich. 042 LUK 023 026 A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby nesl za Ježíšem. 042 LUK 023 027 I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréž plakaly a kvílily ho. 042 LUK 023 028 A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi. 042 LUK 023 029 Nebo aj, dnové jdou, v nichž řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily. 042 LUK 023 030 Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás. 042 LUK 023 031 Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém? 042 LUK 023 032 Vedeni pak byli i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni. 042 LUK 023 033 A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici. 042 LUK 023 034 Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali los. 042 LUK 023 035 I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť spomáhal, nechať pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený. 042 LUK 023 036 Posmívali se pak jemu i žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu, 042 LUK 023 037 A říkajíce: Jsi-li ty král ten Židovský, spomoziž sám sobě. 042 LUK 023 038 A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský. 042 LUK 023 039 Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám. 042 LUK 023 040 A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ani ty se Boha nebojíš, ješto jsi v témž potupení? 042 LUK 023 041 A my zajisté spravedlivě, nebo hodnou pomstu za skutky své béřeme, ale tento nic zlého neučinil. 042 LUK 023 042 I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého. 042 LUK 023 043 I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji. 042 LUK 023 044 A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté. 042 LUK 023 045 I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se napoly. 042 LUK 023 046 A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel. 042 LUK 023 047 A viděv centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl. 042 LUK 023 048 A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se. 042 LUK 023 049 Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, hledíce na to, i ženy, kteréž byly přišly za ním z Galilee. 042 LUK 023 050 A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý, 042 LUK 023 051 Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýž také očekával království Božího; 042 LUK 023 052 Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo. 042 LUK 023 053 A složiv je, obvinul v kment, a pochoval je v hrobě vytesaném, v kterémž ještě nikdy nebyl žádný pochován. 042 LUK 023 054 A byl den připravování, a sobota se začínala. 042 LUK 023 055 Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly z Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho. 042 LUK 023 056 Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podlé přikázaní. 042 LUK 024 001 Prvního pak dne po sobotě velmi ráno šly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné s nimi. 042 LUK 024 002 I nalezly kámen odvalený od hrobu. 042 LUK 024 003 A všedše, nenalezly těla Pána Ježíše. 042 LUK 024 004 I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podlé nich v rouše stkvoucím. 042 LUK 024 005 Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli jim: Co hledáte živého s mrtvými? 042 LUK 024 006 Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl, 042 LUK 024 007 Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a v třetí den z mrtvých vstáti. 042 LUK 024 008 I rozpomenuly se na slova jeho. 042 LUK 024 009 A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti i jiným všechněm. 042 LUK 024 010 Byly pak Maria Magdaléna a Johanna a Maria Jakubova, a jiné s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům. 042 LUK 024 011 Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim. 042 LUK 024 012 Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo. 042 LUK 024 013 A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus. 042 LUK 024 014 A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly. 042 LUK 024 015 I stalo se, když rozmlouvali, a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se, šel s nimi. 042 LUK 024 016 Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali. 042 LUK 024 017 I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a jste smutní? 042 LUK 024 018 A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů? 042 LUK 024 019 Kterýmž on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem, 042 LUK 024 020 Totiž kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej. 042 LUK 024 021 My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti Izraele. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo. 042 LUK 024 022 Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu. 042 LUK 024 023 A nenalezše tělo jeho, přišly, pravíce, že také vidění andělské viděly, kteříž praví, že by živ byl. 042 LUK 024 024 I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli. 042 LUK 024 025 Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili proroci. 042 LUK 024 026 Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu svou? 042 LUK 024 027 A počav od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla. 042 LUK 024 028 I přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti. 042 LUK 024 029 Ale přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal. 042 LUK 024 030 I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim. 042 LUK 024 031 I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak odnesl se od nich. 042 LUK 024 032 I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě, a když otvíral nám písma? 042 LUK 024 033 A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných těch jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli, 042 LUK 024 034 Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi. 042 LUK 024 035 I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba. 042 LUK 024 036 A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš u prostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám. 042 LUK 024 037 Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli. 042 LUK 024 038 I dí jim: Co se strašíte, a proč myšlení vstupují na srdce vaše? 042 LUK 024 039 Vizte ruce mé i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti. 042 LUK 024 040 A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy. 042 LUK 024 041 Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu co k jídlu? 042 LUK 024 042 A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi. 042 LUK 024 043 A vzav, pojedl před nimi, 042 LUK 024 044 A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v zákoně Mojžíšově a v prorocích i v žalmích o mně. 042 LUK 024 045 Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli písmům. 042 LUK 024 046 A řekl jim: Takť jest psáno, a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti, 042 LUK 024 047 A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma. 042 LUK 024 048 Vy pak jste svědkové toho. 042 LUK 024 049 A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti. 042 LUK 024 050 I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání. 042 LUK 024 051 I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe. 042 LUK 024 052 A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou. 042 LUK 024 053 A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen. # # BOOK 043 JOH John Jan 043 JOH 001 001 Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. 043 JOH 001 002 To bylo na počátku u Boha. 043 JOH 001 003 Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest. 043 JOH 001 004 V něm život byl, a život byl světlo lidí. 043 JOH 001 005 A to světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly. 043 JOH 001 006 Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan. 043 JOH 001 007 Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom světle, aby všickni uvěřili skrze něho. 043 JOH 001 008 Nebyl on to světlo, ale přišel, aby svědectví vydával o tom světle. 043 JOH 001 009 Tentoť byl to pravé světlo, kteréž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět. 043 JOH 001 010 Na světě byl, a svět skrze něho učiněn jest, ale svět ho nepoznal. 043 JOH 001 011 Do svého vlastního přišel, ale vlastní jeho nepřijali ho. 043 JOH 001 012 Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteříž věří ve jméno jeho, 043 JOH 001 013 Kteříž ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou. 043 JOH 001 014 A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce, ) plné milosti a pravdy. 043 JOH 001 015 Jan svědectví vydával o něm, a volal, řka: Tentoť jest, o němž jsem pravil, že po mně přišed, předšel mne; nebo přednější jest než já. 043 JOH 001 016 A z plnosti jeho my všickni vzali jsme, a to milost za milost. 043 JOH 001 017 Nebo zákon skrze Mojžíše dán jest, milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se. 043 JOH 001 018 Boha žádný nikdy neviděl; jednorozený ten Syn, kterýž jest v lůnu Otce, onť vypravil. 043 JOH 001 019 A totoť jest svědectví Janovo, když poslali Židé z Jeruzaléma kněží a Levíty, aby se ho otázali: Ty kdo jsi? 043 JOH 001 020 I vyznal a nezapřel, a vyznal: Že já nejsem Kristus. 043 JOH 001 021 I otázali se ho: Což pak? Eliáš jsi ty? I řekl: Nejsem. Jsi ten prorok? Odpověděl: Nejsem. 043 JOH 001 022 I řekli jemu: Kdožs pak? Ať odpověd dáme těm, kteříž nás poslali. Co pravíš sám o sobě? 043 JOH 001 023 Řekl: Já jsem hlas volajícího na poušti: Spravte cestu Páně, jakož pověděl Izaiáš prorok. 043 JOH 001 024 Ti pak, kteříž byli posláni, z farizeů byli. 043 JOH 001 025 I otázali se ho a řekli jemu: Proč tedy křtíš, jestliže ty nejsi Kristus, ani Eliáš, ani ten prorok? 043 JOH 001 026 Odpověděl jim Jan, řka: Já křtím vodou, ale u prostřed vás stojí, jehož vy neznáte. 043 JOH 001 027 Totoť jest ten, kterýž po mně přišed, předšel mne, u jehož obuvi já nejsem hoden rozvázati řeménka. 043 JOH 001 028 Toto v Betabaře stalo se za Jordánem, kdež Jan křtil. 043 JOH 001 029 Druhého dne uzřel Jan Ježíše, an jde k němu. I dí: Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa. 043 JOH 001 030 Tentoť jest, o kterémž jsem já pravil, že za mnou jde muž, kterýž mne předšel; nebo přednější jest než já. 043 JOH 001 031 A já jsem ho neznal, ale aby zjeven byl lidu Izraelskému, proto jsem já přišel, křtě vodou. 043 JOH 001 032 A svědectví vydal Jan, řka: Viděl jsem Ducha sstupujícího jako holubici s nebe, a zůstal na něm. 043 JOH 001 033 A já jsem ho neznal, ale kterýž mne poslal křtíti vodou, ten mi řekl: Nad kýmž uzříš Ducha sstupujícího a zůstávajícího na něm, tenť jest, kterýž křtí Duchem svatým. 043 JOH 001 034 A já jsem viděl, a svědectví jsem vydal, že on jest ten Syn Boží. 043 JOH 001 035 Druhého pak dne opět stál Jan, a z učedlníků jeho dva, 043 JOH 001 036 A uzřev Ježíše, an se prochází, řekl: Aj, Beránek Boží. 043 JOH 001 037 I slyšeli ho ti dva učedlníci mluvícího, a šli za Ježíšem. 043 JOH 001 038 I obrátiv se Ježíš, a uzřev je, ani jdou, dí jim: 043 JOH 001 039 Co hledáte? A oni řekli jemu: Rabbi, (což se vykládá: Mistře, ) kde bydlíš? 043 JOH 001 040 Dí jim: Poďte a vizte. I šli a viděli, kde bydlil, a zůstali u něho ten den; nebo bylo okolo desáté hodiny. 043 JOH 001 041 Byl Ondřej, bratr Šimona Petra, jeden z těch dvou, kteříž byli to slyšeli od Jana, a šli za ním. 043 JOH 001 042 I nalezl ten první bratra svého vlastního Šimona, a řekl mu: Nalezli jsme Mesiáše, což se vykládá Kristus. 043 JOH 001 043 I přivedl jej k Ježíšovi. A pohleděv naň Ježíš, dí: Ty jsi Šimon, syn Jonášův, ty slouti budeš Céfas, což se vykládá Petr. 043 JOH 001 044 Na druhý den chtěl Ježíš vyjíti do Galilee, i nalezl Filipa, a řekl jemu: Poď za mnou. 043 JOH 001 045 A byl Filip z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova. 043 JOH 001 046 Nalezl Filip Natanaele. I dí jemu: O kterémž psal Mojžíš v zákoně a proroci, nalezli jsme, Ježíše, syna Jozefova z Nazaréta. 043 JOH 001 047 I řekl jemu Natanael: A může z Nazaréta co dobrého býti? Řekl jemu Filip: Poď a viz. 043 JOH 001 048 Vida Ježíš Natanaele, an jde k němu, i dí o něm: Aj, právě Izraelitský, v němžto lsti není. 043 JOH 001 049 Řekl mu Natanael: Jakž ty mne znáš? Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Prvé než tě Filip zavolal, kdyžs byl pod fíkem, viděl jsem tebe. 043 JOH 001 050 Odpověděl Natanael a řekl jemu: Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi ten král Izraelský. 043 JOH 001 051 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Žeť jsem řekl: Viděl jsem tebe pod fíkem, věříš. Větší věci nad tyto uzříš. I dí mu: Amen, amen pravím vám: Od tohoto času uzříte nebe otevřené, a anděly Boží vstupující a sstupující na Syna člověka. 043 JOH 002 001 Třetího pak dne stala se svadba v Káni Galilejské, a byla matka Ježíšova tam. 043 JOH 002 002 A pozván jest také Ježíš i učedlníci jeho na tu svadbu. 043 JOH 002 003 Když se pak nedostalo vína, řekla matka Ježíšova jemu: Vína nemají. 043 JOH 002 004 Dí jí Ježíš: Co mně a tobě ženo? Ještě nepřišla hodina má. 043 JOH 002 005 Dí matka jeho služebníkům: Což by koli vám řekl, učiňte. 043 JOH 002 006 I bylo tu kamenných stoudví šest postaveno, podlé očišťování Židovského, beroucí v sebe jedna každá dvě neb tři míry. 043 JOH 002 007 Řekl jim Ježíš: Naplňte ty stoudve vodou. I naplnili je až do vrchu. 043 JOH 002 008 I dí jim: Nalévejtež již, a neste vrchnímu správci svadby. I nesli. 043 JOH 002 009 A jakž okusil vrchní správce svadby té vody, vínem učiněné, (nevěděl pak, odkud by bylo, ale služebníci věděli, kteříž vážili vodu, ) povolal ženicha ten vrchní správce, 043 JOH 002 010 A řekl mu: Každý člověk nejprvé dobré víno dává, a když by se hojně napili, tedy to, kteréž horší. Ty zachoval jsi víno dobré až dosavad. 043 JOH 002 011 To učinil Ježíš počátek divů v Káni Galilejské, a zjevil slávu svou. I uvěřili v něho učedlníci jeho. 043 JOH 002 012 Potom sstoupil do Kafarnaum, on i matka jeho, i bratří jeho, i učedlníci jeho, a pobyli tam nemnoho dní; 043 JOH 002 013 Nebo blízko byla velikanoc Židovská. I vstoupil Ježíš do Jeruzaléma. 043 JOH 002 014 A nalezl v chrámě prodavače volů a ovec i holubic, a penězoměnce sedící. 043 JOH 002 015 A udělav bič z provázků, všecky vyhnal z chrámu, i ovce i voly, a penězoměncům rozsypal peníze, a stoly zpřevracel. 043 JOH 002 016 A těm, kteříž holuby prodávali, řekl: Odneste tyto věci odsud, a nečiňte domu Otce mého domem kupeckým. 043 JOH 002 017 I rozpomenuli se učedlníci jeho, že psáno jest: Horlivost domu tvého snědla mne. 043 JOH 002 018 Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Jaké znamení nám ukážeš, že tyto věci činíš? 043 JOH 002 019 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Zrušte chrám tento, a ve třech dnech zase vzdělám jej. 043 JOH 002 020 I řekli Židé: Čtyřidceti a šest let dělán jest chrám tento, a ty ve třech dnech vzděláš jej? 043 JOH 002 021 Ale on mluvil o chrámu těla svého. 043 JOH 002 022 A protož když z mrtvých vstal, rozpomenuli se učedlníci jeho, že jim to byl pověděl. I uvěřili písmu a slovu, kteréž pověděl Ježíš. 043 JOH 002 023 A když byl v Jeruzalémě na velikunoc v den sváteční, mnozí uvěřili ve jméno jeho, vidouce divy jeho, kteréž činil. 043 JOH 002 024 Ale Ježíš nesvěřil sebe samého jim, proto že on znal všecky. 043 JOH 002 025 Aniž potřeboval, aby kdo svědectví vydával o člověku; nebo on věděl, co by bylo v člověku. 043 JOH 003 001 Byl pak člověk z farizeů, jménem Nikodém, kníže Židovské. 043 JOH 003 002 Ten přišel k Ježíšovi v noci, a řekl jemu: Mistře, víme, že jsi od Boha přišel mistr; nebo žádný nemůže těch divů činiti, kteréž ty činíš, leč by Bůh byl s ním. 043 JOH 003 003 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůž viděti království Božího. 043 JOH 003 004 Řekl jemu Nikodém: Kterak můž člověk naroditi se, starý jsa? Zdali může po druhé v život matky své vjíti a naroditi se? 043 JOH 003 005 Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího. 043 JOH 003 006 Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, duch jest. 043 JOH 003 007 Nediviž se, že jsem řekl tobě: Musíte se znovu zroditi. 043 JOH 003 008 Vítr, kam chce věje, a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud přichází, a kam jde. Takť jest každý, kdo se z Ducha narodil. 043 JOH 003 009 Odpověděl Nikodém a řekl jemu: Kterak mohou tyto věci býti? 043 JOH 003 010 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Ty jsi mistr v Izraeli, a toho neznáš? 043 JOH 003 011 Amen, amen pravím tobě: Že což víme, mluvíme, a což jsme viděli, svědčíme, ale svědectví našeho nepřijímáte. 043 JOH 003 012 Poněvadž zemské věci mluvil jsem vám, a nevěříte, kterak, budu-li vám praviti nebeské, uvěříte? 043 JOH 003 013 A jistě žádnýť nevstoupil v nebe, než ten, kterýž sstoupil s nebe, Syn člověka, kterýž jest v nebi. 043 JOH 003 014 A jakož Mojžíš povýšil hada na poušti, takť musí povýšen býti Syn člověka, 043 JOH 003 015 Aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. 043 JOH 003 016 Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. 043 JOH 003 017 Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho. 043 JOH 003 018 Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsouzen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 043 JOH 003 019 Totoť pak jest ten soud, že světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli světlo; nebo skutkové jejich byli zlí. 043 JOH 003 020 Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho. 043 JOH 003 021 Ale kdož činí pravdu, jde k světlu, aby zjeveni byli skutkové jeho, že v Bohu učiněni jsou. 043 JOH 003 022 Potom přišel Ježíš i učedlníci jeho do země Judské, a tu přebýval s nimi, a křtil. 043 JOH 003 023 A Jan také křtil v Enon, blízko Sálim, nebo byly tam vody mnohé. I přicházeli, a křtili se. 043 JOH 003 024 Nebo ještě Jan nebyl vsazen do žaláře. 043 JOH 003 025 Tedy vznikla otázka mezi učedlníky Janovými a Židy o očišťování. 043 JOH 003 026 I přišli k Janovi a řekli jemu: Mistře, ten kterýž byl s tebou za Jordánem, jemužs ty svědectví vydal, aj, on křtí, a všickni jdou k němu. 043 JOH 003 027 Odpověděl Jan a řekl: Nemůžť člověk vzíti ničeho, leč by jemu dáno bylo s nebe. 043 JOH 003 028 Vy sami svědkové jste mi, že jsem pověděl: Nejsem já Kristus, ale že jsem poslán před ním. 043 JOH 003 029 Kdož má nevěstu, ženichť jest, přítel pak ženicha, kterýž stojí a slyší ho, radostí raduje se pro hlas ženicha. Protož ta radost má naplněna jest. 043 JOH 003 030 Onť musí růsti, já pak menšiti se. 043 JOH 003 031 Kdožť s hůry přišel, nade všeckyť jest; kdož jest z země, zemskýť jest, a zemské věci mluví. Ten, kterýž s nebe přišel, nade všecky jest. 043 JOH 003 032 A což viděl a slyšel, toť svědčí, ale svědectví jeho žádný nepřijímá. 043 JOH 003 033 Kdož přijímá svědectví jeho, zpečetil to, že Bůh pravdomluvný jest. 043 JOH 003 034 Nebo ten, kteréhož Bůh poslal, slovo Boží mluví, nebo jemu ne v míru dává Bůh Ducha. 043 JOH 003 035 Otec miluje Syna, a všecko dal v ruku jeho. 043 JOH 003 036 Kdož věří v Syna, má život věčný; ale kdožť jest nevěřící Synu, neuzříť života, ale hněv Boží zůstává na něm. 043 JOH 004 001 A jakž poznal Pán, že slyšeli farizeové, že by Ježíš více učedlníků činil a křtil než Jan, 043 JOH 004 002 (Ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale učedlníci jeho, ) 043 JOH 004 003 Opustil Judstvo, a odšel opět do Galilee. 043 JOH 004 004 Musil pak jíti skrze Samaří. 043 JOH 004 005 I přišel k městu Samařskému, kteréž slove Sichar, vedlé popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému. 043 JOH 004 006 Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo okolo šesté hodiny. 043 JOH 004 007 I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréž řekl Ježíš: Dej mi píti. 043 JOH 004 008 Nebo učedlníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů. 043 JOH 004 009 I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.) 043 JOH 004 010 Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a kdo jest ten, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dal by tobě vody živé. 043 JOH 004 011 I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou? 043 JOH 004 012 Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho? 043 JOH 004 013 Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opět. 043 JOH 004 014 Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému. 043 JOH 004 015 Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, abych nežíznila, ani chodila sem vážiti. 043 JOH 004 016 Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přiď sem. 043 JOH 004 017 Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže. 043 JOH 004 018 Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla. 043 JOH 004 019 Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok. 043 JOH 004 020 Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdež náleží se modliti. 043 JOH 004 021 Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci. 043 JOH 004 022 Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest. 043 JOH 004 023 Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu. 043 JOH 004 024 Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti. 043 JOH 004 025 Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, kterýž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko. 043 JOH 004 026 Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou. 043 JOH 004 027 A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, a však žádný neřekl: Nač se ptáš, aneb proč mluvíš s ní? 043 JOH 004 028 I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem: 043 JOH 004 029 Poďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus? 043 JOH 004 030 Tedy vyšli z města, a přišli k němu. 043 JOH 004 031 Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez. 043 JOH 004 032 A on řekl jim: Jáť mám pokrm jísti, kteréhož vy nevíte. 043 JOH 004 033 Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti? 043 JOH 004 034 Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, kterýž mne poslal, a dokonal dílo jeho. 043 JOH 004 035 Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí svých, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni. 043 JOH 004 036 Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, radoval se spolu, i kdo žne. 043 JOH 004 037 Nebo v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, kdož rozsívá, a jiný, kterýž žne. 043 JOH 004 038 Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. Jiníť pracovali, a vy jste v jejich práce vešli. 043 JOH 004 039 Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč té ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila. 043 JOH 004 040 A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni. 043 JOH 004 041 A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho. 043 JOH 004 042 A ženě té řekli: Již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě spasitel světa, Kristus. 043 JOH 004 043 Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee. 043 JOH 004 044 Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že prorok v vlasti své v poctivosti není. 043 JOH 004 045 A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli k svátku. 043 JOH 004 046 Tedy opět přišel Ježíš do Kány Galilejské, kdež učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl. 043 JOH 004 047 Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati. 043 JOH 004 048 I řekl jemu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte. 043 JOH 004 049 Dí jemu ten královský služebník: Pane, podiž prvé, nežli umře syn můj. 043 JOH 004 050 Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil jemu Ježíš, a šel. 043 JOH 004 051 Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali, řkouce: Syn tvůj živ jest. 043 JOH 004 052 Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice. 043 JOH 004 053 Tedy poznal otec, že právě ta hodina byla, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken. 043 JOH 004 054 To opět druhý div učinil Ježíš, přišed z Judstva do Galilee. 043 JOH 005 001 Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma. 043 JOH 005 002 Byl pak v Jeruzalémě rybník bravný, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje. 043 JOH 005 003 Kdež leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody. 043 JOH 005 004 Nebo anděl jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. Protož kdož nejprvé sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl. 043 JOH 005 005 I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl. 043 JOH 005 006 Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti? 043 JOH 005 007 Odpověděl mu ten nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, ale když já jdu, jiný přede mnou sstupuje. 043 JOH 005 008 Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď. 043 JOH 005 009 A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. Byla pak sobota v ten den. 043 JOH 005 010 Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, nesluší tobě lože nositi. 043 JOH 005 011 Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď. 043 JOH 005 012 I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď? 043 JOH 005 013 Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě. 043 JOH 005 014 Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, aťby se něco horšího nepřihodilo. 043 JOH 005 015 Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil. 043 JOH 005 016 A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabiti, že to učinil v sobotu. 043 JOH 005 017 Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám. 043 JOH 005 018 Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu. 043 JOH 005 019 I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí. 043 JOH 005 020 Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky, abyste vy se divili. 043 JOH 005 021 Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje. 043 JOH 005 022 Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu. 043 JOH 005 023 Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal. 043 JOH 005 024 Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, kterýž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života. 043 JOH 005 025 Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, když mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou. 043 JOH 005 026 Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život v samém sobě. 043 JOH 005 027 A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest. 043 JOH 005 028 Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kterouž všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho. 043 JOH 005 029 A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu. 043 JOH 005 030 Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, kterýž mne poslal, Otcovy. 043 JOH 005 031 Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé. 043 JOH 005 032 Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně. 043 JOH 005 033 Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě. 043 JOH 005 034 Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli. 043 JOH 005 035 Onť byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste se na čas poradovati v světle jeho. 043 JOH 005 036 Ale já mám větší svědectví, než Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že mne Otec poslal. 043 JOH 005 037 A kterýž mne poslal, Otec, onť svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho neviděli. 043 JOH 005 038 A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož on poslal, tomu vy nevěříte. 043 JOH 005 039 Ptejte se na písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně. 043 JOH 005 040 Ale nechcete přijíti ke mně, abyste život měli. 043 JOH 005 041 Chvály od lidí nepřijímám. 043 JOH 005 042 Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě. 043 JOH 005 043 Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete. 043 JOH 005 044 Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte? 043 JOH 005 045 Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte. 043 JOH 005 046 Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; neb on o mně psal. 043 JOH 005 047 Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte? 043 JOH 006 001 Potom odšel Ježíš za moře Galilejské neb Tiberiadské. 043 JOH 006 002 A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými. 043 JOH 006 003 I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými. 043 JOH 006 004 Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský. 043 JOH 006 005 Tedy pozdvih očí Ježíš, a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito? 043 JOH 006 006 (Ale to řekl, pokoušeje ho; nebo on věděl, co by měl učiniti.) 043 JOH 006 007 Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal. 043 JOH 006 008 Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra: 043 JOH 006 009 Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé? 043 JOH 006 010 I řekl Ježíš: Rozkažte lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců. 043 JOH 006 011 Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž mnoho chtěli. 043 JOH 006 012 A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Zbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou. 043 JOH 006 013 I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z těch pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, kteříž jedli. 043 JOH 006 014 Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět. 043 JOH 006 015 Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný. 043 JOH 006 016 Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři. 043 JOH 006 017 A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim. 043 JOH 006 018 Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se. 043 JOH 006 019 A odplavivše se honů jako pětmecítma neb třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři, a přibližuje se k lodí. I báli se. 043 JOH 006 020 On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se. 043 JOH 006 021 I vzali ho na lodí ochotně, a hned lodí přiběhla k zemi, do kteréž se plavili. 043 JOH 006 022 Nazejtří zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili, 043 JOH 006 023 (Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdež byli jedli chléb, když díky učinil Pán, ) 043 JOH 006 024 Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše. 043 JOH 006 025 A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel? 043 JOH 006 026 Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne proto že jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste. 043 JOH 006 027 Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť potvrdil Bůh Otec. 043 JOH 006 028 Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží? 043 JOH 006 029 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal. 043 JOH 006 030 I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš? 043 JOH 006 031 Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti. 043 JOH 006 032 Tedy řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý. 043 JOH 006 033 Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe, a dává život světu. 043 JOH 006 034 I řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky. 043 JOH 006 035 Ježíš pak řekl jim: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy. 043 JOH 006 036 Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte. 043 JOH 006 037 Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven. 043 JOH 006 038 Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal. 043 JOH 006 039 Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych ničeho toho, což mi dal, neztratil, ale vzkřísil to v nejposlednější den. 043 JOH 006 040 A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. 043 JOH 006 041 I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb ten, kterýž jsem s nebe sstoupil. 043 JOH 006 042 A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil? 043 JOH 006 043 Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek. 043 JOH 006 044 Žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. 043 JOH 006 045 Psáno jest v prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně. 043 JOH 006 046 Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť viděl Otce. 043 JOH 006 047 Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný. 043 JOH 006 048 Jáť jsem ten chléb života. 043 JOH 006 049 Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli. 043 JOH 006 050 Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdož by koli jej jedl, neumřeť. 043 JOH 006 051 Jáť jsem ten chléb živý, kterýž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa. 043 JOH 006 052 Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může nám dáti tělo jísti? 043 JOH 006 053 I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě. 043 JOH 006 054 Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den. 043 JOH 006 055 Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj. 043 JOH 006 056 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm. 043 JOH 006 057 Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne. 043 JOH 006 058 Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky. 043 JOH 006 059 Toto mluvil v škole, uče v Kafarnaum. 043 JOH 006 060 Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest tato řeč. Kdo ji může slyšeti? 043 JOH 006 061 Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží? 043 JOH 006 062 Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prvé byl? 043 JOH 006 063 Duch jest, kterýž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch jsou a život jsou. 043 JOH 006 064 Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi. 043 JOH 006 065 I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by jemu bylo dáno od Otce mého. 043 JOH 006 066 A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více. 043 JOH 006 067 Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdaliž i vy chcete odjíti? 043 JOH 006 068 I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš. 043 JOH 006 069 A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého. 043 JOH 006 070 Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest. 043 JOH 006 071 A to řekl o Jidášovi Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti. 043 JOH 007 001 Potom pak chodil Ježíš po Galilei; nebo nechtěl býti v Judstvu, proto že ho hledali Židé zabiti. 043 JOH 007 002 A byl blízko svátek Židovský, stánků. 043 JOH 007 003 Tedy řekli jemu bratří jeho: Vyjdi odsud, a jdi do Judstva, ať i učedlníci tvoji vidí skutky tvé, kteréž činíš. 043 JOH 007 004 Nižádný zajisté v skrytě nic nedělá, kdož chce vidín býti. Protož ty, činíš-li takové věci, zjev se světu. 043 JOH 007 005 Nebo ani bratří jeho nevěřili v něho. 043 JOH 007 006 I dí jim Ježíš: Čas můj ještě nepřišel, ale čas váš vždycky jest hotov. 043 JOH 007 007 Nemůžeť vás svět nenáviděti, ale mneť nenávidí; nebo já svědectví vydávám o něm, že skutkové jeho zlí jsou. 043 JOH 007 008 Jděte vy k svátku tomuto. Jáť ještě nepůjdu k svátku tomuto, nebo čas můj se ještě nenaplnil. 043 JOH 007 009 To pak pověděv jim, zůstal v Galilei. 043 JOH 007 010 A když odešli bratří jeho, tehdy i on šel k svátku, ne zjevně, ale jako ukrytě. 043 JOH 007 011 Židé pak hledali ho v svátek, a pravili: Kde jest onen? 043 JOH 007 012 A mnoho řečí bylo o něm v zástupu. Nebo někteří pravili, že dobrý jest, a jiní pravili: Není, ale svodí zástup. 043 JOH 007 013 Žádný však o něm nemluvil zjevně pro bázeň Židů. 043 JOH 007 014 Když pak již polovici svátku se vykonalo, vstoupil Ježíš do chrámu, a učil. 043 JOH 007 015 I divili se Židé, řkouce: Kterak tento písmo umí, neučiv se? 043 JOH 007 016 Odpověděl jim Ježíš a řekl: Mé učení neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal. 043 JOH 007 017 Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jest-li to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe. 043 JOH 007 018 Kdoť sám od sebe mluví, chvály své vlastní hledá, ale kdož hledá chvály toho, kterýž ho poslal, tenť pravdomluvný jest, a nepravosti v něm není. 043 JOH 007 019 Však Mojžíš dal vám zákon, a žádný z vás neplní zákona. Proč mne hledáte zamordovati? 043 JOH 007 020 Odpověděl zástup a řekl: Ďábelství máš. Kdo tě hledá zamordovati? 043 JOH 007 021 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Jeden skutek učinil jsem, a všickni se tomu divíte. 043 JOH 007 022 Však Mojžíš vydal vám obřízku, (ne že by z Mojžíše byla, ale z otců, ) a v sobotu obřezujete člověka. 043 JOH 007 023 Poněvadž člověk obřízku přijímá v sobotu, aby nebyl rušen zákon Mojžíšův, proč se na mne hněváte, že jsem celého člověka uzdravil v sobotu? 043 JOH 007 024 Nesuďte podlé osoby, ale spravedlivý soud suďte. 043 JOH 007 025 Tedy někteří z Jeruzalémských pravili: Zdaliž toto není ten, kteréhož hledají zabiti? 043 JOH 007 026 A aj, svobodně mluví a nic mu neříkají. Zdali již právě poznali knížata, že tento jest právě Kristus? 043 JOH 007 027 Ale o tomto víme, odkud jest, Kristus pak když přijde, žádný nebude věděti, odkud by byl. 043 JOH 007 028 I volal Ježíš v chrámě, uče a řka: I mne znáte, i odkud jsem, víte. A nepřišelť jsem sám od sebe, ale jestiť pravdomluvný ten, kterýž mne poslal, jehož vy neznáte. 043 JOH 007 029 Ale já znám jej, nebo od něho jsem, a on mne poslal. 043 JOH 007 030 I hledali ho jíti, ale žádný nevztáhl ruky na něho, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho. 043 JOH 007 031 Z zástupu pak mnozí uvěřili v něho, a pravili: Kristus když přijde, zdali více divů činiti bude nad ty, kteréž tento činí? 043 JOH 007 032 Slyšeli pak farizeové zástup, an o něm takové věci rozmlouvá, i poslali farizeové a přední kněží služebníky, aby jej jali. 043 JOH 007 033 Tedy řekl jim: Ještě maličký čas jsem s vámi, potom odejdu k tomu, kterýž mne poslal. 043 JOH 007 034 Hledati mne budete, ale nenaleznete, a kdež já budu, vy nemůžte přijíti. 043 JOH 007 035 I řekli Židé k sobě vespolek: Kam tento půjde, že my ho nenalezneme? Zdali v rozptýlení pohanů půjde, a bude učiti pohany? 043 JOH 007 036 Jaká jest to řeč, kterouž promluvil: Hledati mne budete, ale nenaleznete, a kdež já budu, vy nemůžete přijíti? 043 JOH 007 037 V poslední pak den ten veliký svátku toho, stál Ježíš a volal, řka: Žízní-li kdo, poď ke mně, a napí se. 043 JOH 007 038 Kdož věří ve mne, jakož dí písmo, řeky z břicha jeho poplynou vody živé. 043 JOH 007 039 (A to řekl o Duchu, kteréhož měli přijíti věřící v něho; nebo ještě nebyl dán Duch svatý, proto že ještě Ježíš nebyl oslaven.) 043 JOH 007 040 Tedy mnozí z zástupu uslyševše tu řeč, pravili: Tentoť jest právě prorok ten. 043 JOH 007 041 Jiní pravili: Tentoť jest Kristus. Ale někteří pravili: Zdaliž z Galilee přijde Kristus? 043 JOH 007 042 Zdaž nepraví písmo, že z semene Davidova a z Betléma městečka, kdež býval David, přijíti má Kristus? 043 JOH 007 043 A tak různice v zástupu stala se pro něj. 043 JOH 007 044 Někteří pak z nich chtěli ho jíti, ale žádný nevztáhl ruky na něj. 043 JOH 007 045 Tedy přišli služebníci k předním kněžím a k farizeům, kteříž řekli jim: Proč jste ho nepřivedli? 043 JOH 007 046 Odpověděli ti služebníci: Nikdy tak člověk nemluvil, jako tento člověk. 043 JOH 007 047 I odpověděli jim farizeové: Zdali i vy jste svedeni? 043 JOH 007 048 Zdaliž kdo z knížat uvěřil v něho aneb z farizeů? 043 JOH 007 049 Než zástup ten, kterýž nezná zákona. Zlořečeníť jsou. 043 JOH 007 050 I dí jim Nikodém, ten kterýž byl přišel k němu v noci, byv jeden z nich: 043 JOH 007 051 Zdali zákon náš soudí člověka, leč prvé uslyší od něho a zví, co by činil? 043 JOH 007 052 Odpověděli a řekli jemu: Nejsi-li i ty Galilejský? Ptej se a viz, žeť prorok z Galilee nepovstal. 043 JOH 007 053 I šel jeden každý do domu svého. 043 JOH 008 001 Ježíš pak odšel na horu Olivetskou. 043 JOH 008 002 Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. I posadiv se, učil je. 043 JOH 008 003 I přivedli k němu zákonníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou, a postavivše ji v prostředku, 043 JOH 008 004 Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila. 043 JOH 008 005 A v zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš? 043 JOH 008 006 A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi. 043 JOH 008 007 A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem. 043 JOH 008 008 A opět schýliv se, psal na zemi. 043 JOH 008 009 A oni uslyševše to, a v svědomích svých obvinění byvše, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a ta žena u prostřed stojeci. 043 JOH 008 010 A pozdvih se Ježíš, a žádného neviděv, než tu ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil? 043 JOH 008 011 Kteráž řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více. 043 JOH 008 012 Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života. 043 JOH 008 013 I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé. 043 JOH 008 014 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel, a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, aneb kam jdu. 043 JOH 008 015 Vy podlé těla soudíte, já nesoudím žádného. 043 JOH 008 016 A bychť pak i já soudil, soud můj jest pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec. 043 JOH 008 017 A v zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest. 043 JOH 008 018 Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec. 043 JOH 008 019 Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste. 043 JOH 008 020 Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho. 043 JOH 008 021 I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu svém zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti. 043 JOH 008 022 I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti? 043 JOH 008 023 I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto. 043 JOH 008 024 Protož jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších svých. 043 JOH 008 025 I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což z počátku pravím vám. 043 JOH 008 026 Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě. 043 JOH 008 027 Ale neporozuměli, že by o Otci pravil jim. 043 JOH 008 028 Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, tak mluvím. 043 JOH 008 029 A ten, kterýž mne poslal, se mnou jest. Neopustilť mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky. 043 JOH 008 030 Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho. 043 JOH 008 031 Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete. 043 JOH 008 032 A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí. 043 JOH 008 033 I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: že svobodní budete? 043 JOH 008 034 Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha. 043 JOH 008 035 A služebník nezůstává v domě na věky; Syn zůstává na věky. 043 JOH 008 036 Protož jestližeť vás Syn vysvobodí, právě svobodní budete. 043 JOH 008 037 Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabiti; nebo řeč má nemá místa u vás. 043 JOH 008 038 Já, což jsem viděl u Otce svého, mluvím; i vy tedy, co jste viděli u otce svého, činíte. 043 JOH 008 039 Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy. 043 JOH 008 040 Ale nyní hledáte mne zabiti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť Abraham nečinil. 043 JOH 008 041 Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, Boha. 043 JOH 008 042 Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal. 043 JOH 008 043 Proč mluvení mého nechápáte? Proto že slyšeti nemůžete řeči mé. 043 JOH 008 044 Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce svého chcete činiti. On byl vražedlník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži. 043 JOH 008 045 Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi. 043 JOH 008 046 Kdo z vás uviní mne z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte? 043 JOH 008 047 Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste. 043 JOH 008 048 Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš? 043 JOH 008 049 Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili. 043 JOH 008 050 Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí. 043 JOH 008 051 Amen, amen pravím, vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzří na věky. 043 JOH 008 052 Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky. 043 JOH 008 053 Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli. Kým ty se činíš? 043 JOH 008 054 Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť Otec můj, kterýž mne chválí, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest. 043 JOH 008 055 Ale nepoznali jste ho, já pak jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám. 043 JOH 008 056 Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se. 043 JOH 008 057 Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl? 043 JOH 008 058 Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prvé nežli Abraham byl, já jsem. 043 JOH 008 059 I zchápali kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak odšel. 043 JOH 009 001 A pomíjeje, uzřel člověka slepého od narození. 043 JOH 009 002 I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Mistře, kdo zhřešil, tento-li, čili rodičové jeho, že se slepý narodil? 043 JOH 009 003 Odpověděl Ježíš: Ani tento zhřešil, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm. 043 JOH 009 004 Jáť musím dělati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest. Přicházíť noc, když žádný nebude moci dělati. 043 JOH 009 005 Dokudž jsem na světě, světlo jsem světa. 043 JOH 009 006 To pověděv, plinul na zemi, a učinil bláto z sliny, i pomazal tím blátem oči slepého. 043 JOH 009 007 A řekl jemu: Jdi, umej se v rybníku Siloe, což se vykládá: Poslaný. A on šel a umyl se, i přišel, vida. 043 JOH 009 008 Sousedé pak a ti, kteříž jej prvé vídali slepého, řekli: Není-liž toto ten, kterýž sedával a žebrával? 043 JOH 009 009 Jiní pravili, že ten jest, a jiní, že jest podoben k němu. Ale on pravil: Já jsem. 043 JOH 009 010 Tedy řekli jemu: Kterak jsou otevříny oči tvé? 043 JOH 009 011 On odpověděl a řekl: Člověk ten, kterýž slove Ježíš, bláto učinil, a pomazal očí mých, a řekl mi: Jdi k rybníku Siloe, a umej se. I odšed a umyv se, prohlédl jsem. 043 JOH 009 012 I řekli jemu: Kde jest ten? Řekl: Nevím. 043 JOH 009 013 Tedy přivedli toho, kterýž někdy byl slepý, k farizeům. 043 JOH 009 014 Byla pak sobota, když Ježíš učinil bláto, a otevřel oči jeho. 043 JOH 009 015 I otázali se ho opět i farizeové, kterak by prozřel. On pak řekl jim: Bláto položil na oči mé, a umyl jsem se, i vidím. 043 JOH 009 016 Tedy někteří z farizeů řekli: Ten člověk není z Boha, nebo neostříhá soboty. Jiní pravili: Kterak může člověk hříšný takové divy činiti? I byla různice mezi nimi. 043 JOH 009 017 Řekli opět slepému: Co ty o něm pravíš, poněvadž otevřel oči tvé? A on řekl: Že prorok jest. 043 JOH 009 018 I nevěřili Židé o něm, by slepý býval a prozřel, až povolali rodičů toho, kterýž byl prozřel. 043 JOH 009 019 A otázali se jich, řkouce: Jest-li tento syn váš, o kterémž vy pravíte, že by se slepý narodil? Kterakž pak nyní vidí? 043 JOH 009 020 Odpověděli jim rodičové jeho a řekli: Vímeť, že tento jest syn náš, a že se slepý narodil. 043 JOH 009 021 Ale kterak nyní vidí, nevíme; aneb kdo otevřel oči jeho, myť nevíme. Máť léta, ptejte se ho, on sám za sebe mluviti bude. 043 JOH 009 022 Tak mluvili rodičové jeho, že se báli Židů; nebo již tak byli uložili Židé, aby, kdož by ho koli vyznal Kristem, vyobcován byl ze školy. 043 JOH 009 023 Protož řekli rodičové jeho: Máť léta, ptejte se jeho. 043 JOH 009 024 Tedy zavolali po druhé člověka toho, kterýž býval slepý, a řekli jemu: Vzdej chválu Bohu. My víme, že člověk ten hříšník jest. 043 JOH 009 025 I odpověděl on a řekl: Jest-li hříšník, nevím, než to vím, že byv slepý, nyní vidím. 043 JOH 009 026 I řekli jemu opět: Coť učinil? Kterak otevřel oči tvé? 043 JOH 009 027 Odpověděl jim: Již jsem vám pověděl, a neslyšeli jste? Což opět chcete slyšeti? Zdaliž i vy chcete učedlníci jeho býti? 043 JOH 009 028 I zlořečili jemu a řekli: Ty jsi učedlník jeho, ale my jsme Mojžíšovi učedlníci. 043 JOH 009 029 My víme, že Mojžíšovi mluvil Bůh, tento pak nevíme, odkud jest. 043 JOH 009 030 Odpověděl ten člověk a řekl jim: Toť jest jistě divná věc, že vy nevíte, odkud jest, a otevřel oči mé. 043 JOH 009 031 Víme pak, že Bůh hříšníků neslyší, ale kdo by ctitel Boží byl, a vůli jeho činil, tohoť slyší. 043 JOH 009 032 Od věků není slýcháno, aby kdo otevřel oči slepého narozeného. 043 JOH 009 033 Byť tento nebyl od Boha, nemohlť by nic učiniti. 043 JOH 009 034 Odpověděli a řekli jemu: Ty jsi všecken se v hříších narodil, a ty nás učíš? I vyhnali jej ven. 043 JOH 009 035 Uslyšel pak Ježíš, že jej vyhnali ven. A když jej nalezl, řekl jemu: Věříš-liž ty v Syna Božího? 043 JOH 009 036 Odpověděl on a řekl: I kdož jest, Pane, abych věřil v něho? 043 JOH 009 037 I řekl jemu Ježíš: I viděl jsi ho, a kterýž mluví s tebou, onť jest. 043 JOH 009 038 A on řekl: Věřím, Pane, a klaněl se jemu. 043 JOH 009 039 I řekl jemu Ježíš: Na soud přišel jsem já na tento svět, aby ti, kteříž nevidí, viděli, a ti, kteříž vidí, aby slepí byli. 043 JOH 009 040 I uslyšeli to někteří z farizeů, kteříž s ním byli, a řekli jemu: Zdali i my slepí jsme? 043 JOH 009 041 Řekl jim Ježíš: Byste slepí byli, hříchu byste neměli; ale nyní pravíte: Vidíme, protož hřích váš zůstává. 043 JOH 010 001 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr. 043 JOH 010 002 Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí. 043 JOH 010 003 Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je. 043 JOH 010 004 A jakž ovce své vlastní vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho. 043 JOH 010 005 Cizího pak nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasu cizích. 043 JOH 010 006 To podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil. 043 JOH 010 007 Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dvéře ovcí. 043 JOH 010 008 Všickni, kolikž jich koli přede mnou příšlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšeli jich ovce. 043 JOH 010 009 Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne. 043 JOH 010 010 Zloděj nepřichází, než aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně měly. 043 JOH 010 011 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce. 043 JOH 010 012 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce. 043 JOH 010 013 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce. 043 JOH 010 014 Já jsem ten dobrý pastýř, a známť své, a znajíť mne mé. 043 JOH 010 015 Jakož mne zná Otec, a já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce. 043 JOH 010 016 A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivesti; nebo hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř. 043 JOH 010 017 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal. 043 JOH 010 018 Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázaní vzal jsem od Otce svého. 043 JOH 010 019 Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči. 043 JOH 010 020 A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte? 043 JOH 010 021 Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati? 043 JOH 010 022 Bylo pak posvícení v Jeruzalémě, a zima byla. 043 JOH 010 023 I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově. 043 JOH 010 024 Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš: Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně. 043 JOH 010 025 Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně. 043 JOH 010 026 Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl. 043 JOH 010 027 Ovceť mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne. 043 JOH 010 028 A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé. 043 JOH 010 029 Otec můj, kterýž mi je dal, větší jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého. 043 JOH 010 030 Já a Otec jedno jsme. 043 JOH 010 031 Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali. 043 JOH 010 032 Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne? 043 JOH 010 033 Odpověděli jemu Židé, řkouce. Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem. 043 JOH 010 034 Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste. 043 JOH 010 035 Poněvadž ty nazval bohy, k nimž řeč Boží stala se, a nemůže zrušeno býti písmo, 043 JOH 010 036 Mně pak, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte: Rouháš se, že jsem řekl: Syn Boží jsem? 043 JOH 010 037 Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi. 043 JOH 010 038 Pakliť činím, byste pak mně nevěřili, skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm. 043 JOH 010 039 Tedy opět hledali ho jíti, ale vyšel z rukou jejich. 043 JOH 010 040 I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprvé Jan křtil, a pozůstal tam. 043 JOH 010 041 I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo. 043 JOH 010 042 A mnozí tam uvěřili v něho. 043 JOH 011 001 Byl pak nemocen nějaký Lazar z Betany, z městečka Marie a Marty, sestry její. 043 JOH 011 002 A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí, a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejíž bratr Lazar byl nemocen. 043 JOH 011 003 Tedy poslaly k němu ty sestry, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest. 043 JOH 011 004 A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta není k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni. 043 JOH 011 005 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara. 043 JOH 011 006 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, tedy pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl. 043 JOH 011 007 Potom pak dí učedlníkům: Poďme zase do Judstva. 043 JOH 011 008 Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a zase tam chceš jíti? 043 JOH 011 009 Odpověděl Ježíš: Zdaliž není dvanácte hodin za den? Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí. 043 JOH 011 010 Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm. 043 JOH 011 011 To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil. 043 JOH 011 012 I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude. 043 JOH 011 013 Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil. 043 JOH 011 014 Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel. 043 JOH 011 015 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale poďme k němu. 043 JOH 011 016 I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Poďme i my, abychom zemřeli s ním. 043 JOH 011 017 Přišel tedy Ježíš, a nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného. 043 JOH 011 018 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte. 043 JOH 011 019 Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Marii, aby je těšili pro bratra jejich. 043 JOH 011 020 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla. 043 JOH 011 021 I řekla Marta Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel. 043 JOH 011 022 Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh. 043 JOH 011 023 Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj. 043 JOH 011 024 Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější. 043 JOH 011 025 Řekl jí Ježíš: já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude. 043 JOH 011 026 A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu? 043 JOH 011 027 Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět. 043 JOH 011 028 A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe. 043 JOH 011 029 Ona jakž uslyšela, vstala rychle, a šla k němu. 043 JOH 011 030 Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta. 043 JOH 011 031 Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě, a těšili ji, viděvše Marii, že rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala. 043 JOH 011 032 Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, řkuci jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel. 043 JOH 011 033 Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se. 043 JOH 011 034 A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, poď a pohleď. 043 JOH 011 035 I zaplakal Ježíš. 043 JOH 011 036 Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval! 043 JOH 011 037 Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti aby tento neumřel? 043 JOH 011 038 Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni. 043 JOH 011 039 Dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest. 043 JOH 011 040 Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží. 043 JOH 011 041 Tedy zdvihli kámen, kdež byl ten mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl zhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel. 043 JOH 011 042 Já zajisté vím, že mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal. 043 JOH 011 043 A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, poď ven. 043 JOH 011 044 I vyšel ten, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde. 043 JOH 011 045 Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Marii, viděvše, co učinil Ježíš, uvěřili v něho. 043 JOH 011 046 Někteří pak z nich odešli k farizeům, a pověděli jim, co učinil Ježíš. 043 JOH 011 047 I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Nebo tento člověk divy mnohé činí. 043 JOH 011 048 Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid. 043 JOH 011 049 Jeden pak z nich, Kaifáš, nejvyšším knězem byv toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte, 043 JOH 011 050 Aniž přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul. 043 JOH 011 051 Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že měl Ježíš umříti za tento národ. 043 JOH 011 052 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno. 043 JOH 011 053 Protož od toho dne radu společně drželi, aby jej zabili. 043 JOH 011 054 Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny blízko pouště, do města, kteréž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými. 043 JOH 011 055 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili. 043 JOH 011 056 I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku? 043 JOH 011 057 Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali. 043 JOH 012 001 Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdež byl Lazar ten, kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých. 043 JOH 012 002 I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s ním. 043 JOH 012 003 Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti. 043 JOH 012 004 Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi: 043 JOH 012 005 Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým? 043 JOH 012 006 To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil. 043 JOH 012 007 Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřbu mého zachovala to. 043 JOH 012 008 Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete. 043 JOH 012 009 Zvěděl pak zástup veliký z Židů, že by tu byl. I přišli, ne pro Ježíše toliko, ale také aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých. 043 JOH 012 010 Radili se pak přední kněží, aby i Lazara zamordovali. 043 JOH 012 011 Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše. 043 JOH 012 012 Nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma, 043 JOH 012 013 Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Hosanna, požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně, král Izraelský. 043 JOH 012 014 I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest: 043 JOH 012 015 Neboj se, dcero Sionská, aj, král tvůj béře se, na oslátku sedě. 043 JOH 012 016 Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho sprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že to psáno bylo o něm, a že jemu to učinili. 043 JOH 012 017 Vydával pak svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu, a vzkřísil jej z mrtvých. 043 JOH 012 018 Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil. 043 JOH 012 019 Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte-li, že nic neprospíváte? Aj, svět postoupil po něm. 043 JOH 012 020 Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek. 043 JOH 012 021 Ti tedy přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti. 043 JOH 012 022 Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak zase a Filip pověděli Ježíšovi. 043 JOH 012 023 A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať hodina, aby oslaven byl Syn člověka. 043 JOH 012 024 Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese. 043 JOH 012 025 Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí. 043 JOH 012 026 Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec. 043 JOH 012 027 Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této. 043 JOH 012 028 Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe: I oslavil jsem, i ještě oslavím. 043 JOH 012 029 Ten pak zástup, kterýž tu stál a slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil. 043 JOH 012 030 Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás. 043 JOH 012 031 Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven. 043 JOH 012 032 A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě. 043 JOH 012 033 (To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.) 043 JOH 012 034 Odpověděl jemu zástup: My jsme slýchali z zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka? 043 JOH 012 035 Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas světlo s vámi jest. Choďte, dokud světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde. 043 JOH 012 036 Dokud světlo máte, věřte v světlo, abyste synové světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi. 043 JOH 012 037 A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však neuvěřili v něho, 043 JOH 012 038 Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu, a rámě Páně komu jest zjeveno? 043 JOH 012 039 Protoť nemohli věřiti, že opět Izaiáš řekl: 043 JOH 012 040 Oslepil oči jejich, a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli, a srdcem nerozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil. 043 JOH 012 041 To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho, a mluvil o něm. 043 JOH 012 042 A ačkoli mnozí i z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali, aby ze školy nebyli vyobcování. 043 JOH 012 043 Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží. 043 JOH 012 044 Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, kterýž mne poslal. 043 JOH 012 045 A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal. 043 JOH 012 046 Já světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal. 043 JOH 012 047 A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasil svět. 043 JOH 012 048 Kdož mnou pohrdá, a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den. 043 JOH 012 049 Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, kterýž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti. 043 JOH 012 050 A vím, že přikázaní jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím. 043 JOH 013 001 Před svátkem pak velikonočním, věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel z tohoto světa k Otci, milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval. 043 JOH 013 002 A když večeřeli, (a ďábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil, ) 043 JOH 013 003 Věda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal, a že od Boha vyšel a k Bohu jde, 043 JOH 013 004 Vstal od večeře, a složil roucho, a vzav rouchu, přepásal se. 043 JOH 013 005 Potom nalil vody do medenice, i počal umývati nohy učedlníků a vytírati rouchou, kterouž byl přepásán. 043 JOH 013 006 Tedy přišel k Šimonovi Petrovi, a on řekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti? 043 JOH 013 007 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím, ty nevíš nyní, ale potom zvíš. 043 JOH 013 008 Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liť tebe, nebudeš míti dílu se mnou. 043 JOH 013 009 Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu. 043 JOH 013 010 Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čisti jste, ale ne všickni. 043 JOH 013 011 Nebo věděl o zrádci svém; protož řekl: Ne všickni čisti jste. 043 JOH 013 012 Když pak umyl nohy jejich, a vzal roucho své, posadiv se za stůl zase, řekl jim: Víte-liž, co jsem učinil vám? 043 JOH 013 013 Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté. 043 JOH 013 014 Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati. 043 JOH 013 015 Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy činili. 043 JOH 013 016 Amen, amen pravím vám: Není služebník větší nad pána svého, ani posel větší nežli ten, kdož jej poslal. 043 JOH 013 017 Znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti. 043 JOH 013 018 Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musíť se naplniti písmo: Ten, kdož jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své. 043 JOH 013 019 Nyní pravím, vám, prvé než by se stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem. 043 JOH 013 020 Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal. 043 JOH 013 021 A to pověděv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvědčil, řka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí. 043 JOH 013 022 Tedy učedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil. 043 JOH 013 023 Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových, kterýž zpolehl na klíně jeho, ten, jehož miloval Ježíš. 043 JOH 013 024 Protož tomu návěští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o němž praví. 043 JOH 013 025 A on odpočívaje na prsech Ježíšových, řekl jemu: Pane, kdo jest? 043 JOH 013 026 Odpověděl Ježíš: Ten jest, komuž já omočené skyvy chleba podám. A omočiv skyvu chleba, podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. 043 JOH 013 027 A hned po té skyvě chleba vstoupil do něho satan. I řekl jemu Ježíš: Co činíš, čiň spěšně. 043 JOH 013 028 Tomu pak žádný z přísedících nerozuměl, k čemu by jemu to řekl. 043 JOH 013 029 Nebo někteří se domnívali, poněvadž Jidáš měšec měl, že by jemu řekl Ježíš: Nakup těch věcí, kterýchž jest nám potřebí k svátku, aneb aby něco chudým dal. 043 JOH 013 030 A on vzav skyvu chleba, hned vyšel, A byla noc. 043 JOH 013 031 Když pak on vyšel, dí Ježíš: Nyníť oslaven jest Syn člověka, a Bůh oslaven jest v něm. 043 JOH 013 032 A poněvadž Bůh oslaven jest v něm, i Bůh oslaví jej sám v sobě, a to hned oslaví jej. 043 JOH 013 033 Synáčkové, ještě maličko s vámi jsem. Hledati mne budete, ale jakož jsem řekl Židům: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti, i vám pravím nyní. 043 JOH 013 034 Přikázaní nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, abyste i vy milovali jeden druhého. 043 JOH 013 035 Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým. 043 JOH 013 036 Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpověděl mu Ježíš: Kam jdu, nemůžeš ty nyní jíti za mnou, ale půjdeš potom. 043 JOH 013 037 Dí jemu Petr: Pane, proč bych nemohl nyní jíti za tebou? Duši svou za tebe položím. 043 JOH 013 038 Odpověděl jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen, amen pravím tobě: Nezazpíváť kohout, až mne třikrát zapříš. 043 JOH 014 001 Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte. 043 JOH 014 002 V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám. 043 JOH 014 003 Jduť, abych vám připravil místo. A když odejdu, a připravím vám místo, zase přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli. 043 JOH 014 004 A kam já jdu, víte, i cestu víte. 043 JOH 014 005 Dí jemu Tomáš: Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak můžeme cestu věděti? 043 JOH 014 006 Dí jemu Ježíš: Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne. 043 JOH 014 007 Byste znali mne, také i Otce mého znali byste; a již nyní jej znáte, a viděli jste ho. 043 JOH 014 008 Řekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostiť jest nám. 043 JOH 014 009 Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterakž ty pravíš: Ukaž nám Otce? 043 JOH 014 010 Nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, onť činí skutky. 043 JOH 014 011 Věřtež mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; aneb aspoň pro ty samy skutky věřte mi. 043 JOH 014 012 Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a větší nad ty činiti bude; nebo já jdu k Otci svému. 043 JOH 014 013 A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl Otec v Synu. 043 JOH 014 014 Budete-li zač prositi ve jménu mém, jáť učiním. 043 JOH 014 015 Milujete-li mne, přikázaní mých ostříhejte. 043 JOH 014 016 A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky, 043 JOH 014 017 Toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, neboť u vás přebývá, a v vás bude. 043 JOH 014 018 Neopustímť vás sirotků, přijduť k vám. 043 JOH 014 019 Ještě maličko, a svět mne více neuzří, ale vy uzříte mne; nebo já živ jsem, i vy živi budete. 043 JOH 014 020 V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém, a vy ve mně, a já v vás. 043 JOH 014 021 Kdož by měl přikázaní má, a ostříhal jich, onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati, a zjevím jemu samého sebe. 043 JOH 014 022 Řekl jemu Judas, ne onen Iškariotský: Pane, jakž jest to, že sebe nám zjeviti chceš, a ne světu? 043 JOH 014 023 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme. 043 JOH 014 024 Kdožť nemiluje mne, slov mých neostříhá; a slovo, kteréž slyšíte, neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo. 043 JOH 014 025 Toto mluvil jsem vám, u vás přebývaje. 043 JOH 014 026 Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu, a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám. 043 JOH 014 027 Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj. 043 JOH 014 028 Slyšeli jste, že já řekl jsem vám: Jdu, a zase přijdu k vám. Kdybyste mne milovali, radovali byste se jistě, že jsem řekl: Jdu k Otci; nebo Otec větší jest nežli já. 043 JOH 014 029 A nyní pověděl jsem vám, prvé než by se stalo, abyste, když se stane, uvěřili. 043 JOH 014 030 Již nemnoho mluviti budu s vámi; neboť jde kníže tohoto světa, ale nemáť nic na mně. 043 JOH 014 031 Ale aby poznal svět, že miluji Otce, a jakož mi přikázal Otec, tak činím. Vstaňte, poďme odtud. 043 JOH 015 001 Já jsem ten vinný kmen pravý, a Otec můj vinař jest. 043 JOH 015 002 Každou ratolest, kteráž ve mně nenese ovoce, odřezuje, a každou, kteráž nese ovoce, čistí, aby hojnější ovoce nesla. 043 JOH 015 003 Již vy čisti jste pro řeč, kterouž jsem mluvil vám. 043 JOH 015 004 Zůstaňtež ve mně, a já v vás. Jakož ratolest nemůže nésti ovoce sama od sebe, nezůstala-li by při kmenu, takž ani vy, leč zůstanete ve mně. 043 JOH 015 005 Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti. 043 JOH 015 006 Nezůstal-li by kdo ve mně, vyvržen bude ven jako ratolest, a uschneť, a budouť sebrány, a na oheň uvrženy, a shoříť. 043 JOH 015 007 Zůstanete-li ve mně, a slova má zůstanou-liť v vás, což byste koli chtěli, proste, a staneť se vám. 043 JOH 015 008 V tomť bývá oslaven Otec můj, když ovoce nesete hojné, a budete moji učedlníci. 043 JOH 015 009 Jakož miloval mne Otec, i já miloval jsem vás. Zůstaňtež v milování mém. 043 JOH 015 010 Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v mém milování, jakož i já přikázaní Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho milování. 043 JOH 015 011 Toto mluvil jsem vám, aby radost má zůstávala v vás, a radost vaše byla plná. 043 JOH 015 012 Totoť jest přikázaní mé, abyste se milovali vespolek, jako já miloval jsem vás. 043 JOH 015 013 Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své. 043 JOH 015 014 Vy přátelé moji jste, učiníte-li to, což já přikazuji vám. 043 JOH 015 015 Nebudu vás více nazývati služebníky, nebo služebník neví, co by činil pán jeho. Ale vás jsem nazval přátely, nebo všecko, což jsem koli slyšel od Otce svého, oznámil jsem vám. 043 JOH 015 016 Ne vy jste mne vyvolili, ale já jsem vás vyvolil, a postavil, abyste šli a ovoce přinesli, a ovoce vaše aby zůstalo, aby zač byste koli prosili Otce ve jménu mém, dal vám. 043 JOH 015 017 Toto přikazuji vám, abyste se milovali vespolek. 043 JOH 015 018 Jestližeť vás svět nenávidí, víte, žeť mne prvé než vás v nenávisti měl. 043 JOH 015 019 Byste byli z světa, svět, což jest jeho, miloval by; že pak nejste z světa, ale já z světa vyvolil jsem vás, protož vás svět nenávidí. 043 JOH 015 020 Pamatujte na tu řeč, kterouž jsem já mluvil vám: Neníť služebník větší nežli pán jeho. Poněvadž se mně protivili, i vámť se protiviti budou; poněvadž řeči mé šetřili, i vaší šetřiti budou. 043 JOH 015 021 Ale toto všecko učiní vám pro jméno mé; nebo neznají toho, kterýž mne poslal. 043 JOH 015 022 Kdybych byl nepřišel, a nemluvil jim, hříchu by neměli; ale nyní výmluvy nemají z hříchu svého. 043 JOH 015 023 Kdož mne nenávidí, i Otceť mého nenávidí. 043 JOH 015 024 Bych byl skutků nečinil mezi nimi, jichž žádný jiný nečinil, hříchu by neměli; ale nyní i viděli, i nenáviděli i mne i Otce mého. 043 JOH 015 025 Ale aby se naplnila řeč, kteráž v zákoně jejich napsána jest: Že v nenávisti měli mne darmo. 043 JOH 015 026 Když pak přijde ten Utěšitel, kteréhož já pošli vám od Otce, Duch pravdy, kterýž od Otce pochází, tenť svědectví vydávati bude o mně. 043 JOH 015 027 Ano i vy svědectví vydávati budete, nebo od počátku se mnou jste. 043 JOH 016 001 Toto mluvil jsem vám, abyste se nezhoršili. 043 JOH 016 002 Vypovědíť vás ze škol, ano přijdeť čas, že všeliký, kdož vás mordovati bude, domnívati se bude, že tím Bohu slouží. 043 JOH 016 003 A toť učiní vám proto, že nepoznali Otce ani mne. 043 JOH 016 004 Ale toto mluvil jsem vám, abyste, když přijde ten čas, rozpomenuli se na to, že jsem já předpověděl vám. Tohoť pak jsem vám s počátku nemluvil, nebo jsem byl s vámi. 043 JOH 016 005 Nyní pak jdu k tomu, kterýž mne poslal, a žádný z vás neptá se mne: Kam jdeš? 043 JOH 016 006 Ale že jsem vám tyto věci mluvil, zámutek naplnil srdce vaše. 043 JOH 016 007 Já pak pravdu pravím vám, že jest vám užitečné, abych já odšel. Nebo neodejdu-liť, Utěšitel nepřijde k vám; a pakliť odejdu, pošli ho k vám. 043 JOH 016 008 A onť přijda, obviňovati bude svět z hříchu, a z spravedlnosti, a z soudu. 043 JOH 016 009 Z hříchu zajisté, že nevěří ve mne. 043 JOH 016 010 A z spravedlnosti, proto že jdu k Otci, a již více neuzříte mne. 043 JOH 016 011 Z soudu pak, proto že kníže tohoto světa již jest odsouzeno. 043 JOH 016 012 Ještěť bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní. 043 JOH 016 013 Když pak přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám. 043 JOH 016 014 Onť mne oslaví; nebo z mého vezme, a zvěstuje vám. 043 JOH 016 015 Všecko, cožkoli má Otec, mé jest. Protož jsem řekl, že z mého vezme, a zvěstuje vám. 043 JOH 016 016 Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne; nebo já jdu k Otci. 043 JOH 016 017 I řekli někteří z učedlníků jeho mezi sebou: Co jest to, že praví nám: Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne, a že já jdu k Otci? 043 JOH 016 018 Protož pravili: Co jest to, že praví: Maličko? Nevíme, co praví. 043 JOH 016 019 I poznal Ježíš, že se ho chtěli otázati. I řekl jim: O tom tížete mezi sebou, že jsem řekl: Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne? 043 JOH 016 020 Amen, amen pravím vám, že plakati a kvíliti budete vy, ale svět se bude radovati; vy pak se budete rmoutiti, ale zámutek váš obrátíť se v radost. 043 JOH 016 021 Žena, když rodí, zámutek má, nebo přišla hodina její; ale když porodí děťátko, již nepamatuje na ssoužení, pro radost, proto že se narodil člověk na svět. 043 JOH 016 022 Protož i vy zámutek máte nyní, ale opět uzřím vás, a radovati se bude srdce vaše, a radosti vaší žádný neodejme od vás. 043 JOH 016 023 A v ten den nebudete se mne tázati o ničemž. Amen, amen pravím vám: Že zač byste koli prosili Otce ve jménu mém, dáť vám. 043 JOH 016 024 Až dosavad za nic jste neprosili ve jménu mém. Prostež, a vezmete, aby radost vaše doplněna byla. 043 JOH 016 025 Toto v příslovích mluvil jsem vám, ale přijdeť hodina, když více nebudu v příslovích mluviti vám, nýbrž zjevně o Otci zvěstovati budu vám. 043 JOH 016 026 V ten den ve jménu mém prositi budete, a nepravímť vám, že já budu prositi Otce za vás. 043 JOH 016 027 Nebo sám Otec miluje vás, proto že jste vy mne milovali, a uvěřili, že jsem já od Boha vyšel. 043 JOH 016 028 Vyšelť jsem od Otce, a přišel jsem na svět; a opět opouštím svět, a jdu k Otci. 043 JOH 016 029 Řkou jemu učedlníci jeho: Aj, nyní zjevně mluvíš, a přísloví žádného nepravíš. 043 JOH 016 030 Nyní víme, že víš všecko, a nepotřebuješ, aby se kdo tebe tázal. Skrze to věříme, že jsi od Boha přišel. 043 JOH 016 031 Odpověděl jim Ježíš: Nyní věříte? 043 JOH 016 032 Aj, přijdeť hodina, anobrž již přišla, že se rozprchnete jeden každý k svému, a mne samého necháte. Ale nejsemť sám, nebo Otec se mnou jest. 043 JOH 016 033 Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli. Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět. 043 JOH 017 001 To pověděv Ježíš, i pozdvihl oči svých k nebi a řekl: Otče, přišlať hodina, oslaviž Syna svého, aby i Syn tvůj oslavil tebe; 043 JOH 017 002 Jakož jsi dal jemu moc nad každým člověkem, aby těm všechněm, kteréž jsi dal jemu, život věčný dal. 043 JOH 017 003 Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista. 043 JOH 017 004 Jáť jsem oslavil tebe na zemi; dílo jsem vykonal, kteréž jsi mi dal, abych činil. 043 JOH 017 005 A nyní oslaviž ty mne, Otče, u sebe samého touž slavou, kterouž jsem měl u tebe, prvé nežli svět byl. 043 JOH 017 006 Oznámil jsem jméno tvé lidem, kteréž jsi mi dal z světa. Tvojiť byli, a mně jsi je dal, a řeč tvou zachovali. 043 JOH 017 007 A nyní poznali, že všecky věci, kteréž jsi mi dal, od tebe jsou. 043 JOH 017 008 Nebo slova, kteráž jsi mi dal, dal jsem jim; a oni přijali, a poznali právě, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi ty mne poslal. 043 JOH 017 009 Já za ně prosím, ne za svět prosím, ale za ty, kteréž jsi mi dal, nebo tvoji jsou. 043 JOH 017 010 A všecky věci mé tvé jsou, a tvé mé jsou, a oslaven jsem v nich. 043 JOH 017 011 Již pak více nejsem na světě, ale oni jsou na světě, a já k tobě jdu. Otče svatý, ostříhejž jich ve jménu svém, kteréž jsi mi dal, aťby byli jedno jako my. 043 JOH 017 012 Dokudž jsem s nimi byl na světě, já jsem jich ostříhal ve jménu tvém. Kteréž jsi mi dal, zachoval jsem, a žádný z nich nezahynul, než syn zatracení, aby se písmo naplnilo. 043 JOH 017 013 Ale nyní k tobě jdu, a toto mluvím na světě, aby měli radost mou plnou v sobě. 043 JOH 017 014 Já jsem jim dal slovo tvé, a svět jich nenáviděl; nebo nejsou z světa, jako já nejsem z světa. 043 JOH 017 015 Neprosímť, abys je vzal z světa, ale abys je zachoval od toho zlého. 043 JOH 017 016 Z světať nejsou, jako i já nejsem z světa. 043 JOH 017 017 Posvětiž jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest. 043 JOH 017 018 Jakož jsi mne poslal na svět, i já jsem je poslal na svět. 043 JOH 017 019 A já posvěcuji sebe samého za ně, aby i oni posvěceni byli v pravdě. 043 JOH 017 020 Ne za tytoť pak toliko prosím, ale i za ty, kteříž skrze slovo jejich mají uvěřiti ve mne, 043 JOH 017 021 Aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal. 043 JOH 017 022 A já slávu, kterouž jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jedno jsme. 043 JOH 017 023 Já v nich, a ty ve mně, aby dokonáni byli v jedno, a aby poznal svět, že jsi ty mne poslal, a že jsi je miloval, jakožs mne miloval. 043 JOH 017 024 Otče, kteréž jsi mi dal, chciť, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou, aby hleděli na slávu mou, kteroužs mi dal; nebo jsi mne miloval před ustanovením světa. 043 JOH 017 025 Otče spravedlivý, tebeť svět nepoznal, ale já jsem tebe poznal, a i tito poznali, že jsi ty mne poslal. 043 JOH 017 026 A známéť jsem jim učinil jméno tvé, a známo učiním, aby milování, kterýmž jsi mne miloval, bylo v nich, a i já v nich. 043 JOH 018 001 To když pověděl Ježíš, vyšel s učedlníky svými přes potok Cedron, kdež byla zahrada; do kteréžto všel on i učedlníci jeho. 043 JOH 018 002 Věděl pak i Jidáš, zrádce jeho, to místo; nebo často chodíval tam Ježíš s učedlníky svými. 043 JOH 018 003 Protož Jidáš pojav zástup, a od předních kněží a farizeů služebníky, přišel tam s lucernami a s pochodněmi a s zbrojí. 043 JOH 018 004 Ježíš pak věda všecko, což přijíti mělo na něj, vyšed, řekl jim: Koho hledáte? 043 JOH 018 005 Odpověděli jemu: Ježíše Nazaretského. Řekl jim Ježíš: Jáť jsem. Stál pak s nimi i Jidáš, zrádce jeho. 043 JOH 018 006 A jakž řekl jim: Já jsem, postoupili nazpět, a padli na zem. 043 JOH 018 007 I otázal se jich opět: Koho hledáte? A oni řekli: Ježíše Nazaretského. 043 JOH 018 008 Odpověděl Ježíš: Pověděl jsem vám, že já jsem. Poněvadž tedy mne hledáte, nechtež těchto, ať odejdou. 043 JOH 018 009 Aby se naplnila řeč, kterouž byl pověděl: Z těch, kteréž jsi mi dal, neztratil jsem žádného. 043 JOH 018 010 Tedy Šimon Petr, maje meč, vytrhl jej, a udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal mu ucho jeho pravé. Bylo pak jméno služebníka toho Malchus. 043 JOH 018 011 I řekl Ježíš Petrovi: Schovej meč svůj do pošvy. Což nemám píti kalicha, kterýž mi dal Otec? 043 JOH 018 012 Tedy zástup a hejtman a služebníci Židovští jali Ježíše, a svázali jej. 043 JOH 018 013 A vedli ho k Annášovi nejprvé; nebo byl test Kaifášův, kterýž byl nejvyšším knězem toho léta. 043 JOH 018 014 Kaifáš pak byl ten, kterýž byl radu dal Židům, že by užitečné bylo, aby člověk jeden umřel za lid. 043 JOH 018 015 Šel pak za Ježíšem Šimon Petr a jiný učedlník. A ten učedlník byl znám nejvyššímu knězi, i všel s Ježíšem do síně nejvyššího kněze. 043 JOH 018 016 Ale Petr stál u dveří vně. I vyšel ten druhý učedlník, kterýž byl znám nejvyššímu knězi, a promluvil s vrátnou, i uvedl tam Petra. 043 JOH 018 017 Tedy řekla Petrovi děvka vrátná: Nejsi-liž i ty z učedlníků člověka toho? Řekl on: Nejsem. 043 JOH 018 018 Stáli pak tu služebníci a pacholci, kteříž oheň udělali, nebo zima bylo, i zhřívali se. A byl s nimi také i Petr, stoje a zhřívaje se. 043 JOH 018 019 Tedy nejvyšší kněz tázal se Ježíše o učedlnících jeho a o učení jeho. 043 JOH 018 020 Odpověděl jemu Ježíš: Já zjevně mluvil jsem světu, já vždycky učíval jsem v škole a v chrámě, kdež se odevšad Židé scházejí, a tajně jsem nic nemluvil. 043 JOH 018 021 Co se mne ptáš? Ptej se těch, kteříž slýchali, co jsem jim mluvil. Aj, tiť vědí, co jsem já mluvil. 043 JOH 018 022 A když on to pověděl, jeden z služebníků, stoje tu, dal hůlkou Ježíšovi, řka: Tak-liž odpovídáš nejvyššímu knězi? 043 JOH 018 023 Odpověděl mu Ježíš: Mluvil-li jsem zle, svědectví vydej o zlém; pakli dobře, proč mne tepeš? 043 JOH 018 024 I poslal jej Annáš svázaného k Kaifášovi nejvyššímu knězi. 043 JOH 018 025 Stál pak Šimon Petr, a zhříval se. Tedy řekli jemu: Nejsi-liž i ty z učedlníků jeho? Zapřel on a řekl: Nejsem. 043 JOH 018 026 Dí jemu jeden z služebníků nejvyššího kněze, příbuzný toho, kterémuž Petr uťal ucho: Zdaž jsem já tebe neviděl s ním v zahradě? 043 JOH 018 027 Tedy Petr opět zapřel. A hned kohout zazpíval. 043 JOH 018 028 I vedli Ježíše od Kaifáše do radného domu, a bylo ráno. Oni pak nevešli do radného domu, aby se nepoškvrnili, ale aby jedli beránka. 043 JOH 018 029 Tedy vyšel k nim Pilát a řekl: Jakou žalobu vedete proti člověku tomuto? 043 JOH 018 030 Odpověděli a řekli jemu: Byť tento nebyl zločinec, nevydali bychom ho tobě. 043 JOH 018 031 I řekl jim Pilát: Vezměte vy jej, a podlé zákona svého suďte ho. I řekli mu Židé: Námť nesluší zabiti žádného. 043 JOH 018 032 Aby se řeč Ježíšova naplnila, kterouž řekl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti. 043 JOH 018 033 Tedy Pilát všel opět do radného domu, i povolal Ježíše a řekl jemu: Ty-li jsi král Židovský? 043 JOH 018 034 Odpověděl Ježíš: Sám-li od sebe to pravíš, čili jiní tobě pověděli o mně? 043 JOH 018 035 Odpověděl Pilát: Zdaliž jsem já Žid? Národ tvůj a přední kněží dali mi tebe. Co jsi učinil? 043 JOH 018 036 Odpověděl Ježíš: Království mé není z tohoto světa. Byť z tohoto světa bylo království mé, služebníci moji bránili by, abych nebyl vydán Židům. Ale nyní mé království není odsud. 043 JOH 018 037 I řekl jemu Pilát: Tedy král jsi ty? Odpověděl Ježíš: Ty pravíš, že já král jsem. Jáť jsem se k tomu narodil, a proto jsem na svět přišel, abych svědectví vydal pravdě. Každý, kdož jest z pravdy, slyší hlas můj. 043 JOH 018 038 Dí jemu Pilát: Co jest pravda? A to pověděv, opět vyšel k Židům, a dí jim: Já na něm žádné viny nenalézám. 043 JOH 018 039 Ale jest obyčej váš, abych vám propustil jednoho na velikunoc. Chcete-liž tedy, ať vám propustím toho krále Židovského? 043 JOH 018 040 I zkřikli opět všickni, řkouce: Ne toho, ale Barabáše. Byl pak ten Barabáš lotr. 043 JOH 019 001 Tedy vzal Pilát Ježíše, a zbičoval. 043 JOH 019 002 A žoldnéři zpletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a pláštěm šarlatovým přioděli jej. 043 JOH 019 003 A říkali: Zdráv buď, králi Židovský. A bili jej hůlkami. 043 JOH 019 004 I vyšel opět ven Pilát, a řekl jim: Aj, vyvedu jej vám ven, abyste poznali, žeť na něm žádné viny nenalézám. 043 JOH 019 005 Tedy vyšel Ježíš ven, nesa tu korunu trnovou, a ten plášť šarlatový. I řekl jim Pilát: Aj člověk. 043 JOH 019 006 A jakž jej uzřeli přední kněží a služebníci, zkřikli, řkouce: Ukřižuj, ukřižuj ho. Dí jim Pilát: Vezměte vy jej a ukřižujte, nebo já na něm viny nenalézám. 043 JOH 019 007 Odpověděli jemu Židé: My zákon máme, a podlé zákona našeho máť umříti, nebo Synem Božím se činil. 043 JOH 019 008 A když Pilát uslyšel tuto řeč, více se obával. 043 JOH 019 009 I všel do radného domu zase, a řekl Ježíšovi: Odkud jsi ty? Ale Ježíš nedal jemu odpovědi. 043 JOH 019 010 Tedy řekl jemu Pilát: Nemluvíš se mnou? Nevíš-liž, že mám moc ukřižovati tě, a moc mám propustiti tebe? 043 JOH 019 011 Odpověděl Ježíš: Neměl bys nade mnou moci nižádné, byť nebylo dáno s hůry; protož kdo mne tobě vydal, většíť hřích má. 043 JOH 019 012 Od té chvíle hledal Pilát propustiti ho. Ale Židé volali, řkouce: Propustíš-li tohoto, nejsi přítel císařův; každý, kdož se králem činí, protiví se císaři. 043 JOH 019 013 Tedy Pilát uslyšev tu řeč, vyvedl ven Ježíše, a sedl na soudné stolici na místě, kteréž slove Litostrotos, a Židovsky Gabbata. 043 JOH 019 014 A bylo v pátek před velikonocí, okolo šesté hodiny. I řekl Židům: Aj, král váš. 043 JOH 019 015 Oni pak zkřikli: Vezmi, vezmi, ukřižuj jej. Řekl jim Pilát: Krále vašeho ukřižuji? Odpověděli přední kněží: Nemámeť krále, než císaře. 043 JOH 019 016 Tehdy vydal jim ho, aby byl ukřižován. I pojali Ježíše a vedli. 043 JOH 019 017 A nesa kříž svůj, šel na místo, kteréž slove popravné, a Židovsky Golgota. 043 JOH 019 018 Kdež ukřižovali ho, a s ním jiné dva s obou stran, a v prostředku Ježíše. 043 JOH 019 019 Napsal pak i nápis Pilát, a vstavil na kříž. A bylo napsáno: Ježíš Nazaretský, král Židovský. 043 JOH 019 020 Ten pak nápis mnozí z Židů čtli; nebo blízko města bylo to místo, kdež ukřižován byl Ježíš. A bylo psáno Židovsky, Řecky a Latině. 043 JOH 019 021 Tedy přední kněží Židovští řekli Pilátovi: Nepiš: Král Židovský, ale že on řekl: Král Židovský jsem. 043 JOH 019 022 Odpověděl Pilát: Co jsem psal, psal jsem. 043 JOH 019 023 Žoldnéři pak, když Ježíše ukřižovali, vzali roucha jeho, (a učinili čtyři díly, každému rytíři díl, ) a sukni. Byla pak sukně nesšívaná, ale od vrchu všecka naskrze setkaná. 043 JOH 019 024 I řekli mezi sebou: Neroztrhujme jí, ale losujme o ni, čí bude. Aby se naplnilo písmo, řkoucí: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los. Tedy žoldnéři tak učinili. 043 JOH 019 025 Stály pak u kříže Ježíšova matka jeho a sestra matky jeho, Maria Kleofášova, a Maria Magdaléna. 043 JOH 019 026 Tedy Ježíš uzřev matku, a učedlníka tu stojícího, kteréhož miloval, řekl matce své: Ženo, aj, syn tvůj. 043 JOH 019 027 Potom řekl učedlníkovi: Aj, matka tvá. A od té hodiny přijal ji učedlník ten k sobě. 043 JOH 019 028 Potom věda Ježíš, že již všecko dokonáno jest, aby se naplnilo písmo, řekl: Žízním. 043 JOH 019 029 Byla pak tu postavena nádoba plná octa. Tedy oni naplnivše hubu octem, a obloživše yzopem, podali ústům jeho. 043 JOH 019 030 A když okusil Ježíš octa, řekl: Dokonánoť jest. A nakloniv hlavy, ducha Otci poručil. 043 JOH 019 031 Židé pak, aby nezůstala na kříži těla na sobotu, poněvadž byl den připravování, (byl zajisté veliký ten den sobotní, ) prosili Piláta, aby zlámáni byli hnátové jejich, a byli složeni. 043 JOH 019 032 I přišli žoldnéři, a prvnímu zajisté zlámali hnáty, i druhému, kterýž ukřižován byl s ním. 043 JOH 019 033 Ale k Ježíšovi přišedše, jakž uzřeli jej již mrtvého, nelámali hnátů jeho. 043 JOH 019 034 Ale jeden z žoldnéřů bok jeho kopím otevřel, a hned vyšla krev a voda. 043 JOH 019 035 A ten, kterýž viděl, svědectví vydal, a pravé jest svědectví jeho. Onť ví, že pravé věci praví, abyste vy věřili. 043 JOH 019 036 Stalo se pak to, aby se naplnilo to písmo: Kost jeho nebude zlámána. 043 JOH 019 037 A opět jiné písmo dí: Uzříť, v koho jsou bodli. 043 JOH 019 038 Potom pak prosil Piláta Jozef z Arimatie, (kterýž byl učedlník Ježíšův, ale tajný, pro strach Židovský, ) aby sňal tělo Ježíšovo. I dopustil Pilát. A on přišed, sňal tělo Ježíšovo. 043 JOH 019 039 Přišel pak i Nikodém, (kterýž byl prvé přišel k Ježíšovi v noci, ) nesa smíšení mirry a aloes okolo sta liber. 043 JOH 019 040 Tedy vzali tělo Ježíšovo, a obvinuli je prostěradly s těmi vonnými věcmi, jakž obyčej jest Židům se pochovávati. 043 JOH 019 041 A byla na tom místě, kdež ukřižován byl, zahrada, a v zahradě hrob nový, v němž ještě žádný nebyl pochován. 043 JOH 019 042 Protož tu pro den připravování Židovský, že blízko byl ten hrob, položili Ježíše. 043 JOH 020 001 Prvního pak dne po sobotě Maria Magdaléna šla ráno k hrobu, když ještě tma bylo. I uzřela kámen odvalený od hrobu. 043 JOH 020 002 I běžela a přišla k Šimonovi Petrovi a k druhému učedlníkovi, tomu, jehož miloval Ježíš, a řekla jim: Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kde jej položili. 043 JOH 020 003 Tedy vyšel Petr i ten druhý učedlník, a šli k hrobu. 043 JOH 020 004 Běželi pak oba spolu. Ale ten druhý učedlník předběhl Petra, a přišel prvé k hrobu. 043 JOH 020 005 A nachýliv se, uzřel prostěradla položená, ale však tam nevšel. 043 JOH 020 006 Tedy přišel Šimon Petr, za ním jda, a všel do hrobu. I uzřel prostěradla položená, 043 JOH 020 007 A rouchu, kteráž byla na hlavě jeho, ne s prostěradly položenou, ale obzvláštně svinutou na jednom místě. 043 JOH 020 008 Potom všel i ten druhý učedlník, kterýž byl prvé přišel k hrobu, i uzřel a uvěřil. 043 JOH 020 009 Nebo ještě neznali písma, že měl z mrtvých vstáti. 043 JOH 020 010 I odešli zase ti učedlníci tam, kdež prvé byli. 043 JOH 020 011 Ale Maria stála u hrobu vně, plačeci. A když plakala, naklonila se do hrobu. 043 JOH 020 012 A uzřela dva anděly v bílém rouše sedící, jednoho u hlavy, a druhého u noh, tu kdež bylo položeno tělo Ježíšovo. 043 JOH 020 013 Kteříž řekli jí: Ženo, co pláčeš? I dí jim: Vzali Pána mého, a nevím, kde ho položili. 043 JOH 020 014 To když řekla, obrátila se zpátkem, a uzřela Ježíše, an stojí, ale nevěděla, by Ježíš byl. 043 JOH 020 015 Dí jí Ježíš: Ženo, co pláčeš? Koho hledáš? Ona domnívajici se, že by zahradník byl, řekla jemu: Pane, vzal-lis ty jej, pověz mi, kdes ho položil, ať já jej vezmu. 043 JOH 020 016 Řekl jí Ježíš: Maria. Obrátivši se ona, řekla jemu: Rabbóni, což se vykládá: Mistře. 043 JOH 020 017 Dí jí Ježíš: Nedotýkejž se mne; nebo jsem ještě nevstoupil k Otci svému. Ale jdiž k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu. 043 JOH 020 018 Přišla Maria Magdaléna, zvěstujici učedlníkům, že by viděla Pána, a že jí to pověděl. 043 JOH 020 019 Když pak byl večer toho dne, kterýž jest první po sobotě, a dvéře byly zavříny, kdež byli učedlníci shromážděni, pro strach Židovský, přišel Ježíš, a stál u prostřed, a řekl jim: Pokoj vám. 043 JOH 020 020 A to pověděv, ukázal jim ruce i bok svůj. I zradovali se učedlníci, vidouce Pána. 043 JOH 020 021 Tedy řekl jim Ježíš opět: Pokoj vám. Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás. 043 JOH 020 022 A to pověděv, dechl, a řekl jim: Přijměte Ducha svatého. 043 JOH 020 023 Kterýmžkoli odpustili byste hříchy, odpouštějíť se jim; kterýmžkoli zadrželi byste, zadržániť jsou. 043 JOH 020 024 Tomáš pak jeden ze dvanácti, kterýž sloul Didymus, nebyl s nimi, když byl přišel Ježíš. 043 JOH 020 025 I řekli jemu jiní učedlníci: Viděli jsme Pána. Ale on řekl jim: Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím. 043 JOH 020 026 A po osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř, a Tomáš s nimi. Přišel Ježíš, a dvéře byly zavříny, i stál u prostřed a řekl: Pokoj vám. 043 JOH 020 027 Potom řekl Tomášovi: Vložiž prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok můj, a nebudiž nevěřící, ale věrný. 043 JOH 020 028 I odpověděl Tomáš a řekl jemu: Pán můj a Bůh můj! 043 JOH 020 029 Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili. 043 JOH 020 030 Mnohé zajisté i jiné divy činil Ježíš před oblíčejem učedlníků svých, kteříž nejsou zapsáni v knize této. 043 JOH 020 031 Ale tito zapsáni jsou, abyste věřili, že Ježíš jest Kristus, Syn Boží, a abyste věříce, život měli ve jménu jeho. 043 JOH 021 001 Potom zjevil se opět Ježíš učedlníkům u moře Tiberiadského. Zjevil se pak takto: 043 JOH 021 002 Byli spolu Šimon Petr a Tomáš, kterýž sloul Didymus, a Natanael, kterýž byl z Kány Galilejské, a synové Zebedeovi, a jiní z učedlníků jeho dva. 043 JOH 021 003 Dí jim Šimon Petr: Půjdu ryb loviti. Řekli jemu: Půjdeme i my s tebou. I šli, a vstoupili na lodí hned; a té noci nic nepopadli. 043 JOH 021 004 A když bylo již ráno, stál Ježíš na břehu. Nevěděli však učedlníci, by Ježíš byl. 043 JOH 021 005 Tedy dí jim Ježíš: Dítky, máte-li jakou krmičku? Odpověděli jemu: Nemáme. 043 JOH 021 006 On pak řekl jim: Zavrztež síť na pravou stranu lodí, a naleznete. I zavrhli, a hned nemohli ji táhnouti pro množství ryb. 043 JOH 021 007 I řekl učedlník ten, kteréhož miloval Ježíš, Petrovi: Pán jest. A Šimon Petr, jakž uslyšel, že Pán jest, opásal se po košili, (nebo byl nah, ) a pustil se do moře. 043 JOH 021 008 Jiní také učedlníci na lodí připlavili se (nebo nedaleko byli od břehu, asi okolo dvou set loket, ) táhnouce tu síť s rybami. 043 JOH 021 009 A jakž vystoupili na břeh, uzřeli řeřavé uhlí a rybu svrchu položenou a chléb. 043 JOH 021 010 Řekl jim Ježíš: Přineste ryb, kterýchž jste nalapali nyní. 043 JOH 021 011 Vstoupil pak Šimon Petr, a vytáhl síť na zem, plnou ryb velikých, sto padesáte a tři. A ačkoli jich tak mnoho bylo, neztrhala se síť. 043 JOH 021 012 Řekl jim Ježíš: Poďte, obědujte. Žádný pak z učedlníků nesměl se ho otázati: Ty kdo jsi? vědouce, že Pán jest. 043 JOH 021 013 I přišel Ježíš, a vzal ten chléb, a dával jim, i rybu též. 043 JOH 021 014 To již po třetí ukázal se Ježíš učedlníkům svým, vstav z mrtvých. 043 JOH 021 015 A když poobědvali, řekl Ježíš Šimonovi Petrovi: Šimone Jonášův, miluješ-li mne více než tito? Řekl jemu: Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji. Dí jemu: Pasiž beránky mé. 043 JOH 021 016 Řekl jemu opět po druhé: Šimone Jonášův, miluješ-li mne? Řekl jemu: Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji. Dí jemu: Pasiž ovce mé. 043 JOH 021 017 Řekl jemu potřetí: Šimone Jonášův, miluješ-li mne? I zarmoutil se Petr, protože jemu řekl potřetí: Miluješ-li mne? A odpověděl jemu: Pane, ty znáš všecko, ty víš, že tě miluji. Řekl jemu Ježíš: Pasiž ovce mé. 043 JOH 021 018 Amen, amen pravím tobě: Když jsi byl mladší, opasovals se, a chodíval jsi, kams chtěl: ale když se sstaráš, ztáhneš ruce své, a jiný tě opáše, a povede, kamž bys ty nechtěl. 043 JOH 021 019 To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl oslaviti Boha. A to pověděv, řekl jemu: Poď za mnou. 043 JOH 021 020 I obrátiv se Petr, uzřel toho učedlníka, kteréhož miloval Ježíš, an jde za ním, kterýž i odpočíval za večeří na prsech jeho, a byl řekl: Pane, kdo jest ten, kterýž tě zradí? 043 JOH 021 021 Toho viděv Petr, dí Ježíšovi: Pane, co pak tento? 043 JOH 021 022 Řekl jemu Ježíš: Chci-li ho nechati, dokudž nepřijdu, co tobě po tom? Ty poď za mnou. 043 JOH 021 023 I vyšla řeč ta mezi bratří, že by učedlník ten neměl umříti. Ale neřekl byl jemu Ježíš, že by neměl umříti, ale: Chci-li ho nechati, dokudž nepřijdu, co tobě po tom? 043 JOH 021 024 Toť jest učedlník ten, kterýž svědectví vydává o těchto věcech, a napsal toto, a víme, že pravé jest svědectví jeho. 043 JOH 021 025 Jestiť pak i jiných mnoho věcí, kteréž činil Ježíš, kteréž kdyby měly všecky, každá obzvláštně, psány býti, mám za to, že by ten svět nemohl přijíti těch knih, kteréž by napsány byly. Amen. # # BOOK 044 ACT Acts Skutky Apoštolů 044 ACT 001 001 První zajisté knihu sepsalť jsem, ó Teofile, o všech věcech, kteréž začal Ježíš i činiti i učiti, 044 ACT 001 002 Až do toho dne, v němž dav přikázaní apoštolům, kteréž byl skrze Ducha svatého vyvolil, vzhůru vzat jest. 044 ACT 001 003 Kterýmž i zjevoval sebe samého živého po svém umučení ve mnohých jistých důvodích, za čtyřidceti dnů ukazuje se jim, a mluvě o království Božím. 044 ACT 001 004 A shromáždiv je, přikázal jim, aby z Jeruzaléma neodcházeli, ale aby očekávali zaslíbení Otcova, o kterémž jste prý slyšeli ode mne. 044 ACT 001 005 Nebo Jan zajisté křtil vodou, ale vy pokřtěni budete Duchem svatým po nemnohých těchto dnech. 044 ACT 001 006 Oni pak sšedše se, otázali se ho, řkouce: Pane, v tomto-li času napravíš království Izraelské? 044 ACT 001 007 I řekl jim: Neníť vaše věc znáti časy aneb příhodnosti časů, kteréž Otec v moci své položil. 044 ACT 001 008 Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země. 044 ACT 001 009 A to pověděv, ani na to hledí, zhůru vyzdvižen jest, a oblak vzal jej od očí jejich. 044 ACT 001 010 A když za ním v nebe jdoucím pilně hleděli, aj, dva muži postavili se podlé nich v rouše bílém, 044 ACT 001 011 A řekli: Muži Galilejští, co stojíte, hledíce do nebe? Tento Ježíš, kterýž zhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jakž jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe. 044 ACT 001 012 Tehdy navrátili se do Jeruzaléma, od hory, kteráž slove Olivetská, kteráž jest blízko od Jeruzaléma, vzdálí cesty jednoho dne sobotního. 044 ACT 001 013 A všedše, vstoupili do vrchního příbytku domu, kdež přebývali, i Petr i Jakub, i Jan a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův a Šimon Zelótes a Judas Jakubův. 044 ACT 001 014 Ti všickni trvali jednomyslně na modlitbě a pokorné prosbě s ženami a s Marií, matkou Ježíšovou, i s bratřími jeho. 044 ACT 001 015 V těch pak dnech povstav Petr u prostřed učedlníků, řekl (a byl zástup lidí spolu shromážděných okolo sta a dvadcíti, ): 044 ACT 001 016 Muži bratří, musilo se naplniti písmo to, kteréž předpověděl Duch svatý skrze ústa Davidova o Jidášovi, kterýž byl vůdce těch, kteříž jímali Ježíše. 044 ACT 001 017 Nebo byl přičten k nám, a byl došel losu přisluhování tohoto. 044 ACT 001 018 Ten zajisté obdržel pole ze mzdy nepravosti, a oběsiv se, rozpukl se na dvé, i vykydla se všecka střeva jeho. 044 ACT 001 019 A to známé jest učiněno všechněm přebývajícím v Jeruzalémě, tak že jest nazváno pole to vlastním jazykem jejich Akeldama, to jest pole krve. 044 ACT 001 020 Psáno jest zajisté v knize žalmů: Budiž příbytek jeho pustý, a nebuď, kdo by přebýval v něm, a biskupství jeho vezmi jiný. 044 ACT 001 021 Protož musíť jeden z těch mužů, kteříž s námi bývali po všecken čas, v němž přebýval mezi námi Pán Ježíš, 044 ACT 001 022 Počav od křtu Janova až do dne toho, v kterémž zhůru vzat jest od nás, býti svědkem spolu s námi vzkříšení jeho. 044 ACT 001 023 Tedy postavili dva, Jozefa, kterýž sloul Barsabáš, kterýž měl přijmí Justus, a Matěje. 044 ACT 001 024 A modléce se, řekli: Ty, Pane, všech srdcí zpytateli, ukažiž, kterého jsi vyvolil z těchto dvou, 044 ACT 001 025 Aby přijal los přisluhování tohoto a apoštolství, z něhož vypadl Jidáš, aby odšel na místo své. 044 ACT 001 026 I dali jim losy. Spadl pak los na Matěje, i připojen jest z společného snešení k jedenácti apoštolům. 044 ACT 002 001 A když přišel den padesátý, byli všickni jednomyslně spolu. 044 ACT 002 002 I stal se rychle zvuk s nebe, jako valícího se větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli. 044 ACT 002 003 I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýž posadil se na každém z nich. 044 ACT 002 004 I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati. 044 ACT 002 005 Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest. 044 ACT 002 006 A když se stal ten hlas, sešlo se množství, a užasli se, že je slyšel jeden každý, ani mluví přirozeným jazykem jeho. 044 ACT 002 007 I děsili se všickni, a divili, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští? 044 ACT 002 008 A kterak my slyšíme jeden každý jazyk náš, v kterémž jsme se zrodili? 044 ACT 002 009 Partští, a Médští, a Elamitští, a kteříž přebýváme v Mezopotamii, v Židovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii, 044 ACT 002 010 V Frygii a v Pamfylii, v Egyptě a v krajinách Libye, kteráž jest vedlé Cyrénu, a příchozí Římané, Židé, i v nově na víru obrácení, 044 ACT 002 011 Kretští i Arabští, slyšíme je, ani mluví jazyky našimi veliké věci Boží. 044 ACT 002 012 I děsili se všickni a divili, jeden k druhému řkouce: I což toto bude? 044 ACT 002 013 Jiní pak posmívajíce se, pravili: Mstem se zpili tito. 044 ACT 002 014 A stoje Petr s jedenácti, pozdvihl hlasu svého, a promluvil k nim: Muži Židé, a všickni, kteříž bydlíte v Jeruzalémě, toto vám známo buď, a ušima pozorujte slov mých. 044 ACT 002 015 Jistě nejsou tito, jakž vy se domníváte, zpilí, poněvadž jest teprv třetí hodina na den. 044 ACT 002 016 Ale totoť jest, což jest předpovědíno skrze proroka Joele: 044 ACT 002 017 A budeť v posledních dnech, (dí Bůh, ) vyleji z Ducha svého na všeliké tělo, a prorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou. 044 ACT 002 018 A zajisté na služebníky a na služebnice své v těch dnech vyleji z Ducha svého, a budou prorokovati. 044 ACT 002 019 A ukáži zázraky na nebi svrchu, a znamení na zemi dole, krev a oheň a páru dymovou. 044 ACT 002 020 Slunce obrátí se v temnost, a měsíc v krev, prvé než přijde ten den Páně veliký a zjevný. 044 ACT 002 021 A staneť se, že každý, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude. 044 ACT 002 022 Muži Izraelští, slyšte slova tato: Ježíše toho Nazaretského, muže od Boha zveličeného mezi vámi mocmi a zázraky a znameními, kteréž činil skrze něho Bůh u prostřed vás, jakož i vy sami víte, 044 ACT 002 023 Toho vydaného z uložené rady a předzvědění Božího vzavše, a skrze ruce nešlechetných ukřižovavše, zamordovali jste. 044 ACT 002 024 Jehož Bůh vzkřísil, zprostiv bolestí smrti, jakož nebylo možné jemu držánu býti od ní. 044 ACT 002 025 Nebo David praví o něm: Spatřoval jsem Pána před sebou vždycky; nebo jest mi po pravici, abych se nepohnul. 044 ACT 002 026 Protož rozveselilo se srdce mé, a zplésal jazyk můj, nýbrž i tělo mé odpočine v naději. 044 ACT 002 027 Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dáš viděti svatému svému porušení. 044 ACT 002 028 Známé jsi mi učinil cesty života, a naplníš mne utěšením před oblíčejem svým. 044 ACT 002 029 Muži bratří, sluší směle mluviti k vám o patriarchovi Davidovi, že i umřel, i pochován jest, i hrob jeho jest u nás až do dnešního dne. 044 ACT 002 030 Prorok tedy byv, a věděv, že přísahou zavázal se jemu Bůh, že z plodu ledví jeho podlé těla vzbudí Krista, a posadí na stolici jeho, 044 ACT 002 031 To předzvěděv, mluvil o vzkříšení Kristovu, že není opuštěna duše jeho v pekle, ani tělo jeho vidělo porušení. 044 ACT 002 032 Toho Ježíše vzkřísil Bůh, jehož my všickni svědkové jsme. 044 ACT 002 033 Protož pravicí Boží jsa zvýšen, a vzav zaslíbení Ducha svatého od Otce, vylil to, což vy nyní vidíte a slyšíte. 044 ACT 002 034 Neboť David nevstoupil v nebe, ale on praví: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, 044 ACT 002 035 Dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých. 044 ACT 002 036 Věziž tedy jistotně všecken dům Izraelský, žeť Bůh i Pánem ho učinil i Kristem, toho Ježíše, kteréhož jste vy ukřižovali. 044 ACT 002 037 To slyševše, zkormouceni jsou v srdci, a řekli Petrovi a jiným apoštolům: Což máme činiti, muži bratří? 044 ACT 002 038 Tedy Petr řekl jim: Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, a přijmete dar Ducha svatého. 044 ACT 002 039 Vámť zajisté zaslíbení to svědčí a synům vašim, i všechněm, kteříž daleko jsou, kterýchžkoli povolal by Pán Bůh náš. 044 ACT 002 040 A jinými slovy mnohými osvědčoval a napomínal, řka: Oddělte se od pokolení toho zlého. 044 ACT 002 041 Tedy ti, kteříž ochotně přijali slova jeho, pokřtěni jsou, a připojilo se v ten den duší okolo tří tisíců. 044 ACT 002 042 I zůstávali v učení apoštolském, a v společnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách. 044 ACT 002 043 I přišla na všelikou duši bázeň, a mnozí divové a zázrakové dáli se skrze apoštoly. 044 ACT 002 044 Všickni pak věřící byli pospolu, a měli všecky věci obecné. 044 ACT 002 045 A prodávali vládařství a statky, a dělili mezi všecky, jakž komu potřebí bylo. 044 ACT 002 046 A na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě, a lámajíce po domích chléb, přijímali pokrm s potěšením a sprostností srdce, 044 ACT 002 047 Chválíce Boha, a milost majíce u všeho lidu. Pán pak přidával církvi na každý den těch, kteříž by spaseni byli. 044 ACT 003 001 Potom pak Petr a Jan vstupovali do chrámu v hodinu modlitebnou devátou. 044 ACT 003 002 A muž nějaký, byv chromý od života matky své, nesen byl, kteréhož sázeli na každý den u dveří chrámových, kteréž slouly krásné, aby prosil za almužnu těch, kteříž vcházeli do chrámu. 044 ACT 003 003 Ten uzřev Petra a Jana, ani vcházeti měli do chrámu, prosil, aby mu almužnu dali. 044 ACT 003 004 I pohleděv naň Petr s Janem, řekl: Hleď na nás. 044 ACT 003 005 A on pilně pohleděl na ně, naděje se, že něco vezme od nich. 044 ACT 003 006 Tedy řekl Petr: Stříbra a zlata nemám, ale což mám, to tobě dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď. 044 ACT 003 007 I ujav jej za ruku jeho pravou, pozdvihl ho, a hned utvrzeny jsou nohy jeho i kloubové. 044 ACT 003 008 A zchytiv se, stál, a chodil, a všel s nimi do chrámu, chodě, a poskakuje, a chvále Boha. 044 ACT 003 009 A viděl jej všecken lid, an chodí, a chválí Boha. 044 ACT 003 010 I poznali ho, že jest ten, kterýž na almužně sedával u dveří krásných chrámových. I naplněni jsou strachem a děšením nad tím, což se stalo jemu. 044 ACT 003 011 A když se ten uzdravený přídržel Petra a Jana, zběhl se k nim všecken lid do síňce, kteráž sloula Šalomounova, předěšen jsa. 044 ACT 003 012 To viděv Petr, promluvil k lidu: Muži Izraelští, co se divíte tomuto? Aneb co na nás tak pilně hledíte, jako bychom my svou vlastní mocí aneb nábožností učinili to, aby tento chodil? 044 ACT 003 013 Bůh Abrahamův a Izákův a Jákobův, Bůh otců našich, oslavil Syna svého Ježíše, kteréhož jste vy vydali, a odepřeli se před tváří Pilátovou, kterýž ho soudil býti hodného propuštění. 044 ACT 003 014 Vy pak toho svatého a spravedlivého odepřeli jste se, a prosili jste za muže vražedlníka, aby vám byl dán, 044 ACT 003 015 Dárce pak života zamordovali jste. Kteréhož Bůh vzkřísil z mrtvých; čehož my svědkové jsme. 044 ACT 003 016 A skrze víru ve jméno jeho, tohoto, kteréhož vy vidíte a znáte, utvrdilo jméno jeho. Víra, pravím, kteráž jest skrze něho, dala jemu celé zdraví toto před oblíčejem všech vás. 044 ACT 003 017 Ale nyní, bratří, vím, že jste to z nevědomí učinili, jako i knížata vaše. 044 ACT 003 018 Bůh pak to, což předzvěstoval skrze ústa všech proroků svých, že měl Kristus trpěti, tak naplnil. 044 ACT 003 019 Protož čiňte pokání, a obraťte se, aby byli shlazeni hříchové vaši, když by přišli časové rozvlažení od tváři Páně, 044 ACT 003 020 A poslal by toho, kterýž vám kázán jest, Ježíše Krista. 044 ACT 003 021 Kteréhož zajisté musejí přijíti nebesa, až do času napravení všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa všech svých svatých proroků od věků. 044 ACT 003 022 Mojžíš zajisté otcům řekl: Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich jako mne, jehož poslouchati budete ve všem, cožkoli bude mluviti vám. 044 ACT 003 023 Staneť se pak, že každá duše, kteráž by neposlouchala toho proroka, vyhlazena bude z lidu. 044 ACT 003 024 Ano i všickni proroci od Samuele a potomních, kteřížkoli mluvili, také o těchto dnech předzvěstovali. 044 ACT 003 025 Vy jste synové proroků a úmluvy, kterouž učinil Bůh s otci našimi, řka Abrahamovi: V semeni tvém požehnány budou všecky čeledi země. 044 ACT 003 026 Vám nejprvé Bůh, vzbudiv Syna svého Ježíše, poslal ho dobrořečícího vám, aby se jeden každý z vás odvrátil od nepravostí svých. 044 ACT 004 001 A když oni mluvili k lidu, přišli na ně kněží, a úředník chrámu a saduceové, 044 ACT 004 002 Těžce to nesouce, že lid učili, a zvěstovali ve jménu Ježíše vzkříšení z mrtvých. 044 ACT 004 003 I vztáhli na ně ruce, a vsadili je do žaláře až do jitra, nebo již byl večer. 044 ACT 004 004 Mnozí pak z těch, kteříž slyšeli slovo, uvěřili. I učiněn jest počet mužů okolo pěti tisíců. 044 ACT 004 005 Stalo se pak nazejtří, že se sešla knížata jejich, a starší, a zákonníci v Jeruzalémě, 044 ACT 004 006 A Annáš nejvyšší kněz, a Kaifáš, a Jan a Alexander, a kteřížkoli byli z pokolení nejvyššího kněze. 044 ACT 004 007 I postavivše je mezi sebou, otázali se: Jakou mocí aneb v kterém jménu učinili jste to vy? 044 ACT 004 008 Tehdy Petr, jsa pln Ducha svatého, řekl jim: Knížata lidu a starší Izraelští, 044 ACT 004 009 Poněvadž my dnes k soudu jsme přivedeni pro dobrodiní člověku nemocnému, kterak by on zdráv učiněn byl: 044 ACT 004 010 Známo buď všechněm vám i všemu lidu Izraelskému, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kteréhož jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho jméno tento stojí před vámi zdravý. 044 ACT 004 011 Toť jest ten kámen za nic položený od vás stavitelů, kterýž jest v hlavu úhelní. 044 ACT 004 012 A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti. 044 ACT 004 013 I vidouce takovou udatnost a smělost v mluvení Petrovu a Janovu, a shledavše, že jsou lidé neučení a prostí, divili se, a poznali je, že s Ježíšem bývali. 044 ACT 004 014 Člověka také toho vidouce, an stojí s nimi, kterýž byl uzdraven, neměli co mluviti proti nim. 044 ACT 004 015 I rozkázavše jim vystoupiti z rady, rozmlouvali vespolek, 044 ACT 004 016 Řkouce: Co učiníme lidem těmto? Nebo že zjevný zázrak stal se skrze ně, všechněm přebývajícím v Jeruzalémě známé jest, aniž můžeme zapříti. 044 ACT 004 017 Ale aby se to více nerozhlašovalo v lidu, s pohrůžkou přikažme jim, aby více v tom jménu žádnému z lidí nemluvili. 044 ACT 004 018 I povolavše jich, přikázali jim, aby nikoli nemluvili, ani neučili ve jménu Ježíšovu. 044 ACT 004 019 Tedy Petr a Jan odpovídajíce jim, řekli: Jest-li to spravedlivé před oblíčejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte. 044 ACT 004 020 Neboť my nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli. 044 ACT 004 021 A oni pohrozivše jim, propustili je, nenalezše na nich příčiny trestání, pro lid; nebo všickni velebili Boha z toho, co se bylo stalo. 044 ACT 004 022 Byl zajisté v letech více než ve čtyřidcíti člověk ten, při kterémž se byl stal zázrak ten uzdravení. 044 ACT 004 023 A jsouce propuštěni, přišli k svým, a pověděli, co k nim přední kněží a starší mluvili. 044 ACT 004 024 Kteříž uslyševše to, jednomyslně pozdvihli hlasu k Bohu a řekli: Hospodine, ty jsi Bůh, kterýž jsi učinil nebe i zemi, i moře i všecko, což v nich jest, 044 ACT 004 025 Kterýž jsi skrze ústa Davida, služebníka svého, řekl: Proč se bouřili národové, a lidé myslili marné věci? 044 ACT 004 026 Postavili se králové zemští, a knížata sešla se vespolek proti Pánu a proti pomazanému jeho. 044 ACT 004 027 Právěť se jistě sešli proti svatému Synu tvému Ježíšovi, kteréhož jsi pomazal, Heródes a Pontský Pilát, s pohany a lidem Izraelským, 044 ACT 004 028 Aby učinili to, což ruka tvá a rada tvá předuložila, aby se stalo. 044 ACT 004 029 A nyní, Pane, pohlediž na pohrůžky jejich, a dejž služebníkům svým mluviti slovo své svobodně a směle, 044 ACT 004 030 Vztahuje ruku svou k uzdravování a k činění divů a zázraků, skrze jméno svatého Syna tvého Ježíše. 044 ACT 004 031 A když se oni modlili, zatřáslo se to místo, na kterémž byli shromážděni, a naplněni jsou všickni Duchem svatým, a mluvili slovo Boží směle a svobodně. 044 ACT 004 032 Toho pak množství věřících bylo jedno srdce a jedna duše. Aniž kdo co z těch věcí, kteréž měl, svým vlastním býti pravil, ale měli všecky věci obecné. 044 ACT 004 033 A mocí velikou vydávali apoštolé svědectví o vzkříšení Pána Ježíše, a milost veliká přítomná byla všechněm jim. 044 ACT 004 034 Žádný zajisté mezi nimi nebyl nuzný; nebo kteřížkoli měli pole neb domy, prodávajíce, přinášeli peníze, za kteréž prodávali, 044 ACT 004 035 A kladli před nohy apoštolské. I bylo rozdělováno to jednomu každému, jakž komu potřebí bylo. 044 ACT 004 036 Jozes pak, kterýž přijmí měl od apoštolů Barnabáš, (což se vykládá syn utěšení, ) z pokolení Levítského, z Cypru rodem, 044 ACT 004 037 Měv pole, prodal je, a přinesl peníze, a položil k nohám apoštolským. 044 ACT 005 001 Muž pak nějaký, jménem Ananiáš, s Zafirou, manželkou svou, prodal statek. 044 ACT 005 002 A lstivě těch peněz ujal s vědomím manželky své, a přinesa díl nějaký, položil k nohám apoštolským. 044 ACT 005 003 I řekl Petr: Ananiáši, proč naplnil satan srdce tvé, tak abys lhal Duchu svatému, a lstivě ujal peněz za to pole? 044 ACT 005 004 Zdaliž nebylo tvé, kdybys ho byl sobě nechal? A když bylo prodáno, v moci tvé bylo. I proč jsi tuto věc složil v srdci svém? Neselhal jsi lidem, ale Bohu. 044 ACT 005 005 Tedy uslyšav Ananiáš ta slova, padna, zdechl. I spadla bázeň veliká na všecky, kteříž to slyšeli. 044 ACT 005 006 A vstavše mládenci, vzali jej, a vynesše ven, pochovali. 044 ACT 005 007 I stalo se po chvíli, jako po třech hodinách, že i jeho žena, nevěduci, co se bylo stalo, přišla. 044 ACT 005 008 I řekl jí Petr: Pověz mi, za tolik-li jste pole prodali? A ona řekla: Ano, za tolik. 044 ACT 005 009 Tedy dí jí Petr: I proč jste se smluvili, abyste pokoušeli Ducha Páně? Aj, nohy těch, kteříž pochovali muže tvého, přede dveřmi, a vynesouť tebe. 044 ACT 005 010 I padla hned před nohy jeho, a zdechla. A všedše mládenci, nalezli ji mrtvou; i vynesše, pochovali podlé muže jejího. 044 ACT 005 011 I byla bázeň veliká po vší církvi, i mezi všemi, kteříž to slyšeli. 044 ACT 005 012 Skrze ruce pak apoštolů dáli se divové a zázrakové mnozí v lidu. (A bývali všickni jednomyslně v síňci Šalomounově. 044 ACT 005 013 Jiný pak žádný nesměl se připojiti k nim, ale velebil je lid. 044 ACT 005 014 Anobrž vždy více se rozmáhalo množství věřících Pánu, mužů i také žen.) 044 ACT 005 015 Tak že i na ulice vynášeli nemocné, a kladli na ložcích a na nosidlách, aby, když by šel Petr, aspoň stín jeho stínil na některé z nich. 044 ACT 005 016 Scházelo se pak množství z okolních měst do Jeruzaléma, nesouce nemocné a trápené od duchů nečistých, a uzdravováni byli všickni. 044 ACT 005 017 Tedy povstav nejvyšší kněz a všickni, kteříž byli s ním, (jenž byli saducejské sekty, ) naplněni jsou závistí. 044 ACT 005 018 I vztáhli ruce na apoštoly, a vsázeli je do žaláře obecného. 044 ACT 005 019 Ale anděl Páně v noci otevřev dvéře u žaláře, vyvedl je ven a řekl: 044 ACT 005 020 Jděte, a postavíce se, mluvte lidu v chrámě všecka slova života tohoto. 044 ACT 005 021 Tedy oni uslyševše, vešli na úsvitě do chrámu a učili. Přišed pak nejvyšší kněz a ti, kteříž s ním byli, svolali radu a všecky starší synů Izraelských, i poslali do žaláře, aby oni byli přivedeni. 044 ACT 005 022 A služebníci přišedše, nenalezli jich v žaláři. A navrátivše se, vypravovali, 044 ACT 005 023 Řkouce: Žalář zajisté nalezli jsme zavřený se vší pilností, a strážné vně stojící u dveří, ale otevřevše, žádného jsme tam nenalezli. 044 ACT 005 024 A když uslyšeli řeči tyto i nejvyšší kněz i úředník chrámu i přední kněží, nerozuměli, co by se to stalo. 044 ACT 005 025 A přišed kdosi, pověděl jim, řka: Aj, muži, kteréž jste vsázeli do žaláře, v chrámě stojí a učí lid. 044 ACT 005 026 Tehdy odšed úředník s služebníky, přivedl je bez násilé; (nebo se báli lidu, aby nebyli ukamenováni.) 044 ACT 005 027 A přivedše je, postavili je v radě. I otázal se jich nejvyšší kněz, 044 ACT 005 028 Řka: Zdaliž jsme vám přísně nepřikázali, abyste neučili v tom jménu? A aj, naplnili jste Jeruzalém učením svým, a chcete na nás uvésti krev člověka toho. 044 ACT 005 029 Odpověděv pak Petr a apoštolé, řekli: Více sluší poslouchati Boha než lidí. 044 ACT 005 030 Bůh otců našich vzkřísil Ježíše, kteréhož jste vy zamordovali, pověsivše na dřevě. 044 ACT 005 031 Toho Bůh, kníže a spasitele, povýšil pravicí svou, aby bylo dáno lidu Izraelskému pokání a odpuštění hříchů. 044 ACT 005 032 A my jsme svědkové toho, což mluvíme, ano i Duch svatý, kteréhož dal Bůh těm, kteříž jsou poslušni jeho. 044 ACT 005 033 Oni pak slyševše to, rozzlobili se, a radili se o to, kterak by je vyhladili. 044 ACT 005 034 Tedy povstav v radě jeden farizeus, jménem Gamaliel, zákona učitel, vzácný u všeho lidu, rozkázal, aby na malou chvíli ven vyvedli apoštoly. 044 ACT 005 035 I řekl jim: Muži Izraelští, pilně se rozmyslte při těchto lidech, co máte činiti. 044 ACT 005 036 Nebo před těmito časy byl povstal Teudas, pravě se býti něčím, jehož se přídrželo mužů v počtu okolo čtyř set. Kterýž zahynul, i všickni, kteříž přistoupili k němu, rozptýleni jsou a v nic obráceni. 044 ACT 005 037 Po něm pak povstal Judas Galilejský za dnů popisu, a mnoho lidu po sobě obrátil. Ale i ten zahynul, a všickni, kteřížkoli přistoupili k němu, rozptýleni jsou. 044 ACT 005 038 A protož nyní pravím vám: Dejte pokoj těmto lidem, a nechte jich. Nebo jestližeť jest z lidí rada tato aneb dílo toto, rozprchneť se; 044 ACT 005 039 Pakliť jest z Boha, nebudete moci toho zkaziti. Abyste snad i Bohu odporní nalezeni nebyli. 044 ACT 005 040 I povolili jemu. A povolavše apoštolů, a zmrskavše je, přikázali, aby nemluvili ve jménu Ježíšovu. I propustili je. 044 ACT 005 041 Oni pak šli z toho shromáždění, radujíce se, že jsou hodni učiněni trpěti protivenství pro jméno Pána Ježíše. 044 ACT 005 042 Na každý pak den nepřestávali v chrámě i po domích učiti a zvěstovati Ježíše Krista. 044 ACT 006 001 A v těch dnech, když se rozmnožovali učedlníci, stalo se reptání Řeků proti Židům, že by zanedbávány byly v přisluhování vezdejším vdovy jejich. 044 ACT 006 002 Tedy dvanácte svolavše množství učedlníků, řekli: Není slušné, abychom my, opustíce slovo Boží, přisluhovali stolům. 044 ACT 006 003 Protož, bratří, vybeřte z sebe mužů sedm dobropověstných, plných Ducha svatého a moudrosti, jimž bychom poručili tu práci. 044 ACT 006 004 My pak modlitby a služby slova pilni budeme. 044 ACT 006 005 I líbila se ta řeč všemu množství. I vyvolili Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, a Filipa, a Prochora, a Nikánora, a Timona, a Parména, a Mikuláše Antiochenského, k víře v nově obráceného. 044 ACT 006 006 Ty postavili před oblíčejem apoštolů, kteříž pomodlivše se, vzkládali na ně ruce. 044 ACT 006 007 I rostlo slovo Boží a rozmáhal se počet učedlníků v Jeruzalémě velmi. Mnohý také zástup kněží poslouchal víry. 044 ACT 006 008 Štěpán pak, jsa plný víry a moci, činil divy a zázraky veliké v lidu. 044 ACT 006 009 I povstali někteří z školy, kteráž sloula Libertinských, a Cyrenenských, a Alexandrinských, a těch, kteříž byli z Cilicie a Azie, hádajíce se s Štěpánem. 044 ACT 006 010 Ale nemohli odolati moudrosti a Duchu, kterýž mluvil. 044 ACT 006 011 Tedy lstivě nastrojili muže, kteříž řekli: My jsme jej slyšeli mluviti slova rouhavá proti Mojžíšovi a proti Bohu. 044 ACT 006 012 A tak zbouřili lid a starší i zákonníky, a obořivše se na něj, chytili jej, a vedli do rady. 044 ACT 006 013 I vystavili falešné svědky, kteříž řekli: Člověk tento nepřestává mluviti slov rouhavých proti místu tomuto svatému i zákonu. 044 ACT 006 014 Nebo jsme slyšeli jej, an praví: Že ten Ježíš Nazaretský zkazí místo toto, a promění ustanovení, kteráž nám vydal Mojžíš. 044 ACT 006 015 A pilně patříce na něj všickni, kteříž seděli v radě, viděli tvář jeho, jako tvář anděla. 044 ACT 007 001 Tedy řekl nejvyšší kněz: Jestli-liž to tak? 044 ACT 007 002 A on řekl: Muži bratří a otcové, slyšte. Bůh slávy ukázal se otci našemu Abrahamovi, když byl v Mezopotamii, prvé než bydlil v Cháran. 044 ACT 007 003 A řekl jemu: Vyjdi z země své a z příbuznosti své, a poď do země, kterouž ukáži tobě. 044 ACT 007 004 Tedy vyšed z země Kaldejské, bydlil v Cháran. A odtud, když umřel otec jeho, přestěhoval jej do země této, v kteréž vy nyní bydlíte. 044 ACT 007 005 A nedal jemu dědictví v ní, ani šlepěje nožné, ač byl jemu ji slíbil dáti k vládařství, i semeni jeho po něm, když ještě neměl syna. 044 ACT 007 006 Mluvil pak Bůh takto: Budeť símě tvé pohostinu v zemi cizí, a bude v službu podrobeno, a zle s ním budou nakládati za čtyři sta let. 044 ACT 007 007 Ale národ ten, jemuž sloužiti budou, já souditi budu, pravíť Bůh. A potom zase vyjdou, a sloužiti mi budou na tomto místě. 044 ACT 007 008 I vydal jemu smlouvu obřízky. A tak zplodil Izáka, a obřezal jej osmého dne, a Izák Jákoba, a Jákob dvanácte patriarchů. 044 ACT 007 009 A patriarchové v nenávisti měvše Jozefa, prodali jej do Egypta. Ale Bůh byl s ním. 044 ACT 007 010 A vysvobodil ho ze všech úzkostí jeho, a dal jemu milost a moudrost před tváří Faraona, krále Egyptského, kterýž ho ustanovil úředníkem nad Egyptem a nade vším domem svým. 044 ACT 007 011 Potom přišel hlad na všecku zemi Egyptskou i Kananejskou, a ssoužení veliké, aniž měli pokrmů otcové naši. 044 ACT 007 012 A uslyšev Jákob, že by obilé bylo v Egyptě, poslal otce naše jednou. 044 ACT 007 013 A podruhé poznán jest Jozef od bratří svých, a zjevena jest Faraonovi rodina Jozefova. 044 ACT 007 014 Tedy poslav Jozef, přistěhoval otce svého Jákoba, i všecku rodinu svou v osobách sedmdesáti pěti. 044 ACT 007 015 I vstoupil Jákob do Egypta, a umřel on i otcové naši. 044 ACT 007 016 I přeneseni jsou do Sichem, a pochováni v hrobě, kterýž byl koupil Abraham za stříbro od synů Emorových, otce Sichemova. 044 ACT 007 017 Když se pak přibližoval čas zaslíbení, o kterémž byl přisáhl Bůh Abrahamovi, rostl lid a množil se v Egyptě, 044 ACT 007 018 Až v tom povstal jiný král, kterýž neznal Jozefa. 044 ACT 007 019 Ten lstivě nakládaje s pokolením naším, trápil otce naše, tak že musili vyhazovati nemluvňátka svá, aby se nerozplozovali. 044 ACT 007 020 V tom času narodil se Mojžíš, a byl velmi krásný, kterýž chován jest za tři měsíce v domě otce svého. 044 ACT 007 021 A když vyložen byl, vzala jej dcera Faraonova, a vychovala jej sobě za syna. 044 ACT 007 022 I vyučen jest Mojžíš vší moudrosti Egyptské, a byl mocný v řečech i v skutcích. 044 ACT 007 023 A když jemu bylo čtyřidceti let, vstoupilo na srdce jeho, aby navštívil bratří své, syny Izraelské. 044 ACT 007 024 A uzřev jednoho, an bezpráví trpí, zastal ho, a pomstil toho, kterýž bezpráví trpěl, zabiv Egyptského. 044 ACT 007 025 Domníval se zajisté, že bratří jeho rozumějí, že skrze ruku jeho chce jim dáti Bůh vysvobození, ale oni nerozuměli. 044 ACT 007 026 Druhého pak dne ukázal se jim, když se vadili, i vedl je ku pokoji, řka: Muži bratří jste, i proč křivdu činíte sobě vespolek? 044 ACT 007 027 Ten pak, kterýž činil křivdu bližnímu, odehnal ho, řka: Kdo tě ustanovil knížetem a soudcím nad námi? 044 ACT 007 028 Což ty mne chceš zamordovati, jako jsi včera zabil Egyptského? 044 ACT 007 029 I utekl Mojžíš pro to slovo, a bydlil pohostinu v zemi Madianské, kdež zplodil dva syny. 044 ACT 007 030 A když se vyplnilo let čtyřidceti, ukázal se jemu na poušti hory Sinai anděl Páně, v plameni ohně ve kři. 044 ACT 007 031 A Mojžíš uzřev, divil se tomu vidění. A když blíže přistoupil, aby to pilněji spatřil, stal se k němu hlas Páně: 044 ACT 007 032 Jáť jsem Bůh otců tvých, Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův. I zhroziv se Mojžíš, nesměl patřiti. 044 ACT 007 033 I řekl jemu Pán: Zzuj obuv s noh svých; nebo místo, na kterémž stojíš, země svatá jest. 044 ACT 007 034 Viděl jsem, viděl trápení lidu svého, kterýž jest v Egyptě, a vzdychání jejich uslyšel jsem, a sstoupil jsem, abych je vysvobodil. Protož nyní poď, pošli tě do Egypta. 044 ACT 007 035 Toho Mojžíše, kteréhož se odepřeli, řkouce: Kdo tě ustanovil knížetem a soudcím? tohoť Bůh kníže a vysvoboditele poslal, skrze ruku anděla, kterýž se jemu ukázal ve kři. 044 ACT 007 036 A ten je vyvedl, čině divy a zázraky v zemi Egyptské a na moři červeném, i na poušti za čtyřidceti let. 044 ACT 007 037 Toť jest ten Mojžíš, kterýž řekl synům Izraelským: Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich, jako mne; toho poslouchejte. 044 ACT 007 038 Onť jest, kterýž byl mezi lidem na poušti s andělem, kterýž mluvil k němu na hoře Sinai, i s otci našimi, kterýž přijal slova živá, aby je nám vydal. 044 ACT 007 039 Jehož nechtěli poslušni býti otcové naši, ale zavrhli jej, a odvrátili se srdci svými do Egypta, 044 ACT 007 040 Řkouce Aronovi: Učiň nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi tomu, kterýž nás vyvedl z země Egyptské, nevíme, co se přihodilo. 044 ACT 007 041 I udělali v těch dnech tele, a obětovali oběti té modle, a veselili se v díle rukou svých. 044 ACT 007 042 I odvrátil se Bůh, a vydal je, aby sloužili vojsku nebeskému, jakož napsáno jest v knihách prorockých: Zdaliž jste mi oběti aneb dary obětovali za čtyřidceti let na poušti, dome Izraelský? 044 ACT 007 043 Nýbrž nosili jste stánek Molochův, a hvězdu boha svého Remfan, ta podobenství, kteráž jste zdělali sobě, abyste se jim klaněli. Protož přestěhuji vás za Babylon. 044 ACT 007 044 Stánek svědectví měli otcové naši na poušti, jakož byl nařídil ten, kterýž řekl Mojžíšovi, aby jej udělal podlé způsobu toho, kterýž byl viděl. 044 ACT 007 045 Kterýž přijavše otcové naši, vnesli s Jozue tam, kdež bylo vládařství pohanů, kteréž vyhnal Bůh od tváři otců našich, až do dnů Davida. 044 ACT 007 046 Kterýž nalezl milost před oblíčejem Božím, a prosil, aby nalezl stánek Bohu Jákobovu. 044 ACT 007 047 Šalomoun pak udělal jemu dům. 044 ACT 007 048 Ale Nejvyšší nebydlí v chrámích rukou udělaných, jakož dí prorok: 044 ACT 007 049 Nebe jest mi stolice a země podnož noh mých, i jakýž mi dům uděláte? praví Pán. Aneb jaké jest místo odpočívání mého? 044 ACT 007 050 Zdaliž ruka má všeho toho neučinila? 044 ACT 007 051 Tvrdošijní a neobřezaného srdce i uší, vy jste se vždycky Duchu svatému protivili, jakž otcové vaši, tak i vy. 044 ACT 007 052 Kterému z proroků otcové vaši se neprotivili? Zmordovali zajisté ty, kteříž předzvěstovali příchod spravedlivého tohoto, jehož vy nyní zrádci a vražedlníci jste. 044 ACT 007 053 Kteříž jste vzali zákon působením andělským, a neostříhali jste. 044 ACT 007 054 Tedy slyšíce to, rozzlobili se v srdcích svých, a škřipěli zuby na něho. 044 ACT 007 055 On pak pln jsa Ducha svatého, pohleděv do nebe, uzřel slávu Boží a Ježíše stojícího na pravici Boží. 044 ACT 007 056 I řekl: Aj, vidím, nebesa otevřená a Syna člověka stojícího na pravici Boží. 044 ACT 007 057 A oni zkřikše hlasem velikým, zacpali uši své, a obořili se jednomyslně na něj. 044 ACT 007 058 A vyvedše jej z města, kamenovali ho. A svědkové složili roucha svá u noh mládence, kterýž sloul Saul. 044 ACT 007 059 I kamenovali Štěpána modlícího se a řkoucího: Pane Ježíši, přijmi ducha mého. 044 ACT 007 060 A poklek na kolena, zvolal hlasem velikým: Pane, nepokládej jim toho za hřích. A to pověděv, usnul. 044 ACT 008 001 Saul pak přivolil k usmrcení jeho. I přišlo v ten čas veliké protivenství na církev, kteráž byla v Jeruzalémě, a všickni se rozprchli po krajinách Judských a Samařských, kromě apoštolů. 044 ACT 008 002 I pochovali Štěpána muži pobožní, a plakali velmi nad ním. 044 ACT 008 003 Saul pak hubil církev, do domů vcházeje, a jímaje muže i ženy, dával je do žaláře. 044 ACT 008 004 Ti pak, kteříž se byli rozprchli, chodili, kážíce slovo. 044 ACT 008 005 A Filip všed do města Samaří, kázal jim Krista. 044 ACT 008 006 I pozorovali zástupové jednomyslně toho, což se pravilo od Filipa, slyšíce a vidouce divy, kteréž činil. 044 ACT 008 007 Nebo duchové nečistí z mnohých, kteříž je měli, křičíce hlasem velikým, vycházeli, a mnozí šlakem poražení a kulhaví uzdraveni jsou. 044 ACT 008 008 A stala se radost veliká v tom městě. 044 ACT 008 009 Muž pak nějaký, jménem Šimon, před tím v tom městě čáry provodil, a lid Samařský mámil, pravě se býti nějakým velikým. 044 ACT 008 010 Na něhož pozor měli všickni, od nejmenšího až do největšího, říkajíce: Tentoť jest Boží moc veliká. 044 ACT 008 011 Pozor pak měli na něho, proto že je za mnohý čas mámil čáry. 044 ACT 008 012 A když uvěřivše Filipovi zvěstujícímu o království Božím a o jménu Ježíše Krista, křtili se muži i ženy, 044 ACT 008 013 Tedy i ten Šimon uvěřil, a pokřtěn byv, přídržel se Filipa, a vida zázraky a moci veliké činěné, děsil se. 044 ACT 008 014 Uslyšavše pak v Jeruzalémě apoštolé, že by Samaří přijala slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana. 044 ACT 008 015 Kteříž přišedše, modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého. 044 ACT 008 016 (Nebo ještě byl na žádného z nich nesstoupil, ale pokřtěni toliko byli ve jménu Pána Ježíše.) 044 ACT 008 017 Tehdy vzkládali na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého. 044 ACT 008 018 I uzřev Šimon, že skrze vzkládání rukou apoštolských dává se Duch svatý, přinesl jim peníze, 044 ACT 008 019 Řka: Dejte i mně tu moc, ať, na kohož bych koli vzložil ruce, přijme Ducha svatého. 044 ACT 008 020 I řekl jemu Petr: Peníze tvé buďtež s tebou na zatracení, proto že jsi se domníval, že by dar Boží mohl býti zjednán za peníze. 044 ACT 008 021 Nemáš dílu ani losu v této věci; nebo srdce tvé není upřímé před Bohem. 044 ACT 008 022 Protož čiň pokání z této své nešlechetnosti, a pros Boha, zda by odpuštěno bylo tobě to myšlení srdce tvého. 044 ACT 008 023 Nebo v žluči hořkosti a v svazku nepravosti tebe býti vidím. 044 ACT 008 024 I odpověděv Šimon, řekl: Modltež vy se za mne Pánu, aby na mne nepřišlo něco z těch věcí, kteréž jste mluvili. 044 ACT 008 025 Oni pak osvědčovavše a mluvivše slovo Páně, navrátili se do Jeruzaléma, a ve mnohých městečkách Samaritánských kázali evangelium. 044 ACT 008 026 Anděl pak Páně mluvil k Filipovi, řka: Vstaň a jdi ku polední straně na cestu, kteráž vede od Jeruzaléma do Gázy, kteréž jest pusté. 044 ACT 008 027 I vstav, šel. A aj, muž Mouřenín, kleštěnec, komorník královny Mouřenínské Kandáces, kterýž vládl všemi poklady jejími, a byl přijel do Jeruzaléma, aby se modlil, 044 ACT 008 028 Navracoval se, na voze svém sedě, a četl Izaiáše proroka. 044 ACT 008 029 I řekl Duch Filipovi: Přistup, a přiviň se k vozu tomu. 044 ACT 008 030 A přiběh Filip, slyšel jej, an čte Izaiáše proroka. I řekl: Rozumíš-liž medle, co čteš? 044 ACT 008 031 A on řekl: Kterakž bych mohl, leč by mi kdo vyložil? I prosil Filipa, aby vstoupil a seděl s ním. 044 ACT 008 032 Místo pak toho písma, kteréž četl, toto bylo: Jako ovce k zabití veden jest, a jako beránek němý před tím, kdož jej střiže, tak neotevřel úst svých. 044 ACT 008 033 V ponížení jeho odsouzení jeho vyhlazeno jest, rod pak jeho kdo vypraví, ačkoli zahlazen byl z země život jeho? 044 ACT 008 034 A odpovídaje komorník Filipovi, dí: Prosím tebe, o kom toto mluví prorok? Sám-li o sobě, čili o někom jiném? 044 ACT 008 035 Tedy otevřev Filip ústa svá, a počav od toho písma, zvěstoval jemu Ježíše. 044 ACT 008 036 A když jeli cestou, přijeli k jedné vodě. I řekl komorník: Aj, voda. Proč nemám býti pokřtěn? 044 ACT 008 037 I řekl Filip: Věříš-li celým srdcem, slušíť. A on odpověděv, řekl: Věřím, že Ježíš Kristus jest Syn Boží. 044 ACT 008 038 I rozkázal státi vozu, a sstoupili oba do té vody, i Filip i komorník. I pokřtil ho. 044 ACT 008 039 A když vystoupili z vody, Duch Páně pochopil Filipa, a neviděl ho více komorník; nebo jel cestou svou, raduje se. 044 ACT 008 040 Filip pak nalezen jest v Azotu; a chodě, kázal evangelium všechněm městům, až přišel do Cesaree. 044 ACT 009 001 Saul pak ještě dychtě po pohrůžkách a po mordu proti učedlníkům Páně, šel k nejvyššímu knězi, 044 ACT 009 002 A vyžádal od něho listy do Damašku do škol, nalezl-li by tam té cesty které muže neb ženy, aby svázané přivedl do Jeruzaléma. 044 ACT 009 003 A když byl na cestě, stalo se, že již přibližoval se k Damašku. Tedy pojednou rychle obklíčilo jej světlo s nebe. 044 ACT 009 004 A padna na zem, uslyšel hlas k sobě řkoucí: Sauli, Sauli, proč mi se protivíš? 044 ACT 009 005 Kterýž řekl: I kdo jsi Pane? A Pán řekl: Já jsem Ježíš, jemuž ty se protivíš. Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati. 044 ACT 009 006 A on třesa se a boje se, řekl: Pane, co chceš, abych činil? A Pán k němu: Vstaň a jdi do města, a bude tobě povědíno, co bys ty měl činiti. 044 ACT 009 007 Ti pak muži, kteříž šli s ním, stáli, ohromeni jsouce, hlas zajisté slyšíce, ale žádného nevidouce. 044 ACT 009 008 I vstal Saul z země, a otevřev oči své, nic neviděl. Tedy pojavše ho za ruce, uvedli jej do Damašku. 044 ACT 009 009 I byl tu za tři dni, nevida, a nejedl, ani nepil. 044 ACT 009 010 Byl pak jeden učedlník v Damašku, jménem Ananiáš. I řekl jemu Pán u vidění: Ananiáši. A on řekl: Aj, já, Pane. 044 ACT 009 011 A Pán k němu: Vstaň a jdi do ulice, kteráž slove přímá, a hledej v domě Judově Saule, jménem Tarsenského. Nebo aj, modlí se. 044 ACT 009 012 A viděl u vidění muže, Ananiáše jménem, an jde k němu, a vzkládá naň ruku, aby prohlédl. 044 ACT 009 013 I odpověděl Ananiáš: Pane, slyšel jsem od mnohých o tom muži, kterak mnoho zlého činil svatým tvým v Jeruzalémě. 044 ACT 009 014 A i zdeť má moc od předních kněží, aby jímal všecky, kteříž vzývají jméno tvé. 044 ACT 009 015 I řekl jemu Pán: Jdi, neboť jest on má nádoba vyvolená, aby nosil jméno mé před pohany i krále, i před syny Izraelské. 044 ACT 009 016 Jáť zajisté ukáži jemu, kterak on mnoho musí trpěti pro jméno mé. 044 ACT 009 017 I šel Ananiáš, a všel do toho domu, a vloživ ruce naň, řekl: Sauli bratře, Pán Ježíš poslal mne, kterýž se ukázal tobě na cestě, po níž jsi šel, abys prohlédl, a naplněn byl Duchem svatým. 044 ACT 009 018 A hned spadly s očí jeho jako lupiny, i prohlédl pojednou; a vstav, pokřtěn jest. 044 ACT 009 019 A přijav pokrm, posilnil se. I zůstal Saul s učedlníky, kteříž byli v Damašku, za několik dní. 044 ACT 009 020 A hned v školách kázal Krista, že on jest Syn Boží. 044 ACT 009 021 I divili se náramně všickni, kteříž jej slyšeli, a pravili: Zdaliž toto není ten, kterýž hubil v Jeruzalémě ty, kteříž vzývali jméno toto, a sem na to přišel, aby je svázané vedl k předním kněžím? 044 ACT 009 022 Saul pak více se zmocňoval, a zahanboval Židy, kteříž bydleli v Damašku, potvrzuje toho, že ten jest Kristus. 044 ACT 009 023 A když přeběhlo drahně dnů, radu mezi sebou na tom zavřeli Židé, aby jej zabili. 044 ACT 009 024 Ale zvěděl Saul o těch úkladech jejich. Ostříhali také i bran ve dne i v noci, aby jej zahubili. 044 ACT 009 025 Ale učedlníci v noci vzavše ho, spustili jej po provaze přes zed v koši. 044 ACT 009 026 Přišed pak Saul do Jeruzaléma, pokoušel se přitovaryšiti k učedlníkům, ale báli se ho všickni, nevěříce, by byl učedlníkem. 044 ACT 009 027 Barnabáš pak přijav jej, vedl ho k apoštolům, a vypravoval jim, kterak na cestě viděl Pána, a že mluvil s ním, a kterak v Damašku svobodně mluvil ve jménu Ježíše. 044 ACT 009 028 I bydlil s nimi v Jeruzalémě, 044 ACT 009 029 A směle mluvil ve jménu Pána Ježíše, a hádal se s Řeky; oni pak usilovali ho zabiti. 044 ACT 009 030 To zvěděvše bratří, dovedli ho do Cesaree, a poslali jej do Tarsu. 044 ACT 009 031 A tak zborové po všem Judstvu a Galilei i Samaří měli pokoj, vzdělávajíce se, a chodíce v bázni Páně, a rozhojňovali se potěšením Ducha svatého. 044 ACT 009 032 Stalo se pak, že Petr, když procházel všecky, přišel také k svatým, kteříž bydleli v Lyddě. 044 ACT 009 033 I nalezl tu člověka jednoho, jménem Eneáše, již od osmi let na loži ležícího, kterýž byl šlakem poražený. 044 ACT 009 034 I řekl mu Petr: Eneáši, uzdravuje tebe Ježíš Kristus; vstaň, a ustel sobě. A hned vstal. 044 ACT 009 035 I viděli jej všickni, kteříž bydlili v Lyddě a v Sároně, kteříž se obrátili ku Pánu. 044 ACT 009 036 Byla pak jedna učedlnice v Joppen, jménem Tabita, což se vykládá Dorkas. Ta byla plná skutků dobrých a almužen, kteréž činila. 044 ACT 009 037 I stalo se v těch dnech, že roznemohši se, umřela. Kterouž umyvše, položili na síň vrchní. 044 ACT 009 038 A že byla blízko Lydda od Joppen, uslyšavše učedlníci, že by tam byl Petr, poslali k němu dva muže, prosíce ho, aby sobě neobtěžoval přijíti až k nim. 044 ACT 009 039 Tedy vstav Petr, šel s nimi. A když přišel, vedli jej na síň. I obstoupily ho všecky vdovy, plačíce, a ukazujíce sukně a pláště, kteréž jim dělala, dokudž s nimi byla, Dorkas. 044 ACT 009 040 I rozkázav všechněm vyjíti ven Petr, poklek na kolena, modlil se, a obrátiv se k tomu tělu, řekl: Tabito, vstaň. A ona otevřela oči své, a uzřevši Petra, posadila se. 044 ACT 009 041 A podav jí ruky, pozdvihl jí; a povolav svatých a vdov, ukázal jim ji živou. 044 ACT 009 042 I rozhlášeno jest to po všem Joppen, a uvěřili mnozí v Pána. 044 ACT 009 043 I stalo se, že za mnohé dni pozůstal Petr v Joppen u nějakého Šimona koželuha. 044 ACT 010 001 Muž pak nějaký byl v Cesarii, jménem Kornelius, setník z zástupu, kterýž sloul Vlaský, 044 ACT 010 002 Nábožný a bohobojný se vším domem svým, čině almužny mnohé lidu. 044 ACT 010 003 A modlívaje se vždycky Bohu, viděl u vidění zřetelně, jako v hodinu devátou na den, anděla Božího, an všel k němu, a řekl jemu: Kornéli. 044 ACT 010 004 A on pilně popatřiv naň, a sstrašiv se, řekl: Co chceš, Pane? I řekl jemu: Modlitby tvé a almužny tvé vstoupily na pamět před tváří Boží. 044 ACT 010 005 Protož nyní pošli muže do Joppen, a povolej Šimona, kterýž má přijmí Petr. 044 ACT 010 006 Tenť hospodu má u nějakého Šimona koželuha, kterýž má dům u moře. Onť poví tobě, co bys ty měl činiti. 044 ACT 010 007 A když odšel anděl, kterýž mluvil Korneliovi, zavolal dvou služebníků svých, a rytíře pobožného z těch, kteříž vždycky při něm byli. 044 ACT 010 008 A oznámiv jim všecko to, poslal je do Joppen. 044 ACT 010 009 Nazejtří pak, když oni šli, a přibližovali se k městu, všel Petr na horu, aby se modlil, okolo hodiny šesté. 044 ACT 010 010 A potom velice zlačněv, chtěl pojísti. Když pak oni strojili, připadlo na něj mysli vytržení. 044 ACT 010 011 I uzřel nebe otevřené a sstupující k sobě nádobu jakous jako prostěradlo veliké, za čtyři rohy uvázanou, ana se spouští na zem, 044 ACT 010 012 Na níž byla všeliká zemská hovada čtvernohá, a zvířata, a zeměplazové, i ptactvo nebeské. 044 ACT 010 013 I stal se hlas k němu: Vstaň, Petře, bí a jez. 044 ACT 010 014 I řekl Petr: Nikoli, Pane, neboť jsem nikdy nejedl nic obecného aneb nečistého. 044 ACT 010 015 Tedy opět podruhé stal se hlas k němu: Cožť Bůh očistil, neměj ty toho za nečisté. 044 ACT 010 016 A to se stalo potřikrát. I vzata jest zase ta nádoba do nebe. 044 ACT 010 017 A když Petr sám u sebe rozjímal, co by znamenalo vidění to, kteréž viděl, aj, muži ti, kteříž posláni byli od Kornelia, ptajíce se na dům Šimonův, stáli přede dveřmi. 044 ACT 010 018 A zavolavše, tázali se: Má-li zde hospodu Šimon, kterýž má přijmí Petr? 044 ACT 010 019 A když Petr přemyšloval o tom vidění, řekl jemu Duch: Aj, muži tři hledají tebe. 044 ACT 010 020 Protož vstana, sejdi dolů, a jdi s nimi, nic se nerozpakuje; neboť jsem já je poslal. 044 ACT 010 021 Tedy sšed Petr k těm mužům, kteříž posláni byli k němu od Kornelia, řekl: Aj, jáť jsem ten, kteréhož hledáte. Jaká jest příčina, pro niž jste přišli? 044 ACT 010 022 Oni pak řekli: Kornelius setník, muž spravedlivý a bohabojící, i svědectví dobré mající ode všeho národu Židovského, u vidění napomenut jest od anděla svatého, aby povolal tebe do domu svého, a slyšel řeč od tebe. 044 ACT 010 023 Tedy zavolav jich do domu, přijal je do hospody. Druhého pak dne Petr šel s nimi, a někteří bratří z Joppen šli s ním. 044 ACT 010 024 A nazejtří přišli do Cesaree. Kornelius pak očekával jich, svolav příbuzné své a přátely blízké. 044 ACT 010 025 I stalo se, když vcházel Petr, vyšel proti němu Kornelius, a padna k nohám jeho, klaněl se mu. 044 ACT 010 026 Ale Petr pozdvihl ho, řka: Vstaň, i jáť také sám člověk jsem. 044 ACT 010 027 A rozmlouvaje s ním, všel, a nalezl mnoho těch, kteříž se byli sešli. 044 ACT 010 028 I řekl jim: Vy víte, že neslušné jest muži Židu připojiti se aneb přistoupiti k cizozemci, ale mně ukázal Bůh, abych žádného člověka nepravil obecným neb nečistým býti. 044 ACT 010 029 Protož bez odporu přišel jsem, povolán jsa. I ptám se, pro kterou příčinu poslali jste pro mne? 044 ACT 010 030 A Kornelius řekl: Před čtyřmi dny postil jsem se až do této hodiny, a v hodinu devátou modlil jsem se v domě svém. A aj, postavil se přede mnou muž v rouše bělostkvoucím. 044 ACT 010 031 A řekl: Kornéli, uslyšánať jest modlitba tvá, a almužny tvé jsouť v paměti před tváří Boží. 044 ACT 010 032 Protož pošli do Joppen, a povolej Šimona, kterýž slove Petr. Tenť má hospodu v domě Šimona koželuha u moře; on přijda, bude mluviti tobě. 044 ACT 010 033 Protož hned té chvíle jsem poslal k tobě, a ty jsi dobře učinil, žes přišel. Nyní tedy my všickni před oblíčejem Božím hotovi jsme slyšeti všecko, což jest koli přikázáno tobě od Boha. 044 ACT 010 034 Tedy Petr otevřev ústa, řekl: V pravdě jsem shledal, že Bůh není přijimač osob. 044 ACT 010 035 Ale v každém národu, kdož se ho bojí, a činí spravedlnost, příjemný jest jemu; 044 ACT 010 036 Jakž to oznámil synům Izraelským, zvěstuje pokoj skrze Ježíše Krista, kterýž jest Pánem všeho. 044 ACT 010 037 Vy sami víte, co se dálo po všem Židovstvu, počna od Galilee, po křtu, kterýž kázal Jan: 044 ACT 010 038 Kterak Ježíše od Nazaréta pomazal Bůh Duchem svatým a mocí. Kterýž chodil, dobře čině, a uzdravuje všecky posedlé od ďábla; nebo Bůh s ním byl. 044 ACT 010 039 A my jsme svědkové všeho toho, což činil v krajině Judské a v Jeruzalémě. Kteréhož zamordovali, pověsivše na dřevě. 044 ACT 010 040 Toho Bůh vzkřísil třetího dne, a způsobil to, aby zjeven byl, 044 ACT 010 041 Ne všemu lidu, ale svědkům prvé k tomu zřízeným od Boha, nám, kteříž jsme s ním jedli a pili po jeho z mrtvých vstání. 044 ACT 010 042 A přikázal nám kázati lidu a svědčiti, že on jest ten ustanovený od Boha soudce živých i mrtvých. 044 ACT 010 043 Jemuť všickni proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchů vezme skrze jméno jeho všeliký, kdožkoli uvěřil by v něho. 044 ACT 010 044 A když ještě Petr mluvil slova tato, sstoupil Duch svatý na všecky, kteříž poslouchali slova. 044 ACT 010 045 I užasli se ti, kteříž z obřezaných věřící byli, kteříž byli přišli s Petrem, že i na pohany dar Ducha svatého jest vylit. 044 ACT 010 046 Nebo slyšeli je, ani mluví jazyky rozličnými, a velebí Boha. Tehdy odpověděl Petr: 044 ACT 010 047 Zdali může kdo zabrániti vody, aby tito nebyli pokřtěni, kteříž Ducha svatého přijali jako i my? 044 ACT 010 048 A rozkázal je pokřtiti ve jménu Páně. I prosili ho, aby u nich pobyl za některý den. 044 ACT 011 001 Uslyšeli pak apoštolé a bratří, kteříž byli v Judstvu, že by i pohané přijali slovo Boží. 044 ACT 011 002 A když přišel Petr do Jeruzaléma, domlouvali se naň ti, kteříž byli z obřezaných, 044 ACT 011 003 Řkouce: K mužům neobřezaným všel jsi, a jedl jsi s nimi. 044 ACT 011 004 Tedy začav Petr, vypravoval jim pořád, řka: 044 ACT 011 005 Byl jsem v městě Joppen, modle se. I viděl jsem u vytržení mysli vidění, nádobu nějakou sstupující jako prostěradlo veliké, za čtyři rohy spouštějící se s nebe, a přišla až ke mně. 044 ACT 011 006 Do kteréž pohleděv pilně, spatřil jsem hovada zemská čtvernohá i zvířata, a zeměplazy, i ptactvo nebeské. 044 ACT 011 007 Slyšel jsem k sobě také hlas řkoucí: Vstaň, Petře, bí a jez. 044 ACT 011 008 I řekl jsem: Nikoli, Pane, nebo nic obecného aneb nečistého nikdy nevcházelo v ústa má. 044 ACT 011 009 I odpověděl mi hlas podruhé s nebe: Co Bůh očistil, neměj ty toho za nečisté. 044 ACT 011 010 A to se stalo potřikrát. I vtrženo jest zase to všecko do nebe. 044 ACT 011 011 A aj, hned té chvíle tři muži stáli u domu, v kterémž jsem byl, posláni jsouce ke mně z Cesaree. 044 ACT 011 012 I řekl mi Duch, abych šel s nimi, nic se nerozpakuje. A šlo se mnou i těchto šest bratří, a vešli jsme do domu muže toho. 044 ACT 011 013 Kterýž vypravoval nám, kterak viděl anděla v domě svém, an se před ním postavil, a řekl jemu: Pošli do Joppen muže, a povolej Šimona, kterýž slove Petr. 044 ACT 011 014 Onť tobě bude mluviti slova, skrze něž spasen budeš ty i všecken tvůj dům. 044 ACT 011 015 Když jsem pak já mluviti začal, sstoupil Duch svatý na ně jako i na nás na počátku. 044 ACT 011 016 I rozpomenul jsem se na slovo Páně, kteréž byl pověděl: Jan zajisté křtil vodou, ale vy pokřtěni budete Duchem svatým. 044 ACT 011 017 Poněvadž tedy jednostejný dar dal jim Bůh jako i nám věřícím v Pána Ježíše Krista, i kdož jsem já byl, abych mohl zabrániti Bohu? 044 ACT 011 018 To uslyšavše, spokojili se, a slavili Boha, řkouce: Tedy i pohanům Bůh pokání dal k životu. 044 ACT 011 019 Ti pak, kteříž se byli rozprchli příčinou ssoužení, kteréž se bylo stalo pro Štěpána, přišli až do Fenicen a Cypru a do Antiochie, žádnému nemluvíce slova než samým toliko Židům. 044 ACT 011 020 A byli někteří z nich muži z Cypru a z Cyrénu, kteříž přišedše do Antiochie, mluvili Řekům, zvěstujíce Pána Ježíše. 044 ACT 011 021 A byla ruka Páně s nimi, a veliký počet věřících obrátil se ku Pánu. 044 ACT 011 022 I přišla pověst o tom k církvi, kteráž byla v Jeruzalémě. I poslali Barnabáše, aby šel až do Antiochie. 044 ACT 011 023 Kterýž přišed tam, a uzřev milost Boží, zradoval se, a napomínal všech, aby v úmyslu srdce trvali v Pánu. 044 ACT 011 024 Nebo byl muž dobrý, a plný Ducha svatého a víry. I přibyl veliký zástup Pánu. 044 ACT 011 025 Tedy odšel Barnabáš do Tarsu hledati Saule, a nalezna jej, přivedl ho do Antiochie. 044 ACT 011 026 I byli přes celý rok při tom zboru, a učili zástup veliký, tak že nejprv tu v Antiochii učedlníci nazváni jsou křesťané. 044 ACT 011 027 V těch pak dnech přišli z Jeruzaléma proroci do Antiochie. 044 ACT 011 028 I povstav jeden z nich, jménem Agabus, oznamoval skrze Ducha, že bude hlad veliký po všem okršlku zemském. Kterýž i stal se za císaře Klaudia. 044 ACT 011 029 Tedy učedlníci, jeden každý podlé možnosti své, umínili poslati ku pomoci bratřím přebývajícím v Judstvu. 044 ACT 011 030 Což i učinili, poslavše k starším skrze ruce Barnabáše a Saule. 044 ACT 012 001 A při tom času dal se v to Heródes král, aby ssužoval některé z církve. 044 ACT 012 002 I zamordoval Jakuba, bratra Janova, mečem. 044 ACT 012 003 A vida, že se to líbilo Židům, umínil jíti i Petra. (A byli dnové přesnic.) 044 ACT 012 004 Kteréhož jav, do žaláře vsadil, poručiv jej šestnácti žoldnéřům k ostříhání, chtěje po velikonoci vyvesti jej lidu. 044 ACT 012 005 I byl Petr ostříhán v žaláři, modlitba pak ustavičná k Bohu dála se za něj od církve. 044 ACT 012 006 A když jej již vyvesti měl Heródes, té noci spal Petr mezi dvěma žoldnéři, svázán byv dvěma řetězy, a strážní přede dveřmi ostříhali žaláře. 044 ACT 012 007 A aj, anděl Páně postavil se, a světlo se zastkvělo v žaláři; a udeřiv Petra v bok, zbudil ho, řka: Vstaň rychle. I spadli jemu ti řetězové z rukou. 044 ACT 012 008 Tedy řekl jemu anděl: Opaš se a podvaž obuv svou. Tedy učinil tak. I řekl jemu: Oděj se pláštěm svým, a poď za mnou. 044 ACT 012 009 Tedy vyšed, bral se za ním, a nevěděl, by to pravé bylo, co se dálo skrze anděla, ale domníval se, že by vidění viděl. 044 ACT 012 010 A prošedše skrze první i druhou stráž, přišli k bráně železné, kteráž vede do města, a ta se jim sama od sebe otevřela. A vyšedše, přešli ulici jednu, a hned odšel anděl od něho. 044 ACT 012 011 Tedy Petr přišed sám k sobě, řekl: Nyní právě vím, že poslal Pán anděla svého, a vytrhl mne z ruky Heródesovy, a ze všeho očekávání lidu Židovského. 044 ACT 012 012 A pováživ toho, šel k domu Marie, matky Janovy, kterýž přijmí měl Marek, kdež se jich bylo mnoho sešlo, a modlili se. 044 ACT 012 013 A když Petr potloukl na dvéře, vyšla děvečka, aby poslechla, jménem Ródé. 044 ACT 012 014 A poznavši hlas Petrův, pro radost neotevřela dveří, ale vběhši, zvěstovala, že Petr stojí u dveří. 044 ACT 012 015 A oni řekli jí: Blázníš. Ona pak potvrzovala, že tak jest. Tedy oni řekli: Anděl jeho jest. 044 ACT 012 016 Ale Petr předce tloukl. A otevřevše, uzřeli jej, i ulekli se. 044 ACT 012 017 A pokynuv na ně rukou, aby mlčeli, vypravoval jim, kterak jej Pán vyvedl z žaláře, a řekl: Pověztež to Jakubovi a bratřím. A vyšed, bral se na jiné místo. 044 ACT 012 018 A když byl den, stal se rozbroj nemalý mezi žoldnéři o to, co se stalo při Petrovi. 044 ACT 012 019 Heródes pak ptaje se na něj, a nenalezna, vytazovav se na strážných, kázal je pryč vésti; a odebrav se z Judstva do Cesaree, přebýval tam. 044 ACT 012 020 A v ten čas Heródes rozzlobil se proti Tyrským a Sidonským. Kteřížto jednomyslně přišli k němu, a namluvivše Blasta, předního komorníka královského, žádali za pokoj, proto že jejich krajiny potravu měly z království. 044 ACT 012 021 V uložený pak den Heródes, obleka se v královské roucho, a posadiv se na soudné stolici, učinil k nim řeč. 044 ACT 012 022 I zvolal lid, řka: Boží hlas, a ne lidský. 044 ACT 012 023 A i hned ranil jej anděl Páně, proto že nevzdal slávy Bohu; a rozlez se červy, umřel. 044 ACT 012 024 A slovo Páně rostlo a rozmáhalo se. 044 ACT 012 025 Barnabáš pak a Saul navrátili se z Jeruzaléma, vykonavše službu, pojavše s sebou i Jana, kterýž přijmí měl Marek. 044 ACT 013 001 Byli pak v církvi, kteráž byla v Antiochii, někteří proroci a učitelé, jako Barnabáš a Šimon, kterýž měl přijmí Černý, a Lucius Cyrenenský, a Manahen, kterýž byl spolu vychován s Heródesem tetrarchou, a Saul. 044 ACT 013 002 A když oni služby Páně konali, a postili se, dí Duch svatý: Oddělte mi Barnabáše a Saule k dílu, k kterémuž jsem jich povolal. 044 ACT 013 003 Tedy postíce se, a modlíce se, a vzkládajíce na ně ruce, propustili je. 044 ACT 013 004 A oni posláni byvše od Ducha svatého, přišli do Seleucie, a odtud plavili se do Cypru. 044 ACT 013 005 A přišedše do Salaminy, zvěstovali slovo Boží v školách Židovských; a měli s sebou i Jana k službě. 044 ACT 013 006 A když zchodili ten ostrov až do Páfu, nalezli jakéhos čarodějníka, falešného proroka Žida, jemuž jméno Barjezus, 044 ACT 013 007 Kterýž byl u znamenitého vládaře Sergia Pavla, může opatrného. Ten povolav Barnabáše a Saule, žádal slyšeti slovo Boží. 044 ACT 013 008 Ale protivil se jim Elymas, ten čarodějník, (nebo se tak vykládá jméno jeho, ) usiluje odvrátiti vládaře od víry. 044 ACT 013 009 Tedy Saul, kterýž slove i Pavel, naplněn byv Duchem svatým, a pilně pohleděv na něj, 044 ACT 013 010 Řekl: Ó plný vší lsti a vší nešlechetnosti, synu ďáblův, nepříteli vší spravedlnosti, což nepřestaneš převraceti cest Páně přímých? 044 ACT 013 011 A aj, nyní ruka Páně nad tebou, a budeš slepý, nevida slunce až do času. A pojednou připadla na něj mrákota a tma, a jda vůkol, hledal, kdo by ho za ruku vedl. 044 ACT 013 012 Tehdy vládař uzřev, co se stalo, uvěřil, divě se učení Páně. 044 ACT 013 013 A pustivše se od Páfu Pavel a ti, kteříž s ním byli, přišli do Pergen v Pamfylii. Jan pak odšed od nich, vrátil se do Jeruzaléma. 044 ACT 013 014 Oni pak šedše z Pergen, přišli do Antiochie Pisidické, a všedše do školy v den sobotní, posadili se. 044 ACT 013 015 A když bylo po přečtení zákona a proroků, poslali k nim knížata školy té, řkouce: Muži bratří, máte-li úmysl jaké napomenutí učiniti k lidu, mluvte. 044 ACT 013 016 Tedy Pavel povstav, a rukou pokynuv, řekl: Muži Izraelští, a kteříž se bojíte Boha, slyšte. 044 ACT 013 017 Bůh lidu tohoto Izraelského vyvolil otce naše, a lidu povýšil, když byl pohostinu v zemi Egyptské, a v rameni vztaženém vyvedl je z ní. 044 ACT 013 018 A za čas čtyřidceti let snášel jejich obyčeje na poušti. 044 ACT 013 019 A zahladiv sedm národů v zemi Kanán, rozdělil losem mezi ně zemi jejich. 044 ACT 013 020 A potom, téměř za čtyři sta a padesáte let, dával jim soudce až do Samuele proroka. 044 ACT 013 021 A v tom žádali za krále, i dal jim Bůh Saule, syna Cis, muže z pokolení Beniaminova, za čtyřidceti let. 044 ACT 013 022 A když toho zavrhl, vzbudil jim Davida krále, kterémuž svědectví dávaje, řekl: Nalezl jsem Davida, syna Jesse, muže podlé srdce svého, kterýž bude činiti všecku vůli mou. 044 ACT 013 023 Z jehož semene Bůh podlé zaslíbení vzbudil Izraelovi spasitele Ježíše, 044 ACT 013 024 Před jehož příštím kázal Jan křest pokání všemu lidu Izraelskému. 044 ACT 013 025 A když Jan běh dokonával, pravil: Kteréhož se mne domníváte býti, nejsem já, ale aj, jdeť po mně, u jehož noh obuvi rozvázati nejsem hoden. 044 ACT 013 026 Muži bratří, synové rodu Abrahamova, a kteříž mezi vámi bojí se Boha, vám slovo spasení tohoto posláno jest. 044 ACT 013 027 Nebo ti, kteříž přebývají v Jeruzalémě, a knížata jejich, toho Ježíše neznajíce, odsoudili, a tak hlasy prorocké, kteříž se na každou sobotu čtou, naplnili. 044 ACT 013 028 A žádné příčiny smrti na něm nenalezše, prosili Piláta, aby zamordován byl. 044 ACT 013 029 A když dokonali všecko, což o něm psáno bylo, složivše s dřeva, do hrobu jej položili. 044 ACT 013 030 Bůh pak vzkřísil jej z mrtvých. 044 ACT 013 031 Kterýž vidín jest po mnohé dni od těch, jenž spolu s ním byli přišli z Galilee do Jeruzaléma, kteříž jsou svědkové jeho k lidu. 044 ACT 013 032 A my vám zvěstujeme to zaslíbení, kteréž se stalo otcům, že Bůh naplnil je nám synům jejich, vzkřísiv Ježíše; 044 ACT 013 033 Jakož i v druhém žalmu napsáno jest: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe. 044 ACT 013 034 A že jej z mrtvých vzkřísil, aby se již více nenavracoval k porušení, takto řekl: Dám vám svaté věci Davidovy věrné. 044 ACT 013 035 Protož i jinde dí: Nedáš svatému svému viděti porušení. 044 ACT 013 036 David zajisté za svého věku poslouživ vůli Boží, usnul, a přiložen jest k otcům svým, a viděl porušení. 044 ACT 013 037 Ale ten, kteréhož Bůh vzkřísil, neviděl porušení. 044 ACT 013 038 Protož známo vám buď, muži bratří, že skrze toho zvěstuje se vám odpuštění hříchů. 044 ACT 013 039 A to ode všech, od kterýchž jste nemohli skrze zákon Mojžíšův ospravedlněni býti, skrze tohoto, každý kdož věří, bývá ospravedlněn. 044 ACT 013 040 Protož vizte, ať na vás nepřijde to, což jest v prorocích povědíno: 044 ACT 013 041 Vizte potupníci, a podivte se, a na nic přiďte; nebo já dílo dělám za dnů vašich, dílo to, jemuž neuvěříte, byť vám kdo o něm vypravoval. 044 ACT 013 042 A když vycházeli ze školy Židovské, prosili pohané, aby jim v druhou sobotu mluvili táž slova. 044 ACT 013 043 A když bylo propuštěno shromáždění, šlo mnoho Židů, a nábožných znovu na víru obrácených za Pavlem a Barnabášem, kteříž promlouvajíce k nim, radili jim, aby trvali v milosti Boží. 044 ACT 013 044 V druhou pak sobotu téměř všecko město sešlo se k slyšení slova Božího. 044 ACT 013 045 A Židé vidouce zástupy, naplněni jsou závistí, a odporovali tomu, co bylo praveno od Pavla, protivíce a rouhajíce se. 044 ACT 013 046 Tedy svobodně Pavel a Barnabáš řekli: Vámť mělo nejprv mluveno býti slovo Boží, ale poněvadž je zamítáte, a za nehodné sebe soudíte věčného života, aj, obracíme se ku pohanům. 044 ACT 013 047 Neboť nám tak přikázal Pán, řka: Položil jsem tebe světlo pohanům, abys ty byl spasení až do končin země. 044 ACT 013 048 A slyševše to pohané, radovali se, a velebili slovo Páně; a uvěřili všickni, což jich koli bylo předzřízeno k životu věčnému. 044 ACT 013 049 I rozhlašovalo se slovo Páně po vší té krajině. 044 ACT 013 050 Tedy Židé zbouřili ženy nábožné a poctivé a přední měšťany, a vzbudili protivenství proti Pavlovi a Barnabášovi, i vyhnali je z končin svých. 044 ACT 013 051 A oni vyrazivše prach z noh svých na ně, přišli do Ikonie. 044 ACT 013 052 Učedlníci pak naplněni byli radostí a Duchem svatým. 044 ACT 014 001 I stalo se tolikéž v Ikonii, že vešli do školy Židovské, a mluvili, tak že uvěřilo i Židů i Řeků veliké množství. 044 ACT 014 002 Ale kteříž z Židů nepovolní byli, ti zbouřili a zdráždili mysli pohanů proti bratřím. 044 ACT 014 003 I byli tu za dlouhý čas, svobodně mluvíce v Pánu, kterýž svědectví vydával slovu milosti své, a působil to, aby se dáli divové a zázrakové skrze ruce jejich. 044 ACT 014 004 I rozdělilo se množství města, a jedni byli s Židy, jiní s apoštoly. 044 ACT 014 005 A když se obořili i pohané i Židé s knížaty svými, aby jim posměch učinili, a kamenovali je, 044 ACT 014 006 Srozuměvše tomu, utekli do měst Lykaonitských, do Lystry a do Derben, a do toho okolí, 044 ACT 014 007 A tu kázali evangelium. 044 ACT 014 008 Muž pak nějaký v Lystře, nemocný na nohy, sedával, byv chromý z života matky své, kterýž nikdy nechodil. 044 ACT 014 009 Ten poslouchal Pavla mluvícího. Kterýž pohleděv naň, a vida, an věří, že uzdraven bude, 044 ACT 014 010 Řekl velikým hlasem: Postav se přímě na nohách svých. I zchopil se a chodil. 044 ACT 014 011 Zástupové pak viděvše, co učinil Pavel, pozdvihli hlasu svého, Lykaonitsky řkouce: Bohové připodobnivše se lidem, sstoupili k nám. 044 ACT 014 012 I nazvali Barnabáše Jupiterem, a Pavla Merkuriášem; nebo on mluvil slovo. 044 ACT 014 013 Tedy kněz Jupiterův, kterýž byl před městem jejich, přivedl býky s věnci před bránu, a chtěl s lidem oběti obětovati. 044 ACT 014 014 To když uslyšeli apoštolé, Barnabáš a Pavel, roztrhše sukně své, vyběhli k zástupům, křičíce, 044 ACT 014 015 A řkouce: Muži, což to činíte? Však i my lidé jsme, týmž bídám jako i vy poddáni, kteříž vám zvěstujeme, abyste se obrátili od těchto marností k Bohu živému, kterýž učinil nebe i zemi, i moře, i všecko, což v nich jest. 044 ACT 014 016 Kterýž za předešlých věků všech pohanů nechával, aby chodili po cestách svých, 044 ACT 014 017 Ačkoli proto nenechal sebe bez osvědčení, dobře čině, dávaje nám s nebe déšť a časy úrodné, naplňuje pokrmem a potěšením srdce naše. 044 ACT 014 018 A to mluvíce, sotva spokojili zástupy, aby jim neobětovali. 044 ACT 014 019 A v tom přišli od Antiochie a Ikonie Židé, kteříž navedše zástupy, a ukamenovavše Pavla, vytáhli před město, domnívavše se, že umřel. 044 ACT 014 020 A když jej obstoupili učedlníci, vstal, a všel do města, a nazejtří odšel s Barnabášem do Derben. 044 ACT 014 021 A kázavše evangelium městu tomu, a učedlníků mnoho získavše, navrátili se do Lystry a do Ikonie a do Antiochie, 044 ACT 014 022 Potvrzujíce duší učedlníků, a napomínajíce, aby trvali u víře, a že musíme skrze mnohá ssoužení vjíti do království Božího. 044 ACT 014 023 A zřídivše jim, podlé daných hlasů, starší po církvech, a modlivše se s postem, poručili je Pánu, v kteréhož uvěřili. 044 ACT 014 024 A prošedše Pisidii, přišli do Pamfylie, 044 ACT 014 025 A mluvivše slovo v Pergen, šli do Attalie. 044 ACT 014 026 A odtud plavili se do Antiochie, odkudž poručeni byli milosti Boží k dílu, kteréž vykonali. 044 ACT 014 027 A když tam přišli, a shromáždili církev, vypravovali, kteraké věci Bůh skrze ně učinil, a že otevřel pohanům dvéře víry. 044 ACT 014 028 I byli tu za nemalý čas s učedlníky. 044 ACT 015 001 Přišedše pak někteří z Židovstva, učili bratří: Že nebudete-li se obřezovati podlé obyčeje Mojžíšova, nebudete moci spaseni býti. 044 ACT 015 002 A když různici a nemalou hádku Pavel a Barnabáš s nimi měl, i zůstali na tom, aby Pavel a Barnabáš a někteří jiní z nich šli k apoštolům a starším do Jeruzaléma o tu otázku. 044 ACT 015 003 Tedy oni jsouce vyprovozeni od církve, šli skrze Fenicen a Samaří, vypravujíce o obrácení pohanů, i způsobili radost velikou všechněm bratřím. 044 ACT 015 004 A když se dostali do Jeruzaléma, přijati jsou od církve a od apoštolů a starších. I zvěstovali, cožkoli činil skrze ně Bůh. 044 ACT 015 005 Ale povstali někteří z sekty farizejské, kteříž byli uvěřili, pravíce, že musejí obřezováni býti, a aby jim bylo přikázáno zachovávati zákon Mojžíšův. 044 ACT 015 006 Tedy sešli se apoštolé a starší, aby toho povážili. 044 ACT 015 007 A když mnohé vyhledávání toho bylo, povstav Petr, řekl jim: Muži bratří, vy víte, že od dávních dnů mezi námi Bůh vyvolil, aby skrze ústa má slyšeli pohané slovo evangelium, a uvěřili. 044 ACT 015 008 A Bůh, zpytatel srdce, svědectví jim vydal, dav jim Ducha svatého, jako i nám. 044 ACT 015 009 A neučinil rozdílu mezi nimi a námi, věrou očistiv srdce jejich. 044 ACT 015 010 Protož nyní, proč pokoušíte Boha, vzkládajíce na hrdlo učedlníků jho, kteréhož ani otcové naši, ani my nésti jsme nemohli? 044 ACT 015 011 Ale skrze milost Pána Ježíše Krista věříme, že spaseni budeme, rovně jako i oni. 044 ACT 015 012 I mlčelo všecko to množství, a poslouchali Barnabáše a Pavla, vypravujících, kteraké divy a zázraky činil Bůh skrze ně mezi pohany. 044 ACT 015 013 A když oni umlkli, odpověděl Jakub, řka: Muži bratří, slyšte mne. 044 ACT 015 014 Šimon teď vypravoval, kterak Bůh nejprvé popatřil na pohany, aby přijal lid jménu svému. 044 ACT 015 015 A s tím se srovnávají i řeči prorocké, jakož psáno jest: 044 ACT 015 016 Potom se navrátím, a vzdělám zase stánek Davidův, kterýž byl klesl, a zbořeniny jeho zase vzdělám, a vyzdvihnu jej, 044 ACT 015 017 Tak aby ti ostatkové toho lidu hledali Pána, i všickni pohané, nad kterýmiž jest vzýváno jméno mé, dí Pán, kterýž činí tyto všecky věci. 044 ACT 015 018 Známáť jsou Bohu od věků všecka díla jeho. 044 ACT 015 019 Protož já tak soudím, aby nebyli kormouceni ti, kteříž se z pohanů obracejí k Bohu, 044 ACT 015 020 Ale aby jim napsáno bylo, ať se zdržují od poškvrn modl, a smilstva, a toho, což jest udáveného, a od krve. 044 ACT 015 021 Nebo Mojžíš od dávních věků má po městech, kdo by jej kázal, poněvadž v školách na každou sobotu čítán bývá. 044 ACT 015 022 Tehdy vidělo se apoštolům a starším se vší církví, aby vybrané z sebe muže poslali do Antiochie s Pavlem a Barnabášem, totiž Judu, kterýž sloul Barsabáš, a Sílu, muže znamenité mezi bratřími, 044 ACT 015 023 Napsavše po nich toto: Apoštolé a starší i bratří těm, kteříž jsou v Antiochii a v Sýrii a v Cilicii bratřím, kteříž jsou z pohanů, pozdravení vzkazují. 044 ACT 015 024 Poněvadž jsme slyšeli, že někteří vyšedše od nás, zkormoutili vás, řečmi zemdlévajíce duše vaše, pravíce, že se musíte obřezovati a zákon zachovávati, jimž jsme toho neporučili: 044 ACT 015 025 I vidělo se nám shromážděným jednomyslně vybrané muže poslati k vám s těmito nejmilejšími svými, Barnabášem a Pavlem, 044 ACT 015 026 Lidmi těmi, kteříž vydali duše své pro jméno Pána našeho Ježíše Krista. 044 ACT 015 027 Protož poslali jsme Judu a Sílu, a tiť i ústně povědí totéž. 044 ACT 015 028 Vidělo se zajisté Duchu svatému i nám, žádného více na vás břemene nevzkládati, kromě těchto věcí potřebných, 044 ACT 015 029 Abyste se zdržovali od obětovaného modlám, a od krve, a od udáveného, a od smilstva. Od těch věcí budete-li se ostříhati, dobře budete činiti. Mějte se dobře. 044 ACT 015 030 Tedy oni propuštěni byvše, přišli do Antiochie, a shromáždivše množství, dodali toho listu. 044 ACT 015 031 Kterýžto čtouce, radovali se z toho potěšení. 044 ACT 015 032 Judas pak a Sílas, byvše i oni proroci, širokou řečí napomínali bratří a potvrzovali. 044 ACT 015 033 A pobyvše tu za některý čas, propuštěni jsou od bratří v pokoji k apoštolům. 044 ACT 015 034 Ale Sílovi se vidělo, aby tu zůstal. 044 ACT 015 035 Tolikéž Pavel i Barnabáš pobyli v Antiochii, učíce a zvěstujíce i s mnohými jinými slovo Páně. 044 ACT 015 036 Po několika pak dnech řekl Pavel Barnabášovi: Vracujíce se, navštěvme bratří své po všech městech, v kterýchž jsme kázali slovo Páně, kterak se mají. 044 ACT 015 037 Tedy Barnabáš radil, aby pojali s sebou i Jana kterýž přijmí měl Marek. 044 ACT 015 038 Ale Pavlovi se nezdálo pojíti toho s sebou, kterýž byl odšel od nich z Pamfylie, aniž šel s nimi ku práci. 044 ACT 015 039 I vznikl mezi nimi tuhý odpor, tak že se rozešli různo. Barnabáš pak pojav s sebou Marka, plavil se do Cypru. 044 ACT 015 040 A Pavel přivzav Sílu, odšel, poručen byv milosti Boží od bratří. 044 ACT 015 041 I procházel Syrii a Cilicii, potvrzuje církví. 044 ACT 016 001 Přišel pak do Derben a do Lystry, aj, učedlník jeden tu byl, jménem Timoteus, syn nějaké ženy Židovky věřící, ale otce měl Řeka. 044 ACT 016 002 Tomu svědectví vydávali bratří ti, kteříž byli v Lystře a v Ikonii. 044 ACT 016 003 Toho sobě oblíbil Pavel, aby s ním šel. I pojav ho, obřezal jej, pro Židy, kteříž byli v těch místech; nebo věděli všickni, že otec jeho byl Řek. 044 ACT 016 004 A když chodili po městech, vydávali jim k ostříhání ustanovení zřízená od apoštolů a od starších, kteříž byli v Jeruzalémě. 044 ACT 016 005 A tak církve utvrzovaly se u víře, a rozmáhaly se v počtu na každý den. 044 ACT 016 006 A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabráněno od Ducha svatého, aby nemluvili slova v Azii, 044 ACT 016 007 Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch. 044 ACT 016 008 Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady. 044 ACT 016 009 I ukázalo se Pavlovi v noci vidění. Muž nějaký Macedonský stál, prose ho a řka: Přijda do Macedonie, pomoz nám. 044 ACT 016 010 A jakž to vidění viděl, i hned jsme usilovali o to, abychom šli do Macedonie, tím ujištěni jsouce, že nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium. 044 ACT 016 011 Protož pustivše se od Troady, přímým během připlavili jsme se do Samotracie, a nazejtří do Neapolis, 044 ACT 016 012 A odtud do Filippis, kteréž jest první město krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I zůstali jsme v tom městě za několik dní. 044 ACT 016 013 V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece, kdež býval obyčej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu byly sešly. 044 ACT 016 014 Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v městě Tyatirských, bohabojící, poslouchala. Jejíž srdce otevřel Pán, aby to pilně rozsuzovala, co se od Pavla pravilo. 044 ACT 016 015 A když pokřtěna byla i dům její, prosila, řkuci: Poněvadž jste mne soudili věrnou Pánu býti, vejdouce, v domě mém pobuďte. I přinutila nás. 044 ACT 016 016 I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním. 044 ACT 016 017 Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteříž zvěstují nám cestu spasení. 044 ACT 016 018 A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel z ní. I vyšel hned té chvíle. 044 ACT 016 019 A viděvše páni její, že odešla naděje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad. 044 ACT 016 020 A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé, 044 ACT 016 021 A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme Římané. 044 ACT 016 022 I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati. 044 ACT 016 023 A množství ran jim davše, vsadili do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal. 044 ACT 016 024 Tedy on takové maje přikázaní, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou. 044 ACT 016 025 O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, tak že je slyšeli vězňové. 044 ACT 016 026 A v tom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se všecky dvéře otevřely, a všech okovové spadli. 044 ACT 016 027 A procítiv strážný žaláře, a viděv dvéře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli. 044 ACT 016 028 I zkřikl Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni. 044 ACT 016 029 A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl u Pavla a Síly. 044 ACT 016 030 I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl? 044 ACT 016 031 A oni řekli: Věř v Pána Ježíše Krista, a budeš spasen ty i dům tvůj. 044 ACT 016 032 I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domě jeho. 044 ACT 016 033 A pojav je v tu hodinu v noci, umyl jim rány. I pokřtěn jest hned on i všickni domácí jeho. 044 ACT 016 034 A když je uvedl do domu svého, připravil stůl, a veselil se, že se vším domem svým uvěřil Bohu. 044 ACT 016 035 A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi. 044 ACT 016 036 I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi: Že poslali úředníci, abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji. 044 ACT 016 037 Ale Pavel řekl jim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás. 044 ACT 016 038 Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Římané byli. 044 ACT 016 039 A přišedše, prosili jich; a vyvedše je, žádali jich, aby šli z města. 044 ACT 016 040 I vyšedše z žaláře, vešli k Lydii, a uzřevše bratří, potěšili jich, a odešli. 044 ACT 017 001 A prošedše Amfipolim a Apollonii, přišli do Tessaloniky, kdež byla škola Židovská. 044 ACT 017 002 Tedy Pavel podlé obyčeje svého všel k nim, a po tři soboty kázal jim z písem, 044 ACT 017 003 Otvíraje a předkládaje to, že měl Kristus trpěti a z mrtvých vstáti, a že ten jest Kristus Ježíš, kteréhož já zvěstuji vám. 044 ACT 017 004 I uvěřili někteří z nich, a připojili se Pavlovi a Sílovi, i Řeků nábožných veliké množství, i žen znamenitých nemalo. 044 ACT 017 005 Ale zažženi byvše závistí Židé nepovolní, a přivzavše k sobě některé lehkomyslné a nešlechetné lidi, a shlukše se, zbouřili město, a útok učinivše na dům Jázonův, hledali jich, aby je vyvedli před lid. 044 ACT 017 006 A nenalezše jich, táhli Jázona a některé bratří k starším města, křičíce: Tito, kteříž všecken svět bouří, ti sem také přišli. 044 ACT 017 007 Kteréž přijal Jázon. A ti všickni proti ustanovení císařskému činí, pravíce býti králem jiného, totiž Ježíše. 044 ACT 017 008 A tak zbouřili obec i starší města, kteříž to slyšeli. 044 ACT 017 009 Ale přijavše dosti učinění od Jázona a jiných, propustili je. 044 ACT 017 010 Bratří pak hned v noci vyslali i Pavla i Sílu do Berie. Kteříž přišedše tam, vešli do školy Židovské. 044 ACT 017 011 A ti byli udatnější nežli Tessalonitští, kteříž přijali slovo Boží se vší chtivostí, na každý den rozvažujíce písma, tak-li by ty věci byly. 044 ACT 017 012 A tak mnozí z nich uvěřili, i Řecké ženy poctivé i mužů nemalo. 044 ACT 017 013 A když zvěděli Židé v Tessalonice, že by i v Berii kázáno bylo slovo Boží od Pavla, přišli také tam, bouříce zástupy. 044 ACT 017 014 Ale hned bratří vyslali Pavla, aby šel jako k moři; Sílas pak a Timoteus pozůstali tu. 044 ACT 017 015 Ti pak, kteříž provodili Pavla, dovedli ho až do Atén. A vzavše poručení k Sílovi a k Timoteovi, aby přišli k němu, což nejspíše mohou, šli zase. 044 ACT 017 016 A když Pavel čekal jich v Atenách, rozněcoval se v něm duch jeho, vida to město oddané býti modloslužbě. 044 ACT 017 017 I rozmlouval s Židy a nábožnými v škole, ano i na rynku, po všecky dni, s těmi, kteříž se koli nahodili. 044 ACT 017 018 Tedy někteří z Epikureů a Stoických mudrců hádali se s ním. A někteří řekli: I co tento žváč chce povědíti? Jiní pak: Zdá se býti cizích bohů zvěstovatel. Nebo jim o Ježíšovi a o z mrtvých vstání vypravoval. 044 ACT 017 019 I popadše jej, vedli ho do Areopágu, řkouce: Můžeme-li věděti, jaké jest to učení nové, kteréž vypravuješ? 044 ACT 017 020 Nebo nové jakési věci vkládáš v uši naše, protož chceme věděti, co by to bylo. 044 ACT 017 021 (Atenští zajisté všickni, i ti, kteříž tu byli hosté, k ničemu jinému tak hotovi nebyli, než praviti neb slyšeti něco nového.) 044 ACT 017 022 Tedy Pavel, stoje u prostřed Areopágu, řekl: Muži Atenští, vidím vás býti všelijak příliš nábožné lidi. 044 ACT 017 023 Nebo procházeje a spatřuje náboženství vaše, nalezl jsem také oltář, na kterémž napsáno jest: Neznámému Bohu. Protož kteréhož ctíte neznajíce, tohoť já zvěstuji vám. 044 ACT 017 024 Bůh ten, kterýž stvořil svět i všecko, což jest na něm, ten jsa Pánem nebe i země, nebydlí v chrámích rukou udělaných; 044 ACT 017 025 Aniž bývá ctěn lidskýma rukama, jako by něčeho potřeboval, poněvadž on dává všechněm život i dýchání i všecko. 044 ACT 017 026 A učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich, 044 ACT 017 027 Aby hledali Pána, zda by snad makajíce, mohli nalezti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás. 044 ACT 017 028 Nebo jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina jeho jsme. 044 ACT 017 029 Rodina tedy Boží jsouce, nemámeť se domnívati, že by Bůh zlatu neb stříbru neb kamenu, řemeslem aneb důvtipem lidským vyrytému, byl podoben. 044 ACT 017 030 Nebo časy této neznámosti přehlídaje Bůh, již nyní zvěstuje lidem všechněm všudy, aby pokání činili, 044 ACT 017 031 Proto že uložil den, v kterémž souditi bude všecken svět v spravedlnosti skrze toho muže, kteréhož k tomu vystavil, slouže k víře všechněm, vzkříšením jeho z mrtvých. 044 ACT 017 032 Uslyševše pak o vzkříšení z mrtvých, někteří se posmívali, a někteří řekli: Budeme tě slyšeti o tom podruhé. 044 ACT 017 033 A tak Pavel vyšel z prostředku jejich. 044 ACT 017 034 Někteří pak muži, přídržíce se ho, uvěřili, mezi kterýmiž byl i Dionyzius Areopagitský, i žena, jménem Damaris, a jiní s nimi. 044 ACT 018 001 Potom pak Pavel vyšed z Atén, přišel do Korintu. 044 ACT 018 002 A nalez jednoho Žida, jménem Akvilu, kterýž byl rodem z Pontu, kterýž nedávno byl přišel z Vlach, i Priscillu manželku jeho, (proto že byl rozkázal Klaudius, aby všickni Židé z Říma vyšli, ) i přivinul se k nim. 044 ACT 018 003 A že byl téhož řemesla, bydlil u nich, a dělal; nebo řemeslo jejich bylo stany dělati. 044 ACT 018 004 I hádal se v škole na každou sobotu, a k získání přivodil i Židy i Řeky. 044 ACT 018 005 A když přišli z Macedonie Sílas a Timoteus, rozněcoval se v duchu Pavel, osvědčuje Židům, že Ježíš jest Kristus. 044 ACT 018 006 A když oni odporovali a rouhali se, vyraziv prach z roucha, řekl jim: Krev vaše na hlavu vaši. Já čist jsa, hned půjdu ku pohanům. 044 ACT 018 007 A jda odtud, všel do domu nějakého Justa jménem, ctitele Božího, kteréhož dům byl u samé školy. 044 ACT 018 008 Krispus pak, kníže školy, uvěřil Pánu se vším domem svým, a mnozí z Korintských slyšavše, uvěřili a pokřtěni byli. 044 ACT 018 009 I řekl Pán v noci u vidění Pavlovi: Neboj se, ale mluv a nemlč. 044 ACT 018 010 Nebo já s tebou jsem, a žádnýť nesáhne na tebe, aťby zle učinil; nebo mnoho mám lidu v tomto městě. 044 ACT 018 011 I byl tu půl druhého léta, káže jim slovo Boží. 044 ACT 018 012 Když pak Gallio vládařem byl v Achaii, povstali jednomyslně Židé proti Pavlovi, a přivedli jej před soudnou stolici, 044 ACT 018 013 Pravíce: Tento navodí lidi, aby proti zákonu ctili Boha. 044 ACT 018 014 A když Pavel měl již otevříti ústa, řekl Gallio Židům: Ó Židé, jestliže by co nepravého stalo se, neb nešlechetnost nějaká, slušně bych vás vyslyšel. 044 ACT 018 015 Pakliť jsou jaké hádky o slovích a o jméních a zákonu vašem, vy sami k tomu přihlédněte. Já zajisté toho soudce býti nechci. 044 ACT 018 016 I odehnal je od soudné stolice. 044 ACT 018 017 Tedy Řekové všickni, uchopivše Sostena, kníže školy, bili jej před soudnou stolicí, a Gallio na to nic nedbal. 044 ACT 018 018 Pavel pak, pobyv tam ještě za mnoho dní, i rozžehnav se s bratřími, plavil se do Syrie, a s ním spolu Priscilla a Akvila, oholiv hlavu v Cenchreis; nebo byl učinil slib. 044 ACT 018 019 I přišed do Efezu, nechal jich tu; sám pak všed do školy, hádal se s Židy. 044 ACT 018 020 A když ho prosili, aby déle pobyl u nich, nepovolil. 044 ACT 018 021 Ale požehnav jich, řekl: Musím já jistotně svátek ten, kterýž nastává, v Jeruzalémě slaviti, ale navrátím se k vám zase, bude-li vůle Boží. I bral se z Efezu. 044 ACT 018 022 A přišed do Cesaree, vstoupil, a pozdraviv církve, odtud šel do Antiochie. 044 ACT 018 023 A pobyv tu za některý čas, odšel a procházel pořád Galatskou krajinu a Frygii, potvrzuje všech učedlníků. 044 ACT 018 024 Žid pak nějaký, jménem Apollo, rodem z Alexandrie, muž výmluvný, přišel do Efezu, učený v písmě. 044 ACT 018 025 Ten byl počátečně naučen cestě Páně, a byv vroucího ducha, mluvil a učil pilně těm věcem, kteréž jsou Páně, znaje toliko křest Janův. 044 ACT 018 026 A ten počal svobodně mluviti v škole. Kteréhož slyševše Priscilla a Akvila, přijali ho k sobě, a dokonaleji vypravovali jemu o cestě Boží. 044 ACT 018 027 A když chtěl jíti do Achaie, bratří napomenuvše ho, psali učedlníkům, aby jej přijali. Kterýž když tam přišel, mnoho prospěl těm, kteříž uvěřili skrze milost Boží. 044 ACT 018 028 Nebo náramně přemáhal Židy, zjevně přede všemi toho dokazuje z písem, že Ježíš jest Kristus. 044 ACT 019 001 I stalo se, když Apollo byl v Korintu, že Pavel prošed vrchní krajiny, přišel do Efezu, a nalezna tu některé učedlníky, 044 ACT 019 002 Řekl jim: Přijali-li jste Ducha svatého, uvěřivše? A oni řekli jemu: Ba aniž jsme slýchali, jest-li Duch svatý. 044 ACT 019 003 Tedy řekl jim: Načež tedy pokřtěni jste? A oni řekli: Křtěni jsme křtem Janovým. 044 ACT 019 004 I řekl Pavel: Janť zajisté křtil křtem pokání, pravě lidu, aby v toho, kterýž měl po něm přijíti, věřili, to jest v Krista Ježíše. 044 ACT 019 005 Kteříž pak uposlechli, pokřtěni jsou ve jméno Pána Ježíše. 044 ACT 019 006 A když vzkládal na tyto ruce Pavel, sstoupil Duch svatý na ně, i mluvili jazyky, a prorokovali. 044 ACT 019 007 A bylo všech spolu okolo dvanácti mužů. 044 ACT 019 008 Tedy všed do školy, svobodně mluvil za tři měsíce, hádaje se, a uče o království Božím. 044 ACT 019 009 A když se někteří zatvrdili a nepovolovali, zle mluvíce o cestě Boží přede vším množstvím, odstoupiv od nich, oddělil učedlníky, na každý den kázaní čině v škole nějakého Tyranna. 044 ACT 019 010 A to se dálo za dvě létě, tak že všickni, kteříž přebývali v Azii, poslouchali slova Pána Ježíše, i Židé i Řekové. 044 ACT 019 011 A divy veliké činil Bůh skrze ruce Pavlovy, 044 ACT 019 012 Tak že i na nemocné nosívali od jeho těla šátky a fěrtochy, a odstupovaly od nich nemoci, a duchové nečistí vycházeli z nich. 044 ACT 019 013 Tedy pokusili se někteří z Židů tuláků, kteříž se s zaklínáním obírali, vzývati jméno Pána Ježíše nad těmi, kteříž měli duchy nečisté, říkajíce: Zaklínáme vás skrze Ježíše, kteréhož káže Pavel. 044 ACT 019 014 A bylo jich sedm synů jednoho Žida, jménem Scevy, předního kněze, kteříž to činili. 044 ACT 019 015 Tedy odpověděv duch zlý, řekl: Ježíše znám, a o Pavlovi vím, ale vy kdo jste? 044 ACT 019 016 A obořiv se na ně člověk ten, v kterémž byl duch zlý, opanovav je, zmocnil se jich, tak že nazí a zranění vyběhli z domu toho. 044 ACT 019 017 A to známo učiněno jest všechněm Židům i Řekům bydlícím v Efezu, a spadla bázeň na ně na všecky. I osloveno jest jméno Pána Ježíše. 044 ACT 019 018 Mnozí pak z věřících přicházeli, vyznávajíce se a zjevujíce skutky své. 044 ACT 019 019 Mnozí také z těch, kteříž se s marnými uměními obírali, snesše knihy, spálili je přede všemi; a početše cenu jejich, shledali toho padesáte tisíců peněz. 044 ACT 019 020 Tak mocně rostlo slovo Páně, a zmocňovalo se. 044 ACT 019 021 A když se to dokonalo, uložil Pavel v duchu, aby projda Macedonii a Achaii, šel do Jeruzaléma, řka: Když pobudu tam, musímť také i na Řím pohleděti. 044 ACT 019 022 I poslav do Macedonie dva z těch, kteříž mu přisluhovali, Timotea a Erasta, sám pozůstal v Azii do času. 044 ACT 019 023 Tedy stala se v ten čas nemalá bouřka pro cestu Boží. 044 ACT 019 024 Nebo zlatník jeden, jménem Demetrius, kterýž dělával chrámy stříbrné Diány, nemalý zisk přivodil řemeslníkům. 044 ACT 019 025 Kteréž svolav, i ty, kteříž byli k těm podobných věcí dělníci, řekl: Muži, víte, že z tohoto řemesla jest živnost naše. 044 ACT 019 026 A vidíte i slyšíte, že netoliko v Efezu, ale téměř po vší Azii tento Pavel svedl a odvrátil veliké množství, pravě: Že to nejsou bohové, kteříž jsou rukama udělaní. 044 ACT 019 027 A protož strach jest, netoliko aby se nám v živnosti přítrž nestala, ale také i veliké bohyně Diány chrám aby za nic nebyl jmín, a aby nepřišlo k zkáze důstojenství její, kterouž ctí všecka Azia i světa okršlek. 044 ACT 019 028 To uslyšavše, a naplněni byvše hněvem, zkřikli, řkouce: Veliká jest Diána Efezských. 044 ACT 019 029 I naplněno jest všecko město rozbrojem, a valili se všickni spolu na plac, pochopivše Gáia a Aristarcha, Macedonské, tovaryše cesty Pavlovy. 044 ACT 019 030 Pavlovi pak, když chtěl jíti k lidu, nedopustili učedlníci. 044 ACT 019 031 Ano i někteří z předních mužů Azianských, kteříž jemu přáli, poslavše k němu, prosili, aby se nedával do toho hluku. 044 ACT 019 032 A jedni tak, jiní jinak křičeli; nebo byla ta obec zbouřena, a mnozí nevěděli, proč se zběhli. 044 ACT 019 033 Z zástupu pak Alexandra nějakého táhli, kteréhož i Židé nutili. Alexander pak pokynuv rukou, chtěl zprávu dáti lidu. 044 ACT 019 034 Ale jakž poznali, že jest Žid, stal se jednostejný všech hlas, jako za dvě hodině volajících: Veliká jest Diána Efezských. 044 ACT 019 035 A když písař pokojil zástup, řekl: Muži Efezští, i kdož z lidí jest, ješto by nevěděl, že město Efezské slouží veliké bohyni Diáně a od Jupitera spadlé podobizně? 044 ACT 019 036 A poněvadž tomu odpíráno býti nemůže, slušné jest, abyste se upokojili, a nic kvapně nečinili. 044 ACT 019 037 Přivedli jste zajisté lidi tyto, kteříž nejsou ani svatokrádcové ani rouhači bohyně vaší. 044 ACT 019 038 Jestliže pak Demetrius, a ti, kteříž jsou s ním, řemeslníci mají s kým jakou při, bývá obecný soud, a jsou konšelé. Nechať jedni druhé viní. 044 ACT 019 039 Pakli čeho jiného hledáte, i toť můž v pořádném svolání obce skoncováno býti. 044 ACT 019 040 Nebo strach jest, abychom nedošli nesnáze pro tu bouřku dnešní, poněvadž žádné příčiny není, kterouž bychom mohli předložiti, proč jsme se tuto zběhli. 044 ACT 019 041 A to pověděv, propustil lid. 044 ACT 020 001 Když pak přestala ta bouřka, povolav Pavel učedlníků, a požehnav jich, vyšel odtud, aby se bral do Macedonie. 044 ACT 020 002 A když prošel ty krajiny, a napomenutí jim učiniv mnohými řečmi, přišel do země Řecké. 044 ACT 020 003 A pobyv tam za tři měsíce, (kdež Židé učinili jemu zálohy, ) když se měl plaviti do Syrie, umínil navrátiti se skrze Macedonii. 044 ACT 020 004 I šel s ním Sópater Berienský až do Azie, a z Tessalonicenských Aristarchus a Sekundus a Gáius Derbeus a Timoteus, z Azianských pak Tychikus a Trofimus. 044 ACT 020 005 Ti šedše napřed, dočkali nás v Troadě. 044 ACT 020 006 My pak plavili jsme se po velikonoci z Filippis, a přišli jsme k nim do Troady v pěti dnech, a tu jsme pobyli za sedm dní. 044 ACT 020 007 Tedy první den po sobotě, když se učedlníci sešli k lámání chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejtří jíti pryč, i prodlil řečí až do půlnoci. 044 ACT 020 008 A bylo mnoho světel na té síni, kdež byli shromážděni. 044 ACT 020 009 Jeden pak mládenec, jménem Eutychus, sedě na okně, jsa obtížen hlubokým snem, když tak dlouho Pavel kázal, spě, spadl s třetího ponebí dolů a vzat jest mrtvý. 044 ACT 020 010 I sstoupiv dolů Pavel, zpolehl na něj, a objav jej, řekl: Nermuťtež se, však duše jeho v něm jest. 044 ACT 020 011 A vstoupiv, lámal chléb a jedl, a kázaní jim učiniv dlouho až do svitání, tak odšel pryč. 044 ACT 020 012 I přivedli toho mládence živého, a byli velice potěšeni. 044 ACT 020 013 My pak vstoupivše na lodí, plavili jsme se do Asson, odtud majíce k sobě vzíti Pavla; nebo byl tak poručil, maje sám jíti po zemi. 044 ACT 020 014 A když se k nám připojil v Asson, vzavše jej, přijeli jsme do Mitylénu. 044 ACT 020 015 A odtud plavíce se, druhý den byli jsme proti Chium, a třetího dne připlavili jsme se k Sámu, a pobyvše v Trogyllí, nazejtří přišli jsme do Milétu. 044 ACT 020 016 Nebo Pavel byl umínil pominouti Efez, aby se nemeškal v Azii; nebo pospíchal, by možné jemu bylo, aby byl o letnicích v Jeruzalémě. 044 ACT 020 017 Tedy z Milétu poslav do Efezu, povolal k sobě starších církve. 044 ACT 020 018 Kteříž když přišli k němu, řekl jim: Vy víte od prvního dne, v kterýž přišel jsem do Azie, kterak jsem po všecken ten čas s vámi byl, 044 ACT 020 019 Slouže Pánu se vší pokorou i s mnohými slzami a pokušeními, kteráž na mne přicházela z úkladů Židovských, 044 ACT 020 020 Kterak jsem ničeho nepominul, což by užitečného bylo, abych vám neoznámil, a neučil vás vůbec zjevně i po domích, 044 ACT 020 021 Svědectví vydávaje i Židům i Řekům o pokání k Bohu, a o víře v Pána našeho Ježíše Krista. 044 ACT 020 022 A aj, nyní já sevřín jsa duchem, beru se do Jeruzaléma, nevěda, co mi se v něm má státi, 044 ACT 020 023 Než že Duch svatý po městech osvědčuje mi, pravě, že vězení a ssoužení mne očekávají. 044 ACT 020 024 Však já nic na to nedbám, aniž jest mi tak drahá duše má, jen abych běh svůj s radostí vykonal, a přisluhování, kteréž jsem přijal od Pána Ježíše, k osvědčování evangelium milosti Boží. 044 ACT 020 025 A aj, já nyní vím, že již více neuzříte tváři mé vy všickni, mezi kterýmiž jsem chodil, káže o království Božím. 044 ACT 020 026 Protož osvědčujiť vám v dnešní den, žeť jsem čist od krve všech. 044 ACT 020 027 Nebo jsem neobmeškal zvěstovati vám všeliké rady Boží. 044 ACT 020 028 Buďtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v němž Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví. 044 ACT 020 029 Nebo já to vím, že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví, kteříž nebudou odpouštěti stádu. 044 ACT 020 030 A z vás samých povstanou muži, kteříž budou mluviti převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě. 044 ACT 020 031 Protož bděte, v paměti majíce, že jsem po tři léta nepřestával dnem i nocí s pláčem napomínati jednoho každého. 044 ACT 020 032 A již nyní, bratří, poroučím vás Bohu a slovu milosti jeho, kterýž mocen jest vzdělati, a dáti vám dědictví mezi všemi posvěcenými. 044 ACT 020 033 Stříbra neb zlata neb roucha nežádal jsem od žádného. 044 ACT 020 034 Nýbrž sami víte, že toho, čehož mi kdy potřebí bylo, i těm, kteříž jsou se mnou, dobývaly ruce tyto. 044 ACT 020 035 Vše ukázal jsem vám, že tak pracujíce, musíme snášeti mdlé, a pamatovati na slova Pána Ježíše; nebť on řekl: Blahoslaveněji jest dáti nežli bráti. 044 ACT 020 036 A to pověděv, klekna na kolena svá, modlil se s nimi se všemi. 044 ACT 020 037 I stal se pláč veliký ode všech, a padajíce na hrdlo Pavlovo, líbali jej, 044 ACT 020 038 Rmoutíce se nejvíce nad tím slovem, kteréž řekl, že by již více neměli tváři jeho viděti. I provodili jej až k lodí. 044 ACT 021 001 Když jsme se pak plavili, rozloučivše se s nimi, přímým během přijeli jsme do Koum, a druhý den do Ródu, a odtud do Patary. 044 ACT 021 002 I nalezše tu lodí, kteráž měla plouti do Fenicen, a vstoupivše na ni, plavili jsme se. 044 ACT 021 003 A když se nám počal ukazovati Cyprus, nechavše ho na levé straně, plavili jsme se do Syrie, a připlavili jsme se do Týru; nebo tu měli složiti náklad z lodí. 044 ACT 021 004 A nalezše učedlníky, pobyli jsme tam za sedm dní, kteříž pravili Pavlovi skrze Ducha, aby nechodil do Jeruzaléma. 044 ACT 021 005 A když jsme vyplnili ty dni, vyšedše, brali jsme se pryč, a sprovodili nás všickni s ženami i s dětmi až za město. A poklekše na kolena na břehu, pomodlili jsme se. 044 ACT 021 006 A když jsme se vespolek rozžehnali, vstoupili jsme na lodí, a oni se vrátili domů. 044 ACT 021 007 My pak přeplavivše se od Týru, dostali jsme se až do Ptolemaidy, a pozdravivše bratří, pobyli jsme u nich jeden den. 044 ACT 021 008 A nazejtří vyšedše Pavel a my, kteříž jsme s ním byli, přišli jsme do Cesaree, a všedše do domu Filipa evangelisty (kterýž byl jeden z oněch sedmi, ) pobyli jsme u něho. 044 ACT 021 009 A ten měl čtyři dcery panny, prorokyně. 044 ACT 021 010 A když jsme tu pobyli za drahně dní, přišel prorok nějaký z Judstva, jménem Agabus. 044 ACT 021 011 Ten když k nám přišel, vzal pás Pavlův, a svázav sobě ruce i nohy, řekl: Totoť praví Duch svatý: Muže toho, jehož jest pás tento, tak Židé sváží v Jeruzalémě, a vydadí v ruce pohanům. 044 ACT 021 012 A jakž jsme to uslyšeli, prosili jsme i my i ti, kteříž byli v tom místě, aby nechodil do Jeruzaléma. 044 ACT 021 013 Tedy odpověděl Pavel: I co činíte, plačíce a trápíce srdce mé? Však já netoliko svázán býti, ale i umříti hotov jsem v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše. 044 ACT 021 014 A když nechtěl povoliti, dali jsme tomu pokoj, řkouce: Staň se vůle Páně. 044 ACT 021 015 Po těch pak dnech připravivše se, brali jsme se do Jeruzaléma. 044 ACT 021 016 A šli s námi i učedlníci z Cesaree, vedouce s sebou nějakého Mnázona z Cypru, starého učedlníka, u něhož bychom hospodu měli. 044 ACT 021 017 A když jsme přišli do Jeruzaléma, vděčně nás přijali bratří. 044 ACT 021 018 Druhého pak dne všel Pavel s námi k Jakubovi, a tu se byli všickni starší sešli. 044 ACT 021 019 Jichž pozdraviv, vypravoval všecko, což Bůh skrze službu jeho činil mezi pohany. 044 ACT 021 020 A oni slyševše, velebili Pána, a řekli jemu: Vidíš, bratře, kterak jest mnoho tisíců Židů věřících, a ti všickni jsou horliví milovníci zákona. 044 ACT 021 021 Ale o toběť mají zprávu, že bys ty vedl od zákona Mojžíšova všecky ty Židy, kteříž jsou mezi pohany, pravě, že nemají obřezovati synů, ani zachovávati ustanovení. 044 ACT 021 022 Což tedy? Musíť zajisté shromážděno býti množství, neboť uslyší o tobě, že jsi přišel. 044 ACT 021 023 Učiniž tedy toto, cožť povíme: Máme tu čtyři muže, kteříž mají slib na sobě. 044 ACT 021 024 Ty přijma k sobě, posvěť se s nimi, a náklad učiň s nimi, aby oholili hlavy. I zvědí všickni, že to, což slyšeli o tobě, nic není, ale že i sám ty chodíš, ostříhaje zákona. 044 ACT 021 025 Z strany pak těch, kteříž z pohanů uvěřili, my jsme psali, usoudivše, aby tohoto ničeho nešetřili, toliko aby se varovali modlám obětovaného, a krve, a udáveného, a smilstva. 044 ACT 021 026 Tedy Pavel, přijav k sobě ty muže, na druhý den posvětiv se s nimi, všel do chrámu, a vypravoval o vyplnění dní toho posvěcení, až i obětována jest obět za jednoho každého z nich. 044 ACT 021 027 A když se vyplniti mělo dní sedm, Židé někteří z Azie, uzřevše jej v chrámě, zbouřili všecken lid, a vztáhli naň ruce, 044 ACT 021 028 Křičíce: Muži Izraelští, pomozte. Totoť jest ten člověk, kterýž proti lidu i zákonu i místu tomuto všecky všudy učí, a k tomu i pohany uvedl do chrámu, a poškvrnil svatého tohoto místa. 044 ACT 021 029 (Nebo byli viděli prvé Trofima Efezského s ním v městě, kteréhož domnívali se, že by Pavel do chrámu uvedl.) 044 ACT 021 030 Takž se zbouřilo všecko město, a zběhli se lidé, a uchopivše Pavla, táhli jej ven z chrámu. A hned zavříny jsou dvéře. 044 ACT 021 031 A když jej chtěli zamordovati, povědíno hejtmanu vojska, že se bouří všecken Jeruzalém. 044 ACT 021 032 Kterýž hned pojav s sebou žoldnéře a setníky, přiběhl na ně. A oni uzřevše hejtmana a žoldnéře, přestali bíti Pavla. 044 ACT 021 033 Tedy přistoupiv hejtman, dosáhl ho, a rozkázal svázati dvěma řetězy, a ptal se, kdo jest, a co učinil. 044 ACT 021 034 V zástupu pak jedni tak, jiní jinak křičeli. A nemoha nic jistého zvěděti pro hluk, rozkázal jej vésti do vojska. 044 ACT 021 035 A když přišel k stupňům, nahodilo se, že nesen byl od žoldnéřů pro násilé lidu. 044 ACT 021 036 Nebo šlo za ním množství lidu, křičíce: Zahlaď jej. 044 ACT 021 037 A když měl již uveden býti do vojska Pavel, řekl hejtmanu: Mohu-li co promluviti k tobě? Kterýž řekl: Umíš Řecky? 044 ACT 021 038 Nejsi-liž ty ten Egyptský, kterýž jsi před těmito dny byl bouřku učinil, a vyvedls na poušť ty čtyři tisíce mužů těch lotrů? 044 ACT 021 039 I řekl Pavel: Já jsem člověk Žid Tarsenský, neposledního města v Cilicii obyvatel; protož prosím tebe, dopusť mi promluviti k lidu. 044 ACT 021 040 A když mu on dopustil, Pavel stoje na stupních, pokynul rukou na lid. A když se veliké mlčení stalo, mluvil k nim Židovsky, řka: 044 ACT 022 001 Muži bratří a otcové, poslechněte této mé před vámi omluvy. 044 ACT 022 002 (Uslyševše pak, že by k nim mluvil Židovským jazykem, tím raději mlčeli.) I řekl: 044 ACT 022 003 Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu Cilickém, ale vychován jsem v tomto městě u noh Gamalielových, vyučený s pilností zákonu otcovskému, horlivý jsa milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste. 044 ACT 022 004 Kterýž jsem se této cestě protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláře i muže i ženy, 044 ACT 022 005 Jakož i nejvyšší kněz svědek mi toho jest, i všickni starší. Od nichž i listy k bratřím vzav, šel jsem do Damašku, abych i ty, kteříž tam byli, svázané přivedl do Jeruzaléma, aby byli trápeni. 044 ACT 022 006 I stalo se, když jsem se bral cestou, a přibližoval k Damašku, okolo poledne, že pojednou s nebe obklíčilo mne světlo veliké. 044 ACT 022 007 I padl jsem na zem, a slyšel jsem hlas, an mi dí: Sauli, Sauli, proč mi se protivíš? 044 ACT 022 008 A já odpověděl jsem: Kdo jsi, Pane? I řekl ke mně: Jáť jsem Ježíš Nazaretský, kterémuž ty se protivíš. 044 ACT 022 009 Ti pak, kteříž se mnou byli, světlo zajisté viděli, a přestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli. 044 ACT 022 010 I řekl jsem: Pane, což mám činiti? A Pán řekl ke mně: Vstana, jdi do Damašku, a tu tobě bude povědíno všecko, což jest uloženo, abys ty činil. 044 ACT 022 011 A že jsem byl nevidomý od blesku světla toho, za ruce jsa veden od těch, kteříž se mnou byli, přišel jsem do Damašku. 044 ACT 022 012 Ananiáš pak nějaký, muž pobožný podlé zákona, svědectví maje ode všech spolusousedů Židů, 044 ACT 022 013 Přišel ke mně, a stoje, řekl mi: Sauli, bratře, prohlédni. A já hned té chvíle pohleděl jsem na něj. 044 ACT 022 014 On pak řekl: Bůh otců našich vyvolil tě, abys poznal vůli jeho, a uzřel spravedlivého tohoto, a slyšel hlas z úst jeho. 044 ACT 022 015 Nebo svědkem jemu budeš u všech lidí toho, což jsi viděl a slyšel. 044 ACT 022 016 A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně. 044 ACT 022 017 Stalo se pak, když jsem se navrátil do Jeruzaléma, a modlil jsem se v chrámě, že jsem byl u vytržení mysli. 044 ACT 022 018 I viděl jsem jej, an dí ke mně: Pospěš a vyjdi rychle z Jeruzaléma, neboť nepřijmou svědectví tvého o mně. 044 ACT 022 019 A já řekl jsem: Pane, oniť vědí, že jsem já do žaláře dával, a bil jsem v školách ty, kteříž věřili v tebe. 044 ACT 022 020 A když vylévali krev Štěpána, svědka tvého, já také jsem tu stál, a přivolil jsem k usmrcení jeho, a ostříhal jsem roucha těch, kteříž jej mordovali. 044 ACT 022 021 Tedy řekl mi: Jdi, neboť já ku pohanům daleko pošli tebe. 044 ACT 022 022 I poslouchali ho až do toho slova. A tu pozdvihli hlasu svého, řkouce: Zahlaď z země takového, neboť nesluší jemu živu býti. 044 ACT 022 023 A když oni křičeli, a metali roucha, a prachem házeli v povětří, 044 ACT 022 024 Rozkázal jej hejtman do vojska uvesti, a kázal biči mrskati, aby zvěděl, pro kterou příčinu na něj tak křičí. 044 ACT 022 025 A když jej svázali řemením, řekl Pavel setníkovi, kterýž tu stál: Sluší-liž vám člověka Římana a neodsouzeného mrskati? 044 ACT 022 026 To uslyšev setník, přistoupě k hejtmanu, pověděl jemu, řka: Viz, co chceš činiti; nebo člověk tento jest Říman. 044 ACT 022 027 A přistoupiv hejtman, řekl mu: Pověz mi, jsi-li ty Říman? A on řekl: A já jsem. 044 ACT 022 028 I odpověděl hejtman: Já jsem za veliké peníze toho měšťanství dosáhl. Pavel pak řekl: Ale já jsem se i narodil. 044 ACT 022 029 Tedy i hned odstoupili od něho ti, kteříž jej měli trápiti. Ano i hejtman bál se, zvěděv, že jest Říman, a proto že jej byl kázal svázati. 044 ACT 022 030 Nazejtří pak, chtěje zvěděti jistotu, z čeho by jej vinili Židé, propustil jej z pout, a rozkázal, aby se sešli přední kněží i všecka rada jejich. I vyvedl Pavla, a postavil před nimi. 044 ACT 023 001 Tedy Pavel, pohleděv pilně na to shromáždění, řekl: Muži bratří, já všelijak s dobrým svědomím obcoval jsem před Bohem až do dnešního dne. 044 ACT 023 002 Tedy nejvyšší kněz Ananiáš kázal těm, kteříž u něho stáli, aby jej bili v ústa. 044 ACT 023 003 Pavel pak řekl jemu: Budeť tebe bíti Bůh, stěno zbílená. A ty sedíš, soudě mne vedlé zákona, a proti zákonu velíš mne bíti. 044 ACT 023 004 Ti pak, kteříž tu stáli, řekli: Nejvyššímu knězi Božímu zlořečíš? 044 ACT 023 005 I řekl Pavel: Nevědělť jsem, bratří, byť nejvyšším knězem byl; psánoť jest zajisté: Knížeti lidu svého nebudeš zlořečiti. 044 ACT 023 006 A věda Pavel, že tu byla jedna strana saduceů a druhá farizeů, zvolal v radě: Muži bratří, já jsem farizeus, syn farizeův; pro naději a z mrtvých vstání já tuto k soudu stojím. 044 ACT 023 007 A když on to promluvil, stal se rozbroj mezi farizei a saducei, a rozdvojilo se množství. 044 ACT 023 008 Nebo saduceové praví, že není vzkříšení, ani anděla, ani ducha, ale farizeové obé to vyznávají. 044 ACT 023 009 I stal se křik veliký. A povstavše učitelé strany farizejské, zastávali ho, řkouce: Nic jsme zlého nenalezli na tomto člověku; protož buď že mluvil jemu duch neb anděl, nebojujme s Bohem. 044 ACT 023 010 A když veliký rozbroj vznikl, obávaje se hejtman, aby Pavel nebyl od nich roztrhán, rozkázal žoldnéřům sjíti dolů a vychvátiti ho z prostředku jejich, a vésti do vojska. 044 ACT 023 011 V druhou pak noc postaviv se při něm Pán, řekl: Budiž stálý, Pavle; nebo jakož jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčiti i v Římě. 044 ACT 023 012 A když byl den, sšedše se někteří z Židů, zapřisáhli se s klatbou, řkouce, že nebudou jísti ani píti, až zabijí Pavla. 044 ACT 023 013 A bylo jich více než čtyřidceti, kteříž se byli tak spikli. 044 ACT 023 014 Kteřížto přistoupivše k předním kněžím a k starším, řekli: Prokletím prokleli jsme se, že neokusíme ničeho, dokudž nezabijeme Pavla. 044 ACT 023 015 Protož vy nyní dejte věděti hejtmanu, s svolením vší rady, aby jej zítra k vám přivedl, jako byste něco jistšího chtěli zvěděti o jeho věcech; my pak, prvé nežli se přiblíží, hotovi jsme jej zabiti. 044 ACT 023 016 Slyšev pak syn sestry Pavlovy o těch úkladech, odšel, a všed do vojska, pověděl Pavlovi. 044 ACT 023 017 Tedy zavolav Pavel k sobě jednoho z setníků, řekl: Doveď mládence tohoto k hejtmanu; nebo má jemu něco povědíti. 044 ACT 023 018 A on pojav jej, vedl k hejtmanu, a řekl: Vězeň Pavel zavolav mne, prosil, abych tohoto mládence přivedl k tobě, že by měl něco mluvit s tebou. 044 ACT 023 019 I vzav jej hejtman za ruku, a odstoupiv s ním soukromí, otázal se: Co jest to, ješto mi máš oznámiti? 044 ACT 023 020 Tedy on řekl: Že uložili Židé prositi tebe, abys zítra do rady uvedl Pavla, jako by něco jistšího chtěli vyzvěděti o něm. 044 ACT 023 021 Ale ty nepovoluj jim; neboť úklady činí jemu více než čtyřidceti mužů z nich, kteříž se zapřisáhli s klatbou, že nebudou ani jísti, ani píti, až jej zabijí. A jižť jsou hotovi, čekajíce na odpověd od tebe. 044 ACT 023 022 Tedy hejtman propustil toho mládence, přikázav: Abys žádnému nepravil, žes mi to oznámil. 044 ACT 023 023 A zavolav dvou setníků, řekl: Připravte žoldnéřů dvě stě, aby šli až do Cesaree, a jezdců sedmdesáte, a drabantů dvě stě k třetí hodině na noc. 044 ACT 023 024 I hovada přiveďte, aby vsadíce na ně Pavla, ve zdraví jej dovedli k Felixovi vládaři; 044 ACT 023 025 Napsav jemu i list v tento rozum: 044 ACT 023 026 Klaudius Lyziáš výbornému vládaři Felixovi vzkazuje pozdravení. 044 ACT 023 027 Muže tohoto javše Židé, hned zamordovati měli. Kteréhož, přispěv s houfem žoldnéřů, vydřel jsem, zvěděv, že jest Říman. 044 ACT 023 028 A chtěje zvěděti, z čeho by jej vinili, uvedl jsem ho do rady jejich. 044 ACT 023 029 I shledal jsem, že na něj žalují o nějaké pohádky zákona jejich, a že nemá žádné viny, pro kterouž by byl hoden smrti neb vězení. 044 ACT 023 030 A když mi povědíno o úkladech, kteréž o něm skládali Židé, i hned jsem jej poslal k tobě, přikázav také i těm žalobníkům, aby, což mají proti němu, oznámili před tebou. Měj se dobře. 044 ACT 023 031 Tedy žoldnéři, jakž jim poručeno bylo, pojavše Pavla, přivedli jej v noci do Antipatridy. 044 ACT 023 032 A nazejtří, nechavše jízdných, aby s ním jeli, vrátili se do vojska. 044 ACT 023 033 Oni pak přijevše do Cesaree, a dodavše listu vládaři, Pavla také postavili před ním. 044 ACT 023 034 A přečta list vládař, otázal se ho, z které by krajiny byl. A zvěděv, že jest z Cilicie, 044 ACT 023 035 Řekl: Budu tě slyšeti, když tvoji žalobníci také přijdou. I rozkázal ho ostříhati v domě Heródesově. 044 ACT 024 001 Po pěti pak dnech sstoupil nejvyšší kněz Ananiáš s staršími a s nějakým Tertullem řečníkem. Kteříž postavili se před vládařem proti Pavlovi. 044 ACT 024 002 A když povolán byl, počal žalovati Tertullus, řka: 044 ACT 024 003 Kterak mnohý pokoj způsoben jest nám skrze tebe, a mnohé věci v tomto národu výborně se dějí skrze tvou opatrnost, to my i všelijak i všudy se vším děkováním vyznáváme, výborný Felix. 044 ACT 024 004 Ale abych tě déle nezaměstknával, prosím, vyslyšiž nás maličko podlé obyčeje přívětivosti své. 044 ACT 024 005 Nalezli jsme zajisté muže tohoto nešlechetného, a vzbuzujícího různice mezi všemi Židy po všem světě, a vůdci té sekty Nazaretské. 044 ACT 024 006 Kterýž také i o to se pokoušel, aby chrámu poškvrnil; a kteréhož javše, vedlé zákona svého chtěli jsme souditi. 044 ACT 024 007 Ale přišed hejtman Lyziáš s mocí velikou, vzal ho z rukou našich, 044 ACT 024 008 Rozkázav, aby žalobníci jeho šli k tobě. Od něhož ty sám budeš moci, vyptaje se, zvěděti o tom o všem, z čeho my jej viníme. 044 ACT 024 009 A k tomu se přimluvili i Židé, pravíce, že to tak jest. 044 ACT 024 010 Tedy Pavel odpověděl, když mu návěští dal vládař, aby mluvil: Od mnohých let věda tebe býti soudcím národu tomuto představeným, s lepší myslí k tomu, což se mne dotýče, odpovídati budu, 044 ACT 024 011 Poněvadž ty můžeš to věděti, že není tomu dní více než dvanácte, jakž jsem přišel do Jeruzaléma, abych se modlil. 044 ACT 024 012 A aniž mne nalezli v chrámě s někým se hádajícího, aneb činícího roty v zástupu, ani v školách, ani v městě, 044 ACT 024 013 Aniž toho prokázati mohou, což na mne nyní žalují. 044 ACT 024 014 Ale totoť před tebou vyznávám, že podlé té cesty, kterouž nazývají kacířstvím, tak sloužím Bohu otců, věře všemu, cožkoli psáno jest v zákoně a v prorocích, 044 ACT 024 015 Maje naději v Bohu, že bude, jehož i oni čekají, vzkříšení z mrtvých, i spravedlivých i nespravedlivých. 044 ACT 024 016 Sám pak o to pracuji, abych měl svědomí bez úrazu před Bohem i před lidmi vždycky. 044 ACT 024 017 Po mnohých pak letech přišel jsem, almužny nesa národu svému a oběti. 044 ACT 024 018 Při čemž mne nalezli v chrámě očištěného, ne s zástupem, ani s bouřkou, někteří Židé z Azie, 044 ACT 024 019 Kteříž by měli tuto také před tebou státi a žalovati, měli-li by co proti mně. 044 ACT 024 020 Aneb nechať tito sami povědí, nalezli-li na mně jakou nepravost, když jsem stál v radě. 044 ACT 024 021 Leč to jedno promluvení, že jsem zavolal, stoje mezi nimi: Pro vzkříšení z mrtvých já k soudu potažen jsem dnes od vás. 044 ACT 024 022 A vyslyšav to Felix, odložil jim, řka: Až bych o té cestě něco místnějšího vyzvěděl, když hejtman Lyziáš sem přijede, posoudím té pře vaší. 044 ACT 024 023 I poručil setníkovi, aby Pavla ostříhal, a polehčil mu, a nebránil žádnému z přátel jeho posluhovati jemu aneb navštěvovati ho. 044 ACT 024 024 Po několika pak dnech přišed Felix s Druzillou, manželkou svou, kteráž byla Židovka, zavolal Pavla, a slyšel od něho o víře v Krista. 044 ACT 024 025 A když on vypravoval o spravedlnosti a o zdrželivosti a o budoucím soudu, ulekl se Felix, a odpověděl: Nyní odejdi, a v čas příhodný povolám tě. 044 ACT 024 026 Přitom pak nadál se, že jemu Pavel dá peníze, aby jej propustil, pročež i tím častěji, povolávaje ho, mluvíval s ním. 044 ACT 024 027 Po dvou pak letech měl po sobě náměstka Felix Porcia Festa, a chtěje se zalíbiti Židům Felix, nechal Pavla v vězení. 044 ACT 025 001 Tedy Festus vládařství ujav, po třech dnech přijel z Cesaree do Jeruzaléma. 044 ACT 025 002 I postavili se nejvyšší kněz a přednější z Židů proti Pavlovi, a prosili ho, 044 ACT 025 003 Žádajíce té milosti proti němu, aby jej kázal přivesti do Jeruzaléma, zálohy učinivše jemu, aby ho zabili na cestě. 044 ACT 025 004 Ale Festus odpověděl, že má Pavel ostříhán býti v Cesaree, a on sám že tudíž přijede. 044 ACT 025 005 Protož (řekl, ) kteříž z vás mohou, nechť tam také se vypraví spolu se mnou, a jest-li jaká vina na tom muži, nechať naň žalují. 044 ACT 025 006 A pobyv mezi nimi nic více než deset dní, jel do Cesaree. A druhého dne posadiv se na soudné stolici, kázal Pavla přivesti. 044 ACT 025 007 Kterýž když byl přiveden, obstoupili ti, kteříž byli přišli z Jeruzaléma, Židé, mnohé a těžké žaloby proti Pavlovi přednášejíce, kterýchž nemohli dovesti, 044 ACT 025 008 Když on při všem mírnou zprávu dával, že ani proti zákonu Židovskému, ani proti chrámu, ani proti císaři nic neprovinil. 044 ACT 025 009 Ale Festus, chtěje se Židům zalíbiti, odpověděv, řekl Pavlovi: Chceš-li jíti do Jeruzaléma, a tam o to souzen býti přede mnou? 044 ACT 025 010 I řekl Pavel: Před stolicí císařovou chci státi a tam souzen býti. Židům jsem nic neublížil, jakož i ty dobře to víš. 044 ACT 025 011 Nebo jestližeť jsem křiv, aneb něco smrti hodného jsem spáchal, neodpírámť umříti; a pakliť nic toho není, z čehož mne oni viní, žádnýť mne jim nemůže dáti. K císaři se odvolávám. 044 ACT 025 012 Tehdy Festus promluviv s radou, odpověděl: K císařis se odvolal? K císaři půjdeš. 044 ACT 025 013 A po několika dnech král Agrippa a Bernice přijeli do Cesaree, aby pozdravili Festa. 044 ACT 025 014 A když tu za mnoho dní byli, oznámil Festus králi o Pavlově při, řka: Muž nějaký zanechán jest od Felixa v vězení, 044 ACT 025 015 O kterémž, když jsem byl v Jeruzalémě, oznámili přední kněží a starší Židovští, žádajíce na něj ortele. 044 ACT 025 016 Kterýmž jsem odpověděl, že není obyčej Římanům vydati člověka na smrt, prvé než by ten, na kohož se žaloba děje, přítomné měl žalobníky, a volnost k odpovídání na to, z čehož by byl obviňován. 044 ACT 025 017 A protož když se byli sem sešli, hned beze všeho meškání, druhý den posadiv se na soudné stolici, rozkázal jsem přivesti toho muže. 044 ACT 025 018 Jehož žalobníci tu stojíce, z ničeho takového nevinili ho, o čemž jsem já se domníval. 044 ACT 025 019 Ale o nějaké otázky při tom svém náboženství měli s ním nesnáz, a o jakémsi Ježíšovi mrtvém, o kterémž jistil Pavel, že jest živ. 044 ACT 025 020 Já pak maje tu při v pochybnosti, řekl jsem, chtěl-li by jíti do Jeruzaléma, a tam o ty věci souzen býti. 044 ACT 025 021 A když se on odvolal, aby byl chován k soudu Augustovu, kázal jsem ho hlídati, až bych jej poslal k císaři. 044 ACT 025 022 Tedy Agrippa řekl Festovi: Chtělť bych i já rád člověka toho slyšeti. A on řekl: Zítra ho uslyšíš. 044 ACT 025 023 Nazejtří pak, když přišel Agrippa a Bernice s velikou slávou, a vešli na síň s hejtmany a s lidmi nejznamenitějšími města toho, k rozkázaní Festovu přiveden jest Pavel. 044 ACT 025 024 I řekl Festus: Králi Agrippo a všickni muži, kteříž jste tuto s námi, vidíte tohoto, za nějž všecko množství Židů prosili mne, i v Jeruzalémě i zde, křičíce, že takový nemá více živ býti. 044 ACT 025 025 Já pak shledav to, že nic hodného smrti neučinil, však když se sám k Augustovi odvolal, umínil jsem jej poslati. 044 ACT 025 026 O němž, co bych jistého napsal pánu, nevím. Protož jsem jej teď přivedl před vás, a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych vyptaje se, věděl co psáti. 044 ACT 025 027 Nebo zdá mi se to neslušné býti poslati vězně, a pře jeho neoznámiti. 044 ACT 026 001 Potom Agrippa řekl Pavlovi: Dopouštíť se, abys sám za sebe promluvil. Tedy Pavel vztáh ruku, tuto zprávu dával: 044 ACT 026 002 Na všecky ty věci, z kterýchž mne viní Židé, králi Agrippo, za šťastného se počítám, že dnes před tebou odpovídati mám, 044 ACT 026 003 A zvláště proto, poněvadž jsi ty povědom všech těch, kteříž u Židů jsou, obyčejů a otázek. Protož prosím tebe, vyslyšiž mne trpělivě. 044 ACT 026 004 O životu mém od mladosti, jaký byl od počátku v národu mém v Jeruzalémě, vědí všickni Židé, 044 ACT 026 005 Měvše mne prvé zdávna v dobré známosti, (kdyby chtěli svědectví vydati, ) kterak vedlé nejjistší sekty v našem náboženství byl jsem živ farizeus. 044 ACT 026 006 A nyní pro naději toho zaslíbení, kteréž se stalo otcům od Boha, stojím, soudu jsa poddán, 044 ACT 026 007 K kterémuž dvanáctero pokolení naše, sloužíce Bohu ustavičně dnem i nocí, naději má, že přijde. Pro tuť naději žalují na mne Židé, ó králi Agrippo. 044 ACT 026 008 A tak-liž se to od vás za nepodobné k víře soudí, že Bůh křísí mrtvé? 044 ACT 026 009 Ačť mně se zdálo, že by náležité bylo, proti jménu Ježíše Nazaretského mnoho odporného činiti, 044 ACT 026 010 Jakož jsem i činil v Jeruzalémě, a mnohé z svatých já jsem do žalářů dával, vzav moc od předních kněží. A když měli mordování býti, já jsem pomáhal ortele vynášeti. 044 ACT 026 011 A po všech školách často je trápě, přinucoval jsem rouhati se; a náramně rozlítiv se na ně, sháněl jsem se po nich i v jiných městech. 044 ACT 026 012 A v tom, když jsem šel do Damašku, s mocí a s poručením předních kněží, 044 ACT 026 013 O poledni na cestě, ó králi, uzřel jsem, ano světlo s nebe, jasnější nad blesk slunečný, obklíčilo mne, i ty, kteříž se mnou šli. 044 ACT 026 014 A když jsme my všickni na zem padli, slyšel jsem hlas mluvící k sobě, a řkoucí Židovským jazykem: Sauli, Sauli, proč mi se protivíš? Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati. 044 ACT 026 015 A já jsem řekl: I kdo jsi, Pane? A on řekl: Já jsem Ježíš, kterémuž ty se protivíš. 044 ACT 026 016 Ale vstaň a stůj na nohách svých; nebo protoť jsem se tobě ukázal, abych tebe učinil služebníkem a svědkem i těch věcí, kteréž jsi viděl, i těch, v kterýchž ukazovati se budu tobě, 044 ACT 026 017 Vysvobozuje tebe z lidu tohoto, i z pohanů, k nimž tě nyní posílám, 044 ACT 026 018 Otvírati oči jejich, aby se obrátili od temností k světlu, a z moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a díl s posvěcenými vzali skrze víru, kteráž jest ve mne. 044 ACT 026 019 A protož, ó králi Agrippo, nebyl jsem nevěřící tomu nebeskému vidění. 044 ACT 026 020 Ale nejprv těm, kteříž jsou v Damašku a v Jeruzalémě, i po vší krajině Judské i pohanům zvěstoval jsem, aby pokání činili, a obrátili se k Bohu, skutky hodné činíce pokání. 044 ACT 026 021 A pro tu příčinu Židé javše mne v chrámě, pokoušeli se rukama zamordovati. 044 ACT 026 022 Ale s pomocí Boží ještě až do dnešního dne stojím, vydávaje svědectví i malému i velikému, nic jiného nevypravuje, než to, což proroci a Mojžíš zvěstovali, že se mělo státi: 044 ACT 026 023 Že měl Kristus trpěti, a z mrtvých vstana první, zvěstovati světlo lidu tomuto i pohanům. 044 ACT 026 024 To když od sebe promluvil Pavel, Festus hlasem velikým řekl: Blázníš, Pavle. Mnohé tvé umění k bláznovství tebe přivodí. 044 ACT 026 025 On pak řekl: Neblázním, výborný Feste, ale slova pravdy a středmosti mluvím. 044 ACT 026 026 Víť zajisté o těch věcech král, před kterýmž svobodně mluvím; nebo mám za to, žeť ho nic z těchto věcí tajno není, poněvadž se toto nedálo pokoutně. 044 ACT 026 027 Věříš-li, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš. 044 ACT 026 028 Tedy Agrippa řekl Pavlovi: Téměř bys mne k tomu naklonil, abych byl křesťanem. 044 ACT 026 029 A Pavel řekl: Žádalť bych od Boha, abyste i poněkud i z cela, netoliko ty, ale všickni, kteříž slyší mne dnes, byli takoví, jakýž já jsem, kromě okovů těchto. 044 ACT 026 030 A když to Pavel promluvil, vstal král i vládař a Bernice, i ti, kteříž s nimi seděli. 044 ACT 026 031 A odšedše na stranu, mluvili spolu, řkouce: Nic hodného smrti neb vězení nečiní člověk tento. 044 ACT 026 032 Agrippa pak Festovi řekl: Mohl propuštěn býti člověk tento, kdyby se byl neodvolal k císaři. 044 ACT 027 001 A když bylo již usouzeno, abychom my se plavili do Vlach, poručen jest i Pavel i někteří jiní vězňové setníku, jménem Juliovi, kterýž byl nad houfem Augustovým. 044 ACT 027 002 Tedy všedše na lodí Adramyttenskou, abychom se plavili podlé krajin Azie, pustili jsme se. A byl s námi Aristarchus Macedonský z Tessaloniky. 044 ACT 027 003 Druhý pak den připlavili jsme se k Sidonu. A tu Julius přívětivě se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k přátelům, u nich měl pohodlí. 044 ACT 027 004 A berouce se odtud, plavili jsme se podlé Cypru, proto že byli větrové odporní. 044 ACT 027 005 A tak přeplavivše se přes moře Cilické a Pamfylické, přišli jsme do Myry, města Lycického. 044 ACT 027 006 A tu našed setník bárku Alexandrinskou, kteráž měla plouti do Vlach, uvedl nás na ni. 044 ACT 027 007 A když jsme za mnoho dní znenáhla se plavili, a sotva přijeli proti Gnidum, proto že vítr nám bránil, i podjeli jsme Krétu podlé Salmóny. 044 ACT 027 008 A sotva ji pomíjeti mohše, přijeli jsme na jedno místo, kteréž slove Pěkný břeh, od kteréhož nedaleko bylo město Lasea. 044 ACT 027 009 Když pak drahný čas přešel, a již bylo nebezpečné plavení, (nebo již byl i půst pominul, ) napomínal Pavel, 044 ACT 027 010 Řka jim: Muži, vidím, že s ublížením a s mnohou škodou netoliko nákladu a lodí, ale i životů našich toto plavení bude. 044 ACT 027 011 Ale setník více věřil správci lodí a marináři, než tomu, co Pavel pravil. 044 ACT 027 012 A když nebylo tu příhodného přístavu, kdež by pobyli přes zimu, mnozí tak radili, aby se předce pustili odtud, zda by jak mohli, přijedouce do Fenicen, přes zimu tu pobyti na břehu Kréty, kterýž leží k větru nešpornímu, a k větru mezi západním a půlnočním vějícímu. 044 ACT 027 013 A když počal vítr víti od poledne, za to měli, že se budou umíněnou cestou držeti, ale pustivše se, jeli blízko Kréty. 044 ACT 027 014 Po neveliké pak chvíli udeřil na ně vítr bouřlivý půlnoční, kterýž slove Euroklydon. 044 ACT 027 015 A když lodí zachvácena byla, a nemohla odolati větru, pustivše, tak jsme se vezli. 044 ACT 027 016 A v běhu snešeni byvše pod jeden ostrov neveliký, kterýž slove Klauda, sotva jsme mohli obdržeti člun. 044 ACT 027 017 Kterýž zdvihše, pomoci užívali, podpásavše bárku; a bojíce se, aby neuhodili na místo nebezpečné, spustivše plachtu, tak se plavili. 044 ACT 027 018 A když bouře vichrová námi velmi zmítala, nazejtří náklad ven metali. 044 ACT 027 019 A v třetí den i to nádobí bárce potřebné svýma rukama vyházeli jsme. 044 ACT 027 020 A když ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní, a bouře vždy větší nastávala, již byla všecka naděje o vysvobození našem odjata. 044 ACT 027 021 A když jsme již byli hladem velmi ztrápeni, tehdy stoje Pavel u prostřed nich, řekl: Měli jste zajisté, ó muži, uposlechnouce mne, nehýbati se od Kréty, a uvarovati se nebezpečenství tohoto a škody. 044 ACT 027 022 A i nyní vás napomínám, abyste dobré mysli byli; neboť nezahyne žádný z vás, kromě bárky samé. 044 ACT 027 023 Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho, jehož já jsem, a kterémuž sloužím, 044 ACT 027 024 Řka: Neboj se, Pavle, před císařem máš státi, a aj, dalť tobě Bůh všecky, kteříž se plaví s tebou. 044 ACT 027 025 Protož buďte dobré mysli, muži; neboť věřím Bohu, že se tak stane, jakž jest mi mluveno. 044 ACT 027 026 Mámeť se pak dostati na nějaký ostrov. 044 ACT 027 027 A když již byla čtrnáctá noc, a my se plavili po moři Adriatickém, okolo půlnoci, domnívali se plavci, že by se jim okazovala krajina nějaká. 044 ACT 027 028 Kteříž spustivše olovnici, nalezli hlubokost dvadcíti loktů; a odjevše odtud maličko, opět spustivše olovnici, nalezli patnácti loktů. 044 ACT 027 029 A bojíce se, aby na místa skalnatá neuhodili, spustivše z bárky čtyři kotve, žádali, aby den byl. 044 ACT 027 030 Když pak chtěli marináři uteci z bárky, a pustiti člun do moře, pod zámyslem, jako by chtěli od předku lodí kotve roztahovati, 044 ACT 027 031 Řekl Pavel setníkovi a žoldnéřům: Nezůstanou-li tito na lodí, vy nebudete moci zachováni býti. 044 ACT 027 032 Tedy žoldnéři utínali provazy u člunu, a pustili jej, aby pryč plynul. 044 ACT 027 033 A když již dnělo, napomínal Pavel všech, aby pojedli, řka: Již jest tomu dnes čtrnáctý den, jakž očekávajíce, trváte lační, nic nejedouce. 044 ACT 027 034 Protož prosím vás, abyste pojedli, neboť to k zachování vašeho zdraví slouží; žádnéhoť zajisté z vás vlas s hlavy nespadne. 044 ACT 027 035 To pověděv, a vzav chléb, díky vzdával Bohu přede všemi, a rozlomiv, počal jísti. 044 ACT 027 036 A tak potěšeni byvše všickni, pojedli i oni. 044 ACT 027 037 Bylo pak nás všech osob na lodí dvě stě sedmdesáte a šest. 044 ACT 027 038 A nasyceni byvše pokrmem, oblehčovali bárku, vysýpajíce pšenici do moře. 044 ACT 027 039 A když byl den, nemohli země viděti, než okřídlí nějaké znamenali, ano má břeh, k němuž myslili, kdyby jak mohli přistati s lodí. 044 ACT 027 040 A vytáhše kotvy, pustili se po moři, rozpustivše také provazy pravidl; a zdvihše plachtu k větru, táhli se k břehu. 044 ACT 027 041 Ale když trefili na to místo, kdež se dvoje moře schází, tu se zastavila lodí. A přední konec lodí uváznutý stál, nehýbaje se, zadní pak konec lámal se násilím vln. 044 ACT 027 042 Tedy žoldnéři radili, aby vězně zmordovali, aby jim některý vyplyna, neutekl. 044 ACT 027 043 Ale setník chtěje zachovati Pavla, nedal toho učiniti. I rozkázal těm, kteříž mohli plovati, aby se pustili nejprv, a vyplynuli na zem, 044 ACT 027 044 Jiní pak na dskách, a někteří na kusích lodí. A tak se stalo, že všickni zdraví vyšli na zemi. 044 ACT 028 001 A tak zachováni byvše, teprv poznali, že ostrov ten sloul Melita. 044 ACT 028 002 Lidé pak toho ostrova velikou přívětivost k nám ukázali. Nebo zapálivše hranici drev, přijali nás všecky, pro déšť, kterýž v tu chvíli byl, a pro zimu. 044 ACT 028 003 A když Pavel sebral drahně roždí, a kladl na oheň, ještěrka, utíkajíc před horkem, připjala se k ruce jeho. 044 ACT 028 004 A když uzřeli lidé toho ostrova, ano ještěrka visí u ruky jeho, řekli jedni druhým: Jistě člověk tento jest vražedlník; nebo ač z moře vyšel, však pomsta nedá jemu živu býti. 044 ACT 028 005 Ale on střásl tu ještěrku do ohně, a nic se jemu zlého nestalo. 044 ACT 028 006 Oni pak očekávali, že oteče, aneb padna, pojednou umře. A když toho dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého nestalo, změnivše se, pravili, že jest on bůh. 044 ACT 028 007 Na těch pak místech měl popluží kníže toho ostrova, jménem Publius. Kterýž přijav nás k sobě, za tři dni přátelsky u sebe v hospodě choval. 044 ACT 028 008 I přihodilo se, že otec toho Publia ležel, maje zimnici a červenou nemoc. K němuž všed Pavel, a pomodliv se, vložil na něj ruce, a uzdravil jej. 044 ACT 028 009 A když se to stalo, tedy jiní, kteříž na ostrově tom nemocní byli, přistupovali, a byli uzdravováni. 044 ACT 028 010 Ctili nás pak velice, a když jsme se měli pryč plaviti, nakladli toho, čehož potřebí bylo. 044 ACT 028 011 A po třech měsících plavili jsme se na bárce Alexandrinské, kteráž tu byla na tom ostrově přes zimu, mající za erb Kastora a Polluxa. 044 ACT 028 012 A když jsme přijeli do Syrakusis, zůstali jsme tu za tři dni. 044 ACT 028 013 A odtud okolo plavíce se, přišli jsme do Regium; a po jednom dni, když vál vítr od poledne, druhý den přijeli jsme do Puteolos. 044 ACT 028 014 Kdežto nalezše bratří, žádáni jsme byli od nich, abychom pobyli u nich za sedm dní. A tak jsme se k Římu brali. 044 ACT 028 015 Odkudž, když o nás uslyšeli bratří, vyšli proti nám až na rynk Appiův a ke Třem krčmám. Kteréž uzřev Pavel, poděkoval Bohu, a počal býti dobré mysli. 044 ACT 028 016 A když jsme přišli do Říma, setník dal vězně v moc hejtmanu vojska, ale Pavlovi dopuštěno, aby sám bydlil s žoldnéřem, kterýž ho ostříhal. 044 ACT 028 017 I stalo se po třech dnech, svolal Pavel přední z Židů. A když se sešli, řekl jim: Muži bratří, já nic neučiniv proti lidu ani proti obyčejům otcovským, jat jsa z Jeruzaléma, vydán jsem v ruce Římanům. 044 ACT 028 018 Kteříž vyslyševše mne, chtěli propustiti, proto že žádné viny hodné smrti na mně nebylo. 044 ACT 028 019 Ale když Židé odpírali, přinucen jsem odvolati se k císaři, ne jako bych měl co na svůj národ žalovati. 044 ACT 028 020 A protož z té příčiny povolal jsem vás, abych vás viděl, a s vámi promluvil; nebo pro naději lidu Izraelského řetězem tímto svázán jsem. 044 ACT 028 021 A oni řekli jemu: Myť jsme žádného psání neměli o tobě z Židovstva, aniž kdo z bratří přijda, vypravoval neb mluvil co zlého o tobě. 044 ACT 028 022 Ale žádámeť od tebe slyšeti, jak smyslíš; nebo víme o té sektě, že se jí všudy odpírá. 044 ACT 028 023 A když jemu uložili den, sešlo se jich mnoho do hospody k němu, jimž s osvědčováním vypravoval o království Božím, slouže jim k víře o Ježíšovi z zákona Mojžíšova a proroků, od jitra až do večera. 044 ACT 028 024 A někteří uvěřili tomu, což vypravoval, někteří pak nevěřili. 044 ACT 028 025 A tak nejsouce mezi sebou svorní, rozešli se, když promluvil Pavel to jedno slovo: Jistě žeť dobře Duch svatý skrze proroka Izaiáše mluvil k otcům našim, 044 ACT 028 026 Řka: Jdi k lidu tomuto a rci jim: Slyšením slyšeti budete, ale nesrozumíte, a hledíce, hleděti budete, ale neuzříte. 044 ACT 028 027 Nebo zhrublo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby snad neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil. 044 ACT 028 028 Budiž vám tedy známo, že jest pohanům posláno toto spasení Boží, a oniť slyšeti budou. 044 ACT 028 029 A když on to propověděl, odešli Židé, majíce mezi sebou hádky mnohé. 044 ACT 028 030 Pavel pak trval za celé dvě létě v hospodě své, a přijímal všecky, kteříž přicházeli k němu, 044 ACT 028 031 Káže o království Božím, a uče těm věcem, kteréž jsou o Pánu Ježíši Kristu, se vší doufanlivostí bez překážky. # # BOOK 045 ROM Romans Římanům 045 ROM 001 001 Pavel, služebník Jezukristův, povolaný apoštol, oddělený k kázaní evangelium Božího, 045 ROM 001 002 Kteréž zdávna zaslíbil skrze proroky své v písmích svatých, 045 ROM 001 003 O Synu svém zplozeném z semene Davidova s strany těla, 045 ROM 001 004 Kterýž prokázán jest býti Synem Božím mocně, podlé Ducha posvěcení, skrze z mrtvých vstání, totiž o Ježíši Kristu, Pánu našem, 045 ROM 001 005 Skrze něhož jsme přijali milost a apoštolství ku poslušenství víry mezi všemi národy pro jméno jeho, 045 ROM 001 006 Z nichž i vy jste povolaní Ježíše Krista, 045 ROM 001 007 Všechněm, kteříž jste v Římě, milým Božím, povolaným svatým: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. 045 ROM 001 008 Nejprvé pak díky činím Bohu svému skrze Ježíše Krista ze všech vás, že víra vaše rozhlašuje se po všem světě. 045 ROM 001 009 Svědek mi jest zajisté Bůh, kterémuž sloužím duchem svým v evangelium Syna jeho, žeť bez přestání zmínku o vás činím, 045 ROM 001 010 Vždycky na svých modlitbách žádaje, abych aspoň někdy mohl šťastně, byla-li by vůle Boží, k vám přijíti. 045 ROM 001 011 Neboť velice žádám viděti vás, abych vám udělil částku nějakou milosti duchovní ku potvrzení vašemu, 045 ROM 001 012 To jest, abych spolu s vámi potěšen byl, skrze společnou i vaši i mou víru. 045 ROM 001 013 Nechciť pak, bratří, abyste nevěděli, žeť jsem mnohokrát uložil přijíti k vám, (ale překážky jsem měl až dosavad, ) abych nějaký užitek také i mezi vámi měl, jako i mezi jinými národy. 045 ROM 001 014 Nebo Řeků i kterýchkoli jiných národů, i moudrých i nemoudrých, dlužník jsem. 045 ROM 001 015 A tak, pokudž na mně jest, hotov jsem i vám, kteříž v Římě jste, zvěstovati evangelium. 045 ROM 001 016 Neboť se nestydím za evangelium Kristovo; moc zajisté Boží jest k spasení každému věřícímu, Židu předně, potom i Řeku. 045 ROM 001 017 Nebo spravedlnost Boží zjevuje se skrze ně z víry u víru, jakož psáno jest: Spravedlivý pak z víry živ bude. 045 ROM 001 018 Zjevuje se zajisté hněv Boží s nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, pravdu Boží v nepravosti zadržujících. 045 ROM 001 019 Nebo což poznáno býti může o Bohu, známé jest jim, Bůh zajisté zjevil jim. 045 ROM 001 020 Nebo neviditelné věci jeho, hned od stvoření světa, po věcech učiněných rozumem pochopeny bývají, totiž ta jeho věčná moc a Božství, tak aby oni byli bez výmluvy, 045 ROM 001 021 Proto že poznavše Boha, nectili jako Boha, ani jemu děkovali, ale marní učiněni jsou v myšleních svých, a zatmíno jest nemoudré srdce jejich. 045 ROM 001 022 Měvše se za moudré, blázni učiněni jsou. 045 ROM 001 023 Nebo směnili slávu neporušitelného Boha v podobenství obrazu porušitelného člověka, i ptactva, i hovad čtvernohých, i zeměplazů. 045 ROM 001 024 Protož i Bůh vydal je v žádosti srdce jejich k nečistotě, aby zprznili těla svá vespolek. 045 ROM 001 025 Jako ty, kteříž směnili pravdu Boží za lež, a ctili i sloužili stvoření raději nežli stvořiteli, kterýž jest požehnaný na věky. Amen. 045 ROM 001 026 Protož je vydal Bůh v žádosti ohavné. Nebo i ženy jejich změnily přirozené sebe užívání v to, kteréž jest proti přirození. 045 ROM 001 027 A podobně i mužské pohlaví, opustivše přirozené užívání ženy, rozpálili se v žádosti své jedni k druhým, mužské pohlaví s mužským pohlavím mrzkost pášíce, a spravedlivou mzdu, kteráž na jejich blud slušela, sami na sebe uvodíce. 045 ROM 001 028 A jakož sobě nevážili známosti Boha, tak i Bůh vydal je v převrácený smysl, aby činili to, což nesluší, 045 ROM 001 029 Jsouce naplněni vší nepravostí, smilstvem, nešlechetností, lakomstvím, zlostí, plní závisti, vraždy, svárů, lsti, zlých obyčejů, 045 ROM 001 030 Utrhači, pomluvači, Boha nenávidící, hánliví, pyšní, chlubní, nalezači zlých věcí, rodičů neposlušní, 045 ROM 001 031 Nemoudří, smluv nezdrželiví, beze vší lítosti, neukojitelní a nemilosrdní. 045 ROM 001 032 Kteříž vědouce o tom právu Božím, (že ti, kteříž takové věci činí, hodni jsou smrti, ) netoliko ty věci činí, ale i činícím nakládají. 045 ROM 002 001 Protož nemůžeš se vymluviti, ó člověče, každý potupující. Nebo tím, že jiného potupuješ, sám sebe odsuzuješ, poněvadž totéž činíš, což tupíš. 045 ROM 002 002 Vímeť zajisté, že soud Boží jest podlé pravdy proti těm, kteříž takové věci činí. 045 ROM 002 003 Zdali se domníváš, ó člověče, kterýž soudíš ty, kdož takové věci činí, a sám totéž čině, že ty ujdeš soudu Božího? 045 ROM 002 004 Čili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede? 045 ROM 002 005 Ale podlé tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sám sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího. 045 ROM 002 006 Kterýž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho, 045 ROM 002 007 Těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a nesmrtelnosti hledají, životem věčným, 045 ROM 002 008 Těm pak, kteříž jsou svárliví, a pravdě nepovolují, ale povolují nepravosti, prchlivostí a hněvem, 045 ROM 002 009 Trápením a úzkostí, každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, i Řeka. 045 ROM 002 010 Ale sláva a čest a pokoj každému, kdo činí dobré, i Židu předně, i Řeku. 045 ROM 002 011 Neboť není přijímání osob u Boha. 045 ROM 002 012 Kteřížkoli zajisté bez zákona hřešili, bez zákona i zahynou; a kteřížkoli pod zákonem hřešili, skrze zákon odsouzeni budou. 045 ROM 002 013 (Nebo ne ti, kteříž slyší zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé zákona spravedlivi budou. 045 ROM 002 014 Nebo když pohané zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje zákon, takoví zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou, 045 ROM 002 015 Jako ti, kteříž ukazují dílo zákona napsané na srdcích svých, když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, aneb také vymlouvají.) 045 ROM 002 016 V ten den, když souditi bude Bůh tajné věci lidské, podlé evangelium mého skrze Jezukrista. 045 ROM 002 017 Aj, ty sloveš Žid, a zpoléháš na zákon, a chlubíš se Bohem, 045 ROM 002 018 A znáš vůli jeho, a rozeznáváš, co sluší, naučen jsa z zákona, 045 ROM 002 019 A za to máš, že jsi ty vůdcím slepých, světlem těch, kteříž jsou ve tmě, 045 ROM 002 020 Ředitelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, majícím formu umění a pravdy v zákoně. 045 ROM 002 021 Kterakž tedy jiného uče, sám sebe neučíš? Vyhlašuje, že nemá kradeno býti, kradeš? 045 ROM 002 022 Pravě: Nezcizoložíš, cizoložství pácháš? V ohavnosti maje modly, svatokrádeže se dopouštíš? 045 ROM 002 023 Zákonem se chlubě, přestupováním zákona Bohu neúctu činíš? 045 ROM 002 024 Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany, jakož psáno jest. 045 ROM 002 025 Obřezáníť zajisté prospěje, budeš-li zákon plniti; pakli budeš přestupitelem zákona, obřezání tvé učiněno jest neobřezáním. 045 ROM 002 026 A protož jestližeť by neobřízka ostříhala práv zákona, zdaliž nebude počtena neobřízka jejich za obřízku? 045 ROM 002 027 A ti, kteříž jsou z přirození neobřízka, zachovávajíce zákon, zdaliž nepotupí tebe, kterýž pod literou a obřízkou přestupník jsi zákona? 045 ROM 002 028 Nebo ne ten jest Žid, kterýž jest zjevně; aniž to jest obřezání, kteréž bývá zjevně na těle; 045 ROM 002 029 Ale ten jest Žid, kterýž vnitř jest Židem, obřezání maje srdečné v duchu, a ne podlé litery; jehož chvála ne z lidí jest, ale z Boha. 045 ROM 003 001 Což tedy má více Žid? Aneb jaký jest užitek obřízky? 045 ROM 003 002 Mnohý všelijak. Přední zajisté, že jest jim svěřen zákon Boží. 045 ROM 003 003 Nebo co jest do toho, jestliže byli někteří nevěrní? Zdaliž nevěra jejich věrnost Boží vyprázdní? 045 ROM 003 004 Nikoli, nýbrž budiž Bůh pravdomluvný, ale každý člověk lhář, jakož psáno jest: Abys ospravedlněn byl v řečech svých, a přemohl, když bys soudil. 045 ROM 003 005 Jestližeť pak nepravost naše spravedlnost Boží zvelebuje, což díme? Zdali nespravedlivý jest Bůh, kterýž uvodí hněv? (Po lidskuť pravím.) 045 ROM 003 006 Nikoli, sic jinak kterakž by Bůh soudil svět? 045 ROM 003 007 Nebo jestližeť pravda Boží mou lží rozmohla se k slávě jeho, i pročež pak já ještě jako hříšník bývám souzen? 045 ROM 003 008 A ne raději (jakž o nás zle mluví, a jakož někteří praví, že bychom my říkali, ): Čiňme zlé věci, aby přišly dobré? Jichž spravedlivé jest odsouzení. 045 ROM 003 009 Což tedy? Máme něco napřed? Nikoli, nebo jsme prvé dokázali toho, že jsou, i Židé i Řekové, všickni pod hříchem, 045 ROM 003 010 Jakož psáno jest: Že není spravedlivého, ani jednoho. 045 ROM 003 011 Není rozumného, není, kdo by hledal Boha. 045 ROM 003 012 Všickni se uchýlili, spolu neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho. 045 ROM 003 013 Hrob otevřený jest hrdlo jejich, jazyky svými lstivě mluvili, jed lítých hadů jest pod rty jejich. 045 ROM 003 014 Kterýchž ústa plná jsou zlořečení a hořkosti. 045 ROM 003 015 Nohy jejich rychlé k vylévání krve. 045 ROM 003 016 Setření a bída na cestách jejich. 045 ROM 003 017 A cesty pokoje nepoznali. 045 ROM 003 018 Není bázně Boží před očima jejich. 045 ROM 003 019 Víme pak, že cožkoli zákon mluví, těm, kteříž jsou pod zákonem mluví, aby všeliká ústa zacpána byla, a aby vinen byl všecken svět Bohu. 045 ROM 003 020 Protož z skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před oblíčejem jeho; nebo skrze zákon poznání hřícha. 045 ROM 003 021 Ale nyní bez zákona spravedlnost Boží zjevena jest, osvědčená zákonem i proroky, 045 ROM 003 022 Spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke všem a na všecky věřící. 045 ROM 003 023 Neboť není rozdílu. Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží. 045 ROM 003 024 Spravedlivi pak učiněni bývají darmo, milostí jeho, skrze vykoupení, kteréž se stalo v Kristu Ježíši, 045 ROM 003 025 Jehož Bůh vydal za smírci, skrze víru ve krvi jeho, k ukázaní spravedlnosti své, skrze odpuštění předešlých hříchů, 045 ROM 003 026 V shovívání Božím, k dokázaní spravedlnosti své v nynějším času, k tomu, aby on spravedlivým byl, a ospravedlňujícím toho, kterýž jest z víry Ježíšovy. 045 ROM 003 027 Kdež jest tedy ta chlouba? Vyprázděna jest. Skrze který zákon? Skutků-li? Nikoli, ale skrze zákon víry. 045 ROM 003 028 Protož za to máme, že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků zákona. 045 ROM 003 029 Zdaliž jest toliko Bůh Židů? Zdali také není i pohanů? Jistě i pohanů, 045 ROM 003 030 Poněvadž jeden jest Bůh, kterýž ospravedlňuje obřízku z víry, a neobřízku skrze víru. 045 ROM 003 031 Což tedy zákon vyprazdňujeme skrze víru? Nikoli, nýbrž zákon tvrdíme. 045 ROM 004 001 Což tedy díme, že došel Abraham, otec náš, podlé těla? 045 ROM 004 002 Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha. 045 ROM 004 003 Nebo co praví písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost. 045 ROM 004 004 Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podlé milosti, ale podlé dluhu. 045 ROM 004 005 Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost, 045 ROM 004 006 Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, řka: 045 ROM 004 007 Blahoslavení, jichž odpuštěny jsou nepravosti, a jejichž přikryti jsou hříchové. 045 ROM 004 008 Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu. 045 ROM 004 009 Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li přináleží, čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost. 045 ROM 004 010 Kterak pak jest počtena? Když byl obřezán, či před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním. 045 ROM 004 011 A znamení obřízku přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost, 045 ROM 004 012 A otcem obřízky těch, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž kráčejí šlepějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před obřezáním. 045 ROM 004 013 Nebo ne skrze zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry. 045 ROM 004 014 Nebo jestliže ti, kteří jsou z zákona, dědicové jsou, zmařena jest víra, a zrušeno jest to zaslíbení. 045 ROM 004 015 Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není zákona, tu ani přestoupení. 045 ROM 004 016 A protož z víry jde, aby šlo podlé milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z zákona jest, ale i tomu, kteréž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás, 045 ROM 004 017 (Jakož psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe, ) před oblíčejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé, a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly. 045 ROM 004 018 Kterýž v naději proti naději uvěřil, že bude otcem mnohých národů, podlé toho povědění: Takť bude símě tvé. 045 ROM 004 019 A nezemdlev u víře, nehleděl na své tělo již umrtvené, ješto téměř ve stu letech byl, ani na život Sáry umrtvený. 045 ROM 004 020 O zaslíbení tedy Božím nepochyboval z nedověry, nýbrž posilnil se věrou, dav chválu Bohu, 045 ROM 004 021 Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i učiniti. 045 ROM 004 022 A protož počteno jest jemu to za spravedlnost. 045 ROM 004 023 Jestiť pak to napsáno ne pro něj toliko, že jemu počteno bylo, 045 ROM 004 024 Ale i pro nás, kterýmž bude počteno, věřícím totiž v toho, kterýž vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých, 045 ROM 004 025 Kterýž vydán jest pro hříchy naše, a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše. 045 ROM 005 001 Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista, 045 ROM 005 002 Skrze něhož i přístup měli jsme věrou k milosti této, kterouž stojíme. A chlubíme se nadějí slávy Boží. 045 ROM 005 003 A ne jen nadějí, ale také chlubíme se ssouženími, vědouce, že ssoužení trpělivost působí, 045 ROM 005 004 A trpělivost zkušení, zkušení pak naději. 045 ROM 005 005 A nadějeť nezahanbuje; nebo láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha svatého, kterýž dán jest nám. 045 ROM 005 006 Kristus zajisté, když jsme my ještě mdlí byli, v čas příhodný za bezbožné umřel, 045 ROM 005 007 Ješto sotva kdo za spravedlivého umře, ač za dobréhoť by někdo snad i umříti směl. 045 ROM 005 008 Dokazujeť pak Bůh lásky své k nám; nebo když jsme ještě hříšníci byli, Kristus umřel za nás. 045 ROM 005 009 Čím tedy více nyní ospravedlněni jsouce krví jeho, spaseni budeme skrze něho od hněvu. 045 ROM 005 010 Poněvadž byvše nepřátelé, smířeni jsme s Bohem skrze smrt Syna jeho, nadtoť smířeni jsouce, spaseni budeme skrze život jeho. 045 ROM 005 011 A ne jen to, ale chlubíme se i Bohem, skrze Pána našeho Jezukrista, skrze něhož nyní smíření jsme došli. 045 ROM 005 012 A protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi smrt přišla, v němž všickni zhřešili. 045 ROM 005 013 Nebo až do zákona hřích byl na světě, ale hřích se nepočítá, když zákona není. 045 ROM 005 014 Kralovala pak smrt od Adama až do Mojžíše také i nad těmi, kteříž nehřešili ku podobenství přestoupení Adamova, kterýž jest figůra toho budoucího. 045 ROM 005 015 Ale ne jako hřích, tak i milost. Nebo poněvadž onoho jednoho pádem mnoho jich zemřelo, mnohemť více milost Boží a dar z milosti toho jednoho člověka Jezukrista na mnohé rozlit jest. 045 ROM 005 016 Aniž jako skrze jednoho, kterýž zhřešil, tak milost. Nebo vina z jednoho pádu ku potupení, ale milost z mnohých hříchů k ospravedlnění. 045 ROM 005 017 Nebo poněvadž pro ten pád jeden smrt kralovala pro toho jednoho, mnohemť více, kteříž rozhojněnou milost a dar spravedlnosti přijímají, v životě kralovati budou skrze toho jediného Jezukrista. 045 ROM 005 018 A tak tedy, jakž skrze pád jeden na všecky lidi přišla vina ku potupení, tak i skrze jediné ospravedlnění na všecky lidi přišla milost k ospravedlnění života. 045 ROM 005 019 Nebo jakož skrze neposlušenství jednoho člověka učiněno jest mnoho hříšných, tak i skrze poslušenství jednoho spravedlivi učiněni budou mnozí. 045 ROM 005 020 Zákon pak k tomu přistoupil, aby se rozhojnil hřích, a kdež se rozhojnil hřích, tu ještě více rozhojnila se milost, 045 ROM 005 021 Aby jakož kraloval hřích k smrti, tak aby i milost kralovala skrze spravedlnost k životu věčnému, skrze Jezukrista Pána našeho. 045 ROM 006 001 Což tedy díme? Zůstaneme v hříchu, aby se milost rozhojnila? 045 ROM 006 002 Nikoli. Kdož jsme zemřeli hříchu, kterakž ještě živi budeme v něm? 045 ROM 006 003 Zdaliž nevíte, že kteřížkoli pokřtěni jsme v Krista Ježíše, v smrt jeho pokřtěni jsme? 045 ROM 006 004 Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili. 045 ROM 006 005 Nebo poněvadž jsme s ním vštípeni připodobněním smrti jeho, tedyť i vzkříšením budeme, 045 ROM 006 006 To vědouce, že starý člověk náš s ním spolu ukřižován jest, aby bylo umrtveno tělo hřícha, abychom již potom nesloužili hříchu. 045 ROM 006 007 Nebo kdožť umřel, ospravedlněn jest od hříchu. 045 ROM 006 008 Jestližeť jsme pak zemřeli s Kristem, věřímeť, že spolu s ním také živi budeme, 045 ROM 006 009 Vědouce, že Kristus vstav z mrtvých, již více neumírá, smrt nad ním již více nepanuje. 045 ROM 006 010 Nebo žeť umřel, hříchu umřel jednou; že pak jest živ, živ jest Bohu. 045 ROM 006 011 Tak i vy za to mějte, že jste zemřeli zajisté hříchu, ale živi jste Bohu v Kristu Ježíši, Pánu našem. 045 ROM 006 012 Nepanujž tedy hřích v smrtelném těle vašem, abyste povolovali jemu v žádostech jeho. 045 ROM 006 013 Aniž vydávejte oudů svých za odění nepravosti hříchu, ale vydávejte se k službě Bohu, jako byvše mrtví, již živí, a oudy své za odění spravedlnosti Bohu. 045 ROM 006 014 Nebo hřích nebude panovati nad vámi; nejste zajisté pod zákonem, ale pod milostí. 045 ROM 006 015 Což pak? Hřešiti budeme, když nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Nikoli. 045 ROM 006 016 Zdaliž nevíte, že komuž se vydáváte za služebníky ku poslušenství, toho jste služebníci, kohož posloucháte, buď hříchu k smrti, buď poslušenství k spravedlnosti? 045 ROM 006 017 Ale díka Bohu, že byvše služebníci hřícha, uposlechli jste z srdce způsobu učení toho, v kteréž uvedeni jste. 045 ROM 006 018 Vysvobozeni pak jsouce od hříchu, učiněni jste služebníci spravedlnosti. 045 ROM 006 019 Po lidsku pravím, pro mdlobu těla vašeho: Jakž jste vydávali oudy své v službu nečistotě a nepravosti k činění nepravosti, tak nyní vydávejte oudy své v službu spravedlnosti ku posvěcení. 045 ROM 006 020 Nebo když jste byli služebníci hřícha, cizí jste byli od spravedlnosti. 045 ROM 006 021 Jaký jste pak užitek měli tehdáž toho, začež se nyní stydíte? Konec zajisté těch věcí jest smrt. 045 ROM 006 022 Nyní pak vysvobozeni jsouce od hříchu, a podmaněni v službu Bohu, máte užitek svůj ku posvěcení, cíl pak život věčný. 045 ROM 006 023 Nebo odplata za hřích jest smrt, ale milost Boží život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem. 045 ROM 007 001 Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím, ) že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest? 045 ROM 007 002 Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže. 045 ROM 007 003 A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem. 045 ROM 007 004 Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu. 045 ROM 007 005 Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti. 045 ROM 007 006 Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery. 045 ROM 007 007 Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš. 045 ROM 007 008 Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest. 045 ROM 007 009 Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil, 045 ROM 007 010 A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti. 045 ROM 007 011 Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil. 045 ROM 007 012 A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré. 045 ROM 007 013 Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní. 045 ROM 007 014 Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu. 045 ROM 007 015 Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím. 045 ROM 007 016 Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý. 045 ROM 007 017 A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá. 045 ROM 007 018 Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém, ) dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám. 045 ROM 007 019 Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci. 045 ROM 007 020 A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá. 045 ROM 007 021 Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé. 045 ROM 007 022 Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka; 045 ROM 007 023 Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých. 045 ROM 007 024 Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti? 045 ROM 007 025 Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha. 045 ROM 008 001 A protož neníť již žádného potupení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, nechodícím podlé těla, ale podlé Ducha. 045 ROM 008 002 Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši vysvobodil mne od zákona hřícha i smrti. 045 ROM 008 003 Nebo seč nemohl býti zákon, jelikož byl mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a příčinou hřícha, potupil hřích na těle, 045 ROM 008 004 Aby spravedlnost zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podlé těla, ale podlé Ducha. 045 ROM 008 005 Ti zajisté, kteříž jsou podlé těla, chutnají to, což jest těla, ale ti, kteříž podlé Ducha, to, což jest Ducha. 045 ROM 008 006 Nebo opatrnost těla jest smrt, opatrnost pak Ducha život a pokoj, 045 ROM 008 007 Proto že opatrnost těla jest nepřítelkyně Bohu; nebo zákonu Božímu není poddána, aniž hned může býti. 045 ROM 008 008 Protož ti, kteříž jsou v těle, Bohu se líbiti nemohou. 045 ROM 008 009 Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží v vás přebývá. Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho. 045 ROM 008 010 A jestliť Kristus v vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích, však duch živ jest pro spravedlnost. 045 ROM 008 011 Jestližeť pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, v vás přebývá, tedy ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho v vás. 045 ROM 008 012 A takž tedy, bratří, dlužníciť jsme ne tělu, abychom podlé těla živi byli. 045 ROM 008 013 Nebo budete-li podlé těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete. 045 ROM 008 014 Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží. 045 ROM 008 015 Nepřijali jste zajisté ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, totiž Otče. 045 ROM 008 016 Tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží. 045 ROM 008 017 A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však jestliže spolu trpíme, abychom spolu i oslaveni byli. 045 ROM 008 018 Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás. 045 ROM 008 019 Nebo stvoření pečlivě jako vyhlídaje, očekává zjevení synů Božích. 045 ROM 008 020 Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal, 045 ROM 008 021 V naději, že i to stvoření vysvobozeno bude od služby porušení v svobodu slávy synů Božích. 045 ROM 008 022 Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká, a spolu ku porodu pracuje až posavad. 045 ROM 008 023 A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myť sami v sobě lkáme, zvolení synů očekávajíce, a tak vykoupení těla svého. 045 ROM 008 024 Nebo nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje. Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál? 045 ROM 008 025 Pakli čehož nevidíme, toho se nadějeme, tedy toho skrze trpělivost očekáváme. 045 ROM 008 026 Ano také i Duch pomocen jest mdlobám našim. Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými. 045 ROM 008 027 Ten pak, kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podlé Boha prosí za svaté. 045 ROM 008 028 Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podlé uložení jeho povoláni jsou. 045 ROM 008 029 Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby on byl prvorozený mezi mnohými bratřími. 045 ROM 008 030 Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil. 045 ROM 008 031 Což tedy díme k tomu? Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti nám? 045 ROM 008 032 Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal? 045 ROM 008 033 Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, kterýž ospravedlňuje. 045 ROM 008 034 Kdo jest, ješto by potupil? Kristus jest, kterýž umřel, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž i oroduje za nás. 045 ROM 008 035 Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zarmoucení-li, aneb úzkost, neb protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč? 045 ROM 008 036 Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití. 045 ROM 008 037 Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval. 045 ROM 008 038 Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí, 045 ROM 008 039 Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem. 045 ROM 009 001 Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém, 045 ROM 009 002 Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém. 045 ROM 009 003 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla. 045 ROM 009 004 Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení. 045 ROM 009 005 Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. 045 ROM 009 006 A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou. 045 ROM 009 007 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě. 045 ROM 009 008 To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě. 045 ROM 009 009 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna. 045 ROM 009 010 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho. 045 ROM 009 011 Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo, 045 ROM 009 012 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu, 045 ROM 009 013 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem. 045 ROM 009 014 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli. 045 ROM 009 015 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji. 045 ROM 009 016 A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává. 045 ROM 009 017 Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi. 045 ROM 009 018 A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje. 045 ROM 009 019 Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel? 045 ROM 009 020 Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal? 045 ROM 009 021 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě? 045 ROM 009 022 Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí, 045 ROM 009 023 A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě? 045 ROM 009 024 Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů, 045 ROM 009 025 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou. 045 ROM 009 026 A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého. 045 ROM 009 027 Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou. 045 ROM 009 028 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté. 045 ROM 009 029 A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni. 045 ROM 009 030 Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry; 045 ROM 009 031 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel. 045 ROM 009 032 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky, 045 ROM 009 033 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben. 045 ROM 010 001 Bratří, příchylnost zajisté s zvláštní líbostí srdce mého jestiť k Izraelovi, i modlitba za něj k Bohu, aby spasen byl. 045 ROM 010 002 Neboť jim svědectví vydávám, žeť horlivost Boží mají, ale ne podlé umění. 045 ROM 010 003 Nebo neznajíce Boží spravedlnosti, a svou vlastní spravedlnost usilujíce vystaviti, spravedlnosti Boží nebyli poddáni. 045 ROM 010 004 Konec zajisté zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu. 045 ROM 010 005 Nebo Mojžíš píše o spravedlnosti, kteráž jest z zákona, pravě: Který by koli člověk činil ty věci, živ bude v nich. 045 ROM 010 006 Ta pak spravedlnost, kteráž jest z víry, takto praví: Neříkej v srdci svém: Kdo vstoupí na nebe? To jest Krista s výsosti svésti. 045 ROM 010 007 Aneb kdo sstoupí do propasti? To jest Krista z mrtvých vzbuditi. 045 ROM 010 008 Ale co dí? Blízko tebe jestiť slovo, v ústech tvých a v srdci tvém. Toť jest slovo to víry, kteréž kážeme: 045 ROM 010 009 Vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše, a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš. 045 ROM 010 010 Srdcem se zajisté věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání se děje k spasení. 045 ROM 010 011 Nebo dí písmo: Všeliký, kdož věří v něj, nebude zahanben. 045 ROM 010 012 Neníť zajisté rozdílu mezi Židem a Řekem; nebo tentýž Pán všech, bohatý jest ke všechněm vzývajícím jej. 045 ROM 010 013 Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude. 045 ROM 010 014 Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož neuvěřili? A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli? A kterak uslyší bez kazatele? 045 ROM 010 015 A kterak kázati budou, jestliže nebudou posláni? Jakož psáno jest: Jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci. 045 ROM 010 016 Ale nevšickni uposlechli evangelium. Nebo Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu? 045 ROM 010 017 Tedy víra z slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží. 045 ROM 010 018 Ale pravímť: Zdaliž neslyšeli? Anobrž po vší zemi rozšel se zvuk jejich, a do končin okršlku země slova jejich. 045 ROM 010 019 Ale pravím: Zdaliž nepoznal Izrael? Ano první Mojžíš řekl: Já k závisti vás přivedu skrze národ ten, kterýž není národ; skrze národ nemoudrý k hněvu popudím vás. 045 ROM 010 020 A Izaiáš směle dí: Nalezen jsem od těch, kteříž mne nehledali; zjeven jsem těm, kteříž se na mne neptali. 045 ROM 010 021 Ale proti Izraelovi dí: Přes celý den roztahoval jsem ruce své k lidu nepovolnému a protivnému. 045 ROM 011 001 Protož pravím: Zdaliž Bůh zavrhl lid svůj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova. 045 ROM 011 002 Nezavrhlť Bůh lidu svého, kterýž předzvěděl. Zdali nevíte, co písmo praví o Eliášovi, kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému, řka: 045 ROM 011 003 Pane, proroky tvé zmordovali, a oltáře tvé rozkopali, já pak zůstal jsem sám, a i méť duše hledají? 045 ROM 011 004 Ale co jemu dí odpověď Boží? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců mužů, kteříž neskláněli kolen před Bálem. 045 ROM 011 005 Takť i nyní ostatkové podlé vyvolení milosti zůstali, 045 ROM 011 006 A poněvadž z milosti, tedy ne z skutků, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli z skutků, již není milost, jinak skutek nebyl by skutek. 045 ROM 011 007 Což tedy? Čeho hledá Izrael, toho nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou, 045 ROM 011 008 (Jakož psáno jest: Dal jim Bůh ducha zkormoucení, oči aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, ) až do dnešního dne. 045 ROM 011 009 A David dí: Budiž jim stůl jejich osídlem a pastmi a pohoršením i odplacením. 045 ROM 011 010 Zatmětež se oči jejich, ať nevidí, a hřbet jejich vždycky shýbej. 045 ROM 011 011 Pravím tedy: Tak-liž pak klesli, aby padli? Nikoli, ale jejich pádem spasení přišlo pohanům, aby je k závidění přivedl. 045 ROM 011 012 A poněvadž pak jejich pád jest bohatství světa, a zmenšení jejich jest bohatství pohanů, čím více plnost jich? 045 ROM 011 013 Vámť zajisté pravím pohanům, že jelikož jsem já apoštol pohanský, přisluhování své oslavuji, 045 ROM 011 014 Zda bych jak k závidění vzbuditi mohl tělo mé, a k spasení přivesti některé z nich. 045 ROM 011 015 Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa, co pak zase jich přijetí, než život z mrtvých? 045 ROM 011 016 Poněvadž prvotiny svaté, takéť i těsto; a jestliť kořen svatý, i ratolesti. 045 ROM 011 017 Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich, a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy. 045 ROM 011 018 Nechlub se proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe. 045 ROM 011 019 Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen, 045 ROM 011 020 Dobře. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se. 045 ROM 011 021 Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, věz, žeť by ani tobě neodpustil. 045 ROM 011 022 A protož viz dobrotivost i zůřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli, zůřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš. 045 ROM 011 023 Ano i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou. Mocenť jest zajisté Bůh zase vštípiti je. 045 ROM 011 024 Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy, a proti přirození vštípen jsi v dobrou olivu, čím více ti, kteříž podlé přirození jsou, vštípeni budou v svou vlastní olivu. 045 ROM 011 025 Neboť nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří, ) že zatvrdilost z částky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů. 045 ROM 011 026 A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel, a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba. 045 ROM 011 027 A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich. 045 ROM 011 028 A tak s strany evangelium jsouť nepřátelé pro vás, ale podlé vyvolení jsou milí pro otce. 045 ROM 011 029 Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje. 045 ROM 011 030 Nebo jakož i vy někdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich nevěru, 045 ROM 011 031 Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro učiněné vám milosrdenství i oni milosrdenství dosáhli. 045 ROM 011 032 Zavřel zajisté Bůh všecky v nevěře, aby se nade všemi smiloval. 045 ROM 011 033 Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho, a nevystižitelné cesty jeho. 045 ROM 011 034 Nebo kdo poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil? 045 ROM 011 035 Nebo kdo prvé dal jemu, a budeť mu odplaceno? 045 ROM 011 036 Nebo z něho, a skrze něho, a v něm jsou všecky věci, jemuž sláva na věky. Amen. 045 ROM 012 001 Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou. 045 ROM 012 002 A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli své, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá. 045 ROM 012 003 Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi, ) každému, kdož jest mezi vámi, aby nesmyslil více, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž komu Bůh udělil míru víry. 045 ROM 012 004 Nebo jakož v jednom těle mnohé oudy máme, ale nemají všickni oudové jednostejného díla, 045 ROM 012 005 Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých oudové. 045 ROM 012 006 Ale majíce obdarování rozdílná podlé milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, to ať se koná podlé pravidla víry; 045 ROM 012 007 Buďto úřad, v přisluhování; buďto ten, kdož učí, v vyučování. 045 ROM 012 008 Též kdo napomíná, v napomínání; ten, kdo rozdává, v upřímnosti; kdož předložen jest, v pilnosti; kdo milosrdenství činí, čiň to s ochotností. 045 ROM 012 009 Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému. 045 ROM 012 010 Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, poctivostí se vespolek předcházejte, 045 ROM 012 011 V pracech neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce, 045 ROM 012 012 Nadějí se veselíce, v ssouženích trpěliví, na modlitbě ustaviční, 045 ROM 012 013 V potřebách s svatými se zdělujíce, přívětivosti k hostem následujíce. 045 ROM 012 014 Dobrořečte protivníkům svým, dobrořečte a nezlořečte. 045 ROM 012 015 Radujte s radujícími, a plačte s plačícími. 045 ROM 012 016 Buďte vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce. 045 ROM 012 017 Nebuďte opatrní sami u sebe. Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi, 045 ROM 012 018 Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce, 045 ROM 012 019 Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. 045 ROM 012 020 A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho. 045 ROM 012 021 Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé. 045 ROM 013 001 Každá duše vrchnostem poddána buď. Neboť není vrchnosti, jediné od Boha, a kteréž vrchnosti jsou, od Boha zřízené jsou. 045 ROM 013 002 A protož kdož se vrchnosti protiví, Božímu zřízení se protiví; kteříž se pak protiví, odsouzení sobě dobudou. 045 ROM 013 003 Nebo vrchnosti nejsou k strachu dobře činícím, ale zle činícím. Chceš-li se pak nebáti vrchnosti, čiň dobře, a budeš míti chválu od ní. 045 ROM 013 004 Boží zajisté služebník jest, tobě k dobrému. Pakli bys zle činil, boj se; neboť ne nadarmo nese meč. Boží zajisté služebník jest, mstitel zůřivý nad tím, kdož zle činí. 045 ROM 013 005 A protož náležíť poddánu býti, netoliko pro hněv, ale i pro svědomí. 045 ROM 013 006 Nebo proto i daň dáváte, že služebníci Boží jsou, pilnou práci o to samo vedouce. 045 ROM 013 007 Každému tedy, což jste povinni, dávejte. Komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu bázeň, tomu bázeň; komu čest, tomu čest. 045 ROM 013 008 Žádnému nebývejte nic dlužni, než to, abyste se vespolek milovali. Nebo kdož miluje bližního, zákon naplnil, 045 ROM 013 009 Poněvadž to přikázaní: Nesesmilníš, nezabiješ, neukradneš, nepromluvíš křivého svědectví, nepožádáš, a jestli které jiné přikázaní, v tomto slovu se zavírá: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. 045 ROM 013 010 Láska bližnímu zle neučiní, a protož plnost zákona jest láska. 045 ROM 013 011 A zvláště pak vidouce takovou příhodnost, žeť jest se nám již čas ze sna probuditi. Nyníť zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili. 045 ROM 013 012 Noc pominula, ale den se přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odění světla. 045 ROM 013 013 Jakožto ve dne poctivě choďme, ne v hodování a v opilství, ne v smilstvích a v chlipnostech, ne v sváru a v závisti. 045 ROM 013 014 Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepečujte o tělo podlé žádosti jeho. 045 ROM 014 001 Mdlého pak u víře přijímejte ne k hádkám o otázkách. 045 ROM 014 002 Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak mdlý jsa, jí zelí. 045 ROM 014 003 Ten kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nepotupuj, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej. 045 ROM 014 004 Ty kdo jsi, abys tupil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, aneb padá. Budeť pak ustaven; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej. 045 ROM 014 005 Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď. 045 ROM 014 006 Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu. 045 ROM 014 007 Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá. 045 ROM 014 008 Nebo buď že jsme živi, Pánu živi jsme; buď že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme. 045 ROM 014 009 Na toť zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval. 045 ROM 014 010 Ty pak proč potupuješ bratra svého? Aneb také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou. 045 ROM 014 011 Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha. 045 ROM 014 012 A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu. 045 ROM 014 013 Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, abyste nekladli úrazu neb pohoršení bratru. 045 ROM 014 014 Vímť a ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest. 045 ROM 014 015 Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podlé lásky. Nepřivozujž k zahynutí pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel. 045 ROM 014 016 Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše. 045 ROM 014 017 Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém. 045 ROM 014 018 Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný. 045 ROM 014 019 Protož následujme toho, což jest ku pokoji a k vzdělání společnému. 045 ROM 014 020 Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením. 045 ROM 014 021 Dobré jest nejísti masa a nepiti vína, ani na čem se koli uráží bratr tvůj, neb horší, aneb zemdlívá. 045 ROM 014 022 Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje. 045 ROM 014 023 Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, potupen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest. 045 ROM 015 001 Povinniť jsme pak my silní mdloby nemocných snášeti, a ne sami sobě se líbiti. 045 ROM 015 002 A protož jeden každý z nás bližnímu se lib k dobrému pro vzdělání. 045 ROM 015 003 Nebo i Kristus ne sám se sobě líbil, ale jakož psáno jest: Hanění hanějících tebe připadla na mne. 045 ROM 015 004 Nebo kteréžkoli věci napsány jsou, k našemu naučení napsány jsou, abychom skrze snášelivost a potěšení písem naději měli. 045 ROM 015 005 Bůh pak snášelivosti a potěšení dejž vám býti jednomyslnými vespolek podlé Jezukrista, 045 ROM 015 006 Abyste jednomyslně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce Pána našeho Jezukrista. 045 ROM 015 007 Protož přijímejte se vespolek, jakož i Kristus přijal nás v slávu Boží. 045 ROM 015 008 Neboť pravím, že Kristus Ježíš byl služebníkem obřízky pro Boží pravost, aby potvrdil slibů otcům, 045 ROM 015 009 A aby pohané z milosrdenství slavili Boha, jakož psáno jest: Protož vyznávati tebe budu mezi pohany, a jménu tvému plésati budu. 045 ROM 015 010 A opět dí: Veselte se pohané s lidem jeho. 045 ROM 015 011 A opět: Chvalte Hospodina všickni národové, a velebtež ho všickni lidé. 045 ROM 015 012 A opět Izaiáš dí: Budeť kořen Jesse, a v tom, kterýž povstane, aby panoval nad pohany, pohané doufati budou. 045 ROM 015 013 Bůh pak naděje naplňujž vás všelikou radostí a pokojem u víře, abyste se rozhojnili v naději skrze moc Ducha svatého. 045 ROM 015 014 Jist jsem zajisté, bratří moji, i já také o vás, že i vy jste plní dobroty, naplněni jsouce všelikou známostí, tak že se i napomínati můžete vespolek. 045 ROM 015 015 A však psal jsem vám, bratří, poněkud směle, jako napomínaje vás, podlé milosti, kteráž jest mi dána od Boha, 045 ROM 015 016 K tomu abych byl služebníkem Ježíše Krista mezi pohany, slouže evangelium Božímu, aby byla obět pohanů vzácná, posvěcena jsuci skrze ducha svatého. 045 ROM 015 017 Mám se tedy čím chlubiti v Kristu Ježíši, v Božích věcech. 045 ROM 015 018 Neboť bych nesměl mluviti toho, čehož by skrze mne neučinil Kristus, ku poslušenství pohanů, slovem i skutkem, 045 ROM 015 019 V moci divů a zázraků, v síle Ducha Božího, tak že jsem od Jeruzaléma vůkol až k Illyrické zemi naplnil evangelium Kristovým, 045 ROM 015 020 A to tak byv žádostiv kázati evangelium, kdež ani jmenován nebyl Kristus, abych na cizí základ nestavěl, 045 ROM 015 021 Ale jakož psáno jest: Kterýmž není zvěstováno o něm, uzří, a ti, kteříž neslýchali, srozumějí. 045 ROM 015 022 A tímť jest mi mnohokrát překaženo přijíti k vám. 045 ROM 015 023 Nyní pak nemaje již více místa v těchto krajinách, a žádost maje přijíti k vám od mnoha let, 045 ROM 015 024 Kdyžkoli půjdu do Hišpanie, přijdu k vám. Mámť zajisté naději, že tudy jda, uzřím vás, a že vy mne provodíte tam, a však až bych prvé u vás poněkud pobyl. 045 ROM 015 025 Nyní pak beru se do Jeruzaléma, službu čině svatým. 045 ROM 015 026 Nebo za dobré se vidělo Macedonským a Achaiským, aby zbírku nějakou učinili na chudé svaté, kteříž jsou v Jeruzalémě. 045 ROM 015 027 Takť sobě to oblíbili, a také povinni jsou jim to. Nebo poněvadž duchovním věcem jejich obcovali pohané, povinniť jsou jim také sloužiti tělesnými. 045 ROM 015 028 A protož když to vykonám, a jim odvedu užitek ten, půjduť skrze vás do Hišpanie. 045 ROM 015 029 A vímť, že když přijdu k vám, v hojnosti požehnání evangelium Kristova přijdu. 045 ROM 015 030 Prosímť pak vás, bratří, skrze Pána našeho Jezukrista a skrze lásku Ducha, abyste spolu se mnou modlili se za mne Bohu snažně, 045 ROM 015 031 Abych vysvobozen byl od protivníků v Judstvu, a aby služba tato má příjemná byla svatým v Jeruzalémě, 045 ROM 015 032 Abych k vám bohdá s radostí přišel, a s vámi poodpočinul. 045 ROM 015 033 Bůh pak pokoje se všemi vámi. Amen. 045 ROM 016 001 Poroučímť pak vám Fében, sestru naši, služebnici církve Cenchrenské, 045 ROM 016 002 Abyste ji přijali v Pánu, tak jakž sluší na svaté, a abyste jí pomocni byli, jestliže by vás v čem potřebovala. Nebo i ona mnohým hostem ochotně posluhovala, až i mně také. 045 ROM 016 003 Pozdravte Priscilly a Akvily, pomocníků mých v Kristu Ježíši, 045 ROM 016 004 Kteříž pro můj život svých vlastních hrdel nasadili, jimž ne já sám toliko děkuji, ale i všecky církve pohanské, 045 ROM 016 005 I domácího jejich shromáždění. Pozdravte mého milého Epéneta, kterýž jest prvotiny Achaie v Kristu. 045 ROM 016 006 Pozdravte Marie, kteráž mnoho práce měla s námi. 045 ROM 016 007 Pozdravte Andronika a Junia, příbuzných mých a spoluvězňů mých, kteříž jsou vzácní u apoštolů, a kteříž přede mnou byli v Kristu Ježíši. 045 ROM 016 008 Pozdravte Amplia mně v Pánu milého. 045 ROM 016 009 Pozdravte Urbana, pomocníka našeho v Kristu, a Stachyna mého milého. 045 ROM 016 010 Pozdravte Apella zkušeného v Kristu. Pozdravte domácích Aristobulových. 045 ROM 016 011 Pozdravte Herodiona, příbuzného mého. Pozdravte domácích Narcissových, kteříž jsou v Pánu. 045 ROM 016 012 Pozdravte Tryfény a Tryfózy, kteréž práci vedou v Pánu. Pozdravte Persidy milé, kteráž mnoho pracovala v Pánu. 045 ROM 016 013 Pozdravte Rufa, zvláštního v Pánu, a matky jeho i mé. 045 ROM 016 014 Pozdravte Asynkrita, Flegonta, Hermy, Patroba, Hermena, i bratří, kteříž jsou s nimi. 045 ROM 016 015 Pozdravte Filologa i Julie, Nerea a sestry jeho, i Olympa i všech svatých, kteříž jsou s nimi. 045 ROM 016 016 Pozdravte sebe vespolek v políbení svatém. Pozdravujíť vás církve Kristovy. 045 ROM 016 017 Prosímť pak vás, bratří, abyste šetřili těch, kteříž různice a pohoršení činí, na odpor učení tomu, kterémuž jste vy se naučili, a varujte se jich. 045 ROM 016 018 Nebo takoví Pánu našemu Ježíši Kristu neslouží, ale svému břichu; a lahodnými řečmi a pochlebenstvím svodí srdce prostých. 045 ROM 016 019 Nebo vaše poslušenství všech došlo. A protož raduji se z vás. Než chciť, abyste byli moudří k dobrému, a prostí k zlému. 045 ROM 016 020 Bůh pak pokoje potře satana pod nohy vaše brzo. Milost Pána našeho Jezukrista s vámi. Amen. 045 ROM 016 021 Pozdravují vás Timoteus, pomocník můj, a Lucius, a Jázon, a Sozipater, příbuzní moji. 045 ROM 016 022 Pozdravuji vás v Pánu já Tercius, kterýž jsem psal tento list. 045 ROM 016 023 Pozdravuje vás Gáius, hospodář můj i vší církve. Pozdravuje vás Erastus, důchodní písař městský, a Kvartus bratr. 045 ROM 016 024 Milost Pána našeho Jezukrista se všemi vámi. Amen. 045 ROM 016 025 Tomu pak, kterýž může vás utvrditi podlé evangelium mého a kázaní Ježíše Krista, podlé zjevení tajemství od časů věčných skrytého, 045 ROM 016 026 Nyní pak zjeveného i skrze písma prorocká, podlé poručení věčného Boha, ku poslušenství víry všechněm národům oznámeného, 045 ROM 016 027 Tomu samému moudrému Bohu sláva skrze Jezukrista na věky. Amen. # # BOOK 046 1CO 1 Corinthians 1 Korintským 046 1CO 001 001 Pavel, povolaný apoštol Ježíše Krista, skrze vůli Boží, a bratr Sostenes, 046 1CO 001 002 Církvi Boží, kteráž jest v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všechněmi, kteříž vzývají jméno Pána našeho Jezukrista na všelikém místě, i jejich i našem: 046 1CO 001 003 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista. 046 1CO 001 004 Děkuji Bohu svému vždycky z vás pro tu milost Boží, kteráž dána jest vám v Kristu Ježíši, 046 1CO 001 005 Že všemi věcmi obohaceni jste v něm, každým slovem i všelikým uměním, 046 1CO 001 006 Jakož svědectví Kristovo upevněno jest mezi vámi, 046 1CO 001 007 Tak že, nemáte žádného nedostatku v žádném daru, očekávajíce zjevení Pána našeho Jezukrista, 046 1CO 001 008 Kterýž i utvrdí vás až do konce bez ouhony ke dni Pána našeho Jezukrista. 046 1CO 001 009 Věrnýť jest Bůh, skrze něhož povoláni jste k účastenství Syna jeho Jezukrista, Pána našeho. 046 1CO 001 010 Prosímť pak vás, bratří, skrze jméno Pána našeho Jezukrista, abyste jednostejně mluvili všickni, a aby nebylo mezi vámi roztržek, ale buďte spojeni jednostejnou myslí, a jednostejným smyslem. 046 1CO 001 011 Nebo oznámeno jest mi o vás, bratří moji, od domácích Chloe, že by mezi vámi byly různice. 046 1CO 001 012 Míním pak toto, že jeden každý z vás říká: Já jsem Pavlův, já Apollův, já Petrův, já pak Kristův. 046 1CO 001 013 Rozdělen-liž jest Kristus? Zdali Pavel ukřižován jest za vás? aneb zdali jste ve jménu Pavlovu pokřtěni byli? 046 1CO 001 014 Děkuji Bohu, že jsem žádného z vás nekřtil, než Krispa a Gáia, 046 1CO 001 015 Aby někdo neřekl, že jsem ve jménu svém křtil. 046 1CO 001 016 Křtilť jsem také i Štěpánovu čeled. Více nevím, abych koho jiného křtil. 046 1CO 001 017 Nebo neposlal mne Kristus křtíti, ale evangelium kázati, ne v moudrosti řeči, aby nebyl vyprázdněn kříž Kristův. 046 1CO 001 018 Nebo slovo kříže těm, kteříž hynou, bláznovstvím jest, ale nám, kteříž spasení dosahujeme, moc Boží jest. 046 1CO 001 019 Nebo psáno jest: Zahladím moudrost moudrých, a opatrnost opatrných zavrhu. 046 1CO 001 020 Kde jest moudrý? A kde učený? A kde chytrák tohoto světa? Zdaliž Bůh neobrátil moudrosti tohoto světa v bláznovství? 046 1CO 001 021 Nebo když v moudrosti Boží svět nepoznal skrze moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznové kázaní spasiti věřící, 046 1CO 001 022 Poněvadž i Židé zázraků žádají, i Řekové hledají moudrosti. 046 1CO 001 023 Myť pak kážeme Krista ukřižovaného, Židům zajisté pohoršení, a Řekům bláznovství, 046 1CO 001 024 Ale povolaným i Židům i Řekům Krista, Boží moc a Boží moudrost. 046 1CO 001 025 Nebo to bláznovství Boží jest moudřejší nežli lidé, a mdloba Boží jest silnější než lidé. 046 1CO 001 026 Vidíte zajisté povolání své, bratří, že nemnozí moudří podlé těla, nemnozí mocní, nemnozí urození. 046 1CO 001 027 Ale což bláznivého jest u světa, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a to, což jest u světa mdlé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné. 046 1CO 001 028 A neurozené u světa a za nic položené vyvolil Bůh, anobrž kteréž nejsou, aby ty věci, kteréž jsou, zahladil, 046 1CO 001 029 Proto aby se nechlubilo před oblíčejem jeho žádné tělo. 046 1CO 001 030 Vy pak jste z něho v Kristu Ježíši, kterýž učiněn jest nám moudrost od Boha, i spravedlnost, i posvěcení, i vykoupení, 046 1CO 001 031 Aby, jakož jest napsáno, kdo se chlubí, v Pánu se chlubil. 046 1CO 002 001 I já přišed k vám, bratří, nepřišel jsem s důstojností řeči neb moudrosti, zvěstuje vám svědectví Boží. 046 1CO 002 002 Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného. 046 1CO 002 003 A byl jsem já u vás v mdlobě, a v bázni, i v strachu mnohém. 046 1CO 002 004 A řeč má a kázaní mé nebylo v slibných lidské moudrosti řečech, ale v dokázaní Ducha a moci, 046 1CO 002 005 Aby víra vaše nebyla na moudrosti lidské založena, ale na moci Boží. 046 1CO 002 006 Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto světa, ani knížat světa tohoto, kteráž hynou. 046 1CO 002 007 Ale mluvíme tu moudrost Boží v tajemství skrytou, kterouž Bůh předuložil před věky k slávě naší, 046 1CO 002 008 Jíž žádný z knížat světa tohoto nepoznal. Nebo kdyby byli poznali, nebyliť by Pána slávy ukřižovali. 046 1CO 002 009 Ale jakož psáno jest: Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteříž jej milují. 046 1CO 002 010 Nám pak Bůh zjevil skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské. 046 1CO 002 011 Nebo kdo z lidí ví, co jest v člověku, jediné duch člověka, kterýž jest v něm? Takť i Božích věcí nezná žádný, jediné Duch Boží. 046 1CO 002 012 My pak nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha toho, kterýž jest z Boha, abychom věděli, které věci od Boha darovány jsou nám. 046 1CO 002 013 O nichž i mluvíme ne těmi slovy, jimž lidská moudrost učí, ale kterýmž vyučuje Duch svatý, duchovním to, což duchovního jest, přivlastňujíce. 046 1CO 002 014 Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti. 046 1CO 002 015 Duchovní pak rozsuzuje všecko, sám pak od žádného nebývá souzen. 046 1CO 002 016 Nebo kdo pozná mysl toho Pána, kterýž jej vyučovati bude? My pak mysl Kristovu máme. 046 1CO 003 001 A já, bratří, nemohl jsem vám mluviti jako duchovním, ale jako tělesným, jako maličkým v Kristu. 046 1CO 003 002 Mlékem jsem vás živil, a ne pokrmem; nebo jste ještě nemohli, ano i nyní ještě nemůžete. 046 1CO 003 003 Ještě zajisté tělesní jste. Nebo poněvadž jest mezi vámi nenávist, svárové a různice, zdaž ještě tělesní nejste, a podlé člověka nechodíte? 046 1CO 003 004 Nebo když někdo říká: Já jsem Pavlův, jiný pak: Já Apollův, zdaliž nejste tělesní? 046 1CO 003 005 Kdo tedy jest Pavel, kdo Apollo, než služebníci, skrze něž jste uvěřili, a jakž jednomu každému dal Pán? 046 1CO 003 006 Jáť jsem štípil, Apollo zaléval, ale Bůh dal zrůst. 046 1CO 003 007 A protož aniž ten, kdož štěpuje, jest něco, ani ten, kdož zalévá, ale Bůh, kterýž zrůst dává. 046 1CO 003 008 Ten pak, kdož štěpuje, a ten, kdož zalévá, jedno jsou, a však jeden každý svou vlastní odplatu vezme podlé své práce. 046 1CO 003 009 Božíť jsme zajisté pomocníci, Boží rolí, Boží vzdělání jste. 046 1CO 003 010 Podlé milosti Boží sobě dané, jako moudrý stavitel, základ jsem založil, jiný pak na něm staví. Ale jeden každý viz, jak na něm staví. 046 1CO 003 011 Nebo základu jiného žádný položiti nemůž, mimo ten, kterýž položen jest, jenž jest Ježíš Kristus. 046 1CO 003 012 Staví-liť pak kdo na ten základ zlato, stříbro, kamení drahé, dříví, seno, strniště, 046 1CO 003 013 Jednohoť každého dílo zjeveno bude. Den zajisté to okáže; nebo v ohni zjeví se, a jednoho každého dílo, jaké by bylo, oheň zprubuje. 046 1CO 003 014 Zůstane-liť čí dílo, kteréž na něm stavěl, vezme odplatu. 046 1CO 003 015 Pakliť čí dílo shoří, vezme škodu, ale sám spasen bude, a však tak, jako skrze oheň. 046 1CO 003 016 Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá? 046 1CO 003 017 Jestližeť kdo chrámu Božího poškvrňuje, tohoť zatratí Bůh; nebo chrám Boží svatý jest, jenž jste vy. 046 1CO 003 018 Žádný sám sebe nesvoď. Zdá-li se komu z vás, že jest moudrý na tomto světě, budiž bláznem, aby byl učiněn moudrým. 046 1CO 003 019 Moudrost zajisté světa tohoto bláznovství jest u Boha. Nebo psáno jest: Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich. 046 1CO 003 020 A opět: Znáť Pán přemyšlování moudrých, že jsou marná. 046 1CO 003 021 A tak nechlub se žádný lidmi; nebo všecky věci vaše jsou. 046 1CO 003 022 Buď Pavel, buď Apollo, buď Petr, buď svět, buď život, buď smrt, buď přítomné věci, buďto budoucí, všecko jest vaše, 046 1CO 003 023 Vy pak Kristovi, a Kristus Boží. 046 1CO 004 001 Tak o nás smýšlej člověk, jako o služebnících Kristových a šafářích tajemství Božích. 046 1CO 004 002 Dále pak vyhledává se při šafářích, aby každý věrný nalezen byl. 046 1CO 004 003 Mně pak to za nejmenší jest, abych od vás souzen byl, aneb od lidského soudu; nýbrž ani sám sebe soudím. 046 1CO 004 004 Nebo ač do sebe nic nevím, však ne skrze to jsem spravedliv; nebo ten, ješto mne soudí, Pán jest. 046 1CO 004 005 Protož nesuďte nic před časem, až by přišel Pán, kterýž i osvítí to, což skrytého jest ve tmě, a zjeví rady srdcí. A tehdážť bude míti chválu jeden každý od Boha. 046 1CO 004 006 Tyto pak věci, bratří, v podobenství obrátil jsem na sebe a na Apollo pro vás, abyste se na nás učili nad to, což psáno jest, výše nesmýšleti, abyste jeden pro druhého nenadýmali se proti někomu. 046 1CO 004 007 Nebo kdož tě soudí? A co máš, ješto bys nevzal? A když jsi vzal, proč se chlubíš, jako bys nevzal? 046 1CO 004 008 Již jste nasyceni, již jste zbohatli, bez nás kralujete. Ale ó byste kralovali, abychom i my spolu s vámi kralovali. 046 1CO 004 009 Za to mám jistě, že nás Bůh apoštoly poslední okázal jako k smrti oddané; nebo učiněni jsme divadlo tomuto světu, i andělům, i lidem. 046 1CO 004 010 My blázni pro Krista, ale vy opatrní v Kristu; my mdlí, vy pak silní; vy slavní, ale my opovržení. 046 1CO 004 011 Až do tohoto času i lačníme, i žízníme, i nahotu trpíme, i poličkováni býváme, i místa nemáme, 046 1CO 004 012 A pracujeme, dělajíce rukama vlastníma. Uhaněni jsouce, dobrořečíme; protivenství trpíce, snášíme. 046 1CO 004 013 Když se nám rouhají, modlíme se; jako smeti tohoto světa učiněni jsme, povrhel u všech, až posavad. 046 1CO 004 014 Ne proto, abych vás zahanbil, píši toto, ale jako svých milých synů napomínám. 046 1CO 004 015 Nebo byste pak deset tisíc pěstounů měli v Kristu, však proto nemnoho otců. Nebo v Kristu Ježíši skrze evangelium já jsem vás zplodil. 046 1CO 004 016 Protož prosím vás, buďte následovníci moji. 046 1CO 004 017 Pro tu příčinu poslal jsem vám Timotea, kterýž jest syn můj milý a věrný v Pánu. Tenť vám připomínati bude, které jsou cesty mé v Kristu, jakž všudy v každé církvi učím. 046 1CO 004 018 Rovně jako bych neměl k vám přijíti, naduli se někteří. 046 1CO 004 019 Ale přijduť k vám brzo, bude-li Pán chtíti, a poznám ne řeč těch nadutých, ale moc. 046 1CO 004 020 Neboť ne záleží v řeči království Boží, ale v moci. 046 1CO 004 021 Co chcete? S metlou-li abych přišel k vám, čili s láskou, a s duchem tichosti? 046 1CO 005 001 Naprosto slyšeti, že jest mezi vámi smilstvo, a to takové smilstvo, jakéž se ani mezi pohany nejmenuje, aby někdo měl manželku otcovu. 046 1CO 005 002 A vy nadutí jste, než byste raději rmoutili se, aby vyvržen byl z prostředku vás ten, kdož takový skutek spáchal. 046 1CO 005 003 Já zajisté, ač vzdálený tělem, ale přítomný duchem, již jsem to usoudil, jako bych přítomen byl, abyste toho, kterýž to tak spáchal, 046 1CO 005 004 Ve jménu Pána našeho Jezukrista sejdouce se spolu, i s mým duchem, s mocí Pána našeho Jezukrista, 046 1CO 005 005 Vydali takového satanu k zahubení těla, aby duch spasen byl v den Pána Ježíše. 046 1CO 005 006 Neníť dobrá chlouba vaše. Zdaliž nevíte, že maličko kvasu všecko těsto nakvašuje? 046 1CO 005 007 Vyčisťtež tedy starý kvas, abyste byli nové zadělání, jakož jste nenakvašení. Neboť jest Beránek náš velikonoční za nás obětován, Kristus. 046 1CO 005 008 A protož hodujmež ne v kvasu starém, ani v kvasu zlosti a nešlechetnosti, ale v přesnicích upřímnosti a pravdy. 046 1CO 005 009 Psal jsem vám v listu, abyste se nesměšovali s smilníky. 046 1CO 005 010 Ale nevšelijak s smilníky tohoto světa, neb s lakomci, neb s dráči, aneb s modláři, sic jinak musili byste z tohoto světa vyjíti. 046 1CO 005 011 Nyní pak psal jsem vám, abyste se nesměšovali, kdyby kdo, maje jméno bratr, byl smilník, neb lakomec, neb modlář, neb zlolejce, neb opilec, neb dráč. S takovým ani nejezte. 046 1CO 005 012 Nebo proč já mám i ty, kteříž jsou vně, souditi? Však ty, kteříž jsou vnitř, vy soudíte. 046 1CO 005 013 Ty pak, kteříž jsou vně, Bůh soudí. Vyvrztež tedy toho zlého sami z sebe. 046 1CO 006 001 Smí někdo z vás, maje při s druhým, souditi se před nepravými, a ne před svatými? 046 1CO 006 002 Nevíte-liž, že svatí svět souditi budou? I poněvadž od vás souzen býti má svět, kterakž nehodni jste těch nejmenších věcí rozsuzovati? 046 1CO 006 003 Zdaliž nevíte, že anděly souditi budeme? Co pak tyto časné věci? 046 1CO 006 004 Protož když byste měli míti soud o tyto časné věci, těmi, kteříž nejzadnější jsou v církvi, soud osaďte. 046 1CO 006 005 K zahanbeníť vašemu to pravím. Tak-liž není mezi vámi moudrého ani jednoho, kterýž by mohl rozsouditi mezi bratřími svými? 046 1CO 006 006 Ale bratr s bratrem soudí se, a to před nevěřícími? 046 1CO 006 007 Již tedy konečně nedostatek mezi vámi jest, že soudy máte mezi sebou. Proč raději křivdy netrpíte? Proč raději škody nebéřete? 046 1CO 006 008 Nýbrž vy křivdu činíte, a k škodě přivodíte, a to bratří své. 046 1CO 006 009 Zdaliž nevíte, že nespravedliví dědictví království Božího nedosáhnou? Nemylte se, ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani měkcí, ani samcoložníci, 046 1CO 006 010 Ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani zlolejci, ani dráči dědictví království Božího nedůjdou. 046 1CO 006 011 A takoví jste někteří byli, ale obmyti jste, ale posvěceni jste, ale ospravedlněni jste ve jménu Pána Jezukrista a skrze Ducha Boha našeho. 046 1CO 006 012 Všecko mi sluší, ale ne všecko prospívá; všecko mi sluší, ale jáť žádné z těch věcí v moc nebudu podmaněn. 046 1CO 006 013 Pokrmové břichu, a břicho pokrmům; Bůh pak i břicho i pokrmy zkazí. Ale tělo ne smilstvu, ale Pánu, a Pán tělu. 046 1CO 006 014 Bůh pak i Pána vzkřísil, i nás také vzkřísí mocí svou. 046 1CO 006 015 Nevíte-liž, že těla vaše jsou oudové Kristovi? Což tedy vezma oudy Kristovy, učiním je oudy nevěstky? Odstup to. 046 1CO 006 016 Zdaliž nevíte, že kdož se připojuje k nevěstce, jedno tělo jest s ní? Nebo dí: Budou dva jedno tělo. 046 1CO 006 017 Ten pak, kdož se připojuje Pánu, jeden duch jest s ním. 046 1CO 006 018 Utíkejte smilstva. Všeliký hřích, kterýžkoli učinil by člověk, kromě těla jest, ale kdož smilní, ten proti svému vlastnímu tělu hřeší. 046 1CO 006 019 Zdaliž nevíte, že tělo vaše jest chrám Ducha svatého v vás? Kteréhož máte od Boha, a nejste sami svoji. 046 1CO 006 020 Nebo koupeni jste za mzdu. Oslavujtež tedy Boha tělem svým i duchem svým, kteréžto věci Boží jsou. 046 1CO 007 001 S strany pak toho, o čemž jste mi psali, dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati. 046 1CO 007 002 Ale z příčiny smilstva, jeden každý manželku svou měj, a jedna každá měj muže svého. 046 1CO 007 003 Muž k ženě povinnou přívětivost prokazuj, podobně též i žena k muži. 046 1CO 007 004 Žena svého vlastního těla v moci nemá, ale muž; též podobně i muž těla svého vlastního v moci nemá, ale žena. 046 1CO 007 005 Neoklamávejte jeden druhého, leč by to bylo z společného svolení na čas, abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbě; a zase spolu se sejděte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši. 046 1CO 007 006 Ale totoť pravím podlé dopuštění, ne podlé rozkazu. 046 1CO 007 007 Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak. 046 1CO 007 008 Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, zůstali-li by tak jako já. 046 1CO 007 009 Pakliť se nemohou zdržeti, nechažť v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se. 046 1CO 007 010 Manželům pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželko od muže neodcházej. 046 1CO 007 011 Pakliť by odešla, zůstaniž nevdaná, aneb smiř se s mužem. Tolikéž muži nepropouštěj ženy. 046 1CO 007 012 Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštějž jí. 046 1CO 007 013 A má-li která žena muže nevěřícího, a on chce býti s ní, nepropouštěj ho. 046 1CO 007 014 Posvěcenť jest zajisté nevěřící muž pro ženu, a žena nevěřící posvěcena jest pro muže; sic jinak děti vaši nečistí by byli, ale nyní svatí jsou. 046 1CO 007 015 Pakliť nevěřící odjíti chce, nechť jde. Neníť manem bratr neb sestra v takových věcech, ale ku pokoji povolal nás Bůh. 046 1CO 007 016 A kterak ty víš, ženo, získáš-li muže svého? Aneb co ty víš, muži, získáš-li ženu? 046 1CO 007 017 Ale jakž jednomu každému odměřil Bůh, a jakž jednoho každého povolal Pán, tak choď. A takť ve všech církvech řídím. 046 1CO 007 018 Obřezaný někdo povolán jest? Neuvodiž na sebe neobřízky. V neobřízce někdo povolán jest? Neobřezuj se. 046 1CO 007 019 Obřízka nic není, též neobřízka nic není, ale zachovávání přikázaní Božích. 046 1CO 007 020 Jeden každý v tom povolání, v němž povolán jest, zůstávej. 046 1CO 007 021 Služebníkem povolán jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl býti svobodný, raději toho užívej. 046 1CO 007 022 Nebo kdož jest v Pánu povolán služebníkem, osvobozený jest Páně. Též podobně kdož jest povolán svobodný, služebník jest Kristův. 046 1CO 007 023 Za mzdu koupeni jste, nebuďtež služebníci lidští. 046 1CO 007 024 Jeden každý jakž povolán jest, bratří, v tom zůstávej před Bohem. 046 1CO 007 025 O pannách pak přikázaní Páně nemám, ale však radu dávám, jako ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti. 046 1CO 007 026 Za toť pak mám, že jest to dobré pro nastávající potřebu, totiž že jest dobré člověku tak býti. 046 1CO 007 027 Přivázáns k ženě? Nehledej rozvázání. Jsi prost od ženy? Nehledej ženy. 046 1CO 007 028 Pakli bys se i oženil, nezhřešils, a vdala-li by se panna, nezhřešila; ale trápení těla míti budou takoví; jáť pak vám odpouštím. 046 1CO 007 029 Ale totoť pravím, bratří, poněvadž čas ostatní jest ukrácený, aby i ti, kteříž mají ženy, byli, jako by jich neměli, 046 1CO 007 030 A kteříž plačí, jako by neplakali, a kteříž radují se, jako by se neradovali, a kteříž kupují, jako by nevládli, 046 1CO 007 031 A kteříž užívají tohoto světa, jako by neužívali. Neboť pomíjí způsob tohoto světa. 046 1CO 007 032 Chciť pak, abyste vy bez pečování byli. Nebo kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu. 046 1CO 007 033 Ale kdo se oženil, pečuje o věci tohoto světa, jak by se líbil ženě. 046 1CO 007 034 Rozdílnéť jsou žena a panna. Nevdaná pečuje o to, což jest Páně, aby byla svatá i tělem i duchem, ale vdaná pečuje o věci tohoto světa, kterak by se líbila muži. 046 1CO 007 035 Totoť pak k vašemu dobrému pravím, ne abych na vás osídlo uvrhl, ale abyste slušně a případně Pána se přídrželi, bez všeliké roztržitosti. 046 1CO 007 036 Pakli kdo za neslušnou věc své panně pokládá pomíjení času k vdání, a tak by se státi mělo, učiň, jakžkoli chce, nezhřeší. Nechažť ji vdá. 046 1CO 007 037 Ale kdož se pevně ustavil v srdci, a není mu toho nouze, ale v moci má svou vlastní vůli, a to uložil v srdci svém, aby choval pannu svou, dobře činí. 046 1CO 007 038 A tak ten, kdož vdává, dobře činí, ale kdo nevdává, lépe činí. 046 1CO 007 039 Žena přivázána jest zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umřel muž její, svobodná jest; můž se vdáti, za kohož chce, toliko v Pánu. 046 1CO 007 040 Ale blahoslavenější jest, zůstala-li by tak, podlé mého soudu. Mámť pak za to, žeť i já mám Ducha Božího. 046 1CO 008 001 V těch pak věcech, kteréž modlám obětovány bývají, víme, že všickni známost máme. A známost nadýmá, ale láska vzdělává. 046 1CO 008 002 Zdá-li se pak komu, že něco umí, ještě nic nepoznal, tak jakž by měl znáti. 046 1CO 008 003 Ale jestliže kdo miluje Boha, tenť jest vyučen od něho, 046 1CO 008 004 A protož o pokrmích, kteříž se modlám obětují, víme, že modla na světě nic není, a že není jiného žádného Boha než jeden. 046 1CO 008 005 Nebo ačkoli jsou někteří, ješto slovou bohové, i na nebi i na zemi, (jakož jsou mnozí bohové, a páni mnozí, ) 046 1CO 008 006 Ale my máme jediného Boha Otce, z něhož všecko, a my v něm, a jednoho Pána Ježíše Krista, skrze něhož všecko, i my skrze něho. 046 1CO 008 007 Ale ne ve všechť jest to umění. Nebo někteří s svědomím pro modlu až do dnes jako modlám obětované jedí, a svědomí jejich, jsuci mdlé, poškvrňuje se. 046 1CO 008 008 Nečiníť pak nás pokrm vzácných Bohu. Nebo budeme-li jísti, nic tím lepší nebudeme, a nebudeme-li jísti, nic horší nebudeme. 046 1CO 008 009 Ale vizte, aťby snad ta vaše moc nebyla k urážce mdlým. 046 1CO 008 010 Nebo uzří-li kdo tebe, majícího známost, a ty sedíš při pokrmu modlám obětovaném, zdaliž svědomí toho, kterýž jest mdlý, nebude přivedeno k tomu, aby také jedl modlám obětované? 046 1CO 008 011 I zahyne pro to tvé vědění bratr mdlý, za kteréhož Kristus umřel. 046 1CO 008 012 A tak hřešíce proti bratřím, a urážejíce svědomí jejich mdlé, proti Kristu hřešíte. 046 1CO 008 013 A protož jestližeť pohoršuje pokrm bratra mého, nebudu jísti masa na věky, abych nezhoršil bratra svého. 046 1CO 009 001 Zdaliž nejsem apoštol? Zdaliž nejsem svobodný? Zdaliž jsem Jezukrista Pána našeho neviděl? Zdaliž vy nejste práce má v Pánu? 046 1CO 009 002 Bychť pak jiným nebyl apoštolem, tedy vám jsem; nebo pečet mého apoštolství vy jste v Pánu. 046 1CO 009 003 Odpověd má před těmi, kteříž mne soudí, ta jest: 046 1CO 009 004 Zdaliž nemáme moci jísti a píti? 046 1CO 009 005 Zdaliž nemáme moci sestry ženy při sobě míti, jako i jiní apoštolé, i bratří Páně, i Petr? 046 1CO 009 006 Zdaliž sám já a Barnabáš nemáme moci díla zanechati? 046 1CO 009 007 I kdo bojuje kdy na svůj náklad? Kdo štěpuje vinici, a ovoce jejího nejí? Aneb kdo pase stádo, a mléka od stáda nejí? 046 1CO 009 008 Zdali podlé člověka to pravím? Zdaliž i zákon toho nepraví? 046 1CO 009 009 Nebo v zákoně Mojžíšově psáno jest: Nezavížeš úst volu mlátícímu. I zdali Bůh o voly pečuje? 046 1CO 009 010 Čili naprosto pro nás to praví? Pro násť jistě napsáno jest. Nebo kdo oře, v naději orati má; a kdo mlátí v naději, naděje své má účasten býti. 046 1CO 009 011 Poněvadž jsme my vám duchovní věci rozsívali, veliká-liž by věc byla, kdybychom my vaše časné věci žali? 046 1CO 009 012 Kdyžť jiní práva svého k vám užívají, proč ne raději my? A však neužívali jsme práva toho, ale všecko snášíme, abychom žádné překážky neučinili evangelium Kristovu. 046 1CO 009 013 Zdaliž nevíte, že ti, kteříž o svatých věcech pracují, z svatých věcí jedí, a kteříž oltáři přístojí, s oltářem spolu díl mají? 046 1CO 009 014 Tak i Pán nařídil těm, kteříž evangelium zvěstují, aby z evangelium živi byli. 046 1CO 009 015 Jáť jsem však ničeho toho neužíval. Aniž jsem toho proto psal, aby se to při mně tak dálo, anoť by mi mnohem lépe bylo umříti, nežli aby kdo chválu mou vyprázdnil. 046 1CO 009 016 Nebo káži-li evangelium, nemám se čím chlubiti, poněvadž jsem to povinen; ale běda by mně bylo, kdybych nekázal. 046 1CO 009 017 Jestliže pak dobrovolně to činím, mámť odplatu; pakli bezděk, úřadť jest mi svěřen. 046 1CO 009 018 Jakouž tedy mám odplatu? Abych evangelium káže, ukázal, že jest bez nákladů evangelium Kristovo, proto abych zle neužíval práva svého při evangelium. 046 1CO 009 019 Svoboden zajisté jsa ode všech, všechněm sebe samého v službu jsem vydal, abych mnohé získal. 046 1CO 009 020 A učiněn jsem Židům jako Žid, abych Židy získal; těm, kteříž pod zákonem jsou, jako bych pod zákonem byl, abych ty, kteříž pod zákonem jsou, získal. 046 1CO 009 021 Těm, kteříž jsou bez zákona, jako bych bez zákona byl, (nejsa bez zákona Bohu, ale jsa pod zákonem Kristu, ) abych získal ty, kteříž jsou bez zákona. 046 1CO 009 022 Učiněn jsem mdlým jako mdlý, abych mdlé získal. Všechněm všecko jsem učiněn, abych vždy některé k spasení přivedl. 046 1CO 009 023 A toť činím pro evangelium, abych účastník jeho byl. 046 1CO 009 024 Zdaliž nevíte, že ti, kteříž v závod běží, všickni zajisté běží, ale jeden béře základ? Tak běžte, abyste dosáhli. 046 1CO 009 025 A všeliký, kdož bojuje, ve všem jest zdrželivý. A oni zajisté proto, aby porušitelnou korunu vzali, ale my neporušitelnou. 046 1CO 009 026 Protož já tak běžím, ne jako v nejistotu, tak bojuji, ne jako vítr rozrážeje, 046 1CO 009 027 Ale podmaňuji tělo své, a v službu podrobuji, abych snad jiným káže, sám nebyl nešlechetný. 046 1CO 010 001 Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oním oblakem byli, a všickni moře přešli, 046 1CO 010 002 A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři, 046 1CO 010 003 A všickni týž pokrm duchovní jedli, 046 1CO 010 004 A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla. Ta pak skála byl Kristus. 046 1CO 010 005 Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu; nebo zhynuli na poušti. 046 1CO 010 006 Ty pak věci ku příkladu nám se staly, abychom nebyli žádostivi zlého, jako oni žádali. 046 1CO 010 007 Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali. 046 1CO 010 008 Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třímecítma tisíců. 046 1CO 010 009 Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli. 046 1CO 010 010 Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce. 046 1CO 010 011 Toto pak všecko u figůře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme na konci světa. 046 1CO 010 012 A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl. 046 1CO 010 013 Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti. 046 1CO 010 014 Protož, moji milí, utíkejtež modlářství. 046 1CO 010 015 Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím. 046 1CO 010 016 Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova? 046 1CO 010 017 Poněvadž jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté jednoho chleba účastni jsme. 046 1CO 010 018 Pohleďte na Izraele podlé těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře? 046 1CO 010 019 Což tedy dím? Že modla jest něco? Aneb že modlám obětované něco jest? 046 1CO 010 020 Anobrž což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů. 046 1CO 010 021 Nemůžete kalicha Páně píti i kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně i stolu ďáblů. 046 1CO 010 022 Či k hněvu popouzíme Pána? Zdaž silnější jsme jeho? 046 1CO 010 023 Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává. 046 1CO 010 024 Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního. 046 1CO 010 025 Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí. 046 1CO 010 026 Nebo Páněť jest země i plnost její. 046 1CO 010 027 Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí. 046 1CO 010 028 Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, kdož oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její. 046 1CO 010 029 Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí? 046 1CO 010 030 A poněvadž já s díků činěním požívám, proč za bezbožného jmín býti mám pro to, z čehož já díky činím? 046 1CO 010 031 Protož buď že jíte, neb pijete, aneb cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte. 046 1CO 010 032 Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží, 046 1CO 010 033 Jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli. 046 1CO 011 001 Následovníci moji buďte, jako i já Kristův. 046 1CO 011 002 Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám, ustanovení zachováváte. 046 1CO 011 003 Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh. 046 1CO 011 004 Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou. 046 1CO 011 005 Každá pak žena, modleci se aneb prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila. 046 1CO 011 006 Nebo nezavíjí-liť se žena, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí. 046 1CO 011 007 Mužť nemá zavíjeti hlavy, jsa obraz a sláva Boží, ale žena jest sláva mužova. 046 1CO 011 008 Nebo není muž z ženy, ale žena z muže. 046 1CO 011 009 Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže. 046 1CO 011 010 Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly. 046 1CO 011 011 A však ani muž bez ženy, ani žena bez muže v Pánu. 046 1CO 011 012 Nebo jakož žena z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha. 046 1CO 011 013 Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě bez zavití modliti Bohu. 046 1CO 011 014 Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy? 046 1CO 011 015 Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dáni jsou jí. 046 1CO 011 016 Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží. 046 1CO 011 017 Tyto pak věci předkládaje, nechválím, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte. 046 1CO 011 018 Nejprvé zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím. 046 1CO 011 019 Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě pobožní zjeveni byli mezi vámi. 046 1CO 011 020 Když tedy tak se scházíte vespolek, toť není večeři Páně jísti, 046 1CO 011 021 Poněvadž jeden každý nejprv s jídlem večeře své se uspíší, a tu někdo lační, a jiný se přepil. 046 1CO 011 022 A což pak domů nemáte k jídlu a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom nechválím. 046 1CO 011 023 Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb, 046 1CO 011 024 A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. 046 1CO 011 025 Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku. 046 1CO 011 026 Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a kalich tento pili, smrt Páně zvěstujete, dokudž nepřijde. 046 1CO 011 027 A protož kdokoli jedl by chléb tento, a pil kalich Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně. 046 1CO 011 028 Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí. 046 1CO 011 029 Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně. 046 1CO 011 030 Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí, 046 1CO 011 031 Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni. 046 1CO 011 032 Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli potupeni. 046 1CO 011 033 A tak, bratří moji, když se scházíte k jídlu, jedni na druhé čekávejte. 046 1CO 011 034 Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím. 046 1CO 012 001 O duchovních pak dařích, bratří, nechci, abyste nevěděli. 046 1CO 012 002 Víte, že jste byli pohané, kteříž k modlám němým, jakž jste bývali vedeni, tak jste chodili. 046 1CO 012 003 Protož známoť vám činím, že žádný v Duchu Božím mluvě, nezlořečí Ježíši, a žádný nemůže říci Pán Ježíš, jediné v Duchu svatém. 046 1CO 012 004 Rozdílníť pak darové jsou, ale tentýž Duch, 046 1CO 012 005 A rozdílná jsou přisluhování, ale tentýž Pán, 046 1CO 012 006 A rozdílné jsou moci, ale tentýž jest Bůh, kterýž působí všecko ve všech. 046 1CO 012 007 Jednomu pak každému dáno bývá zjevení Ducha k užitku. 046 1CO 012 008 Nebo někomu dána bývá skrze Ducha řeč moudrosti, jinému pak řeč umění podlé téhož Ducha. 046 1CO 012 009 Jinému pak víra v témž Duchu, jinému darové uzdravování v jednostejném Duchu. 046 1CO 012 010 Někomu pak divů činění, jinému pak proroctví, jinému pak rozeznání duchů, jinému pak rozličnost jazyků, jinému pak vykládání jazyků. 046 1CO 012 011 Ale to vše působí jeden a týž Duch, rozděluje jednomu každému obzvláštně, jakž ráčí. 046 1CO 012 012 Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má oudů, ale všickni ti jednoho těla oudové, mnozí jsouce, jedno tělo jsou: tak i Kristus. 046 1CO 012 013 Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buď Židé, buď Řekové, buď služebníci, neb svobodní, a všickni v jeden duch zapojeni jsme. 046 1CO 012 014 Nebo tělo není jeden oud, ale mnozí. 046 1CO 012 015 Dí-li noha: Poněvadž nejsem rukou, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla? 046 1CO 012 016 A dí-li ucho: Když nejsem oko, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla? 046 1CO 012 017 Jestliže všecko tělo jest oko, kde pak sluch? Pakli všecko sluch, kde povonění? 046 1CO 012 018 Ale zřídil Bůh oudy, jeden každý z nich v těle, tak jakž chtěl. 046 1CO 012 019 Pakliť by všickni byli jeden oud, kde by bylo tělo? 046 1CO 012 020 Ale nyní ač mnozí oudové jsou, jest však jedno tělo. 046 1CO 012 021 Nemůžeť tedy oko říci ruce: Nepotřebí mi tebe, aneb opět hlava nohám: Nepotřebuji vás. 046 1CO 012 022 Nýbrž mnohem více oudové, kteříž se zdadí nejmdlejší v těle býti, potřební jsou. 046 1CO 012 023 A kteréž máme za nejnepoctivější v těle, těm větší poctivost činíme; a nepoctiví naši hojnější ozdobu mají, 046 1CO 012 024 Poctiví pak oudové naši toho nepotřebují. Ale Bůh tak způsobil tělo, dav poslednějšímu hojnější poctivost, 046 1CO 012 025 Aby nebyla roztržitost v těle, ale aby oudové jedni o druhé vespolek pečovali. 046 1CO 012 026 A protož jestliže co trpí jeden oud, spolu s ním trpí všickni oudové; pakli jest v slávě jeden oud, radují se spolu s ním všickni oudové. 046 1CO 012 027 Vy pak jste tělo Kristovo, a oudové z částky. 046 1CO 012 028 A některé zajisté postavil Bůh v církvi nejprv apoštoly, druhé proroky, třetí učitele, potom moci, potom dary uzdravování, pomocníky, správce, rozličnost jazyků. 046 1CO 012 029 Zdaliž jsou všickni apoštolé? Zdali všickni proroci? Zdali všickni učitelé? Zdali všickni divy činí? 046 1CO 012 030 Zdali všickni mají dary k uzdravování? Zdali všickni jazyky mluví? Zdali všickni vykládají? 046 1CO 012 031 Snažujte se pak dojíti darů lepších, a ještěť vyšší cestu vám ukáži. 046 1CO 013 001 Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem měď zvučící aneb zvonec znějící. 046 1CO 013 002 A bychť měl proroctví, a povědom byl všelikého tajemství i všelikého umění, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem. 046 1CO 013 003 A kdybych vynaložil na pokrmy všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych neměl, nic mi to neprospívá. 046 1CO 013 004 Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se. 046 1CO 013 005 V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého. 046 1CO 013 006 Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě. 046 1CO 013 007 Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká. 046 1CO 013 008 Láska nikdy nevypadá, ješto buď že proroctví jsou, ta přestanou, buď jazykové, ti utichnou, buď učení, to v nic přijde. 046 1CO 013 009 Z částky zajisté poznáváme, a z částky prorokujeme. 046 1CO 013 010 Ale jakž by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude. 046 1CO 013 011 Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem muž, opustil jsem dětinské věci. 046 1CO 013 012 Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu. 046 1CO 013 013 Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska. 046 1CO 014 001 Stůjtež o lásku, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali. 046 1CO 014 002 Nebo ten, kdož mluví cizím jazykem, ne lidem mluví, ale Bohu; nebo žádný neposlouchá, ale duchem vypravuje tajemství. 046 1CO 014 003 Kdož pak prorokuje, lidem mluví vzdělání, i napomínání, i potěšení. 046 1CO 014 004 Kdož mluví cizím jazykem, sám sebe vzdělává, ale ten, kdož prorokuje, církev vzdělává. 046 1CO 014 005 Chtělť bych pak, abyste všickni jazyky mluvili, ale však raději, abyste prorokovali. Nebo větší jest ten, kterýž prorokuje, nežli ten, kdož jazyky mluví, leč by také vykládal, aby se vzdělávala církev. 046 1CO 014 006 A protož, bratří, přišel-li bych k vám, jazyky mluvě, což vám prospěji, nebudu-liť vám mluviti, buď v zjevení neb v umění, buď v proroctví neb v učení? 046 1CO 014 007 Však i bezdušné věci, vydávající zvuk, jako píšťalka neb harfa, kdyby rozdílného zvuku nevydávaly, kterak by vědíno bylo, co se píská, aneb na harfu hrá? 046 1CO 014 008 Ano trouba vydala-li by nejistý hlas, kdož se bude strojiti k boji? 046 1CO 014 009 Tak i vy, nevydali-li byste jazykem srozumitelných slov, kterak bude rozumíno, co se mluví? Budete jen u vítr mluviti. 046 1CO 014 010 Tak mnoho, (jakž vidíme, ) rozdílů hlasů jest na světě, a nic není bez hlasu. 046 1CO 014 011 Protož nebudu-liť znáti moci hlasu, budu tomu, kterýž mluví, cizozemec, a ten, kdož mluví, bude mi cizozemec. 046 1CO 014 012 Tak i vy, poněvadž jste horliví milovníci duchovních věcí, toho hledejte, abyste se k vzdělání církve rozhojnili. 046 1CO 014 013 A protož, kdož mluví jazykem, modl se, aby mohl vykládati. 046 1CO 014 014 Nebo modlím-liť se jazykem, duch můj se modlí, ale mysl má bez užitku jest. 046 1CO 014 015 Což tedy jest? Modliti se budu duchem a modliti se budu i myslí; plésati budu duchem, a plésati budu i myslí. 046 1CO 014 016 Nebo kdybys dobrořečil duchem, kterakž ten, kterýž prostý člověk jest, k tvému díků činění řekne Amen, poněvadž neví, co pravíš? 046 1CO 014 017 Nebo ač ty dobře díky činíš, ale jiný se nevzdělává. 046 1CO 014 018 Děkuji Bohu svému, že více než vy všickni jazyky mluvím; 046 1CO 014 019 Ale v zboru raději bych chtěl pět slov srozumitelně promluviti, abych také jiných poučil, nežli deset tisíců slov jazykem. 046 1CO 014 020 Bratří, nebuďte děti v smyslu, ale zlostí buďte děti, smyslem pak buďte dospělí. 046 1CO 014 021 Psáno jest v zákoně: Protož rozličnými jazyky a cizími rty budu mluviti lidu tomuto, a aniž tak mne slyšeti budou, praví Pán. 046 1CO 014 022 A tak jazykové jsou za div ne těm, kteříž věří, ale nevěřícím, proroctví pak ne nevěřícím, ale věřícím. 046 1CO 014 023 A protož když by se sešla všecka církev spolu, a všickni by jazyky mluvili, a vešli by tam i neučení neb nevěřící, zdaliž neřeknou, že blázníte? 046 1CO 014 024 Ale kdyby všickni prorokovali, a všel by někdo nevěřící neb neučený, přemáhán by byl ode všech, a souzen ode všech. 046 1CO 014 025 A tak tajnosti srdce jeho zjeveny budou, a padna na tvář, klaněti se bude Bohu, vyznávaje, že jistě Bůh jest mezi vámi. 046 1CO 014 026 Což tedy, bratří? Když se scházíte, jeden každý z vás píseň má, učení má, jazyk má, zjevení má, vykládání má, všecko to budiž k vzdělání. 046 1CO 014 027 Buď že kdo jazykem mluví, tedy skrze dva neb nejvíce tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá. 046 1CO 014 028 Pakli by nebylo vykladače, nechť mlčí v shromáždění, sám pak sobě nechažť mluví a Bohu. 046 1CO 014 029 Proroci pak dva neb tři ať mluví, a jiní nechť rozsuzují. 046 1CO 014 030 Pakliť by jinému tu přísedícímu zjeveno bylo, první mlč. 046 1CO 014 031 Nebo můžete všickni, jeden po druhém, prorokovati, aby se všickni učili, a všickni se potěšovali. 046 1CO 014 032 Duchovéť pak proroků prorokům poddání jsou. 046 1CO 014 033 Neboť Bůh není původ neřádu, ale pokoje, jako i ve všech shromážděních svatých. 046 1CO 014 034 Ženy vaše v shromážděních ať mlčí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jakž i zákon praví. 046 1CO 014 035 Pakli se chtí čemu naučiti, doma mužů svých nechať se ptají. Nebo mrzká věc jest ženám mluviti v shromáždění. 046 1CO 014 036 Zdali od vás slovo Boží pošlo? Zdali k samým vám přišlo? 046 1CO 014 037 Zdá-li se sobě kdo býti prorokem neb duchovním, nechažť pozná, co vám píši, žeť jsou přikázaní Páně. 046 1CO 014 038 Pakli kdo neví, nevěz. 046 1CO 014 039 A takž, bratří, snažte se o to, abyste prorokovali, a jazyky mluviti nezbraňujte. 046 1CO 014 040 Všecko slušně a podlé řádu ať se děje. 046 1CO 015 001 Připomínámť pak vám, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte, 046 1CO 015 002 Skrze kteréž, (jestliže, kterak jsem vám kázal, v paměti máte, ) i spasení béřete, leč byste na darmo uvěřili. 046 1CO 015 003 Vydal jsem zajisté vám nejpředněji, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podlé písem, 046 1CO 015 004 A že jest pohřben, a že vstal z mrtvých třetího dne podlé písem, 046 1CO 015 005 A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti. 046 1CO 015 006 Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichž mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří zesnuli. 046 1CO 015 007 Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů. 046 1CO 015 008 Nejposléze pak ze všech, jako nedochůdčeti, ukázal se i mně. 046 1CO 015 009 Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, proto že jsem se protivil církvi Boží. 046 1CO 015 010 Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho ve mně daremná nebyla, ale hojněji, než oni všickni, pracoval jsem, a však ne já, ale milost Boží mně přítomná. 046 1CO 015 011 Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili. 046 1CO 015 012 Poněvadž se pak káže o Kristu, že z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání? 046 1CO 015 013 Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť Kristus z mrtvých vstal. 046 1CO 015 014 A nevstal-liť z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše. 046 1CO 015 015 A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají. 046 1CO 015 016 Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť Kristus vstal. 046 1CO 015 017 A nevstal-liť z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v svých hříších. 046 1CO 015 018 A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli. 046 1CO 015 019 Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí. 046 1CO 015 020 Ale vstalť z mrtvých Kristus, prvotiny těch, kteříž zesnuli. 046 1CO 015 021 Nebo poněvadž skrze člověka smrt, skrze člověka i vzkříšení z mrtvých. 046 1CO 015 022 Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou. 046 1CO 015 023 Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští jeho. 046 1CO 015 024 Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc. 046 1CO 015 025 Neboť musí on kralovati, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho. 046 1CO 015 026 Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt. 046 1CO 015 027 Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko. 046 1CO 015 028 A když poddáno jemu bude všecko, tehdy i sám Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech. 046 1CO 015 029 Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Jestližeť jistotně nevstávají mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé. 046 1CO 015 030 Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny? 046 1CO 015 031 Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem. 046 1CO 015 032 Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Jezme tedy a píme, nebo zítra zemřeme. 046 1CO 015 033 Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání. 046 1CO 015 034 Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří neznají Boha; k zahanbení vašemu mluvím. 046 1CO 015 035 Ale řekneť někdo: Kterakž vstanou mrtví? V jakém pak těle přijdou? 046 1CO 015 036 Ó nemoudrý, to, což ty rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře. 046 1CO 015 037 A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice neb kteréžkoli jiné. 046 1CO 015 038 Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo. 046 1CO 015 039 Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné pak tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí. 046 1CO 015 040 A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest zajisté sláva nebeských, a jiná zemských, 046 1CO 015 041 Jiná sláva slunce, a jiná sláva měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě. 046 1CO 015 042 Takť bude i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se porušitelné, vstane neporušitelné; 046 1CO 015 043 Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné; 046 1CO 015 044 Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest i duchovní tělo. 046 1CO 015 045 Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale ten poslední Adam v ducha obživujícího. 046 1CO 015 046 Však ne nejprvé duchovní, ale tělesné, potom duchovní. 046 1CO 015 047 První člověk z země zemský, druhý člověk sám Pán s nebe. 046 1CO 015 048 Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou i nebeští. 046 1CO 015 049 A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz nebeského. 046 1CO 015 050 Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví dosáhnouti nemohou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží. 046 1CO 015 051 Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. 046 1CO 015 052 Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme. 046 1CO 015 053 Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost. 046 1CO 015 054 A když porušitelné toto obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství. 046 1CO 015 055 Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé? 046 1CO 015 056 Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest zákon. 046 1CO 015 057 Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista. 046 1CO 015 058 Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu. 046 1CO 016 001 O zbírce pak na svaté, jakž jsem nařídil v církvích Galatských, tak i vy čiňte. 046 1CO 016 002 V každou neděli jeden každý z vás sám u sebe slož, schovaje podlé možnosti, aby ne tehdáž, když bych přišel, zbírky se dály. 046 1CO 016 003 Když pak přijdu, kterékoli schválíte skrze listy, tyť pošli, aby donesli tuto milost vaši do Jeruzaléma. 046 1CO 016 004 Pakliť by se za hodné vidělo, abych i já šel, půjdouť se mnou. 046 1CO 016 005 Přijduť pak k vám, když Macedonii projdu; (nebo Macedonii míním projíti.) 046 1CO 016 006 Ale u vásť snad poostanu, aneb i přes zimu pobudu, abyste vy mne doprovodili, kamž bych koli šel. 046 1CO 016 007 Nechci zajisté s vámi se toliko na zastavení shledati, ale naději se, že za nějaký čas pobudu u vás, bude-li Pán chtíti. 046 1CO 016 008 Zůstanuť pak v Efezu až do letnic. 046 1CO 016 009 Nebo otevříny jsou mi tu veliké a mocné dvéře, a protivníků mnoho. 046 1CO 016 010 Přišel-liť by pak Timoteus, hleďtež, aby bezpečně byl u vás; neboť dílo Páně dělá jako i já. 046 1CO 016 011 Protož nechť jím žádný nepohrdá, ale vyprovoďte jej v pokoji, ať přijde ke mně; neboť na něj čekám s bratřími. 046 1CO 016 012 O Apollovi pak bratru vězte, že jsem ho velmi prosil, aby šel k vám s bratřími. Ale nikoli nebyl té vůle, aby nyní přišel, než přijdeť, když bude míti čas příhodný. 046 1CO 016 013 Bděte, stůjte u víře, zmužile sobě počínejte, buďtež silní. 046 1CO 016 014 Všecky věci vaše ať se dějí v lásce. 046 1CO 016 015 Prosímť pak vás, bratří, víte, že čeled Štěpánova jest prvotiny Achaie, a že se v službu svatým vydali, 046 1CO 016 016 Abyste i vy poddáni byli takovým, i všelikému pomáhajícímu a pracujícímu. 046 1CO 016 017 Těšímť se pak z příchodu Štěpána, a Fortunáta, a Achaika; nebo nedostatek váš oni doplnili. 046 1CO 016 018 Potěšili zajisté mého ducha i vašeho. Protož znejtež takové. 046 1CO 016 019 Pozdravujíť vás zborové, kteříž jsou v Azii. Pozdravujíť vás v Pánu velice Akvila a Priscilla, s církví tou, kteráž jest v domě jejich. 046 1CO 016 020 Pozdravují vás všickni bratří. Pozdravte sebe vespolek v políbení svatém. 046 1CO 016 021 Pozdravení vlastní rukou Pavlovou. 046 1CO 016 022 Jestliže kdo nemiluje Pána Jezukrista, budiž proklatý: Maran atha. 046 1CO 016 023 Milost Pána Jezukrista s vámi. 046 1CO 016 024 I láska má v Kristu Ježíši se všechněmi vámi. Amen. # # BOOK 047 2CO 2 Corinthians 2 Korintským 047 2CO 001 001 Pavel apoštol Ježíše Krista skrze vůli Boží, a Timoteus bratr, církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všechněmi svatými, kteříž jsou ve vší Achaii: 047 2CO 001 002 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista. 047 2CO 001 003 Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a Bůh všelikého potěšení, 047 2CO 001 004 Kterýž těší nás ve všelikém ssoužení našem, abychom i my mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli ssoužení, tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha. 047 2CO 001 005 Nebo jakož se rozhojňují utrpení Kristova při nás, tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše. 047 2CO 001 006 Nebo buď že ssouženi jsme, pro vaše potěšení a spasení, kteréž se působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buď že potěšováni býváme, pro vaše potěšení a spasení. A naděje naše pevná jest o vás, 047 2CO 001 007 Poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, tak i potěšení. 047 2CO 001 008 Nechcemeť zajisté, abyste nevěděli, bratří, o ssoužení našem, kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již i o životu svém byli pochybili. 047 2CO 001 009 Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu i mrtvé křísícím. 047 2CO 001 010 Kterýž od takové smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že i ještě vytrhne, 047 2CO 001 011 Když i vy nám pomáhati budete modlitbami za nás, aby z daru toho, příčinou mnohých osob nám daného, od mnohých děkováno bylo z nás. 047 2CO 001 012 Nebo chlouba naše tato jest, svědectví svědomí našeho, že v sprostnosti a v upřímosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na světě, zvláště pak u vás. 047 2CO 001 013 Neboť nepíšeme vám nic jiného, než to, což čtete, aneb což prvé znáte. A naději mám, že až do konce tak znáti budete, 047 2CO 001 014 Jakož jste i poznali nás z částky, žeť jsme chlouba vaše, podobně jako i vy naše, v den Pána Ježíše. 047 2CO 001 015 A v tomť doufání chtěl jsem k vám přijíti nejprvé, abyste druhou milost měli, 047 2CO 001 016 A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie přijíti k vám, a od vás abych byl doprovozen do Judstva. 047 2CO 001 017 O tom pak když jsem přemyšloval, zdali jsem co lehkomyslně činil? Aneb což přemyšluji, zdali podlé těla přemyšluji, tak aby bylo při mně: Jest, jest, není, není? 047 2CO 001 018 Anobrž víť věrný Bůh, že řeč naše k vám nebyla: Jest, a není. 047 2CO 001 019 Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás, skrze mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v něm: Jest. 047 2CO 001 020 Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v němť jsou: Jest, a v němť jest: Amen, k slávě Bohu skrze nás. 047 2CO 001 021 Ten pak, kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu, a kterýž pomazal nás, Bůh jest. 047 2CO 001 022 Kterýž i znamenal nás, a dal závdavek Ducha v srdce naše. 047 2CO 001 023 Já pak Boha za svědka beru na svou duši, že lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu. 047 2CO 001 024 Ne jako bychom panovali nad věrou vaší, ale pomocníci jsme radosti vaší; nebo věrou stojíte. 047 2CO 002 001 Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel. 047 2CO 002 002 Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen? 047 2CO 002 003 A toto samo psal jsem vám, abych přijda, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás. 047 2CO 002 004 Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kterouž k vám velikou mám. 047 2CO 002 005 Jestližeť pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ale poněkud, (abych nepřetížil, ) všecky vás. 047 2CO 002 006 Dostiť má takový na tom trestání od mnohých, 047 2CO 002 007 Tak abyste naproti tomu již raději odpustili, a potěšili ho, aby snad přílišným zámutkem nebyl sehlcen takový. 047 2CO 002 008 Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku. 047 2CO 002 009 Nebo i proto psal jsem, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni. 047 2CO 002 010 Komuž pak vy co odpouštíte, i já. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás jsem učinil, před oblíčejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana. 047 2CO 002 011 Neboť nejsou nám myšlení jeho neznámá. 047 2CO 002 012 Když jsem pak přišel do Troady, příčinou evangelium Kristova, ačkoli dvéře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem upokojení v duchu svém, proto že jsem nenalezl Tita, bratra svého. 047 2CO 002 013 Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie. 047 2CO 002 014 Bohu pak chvála, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě. 047 2CO 002 015 Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, kteříž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou, 047 2CO 002 016 Těmto zajisté vůně smrtelná k smrti, oněmno pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný? 047 2CO 002 017 Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, ale jako z Boha, před oblíčejem Božím, o Kristu mluvíme. 047 2CO 003 001 Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným? 047 2CO 003 002 List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé. 047 2CO 003 003 Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých. 047 2CO 003 004 Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu, 047 2CO 003 005 Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest. 047 2CO 003 006 Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje. 047 2CO 003 007 Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla, 047 2CO 003 008 I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné? 047 2CO 003 009 Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě. 047 2CO 003 010 Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy. 047 2CO 003 011 Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné. 047 2CO 003 012 Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme, 047 2CO 003 013 A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející. 047 2CO 003 014 Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá. 047 2CO 003 015 Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci. 047 2CO 003 016 Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra. 047 2CO 003 017 Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda. 047 2CO 003 018 My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně. 047 2CO 004 001 Protož majíce toto přisluhování, jakž jsme milosrdenství došli, neoblevujeme. 047 2CO 004 002 Ale odmítáme ukrývání neslušnosti, nechodíce v chytrosti, aniž se lstivě obírajíce s slovem Božím, ale zjevováním pravdy v příjemnost uvodíce sebe u každého svědomí lidského před oblíčejem Božím. 047 2CO 004 003 Pakliť zakryté jest evangelium naše, před těmi, kteříž hynou, zakryté jest. 047 2CO 004 004 V nichž Bůh světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, aby se jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží. 047 2CO 004 005 Neboť ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sebe pak služebníky vašimi pro Ježíše. 047 2CO 004 006 Bůh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, tenť se osvítil v srdcích našich k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista. 047 2CO 004 007 Mámeť pak poklad tento v nádobách hliněných, aby důstojnost té moci byla Boží, a ne z nás, 047 2CO 004 008 Když se všech stran úzkost míváme, ale nebýváme cele potlačeni; býváme vrtkáni, ale nebýváme docela zvrtkáni; 047 2CO 004 009 Protivenství trpíme, ale nebýváme opuštěni; býváme opovrženi, ale nehyneme. 047 2CO 004 010 Vždycky mrtvení Pána Ježíše na těle nosíme, aby i život Ježíšův na těle našem zjeven byl. 047 2CO 004 011 Vždycky zajisté my, kteříž živi jsme, na smrt býváme vydáváni pro Ježíše, aby i život Ježíšův zjeven byl na smrtelném těle našem. 047 2CO 004 012 A tak smrt v nás moc provodí, ale v vás život. 047 2CO 004 013 Majíce tedy téhož ducha víry, podlé toho, jakž psáno jest: Uvěřil jsem, protož jsem mluvil, i myť věříme, protož i mluvíme, 047 2CO 004 014 Vědouce, že ten, kterýž vzkřísil Pána Ježíše, i nás skrze Ježíše vzkřísí, a postaví s vámi. 047 2CO 004 015 Nebo to všecko děje se pro vás, aby ta přehojná milost skrze díků činění od mnohých rozmohla se k slávě Boží. 047 2CO 004 016 Protož neoblevujeme, ale ačkoli ten zevnitřní člověk náš ruší se, však ten vnitřní obnovuje se den ode dne. 047 2CO 004 017 Nebo toto nynější lehoučké ssoužení naše převelmi veliké věčné slávy břímě nám působí, 047 2CO 004 018 Když nepatříme na ty věci, kteréž se vidí, ale na ty, kteréž se nevidí. Nebo ty věci, kteréž se vidí, jsou časné, ale které se nevidí, jsou věčné. 047 2CO 005 001 Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského přebývání stánek zbořen, stavení od Boha máme, příbytek ne rukou udělaný, věčný v nebesích. 047 2CO 005 002 Pročež i v tomto vzdycháme, v příbytek svůj, kterýž jest s nebe, oblečeni býti žádajíce, 047 2CO 005 003 Jestliže však oblečení, a ne nazí nalezeni budeme. 047 2CO 005 004 Nebo kteříž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, poněvadž bychom nechtěli svlečeni býti, ale přiodíni, aby pohlcena byla smrtelnost od života. 047 2CO 005 005 Ten pak, kdož nás tak k tomu způsobil, Bůhť jest, kterýž také dal nám závdavek Ducha. 047 2CO 005 006 Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vědouce, že dokudž pohostinu jsme v tomto těle, vzdáleni jsme ode Pána, 047 2CO 005 007 (Nebo skrze víru chodíme, ne skrze vidění, ) 047 2CO 005 008 Doufanlivéť pak mysli jsme, a oblibujeme raději vyjíti z těla, a přijíti ku Pánu. 047 2CO 005 009 Protož i usilujeme buď v těle pohostinu jsouce, buďto z těla se berouce, jemu se líbiti. 047 2CO 005 010 Všickni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý to, což skrze tělo působil, podlé toho, jakž práce čí byla, buď v dobrém, neb ve zlém. 047 2CO 005 011 Protož znajíce tu hrůzu Páně, lidem k víře sloužíme, Bohuť pak známi jsme. A nadějiť mám, že i svědomí vašemu známi jsme. 047 2CO 005 012 Neboť ne sami sebe opět vám chválíme, ale příčinu vám dáváme, abyste se chlubili námi, a abyste to měli proti těm, kteříž se v tvárnosti chlubí, a ne v srdci. 047 2CO 005 013 Nebo buď že nesmyslní jsme, Bohu; buď že jsme rozumní, vám. 047 2CO 005 014 Láska zajisté Kristova víže nás, 047 2CO 005 015 Jakožto ty, kteříž tak soudíme, že poněvadž jeden za všecky umřel, tedyť všickni zemřeli, a že za všecky umřel, aby ti, kteříž živi jsou, již ne sami sobě živi byli, ale tomu, kterýž za ně umřel i z mrtvých vstal. 047 2CO 005 016 A tak my již od toho času žádného neznáme podlé těla. A ačkoli jsme znali Krista podlé těla, ale nyní již více neznáme. 047 2CO 005 017 Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest. 047 2CO 005 018 To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíření toho. 047 2CO 005 019 Neboť Bůh byl v Kristu, v mír uvodě svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření. 047 2CO 005 020 Protož my na místě Kristově poselství dějíce, jako by Bůh skrze náš žádal, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem. 047 2CO 005 021 Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm. 047 2CO 006 001 Protož napomáhajíce, i napomínáme vás, abyste milosti Boží nadarmo nebrali, 047 2CO 006 002 (Neboť praví: V čas příhodný uslyšel jsem tě, a v den spasení spomohl jsem tobě. Aj, nyníť jest čas příhodný, aj, nyní dnové spasení.) 047 2CO 006 003 Žádného nedávajíce v ničemž pohoršení, aby bylo bez ouhony přisluhování, 047 2CO 006 004 Ale ve všem se chovajíce jako Boží služebníci, ve mnohé trpělivosti, v utištěních, v nedostatcích, v úzkostech, 047 2CO 006 005 V ranách, v žalářích, v nepokojích, v pracech, v bděních, v postech, 047 2CO 006 006 V čistotě, v umění, v dlouhočekání, v dobrotivosti, v Duchu svatém, v lásce neošemetné, 047 2CO 006 007 V slovu pravdy, v moci Boží, skrze odění spravedlnosti na pravo i na levo, 047 2CO 006 008 Skrze slávu i pohanění, skrze zlou i dobrou pověst, jako bludní, a jsouce pravdomluvní, 047 2CO 006 009 Jako neznámí, a jsouce známí, jako umírající, a aj, živi jsme, jako potrestaní, a nezmordovaní, 047 2CO 006 010 Jako smutní, a však se vždycky radujíce, jako chudí, však mnohé zbohacujíce, jako nic nemajíce, a však všemi věcmi vládnouce. 047 2CO 006 011 Ústa naše otevřína jsou k vám, ó Korinští, srdce naše rozšířeno jest. 047 2CO 006 012 Nejste v nás ssouženi, než ssouženi jste v střevách svých. 047 2CO 006 013 O takovéžť pak odměně jakožto synům pravím: Rozšiřtež se i vy. 047 2CO 006 014 Netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi? 047 2CO 006 015 A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věrnému s nevěrným? 047 2CO 006 016 A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakž pověděl Bůh: Přebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem. 047 2CO 006 017 A protož vyjdětež z prostředku jejich, a oddělte se, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. 047 2CO 006 018 A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí. 047 2CO 007 001 Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujmež se od všeliké poškvrny těla i ducha, konajíce posvěcení v bázni Boží. 047 2CO 007 002 Přijmětež nás. Žádnémuť jsme neublížili, žádnému neuškodili, žádného neoklamali. 047 2CO 007 003 Nepravím toho ku potupě, poněvadž jsem napřed pověděl, že jste v srdcích našich, abychom spolu mřeli, i spolu živi byli. 047 2CO 007 004 Mnohéť jsem k vám v mluvení důvěrnosti, mnohoť se vámi chlubím; naplněn jsem potěšením, rozhojňujiť se v radosti ve všelikém ssoužení našem. 047 2CO 007 005 Nebo i když jsme byli přišli do Macedonie, žádného odpočinutí nemělo tělo naše, ale ve všem ssouženi jsme byli; zevnitř boje, vnitř strachy. 047 2CO 007 006 Ale ten, kterýž těší ponížené, potěšil nás, Bůh, skrze příchod Titův. 047 2CO 007 007 A netoliko příchodem jeho, ale také i potěšením tím, kteréž on měl z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti, o vašem kvílení, a vaší ke mně horlivé milosti, tak že jsem se velmi zradoval. 047 2CO 007 008 A ačkoli zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ač jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ačkoli na čas, zarmoutil vás. 047 2CO 007 009 Nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podlé Boha, tak že jste k žádné škodě nepřišli skrze nás. 047 2CO 007 010 Nebo zámutek, kterýž jest podlé Boha, ten pokání k spasení působí, jehož nikdy líto nebývá, ale zámutek světa smrt způsobuje. 047 2CO 007 011 Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, jakou v vás způsobilo snažnost, nýbrž omluvu, nýbrž zažhnutí hněvu, nýbrž bázeň, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? Všelijak prokázali jste to, že jste nevinni v té věci. 047 2CO 007 012 A ač psal jsem vám, však ne pro toho, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se křivda stala, ale aby vám zjevena byla pilnost naše o vás před oblíčejem Božím. 047 2CO 007 013 Protož potěšeniť jsme z potěšení vašeho. Ale mnohem hojněji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poočerstven jest duch jeho ode všech vás, 047 2CO 007 014 A že chlubil-li jsem se v čem vámi před ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdě, tak i chlouba naše, kteráž byla před Titem, pravá jest shledána. 047 2CO 007 015 Ano i srdce jeho k vám jest příchylnější, když rozpomíná se na poslušenství všech vás, kterak jste ho s bázní a s strachem přijali. 047 2CO 007 016 Protož raduji se, že ve všem mohu se vám dověřiti. 047 2CO 008 001 Známuť pak vám činíme, bratří, milost Boží, danou zborům Macedonským, 047 2CO 008 002 Že v mnohém zkušení ssoužení rozhojnilá radost jejich a převeliká chudoba jejich rozhojněna jest v bohatství upřímosti jejich. 047 2CO 008 003 Nebo svědectví jim vydávám, že podlé možnosti, ba i nad možnost hotovi byli, 047 2CO 008 004 Mnohými žádostmi prosíce nás, abychom tu milost a zbírku, kteráž se děje na svaté, na se přijali. 047 2CO 008 005 A netoliko tak, jakž jsme se nadáli, ale sami sebe nejprvé dali Pánu, i nám z vůle Boží, 047 2CO 008 006 Tak že jsme musili napomenouti Tita, aby jakož byl prvé započal, tak také i dokonal při vás milost tuto. 047 2CO 008 007 A protož jakž ve všech věcech jste hojní, u víře i v řeči i v známosti i ve všeliké snažnosti i v lásce své k nám, tak i v této milosti hojní buďte. 047 2CO 008 008 Ne jako rozkazuje, pravím, ale snažností jiných i vaši upřímou lásku zkušenou ukázati chtěje. 047 2CO 008 009 Nebo znáte milost Pána našeho Jezukrista, že pro vás učiněn jest chudý, jsa bohatý, abyste vy jeho chudobou zbohatli. 047 2CO 008 010 A k tomuť vám radu dávám; nebo jest vám to užitečné, kteříž jste netoliko činiti, ale i chtíti prvé začali léta předešlého. 047 2CO 008 011 Protož nyní již to skutkem vykonejte, aby jakož hotové bylo chtění, tak bylo i vykonání z toho, což máte. 047 2CO 008 012 Nebo jest-liť prvé vůle hotová, podlé toho, což kdo má, vzácná jest, ne podlé toho, čehož nemá. 047 2CO 008 013 Nebo ne, aby jiní měli polehčení, a vy úzkost, ale rovnost ať jest, nyní přítomně vaše hojnost spomoz jejich chudobě, 047 2CO 008 014 Aby také jejich hojnost vaší chudobě byla ku pomoci, aby tak byla rovnost; 047 2CO 008 015 Jakož psáno: Kdo mnoho, nic mu nezbývalo, a kdo málo, neměl nedostatku. 047 2CO 008 016 Ale díka Bohu, kterýž takovou snažnost k vám dal v srdce Titovo, 047 2CO 008 017 Tak že to napomenutí přijal, anobrž jsa opravdový, sám z své dobré vůle šel k vám. 047 2CO 008 018 Poslaliť jsme pak s ním bratra toho, kterýž má velikou chválu v evangelium po všech zbořích, 047 2CO 008 019 (A netoliko to, ale také vyvolen jest od církví za tovaryše putování našeho, s touto milostí, kterouž sloužíme k slávě Pánu a vůli vaší, ) 047 2CO 008 020 Varujíce se toho, aby nám někdo neutrhal pro tu hojnost, kterouž my přisluhujeme, 047 2CO 008 021 Dobré opatrujíce netoliko před oblíčejem Páně, ale i před lidmi. 047 2CO 008 022 Poslali jsme pak s nimi bratra svého, kteréhož jsme mnohokrát ve mnohých věcech zkusili, že jest pilný, a nyní mnohem pilnější pro mnohé doufání mé o vás. 047 2CO 008 023 Z strany Tita, tovaryš můj jest, a mezi vámi pomocník; z strany bratří našich, poslové jsou církví a sláva Kristova. 047 2CO 008 024 Protož jistoty lásky své a chlouby naší o vás k nim dokažte, před oblíčejem církví. 047 2CO 009 001 Nebo o pomoci, kteráž se děje svatým, jest zbytečné psáti vám. 047 2CO 009 002 Vím zajisté o vaší hotovosti, pro kterouž chlubím se vámi Macedonským, že Achaia hotova jest od předešlého léta. A ta vaše horlivost mnohými pohnula. 047 2CO 009 003 I poslal jsem tyto bratří, aby chlouba naše vámi nebyla marná v té stránce, ale abyste, (jakž jsem řekl, ) byli hotovi, 047 2CO 009 004 Abychom snad, přišli-li by se mnou Macedonští, a nalezli vás nehotové, nemusili se styděti, (ať nedím vy, ) za tak podstatnou chloubu. 047 2CO 009 005 Protož vidělo se mi za potřebné těchto bratří napomenouti, aby napřed šli k vám, a připravili prvé opověděnou zbírku vaši, aby byla hotová jako dobrovolná zbírka, a ne jako bezděčná. 047 2CO 009 006 Ale totoť pravím: Kdo skoupě rozsívá, skoupě i žíti bude; a kdož rozsívá ochotně, ochotně i žíti bude. 047 2CO 009 007 Jeden každý jakž uložil v srdci, ne s neochotnou myslí aneb z mušení. Neboť ochotného dárce miluje Bůh. 047 2CO 009 008 Mocenť jest pak Bůh všelikou milost rozhojniti v vás, abyste ve všem všudy všeliký dostatek majíce, hojní byli ke všelikému skutku dobrému, 047 2CO 009 009 Jakož psáno jest: Rozsypal a dal chudým, spravedlnost jeho zůstává na věky. 047 2CO 009 010 Ten pak, kterýž dává símě rozsívajícímu, dejž i vám chléb k jedení, a rozmnožiž símě vaše, a přispořiž úrody spravedlnosti vaší, 047 2CO 009 011 Abyste všelijak zbohaceni byli ke všeliké sprostnosti, kteráž působí skrze nás, aby díky činěny byly Bohu. 047 2CO 009 012 Nebo služba oběti této netoliko doplňuje nedostatky svatých, ale také rozhojňuje se v mnohé díků činění Bohu, příčinou schválení služby této, 047 2CO 009 013 Když chválí Boha z jednomyslné poddanosti vaší k evangelium Kristovu, a z upřímé té zdílnosti k sobě i ke všechněm, 047 2CO 009 014 A modlí se za vás ti, kteříž vás převelice milují pro vyvýšenou milost Boží v vás. 047 2CO 009 015 Díka pak Bohu z nevymluvného daru jeho. 047 2CO 010 001 Já pak sám Pavel prosím vás skrze tichost a dobrotivost Kristovu, kterýžto v přítomnosti u vás jsem pokorný, ale v nepřítomnosti jsem k vám směle dověrný. 047 2CO 010 002 Prosímť pak, abych přítomen jsa, nemusil se osvoboditi tou smělostí, na kterouž myslím, abych smělý byl proti některým, kteříž za to mají, že bychom my podlé těla chodili. 047 2CO 010 003 V těle zajisté chodíce, ne podlé těla rytěřujeme, 047 2CO 010 004 (Nebo odění rytěřování našeho není tělesné, ale mocné v Bohu k vyvrácení ohrad, ) 047 2CO 010 005 Podvracejíce rady, i všelikou vysokost, povyšující se proti umění Božímu, a jímajíce všelikou mysl v poddanost Kristu, 047 2CO 010 006 A nahotově majíce pomstu proti každému neposlušenství, když naplněno bude vaše poslušenství. 047 2CO 010 007 Na to-liž jen, co před očima jest, hledíte? Má-li kdo tu naději o sobě, že by Kristův byl, pomysliž také na to sám u sebe, že jakož on jest Kristův, tak i my Kristovi jsme. 047 2CO 010 008 Nebo bychť se pak i ještě hojněji chlubil mocí naší, kterouž nám dal Pán k vzdělání, a ne k zkažení vašemu, nebuduť zahanben; 047 2CO 010 009 Abych se nezdál listy strašiti vás. 047 2CO 010 010 Nebo listové prý jsou těžcí a mocní, ale přítomnost osobná jest mdlá, a řeč chaterná. 047 2CO 010 011 Toto nechať myslí takový, že jacíž jsme v slovu skrze psání, vzdáleni jsouce, takoví také budeme i v skutku, přijdouce. 047 2CO 010 012 Neboť my se nesmíme přimísiti aneb přirovnati k některým, kteříž sami sebe chválí. Ale ti nerozumějí, že sami sebou sebe měří, a přirovnávají sebe sobě. 047 2CO 010 013 My pak tím, což není odměřeno, nebudeme se chlubiti, ale podlé míry pravidla, kteroužto míru odměřil nám Bůh, tak že jsme dosáhli až k vám. 047 2CO 010 014 Nebo ne jako bychom nedosáhli až k vám, rozšiřujeme se nad míru. Až i k vám zajisté přišli jsme v evangelium Kristovu. 047 2CO 010 015 My tedy tím, což není odměřeno, nechlubíme se, cizími pracemi, ale naději máme, když víra vaše růsti bude v vás, že se rozšíříme dále podlé toho, jakž nám odměřeno, 047 2CO 010 016 Abych ještě tam za vámi kázal evangelium, ne abych v tom, což jinému odměřeno jest, a jest hotové, chlubil se. 047 2CO 010 017 Ale kdo se chlubí, v Pánu se chlub. 047 2CO 010 018 Nebo ne ten, kdož se sám chválí, zkušený jest, ale ten, kohož Pán chválí. 047 2CO 011 001 Ó byste mne maličko posnesli v nemoudrosti, nýbrž posneste mne. 047 2CO 011 002 Neboť miluji vás Božím milováním. Zasnoubilť jsem zajisté vás čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu. 047 2CO 011 003 Ale bojím se, aby snad, jakž onen had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše od sprostnosti, kteráž jest v Kristu. 047 2CO 011 004 Nebo kdyby někdo přijda, jiného Ježíše kázal, kteréhož jsme nekázali, aneb kdybyste jiného ducha přijali, kteréhož jste nepřijali, aneb jiné evangelium, kteréhož jste nevzali, slušně byste toho snášeli. 047 2CO 011 005 Neboť za to mám, že jsem nic menší nebyl nežli ti velicí apoštolé. 047 2CO 011 006 Jestližeť pak jsem nedospělý v řeči, však ne v umění, ale ve všem všudy zjevní jsme vám. 047 2CO 011 007 Zdali jsem zhřešil, ponižuje se, abyste vy povýšeni byli, že jsem darmo evangelium Boží kázal vám? 047 2CO 011 008 Jiné jsem církve loupil, bera od nich žold, abych vám sloužil. A byv u vás, i jsa potřeben, nezahálel jsem s obtížením žádného. 047 2CO 011 009 Nebo ten nedostatek můj doplnili bratří, přišedše z Macedonie. A ve všech věcech varoval jsem se, a varovati budu, abych vás neobtěžoval. 047 2CO 011 010 Jestiť pravda Kristova ve mně, že chlouba tato nebude mi zmařena v krajinách Achaiských. 047 2CO 011 011 Z které příčiny? Že vás nemiluji? Bůhť ví. 047 2CO 011 012 Ale což činím, ještěť činiti budu, abych odňal příčinu těm, kteříž chtějí dostati příčiny, aby v tom, v čemž se chlubí, nalezeni byli takoví jako i my. 047 2CO 011 013 Nebo takoví falešní apoštolé jsou dělníci lstiví, proměňujíce se v apoštoly Kristovy. 047 2CO 011 014 A není div. Nebo i sám satan proměňuje se v anděla světlosti. 047 2CO 011 015 Protož neníť to tak veliká věc, jestliže i služebníci jeho proměňují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti, jichžto konec bude podlé skutků jejich. 047 2CO 011 016 Opět pravím, aby mne někdo neměl za nemoudrého; nýbrž i jako nemoudrého přijměte mne, ať i já se maličko něco pochlubím. 047 2CO 011 017 Což mluvím, nemluvímť jako ode Pána, ale jako v nemoudrosti z strany této podstatné chlouby. 047 2CO 011 018 Kdyžť se mnozí chlubí podlé těla, i jáť se pochlubím. 047 2CO 011 019 Rádi zajisté snášíte nemoudré, jsouce moudří. 047 2CO 011 020 Nebo snášíte i to, by vás kdo v službu podroboval, by kdo zžíral, by kdo bral, by se kdo pozdvihoval, by vás kdo v tvář bil. 047 2CO 011 021 O zahanbování pravím, rovně jako bychom my nějací špatní byli. Nýbrž v čem kdo smí, (v nemoudrosti mluvím, ) smímť i já. 047 2CO 011 022 Židé jsou? Jsem i já. Izraelští jsou? Jsem i já. Símě Abrahamovo jsou? Jsem i já. 047 2CO 011 023 Služebníci Kristovi jsou? (Nemoudře dím: ) Nadto já. V pracech hojněji, v ranách přílišně, v žalářích hojněji, v smrtech častokrát. 047 2CO 011 024 Od Židů pětkrát čtyřidceti ran bez jedné trpěl jsem. 047 2CO 011 025 Třikrát metlami mrskán jsem, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem na moři tonul, ve dne i v noci v hlubokosti byl jsem. 047 2CO 011 026 Na cestách často, v nebezpečenství na řekách, v nebezpečenství od lotrů, v nebezpečenství od svého pokolení, v nebezpečenství od pohanů, v nebezpečenství v městě, v nebezpečenství na poušti, v nebezpečenství na moři, v nebezpečenství mezi falešnými bratřími. 047 2CO 011 027 V práci a v ustání, v bděních často, v hladu a v žízni, v postech častokrát, na zimě a v nahotě. 047 2CO 011 028 Kromě toho, což zevnitř jest, vojsko na každý den povstává proti mně, totiž péče o všecky zbory. 047 2CO 011 029 Kdo umdlévá, ješto bych já nemdlel? Kdo se uráží, abych já se nepálil? 047 2CO 011 030 Jestližeť se mám chlubiti, nemocmi svými se chlubiti budu. 047 2CO 011 031 Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž jest požehnaný na věky, ví, žeť nelhu. 047 2CO 011 032 Hejtman v Damašku lidu Aréty krále, ostříhal města Damašku, chtěje mne do vězení vzíti. 047 2CO 011 033 Ale oknem po provaze spuštěn jsem v koši přes zed, i ušel jsem rukou jeho. 047 2CO 012 001 Ale chlubiti mi se není dobré, nebo přišel bych k viděním a zjevením Páně. 047 2CO 012 002 Znám člověka v Kristu před lety čtrnácti, (v těle-li, nevím, čili krom těla, nevím, Bůhť ví, ) kterýž byl vtržen až do třetího nebe. 047 2CO 012 003 A vím takového člověka, (bylo-li v těle, čili krom těla, nevím, Bůh ví, ) 047 2CO 012 004 Že byl vtržen do ráje, a slyšel nevypravitelná slova, kterýchž nesluší člověku mluviti. 047 2CO 012 005 Takovým budu se chlubiti, ale sám sebou nebudu se chlubiti, než toliko nemocmi svými. 047 2CO 012 006 Nebo budu-li se chtíti chlubiti, nebuduť nemoudrým, pravdu zajisté povím; ale uskrovnímť, aby někdo nesmýšlel více o mně, nežli vidí při mně, aneb slyší ode mne. 047 2CO 012 007 A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do těla, anděl satan, aby mne zašijkoval, abych se nad míru nepovyšoval. 047 2CO 012 008 Za to třikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne. 047 2CO 012 009 Ale řekl mi: Dosti máš na mé milosti, neboť moc má v nemoci dokonává se. Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mně přebývala moc Kristova. 047 2CO 012 010 Protož líbost mám v nemocech, v pohaněních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když mdlím, tehdy silen jsem. 047 2CO 012 011 Učiněn jsem nemoudrým, chlubě se; vy jste mne k tomu přinutili. Nebo já od vás měl jsem chválen býti; neboť jsem nic menší nebyl nežli ti velicí apoštolé, ačkoli nic nejsem. 047 2CO 012 012 Znamení zajisté apoštolství prokázána jsou mezi vámi ve vší trpělivosti, i v divích, a v zázracích, a v mocech. 047 2CO 012 013 Nebo co jest, čeho byste vy méně měli nežli jiné církve, leč to, že jsem já nezahálel s obtížením vaším? Odpusťtež mi to bezpráví. 047 2CO 012 014 Aj, již potřetí hotov jsem přijíti k vám, a nebuduť zaháleti s obtížením vaším. Neboť nehledám toho, což jest vašeho, ale vás. Nemajíť zajisté synové rodičům pokladů shromažďovati, ale rodičové synům. 047 2CO 012 015 Jáť pak velmi rád náklad učiním, i sám se vynaložím za duše vaše, ačkoli velmi vás miluje, málo jsem milován. 047 2CO 012 016 Ale nechť jest tak, že jsem já vás neobtěžoval, než chytrý jsa, lstí jsem vás zjímal. 047 2CO 012 017 Zdali skrze někoho z těch, kteréž jsem poslal k vám, obloupil jsem vás? 047 2CO 012 018 Dožádal jsem se Tita, a poslal jsem s ním bratra toho. Zdali vás Titus podvedl? Zdaliž jsme jedním duchem nechodili? Zdaliž ne jedněmi šlepějemi? 047 2CO 012 019 A zase domníváte-li se, že se vymlouváme před vámi? Před oblíčejemť Božím v Kristu mluvíme, a to všecko, nejmilejší, k vašemu vzdělání. 047 2CO 012 020 Neboť se bojím, abych snad přijda, nenalezl vás takových, jakýchž bych nechtěl, a já nebyl nalezen od vás, jakéhož byste vy nechtěli, aby snad nebylo svárů, závistí, hněvů, vád, utrhání, reptání, nadýmání, různic, 047 2CO 012 021 Aby mne opět, když bych přišel, neponížil Bůh můj u vás, a plakal bych mnohých z těch, kteříž prvé hřešili, a nečinili pokání z nečistoty, a z smilstva, a z nestydatosti, kterouž páchali. 047 2CO 013 001 Toto potřetí jdu k vám. V ústech dvou neb tří svědků staneť každé slovo. 047 2CO 013 002 Předpovědělť jsem, a předpovídám podruhé jako přítomný, a nyní nepřítomný píši těm, kteříž prvé hřešili, i jiným všechněm, že přijdu-liť opět znovu, neodpustím, 047 2CO 013 003 Poněvadž usilujete zkusiti toho, kterýž skrze mne mluví, Krista, kterýžto k vám není nemocný, ale mocný jest v vás. 047 2CO 013 004 Nebo ačkoli ukřižován jest jako nemocný, ale živ jest z moci Boží. A tak i my mdlí jsme s ním, ale živi budeme s ním, z moci Boží na vás. 047 2CO 013 005 Sami sebe zkušujte, jste-li u víře; sami sebe ohledujte. Čili sami sebe neznáte, že Ježíš Kristus jest v vás? Leč jste snad zavrženi. 047 2CO 013 006 Ale naději mám, že poznáte, žeť my nejsme zavrženi. 047 2CO 013 007 Modlímť se pak Bohu, abyste nic zlého nečinili, ne proto, abychom my se dokonalí ukázali, ale abyste vy to, což jest dobrého, činili, my pak jako zavrženi abychom byli. 047 2CO 013 008 Neboť nic nemůžeme proti pravdě, ale k pravdě. 047 2CO 013 009 Radujeme se zajisté, že ač jsme mdlí, ale vy jste silní, a za toť se i modlíme, abyste vy byli dokonalí. 047 2CO 013 010 Protož toto nepřítomný jsa, píši, abych přítomen jsa, nemusil býti přísný, podlé moci, kterouž mi dal Pán k vzdělání, a ne k zkáze. 047 2CO 013 011 Naposledy, bratří, mějtež se dobře, dokonalí buďte, potěšujte se, jednostejně smyslte, pokoj mějte, a Bůh lásky a pokoje budeť s vámi. 047 2CO 013 012 Pozdravtež jedni druhých políbením svatým. 047 2CO 013 013 Pozdravují vás všickni svatí. 047 2CO 013 014 Milost Pána Jezukrista, a láska Boží, a účastenství Ducha svatého se všechněmi vámi. Amen. # # BOOK 048 GAL Galatians Galatským 048 GAL 001 001 Pavel apoštol, (ne od lidí, ani skrze člověka, ale skrze Jezukrista, a Boha Otce, kterýž jej vzkřísil z mrtvých, ) 048 GAL 001 002 I ti, kteříž se mnou jsou, všickni bratří zborům Galatským: 048 GAL 001 003 Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána našeho Jezukrista, 048 GAL 001 004 Kterýž vydal sebe samého za hříchy naše, aby nás vytrhl z tohoto přítomného věku zlého, podlé vůle Boha a Otce našeho, 048 GAL 001 005 Jemuž buď sláva na věky věků. Amen. 048 GAL 001 006 Divím se, že jste tak rychle od toho, kterýž vás povolal v milost Kristovu, uchýlili se k jinému evangelium. 048 GAL 001 007 Kteréž není jiné, ale jsou někteří, ješto vás kormoutí, a převrátiti chtějí evangelium Kristovo. 048 GAL 001 008 Ale bychom pak i my neb anděl s nebe kázal vám mimo to, což jsme vám kázali, prokletý buď. 048 GAL 001 009 Jakož jsme prvé pověděli, a ještě znovu pravím: Jestliže by vám kdo jiné evangelium kázal mimo to, kteréž jste přijali, prokletý buď. 048 GAL 001 010 Nebo lidské-liž věci, čili Boží předkládám? Zdaliž lidem se líbiti hledám? Kdybych se zajisté ještě lidem zaliboval, služebník Kristův bych nebyl. 048 GAL 001 011 Oznamujiť pak vám, bratří, že evangelium to, kteréž kázáno jest ode mne, není podlé člověka. 048 GAL 001 012 Nebo aniž jsem já ho přijal od člověka, ani se naučil, ale skrze zjevení Ježíše Krista. 048 GAL 001 013 Slýchali jste zajisté o mém obcování někdejším v Židovstvu, že jsem se převelice protivil církvi Boží, a hubil jsem ji, 048 GAL 001 014 A že jsem prospíval v Židovstvu nad mnohé mně rovné v pokolení svém, byv velmi horlivý milovník otcovských ustanovení. 048 GAL 001 015 Ale když se zalíbilo Bohu, kterýž mne byl oddělil z života matky mé, a povolal skrze milost svou, 048 GAL 001 016 Zjeviti Syna svého mně, abych jej kázal mezi pohany, hned jsem se neporadil s tělem a krví; 048 GAL 001 017 Aniž jsem se vrátil do Jeruzaléma k těm, kteříž prvé byli apoštolé nežli já, ale šel jsem do Arabie, přišel jsem pak zase do Damašku. 048 GAL 001 018 Potom po třech letech navrátil jsem se do Jeruzaléma, abych navštívil Petra, a pobyl jsem u něho patnácte dní. 048 GAL 001 019 Jiného pak z apoštolů žádného jsem neviděl než Jakuba, bratra Páně. 048 GAL 001 020 Cožť pak píši vám, aj, před Bohem, žeť neklamám. 048 GAL 001 021 Potom přišel jsem do krajin Syrských a Cilických. 048 GAL 001 022 Nebyl jsem pak známý osobou zborům Židovským, kteříž byli v Kristu, 048 GAL 001 023 Než toliko slýchali: Že ten, kterýž se nám někdy protivil, již nyní káže víru, kterouž někdy vybojovával. 048 GAL 001 024 A slavili ve mně Boha. 048 GAL 002 001 Potom po čtrnácti letech opět vstoupil jsem do Jeruzaléma s Barnabášem, pojav s sebou i Tita. 048 GAL 002 002 Vstoupil jsem pak podlé zjevení, a vypravoval jsem jim evangelium, kteréž káži mezi pohany, a zvláště pak znamenitějším, abych snad nadarmo neběžel nyní i prvé. 048 GAL 002 003 Ale ani Titus, kterýž se mnou byl, pohan byv, nebyl přinucen obřezati se, 048 GAL 002 004 Totiž pro podešlé falešné bratří, kteříž se byli vloudili k vyšpehování svobody naší, kterouž máme v Kristu Ježíši, aby nás v službu podrobili. 048 GAL 002 005 Kterýmž ani na chvilku neustoupili jsme, a nepoddali se, aby pravda evangelium zůstala u vás. 048 GAL 002 006 Od těch pak, kteříž se zdadí něco býti, ač jací někdy byli, mně potom nic není, Bůhť osoby člověka nepřijímá, ti, pravím, kteříž se něco zdadí býti, nic mi nepřidali. 048 GAL 002 007 Nýbrž naodpor, když uzřeli, že jest mi svěřeno evangelium, abych je kázal neobřezaným, jako i Petrovi mezi Židy, 048 GAL 002 008 (Nebo ten, kterýž mocný byl skrze Petra z strany apoštolství mezi Židy, byl mocný i skrze mne mezi pohany, ) 048 GAL 002 009 A poznavše milost mně danou, Jakub a Petr a Jan, kteříž se zdadí sloupové býti, podali pravic mně a Barnabášovi na tovaryšství, abychom my mezi pohany, a oni mezi Židy kázali. 048 GAL 002 010 Toliko abychom na chudé pamatovali, což jsem se i činiti snažoval. 048 GAL 002 011 A když byl přišel Petr do Antiochie, zjevně jsem jemu odepřel; hoden zajisté byl trestání. 048 GAL 002 012 Nebo prvé než přišli někteří od Jakuba, jídal s pohany, a když přišli, ucházel a odděloval se, boje se těch, kteříž byli z Židovstva. 048 GAL 002 013 A spolu s ním v tom pokrytství byli i jiní Židé, tak že i Barnabáš uveden byl v to jejich pokrytství. 048 GAL 002 014 Ale já uzřev, že nesprostně chodí v pravdě evangelium, řekl jsem Petrovi přede všemi: Poněvadž ty jsa Žid, pohansky živ jsi, a ne Židovsky, proč pohany k Židovskému způsobu nutíš? 048 GAL 002 015 My přirození Židé, a ne pohané hříšní, 048 GAL 002 016 Vědouce, že nebývá člověk ospravedlněn z skutků zákona, ale skrze víru v Jezukrista, i my v Krista uvěřili jsme, abychom ospravedlněni byli z víry Kristovy, a ne z skutků zákona, proto že nebude ospravedlněn z skutků zákona žádný člověk. 048 GAL 002 017 Jestliže pak hledajíce ospravedlněni býti v Kristu, nalézáme se i my hříšníci, tedy jest Kristus služebník hřícha? Nikoli. 048 GAL 002 018 Nebo budu-li to, což jsem zbořil, opět zase vzdělávati, přestupníkem sebe činím. 048 GAL 002 019 Já zajisté skrze zákon zákonu umřel jsem, abych živ byl Bohu. 048 GAL 002 020 S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýž zamiloval mne, a vydal sebe samého za mne. 048 GAL 002 021 Nepohrdámť tou milostí Boží. Nebo jestližeť jest z zákona spravedlnost, tedyť Kristus nadarmo umřel. 048 GAL 003 001 Ó nemoudří Galatští, kdo vás tak zmámil, abyste nebyli povolni pravdě, kterýmž před očima Ježíš Kristus prvé byl vypsán, a mezi vámi ukřižován? 048 GAL 003 002 Toto bych jen rád chtěl zvěděti od vás, z skutků-li zákona Ducha jste přijali, čili z slyšení víry? 048 GAL 003 003 Tak nemoudří jste? Počavše Duchem, nyní tělem konáte? 048 GAL 003 004 Tak mnoho trpěli jste nadarmo? A ještě nadarmo-li. 048 GAL 003 005 Ten tedy, kterýž vám dává Ducha, a činí divy mezi vámi, z skutků-li zákona, čili z slyšení víry? 048 GAL 003 006 Jako Abraham uvěřil Bohu, a počteno jemu to k spravedlnosti. 048 GAL 003 007 A tak vidíte, že ti, kteříž jsou z víry, ti jsou synové Abrahamovi. 048 GAL 003 008 Předzvěděvši pak písmo, že z víry ospravedlňuje pohany Bůh, předpovědělo Abrahamovi: Že v tobě budou požehnáni všickni národové. 048 GAL 003 009 A tak ti, kteříž jsou z víry, docházejí požehnání s věrným Abrahamem. 048 GAL 003 010 Kteříž pak koli z skutků zákona jsou, pod zlořečenstvím jsou. Nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož nezůstává ve všem, což jest psáno v knize zákona, aby to plnil. 048 GAL 003 011 A že z zákona nebývá žádný ospravedlněn před Bohem, zjevné jest, nebo spravedlivý z víry živ bude. 048 GAL 003 012 Zákon pak není z víry, ale: Ten člověk, kterýž by plnil je, živ bude skrze ně. 048 GAL 003 013 Ale vykoupilť nás Kristus z zlořečenství zákona, učiněn byv pro nás zlořečenstvím, (nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož visí na dřevě, ) 048 GAL 003 014 Aby na pohany to požehnání Abrahamovo přišlo v Kristu Ježíši, a abychom zaslíbení Ducha přijali skrze víru. 048 GAL 003 015 Bratří, po lidsku pravím: Však utvrzené člověka smlouvy žádný neruší, aniž k ní co přidává. 048 GAL 003 016 Abrahamovi pak učiněna jsou zaslíbení, i semeni jeho. Nedí: A semenům, jako o mnohých, ale jako o jednom: A semenu tvému, jenž jest Kristus. 048 GAL 003 017 Totoť pak pravím: Že smlouvy prvé od Boha stvrzené, vztahující se k Kristu, zákon, kterýž po čtyřech stech a po třidcíti letech začal se, nevyprazdňuje, aby slib Boží v nic obrátil. 048 GAL 003 018 Nebo jestližeť z zákona dědictví, již ne z zaslíbení. Ale Abrahamovi skrze zaslíbení Bůh daroval. 048 GAL 003 019 Což pak zákon? Pro přestupování ustanoven jest, dokudž by nepřišlo to símě, jemuž se stalo zaslíbení, způsobený skrze anděly v ruce prostředníka. 048 GAL 003 020 Ale prostředník není jednoho, Bůh pak jeden jest. 048 GAL 003 021 Tedy zákon jest proti slibům Božím? Odstup to. Nebo kdyby byl zákon dán, kterýž by mohl obživiti, jistě z zákona byla by spravedlnost. 048 GAL 003 022 Ale zavřelo písmo všecky pod hřích, aby zaslíbení z víry Jezukristovy dáno bylo věřícím. 048 GAL 003 023 Prvé pak, než přišla víra, pod zákonem byli jsme ostříháni, zavříni jsouce k té víře, kteráž potom měla zjevena býti. 048 GAL 003 024 A tak zákon pěstounem naším byl k Kristu, abychom z víry ospravedlněni byli. 048 GAL 003 025 Ale když přišla víra, již nejsme pod pěstounem. 048 GAL 003 026 Všickni zajisté synové Boží jste v Kristu Ježíši skrze víru. 048 GAL 003 027 Nebo kteřížkoli v Krista pokřtěni jste, Krista jste oblékli. 048 GAL 003 028 Neníť ani Žid, ani Řek, ani slouha, ani svobodný, ani muž, ani žena. Nebo všickni vy jedno jste v Kristu Ježíši. 048 GAL 003 029 A když Kristovi jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podlé zaslíbení dědicové. 048 GAL 004 001 Pravímť pak, že pokudž dědic maličký jest, nic není rozdílný od služebníka, jsa pánem všeho, 048 GAL 004 002 Ale pod ochráncemi a správcemi jest až do času uloženého od otce. 048 GAL 004 003 Tak i my když jsme byli maličcí, pod živly světa byli jsme v službu podrobeni. 048 GAL 004 004 Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod zákonem, 048 GAL 004 005 Aby ty, kteříž pod zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali. 048 GAL 004 006 A že jste synové, poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího: Abba, Otče. 048 GAL 004 007 A tak již nejsi slouha, ale syn, a poněvadž syn, tedy i dědic Boží skrze Krista. 048 GAL 004 008 Ale tehdáž, neznavše Boha, sloužili jste těm, kteříž z přirození nejsou bohové. 048 GAL 004 009 Nyní pak, znajíce Boha, nýbrž poznáni jsouce od Boha, kterakž se zpátkem zase obracíte k mdlým a bídným živlům, jimž opět znovu chcete sloužiti? 048 GAL 004 010 Dnů šetříte, a měsíců, a časů, i let. 048 GAL 004 011 Bojím se za vás, abych snad nadarmo nepracoval mezi vámi. 048 GAL 004 012 Buďte jako já, nebo i já jsem jako vy, bratří, prosím vás. Nic jste mi neublížili. 048 GAL 004 013 Nebo víte, že s mdlobou těla kázal jsem vám evangelium ponejprvé. 048 GAL 004 014 A pokušení mé na těle mém nebylo u vás málo váženo, aniž jste pohrdli, ale jako anděla Božího přijali jste mne, jako Krista Ježíše. 048 GAL 004 015 Jaké tehdy bylo blahoslavenství vaše? Svědectvíť vám zajisté dávám, že kdyby to možné bylo, oči své vyloupíce, byli byste mi dali. 048 GAL 004 016 Což tedy učiněn jsem vaším nepřítelem, pravdu vám pravě? 048 GAL 004 017 Milujíť vás nedobře, nýbrž odstrčiti nás chtějí, abyste vy je milovali. 048 GAL 004 018 Slušnéť jest pak horlivě milovati v dobrém vždycky, a ne jen toliko tehdáž, když jsem přítomen vám. 048 GAL 004 019 Synáčkové moji, (kteréž opět rodím, až by Kristus zformován byl v vás, ) 048 GAL 004 020 Chtěl bych přítomen vám býti nyní, a proměniti hlas svůj; nebo v pochybnosti jsem o vás. 048 GAL 004 021 Povězte mi, kteří pod zákonem chcete býti, nepozorujete-liž zákona? 048 GAL 004 022 Nebo psáno jest: Že Abraham měl dva syny, jednoho z děvky, a druhého z svobodné. 048 GAL 004 023 Ale ten z děvky podlé těla se narodil, ten pak z svobodné podlé zaslíbení. 048 GAL 004 024 Kteréžto věci u figůře se staly. Nebo toť jsou ti dva zákonové, jeden s hory Sinai, k manství zplozující, a tenť jest jako Agar. 048 GAL 004 025 Agar zajisté jest hora Sinai v Arabii. Dobřeť se pak k ní trefuje nynější Jeruzalém, nebo v službu podroben jest s syny svými. 048 GAL 004 026 Ale ten svrchní Jeruzalém svobodný jest, kterýž jest matka všech nás. 048 GAL 004 027 Nebo psáno jest: Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu; nebo ta opuštěná mnoho má synů, více než ta, kteráž má muže. 048 GAL 004 028 Myť jsme tedy, ó bratří, tak jako Izák, synové zaslíbení. 048 GAL 004 029 Ale jakož tehdáž ten podlé těla zplozený protivil se tomu, kterýž byl podlé Ducha, tak i nyní. 048 GAL 004 030 Než co praví písmo? Vyvrz děvku i syna jejího; nebo nebudeť dědicem syn děvky s synem svobodné. 048 GAL 004 031 A tak, bratří, nejsmeť synové děvky, ale svobodné. 048 GAL 005 001 Protož v svobodě, kterouž Kristus nás osvobodil, stůjte, a nezapletejte se zase v jho služebnosti. 048 GAL 005 002 Aj, já Pavel pravím vám, že budete-li se obřezovati, Kristus vám nic neprospěje. 048 GAL 005 003 A zase osvědčuji všelikému člověku, kterýž se obřezuje, že jest povinen všecken zákon naplniti. 048 GAL 005 004 Zbavili jste se Krista, kteřížkoli v zákoně ospravedlněni býti hledáte; vypadli jste z milosti. 048 GAL 005 005 My zajisté duchem z víry naděje spravedlnosti očekáváme. 048 GAL 005 006 Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka nic neprospívá, ani neobřízka, ale víra skrze lásku dělající. 048 GAL 005 007 Běželi jste dobře. Kdo vám překazil, abyste pravdy neposlouchali? 048 GAL 005 008 Neníť ta rada z toho, kterýž vás volá. 048 GAL 005 009 Maličko kvasu všecko těsto nakvašuje. 048 GAL 005 010 Jáť mám naději o vás v Pánu, že nic jiného smýšleti nebudete; ale ten, kterýž kormoutí vás, trpěti bude soud, kdožť jest on koli. 048 GAL 005 011 Já pak, bratří, káži-li také obřízku, i pročež ještě protivenství trpím? Tedy jest vyprázdněno pohoršení kříže. 048 GAL 005 012 Ó by také odřezáni byli, kteříž vás nepokojí. 048 GAL 005 013 Nebo vy v svobodu povoláni jste, bratří, toliko abyste pod zámyslem té svobody nepovolovali tělu, ale skrze lásku posluhujte sobě vespolek. 048 GAL 005 014 Nebo všecken zákon v jednom slovu se zavírá, totiž v tom: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. 048 GAL 005 015 Pakli se vespolek koušete a žerete, hleďtež, abyste jedni od druhých zkaženi nebyli. 048 GAL 005 016 Ale pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte. 048 GAL 005 017 Nebo tělo žádá proti Duchu, a Duch proti tělu. Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné, tak abyste ne, což byste chtěli, to činili. 048 GAL 005 018 Jestliže pak Duchem vedeni býváte, nejste pod zákonem. 048 GAL 005 019 Zjevníť jsou pak skutkové těla, jenž jsou: Cizoložstvo, smilstvo, nečistota, chlipnost, 048 GAL 005 020 Modloslužba, čarování, nepřátelství, svárové, nenávisti, hněvové, dráždění, různice, sekty, 048 GAL 005 021 Závisti, vraždy, opilství, hodování, a těm podobné věci. Kteréž kdokoli činí, toť vám předpovídám, jakož jsem i prvé pravil, že království Božího dědicové nebudou. 048 GAL 005 022 Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost. 048 GAL 005 023 Proti takovýmť není zákon. 048 GAL 005 024 Nebo kteříž jsou Kristovi, ti své tělo ukřižovali s vášněmi a s žádostmi. 048 GAL 005 025 Jsme-liť Duchem živi, Duchem i choďme. 048 GAL 005 026 Nebývejme marné chvály žádostivi, jedni druhých popouzejíce, a jedni druhým závidíce. 048 GAL 006 001 Bratří, by pak byl zachvácen člověk v nějakém pádu, vy duchovní napravte takového v duchu tichosti, prohlédaje sám k sobě, abys i ty nebyl pokoušín. 048 GAL 006 002 Jedni druhých břemena neste, a tak plňte zákon Kristův. 048 GAL 006 003 Nebo zdá-li se komu, že by něco byl, nic nejsa, takového vlastní mysl jeho svodí. 048 GAL 006 004 Ale díla svého zkus jeden každý, a tehdyť sám v sobě chválu míti bude, a ne v jiném. 048 GAL 006 005 Nebo jeden každý své břímě ponese. 048 GAL 006 006 Zdílejž se pak ten, kterýž naučení přijímá v slovu s tím, od kohož naučení béře, vším statkem. 048 GAL 006 007 Nemylte se, Bůhť nebude oklamán; nebo cožkoli rozsíval by člověk, toť bude i žíti. 048 GAL 006 008 Nebo kdož rozsívá tělu svému, z těla žití bude porušení; ale kdož rozsívá Duchu, z Duchať žíti bude život věčný. 048 GAL 006 009 Činíce pak dobře, neoblevujme; nebo časem svým budeme žíti, neustávajíce. 048 GAL 006 010 A protož dokudž čas máme, čiňme dobře všechněm, nejvíce pak domácím víry. 048 GAL 006 011 Pohleďte, jaký jsem vám list napsal svou rukou. 048 GAL 006 012 Ti, kteříž chtějí tvární býti podlé těla, nutí vás, abyste se obřezovali, jedné aby protivenství pro kříž Kristův netrpěli. 048 GAL 006 013 Nebo ani sami ti, kteříž se obřezují, nezachovávají zákona, ale chtí, abyste se obřezovali, aby se tělem vaším chlubili. 048 GAL 006 014 Ale ode mne odstup to, abych se chlubil, jediné v kříži Pána našeho Jezukrista, skrze něhož jest mi svět ukřižován, a já světu. 048 GAL 006 015 Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka nic neprospívá, ani neobřízka, ale nové stvoření. 048 GAL 006 016 A kteřížkoli tohoto pravidla následují, pokoj přijde na ně a milosrdenství, i na lid Boží Izraelský. 048 GAL 006 017 Dále pak žádný mi nečiň zaměstknání, já zajisté jízvy Pána Ježíše nosím na těle svém. 048 GAL 006 018 Milost Pána Ježíše Krista s duchem vaším, bratří. Amen. # # BOOK 049 EPH Ephesians Efezským 049 EPH 001 001 Pavel apoštol Jezukristův, skrze vůli Boží, svatým, kteří jsou v Efezu, a věrným v Kristu Ježíši: 049 EPH 001 002 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista. 049 EPH 001 003 Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž požehnal nám všelikým požehnáním duchovním v nebeských věcech v Kristu, 049 EPH 001 004 Jakož vyvolil nás v něm před ustanovením světa, abychom byli svatí a nepoškvrnění před oblíčejem jeho v lásce, 049 EPH 001 005 Předzřídiv nás k zvolení za syny skrze Ježíše Krista pro sebe, podlé dobře libé vůle své, 049 EPH 001 006 K chvále slávy milosti své, kterouž vzácné nás učinil v tom nejmilejším. 049 EPH 001 007 V němž máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů, podlé bohatství milosti jeho, 049 EPH 001 008 Kterouž rozhojnil k nám ve vší moudrosti a opatrnosti, 049 EPH 001 009 Oznámiv nám tajemství vůle své podlé dobré líbosti své, kterouž předuložil byl sám v sobě, 049 EPH 001 010 Aby v dokonání plnosti časů v jedno shromáždil všecko v Kristu, buď nebeské věci, buď zemské. 049 EPH 001 011 V kterémž i k losu připuštěni jsme, předzřízeni byvše, podlé předuložení toho, kterýž všecko působí podlé rady vůle své, 049 EPH 001 012 Abychom tak byli k chvále slávy jeho my, kteříž jsme prvé naději měli v Kristu. 049 EPH 001 013 V kterémž i vy naději máte, slyševše slovo pravdy, totiž evangelium spasení svého, skrze kteréž také, uvěřivše, znamenáni jste Duchem zaslíbení svatým, 049 EPH 001 014 Kterýž jest závdavek dědictví našeho, na vykoupení toho, což jím dobyto jest, k chvále slávy jeho. 049 EPH 001 015 Protož i já, slyšev o vaší víře v Pánu Ježíši, a o lásce ke všechněm svatým, 049 EPH 001 016 Nepřestávám díků činiti z vás, zmínku čině o vás na modlitbách svých, 049 EPH 001 017 Aby Bůh Pána našeho Jezukrista, Otec slávy, dal vám Ducha moudrosti a zjevení ku poznání jeho, 049 EPH 001 018 A tak osvícené oči mysli vaší, abyste věděli, která by byla naděje povolání jeho, a jaké bohatství slávy dědictví jeho v svatých, 049 EPH 001 019 A kterak jest nesmírná velikost moci jeho k nám věřícím podlé působení mocnosti síly jeho. 049 EPH 001 020 Kteréž dokázal na Kristu, vzkřísiv jej z mrtvých, a posadiv na pravici své na nebesích, 049 EPH 001 021 Vysoce nade všecko knížatstvo, i mocnosti, i moci, i panstvo, i nad každé jméno, kteréž se jmenuje, netoliko v věku tomto, ale i v budoucím. 049 EPH 001 022 A všecko poddal pod nohy jeho, a jej dal hlavu nade všecko církvi, 049 EPH 001 023 Kteráž jest tělo jeho, a plnost všecko ve všech naplňujícího. 049 EPH 002 001 I vás obživil mrtvé v vinách a hříších, 049 EPH 002 002 V nichž jste někdy chodili podlé obyčeje světa tohoto, a podlé knížete mocného v povětří, ducha toho, kterýž nyní dělá v synech zpoury. 049 EPH 002 003 Mezi nimiž i my všickni obcovali jsme někdy v žádostech těla svého, činivše to, což se líbilo tělu a mysli, a byli jsme z přirození synové hněvu jako i jiní. 049 EPH 002 004 Ale Bůh, bohatý jsa v milosrdenství pro velikou lásku svou, kterouž zamiloval nás, 049 EPH 002 005 Také i nás, když jsme mrtví byli v hříších, obživil spolu s Kristem, (milostí spaseni jste, ) 049 EPH 002 006 A spolu s ním vzkřísil, i posadil na nebesích v Kristu Ježíši, 049 EPH 002 007 Aby ukázal v věku budoucím nepřevýšené bohatství milosti své, z dobroty své k nám v Kristu Ježíši. 049 EPH 002 008 Nebo milostí spaseni jste skrze víru, (a to ne sami z sebe, darť jest to Boží, ) 049 EPH 002 009 Ne z skutků, aby se někdo nechlubil. 049 EPH 002 010 Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili. 049 EPH 002 011 Protož pamatujte, že vy někdy pohané podlé těla, kteříž jste slouli neobřízka od těch, kteříž slouli obřízka na těle, kteráž se působí rukama, 049 EPH 002 012 Vy jste byli onoho času bez Krista, odcizení od společnosti Izraele, a cizí od úmluv zaslíbení, naděje nemající, a bez Boha na světě. 049 EPH 002 013 Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteříž jste někdy byli dalecí, blízcí učiněni jste skrze krev Kristovu. 049 EPH 002 014 Nebo onť jest pokoj náš, kterýž učinil oboje jedno, zbořiv hradbu dělící na různo, 049 EPH 002 015 A nepřátelství, totiž zákon přikázaní v ustanoveních, vyprázdniv skrze tělo své, aby ty oboje vzdělal v samém sobě v jednoho nového člověka, tak čině pokoj, 049 EPH 002 016 A v mír uvodě oboje v jenom těle Bohu skrze kříž, vyhladiv nepřátelství skrze něj. 049 EPH 002 017 A přišed, zvěstoval pokoj vám, dalekým i blízkým. 049 EPH 002 018 Neboť skrze něho obojí máme přístup v jednom Duchu k Otci. 049 EPH 002 019 Aj, již tedy nejste hosté a příchozí, ale spoluměšťané svatých a domácí Boží, 049 EPH 002 020 Vzdělaní na základ apoštolský a prorocký, kdež jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus, 049 EPH 002 021 Na němž všecko stavení příslušně vzdělané roste v chrám svatý v Pánu. 049 EPH 002 022 Na kterémž i vy spolu vzděláváte se v příbytek Boží, v Duchu svatém. 049 EPH 003 001 Pro tu příčinu já Pavel ten vězeň Krista Ježíše pro vás pohany, 049 EPH 003 002 Jestliže však jste slyšeli o milosti Boží, kteréž jest mi uděleno k přisluhování vám, 049 EPH 003 003 Že skrze zjevení oznámil mi tajemství, (jakož jsem prvé psal krátce; 049 EPH 003 004 Z čehož můžete, čtouce, porozuměti známosti mé v tajemství Kristovu; ) 049 EPH 003 005 Kteréž za jiných věků nebylo známo synům lidským, tak jako nyní zjeveno jest svatým apoštolům jeho a prorokům skrze Ducha, 049 EPH 003 006 Že jsou pohané spoludědicové a jednotělní, i spoluúčastníci zaslíbení jeho v Kristu skrze evangelium. 049 EPH 003 007 Kteréhož jsem učiněn slouha z daru milosti Boží sobě dané, podlé působení moci jeho. 049 EPH 003 008 Mně nejmenšímu ze všech svatých dána jest milost ta, abych mezi pohany zvěstoval ta nestihlá bohatství Kristova, 049 EPH 003 009 A vysvětlil všechněm, jaké by bylo obcování tajemství skrytého od věků v Bohu, kterýž všecko stvořil skrze Ježíše Krista, 049 EPH 003 010 Aby nyní oznámena byla knížatstvu a mocem na nebesích skrze církev rozličná moudrost Boží, 049 EPH 003 011 Podlé předuložení věčného, kteréž uložil v Kristu Ježíši Pánu našem, 049 EPH 003 012 V němž máme smělost a přístup s doufáním skrze víru jeho. 049 EPH 003 013 Protož prosím, abyste nehynuli v mých ssouženích pro vás, kteráž jsou sláva vaše. 049 EPH 003 014 Pro tuť příčinu klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Jezukrista, 049 EPH 003 015 Z něhož všeliká rodina na nebi i na zemi se jmenuje, 049 EPH 003 016 Aby vám dal, podlé bohatství slávy své, mocí posilněnu býti skrze Ducha svého na vnitřním člověku, 049 EPH 003 017 Aby Kristus skrze víru přebýval v srdcích vašich, 049 EPH 003 018 Abyste v lásce vkořeněni a založeni jsouce, mohli stihnouti se všechněmi svatými, kteraká by byla širokost, a dlouhost, a hlubokost, a vysokost, 049 EPH 003 019 A poznati přenesmírnou lásku Kristovu, abyste naplněni byli ve všelikou plnost Boží. 049 EPH 003 020 Tomu pak, kterýž mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji, než my prosíme aneb rozumíme, podlé moci té, kterouž dělá v nás, 049 EPH 003 021 Tomu buď sláva v církvi skrze Krista Ježíše po všecky věky věků. Amen. 049 EPH 004 001 Prosímť tedy vás já vězeň v Pánu, abyste chodili tak, jakž hodné jest na to povolání, kterýmž povoláni jste, 049 EPH 004 002 Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce, 049 EPH 004 003 Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje. 049 EPH 004 004 Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání svého. 049 EPH 004 005 Jeden Pán, jedna víra, jeden křest, 049 EPH 004 006 Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás. 049 EPH 004 007 Ale jednomu každému z nás dána jest milost podlé míry obdarování Kristova. 049 EPH 004 008 Protož dí: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem. 049 EPH 004 009 Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prvé do nejnižších stran země? 049 EPH 004 010 Ten pak, kterýž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko. 049 EPH 004 011 A onť dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné pak evangelisty, jiné pak pastýře a učitele, 049 EPH 004 012 Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, pro vzdělání těla Kristova, 049 EPH 004 013 Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova, 049 EPH 004 014 Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému; 049 EPH 004 015 Ale upřímě se majíce v lásce, rosťme v toho všelijak, kterýž jest hlava, totiž v Krista. 049 EPH 004 016 Z kteréhož všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podlé vnitřní moci v míru jednoho každého ouda, zrůst, jakž na tělo přísluší, béře, k vzdělání svému v lásce. 049 EPH 004 017 A protož totoť pravím a osvědčuji skrze Pána, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své, 049 EPH 004 018 Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich. 049 EPH 004 019 Kteříž zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí. 049 EPH 004 020 Ale vy ne tak jste se vyučili od Krista, 049 EPH 004 021 Ač jestliže jste ho slyšeli, a o něm byli vyučeni, jakž jest pravda v Ježíšovi, 049 EPH 004 022 Totiž, žeť vám náleží složiti ono první obcování podlé toho starého člověka, rušícího se, podlé žádosti oklamávajících, 049 EPH 004 023 Obnoviti se pak duchem mysli své, 049 EPH 004 024 A obléci toho nového člověka, podlé Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy. 049 EPH 004 025 Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek oudové. 049 EPH 004 026 Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši. 049 EPH 004 027 Nedávejte místa ďáblu. 049 EPH 004 028 Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama, což dobrého jest, aby měl, z čeho uděliti nuznému. 049 EPH 004 029 Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale jestli jaká dobrá k vzdělání užitečnému, aby dala milost posluchačům. 049 EPH 004 030 A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmž znamenáni jste ke dni vykoupení. 049 EPH 004 031 Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí, 049 EPH 004 032 Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám. 049 EPH 005 001 Buďtež tedy následovníci Boží, jakožto synové milí. 049 EPH 005 002 A choďte v lásce, jako i Kristus miloval nás, a vydal sebe samého za nás, dar a obět Bohu u vůni rozkošnou. 049 EPH 005 003 Smilstvo pak a všeliká nečistota, neb lakomství, aniž jmenováno buď mezi vámi, jakož sluší na svaté, 049 EPH 005 004 A mrzkost, ani bláznové mluvení, ani šprymování, kteréžto věci jsou nenáležité, ale raději díků činění. 049 EPH 005 005 Víte zajisté o tom, že žádný smilník aneb nečistý, ani lakomec, (jenž jest modloslužebník, ) nemá dědictví v království Kristově a Božím. 049 EPH 005 006 Žádný vás nesvoď marnými řečmi; nebo pro takové věci přichází hněv Boží na syny nepoddané. 049 EPH 005 007 Nebývejtež tedy účastníci jejich. 049 EPH 005 008 Byli jste zajisté někdy temnosti, ale nyní jste světlo v Pánu. Jakožto synové světla choďte, 049 EPH 005 009 (Nebo ovoce Ducha záleží ve vší dobrotě, a spravedlnosti, a v pravdě, ) 049 EPH 005 010 O to stojíce, což by se dobře líbilo Pánu. 049 EPH 005 011 A neobcujte s skutky neužitečnými tmy, ale raději je trescete. 049 EPH 005 012 Nebo což se tajně děje od nich, mrzko jest o tom i mluviti. 049 EPH 005 013 Ale to všecko, když bývá od světla trestáno, bývá zjeveno; cožkoli zajisté zjevné bývá, světlo jest. 049 EPH 005 014 Protož praví: Probuď se ty, kdož spíš, a vstaň z mrtvých, a zasvítíť se tobě Kristus. 049 EPH 005 015 Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří, 049 EPH 005 016 Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou. 049 EPH 005 017 Protož nebývejte neopatrní, ale rozumějící, která by byla vůle Páně. 049 EPH 005 018 A neopíjejte se vínem, v němž jest prostopašnost, ale naplněni buďte Duchem, 049 EPH 005 019 Mluvíce sobě vespolek v žalmích, a v chvalách, a v písničkách duchovních, zpívajíce a plésajíce v srdcích svých Pánu, 049 EPH 005 020 Díky činíce vždycky ze všeho ve jménu Pána našeho Jezukrista Bohu a Otci, 049 EPH 005 021 Poddáni jsouce jedni druhým v bázni Boží. 049 EPH 005 022 Ženy mužům svým poddány buďte, jako Pánu. 049 EPH 005 023 Nebo muž jest hlava ženy, jako i Kristus hlava církve, a onť jest spasitel těla. 049 EPH 005 024 A protož jakož církev poddána jest Kristu, tak i ženy mužům svým ve všem. 049 EPH 005 025 Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni, 049 EPH 005 026 Aby ji posvětil, očistiv obmytím vody skrze slovo, 049 EPH 005 027 Aby ji sobě postavil slavnou církev, nemající poškvrny, ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby byla svatá, a bez úhony. 049 EPH 005 028 Takť jsou povinni muži milovati ženy své jako svá vlastní těla. Kdo miluje ženu svou, sebeť samého miluje, 049 EPH 005 029 Žádný zajisté nikdy těla svého neměl v nenávisti, ale krmí a chová je, jakožto i Pán církev. 049 EPH 005 030 Neboť jsme oudové těla jeho, z masa jeho, a z kostí jeho. 049 EPH 005 031 A protoť opustí člověk otce svého i matku, a připojí se k manželce své, i budouť ti dva jedno tělo. 049 EPH 005 032 Tajemství toto veliké jest, ale já pravím o Kristu a o církvi. 049 EPH 005 033 A však i vy, jeden každý z vás, manželku svou tak jako sám sebe miluj. Žena pak ať se bojí muže. 049 EPH 006 001 Dítky poslouchejte rodičů svých v Pánu; neboť jest to spravedlivé. 049 EPH 006 002 Cti otce svého i matku, (toť jest přikázaní první s zaslíbením, ) 049 EPH 006 003 Aby dobře bylo tobě, a abys byl dlouhověký na zemi. 049 EPH 006 004 A vy otcové nepopouzejte k hněvu dítek svých, ale vychovávejte je v cvičení a v napomínání Páně. 049 EPH 006 005 Služebníci buďte poslušni pánů tělesných s bázní a s strachem, v sprostnosti srdce svého, jako Krista, 049 EPH 006 006 Ne na oko sloužíce, jako ti, kteříž se lidem líbiti usilují, ale jako služebníci Kristovi, činíce vůli Boží z té duše, 049 EPH 006 007 S dobrou myslí sloužíce, jakožto Pánu, a ne lidem, 049 EPH 006 008 Vědouce, že, což by koli jeden každý učinil dobrého, za to odplatu vzíti má ode Pána, buďto služebník, buďto svobodný. 049 EPH 006 009 A vy páni též se tak mějte k nim, odpouštějíce pohrůžky, vědouce, že i vy také máte Pána svého v nebesích, a přijímání osob není u něho. 049 EPH 006 010 Dále pak, bratří moji, posilňte se v Pánu a v moci síly jeho. 049 EPH 006 011 Oblecte se v celé odění Boží, abyste mohli státi proti útokům ďábelským. 049 EPH 006 012 Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko. 049 EPH 006 013 A protož vezměte celé odění Boží, abyste mohli odolati v den zlý, a všecko vykonajíce, státi. 049 EPH 006 014 Stůjtež tedy, majíce podpásaná bedra svá pravdou, a oblečeni jsouce v pancíř spravedlnosti, 049 EPH 006 015 A obuté majíce nohy v hotovost k evangelium pokoje, 049 EPH 006 016 A zvláště pak vezmouce štít víry, kterýmž byste mohli všecky šípy ohnivé nešlechetníka toho uhasiti. 049 EPH 006 017 Lebku také spasení vezměte, i meč Ducha, jenž jest slovo Boží, 049 EPH 006 018 Všelikou modlitbou a prosbou modléce se každého času v Duchu, a v tom bedliví jsouce se vší ustavičností a prošením za všecky svaté, 049 EPH 006 019 I za mne, aby mi dána byla řeč k otevření úst mých s smělou doufanlivostí, abych oznamoval tajemství evangelium, 049 EPH 006 020 Pro něž úřad konám v řetězu, abych v něm směle mluvil, jakž mně mluviti náleží. 049 EPH 006 021 Abyste pak věděli i vy, co se se mnou děje, a co činím, všecko vám to oznámí Tychikus, milý bratr a věrný služebník v Pánu, 049 EPH 006 022 Jehož jsem pro to samo k vám poslal, abyste věděli o našich věcech, a aby potěšil srdcí vašich. 049 EPH 006 023 Pokoj bratřím, a láska s věrou od Boha Otce a Pána Jezukrista. 049 EPH 006 024 Milost Boží se všechněmi milujícími Pána našeho Jezukrista k neporušitelnosti. Amen. # # BOOK 050 PHI Philippians Filipským 050 PHI 001 001 Pavel a Timoteus, služebníci Ježíše Krista, všechněm svatým v Kristu Ježíši, kteříž jsou v městě Filippis, s biskupy a s jahny: 050 PHI 001 002 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista. 050 PHI 001 003 Děkuji Bohu svému, když se koli na vás rozpomenu, 050 PHI 001 004 Vždycky při každé modlitbě své, s radostí za všecky za vás prosbu čině, 050 PHI 001 005 Z vašeho obcování evangelium, hned od prvního dne až posavad, 050 PHI 001 006 Jist jsa tím, že ten, kterýž začal v vás dílo dobré, dokoná až do dne Ježíše Krista, 050 PHI 001 007 Jakož jest mi spravedlivé tak smysliti o všech vás, proto že vás v srdci mám i v vězení svém, a v obraňování i v utvrzování evangelium, vás všecky účastníky milosti mně dané. 050 PHI 001 008 Svědek mi jest zajisté Bůh, kterak po všech po vás toužím v střevách Ježíše Krista. 050 PHI 001 009 A za to se modlím, aby láska vaše ještě více a více se rozhojňovala v známosti a ve všelikém smyslu, 050 PHI 001 010 K tomu, abyste zkušením rozeznati mohli užitečné věci od neužitečných, tak abyste byli upřímí a bez úrazu, až ke dni Kristovu, 050 PHI 001 011 Naplněni jsouce ovocem spravedlnosti, kteréž nesete skrze Jezukrista, k slávě a k chvále Boží. 050 PHI 001 012 Chciť pak, bratří, abyste věděli, že to, což mne obklíčilo, k většímu prospěchu evangelium přišlo, 050 PHI 001 013 Tak že vězení mé pro Krista rozhlášeno jest po všem rathouzu, i jinde všudy. 050 PHI 001 014 A mnozí z bratří v Pánu, spolehše na vězení mé, hojnější smělost mají bez strachu mluviti slovo. 050 PHI 001 015 A však někteří z závisti a navzdoru, někteří pak také z oblíbení Krista káží. 050 PHI 001 016 Ti pak, kteříž navzdoru Krista zvěstují, ne v čistotě, domnívají se, že mi k vězení mému ssoužení přidadí; 050 PHI 001 017 Kteří pak z lásky, ti vědí, že jsem k obraně evangelium postaven. 050 PHI 001 018 Ale což pak o to? Nýbrž jakýmkoli způsobem, buď v samé tvárnosti, buď v pravdě Kristus se zvěstuje, i z tohoť se raduji, a ještě radovati budu. 050 PHI 001 019 Nebo vím, že mi to přijde k spasení skrze vaši modlitbu, a pomoc Ducha Jezukristova, 050 PHI 001 020 Podlé pečlivého očekávání a naděje mé, že v ničem nebudu zahanben, ale ve vší doufanlivé smělosti, jakž prvé vždycky, tak i nyní veleben bude Kristus na těle mém, buď skrze život, buď skrze smrt. 050 PHI 001 021 Mně zajisté živu býti jest Kristus, a umříti zisk. 050 PHI 001 022 Jestli mi pak prospěšněji živu býti v těle pro práci, tedy nevím, co bych vyvolil. 050 PHI 001 023 K obémuť se k tomu nakloňuji, žádost maje umříti, a býti s Kristem, což by mnohem lépe bylo, 050 PHI 001 024 Ale pozůstati v těle potřebněji jest pro vás. 050 PHI 001 025 Načež spoléhaje, vím, že pobudu, a s vámi se všemi spolu pozůstanu k vašemu prospěchu, a k radosti víry, 050 PHI 001 026 Aby se vaše ze mne chlouba v Kristu Ježíši rozhojnila, skrze mou vám zase přítomnost. 050 PHI 001 027 Toliko, jakž sluší evangelium Kristovu, obcujte, abych, buď přijda a vás vida, buď vzdálen jsa, slyšel o vás, že stojíte v jednom duchu, jednomyslně pracujíce u víře evangelium, 050 PHI 001 028 A v ničemž se nestrachujíce protivníků, což jest jim jistým znamením zahynutí, vám pak spasení, a to od Boha. 050 PHI 001 029 Nebo vám jest to z milosti dáno pro Krista, abyste netoliko v něho věřili, ale také pro něj i trpěli, 050 PHI 001 030 Týž boj majíce, jakýž jste při mně viděli, i nyní o mně slyšíte. 050 PHI 002 001 Protož jestli jaké potěšení v Kristu, jestli které utěšení lásky, jestli která společnost Ducha, jsou-li která střeva a slitování, 050 PHI 002 002 Naplňte radost mou, abyste jednostejného smyslu byli, jednostejnou lásku majíce, jednodušní jsouce, jednostejně smýšlejíce, 050 PHI 002 003 Nic nečiníce skrze svár aneb marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější nežli sebe majíce. 050 PHI 002 004 Nehledejte jeden každý jen svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných. 050 PHI 002 005 To tedy, ciťte při sobě, co i při Kristu Ježíši. 050 PHI 002 006 Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu, 050 PHI 002 007 Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn. 050 PHI 002 008 A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kříže. 050 PHI 002 009 Protož i Bůh povýšil ho nade vše, a dal jemu jméno nad každé jméno, 050 PHI 002 010 Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, kteříž jsou na zemi, i těch, kteříž jsou pod zemí, 050 PHI 002 011 A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce. 050 PHI 002 012 A tak, moji milí, jakož jste vždycky poslušni byli, netoliko v přítomnosti mé, ale nyní mnohem více v nepřítomnosti mé, s bázní a s třesením spasení své konejte. 050 PHI 002 013 Bůh zajisté jest, kterýž působí v vás i chtění i skutečné činění, podlé dobře libé vůle své. 050 PHI 002 014 Všecko čiňte bez reptání, a bez pochybování, 050 PHI 002 015 Abyste byli bez úhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění u prostřed národu zlého a převráceného. Mezi kterýmižto svěťte jako světla na světě, 050 PHI 002 016 Slovo života zachovávajíce, ku poctivosti mé v den Kristův, že jsem ne nadarmo běžel, ani nadarmo pracoval. 050 PHI 002 017 A bychť pak i obětován byl pro obět a službu víře vaší, raduji se, a spolu raduji se se všechněmi vámi. 050 PHI 002 018 A též i vy radujte se, a spolu radujte se se mnou. 050 PHI 002 019 Mámť pak naději v Pánu Ježíši, že Timotea brzy pošli vám, abych i já pokojné mysli byl, zvěda, kterak vy se máte. 050 PHI 002 020 Nebo žádného tak jednomyslného nemám, kterýž by tak vlastně o vaše věci pečoval. 050 PHI 002 021 Všickni zajisté svých věcí hledají, a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše. 050 PHI 002 022 Ale jej zkušeného býti víte, že jako syn s otcem, se mnou přisluhoval v evangelium. 050 PHI 002 023 Tohoť hle, naději mám, že pošli, jakž jen uzřím, co se bude díti se mnou. 050 PHI 002 024 Mámť pak naději v Pánu, že i sám brzo přijdu k vám. 050 PHI 002 025 Ale zdálo se mi za potřebné Epafrodita, bratra a pomocníka a spolurytíře mého, vašeho pak apoštola i služebníka, v potřebě mé poslati k vám, 050 PHI 002 026 Poněvadž toužil po všech vás, a velmi těžek nad tím byl, že jste o něm slyšeli, že by byl nemocen. 050 PHI 002 027 A bylť jistě nemocen, i blízek smrti, ale Bůh se nad ním smiloval, a ne nad ním toliko, ale i nade mnou, abych zámutku na zámutek neměl. 050 PHI 002 028 Protož tím chtivěji poslal jsem ho, abyste, vidouce jej zase, radovali se, a já abych byl bez zámutku. 050 PHI 002 029 Přijmětež jej tedy v Pánu se vší radostí, a mějtež takové v poctivosti. 050 PHI 002 030 Neboť pro dílo Kristovo až k smrti se přiblížil, opováživ se života, aby doplnil to, v čemž jste vy měli nedostatek při posloužení mně. 050 PHI 003 001 Dále pak, bratří moji, radujte se v Pánu. Jednostejných vám věcí psáti mně se jistě nestýště, vám pak to bezpečné jest. 050 PHI 003 002 Vizte psy, vizte zlé dělníky, vizte roztržku. 050 PHI 003 003 Neboť myť jsme obřízka, kteříž duchem sloužíme Bohu, a chlubíme se v Kristu Ježíši, a nedoufáme v těle, 050 PHI 003 004 Ačkoli i já mohl bych doufati v těle. Zdá-liť se komu jinému, že by mohl doufati v těle, já více, 050 PHI 003 005 Obřezán jsa osmého dne, jsa z rodu Izraelského, pokolení Beniaminova, Žid z Židů, podlé zákona farizeus, 050 PHI 003 006 A z strany horlivosti protivník církve, z strany pak spravedlnosti zákonní jsa bez úhony. 050 PHI 003 007 Ale to, což mi bylo ziskem, položil jsem sobě pro Krista za škodu. 050 PHI 003 008 Nýbrž i všecky věci pokládám škodou býti pro vyvýšenost známosti Krista Ježíše Pána svého, pro nějž jsem to všecko ztratil, a mám to jako za lejna, abych Krista získal, 050 PHI 003 009 A v něm nalezen byl nemající své spravedlnosti, kteráž jest z zákona, ale tu, kteráž jest z víry Kristovy, tu spravedlnost, kteráž jest z Boha, a u víře záleží, 050 PHI 003 010 Abych poznal jej, a moc vzkříšení jeho, i společnost utrpení jeho, připodobňuje se k smrti jeho, 050 PHI 003 011 Zda bych tak přišel k vzkříšení z mrtvých. 050 PHI 003 012 Ne že bych již dosáhl, aneb již dokonalým byl, ale snažně běžím, zda bych i uchvátiti mohl, načež uchvácen jsem od Krista Ježíše. 050 PHI 003 013 Bratří, jáť nemám za to, že bych již dosáhl. 050 PHI 003 014 Ale to jedno činím, na ty věci, kteréž jsou za mnou, zapomínaje, k těm pak, kteréž jsou přede mnou, úsilně chvátaje, k cíli běžím, k odplatě svrchovaného povolání Božího v Kristu Ježíši. 050 PHI 003 015 Protož kteřížkoli jsme dokonalí, to smýšlejme. A pakli v čem jinak smyslíte, i toť vám Bůh zjeví. 050 PHI 003 016 Ale k čemuž jsme již přišli, v tom při jednostejném zůstávejme pravidle, a jednostejně smyslme. 050 PHI 003 017 Spolunásledovníci moji buďte, bratří, a šetřte těch, kteříž tak chodí, jakož máte příklad na nás. 050 PHI 003 018 Neboť mnozí chodí, o nichž jsem častokrát pravil vám, a nyní s pláčem pravím, že jsou nepřátelé kříže Kristova, 050 PHI 003 019 Jichžto konec jest zahynutí, jejichž Bůh jest břicho, a sláva v mrzkostech jejich, kteříž o zemské věci stojí. 050 PHI 003 020 Ale naše obcování jest v nebesích, odkudž i spasitele očekáváme Pána Jezukrista, 050 PHI 003 021 Kterýž promění tělo naše ponížené, aby bylo podobné k tělu slávy jeho, podlé mocnosti té, kterouž mocen jest i všecky věci podmaniti sobě. 050 PHI 004 001 A tak, bratří moji milí a přežádoucí, radost a koruno má, tak stůjte v Pánu, milí. 050 PHI 004 002 Evody prosím, i Syntychény prosím, aby jednostejně smyslily v Pánu. 050 PHI 004 003 Ano i tebe prosím, tovaryši můj vlastní, budiž jim pomocen, kteréžto v evangelium spolu se mnou pracovaly, i spolu s Klimentem a s jinými pomocníky mými, jejichž jména jsou v knize života. 050 PHI 004 004 Radujte se v Pánu vždycky; opět pravím, radujte se. 050 PHI 004 005 Mírnost vaše známa buď všechněm lidem. Pán blízko. 050 PHI 004 006 O nic nebuďte pečliví, ale ve všech věcech skrze modlitbu a poníženou žádost s díků činěním prosby vaše známy buďte Bohu. 050 PHI 004 007 A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. 050 PHI 004 008 Dále pak, bratří, kterékoli věci jsou pravé, kterékoli poctivé, kterékoli spravedlivé, kterékoli čisté, kterékoli milé, kterékoli dobropověstné, jestli která ctnost, a jestli která chvála, o těch věcech přemyšlujte. 050 PHI 004 009 Kterýmž jste se i naučili, je i přijali, a slyšeli i viděli na mně. Ty věci čiňte, a Bůh pokoje budeť s vámi. 050 PHI 004 010 Zradoval jsem se v Pánu velice, že již opět zase rozzelenala se péče vaše o mne. Načež však byli jste myslili, ale nedostalo se vám příhodného času. 050 PHI 004 011 Ne proto, že bych jakou nouzi měl, toto pravím; nebo já naučil jsem se dosti míti na tom, což mám. 050 PHI 004 012 Umímť i snížen býti, umím také i hojnost míti; všudy a ve všech věcech pocvičen jsem, i nasycen býti i lačněti, totiž hojnost míti i nouzi trpěti. 050 PHI 004 013 Všecko mohu v Kristu, kterýž mne posiluje. 050 PHI 004 014 A však dobře jste učinili, obcovavše mému ssoužení. 050 PHI 004 015 Víte pak i vy, Filipenští, že při počátku evangelium, když jsem šel z Macedonie, žádný zbor neudělil mi z strany dání a vzetí, než vy sami. 050 PHI 004 016 Ano i do Tessaloniky jednou i podruhé, čehož jsem potřeboval, poslali jste mi. 050 PHI 004 017 Ne proto že bych hledal darů, ale hledám užitku hojného k vašemu prospěchu. 050 PHI 004 018 Přijalť jsem pak všecko, a hojněť mám, naplněnť jsem, vzav od Epafrodita to, což posláno od vás, vůni sladkosti, obět vzácnou a libou Bohu. 050 PHI 004 019 Bůh pak můj naplníť všelikou potřebu vaši podlé bohatství svého slavně v Kristu Ježíši. 050 PHI 004 020 Bohu pak a Otci našemu sláva na věky věků. Amen. 050 PHI 004 021 Pozdravtež všech svatých v Kristu Ježíši. Pozdravujíť vás bratří, kteříž jsou se mnou. 050 PHI 004 022 Pozdravujíť vás všickni svatí, zvláště pak ti, kteříž jsou z domu císařova. 050 PHI 004 023 Milost Pána našeho Jezukrista se všechněmi vámi. Amen. # # BOOK 051 COL Colossians Koloským 051 COL 001 001 Pavel apoštol Ježíše Krista, skrze vůli Boží, a Timoteus, 051 COL 001 002 Těm, kteříž jsou v Kolossis, svatým a věrným bratřím v Kristu Ježíši: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. 051 COL 001 003 Díky činíme Bohu a Otci Pána našeho Jezukrista, vždycky za vás modléce se, 051 COL 001 004 Slyšavše o víře vaší v Kristu Ježíši, a o lásce ke všechněm svatým, 051 COL 001 005 Pro naději složenou vám v nebesích, o níž jste prvé slyšeli v slovu pravdy, to jest evangelium. 051 COL 001 006 Kteréž jest přišlo k vám, jako i na všecken svět, a ovoce nese, jako i u vás od toho dne, v kterémž jste slyšeli, a poznali milost Boží v pravdě, 051 COL 001 007 Jakož jste se i naučili od Epafry, milého spoluslužebníka našeho, kterýž jest věrný k vám služebník Kristův, 051 COL 001 008 Kterýž také oznámil nám lásku vaši v Duchu. 051 COL 001 009 Protož i my, od toho dne, jakž jsme to uslyšeli, nepřestáváme modliti se za vás a žádati, abyste naplněni byli známostí vůle jeho ve vší moudrosti a rozumnosti duchovní, 051 COL 001 010 Abyste chodili hodně Pánu ke vší jeho líbeznosti, v každém skutku dobrém, ovoce vydávajíce a rostouce v známosti Boží, 051 COL 001 011 Všelikou mocí zmocněni jsouce, podlé síly slávy jeho, ke vší trpělivosti a dobrotivosti s radostí, 051 COL 001 012 Díky činíce Otci, kterýž hodné nás učinil účastnosti losu svatých v světle, 051 COL 001 013 Kterýž vytrhl nás z moci temnosti, a přenesl do království milého Syna svého, 051 COL 001 014 V němž máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů, 051 COL 001 015 Kterýž jest obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření. 051 COL 001 016 Nebo skrze něho stvořeny jsou všecky věci, kteréž jsou na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, buďto trůnové neb panstva, buďto knížatstva neb mocnosti; všecko skrze něho a pro něho stvořeno jest. 051 COL 001 017 A on jest přede vším, a všecko jím stojí. 051 COL 001 018 A onť jest hlava těla církve, kterýž jest počátek a prvorozený z mrtvých, aby tak on ve všem prvotnost držel, 051 COL 001 019 Poněvadž se zalíbilo Otci, aby v něm všecka plnost přebývala, 051 COL 001 020 A skrze něho aby smířil s sebou všecko, v pokoj uvodě skrze krev kříže jeho, skrze něj, pravím, buďto ty věci, kteréž jsou na zemi, buď ty, kteréž jsou na nebi. 051 COL 001 021 Ano i vás, někdy odcizené a nepřátely v mysli, skrze skutky zlé, nyní již smířil, 051 COL 001 022 Tělem svým skrze smrt, aby vás postavil svaté, a nepoškvrněné, a bez úhony před oblíčejem svým, 051 COL 001 023 Však jestliže zůstáváte u víře založení a pevní, a neuchylujete se od naděje evangelium, kteréž jste slyšeli, jenž jest kázáno všemu stvoření, kteréž jest pod nebem, jehož já Pavel učiněn jsem služebník. 051 COL 001 024 Kterýž nyní raduji se z utrpení svých pro vás, a doplňuji ostatky ssoužení Kristových na těle svém za jeho tělo, jenž jest církev, 051 COL 001 025 Jejíž učiněn jsem já služebník, tak jakž mi to svěřil Bůh na to, abych vám sloužil, a tak naplnil slovo Boží, 051 COL 001 026 To tajemství skryté od věků a národů, nyní pak zjevené svatým jeho. 051 COL 001 027 Jimžto Bůh ráčil známo učiniti, kteraké by bylo bohatství slavného tajemství tohoto mezi pohany, jenž jest Kristus v vás, ta naděje slávy, 051 COL 001 028 Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka, a učíce všelikého člověka ve vší moudrosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. 051 COL 001 029 O čež i pracuji, bojuje podlé té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně mocně. 051 COL 002 001 Chciť zajisté, abyste věděli, jakou nesnáz mám o vás, a o ty, kteříž jsou v Laodicii, a kteřížkoli neviděli tváři mé podlé těla, 051 COL 002 002 Aby potěšena byla srdce jejich, spojená v lásce, a to ke všemu bohatství přejistého smyslu, ku poznání tajemství Boha i Otce i Krista, 051 COL 002 003 V němž jsou skryti všickni pokladové moudrosti a známosti. 051 COL 002 004 A totoť pravím, aby vás žádný, falešně dovodě, neoklamal podobnou k pravdě řečí. 051 COL 002 005 Nebo ačkoli vzdálen jsem tělem, však duchem s vámi jsem, raduje se, a vida řád váš, a utvrzení té víry vaší v Krista. 051 COL 002 006 Protož jakž jste přijali Krista Ježíše Pána, tak v něm choďte, 051 COL 002 007 Vkořenění a vzdělaní na něm, a utvrzení u víře, jakž jste naučeni, rozhojňujíce se v ní s díků činěním. 051 COL 002 008 Hleďtež, aťby vás někdo neobloupil moudrostí světa, a marným zklamáním, uče podlé ustanovení lidských, podlé živlů světa, a ne podlé Krista. 051 COL 002 009 Nebo v něm přebývá všecka plnost Božství tělesně. 051 COL 002 010 A v něm jste doplněni, kterýž jest hlava všeho knížatstva i mocnosti, 051 COL 002 011 V němž i obřezáni jste obřezáním ne rukou učiněným, svlékše tělo hříchů skrze obřezání Kristovo, 051 COL 002 012 Pohřbeni jsouce s ním skrze křest, skrze nějž i spolu s ním z mrtvých vstali jste skrze víru, kteráž jest mocné dílo Boží, kterýž vzkřísil jej z mrtvých. 051 COL 002 013 Ano i vás, mrtvé v hříších a v neobřízce těla vašeho, spolu s ním obživil, odpustiv vám všecky hříchy, 051 COL 002 014 A smazav proti nám ten zápis záležející v ustanoveních, kterýž byl odporný nám. I vyzdvihl jej z prostředku, přibiv jej k kříži; 051 COL 002 015 A obloupiv knížatstva i moci, vedl je na odivu zjevně, triumf slaviv nad nimi skrze něj. 051 COL 002 016 Protož žádný vás nesuď pro pokrm, aneb pro nápoj, aneb z strany svátku, neb novuměsíce, aneb sobot. 051 COL 002 017 Kteréžto jsou stín věcí budoucích, ale pravda tělo jest Kristovo. 051 COL 002 018 Nižádný vás nepředchvacuj svémyslně pokorou a náboženstvím andělským, v to, čehož neviděl, se vydávaje, a marně se nadýmaje smyslem těla svého, 051 COL 002 019 A nedrže se hlavy, od níž všecko tělo po kloubích a svazích vzdělané a spojené roste Božím zrůstem. 051 COL 002 020 Jestliže tedy zemřeli jste s Kristem živlům světa, proč, jako byste živi byli světu, těmi ceremoniemi dáte se obtěžovati, 051 COL 002 021 ( Když se říká: Nedotýkej se, ani okoušej, aniž se s tím obírej? 051 COL 002 022 Kteréžto všecky věci samým užíváním jich kazí se, ) podlé přikázaní a učení lidských. 051 COL 002 023 Kteréžto věci mají sic tvárnost moudrosti, v způsobu té nábožnosti, a v pokoře pošmourné, i v neodpuštění tělu, a však nejsou v žádné platnosti, toliko k nasycení těla. 051 COL 003 001 Protož povstali-li jste s Kristem, vrchních věcí hledejte, kdež Kristus na pravici Boží sedí. 051 COL 003 002 O svrchní věci pečujte, ne o zemské. 051 COL 003 003 Nebo zemřeli jste, a život váš skryt jest s Kristem v Bohu. 051 COL 003 004 Když se pak ukáže Kristus, život náš, tehdy i vy ukážete se s ním v slávě. 051 COL 003 005 Protož mrtvěte oudy své zemské, smilstvo, nečistotu, chlipnost, žádost zlou, i lakomství, jenž jest modlám sloužení. 051 COL 003 006 Pro kteréž věci přichází hněv Boží na syny zpurné. 051 COL 003 007 V kterýchž i vy někdy chodili jste, když jste živi byli v nich. 051 COL 003 008 Ale nyní složtež i vy všecko to, hněv, prchlivost, zlobivost, zlořečení, i mrzkomluvnost z úst svých. 051 COL 003 009 Nelžete jedni na druhé, když jste svlékli s sebe starého člověka s skutky jeho, 051 COL 003 010 A oblékli toho nového, obnovujícího se k známosti, podlé obrazu toho, kterýž jej stvořil, 051 COL 003 011 Kdežto není Řek a Žid, obřízka a neobřízka, cizozemec a Scýta, služebník a svobodný, ale všecko a ve všech Kristus. 051 COL 003 012 Protož oblectež se jako vyvolení Boží, svatí, a milí, v střeva milosrdenství, v dobrotivost, nízké o sobě smýšlení, krotkost, trpělivost, 051 COL 003 013 Snášejíce jeden druhého, a odpouštějíce sobě vespolek, měl-li by kdo proti komu žalobu. Jako i Kristus odpustil vám, tak i vy. 051 COL 003 014 Nadto pak nade všecko v lásku, kteráž jest svazek dokonalosti. 051 COL 003 015 A pokoj Boží vítěziž v srdcích vašich, k němuž i povoláni jste v jedno tělo; a buďtež vděčni. 051 COL 003 016 Slovo Kristovo přebývejž v vás bohatě se vší moudrostí, učíce a napomínajíce sebe vespolek žalmy, a zpěvy, a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci svém Pánu. 051 COL 003 017 A všecko, cožkoli činíte v slovu neb v skutku, všecko čiňte ve jménu Pána Ježíše, díky činíce Bohu a Otci skrze něho. 051 COL 003 018 Ženy poddány buďte mužům svým tak, jakž sluší, v Pánu. 051 COL 003 019 Muži milujte ženy své, a nemějte se přísně k nim. 051 COL 003 020 Dítky poslouchejte rodičů ve všem; nebo to jest dobře libé Pánu. 051 COL 003 021 Otcové nepopouzejte k hněvivosti dítek svých, aby sobě nezoufaly. 051 COL 003 022 Služebníci poslušni buďte ve všem pánů tělesných, ne na oko sloužíce, jako ti, jenž se usilují lidem líbiti, ale v sprostnosti srdce, bojíce se Boha. 051 COL 003 023 A všecko, což byste koli činili, z té duše čiňte, jako Pánu, a ne lidem, 051 COL 003 024 Vědouce, že ode Pána vzíti máte odplatu dědictví; nebo Pánu Kristu sloužíte. 051 COL 003 025 Kdož by pak nepravost páchal, odměnu své nepravosti vezme. A neníť přijímání osob u Boha. 051 COL 004 001 Páni spravedlivě a slušně s služebníky nakládejte, vědouce, že i vy Pána máte v nebesích. 051 COL 004 002 Na modlitbě buďte ustaviční, bdíce v tom s díků činěním, 051 COL 004 003 Modléce se spolu i za nás, aby Bůh otevřel nám dvéře slova, k mluvení o tajemství Kristovu, pro něž i v vězení jsem, 051 COL 004 004 Abych je zjevoval, tak jakž mi náleží mluviti. 051 COL 004 005 Choďtež v moudrosti před těmi, kteříž jsou vně, čas kupujíce. 051 COL 004 006 Řeč vaše vždycky budiž příjemná, ozdobená solí, tak abyste věděli, kterak byste měli jednomu každému odpovědíti. 051 COL 004 007 O věcech mých o všech oznámí vám Tychikus, bratr milý, a věrný slouha, a spoluslužebník v Pánu. 051 COL 004 008 Kteréhož jsem poslal k vám pro to samo, aby zvěděl, co se děje u vás, a potěšil srdcí vašich, 051 COL 004 009 S Onezimem, věrným a milým bratrem, kterýž jest tam od vás. Tiť vám všecko oznámí, co se děje u nás. 051 COL 004 010 Pozdravuje vás Aristarchus, spoluvězeň můj, a Marek, sestřenec Barnabášův, (o kterémž jsem vám poručil; přišel-li by k vám, přijmětež jej; ) 051 COL 004 011 A Jezus, kterýž slove Justus, kteříž jsou Židé. Ti toliko jsou pomocníci moji v království Božím, kteříž byli mé potěšení. 051 COL 004 012 Pozdravuje vás Epafras, kterýž od vás jest, slouha Kristův, kterýž vždycky úsilně pracuje na modlitbách za vás, abyste stáli dokonalí a plní ve vší vůli Boží. 051 COL 004 013 Nebo svědectví jemu vydávám, žeť vás velmi horlivě miluje, a též i ty, kteříž jsou v Laodicii, i kteříž jsou v Hierapoli. 051 COL 004 014 Pozdravuje vás Lukáš lékař milý a Démas. 051 COL 004 015 Pozdravte bratří Laodicenských, i Nymfy, i té církve, kteráž jest v domě jeho. 051 COL 004 016 A když bude přečten u vás tento list, spravtež to, ať jest i v Laodicenském zboru čten; a ten, kterýž jest psán z Laodicie, i vy také přečtěte. 051 COL 004 017 A rcete Archippovi: Viz, abys služebnost, kterouž jsi přijal od Pána, vyplnil. 051 COL 004 018 Pozdravení mou rukou Pavlovou. Pamatujtež na mé vězení. Milost Boží s vámi. Amen. # # BOOK 052 1TH 1 Thessalonians 1 Tesalonickým 052 1TH 001 001 Pavel a Silván a Timoteus církvi Tessalonicenských v Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista. 052 1TH 001 002 Díky činíme Bohu vždycky ze všech vás, zmínku činíce o vás na modlitbách svých. 052 1TH 001 003 Bez přestání pamatujíce na skutek víry vaší a na práci lásky, a na trpělivost naděje Pána našeho Jezukrista, před Bohem a Otcem naším, 052 1TH 001 004 Vědouce, bratří Bohu milí, o vyvolení vašem. 052 1TH 001 005 Nebo evangelium naše k vám nezáleželo toliko v slovu, ale i v moci, i v Duchu svatém, a v jistotě mnohé, jakož víte, jací jsme byli mezi vámi pro vás. 052 1TH 001 006 A vy následovníci naši i Páně učiněni jste, přijavše slovo ve mnohé úzkosti, s radostí Ducha svatého, 052 1TH 001 007 Tak že jste učiněni příklad všem věřícím v Macedonii a v Achaii. 052 1TH 001 008 Nebo od vás rozhlásilo se slovo Páně netoliko v Macedonii a v Achaii, ale i na všelikém místě víra vaše, kteráž jest v Boha, roznesla se, tak že nepotřebí nám o tom nic mluviti. 052 1TH 001 009 Oniť zajisté sami o nás vypravují, jaký byl příchod náš k vám, a kterak jste se obrátili k Bohu od modl, abyste sloužili Bohu živému a pravému, 052 1TH 001 010 A očekávali Syna jeho s nebe, kteréhož vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše, kterýž vysvobodil nás od hněvu budoucího. 052 1TH 002 001 Nebo vy sami víte, bratří, že příchod náš k vám nebyl daremný. 052 1TH 002 002 Ale i prvé trpěvše, i pohanění snáševše, (jakož víte, ) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu svém mluviti vám směle evangelium Boží s mnohými odpory. 052 1TH 002 003 Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti. 052 1TH 002 004 Ale jakož Bůh nás oblíbil, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž libuje srdce naše. 052 1TH 002 005 Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek. 052 1TH 002 006 Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé. 052 1TH 002 007 Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své. 052 1TH 002 008 Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše své, proto že jste nám byli milí. 052 1TH 002 009 Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží. 052 1TH 002 010 Vy jste svědkové i Bůh, žeť jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili, 052 1TH 002 011 Jakož víte, že jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme a potěšovali, 052 1TH 002 012 I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu. 052 1TH 002 013 Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale (jakož v pravdě jest, ) jako slovo Boží, kterýž i dílo své působí v vás věřících. 052 1TH 002 014 Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu v Kristu Ježíši; nebo jste takovéž věci i vy trpěli od svého pokolení, jako i oni od Židů. 052 1TH 002 015 Kteříž i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všechněm lidem jsou odporní, 052 1TH 002 016 Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv konečný. 052 1TH 002 017 My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli, tělem ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí. 052 1TH 002 018 Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel, ) jednou i podruhé, ale překazil nám satan. 052 1TH 002 019 Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před oblíčejem Pána našeho Jezukrista v příchodu jeho? 052 1TH 002 020 Vy jistě jste sláva naše i radost. 052 1TH 003 001 Protož nemohše se déle zdržeti, za nejlepší se nám vidělo, abychom v Atenách pozůstali my sami. 052 1TH 003 002 A poslali jsme Timotea, bratra svého, a služebníka Božího, a pomocníka svého v evangelium Kristovu, aby potvrdil vás, a napomenul k tomu, což náleží k víře vaší, 052 1TH 003 003 Aby se žádný nepohnul v takových těchto ssouženích. Nebo i sami víte, že jsme k tomu postaveni. 052 1TH 003 004 Ještě zajisté, když jsme u vás byli, předpovídali jsme vám, že budeme ssouženi. Jakož se i stalo, jakž víte. 052 1TH 003 005 Protož i já, nemoha se déle zdržeti, poslal jsem, abych zvěděl o víře vaší, aťby snad nějak nepokoušel vás ten pokušitel, i byla by daremná práce naše. 052 1TH 003 006 Nyní pak když k nám přišel Timoteus od vás, a zvěstoval nám novinu veselou o víře a lásce vaší, a že nás připomínáte dobře, žádajíce vždycky nás viděti, jako i my vás, 052 1TH 003 007 Protož potěšeni jsme, bratří, z vás ve všelikém ssoužení a nesnadnosti své skrze víru vaši. 052 1TH 003 008 Nebo aj, živi jsme, jestliže vy stojíte v Pánu. 052 1TH 003 009 A jakým děkováním z vás můžeme se odměniti Bohu za všecku tu radost, kterouž radujeme se pro vás před Bohem svým, 052 1TH 003 010 Dnem i noci přehorlivě modléce se, abychom uzřeli tvář vaši, a doplnili to, čehož by se nedostávalo víře vaší? 052 1TH 003 011 Sám pak Bůh a Otec náš, a Pán náš Ježíš Kristus spraviž cestu naši k vám. 052 1TH 003 012 Vás pak ten Pán račiž rozmnožiti a rozhojniti v lásce k sobě vespolek, i ke všechněm, jako i nás k vám, 052 1TH 003 013 Aby tak utvrzena byla srdce vaše nepoškvrněná v svatosti, před Bohem a Otcem naším, ku příští Pána našeho Jezukrista, se všechněmi svatými jeho. 052 1TH 004 001 Dále pak, bratří, prosíme vás, a napomínáme v Pánu Ježíši, jakož jste přijali od nás, kterak byste měli choditi, a líbiti se Bohu, v tom abyste se rozhojnili více. 052 1TH 004 002 Víte zajisté, jaká přikázaní vydali jsme vám skrze Pána Ježíše. 052 1TH 004 003 Tať jest zajisté vůle Boží, totiž posvěcení vaše, abyste se zdržovali od smilstva, 052 1TH 004 004 A aby uměl jeden každý z vás svým osudím vládnouti v svatosti a v poctivosti, 052 1TH 004 005 Ne v líbosti žádostí jako i pohané, kteříž Boha neznají; 052 1TH 004 006 A aby neutiskal ani oklamával v jednání bratra svého, proto že mstitel jest Pán všeho toho, jakož i předpověděli jsme vám, a osvědčili. 052 1TH 004 007 Nebo nepovolal nás Bůh k nečistotě, ale ku posvěcení. 052 1TH 004 008 A protož kdo tím pohrdá, ne člověkem pohrdá, ale Bohem, kterýž i nám dal Ducha svého svatého. 052 1TH 004 009 O lásce pak bratrské není potřebí psáti vám; nebo jste vy od Boha naučeni, abyste milovali jedni druhé. 052 1TH 004 010 A jistě činíte to všechněm bratřím ve vší Macedonii. Napomínámeť pak vás, bratří, abyste se v tom více rozhojnili, 052 1TH 004 011 A snažili se pokojni býti, a hleděti toho, což komu náleží, a pracovati rukama svýma vlastníma, jakož jsme přikázali vám, 052 1TH 004 012 Abyste poctivě chodili před těmi, kteříž jsou vně, a v ničemž abyste neměli nedostatku. 052 1TH 004 013 Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, o těch, kteříž zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteříž naděje nemají. 052 1TH 004 014 Nebo jakož věříme, že Ježíš umřel, a z mrtvých vstal, takť Bůh i ty, kteříž by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním. 052 1TH 004 015 Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli. 052 1TH 004 016 Nebo sám ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé. 052 1TH 004 017 Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme. 052 1TH 004 018 A protož potěšujte jedni druhých těmito slovy. 052 1TH 005 001 O časích pak a chvilech, bratří, nepotřebujete, aby vám psáno bylo. 052 1TH 005 002 Nebo vy sami výborně víte, že ten den Páně jako zloděj v noci, tak přijde. 052 1TH 005 003 Nebo když dějí: Pokoj a bezpečnost, tedy rychle přijde na ně zahynutí, jako bolest ženě těhotné, a neujdouť. 052 1TH 005 004 Ale vy, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den jako zloděj zachvátil. 052 1TH 005 005 Všickni vy synové světla jste, a synové dne. Nejsmeť noci, ani tmy. 052 1TH 005 006 Nespěmež tedy, jako jiní, ale bděme, a střízliví buďme. 052 1TH 005 007 Nebo kteříž spí, v noci spí, a kteříž se opíjejí, v noci opilí jsou. 052 1TH 005 008 Ale my, synové dne jsouce, střízliví buďme, oblečeni jsouce v pancíř víry a lásky, a v lebku naděje spasení. 052 1TH 005 009 Nebo nepostavil nás Bůh k hněvu, ale k nabytí spasení, skrze Pána našeho Jezukrista, 052 1TH 005 010 Kterýž umřel za nás, abychom, buď že bdíme, buď že spíme, spolu s ním živi byli. 052 1TH 005 011 Protož napomínejte se vespolek, a vzdělávejte jeden druhého, jakož i činíte. 052 1TH 005 012 Prosímeť pak vás, bratří, znejtež ty, kteříž pracují mezi vámi, a předloženi jsou vám v Pánu, a napomínají vás, 052 1TH 005 013 A velice je milujte pro práci jejich. A mějte se k sobě vespolek pokojně. 052 1TH 005 014 Prosímeť pak vás, bratří, napomínejte z řádu vystupujících, potěšujte choulostivých, snášejte mdlé, trpělivě se mějte ke všechněm. 052 1TH 005 015 Vizte, aby někdo zlého za zlé neodplacoval, ale vždycky účinnosti dokazujte, i k sobě vespolek i ke všechněm. 052 1TH 005 016 Vždycky se radujte, 052 1TH 005 017 Bez přestání se modlte, 052 1TH 005 018 Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle Boží v Kristu Ježíši při vás. 052 1TH 005 019 Ducha neuhašujte, 052 1TH 005 020 Proroctvím nepohrdejte, 052 1TH 005 021 Všeho zkuste; což dobrého jest, toho se držte. 052 1TH 005 022 Od všeliké zlé tvárnosti se varujte. 052 1TH 005 023 Sám pak Bůh pokoje posvětiž vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána našeho Jezukrista zachováno budiž. 052 1TH 005 024 Věrnýť jest ten, kterýž povolal vás, kterýž také i učiní to. 052 1TH 005 025 Bratří, modlte se za nás. 052 1TH 005 026 Pozdravte všech bratří s políbením svatým. 052 1TH 005 027 Zavazujiť vás skrze Pána, aby čten byl list tento všechněm bratřím svatým. 052 1TH 005 028 Milost Pána našeho Jezukrista s vámi. Amen. # # BOOK 053 2TH 2 Thessalonians 2 Tesalonickým 053 2TH 001 001 Pavel a Silván a Timoteus církvi Tessalonicenské v Bohu Otci našem a Pánu Ježíši Kristu: 053 2TH 001 002 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista. 053 2TH 001 003 Povinniť jsme díky činiti Bohu vždycky z vás, bratří, tak jakž hodné jest, proto že velmi roste víra vaše, a rozmáhá se láska jednoho každého z vás, všechněch k sobě vespolek, 053 2TH 001 004 Tak že my se vámi v zbořích Božích chlubíme, vaší trpělivostí a věrou ve všech protivenstvích vašich a ssouženích, kteráž snášíte. 053 2TH 001 005 A tať jsou zjevný důvod spravedlivého soudu Božího, abyste tak za hodné jmíni byli království Božího, pro něž i trpíte, 053 2TH 001 006 Poněvadž spravedlivé jest u Boha, aby zase odplaceno bylo těm, kteříž vás ssužují, ssoužením, 053 2TH 001 007 Vám pak, kteříž úzkost trpíte, odpočinutím s námi, při zjevení Pána Ježíše s nebe s anděly moci jeho, 053 2TH 001 008 V plameni ohně, kterýž pomstu uvede na ty, ješto neznají Boha, a neposlouchají evangelium Pána našeho Jezukrista. 053 2TH 001 009 Kteříž pomstu ponesou, věčné zahynutí, od tváři Páně a od slávy moci jeho, 053 2TH 001 010 Když přijde, aby oslaven byl v svatých, a předivný ukázal se ve všech věřících, (nebo uvěřeno jest svědectví našemu u vás, ) v onen den. 053 2TH 001 011 Pročež i modlíme se vždycky za vás, aby vás hodné učiniti ráčil povolání toho Bůh náš, a vyplnil všecku dobře libou vůli dobrotivosti, i skutek víry mocně, 053 2TH 001 012 Aby oslaveno bylo jméno Pána našeho Jezukrista v vás, a vy v něm, podlé milosti Boha našeho, a Pána Jezukrista. 053 2TH 002 001 Prosímeť pak vás, bratří, skrze příští Pána našeho Jezukrista, a naše shromáždění v něj, 053 2TH 002 002 Abyste se nedali rychle vyrážeti z mysli, ani kormoutiti, buď skrze ducha, buď skrze řeč, neb skrze list, jako od nás poslaný, jako by nastával den Kristův. 053 2TH 002 003 Nesvodiž vás žádný nižádným obyčejem. Neboť nenastane, leč až prvé přijde odstoupení, a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení, 053 2TH 002 004 Protivící a povyšující se nade všecko, což slove Bůh, aneb čemuž se děje Božská čest, tak že se v chrámě Božím jako Bůh posadí, počínaje sobě, jako by byl Bůh. 053 2TH 002 005 Nepomníte-liž, že ještě byv u vás, o tom jsem vám pravil? 053 2TH 002 006 A nyní co mešká, víte, totiž aby on zjeven byl časem svým. 053 2TH 002 007 Nebo již tajemství nepravosti působí, toliko až by ten, kterýž jej zdržuje nyní, z prostředku byl vyvržen. 053 2TH 002 008 A tehdážť zjeven bude ten bezbožník, kteréhož Pán zabije duchem úst svých, a zkazí zjevením jasné přítomnosti své, 053 2TH 002 009 Toho nešlechetníka, jehož příští jest podlé mocného díla satanova, se vší mocí a divy i zázraky lživými, 053 2TH 002 010 A se všelikým podvodem nepravosti, v těch, kteříž hynou, proto že lásky pravdy nepřijali, aby spaseni byli. 053 2TH 002 011 A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů aby věřili lži, 053 2TH 002 012 A aby odsouzeni byli všickni, kteříž neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost. 053 2TH 002 013 Myť pak jsme povinni děkovati Bohu vždycky z vás, bratří Pánu milí, že vyvolil vás Bůh od počátku k spasení, v posvěcení Ducha, a u víře pravdy, 053 2TH 002 014 K čemuž povolal vás skrze evangelium naše, k dojití slávy Pána našeho Jezukrista. 053 2TH 002 015 A protož, bratří, stůjtež, a držtež se učení vydaného, jemuž jste se naučili, buď skrze řeč, buď skrze list náš. 053 2TH 002 016 Ten pak náš Pán Ježíš Kristus, a Bůh i Otec náš, kterýž zamiloval nás, a dal potěšení věčné, a naději dobrou z milosti, 053 2TH 002 017 Potěšujž srdcí vašich, a utvrdiž vás v každém slovu i skutku dobrém. 053 2TH 003 001 Dále pak, bratří, modlte se za nás, aby slovo Páně rozmáhalo se a slaveno bylo, jako i u vás, 053 2TH 003 002 A abychom vysvobozeni byli od nezbedných a zlých lidí. Neboť ne všech jest víra. 053 2TH 003 003 Ale věrnýť jest Pán, kterýž utvrdí vás, a ostříhati bude od zlého. 053 2TH 003 004 Doufámeť pak v Pánu o vás, že to, což vám předkládáme, činíte i činiti budete. 053 2TH 003 005 Pán pak spravujž srdce vaše k lásce Boží, a k trpělivému očekávání Krista. 053 2TH 003 006 Přikazujemeť pak vám, bratří, ve jménu Pána našeho Jezukrista, abyste se oddělovali od každého bratra, kterýž by se choval neřádně, a ne podlé naučení vydaného, kteréž přijal od nás. 053 2TH 003 007 Nebo sami víte, kterak jest potřebí následovati nás, poněvadž jsme se nechovali mezi vámi neslušně. 053 2TH 003 008 Aniž jsme darmo chleba jedli u koho, ale s prací a s těžkostí, ve dne i v noci dělajíce, abychom žádnému z vás nebyli k obtížení. 053 2TH 003 009 Ne jako bychom neměli k tomu práva, ale abychom se vám za příklad vydali, abyste nás následovali. 053 2TH 003 010 Nebo i když jsme byli u vás, to jsme vám předkládali: Kdo nechce dělati, aby také nejedl. 053 2TH 003 011 Slyšímeť zajisté, že někteří mezi vámi chodí nezpůsobně, nic nedělajíce, ale v neužitečné věci se vydávajíce. 053 2TH 003 012 Protož takovým přikazujeme, a napomínáme jich skrze Pána našeho Jezukrista, aby pokojně pracujíce, svůj chléb jedli. 053 2TH 003 013 Vy pak, bratří, neoblevujte dobře činíce. 053 2TH 003 014 Pakli kdo neuposlechne skrze psání řeči naší, toho znamenejte, a nemějte s ním nic činiti, aťby se zastyděl. 053 2TH 003 015 A však nemějte ho za nepřítele, ale napomínejte jako bratra. 053 2TH 003 016 Sám pak ten Pán pokoje dejž vám vždycky pokoj všelijakým způsobem. Pán budiž se všemi vámi. 053 2TH 003 017 Pozdravení mou rukou Pavlovou, což jest za znamení v každém listu. Takť obyčejně píši. 053 2TH 003 018 Milost Pána našeho Jezukrista se všechněmi vámi. Amen. # # BOOK 054 1TI 1 Timothy 1 Timoteovi 054 1TI 001 001 Pavel, apoštol Ježíše Krista, podlé zřízení Boha spasitele našeho, a Pána Jezukrista, naděje naší, 054 1TI 001 002 Timoteovi, vlastnímu synu u víře: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce našeho, a od Krista Ježíše Pána našeho. 054 1TI 001 003 Jakož jsem prosil tebe, abys pozůstal v Efezu, když jsem šel do Macedonie, viziž, abys přikázal některým jiného učení neučiti, 054 1TI 001 004 Ani oblibovati básní a vypravování rodů, čemuž konce není, odkudž jen hádky pocházejí, více nežli vzdělání Boží, kteréž jest u víře. 054 1TI 001 005 Ješto konec přikázaní jest láska z srdce čistého, a z svědomí dobrého a z víry neošemetné. 054 1TI 001 006 Od čehož někteří jako od cíle pobloudivše, uchýlili se k marnomluvnosti, 054 1TI 001 007 Chtěvše býti učitelé zákona, a nerozuměvše, ani co mluví, ani čeho zastávají. 054 1TI 001 008 Víme pak, že dobrý jest zákon, když by ho kdo náležitě užíval, 054 1TI 001 009 Toto znaje, že spravedlivému není uložen zákon, ale nepravým a nepoddaným, bezbožným a hříšníkům, nešlechetným a nečistým, mordéřům otců a matek, vražedlníkům, 054 1TI 001 010 Smilníkům, samcoložníkům, těm, kteříž lidi kradou, lhářům, křivým přísežníkům, a jestli co jiného, ješto by bylo na odpor zdravému učení, 054 1TI 001 011 Podlé slavného evangelium blahoslaveného Boha, kteréž mně jest svěřeno. 054 1TI 001 012 Protož děkuji tomu, kterýž mne zmocnil, Kristu Ježíši Pánu našemu, že mne za věrného soudil, aby mne v službě té postavil, 054 1TI 001 013 Ješto jsem prvé byl ruhač, a protivník, a ukrutník. Ale milosrdenství jsem došel; nebo jsem to z neznámosti činil v nevěře. 054 1TI 001 014 Rozhojnila se pak náramně milost Pána našeho, s věrou a s milováním v Kristu Ježíši. 054 1TI 001 015 Věrnáť jest tato řeč a všelijak oblíbení hodná, že Kristus Ježíš přišel na svět, aby hříšné spasil, z nichž já první jsem. 054 1TI 001 016 Ale proto milosrdenství jsem došel, aby na mně prvním dokázal Ježíš Kristus všeliké dobrotivosti, ku příkladu těm, kteříž mají uvěřiti v něho k životu věčnému. 054 1TI 001 017 Protož králi věků nesmrtelnému, neviditelnému, samému moudrému Bohu budiž čest i sláva na věky věků. Amen. 054 1TI 001 018 Totoť přikázaní poroučím tobě, synu Timotee, abys podlé předešlých o tobě proroctví bojoval v tom dobrý boj, 054 1TI 001 019 Maje víru a dobré svědomí, kteréž někteří potrativše, zhynuli u víře. 054 1TI 001 020 Z nichž jest Hymeneus a Alexander, kteréž jsem vydal satanu, aby strestáni jsouce, učili se nerouhati. 054 1TI 002 001 Napomínámť pak, aby přede vším činěny bývaly pokorné modlitby, prosby, žádosti a díků činění za všecky lidi, 054 1TI 002 002 Za krále i za všecky v moci postavené, abychom pohodlný a pokojný život vedli ve vší pobožnosti a šlechetnosti. 054 1TI 002 003 Nebo toť jest dobré a vzácné před spasitelem naším Bohem, 054 1TI 002 004 Kterýž chce, aby všickni lidé spaseni byli, a k známosti pravdy přišli. 054 1TI 002 005 Jedenť jest zajisté Bůh, jeden také i prostředník Boží a lidský, člověk Kristus Ježíš, 054 1TI 002 006 Kterýž dal sebe samého mzdu na vykoupení za všecky, na osvědčení časem svým. 054 1TI 002 007 K čemuž postaven jsem já za kazatele a apoštola, (pravduť pravím v Kristu a neklamámť, ) za učitele pohanů u víře a pravdě. 054 1TI 002 008 Protož chtěl bych, aby se modlili muži na všelikém místě, pozdvihujíce čistých rukou, bez hněvu a bez roztržitosti. 054 1TI 002 009 Takž také i ženy aby se oděvem slušným s stydlivostí a s středmostí ozdobovaly, ne křtaltováním sobě vlasů, neb zlatem, aneb perlami, aneb drahým rouchem, 054 1TI 002 010 Ale (tak, jakž sluší ženám, kteréž dokazují při sobě pobožnosti, ) dobrými skutky. 054 1TI 002 011 Žena ať se učí mlčeci, ve všeliké poddanosti. 054 1TI 002 012 Nebo ženě nedopouštím učiti, ani vládnouti nad mužem, ale aby byla v mlčení. 054 1TI 002 013 Adam zajisté prvé jest stvořen, potom Eva. 054 1TI 002 014 A Adam nebyl sveden, ale žena svedena jsuci, příčinou přestoupení byla. 054 1TI 002 015 Ale však spasena bude v plození dětí, jestliže by zůstala u víře, a v lásce, a v posvěcení, s středmostí. 054 1TI 003 001 Věrnáť jest řeč, žádá-li kdo biskupství, žeť výborné práce žádá. 054 1TI 003 002 Ale musíť biskup býti bez úhony, jedné manželky muž, bedlivý, středmý, vážný, k hostem přívětivý, způsobný k učení, 054 1TI 003 003 Ne piján vína, ne bitec, ani mrzkého zisku žádostivý, ale mírný, ne svárlivý, ne lakomec, 054 1TI 003 004 Kterýž by dům svůj dobře spravoval, kterýž by dítky měl v poddanosti se vší poctivostí. 054 1TI 003 005 (Nebo jestliže kdo domu svého spraviti neumí, kterak o církev Páně pečovati bude?) 054 1TI 003 006 Ne novák, aby nadut jsa, neupadl v potupení ďáblovo. 054 1TI 003 007 Musíť také i svědectví dobré míti od těch, kteříž jsou vně, aby neupadl v pohanění a v osídlo ďáblovo. 054 1TI 003 008 Takž podobně jahnové mají býti poctiví, ne dvojího jazyka, ne mnoho vína pijící, ne žádostiví mrzkého zisku, 054 1TI 003 009 Mající tajemství víry v svědomí čistém. 054 1TI 003 010 A ti také ať jsou nejprv zkušeni, a tak ať přisluhují, jsouce bez úhony. 054 1TI 003 011 Též i manželky ať mají poctivé, neutrhavé, středmé, ve všem věrné. 054 1TI 003 012 Jahnové buďtež jedné manželky muži, kteříž by dítky dobře spravovali i své domy. 054 1TI 003 013 Nebo kteříž by dobře přisluhovali, dobrého stupně sobě dobudou, a mnohé doufanlivosti u víře, kteráž jest v Kristu Ježíši. 054 1TI 003 014 Totoť píši tobě, maje naději, že brzo příjdu k tobě. 054 1TI 003 015 Pakliť prodlím, abys věděl, kterak máš v domě Božím obcovati, kterýž jest církev Boha živého, sloup a utvrzení pravdy. 054 1TI 003 016 A v pravdě velikéť jest tajemství pobožnosti, že Bůh zjeven jest v těle, ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, kázán jest pohanům, uvěřeno jemu na světě, zhůru přijat jest v slávu. 054 1TI 004 001 Duch pak světle praví, že v posledních časích odvrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských, 054 1TI 004 002 V pokrytství lež mluvících, a cejchované majících svědomí své, 054 1TI 004 003 Zbraňujících ženiti se, přikazujících zdržovati se od pokrmů, kteréž Bůh stvořil k užívání s díkčiněním věřícím a těm, kteříž poznali pravdu. 054 1TI 004 004 Nebo všeliké stvoření Boží dobré jest, a nic nemá zamítáno býti, což se s díků činěním přijímá. 054 1TI 004 005 Posvěcuje se zajisté skrze slovo Boží a modlitbu. 054 1TI 004 006 Toto předkládaje bratřím, budeš dobrý služebník Jezukristův, vykrmený slovy víry a pravého učení, kteréhož jsi následoval. 054 1TI 004 007 Světské pak a babské básně zavrz, ale cvič se v pobožnosti. 054 1TI 004 008 Nebo tělesné cvičení malého jest užitku, ale pobožnost ke všemu jest užitečná, a má i nynějšího i budoucího života zaslíbení. 054 1TI 004 009 Věrnáť jest tato řeč, a hodná, aby všelijak oblíbena byla. 054 1TI 004 010 Proto zajisté i pracujeme, i pohanění neseme, že naději máme v Bohu živém, kterýž jest ochránce všech lidí, a zvláště věřících. 054 1TI 004 011 Ty věci předkládej, a uč. 054 1TI 004 012 Nižádný mladostí tvou nepohrdej, ale buď příkladem věrných v řeči, v obcování, v lásce, v duchu, u víře, v čistotě. 054 1TI 004 013 Dokudž nepřijdu, buď pilen čítání, napomínání, učení. 054 1TI 004 014 Nezanedbávej daru, kterýž jest v tobě, jenžť jest dán skrze proroctví s vzkládáním rukou starších. 054 1TI 004 015 O tom přemyšluj, v tom buď, aby prospěch tvůj zjevný byl všechněm. 054 1TI 004 016 Budiž sebe pilen i učení, v tom trvej; nebo to čině, i samého sebe spasíš, i ty, kteříž tebe poslouchají. 054 1TI 005 001 Staršího netresci, ale napomínej jako otce, mladších jako bratří, 054 1TI 005 002 Starých žen jako matek, mladic jako sestr, ve vší čistotě. 054 1TI 005 003 Vdovy měj v poctivosti, kteréž pravé vdovy jsou. 054 1TI 005 004 Pakli která vdova dítky neb vnuky má, nechažť se učí předně k svému domu pobožnosti dokazovati, a zase rodičům se odplacovati; neboť jest to chvalitebné a vzácné před oblíčejem Božím. 054 1TI 005 005 Kteráž pak právě vdova jest a osamělá, máť naději v Bohu, a trváť na modlitbách a svatých žádostech dnem i nocí. 054 1TI 005 006 Ale rozkošná, živa jsuci, již umřela. 054 1TI 005 007 Protož to přikaž, ať jsou bez úhony. 054 1TI 005 008 Jestliže pak kdo o své, a zvláště o domácí péče nemá, zapřelť víry, a jest horší než nevěřící. 054 1TI 005 009 Vdova buď vyvolena, kteráž by neměla méně šedesáti let, kteráž byla jednoho muže manželka, 054 1TI 005 010 O níž by svědectví bylo, že dobré skutky činila, jestliže dítky vychovala, jestliže do domu pocestné přijímala, jestliže svatým nohy umývala, jestliže bídným posluhovala, jestliže každého skutku dobrého pilna byla. 054 1TI 005 011 Ale mladých vdov nepřijímej; nebo když, nedbajíce na Krista, v chlipnost se vydadí, vdávati se chtějí, 054 1TI 005 012 Jsouce již hodné potupení, proto že první víru zrušily. 054 1TI 005 013 Nýbrž také jsouce i zahálevé, učí se choditi po domích; a netoliko zahálevé, ale i klevetné a všetečné, mluvíce, což nesluší. 054 1TI 005 014 Protož chci, aby se mladší vdávaly, děti rodily, hospodyně byly, a žádné příčiny protivníku nedávaly ku pomlouvání. 054 1TI 005 015 Nebo již se některé uchýlily zpět po satanu. 054 1TI 005 016 Protož má-liť kdo věřící neb která věřící vdovy, opatrujž je, a nebuď obtěžována církev, aby těm, kteréž právě vdovy jsou, postačilo. 054 1TI 005 017 Předložení, kteříž dobře spravují, dvojí cti hodni jmíni buďte, zvláště ti, kteříž pracují v slovu a v učení. 054 1TI 005 018 Nebo praví písmo: Volu mlátícímu nezavížeš úst. A hodenť jest dělník své mzdy. 054 1TI 005 019 Proti staršímu žaloby nepřijímej, leč pode dvěma neb třmi svědky. 054 1TI 005 020 Ty pak, kteříž hřeší, přede všemi tresci, aby i jiní bázeň měli. 054 1TI 005 021 Osvědčujiť před oblíčejem Božím, a Pána Jezukrista, i vyvolených andělů, abys těchto věcí ostříhal bez přijímání osob, nic nečině podlé náchylnosti. 054 1TI 005 022 Nevzkládej rukou rychle na žádného, a neobcuj hříchům cizím. Sebe samého ostříhej v čistotě. 054 1TI 005 023 Nepí již více vody, ale vína skrovně užívej, pro svůj žaludek a časté nemoci své. 054 1TI 005 024 Některých lidí hříchové prvé zjevní jsou, předcházející soud, některých pak i následují. 054 1TI 005 025 A takž také i skutkové dobří prvé zjevní jsou. Což pak jest jinak, ukryti se nemůže. 054 1TI 006 001 Kteřížkoli pod jhem jsou služebníci, ať mají pány své za hodné vší poctivosti, aby jméno Boží a učení nebylo rouháno. 054 1TI 006 002 Kteříž pak mají pány věřící, nechažť jich sobě nezlehčují, proto že jsou bratřími, ale tím raději slouží, proto že jsou věřící a milí, dobrodiní Božího účastníci. Tomu vyučuj, a napomínej. 054 1TI 006 003 Jestližeť kdo jinak učí, a nepovoluje zdravým řečem Pána našeho Jezukrista, a tomu učení, kteréž jest podlé pobožnosti, 054 1TI 006 004 Nadutýť jest, nic neuměje, ale nemoudrost provodí při otázkách a hádkách o slova, z kterýchž pochází závist, svár, rouhání, zlá domnění, 054 1TI 006 005 Marné hádky lidí na mysli porušených a pravdy zbavených, domnívajících se, že by pobožnost byla zisk tělesný. Takových se varuj. 054 1TI 006 006 Jestiť pak zisk veliký pobožnost, s takovou myslí, kteráž na tom, což má, přestati umí. 054 1TI 006 007 Nic jsme zajisté nepřinesli na tento svět, bez pochyby že také nic odnesti nemůžeme. 054 1TI 006 008 Ale majíce pokrm a oděv, na tom přestaneme. 054 1TI 006 009 Kteříž pak chtí zbohatnouti, upadají v pokušení, a v osídlo, a v žádosti mnohé nerozumné a škodlivé, kteréž pohřižují lidi v zahynutí a v zatracení. 054 1TI 006 010 Kořen zajisté všeho zlého jestiť milování peněz, kterýchž někteří žádostivi byvše, pobloudili od víry, a sami se naplnili bolestmi mnohými. 054 1TI 006 011 Ale ty, ó člověče Boží, takových věcí utíkej, následuj pak spravedlnosti, pobožnosti, víry, lásky, trpělivosti, tichosti. 054 1TI 006 012 Bojuj ten dobrý boj víry, dosáhni věčného života, k němuž i povolán jsi, a vyznals dobré vyznání před mnohými svědky. 054 1TI 006 013 Přikazujiť tobě před Bohem, kterýž všecko obživuje, a před Kristem Ježíšem, kterýž osvědčil před Pontským Pilátem dobré vyznání, 054 1TI 006 014 Abys ostříhal přikázaní tohoto, jsa bez poškvrny a bez úhony, až do zjevení se Pána našeho Ježíše Krista, 054 1TI 006 015 Kteréž časem svým ukáže ten blahoslavený a sám mocný, Král kralujících, a Pán panujících, 054 1TI 006 016 Kterýž sám má nesmrtelnost, a přebývá v světle nepřistupitelném, jehož žádný z lidí neviděl, aniž viděti může, kterémužto čest a síla věčná. Amen. 054 1TI 006 017 Bohatým tohoto světa přikazuj, ať nejsou vysokomyslní, a ať nedoufají v nejistém zboží, ale v Bohu živém, kterýž dává nám hojnost všeho ku požívání. 054 1TI 006 018 A ať dobře činí, a bohatnou v dobrých skutcích, a snadní ať jsou k udílení, i přívětiví, 054 1TI 006 019 Skládajíce sobě základ dobrý k času budoucímu, aby dosáhli věčného života. 054 1TI 006 020 Ó Timotee, cožť jest svěřeno, ostříhej, utíkaje nepobožných daremních křiků, a odporů falešně nazvaného umění. 054 1TI 006 021 Kterýmž někteří chlubíce se, z strany víry pobloudili od cíle. Milost Boží s tebou. Amen. # # BOOK 055 2TI 2 Timothy 2 Timoteovi 055 2TI 001 001 Pavel, apoštol Ježíše Krista, skrze vůli Boží, podlé zaslíbení života, kterýž jest v Kristu Ježíši, 055 2TI 001 002 Timoteovi milému synu: Milost, milosrdenství, pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše Pána našeho. 055 2TI 001 003 Díky činím Bohu, jemuž sloužím, jako i předkové, v svědomí čistém, že mám na tě ustavičnou pamět na svých modlitbách ve dne i v noci, 055 2TI 001 004 Žádaje viděti tebe, zpomínaje na tvé slzy, abych radostí naplněn byl, 055 2TI 001 005 Rozpomínaje se na tu víru, kteráž v tobě jest bez pokrytství, kteráž byla nejprv v bábě tvé Loidě, a v matce tvé Eunice, a tak smyslím, že i v tobě. 055 2TI 001 006 Pro kterouž příčinu napomínám tebe, abys rozněcoval v sobě dar Boží, kterýž jest dán skrze vzkládání rukou mých. 055 2TI 001 007 Nebo nedal nám Bůh ducha bázně, ale moci, a milování, a mysli způsobné. 055 2TI 001 008 Protož nestyď se za svědectví Pána našeho, ani za mne, vězně jeho, ale čitedlen buď úzkostí pro evangelium podlé moci Boží, 055 2TI 001 009 Kterýž spasil nás, a povolal povoláním svatým, ne podlé skutků našich, ale podlé uložení svého a milosti nám dané v Kristu Ježíši před časy věků, 055 2TI 001 010 Nyní pak zjevené skrze příští patrné spasitele našeho Jezukrista, kterýž zahladil smrt, život pak na světlo vyvedl, i nesmrtelnost skrze evangelium, 055 2TI 001 011 Jehož já ustanoven jsem kazatelem, a apoštolem, i učitelem pohanů. 055 2TI 001 012 A pro tu příčinu toto trpím, ale nestydímť se za to; nebo vím, komu jsem uvěřil, a jist jsem tím, že mocen jest toho, což jsem u něho složil, ostříhati až do onoho dne. 055 2TI 001 013 Mějž jistý příklad zdravých řečí, kteréž jsi slýchal ode mne, u víře a v lásce, kteráž jest v Kristu Ježíši. 055 2TI 001 014 Výborného toho pokladu ostříhej, skrze Ducha svatého přebývajícího v nás. 055 2TI 001 015 Víš snad o tom, že se odvrátili ode mne všickni, kteříž jsou v Azii, z nichž jest Fygellus a Hermogenes. 055 2TI 001 016 Dejž milosrdenství Pán domu Oneziforovu; nebo často mi činil pohodlí, aniž se styděl za řetězy mé. 055 2TI 001 017 Nýbrž přišed do Říma, pilně mne hledal, i nalezl. 055 2TI 001 018 Dejž jemu Pán nalezti milosrdenství u Pána v onen den. A jak mi mnoho posluhoval v Efezu, ty výborně víš. 055 2TI 002 001 Protož ty, synu můj, zmocniž se v milosti, kteráž jest v Kristu Ježíši. 055 2TI 002 002 A což jsi slyšel ode mne před mnohými svědky, svěřujž to lidem věrným, kteříž by způsobní byli i jiné učiti. 055 2TI 002 003 A tak ty snášej protivenství, jako ctný rytíř Ježíše Krista. 055 2TI 002 004 Žádný, kdož rytěřuje, neplete se v obecné živnosti, aby se svému hejtmanu líbil. 055 2TI 002 005 A jestliže by kdo i bojoval, nebudeť korunován, leč by řádně bojoval. 055 2TI 002 006 Pracovati musí i oráč, prvé nežli užitku okusí. 055 2TI 002 007 Rozuměj, což pravím, a dejž tobě Pán ve všem rozum. 055 2TI 002 008 Pamatuj, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých, z semene Davidova, podlé evangelium mého. 055 2TI 002 009 V kterémžto protivenství trpím, až i vězení, jako bych zločinec byl, ale slovo Boží není u vězení. 055 2TI 002 010 Protož všecko snáším pro vyvolené, aby i oni spasení došli, kteréž jest v Kristu Ježíši, s slávou věčnou. 055 2TI 002 011 Věrná jest tato řeč. Nebo jestližeť jsme s ním zemřeli, tedy také spolu s ním živi budeme. 055 2TI 002 012 A trpíme-liť, budeme také spolu s ním kralovati; pakli ho zapíráme, i onť nás zapře. 055 2TI 002 013 Pakliť jsme nevěrní, onť zůstává věrný; zapříti sám sebe nemůže. 055 2TI 002 014 Tyto věci připomínej, s osvědčováním před oblíčejem Páně, ať se o slova nevadí, což k ničemu není užitečné, ale ku podvrácení posluchačů. 055 2TI 002 015 Pilně se snažuj vydati sebe Bohu milého dělníka, za nějž by se nebylo proč styděti, kterýž by právě slovo pravdy rozděloval. 055 2TI 002 016 Nepobožné pak ty křiky daremní zastavuj, neboť velmi rozmnožují bezbožnost, 055 2TI 002 017 A řeč jejich jako rak rozjídá se. Z nichž jest Hymeneus a Filétus, 055 2TI 002 018 Kteříž při pravdě pobloudili od cíle, pravíce, že by se již stalo vzkříšení, a převracejí víru některých. 055 2TI 002 019 Ale však pevný základ Boží stojí, maje znamení toto: Znáť Pán ty, kteříž jsou jeho, a: Odstup od nepravosti každý, kdož vzývá jméno Kristovo. 055 2TI 002 020 V domě pak velikém netoliko jsou nádoby zlaté a stříbrné, ale také dřevěné i hliněné, a některé zajisté ke cti, některé pak ku potupě. 055 2TI 002 021 Protož jestliže by se kdo očistil od těch věcí, bude nádobou ke cti, posvěcenou, a užitečnou Pánu, ke všelikému skutku dobrému hotovou. 055 2TI 002 022 Mládenčích pak žádostí utíkej, ale následuj spravedlnosti, víry, lásky, pokoje, s těmi, kteříž vzývají Pána z srdce čistého. 055 2TI 002 023 Bláznivých pak a nevzdělavatelných otázek varuj se, věda, že plodí sváry. 055 2TI 002 024 Neslušíť pak na služebníka Páně vaditi se, ale aby byl přívětivý ke všechněm, způsobný k učení, trpělivý, 055 2TI 002 025 Kterýž by v tichosti vyučoval ty, kteříž se protiví, zda by někdy dal jim Bůh pokání ku poznání pravdy. 055 2TI 002 026 Aby sami k sobě přijdouce, dobyli se z osídla ďáblova, od něhož jsou zjímáni k činění jeho vůle. 055 2TI 003 001 Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční. 055 2TI 003 002 Nebo nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, zlolejcí, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní, 055 2TI 003 003 Nelítostiví, smluv nezdrželiví, utrhači, nestředmí, plaší, kterýmž nic dobrého milo není. 055 2TI 003 004 Zrádci, přívažčiví, nadutí, rozkoší milovníci více nežli milovníci Boha, 055 2TI 003 005 Majíce způsob pobožnosti, ale moci její zapírajíce. A od takových se odvracuj. 055 2TI 003 006 Nebo z těch jsou i ti, kteříž nacházejí do domů, a jímajíce, vodí ženky obtížené hříchy, kteréž vedeny bývají rozličnými žádostmi, 055 2TI 003 007 Kteréž vždycky se učí, ale nikdy ku poznání pravdy přijíti nemohou. 055 2TI 003 008 Jakož zajisté Jannes a Jambres zprotivili se Mojžíšovi, tak i tito protiví se pravdě, lidé na mysli porušení, a při víře zpletení. 055 2TI 003 009 Ale nebudouť více průchodu míti. Nebo nemoudrost jejich zjevná bude všechněm, jako i oněch byla. 055 2TI 003 010 Ale ty jsi došel mého učení, způsobu života mého, úmyslu, víry, snášelivosti, lásky, trpělivosti, 055 2TI 003 011 Protivenství, utrpení, kteráž na mne přišla v Antiochii, v Ikonii, a v Lystře. Kterážto protivenství snášel jsem, ale ze všech vysvobodil mne Pán. 055 2TI 003 012 A takž i všickni, kteříž chtějí pobožně živi býti v Kristu Ježíši, protivenství míti budou. 055 2TI 003 013 Zlí pak lidé a svůdcové půjdou v horší, i ti, kteříž v blud uvodí, i ti, kteříž jsou bludem pojati. 055 2TI 003 014 Ale ty zůstávej v tom, čemužs se naučil, a cožť jest svěřeno, věda, od kohos se naučil, 055 2TI 003 015 A že od dětinství svatá písma znáš, kteráž tě mohou moudrého učiniti k spasení skrze víru, kteráž jest v Kristu Ježíši. 055 2TI 003 016 Všelikéť písmo od Boha jest vdechnuté, a užitečné k učení, k trestání, k napravování, k správě, kteráž náleží k spravedlnosti, 055 2TI 003 017 Aby byl dokonalý člověk Boží, ke všelikému skutku dobrému hotový. 055 2TI 004 001 Protož já osvědčuji před oblíčejem Božím a Pána Jezukrista, kterýž má souditi živé i mrtvé v příchodu svém slavném a království svém, 055 2TI 004 002 Kaž slovo Boží, ponoukej v čas neb ne v čas, tresci, žehři, napomínej, ve vší tichosti a učení. 055 2TI 004 003 Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou trpěti, ale majíce svrablavé uši, podlé svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele. 055 2TI 004 004 A odvrátíť uši od pravdy, a k básněm obrátí. 055 2TI 004 005 Ale ty ve všem buď bedliv, protivenství snášej, dílo kazatele konej, dokazuj toho dostatečně, že jsi věrný služebník. 055 2TI 004 006 Nebo já se již k tomu blížím, abych obětován byl, a čas rozdělení mého nastává. 055 2TI 004 007 Boj výborný bojoval jsem, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval. 055 2TI 004 008 Již za tím odložena jest mi koruna spravedlnosti, kterouž dá mi v onen den Pán, ten spravedlivý soudce, a netoliko mně, ale i všechněm těm, kteříž milují to slavné příští jeho. 055 2TI 004 009 Přičiň se k tomu, abys ke mně brzo přišel. 055 2TI 004 010 Nebo Démas mne opustil, zamilovav tento svět, a šel do Tessaloniky, Krescens do Galacie, Titus do Dalmacie. 055 2TI 004 011 Sám toliko Lukáš se mnou jest. Marka vezmi s sebou; nebo jest mi velmi potřebný k službě. 055 2TI 004 012 Tychikať jsem poslal do Efezu. 055 2TI 004 013 Truhličku, kteréž jsem nechal v Troadě u Karpa, když půjdeš, přines, i knihy, zvláště pargamén. 055 2TI 004 014 Alexander kotlář mnoho mi zlého způsobil; odplatiž jemu Pán podlé skutků jeho. 055 2TI 004 015 Kteréhož i ty se vystříhej; nebo velmi se protivil řečem našim. 055 2TI 004 016 Při prvním mém odpovídání žádný se mnou nebyl, ale všickni mne opustili. Nebudiž jim to počítáno. 055 2TI 004 017 Pán pak byl se mnou, a posilnil mne, aby skrze mne utvrzeno bylo kázaní, a slyšeli je všickni národové. I vytržen jsem byl z úst lva. 055 2TI 004 018 A vysvobodíť mne Pán od každého skutku zlého, a zachovává k království svému nebeskému, jemuž sláva na věky věků. Amen. 055 2TI 004 019 Pozdrav Prišky a Akvile, i Oneziforova domu. 055 2TI 004 020 Erastus zůstal v Korintu, Trofima pak nechal jsem v Milétu nemocného. 055 2TI 004 021 Pospěš před zimou přijíti. Pozdravuje tebe Eubulus a Pudens a Línus a Klaudia, i všickni bratří. 055 2TI 004 022 Pán Ježíš Kristus s duchem tvým. Milost Boží s vámi. Amen. # # BOOK 056 TIT Titus Titovi 056 TIT 001 001 Pavel, služebník Boží, apoštol pak Ježíše Krista, podlé víry vyvolených Božích, a známosti pravdy, kteráž jest podlé pobožnosti, 056 TIT 001 002 K naději života věčného, kterýž zaslíbil před časy věků ten, kterýž nikdy neklamá, Bůh, 056 TIT 001 003 Zjevil pak časy svými to slovo své, skrze kázaní mně svěřené, podlé zřízení spasitele našeho Boha, 056 TIT 001 004 Titovi, vlastnímu synu u víře obecné: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a Pána Jezukrista spasitele našeho. 056 TIT 001 005 Z té příčiny zanechal jsem tebe v Krétě, abys to, čehož tam ještě potřebí, spravil, a ustanovil po městech starší, jakož i já při tobě jsem zřídil, 056 TIT 001 006 Jest-li kdo bez úhony, jedné manželky muž, dítky maje věřící, na kteréž by nemohlo touženo býti, že by byli bůjní, aneb nepoddaní. 056 TIT 001 007 Neboť biskup má býti bez úhony, jako Boží šafář, ne svémyslný, ne hněvivý, ne piján vína, ne bitec, ne žádostivý mrzkého zisku, 056 TIT 001 008 Ale přívětivý k hostem, milovník dobrých, opatrný, spravedlivý, svatý, zdrželivý, 056 TIT 001 009 Pilně se přídržící věrné řeči k vyučování dostatečné, aby mohl i napomínati učením zdravým, i ty, kteříž odpírají, přemáhati. 056 TIT 001 010 Neboť jsou mnozí nepoddaní, marnomluvní, i svůdcové myslí, zvláště ti, kteříž jsou z obřízky. 056 TIT 001 011 Jimž musejí ústa zacpána býti; kteříž celé domy převracejí, učíce neslušným věcem, pro mrzký zisk. 056 TIT 001 012 Řekl jeden z nich, vlastní jejich prorok: Kretenští jsou vždycky lháři, zlá hovada, břicha lenivá. 056 TIT 001 013 Svědectví to pravé jest. A protož tresciž je přísně, ať jsou zdraví u víře, 056 TIT 001 014 Nešetříce Židovských básní a přikázaní lidí těch, kteříž se odvracují od pravdy. 056 TIT 001 015 Všecko zajisté čisté jest čistým, poškvrněným pak a nevěřícím nic není čistého, ale poškvrněna jest i mysl jejich i svědomí. 056 TIT 001 016 Vypravují o tom, že Boha znají, ale skutky svými toho zapírají, ohavní jsouce, a nepoddaní, a ke všelikému skutku dobrému nehodní. 056 TIT 002 001 Ty pak mluv, což sluší na zdravé učení. 056 TIT 002 002 Starci, ať jsou střízliví, vážní, opatrní, zdraví u víře, v lásce, v snášelivosti. 056 TIT 002 003 Též i staré ženy ať chodí pobožně, v oděvu příslušném, a ať nejsou převrhlé, ani mnoho vína pijící, poctivým věcem učící. 056 TIT 002 004 Aby mladice vyučovaly, jak by muže své i dítky milovati měly, 056 TIT 002 005 A byly šlechetné, čistotné, netoulavé, dobrotivé, mužům svým poddané, aby nebylo dáno v porouhání slovo Boží. 056 TIT 002 006 Takž i mládenců napomínej k středmosti, 056 TIT 002 007 Ve všech věcech sebe samého vydávaje za příklad dobrých skutků, maje v učení celost, vážnost, 056 TIT 002 008 Slovo zdravé, bez úhony, aby ten, kterýž by se protivil, zastyděti se musil, nemaje co zlého mluviti o vás. 056 TIT 002 009 Služebníky uč, ať jsou poddáni pánům svým, ve všem jim se líbíce, neodmlouvajíce, 056 TIT 002 010 Neokrádajíce, ale ve všem věrnosti pravé dokazujíce, aby učení spasitele našeho Boha ve všem ozdobovali. 056 TIT 002 011 Zjevilať se zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem, 056 TIT 002 012 Vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti, a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě, a pobožně živi byli na tomto světě, 056 TIT 002 013 Očekávajíce té blahoslavené naděje, a příští slávy velikého Boha a spasitele našeho Jezukrista, 056 TIT 002 014 Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků. 056 TIT 002 015 Toto mluv, a napomínej, a tresci mocně. Žádný tebou nepohrzej. 056 TIT 003 001 Napomínej jich, ať jsou knížatům a mocnostem poddáni, jich poslušni, a ať jsou k každému skutku dobrému hotovi. 056 TIT 003 002 Žádnému ať se nerouhají, nejsou svárliví, ale přívětiví, dokazujíce všeliké tichosti ke všechněm lidem. 056 TIT 003 003 Byliť jsme zajisté i my někdy nesmyslní, tvrdošijní, bloudící, sloužíce žádostem a rozkošem rozličným, v zlosti a v závisti bydlíce, ohyzdní, vespolek se nenávidíce. 056 TIT 003 004 Ale když se zjevila dobrota a láska k lidem spasitele našeho Boha, 056 TIT 003 005 Ne z skutků spravedlnosti, kteréž bychom my činili, ale podlé milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého; 056 TIT 003 006 Kteréhož vylil na nás hojně, skrze Jezukrista spasitele našeho, 056 TIT 003 007 Abychom, ospravedlněni jsouce milostí jeho, byli dědicové v naději života věčného. 056 TIT 003 008 Věrnáť jest řeč tato, a chciť, abys těch věcí potvrzoval, ať se snaží v dobrých skutcích předčiti, kteříž uvěřili Bohu. A toť jsou ty věci poctivé, i lidem užitečné. 056 TIT 003 009 Nemoudré pak otázky, a vyčítání rodů, a sváry, a hádky zákonní zastavuj; neboť jsou neužitečné a marné. 056 TIT 003 010 Člověka kacíře po jednom neb druhém napomínání vyvrz. 056 TIT 003 011 Věda, že takový jest převrácený, a hřeší, svým vlastním soudem jsa odsouzen. 056 TIT 003 012 Když pošli k tobě Artemana aneb Tychika, snaž se přijíti ke mně do Nikopolim; nebo jsem umínil tam přes zimu pobyti. 056 TIT 003 013 Zéna, učeného v zákoně, a Apollo s pilností vyprovoď, ať v ničemž nemají nedostatku. 056 TIT 003 014 A nechažť se také učí i naši v dobrých skutcích předčiti, kdež jsou toho potřeby, aby nebyli neužiteční. 056 TIT 003 015 Pozdravují tě, kteříž jsou se mnou, všickni. Pozdraviž těch, kteříž nás milují u víře. Milost Boží se všechněmi vámi. Amen. # # BOOK 057 PHM Philemon Filemonovi 057 PHM 001 001 Pavel, vězeň Krista Ježíše, a Timoteus bratr, Filemonovi milému, a pomocníku našemu, 057 PHM 001 002 A Apfie milé, a Archippovi spolurytíři našemu, i církvi, kteráž jest v domě tvém: 057 PHM 001 003 Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista. 057 PHM 001 004 Díky činím Bohu svému, vždycky zmínku o tobě čině na svých modlitbách, 057 PHM 001 005 Slyše o lásce tvé, a víře, kterouž máš ku Pánu Ježíšovi, i ke všechněm svatým, 057 PHM 001 006 Aby společnost víry tvé mocná byla ku poznání všeho toho, cožkoli dobrého jest v vás skrze Krista Ježíše. 057 PHM 001 007 Radost zajisté máme velikou, a potěšení z lásky tvé, že střeva svatých občerstvena jsou skrze tebe, bratře. 057 PHM 001 008 Protož ačkoli mnohou smělost mám v Kristu rozkázati tobě, což by náleželo, 057 PHM 001 009 Však pro lásku raději prosím, jsa takový, totiž Pavel starý, a nyní i vězeň Ježíše Krista. 057 PHM 001 010 Prosímť pak tebe za syna svého, kteréhož jsem zplodil v vězení svém, Onezima, 057 PHM 001 011 Kterýž byl někdy tobě neužitečný, ale nyní tobě i mně velmi užitečný, jehožť jsem odeslal. 057 PHM 001 012 Protož ty jej, totiž střeva má, přijmi. 057 PHM 001 013 Kteréhož já chtěl jsem byl při sobě zdržeti, aby mi posluhoval místo tebe v vězení pro evangelium; 057 PHM 001 014 Ale bez vědomí tvého nechtěl jsem nic učiniti, aby dobrý skutek tvůj nebyl bezděčný, ale dobrovolný. 057 PHM 001 015 Ano snad proto byl odšel na chvíli, abys jej věčného měl, 057 PHM 001 016 Již ne jako služebníka, ale více než služebníka, totiž bratra milého, zvláště mně, a čím více tobě, i podlé těla, i v Pánu. 057 PHM 001 017 Protož máš-li mne za tovaryše, přijmiž jej, jako mne. 057 PHM 001 018 Jestližeť pak v čem ublížil, aneb dlužen-liť co, to mně přičti. 057 PHM 001 019 Já Pavel psal jsem svou rukou, jáť zaplatím; ať nedím tobě, že ty i sám sebe jsi mi dlužen. 057 PHM 001 020 Tak, bratře, ať já uživu tebe v Pánu; očerstviž střeva má v Pánu. 057 PHM 001 021 Jist jsa tvým poslušenstvím, napsal jsem tobě, věda, že i více, než pravím, učiníš. 057 PHM 001 022 A mezi tím připrav mi také hospodu; neboť naději mám, že k modlitbám vašim budu vám navrácen. 057 PHM 001 023 Pozdravují tě Epafras, (spoluvězeň můj pro Krista Ježíše, ) 057 PHM 001 024 Marek, Aristarchus, Démas, a Lukáš, pomocníci moji. 057 PHM 001 025 Milost Pána našeho Jezukrista s duchem vaším. Amen. # # BOOK 058 HEB Hebrews Židům 058 HEB 001 001 Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, 058 HEB 001 002 v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého, Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil. 058 HEB 001 003 Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech, 058 HEB 001 004 Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel. 058 HEB 001 005 Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu otcem, a on mi bude synem? 058 HEB 001 006 A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží. 058 HEB 001 007 A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně; 058 HEB 001 008 Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, na věky věků, berla pravosti jest berla království tvého. 058 HEB 001 009 Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé. 058 HEB 001 010 A ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa. 058 HEB 001 011 Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí, 058 HEB 001 012 A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi tentýž, a léta tvá nepřestanou. 058 HEB 001 013 A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých? 058 HEB 001 014 Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posílání bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení? 058 HEB 002 001 Protož musímeť my tím snažněji šetřiti toho, což jsme slýchali, aby nám to nevymizelo. 058 HEB 002 002 Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné, a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty, 058 HEB 002 003 Kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení? Kteréžto nejprvé začavši vypravováno býti skrze samého Pána, od těch, kteříž jej slýchali, nám jest utvrzeno. 058 HEB 002 004 Čemuž i Bůh svědectví vydával skrze divy, a zázraky, a rozličné moci, i podělování Duchem svatým, podlé vůle své. 058 HEB 002 005 Nebo nepoddal andělům okršlku země budoucího, o kterémž mluvíme. 058 HEB 002 006 Osvědčilť pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš? 058 HEB 002 007 Maličkos jej menšího než anděly učinil, slavou a ctí korunoval jsi ho, a ustanovils jej nad dílem rukou svých. 058 HEB 002 008 Všecko jsi podmanil pod nohy jeho. Poddav pak jemu všecko, ničeho nezanechal nepodmaněného jemu. I však nyní ještě nevidíme, aby jemu všecko poddáno bylo. 058 HEB 002 009 Ale toho Ježíše, kterýž maličko nižší byl nežli andělé, vidíme pro utrpení smrti slavou a ctí korunovaného, aby z milosti Boží za všecky okusil smrti. 058 HEB 002 010 Slušeloť zajisté na toho, pro kteréhož jest všecko, a skrze kteréhož jest všecko, aby mnohé syny k slávě přiveda, vůdce spasení jejich skrze utrpení posvětil. 058 HEB 002 011 Nebo i ten, kterýž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho jsou všickni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími, 058 HEB 002 012 Řka: Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, u prostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě. 058 HEB 002 013 A opět: Já budu v něm doufati. A opět: Aj, já a dítky, kteréž dal mi Bůh. 058 HEB 002 014 Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla, 058 HEB 002 015 A vysvobodil ty, kteříž bázní smrti po všecken čas života podrobeni byli v službu. 058 HEB 002 016 Neboť nikoli nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal. 058 HEB 002 017 Pročež ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl, a věrný nejvyšší kněz v tom, což se u Boha k očištění hříchů lidu díti mělo. 058 HEB 002 018 Nebo že sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati. 058 HEB 003 001 A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a nejvyššího kněze vyznání našeho, Krista Ježíše, 058 HEB 003 002 Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl ve všem domě jeho. 058 HEB 003 003 Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím větší má čest stavitel nežli sám dům. 058 HEB 003 004 Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto věci ustavěl, Bůh jest. 058 HEB 003 005 A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti. 058 HEB 003 006 Ale Kristus, jako Syn, panuje nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme. 058 HEB 003 007 Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, 058 HEB 003 008 Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popuzení v den pokušení toho na poušti; 058 HEB 003 009 Kdež pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let. 058 HEB 003 010 Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých. 058 HEB 003 011 Pročež přisáhl jsem v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé. 058 HEB 003 012 Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého. 058 HEB 003 013 Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokudž se dnes jmenuje, aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hřícha. 058 HEB 003 014 Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme. 058 HEB 003 015 Protož dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popuzení. 058 HEB 003 016 Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, kteříž vyšli z Egypta skrze Mojžíše. 058 HEB 003 017 Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž hřešili, jejichž těla padla na poušti? 058 HEB 003 018 A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní. 058 HEB 003 019 A vidíme, žeť nemohli vjíti pro nevěru. 058 HEB 004 001 Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás. 058 HEB 004 002 Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře těch, kteříž slyšeli. 058 HEB 004 003 Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dokonána jsou díla od ustanovení světa. 058 HEB 004 004 Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých. 058 HEB 004 005 A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé. 058 HEB 004 006 A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro nevěru, 058 HEB 004 007 Opět ukládá den jakýsi: Dnes, skrze Davida, po takovém času pravě, (jakož řečeno jest: ) Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých. 058 HEB 004 008 Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni. 058 HEB 004 009 A protož zůstáváť svátek lidu Božímu. 058 HEB 004 010 Nebo kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých. 058 HEB 004 011 Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry. 058 HEB 004 012 Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě strany ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce. 058 HEB 004 013 A neníť stvoření, kteréž by nebylo zjevné před oblíčejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše. 058 HEB 004 014 Protož majíce velikého nejvyššího kněze, kterýž pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež to vyznání. 058 HEB 004 015 Nebo nemáme nejvyššího kněze, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu. 058 HEB 004 016 Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný. 058 HEB 005 001 Všeliký zajisté nejvyšší kněz z lidu vzatý za lidi bývá postaven v jednání s Bohem, totiž aby obětoval i dary i oběti za hříchy, 058 HEB 005 002 Kterýž by mohl, jakž sluší, lítost míti nad neznajícími a bloudícími, jsa i sám obklíčen nemocí. 058 HEB 005 003 A pro ni povinen jest, jakož za lid, tak i za sebe samého obětovati za hříchy. 058 HEB 005 004 A aniž kdo sobě sám té cti osobuje, ale ten, kterýž by byl povolán od Boha, jako i Aron. 058 HEB 005 005 Tak i Kristus ne sám sobě té cti osobil, aby byl nejvyšším knězem, ale ten, kterýž řekl jemu: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe. 058 HEB 005 006 Jakž i jinde praví: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova. 058 HEB 005 007 Kterýž za dnů těla svého modlitby a ponížené prosby k tomu, kterýž ho mohl zachovati od smrti, s křikem velikým a slzami obětoval, a vyslyšán jest v tom strachu. 058 HEB 005 008 A ačkoli byl Syn Boží, z toho však, což strpěl, naučil se poslušenství. 058 HEB 005 009 A tak dokonalý jsa, učiněn jest všechněm sebe poslušným původem spasení věčného, 058 HEB 005 010 Nazván jsa od Boha nejvyšším knězem podlé řádu Melchisedechova. 058 HEB 005 011 O kterémž mnoho by se mělo mluviti, a to nesnadných věci k vypravení, ale vy jste nezpůsobných uší. 058 HEB 005 012 Nebo měvše býti v tak dlouhém času mistři, opět potřebujete učeni býti prvním počátkům výmluvností Božích, a učiněni jste mléka potřebující, a ne pokrmu hrubšího. 058 HEB 005 013 Kdožkoli zajisté mléka se drží, nechápá slova spravedlnosti; (nebo nemluvně jest.) 058 HEB 005 014 Ale dokonalých jest hrubý pokrm, totiž těch, kteříž pro zvyklost mají smysly způsobné k rozeznání dobrého i zlého. 058 HEB 006 001 Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha, 058 HEB 006 002 Křtů učení, a vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného. 058 HEB 006 003 A toť učiníme, dopustí-li Bůh. 058 HEB 006 004 Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého, 058 HEB 006 005 Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího, 058 HEB 006 006 Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají. 058 HEB 006 007 Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha. 058 HEB 006 008 Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení. 058 HEB 006 009 A však, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme. 058 HEB 006 010 Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši, a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce. 058 HEB 006 011 Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost plné jistoty naděje, 058 HEB 006 012 Tak abyste nebyli leniví, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené. 058 HEB 006 013 Bůh zajisté zaslíbení čině Abrahamovi, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého, 058 HEB 006 014 Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe. 058 HEB 006 015 A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení. 058 HEB 006 016 Lidé zajisté skrze většího přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou. 058 HEB 006 017 A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu, 058 HEB 006 018 Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal, ) měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje. 058 HEB 006 019 Kterouž máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu, 058 HEB 006 020 Kdežto předchůdce pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podlé řádu Melchisedechova nejvyšším knězem na věky. 058 HEB 007 001 Nebo ten Melchisedech byl král Sálem, kněz Boha nejvyššího, kterýž vyšel v cestu Abrahamovi, navracujícímu se od pobití králů, a dal jemu požehnání. 058 HEB 007 002 Kterémuž Abraham i desátek dal ze všeho. Kterýž nejprvé vykládá se král spravedlnosti, potom pak i král Sálem, to jest král pokoje, 058 HEB 007 003 Bez otce, bez matky, bez rodu, ani počátku dnů, ani skonání života nemaje, ale připodobněn jsa Synu Božímu, zůstává knězem věčně. 058 HEB 007 004 Pohleďtež tedy, kteraký ten byl, jemuž i desátky z kořistí dal Abraham patriarcha. 058 HEB 007 005 A ješto ti, kteříž jsou z synů Léví kněžství přijímající, přikázaní mají desátky bráti od lidu podlé zákona, to jest od bratří svých, ačkoli pošlých z bedr Abrahamových, 058 HEB 007 006 Tento pak, jehož rod není počten mezi nimi, desátky vzal od Abrahama, a tomu, kterýž měl zaslíbení, požehnání dal. 058 HEB 007 007 A jistě beze všeho odporu menší od většího požehnání béře. 058 HEB 007 008 A tuto desátky berou smrtelní lidé, ale tamto ten, o němž se vysvědčuje, že jest živ. 058 HEB 007 009 A ať tak dím, i sám Léví, kterýž desátky béře, v Abrahamovi desátky dal. 058 HEB 007 010 Nebo ještě v bedrách otce byl, když vyšel proti němu Melchisedech. 058 HEB 007 011 A protož byla-liť dokonalost skrze Levítské kněžství, (nebo za něho vydán jest lidu zákon, ) jakáž toho byla potřeba, aby jiný kněz podlé řádu Melchisedechova povstal, a nebyl podlé řádu Aronova jmenován? 058 HEB 007 012 A poněvadž jest kněžství přeneseno, musiloť také i zákona přenesení býti. 058 HEB 007 013 Nebo ten, o kterémž se to praví, jiného jest pokolení, z kteréhož žádný při oltáři v službě nebyl. 058 HEB 007 014 Zjevné jest zajisté, že z pokolení Judova pošel Pán náš, o kterémžto pokolení nic z strany kněžství nemluvil Mojžíš. 058 HEB 007 015 Nýbrž hojněji to ještě zjevné jest, že povstal jiný kněz podlé řádu Melchisedechova, 058 HEB 007 016 Kterýž učiněn jest ne podlé zákona přikázaní tělesného, ale podlé moci života neporušitelného. 058 HEB 007 017 Nebo svědčí: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova. 058 HEB 007 018 Stalo se zajisté složení onoho předešlého přikázaní, proto že bylo mdlé a neužitečné. 058 HEB 007 019 Nebo ničeho k dokonalosti nepřivedl zákon, ale na místo jeho uvedena lepší naděje, skrze niž přibližujeme se k Bohu. 058 HEB 007 020 A to i podlé toho, že ne bez přísahy jest uvedena. 058 HEB 007 021 Nebo onino bez přísahy kněžími učiněni bývali, tento pak s přísahou, skrze toho, kterýž řekl k němu: Přisáhl Pán, a nebudeť toho litovati: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova. 058 HEB 007 022 Podlé čehož lepší smlouvy prostředníkem učiněn jest Ježíš. 058 HEB 007 023 A také onino mnozí bývali kněží, proto že smrt bránila jim vždycky trvati; 058 HEB 007 024 Ale tento poněvadž zůstává na věky, věčné má kněžství. 058 HEB 007 025 A protož i dokonale spasiti může ty, kteříž přistupují skrze něho k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za ně. 058 HEB 007 026 Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze, svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a kterýž by vyšší nad nebesa učiněn byl, 058 HEB 007 027 Kterýž by nepotřeboval na každý den, jako onino kněží, nejprv za své vlastní hříchy oběti obětovati, potom za lid. Nebo učinil to jednou, samého sebe obětovav. 058 HEB 007 028 Zákon zajisté lidi mající nedostatky ustavoval za nejvyšší kněží, ale slovo přísežné, kteréž se stalo po zákonu, ustanovilo Syna dokonalého na věky. 058 HEB 008 001 Ale summa toho mluvení jest, že takového máme nejvyššího kněze, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích. 058 HEB 008 002 Služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk. 058 HEB 008 003 Všeliký zajisté nejvyšší kněz k obětování darů a obětí bývá ustanoven, a protož potřebí bylo, aby i tento měl, co by obětoval. 058 HEB 008 004 Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knězem byl, když by zůstávali ti kněží, kteříž obětují dary podlé zákona, 058 HEB 008 005 Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí, jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo, když dokonávati měl stánek: Hlediž, prý, abys udělal všecko ku podobenství, kteréžť jest ukázáno na této hoře. 058 HEB 008 006 Nyní pak tím důstojnějšího došel úřadu, čímž i lepší smlouvy prostředníkem jest, kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena. 058 HEB 008 007 Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa druhé. 058 HEB 008 008 Nebo obviňuje Židy, dí: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou. 058 HEB 008 009 Ne podlé smlouvy té, kterouž jsem učinil s otci jejich v ten den, když jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Nebo oni nezůstali v té smlouvě mé, a já opustil jsem je, praví Pán. 058 HEB 008 010 Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám, zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem. 058 HEB 008 011 A nebudouť učiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, proto že mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich. 058 HEB 008 012 Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více. 058 HEB 008 013 A kdyžť praví o nové, tedy pokládá první za vetchou; což pak vetší a schází, blízké jest zahynutí. 058 HEB 009 001 Mělať pak i první ona smlouva nařízené služby a svatyni světskou. 058 HEB 009 002 Nebo udělán byl stánek první, v kterémž byl svícen, a stůl, a posvátní chlebové, a ten sloul svatyně. 058 HEB 009 003 Za druhou pak oponou byl stánek, kterýž sloul svatyně svatých, 058 HEB 009 004 Zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, všudy obloženou zlatem, kdežto bylo věderce zlaté, mající v sobě mannu, a hůl Aronova, kteráž byla zkvetla, a dsky zákona, 058 HEB 009 005 Nad truhlou pak cherubínové slávy, zastěňující slitovnici. O kterýchž věcech není potřebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštně. 058 HEB 009 006 To pak když tak jest zřízeno, do prvního stánku vždycky vcházejí kněží, služby vykonávajíce, 058 HEB 009 007 Do druhého pak jedinou v rok sám nejvyšší kněz, ne bez krve, kterouž obětuje sám za sebe, i za lidské nevědomosti. 058 HEB 009 008 Čímž Duch svatý ukazuje to, že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni, dokudž první stánek trval. 058 HEB 009 009 Kterýž byl podobenstvím na ten tehdejší čas, v němž darové a oběti se obětují, kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho, kdož obětuje, 058 HEB 009 010 Toliko v pokrmích a v nápojích, a v rozličných umýváních a ospravedlňováních tělesných, až do času napravení, záležející. 058 HEB 009 011 Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení, 058 HEB 009 012 Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všed jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl. 058 HEB 009 013 Nebo jestližeť krev býků a kozlů, a popel jalovice, pokropující poškvrněných, posvěcuje k očištění těla, 058 HEB 009 014 Čím více krev Kristova, kterýž skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému? 058 HEB 009 015 A pro tu příčinu nové smlouvy prostředník jest, aby, když by smrt mezi to vkročila k vyplacení přestoupení těch, kteráž byla za první smlouvy, zaslíbení věčného dědictví přijali ti, kdož jsou povoláni. 058 HEB 009 016 Nebo kdež jest kšaft, potřebí jest, aby k tomu smrt přikročila toho, kdož činí kšaft. 058 HEB 009 017 Kšaft zajisté těch, kteříž zemřeli, stálý jest, poněvadž ještě nemá moci, dokudž živ jest ten, kdož kšaft činil. 058 HEB 009 018 Protož ani první onen bez krve nebyl posvěcován. 058 HEB 009 019 Nebo když Mojžíš všecka přikázaní podlé zákona všemu lidu předložil, vzav krev telat a kozlů, s vodou a s vlnou červenou a s yzopem, tak spolu i knihy i všeho lidu pokropil, 058 HEB 009 020 Řka: Tatoť jest krev zákona, kterýž vám Bůh vydal. 058 HEB 009 021 Ano i stánku i všech nádob k službě náležitých rovně též krví pokropil. 058 HEB 009 022 A téměř všecko podlé zákona krví očišťováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštění vin. 058 HEB 009 023 Protož potřebí bylo, aby věcí nebeských příkladové těmi věcmi očišťováni byli, nebeské pak věci lepšími obětmi, nežli jsou ty. 058 HEB 009 024 Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by nesla figůru pravé, ale v samo nebe, aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás. 058 HEB 009 025 Ne aby častokrát obětoval sebe samého, jako nejvyšší kněz vcházel do svatyně každý rok se krví cizí, 058 HEB 009 026 (Sic jinak by byl musil častokrát trpěti od počátku světa, ) ale nyní jednou při skonání věků, na shlazení hřícha skrze obětování sebe samého, zjeven jest. 058 HEB 009 027 A jakož uloženo lidem jednou umříti, a potom bude soud, 058 HEB 009 028 Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidí hříchů; podruhé bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají k spasení. 058 HEB 010 001 Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz těch věcí, jednostejnými obětmi, kteréž po všecka léta obětují, nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti. 058 HEB 010 002 Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, proto že by již neměli žádného svědomí z hříchů ti, kteříž obětují, jsouce jednou očištěni? 058 HEB 010 003 Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku. 058 HEB 010 004 Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy. 058 HEB 010 005 Protož vcházeje na svět, dí: Oběti a daru nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil. 058 HEB 010 006 Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil. 058 HEB 010 007 Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně, ) abych činil, ó Bože, vůli tvou. 058 HEB 010 008 Pověděv napřed: Že oběti a daru, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podlé zákona obětují, ) nechtěl jsi, aniž jsi oblíbil, 058 HEB 010 009 Tehdy řekl: Aj, jduť, abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil. 058 HEB 010 010 V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou. 058 HEB 010 011 A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů. 058 HEB 010 012 Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží, 058 HEB 010 013 Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho. 058 HEB 010 014 Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají. 058 HEB 010 015 Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prvé pověděv: 058 HEB 010 016 Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je, 058 HEB 010 017 A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více. 058 HEB 010 018 Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť více oběti za hřích. 058 HEB 010 019 Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjití do svatyně skrze krev Ježíšovu, 058 HEB 010 020 (Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své, ) 058 HEB 010 021 A kněze velikého nad domem Božím, 058 HEB 010 022 Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého, 058 HEB 010 023 A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.) 058 HEB 010 024 A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích, 058 HEB 010 025 Neopouštějíce společného shromáždění svého, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje. 058 HEB 010 026 Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již oběti za hříchy, 058 HEB 010 027 Ale hrozné nějaké očekávání soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky. 058 HEB 010 028 Kdož by koli pohrdal zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá. 058 HEB 010 029 Což se vám zdá, čím přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával, a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a Duchu milosti potupu učinil? 058 HEB 010 030 Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj. 058 HEB 010 031 Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého. 058 HEB 010 032 Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichž osvíceni byvše, mnohý boj utrpení snášeli jste, 058 HEB 010 033 Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli. 058 HEB 010 034 Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radostí jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé. 058 HEB 010 035 Protož nezamítejtež smělé doufanlivosti své, kteráž velikou má odplatu. 058 HEB 010 036 Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení. 058 HEB 010 037 Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati, 058 HEB 010 038 Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm. 058 HEB 010 039 Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše. 058 HEB 011 001 Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných. 058 HEB 011 002 Pro ni zajisté svědectví došli předkové. 058 HEB 011 003 Věrou rozumíme, že učiněni jsou věkové slovem Božím, tak že z ničeho jest to, což vidíme, učiněno. 058 HEB 011 004 Věrou lepší obět Bohu obětoval Abel, nežli Kain, skrze kterouž svědectví obdržel, že jest spravedlivý, jakž sám Bůh darům jeho svědectví vydal. A skrze tu, umřev, ještě mluví. 058 HEB 011 005 Věrou Enoch přenesen jest, aby neviděl smrti, a není nalezen, proto že jej Bůh přenesl. Prvé zajisté, než jest přenesen, svědectví měl, že se líbil Bohu. 058 HEB 011 006 Bez víry pak nemožné jest líbiti se jemu; nebo přistupující k Bohu věřiti musí, že jest Bůh, a těm, kteříž ho hledají, že odplatu dává. 058 HEB 011 007 Věrou napomenut jsa od Boha Noé o tom, čehož ještě nebylo viděti, boje se, připravoval koráb k zachování domu svého; skrze nějž potupil svět, a spravedlnosti té, kteráž jest z víry, učiněn jest dědicem. 058 HEB 011 008 Věrou, povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odšel na to místo, kteréž měl vzíti za dědictví; i šel, nevěda, kam přijde. 058 HEB 011 009 Věrou bydlil v zemi zaslíbené jako v cizí, v staních přebývaje s Izákem a s Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. 058 HEB 011 010 Nebo očekával města základy majícího, jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh. 058 HEB 011 011 Věrou také i Sára moc ku početí semene přijala, a mimo čas věku porodila, když věřila, že jest věrný ten, kterýž zaslíbil. 058 HEB 011 012 A protož i z jednoho, a to již umrtveného, rozplodilo se potomků, jako jest množství hvězd nebeských, a jako písek nesčíslný, kterýž jest na břehu mořském. 058 HEB 011 013 Podlé víry zemřeli ti všickni, nevzavše zaslíbení, ale zdaleka je viděvše, jim i věřili, i je vítali, a vyznávali, že jsou hosté a příchozí na zemi. 058 HEB 011 014 Nebo ti, kteříž tak mluví, zjevně to prokazují, že vlasti hledají. 058 HEB 011 015 A jistě, kdyby se byli na onu rozpomínali, z kteréž vyšli, měli dosti času zase se navrátiti. 058 HEB 011 016 Ale oni lepší žádají, to jest nebeské. Protož i sám Bůh nestydí se slouti jejich Bohem; nebo připravil jim město. 058 HEB 011 017 Věrou obětoval Abraham Izáka, byv pokoušín, a to jednorozeného obětoval ten, kterýž byl zaslíbení přijal, 058 HEB 011 018 K němuž bylo řečeno: V Izákovi nazváno bude tobě símě, 058 HEB 011 019 Tak o tom smýšleje, že jest mocen Bůh i z mrtvých vzkřísiti. Pročež jej jako z mrtvých vzkříšeného přijal. 058 HEB 011 020 Věrou o budoucích věcech požehnání dal Izák Jákobovi a Ezau. 058 HEB 011 021 Věrou Jákob, umíraje, každému z synů Jozefových požehnání dával, a poklonil se na vrch hůlky své. 058 HEB 011 022 Věrou Jozef, dokonávaje, o vyjití synů Izraelských zmínku učinil, a o kostech svých poručil. 058 HEB 011 023 Věrou Mojžíš, narodiv se, ukryt byl za tři měsíce od rodičů svých, proto že viděli krásné pacholátko, a nebáli se rozkazu královského. 058 HEB 011 024 Věrou Mojžíš, byv již dorostlý, odepřel slouti synem dcery Faraonovy, 058 HEB 011 025 Vyvoliv sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím, nežli časné a hříšné pohodlí míti, 058 HEB 011 026 Větší sobě pokládaje zboží nad Egyptské poklady pohanění Kristovo; nebo prohlédal k odplatě. 058 HEB 011 027 Věrou opustil Egypt, neboje se hněvu královského; nebo jako by viděl neviditelného, tak se utvrdil. 058 HEB 011 028 Věrou slavil hod beránka a vylití krve, aby ten, kterýž hubil prvorozené, nedotekl se jich. 058 HEB 011 029 Věrou přešli moře červené jako po suchu; o čež pokusivše se Egyptští, ztonuli. 058 HEB 011 030 Věrou zdi Jericha padly, když je obcházeli za sedm dní. 058 HEB 011 031 Věrou Raab nevěstka nezahynula s neposlušnými, pokojně přijavši špehéře. 058 HEB 011 032 A coť mám více praviti: Nepostačíť mi zajisté čas k vypravování o Gedeonovi, a Barákovi, a Samsonovi a Jefte, a Davidovi, a Samuelovi, a prorocích. 058 HEB 011 033 Kteříž skrze víru vybojovávali království, činili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvům, 058 HEB 011 034 Uhašovali moc ohně, utekli ostrosti meče, zmocněni bývali v mdlobách, silní učiněni v boji, vojska zaháněli cizozemců. 058 HEB 011 035 Ženy přijímaly mrtvé své vzkříšené. Jiní pak roztahováni jsou, neoblíbivše sobě vysvobození, aby lepšího dosáhli vzkříšení. 058 HEB 011 036 Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni, ano i vězeními a žaláři. 058 HEB 011 037 Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, mečem zmordováni; chodili v kožích ovčích a kozelčích, opuštěni, ssouženi, a zle s nimi nakládáno, 058 HEB 011 038 Jichžto nebyl svět hoden, po pustinách bloudíce, i po horách, a jeskyních, i v doupatech země. 058 HEB 011 039 A ti všickni svědectví dosáhše skrze víru, neobdrželi zaslíbení, 058 HEB 011 040 Proto že Bůh něco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti. 058 HEB 012 001 Protož i my, takový oblak svědků vůkol sebe majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého sobě boje, 058 HEB 012 002 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího. 058 HEB 012 003 A považte, jaký jest ten, kterýž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech svých hynouce. 058 HEB 012 004 Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce. 058 HEB 012 005 A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš? 058 HEB 012 006 Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá. 058 HEB 012 007 Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jako synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec? 058 HEB 012 008 Pakli jste bez kázně, kteréž všickni účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové. 058 HEB 012 009 Ano tělesné otce své měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti, i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli? 058 HEB 012 010 A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho. 058 HEB 012 011 Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli. 058 HEB 012 012 Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte, 058 HEB 012 013 A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo. 058 HEB 012 014 Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána, 058 HEB 012 015 Prohlédajíce, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí; 058 HEB 012 016 Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýž za jednu krmi prodal prvorozenství své. 058 HEB 012 017 Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ačkoli ho s pláčem hledal. 058 HEB 012 018 Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři, 058 HEB 012 019 A k zvuku trouby a k hlasu slov, kterýž kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno. 058 HEB 012 020 (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: Kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno. 058 HEB 012 021 A tak hrozné bylo to, což viděli, že Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.) 058 HEB 012 022 Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů, 058 HEB 012 023 K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých, 058 HEB 012 024 A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící než Abelova. 058 HEB 012 025 Viztež, abyste neodpírali mluvícímu. Nebo poněvadž onino neušli, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe jest, pohrdneme? 058 HEB 012 026 Jehož hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak zaslíbil, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem. 058 HEB 012 027 To pak, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto učiněných, aby zůstávaly ty, kteréž jsou nepohnutelné. 058 HEB 012 028 Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí. 058 HEB 012 029 Neboť Bůh náš jest oheň spalující. 058 HEB 013 001 Láska bratrská ať zůstává. 058 HEB 013 002 Na přívětivost k hostem nezapomínejte; skrze ni zajisté někteří, nevěděvše, anděly za hostě přijímali. 058 HEB 013 003 Pomněte na vězně, jako byste spoluvězňové byli, na ssoužené, jakožto ti, kteříž také v těle jste. 058 HEB 013 004 Poctivéť jest u všech manželství a lože nepoškvrněné, smilníky pak a cizoložníky souditi bude Bůh. 058 HEB 013 005 Obcování veďte bez lakomství, dosti majíce na tom, což máte. Onť zajisté řekl: Nikoli nenechám tebe, aniž tě opustím; 058 HEB 013 006 Tak abychom doufanlivě říkali: Pán spomocník můj, aniž se budu báti, by mi co učiniti mohl člověk. 058 HEB 013 007 Zpomínejte na vůdce své, kteříž vám mluvili slovo Boží, jejichžto obcování jaký byl cíl, spatřujíce, následujtež jejich víry. 058 HEB 013 008 Ježíš Kristus včera i dnes tentýž jest, i na věky. 058 HEB 013 009 Učením rozličným a cizím nedejte se točiti. Výbornéť jest zajisté, aby milostí upevněno bylo srdce, a ne pokrmy, kteříž neprospěli těm, kteříž se jimi vázali. 058 HEB 013 010 Mámeť oltář, z něhož ti nemají práva jísti, kdož stánku slouží. 058 HEB 013 011 Nebo kterýchž hovad krev vnášína bývá za hřích do svatyně skrze nejvyššího kněze, těch pálena bývají těla vně za stany. 058 HEB 013 012 Protož i Ježíš, aby posvětil lidu svou vlastní krví, vně za branou trpěl. 058 HEB 013 013 Vyjděmež tedy k němu ven z stanů, pohanění jeho nesouce. 058 HEB 013 014 Neboť nemáme zde města zůstávajícího, ale onoho budoucího hledáme. 058 HEB 013 015 Protož skrze něho obětujme Bohu obět chvály vždycky, to jest ovoce rtů, oslavujících jméno jeho. 058 HEB 013 016 Na účinnost pak a na zdílnost nezapomínejte; nebo v takových obětech zvláštní svou líbost má Bůh. 058 HEB 013 017 Povolni buďte správcům svým a poslušni; oniť zajisté bdějí nad dušemi vašimi, jako ti, kteříž počet mají vydati, aby to s radostí činili, a ne s stýskáním. Neboť by vám to nebylo užitečné. 058 HEB 013 018 Modltež se za nás; doufámeť zajisté, že dobré svědomí máme, jako ti, kteříž se chceme ve všem chvalitebně chovati. 058 HEB 013 019 Tím pak více prosím vás, abyste to činili, proto abych tím dříve navrácen byl vám. 058 HEB 013 020 Bůh pak pokoje, kterýž toho velikého pro krev smlouvy věčné pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých, Pána našeho Ježíše, 058 HEB 013 021 Učiniž vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle své, působě v vás to, což jest libé před oblíčejem jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen. 058 HEB 013 022 Prosímť pak vás, bratří, snestež trpělivě slovo napomenutí tohoto; neboť jsem krátce psal vám. 058 HEB 013 023 Věztež o bratru Timoteovi, že jest propuštěn, s kterýmžto, (přišel-li by brzo, ) navštívím vás. 058 HEB 013 024 Pozdravtež všech správců svých, i všech svatých. Pozdravují vás bratří z Vlach. 058 HEB 013 025 Milost Boží se všechněmi vámi. Amen. # # BOOK 059 JAM James Jakubův 059 JAM 001 001 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení. 059 JAM 001 002 Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte, 059 JAM 001 003 Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost. 059 JAM 001 004 Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku. 059 JAM 001 005 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá, i budeť dána jemu. 059 JAM 001 006 Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá. 059 JAM 001 007 Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána. 059 JAM 001 008 Muž dvojí mysli, jest neustavičný ve všech cestách svých. 059 JAM 001 009 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém, 059 JAM 001 010 A bohatý v ponižování se; nebo jako květ byliny pomine. 059 JAM 001 011 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne. 059 JAM 001 012 Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení; nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují. 059 JAM 001 013 Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž také on koho pokouší. 059 JAM 001 014 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván. 059 JAM 001 015 Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt. 059 JAM 001 016 Nebluďtež, bratří moji milí. 059 JAM 001 017 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhož není proměnění, ani pro obrácení se jinam zastínění. 059 JAM 001 018 On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho. 059 JAM 001 019 A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu. 059 JAM 001 020 Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí. 059 JAM 001 021 Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše. 059 JAM 001 022 Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe. 059 JAM 001 023 Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu oblíčej přirozený svůj v zrcadle. 059 JAM 001 024 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl. 059 JAM 001 025 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém. 059 JAM 001 026 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství. 059 JAM 001 027 Náboženství čisté a nepoškvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v ssouženích jejich, a ostříhati sebe nepoškvrněného od světa. 059 JAM 002 001 Bratří moji, nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista. 059 JAM 002 002 Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž, maje prsten zlatý v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném oděvu, 059 JAM 002 003 A popatřili byste k tomu, kterýž drahé roucho má, a řekli byste jemu: Ty sedni tuto poctivě; chudému pak řekli byste: Ty stůj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých: 059 JAM 002 004 Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste soudcové v myšleních zlých? 059 JAM 002 005 Slyšte, bratří moji milí, zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě, aby bohatí byli u víře a dědicové království, kteréž zaslíbil těm, kdož jej milují? 059 JAM 002 006 Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž bohatí mocí neutiskují vás? A oniť vás i k soudům přivozují? 059 JAM 002 007 Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi? 059 JAM 002 008 Jestliže pak plníte zákon královský podlé písma: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte. 059 JAM 002 009 Pakliť osoby přijímáte, hřešíte, a zákon vás tresce jako přestupníky. 059 JAM 002 010 Nebo kdo by koli celého zákona ostříhal, přestoupil by pak jediné, všechněmi jest vinen. 059 JAM 002 011 Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem zákona. 059 JAM 002 012 Tak mluvte, a tak čiňte, jako ti, kteříž podlé zákona svobody souzeni býti máte. 059 JAM 002 013 Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku. 059 JAM 002 014 Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti? 059 JAM 002 015 A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany živnosti vezdejší, 059 JAM 002 016 Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji, shřejte se, a najezte se, a však nedali byste jim potřeby tělesné, což to platí? 059 JAM 002 017 Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě. 059 JAM 002 018 Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a já tobě ukáži víru svou z skutků svých. 059 JAM 002 019 Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, a však třesou se. 059 JAM 002 020 Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá? 059 JAM 002 021 Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář? 059 JAM 002 022 Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho, a z skutků víra dokonalá byla? 059 JAM 002 023 A tak naplněno jest písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest. 059 JAM 002 024 Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk, a ne z víry toliko? 059 JAM 002 025 Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši ony posly, a jinou cestou pryč vypustivši? 059 JAM 002 026 Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá. 059 JAM 003 001 Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali. 059 JAM 003 002 V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati také všecko tělo. 059 JAM 003 003 An, my koňům udidla v ústa dáváme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme. 059 JAM 003 004 An, i lodí tak veliké jsouce, a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje. 059 JAM 003 005 Tak i jazyk malý oud jest, a však veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí! 059 JAM 003 006 Jazyk pak jest oheň a svět nepravosti. Takť jest postaven jazyk mezi oudy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného. 059 JAM 003 007 Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i zeměplazů, i mořských potvor bývá skroceno, a jest okroceno od lidí; 059 JAM 003 008 Ale jazyka žádný z lidí skrotiti nemůže. Tak jest neskrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného. 059 JAM 003 009 Jím dobrořečíme Bohu Otci, a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným. 059 JAM 003 010 Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji. 059 JAM 003 011 Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkost i hořkost? 059 JAM 003 012 Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané i sladké vody nevydává. 059 JAM 003 013 Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti. 059 JAM 003 014 Pakliť máte hořkou závist, a dráždění v srdci svém, nechlubte se, a neklamejte proti pravdě. 059 JAM 003 015 Neníť ta moudrost s hůry sstupující, ale jest zemská, hovadná, ďábelská. 059 JAM 003 016 Nebo kdež jest závist a rozdráždění, tu i roztržka i všeliké dílo zlé. 059 JAM 003 017 Ale moudrost, kteráž jest s hůry, nejprvé zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství. 059 JAM 003 018 Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí. 059 JAM 004 001 Odkud jdou bojové a svády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z líbostí vašich, kteréž rytěřují v oudech vašich? 059 JAM 004 002 Žádáte, a nemáte; závidíte a dychtíte, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, a však neobdržíváte, proto že neprosíte. 059 JAM 004 003 Prosíte, a nebéřete, proto že zle prosíte, abyste na své líbosti vynakládali. 059 JAM 004 004 Cizoložníci a cizoložnice, což nevíte, že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa, nepřítelem Božím učiněn bývá. 059 JAM 004 005 Což mníte, že nadarmo dí písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás? 059 JAM 004 006 Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost. 059 JAM 004 007 Poddejtež se tedy Bohu, a zepřete se ďáblu, i utečeť od vás. 059 JAM 004 008 Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám. Umejte ruce, hříšníci, a očisťte srdce vy, kteříž jste dvojité mysli. 059 JAM 004 009 Ssouženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek. 059 JAM 004 010 Ponižte se před oblíčejem Páně, a povýšíť vás. 059 JAM 004 011 Neutrhejtež jedni druhým, bratří. Kdož utrhá bratru, a potupuje bratra svého, utrhá zákonu, a potupuje zákon. Tupíš-li pak zákon, nejsi plnitel zákona, ale soudce. 059 JAM 004 012 Jedenť jest vydavatel zákona, kterýž může spasiti i zatratiti. Ty kdo jsi, ješto tupíš jiného? 059 JAM 004 013 Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes neb zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok, a budeme kupčiti, a něco zištěme; 059 JAM 004 014 (Ješto nevíte, co zítra bude. Nebo jaký jest život váš? Pára zajisté jest, kteráž se na maličko ukáže, a potom zmizí.) 059 JAM 004 015 Místo toho, co byste měli říci: Bude-li Pán chtíti, a budeme-li živi, učiníme toto neb onono. 059 JAM 004 016 Vy pak chlubíte se v pýše své. Všeliká taková chlouba zlá jest. 059 JAM 004 017 A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má. 059 JAM 005 001 Nuže nyní, boháči, plačte, kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou. 059 JAM 005 002 Zboží vaše shnilo, a roucho vaše zmolovatělo. 059 JAM 005 003 Zlato vaše a stříbro zerzavělo, a rez jejich bude na svědectví proti vám, a zžířeť těla vaše jako oheň. Shromáždili jste poklad ku posledním dnům. 059 JAM 005 004 Aj, mzda dělníků, kteříž žali krajiny vaše, při vás zadržaná, křičí, a hlas volání ženců v uši Pána zástupů vešel. 059 JAM 005 005 Rozkoš jste provodili na zemi, a zbůjněli jste; vykrmili jste srdce svá jako ke dni zabití. 059 JAM 005 006 Odsoudili jste, zamordovali jste spravedlivého, a neodpíral vám. 059 JAM 005 007 A protož trpěliví buďte, bratří, až do příchodu Páně. Aj, oráč očekává drahého užitku zemského, trpělivě naň očekávaje, až by přijal podzimní i jarní déšť. 059 JAM 005 008 Buďtež i vy trpěliví, potvrzujte srdcí svých; neboť se přibližuje příští Páně. 059 JAM 005 009 Nevzdychejtež jedni proti druhým, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Aj, soudce již přede dveřmi stojí. 059 JAM 005 010 Ku příkladu snášení protivenství a dlouhočekání, bratří moji, vezměte proroky, kteříž mluvívali ve jménu Páně. 059 JAM 005 011 Aj, blahoslavíme ty trpělivé. O trpělivosti Jobově slýchali jste, a dokonání Páně viděli jste; nebo velmi jest milosrdný Pán a lítostivý. 059 JAM 005 012 Přede všemi pak věcmi, bratří moji, nepřisahejte, ani skrze nebe, ani skrze zemi, ani kteroukoli jinou přísahou, ale buď řeč vaše: Jistě, jistě, nikoli, nikoli, abyste neupadli v odsouzení. 059 JAM 005 013 Jest-li kdo z vás zkormoucený? Modl se. Pakli jest kdo mysli dobré? Prozpěvuj. 059 JAM 005 014 Stůně-li kdo z vás? Zavolej starších zboru, ať se modlí za něho, mažíce jej olejem ve jménu Páně. 059 JAM 005 015 A modlitba víry uzdraví neduživého, a pozdvihneť ho Pán; a jestliže jest co prohřešil, budeť jemu odpuštěno. 059 JAM 005 016 Vyznávejtež se pak jedni druhým z hříchů, a modlte se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli. Mnohoť může modlitba spravedlivého opravdová. 059 JAM 005 017 Eliáš byl člověk týmž bídám jako i my poddaný, a modlitbou modlil se, aby nepršelo, i nepršel déšť na zemi za tři léta a za šest měsíců. 059 JAM 005 018 A zase modlil se, i vydalo nebe déšť, a země zplodila ovoce své. 059 JAM 005 019 Bratří, jestliže by kdo z vás pobloudil od pravdy, a někdo by jej zase obrátil, 059 JAM 005 020 Věziž, že ten, kdož by odvrátil hříšníka od bludné cesty jeho, vysvobodí duši od smrti, a přikryje množství hříchů. # # BOOK 060 1PE 1 Peter 1 Petrův 060 1PE 001 001 Petr, apoštol Ježíše Krista, příchozím rozptýleným v Pontu, Galacii, Kappadocii, v Azii, a v Bitynii, 060 1PE 001 002 Vyvoleným podlé předzvědění Boha Otce, v posvěcení Ducha, ku poslušenství a skropení krví Ježíše Krista: Milost vám a pokoj rozmnožen buď. 060 1PE 001 003 Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, kterýž podlé mnohého milosrdenství svého znovu zplodil nás v naději živou skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, 060 1PE 001 004 K dědictví neporušitelnému a nepoškvrněnému a neuvadlému, kteréž se chová v nebesích, vám, 060 1PE 001 005 Kteříž mocí Boží ostříháni býváte skrze víru k spasení, kteréž hotovo jest, aby zjeveno bylo v času posledním. 060 1PE 001 006 V čemžto veselíte se, maličko nyní, (jestliže kdy potřebí jest, ) zkormouceni jsouce v rozličných pokušeních, 060 1PE 001 007 Aby zkušení víry vaší, mnohem dražší nežli zlato, kteréž hyne, a však se v ohni zkušuje, nalezeno bylo vám k chvále, a ke cti i k slávě při zjevení Ježíše Krista. 060 1PE 001 008 Kteréhož neviděvše, milujete; kteréhož nyní nevidouce, a však v něho věříce, veselíte se radostí nevymluvnou a oslavenou, 060 1PE 001 009 Docházejíce konce víry své, spasení duší. 060 1PE 001 010 O kterémž spasení bedlivě přemyšlovali, a je vystihati usilovali proroci, kteříž o té milosti, kteráž se vám státi měla, prorokovali, 060 1PE 001 011 Vystihajíce to, na který aneb jaký čas mínil by ten, kterýž v nich byl, Duch Kristův, předpovídající o utrpeních Kristových a o veliké za tím slávě. 060 1PE 001 012 Kterýmžto zjeveno jest, že ne sobě, ale nám tím přisluhovali, což jest vám nyní zvěstováno skrze ty, kteříž vám kázali evangelium, v Duchu svatém seslaném s nebe, na kteréž věci žádostivi jsou andělé patřiti. 060 1PE 001 013 Protož přepášíce bedra mysli své, a střízlivi jsouce, dokonale doufejte v té milosti, kteráž vám dána bude při zjevení Ježíše Krista, 060 1PE 001 014 Jakožto synové poslušní, nepřirovnávající se prvním neznámosti své žádostem. 060 1PE 001 015 Ale jakž ten, kterýž vás povolal, svatý jest, i vy svatí ve všem obcování buďte; 060 1PE 001 016 Jakož napsáno jest: Svatí buďte, nebo já svatý jsem. 060 1PE 001 017 A poněvadž Otcem nazýváte toho, kterýž bez přijímání osob soudí vedlé skutků jednoho každého, viztež, abyste v bázni čas svého zde putování konali, 060 1PE 001 018 Vědouce, že ne porušitelnými věcmi, stříbrem neb zlatem, vykoupeni jste z marného svého obcování toho, od otců vydaného, 060 1PE 001 019 Ale drahou krví jakožto Beránka nevinného a nepoškvrněného, Krista, 060 1PE 001 020 Předzvěděného zajisté před ustanovením světa, zjeveného pak v časích posledních pro vás, 060 1PE 001 021 Kteříž skrze něho věříte v Boha, jenž jej vzkřísil z mrtvých, a dal jemu slávu, aby víra vaše a naděje byla v Bohu. 060 1PE 001 022 Poněvadž duše své očistili jste poslušenstvím pravdy skrze Ducha, k milování neošemetnému bratrstva, z čistého srdce jedni druhé milujte snažně, 060 1PE 001 023 Znovu zrozeni jsouce ne z porušitelného semene, ale z neporušitelného, skrze živé slovo Boží a zůstávající na věky. 060 1PE 001 024 Nebo všeliké tělo jest jako tráva, a všeliká sláva člověka jako květ trávy. Usvadla tráva, a květ její spadl. 060 1PE 001 025 Ale slovo Páně zůstává na věky. Totoť pak jest to slovo, kteréž zvěstováno jest vám. 060 1PE 002 001 Protož složíce všelikou zlost, a všelikou lest, a pokrytství, a závist, i všecka utrhání, 060 1PE 002 002 Jakožto nyní zrozená nemluvňátka, mléka beze lsti, Božího slova žádostivi buďte, abyste jím rostli, 060 1PE 002 003 Jestliže však okusili jste, kterak dobrotivý jest Pán. 060 1PE 002 004 K kterémuž přistupujíce k kameni živému, od lidí zajisté zavrženému, ale od Boha vyvolenému a drahému, 060 1PE 002 005 I vy, jako kamení živé, vzdělávejte se v dům duchovní, kněžstvo svaté, k obětování duchovních obětí, vzácných Bohu skrze Jezukrista. 060 1PE 002 006 A protož praví písmo: Aj, zakládámť na Sionu kámen úhelný, vybraný, drahý, v kterýž kdokoli věří, nikoli nebude zahanben. 060 1PE 002 007 Vám tedy věřícím jest poctivost, ale nepovolným kámen, kterýž zavrhli stavitelé, tenť jest učiněn v hlavu úhelní, a kámen úrazu, a skála pohoršení, 060 1PE 002 008 Těm, kteříž se urážejí na slovu, nepovolní jsouce, k čemuž i odloženi jsou. 060 1PE 002 009 Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své. 060 1PE 002 010 Kteříž jste někdy ani lidem nebyli, nyní pak jste lid Boží; kteříž jste někdy byli nedošli milosrdenství, nyní pak jste došli milosrdenství. 060 1PE 002 011 Nejmilejší, prosímť vás, abyste jakožto příchozí a pohostinní zdržovali se od tělesných žádostí, kteréž rytěřují proti duši, 060 1PE 002 012 Obcování své mezi pohany majíce dobré, aby místo toho, kdež utrhají vám jako zločincům, dobré skutky vaše spatřujíce, velebili Boha v den navštívení. 060 1PE 002 013 Poddáni tedy buďte všelikému lidskému zřízení pro Pána, buďto králi, jako nejvyššímu, 060 1PE 002 014 Buďto vládařům, jako od něho poslaným, ku pomstě zle činících, a k chvále dobře činících. 060 1PE 002 015 Nebo tak jest vůle Boží, abyste dobře činíce, zacpali ústa nemoudrých a neumělých lidí. 060 1PE 002 016 Buďtež jako svobodní, však ne jako zástěru majíce své zlosti svobodu, ale jakožto služebníci Boží. 060 1PE 002 017 Všecky ctěte, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále v poctivosti mějte. 060 1PE 002 018 Služebníci poddáni buďte ve vší bázni pánům, netoliko dobrým a mírným, ale i zlým. 060 1PE 002 019 Nebo toť jest milé, jestliže kdo pro svědomí Boží snáší zámutky, trpě bez viny. 060 1PE 002 020 Nebo jaká jest chvála, byste pak i snášeli pohlavkování, hřešíce? Ale jestliže dobře činíce, a bez viny trpíce, snášíte, toť jest milé před Bohem. 060 1PE 002 021 Nebo i k tomu povoláni jste, jako i Kristus trpěl za nás, nám pozůstaviv příklad, abyste následovali šlepějí jeho. 060 1PE 002 022 Kterýž hříchu neučinil, aniž jest lest nalezena v ústech jeho. 060 1PE 002 023 Kterýžto, když mu zlořečili, nezlořečil zase; trpěv, nehrozil, ale poroučel tomu, kterýž spravedlivě soudí. 060 1PE 002 024 Kterýžto hříchy naše na svém těle sám vnesl na dřevo, abychom hříchům zemrouce, spravedlnosti živi byli, jehož zsinalostí uzdraveni jste. 060 1PE 002 025 Nebo jste byli jako ovce bloudící, ale nyní obráceni jste ku pastýři a biskupu duší svých. 060 1PE 003 001 Též podobně i ženy buďte poddané mužům svým, aby, byť pak kteří i nevěřili slovu, skrze pobožné obcování žen bez slova získáni byli, 060 1PE 003 002 Spatřujíce v bázni svaté vaše obcování, 060 1PE 003 003 Kterýchžto ozdoba budiž ne ta zevnitřní, v zpletání vlasů, a províjení zlatem, aneb v odívání plášťů, 060 1PE 003 004 Ale ten skrytý srdce člověk, záležející v neporušitelnosti krotkého a pokojného ducha, kterýž před oblíčejem Božím velmi drahý jest. 060 1PE 003 005 Tak zajisté někdy i ony svaté ženy, kteréž naději měly v Bohu, ozdobovaly se, poddány byvše mužům svým, 060 1PE 003 006 Jako Sára poslušna byla Abrahama, pánem jej nazývajíc; jejížto vy jste dcerky, dobře činíce, a nebojíce se žádného přestrašení. 060 1PE 003 007 Též podobně i muži spolu s nimi bydlíce podlé umění, jakožto mdlejšímu osudí ženskému udělujíce cti, jakožto i spoludědičkám života milosti, aby modlitby vaše neměly překážky. 060 1PE 003 008 A tak summou, všickni buďte jednomyslní, jedni druhých bíd čitelní, bratrstva milovníci, milosrdní, dobrotiví, 060 1PE 003 009 Neodplacujíce zlého za zlé, ani zlořečenství za zlořečenství, ale raději dobrořečíce, vědouce, že jste k tomu povoláni, abyste požehnání dědičně obdrželi. 060 1PE 003 010 Nebo kdož chce milovati život, a viděti dny dobré, skrocujž jazyk svůj od zlého, a ústa jeho ať nemluví lsti. 060 1PE 003 011 Uchyl se od zlého, a čiň dobré; hledej pokoje, a stihej jej. 060 1PE 003 012 Nebo oči Páně na spravedlivé, a uši jeho k prosbám jejich, ale zůřivý oblíčej Páně na ty, kteříž činí zlé věci. 060 1PE 003 013 A kdo jest, ješto by vám zle učinil, jestliže budete následovníci dobrého? 060 1PE 003 014 Ale kdybyste pak i trpěli pro spravedlnost, blahoslavení jste. Strachu pak jejich nebojte se, ani se kormuťte, 060 1PE 003 015 Ale Pána Boha posvěcujte v srdcích svých. Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest v vás, a to s tichostí a s bázní, 060 1PE 003 016 Majíce dobré svědomí, aby za to, že utrhají vám jako zločincům, zahanbeni byli ti, kteříž hanějí vaše ctné v Kristu obcování. 060 1PE 003 017 Lépeť jest zajisté, abyste dobře činíce, líbilo-li by se tak vůli Boží, trpěli, nežli zle činíce. 060 1PE 003 018 Nebo i Kristus jedinou za hříchy trpěl, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu, umrtven jsa z strany těla, ale obživen Duchem. 060 1PE 003 019 Skrze něhož i těm, kteříž jsou v žaláři, duchům, přišed, kázal, 060 1PE 003 020 Tehdáž nepovolným, když ono jednou očekávala Boží snášelivost za dnů Noé, když dělán byl koráb, v kterémžto málo, to jest osm duší, zachováno jest u vodě. 060 1PE 003 021 K čemuž připodobněn jsa nyní křest, i nás spaseny činí, ne to tělesné špiny smytí, ale dobrého svědomí u Boha dotázání, skrze vzkříšení Ježíše Krista. 060 1PE 003 022 Kterýž všed v nebe, jest na pravici Boží, podmaniv sobě anděly, i mocnosti, i moci. 060 1PE 004 001 Poněvadž tedy Kristus trpěl za nás na těle, i vy také týmž myšlením odíni buďte, že ten, kdož trpěl na těle, přestal od hříchu, 060 1PE 004 002 K tomu, aby již nebyl více tělesným žádostem, ale vůli Boží v těle živ, po ten čas, což ho ještě zůstává. 060 1PE 004 003 Dostiť jest zajisté nám na tom přeběhlém času života, v němž jsme líbosti pohanů páchali, chodivše v nestydatých chlipnostech, v žádostech, v zbytečném pití vína, v hodování, v opilství, a v ohyzdném modlosloužení. 060 1PE 004 004 A protož když s nimi neběháte k takovému vydávání se v rozpustilost, zdá se jim to cosi nového býti, a rouhají se tomu. 060 1PE 004 005 Tiť vydadí počet tomu, kterýž hotov jest souditi živé i mrtvé. 060 1PE 004 006 Proto jest zajisté i mrtvým kázáno evangelium, aby souzeni byli podlé lidí z strany těla, ale živi byli podlé Boha duchem. 060 1PE 004 007 Všemuť se pak přibližuje konec. 060 1PE 004 008 A protož buďte středmí a bedliví k modlitbám. Přede vším pak lásku jedni k druhým opravdovou mějte; nebo láska přikryje množství hříchů. 060 1PE 004 009 Buďte vespolek přívětiví k hostem, bez reptání. 060 1PE 004 010 Jeden každý jakž vzal dar, tak vespolek tím sobě přisluhujte, jako dobří šafáři rozličné milosti Boží. 060 1PE 004 011 Mluví-li kdo, mluviž jako řeči Boží; jestliže kdo přisluhuje, čiň to jako z moci, kteréž jemu uděluje Bůh, aby ve všem slaven byl Bůh skrze Jezukrista, kterýž má slávu a císařství na věky věků. Amen. 060 1PE 004 012 Nejmilejší, nebudiž vám divný ten přišlý na vás oheň, pro zkušení vás, jako by se vám něco nového přihodilo. 060 1PE 004 013 Ale z toho, že jste účastni utrpení Kristových, radujte se, abyste i při zjevení slávy jeho radovali se s veselím. 060 1PE 004 014 Trpíte-li pohanění pro jméno Kristovo, blahoslavení jste. Nebo Duch ten slávy a Boží na vás odpočívá, kterýž z strany jich zajisté rouhán, ale z strany vaší oslavován bývá. 060 1PE 004 015 Žádný pak z vás netrp jako vražedlník, neb zloděj, neb zločinec, neb všetečný. 060 1PE 004 016 Jestliže pak jako křesťan, nestyď se za to, ale oslavuj Boha v té částce. 060 1PE 004 017 Nebo jest čas, aby se začal soud od domu Božího. A poněvadž nejprv od nás, jakýž bude konec těch, kteříž nejsou povolni evangelium Božímu? 060 1PE 004 018 A poněvadž spravedlivý sotva k spasení přichází, bezbožný a hříšník kde se ukáže? 060 1PE 004 019 A protož i ti, kteříž trpí podlé vůle Boží, jakožto věrnému stvořiteli ať poroučejí duše své, dobře činíce. 060 1PE 005 001 Starších, kteříž mezi vámi jsou, prosím já spolustarší, a svědek Kristových utrpení, a budoucí, kteráž zjevena bude, slávy účastník, 060 1PE 005 002 Paste stádo Boží, kteréž při vás jest, opatrujíce je, ne bezděky, ale dobrovolně, ne pro mrzký zisk, ale ochotně, 060 1PE 005 003 Ani jako panujíce nad dědictvím Páně, ale příkladem jsouce stádu. 060 1PE 005 004 A když se ukáže kníže pastýřů, vezmete tu neuvadlou korunu slávy. 060 1PE 005 005 Podobně mládenci, buďte poddáni starším. A všickni poddanost jedni druhým ukazujte, pokorou vnitř se ozdobte. Bůh zajisté pyšným se protiví, ale pokorným dává milost. 060 1PE 005 006 Pokořtež se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil časem svým, 060 1PE 005 007 Všelikou péči svou uvrhouce na něj. Nebo on má péči o vás. 060 1PE 005 008 Střízliví buďte, bděte; nebo protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral. 060 1PE 005 009 Jemuž odpírejte, silní jsouce u víře, vědouce, že tatáž utrpení bratrstvo vaše, kteréž na světě jest, obkličují. 060 1PE 005 010 Bůh pak všeliké milosti, kterýž povolal nás k věčné slávě své v Kristu Ježíši, když maličko potrpíte, on dokonalé vás učiň, utvrď, zmocni, i upevni, 060 1PE 005 011 Jemuž sláva a císařství na věky věků. Amen. 060 1PE 005 012 Po Silvánovi, vám věrném bratru, tak za to mám, že jsem psal krátce, napomínaje a osvědčuje, že tato jest pravá milost Boží, v kteréž stojíte. 060 1PE 005 013 Pozdravuje vás ta církev, kteráž jest v Babyloně, účastnice vyvolení vašeho, a Marek syn můj. 060 1PE 005 014 Pozdravtež jedni druhých v políbení laskavém. Pokoj vám všechněm, kteříž jste v Kristu Ježíši. Amen. # # BOOK 061 2PE 2 Peter 2 Petrův 061 2PE 001 001 Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kteříž spolu s námi zaroveň drahé dosáhli víry, pro spravedlnost Boha našeho a spasitele Jezukrista: 061 2PE 001 002 Milost vám a pokoj rozmnožen buď skrze známost Boha a Ježíše Pána našeho. 061 2PE 001 003 Jakož nám od jeho Božské moci všecko, což k životu a ku pobožnosti náleželo, darováno jest, skrze známost toho, kterýž povolal nás k slávě a k ctnosti; 061 2PE 001 004 Pročež veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, abyste skrze ně Božského přirození účastni učiněni byli, utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech. 061 2PE 001 005 Na to tedy samo všecku snažnost vynaložíce, přičinějte k víře své ctnost, a k ctnosti umění, 061 2PE 001 006 K umění pak zdrželivost, a k zdrželivosti trpělivost, k trpělivosti pak pobožnost, 061 2PE 001 007 Ku pobožnosti pak bratrstva milování, a k milování bratrstva lásku. 061 2PE 001 008 Ty zajisté věci když budou při vás a rozhojní se, ne prázdné, ani neužitečné postaví vás v známosti Pána našeho Jezukrista. 061 2PE 001 009 Nebo při komž není těchto věcí, slepýť jest, toho, což vzdáleno jest, nevida, zapomenuv se na očištění svých starých hříchů. 061 2PE 001 010 Protož raději, bratří, snažujte se povolání a vyvolení své upevňovati; nebo to činíce, nepadnete nikdy. 061 2PE 001 011 Takť zajisté hojné způsobeno vám bude vjití k věčnému království Pána našeho a spasitele Jezukrista. 061 2PE 001 012 Protož nezanedbámť vždycky vám připomínati těch věcí, ačkoli umělí i utvrzení jste v přítomné pravdě. 061 2PE 001 013 Neboť to mám za spravedlivé, dokudž jsem v tomto stánku, abych vás probuzoval napomínáním, 061 2PE 001 014 Věda, že brzké jest složení stánku mého, jakož mi i Pán náš Ježíš Kristus oznámil. 061 2PE 001 015 Přičinímť se tedy všelijak o to, abyste vy po odchodu mém na ty věci rozpomínati se mohli. 061 2PE 001 016 Nebo ne nějakých vtipně složených básní následujíce, známu učinili jsme vám Pána našeho Jezukrista moc a příchod, ale jakožto ti, kteříž jsme očima svýma viděli jeho velebnost. 061 2PE 001 017 Přijalť zajisté od Boha Otce čest a slávu, když se stal k němu hlas takový od velebné slávy: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se zalíbilo. 061 2PE 001 018 A ten hlas my jsme slyšeli s nebe pošlý, s ním byvše na oné hoře svaté. 061 2PE 001 019 A mámeť přepevnou řeč prorockou, kteréžto že šetříte jako svíce v temném místě svítící, dobře činíte, až by se den rozednil, a dennice vzešla v srdcích vašich, 061 2PE 001 020 Toto nejprvé znajíce, že žádného proroctví písma výklad nezáleží na rozumu lidském. 061 2PE 001 021 Nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým puzeni byvše, mluvili svatí Boží lidé. 061 2PE 002 001 Bývali pak i falešní proroci v lidu, jakož i mezi vámi budou falešní učitelé, kteříž uvedou sekty zatracení, i toho Pána, kterýž je vykoupil, zapírajíce, uvodíce na sebe rychlé zahynutí. 061 2PE 002 002 A mnozí následovati budou jejich zahynutí, skrze něž cesta pravdy bude v porouhání dávána. 061 2PE 002 003 A lakomě skrze vymyšlené řeči vámi kupčiti budou; kterýchž odsouzení již dávno nemešká, a zahynutí jejich nespí. 061 2PE 002 004 Nebo poněvadžť Bůh andělům, kteříž zhřešili, neodpustil, ale strhna je do žaláře, řetězům mrákoty oddal, aby k odsouzení chováni byli, 061 2PE 002 005 I prvnímu světu neodpustil, ale sama osmého Noé, kazatele spravedlnosti, zachoval, když potopu na svět bezbožníků uvedl, 061 2PE 002 006 A města Sodomských a Gomorských v popel obrátiv, podvrácením potupil, příklad budoucím bezbožníkům ukázav, 061 2PE 002 007 A spravedlivého Lota, těch nešlechetníků prostopašným obcováním ztrápeného, vytrhl; 061 2PE 002 008 Ten zajisté spravedlivý, bydliv mezi nimi, den ode dne hleděním i slyšením spravedlivou duši nešlechetnými jejich skutky trápil: 061 2PE 002 009 Umíť Pán pobožné z pokušení vytrhnouti, nepravých pak ke dni soudu potrestaných dochovati, 061 2PE 002 010 A zvláště těch, kteříž po těle v žádosti nečisté chodí, a vrchností pohrdají, smělí, sobě se zalibující, neostýchají se důstojnostem porouhati; 061 2PE 002 011 Ješto andělé, jsouce větší v síle a v moci nevynášejí proti nim přede Pánem potupného soudu. 061 2PE 002 012 Tito pak jako nerozumná hovada, kteráž za přirozením jdou, zplozená k zjímání a k zahynutí, tomu, čemuž nerozumějí, rouhajíce se, v tom svém porušení zahynou, 061 2PE 002 013 A odplatu nepravosti ponesou, jakožto ti, kteříž sobě za rozkoš položili, aby se na každý den v líbostech svých kochali, poškvrny a mrzkosti, ti, kteříž s vámi hodujíce, v svých lstech se kochají, 061 2PE 002 014 Oči majíce plné cizoložstva, a bez přestání hřešící, přeluzujíce duše neustavičné, srdce majíce vycvičené v lakomství, synové zlořečenství. 061 2PE 002 015 Kteříž opustivše cestu přímou, zbloudili, následujíce cesty Balámovy syna Bozorova, kterýž mzdu nepravosti zamiloval. 061 2PE 002 016 Ale měl, od koho by pokárán byl pro svůj výstupek. Nebo jhu poddaná oslice němá, člověčím hlasem promluvivši, zbránila nemoudrosti proroka. 061 2PE 002 017 Tiť jsou studnice bez vody, mlhy vichrem zbouřené, jimžto mrákota tmy schována jest na věčnost. 061 2PE 002 018 Nebo přepyšně marné věci vypravujíce, žádostmi těla a chlipnostmi loudí ty, kteříž byli v pravdě utekli od těch, jenž bludu obcují, 061 2PE 002 019 Slibujíce jim svobodu, ješto sami jsou služebníci porušení, poněvadž, od kohož kdo jest přemožen, tomu jest i v službu podroben. 061 2PE 002 020 Jestliže by pak ti, kteříž ušli poškvrn světa, skrze známost Pána a spasitele Jezukrista, opět zase v to zapleteni jsouce, přemoženi byli, učiněn jest poslední způsob jejich horší nežli první. 061 2PE 002 021 Lépe by zajisté jim bylo nepoznávati cesty spravedlnosti, nežli po nabytí známosti odvrátiti se od vydaného jim svatého přikázaní. 061 2PE 002 022 Ale přihodilo se jim to, což se v přísloví pravém říkává: Pes navrátil se k vývratku svému, a svině umytá do kaliště bláta. 061 2PE 003 001 Nejmilejší, již toto druhý list vám píši, jimižto vzbuzuji skrze napomínání vaši upřímou mysl, 061 2PE 003 002 Abyste pamatovali na slova předpověděná od svatých proroků, a na přikázaní vydané od nás apoštolů Pána a spasitele, 061 2PE 003 003 Toto nejprvé vědouce, žeť přijdou v posledních dnech posměvači, podlé svých vlastních žádostí chodící, 061 2PE 003 004 A říkající: Kdež jest to zaslibování o příchodu jeho? Nebo jakž otcové zesnuli, všecko tak trvá od počátku stvoření. 061 2PE 003 005 Tohoť zajisté z úmysla věděti nechtí, že nebesa již dávno slovem Božím byla učiněna, i země z vody a na vodě upevněna. 061 2PE 003 006 Pročež onen první svět vodou jsa zatopen, zahynul. 061 2PE 003 007 Ta pak nebesa, kteráž nyní jsou, i země, týmž slovem odložená, chovají se k ohni, ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí. 061 2PE 003 008 Ale tato jedna věc nebuď před vámi skryta, nejmilejší, že jeden den u Pána jest jako tisíc let, a tisíc let jako jeden den. 061 2PE 003 009 Nemeškáť Pán s naplněním slibů, (jakož někteří za to mají, že obmeškává, ) ale shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všickni ku pokání se obrátili. 061 2PE 003 010 Přijdeť pak ten den Páně, jako zloděj v noci, v kterémž nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou. 061 2PE 003 011 Poněvadž tedy to všecko má se rozplynouti, jací pak vy býti máte v svatých obcováních a v pobožnostech, 061 2PE 003 012 Očekávajíce a chvátajíce ku příští dne Božího, v němžto nebesa, hoříce, rozpustí se, a živlové pálivostí ohně rozplynou se? 061 2PE 003 013 Nového pak nebe a nové země podlé zaslíbení jeho čekáme, v kterýchž spravedlnost přebývá. 061 2PE 003 014 Protož, nejmilejší, takových věcí čekajíce, snažtež se, abyste bez poškvrny a bez úhony před ním nalezeni byli v pokoji. 061 2PE 003 015 A Pána našeho dlouhočekání za spasení mějte, jakž i milý bratr náš Pavel, podlé sobě dané moudrosti, psal vám, 061 2PE 003 016 Jako i ve všech epištolách svých, mluvě v nich o těch věcech. Mezi nimiž některé jsou nesnadné k vyrozumění, kterýchžto neučení a neutvrzení natahují, jako i jiných písem, k svému vlastnímu zatracení. 061 2PE 003 017 Vy tedy, nejmilejší, to prvé vědouce, střeztež se, abyste bludem těch nešlechetných nebyli pojati, a nevypadli od své pevnosti. 061 2PE 003 018 Ale rozmáhejte se v milosti a v známosti Pána našeho a spasitele Jezukrista, jemuž sláva i nyní i na časy věčné. Amen. # # BOOK 062 1JO 1 John 1 Janův 062 1JO 001 001 Což bylo od počátku, což jsme slýchali, co jsme očima svýma viděli, a co jsme pilně spatřili, a čeho se ruce naše dotýkaly, o slovu života, 062 1JO 001 002 (Nebo ten život zjeven jest, a my jsme viděli, a svědčíme, i zvěstujeme vám ten život věčný, kterýž byl u Otce, a zjeven jest nám, ) 062 1JO 001 003 Což jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme vám, abyste i vy s námi obecenství měli, a obecenství naše aby bylo s Otcem i s Synem jeho Jezukristem. 062 1JO 001 004 A totoť píšeme vám, aby radost vaše byla plná. 062 1JO 001 005 Toť jest tedy zvěstování to, kteréž jsme slýchali od něho, a zvěstujeme vám: Že Bůh jest světlo, a tmy v něm nižádné není. 062 1JO 001 006 Díme-li, že s ním obecenství máme, a ve tmě chodíme, lžeme, a nečiníme pravdy. 062 1JO 001 007 Pakliť chodíme v světle, jako on jest v světle, obecenství máme vespolek, a krev Krista Ježíše Syna jeho očišťuje nás od všelikého hříchu. 062 1JO 001 008 Pakliť díme, že hříchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není. 062 1JO 001 009 Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti. 062 1JO 001 010 Díme-li, že jsme nehřešili, činíme jej lhářem, a neníť v nás slova jeho. 062 1JO 002 001 Synáčkové moji, totoť vám píši, abyste nehřešili. Pakliť by kdo zhřešil, přímluvci máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého. 062 1JO 002 002 A onť jest obět slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za všeho světa. 062 1JO 002 003 A po tomť známe, že jsme jej poznali, jestliže přikázaní jeho ostříháme. 062 1JO 002 004 Dí-liť kdo: Znám jej, a přikázaní jeho neostříhá, lhářť jest, a pravdy v něm není. 062 1JO 002 005 Ale kdožť ostříhá slova jeho, v pravděť láska Boží v tom jest dokonalá. Po tomť známe, že jsme v něm. 062 1JO 002 006 Kdo praví, že v něm zůstává, tenť má, jakž on chodil, tak choditi. 062 1JO 002 007 Bratří, ne nové přikázaní píši vám, ale přikázaní staré, kteréž jste měli od počátku. A to přikázaní staré jestiť slovo to, kteréž jste slyšeli od počátku. 062 1JO 002 008 A zase přikázaní nové píši vám, kteréž jest pravé i v něm i v vás. Nebo tma pomíjí, a světlo to pravé již svítí. 062 1JO 002 009 Kdo praví, že jest v světle, a bratra svého nenávidí, v temnostiť jest až posavad. 062 1JO 002 010 Kdož miluje bratra svého, v světle zůstává, a pohoršení v něm není. 062 1JO 002 011 Ale kdož nenávidí bratra svého, v temnosti jest, a v temnosti chodí, a neví, kam jde; nebo temnost oslepila oči jeho. 062 1JO 002 012 Píši vám, synáčkové, žeť jsou vám odpuštěni hříchové pro jméno jeho. 062 1JO 002 013 Píši vám, otcové, že jste poznali toho, kterýž jest od počátku. Píši vám, mládenci, že jste svítězili nad tím zlostníkem. 062 1JO 002 014 Píši vám, dítky, že jste poznali Otce. Psal jsem vám, otcové, že jste poznali toho, kterýž jest od počátku. Psal jsem vám, mládenci, že silní jste, a slovo Boží v vás zůstává, a že jste svítězili nad tím zlostníkem. 062 1JO 002 015 Nemilujtež světa, ani těch věcí, kteréž na světě jsou. Miluje-liť kdo svět, neníť lásky Otcovy v něm. 062 1JO 002 016 Nebo všecko, což jest na světě, jako žádost těla, a žádost očí, a pýcha života, toť není z Otce, ale jest z světa. 062 1JO 002 017 Svět pak hyne i žádost jeho, ale kdož činí vůli Boží, tenť trvá na věky. 062 1JO 002 018 Dítky, poslední hodina jest, a jakož jste slýchali, že antikrist přijíti má, i nyníť antikristové mnozí povstali. Odkudž známe, že poslední hodina jest. 062 1JO 002 019 Z násť vyšli, ale nebyli z nás. Nebo byť byli z nás, byliť by zůstali s námi, ale vyšli z nás, aby zjeveni byli, že nejsou všickni z nás. 062 1JO 002 020 Vy pak máte pomazání od Svatého, a znáte všecko. 062 1JO 002 021 Nepsal jsem vám, proto že byste neznali pravdy, ale že ji znáte, a že všeliká lež není z pravdy. 062 1JO 002 022 A kdo jest lhář? Není-li ten, kdož zapírá, že by Ježíš nebyl Kristus? Tenť jest antikrist, kdož zapírá Otce i Syna. 062 1JO 002 023 Každý kdož zapírá Syna, nemáť ani Otce. 062 1JO 002 024 A protož zůstaniž v vás to, což jste slýchali od počátku. Zůstane-liť v vás to, co jste slýchali od počátku, i vy také v Synu i v Otci zůstanete. 062 1JO 002 025 A toť jest to zaslíbení, kteréž on nám zaslíbil, totiž ten život věčný. 062 1JO 002 026 Tyto věci psal jsem vám o těch, kteříž vás svodí. 062 1JO 002 027 Ale pomazání to, kteréž jste vzali od něho, v vás zůstává, aniž potřebujete, aby kdo učil vás, ale jakž pomazání to učí vás o všech věcech, a pravéť jest a neoklamavatelné, a jakž naučilo vás, tak v něm zůstávejte. 062 1JO 002 028 A nyní, synáčkové, zůstávejtež v něm, abychom, když by se ukázal, smělé doufání měli, a nebyli zahanbeni od něho v příchodu jeho. 062 1JO 002 029 Poněvadž víte, že on spravedlivý jest, znejtež také, že každý, kdož činí spravedlnost, z něho jest narozen. 062 1JO 003 001 Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec, totiž abychom synové Boží slouli. Protoť svět nezná nás, že jeho nezná. 062 1JO 003 002 Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještěť se neokázalo, co budeme. Vímeť pak, že když se okáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jakž jest. 062 1JO 003 003 A každý, kdož má takovou naději v něm, očišťuje se, jakož i on čistý jest. 062 1JO 003 004 Každý, kdož činí hřích, činíť proti zákonu; nebo hřích jest přestoupení zákona. 062 1JO 003 005 A víte, že on se okázal, aby hříchy naše sňal, a hříchu v něm není. 062 1JO 003 006 Každý tedy, kdož v něm zůstává, nehřeší; ale každý, kdož hřeší, neviděl ho, aniž ho poznal. 062 1JO 003 007 Synáčkové, nižádný vás nesvoď. Kdož činí spravedlnost, spravedlivý jest, jakož i on jest spravedlivý. 062 1JO 003 008 Kdož činí hřích, z ďábla jest; nebo ďábel od počátku hřeší. Na toť jest zjeven Syn Boží, aby kazil skutky ďáblovy. 062 1JO 003 009 Každý, kdož se narodil z Boha, hříchu nečiní; nebo símě jeho v něm zůstává, aniž může hřešiti, nebo z Boha narozen jest. 062 1JO 003 010 Po tomtoť zjevní jsou synové Boží a synové ďáblovi. Každý, kdož nečiní spravedlnosti, neníť z Boha, a kdož nemiluje bratra svého. 062 1JO 003 011 Nebo toť jest to zvěstování, kteréž jste slýchali od počátku, abychom milovali jedni druhé. 062 1JO 003 012 Ne jako Kain, kterýž z toho zlostníka byl, a zamordoval bratra svého. A pro kterou příčinu zamordoval ho? Proto že skutkové jeho byli zlí, bratra pak jeho spravedliví. 062 1JO 003 013 Nedivtež se, bratří moji, jestliže vás svět nenávidí. 062 1JO 003 014 My víme, že jsme přeneseni z smrti do života, nebo milujeme bratří. Kdož nemiluje bratra, zůstáváť v smrti. 062 1JO 003 015 Každý, kdož nenávidí bratra svého, vražedlník jest, a víte, že žádný vražedlník nemá života věčného v sobě zůstávajícího. 062 1JO 003 016 Po tomto jsme poznali lásku, že on duši svou za nás položil, i myť tedy máme za bratří duše klásti. 062 1JO 003 017 Kdo by pak měl statek tohoto světa, a viděl by bratra svého, an nouzi trpí, a zavřel by střeva svá před ním, kterak láska Boží zůstává v něm? 062 1JO 003 018 Synáčkové moji, nemilujmež slovem, ani jazykem, ale skutkem a pravdou. 062 1JO 003 019 A po tomť poznáváme, že z pravdy jsme, a před oblíčejem jeho spokojíme srdce svá. 062 1JO 003 020 Nebo potupovalo-liť by nás srdce naše, ovšemť Bůh, kterýž jest větší nežli srdce naše, a zná všecko. 062 1JO 003 021 Nejmilejší, jestližeť by nás srdce naše nepotupovalo, smělou doufanlivost máme k Bohu. 062 1JO 003 022 A zač bychom ho koli prosili, béřeme od něho; nebo přikázaní jeho ostříháme, a to, což jest libého před oblíčejem jeho, číníme. 062 1JO 003 023 A totoť jest to přikázaní jeho, abychom věřili jménu Syna jeho Jezukrista, a milovali jedni druhé, jakož nám vydal přikázaní. 062 1JO 003 024 Nebo kdož ostříhá přikázaní jeho, v němť zůstává, a on také v něm. A po tomť poznáváme, že zůstává v nás, totiž po Duchu, kteréhož dal nám. 062 1JO 004 001 Nejmilejší, ne každému duchu věřte, ale zkušujte duchů, jsou-li z Boha; nebo mnozí falešní proroci vyšli na svět. 062 1JO 004 002 Po tomto znejte Ducha Božího: Všeliký duch, kterýž vyznává Jezukrista v těle přišlého, z Boha jest. 062 1JO 004 003 Ale všeliký duch, kterýž nevyznává Jezukrista v těle přišlého, není z Boha; nýbrž toť jest ten duch antikristův, o kterémž jste slýchali, že přijíti má, a jižť jest nyní na světě. 062 1JO 004 004 Vy z Boha jste, synáčkové, a svítězili jste nad nimi; nebo většíť jest ten, kterýž v vás, nežli ten, kterýž jest v světě. 062 1JO 004 005 Oni z světa jsou, a protož o světu mluví, a svět jich poslouchá. 062 1JO 004 006 My z Boha jsme. Kdo zná Boha, posloucháť nás; kdož není z Boha, neposloucháť nás. A po tomť poznáváme ducha pravdy a ducha bludu. 062 1JO 004 007 Nejmilejší, milujmež jedni druhé; nebo láska z Boha jest, a každý, kdož miluje, z Boha se narodil, a znáť Boha. 062 1JO 004 008 Kdož nemiluje, nezná Boha; nebo Bůh láska jest. 062 1JO 004 009 V tomť zjevena jest láska Boží k nám, že Syna svého toho jednorozeného poslal Bůh na svět, abychom živi byli skrze něho. 062 1JO 004 010 V tomť jest láska, ne že bychom my Boha milovali, ale že on miloval nás, a poslal Syna svého obět slitování za hříchy naše. 062 1JO 004 011 Nejmilejší, poněvadž tak miloval nás Bůh, i myť máme jedni druhé milovati. 062 1JO 004 012 Boha žádný nikdy nespatřil, ale milujeme-liť jedni druhé, Bůh v nás přebývá, a láska jeho dokonalá jest v nás. 062 1JO 004 013 Po tomtoť poznáváme, že v něm přebýváme, a on v nás, že z Ducha svého dal nám. 062 1JO 004 014 A myť jsme viděli, a svědčíme, že Otec poslal Syna spasitele světa. 062 1JO 004 015 Kdož by koli vyznával, že Ježíš jest Syn Boží, Bůh v něm přebývá, a on v Bohu. 062 1JO 004 016 A myť jsme poznali, a uvěřili o lásce, kterouž Bůh má k nám. Bůh láska jest, a kdož v lásce přebývá, v Bohu přebývá, a Bůh v něm. 062 1JO 004 017 V tomtoť jest k dokonání svému přišla láska Boží s námi, abychom bezpečné doufání měli v den soudný, kdyžto, jakýž jest on, takoví i my jsme na tomto světě. 062 1JO 004 018 Bázněť není v lásce, ale láska dokonalá ven vyhání bázeň; nebo bázeň trápení má, kdož se pak bojí, není dokonalý v lásce. 062 1JO 004 019 My milujeme jej, nebo on prvé miloval nás. 062 1JO 004 020 Řekl-li by kdo: Miluji Boha, a bratra svého nenáviděl by, lhář jest. Nebo kdož nemiluje bratra svého, kteréhož viděl, Boha, kteréhož neviděl, kterak může milovati? 062 1JO 004 021 A totoť přikázaní máme od něho, aby ten, kdož miluje Boha, miloval i bratra svého. 062 1JO 005 001 Každý, kdož věří, že Ježíš jest Kristus, z Boha se narodil; a každý, kdož miluje toho, kterýž zplodil, milujeť i toho, kterýž zplozen jest z něho. 062 1JO 005 002 Po tomť poznáváme, že milujeme syny Boží, když Boha milujeme, a přikázaní jeho ostříháme. 062 1JO 005 003 Nebo toť je láska Boží, abychom přikázaní jeho ostříhali; a přikázaní jeho nejsou těžká. 062 1JO 005 004 Všecko zajisté, což se narodilo z Boha, přemáhá svět; a toť jest to vítězství, kteréž přemáhá svět, víra naše. 062 1JO 005 005 Kdo jest, ješto přemáhá svět, jediné, kdož věří, že Ježíš jest Syn Boží? 062 1JO 005 006 Toť jest ten, kterýž přišel skrze vodu a krev, Ježíš Kristus, ne u vodě toliko, ale u vodě a ve krvi. A Duch jest, kterýž svědectví vydává, že Duch jest pravda. 062 1JO 005 007 Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo, a Duch svatý, a ti tři jedno jsou. 062 1JO 005 008 A tři jsou, kteříž svědectví vydávají na zemi: Duch, a voda, a krev, a ti tři jedno jsou. 062 1JO 005 009 Poněvadž svědectví lidské přijímáme, svědectvíť Boží větší jest. Nebo totoť svědectví jest Boží, kteréž vysvědčil o Synu svém. 062 1JO 005 010 Kdož věří v Syna Božího, máť svědectví sám v sobě. Kdož nevěří Bohu, lhářem jej učinil; nebo neuvěřil tomu svědectví, kteréž vysvědčil Bůh o Synu svém. 062 1JO 005 011 A totoť jest svědectví to, že život věčný dal nám Bůh, a ten život v Synu jeho jest. 062 1JO 005 012 Kdožť má Syna, máť život; kdož nemá Syna Božího, života nemá. 062 1JO 005 013 Tyto věci psal jsem vám věřícím ve jménu Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život, a abyste věřili ve jméno Syna Božího. 062 1JO 005 014 A totoť jest to smělé doufání, kteréž máme k němu, že zač bychom koli prosili podlé vůle jeho, slyší nás. 062 1JO 005 015 Že pak víme, že nás slyší, prosili-li bychom zač, podlé toho víme, že máme prosby naplněné, kteréž jsme předkládali jemu. 062 1JO 005 016 Viděl-li by kdo bratra svého hřešícího hříchem ne k smrti, modliž se za něj, a dá jemu Bůh život, totiž hřešícím ne k smrti. Jestiť hřích k smrti; ne za ten, pravím, aby se modlil. 062 1JO 005 017 Každá nepravost jestiť hřích, ale jestiť hřích ne k smrti. 062 1JO 005 018 Víme, že každý, kdož se narodil z Boha, nehřeší; ale ten, kdož narozen jest z Boha, ostříhá sebe samého, a ten zlostník se ho nedotýká. 062 1JO 005 019 Víme, že z Boha jsme, ale svět všecken ve zlém leží. 062 1JO 005 020 A vímeť, že Syn Boží přišel a dal nám smysl, abychom poznali toho pravého, a jsmeť v tom pravém, i v Synu jeho Ježíši Kristu. Onť jest ten pravý Bůh a život věčný. 062 1JO 005 021 Synáčkové, vystříhejte se modl. Amen. # # BOOK 063 2JO 2 John 2 Janův 063 2JO 001 001 Starší v Kristu vyvolené paní i synům jejím, kteréž já miluji v pravdě, a ne sám já, ale i všickni, kteříž poznali pravdu, 063 2JO 001 002 Pro pravdu, kteráž zůstává v nás, a s námiť bude na věky: 063 2JO 001 003 Budiž s vámi milost, milosrdenství, a pokoj od Boha Otce, i od Pána Jezukrista, Syna Otcova, v pravdě a v lásce. 063 2JO 001 004 Zradoval jsem se velmi, že jsem nalezl některé z synů tvých, an chodí v pravdě, jakož jsme přikázaní vzali od Otce. 063 2JO 001 005 A nyní prosím tebe, paní, ne jako nové přikázaní předkládaje tobě, ale to, kteréž jsme měli od počátku, abychom milovali jedni druhé. 063 2JO 001 006 A totoť jest ta láska, abychom chodili podlé přikázaní jeho. Přikázaní pak toto jest, jakž jste slýchali od počátku, abyste v něm chodili. 063 2JO 001 007 Nebo mnozí bludaři vyšli na svět, kteříž nevyznávají Jezukrista přišlého v těle. Takový každý jest bludař a antikrist. 063 2JO 001 008 Hleďtež sebe, abychom neztratili toho, o čemž jsme pracovali, ale odplatu plnou abychom vzali. 063 2JO 001 009 Každý, kdož přestupuje, a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdož zůstává v učení Kristovu, tenť i Otce i Syna má. 063 2JO 001 010 Přichází-li kdo k vám, a tohoto učení nepřináší, nepřijímejte ho do domu, aniž ho pozdravujte. 063 2JO 001 011 Nebo kdož takového pozdravuje, obcuje skutkům jeho zlým. 063 2JO 001 012 Mnoho vám psáti měv, nechtěl jsem se svěřiti černidlu a papíru, ale mámť naději, že k vám přijdu, a ústy k ústům mluviti budu, aby radost naše plná byla. 063 2JO 001 013 Pozdravují tě synové sestry tvé v Pánu vyvolené. Amen. # # BOOK 064 3JO 3 John 3 Janův 064 3JO 001 001 Starší Gáiovi milému, kteréhož já miluji v pravdě. 064 3JO 001 002 Nejmilejší, žádámť obzvláštně, abys se dobře měl, a zdráv byl, tak jako duše tvá dobře se má. 064 3JO 001 003 Zradovalť jsem se zajisté velice, když přišli bratří, a svědectví vydávali o tvé upřímnosti, kterak ty v upřímnosti chodíš. 064 3JO 001 004 Nemámť větší radosti, než abych slyšel, že synové moji chodí v upřímnosti. 064 3JO 001 005 Nejmilejší, věrně děláš, cožkoli činíš bratřím a hostem, 064 3JO 001 006 Kteříž svědectví vydali o lásce tvé před církví. Kteréžto vyprovodíš-li, tak jakž sluší na Boha, dobře učiníš. 064 3JO 001 007 Neboť pro jméno jeho vyšli, a nic nevzali od pohanů. 064 3JO 001 008 Mámeť tedy my takové přijímati, abychom byli pomocníci pravdy. 064 3JO 001 009 Psal jsem zboru vašemu, ale Diotrefes, kterýž stojí o prvotnost mezi nimi, nepřijímá nás. 064 3JO 001 010 Protož přijdu-li tam, připomenuť skutky jeho, kteréž činí, mluvě proti nám zlé řeči. A nemaje dosti na tom, i sám bratří nepřijímá, i těm, kteříž by chtěli, nedopouští, a ze zboru je vylučuje. 064 3JO 001 011 Nejmilejší, nenásledujž zlého, ale dobrého. Kdož dobře činí, z Boha jest; ale kdož zle činí, nevidí Boha. 064 3JO 001 012 Demetriovi svědectví vydáno jest ode všech, i od samé pravdy; ano i my svědectví o něm vydáváme, a víte, že svědectví naše pravé jest. 064 3JO 001 013 Mnohoť jsem měl psáti, ale nechciť psáti černidlem a pérem. 064 3JO 001 014 Nebo mám naději, že tě tudíž uzřím, a ústy k ústům mluviti budeme. Pokoj tobě. Pozdravují tě přátelé. Pozdraviž i ty přátel ze jména. # # BOOK 065 JUD Jude Judův 065 JUD 001 001 Judas, Ježíše Krista služebník, bratr pak Jakubův, posvěceným od Boha Otce, a Kristu Ježíši zachovaným i povolaným: 065 JUD 001 002 Milosrdenství vám a pokoj i láska budiž rozmnožena. 065 JUD 001 003 Nejmilejší, všecku snažnost vynakládaje na to, abych vám psal o obecném spasení, musil jsem psáti, vás napomínaje, abyste statečně bojovali o víru, kteráž jest jednou dána svatým. 065 JUD 001 004 Neboť podešli někteří lidé bezbožní, prvé již dávno poznamenaní k tomu potupení, kteříž milost Boha našeho přenášejí v chlipnost, a toho, kterýž jest sám Hospodin, Boha a Pána našeho Jezukrista zapírají. 065 JUD 001 005 Protož vidělo mi se vám to připomenouti, kteříž jednou již o tom víte, že když Pán lid z země Egyptské vysvobodil, potom ty, kteříž nevěřící byli, zatratil. 065 JUD 001 006 A ty anděly, kteříž neostříhali svého knížetství, ale opustili příbytek svůj, k soudu velikého toho dne vazbou věčnou pod mrákotou schoval. 065 JUD 001 007 Jako Sodoma a Gomora, a okolní města, když podobným způsobem, jako i tito, v smilstvo se vydali, a odešli po těle cizím, předložena jsou za příklad, pokutu věčného ohně snášejíce. 065 JUD 001 008 Takéž podobně i tito, jako v hluboký sen pohřižení, tělo zajisté poškvrňují, panstvím pak pohrdají, a důstojnosti se rouhají; 065 JUD 001 009 Ješto Michal archanděl, když s ďáblem odpor maje, hádal se o tělo Mojžíšovo, nesměl vynésti soudu zlořečení, ale řekl: Ztresciž tě Pán. 065 JUD 001 010 Tito pak, čehož neznají, tomu se rouhají; a což od přirození znají, jako nerozumná hovada, v tom se poškvrňují. 065 JUD 001 011 Běda jim, nebo cestou Kainovou odešli, a poblouzením Balámovy mzdy se vylili, a odporováním Chóre zahynuli. 065 JUD 001 012 Tiť jsou na hodech vašich poškvrny, kteříž s vámi hodujíce bezstoudně, sami se pasou; jsou oblakové bez vody, jimiž vítr sem i tam točí, stromové uvadlí, neužiteční, dvakrát mrtví a vykořenění, 065 JUD 001 013 Vzteklé vody mořské, vymítající své hanebnosti, hvězdy bludné, jimžto mrákota tmy zachována jest na věčnost. 065 JUD 001 014 Prorokoval pak také o nich sedmý od Adama Enoch, řka: Aj, Pán se béře s svatými tisíci svými, 065 JUD 001 015 Aby učinil soud všechněm, a trestal všecky, kteříž by koli mezi nimi byli bezbožní, ze všech skutků bezbožnosti jejich, v nichž bezbožnost páchali, i ze všech tvrdých řečí, kteréž mluvili proti němu hříšníci bezbožní. 065 JUD 001 016 Tiť jsou reptáci, stýskaví, podlé žádostí svých chodíce, jejichž ústa mluví pýchu, pochlebujíce osobám pro svůj užitek. 065 JUD 001 017 Ale vy, nejmilejší, pamatujte na slova předpověděná od apoštolů Pána našeho Jezukrista. 065 JUD 001 018 Neboť pověděli vám, že v posledním času budou posměvači, podlé svých bezbožných žádostí chodící. 065 JUD 001 019 Toť jsou ti, kteříž se sami odtrhují, hovadní, Ducha Kristova nemající. 065 JUD 001 020 Ale vy, nejmilejší, vzdělávajíce se na té nejsvětější víře své, v Duchu svatém modléce se, 065 JUD 001 021 Ostříhejte se v lásce Boží, očekávajíce milosrdenství Pána našeho Jezukrista k věčnému životu. 065 JUD 001 022 A nad některými zajisté lítost mějte, rozeznání v tom majíce. 065 JUD 001 023 Jiné pak strašením k spasení přivozujte, z ohně je vychvacujíce, v nenávisti majíce i tu skrze tělo poškvrněnou sukni. 065 JUD 001 024 Tomu pak, kterýž mocen jest, zachovati vás bez úrazu, a postaviti před oblíčejem slávy své bez úhony s veselím, 065 JUD 001 025 Samému moudrému Bohu, spasiteli našemu, budiž sláva a velebnost, císařství i moc, i nyní i po všecky věky. Amen. # # BOOK 066 REV Revelation Zjevení Janovo 066 REV 001 001 Zjevení Ježíše Krista, kteréž dal jemu Bůh, aby ukázal služebníkům svým, které věci měly by se díti brzo, on pak zjevil, poslav je skrze anděla svého služebníku svému Janovi, 066 REV 001 002 Kterýž osvědčil slovo Boží, a svědectví Jezukristovo, a cožkoli viděl. 066 REV 001 003 Blahoslavený, kdož čte, i ti, kteříž slyší slova proroctví tohoto, a ostříhají toho, což napsáno jest v něm; nebo čas blízko jest. 066 REV 001 004 Jan sedmi zborům, kteříž jsou v Azii: Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, a kterýž byl, a kterýž přijíti má, a od sedmi duchů, kteříž jsou před oblíčejem trůnu jeho, 066 REV 001 005 A od Ježíše Krista, jenž jest svědek věrný, ten prvorozený z mrtvých, a kníže králů země, kterýž zamiloval nás, a umyl nás od hříchů našich krví svou, 066 REV 001 006 A učinil nás krále a kněží Bohu a Otci svému, jemuž buď sláva a moc na věky věků. Amen. 066 REV 001 007 Aj, béře se s oblaky, a uzříť jej všeliké oko, i ti, kteříž ho bodli; a budou plakati pro něj všecka pokolení země, jistě. Amen. 066 REV 001 008 Jáť jsem Alfa i Oméga, totiž počátek i konec, praví Pán, kterýž jest, a kterýž byl, a kterýž přijíti má, ten všemohoucí. 066 REV 001 009 Já Jan, i bratr váš, i spoluúčastník v ssoužení, i v království, i v trpělivosti Ježíše Krista, byl jsem na ostrově, kterýž slove Patmos, pro slovo Boží a pro svědectví Ježíše Krista. 066 REV 001 010 A byl jsem u vytržení ducha v den Páně, i uslyšel jsem za sebou hlas veliký jako trouby, 066 REV 001 011 An dí: Já jsem Alfa i Oméga, ten první i poslední, a což vidíš, piš do knihy, a pošli sedmi zborům, kteříž jsou v Azii, do Efezu, a do Smyrny, a do Pergamu, a do Tyatiru, a do Sardy, a do Filadelfie, i do Laodicie. 066 REV 001 012 I obrátil jsem se, abych viděl ten hlas, kterýž mluvil se mnou, a obrátiv se, uzřel jsem sedm svícnů zlatých, 066 REV 001 013 A u prostřed těch sedmi svícnů podobného Synu člověka, oblečeného v dlouhé roucho, a přepásaného na prsech pasem zlatým. 066 REV 001 014 Hlava pak jeho a vlasové bílí, jako bílá vlna, jako sníh, a oči jeho jako plamen ohně. 066 REV 001 015 Nohy pak jeho podobné mosazi, jako v peci hořící; a hlas jeho jako hlas vod mnohých. 066 REV 001 016 A měl v pravé ruce své sedm hvězd, a z úst jeho meč s obou stran ostrý vycházel; a tvář jeho jako slunce, když jasně svítí. 066 REV 001 017 A jakž jsem jej uzřel, padl jsem k nohám jeho, jako mrtvý. I položil ruku svou pravou na mne, řka ke mně: Neboj se. Já jsem ten první i poslední, 066 REV 001 018 A živý, ješto jsem byl mrtvý, a aj, živý jsem na věky věků. Amen. A mám klíče pekla i smrti. 066 REV 001 019 Napiš ty věci, kteréž jsi viděl, a kteréž jsou, a kteréž se mají díti potom. 066 REV 001 020 Tajemství těch sedmi hvězd, kteréž jsi viděl v pravici mé, a sedm svícnů zlatých: Sedm těch hvězd jsou andělé sedmi zborů, a sedm svícnů, kteréžs viděl, jest sedm zborů. 066 REV 002 001 Andělu Efezské církve piš: Totoť praví ten, kterýž drží těch sedm hvězd v pravici své, kterýž se prochází u prostřed těch sedmi svícnů zlatých: 066 REV 002 002 Známť skutky tvé, a práci tvou, i trpělivost tvou, a že nemůžeš trpěti zlých; a zkusil jsi těch, kteříž se praví býti apoštolé, ale nejsou, a shledals je, že jsou lháři. 066 REV 002 003 A snášel jsi, a trpělivost máš, a pro jméno mé pracovals a neustal. 066 REV 002 004 Ale mámť proti tobě to, že jsi tu první lásku svou opustil. 066 REV 002 005 Protož pomni, odkud jsi vypadl, a čiň pokání, a první skutky. Pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle, a pohnuť svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti. 066 REV 002 006 Ale toto máš, že nenávidíš skutků Mikulášenců, kterýchž i já nenávidím. 066 REV 002 007 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdož svítězí, dám jísti z dřeva života, kteréž jest u prostřed ráje Božího. 066 REV 002 008 Andělu pak Smyrnenské církve piš: Toto praví ten první i poslední, kterýž byl mrtvý, a ožil: 066 REV 002 009 Vím o skutcích tvých, i o ssoužení, a chudobě, (ale bohatý jsi, ) i o rouhání těch, kteříž se praví býti Židé, a nejsou, ale zběř satanova. 066 REV 002 010 Nebojž se nic toho, co trpěti máš. Aj, uvržeť ďábel některé z vás do vězení, abyste zkušeni byli, a budete míti úzkost za deset dní. Budiž věrný až do smrti, a dámť korunu života. 066 REV 002 011 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo svítězí, nebude uražen od smrti druhé. 066 REV 002 012 Andělu pak Pergamenské církve piš: Totoť praví ten, kterýž má ten meč s obou stran ostrý: 066 REV 002 013 Vím skutky tvé, i kde bydlíš, totiž tu, kdež jest stolice satanova, a že držíš se jména mého, a nezapřel jsi víry mé, ani v těch dnech, když Antipas, svědek můj věrný, zamordován jest u vás, tu, kdež bydlí satan. 066 REV 002 014 Ale mámť málo proti tobě, že tam máš ty, kteříž drží učení Balámovo, kterýž učil Baláka pohoršení klásti před oblíčejem synů Izraelských, aby jedli modlám obětované, a smilnili. 066 REV 002 015 Tak i ty máš ty, kteříž drží učení Mikulášenců, což já v nenávisti mám. 066 REV 002 016 Činiž pokání. Pakli nebudeš, přijdu na tebe brzy, a bojovati budu s nimi mečem úst svých. 066 REV 002 017 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdož vítězí, dám jísti tu mannu skrytou, a dám jemu kamének bílý, a na tom kaménku jméno nové napsané, kteréhož žádný neví, než ten, kdož je přijímá. 066 REV 002 018 Andělu pak Tyatirské církve piš: Totoť praví Syn Boží, kterýž má oči jako plamen ohně, a jehož nohy podobné jsou mosazi: 066 REV 002 019 Známť skutky tvé, i lásku, i přisluhování, i věrnost, i trpělivost tvou, a skutky tvé, i ty poslední větší nežli první. 066 REV 002 020 Ale mámť málo proti tobě, že necháváš ženy Jezábel, kteráž se býti praví prorokyní, aby učila a svozovala služebníky mé, aby smilnili, a jedli modlám obětované. 066 REV 002 021 Ale dalť jsem jí čas, aby pokání činila z smilstva svého, a však nečinila. 066 REV 002 022 Aj, já uvrhu ji na lože, i ty, kteříž cizoloží s ní, v ssoužení převeliké, jestliže nebudou činiti pokání z skutků svých. 066 REV 002 023 A syny její zmorduji smrtí; i zvědíť všecky církve, žeť jsem já zpytatel ledví i srdce, a odplatím vám jednomu každému podlé skutků vašich. 066 REV 002 024 Vámť pak pravím i jiným Tyatirským, kteřížkoli nemají učení tohoto, a kteříž nepoznali hlubokosti satanovy, jakž říkají: Nevzložímť na vás jiného břemene. 066 REV 002 025 A však to, což máte, držte, dokudž nepřijdu. 066 REV 002 026 Kdož by pak vítězil, a ostříhal až do konce skutků mých, dám jemu moc nad pohany. 066 REV 002 027 I budeť je spravovati prutem železným, a jako nádoba hrnčířova střískáni budou, jakž i já vzal jsem od Otce svého. 066 REV 002 028 A dám jemu hvězdu jitřní. 066 REV 002 029 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím. 066 REV 003 001 Andělu pak církve Sardinské piš: Toto praví ten, kterýž má sedm duchů Božích a sedm těch hvězd: Vím skutky tvé, že máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtvý. 066 REV 003 002 Budiž bedlivý, a utvrzujž jiné umírající. Neboť jsem nenalezl skutků tvých plných před Bohem. 066 REV 003 003 Pomniž tedy, co jsi přijal a slyšel, a ostříhej, a čiň pokání. Pakli bdíti nebudeš, přijduť na tě jako zloděj, a nezvíš, v kterou hodinu na tě přijdu. 066 REV 003 004 Ale máš některé osoby i v Sardis, kteréž nepoškvrnily roucha svého, protož budouť se se mnou procházeti v bílém rouše; nebo jsou hodni. 066 REV 003 005 Kdo svítězí, tenť bude odín rouchem bílým; a nikoliť nevymaži jména jeho z knihy života, ale vyznámť jméno jeho před oblíčejem Otce svého i před anděly jeho. 066 REV 003 006 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím. 066 REV 003 007 Andělu pak Filadelfitské církve piš: Totoť praví ten svatý a pravý, kterýž má klíč Davidův, kterýžto otvírá, a žádný nezavírá, a zavírá, žádný pak neotvírá: 066 REV 003 008 Vím skutky tvé. Aj, postavil jsem před tebou dvéře otevřené, a žádnýť jich nemůže zavříti. Nebo máš ač nevelikou moc, a ostříhal jsi slova mého, a nezapřels jména mého. 066 REV 003 009 Aj, dávámť z zběři satanovy ty, kteříž se praví býti Židé, a nejsou, ale klamají. Aj, způsobím to, žeť přijdou a budou se klaněti před nohama tvýma, a poznajíť, že jsem já tě miloval. 066 REV 003 010 A poněvadž jsi ostříhal slova trpělivosti mé, i jáť tebe ostříhati budu od hodiny pokušení, kteráž přijíti má na všecken svět, aby zkušeni byli obyvatelé země. 066 REV 003 011 Aj, přijduť brzy. Drž se toho, co máš, aby žádný nevzal koruny tvé. 066 REV 003 012 Kdo svítězí, učiním jej sloupem v chrámě Boha svého, a nevyjdeť již více ven; a napíšiť na něm jméno Boha svého, a jméno města Boha svého, nového Jeruzaléma sstupujícího s nebe od Boha mého, i jméno své nové. 066 REV 003 013 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím. 066 REV 003 014 Andělu pak církve Laodicenské piš: Toto praví Amen, svědek ten věrný a pravý, počátek stvoření Božího: 066 REV 003 015 Vímť skutky tvé, že ani jsi studený, ani horký. Ó bys studený byl aneb horký. 066 REV 003 016 A tak že jsi vlažný, a ani studený, ani horký, vyvrhu tě z úst svých. 066 REV 003 017 Nebo pravíš: Bohatý jsem, a zbohatl jsem, a žádného nepotřebuji, a nevíš, že jsi bídný, a mizerný, i chudý, i slepý, i nahý. 066 REV 003 018 Radímť, abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného, abys byl bohatý, a roucho bílé, abys oblečen byl, a neokazovala se hanba nahoty tvé. A očí svých pomaž kollyrium, abys viděl. 066 REV 003 019 Já kteréžkoli miluji, kárám a tresci; rozhorliž se tedy, a čiň pokání. 066 REV 003 020 Aj, stojímť u dveří, a tluku. Jestližeť by kdo uslyšel hlas můj, a otevřel dvéře, vejduť k němu, a budu s ním večeřeti, a on se mnou. 066 REV 003 021 Kdož svítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já svítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho. 066 REV 003 022 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím. 066 REV 004 001 Potom jsem viděl, a aj, dvéře otevřené v nebi, a ten hlas první, kterýž jsem byl slyšel jako trouby, an mluví se mnou, řkoucí: Vstup sem, a ukážiť, co se má díti potom. 066 REV 004 002 A hned jsem byl u vytržení ducha, a aj, trůn postaven byl na nebi, a na trůnu jeden seděl. 066 REV 004 003 A ten, kterýž seděl, podoben byl oblíčejem kameni jaspidu a sardiovi; a vůkol toho trůnu byla duha, na pohledění podobná smaragdu. 066 REV 004 004 A okolo toho trůnu bylo trůnů čtyřmecítma, a na těch trůních viděl jsem čtyřmecítma starců sedících, oblečených v roucha bílá. A měli na hlavách svých koruny zlaté. 066 REV 004 005 A z toho trůnu pocházelo blýskání, a hromobití, a hlasové. A sedm lamp ohnivých hořících před trůnem, jenž jsou sedm duchů Božích. 066 REV 004 006 Bylo také před tím trůnem moře sklené, podobné křištálu, a u prostřed trůnu a vůkol trůnu čtvero zvířat, plných očí s předu i s zadu. 066 REV 004 007 První pak to zvíře podobné bylo lvu, a druhé zvíře podobné teleti, a třetí zvíře mající tvárnost člověka, a čtvrté zvíře podobné orlu letícímu. 066 REV 004 008 A jedno každé z těch čtyř zvířat mělo šest křídel okolo, a vnitř plná byla očí, a neměla odpočinutí dnem i nocí, říkajíce: Svatý, svatý, svatý Pán Bůh všemohoucí, kterýž byl, a jest, i přijíti má. 066 REV 004 009 A když ta zvířata vzdávala slávu, a čest, i díků činění sedícímu na trůnu, tomu živému na věky věků, 066 REV 004 010 Padlo těch čtyřmecítma starců před oblíčejem toho sedícího na trůnu, a klanělo se tomu živému na věky věků, a metali koruny své před trůnem, řkouce: 066 REV 004 011 Hoden jsi, Pane, přijíti slávu, a čest, i moc; nebo ty jsi stvořil všecky věci, a pro vůli tvou trvají, i stvořeny jsou. 066 REV 005 001 I viděl jsem po pravici sedícího na trůnu knihu popsanou vnitř i zevnitř, zapečetěnou sedmi pečetmi. 066 REV 005 002 A viděl jsem anděla silného, volajícího hlasem velikým: Kdo jest hoden otevříti tu knihu, a zrušiti pečeti její? 066 REV 005 003 I nemohl žádný, ani na nebi, ani na zemi, ani pod zemí, otevříti té knihy, ani pohleděti do ní. 066 REV 005 004 Pročež já plakal jsem velmi, že není nalezen žádný, kdo by hoden byl otevříti a čísti tu knihu, ani pohleděti do ní. 066 REV 005 005 Tedy jeden z těch starců řekl mi: Neplač. Aj, svítězilť lev, ten kterýž jest z pokolení Judova, kořen Davidův, aby otevřel tu knihu, a zrušil sedm pečetí jejích. 066 REV 005 006 I pohleděl jsem, a aj, mezi trůnem a čtyřmi těmi zvířaty a mezi těmi starci Beránek stojí jako zabitý, maje sedm rohů a sedm očí, jenž jsou sedm duchů Božích, poslaných na všecku zemi. 066 REV 005 007 I přišel a vzal tu knihu z pravice toho, kterýž seděl na trůnu. 066 REV 005 008 A jakž vzal tu knihu, hned těch čtvero zvířat a těch čtyřmecítma starců padlo před tím Beránkem, majíce jeden každý z nich harfu, a báně zlaté plné vůně, jenž jsou modlitby svatých. 066 REV 005 009 A zpívali píseň novou, řkouce: Hoden jsi vzíti tu knihu, a otevříti pečeti její. Nebo jsi zabit, a vykoupils nás Bohu krví svou ze všelikého pokolení a jazyku a lidu i národu. 066 REV 005 010 A učinil jsi nás Bohu našemu krále a kněží, a budeme kralovati na zemi. 066 REV 005 011 I viděl jsem a slyšel hlas andělů mnohých okolo toho trůnu a těch zvířat i starců, a byl jich počet stokrát tisíc tisíců a desetkrát sto tisíců, 066 REV 005 012 Řkoucích velikým hlasem: Hodenť jest ten Beránek zabitý vzíti moc, a bohatství, i moudrost, i sílu, i čest, i slávu, i požehnání. 066 REV 005 013 Též všecko stvoření, kteréž jest na nebi, i na zemi, i pod zemí, i v moři, i všecko, což v nich jest, slyšel jsem řkoucí: Sedícímu na trůnu a Beránkovi požehnání, čest a sláva i síla na věky věků. 066 REV 005 014 Čtvero pak těch zvířat řeklo: Amen. A těch čtyřmecítma starců padlo, a klaněli se živému na věky věků. 066 REV 006 001 I viděl jsem, když otevřel ten Beránek jednu z těch pečetí, a slyšel jsem jedno ze čtyř zvířat, ano praví, jako hlasem hromovým: Poď, a viz. 066 REV 006 002 I pohleděl jsem, a aj, kůň bílý, a ten, kterýž seděl na něm, měl lučiště. A dána jest jemu koruna, i vyjel, přemáhaje, a aby přemáhal. 066 REV 006 003 A když otevřel pečet druhou, slyšel jsem druhé zvíře, řkoucí: Poď, a viz. 066 REV 006 004 I vyšel jiný kůň ryzí. A sedícímu na něm dáno jest, aby pokoj vyzdvihl z země, aby se vespolek mordovali; a dán jemu meč veliký. 066 REV 006 005 A když otevřel pečet třetí, slyšel jsem třetí zvíře, řkoucí: Poď, a viz. I pohleděl jsem, a aj, kůň vraný, a ten, kterýž na něm seděl, měl váhu v ruce své. 066 REV 006 006 I slyšel jsem hlas z prostředku těch čtyř zvířat, an praví: Měřice pšenice za peníz, a tři měřice ječmene za peníz, oleji pak a vínu neškoď. 066 REV 006 007 A když otevřel pečet čtvrtou, slyšel jsem hlas čtvrtého zvířete, řkoucí: Poď, a viz. 066 REV 006 008 I pohleděl jsem, a aj, kůň plavý, a toho, kterýž seděl na něm, jméno bylo smrt, a peklo šlo za ním. I dána jest jim moc nad čtvrtým dílem země, aby mordovali mečem, a hladem, a morem, a šelmami zemskými. 066 REV 006 009 A když otevřel pečet pátou, viděl jsem pod oltářem duše zmordovaných pro slovo Boží a pro svědectví, kteréž vydávali. 066 REV 006 010 I volali hlasem velikým, řkouce: Až dokud, Pane svatý a pravý, nesoudíš, a nemstíš krve naší nad těmi, kteříž přebývají na zemi? 066 REV 006 011 Tedy dáno jednomu každému z nich roucho bílé, a řečeno jim, aby odpočívali ještě za malý čas, až by se naplnil počet spoluslužebníků jejich a bratří jejich, kteříž zmordování býti mají, jako i oni. 066 REV 006 012 I pohleděl jsem, když otevřel pečet šestou, a aj, země třesení veliké stalo se, a slunce zčernalo, jako pytel žíněný, a měsíc všecken byl jako krev. 066 REV 006 013 A hvězdy nebeské padaly na zemi, podobně jako dřevo fíkové smítá s sebe ovoce své, když od velikého větru kláceno bývá. 066 REV 006 014 A nebe se schovalo jako kniha zavřená, a všeliká hora i ostrovové z místa svého pohnuli se. 066 REV 006 015 A králové země, i knížata, i bohatí, a úředníci, a mocní, i každý služebník, i všeliký svobodný, skryli se v jeskyních a v skálí hor. 066 REV 006 016 A řekli horám i skálí: Padněte na nás, a skrejte nás před tváří toho, kterýž sedí na trůnu, a před hněvem toho Beránka. 066 REV 006 017 Neboť jest přišel ten den veliký hněvu jeho. I kdo bude moci ostáti? 066 REV 007 001 Potom pak viděl jsem čtyři anděly, stojící na čtyřech úhlech země, držící čtyři větry zemské, aby nevál vítr na zemi, ani na moře, ani na žádný strom. 066 REV 007 002 A viděl jsem jiného anděla, vystupujícího od východu slunce, majícího pečet Boha živého. Kterýž zvolal hlasem velikým na ty čtyři anděly, jimž dáno, aby škodili zemi a moři, 066 REV 007 003 Řka: Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokudž neznamenáme služebníků Boha svého na čelích jejich. 066 REV 007 004 I slyšel jsem počet znamenaných, sto čtyřidceti a čtyři tisíce jich znamenáno ze všech pokolení synů Izraelských. 066 REV 007 005 Z pokolení Juda dvanácte tisíců znamenaných, z pokolení Ruben dvanácte tisíců znamenaných, z pokolení Gád dvanácte tisíců znamenaných. 066 REV 007 006 Z pokolení Asser dvanácte tisíců znamenaných, z pokolení Neftalím dvanácte tisíců znamenaných, z pokolení Manasses dvanácte tisíců znamenaných. 066 REV 007 007 Z pokolení Simeon dvanácte tisíců znamenaných, z pokolení Léví dvanácte tisíců znamenaných, z pokolení Izachar dvanácte tisíců znamenaných. 066 REV 007 008 Z pokolení Zabulon dvanácte tisíců znamenaných, z pokolení Jozef dvanácte tisíců znamenaných, z pokolení Beniamin dvanácte tisíců znamenaných. 066 REV 007 009 Potom pohleděl jsem, a aj, zástup veliký, kteréhož by žádný přečísti nemohl, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, ani stojí před trůnem a před oblíčejem Beránka, oblečeni jsouce v bílé roucho, a palmy v rukou jejich. 066 REV 007 010 A volali hlasem velikým, řkouce: Spasení jest od Boha našeho na trůnu sedícího a od Beránka. 066 REV 007 011 A všickni andělé stáli okolo trůnu a starců a čtyř zvířat. I padli před trůnem na tváři své, a klaněli se Bohu, 066 REV 007 012 Řkouce: Amen. Požehnání, a sláva, a moudrost, a díků činění, a čest, a moc, i síla Bohu našemu na věky věků. Amen. 066 REV 007 013 I promluvil ke mně jeden z těch starců, a řekl mi: Kdo jsou tito oblečení v bílé roucho? A odkud přišli? 066 REV 007 014 I řekl jsem jemu: Pane, ty víš. I řekl mi: To jsou ti, kteříž přišli z velikého ssoužení, a umyli roucha svá, a zbílili je ve krvi Beránkově. 066 REV 007 015 Protož jsou před trůnem Božím, a slouží jemu dnem i nocí v chrámě jeho; a ten, kterýž sedí na trůnu, zastěňovati je bude. 066 REV 007 016 Nebudouť lačněti více, ani žízniti více, a nebude bíti na ně slunce, ani žádné horko. 066 REV 007 017 Nebo Beránek, kterýž jest u prostřed trůnu, pásti je bude, a dovedeť je k živým studnicím vod, a setře Bůh všelikou slzu s očí jejich. 066 REV 008 001 A když otevřel pečet sedmou, stalo se mlčení na nebi, jako za půl hodiny. 066 REV 008 002 I viděl jsem sedm těch andělů, kteříž stojí před oblíčejem Božím, jimž dáno sedm trub. 066 REV 008 003 A jiný anděl přišel, a postavil se před oltářem, maje kadidlnici zlatou. I dáni jsou jemu zápalové mnozí, aby je obětoval s modlitbami všech svatých na oltáři zlatém, kterýž jest před trůnem. 066 REV 008 004 I vstoupil dým zápalů s modlitbami svatých z ruky anděla před oblíčej Boží. 066 REV 008 005 I vzal anděl kadidlnici, a naplnil ji ohněm z oltáře, a svrhl ji na zem. I stalo se hromobití, a hlasové, a blýskání, i země třesení. 066 REV 008 006 A těch sedm andělů, kteříž měli sedm trub, připravili se, aby troubili. 066 REV 008 007 I zatroubil první anděl, a stalo se krupobití a oheň smíšený se krví, a svrženo jest to na zem. A třetí díl stromů shořel, a všecka tráva zelená spálena jest. 066 REV 008 008 Potom zatroubil druhý anděl, a jako hora veliká ohněm hořící uvržena jest do moře. I obrácen jest v krev třetí díl moře. 066 REV 008 009 A zemřel v moři třetí díl stvoření těch, kteráž měla duši, a třetí díl lodí zhynul. 066 REV 008 010 A třetí anděl zatroubil, i spadla s nebe hvězda veliká, hořící jako pochodně, a padla na třetí díl řek a do studnic vod. 066 REV 008 011 Té pak hvězdy jméno bylo Pelynek. I obrátil se třetí díl vod v pelynek, a mnoho lidí zemřelo od těch vod, nebo byly zhořkly. 066 REV 008 012 Potom čtvrtý anděl zatroubil, i udeřena jest třetina slunce, a třetina měsíce, a třetí díl hvězd, tak že se třetí díl jich zatměl, a třetina dne nesvítila, a též podobně i noci. 066 REV 008 013 I viděl jsem a slyšel anděla jednoho, an letí po prostředku nebe, a praví hlasem velikým: Běda, běda, běda těm, kteříž přebývají na zemi, pro jiné hlasy trub tří andělů, kteříž mají troubiti. 066 REV 009 001 Potom anděl pátý zatroubil, i viděl jsem, že hvězda s nebe spadla na zem, a dán jest jí klíč od studnice propasti. 066 REV 009 002 Kterážto otevřela studnici propasti. I vyšel dým z té studnice jako dým z peci veliké, i zatmělo se slunce i povětří od dymu té studnice. 066 REV 009 003 A z toho dymu vyšly kobylky na zemi, jimž dána jest moc, jakouž moc mají štírové zemští. 066 REV 009 004 Ale řečeno jim, aby neškodily trávě zemské, ani čemu zelenému, ani kterémukoli stromoví, než toliko lidem, kteříž nemají znamení Božího na čelích svých. 066 REV 009 005 Dáno jest pak jim, ne aby je zabíjely, ale trápily za pět měsíců, a aby trápení jich bylo jako trápení od štíra, když by ušťkl člověka. 066 REV 009 006 Protož v těch dnech hledati budou lidé smrti, ale nenaleznou jí, a žádati budou zemříti, ale smrt uteče od nich. 066 REV 009 007 Způsob pak těch kobylek podobný byl koňům připraveným k boji, a na hlavách jejich byly jako koruny podobné zlatu, a tváři jejich jako tváři lidské. 066 REV 009 008 A měly vlasy jako vlasy ženské, a zubové jejich byli jako lvů. 066 REV 009 009 Měly také pancíře jako pancíře železné, a zvuk křídel jejich jako zvuk vozů, když množství koní běží k boji. 066 REV 009 010 A měly ocasy podobné štírům, a žihadla v ocasích jejich byla, a moc jejich byla škoditi lidem za pět měsíců. 066 REV 009 011 Měly pak nad sebou krále, anděla propasti, jemuž jméno Židovsky Abaddon, a Řecky Apollyon. 066 REV 009 012 Bída jedna pominula, a aj, přijdou ještě dvě bídy potom. 066 REV 009 013 Tedy šestý anděl zatroubil, i slyšel jsem hlas jeden ze čtyř rohů oltáře zlatého, kterýž jest před oblíčejem Božím, 066 REV 009 014 Řkoucí šestému andělu, kterýž měl troubu: Rozvěž ty čtyři anděly, kteříž jsou u vězení při veliké řece Eufrates. 066 REV 009 015 I rozvázáni jsou ti čtyři andělé, kteříž byli připraveni k hodině, a ke dni, a k měsíci, a k roku, aby zmordovali třetí díl lidí. 066 REV 009 016 A byl počet vojska lidu jízdného dvěstěkrát tisíc tisíců; nebo slyšel jsem počet jich. 066 REV 009 017 A též viděl jsem koně u vidění, a ti, kteříž seděli na nich, měli pancíře ohnivé a hyacintové a z siry. Hlavy pak těch koní byly jako hlavy lvové, a z úst jejich vycházel oheň, a dým, a sira. 066 REV 009 018 A tímto trojím zmordována jest třetina lidu, ohněm, a dymem, a sirou, kteréž vycházely z úst jejich. 066 REV 009 019 Nebo moc jejich jest v ústech jejich a v ocasích jejich; ocasové zajisté jejich jsou podobni hadům, majíce hlavy, jimiž škodí. 066 REV 009 020 Jiní pak lidé, kteříž nejsou zmordováni těmi ranami, nečinili pokání z skutků rukou svých, aby se neklaněli ďáblům, a modlám zlatým, a stříbrným, a měděným, i kamenným, i dřevěným, kteréž ani hleděti nemohou, ani slyšeti, ani choditi. 066 REV 009 021 Aniž činili pokání z vražd svých, ani z trávení svých, ani z smilstva svého, ani z krádeží svých. 066 REV 010 001 I viděl jsem jiného anděla silného, sstupujícího s nebe, oděného oblakem, a duha na hlavě jeho byla, a tvář jeho jako slunce, a nohy jeho jako sloupové ohniví. 066 REV 010 002 A v ruce své měl knížku otevřenou. I postavil nohu svou pravou na moři, a levou na zemi. 066 REV 010 003 A volal hlasem velikým, jako by lev řval. A když dokonal volání, mluvilo sedm hromů hlasy své. 066 REV 010 004 A když odmluvilo sedm hromů hlasy své, byl bych psal. Ale slyšel jsem hlas s nebe řkoucí ke mně: Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, než nepiš toho. 066 REV 010 005 Tedy anděl, kteréhož jsem viděl stojícího na moři a na zemi, pozdvihl ruky své k nebi. 066 REV 010 006 A přisáhl skrze živého na věky věků, kterýž stvořil nebe i to, což v něm jest, a zemi i to, což na ní jest, a moře i to, což v něm jest, že již více času nebude. 066 REV 010 007 Ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti, dokonánoť bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům. 066 REV 010 008 A ten hlas, kterýž jsem byl slyšel s nebe, opět mluvil se mnou, a řekl: Jdi, a vezmi tu knížku otevřenou z ruky anděla, stojícího na moři a na zemi. 066 REV 010 009 I šel jsem k andělu, a řekl jsem jemu: Dej mi tu knížku. I řekl mi: Vezmi, a požři ji, a učiníť hořkost v břiše tvém, ale v ústech tvých budeť sladká jako med. 066 REV 010 010 I vzal jsem tu knížku z ruky anděla, a požřel jsem ji. I byla v ústech mých sladká jako med, ale když jsem ji požřel, hořko mi bylo v břiše mém. 066 REV 010 011 I dí mi: Musíš opět prorokovati lidem, a národům, a jazykům, i králům mnohým. 066 REV 011 001 I dána mi třtina, podobná prutu, a postavil se tu anděl, řka: Vstaň, a změř chrám Boží, i oltář, i ty, kteříž se modlí v něm. 066 REV 011 002 Ale síň, kteráž vně jest před chrámem, vyvrz ven, a neměř jí. Neboť jest dána pohanům, a budouť tlačiti město svaté za čtyřidceti a dva měsíce. 066 REV 011 003 Ale dám je dvěma svědkům svým, kteříž budou prorokovati tisíc dvě stě a šedesáte dnů, oblečeni jsouce v pytle. 066 REV 011 004 Tiť jsou dvě olivy a dva svícnové, stojící před oblíčejem Boha vší země. 066 REV 011 005 Jimžto jestliže by kdo chtěl ubližovati, oheň vyjde z úst jejich, a sžíře nepřátely jejich; a kdož by koli jim škoditi chtěl, takť musí zabit býti. 066 REV 011 006 Tiť mají moc zavříti nebe, aby nepršel déšť za dnů proroctví jejich; a mají moc nad vodami, aby je obrátili v krev, a bili zemi všelikou ranou, kolikrát by koli chtěli. 066 REV 011 007 Ale když dokonají svědectví své, šelma ta vystupující z propasti válku povede proti nim, a svítězí nad nimi, i zmorduje je. 066 REV 011 008 A ležeti budou těla jejich mrtvá na rynku města velikého, kteréž slove duchovně Sodoma a Egypt, kdež i Pán náš ukřižován jest. 066 REV 011 009 A vídati budou mnozí z pokolení, a z lidu, a z jazyků, i z národů ta těla jejich mrtvá za půl čtvrta dne, ale těl jejich mrtvých nedadí pochovati v hrobích. 066 REV 011 010 Anobrž ti, kteříž přebývají na zemi, radovati se budou nad nimi a veseliti se, a dary budou posílati jedni druhým; nebo ti dva proroci trápili ty, kteříž přebývají na zemi. 066 REV 011 011 Ale po půl čtvrtu dni duch života od Boha vstoupil do nich, i postavili se na nohách svých, a bázeň veliká spadla na ty, kteříž je viděli. 066 REV 011 012 Potom slyšeli hlas veliký s nebe, řkoucí k nim: Vstupte sem. I vstoupili na nebe v oblace, a hleděli na ně nepřátelé jejich. 066 REV 011 013 A v tu hodinu stalo se země třesení veliké, a desátý díl města padl, a zbito jest v tom země třesení sedm tisíců lidu, a jiní zstrašeni jsou, a vzdali slávu Bohu nebeskému. 066 REV 011 014 Bída druhá pominula, a aj, třetí bída přijde rychle. 066 REV 011 015 A sedmý anděl zatroubil, i stali se hlasové velicí v nebi, řkoucí: Učiněnať jsou království světa Pána našeho a Krista jeho, a kralovatiť bude na věky věků. 066 REV 011 016 Tedy těch čtyřmecítma starců, kteříž před oblíčejem Božím sedí na stolicích svých, padli na tváři své, a klaněli se Bohu, 066 REV 011 017 Řkouce: Díky činíme tobě, Pane Bože všemohoucí, kterýž jsi, a kterýžs byl, a kterýž přijíti máš; nebo jsi přijal moc svou velikou, a království ujal. 066 REV 011 018 I rozhněvali se národové, a přišel hněv tvůj, a čas mrtvých, aby souzeni byli, a aby dána byla odplata služebníkům tvým, prorokům a svatým, a bojícím se jména tvého, malým i velikým, a aby zkaženi byli ti, kteříž nakažují zemi. 066 REV 011 019 I otevřín jest chrám Boží na nebi, a vidína jest truhla smlouvy jeho v chrámě jeho. I stalo se blýskání, a hlasové, a hromobití, a země třesení, i krupobití veliké. 066 REV 012 001 I ukázal se div veliký na nebi: žena oděná sluncem, pod jejímiž nohama byl měsíc, a na jejíž hlavě byla koruna dvanácti hvězd. 066 REV 012 002 A jsuci těhotná, křičela, pracujici ku porodu, a trápěci se, aby porodila. 066 REV 012 003 I vidín jest jiný div na nebi. Nebo aj, drak veliký ryšavý ukázal se, maje hlav sedm a rohů deset, a na těch hlavách svých sedm korun. 066 REV 012 004 Jehož ocas strhl třetinu hvězd s nebe, a svrhl je na zem. Ten pak drak stál před ženou, kteráž měla poroditi, aby, jakž by porodila, syna jejího sežral. 066 REV 012 005 I porodila syna pacholíka, kterýž měl spravovati všecky národy prutem železným. I vytržen jest syn její k Bohu a k trůnu jeho. 066 REV 012 006 A žena utekla na poušť, kdež měla místo od Boha připravené, aby ji tam živili za dnů tisíc dvě stě a šedesát. 066 REV 012 007 I stal se boj na nebi: Michal a andělé jeho bojovali s drakem, a drak bojoval i andělé jeho. 066 REV 012 008 Ale nic neobdrželi, aniž jest nalezeno více místo jejich na nebi. 066 REV 012 009 I svržen jest drak ten veliký, had starý, kterýž slove ďábel a satanáš, svodící všecken okršlek světa; svržen jest na zem, i andělé jeho s ním svrženi jsou. 066 REV 012 010 I slyšel jsem hlas veliký, řkoucí na nebi: Nyní stalo se spasení, a moc, i království Boha našeho, a moc Krista jeho; nebo svržen jest žalobník bratří našich, kterýž žaloval na ně před oblíčejem Boha našeho dnem i nocí. 066 REV 012 011 Ale oni svítězili nad ním skrze krev Beránka, a skrze slovo svědectví svého, a nemilovali duší svých až do smrti. 066 REV 012 012 Protož veselte se nebesa, a kteříž přebýváte v nich. Běda těm, kteříž přebývají na zemi a na moři; nebo ďábel sstoupil k vám, maje hněv veliký, věda, že krátký čas má. 066 REV 012 013 A když uzřel drak, že jest svržen na zem, honil ženu tu, kteráž porodila toho pacholíka. 066 REV 012 014 Ale dána jsou té ženě dvě křídla orlice veliké, aby letěla od tváři hada na poušť, na místo své, kdež by ji živili do času a časů, a do půl času. 066 REV 012 015 I vypustil had z úst svých po té ženě vodu jako řeku, aby ji řeka zachvátila. 066 REV 012 016 Ale země pomohla ženě; nebo otevřela země ústa svá, a požřela řeku, kterouž vypustil drak z úst svých. 066 REV 012 017 I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázaní Božích, a mají svědectví Ježíše Krista. 066 REV 013 001 I stál jsem na písku mořském. I viděl jsem šelmu vystupující z moře, kteráž měla sedm hlav a deset rohů. A na rozích jejích deset korun, a na hlavách jejích jméno rouhání. 066 REV 013 002 Byla pak šelma ta, kterouž jsem viděl, podobná pardovi, a nohy její jako nedvědí, a ústa její jako ústa lvová. I dal jí drak sílu svou, a trůn svůj, i moc velikou. 066 REV 013 003 A viděl jsem, ano jedna z hlav jejích jako zbitá byla až na smrt, ale rána její smrtelná uzdravena jest. Tedy divivši se všecka země, šla za tou šelmou. 066 REV 013 004 A klaněli se tomu draku, kterýž dal moc šelmě; klaněli se i šelmě, řkouce: Kdo jest podobný té šelmě? Kdo bude moci bojovati s ní? 066 REV 013 005 I dána jsou jí ústa mluvící veliké věci a rouhání, a dána jí moc vládnouti za čtyřidceti a dva měsíce. 066 REV 013 006 Protož otevřela ústa svá k rouhání se Bohu, aby se jménu jeho rouhala, i stánku jeho, i těm, kteříž přebývají na nebi. 066 REV 013 007 Dáno jí i bojovati s svatými, a přemáhati je; a dána jí moc nad všelikým pokolením, nad jazykem, i nad národem. 066 REV 013 008 Protož klaněti se jí budou všickni, kteříž přebývají na zemi, jichžto jména nejsou napsaná v knize života Beránka, toho zabitého od počátku světa. 066 REV 013 009 Má-li kdo uši, slyš. 066 REV 013 010 Jestliže kdo do vězení povede, do vězení půjde; zabije-li kdo mečem, musí mečem zabit býti. Zdeť jest trpělivost a víra svatých. 066 REV 013 011 Potom viděl jsem jinou šelmu vystupující z země, a měla dva rohy, podobné Beránkovým, ale mluvila jako drak. 066 REV 013 012 Kteráž všecku moc první té šelmy provozuje před tváří její; a působí to, že země i ti, kteříž přebývají na ní, klanějí se šelmě té první, jejížto rána smrtelná uzdravena byla. 066 REV 013 013 A činí divy veliké, tak že i ohni rozkazuje sstupovati s nebe na zem před oblíčejem lidským. 066 REV 013 014 A svodí ty, kteříž přebývají na zemi, těmi divy, kteréž dáno jí činiti před oblíčejem šelmy, říkající obyvatelům země, aby udělali obraz té šelmě, kteráž měla ránu od meče, ale ožila zase. 066 REV 013 015 I dáno jí, aby dáti mohla ducha tomu obrazu šelmy, aby i mluvil obraz té šelmy, a aby to způsobila, kteřížkoli neklaněli by se obrazu té šelmy, aby byli zmordováni. 066 REV 013 016 A rozkazuje všechněm, malým i velikým, bohatým, i chudým, svobodným i v službu podrobeným, aby měli znamení na pravé ruce své, aneb na čelích svých, 066 REV 013 017 A aby žádný nemohl kupovati ani prodávati, než ten, kdož má znamení aneb jméno té šelmy, aneb počet jména jejího. 066 REV 013 018 Tuť jest moudrost. Kdo má rozum, sečtiž počet té šelmy. Nebo jest počet člověka, a jestiť počet ten šest set šedesáte a šest. 066 REV 014 001 Tedy pohleděl jsem, a aj, Beránek stál na hoře Sion, a s ním sto čtyřidceti a čtyři tisíce majících jméno Otce jeho napsané na čelích svých. 066 REV 014 002 A slyšel jsem hlas s nebe, jako hlas vod mnohých, a jako hlas hromu velikého. A hlas slyšel jsem těch, kteříž hrají na harfy své. 066 REV 014 003 A zpívali jakožto píseň novou, před trůnem, a před těmi čtyřmi zvířaty, a před těmi starci, a žádný nemohl se naučiti té písni, jediné těch sto čtyřidceti a čtyři tisíce, kteříž jsou koupeni z země. 066 REV 014 004 Totoť jsou ti, kteříž s ženami nejsou poškvrněni; nebo panicové jsou. Tiť jsou, kteříž následují Beránka, kamž by koli šel; tiť jsou koupeni z lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi. 066 REV 014 005 A v ústech jejich není nalezena lest; neboť jsou bez úhony před trůnem Božím. 066 REV 014 006 I viděl jsem jiného anděla letícího po prostředku nebe, majícího evangelium věčné, aby je zvěstoval těm, kteříž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu, 066 REV 014 007 Řkoucího velikým hlasem: Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho; a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod. 066 REV 014 008 A jiný anděl letěl za ním, řka: Padl, padl Babylon, to město veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy. 066 REV 014 009 A třetí anděl letěl za nimi, pravě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou, 066 REV 014 010 I tenť bude píti víno hněvu Božího, víno, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho; a trápen bude ohněm a sirou před oblíčejem svatých andělů a před oblíčejem Beránka. 066 REV 014 011 A dým muk jejich vstoupíť na věky věků, a nebudouť míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu, a jestliže kdo přijme znamení jména jejího. 066 REV 014 012 Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázaní Božích a víry Ježíšovy. 066 REV 014 013 I slyšel jsem hlas s nebe, řkoucí ke mně: Piš: Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteříž v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých, skutkové pak jejich jdou za nimi. 066 REV 014 014 I pohleděl jsem, a aj, oblak bělostkvoucí, a na tom oblaku seděl podobný Synu člověka, maje na hlavě své korunu zlatou, a v ruce své srp ostrý. 066 REV 014 015 A jiný anděl vyšel z chrámu, volaje hlasem velikým na toho, kterýž seděl na oblaku: Pusť srp svůj, a žni; neboť přišla tobě hodina žně, nebo již dozrala žeň země. 066 REV 014 016 I spustil ten, kterýž seděl na oblaku, srp svůj na zem, a požata jest země. 066 REV 014 017 A jiný anděl vyšel z chrámu toho, kterýž jest na nebi, maje i on srp ostrý. 066 REV 014 018 Opět vyšel jiný anděl z oltáře, kterýž měl moc nad ohněm, a volal křikem velikým na toho, kterýž měl srp ostrý, řka: Pusť srp svůj ostrý, a zbeř hrozny vinice zemské; neboť jsou uzrali hroznové její. 066 REV 014 019 I spustil anděl srp svůj na zem, a sebral vinici země, a vmetal do jezera velikého hněvu Božího. 066 REV 014 020 I tlačeno jest jezero před městem, a vyšla krev z jezera až do udidl koňům za tisíc a za šest set honů. 066 REV 015 001 Potom viděl jsem jiný zázrak na nebi veliký a předivný: Sedm těch andělů majících sedm ran posledních; nebo skrze ně má dokonán býti hněv Boží. 066 REV 015 002 A viděl jsem jako moře sklené, smíšené s ohněm, a ty, kteříž svítězili nad tou šelmou a obrazem jejím a nad charakterem jejím i nad počtem jména jejího, ani stojí nad tím mořem skleným, majíce harfy Boží, 066 REV 015 003 A zpívají píseň Mojžíše, služebníka Božího, a píseň Beránkovu, řkouce: Velicí a předivní jsou skutkové tvoji, Pane Bože všemohoucí, spravedlivé a pravé jsou cesty tvé, ó Králi svatých. 066 REV 015 004 Kdož by se nebál tebe, Pane, a nezveleboval jména tvého? Nebo ty sám svatý jsi. Všickni zajisté národové přijdou, a klaněti se budou před oblíčejem tvým; nebo soudové tvoji zjeveni jsou. 066 REV 015 005 Potom pak pohleděl jsem, a aj, otevřín byl chrám stánku svědectví na nebi. 066 REV 015 006 I vyšlo sedm těch andělů z chrámu, majících sedm ran, oblečeni jsouce rouchem lněným, čistým a bělostkvoucím, a přepásáni na prsech pasy zlatými. 066 REV 015 007 A jedno ze čtyř zvířat dalo sedmi andělům sedm koflíků zlatých, plných hněvu Boha živého na věky věků. 066 REV 015 008 I naplněn jest chrám dymem od slávy Boží a od moci jeho, a žádný nemohl vjíti do chrámu, dokudž se nevykonalo sedm ran těch sedmi andělů. 066 REV 016 001 I slyšel jsem hlas veliký z chrámu, řkoucí těm sedmi andělům: Jděte, vylíte sedm koflíků hněvu Božího na zem. 066 REV 016 002 I šel první, a vylil koflík svůj na zem, i vyvrhli se vředové škodliví a zlí na lidech, majících znamení šelmy, a na těch, kteříž se klaněli obrazu jejímu. 066 REV 016 003 Zatím druhý anděl vylil koflík svůj na moře, a učiněno jest jako krev umrlého, a všeliká duše živá v moři umřela. 066 REV 016 004 Potom třetí anděl vylil koflík svůj na řeky a na studnice vod, i obráceny jsou v krev. 066 REV 016 005 I slyšel jsem anděla vod, řkoucího: Spravedlivý jsi, Pane, kterýž jsi, a kterýžs byl, a svatý, žes to usoudil. 066 REV 016 006 Poněvadž krev svatých a proroků vylévali, i dal jsi jim krev píti; nebo jsou hodni. 066 REV 016 007 I slyšel jsem jiného od oltáře, kterýž řekl: Jistě, Pane Bože všemohoucí, praví jsou a spravedliví soudové tvoji. 066 REV 016 008 Potom čtvrtý anděl vylil koflík svůj na slunce, i dáno jest jemu páliti lidi ohněm. 066 REV 016 009 I pálili se lidé horkem velikým, a rouhali se jménu Boha toho, kterýž má moc nad těmi ranami, a však nečinili pokání, aby vzdali slávu jemu. 066 REV 016 010 Tedy pátý anděl vylil koflík svůj na stolici té šelmy, i učiněno jest království její tmavé, i kousali jazyky své pro bolest. 066 REV 016 011 A rouhali se Bohu nebeskému pro bolesti své a pro vředy své, a však nečinili pokání z skutků svých. 066 REV 016 012 Šestý pak anděl vylil koflík svůj na tu velikou řeku Eufrates, i vyschla voda její, aby připravena byla cesta králům od východu slunce. 066 REV 016 013 A viděl jsem, ano z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vyšli tři duchové nečistí, podobní žabám. 066 REV 016 014 Nebo jsou duchové ďábelští, ješto činí divy, a chodí mezi krále zemské a všeho okršlku světa, aby je shromáždili k boji, k tomu velikému dni Boha všemohoucího. 066 REV 016 015 Aj, přicházímť jako zloděj. Blahoslavený, kdož bdí a ostříhá roucha svého, aby nah nechodil, aby neviděli hanby jeho. 066 REV 016 016 I shromáždil je na místo, kteréž slove Židovsky Armageddon. 066 REV 016 017 Tedy sedmý anděl vylil koflík svůj na povětří, i vyšel hlas veliký z chrámu nebeského, z trůnu, řkoucí: Stalo se. 066 REV 016 018 I stali se zvukové a hromobití a blýskání, i země třesení stalo se veliké, jakéhož nikdy nebylo, jakž jsou lidé na zemi, země třesení tak velikého. 066 REV 016 019 I roztrhlo se to veliké město na tři strany, a města národů padla. A Babylon veliký přišel na pamět před oblíčejem Božím, aby dal jemu kalich vína prchlivosti hněvu svého. 066 REV 016 020 A všickni ostrovové pominuli, a hory nejsou nalezeny. 066 REV 016 021 A kroupy veliké jako centnéřové pršely s nebe na lidi. I rouhali se Bohu lidé pro ránu těch krup; nebo velmi veliká byla ta jejich rána. 066 REV 017 001 I přišel jeden z sedmi andělů, kteříž měli sedm koflíků, a mluvil se mnou, řka ke mně: Poď, ukážiť odsouzení nevěstky veliké, kteráž sedí na vodách mnohých, 066 REV 017 002 S kterouž smilnili králové země, a zpili se vínem smilství jejího obyvatelé země. 066 REV 017 003 I odnesl mne na poušť v duchu, a viděl jsem ženu sedící na šelmě brunátné, plné jmen rouhání, mající sedm hlav a deset rohů. 066 REV 017 004 Žena pak odína byla šarlatem a brunátným rouchem, a ozdobena zlatem a kamením drahým i perlami, mající koflík zlatý v ruce své, plný ohavností a nečistoty smilstva svého. 066 REV 017 005 A na čele jejím napsané jméno: Tajemství, Babylon veliký, mátě smilstva a ohavností země. 066 REV 017 006 A viděl jsem ženu tu opilou krví svatých, a krví mučedlníků Ježíšových, a viděv ji, divil jsem se divením velikým. 066 REV 017 007 I řekl mi anděl: Co se divíš? Já tobě povím tajemství té ženy i šelmy, kteráž ji nese, mající hlav sedm a rohů deset. 066 REV 017 008 Šelma, kteroužs viděl, byla, a není, a máť vystoupiti z propasti, a na zahynutí jíti. I diviti se budou bydlitelé země, (ti, kterýchž jména nejsou napsána v knize života od ustanovení světa, ) vidouce šelmu, kteráž byla, a není, a však jest. 066 REV 017 009 Tentoť pak jest smysl, a máť moudrost: Sedm hlav jest sedm hor, na kterýchž ta žena sedí. 066 REV 017 010 A králů sedm jest. Pět jich padlo, jeden jest, jiný ještě nepřišel; a když přijde, na malou chvíli musí trvati. 066 REV 017 011 A šelma, kteráž byla, a není, onať jest osmý, a z těch sedmi jest, i na zahynutí jde. 066 REV 017 012 Deset pak rohů, kteréžs viděl, jestiť deset králů, kteříž ještě království nepřijali, ale přijmouť moc jako králové jedné hodiny spolu s šelmou. 066 REV 017 013 Tiť jednu radu mají, a sílu i moc svou šelmě dadí. 066 REV 017 014 Tiť bojovati budou s Beránkem, a Beránek svítězí nad nimi, neboť Pán pánů jest a Král králů, i ti, kteříž jsou s ním, povolaní, a vyvolení, a věrní. 066 REV 017 015 I řekl mi: Vody, kteréžs viděl, kdež nevěstka sedí, jsouť lidé, a zástupové, a národové, a jazykové. 066 REV 017 016 Deset pak rohů, kteréžs viděl na šelmě, ti v nenávist vezmou nevěstku, a učiní ji opuštěnou a nahou, a tělo její jísti budou, a ji páliti budou ohněm. 066 REV 017 017 Neboť dal Bůh v srdce jejich, aby činili vůli jeho, a aby se sjednomyslnili, a království své šelmě dali, dokudž by nebyla vykonána slova Boží. 066 REV 017 018 A žena, kteroužs viděl, jest město to veliké, kteréž má království nad králi země. 066 REV 018 001 Potom pak viděl jsem anděla sstupujícího s nebe, majícího moc velikou, a země osvícena byla od slávy jeho. 066 REV 018 002 I zkřikl silně hlasem velikým, řka: Padl, padl Babylon ten veliký, a učiněn jest příbytkem ďáblů, a stráží každého ducha nečistého, a stráží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného. 066 REV 018 003 Nebo z vína hněvu smilstva jeho pili všickni národové, a králové zemští smilnili s ním, a kupci zemští z zboží rozkoší jeho zbohatli. 066 REV 018 004 I slyšel jsem jiný hlas s nebe, řkoucí: Vyjděte z něho, lide můj, abyste neobcovali hříchům jeho, a abyste nepřijali z jeho ran. 066 REV 018 005 Neboť dosáhli hříchové jeho až k nebi, a rozpomenul se Bůh na nepravosti jeho. 066 REV 018 006 Dejtež jemu, jakož i on dával vám, a dejte jemu dvénásob podlé skutků jeho; v koflík, kterýž naléval, nalíte jemu dvénásob. 066 REV 018 007 Jakž se mnoho chlubil a zbůjněl byl, tak mnoho dejte jemu muk a pláče. Neboť v srdci svém praví: Sedím královna, a nejsemť vdovou, a pláče neuzřím. 066 REV 018 008 Protož v jeden den přijdou rány jeho, smrt a pláč i hlad, a ohněm spálen bude; nebo silný jest Pán, kterýž jej potupí. 066 REV 018 009 I plakati ho budou, a kvíliti nad ním králové země, kteříž s ním smilnili, a svou rozkoš měli, když uzří dým zapálení jeho, 066 REV 018 010 Zdaleka stojíce, pro bázeň muk jeho, a řkouce: Běda, běda, veliké město Babylon, to město silné, že jedné hodiny přišel odsudek tvůj. 066 REV 018 011 Ano i kupci zemští budou plakati a kvíliti nad ním; nebo koupí jejich žádný nebude kupovati více, 066 REV 018 012 Koupě zlata, a stříbra, a drahého kamene, i perel, i kmentu, i šarlatu, i hedbáví, i brunátného roucha, i všelikého dřeva thyinového, a všech nádob z kostí slonových, i všelikého nádobí z nejdražšího dříví, i z mědi, i z železa, i z mramoru; 066 REV 018 013 A skořice, i vonných věcí, a mastí, i kadidla, i vína, i oleje, i bělí, i pšenice, i dobytka, i ovec, i koní, a vozů, i služebníků, i duší lidských. 066 REV 018 014 I ovoce žádostivá duši tvé odešla od tebe, a všecko tučné a krásné odešlo od tebe, a aniž toho již více nalezneš. 066 REV 018 015 Ti kupci, kteříž v tom kupčili, a jím zbohatli, zdaleka stanou pro strach muk jeho, plačíce, a kvílíce, 066 REV 018 016 A řkouce: Běda, běda, město veliké, kteréž odíno bylo kmentem, a šarlatem, a brunátným rouchem, a ozdobeno bylo zlatem, a kamením drahým, i perlami; nebo v jednu hodinu zahynula tak veliká bohatství. 066 REV 018 017 I všeliký marinář, i všecko množství lidí, kteříž jsou na lodech, i plavci, a kteřížkoli svou živnost na moři mají, zdaleka stanou, 066 REV 018 018 A zkřiknou, vidouce dým zapálení jeho, řkouce: Které bylo podobné městu tomuto velikému! 066 REV 018 019 A sypouce prach na hlavy své, křičeti budou, plačíce, a kvílíce, a řkouce: Běda, běda, město veliké, v němž zbohatli všickni, kteříž měli lodí na moři, ze mzdy jeho; nebo jedné hodiny zpustlo. 066 REV 018 020 Raduj se nad ním nebe i svatí apoštolé i proroci; nebo pomstilť vás Bůh nad ním. 066 REV 018 021 I zdvihl jeden silný anděl kámen jako žernov veliký, a hodil jím do moře, řka: Tak prudce uvržen bude Babylon, to město veliké, a nikoli více nebude nalezen. 066 REV 018 022 A hlas na harfy hrajících, a zpěváků, a pišťců, a trubačů nikoli nebude více v tobě slyšán, a žádný řemeslník žádného řemesla nebude v tobě více nalezen, a zvuk žernovu nebude v tobě více slyšán. 066 REV 018 023 Ani světlo svíce nebude v tobě více svítiti, a hlas ženicha ani nevěsty nebude v tobě více slyšán, ješto kupci tvoji bývala knížata zemská, a tráveními tvými v blud uvedeni byli všickni národové. 066 REV 018 024 Ale v něm nalezena jest krev proroků a svatých i všech zmordovaných na zemi. 066 REV 019 001 Potom jsem slyšel veliký hlas velikého zástupu na nebi, řkoucího: Halelujah. Spasení, a sláva, a čest, i moc Pánu Bohu našemu. 066 REV 019 002 Neboť jsou praví a spravedliví soudové jeho, kterýž odsoudil nevěstku tu velikou, kteráž byla porušila zemi smilstvem svým, a pomstil krve služebníků svých z ruky její. 066 REV 019 003 I řekli podruhé: Halelujah. A dým její vstupoval na věky věků. 066 REV 019 004 I padlo, čtyřmecítma starců a čtvero zvířat, a klaněli se Bohu sedícímu na trůnu, řkouce: Amen, Halelujah. 066 REV 019 005 I vyšel z trůnu hlas, řkoucí: Chvalte Boha našeho všickni služebníci jeho, a kteříž se bojíte jeho, i malí i velicí. 066 REV 019 006 A slyšel jsem hlas jako zástupu velikého, a jako hlas vod mnohých, a jako zvuk hromů silných, řkoucích: Halelujah. Kralovalť Pán Bůh náš všemohoucí. 066 REV 019 007 Radujme se, a veselme se, a chválu vzdejme jemu. Neboť přišla svadba Beránkova, a manželka jeho připravila se. 066 REV 019 008 A dáno jest jí, aby se oblékla v kment čistý a stkvoucí, a ten kment jsouť ospravedlňování svatých. 066 REV 019 009 I řekl mi: Piš: Blahoslavení, kteříž jsou k večeři svatby Beránkovy povoláni. A řekl mi: Tato slova Boží jsou pravá. 066 REV 019 010 I padl jsem k nohám jeho, abych se klaněl jemu. Ale řekl mi: Hleď, abys toho nečinil. Jsemť spoluslužebník tvůj i bratří tvých, těch, kteříž mají svědectví Ježíšovo. Bohu se klaněj. Svědectví pak Ježíšovo jestiť duch proroctví. 066 REV 019 011 I viděl jsem nebe otevřené, a aj, kůň bílý, a ten, kterýž seděl na něm, sloul Věrný a Pravý, a spravedlivě soudí i bojuje. 066 REV 019 012 Oči pak jeho byly jako plamen ohně, a na hlavě jeho korun množství, a měl jméno napsané, kteréhož žádný neví, než on sám. 066 REV 019 013 A byl odín rouchem pokropeným krví, a sloveť jméno jeho Slovo Boží. 066 REV 019 014 A rytířstvo nebeské jelo za ním na bílých koních, jsouce odíni kmentem bílým a čistým. 066 REV 019 015 A z úst jeho vycházel meč ostrý, aby jím bil národy. Nebo on bude je spravovati prutem železným; onť i pres vína hněvu a prchlivosti Boha všemohoucího tlačiti bude. 066 REV 019 016 A máť na rouchu a na bedrách svých napsané jméno: Král králů a Pán pánů. 066 REV 019 017 I viděl jsem jednoho anděla, an stojí v slunci, a zkřikl hlasem velikým, řka všechněm ptákům, kteříž létali po prostřed nebes: Poďte, a shromažďte se k večeři velikého Boha, 066 REV 019 018 Abyste jedli těla králů, a těla hejtmanů, a těla silných, a těla koňů, i těch, kteříž na nich sedí, a těla všech svobodných i služebníků, i malých i velikých. 066 REV 019 019 I viděl jsem šelmu a krále země a vojska jejich, ani se sjeli, aby bojovali s tím, kterýž seděl na tom koni, a s rytířstvem jeho. 066 REV 019 020 I jata jest ta šelma, a s ní falešný prorok ten, kterýž činíval divy před ní, jimiž svodil ty, kteříž přijali znamení šelmy, a kteříž se klaněli obrazu jejímu. I uvrženi jsou oba za živa do jezera ohnivého, hořícího sirou. 066 REV 019 021 A jiní zbiti jsou mečem toho, kterýž seděl na koni, vycházejícím z úst jeho. A všickni ptáci nasyceni jsou těly jejich. 066 REV 020 001 I viděl jsem anděla sstupujícího s nebe, majícího klíč od propasti a řetěz veliký v ruce své. 066 REV 020 002 I chopil draka, hada toho starého, kterýž jest ďábel a satan, i svázal jej za tisíc let. 066 REV 020 003 A uvrhl ho do propasti, i zavřel, a svrchu nad ním zapečetil, aby nesvodil více národů, až by se vyplnilo tisíc let; neboť potom musí býti propuštěn na malý čas. 066 REV 020 004 I viděl jsem stolice, a posadili se na nich, i dán jest jim soud, a duše stínaných pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, a kteříž se neklaněli šelmě, ani obrazu jejímu, a aniž přijali znamení jejího na čela svá, aneb na ruce své. A ožili, a kralovali s Kristem tisíc let. 066 REV 020 005 Jiní pak mrtví neožili, dokudž by se nevyplnilo těch tisíc let. Toť jest první vzkříšení. 066 REV 020 006 Blahoslavený a svatý, kdož má díl v prvním vzkříšení. Nad těmiť ta druhá smrt nemá moci, ale budou kněží Boží a Kristovi, a kralovati s ním budou tisíc let. 066 REV 020 007 A když se vyplní tisíc let, propuštěn bude satan z žaláře svého. 066 REV 020 008 I vyjde, aby svodil národy, kteříž jsou na čtyřech stranách země, Goga a Magoga, a aby je shromáždil k boji, kterýchžto počet jest jako písku mořského. 066 REV 020 009 I vstoupili na širokost země, a obklíčili stany svatých, i to město milé, ale sstoupil oheň od Boha s nebe, a spálil je. 066 REV 020 010 A ďábel, kterýž je svodil, uvržen jest do jezera ohně a siry, kdež jest i šelma, i falešný prorok, a budouť mučeni dnem i nocí na věky věků. 066 REV 020 011 I viděl jsem trůn veliký bílý, a sedícího na něm, před jehož tváří utekla země i nebe, a místo jim není nalezeno. 066 REV 020 012 I viděl jsem mrtvé, malé i veliké, stojící před oblíčejem Božím, a knihy otevříny jsou. A jiná kniha také jest otevřína, to jest kniha života, i souzeni jsou mrtví podlé toho, jakž psáno bylo v knihách, totiž podlé skutků svých. 066 REV 020 013 A vydalo moře mrtvé, kteříž byli v něm, tolikéž smrt i peklo vydali ty, kteříž v nich byli, i souzeni jsou jeden každý podlé skutků svých. 066 REV 020 014 Smrt pak a peklo uvrženi jsou do jezera ohnivého, a toť jest smrt druhá. 066 REV 020 015 I ten, kdož není nalezen v knize života zapsán, uvržen jest do jezera ohnivého. 066 REV 021 001 Potom viděl jsem nebe nové a zemi novou. Nebo první nebe a první země byla pominula, a moře již nebylo. 066 REV 021 002 A já Jan viděl jsem město svaté, Jeruzalém nový, sstupující od Boha s nebe, připravený jako nevěstu okrášlenou muži svému. 066 REV 021 003 I slyšel jsem hlas veliký s nebe, řkoucí: Aj, stánek Boží s lidmi, a bydlitiť bude s nimi, a oni budou lid jeho, a on Bůh s nimi bude, jsa Bůh jejich. 066 REV 021 004 A setřeť Bůh všelikou slzu s očí jejich, a smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více; nebo první věci pominuly. 066 REV 021 005 I řekl ten, kterýž seděl na trůnu: Aj, nové činím všecko. I řekl mi: Piš. Nebo jsou tato slova věrná a pravá. 066 REV 021 006 I dí mi: Stalo se. Jáť jsem Alfa i Oméga, počátek i konec. Jáť dám žíznivému z studnice vody živé darmo. 066 REV 021 007 Kdož svítězí, obdržíť dědičně všecko, a buduť jemu Bohem, a on mi bude synem. 066 REV 021 008 Strašlivým pak, a nevěrným, a ohyzdným, a vražedlníkům, a smilníkům, a čarodějníkům, a modlářům, i všechněm lhářům, díl jejich v jezeře, kteréž hoří ohněm a sirou, jenž jest smrt druhá. 066 REV 021 009 I přišel ke mně jeden z těch sedmi andělů, kteříž měli sedm koflíků plných sedmi ran nejposlednějších, a mluvil se mnou, řka: Poď, ukážiť nevěstu, manželku Beránkovu. 066 REV 021 010 I vnesl mne v duchu na horu velikou a vysokou, a ukázal mi město veliké, ten svatý Jeruzalém, sstupující s nebe od Boha, 066 REV 021 011 Mající slávu Boží. Jehož světlost byla podobná k kameni nejdražšímu, jako k kameni jaspidu, kterýž by byl způsobu křištálového, 066 REV 021 012 A mající zed velikou a vysokou, mající dvanácte bran, a na těch branách dvanácte andělů, a jména napsaná, kterážto jsou dvanáctera pokolení synů Izraelských. 066 REV 021 013 Od východu slunce brány tři, od půlnoci brány tři, od poledne brány tři, od západu brány tři. 066 REV 021 014 A zed městská měla základů dvanácte, a na nich jména dvanácti apoštolů Beránkových. 066 REV 021 015 A ten, kterýž mluvil se mnou, měl třtinu zlatou, aby změřil město i brány jeho i zed jeho. 066 REV 021 016 Položení pak města toho čtverhrané jest, jehož dlouhost tak veliká jest jako i širokost. I naměřil toho města tou třtinou dvanácte tisíců honů; dlouhost pak jeho, i širokost, i vysokost jednostejná jest. 066 REV 021 017 I změřil zed jeho, sto čtyřidceti a čtyři loktů, měrou člověka, kteráž jest míra anděla. 066 REV 021 018 A bylo stavení zdi jeho jaspis, město pak samo bylo zlato čisté, podobné sklu čistému. 066 REV 021 019 A základové zdi městské všelikým kamenem drahým ozdobeni byli. Základ první byl jaspis, druhý zafir, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, 066 REV 021 020 Pátý sardonyx, šestý sardius, sedmý chryzolit, osmý beryllus, devátý topazion, desátý chryzoprassus, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst. 066 REV 021 021 Dvanácte pak bran dvanácte perel jest, jedna každá brána jest z jedné perly; a rynk města zlato čisté jako sklo, kteréž se naskrze prohlédnouti může. 066 REV 021 022 Ale chrámu jsem v něm neviděl; nebo Pán Bůh všemohoucí chrám jeho jest a Beránek. 066 REV 021 023 A to město nepotřebuje slunce ani měsíce, aby svítili v něm; nebo sláva Boží je osvěcuje, a svíce jeho jest Beránek. 066 REV 021 024 A národové, kteříž by k spasení přišli, v světle jeho procházeti se budou, a králové zemští přenesou slávu a čest svou do něho. 066 REV 021 025 A brány jeho nebudou zavírány ve dne; noci zajisté tam nebude. 066 REV 021 026 A snesou do něho slávu a čest národů. 066 REV 021 027 A nevejdeť do něho nic poškvrňujícího, aneb působícího ohyzdnost a lež, než toliko ti, kteříž napsáni jsou v knize života Beránkova. 066 REV 022 001 I ukázal mi potok čistý vody živé, světlý jako křištál, tekoucí z trůnu Božího a Beránkova. 066 REV 022 002 U prostřed pak rynku jeho a s obou stran potoka bylo dřevo života, přinášející dvanáctero ovoce, na každý měsíc vydávající ovoce své, a lístí své k zdraví národů. 066 REV 022 003 A ničeho zlořečeného již více nebude, ale trůn Boží a Beránkův bude v něm, a služebníci jeho sloužiti jemu budou. 066 REV 022 004 A tvář jeho viděti budou, a jméno jeho bude na čelích jejich. 066 REV 022 005 A noci tam nebude, aniž budou potřebovati svíce, ani světla slunečného; nebo Pán Bůh je osvěcuje, a kralovati budou na věky věků. 066 REV 022 006 I řekl mi: Slova tato jsou věrná a pravá, a Pán Bůh svatých proroků poslal anděla svého, aby ukázal služebníkům svým, co se díti musí brzo. 066 REV 022 007 Aj, přijduť rychle. Blahoslavený, kdož ostříhá slov proroctví knihy této. 066 REV 022 008 Já pak Jan viděl jsem a slyšel tyto věci. A když jsem slyšel a viděl, padl jsem, klaněti se chtěje před nohama anděla toho, kterýž mi tyto věci ukazoval. 066 REV 022 009 Ale řekl mi: Hleď, abys toho nečinil. Neboť jsem spoluslužebník tvůj a bratří tvých proroků, a těch, kteříž ostříhají slov knihy této. Bohu se klaněj. 066 REV 022 010 Potom řekl mi: Nezapečeťuj slov proroctví knihy této; neboť jest blízko čas. 066 REV 022 011 Kdo škodí, škoď ještě; a kdo smrdí, smrď ještě; a kdo jest spravedlivý, ospravedlni se ještě; a svatý posvěť se ještě. 066 REV 022 012 A aj, přijduť brzo, a odplata má se mnou, abych odplatil jednomu každému podlé skutků jeho. 066 REV 022 013 Jáť jsem Alfa i Oméga, počátek i konec, první i poslední. 066 REV 022 014 Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázaní jeho, aby měli právo k dřevu života, a aby branami vešli do města. 066 REV 022 015 Vně pak budou psi a čarodějníci, a smilníci, a vražedlníci, a modláři, i každý, kdož miluje a činí lež. 066 REV 022 016 Já Ježíš poslal jsem anděla svého, aby vám svědčil o těchto věcech v církvích. Já jsem kořen a rod Davidův, a hvězda jasná a jitřní. 066 REV 022 017 A Duch i nevěsta řkou: Poď. A kdož slyší, rciž: Přiď. A kdož žízní, přijdiž, a kdo chce, nabeř vody života darmo. 066 REV 022 018 Osvědčujiť pak každému, kdož by slyšel slova proroctví knihy této, jestliže by kdo přidal k těmto věcem, žeť jemu přidá Bůh ran napsaných v knize této. 066 REV 022 019 A jestliže by kdo ujal od slov proroctví tohoto, odejmeť Bůh díl jeho z knihy života, a z města svatého, a z těch věcí, kteréž jsou napsány v knize této. 066 REV 022 020 Takť praví ten, kterýž svědectví vydává o těchto věcech: Jistěť přijdu brzo. Amen. Přijdiž tedy, Pane Ježíši. 066 REV 022 021 Milost Pána našeho Jezukrista se všechněmi vámi. Amen.